Vývoj využívání nerostných surovin na území České republiky Manuskript, výpisky, neoponováno, nerecenzováno Dějiny využívání nerostných surovin na území České republiky sahají k počátkům osídlení v době před 1,6 – 1,8 mil. let. Geografická pozice v blízkosti civilizačních center předovýchodního, mediteránního a západoevropského prostoru a prostupnost našeho území údolími řek přinášela snadno dosažitelný životní prostor příchozím a technologické a kulturní obohacení místním etnikům v průběhu věků. Hojnost typů nerostných zdrojů je zapříčiněna pestrou geologickou stavbou území. 1. Vývoj využívání nerostných surovin v pravěku Nástroje vyráběné z kamene přímým tvarováním (pěstní klíny) nebo oddělením polotovarů a jejich další úpravou (štípaná industrie) nacházely svou surovinu na mnoha místech naší země i v přilehlých oblastech (Bavorsko, Polsko, Slovensko). Surovina byla obvykle získávána povrchovým sběrem nebo povrchovou těžbou. Pro paleolit a mezolit je štípaná industrie téměř jediným dokladem života lidí na našem území, kde se kosti a další organické materiály vlivem přírodních podmínek dlouho nedochovají. První lidé, kteří přišli na naše území, využili říční valouny – křemenec, buližník a křemen. Jejich nástroje 1,6-1,8 mil. let staré byly objeveny u Berouna (nejstarší paleolit). V Přezleticích u Prahy bylo nalezeno několik set nástrojů – drasadel, pěstních klínů, otloukačů, nožovitých úštěpů, vyrobených téměř výlučně z místního materiálu – proterozoického buližníku a žilného křemene lovci a sběrači Homo erectus (datováno na 0,7 mil. let – starý paleolit). Na Moravě byl rohovec typu Stránská skála používán už před 600 tis. lety. Středopaleolitického stáří (mladší než 350 tis. let) je významná lokalita Bečov, kde byl těžen a zpracováván křemenec. Unikátní lokalita pravěké hlubinné těžby byla na našem území objevena v Krumlovském lese (Oliva 2005). Další kamennou surovinou byly křemence z okolí Tušimic. Dílna na výrobu štípaných nástrojů byly nalezena u Olomoučan. 1.1. Lovci mamutů - Věstonická a Petřkovská Venuše Obdobím absolutně největšího rozmachu paleolitické civilizace je kultura lovců mamutů, časově jde o mladý paleolit, hlavně jeho střední část (30 – 20 tis. let), u nás nazvaná podle naleziště Pavlov – pavlovien. Šlo o jeden z kulturních vrcholů historie střední Evropy, středem tehdejšího kulturního světa se stal region Moravy, Rakouska a Slezska. Již nikdy poté neurčoval tento region vývoj kultury takovým způsobem jako v tomto období. Nejstarší keramická soška na světě – Věstonická Venuše – ze směsi jílu a popele a hliněné sošky zvířat byly nalezeny v Dolních Věstonicích. Opakovaná výroba kamenných nástrojů – drásadel, škrabadel aj. vyspělou technikou tzv. „úštěpů z kamenného jádra“ je doložena hromadnými nálezy odpadu po výrobě, hotových nástrojů i suroviny. Použitým materiálem byl severský pazourek. Petřkovská Venuše (22 000 let stará), zhotovená z hematitu, je dalším proslulým pravděpodobně kultovním předmětem z nerostného materiálu. 1. 2. Mezolit Bečov Po těžbě a zpracování terciérního křemence tu zůstaly až 1,5 m mocné vrstvy křemencového odpadu v hmotnosti mnoha desítek až stovek tun. Jámové lomy a také podzemní štoly. 1.3. Neolit (mladší doba kamenná) – nástup využívání jílů a spraší, hlazené tesařské nástroje (6000 – 4400 BC)
Neolitická revoluce, zjednodušeně charakterizovaná běžným rozšířením domestikace plodin a zvířat – tj. obdělávání půdy a pastevectví, trvalými sídly, hlazenými nástroji, keramickou a textilní výrobou) dorazila na naše území na začátku 6. tisíciletí před naším letopočtem, z oblasti Předního východu. Osídlení bylo ostrůvkovité. Archeologické vykopávky odhalují rozsáhlé hliníky v okolí sídlišť. Přímo v těžebních jamách o velikosti až 20 x 5 vyráběli neolitici keramiku. Jíly byly využívány pro výrobu zásobnic, kuchyňského nádobí, nádob pro funerální účely a figurálních plastik (hlubokomašůvské madony). Také pro opakované vymazávání podzemních zásobnic – obilných sil a pro výrobu pícek. Sprašová hlína byla využívána pro omazávání proutěných stěn neolitických chat. Keramické přesleny a hliněná závaží k vertikálním tkalcovským stavům dokládají počátky textilní výroby. Kamenné nástroje typické pro neolit jsou hlazené, vyráběné z místních materiálů. Tesly, klíny a sekery, později vrtané, nasazované do topůrka, byly pouze dřevozpracující. Podle archeologických výzkumů neolitických sídlišť a dílen ve střední Evropě bylo zjištěno, že nejhojněji používanou horninou na výrobu kamenných nástrojů byl amfibolický rohovec od Jistebska v Jizerských horách. Zde jde o nejstarší neolitický povrchový důl ve střední a západní Evropě a jeden z nejstarších v Evropě vůbec a zároveň o vůbec nejstarší v terénu viditelný doklad lidské aktivity v Evropě sz. od Balkánu (5150 až 4920 BC).
Těžební aktivity v lokalitě Bílý kámen na Sázavě byly zapříčiněny zájmem o místní surovinu – bílý vápenec. Korálky a náramky z něho byly doloženy v hrobových výbavách. Vápno z vypáleného vápence sloužilo k bílení obydlí. Už v neolitu se těžilo systémem šachta – štola, tedy „po hornicku“, ale to u nás není doloženo. Žernovy z karbonských arkóz z okolí Kamenných Žehrovic – neolit. Slévačství mědi probíhá i na našem území. 1.3. Eneolit (4400 až 2300 BC) a doba bronzová (2 300 až 800 BC) Podle filologů osidlují v eneolitu Evropu Indoevropané. Předky téměř všech národů Evropy, středního východu a indického subkontinentu jsou zřejmě skupiny, které se asi před 3000 lety vydaly na jih a západ ze středoasijských stepí. V eneolitu začínají sousedit jednotlivá teritoria polností, začínají teritoriální spory. U nás doložen jen import měděných nástrojů. Těžba ani zpracování surovin mědi nedoložena. První doklad metalurgie u nás – Makotřasy u Kladna – základy pecí. Pro západní Evropu je typická stavba megalitů. Soudí se, že západní a severní Evropa tvořily jakési „samostatné světy“ bez kontaktu s naším územím. Mohyly, které lidé tehdy na našem území vytvářeli při pohřebním rituálu, znamenají počátek jednoduchého stavebnictví. Kamenné sekeromlaty hrobové výbavy sloužily k zabíjení. Doba bronzová je obdobím rozvoje technologií, ekonomiky a celé společnosti, ve své mladší a pozdní etapě je pokládána za vyvrcholení pravěkého vývoje ve střední Evropě. Civilizace doby bronzové se vyznačuje masivním zájmem o nerostné suroviny. Evropa se stala prostupnou, rychlý přenos civilizačních vlivů, dálkový obchod a přenos nových technologií (hutnění a zpracování mědi a později cínu a mědi v bronzovou slitinu) se předpokládá i pro naše území. Měď (teplota tavení karbonátových rud je okolo 1 000 st. C) byla hutněna Sumery v Mezopotámii na přelomu 6. a 5. tisíciletí BC, k nám nejprve dorazily měděné a později bronzové výrobky (1 800-1 600 BC, únětická kultura). Na našem území je doloženo slévačství mědi už v neolitu, rozvoj v únětické kultuře. Výroba bronzu v době bronzové není dosud na našem území doložena. Předpokládá se rýžování místního kasiteritu – rudy cínu (SnO2) v Krušných Horách v okolí Krupky (Majer – Čáka (1971) odhadují, že zde dolovali i hlubinně), ve Slavkovském lese a na Českomoravské
vysočině a využití místních rud mědi (její dolování není doloženo, snad převrstveno mladšími aktivitami). Přelidnění území znamená nárůst bojů, v hrobových výbavách jsou typická bronzová kopí, meče. Způsob zpracování keramických hmot – typický vývoj keramických nádob, charakterizuje jednotlivá období a sídelní regiony. Mlýnské kameny pro drcení obilí. Doba bronzová končí kolapsem, někdy vysvětlovaným jako krize z nedostatku bronzu. 1.4. Doba železná (800 až 50 BC) a Keltové (450 až 50 př. n. l.), vývoj do 6. století Keltské etnikum se na části území vyvíjí z mladobronzového, na větší část území přichází ze západní Evropy. Charakterizují jej vyspělé technologie, rýžování zlata, těžba a zpracování železných rud spolu s produkcí náramků ze švartny, použití grafitu při výrobě keramických nádob a dálkový obchod. Pro výrobu keramiky byl užíván hrnčířský kruh. Rotační kamenné mlýny, běžně rozšířené nejpozději 3.-2. st. př. n. l., zvýšily produktivitu mletí více než desetinásobně. Existovala exploatační centra, ze kterých se mlýnské kameny – žernovy – exportovaly do celých Čech. Severní Čechy – Malé Žernoseky – Oparno u Lovosic: teplický křemenný porfyr, východní Čechy: Kunětická Hora u Pardubic – znělec. Exploatační jámy oválných půdorysů d. 5-12, hl. 0,5-3 m. Z obou míst transporty až na Moravu, ve velkém množství. Ležák a běhoun mají dohromady 60 kg. Žernov býval součástí každého většího hospodářství. Přínos železa byl zpočátku v tom, že jeho ložiska byla mnohem hojnější než ložiska mědi a cínu. Předměty byly obvykle horší kvality než výrobky z bronzu, protože legování se ještě neprovádělo. Rozsah osídlení v 1.a 2. st. BC byl u nás překonán až ve vrcholném středověku (tj. 1200-1500 n. l.). Keltské etnikum opouští naše území okolo roku 50 BC. Do vylidněného prostoru přicházejí o několik desetiletí později Germáni (0-400 n. l. – doba římská, 400 – 570 doba stěhování národů) a po nich Slované (slovanská migrace šestého století dorazila na naše území okolo roku 550). Obě tato etnika byla ve srovnání s Kelty na primitivní technologické úrovni. Ztratily se znalosti o hrnčířském kruhu, na několik staletí se velmi omezila těžba rud a výroba kovů, přestaly se vyrábět žernovy, nastal konec mincovnictví a zpracování skla. Archeologické doklady výroby železa u Germánů na našem území byly objeveny v Ořechu u Prahy. 2. Vývoj využívání nerostných surovin na příkladech nejpodstatnějších nerostných surovin 2.1. Železo Zpracování je doloženo na sklonku halštatu, v laténu probíhala rozsáhlá produkce v oblasti středočeského ordoviku (sedimentární železné rudy). Dále u Germánů (viz výše). V období velké Moravy se vyráběla ze železa platidla – sekerovité hřivny. Od 10. století až do průmyslové revoluce je pro ČR typické extenzívní využívání místních zdrojů železné rudy, také hornickým způsobem, na stovkách lokalit. Od 14. st. byla hlavní surovinová základna v oblasti Brd, dále v Jeseníkách. Konjunktura výroby železa nastává od 18. století – 1700 – 3.5 tis t, 1750 11 tis. t Fe. V 19. století se stává nejlepším konstrukčním materiálem strojů pro průmyslovou revoluci. Už v 70. letech 19. st. byl dovoz železné rudy ze Slovenska vyšší než česká těžba. Tento poměr trval i v dalším období. Sedimentární ordovické rudy byly těženy intenzívně v 19. a první polovině 20. století: Nučice, Ejpovice, Mníšek pod Brdy, Zdice. Stejné časové rozpětí těžby platí pro moravskoslezská ložiska vulkanosedimentární devonská (Medlov, Venkov, Králová, Horní Město) a ložiska skarnová (Vlastějovice, Županovice, Malešov, Budeč, Kovářská).
Počet činných dolů omezila konkurence velkopodnikatelů užívajících k výrobě železa koks namísto tradičního dřevěného uhlí. Výroba se přesouvá do prostoru výskytu černého uhlí – Kladno, Třinec. R. 1880 bylo v českých zemích vyrobeno 90 tis.t Fe, r. 1900 500 tis. t Fe. Na krušnohorských skarnových ložiskách Přísečnice a Měděnec byla těžba ukončena v roce 1992. 2.2. Stříbro Rýžování stříbra není u nás doloženo. První stříbrné doly u nás byly otevřeny na přelomu 12. - 13. st. Pilířem ekonomiky českého státu se ve 13. století stává těžba vzácných kovů (stříbra a zlata), která je prioritním panovnickým zájmem. Vydobyté stříbro umožnilo u nás přechod od naturální k peněžní směně. Po celý středověk je stříbro symbolem bohatství českého státu. Po nálezu stříbra v okolí Jihlavy (1234) toto město brzy významem předčilo Brno. Brzké vyčerpání přípovrchové části ložiska, požáry a záplavy zapříčinily úpadek již na konci 14. století. Většina historických revírů v ČR měla podobný vývoj - byla zisková jen několik prvních desítek let, než se podařilo vytěžit bohaté snadno dostupné přípovrchové zóny jinak chudých žilných ložisek. Druhou zlomovou událostí stříbrného hornictví u nás byl objev významného ložiska Kutná Hora ve druhé polovině 13. století. Kutná Hora se záhy stává druhým nejlidnatějším městem království. Mincovní reforma přinesla nové pražské groše s vysokým obsahem stříbra, které se staly vyhledávaným platidlem v celé střední a východní Evropě. Kutná Hora v letech 1300 - 1350 průměrně ročně produkovala 20 t stříbra, později okolo 10 t. V souvislosti s rozsáhlou těžbou stříbra došlo k uzákonění horního práva v dokumentech „Jihlavské horní právo“ (1249 - nejstarší horní zákoník na světě) a Ius Regale Montanorum (1300). Jihlavské horní právo se stalo základem mnoha horních práv v jiných státech světa, zejména v Jižní Americe. Ve 14. století je nalezena a otevřena řada menších ložisek stříbra na mnoha místech ČR. Po vyčerpání bohatých partií kutnohorského ložiska i tradičních oblastí těžby stříbra přichází počátkem 20. let 16. st. objev ložiska Jáchymov (1516) a jáchymovská stříbrná horečka. Jáchymov s 18 tis. obyvateli se stává po Praze a Kutné Hoře třetím největším městem českých zemí. Zenitu těžby bylo dosaženo roku 1533 s výrobou kolem 9 t kovu. V průběhu 16. století zde bylo získáno 300 t kovu. Ve druhé polovině 16. st. bylo dosaženo v Jáchymově kolmé hloubky 400 m; jáchymovská dědičná štola Barbora dosáhla mimořádné délky 11,5 km. Jáchymovská mincovna a její jáchymovské tolary byly ochotně přijímány i v zahraničí pro svou ryzost. Jen do roku 1528 jich byly vyraženy 3 milióny. Daly vznik názvu peněžní měny USA. První hornické učiliště na světě bylo založené v Jáchymově roku 1716. Na konci 18. st. nastává konjunktura příbramského revíru. Bylo to proto, že nastal zvýšený státní zájem o přírodní zdroje, zejména drahé kovy. Průzkum a obnovení důlních prací v Příbrami proběhlo převážně ve státní režii. 1875 bylo poprvé na světě dosaženo 1000 m svislé hloubky těžby na zdejším dole Vojtěch. Roku 1849 byl v Příbrami založen Montánní ústav (od roku 1865 Báňská akademie), přímý předchůdce Vysoké školy báňské. V 19. st. byl příbramský revír hlavním producentem stříbra a olova v rakousko-uherské monarchii i střední Evropě. Na konci 19. století přišel úpadek těžby z důvodu poklesu světových cen stříbra. Stříbro se spolu s dalšími kovy těžilo až do konce 20. století na řadě míst (Příbram, Horní Benešov, Horní Město, Zlaté Hory). 2.3. Zlato Na území ČR je registrováno více než 1000 lokalit výskytů zlata. Z náplavů vodních toků v povodí řeky Otavy je doložené rýžování už v rámci knovízské kultury před 2900 lety. První doklad hornické činnosti u nás je doložen ve Zlatých Horách, kde se již 1200 BC těžilo zlato systémem šachta – štola.
Keltové jej rýžovali z náplavů jihočeských řek před 2 300 lety, jak dokládá nález rýžovnického splavu v jihočeských Modlešovicích u Strakonic.Keltské duhovky byly první mince ražené na našem území. Pošepný odhadoval původní rozsah území plochy rýžovišť na 75 km². Sejpy zůstaly dobře zachovány na řadě míst v Pootaví. Od 10. století byly české země pokládány za hlavní zásobnici zlata v Evropě. Historicky doložený vrchol těžby a zpracování zlata nastal ve 13. a 14. století, rýžováním a dále z žil hlubinným způsobem. Nejstarší zlatodůl (ze 13. st.) máme v Havířkách u Písku. Z této doby zůstalo v krajině mnoho šachet a štol, dnes evidovaných a sanovaných jako stará důlní díla. Z 13.-14. st. pocházejí nejmladší sejpy (později se už masívně nerýžovalo.) Čechy byly tehdy jednou z hlavních produkčních oblastí zlata v Evropě. V žádném dalším období už těžba zlata takového rozmachu nedosáhla. Novodobého významu dosáhl zlatodůl Roudný, který byl v provozu 1893-1930. Podle Morávka přesáhla celková domácí produkce 100 t zlata, z toho 10 t ve 20. století. Poslední zlatá horečka u nás byla způsobena r. 1927 nálezem plíškového zlata v Křepicích u Vodňan. Nalezené zlaté plechy jsou největší, jaké jsou z našeho území za posledních několik set let známy. Poslední těžba zlata v zemi byla ukončena roku 1994 uzavřením ložiska Zlaté Hory – západ, kde bylo vytěženo celkem 1,5 t Au. Čechy zůstávají bohaté na zlato i dnes. Jen ve dvou největších ložiskách Kašperské Hory a Mokrsko je ho ověřeno na 200 t. 2.4. Cín Ložiska cínu jsou soustředěna do Krušných Hor a Slavkovského lesa. Kasiterit byl rýžován v okolí Krupky v Krušných horách již v době bronzové. Od 13. století pronikal cín z Čech na obchodní burzy v Bruggách a Marseille. První písemná zmínka o hlubinném dobývání cínu v Krupce pochází z roku 1297. 13. – 14. st. rýžování, 15. st. rozvoj dolování. Cín nabyl mimořádného ekonomického významu od 14. století. Od nás byl exportován do západní Evropy a konkuroval cínu z jz. Anglie. Doba rozkvětu končí v polovině 16. století. 17. st. – odbyt vázl – třicetiletá válka.Výtěžek let 1400 – 1620 odhaduje Majer na 10 – 12 tis. t cínu. Ve druhé cínonosné oblasti, Slavkovském lese, probíhala těžba od 14. století. První písemné zmínky o zdejších ložiscích pocházejí z roku 1241. Výtěžek zde dosáhl v letech 1500 – 1620 30 tis. t cínu. Novodobá těžba skončila r. 1991 uzavřením ložiska Krásno, na ložisku Cínovec-jih o rok dříve. 2.5. Stavebnictví První kamenné stavby u nás jsou eneolitické mohyly a mohyly doby bronzové. Keltové staví svá oppida z kamene kladeného nasucho a zpevněného dřevěnou konstrukcí. Hradiště Závist budovali zřejmě pod vlivem antického světa. Obranné kamenné valy zde jsou dochovány do výšky 10 – 12 m. Na nejvyšším bodě – akropoli – byly objeveny základy kamenných staveb pravděpodobně kultovního původu. Mezi dvorci na oppidech je doložena dlážděná komunikace. Od mladého laténu měly některé cesty tvrdou kamenitou vozovku. Z kolkovaných cihel a také z kamene a malty stavěli Římané i na našem území. V raném středověku byla dřevěná stavba v oblasti za římských limitem jediným obvykle používaným stavebním způsobem. Slované v našich zemích zprvu nebudovali kamenné stavby. Až v 7. – 8. století vznikají slovanské mohylníky. V období Velkomoravské říše (po r. 850) bývá na čelní straně hradeb nasucho kladená kamenná plenta. Objevuje se zdění na kámen a maltu v kostelích v Mikulčicích. Na střechy zde byla použita stará antická střešní krytina, částečně i antické cihly na zdi. Profánní stavby se zdily na kámen a maltu až později. Ještě ve 12. století převládají dřevěné kostely. Zástavba románské Prahy s více než pěti desítkami dodnes dochovaných pozůstatků zděných románských domů nemá obdobu v těch
částech románské Evropy, kde projevy zděného stavitelství nemohly těžit z přímého kontaktu se stavební tradicí antiky. Panovnickou podporou zaštítěná tzv. „velká kolonizace“, počínající v první polovině 13. století, znamenala vznik řady královských měst. Povolování výstavby hradeb bylo výsadou panovníka. Lze předpokládat, že řada měst byla opevněna již ve 13. století a proces pokračoval po celý středověk. Hradby a hrady byly stavěny převážně z místního horninového materiálu. Nejstarší cihelna Čechách byla ve Stodu (založena1580). Teprve od konce 16. století začíná na stavbách převládat cihelné zdivo nad kamenným, začíná ve větší míře výroba střešní krytiny, podlahových dlaždic a kachlů. Další stavební konjunktura přichází po skončení třicetileté války. Skutečný rozmach cihlářské výroby nastal po roce 1848. Např. pro rok 1880 je zaznamenáno jen v plzeňském kraji 413 cihelen. Je to doba i zakládání velkozávodů, z nichž některé přetrvaly dodnes. Malé cihelny postupně zanikají v obdobích 1. sv. v., hospodářské krize ve 30. letech a dalším historickým vývojem. Rychlý rozvoj stavebnictví ve 20. století zapříčinil těžbu stavebních nerostných surovin, zejména štěrkopísků, stavebního kamene a vápence, nebývalého rozsahu. 2.6. Sklářství Souvislý vývoj domácího sklářství lze sledovat od 13. století, kdy za posledních Přemyslovců došlo ke vzestupu významu českého státu a ke všestrannému kulturnímu rozvoji. Vznik a rozvoj středověkých skláren souvisel s kolonizací 13. století. Křemen jako sklářská surovina byl těžen už v 13. století. Dostatek dřeva, písek, kvalitní křemen, drcený ve stoupách stavěných při sklárnách na horských potocích, jíl pro stavbu pecí a výrobu pánví a potaš byly pro sklářství nezbytné. Ke koncentraci skláren došlo v j., s. a sz. Čechách, v souhlase se směrem šíření této znalosti ze zahraničí. Nadprůměrné úrovně sklářské výroby bylo dosaženo ve 2. polovině 14. století za Lucemburků, v rámci celkového kulturního rozmachu, a to jak v dutém skle, tak i v barevných vitrajích pro okna gotických chrámů. Rozvoj sklářství nastal i v renesanci, chemické složení místní skloviny ale nedovolilo výrobu žádaného čirého, tenkostěnného a snadno tvarovatelného zboží po benátském vzoru. Je to proto, že naše draselná sklovina má jiné fyzikální vlastnosti než sodná benátská. Z renesanční řezby do drahého kamene se odvíjelo umělecké zpracování českého skla v baroku i pozdější době. Konec 18. století a st. 19. – vývoz do Evropy i zámoří. V roce 1799 registrováno 79 skláren, a to v několika oblastech: pohraniční hory, ve vnitrozemí pak v Posázaví, na Olomoucku, Žďársku a Jihlavsku. Ve 2. polovině 18. století – rozvoj výroby zrcadel a lustrů. 19. století neseno, z důvodu zesílení konkurence a potíží s odbytem, novými experimenty. Kvalita rytého dekoru dosáhla vrcholu ve 30. a 40. letech 19. st., kdy byla česká produkce na špičce evropského sklářství. Na počátku 20. st. vysoká škála různosti ve výrobcích, vysoký objem produkce. V bižuterní výrobě jsme tehdy zaujímali první místo ve světovém obchodu. Sklářská výroba a rafinace (zušlechťování) byly dlouho záležitostí německých sklářských rodů ze Saska, Bavorska, Rakouska, po zprůmyslovění také prvních podnikatelů z řad těchto rodin. Nejdéle exploatovaným ložiskem sklářských písků je Provodín, od r. 1908. 2.7. Kaolín Objev výroby porcelánu v Evropě byl učiněn 1709, první porcelánka vznikla v Míšni roku 1710. První pokusy o výrobu porcelánu u nás proběhly v roce 1789 v obci Háje u Horního Slavkova. Roku 1792 je založena porcelánka, ve Slavkově, v pořadí sedmá na světě mimo Čínu. Do roku 1815 vzniká osm továren poblíž kaolínových ložisek. Jsou to Horní Slavkov, Klášterec nad Ohří, Březová, Kysibl (Stružná), Jalovice, Chodová, Stará Role a Loket.
Sedlecký kaolín se pro svou kvalitu stal světovou normou (Sedlec IA). Nynější těžba je pouze povrchová, naše ložiska jsou významná i z celosvětového hlediska. V roce 2005 byl náš kaolín vyvážen do 32 evropských i mimoevropských zemí. 2.8. Drahé kameny Pro Čechy jsou typické drahé kameny: český granát (pyrop), acháty a jaspisy a vltavín. Nejstarší opracované nálezy našich vltavínů pocházejí ze starší doby kamenné. Český granát sbírali už Keltové. Psaná historie českých granátů začíná ve 14. století. V době panování Karla IV. se Praha stává centrem zlatnického řemesla v rámci Evropy. Převládá používání drahých kamenů pro církevní účely a k vyjádření symbolu feudální panovnické moci. Tento panovník nechal vyzdobit kaple ve Svatovítské katedrále na Hradčanech a na Karlštejně nebývale reprezentativní mozaikou z leštěných achátů, jaspisů a ametystů z krušnohorského Ciboušova. Na dvoře Rudolfa II. se zpracovávaly suroviny z českých, zejména podkrkonošských nalezišť – křišťály, acháty, jaspisy a jejich odrůdy. Z řezby do drahého kamene se odvíjelo severočeské kamenářství a umělecké zpracování českého skla. Rozvoj kamenářství v druhé polovině 19. století probíhá v celé Evropě. Poptávka po drahých kamenech stoupá, což podněcuje vyhledávání nových nalezišť i nových druhů drahých kamenů. Tak také dochází k propagaci místních surovin. U nás šlo o český granát, olivín, jihočeský vltavín, heliodor a akvamarín od Písku a otavské říční perly. Sporadicky i český safír z Jizerských hor. Relativně dostupný český granát našel uplatnění pro všechny společenské vrstvy. V 80. letech 19. století pracovalo v okolí Turnova na 2000 brusičů českých granátů. Dnes se české granáty získávají z naleziště Podsedice v Českém středohoří. Vltavíny jsou průmyslově těženy v jižních Čechách. 2.9. Černé uhlí Na Ostravsku je doloženo nejstarší spalování černého uhlí na světě (21 – 23 tis. let). Kladenská a Plzeňská pánev – historické zmínky v 15. a 16. století. V té době jen pro kovářské účely. Ve druhé polovině 18. století dochází k otvírce ve většině pánví (kladensko-rakovnické, Plzeňsko, Ostravsko, Rosicko). Prudký nárůst produkce znamenala průmyslová revoluce v 19. st. V roce 1901 10 mil. t. Kulminace těžby v 2. polovině 80. let 20. st. V kladenskorakovnické pánvi ukončena těžba v r. 2002, na Plzeňsku v 1. polovině 90. let 20. st. Dnes probíhá těžba jen v hornoslezské pánvi, provozně nazývané ostravsko-karvinský revír. Využití převážně pro výrobu koksu a energetiku. 2.10. Hnědé uhlí Duchcov (1403), Falknov (dnes Sokolov) – 1590. Bez valného odbytu, pro malou spotřebu paliv všeobecně. Jen pro kovářské účely. Počátky dolování spadají do 40. let 18. st. Zpočátku nebylo vyhrazeným nerostem, tím se stává dekrety z roku 1789 a 1780. Prudký nárůst produkce znamenala průmyslová revoluce v 19. st., u nás začínající ve 30. letech 19. st. V roce 1901 18 mil. t. Kulminace těžby v 2. polovině 80. let 20. st. Pro elektrárnu s výkonem 1 000 MW je ročně potřeba 4,5 mil. t hnědého uhlí. Podkrušnohorské pánve – severočeská (části chomutovská – Velkolom Tušimice-Libouš, část mostecká – čtyři velkolomy Bílina, Ervěnice, Holešice, Vršany a jedna hlubina – Dolní Jiřetín u Mostu, sokolovská (těžba velkolomy Jiří a Družba a menším lomem Marie), chebská (vázáno ochranou minerálních vod Františkových Lázní).
V České republice je nejvýznamnějším domácím energetickým zdrojem hnědé uhlí (ca 60 % energetického mixu), morálně i fyzicky dožijí současné uhelné elektrárny kolem roku 2015 a předpokládá se jejich náhrada moderními provozy. 2.11. Uran Byl těžen od roku 1853 v Jáchymově na výrobu barev pro keramický a sklářský průmysl. Chemické prvky objevené Marií Curie-Sklodowskou a Pierrem Curie – polonium (1898) a rádium (1903) pocházely z louhu po zpracování odpadu z výroby uranových barev v Jáchymově. Pro Sovětský Svaz znamenalo jáchymovské ložisko jedinou možnost, jak se v poválečném období dostat k uranu. V té době na jeho území nebylo žádné těžené ložisko. Obchod s uranem Sověti od prvopočátku pokládali za politickou záležitost. Nebyla stanovena cena suroviny, dodávky byly pro českou stranu naprosto nevýhodné. Těžba byla masivně dotována ze státního rozpočtu naší země. Sověti potřebovali rychle získat 1 000 t uranu pro zahájení zbrojního programu, proto velmi podporovali rozvoj těžebního průmyslu. Velká ložiska (se zásobami nad 10 tis. t U) různých genetických typů přestavovaly Příbram a její rudní rajón (50 tis. t U), Rožná a Olší (25 tis. t U), dále ložiska severočeské křídové oblasti – Hamr na Jezeře, Stráž pod Ralskem (200 tis. t U). Hloubeno zde bylo od roku 1965, od roku 1967 probíhalo podzemní loužení, to bylo plně zavedeno v 80. letech. Tímto způsobem bylo vytěženo 15 % naší celkové produkce U. Těžba a úprava uranu způsobila kontaminace horninového prostředí a vod. Zahlazování těchto škod bude probíhat ještě desítky let. Zbývající zásoby uranu v křídě činí 100 tis. t, tedy obdobné množství, které bylo vytěženo za celé poválečné období. V celkovém objemu těžby za celé období získávání uranu zaujímáme 7. až 8. místo na světě. Naše Dolní Rožínka je nyní jediným těženým ložiskem uranu na území EU, ČR je 12.-13. největším těžařem na světě (podle Starý a kol. 2006) s 1 % světové produkce (420 t U ročně). 2.12. Závěr Počet těžených ložisek nerostných surovin v ČR se dnes pohybuje okolo 700. Těžba se podílí na HDP přibližně 1 %. Ekonomický vzestup Evropy a dalších oblastí, který probíhá od doby průmyslové revoluce, je dán širokým využíváním energetických nerostných surovin. Dostatek elektrické energie, ropy a zemního plynu je základním předpokladem chodu naší ekonomiky. V širším slova smyslu na tomto dostatku závisí přežití naší civilizace. Vzhledem ke geologické stavbě a přírodním poměrům ČR jsou nejdůležitějšími místními zdroji pro výrobu elektřiny fosilní paliva – severočeské hnědé uhlí a černé uhlí z ostravsko-karvinského revíru – a uran. Literatura: Bouška, Vl. – Kouřimský, J. (1976): Drahé kameny kolem nás.- SPN, Praha. Drahotová, O. a kol. (2005): Historie sklářské výroby v českých zemích.- Academia. Praha. Drda, P – Rybová, A. (1998): Keltové a Čechy. – Academia. Praha. Filip, J. (1995): Keltská civilizace a její dědictví.- Nakl. Academia. Praha. Kužvart, M. a kol. (1983): Ložiska nerudních surovin ČSR.- UK. Praha. Kužvart, M. a kol. (1992): Ložiska nerudních surovin ČS II.- UK. Praha. Lepka, Fr. (2003): Český uran. Neznámé hospodářské a politické souvislosti 1945-2002.Nakl. Knihy 555. Liberec. Morávek, P. et al. (1992): Zlato v Českém masívu. – Vyd. ÚÚG. Praha. Oliva, M. (2005): Výzkum pravěké těžby rohovce v Krumlovském lese.- Acta Mus. Moraviae, Sci. Soc. XC: 161-183. Brno.
Starý, J. a kol (2006): Surovinové zdroje České republiky.- Česká geologická služba – Geofond. Praha. kolektiv autorů (2003): Rudné a uranové hornictví České republiky.- Anagram. Ostrava.
