Výzkum motivace žáků ZUŠ J. L. Dusíka v Čáslavi

Základní umělecká škola Jana Ladislava Dusíka v Čáslavi

Výzkum motivace žáků ZUŠ J. L. Dusíka v Čáslavi zpracoval: Jan Řezníček, DiU.

OBSAH:

1. Předmět výzkumu.................................................................................. ........... 1 2. Metodologie výzkumu....................................................................................... 3 3. Cíle výzkumu...................................................................................................... 7 4. Výsledky výzkumu 4.1 Struktura a věk respondentů...................................................................8 4.2 Tématický okruh I. – rodinné zázemí.................................................... 9 4.3 Tématický okruh II. – vztah žáka k nástroji.......................................... 12 4.4 Tématický okruh III. – vnímání procesu hudebního vzdělávání žákem samotným................................................................................... 14 4.5 Tématický okruh IV. – žákův vlastní zájem o hudbu............................ 18 5. Hlavní zjištěné poznatky................................................................................... 21 6. Použitá literatura.............................................................................................. 22

1. PŘEDMĚT VÝZKUMU

Předmětem celého výzkumu je fenomén motivace žáků Základní umělecké školy. Jedná se o zcela specifický jev, jehož cílené prozkoumání může vést ke zjištění mnoha zajímavých a účelných poznatků. Motivace je obecně hlavní příčinou lidského chování a jednání vůbec. V oblasti školství je zajímavost a aktuálnost problému podepřena tím, že motivace přímo souvisí se všemi druhy učení1. Bez motivace by v podstatě žádné učení ani nemohlo existovat. Motivační napětí podle Nakonečného vzniká z potřeb. Je otázkou, co je v kontextu dnešní doby potřebou hudebního vzdělávání. Společnost ve svém celku již bohužel nevnímá hudební vzdělání jako součást vzdělání všeobecného, jak tomu bylo ještě před několika desítkami let. Hudební školství u nás však nadále existuje a je jedním z pilířů kulturního podhoubí naší společnosti. Je tedy motivací v hudebním vzdělávání samotný zájem žáků, či se jedná o jakési pozůstatky vnímání hudebního vzdělávání z minulých dob? Významnou měrou se do této otázky promítá také rodinné zázemí. To, jestli rodiče žáka v minulosti byli nějakou měrou sami zasaženi hudebním vzděláváním, ovlivňuje zcela jistě jejich postoj k formování osobnosti jejich dítěte. Jejich zkušenost s hudebním vzděláním a jejich celkový pohled na tuto oblast se pochopitelně přenáší i na jejich potomka. Je zcela nepochybné, že existuje souvislost mezi hudebním vzděláváním rodičů a jejich dětí. Vnímání nutnosti hudebního vzdělávání samotným žákem je však stěžejní; úkolem školy (a samozřejmě rodiny) je podnítit v žákovi zájem o hudbu, dokázat ho připravit na obtíže, které se na cestě k ovládnutí hudebního nástroje objeví, a překonávat krizová období v hudebně vyučovacím procesu související s dospíváním jedince, kdy se zásadním způsobem proměňují jeho hodnoty. Specifikem v této oblasti je to, že hudební školství není zahrnuto v povinné školní docházce. Poskytuje tudíž v krizovém období mnohem větší prostor k „útěku“, než je tomu u konvenční školy. V této situaci je třeba postupovat tak, aby unáhlený postoj žáka nevedl k ukončení jeho hudebního vzdělávání. Na naší škole je častým jevem, že se vracejí žáci, kteří zde v dětství studovali, studium však z nejrůznějších důvodů přerušili. To je důkazem toho, že i když jejich (často krátkodobá) tehdejší nevole k hudebnímu vzdělávání zvítězila, byli hudbou nějakým způsobem zasaženi a po ustálení svých obecných názorů došli k přesvědčení, že tento druh vzdělání je smysluplný. V obecném mínění se také často směšuje vzdělávání na ZUŠ s jinými aktivitami ve školských zařízeních. Žák však někdy nebývá připraven na to, že v ZUŠ je třeba (narozdíl od

1

Nakonečný, Milan: Encyklopedie obecné psychologie, Academia, Praha 1997, str. 101

-1-

většiny kroužků např. v DDM) vykazovat nějakým způsobem výsledky a produktivitu celého procesu. Důsledkem toho bývá často vnitřní konflikt a snížení zájmu o studium po poznání, že zvládnutí hudebního učení je stejně pracné, jako zvládnutí jakéhokoliv jiného školního předmětu. Tento výzkum si nijak nečiní nárok na úplnost v postihnutí tak složitého problému, kterým motivace je. Zaměříme se pouze na vnímání hudebního vzdělání osobností samotného žáka, neboť je to právě žák, kdo je příjemcem celého vzdělávacího procesu.

-2-

2. METODOLOGIE VÝZKUMU

Výzkum motivace na Základní umělecké škole Jana Ladislava Dusíka v Čáslavi proběhl formou zjišťování dat pomocí dotazování. S přihlédnutím k časové náročnosti a možné neobjektivity ústní formy dotazování jsem se rozhodl pro písemnou formu dotazníku o 22 otázkách. Při jeho vytváření bylo nutno brát v úvahu, že dotazovaným bude dítě a tomu přizpůsobit formulaci otázek. Výzkumný vzorek jsem stanovil takto: dotazováni budou všichni žáci hudebního oboru ZUŠ od věku 10 let výše. U mladších žáků nelze zaručit odpovědné vyplnění dotazníku a odpovídající validitu dat. Lze předpokládat, že starší žáci se s dotazníkem už někdy setkali. Vzhledem k co největší jednoduchosti (a jednoznačnosti při zpracování) jsem v dotazníku volil co největší počet uzavřených otázek, vyskytují se zde pouze dvě otázky polootevřené. Formulace některých otázek je poněkud zjednodušující, je to však daň za jejich srozumitelnost. Z důvodu verifikace dotazníku ještě před samotným uskutečněním výzkumu jsem jej předložil třem žákům různého věku (10, 12 a 13 let) s dotazem, zda formulacím otázek rozumí a zda by pro ně vyplnění tohoto dotazníku bylo problematické. Všichni žáci odpověděli, že otázkám rozumí a vědí, co by vyplnili. Návratnost vyplněných dotazníků byla zajištěna tak, že žáci dotazník vyplní přímo při hodině. Časová náročnost na vyplnění jednoho dotazníku se pohybuje okolo 10 minut. Dotazník byl anonymní, jinak by nebylo možno zaručit pravdivost získaných výsledků. Učitel žáka ještě před samotným vyplněním dotazníku instruoval pokyny, jakým způsobem se dotazník vyplňuje. Pokud měl žák v dotazníku uvést pravdivé údaje, bylo třeba zajistit, aby kromě anonymity neměl možnost učitel zjistit jednotlivé výsledky konkrétních žáků. To bylo zajištěno tím, že respondent vyplněný dotazník zalepil do připravené obálky, tu pak odevzdal učiteli. Znění dotazníku bylo následující: DOTAZNÍK

Milá žákyně, milý žáku,

dotazník, který právě držíš v rukou, byl vytvořen za účelem výzkumu motivace žáků Základní umělecké školy ke studiu. Jeho cílem je pomoci nalézt odpověď na otázku, co Vás vede k návštěvám této školy. Jeho vyplněním pomůžeš ke zjištění zajímavých poznatků, které mohou napomoci ke zlepšení výuky ve škole. Je však nezbytné uvést v něm pravdivé údaje. Dotazník se proto nepodepisuje, po jeho vyplnění jej zalep do obálky a tu potom odevzdej svému učiteli. Všechny odevzdané dotazníky se zpracují najednou, neměj tedy obavy, že někdo zjistí, který dotazník je Tvůj.

-3-

Dotazník obsahuje celkem 22 otázek a jeho vyplnění zabere asi 10 minut. Z nabízených možností odpovědí vyber vždy tu, která nejlépe vystihuje Tvůj názor na příslušnou otázku. Svou volbu pak označ křížkem před nabízenou odpovědí. Pokud si s něčím nebudeš vědět rady, obrať se na svého učitele.

1. Chodil některý z Tvých rodičů dříve do hudební školy? □ Ano □ Ne □ Nevím Pokud ano, hraje na některý nástroj i teď? □ Ano, často □ Ano, ale jen někdy □ Nyní už ne 2. Jak moc podle Tebe záleží rodičům na tom, aby ses učil na něco hrát? □ Velmi jim na tom záleží □ Normálně, berou to jako jakýkoliv jiný kroužek □ Nijak zvlášť jim na tom nezáleží □ Nevím, nedokážu to posoudit

3. Hraješ někdy doma rodičům? □ Ano □ Ne 4. Máš-li sourozence, chodí také do hudební školy? □ Ano, chodí nebo dříve chodil □ Ne, nechodí ani nechodil □ Je ještě předškolák, proto nechodí □ Nemám sourozence 5. Bavíte se s rodiči doma někdy o hudební škole a o Tvém hraní? □ Ano, často □ Ano, občas □ Ne 6. Líbí se Ti nástroj, na který se učíš hrát? □ Líbí, neměnil bych za jiný nástroj □ Líbí, ale chci hrát na něco jiného □ Nelíbí, chci hrát na něco jiného □ Nelíbí, nechci už hrát na žádný nástroj 7. Proč sis vybral právě ten nástroj, na který chodíš? □ Vybrali mi ho rodiče □ Doporučil nám ho učitel v hudební škole □ Sám jsem si ho vybral □ Z jiného důvodu (popiš z jakého):

8. Domníváš se, že je třeba k úspěšnému zvládnutí hudebního nástroje pilně cvičit? □ Ano, je třeba cvičit co nejvíce □ Stačí si jen občas zahrát

-4-

□ Jde to i bez cvičení 9. Jak často doma cvičíš? □ Každý den □ Každý den mimo soboty a neděle □ Asi třikrát nebo čtyřikrát týdně □ Asi jednou nebo dvakrát týdně □ Vůbec 10. Když doma cvičíš, jak dlouho (odhadem)? □ Více než hodinu □ Půl hodiny až hodinu □ Deset minut až půl hodiny □ Méně než deset minut 11. Myslíš si, že Ti vzdělání z hudební školy v životě může být prospěšné i v jiných oblastech, než v oblasti čistě hudební? □ Ano, věci co se zde naučím, uplatním i jinde □ Ne, věci co se zde naučím, uplatním pouze v hudební oblasti □ Nedokážu odpovědět, nevím 12. Co Tě v hudební škole nejvíc baví? □ Hodiny nástroje □ Orchestr, komorní hra či sborový zpěv □ Hudební nauka 13. Na co se nejvíce těšíš, když jdeš do hudební školy? □ Na učitele □ Na kamarády □ Netěším se na nic □ Těším se na něco jiného (napiš, na co): 14. Připadá Ti studium na hudební škole náročné? □ Ano, je velmi náročné □ Ano, je náročné, ale jde to □ Ne, studium zde je jednoduché 15. Ocenil bys větší rozsah výuky v hudební škole? □ Ne, počet hodin stačí tak, jak je teď □ Ano Pokud ano, který předmět bys přidal? □ Více hodin nástroje □ Více hodin komorní hry, orchestru, či sborového zpěvu □ Více hodin hudební nauky □ Ještě jeden hudební nástroj

16. Bavíte se s kamarády někdy o hudební škole? □ Ano □ Málokdy □ Vůbec ne

-5-

17. Myslíš si, že je správné veřejně vystupovat (hrát na večírcích, soutěžích, koncertech)? □ Ne, nechci hrát před lidmi □ Ano, je to správné Pokud ano, z jakého důvodu? □ Rodiče vidí, že jsem se něco naučil a mají z toho radost □ Dokážu svým kamarádům, že jsem v něčem dobrý □ Kvůli tomu, že učitel má radost z mého výkonu □ Ověřím si, že se nebojím vystoupit před lidmi 18. Pokud by ses dobře umístil v soutěži, jak bys svůj úspěch vnímal? □ Jako úspěch, na který jsem hrdý □ Byl bych rád, ale kamarádům bych o tom neříkal □ Bylo by mi to jedno 19. Kdyby záleželo pouze na Tobě, zda dál chodit do hudební školy, vybral bys: □ Ano, určitě bych chtěl chodit dál □ Spíše ano □ Spíše ne □ Ne, určitě bych nechtěl chodit dál 20. Myslíš si, že studium v hudební škole ovlivní Tvůj hudební vkus? □ Ano, s některými věcmi v hudbě bych se jinak nesetkal □ Ne, zajímá mne totiž jiná hudba, než se zde učím 21. Myslíš si, že se budeš o hudbu zajímat i po skončení studia v hudební škole? □ Určitě ano □ Spíš ano □ Spíš ne □ Určitě ne, mám jiné zájmy 22. Doporučil bys hru na hudební nástroj někomu ze svých kamarádů? □ Ano □ Ne Tvůj věk:……………..

Jsem: □ Žák □ Žákyně

Děkujeme za vyplnění dotazníku. Nyní ho vlož do obálky, kterou zalep a odevzdej učiteli. Máš-li zájem dozvědět se, jak celý výzkum dopadl, najdeš ho v jarních měsících na této internetové adrese: www.vyzkum-motivace.wz.cz

-6-

3. CÍLE VÝZKUMU Cílem výzkumu je postižení těchto faktorů, ovlivňujících proces motivace ke studiu:

1. rodinné zázemí a vnímání hudebního vzdělávání rodinou 2. vztah žáka k hudebnímu nástroji a jeho vztah ke cvičení na něj 3. vnímání procesu hudebního vzdělávání samotným žákem 4. žákův vlastní zájem o hudbu

Otázky v dotazníku nebyly seřazeny tématicky za sebou, aby byla vyloučena „idealizace“ odpovědí respondentem (viz znění dotazníku výše). Promísení otázek lépe zaručilo bezprostřednost odpovědí. Hlavním třídícím ukazatelem při zpracování výsledků byl věk žáků.

-7-

4. VÝSLEDKY VÝZKUMU

4.1 Struktura a věk respondentů

Celkem bylo dotazováno 168 žáků hudebního oboru ve věku od 10 do 18 let. Průzkum proběhl v lednu a únoru 2007. Jak vyplývá z následujícího grafu, poměr chlapci:dívky byl zhruba 1:2, což odpovídá celkovému poměru žáků na škole.

3 51 chlapci dívky neuvedeno

114

Z hlediska věku bylo rozvrstvení respondentů následující:

25 22 20 15 Počet

20

21

14 12

10 7 5

9 6

5

78

3

10 5

4

6 2

4

0 10

11

12

13

14

15

16

17

18

Věk

chlapci

dívky

Z tohoto grafu jednoznačně vyplývá, že ještě v 10 letech věku je poměr žáků a žákyň poměrně vyrovnaný, v pozdějších letech se však výrazně mění ve prospěch dívek. Lze předpokládat, že ve věkové kategorii 7-9 let bude poměr podobný, jako v kategorii 10 let. Ve věku kolem 11 let tedy dochází k největšímu úbytku žáků-chlapců. U dívek k zanechání studia naproti tomu dochází dle grafu až kolem 14 – 15 let, což odpovídá dokončenému prvnímu stupni studia na ZUŠ.

-8-

4.2 Tématický okruh I. – rodinné zázemí

1. Chodil některý z Tvých rodičů dříve do hudební školy? 16 ano

81

ne nevím

71

V souvislosti s výukou v ZUŠ lze často slýchat teze o podmíněnosti vzdělávání tím, zda rodiče žáka v dětství sami touto výukou prošli. Tato teze se však nepotvrdila; velké množství respondentů uvedlo, že jejich rodiče do hudební školy v minulosti nedocházeli. Pokud k tomuto jevu docházelo v minulosti, jedná se zcela jednoznačně o pozitivní posun. Výuka v ZUŠ již nemá rysy „elitářství“ a tím i jisté izolovanosti od většiny společnosti.

Podotázka: Pokud ano, hraje na některý nástroj i teď? 8 ano, často

43 35

ano, ale jen někdy nyní už ne

Při výuce hraje velkou roli bezesporu fenomén domácího „muzicírování“. Vzor rodiče a touha se mu vyrovnat může být velkým motivačním činitelem, zvláště v mladším věku. Součet kladných odpovědí dokládá, že i v dnešní době velké časové zaneprázdněnosti rodičů hudba v domácnostech rodičů, kteří prošli hudebně vzdělávacím systémem, neutichá úplně.

2. Jak moc podle Tebe záleží rodičům na tom, aby ses učil na něco hrát? velmi jim na tom záleží 3

16

81 68

normálně, berou to jako jakýkoliv jiný kroužek nijak zvlášť jim na tom nezáleží

-9-

nevím

Je obecně známou věcí, že přání rodičů v oblasti vzdělávání se často neshodují se vnímáním věci samé jejich dětmi. Z hlediska dobrovolnosti docházky do ZUŠ lze logicky předpokládat, že pokud by tato otázka byla položena rodičům žáků, odpovědi v kladné části spektra by dosáhly zcela jistě 100%. S přihlédnutím k finanční náročnosti studia na ZUŠ ve srovnání s jinými činnostmi (např. kroužky v DDM) se lze domnívat, že by výrazně převažovala odpověď „velmi mi na tom záleží“. Z grafu vyplývá, že žáci si jsou tohoto faktu vědomi a velká část rodičů jim tento svůj zájem připomíná a zdůrazňuje. Nicméně nelze si nevšimnout poměrně velké skupiny, která odpověděla „normálně, berou to jako jakýkoliv jiný kroužek“. Mezi veřejností zřejmě není dostatečně znám status ZUŠ a její rozdíly od tzv. školských zařízení. Domnívám se, že dlouhodobá, „nenásilná“ osvěta v této oblasti může zajistit ZUŠ vyšší prestiž v očích veřejnosti.

3. Hraješ někdy doma rodičům? 23

ano ne

145

Vyšší četnost kladných odpovědí na tuto otázku vykazovaly dotazníky respondentů nižších věkových skupin. Roli zde hraje zřejmě proměna vztahu k rodičům v období dospívání. Je také možné, že starší žáci hraní rodičům chápou jako „relikt“ dětství, od kterého se v období dospívání distancují. Celkově výsledek dotazování na tuto otázku odpovídal očekáváním.

4. Bavíte se s rodiči doma někdy o hudební škole a o Tvém hraní? 8

37

ano, často ano, občas ne 123

- 10 -

Komunikace o hudbě a hudebním vzdělávání mezi členy rodiny je stěžejním jevem pro „vtažení“ problematiky do života rodiny. Výsledek odpovídá očekávání, jen v zanedbatelné části rodin není tématika hudebního vzdělávání diskutována.

5. Máš-li sourozence, chodí také do hudební školy? 12 11

ano, chodí či dříve chodil ne, nechodí ani nechodil

45 100

je ještě předškolák, proto nechodí nem ám sourozence

Výsledky odpovědí dokládají poměrně velkou závislost na sourozenectví při docházce do ZUŠ. Většina rodičů majících k hudbě vztah si přeje, aby hudebním vzděláváním prošly všechny jejich děti. Velkou roli u mladších sourozenců hraje vzor sourozence staršího. U dětí (sourozenců), kteří do ZUŠ nechodí ani nechodili, může hrát v případě jejich rozhodování zda nastoupit do výuky právě již chodící sourozenec.

- 11 -

4.3 Tématický okruh II. – vztah žáka k nástroji

1. Líbí se Ti nástroj, na který se učíš hrát? 3 7 31

127

líbí, neměnil bych

líbí, ale chci hrát na něco jiného

nelíbí, chci hrát na něco jiného

nelíbí, nechci už hrát

Překvapivým výsledkem je velké množství odpovědí „líbí, neměnil bych“. Předpokládal jsem, že budou převažovat odpovědi typu „líbí, ale chci hrát na něco jiného“. K této domněnce mne vedl známý jev ztráty prvotního nadšení po nástroj, který následuje po určité době výuky. Nastává v období poznání, že kvalitních výsledků je možno dosáhnout pouze pravidelným cvičením a prací. Logickým východiskem by pak bylo přání vyzkoušet něco nového. Zřejmě v této věci hraje roli i fakt osobního vztahu s učitelem a vědomí toho, že v případě změny nástroje by došlo i ke změně k pedagoga.

2. Proč sis vybral právě ten nástroj, na který chodíš? 13 35

vybrali ho rodiče doporučení učitele 29

91

sám jsem si ho vybral jiný důvod

V otázce výběru nástroje pro žáka lze předpokládat spíš kombinaci možností výběru rodičem a vlastní intencí žáka. Role učitele se v této otázce projevila dle očekávání; zhruba ve čtvrtině případů. Jedná se patrně hlavně o přechody ze zobcové flétny (pokud je brána jako přípravný nástroj) na jiné dechové nástroje. V otevřené možnosti „jiný důvod“ žáci uváděli nejčastěji to, že na tento nástroj již někdo v jejich rodině hrál (sourozenci, rodiče). - 12 -

3. Jak často doma cvičíš? každý den

1 34

39 každý den mimo víkendu 3x-4x týdně 17 1x-2x týdně vůbec

77

Výsledky dotazování na tuto otázku dopadly dle očekávání. Při celkovém posuzování je však nutno brát v úvahu fakt, že i při vědomí anonymity výzkumu má většina lidí sklon si v otázkách tohoto typu svůj obraz oproti skutečnému stavu poněkud vylepšovat. Domnívám se proto, že realitě odpovídají spíše o řád nižší hodnoty. Míra individuální přípravy je také zřejmě proměnlivá – vliv na míru cvičení mají např. blížící se závěrečné zkoušky, koncert či prázdniny.

Podotázka: Když doma cvičíš, jak dlouho (odhadem)? 4

20 více než hodinu

53

půl hodiny až hodinu 10 minut až půl hodiny 91

V případě této podotázky platí stejný komentář jako u otázky hlavní.

- 13 -

méně než 10 minut

4.4 Tématický okruh III. – vnímání procesu hudebního vzdělávání žákem samotným

1. Domníváš se, že je třeba k úspěšnému zvládnutí hudebního nástroje pilně cvičit?

2 43

ano, co nejvíce stačí si jen občas zahrát 123

jde to i bez cvičení

Pozitivním výsledkem je velké množství žáků, kteří jsou v otázce individuální přípravy uvědomělí a mají k problematice realistický postoj. Většina žáků zřejmě ví, že pro úspěch v kterékoliv oblasti lidské činnosti je třeba vynaložit velké úsilí a vnímají stejně i oblast hudby. Poměrně velká část žáků však vnímá hudební vzdělávání lehkovážněji (odpověď „stačí si jen občas zahrát“). Vliv mohou mít nižší nároky na přípravu žáků ve srovnání s minulou dobou, což je důsledkem současného normativního systému financování školství, kdy hlavním ukazatelem je kvantita žáků.

2. Myslíš si, že Ti vzdělání z hudební školy v životě může být prospěšné i v jiných oblastech, než v oblasti čistě hudební? ano, věci co se zde naučím uplatním i jinde

25

ne, věci co se zde naučím uplatním jen v hudební oblasti

22

121

nedokážu odpovědět, nevím

Překvapivé je velké množství kladných odpovědí. Původní předpoklad byl, že odpovědi „ano“ a „ne“ budou v rovnováze, jelikož v raném věku si je málokterý žák vědom „interdisciplinarity“ hudebního vzdělávání. Tento jev (např. od rozvíjení logického myšlení, práce se symboly, cvičení pohotovosti ke všeobecné kultivaci osobnosti) je třeba někdy připomínat i rodičům, kteří hudební vzdělávání vidí často jednostranně. Možným vysvětlením je větší vědomí vlastní odpovědnosti za svou budoucnost mezi dnešními žáky. Vliv v tomto - 14 -

odpovědném přístupu má také fakt, že v ZUŠ pracujeme s do jisté míry vyselektovanými žáky, kteří oproti svým vrstevníkům na ZUŠ disponují vyšší intelektuální vyspělostí. Zajímavé by bylo srovnat tento výsledek s výsledky paralelně koncipované otázky (např. z oboru výtvarné výchovy či občanské výchovy) na ZŠ.

3. Připadá Ti studium na hudební škole náročné? 7 50

ano, velm i náročné ano, je náročné, ale jde to ne, studium je jednoduché 111

Výsledky dotazování na náročnost studia na ZUŠ dopadly zcela dle očekávání – většina respondentů se přiklání k neutrální variantě.

4. Bavíte se s kamarády někdy o hudební škole? 21 58 ano málokdy vůbec ne

89

Oproti předpokladům bylo zjištěno poměrně velké množství odpovědí „málokdy“. Pro co nejširší zapojení ZUŠ do života mladých lidí by bylo třeba, aby se tématika jejich komunikace častěji týkala nejen samotného vzdělávání, ale i sekundárních věcí okolo ZUŠ (např. mezilidské vztahy v orchestru apod.). Je však třeba vzít v úvahu to, že do ZUŠ chodí zhruba 25% populace. Komunikace žáka s přáteli, kteří nenavštěvují ZUŠ, se bude týkat jiné problematiky než výuky v hudební škole.

5. Myslíš si, že je správné veřejně vystupovat (večírky, soutěže, koncerty)?

- 15 -

140 28

ne ano

Vysoký počet odpovědí „ano“ potvrzuje jednoznačně prospěšnost veřejného vystupování v očích žáků. I přes to, že je pro žáky veřejné vystoupení psychicky náročné, hodnotí ho většinou kladně. Lze konstatovat, že žáci chápou veřejné vystoupení jako cíl výuky. Veřejné vystupování je také významné z hlediska své zpětné vazby vůči rodičům žáka. Pokud žák pravidelně vystupuje, rodič získává průběžnou kontrolu nad žákovými pokroky. Žákovské vystoupení bývá často rodinou vnímáno jako slavnostní okamžik, má tudíž velkou váhu v hodnocení výuky rodiči. Tento poznatek vyplývá z následujícího grafu, který zkoumá důvody prospěšnosti veřejného vystupování z pohledu žáka. Veřejné vystoupení v ZUŠ je i nácvikem vystupování před auditoriem, který žákovi bude prospěšný ve studijním i pracovním životě. V neposlední řadě je přínosné i pro učitele. Jsou totiž jednou z nemnoha možností, jak prezentovat výsledek individuální práce s žákem.

Podotázka: Pokud ano, z jakého důvodu? rodiče vidí, že jsem se něco naučil a m ají z toho radost

63

90

dokážu svým kam arádům , že jsem v něčem dobrý kvůli radosti učitele z dobrého výkonu ověřím si, že se nebojím vystoupit před lidm i

15 18

6. Pokud by ses dobře umístil v soutěži, jak bys svůj úspěch vnímal? 7 jako úspěch, na 25 který bych byl hrdý byl bych rád, ale kamarádům bych o tom neříkal bylo by mi to jedno

- 16 -

136

Tento graf ve velké míře vypovídá o hodnocení hudby a úspěchů v ní dosažených žákem i vzhledem ke svým vrstevníkům. Hudba mezi nimi zřejmě není „out“. Je zcela nepochybné, že případnému úspěchu v soutěži žáci přikládají velkou hodnotu. Pokud se většina žáků ztotožnila s doslovným zněním odpovědi „jako úspěch, na který bych byl hrdý“, lze se domnívat, že úspěch na poli hudebním má pro ně přinejmenším stejnou cenu jako úspěch v jiných oblastech života. Do výsledků se také zcela jistě promítá zvýšená rivalita a soutěživost dnešních žáků oproti době minulé.

7. Pokud by záleželo pouze na Tobě, zda dál chodit do hudební školy, vybral bys: 20

4

určitě ano

84

spíše ano spíše ne určitě ne

60

Součet pozitivních odpovědí je dobrou vizitkou pro vzdělávání v ZUŠ.

8. Doporučil bys hru na hudební nástroj někomu ze svých kamarádů? 18

ano ne

150

Osobní zkušenost žáků se vzděláváním v ZUŠ vyznívá skrze tuto otázku pozitivně. Vědomí eventuální prospěšnosti hudebního vzdělávání i pro své okolí vypovídá o celkově kladném hodnocení vzdělávacího procesu ze strany žáků.

- 17 -

4.5 Tématický okruh IV. – žákův vlastní zájem o hudbu

1. Co Tě v hudební škole nejvíc baví? 24 hodiny nástroje

43

orchestr, komorní hra či sborový zpěv

119

hudební nauka

V odpovědích žáků na tuto otázku se oproti předpokladům relativně málo objevila možnost „orchestr, komorní hra či sborový zpěv“. Tyto předměty z hlediska své skupinové povahy by dle očekávání měly být zastoupeny nejvíce. Tento jev může vysvětlit to, že žáci klavíristé nevnímají čtyřruční hru jako kolektivní výuku. Vliv může mít i vyšší míra individualismu u žáků. Osobně se domnívám, že ještě před cca 15 lety by byl podíl žáků, kteří označí některý z praktických skupinových předmětů daleko vyšší. Překvapením byl i poměrně velký počet žáků, kteří označili hudební nauku. Je všeobecně známo, že se teoretické předměty netěší u žáků velké oblibě. Je však vidět, že správné vedení předmětu a přístup k žákům můžou tento nezbytný předmět žákům oblíbit.

2. Na co se nejvíc těšíš, když jdeš do hudební školy?

na učitele

45 80

na kamarády netěším se na nic

19

něco jiného

40

Vázanost výuky v ZUŠ na osobnost učitele je zcela evidentní. Vznik vztahu mezi učitelem a žákem je dán převahou individuálních předmětů v ZUŠ. Zcela záměrně nebyla v možnostech odpovědí varianta „na výuku samotnou“. Možnost jejího výběru byla skryta pod otevřenou odpovědí „něco jiného“. Většina odpovědí v této možnosti se skutečně pro možnost „na výuku samotnou“ vyslovila.

- 18 -

3. Ocenil bys větší rozsah výuky v hudební škole? 42 ne

ano

126

Výsledek dotazování na tuto otázku je velice překvapivý. Ačkoliv z předchozích odpovědí vyplývá, že žáci hodnotí školu a průběh výuky pozitivně, nechtějí ve škole trávit více času. Možné je, že zde hraje roli obava z většího množství studijních povinností, či pohodlnost. Také je možné, že žáci, kteří navštěvují hodiny hlavního oboru, hudební nauku a orchestr považují výuku 3x týdně za optimální.

Podotázka: Pokud ano, který předmět bys přidal? více hodin nástroje

20

22

více orchestru, komorní hry či sborového zpěvu více hudební nauky

3

8 ještě jeden hudební nástroj

I když z formulace dotazníku jasně vyplývalo že se jedná o podotázku, ve velkém množství dotazníků byla vyplněna tato odpověď, ačkoliv odpověď na předchozí otázku týkající se většího rozsahu výuky ve škole byla negativní. V převážné většině těchto případů byla vyznačena odpověď „ještě jeden hudební nástroj“. Respondenti zřejmě z otázky vyrozuměli, co by si vybrali, pokud by zde nutnost výběru byla, ačkoliv si ji nepřejí.

- 19 -

4. Myslíš si, že studium v hudební škole ovlivní Tvůj hudební vkus?

ano, s některými věcmi v hudbě bych se jinak nesetkal

36

ne, zajímá mne jiná hudba, než se zde učím

131

Většina žáků chápe výuku v ZUŠ jako prospěšnou. Převaha artificiální hudby ve výuce evidentně není překážkou, spíše se na základě tohoto zjištění dá konstatovat, že je z hlediska žáků ku prospěchu. V otázce jsem se záměrně vyhnul posouzení artificiality hudby či problematice osobních preferencí z důvodu příliš zavádějícího a stratifikujícího dělení, jež žáci nejsou schopni dostatečně rozlišit.

5. Myslíš si, že se budeš o hudbu zajímat i po skončení studia v hudební škole? 6 určitě ano 37 61

spíš ano spíš ne

62

určitě ne, mám jiné zájmy

Téměř ¾ respondentů odpověděli, že hudba bude i v budoucnu významnou součástí jejich života. Domnívám se, že tento fakt vyplývá i ze všech předešlých otázek a dokazuje tak jednoznačnou prospěšnost a oprávněnost existence Základních uměleckých škol.

- 20 -

5. HLAVNÍ ZJIŠTĚNÉ POZNATKY

První blok otázek týkající se rodinného zázemí potvrdil stěžejní vliv rodiny při výuce v ZUŠ. Tento fakt je zvláště významný z důvodu, že vzdělávání v ZUŠ je dobrovolnou aktivitou. Bez vlivu a působení rodiny by hudební vzdělávání neplnilo zcela jistě svou funkci a neposkytovalo odpovídající výsledky. Z průzkumu také vyplynul překvapivě pozitivní vztah žáků ke studovanému nástroji. Většina z nich by svůj nástroj neměnila ani po zjištění, že zvládnutí nástroje je záležitost dlouhodobá a náročná. Zvlášť v dnešní době stavící výsledky většiny činností tzv. „na rychlý efekt“ je tento poznatek potěšující. Žáci si jsou vědomi provázanosti výuky s jinými obory lidské činnosti. Domnívají se, že poznatky a dovednosti zde načerpané mohou v budoucnu uplatnit i v jiných oborech činnosti, než v oborech čistě hudebních. Veřejné vystupování pokládají žáci za velmi důležité. Z hlediska možností prezentace výsledků školy lze konstatovat, že čím víc budou žáci vystupovat, tím větší povědomí o ZUŠ a výuce v ní ve veřejnosti bude. Na těchto základech lze vyslovit domněnku, že četnost veřejných vystoupení (pochopitelně při zachování kvality) bude korelovat se spokojeností s kvalitou výuky ze strany rodičů. Většina dotázaných žáků pokládá celkový rozsah výuky a hodinové dotace jednotlivých předmětů za vyhovující. Pro zvýšení počtu hodin v ZUŠ se vyslovila jen ¼ dotazovaných. Z celkového kontextu vyplývá, že ¾ žáků mají evidentní zájem o hudbu. Jedná se primární cíl Základních uměleckých škol. Na základě tohoto výzkumu lze konstatovat, že tento výchovně vzdělávací úkol se škole daří plnit.

- 21 -

6. POUŽITÁ LITERATURA:

BEK, Mikuláš: Konzervatoř Evropy? K sociologii české hudebnosti. Brno: ÚHV FF MU 2003 ČÁP, Jan – MAREŠ, Jiří: Motivace pro učitele, Praha: Portál 2001 GEIST, Bohumil: Psychologický slovník, Praha: Vodnář 2000 HOLAS, Milan: Hudební pedagogika, Praha: AMU 2004 HOLAS, Milan: Malý slovník základních pojmů z hudební pedagogiky a hudební psychologie, Praha: AMU 2001 HOMOLA, Miloslav: Motivace lidského chování, Praha: SPN 1977 KASAN, Jaroslav: Výzkum hudebnosti 1990, Praha: Výzkumn. odd. ČR 1991 KASAN, Jaroslav – KARBUSICKÝ, Vladimír: Výzkum současné hudebnosti I. a II., Praha: Svoboda 1969 NAKONEČNÝ, Milan: Encyklopedie obecné psychologie, Praha: Academia 1997 PAVELKOVÁ, Isabella: Motivace žáků k učení, Praha: PF UK 2002 POLEDŇÁK, Ivan: Stručný slovník hudební psychologie, Praha: Supraphon 1984 VÁŇOVÁ, Hana: Metodologie a logika výzkumu v hudební pedagogice, Praha: Karolinum 2002

- 22 -