Vývoj víry SPOLEČENSTVÍ MLÁDEŽE Mgr. Pavel Moravec 25. 10. 2013
Kojenec (do 1 roku) • První půlrok žije človíček v symbióze s matkou, nerozlišuje ji od sebe • Matka je pečující osoba, opora → človíček získává základní důvěru v to, že svět, do kterého se narodil, je dobrý • → vytváří se proto základní předpoklad pro rozvoj víry – schopnost důvěřovat, spolehnout se na někoho, kdo je dobrý
Batole (1 – 3 roky) • Dítě se postupně osamostatňuje, už není závislé na tom, kam ho někdo odnese a položí → leze, chodí… • Objevení Já – „Já chci…“, „Nechci…“ • Rodiče: → podpořit rozvoj dětské osobnosti + dát jasná pravidla
Batole (1 – 3 roky) • Nezvládnutí tohoto úkolu může mít pro víru dvě nebezpečné vyústění: • Člověk odmítne jakýkoliv řád (tedy i církev) a podléhá svým impulzům • Jde dalším životem se strachem, aby nějaká pravidla neporušil • „Zbožnost“ batolete je spíše hra napodobující vnější projevy rodičů
Předškolák (3 – 6 let) • Uvolňuje se závislost na rodině (školka, kamarádi) • Závislost dítěte na názorech autority („Táta to říkal…“) • Pochvala rodičů za jeho chování je pro dítě zdrojem jistoty, že něco dělá dobře • Rozvíjí se sebevědomí
Předškolák (3 – 6 let) • Ke konci předškolního věku dochází u dítěte ke zvnitřněni některých norem → dodržuje je i tehdy, když není přítomna autorita, která by dodržování norem kontrolovala • Boha už vnímá jako postavu rodičovského typu („nadrodičovského“ typu) • Bohatá fantazie dítěte → v Boha věří podobně, jako věří, že v rybníce je vodník nebo v lese hejkal
Školní věk (7 – 12 let) • Významná změna: dítě je hodnoceno za své výkony (známky) • Mladší školák je realista – žije přítomností, neuvažuje o jiných variantách • Ještě více se snižuje důležitost rodiny oproti kolektivu → důležitou roli hrají spolužáci
Školní věk (7 – 12 let) • Pokud dítě má oporu ve věřících kamarádech • pak celkem ochotně přijímá předloženou náboženskou nauku – náboženský život je upřímný a šťastný • dogmata vnímá jednoznačně, nemá s nimi problém („malý fundamentalista“) • Pokud je se svou vírou osamocené • buď najde odvahu oddělit svět kamarádů a svět víry • nebo se naučí vyhýbat tématům, která „nejsou vítána“
Dospívání (12 - 19 let) • Hledání vlastní identity • Ztráta starých jistot a potřeba vytvoření nových za nových podmínek • Hormonální změny → emoční labilita, přecitlivělost, uzavřenost • Citlivost na reakce jiných lidí vůči vlastní osobě
Dospívání (12 - 19 let) • Víra se stává hlubší, osobnější a kritičtější • Víra se stává součástí identity člověka → sám hledá odpověď na to, proč věří. Argument, že věří jeho rodiče, již není dostačující. • Víra se buď odloží jako dětský plyšák, anebo dostane nový rozměr – stane se dospělou
Dospívání (12 - 19 let) • Úskalí pro víru: • Dospívající se snadno nadchne pro dobrou věc (ale ještě nemá životní zkušenost) → snadno se stane obětí radikální ideologie, která nabízí jistotu a vyřešení svých pochybností (sekty, extrémistické skupiny)
Dospívání (12 - 19 let) • Úskalí pro víru: • Dospívající se snadno nadchne pro dobrou věc (ale ještě nemá životní zkušenost) → snadno se stane obětí radikální ideologie, která nabízí jistotu a vyřešení svých pochybností (sekty, extrémistické skupiny) → neexistují jednoduchá řešení na složité problémy → dívat se i jinde, slyšet jiné názory → ustát svou vnitřní nejistotu a porvat se s ní
Dospívání (12 - 19 let) • Úskalí pro víru: • Dospívající se s vírou rozejde (často kvůli nějaké negativní zkušenosti)
Dospívání (12 - 19 let) • Úskalí pro víru: • Dospívající se s vírou rozejde (často kvůli nějaké negativní zkušenosti) → mluvit o svých zápasech s někým, ke komu mám důvěru (rodiče, kněz, starší kamarád…)
Dospívání (12 - 19 let) • Úskalí pro víru: • Dospívající se s vírou rozejde (často kvůli nějaké negativní zkušenosti) → mluvit o svých zápasech s někým, ke komu mám důvěru (rodiče, kněz, starší kamarád…) • Začne být k víře lhostejný (chodí do kostela, aby „byl doma klid“)
Dospívání (12 - 19 let) • Úskalí pro víru: • Dospívající se s vírou rozejde (často kvůli nějaké negativní zkušenosti) → mluvit o svých zápasech s někým, ke komu mám důvěru (rodiče, kněz, starší kamarád…) • Začne být k víře lhostejný (chodí do kostela, aby „byl doma klid“) → být v prožívání víry aktivní (ministranti, schola, zapojení se do farnosti) → tím je víra živená (opora ve společenství)
Co mladí ve farnosti potřebují? • Pomoc a podporu u vrstevníků • Prostor k vlastní realizaci • Psychologický prostor k experimentování i provokování – tedy k ověření si vlastních sil • Přiměřenou důvěru starších • Možnost uchopit víru jako něco vlastního („vlastní poklad“)
Co mladé v dospívání ohrožuje? • • • •
„Svody světa“, které ještě neumějí odhalit Pocit, že nikoho nezajímají Nepřiměřené nároky dospělých Vnucování vlastních představ rodičovské generace • Nedůvěra
Cesta mladého člověka • Mládí potřebuje ideály • Mládí potřebuje pochopení pro selhání
Cesta mladého člověka • Mládí potřebuje ideály → je třeba mladým lidem ideály ukazovat a nezrezignovat na to, že „oni jsou už takoví“ • Mládí potřebuje pochopení pro selhání • → nesmlouvavé vyžadování ideálů může vézt k odchodu z církevního společenství • Řešením je trpělivé doprovázení v hledání, bloudění a růstu
Seznam použité literatury • Bartůšková, L. (2010). Souvislost vývoje víry a vývoje člověka, např. dle Eriksona. In: Víra – VII celostátní kongres katechetů, ČBK, Praha. • Konzbul, P. (2013). Jak mluvit s dospívajícími o víře. Cesta, Brno. • Opatrný, A. (2006). Cesty pastorace v pluralitní společnosti. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří.
