Základní škola Zličín na podzim Škola zahájila svůj vstup do nového školního roku, kromě úvodního slavnostního uvítání, podzimní zahradní slavností. Maminky i paní učitelky upekly koláčky, řezy a záviny z podzimních plodů, které se staly spolu s teplým čajem vítaným občerstvením. Děti nejprve několik předchozích dní pracovaly na barevných výrobcích, jimi pak byla vyzdobena podzimní terasa. Ta sloužila také jako provizorní pódium pro přednášení a zpívání nových prvňáčků. Také žáci z páté třídy měli vystoupení, ale už náročnější. Seznámili diváky s tím, proč připadá první podzimní den právě na 23.9. Poté se děti rozeběhly k jednotlivým stanovištím, kde plnily různé úkoly, související s podzimním časem. U jednoho stolečku modelovaly podzimní ovoce, hrušky, švestky, šípky, jablka, hrozny. U jiného stanoviště házely šiškou na cíl, jinde malovaly obrázky s podzimní tématikou, nebo poznávaly různé bylinky a rostlinky či po hmatu a se zavázanýma očima měly rozeznat známou zeleninu nebo ovoce. Potíž rozeznat dělala dětem brokolice a květák i okurka, cuketa a banán. Po splnění všech otázek a úkonů dostali žáčci ještě nějakou dobrotu. Počasí se naštěstí velmi vyvedlo a celou dobu se na nás sluníčko jen smálo. Už se těšíme, co bude příště. Dravci ve škole Nejedná se o nějaké velmi výbojné žáky, ale o návštěvu chovatele dravců, který na školní zahradě předvedl dětem z MŠ a i ze ZŠ představení, kde tito velcí opeřenci účinkovali. Děti si pohladily sovu pálenou, nechaly na svou ruku přiletět výra a pozorovaly v letu obrovského orla. Přitom se dětem dostalo vysvětlení, že tito menší i velcí draví ptáci nejsou ochočeni, ale vlastně se vrhají po kořisti, aby nasytili své věčně hladové žaludky. Proto drželo každé účinkující dítě ve velké kožené rukavici kousek masa. Škoda, už to vypadalo, že dravci na slovo poslouchají.
Výroba ručního papíru Koncem září přijeli k nám do školy lektoři ekologického centra Kavyl, aby dětem předvedli, jaká dlouhá cesta čeká stránku v knížce od stromu až k papíru. Celý proces dětem lektoři nejprve vyložili a seznámili je s pomůckami, které jsou k výrobě ručního papíru potřeba. Ve velkých kbelících byla rozemletá kašovitá hmota nevábného vzhledu, ovšem bez chuti a zápachu. Na lavicích ležela obdélníková síťka s dřevěným rámečkem a pod ním byl připraven plech na odtékající vodu. Také váleček na nudle, houbička a savý hadřík tu měly své místo. Každé dítě si jednotlivě, či po dvojicích, nandalo na sítko rovnoměrně kašovitou hmotu, poté zvedlo rámeček, překrylo plochu hadříkem a houbičkou vysálo přebytečnou vodu. V tom pomohl i váleček. Svůj výrobek si děti ozdobily mašličkami, kořením i vločkami. Potom dlouho, dlouho usychal zabalený v novinách. A výsledek? Podívejte se sami.
Mgr. Iva Kilingerová www.wakitaka.com Wakitaka je občanské sdružení, jež vzniklo za účelem podpory dětí studujících ve stejnojmenné základní škole v Ugandě. Ve sdružení neexistují žádné administrativní poplatky či placené funkce a odměnou všech, kteří jsou jakýmkoli způsobem součástí, je hřejivý pocit smysluplné činnosti. Veškeré aktivity jsou vedením ugandské školy, rodinami žáků a především samotnými dětmi velmi oceňovány, přináší velkou naději pro celou komunitu a posilují pocit lidské sounáležitosi a odpovědnosti mezi odlišnými kulturami a národy. Zapojte se i vy do některého z našich projektů a staňte se součástí Wakitaky.
Kompostování na školních zahradách Naše škola je malá škola, která se skládá pouze z 1. stupně a mateřské školy. Nemáme ani paralelní třídy v každém ročníku, takže se do projektu „Kompostování“ zapojily všechny třídy 1. stupně na úrovni, přiměřené věku. Děti naší školy se už v dřívější době věnovaly a stále věnují třídění odpadu v jednotlivých třídách. Na chodbách máme plastové nádoby na sběr použitého papíru a plastu a toto třídění už se dětem tak vžilo, že ho provádějí samostatně. Kompostér je dalším logickým krokem v programu enviromentální výchovy, šetření životního prostředí přirozeným způsobem, ve kterém žijeme. Kompostér byl umístěn v zadní části zahrady, skrytý za keříky a ukrytý před přímými slunečními paprsky. Do programu „Kompostování“ se zapojily všechny třídy Oslava narozenin stromu postupně podle věku, služeb a prací na zahradě žáky vykonávaných. Plnění kompostu začalo na jaře vyhrabáváním staré trávy, která byla dána na dno kompostu a byla propojena se zeminou zahrady, aby do něj měli přístup drobní živočichové. Dále do kompostu přidávaly zbytky z kuchyně kuchařky. Také na kompostu končí podestýlka od morčat, chovaných ve třídě. Podle potřeby jsme kompost prolévali vodou. Materiály vhodné ke kompostování: Zbytky ovoce a zeleniny (včetně citrusových plodů), kávové a čajové zbytky, zbytky pečiva, skořápky z vajíček a ořechů, novinový papír, lepenka, papírové kapesníky, ubrousky, podestýlka domácích býložravých zvířat, zvadlé květiny, posekaná tráva, listí, větvičky, plevele, zbytky zeleniny, piliny, hobliny, kůra, popel ze dřeva, trus býložravých hospodářských zvířat, peří, chlupy, vlasy. Materiály nevhodné ke kompostování: Kosti, odřezky masa, kůže, stolní oleje a tuky, rostliny napadené chorobami, vykvetlé plevely, chemicky ošetřené materiály (barvy, laky...), popel z uhlí a cigaret, prachové sáčky z vysavače, exkrementy masožravých zvířat, časopisy, plasty, sklo, kovy, kameny. Na podzim do kompostéru přidával pan školník pokosenou trávu ze školní zahrady a žáci shrabané listí ze stromů. Opět i paní kuchařky dodávají biologické odpady ze školní kuchyně a jídelny. Mgr. Iva Kilingerová
Hrabání listí K hrabání listí potřebujeme hrábě, lepší jsou dřevěné. Práce je zábavnější, když hrabe více lidí. Když fouká vítr, tak listí lítá na všechny strany. Některé stromy už své listy shodily a na některých je jich ještě dost. Listí hrabeme na hromady a ty potom odvážíme na kompost. Po skončení práce hrábě očistíme a uklidíme. Michal Berky, 3. třída Jak jsme hrabali listí V pátek 15. října jsme uklízeli školní zahradu. Rozdělili jsme se na skupinky. Já jsem pracovala s Matějem, Vaškem a Ondrou. Všichni jsme dostali hrábě a shrabávali jsme spadané listí. Toto listí jsme dávali do pytlů. U kompostu, který se nachází na kraji školní zahrady, byla Vanesa a listí upravovala. My jsme naplnili pytle a odnesli je do kompostu. Když jsme měli celou zahradu uklizenou, vrátili jsme nářadí. Všichni jsme měli radost , že naše zahrada je čistá. Sára Bártová, 3. třída Úklid školní zahrady Dnes jsme na školní zahradě hrabali listí. Paní učitelka nám připravila nářadí, které jsme si rozebrali. Rozdělili jsme se do skupin. V každé skupině byli čtyři žáci. Jeden hrabal. Druhý držel pytel na listí a další dva dávali listí dovnitř. Když byl pytel plný, odnesli jsme ho na kompost. Tam jsme listí vysypali. Po shrabání zahrady jsme uklidili nářadí zpět do kumbálu. Paní učitelka ho zamkla a vrátili jsme se do třídy. Jiří Vinš, 3. třída Zámek Hluboká Dne 6. října jsme měli školní výlet. Jeli jsme autobusem na zámek Hluboká nad Vltavou. Zámek je velký a krásný. Má 144 komnat a 11 věží. Nejvíce se mi líbil kuřácký salónek. Pánové zde kouřili doutníky a hráli společenské hry. Okolo zámku je překrásná zahrada .Také jsme navštívili zoologickou zahradu. V zoo jsme viděli různé druhy zvířat např. kočku divokou, jezevce, plameňáky a sovy. Nejvíce se mi líbily vydry. Sára Bártová, 3. třída
Moje spolužačka Moje spolužačka je vysoká a štíhlá. Má modré oči a nosí brýle. Vlasy má hnědé a dlouhé. Někdy nosí culík. Je hodná, milá a přátelská. S každým dobře vychází, a proto je ve třídě velmi oblíbená. Víte, kdo to je? Vašek Soldán, 3. třída Rádio Děda a babička mají doma staré rádio., které dostal děda od svých rodičů. Rádio pořád hraje, ale už je to jen památka. Někdy si ho děda pustí. Rádio je staré asi 50 let. Když se na něj podívám, tak to rádio je jako nové. Děda ho pořád udržuje , aby bylo hezké. Moc se mi líbí. Má hnědou barvu. Je oválné jako vajíčko a má tři knoflíky na ovládání. Nikdo ho nesmí pouštět, jenom děda, aby se nerozbilo. Lucie Hanyiková, 3. třída Barevné toulky 24. a 25. září jsme s turistickým kroužkem uskutečnili již čtvrtý přechod Krkonoš. V pátek jsme dojeli do Strážného a pak pěšky na Přední Renerovky. Cestou jsme nasbírali velkou tašku hub, pozorovali zapadající slunce a v pohodě tak došli do cíle prvního dne. Po snídani v dobré náladě pokračovalo naše putování k chatě Výrovka. Dlouhým dolem, plným krásných podzimních barev, sluníčka a borůvek dále dolů do Svatého Petra a Špindlerova Mlýna. Horské potůčky a vodopády, stromy, kamenná moře a nádherné podzimní barvy - to byl náš výlet. Všichni se těšíme na další setkání, která nám pomáhá spolufinancovat pomocí grantu MÚ Zličín. Ahoj všem, děti z turistického kroužku Podzimní radování Celá škola vyjela 6. října na výlet. Jaký byl cíl naší cesty? Hluboká nad Vltavou. Opravdu pohádkové místo. Rozsáhlý park s krásnými výhledy dokáže okouzlit nejen dospělé návštěvníky, ale i neposedné děti. Při procházce parkem jsme nevynechali ani kašnu ze slavné pohádky - Pyšná princezna. Prohlídka zámku a následné nakupování upomínkových předmětů, to vše probíhalo v pohodě a s úsměvem. Následovalo ještě zastavení v malé ZOO. Největší úspěch sklidily jednoznačně vydry. Celý den se nám věnovala dvojice průvodců z CK2. Výlet byl zaplacen z grantu MÚ Zličín. Děkujeme Žáci a učitelé ZŠ a MŠ Zličín
Práce 4. třídy:
Práce nalevo: Karel Vršecký téma Sběratelství Práce napravo: Barbora Boháčová téma Elektrospotřebiče v domácnosti
Básně o Bulharsku Let do Bulharska Letěli jsme do Bulharska, autobusem do Primorska. Bylo to tam velmi hezké, palačinky moc obrovské. V moři byly mušličky a v bazénu dlaždičky. Hodně jsme se koupali, na diskošce trsali. Zmrzlinu jsme dostali, celou jsme jí nesnědli. Letěli jsme do Prahy, pac a pusu Bulhaři. Gabriela Červinková, 5. třída Z Prahy do Bulharska Letadlo letí, v Bulharsku se sluní. My se tam koupeme a v moři blbneme. V pokoji si hrajeme, v jídelně všechno rozlejeme. Na pláži z písku hrady stavíme, holky přitom zlobíme. Náš hotel čtyři hvězdičky měl, zase bych se tam vrátit chtěl. František Míč, 5. třída Bulharsko Místo školy do Bulharska naše škola letěla, moře, jídlo, krásné pláže, vážně si to užila. V hotelu se všem líbilo, jídlo bylo fajn. Sluníčko nám zasvítilo, zkrátka dobře - ráj. Na pláži byl píseček, všude plno mušliček. Hráli jsme tu různé hry, koupali se v moři. Letěli tak naše dny, všechno jednou končí. A tak zpátky do Prahy a v pondělí do školy. Tereza Chalupová, 5. třída
Krásné Bulharsko Letadlo letělo, naštěstí nespadlo. Byli jsme na pláži, slunce tam moc praží. Viděli jsme Nessebar, nikdo nám nic nesebral. Lidé tam byli vstřícní a ceny byly nízký. Vlny byly nádherné, bylo to tam překrásné. Byli jsme na Maslenosu, uviděli jsme tam vosu. Jsou tam krumpáče pod vodou, domů se nám nechce ani náhodou. Vít Skrejval, 5. třída O Bulharsku Naše paní učitelka míří do Bulharska jako střelka, vzala si nás také s sebou na týdenní dovolenou. Hurá, jedem na výlet, Budeme mít krásný let. Díky paní učitelce přiletíme do Primorce. Moře si tam užijem, Bulharsko je pěkná zem. Slunce, mušle, výlety, taky samé dobroty. Dominik Patočka, 5. třída Bulharsko Moře tak krásně šumí, stromy se krásně vlní. Dvě učitelky na pláži své tělo si smaží. Nad hladinou devět hlav, i žralok je z toho paf. Devět zadků pod hladinou, však to není mojí vinou. V neděli let do Prahy, v pondělí hned do školy. Barbora Tománková, 5. třída
Prázdniny v Bulharsku Letadlo letí, je plné dětí. Přistaneme v Bulharsku, budem bydlet v Primorsku. Moře má velké vlny, na zážitky den je plný, stavíme hrady z písku, paprsky jsou na blízku. Pláž plná mušliček, nasbíráme je do kapsiček. Byl to krásný týden, vzpomínat budeme jen. Matěj Jirka, 5. třída Bulharsko Moře šumí, vlny duní, slunce na nebi kouká, teplý vítr fouká.
Bulharsko Bulharsko je krásná zem, kde moře šumí, vlny duní a lidé loví ryby v zátoce, kde slunce svítí do noce, ovoce jí se velice a jsou tam velké vinice. Sofie je město hlavní, potom Varna, Plovdiv, Burgas. A to vše u Černého moře nachází se. V Černém moři vlny šumí, až v mém srdci duní. Rybáři v zátokách loví mušle v lodičkách. Alex Horák, 5. třída
Na pláži je velký ruch, ale je tu slaný vzduch. Devět dětí ve vlnách koupe se jak v peřinách. Byl to krásný týden, paním učitelkám moc děkujem! Tereza Hanusová, 5. třída Z deníků žáků 5. třídy: G. Červinkové, T. Hanusové, T. Chalupové, B. Tománkové, A. Horáka, M. Jirky, F. Míče, D. Patočky a V. Skrejvala Neděle 12. září V neděli ve 2. 10 ráno jsme měli sraz na letišti před stanovištěm CK Alexandria, protože jsme se třídou letěli do Bulharska. Když se sešla celá třída, šli jsme odevzdat kufry a pak přes pasovou kontrolu do haly, kde jsme museli chvilku čekat. Ale pak to šlo „hrr frr“ a byly jsme v letadle. Když naše letadlo Boing 737 ve čtyři hodiny vzlétlo, viděli jsme krásnou svítící Prahu. Ale než jsme se nadáli, byli jsme nad mraky a to už tak krásné nebylo. V letadle nás občerstvily letušky. Letěli jsme 1 hodinu a 50 minut a přistáli jsme v Burgasu. Když jsme přistáli v Bulharsku, pršelo a na nás čekal autobus. Jeli jsme asi hodinu do čtyřhvězdičkového hotelu Perla Beach v Primorsku. Ubytovali jsme se a šli na naši první snídani. Pak jsme se vybalovali, odpočívali a po obědě jsme šli na procházku po promenádě. Byly velké vlny a my jsme došli až do přístavu k majáku. Byla to hezká procházka. Po večeři jsme šli brzy do hajan.
Pondělí 13. září Dopoledne jsme se koupali v bazénu, voda byla dost studená, ale nám to nevadilo. Jsou to vlastně tři bazény, jeden velký a dva menší, dvě super skluzavky a taky vodopád. Krásně jsme se vyblbli, byla to legrace jako vždy, ale čas rychle utíkal .Po obědě a odpočinku jsme zahájili Druhé bulharské hry a pak jsme se šli koupat poprvé do moře. Byly strašně veliké vlny. Na pláži bylo hodně vyplavených mušlí a my jsme je sbírali. Taky jsme si stavěli z písku. Večer jsme vymýšleli jméno pro své týmy, znak a pokřik. Jsou tři družstva: Ohnivý andělé /Fair Angels/, Predátoři a Černá péra. Před spaním jsme si ještě přečetli první kapitolu z knížky paní Ježkové „Příběhy českých knížat a králů“. Úterý 14. září Hned po snídani jsme šli k bazénu. Nejdříve jsme si v týmech zdobili žlutá týmová trička a pak jsme se jenom koupali a koupali. Po obědě jsme v klubu Alexandrie malovali na mušle a vyráběli si přáníčka z mušlí a korálků. Potom jsme se šli koupat do moře. Po večeři jsme šli na procházku po městě, abychom obhlédli obchody. Ale nic jsme ještě nekupovali. A pak společné čtení a spát. Středa 15. září Dnes jsme jeli autobusem na celodenní výlet do Nesebaru. Cestou jsme viděli obrovské vodní centrum, ale taky solná pole a vinice. Staré město Neseber leží na poloostrově a patří mezi památky Unesco. Je tam hodně starých památek, římské hradby a moc kostelů, ve kterých jsou obrazy, kterým se říká ikony. Viděli jsme staré dřevěné domy a úzké uličky. Od paní průvodkyně jsme se dozvěděli, proč Bulhaři ukazují ano a ne jinak než ostatní národy. Pak jsme měli rozchod a mohli jsme chvíli nakupovat dárky. Ukončili jsme to společnou zmrzlinou a pospíchali jsme na parkoviště, kde na nás čekal autobus, a jeli jsme zpátky do hotelu. Navečer bylo oficiální zahájení her, zapálení ohně, vlastně svíčky a slib. Také jsme přáli Terce Hanusové k jejím narozeninám. Večer byl ještě kvíz s otázkami o Bulharsku.
Čtvrtek 16. září Ráno jsme jeli lodí na výlet na Masleny nos, kde byla krásná mušličková pláž, místo písku tam byly samé mušličky. Koupali jsme se tam, sbírali hodně veliké mušle a dostali jsme piknikový oběd. Kluci z moře vylovili pirátský krumpáč. Viděli jsme i vodní jeskyni, ale nemohli jsme plout do ní, protože bylo málo vody. Z lodi jsme v moři viděli veliké medúzy. Odpoledne jsme se vrátili zpátky a šli do klubu Alexandria. Tam jsme oslavili Terčino narozeniny s vynikajícím dortem, hráli hry a koupali se v bazénu. Paní učitelky nás vzaly na skákací a klouzací hrad, tam jsme se vyřádili. Večer jsme si zase společně četli. Pátek 17. září Dopoledne jsme šli na pláž a tam pokračovaly naše hry sportovními disciplinami: skok z místa, hod na cíl a štafetový běh. Pak jsme si stavěli z písku docela veliké stavby rozdělené na sektory a jen tak se cachtali ve vlnách. Odpoledne ale probíhala ve stavění hradů opravdová soutěž ve družstvech a také soutěž akvabel v bazénu. Večer jsme šli nakupovat a pak ještě na diskotéku. Sobota 18. září Dopoledne probíhala paralympiáda, to je olympiáda pro handicapované sportovce. Na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli, jak těžké to mají postižení lidé. Skákali jsme pro míč po jedné noze, měli jsme zavázané oči a se svým vodičem jsme museli najít poslepu míček nebo jsme nesměli mluvit a jako hluchoněmí se dorozumívat jenom posunky a pochopit úkol. Odpoledne jsme hráli petang a užívali si naposledy moře. Před večeří jsme jako další úkol našich her museli v týmu zahrát nějakou malou tragédii nebo komedii. Vystupovali jsme na opravdovém jevišti a moc se nám to líbilo. Po večeři jsme šli na diskotéku, kde nás Dominik pozval na koktejl, protože má zítra narozeniny. Pak jsme šli ještě na poslední nákupy a každý si koupil obrovskou palačinku. Neděle 19. září Ráno jsme si museli přivstat. Jeli jsme autobusem do Burgasu, podali svoje kufry, prošli pasovou kontrolou a už jsme byli v letadle. Zase to rychle uteklo, let byl příjemný a než jsme se nadáli, přistávali jsme v Praze. Tam nás přivítali rodiče a frčeli jsme domů. Ten týden hrozně rychle utekl. Bylo to krásné a klidně bychom tam ještě týden zůstali.
