Vývoj veřejných financí v hospodářské krizi v Estonsku a na Slovensku

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Vývoj veřejných financí v hospodářské krizi v Estonsku a na Slovensku Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Bc. Martin Machay

Iveta Věžníková Brno 2012

Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Bc. Martinu Machayovi za jeho odborné vedení, cenné rady a připomínky, kterými přispěl ke zpracování bakalářské práce.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vývoj veřejných financí v hospodářské krizi v Estonsku a na Slovensku vypracovala samostatně na základě uvedené literatury. V Brně dne 23. května 2012

__________________

Abstract Věžníková, I. Public finances in the economic crisis in Estonia and the Slovak Republic. Bachelor thesis. Brno, 2012. In bachelor thesis are examined the development of public finances of Estonia and the Slovak Republic during the economic crisis. The first part of thesis focuses on explanations of basis terms related to the topic of work. These are particularly focusing on the concepts of public finances, such as deficit and public debt. The next part is concentrated on describing the economy and public finances of states before the onset of the economic crisis. The following chapter is centre on development of economic and especially reactions of governments on economic crisis. The chapter is completed by comparing the impact of the crisis on individual states. The sixth chapter is devoted to identification and discussion of different responses of governments. At the conclusion of this thesis is mentioned regression analysis and calculation of the elastic response of the deficit to GDP change. Key words The economic policy, the fiscal policy, public finance, deficit, debt, the economic crisis.

Abstrakt Věžníková, I. Vývoj veřejných financí v hospodářské krizi v Estonsku a na Slovensku. Bakalářská práce. Brno, 2012. V bakalářské práci je popsán vývoj veřejných financí Estonska a Slovenské republiky v době hospodářské krize. První část práce se věnuje popisu základních pojmů týkajících se tématu práce. Jde zejména o pojmy zaměřující se na veřejné finance, jako jsou deficit a veřejný dluh V další části práce jsou popsány ekonomiky a stav veřejných financí států před nástupem hospodářské krize. Následující kapitola se věnuje samotnému vývoji ekonomik a zejména reakcí vlád států na probíhající ekonomickou krizi. Kapitola je ukončena porovnáním dopadů krize na jednotlivé státy. Šestá kapitola se věnuje identifikací a diskusi rozdílných reakcí vlád. Na závěr bakalářské práce je okrajově zmíněna regresní analýza a výpočet elasticity reakce deficitu na změnu HDP. Klíčová slova Hospodářská politika, ekonomická krize.

fiskální politika, veřejné finance,

deficit,

dluh,

Obsah

5

Obsah 1

Úvod

10

2

Cíl a metodika práce

11

3

4

5

2.1

Cíl práce ................................................................................................... 11

2.2

Metodika práce ........................................................................................ 11

Veřejné finance

13

3.1

Rozpočtový deficit .................................................................................... 14

3.2

Veřejný dluh ............................................................................................. 15

3.3

Pakt stability a růstu ................................................................................ 16

Stav veřejných financí před krizí

17

4.1

Estonsko ................................................................................................... 17

4.2

Slovensko ................................................................................................ 20

4.3

Shrnutí kapitoly ...................................................................................... 22

Stav veřejných financí v průběhu krize a reakce vlád 5.1

Estonsko .................................................................................................. 26

5.1.1 5.2

Stav veřejných financí v průběhu krize a reakce vlády................... 28

Slovensko ................................................................................................. 31

5.2.1 5.3

26

Dopady na veřejné finance a reakce vlády...................................... 32

Komparace Estonska a Slovenska .......................................................... 36

6

Diskuse

41

7

Model OLS a elasticita

43

7.1

7.1.1

Estonsko .......................................................................................... 43

7.1.2

Slovensko ........................................................................................ 44

7.1.3

Vyhodnocení ................................................................................... 46

7.2 8

Model OLS .............................................................................................. 43

Elasticita.................................................................................................. 46

Závěr

48

Obsah

6

9

Literatura

50

A

Model OLS

56

B

Výpočet elasticity

59

.

Seznam obrázků

7

Seznam obrázků Obr. 1 Veřejný deficit či přebytek Estonska a Slovenska v období před krizí ......................................................................................... 24 Obr. 2 Cyklicky očištěné saldo Estonska a Slovenska v období před krizí ......................................................................................... 24 Obr. 3 Vývoj výše veřejného dluhu v letech 1995-2007 .................... 25 Obr. 4 Saldo veřejných financí v období 2008-2011 ........................ 38 Obr. 5 Cyklicky očištěné deficity v období 2008-2009..................... 38 Obr. 6 Veřejný dluh v období 2008-2011 ........................................ 39 Obr. 7 Graf reziduí pro Estonsko v letech 1995-2010....................... 43 Obr. 8 Graf reziduí pro Slovensko v letech 1995-2010 ..................... 44 Obr. 9 Graf reziduí pro Estonsko se zahrnutím čtyř nezávislých proměnných ............................................................................ 56 Obr. 10 Graf reziduí pro Slovensko se zahrnutím čtyř nezávislých proměnných............................................................................. 57

Seznam tabulek

8

Seznam tabulek Tab. 1 Makroekonomické ukazatele v období 1995-2000 ................ 22 Tab. 2 Makroekonomické ukazatele v období 2001-2007 ................ 23 Tab. 3 Makroekonomické ukazatele zemí v období 2008-2011 ........ 36 Tab. 4 Model OLS pro Estonsko ...................................................... 42 Tab. 5 Model OLS pro Slovensko .................................................... 43 Tab. 6 Elasticity pro Estonsko a Slovensko v letech 2007-2010 ....... 45 Tab. 7 Model OLS pro Estonsko ...................................................... 55 Tab. 8Model OLS pro Slovensko ..................................................... 56

Seznam použitých zkratek

Seznam použitých zkratek (f) DPH EE EEK EU EMU ESA EUR GFS HDP MF OECD OLS PPP SVK USA USD

předpověď daň z přidané hodnoty Estonsko estonská koruna Evropská unie Evropská měnová unie European system of integrated economic accounts euro Government finance statistic hrubý domácí produkt ministerstvo financí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Ordinary least squares Public private partnership Slovenská republika Spojené státy americké americký dolar

9

Úvod

10

1 Úvod Hospodářská krize se v posledních letech stala velmi diskutovaným a užívaným pojmem. V roce 2007 započala ve Spojených státech amerických, a jelikož jsou v dnešní době všechny světové trhy vzájemně velmi propojené, relativně rychle se rozšířila i na území evropského kontinentu. Zde zasáhla více či méně všechny ekonomiky států Evropské unie. V současnosti již můžeme tvrdit, že krize odezněla, avšak její dopady jsou patrné i dnes. Právě proto pokládám téma ekonomické krize stále za aktuální. Nyní můžeme sčítat následky, které krize napáchala. Ekonomická krize byla z počátku spíše krizí finanční, ale postupně se rozrostla i do dalších odvětví ekonomiky. Reakce států na vzniklou situaci byly logické – ve snaze oživit upadající ekonomiku vydávaly vlády jednotlivých zemí vysoké částky z veřejných rozpočtů na zvýšení poptávky. Tento způsob řešení pomohl v mnoha případech k menšímu útlumu ekonomik. Na druhou stranu se ale zvýšily primární deficity a došlo k výraznému zhoršení veřejných financí. Právě veřejné finance jsou nejvíce postihnuty hospodářskou krizí. Samotná krize a již zmiňovaná léčebná fiskální expanze měly za následek zhoršení veřejných financí všech států Evropské unie. Jelikož dvě konvergenční kritéria pro přijetí eura souvisejí právě s veřejnými financemi, nepovedlo se tyto kritéria většině států dodržet. Jedná se o kritérium deficitu veřejných financí, který nesmí překročit hranici 3 % HDP a kritérium veřejného dluhu, který musí zůstat pod hranicí 60 % HDP. Státy již patřící do hospodářské a měnové unie hromadně porušovaly Pakt stability a růstu. Nutno říci, že nešlo jen o rozvíjející se země, ale i o takové světové velmoci jako je Německo či Francie. Globální hospodářská krize tedy přerostla v krizi dluhovou. Státy byly nuceny, ve snaze dodržet Pakt stability a růstu a udržení veřejných financí, provádět obrovské škrty ve svých rozpočtech. Byla přijata různá opatření, jejichž cílem bylo jednak zvyšování příjmové strany veřejných rozpočtů a zejména snižování strany výdajové. Téma srovnání dopadu ekonomické krize na veřejné finance Slovenské republiky a Estonska jsem si vybrala proto, že jde v obou případech o malé otevřené ekonomiky, u kterých se tedy očekává citlivější reakce na dění v ostatních státech. Obě země také jako poslední přijaly euro a již v době krize měly své měny zafixované ke společné měně Evropské unie pevným kursem.


11

2 Cíl a metodika práce 2.1

Cíl práce

Cílem bakalářské práce je vyhodnotit dopady hospodářské krize na veřejné finance v Estonsku a na Slovensku a diskutovat příčiny možných rozdílů. Ke splnění cíle je nutné si nejprve udělat ucelený obrázek o stavu ekonomik a veřejných financí porovnávaných států před samotným nástupem ekonomické krize. Následně dojde k popisu stavu veřejných financí v době samotné hospodářské krize a reakcí tamních vlád. V závěrečné části práce bude již možné identifikovat možné rozdíly v přístupech vlád a diskutovat příčiny těchto rozdílů.

2.2

Metodika práce

Při tvorbě bakalářské práce byly použity různé přístupy a metody. Nejprve bylo nutné nastudovat příslušnou literaturu, týkající se tématu veřejných financí. Následovalo vyhledávání zdrojových dokumentů zabývajících se ekonomikami a veřejnými financemi ve sledovaných státech a provedení jejich obsahové analýzy. V průběhu vyhledávání jsem několikrát narazila na problém dostupnosti dat. Většina zdrojů byla k dispozici pouze v anglickém jazyce či v jazyce příslušné země. Po prostudování literatury, náležitých dokumentů a nalezení srovnatelných dat jsem se mohla začít věnovat psaní samotné bakalářské práce. V úvodní části práce se věnuji vysvětlení základních pojmů v hospodářské politice týkající se veřejných financí. Jedná se zejména o rozpočtový deficit a veřejný dluh. V závěru je popsán Pakt stability a růstu. Jedná se o nástroj k udržení střednědobé fiskální rovnováhy v zemích EU. Jelikož obě srovnávané země v roce 2004 vstoupily do EU a později i do Hospodářské a měnové unie1 pokládám za důležité tento nástroj zmínit. Poté se zabývám stavem ekonomiky a veřejných financí před krizí, tedy v období druhé poloviny devadesátých let až do roku 2007. Je popsán stav, ve kterém se zacházely ekonomiky států a veřejné finance. Šlo o období, kdy se státy stabilizovaly a odrazily ode dna a začala éra ekonomického růstu. Kapitola je zde zařazena zejména z důvodu nastínění vývoje ve srovnávaných zemích, který předcházel hospodářské krizi. Pátá kapitola bakalářské práce je věnována samotné krizi. Nejprve dochází k popisu vývoje krize ve zvolených zemích a její vliv na veřejné finance. Dále jsou uvedena opatření jednotlivých vlád na zmírnění krize a podporu ekonomického zotavení. Předpokládám, že vliv krize na veřejné finance nebude mít natolik dramatický dopad v zemi, která má své veřejné finance lépe konsolidované. 1Slovenská

republika v roce 2009, Estonsko v roce 2011.


12

Šestá kapitola je věnovaná identifikaci odlišných přístupů vlád k řešení krize a jejich diskuse. K závěru bakalářské práce jsem se rozhodla pro vytvoření modelu OSL, pomocí kterého zjistím, která z ekonomik reagovala na krizi citlivěji. Také k závěru dochází ke spočtení elasticity pro jednotlivé státy z důvodu větší představy o citlivosti reakce výše deficitu na změnu HDP.

Veřejné finance

13

3 Veřejné finance Podle Hamerníkové a Maatyové (2010) termín veřejné finance označuje specifické finanční vztahy a operace, které probíhají v ekonomickém systému a to mezi orgány a institucemi veřejné správy a ostatními subjekty (domácnostmi, firmami, občany, neziskovými organizacemi apod.). Probíhající finanční vztahy a operace fungují na principu nenávratnosti, neekvivalence a nedobrovolnosti. Pomocí veřejných financí stát zabezpečuje zejména veřejné statky (to znamená jejich produkci a poskytování), profinancování různých transferů (například sociálního rázu) a stimuluje ekonomické subjekty k určitému chování pomocí dotací, pokut či daní. [1] Veřejné finance jsou hlavním nástrojem hospodářské politiky. Právě veřejnými financemi je vláda schopna ovlivnit ekonomiku své země. Hlavním cílem je proto vytvořit dostatečný objem veřejných příjmů k financování veřejných výdajů. V posledních letech sledujeme trend přesunu kompetencí ze státní správy a jejich orgánů na místní správu a samosprávu. [1] V různých zemích jsou veřejné rozpočtové soustavy odlišné. Existují dvou i vícestupňové rozpočtové soustavy, liší se objemem a strukturou výdajů a příjmů, rozdílné jsou taktéž zdroje příjmů a principy jejich tvorby. Odlišné mohou být i účely vynakládání výdajů a zásady jejich alokace. [1] Veřejnými financemi tedy můžeme označit jednak teorii a jednak i praktickou činnost veřejné správy. Jsou součástí praktické hospodářské politiky a fungují jako nástroj veřejných politik k realizaci jejich cílů. Mezi základní praktické funkce veřejných financí patří funkce alokační, redistribuční a stabilizační. Alokační funkce souvisí se zabezpečováním a financováním veřejných statků a služeb. Redistribuční funkce slouží k přerozdělování získaných zdrojů prostřednictvím veřejných rozpočtů. Stabilizační funkce slouží k použití veřejných příjmů a výdajů k ovlivnění dynamiky hospodářského růstu. [1] Aktivní pojetí veřejných financí vyjadřuje fiskální politika. Hlavním cílem fiskální politiky je stabilizovat makroekonomickou situaci, tedy funkce stabilizační. [2] Mezi její nástroje patří takzvané vestavěné neboli automatické stabilizátory a diskrétní (záměrná) opatření. Vestavěné stabilizátory působí automaticky, pokud jsou již jednou zavedeny, nepotřebují žádné další zásahy ze strany státu. Do této kategorie řadíme mandatorní výdaje, progresivní daně z příjmu a transferové platby. V případě diskrétních opatření se jedná o jednorázová opatření. Vlády těmito opatřeními reagují na akutní změny v národním hospodářství. Jsou více pružná a operativní, ale v jejich uplatňování mohou být problémem časová zpoždění. Patří sem změna daňových sazeb a zavedení daní nových, změnu ve

Veřejné finance

14

výši jednotlivých položek vládních výdajů, změna struktury vládních výdajů a veřejné programy a projekty zaměstnanosti. [3]

3.1

Rozpočtový deficit

Rozpočtový deficit vzniká jako nesoulad mezi rozpočtovými příjmy a výdaji v daném fiskálním roce. Jde o situaci, kdy objem veřejných výdajů převyšuje objem veřejných příjmů. Skutečné hospodaření daného státu odráží rozpočtové saldo na konci rozpočtového roku. Dále lze rozlišovat i deficit před zahájením rozpočtového období a v jeho průběhu. V opačném případě vzniká rozpočtový přebytek. Jde tedy o situaci, kdy objem příjmů převýší objem výdajů. [4] Problematickou oblastí je vykazování rozpočtového deficitu. Rozpočtový deficit zachycuje jen vybrané tokové finanční operace státu, realizované na hotovostí bázi. Metodické nejasnosti komplikují mezinárodní komparace a vniká také prostor pro kreativní účetnictví. V Evropské unii se nejčastěji setkáme s metodikou ESA 95, která je založena na akruálním principu. To znamená, že nesleduje pouze příjmy a výdaje daného období, ale i pohledávky a závazky vzniklé v tomto období. Jde o metodiku Evropského statistického úřadu, která je využívána pro výpočet konvergenčních maastrichtských kritérií. Druhou metodikou, která se používá v zemích EU je metodika vládní finanční statistiky GFS 1986 vytvořená Mezinárodním měnovým fondem. Je založena na hotovostní bázi, tedy na bázi peněžních toků. Sleduje příjmy, výdaje a saldo státního rozpočtu. Mezinárodní měnový fond vytvořil ještě třetí metodiku GFS 2001. Jejím cílem je sbližování výše uvedených metodik. Odstraňuje hlavní nedostatky metodiky GFS 1986 a je postupně implementován členskými státy od roku 2002. [4] Můžeme rozlišovat dva druhy rozpočtových deficitu, a to deficit pasivní a aktivní. Pasivní, neboli cyklický deficit, který vzniká v důsledku exogenního vlivu. To znamená nezávislým vlivem, který zapříčiní pokles rozpočtových příjmů nebo růst výdajů. Příkladem takového deficitu je například hospodářský pokles, nákladový šok či mimořádné události. Druhým typem je aktivní, taktéž strukturální deficit. Příčinou jeho vzniku jsou aktivní vládní rozhodnutí, která vedou k poklesu příjmů nebo k růstu veřejných výdajů. Jde například o snahu rozložit důsledky výdajového šoku do více let, snaha rozložit daňovou zátěž na více generací. Aktivní deficit vzniká i expanzivní fiskální politikou, kdy se vláda snaží oživit ekonomiku pomocí zvýšením veřejných výdajů, respektive snížením daní. Dále rozlišujeme deficit na deficit primární a skutečný. Primární, který vypočítáme tak, že odečteme na straně výdajů úroky z veřejného dluhu. Je tedy nižší než deficit skutečný. Skutečný deficit v sobě již zahrnuje i úroky z dluhu. [4]

Veřejné finance

15

Vzniklý rozpočtový deficit lze financovat několika způsoby. Jde o peněžní (monetární) krytí, kdy se rozpočtový deficit transformuje do nárůstu monetární báze. Tento způsob je však v zemích EMU zakázaný. Druhou možností, jak financovat rozpočtový deficit, je jeho krytí z výnosů prodeje aktiv. Stát prodá hmotná vládní aktiva a výtěžkem financuje deficit (například výnosy z privatizace státního majetku). Nejčastější je však jeho dluhové financování, čímž se rozpočtový deficit přemění na veřejný dluh. Stát vydá cenné papíry, které prodá domácím či zahraničním subjektům. V případě financování rozpočtového deficitu prostřednictvím zahraničních ekonomických subjektů vzniká vnější zadlužení země, zhoršuje se platební bilance i investiční pozice státu. [4] V druhém případě, kdy si stát půjčí od domácích ekonomických subjektů, může nastat situace takzvaného vytěsňovacího efektu. Jde o situaci, kdy jsou soukromé investice domácností a firem vytěsněny vládními výdaji. [3] Podle Dvořáka (2008) je krátkodobá nerovnováha v určitých obdobích nevyhnutelná a nemusí pro ekonomiku znamenat vážnější problém. Je totiž konstruovatelný a viditelný parlamentem a také přiřaditelný z hlediska odpovědnosti konkrétní vládě.

3.2

Veřejný dluh

Na rozdíl od rozpočtového deficitu, který je relativně mladým problémem, který se objevuje až v 19. století, lze veřejný dluh (půjčování státu od občana) zaznamenat již v antice. [4] Dle Dvořáka lze veřejný dluh definovat jako souhrn pohledávek ostatních ekonomických subjektů vůči státu. Je nutno překonat určité metodické problémy při vymezení pojmu veřejného dluhu. Tradičně se vymezuje jako suma minulých rozpočtových deficitů. Toto vymezení je nepřesné. Existují totiž i mimorozpočtové příčiny vzniku veřejného dluhu, například převzetím finančních závazků jiných ekonomických subjektů vládou. Také existují alternativy k dluhovému krytí rozpočtového deficitu, nemusí jít nutně do dluhu. V neposlední řadě je veřejný dluh stavová veličina. Reálná hodnota dluhu se nemění jen v důsledku ročního salda, ale vliv mohou mít i další faktory. Dluh může ovlivňovat například inflace, která sníží jeho reálnou hodnotu. V případě že je dluh zahraniční působní na něj kurzové vlivy, jestliže je denominován v zahraniční měně depreciace domácí měny způsobí zvýšení hodnoty veřejného dluhu, apreciace bude mít opačný efekt. Veřejný dluh lze rozlišovat na dluh hrubý a čistý. Hrubý dluh lze definovat jako objem závazků subjektu bez ohledu na pohledávky. Čistý dluh představuje objem závazků subjektu snížený o objem jeho pohledávek. [4] Obrovské rozpočtové deficity, a tím vyvolaný nárůst globálního veřejného zadlužení má mnoho negativních dopadů. Za zmínku stojí mohutný vytlačovací

Veřejné finance

16

efekt z důvodu nutnosti absorpce objemu emitovaných vládních obligací. Obtížnější umisťování vládních obligací zemí s nižším ratingem způsobuje nutnost zvyšování rizikové prémie, a tedy i větší úrokové zátěže pro problematičtější státy jako je Řecko, Irsko, Portugalsko či Španělsko. Problematický je také růst mandatorních výdajů z důvodu růstu podílu úroku z veřejného dluhu.

3.3

Pakt stability a růstu2

Pakt stability a růstu vstoupil v platnost v roce 1997. Jedná se o dokument, který stanovuje pravidla pro autonomní fiskální politiky a zaměřuje se na dosahování a udržování fiskální disciplíny. Jeho cílem bylo zejména ozdravit veřejné finance. [1] Pakt stability a růstu plní dvě funkce: Za prvé je to funkce preventivního systému včasného varování. To spočívá v dohledu a zjišťování nedostatků dříve než dojde ke vzniku rozpočtového schodku. [1] Podle preventivní části paktu stability a růstu členské státy EMU předkládají roční programy stability a růstu. Členské státy EU, které nejsou členy eurozóny, vypracovávají konvergenční programy. [5] Druhou funkcí je funkce nápravná. Jedná se o soubor varovných opatření s odrazujícím účinkem. V této části je také uveden postup při nadměrném schodku. Pokud stát překročí prahovou hodnotu schodku, vydá Rada doporučení. V případě neúčinnosti přijatých opatření přistoupí Rada k sankcím. Ty mohou být jak peněžního, tak nepeněžního charakteru. [1] Díky Paktu stability a růstu došlo opravdu do roku 2000 ke zlepšení v hospodaření s veřejnými zdroji. Ve zmíněném roce dokonce EU dosáhla přebytek. Po roce 2000 ovšem došlo ke zpomalení ekonomického růstu. Deficit veřejných financí začal růst a v roce 2003 překročil schodek úroveň 3 %. V roce 2004 nastoupila čtyřroční konsolidace veřejných financí, která v roce 2007 vyvrcholila dosáhnutím deficitu na úrovni 0,8 % HDP. [6] V roce 2005 proběhla revize paktu stability a růstu. Došlo k relativnímu posílení preventivní části, ale také k oslabení části represivní. Stalo se tak zejména na popud Francie a Německa, což kritizovaly menší země, které pakt dodržovaly. [1]

2Více na:

http://ec.europa.eu/economy_finance/economic_governance/sgp/index_cs.htm


17

4 Stav veřejných financí před krizí Třetí kapitola bakalářské práce je věnovaná popisu stavu veřejných financí v období před hospodářskou krizí. Obsahuje informace o stavu ekonomik srovnávaných států a o vývoji veřejných financí od začátku devadesátých let do roku 2007. Tato kapitola je důležitá z hlediska poskytnutí představy s jakým stavem ekonomiky a zejména stavem veřejných financí vstupovaly státy do hospodářské krize.

4.1 Estonsko Estonsko získalo nezávislost v roce 1991 a od té doby lze jeho vývoj rozdělit na čtyři stádia. První stádium zahrnuje období od roku 1991 do 1994, které bylo ve znamení krize a adaptace. Estonsko opustilo centrálně plánovaný sovětský systém, zřídilo ústavní demokracii a tržní hospodářství. Učiněním tohoto kroku se podařilo splnit důležitý požadavek pro případný vstup země do mezinárodních organizací. V roce 1992 se konaly první prezidentské a parlamentní volby a byla poprvé zvolena vláda, která zavedla strukturální ekonomické reformy směřující k plné tržní liberalizaci. Téhož roku došlo také k zavedení nové měny – estonské koruny. Měna byla fixována na německou marku. [7] S vyhlášením nezávislosti a osamostatněním Estonska se ovšem vázaly i některé problémy. Jedním z nich byla inflace. Například v roce 1992 dosahovala míra inflace 1076 %, rok poté 89,8 %. Dokonce ještě v roce 1996 překračovala hranici 20%. Estonsko prošlo také četnými změnami, začalo se transformovat z ekonomiky původně založené na rybolovu a dřevozpracujícím průmyslu na vyspělé hospodářství západoevropského střihu. [8] Roku 1994 byla v Estonsku zavedena rovná daň. Její výše byla stanovena na 26 %. Fyzické i právnické osoby v Estonsku platily daň ve stejné výši, nebral se ohled na objem příjmů. [9] První období, tedy průběh transformace, nebyl pro vývoj veřejných financí příznivý. Příčinou bylo nízké HDP, vyšší nezaměstnanost a také zmiňované systémové změny. To vše znamenalo jednak nižší příjmy do veřejných rozpočtů a také vysoké výdaje. Během druhého období, v druhé polovině devadesátých let, se již Estonská ekonomika stabilizovala a odrazila ode dna. Liberální reformy trhu začaly poskytovat podměty a stimulace nezbytné pro hospodářský růst. Vzlet započatý v roce 1995 se zrychloval a v roce 1997 dosáhlo Estonsko téměř 12 % růstu HDP. Mezi klíčové reformy zaručující tento úspěch patřily zejména vytvoření pevného směnného kurzu, cenová deregulace, reforma vlastnických práv, privatizace, reformy v oblasti podnikání a liberalizace obchodu. Výrobní mechanismus se zaměřil na podnikání, inovace a volný obchod. Tento ambiciózní program znamenal velkou výhodu nejen v obchodování se sousedními státy, ale


18

i v globálním měřítku. [7] Estonsko, společně s Litvou a Lotyšskem, začalo být nazýváno pobaltským tygrem. V roce 1996 se stalo nejvyspělejší zemí z této skupiny právě Estonsko, které dosahovalo 33 % průměru HDP EU15. [8] Saldo veřejných rozpočtů se v tomto období povedlo držet buď v přebytku, nebo jen s nízkými deficity. Téměř po celou druhou polovinu devadesátých let byl deficit pod hranicí 3 % HDP, což je jedno s konvergenčních kritérií pro vstup do EMU. Jedinou výjimku představoval rok 1999, kdy došlo k výraznému poklesu HDP díky krizi v Rusku. Deficit tento rok překročil hranici a tvořil 3,5 % HDP. Nespornou výhodou je pro Estonsko i fakt, že míra veřejného dluhu nepřesáhla 10 % HDP. Od roku 1995 se hrubý veřejný dluh Estonska postupně snižoval a snižování trvalo až do příchodu ekonomické krize. Výjimkou se stal opět již zmiňovaný rok 1999. Počínaje rokem 2000 vstoupilo Estonsko do třetí etapy, která trvala až do roku 2007, tedy do roku před příchodem krize. Toto období je příznačné hospodářským růstem země. Reálný roční růst HDP se každoročně pohyboval okolo 7 %. Ekonomický růst byl založen zejména na vnitřní poptávce a vývozu. Inflace byla v Estonsku zpočátku relativně nízká a byla vytvářena nová pracovní místa. Postupně klesala nezaměstnanost z původních 13,8 % v roce 2000 až na pouhých 4,8 % v roce 2007. [10] Po skončení ruské krize, tzn. počátkem roku 2000, se Estonsko vydalo cestou konsolidace, což vedlo k poklesu podílu veřejného sektoru na ekonomice. Konsolidace se opírala o preventivní programy Mezinárodního měnového fondu. Toto období bylo následované přílivem finančních prostředků z EU, které započalo již před přistoupením do EU a následně docházelo k jeho rozšiřování. Po vzniku eura, v roce 1999, se změnila fixace estonské koruny z německé marky na nově vzniklou měnu. [11] Režim pevného směnného kurzu přijatý v Estonsku ovšem znamenal omezený manévrovací prostor pro měnovou politiku. Fiskální politika byla proto ponechána jako hlavní nástroj pro cyklickou stabilizaci ekonomiky. V období 2000-2008 rostly vládní výdaje v reálném vyjádření o 6,9 % HDP. Vývoj ve složení výdajů ukazuje, že přednost před přerozdělovací funkcí vlády získala podpora ekonomického dohánění ostatních zemí EU. Zejména investice vládního sektoru byly nad průměrem EU, což odráží značné zdokonalení infrastruktury, částečně financované z Evropských strukturálních fondů. Co se týče systému sociálního zabezpečení, jeho výdaje byly v letech 2000-2007 téměř dvakrát tak nízké ve srovnání s průměrem Evropské unie. Podíl v oblastech zdravotnictví byl také výrazně nižší. Relativně nízká byla i daňová úroveň. Celková daňová zátěž nejvíce klesla v letech 1998-2001, v důsledku poklesu příjmů po ruské krizi. Podíl nepřímých daní dosahoval v zásadě podobných hodnot jako průměr EU, zatímco podíl přímých daní byl nižší. [11] Po letech výrazného růstu se Estonsko stalo otevřenou a konkurenceschopnou ekonomikou. Rozvoj byl též podporován rozsáhlým přílivem kapitálu ze zahraničí a to zejména po vstupu země do Evropské unie v roce 2004. Velké


19

množství kapitálu přišlo i ze sousedního Finska a Švédska. Domácí a zejména zahraniční banky, které měly lepší přístup k likviditě, zvyšovaly rychlým tempem půjčky. [12] Uvedený ekonomický růst měl pozitivní vliv i na veřejné finance Estonska. Díky zmenšující se míře nezaměstnanosti se rozšířila daňová základna a daňové příjmy vzrostly. Na druhé straně se snížily sociální dávky odváděné nezaměstnaným. Pozitivní růst hospodářství a tudíž rostoucí produkce opět zvýšila podíl daní, tentokrát korporátních. Svou měrou přispěla i inflace na zvyšování výběru DPH. Estonská vláda využila ekonomického růstu a šla cestou přísné fiskální politiky. Snahou vlády bylo udržet rozpočet vyrovnaný. V letech 2002 až 2007 dosahovalo Estonsko přebytku veřejných rozpočtů. Tato tendence byla založena zejména na nízkých výdajích a na konzervativní rozpočtové politice. I díky těmto přebytkům byl v uvedených letech snížen veřejný dluh státu z hodnoty 5,1 % na 3,8 % HDP. Tím se Estonsko zařadilo mezi jednu z mála zemí, která si udržuje zadlužení pod 10 % HDP. [13] V roce 2005 dosáhlo Estonsko nejnižšího státního dluhu v Evropské unii a ujalo se vedoucí pozice v nejnižším dluhovém zatížení. Tehdejší ministr financí Aivar Sõerd uvedl, že přebytek byl nutný z důvodu zajištění dlouhodobé ekonomické udržitelnosti s ohledem na rychlý hospodářský růst země, stárnutí a snižování počtu obyvatel Estonska. [14] Struktura dluhu byla v roce 2004 tvořena ze 48 % centrálním dluhem vlády. Téměř 50 % dluhu držely finanční korporace a zbytek nerezidenti. Vládní dluhopisy byly z 10 % vydávané v domácí měně a z 90 % v měně cizí, tedy v eurech. [15] Počátkem roku 2005 začal proces snižování rovné daně na 24 %. V roce 1994 činila rovná daň 26 %. Také bylo uzákoněno její každoroční snižování o jeden procentní bod. Systém rovné daně byl ponechán z důvodu transparentnosti a jednoduchosti, díky které je možné daňové přiznání vyplnit přes internet. [9] Před ekonomickou recesí patřilo Estonsko mezi země s relativně konkurenceschopnou ekonomikou. Příliv přímých zahraničních investic byl vysoký, bylo vytvářeno mnoho pracovních míst a nových podniků. Finanční trhy se rychle rozvíjely. Většina podnikatelské sféry byla financována z peněžních prostředků poskytnutých od zahraničních bank a investorů. Díky vzkvétajícímu trhu s nemovitostmi, mělo stavebnictví snazší přístup k finančním zdrojům ve srovnání s nerealitním trhem jako je malé a střední podnikání. [7] Podle The World Competitiveness 2007 vykázalo Estonsko za rok 2006 nejvyšší růst HDP na obyvatele (11,4 USD), druhé místo patřilo Číně.3 [16]

3Slovenská

republika se umístila na šestém místě. [16]


20

4.2 Slovensko Po rozpadu Československa došlo k 1. 1. 1993 ke vzniku samostatné Slovenské republiky, která se podobně jako Estonsko transformovala z centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku tržní [17] Popis ekonomiky a veřejných financí jsem tentokrát rozdělila do tří období a to dle volebních období. V roce 1994 se konaly první volby, v nichž zvítězilo Hnutí za demokratické Slovensko v čele s Vladimírem Mečiarem. Vláda podporovala vysoký ekonomický růst. V letech 1994 až 1998 dosahovala slovenská ekonomika relativně vysokého růstu, v průměru okolo 5 %. Větší růst byl odrazem volnější makroekonomické politiky (klesaly úrokové míry a rostly čerpané úvěry) a expanzivním charakterem veřejných financí. [18] V roce 1998 byla zvolena tzv. Vláda změny v čele s Mikulášem Dzurindou. Složení vlády bylo spíše pravicové, ale své zastoupení měla i levice. Nová vláda kritizovala předcházející zejména za rozpočtovou expanzi, která přispěla k zostření nerovnováhy a neúměrnému zadlužování. Dále kritizovala úpravy v daňové soustavě, která se tak stala nepřehlednou a složitou. Prioritou vlády Mikuláše Dzurindy se tedy v prvé řadě stalo odstranění nerovnováhy ve veřejných financích. Dalším krokem vlády bylo provedení několika reforem. Jednalo se zejména o reformu daňovou. Došlo ke snížení daně z příjmů právnických osob ze 40 % na 25 %. Snižovala se i daň z příjmů fyzických osob ze 40 % na 38% na nejvyšším a z 15% na 10% na nejnižším konci příjmového rozpětí. [19] V tomto období došlo vlivem restriktivních opatření vlády ke snížení ekonomického růstu. Ten dosahoval hodnot okolo 1 %. Po roce 2000 se však opět začal ekonomický růst zvyšovat (viz. Tab.1). V roce 2002 se stal předsedou vlády opět Mikuláš Dzurinda. Vláda na Slovensku byla v období let 2002 až 2006 více pravicově zaměřená nežli vláda předchozí. Nově zvolená vláda si zvolila cestu zodpovědné hospodářské politiky, která je spravedlivější k budoucím generacím a byla také proreformně laděná. Reformy byly provedeny v oblasti, zdravotnictví, sociálního systému, trhu práce, důchodů a veřejných financí. Takto komplexně zreformovaná ekonomika tedy vytvořila základy pro dlouhodobý udržitelný růst. Zmíněné reformy požadovaly i přiměřené financování, které nesmělo ohrozit stabilitu veřejných financí a cíle v konvergenčním programu Slovenské republiky. Toho dosáhlo Slovensko v prvé řadě snižováním výdajů v oblastech, které neodpovídaly základní filozofii Lisabonské strategie. Dalšími zdroji byly finance ze strukturálních fondů Evropské unie. [17] Snížení rozpočtového deficitu se podařilo realizovat bez zvyšování daňového a odvodového zatížení občanů a podnikatelů. To dokonce pokleslo mezi roky 2002 a 2005 z 32 % na 28,8 %. Daňové a odvodové zatížení Slovenské republiky se tak dostalo mezi tři nejnižší v Evropské unii. [20] Došlo také ke zkvalitnění řízení státního dluhu, které se projevilo ve výrazném snížení nákladů rozpočtu na úroky. V roce 2003 byla schválena strategie řízení státního dluhu. Její aktualizace se stala každoroční součástí návrhu státního rozpočtu. [21] Oproti roku 1998 došlo k podstatnému snížení úroků státního dluhu. Zatímco


21

v roce 1998 si stát půjčoval v průměru za 24 %, v roce 2002 za 7,4 % a v roce 2005 to bylo už méně než 3 %. [20] V roce 2004 tvořil dluh více než z 90 % dluh centrální vlády. Asi 70 % dluhu drželi finanční korporace a zbytek nerezidenti. Slovenské dluhopisy byly téměř z 80 % vydávané v domácí měně, tedy ve slovenské koruně. [15] Díky reformě řízení veřejných financí se stalo hospodaření státu transparentní. Nedocházelo k vytváření skrytých dluhů ve formě státních záruk. Veřejné finance se hodnotily již podle evropské metodiky ESA 95, díky čemu vznikla možnost porovnávání s ostatními státy Evropské unie. Rozpočtování bylo stanoveno na tři roky. Informace o střednědobých záměrech hospodářské politiky tak začaly dávat jasné informace jak veřejnosti, tak ekonomům, veřejným organizacím a analytikům. Úspěšně se realizovala fiskální decentralizace, díky které se výrazně zvýšily kompetence a zodpovědnost samospráv. Došlo k posilnění demokracie a občanské společnosti. [20] V roce 2006 získal ekonomický růst větší dynamiku. Vývoj byl vyvolaný zejména silným růstem soukromé spotřeby, exportem a investicemi. Snížila se i nezaměstnanost na 13 %, avšak dlouhodobá nezaměstnanost zůstala na úrovni okolo 10 %. Reálný růst mezd v letech 2005 – 2006 kopíroval růst produktivity práce. Trvalý hospodářský růst snižoval postupně mezeru v životních úrovních mezi Slovenskem a vyspělými evropskými státy. Slovensko se tak dostalo do stavu schopného splnit maastrichtská konvergenční kritéria. [22] I deficit veřejných financí na rok 2006 již splňoval konvergenční kritérium, které předpokládá deficit maximálně na hranici 3 % HDP. Jeho úroveň byla stanovena na 2,9 % HDP, to znamená snížení o 0,5 % HDP oproti loňskému roku. Slovensko tak plnilo podmínky reformovaného Paktu stability a růstu, podle kterého je nevyhnutelné snižovat strukturální deficit nejméně o půl procenta ročně, až pokud se veřejné finance nedostanou do vyrovnané pozice. [23] Nastartování penzijní reformy spolu s navrhovaným snižováním deficitu přispívalo k přípravě veřejných financí stárnutí obyvatelstva. Klesal také podíl veřejného dluhu na HDP, který na konci roku 2002 dosahoval 43,3 % a do konce roku 2005 klesl na úroveň 34,5 %. Objem dluhu vyjádřený v korunách se sice v období let 1998 až 2005 zvyšoval, ale současně rostla slovenská ekonomika. Veřejné finance tak začaly snižovat finanční břemeno budoucích generací. [20] Docházelo i ke snižování míry přerozdělování, která byla zásadním bodem vládního programu. K roku 2006 klesl podíl veřejných výdajů na HDP oproti roku 2002 z hodnoty 44 % na 39,5 %. [23] Ve volbách roku 2006 zvítězila sociálně demokratická strana SMĚR-sociálna demokracia. Předsedou vlády se stal Robert Fico. Dosavadní, spíše pravicově zaměřené vlády, vystřídala tedy vláda levicová.


22

4.3 Shrnutí kapitoly V zásadě lze říci, že Estonsko i Slovensko měly podobné startovací pozice. Ekonomiky obou zemí prošly na počátku 90. let transformací z centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku tržní. Oba státy také prošly velkými strukturálními reformami. Od doby stabilizace států, cirka od roku 1995, se ekonomiky států odrazily ode dna a začalo období hospodářského růstu. Za přibližně deset let se staly relativně silnými, otevřenými a konkurenceschopnými ekonomikami s vysokým hospodářským růstem. V roce 2004 obě země vstoupily do Evropské unie. Tento krok pro země znamenal především další potenciální ekonomický růst, ale také vznikla státům řada povinnosti jako například předkládat konvergenční programy v rámci Paktu stability a růstu. V následující tabulce jsou zobrazeny údaje o vývoji ekonomiky do roku 2000. V obou státech je patrný již zmiňovaný ekonomický růst. K výraznému poklesu došlo v roce 1999. V Estonsku byla příčinou již výše uvedená ruská krize a na Slovensku byl důvodem sníženého ekonomického růstu pokles poptávky a to zejména poptávky investiční. [24] Tab. 1 Makroekonomické ukazatele v období 1995-20004

Estonsko 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2,8 5,7 11,7 6,7 -0,3 14,0 9,3 8,8 3,1 3,9 9,6 9,2 11,3 13,6 -3,3 -6,5 -7,9 -9,4 -8,0 -6,1 Slovensko 1995 1996 1997 1998 1999 2000 4,4 0,0 HDP 7,4 6,9 4,4 1,4 Inflace 6,0 6,7 10,4 12,2 Nezaměstnanost 12,6 16,4 18,8 Saldo běžného účtu -1,2 -5,7 -9,5 -8,1 -6,2 HDP Inflace Nezaměstnanost Saldo běžného účtu

Zdroj: Vlastní práce podle Eurostat, Statistic [25; 26; 27; 28]

Od roku 2001 ekonomiky obou států opět výrazně rostly (viz. Tab. 2). Svého maxima dosáhl hospodářský růst v Estonsku v roce 2006 na Slovensku o rok později. V roce 2007 Estonská ekonomika začala zpomalovat. Patrné je i zvyšování inflace, které je v případě Estonska znakem přehřívání ekonomiky. Slovensko dosáhlo v roce 2007 inflace pod hodnotou 2 %, zřejmě kvůli splnění 4Chybějící

údaje v tabulce č. 1 nebyly na webových stránkách Eurostatu k dispozici, autorka je však nepokládá za stěžejní z hlediska určeného cíle práce.


23

podmínek pro přijetí eura v roce 2009. Nezaměstnanost v obou zemích ve sledovaném období klesá, avšak je stále pro slovenskou ekonomiku slabinou. V Estonsku je viditelný nárůst deficitů běžného účtu. Vysoké deficity zhoršují čistou investiční pozici země, a také zvyšují zahraniční dluh. Tab. 2 Makroekonomické ukazatele v období 2001-2007 Estonsko 2001 2002 2003 2004 HDP Inflace Nezaměstnanost Saldo běžného účtu

6,3 5,6 12,6 -4,9

6,6 3,6 10,3 -7,1

7,8 1,4 10,0 -9,0

Slovensko 2001 2002 2003 2004 HDP Inflace Nezaměstnanost Saldo běžného účtu

3,5 7,2 19,3 -5,8

4,6 3,5 18,7 -6,5

4,8 8.4 17,6 -7,4

2005

7,3 8,9 3,0 4,1 9,7 7,9 -11,1 -10,9 5,1 7,5 18,2 -7,2

2005

6,7 2,8 16,3 -7,4

2006 2007

10,1 4,4 5,9 -12,2

7,5 6,7 4,7 -13,8

2006 2007

8,3 4,3 13,4 -8,1

10,5 1,9 11,1 -7,2

Zdroj: Vlastní práce podle Eurostat, Statistic [25; 26; 27; 28]

Co se veřejných financí týče, můžeme pozorovat odlišné přístupy států. Zatímco se estonská vláda v době velkého hospodářského růstu snažila o udržení vyrovnaného rozpočtu či dokonce měla rozpočet přebytkový na Slovensku tomu tak nebylo. Estonsko využilo primárních přebytků i k financování již existujícího vládního zadlužení a v letech rozmachu snížilo svůj dluh až na 3,7 % HDP. Slovensko také od roku 2000 snižovalo své zadlužení, ale vyrovnaného či dokonce přebytkového rozpočtu se zemi dosáhnout nepodařilo (viz Obr. 1). Při nahlédnutí do státních rozpočtů srovnávaných zemí nalezneme u výdajové stránky rozdílné tendence. Největší výdajovou položkou obou států jsou sice sociální dávky, ale jejich podíl se v Estonsku na rozdíl od Slovenské republiky do roku 2007 výrazně snižuje. Zatímco v roce 2000 na sociální dávky připadlo přibližně 30 % výdajů, v roce 2004 to bylo na Slovensku již přes 40 %. Estonsko se stále drželo na 30% hranici. V roce 2007 klesl podíl sociálních dávek v Estonsku pod 30 % a na Slovensku se podíl na výdajích zvýšil až na 46%. Můžeme tedy konstatovat, že ve Slovenské republice došlo k výraznému růstu podílu sociálních dávek na celkových výdajích státu. Estonsko oproti tomu dávalo větší důraz na dohánění západních států. To je důvodem, proč raději výdaje směrovalo do investic, nežli na přerozdělovací funkci státu.

24

Deficit/přebytek v % HDP

19 95 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07


4 1,7 1,6 1,6 2,5 2,4 0,3 2 1,1 -0,1 -0,2 -3,5 0 -2 -1,8 -4 -2,8 -2,4 -2,8 -3,2 -3,4 -6 -8 -6,5 -7,4 -8,2 -10 -12 -12,3 -14

EE SVK

Obr. 1 Veřejný deficit čí přebytek Estonska a Slovenska v období před krizí Zdroj: Vlastní práce podle Eurostat, Statistic [29]

Cyklicky očištěné saldo v % HDP

Graf níže zobrazuje deficit veřejných financí očištěný od vlivu cyklické složky, tzn. strukturální deficit. V případě Estonska vidíme, že až na rok 1999, kdy proběhla ruská krize, která negativně ovlivnila právě i estonskou ekonomiku, pozorujeme až do roku 2005 jen strukturální přebytky, či nulové hodnoty. V případě Slovenské republiky pozorujeme opačný trend. I přes příznivý vývoj hospodářství se vláda dopouštěla strukturálních deficitů. Tento jev je dle mého názoru způsoben zejména vysokými mandatorními výdaji, které způsobují deficity i během hospodářského růstu, a také nezodpovědnou fiskální politikou.

19

99

00 01 02 03 04 05 06 07 20 2 0 20 20 2 0 20 20 20

4 0,7 0,8 0,7 1,8 1,3 2 0 -1,1 -2,2 -1,7 0 -2 -1,8 -1,4 -2,4 -4 -3,7 -4 -6 -5,4 -8 -7,2 -7,3 -10 -12 -11,3

EE SVK

Obr. 2 Cyklicky očištěné saldo Estonska a Slovenska v období před krizí Zdroj: Vlastní práce podle European commission [30]

Poslední graf této kapitoly zobrazuje výši veřejného dluhu jednotlivých zemí. Dluh Estonka je několikanásobně nižší než v případě Slovenska. Obě země však od roku 2002 svůj dluh vyjádřený procentem k HDP snižují.

Veřejný dluh v % HDP


25

60

47,8 50,3

50 40 30 20 10 0

48,9 43,4 42,4 41,5

34,5 31,1 33,7

34,2

30,5 29,6

22,1 8,2

7,6

7

6

6,5

5,1

4,8

5,7

5,6

5

4,6

4,4

3,7

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 EE

SVK

Obr. 3 Vývoj výše veřejného dluhu v letech 1995-2007 Zdoj: Vlastní práce dle Eurostat, Statistic [31]

Shrnu-li výše popsané fakty o stavu ekonomiky a veřejných financí, mohu vyvodit závěr o zdravějších veřejných financích Estonska. Z tohoto důvodu předpokládám, že hospodářská krize bude mít dramatičtější vliv na veřejné finance Slovenské republiky.

Stav veřejných financí v průběhu krize a reakce vlád

26

5 Stav veřejných financí v průběhu krize a reakce vlád V roce 2008 dorazila hospodářská krize i na evropský kontinent. Zde zasáhla bez výjimky všechny státy Evropské unie, některé tvrději nežli jiné. Nejprve bylo slovo krize skloňováno v souvislosti se situací na finančních trzích v USA. Poté se promítla i do reálné ekonomiky. Finanční a ekonomická krize nakonec odkryla mnohaleté problémy veřejných financí velkého množství států a vyústila v krizi dluhovou. Cílem této kapitoly je nastínit vliv průběhu krize na veřejné finance porovnávaných států a také vliv na jejich ekonomiky. Poté je popsána reakce tamních vlád na hospodářskou krizi a přijatá opatření. V závěru kapitoly dojde k porovnání přijatých opatření vládami Estonska a Slovenska a jejich diskuse. Vývoj ve veřejných financích po roce 2007 byl determinován změnou ekonomického prostředí. Na příchod světové krize vlády reagovali přijetím nákladných stabilizačních opatření. Členské země EU se dohodli na koordinované reakci přijetím tzv. European Recovery Plan5. Ten je založen na dvou hlavních pilířích. První pilíř je založen na posilnění domácího koupěschopného odbytu fiskálním impulzem ve výšce 1,5 % HDP, ovšem při respektování Paktu stability a růstu. Druhý pilíř spočívá v okamžité akci na obnovení dlouhodobé konkurenceschopnosti EU. Zahrnuje soubor opatření na podporu inteligentních investic, efektivnější využívání energie, podpora čistých technologií investováním do odvětví stavebnictví a automobilového průmyslu s perspektivou nižších ekologických nákladů v budoucnosti, investice do infrastruktury a komunikačních odvětví na podporu efektivnosti a inovací. V roce 2008 se deficit veřejné správy zhoršil o 2 % HDP. Referenční úroveň 3 % překročilo jedenáct členských zemí EU. Mezi tyto země ovšem nepatřilo ani Estonsko, ani Slovensko. [6]

5.1

Estonsko

Jak již víme z předchozí kapitoly, estonský domácí produkt dosahoval v období bezprostředně před krizí relativně vysokých hodnot pohybujících se okolo 7 %. Již v roce 2007 začal ekonomický růst zpomalovat a v roce 2008 došlo k propadu do záporných hodnot. O rok později byl pokles ještě výraznější, propad růstu HDP dosahoval více než -14 %. Zpomalení na konci roku 2007 bylo způsobeno přehříváním estonské ekonomiky, která rostla nad svým potenciálem. Důvodem byla vysoká vnitřní poptávka a optimistické očekávání hospodářských subjektů. Postupně docházelo k růstu inflace do dvouciferných hodnot, mzdy v ekonomice rostly rychleji než 5Více na: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:52008DC0800:EN: NOT


27

produktivita práce. Problémem byl i nedostatek kvalifikovaných pracovních sil a prohlubující se velké vnější deficity běžného účtu. Financování deficitu obchodní bilance bylo prováděno půjčkami na zahraničních finančních trzích. Ekonomika byla plná cizích finančních aktiv, zejména hypotečních úvěrů poskytovaných skandinávskými bankami a to především v eurech. Zahraniční finanční aktiva vstoupily do země s velkou snadností způsobenou nejen příznivým finančním liberalismem, tedy opatřením prováděným s ohledem na žádost vstupu do EMU, ale také z důvodu prokázání silné důvěryhodnosti estonského finančního trhu díky svým vládním fiskálním přebytkům. [7] Zaměstnanost, úvěry a investice Estonska byly více orientovány na neobchodovatelný sektor, zejména do oblasti nemovitostí, stavebnictví, obchodu a finančních služeb. Zvýšená absorpce grantů z Evropské unie také přispěla k výraznému růstu ve zmíněných sektorech stejně jako cyklicky uvolněná fiskální politika. [32] Estonská ekonomika se tedy stala velmi závislá především na službách a stavebnictví na úkor zemědělství nebo průmyslu. Ale právě zemědělství či průmysl jsou více exportně orientované sektory. To vše vyvrcholilo právě v roce 2007, kdy téměř 70 % přidané hodnoty připadalo na služby. [33] V roce 2008 hospodářství Estonska začalo klesat větší měrou. HDP se propadlo na hodnotu -3,7 % a o rok později došlo ještě k prudšímu propadu až na -14,3 %. Důvodem výrazného poklesu estonské ekonomiky byla jednak slabá domácí poptávka, u které došlo ke snížení o 26 % a také nízký export, který se propadl o 24 %. V důsledku snížení domácí poptávky poklesl také import a to o celých 33 %. Naopak úspory domácností v roce 2009 vzrostly o 9,9 procentního bodu, což bylo nejvíce v celé eurozóně. [9] Také došlo ke změně na běžném účtu platební bilance. V letech 2005-2008 byl běžný účet trvale pasivní, v roce 2009 se díky poklesu importu stala bilance na běžném účtu přebytková. Saldo běžného účtu dosáhlo v roce 2009 hodnoty 4,6 % HDP, oproti -9,2 % HDP z roku 2008. K této situaci došlo poprvé za posledních patnáct let. Změna nastala i na kapitálovém a finančním účtu. Ještě v roce 2008 zde platilo, že příliv investic ze zahraničí vyrovnával pasivní běžný účet. Z důvodu odlivu zejména portfoliových investic v následujícím roce se kapitálový a finanční účet přeměnil na pasivní. [9] Agentura Fitch v dubnu roku 2009 snížila Estonsku dlouhodobý rating v cizí měně na stupeň BBB+. Již v únoru následujícího roku další ze známých agentur – Standard & Poor‘s změnila výhled z negativního na stabilní a potvrdila rating na stupeň A-. [34] V roce 2010 začala estonská ekonomika opět růst a HDP dosáhlo 3,1 %. Hlavním motorem růstu byl export, který se vzpamatoval poměrně rychle díky zvýšené poptávce. Co se hospodářských odvětví týká, měl růst HDP největší vliv na podnikovou sféru, jejíž hodnota vzrostla o 5 % oproti roku 2009. V prvním čtvrtletí roku 2010 dosáhla nezaměstnanost svého vrcholu. Vyšplhala se až na hodnotu 19,8 %, což byla nejvyšší míra nezaměstnanosti od obnovení nezávislosti Estonska. Již v druhém čtvrtletí roku začala nezaměstnanost klesat


28

a ve čtvrtém čtvrtletí se počet nezaměstnaných snížil na 13,6 %. Průměrná hrubá měsíční mzda v průběhu krize poklesla o 5 %. Pokles mezd byl zapříčiněn zejména nízkou poptávkou a rychlým růstem nezaměstnanosti v důsledku špatných ekonomických podmínek. Produktivita práce v roce 2010 poklesla o 7,6 %. Mnoho podniků bylo nuceno redukovat počet pracovníků a reorganizovat procesy, aby se staly účinnějšími. Nerovnováha, ke které došlo během rozmachu domácí poptávky, se snížila a růst produktivity práce překonal růst průměrné mzdy. [35] 5.1.1

Stav veřejných financí v průběhu krize a reakce vlády

Až do vypuknutí hospodářské krize byl státní rozpočet Estonska sestavován každoročně jako vyrovnaný. Od roku 2002 dokonce Estonsko hospodařilo každý rok s přebytkem. S příchodem hospodářské krize, v roce 2008, se ovšem situace stala odlišnou. Zejména díky rozvážné fiskální politice a chování vlády v období předcházející krizi se na účtu státních rezerv nacházelo 1,6 miliard EUR. Estonsko se tedy vyhnulo problémům spojeným s placením svých dluhů, jelikož vzniklé deficity se pohybovaly o řád níže nežli zmíněné rezervy. [9] Estonská reakce na vzniklou globální finanční a hospodářskou krizi, se stala dobrou ukázkou schopnosti pohybovat zdroji v reakci na krizovou situaci. Vnitřní poptávka začala zpomalovat již na konci roku 2007 a estonské orgány začaly navrhovat opatření zaměřená na politiku obcházení dopadu potenciální vnitřní recese. Ačkoli tato opatření byla zpočátku velmi obtížná a pouze minimalizovala dopad recese, dostaly Estonsko do relativně příznivé situace v době, kdy byla země zasažena krizí. Vzhledem k tomu, že cílem politik bylo vyvážit vnitřní ekonomické zpomalení, byly estonské orgány dobře připraveny odpovědět na globální krizi, která přišla v roce 2008 dalším zlepšováním a upevňováním již probíhajících opatření. [7] Reakcí na rozšiřující se fiskální mezeru, estonská vláda revidovala rozpočet na rok 2009. Byly přijaty dva doplňkové rozpočty a rozpočtová změna, která představovala 9,3 % HDP. Přibližně polovina změn se týkala výdajů zahrnujících snížení sociálních dávek, konsolidaci veřejných funkcí a půl procentního snížení sazby z příjmů fyzických osob. Došlo také ke zvýšení DPH a spotřebních daní. [7] První dva restriktivní doplňkové rozpočty přijaté v roce 2009 měly tedy za cíl redukovat veřejné výdaje a o 5 % zlepšit celkovou pozici veřejné bilance o více než 9 % HDP. Tato opatření zahrnovala: • snížení provozních výdajů v rámci centrální vlády o 10,6 %, • redukce růstu ročních důchodů z plánovaného růstu 14 % na 5 %, • růst DPH z 18 % na 20 % (včetně přesunutí na spotřební daň z paliva, tabákových výrobků a zemního plynu), vzrostla i snížená sazba daně z 5 % na 9 %,


29

• zvýšení poplatku za pojištění v nezaměstnanosti z 0.9 % na 3 % pro zajištění udržitelnosti Fondu pojištění v nezaměstnanosti. [7] Estonská vláda provedla strukturální reformy v oblasti nemocenského pojištění, kdy za první tři dny nemoci se dávky nevyplácejí z fondu nemocenského pojištění. Nové pravidlo zavedlo systém, který určuje zaměstnavateli povinnost platit nemocenské v období čtvrtého až osmého dne nemoci. Sazba nemocenské byla snížena z 80 % na 70 % z mezd zaměstnanců a příspěvek na péči byl snížen ze 100 % na 80 %. Druhá strukturální reforma byla provedena v oblasti penzijních rezerv. V této oblasti byla změněna právní úprava, která nově dává vládě právo schválit nižší valorizaci důchodů, pokud očekávaný růst reálného HDP je ve stejném roce negativní nebo rozdíl mezi projekcí příjmů a výdajů státního fondu na důchodové pojištění je vyšší než 1 % HDP. Valorizace důchodů byla tedy, jak je již zmíněno výše, snížena z 1,14 na 1,05 k 1. 5 2009. [36] V druhé polovině roku 2009 byly výdaje státního rozpočtu o 25 % nižší ve srovnání s rokem 2008. Došlo také k jednorázovým opatřením, která byla časově omezena do konce roku 2010. Jedním z nich bylo přesměrování státních příspěvků z fondového druhého pilíře do veřejných rozpočtů taktéž v druhé polovině roku 2009. Jednalo se o 4 % z mezd, která se částečně obnovily v roce 2011 (2 % z mezd byly připsána na jednotlivé účty), plné obnovení se očekává v roce 2012. Dalším opatřením bylo zkrácení pracovní doby pro zaměstnance veřejného sektoru, zmrazení mezd státních úředníků, byly požadované extra dividendy od podniků vlastněných státem, došlo také k prodeji pozemků (především lesů). [36] Strategie vnitřní devalvace, která spočívala na dosažení makroekonomické stability cestou vnitřních škrtů, byla přijata zejména z důvodu zachování směnného měnového kurzu vůči euru. [32] Došlo tedy zejména ke snížení nákladů, především mezd, o desítky procent. Podle ekonoma Pavla Kohouta tato metoda způsobila sice pokles životní úrovně, ale na straně druhé se podařilo zastavit pokles konkurenceschopnosti. [37] Estonská vláda se také rozhodla zefektivnit činnost státní správy, úplně zavedla e-government a elektronickou komunikaci mezi státní správnou a podnikatelskou sférou. Rozhodla se i pro odložení daňové povinnosti firmám, které v důsledku krize bankrotují. Toto opatření se stalo záchranou pro několik firem stojících před krachem. [38] V prvním čtvrtletí roku 2009 přijala rozhodnutí o restriktivních opatřeních v rámci výdajové části státního rozpočtu (zejména mzdové). Tyto opatření tvořily „záchranný polštář“ pro další měsíce roku 2009 pro případ, kdy by se příjmová část státního rozpočtu nenaplnila v předpokládaném rozměru. [39] Dalším opatřením přijatým z důvodu zmírnění hospodářské krize bylo schválení horní hranice půjček od mezinárodních institucí a to ve výši 575 miliónů EUR. Tyto finanční prostředky byly poskytovány na konkrétní projekty, z nichž největší naději na jejich získání měly ty, které jsou spolufinancované Evropskou unií. Tudíž nedílnou součástí doplňkového


30

rozpočtu Estonska bylo opatření (platí v době recese) ukládající povinnost místním zastupitelstvím žádat o půjčky jen na tyto projekty. [34] Docházelo také k většímu využívání strukturálních fondů EU, které Evropská unie přiděluje v rámci své regionální politiky. [36] Byla schválena garance vkladů a investic do 90 % jejich výše, avšak ne více než 20 000 EUR. Tento fakt je dobrou zprávou zejména pro malé vkladatele a investory, kteří tak dostaly jistotu kompenzace svých vkladů v souladu s předpisy EU. Uvedená úprava se tak týká 27,5 % součtu všech vkladů a 98,1 % počtu všech vkladatelů. [34] Prvního července 2009 vstoupila v platnost novelizace Zákoníku práce zvyšující mimo jiné daň pojištění v nezaměstnanosti z 3 % na 4,2 %. Došlo tedy již k druhému zvýšení. Aby se podpořila příjmová stránka rozpočtu, byla pozastavena účinnost novelizace zákona o dani z příjmu. Ta se měla každoročně snižovat o jeden procentní bod až do dosažení 18 %. Zvyšování nezdanitelného základu bylo také pozastaveno a činilo v roce 2009 27 000 EEK. Dále bylo ustanoveno neuplatňování odpočitatelné položky při narození prvního dítěte. [34] Vzhledem k poklesu ekonomické aktivity drasticky pokleslo inkaso daňových příjmů. Tento jev byl důvodem napjaté rozpočtové situace a bylo tedy velmi obtížné splnit stanovená kritéria pro veřejné finance, aby se zabránilo nadměrnému schodku. Přijatá opatření v roce 2009 zlepšily rozpočtovou pozici, a tak se rozpočtový schodek podařilo udržet pevně pod hranicí 3 % HDP. Navzdory krizi byly Estonské veřejné finance ve výrazně dobré pozici ve srovnání s ostatními zeměmi. Celkový veřejný deficit činil kolem 1,7 % HDP a veřejný dluh reprezentoval pouhých 7,2 % HDP. [7] Estonská ekonomika ukázala významnou flexibilitu, jak v soukromém, tak ve veřejném sektoru v průběhu ekonomické recese. Během ekonomického poklesu byla vláda schopna udržet rozpočet v mezích stanovených Smlouvou o Evropské unii, což samo o sobě vytváří dobrý výchozí bod pro ekonomické zotavení a růst státu. Estonská hospodářská politika je zaměřena na flexibilitu a relativně nízkou míru zásahu státem. Kromě uvolnění rozpočtové pozice, vláda nabídla podporu pro zploštění ekonomického cyklu změnou struktury výdajů, tak aby se vládní a ostatní provozní náklady snížily z důvodu omezených prostředků, ale zároveň byla zachována vysoká úroveň investic. Důrazněji také využívala strukturálních fondů EU a růst objemů ve srovnání s předchozími lety také poskytly kvantitativní fiskální stimul tím, že do ekonomiky přicházely dodatečné finance. [35] Rozpočet pro rok 2010 byl nastaven tak, aby schodek nepřekročil limit 3 % HDP, jelikož se Estonsko chystalo na vstup do EMU a chtělo tak splnit konvergenční kritéria. Z důvodu rychlejšího hospodářského oživení a jednorázových opatření bylo dosaženo nominálně vyrovnaného stavu rozpočtu a to 0,2 % HDP (viz. Obr. 4). V roce 2011 přijalo Estonsko euro za svoji měnu a stalo se tak sedmnáctým členem Evropské měnové unie. Právě pokles důvěry a zvýšení rizika devalvace v nejistém období krize byl jeden z největších problémů. Estonsko, společně se svojí dobře fungující rozpočtovou politikou, se však jasně odlišuje od ostatních


31

středních a východních evropských zemí. Vládní rozhodnutí neuvolnit rozpočtovou politiku ani v období krize lze považovat za správné. Relativně nízké deficity a úroveň dluhu nepřesahující ani hodnoty 10 % společně s přijetím jednotné měny nabízí větší jistotu a stabilizuje ekonomické prostředí. Zvýšená důvěra ekonomických subjektů měla pak pozitivní vliv na oživení ekonomiky po krizi. Zkušenosti Estonska a další zemí jasně ukázaly, že rostoucí schodky v rozvíjejících se zemích byly přijaty přísněji nežli stejné problémy v zemích velkých a rozvinutých. Snižování ratingů a zvyšování rizikových prémií zapříčinily, že se ekonomická situace stala ještě více složitou.

5.2

Slovensko

V druhé polovině roku 2008 dorazila krize i na Slovensko. Slovenskou ekonomiku zasáhla krize relativně výrazně, značně vzrostla nejistota a vnímání rizika. Pokles HDP v roce 2009 byl téměř 5 %. Ekonomika Slovenska citlivě reagovala na vývoj na světovém trhu, především na vývoj u svého největšího obchodního partnera, Německa. Poptávka po zboží, na které se země specializuje, zejména auta a spotřební elektronika, se stala velmi slabou. K udržení automobilového průmyslu byla zavedena dvě kola takzvaného šrotovného. [40] Významný pokles zahraničního odbytu znamenal meziroční pokles exportu o 16,5 % v roce 2009. Následně se snížil i domácí odbyt a import. [41] Půjčky domácností však nebyly nepřiměřené, bankovní úvěry byly opatrné a zvýšení cen nemovitostí nevedlo k rozmachu ve stavební aktivitě. Ceny nemovitostí se výrazněji zvyšovaly až do roku 2008 a poté nastal pád. Velká část nárůstu byla zapříčiněna snížením úrokových sazeb v před vstupem do eurozóny a zvýšením příjmů na hlavu. [42] I přes to, že dluh domácností v letech před krizí výrazně vzrostl, nebyl ve srovnání s vývojem v jiných zemích s podobnou úrovní příliš vysoký. [43] Finanční sektor tedy přestál krizi lépe ve srovnání s jinými zeměmi, a to především díky vysokému poměru mezi vklady a úvěry a díky téměř úplné absenci zahraničně denominovaných úvěrů určených na bydlení. [41] V roce 2009 se Slovenská republika stala šestnáctým členem EMU a přijala tak společnou měnu euro. Bez ohledu na ztráty konkurenceschopnosti, díky devalvaci měny sousedních zemí, se vstup do eurozóny stal pro Slovensko v době krize prospěšný. Díky tomuto kroku došlo ke zvýšení důvěry ve slovenský trh. Přijetím jednotné měny a vstupem do EMU se tak jediným nástrojem na udržování makroekonomické stability stala fiskální politika. [41] Během hospodářské krize prudce vzrostl počet nezaměstnaných. V roce 2009 se míra nezaměstnanosti pohybovala okolo 12 %, následující rok dosáhla nad 14 %. Cílem bylo zabránit, aby se nezaměstnanost nestala dlouhodobou a nakonec nevedla k poklesu v účasti na trhu práce a k sociálnímu vyloučení. Nezaměstnanost byla již před krizí značně vysoká. Výdaje na aktivní politiku na trhu práce byly relativně nízké. [42] Míra inflace (měřená harmonizovaným indexem spotřebitelských cen) v roce 2009 klesla až na 0,9 %. Průměrná míra


32

inflace vyjádřená meziročním přírůstkem indexu spotřebitelských cen klesla na 1,6 %, což byla nejnižší roční míra inflace od roku 1990. Vývoj inflace v roce 2009 ovlivňoval meziroční pokles cen potravin a pohonných látek. V důsledku záporného cenového vývoje a snížení domácího odbytu došlo v roce 2009 oproti roku 2008 k výraznějšímu zlepšení salda běžného účtu platební bilance. [41] 5.2.1

Dopady na veřejné finance a reakce vlády

Slovenská republika měla problémy s veřejnými financemi již v roce 2006. Deficit tento rok překonal referenční hodnotu 3 % HDP. Proto bylo v roce 2007 Slovensko spolu s dalšími pěti zeměmi zahrnuto do Excessive deficit procedure (Procedury nadměrného deficitu). V první polovině roku 2008 byla však procedura ukončena z důvodu dodržení 3% hranice deficitu veřejných financí v následujícím roce 2007. [6] V roce 2008 přijalo Slovensko několik opatření proti krizi. Tato opatření zahrnovala následujících šestadvacet bodů: • zabezpečit čerpání fondů Evropské unie na rozpočtované úrovni, • realizovat PPP projekty v oblasti výstavby dálniční sítě a to v plánovaném rozsahu, • navrhnout úspory na výdajové straně veřejné správy pro zachování plánovaného deficitu na rok 2009 ve výši 1,7 % HDP, • přehodnotit rozpočtové cíle veřejné správy pro roky 2010 a 2011, tak aby Slovensko pokračovalo v cestě konsolidace směrem ke splnění střednědobého cíle a také aby se minimalizovalo riziko zpomalení ekonomického růstu, • zvýšit Záruční a rozvojové bance základní mění o další miliardu slovenských korun, • zvýšit základní mění i Eximbance o 345 miliónu slovenských korun za účelem rozšíření financování vývozních úvěrů, zejména v segmentu malých a středních podniků, • informovat vládu a také pravidelně analyzovat poskytování úvěrů bankovními institucemi Slovenské republiky, • modernizovat sociální služby a zefektivnit aktivní politiku trhu práce, • zabezpečit čerpání prostředků z Fondu přizpůsobení globalizaci na podporu hromadně propuštěných pracovníků, • pravidelně informovat vládu Slovenské republiky a analyzovat plnění závazků zahraničními a domácími investory o počtu vytvořených míst a objemu investic, kterým byly udělené investiční stimuly, • podporovat transfer inovativních technologií,


33

• přesunout zdroje základního výzkumu do aplikovaného výzkumu a na inovace, • neupřednostňovat domácí subjekty při státních tendrech, • zintenzivnit ofsetové programy, • zavést systém rekreačních poukázek pro zaměstnance, • zavést monitorovací pro dopady globální krize na podnikatele, • přehodnotit Zákon o investiční pomoci, • zavést jednotlivé kontaktní místa pro všechny skupiny a formy podniků, • vzít v úvahu dopady finanční krize a předpovídat s Evropskou komisí na základě stanoviska Monitorovacího výboru možnosti relokace v rámci programu Hospodářský růst, • projednat otázku financování jednotlivých projektů, na které je možné získat finanční prostředky z evropských zdrojů se Slovenskou bankovní asociací • přednostně využít bankovní záruky a mikropůjčkový program (cílem tohoto bodu je urychlené řešení problematického přístupu podnikatelů zejména ke kapitálu), • vyzívat dodavatele elektřiny, plynu a tepla, aby svoje produkty nabízeli za přiměřené ceny, • prověřit oprávněnost výšky poplatků v přenosových a distribučních soustavách a v přepravních a distribučních sítích, • zabezpečit zvýšení domácí spotřeby z domácích zdrojů, • zvyšovat energetickou efektivnost a snižovat energetickou náročnost, • podporovat zahraniční účast slovenských firem na veletrzích a výstavách v teritoriích, kde se očekává nejnižší dopad finanční krize. [44] Vliv finanční a následně hospodářské krize byl nejsilnější v roce 2009. Vlivem krize se zhoršil deficit veřejné správy o 4,2 % HDP. Návrh rozpočtu na roky 2009 až 2011 však předpokládal celkovou hodnotu deficitu v roce 2009 jen ve výšce 1,7 % HPD. Deficit se ale dostal až na hodnotu 6,3 %. [45] Dne 11. Listopadu 2009 byla započata opět procedura nadměrného deficitu se stanovením nápravy do roku 2013. [6] Mezi hlavní příčiny zvýšení veřejného deficitu patřil jednak propad daňových a odvodových příjmů z důvodu poklesu ekonomiky a také přijaté protikrizové opatření v oblasti daňových příjmů s cílem stimulovat ekonomický růst. Růst nezaměstnanosti zapříčinil výpadek příjmů a růst výdajů. Tento jev je projevem volně působících automatických stabilizátorů. Jako fiskální protikrizové opatření se vláda rozhodla věnovat na podporu ekonomického růstu celkovou sumu 0,4 % HDP (metodika ESA 95). Podmínkou bylo


34

neprohlubovat deficit, tudíž bylo opatření kompenzováno úsporami na výdajové straně rozpočtu. [46] V období od listopadu 2008 do února 2009 byly přijaty tři balíčky úsporných opatření. Následně bylo přijato i několik doplňujících opatření s méně významným daňovým dopadem. Některé z přijatých postupů, jejichž cílem bylo stimulovat agregátní poptávku v krátkodobém horizontu, se soustředily zejména na roky 2009 a 2010. Ostatní kroky byly přijaty trvale s cílem vytvářet podmínky pro ekonomický růst i po skončení krize. [42] V daňové oblasti přijala vláda v roce 2009 také několik opatření. Jedním z nich je odpuštění daní a odvodů na jeden až dva roky. Odpuštění platí pro nezaměstnaného a podmínkou je že si musí založit živnost. Zvýšil se také nezdanitelná část daně z 3 435,3 EUR na 4 017,8 EUR. [47] Byla zavedena nová opatření na trhu práce. Ta zahrnovala příspěvek na podporu udržení zaměstnání, příspěvek na podporu vytvoření nových pracovních míst, příspěvek ke mzdě zaměstnance, příspěvek na podporu samostatné výdělečné činnosti a příspěvek na samostatnou výdělečnou činnost v oblasti zpracování zemědělských výrobků a obchodování s nimi. Také podpora vytváření sociálních podniků a možnost využít ve firmách flexibilní pracovní dobu. Poskytování příspěvků bylo omezené pouze do konce roku 2010. Účelem těchto příspěvků bylo zejména zvýšit zájem uchazečů o zaměstnání a vykonávat samostatnou výdělečnou činnost. [48] Mezi další opatření, která měly jen dočasný charakter lze řadit u daně z příjmů zvýšení základní slevy na dani a daňového odpočtu zaměstnanců ve zdaňovacím období 2009-2010. Dalším dočasným opatřením je snížení příspěvku na sociální zabezpečení pro osoby samostatně výdělečně činné o 2,75 %. Byla schválena podpora malých a středních podniků prostřednictvím financování specifických projektů a programů a také snazší přístup k finančním zdrojům. Další projekty byly zaměřeny na zvýšení energetické účinnosti, včetně bezúročné půjčky na tepelné izolace bytů a rodinných domů a zlepšení energetické infrastruktury Slovenska. Bylo zavedeno takzvané šrotovné s cílem zvýšit poptávku po automobilech a urychlit výměnu starých modelů za nové s nižší spotřebou paliva a menším environmentálním dopadem. [42] Mezi trvalá opatření patří například zkrácení období pro vrácení přeplatku daně z přidané hodnoty plátců DPH z šedesáti na třicet dnů. To vede k jednoranovému nárůstu likvidity u daňových poplatníků, kteří splňují kritéria způsobilosti. Poskytování dotací ze státního rozpočtu, daňové úlevy pro podniky provádějící výzkum a vývoj a příznivější odpisy vybraného majetku. Dále snížení administrativní zátěže podniků například umožněním odpočtu DPH při pozdějším daňovém období, skupinová registrace plátců DPH a zjednodušené daňové evidence pro malé firmy. Urychlení veřejných investic do infrastruktury a to především prostřednictvím realizace PPP projektů v silniční výstavbě. [42] K dalším opatřením, která byla zavedena na zmírnění krize, patří zrušení daňového zvýhodnění u lidí, kteří si spoří na důchod. Došlo ke zrušení osvobození od daně při prodeji nemovitosti. Rozšířila se povinnost placení zdravotních odvodů na všechny příjmy, a to i na příjmy z podílů na zisku.


35

Změna nastala i u živnostníků, kterým se změnily podmínky uplatnění paušálních odvodů. Namísto původních 60 % lze uplatnit pouze 40 %. Dále již nebude možný souběh předčasného důchodu a práce a také souběh starobního a výslužného důchodu a práce ve veřejné správě. Co se týče spotřebních daní, zvýší se u piva cena za hektolitr z původních 1,65 EUR na 2,45 EUR. Toto zvýšení znamená téměř padesáti procentní zvýšení ceny piva. Ke zvýšení u tabákových výrobků se sazba spotřební daně zvýšila v roce 2011 o 5 % a o dalších 5 % v roce 2013. Vína se zvýšení daní netýká. [49] Od 1. 1. 2011 se zvýšila i sazba DPH z původních 19 % na 20 %, zvýšení je však dočasného charakteru. Jeho platnost je stanovena dokud se saldo veřejných financí nedostane na úroveň 3 % HDP. [47] Snížená sazba 10 %, která platí na léky, knihy a zdravotnické pomůcky, se však ponechává. [49] Výše uvedená opatření byla financována z několika zdrojů. Jedním byl státní rozpočet, došlo tedy ke zvýšení rozpočtového schodku. Dále byly využity fondy EU a další zdroje, jako jsou půjčky od Evropské investiční banky v celkové výši až 0,9 % DHP v roce 2009 a 0,8 % HDP v roce 2010. Dopad opatření na saldo vládního sektoru byl ve výši 0,4% HDP v roce 2009 a 0,6 % v roce 2010. Fondy EU přispěly dalšími 0,2 % HDP v letech 2009 a 2010. [42] V roce 2010 dosáhlo Slovensko nejvyššího deficitu od roku 2002 a to 7,8 % HDP. V červnu téhož roku se konaly volby a byla zvolena nová vláda v čele s předsedkyní Ivetou Radičovou. Prioritou vlády se stala již výše zmiňovaná konsolidace veřejných financí. Již brzy po zvolení prezentovala nová vláda úsporný balíček navržený pro ozdravení veřejných financí. Středopravá vládní koalice se shodla na procentuálním rozdělení úsporného balíku. Celými 47 % se měli na úsporách podílet občané a na zbylé části, tedy 53 %, sama vláda. Balík byl sestaven do tří pilířů. • První pilíř představoval oblasti, do kterých vláda hodlá investovat přednostně. Cílem bylo podpořit malé a střední podnikání a rozvoj veřejné infrastruktury a tím zajistit ekonomický růst. Dne 8. 9. 2010 schválila vláda krátkodobá strukturální opatření. Čtyřicet z nich se mělo realizovat již do konce roku 2010. Zmíněná opaření byla rozdělena do pěti oblastí: Zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva, Boj proti korupci a lepší vynutitelnost práva, Zvyšování zaměstnanosti a snižování sociálních rizik, Kvalitnější podnikatelské prostředí a aktivní občanská společnost a kvalitnější vzdělávání a inovativní společnost. • Druhý pilíř představuje úspory vlády a veřejné správy. Původní částka úspor, která činila 1,1 miliardy EUR, byla záhy snížena na minimálně 900 miliónů EUR. Počítalo se s výdajovými škrty v jednotlivých kapitolách okolo 10 %. Také se o 10 % snížily platy všech ústavních činitelů. • Poslední třetí pilíř se týkal příjmů. Cílem bylo získat 800 miliónů EUR do státního rozpočtu. Šlo jak o příjmy daňové tak nedaňové a spotřební daně. [49]


36

V roce 2010 si Slovenská republika stanovila ambiciózní konsolidační cíle. Cíle stojí na předpokladu ukončení platnosti protikrizových opatření. Většina schválených opatření byla již při zavádění časově omezená s platností jen do konce roku 2010. Celkový vliv opatření v letech 2009-2010 docílil rovného 1 % HDP. [50] Konsolidace veřejných financí by měla pokračovat do té doby, než bude dosaženo vyrovnaného rozpočtu. V prvé řadě byl důležitým záměrem, stanoveným za podmínek roku 2010, snížit deficit veřejné správy na hranici danou maastrichtskými kritérii, tedy 3 % HDP. Toto chtěla slovenská vláda učinit do roku 2012. [50] Záměr se však dodržet nepodařilo vzhledem k nepříznivým ekonomickým podmínkám. Rozpočet na rok 2012 tak předpokládá deficit ve výši 4,6 % HDP. Dále si slovenská vláda stanovila cíl pokračovat v konsolidaci nadále i po roku 2012 se záměrem dosáhnutí vyrovnaného rozpočtu nejpozději v roce 2015. [45] Byl také schválen ústavní zákon o rozpočtové zodpovědnosti slovenským parlamentem. Do roku 2017 nesmí dluh Slovenska překročit maastrichtské kritérium 60 % HDP. Pokud dluh dosáhne 50 % HDP, bude povinnosti ministerstva financí navrhnout postupy na jeho snížení. V případě dosažení dluhu ve výši 53 % HDP, dojde ke snížení platů členů vlády. Při 55 % dluhu nastane zablokování části výdajů státního rozpočtu. Dosažení hranice 57 % bude pro vládu znamenat povinnost předložit vyrovnaný rozpočet celé veřejné správy. Při horní hranici dojde k vyžádání parlamentu o vyslovení důvěry. [45]

5.3

Komparace Estonska a Slovenska

Jak je již z předchozího textu patrné, obě ekonomiky se před krizí nacházely v podobné situaci. Po svém vzniku prošly transformací a poměrně brzy se stabilizovaly. Poté se vydaly na cestu relativně rychlého a vysokého hospodářského růstu. V období před hospodářskou krizí se tak staly otevřenými a konkurenceschopnými ekonomikami. Zařadily se mezi nejatraktivnější země střední a východní Evropy pro zahraniční investory. Zvláště v Estonsku byly podmínky pro vstup zahraničního kapitálu velmi lákavé. Hlavním důvodem atraktivnosti Estonska pro investory mohl být zejména pevný kurz domácí měny k euru a také průhledný daňový systém. Hospodářská krize zasáhla dříve Estonsko, to pocítilo útlum ekonomiky již na konci roku 2007 a v roce 2008 se HDP propadlo do záporných hodnot. Na Slovensko krize přišla plně v roce 2009. A byl to právě rok 2009, kdy oba státy pocítily nejsilnější dopad krize na své ekonomiky. Estonské hospodářství se propadlo až k hodnotě přesahující -14 % HDP, Slovensko pocítilo propad nižší, kolem -5 %. Estonsko by se tedy dalo označit za zemi, kterou krize zasáhla extrémně. Tento jev je způsoben zejména nadměrnou otevřeností a jednostrannou exportní orientací. V případě Estonska je viditelný problematický schodek běžného účtu platební bilance, v případě Slovenska je tento schodek přijatelnější. Prohlubování schodků je patrné již od vstupu do EU. Společným problémem obou ekonomik je rostoucí nezaměstnanost. (viz Tab. 3)


37

Tab. 3 Makroekonomické ukazatele zemí v období 2008-2011

Estonsko 2008 2009 2010 HDP -3,7 -14,3 2,3 Inflace 10,6 0,2 2,7 Nezaměstnanost 5,5 13,8 16,9 Saldo běžného účtu -9,7 3,7 3,6 Slovensko 2008 2009 2010 HDP 5,8 -4,9 4,2 Inflace 3,9 0,9 0,7 Nezaměstnanost 9,5 12,0 14,4 Saldo běžného účtu -6,2 -2,6 -3,5

2011 7,6 5,1 12,5 (f)2,4 2011 3,3 4,1 13,4 (f)-1,3

Zdroj: Vlastní práce dle Eurostat, Statistic; Mezinárodní měnový fond [25; 26; 27; 28]

V Estonsku byl bankovní sektor zasažen více než na Slovensku. Slovensko stojí hlavně na výrobě automobilů, jejichž poptávka v době krize výrazně poklesla, tudíž krize zasáhla citelně právě toto odvětví. Mohlo by se tedy zdát, že výše uvedený fakt zvýhodnil Slovensko, vláda nemusela stabilní a konsolidovaný bankovní sektor výrazněji finančně povzbuzovat. Avšak ani v Estonsku se bankovní sektor nemusel podporovat veřejnými financemi. Finanční ústavy jsou totiž v Estonsku dobře kapitalizované a investují konzervativně zejména do dluhopisů svých největších obchodních partnerů, tedy Německa a Skandinávie. [51] Ve Slovenské republice došlo ke krizi zejména kvůli snížení poptávky. Dalo by se říci, že ve srovnávaných zemí se jedná o odlišné krize z hlediska zasažených sektorů. Zatímco v případě Estonska můžeme hovořit spíše o jedné z největších bublin na realitním trhu a krizi měnové z důvodu nerovnováhy obchodní a platební bilance, ve Slovenské republice jde spíše o krizi dluhovou. Míra veřejného dluhu sice ještě nepřekročila stanovenou hranici 60 % HDP, ale každoroční deficity překračují hodnotu 3 % DHP. Slovenské republice se tedy nedaří dodržovat Pakt stability a růstu, proto byla přidaná do Procedury nadměrného deficitu s rokem nápravy stanoveným na 2013. V Estonsku došlo také k rozpočtovému deficitu, avšak jeho důsledky nebyly natolik závažné. Je to z důvodu, že v předchozích letech Estonsko hospodařilo s rozpočtovými přebytky a snižovalo celkové zadlužení státu, které nepřesáhlo 10 % HDP. Rozpočtové deficity Estonska se i v době krize nedostaly za hranici určenou konvergenčními kritérii, tzn. hranice 3 %. Slovenská republika také snižovala své zadlužení, ale i v dobách ekonomického růstu bylo její hospodaření každoročně deficitní. Slovensko tedy nedokázalo plně využít příznivé podmínky růstu ekonomiky ke konsolidaci veřejných financí.


38

Vzhledem k horším prognózám ekonomiky se ani v letošním roce 2012 nepodaří Slovensku deficit veřejných financí udržet pod referenční hranicí, avšak dochází ke každoročnímu snižování deficitu. V době před krizí byla slovenská rozpočtová politika procyklická. To znamená, že kopírovala ekonomický cyklus a nevyužila tedy dobrých let ke konsolidaci veřejných financí. V době ekonomického růstu rostly i veřejné výdaje. Na následujícím grafu vidíme vývoj deficitu veřejných financí. Na první pohled je patrný propad obou států do mínusu a v případě Slovenska porušení 3 % hranice stanovené Smlouvou o EU. Na druhou stranu v případě Estonska se vládě podařilo deficit udržet pod referenční hranicí. Jedním z důvodů velké snahy byla vidina přijetí eura v roce 2011. Slovensko očekává, že se veřejný deficit dostane pod hranici v roce 2013.

Saldo v % HDP

08 20 1 0 -1 -2 -3 -4 -5 -6 -7 -8

-2,9

09 20

0,2

-2

10 20 1

20

11

-2,1 EE

-4,8 -8

SVK

-7,7

Obr. 4 Saldo veřejných financí v období 2008-2011 Zdroj: Vlastní práce dle Eurostat, Statistic [29]

V následujícím grafu (Obr. 5) jsou zobrazeny cyklicky očištěné deficity. Strukturálního deficitu se již nedopouští jen Slovenská republika, ale i Estonsko. Z důvodu velkého propadu ekonomiky byly sníženy příjmy státního rozpočtu. Došlo i ke snížení výdajové stránky, avšak bylo nutné i podporování ekonomiky, aby mohlo dojít k obnovení ekonomického růstu. To je podle mého názoru hlavním důvodem dosahování relativně velkých strukturálních deficitů i v případě jinak fiskálně zodpovědného Estonska. Po roce 2008 se opět tento deficit v případě Estonska snižuje. Vláda tedy rychle reagovala na krizi a nově zavedená opatření začala fungovat.

4 2 0 -2 -4 -6 -8

-4

-0,2

20 10

20 11

39

20 09

20 08

Cyklicky očištěný deficit v % HDP


-0,4

-0,9

EE

-4,2

-4,8 -7,5

SVK

-7,3

Obr. 5 Cyklicky očištěné deficity v období 2008-2009 Zdroj: Vlastní práce dle Eurostat, Public finances in EMU 2011 [52]

Veřejný dluh v % HDP

Dluh Estonska patří mezi nejnižší v celé Evropské unii. Dluh Slovenska je několikanásobně vyšší, ale stále pod průměrem EU. Snahou států je však dluh neustále snižovat, jelikož se jedná o zadlužování budoucích generací a navíc sebou dluh přináší vysoké výdaje v podobě úroků z dluhu. Z grafu (Obr. 6) je patrné, že u Estonců není populární si půjčovat na úkor budoucích generací. Veřejný dluh je také spojený s nutností jeho splácení a to především vysokých úroků z dluhu. Úroky se spolu s vyšším zadlužením a také s vyšší rizikovou prémií zvyšují, a tím se zvyšují i mandatorní výdaje státu. Příliš vysoké mandatorní výdaje mají pak za následek omezený prostor pro fiskální politiku.

50

43,3

41,1 35,5

40 27,8

30 20 10

4,5

7,2

6,7

6

EE SVK

0 2008

2009

2010

2011

Obr. 6 Veřejný dluh v období 2008-2011 Zdroj: Vlastní práce dle Eurostat, Statistic [31]

Estonské veřejné finance se z krize vzpamatovaly relativně brzy. Již v roce 2010 dosáhla mírně přebytkového rozpočtu. Tento jev je dán především dobře nastavenou fiskální politikou v době před krizí. Zatímco Slovenská republika i v období svého růstu dosahovala deficitních sald veřejných rozpočtů, Estonsko končilo svoje hospodářské období v plusech. Vytvořilo si tak relativně vysoké rezervy, ze kterých po čas krize mohla čerpat a nedostala se tak do vážnějších


40

problémů při plnění svých závazků. I když se její veřejný dluh po čas krize mírně zvýšil, nedostal se ani do dvouciferných čísel, čímž se může chlubit jen málokterý evropský stát. Potvrdila se tak moje hypotéza o méně dramatickém vlivu hospodářské krize na veřejné finance státu, které jsou lépe konsolidované.

Diskuse

41

6 Diskuse Oba státy nechaly v průběhu krize volně působit vestavěné stabilizátory a doplnily je několika opatřeními na oživení ekonomiky. Slovensko i Estonsko se zaměřily, jak na zvýšení příjmové stránky, tak zejména na snižování stránky výdajové. Rozpočtová politika vykazuje tedy procyklické prvky. V době hospodářské recese docházelo ke snižování výdajů, tedy restriktivní politice, která může v době krize propady ještě více prohlubovat. Na straně příjmů přistoupily ke zvýšení nepřímých daní. Jejich zvyšování je totiž méně škodlivé na konkurenceschopnost, a také mají největší podíl na státním rozpočtu. Zvýšilo se tedy jednak DPH i spotřební daně. Slovensko se v opatřeních zaměřilo zejména na povzbuzení a podporu podnikání a udržení zaměstnanosti, jelikož došlo k výraznému růstu nezaměstnanosti a rostly obavy v přeměně v nezaměstnanost dlouhodobou. Slovenská republika se také snažila o oživení automobilového průmyslu a to zavedením šrotovného. Dále se zaměřila na podporu exportu. Nutno říci, že velká míra opatření měla spíše sociální charakter. Je to způsobeno faktem, že v čele Slovenské republiky stála v době krize levicová vláda v čele s předsedou vlády Robertem Ficem. Estonská vláda se ve svých opatřeních zaměřila především na mohutné škrty ve veřejném sektoru a vládě. Investice však udržely na vysoké úrovni a to byl jeden z faktorů, který pomohl rychlému vzpamatování ekonomiky z krize. Také se v době krize snižovaly sociální dávky. Dopady krize tedy tvrdě pocítili státní úředníci, důchodci, ale i lidé pracující v soukromém sektoru, kteří přicházeli o svoji práci. Na rozdíl od Slovenské republiky byla v Estonsku v době krize vláda pravicová. To může být také důvodem odlišného zaměření zvolených opatření. Obecně lze totiž říci, že pravicové vlády se při svých snahách o obnovení či zvýšení růstu HDP zaměřují právě na zvýšení investic, spotřeby či čistých exportů. Proti tomu levicové vlády zvyšují HDP prostřednictvím zvýšení vládních výdajů. Dalším důvodem odlišného vývoje veřejných financí může být i fakt, že Estonsko je jako národ více semknutý. Chybí zde ideologická polarizace, která se na Slovensku vyskytuje. Kabinety se sice i zde obměňují, často jde ale jen o přeformulování koalice. Výhodou v rukou Estonců je i fond, který si v dobách ekonomického růstu naspořily a který tak v nepříznivém období jako je krize působí jako ochranný polštář. [53] Estonská vláda však raději nežli by financovala z fondů své deficity, pokračovala ve fiskální zodpovědnosti. Rezervní fond raději využívá na rozvoj a investice. Estonsko považuji za dobrý příklad fiskální zodpovědnosti. Uvědomovalo si potřebu držet veřejné finance na uzdě v době hospodářského růstu, nežít si tak nad poměry a na úkor budoucích generací.

Diskuse

42

Slovenská republika by měla nadále pokračovat v konsolidaci veřejných financí, jelikož právě hospodářská krize ukázala důležitost zdravých veřejných financí. Konsolidace v krátkodobém hledisku může sice znamenat nižší ekonomický růst, ale v hledisku dlouhodobém přispívá ke zvýšení jeho růstu. Krokem kupředu bylo i schválení ústavního zákona o rozpočtové zodpovědnosti slovenským parlamentem, který pomáhá k dodržení 60% hranice veřejného zadlužení. Z poznatků uvedených v jednotlivých kapitolách bakalářské práce mohu vyvodit několik závěrečných faktů. Předně je zřejmé, že hospodářská krize měla negativní vliv na ekonomiky a veřejné finance obou států. Pozitivum věci bych viděla v odhalení problémů mnoha států, v tomto případě i Slovenské republiky, s udržitelností veřejných financí. Muselo dojít k uvědomění si potřeby mnoha reforem a snižování strukturálních deficitů. Problémem je i procyklicky působící ekonomika, jelikož v době krize dochází ještě k větším útlumům a v době růstu způsobuje právě zmíněné dodatečné státní výdaje, tedy strukturální deficity. Řešení je v postupné konsolidaci veřejných rozpočtů a nalezení mechanismu, který by nedodržování stanoveného cíle sankcionoval.


43

7 Model OLS a elasticita V poslední kapitole bakalářské práce se zabývám regresní analýzou a elasticitou. Jedná se pouze o okrajové nastínění, jelikož regresní analýza ani spočtení elasticity není určeným cílem práce. Poslední část bakalářské práce je zde zařazena hlavně z důvodu porovnání citlivosti reakce estonských a slovenských veřejných financí (výše deficitu) na stav ekonomiky (HDP). Jelikož pokles HDP způsobuje pokles státního rozpočtu na straně příjmů, je pravděpodobné, že může zapříčinit vznik nebo prohloubení deficitu.

7.1

Model OLS

V regresní analýze je zkoumána závislost mezi dvěmi veličinami. Jako nezávisle proměnnou jsem si zvolila výši HDP v letech 1995 až 2010 a za závisle proměnnou je zde zvolena výše deficitu. Předpokládám, že citlivěji bude na změnu výše HDP reagovat Estonsko. Tento předpoklad vychází z poznatku fiskální zodpovědnosti v letech s příznivým ekonomickým růstem, a tudíž očekávám v letech útlumu ekonomiky i větší dopad na výši deficitu. Při sestavování modelu OLS vycházím z dat, která jsou již v práci uvedena. Pro modelování jsem zvolila program Gretl, který obsahuje nástroje ekonometrické analýzy. 7.1.1

Estonsko

V následující tabulce můžeme vidět model OLS pro Estonsko. Model zahrnuje 16 pozorování, to znamená roky 1995-2010. Vysvětlovanou proměnnou je výše deficitu, v případě Estonska v určitých letech i přebytku. Tab. 4 Model OLS pro Estonsko Koeficient Směr. chyba Konstanta HDP

-0,664309 0,182984

t-podíl

0,441546 -1,0545 0,05383 3,3993

Střední hodnota závisle proměnné Součet čtverců reziduí Koeficient determinace

0,243750

F(1; 14) Log. věrohodnosti Schwarzovo kritérium rho

11,55521 -27,09006 59,72529 0,316312

27,68717 0,452166

Zdroj: Autorka podle výstupu z programu Gretl

p-hodnota

0,15467 0,00432 ***

Sm. odchylka závisle proměnné Sm. Chyba regrese Adjustovaný koef. determinace P-hodnota (F) Akaikovo kritérium Hannan-Quinn Durbin-Watson

1,835563 1,406291 0,413035 0,004319 58,18012 58,25924 1,308157


44

Z tabulky je patrné, že HDP je statisticky významnou proměnnou. Adjustovaný koeficient determinace má hodnotu kolem 0,413, to znamená, že model vysvětluje asi jen 41,3 % variability dat.

Obr. 7 Graf reziduí pro Estonsko v letech 1995-2010 Zdroj: Výstup z programu Gretl

V grafu rezidují jsou viditelné propady v roce 1999 a následně právě v době krize (rok 2008). Vzhledem k zobrazené skutečnosti lze říci, že ruská krize, a jí způsobený propad HDP měl na deficit větší vliv nežli pokles HDP způsobený hospodářskou krizí. Důvodem mohla být rychlejší reakce estonské vlády na vzniklou situaci a právě přijatá opatření. Svou roli hrál jistě i fakt předchozích úspěšných hospodářských let, které Estonsko zakončovalo s fiskálními přebytky. 7.1.2

Slovensko

Tabulka číslo 5 zobrazuje model OLS pro Slovenskou republiku. Stejně jako v případě Estonska je zde závisle proměnná (výše deficitu) sledovaná v letech 1995-2010, to znamená 16 pozorování.


45

Tab. 5 Model OLS pro Slovensko Koeficient Směr. chyba Konstanta HDP

-7.88683 0.493698

t-podíl

1.1169 -7.0613 0.195014 2.5316


-5,631250

F(1;14) Log. věrohodnosti Schwarzovo kritérium rho

6,409000 -37,49192 80,52901 0,119223

101,6160 0,314028

p-hodnota

<0.00001 *** 0.02396 **

Sm. odchylka závisle proměnné Sm. Chyba regrese Adjustovaný koef. determinace P-hodnota (F) Akaikovo kritérium Hannan-Quinn Durbin-Watson

3,142551 2,694121 0,265030 0,023957 78,98383 79,06296 1,728041


Z modelu OSL pro Slovenskou republiku je vyplývá, že statisticky významnou proměnnou je HDP i konstanta. Adjustovaný koeficient determinace je pouhých 0,265, což znamená, že model vysvětluje jen 26,5 % variability dat.

Obr. 8 Graf reziduí pro Slovensko v letech 1995-2010 Zdroj: Výstup z programu Gretl

V grafu reziduí jsou viditelné propady deficitu v letech 1996, 2000 a následně v roce krize 2009. Podobně jako v případě Estonska jsou propady v letech 1996 a 2000 výraznější nežli propad spojený s hospodářskou krizí.


7.1.3

46

Vyhodnocení

Výše je zobrazen regresní model, který modeluje závislost velikosti deficitu na výši HDP. Uvedený model popisuje závislost však pouze na 41 % v případě Estonska a na pouhých 26,5 % v případě Slovenska. Je to zejména z důvodu závislosti výše deficitu i na jiných veličinách. V případě RESET testu u Estonska musím zamítnout H0 o správné specifikaci modelu, jelikož p-hodnota testu vyšla 0,0269 při zvolené hladině významnosti 5 %. P-hodnota RESET testu Slovenska vyšla 0,445, tedy H0 o správné specifikaci modelu nezamítám. V grafech reziduí můžeme vidět odchylky od střední hodnoty. Viditelnost krize se více promítá v grafu Estonska, kde je vidět relativně výrazný propad křivky. Zahrnutím ostatních makroekonomických veličin (inflace, nezaměstnanosti a salda běžného účtu) docílíme kvalitnějšího regresního modelu. Zohledněním výše uvedených veličin popisuje model závislost již na 71,5 % v případě Estonska a 48 % v případě Slovenska. Také RESET testy vycházejí s lepšími čísly, což znamená lepší specifikaci modelu. (viz. Příloha A).

7.2

Elasticita

Elasticita určuje, jakou mírou reaguje jedna zvolená proměnná na změnu druhé proměnné. Ukazuje, o kolik procent se proměnná změní, jestliže se druhá změní o 1 %. Spočtením elasticity dostaneme ucelenější obraz reakce a citlivosti výše deficitu na změnu HDP. Bude počítána pouze pro roky 2007 až 2010, a to z důvodu nástupu a ukončení krize v tomto období. Elasticita pro rok 2007 je počítána podle následujícího vzorce: deficit 2008 − deficit 2007 (deficit 2008 + deficit 2007) / 2 HDP 2008 − HDP 2007 ( HDP 2008 + HDP 2007) / 2

1

Pro další roky je elasticita počítána stejně, jen s výměnou ukazatelů pro dané roky. Výsledky uvedené v tabulce číslo 6 zobrazují absolutní hodnotu elasticity. V případě záporného znaménka vycházím z principu vztahu mezi makroagregáty.


47

Tab. 6 Elasticity pro Estonsko a Slovensko v letech 2007-2010

Rok Elasticita Rok Elasticita

Estonsko 2008 0,311 Slovensko 2007 2008 0,267 0,049

2007 3,596

2009 0,883

2010 1,245

2009 0,0015

2010 1,852

Zdroj: Vlastní výpočty (viz Příloha B)

Výsledky elasticity nám udávají, o kolik procent se změní výše deficitu, změní-li se výše HPD o 1 %. Jestliže je výsledek vyšší než jedna je reakce změny výše deficitu na změnu HDP elastická, změna výše HDP o 1 % tudíž způsobí větší než jednoprocentní změnu deficitu. V případě Estonska je znatelná silná reakce v roce 2007, kdy je elasticita vyšší než 3. To znamená, že jednoprocentní změna výše HDP způsobila více jak 3% změnu výše deficitu. Je to způsobeno zejména velkým propadem ekonomiky až do záporných hodnot. Před nástupem krize mělo Estonsko každoročně fiskální přebytky, deficit tedy nastal zejména z důvodu změny ekonomického prostředí, tedy přehřátí ekonomiky a propadu HDP. V dalším roce již estonská vláda zavedla opatření na udržení veřejných financí, a tak se velký propad ekonomiky neodrazil v prohloubení deficitu. Reakce slovenského deficitu nebyla tak výrazná jako v případě Estonska. Slovenské vlády se dopouštěly fiskálních schodků i při ekonomickém růstu. S poklesem HPD přišel i růst deficitů avšak pokles HDP byl vyšší než růst deficitů. Výjimkou je rok 2010, kdy došlo sice ke zpomalení růstu ekonomiky a i přes tento fakt byl snižován deficit. Je to z důvodu zavedených opatření s cílem dosáhnout 3% hranice deficitu. Z výše uvedeného vyvozuji závěr o větší citlivosti estonských veřejných financí na změnu výše HDP, což byl také můj předpoklad.

Závěr

48

8 Závěr Bakalářská práce se zabývala tématem vývoje veřejných financí v Estonsku a na Slovensku v době hospodářské krize. Pro splnění cíle práce bylo důležité se nejprve věnovat vývoji ekonomik a veřejných financí od samotného vzniku států, tedy cirka od roku 1995. Nastínění vývoje srovnávaných zemí právě v tomto období dopomohlo k ucelenému přehledu o stavu ekonomik a zejména veřejných financí států před nástupem ekonomické krize. Vliv krize na veřejné finance byl determinován právě již předcházejícím vývojem a jednotlivými přístupy vlád k deficitům a zadlužení. Obě ze srovnávaných hospodářství si na počátku devadesátých let prošly složitou transformací z centrálně plánovaných ekonomik na ekonomiky tržní. Poté se věnovaly vystavění silného a konkurenceschopného hospodářství, které by bylo schopno se zařadit do vznikajícího evropského společenství. Zatímco estonská vláda se vydala na cestu zodpovědných veřejných financí, bez zbytečného zadlužování a deficitního financování, Slovensko učinilo opak. Až po roce 2000 si i slovenská vláda začala uvědomovat problém každoročních veřejných deficitů a zadlužování. Postupně tedy docházelo ke snižování dluhu a udržování deficitu pod 3% hranicí stanovenou Smlouvou o EU. S příchodem hospodářské krize se podmínky ekonomického prostředí pro obě země výrazně změnily. Slovensko, které se dopouštělo deficitů i při růstu ekonomiky muselo řešit porušení Paktu stability a růstu překročením 3% hranice deficitu. Estonsko pocítilo útlum již v roce 2007, a také hned začalo přijímat opatření k udržení veřejných financí. V roce 2009 estonská ekonomika poklesla až na hodnotu -14,3 %. I přes nepříznivý vývoj hospodářství se estonské vládě pomocí přijatých opatření a vzhledem k předchozí fiskální zodpovědnosti podařilo udržet deficit na přijatelných hodnotách. Udržení deficitů pod hranicí 3 % řadí Estonsko mezi jednu z mála zemí dodržující konvergenční kritérium. Aplikace přijatých opatření v zemích nebyla jednoduchá. Státy byly nuceny provádět obrovské škrty ve výdajích, snižovat platy ve veřejném sektoru a zvyšovat nepřímé daně. Bylo ovšem potřeba zasaženou ekonomiku ještě více neutlumovat a snažit se o její oživení. Tento úkol nebyl pro vlády snadný, jelikož se současně snažily neprohloubit schodek veřejných financí. Vlády jednotlivých zemí nepostupovaly při řešení krizových dopadů zcela shodně. Je to dáno především odlišnou situací ekonomiky a stavem veřejných financí, se kterým do krize vstupovaly. Dále jsou odchylky v přijímaných opatřeních způsobeny i faktem, že v Estonsku byla vláda pravicová a na Slovensku vládla levice. Výhodou v rukou Estonska byl relativně nízký dluh a fiskální přebytky, ze kterých byl vytvořen rezervní fond. Nevýhodou bylo větší zasažení bankovního sektoru a výraznější propad ekonomiky. Na Slovenské straně nebyl finanční sektor zasažen tak silně, ale velký propad utrpěl automobilový průmysl, který se na Slovenském HDP podílí velkou měrou. Fiskální nezodpovědnost v letech před ekonomickým propadem se ukázala jako obrovský problém v udržitelnosti veřejných financí.

Závěr

49

Přijatá opatření estonskou vládou se jeví jako úspěšnější, a to zejména z důvodu obrovských vnitřních škrtů při současné snaze o zachování vysokých investic. Slovenská republika se ve svých opatřeních zaměřovala spíše do sociálnějších oblastí, což je pochopitelné z důvodu vlády levice, která se dostala k moci v době krize. Ovšem objevila se i řada opatření, která podporují podnikatelský sektor. V obou případech se podařilo odrazit ekonomiky ode dna a začít s konsolidací veřejných financí, která se ukázala být nadále neodkladnou. Krize napomohla k odkrytí závažného problému - dosahování deficitů i při příznivém vývoji ekonomiky. Díky nezodpovědnosti fiskální politiky a zvyšování výdajů v dobách ekonomického růstu (procyklická fiskální politika) se veřejné finance dostávají do hlubokých deficitů právě v případě náhlého ekonomického zpomalení či útlumu. Současnou prioritou států by se tedy měla stát právě konsolidace veřejných financí, a s tím související reformy na podporu udržitelnosti veřejných financí.

Literatura

50

9 Literatura Monografie [1] HAMERNÍKOVÁ, B.; MAATYOVÁ, A. A KOL. Veřejné finance. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. 340 s. ISBN 978-80-7357-497-0. [2] LAJTKEPOVÁ, E. Veřejné finance. Brno: Akademický slovník Cerm, 2009. Str.74. ISBN 978-80-7204-618-8. [3] KLIKOVÁ, C.; KOTLÁN I. Hospodářská politika. Ostrava: Institut vzdělávání Sokrates, 2003. ISBN 80-86572-04-8. [4] DVOŘÁK, PAVEL. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 1. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400-075-1. Elektronické zdroje [5] Programy stability a konvergenční programy. EVROPSKÁ KOMISE. Evropská komise: Hospodářské a finanční věci [online]. 2011 [cit. 201203-18]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/economic_gov ernance/sgp/convergence/index_cs.htm [6] JIRSÁKOVÁ, J.; OBST, J. NÁRODNÁ BANKA SLOVENSKA. Prehľad vývoja verejných ﬁnancií v EÚ [online]. 2009 [cit. 2012-02-27]. Dostupné z: http://www.nbs.sk/_img/Documents/PUBLIK/MU/02_biatec1209_jirsa kova-obst.pdf [7] OECD (2011), Estonia: Towards a Single Government Approach, OECD Public Governance Reviews, OECD Publishing [8] ZEMÁNEK, JOSEF. Pobaltští tygři: Litva, Lotyšsko, Estonsko. Ekonomika: Litva, Lotyšsko, Estonsko [online]. 2005[cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-balt [9] Estonsko: Finanční a daňový sektor. BusinessInfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. © 1997-2011 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/estonsko-financni-a-danovy-sektor/5 /1000907/ [10] DEROOSE, S.; FLORES, E.; GIUDICE, G.; TURRINI, A. The Tale of the Baltics: Experiences, Challenges Ahead and Main Lessons. [online]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/economic_briefs/201 0/pdf/eb10_en.pdf [11] Cross-country study Economic policy challenges in the Baltics [online]. 2010 [cit. 2012-02-29]. ISBN 978-92-79-15024-1. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/occasional_paper/20 10/pdf/ocp58_en.pdf [12] INGVES, S. The crisis in the Baltics – the Riksbank´s measures, assessment and lessons learned. [Online]. 2010 [cit. 2012-01-20]. Dostupné z: http://www.bis.org/review/r100203b.pdf

Literatura

51

[13] STATISTICS ESTONIA. Säästva arengu näitajad. Indicators of Sustainable Development [online]. 2006 [cit. 2012-01-28]. ISBN 9985-74368-7. Dostupné z: http://www.stat.ee/29175 [14] Estonia records one of the biggest budgetary surpluses among EU Member States. Ministry of Finance of the Republic of Estonia [online]. 2006 [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://www.fin.ee/index.php?id=75756 [15] TIKOFAI, A.; VILLAUE, S. Structure of government debt in Europe [online]. 2007 [cit. 2012-01-28]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/ cache/ITY_OFFPUB/KS-SF-07-056/EN/KS-SF-07-056-EN.PDF [16] V ekonomickém sprintu vítězí Estonsko. Měšec.cz [online]. 2008 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/v-ekonomickemsprintu-vitezi-estonsko/ [17] MINISTERSTVO FINANCIÍ SLOVENSKEJ REPUBLIKY. Lisabonská stratégia pre Slovensko [online]. 2004 [cit. 2012-02-02]. Dostupné z: http://www.finance.gov.sk/Documents/Press/2004/221104/strategia_roz voja_sk_do2010.pdf [18] MINISTERSTVO FINANCIÍ SLOVENSKEJ REPUBLIKY. Hospodárský vývoj SR v rokoch 1993-2003 [online]. Bratislava, 2004 [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://www.finance.gov.sk/Documents/hv_1993-2003.pdf [19] Priestor pre fakty Slovensko 1998 – 2002 [online]. 2002 [cit. 2012-0213]. Dostupné z: http://www.sdku-ds.sk/data/Download/priestor.pdf [20] MINISTERSTVO FINANCIÍ SLOVENSKEJ REPUBLIKY. Vláda zaviedla do verejných financií poriadok [online]. 2006 [cit. 2012-02-13]. Dostupné z: http://www.finance.gov.sk/Documents/verejne_financie(2002_2006).pd f [21] Ako sa robí poriadok vo verejných financiách. Ministerstvo financií Slovenskej repubiky [online]. 12. 7. 2005 [cit. 2012-02-12]. Dostupné z: http://www.finance.gov.sk/Default.aspx?CatID=84&NewsID=41 [22] OECD. Ekonomické prehľady OECD [online]. 2007 [cit. 2012-02-22]. ISBN 9789264034587. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=w2 DYtaDZbeQC&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summary_r&c ad=0#v=onepage&q&f=false [23] Navrhovaný rozpočet priblíži dlhodobú udržateľnosť verejných financií. Ministerstvo financií Slovenskej republiky [online]. 2005 [cit. 2012-0508]. Dostupné z: http://www.finance.gov.sk/Default.aspx?CatID=84& NewsID=59 [24] CZESANÝ, S. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Specifika hospodářského cyklu ve vybraných tranzitivních ekonomikách[online]. 2005 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://panda.hyperlink.cz/cestapdf/pdf05c6/czesany.pdf [25] Balance of the current account. Eurostat [online]. 2012 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table& init=1&plugin=1&language=en&pcode=tec00043

Literatura

52

[26] HICP - inflation rate. Eurostat [online]. 2012 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugi n=1&language=en&pcode=tsieb060 [27] Real GDP growth rate - volume. Eurostat [online]. 2012 [cit. 2012-02-12]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table& init=1&plugin=1&language=en&pcode=tsieb020 [28] Unemployment rate by gender. Eurostat [online]. 2012 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table& init=1&plugin=1&language=en&pcode=tsieb060 [29] General government deficit/surplus. Eurostat [online]. 2012 [cit. 2012-0312]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table &init=1&language=en&pcode=tsieb080&plugin=1 [30] EUROPEAN COMMISSION. Cyclical adjustment of budget balances. 2011. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/db_indicators/ gen_gov_data/documents/2011/ccab_spring_en.pdf [31] General government gross debt. Eurostat [online]. 2012 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table& init=1&language=en&pcode=tsieb090&plugin=1 [32] PURFIELD, C.; ROSENBERG, CH. INTERNATIONAL MONETARY FUND. Adjustment under a Currency Peg: Estonia, Latvia and Lithuania during the Global Financial Crisis 2008-09 [online]. 2010 [cit. 2012-01-23]. Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2010/ wp10213.pdf [33] Od krize k zotavení: Vítězové a poražení ve střední Evropě. Revue politika [online]. 2010, č. 4 [cit. 2012-03-10]. ISSN 1803-8468. Dostupné z: http://www.revuepolitika.cz/clanky/1290/od-krize-k-zotaveni [34] Estonsko: Očekávaný vývoj v teritoriu. BusinessInfo [online]. © 1997-2011 [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/estonsk o-ocekavany-vyvoj-v-teritoriu/10/1000907/ [35] REPUBLIC OF ESTONIA. Stability programme 2011 [online]. 2011 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/econ omic_governance/sgp/pdf/20_scps/2011/01_programme/ee_2011-04-28 _sp_en.pdf [36] OECD (2011), OECD Economic Surveys: Estonia 2011, OECD Publishing. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1787/eco_surveys-est-2011-en [37] Baltic economies: Estonian exceptionalism. The Economist [online]. 2011 [cit. 2012-03-09]. Dostupné z: http://www.economist.com/node/189592 41 [38] Estonský recept v krizi: Odložit bankrotujícím firmám daně. IHNED.cz [online]. 2009 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/c1-35895890-

Literatura

53

[39] Estonia Enforced the Second Supplementary State Budget for 2009. Ministry of Finance of the Republic of Estonia [online]. 2009 [cit. 201203-13]. Dostupné z: http://www.fin.ee/index.php?id=99184 [40] Slovensko: Očekávaný vývoj v teritoriu. BusinessInfo.cz [online]. © 19972011 [cit. 2012-03-11]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/ sti/slovensko-ocekavany-vyvoj-v-teritoriu/10/1000797/ [41] SLOVENSKÁ ŠTATISTICKÁ A DEMOGRAFICKÁ SPOLEČNOSŤ. Pohledy na ekonomiku Slovenska 2010 [online]. 2010 [cit. 10. 3. 2012]. Dostupné z: http://www.ssds.sk/publikacie/pes/pes2010.pdf [42] OECD (2010), OECD Economic Surveys: Slovak Republic 2010, OECD Publishing. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1787/eco_surveys-svk-2010en [43] OECD (2009), Linkages between enviromental policy and competitiveness, Enviroment working papers, No. 13, OECD, Paris. Dostupné z: http://www.oecd.org/officialdocuments/displaydocumentpdf /?cote=env/epoc/gsp%282008%2914/final&doclanguage=en [44] Slovensko má 26 opatrení proti kríze. TVNOVINY.sk [online]. 6. 11. 2008 [cit. 2012-03-03]. Dostupné z: http://tvnoviny.sk/spravy/ekonomika/ slovensko-30-opatreni-proti-krize.html [45] FRAYER, MIROSLAV. KOMERČNÍ BANKA. Rok 2012 je výzvou pro financování slovenského dluhu. 2012. Dostupné z: http://trading.kb.cz/ibweb/analysisDetail.do?ID=8330 [46] MINISTERSTVO FINANCIÍ SLOVENSKEJ REPUBLIKY. Program stability Slovenskej republiky na roky 2009 až 2012 [online]. 2010 [cit. 2012-0125]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/economic_govern ance/sgp/pdf/20_scps/2009-10/01_programme/sk_2010-01-29_sp_sk.p df [47] Slovensko: Finanční a daňový sektor. BusinessInfo [online]. © 1997-2011 [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/ slovensko-financni-a-danovy-sektor/5/1000797/ [48] VÝZKUMNÝ ÚSTAV PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Protikrizová opatření ve vybraných zemích EU [online]. 2009 [cit. 1. 3. 2012]. Dostupné z: http://www.vupsv.cz/sites/File/knihovna/protikrizova_opatreni.pdf [49] Slovensko: Ekonomická charakteristika země. BusinessInfo: Oficiální partner pro podnikání a export [online]. © 1997-2011 [cit. 2012-03-03]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/slovensko-ekonomickacharakteristika-zeme/4/1000797/ [50] MINISTERSTVO FINANCIÍ SLOVENSKEJ REPUBLIKY. Program stability Slovenskej republiky na roky 2009 až 2012 [online]. 2010 [cit. 2012-0305]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/economic_ governance/sgp/pdf/20_scps/2009-10/01_programme/sk_2010-01-29_s p_sk.pdf

Literatura

54

[51] Estonci jsou jako “anti-Řekové“, tvrdě škrtají, ale neprotestují. Ekonom [online]. 2. 12. 2011 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://ekonom.ihned.cz/c1-53947130-ekonomicky-tygr-se-dere-z-pobalti [52] Public finances in EMU 2011. [online]. 2011. URL: http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/european_economy/ 2011/pdf/ee-2011-3_en.pdf. [53] O tajemství estonského úspěchu. Hospodářské noviny [online]. 14. 5. 2010 [cit. 2012-03-09]. Dostupné z: http://hn.ihned.cz/c1-43511790-otajemstvi-estonskeho-uspechu .

Přílohy

55

Přílohy

Model OLS

56

A Model OLS Na následujících výstupech z programu Gretl je zobrazen model OLS s využitím čtyř nezávislých proměnných, a sice HDP, inflace, nezaměstnanost a saldo běžného účtu. Zobrazený model popisuje závislost deficitu na proměnných lépe než předchozí model s využitím pouze jedné nezávisle proměnné (HDP). Estonsko Tab. 7 Model OLS pro Estonsko Koeficient Směr. chyba Konstanta HDP Inflace Nezaměstnanost Saldo BU

13,2922 0,359498 -0,333677 -0,906966 0,565247

t-podíl

p-hodnota

3,86964 3,4350 0,0691586 5,1982 0,118157 -2,8240 0,255026 -3,5564 0,185923 3,0402

0,00745 0,00057 0,01992 0,00615 0,01401

0,221429


9,764495 0,802752

F(1;14) Log. věrohodnosti Schwarzovo kritérium rho

9,156943 -17,34301 47,88130 -0,09616


Sm. odchylka závisle proměnné Sm. chyba regrese Adjustovaný koef. determinace P-hodnota (F) Akaikovo kritérium Hannan-Quinn Durbin-Watson

*** *** ** *** **

1,951401 1,041606 0,715086 0,003101 44,6860 44,39023 2,085317

Model OLS

57

Obr. 9 Graf reziduí pro Estonsko se zahrnutím čtyř nezávislých proměnných Zdroj: Výstup z programu Gretl

Slovenská republika Tab. 8Model OLS pro Slovensko Koeficient

-1,84951 Konstanta 0,48299 HDP -0,0370803 Inflace -0,376786 Nezaměstnanost -0,00588864 Saldo BU Střední hodnota závisle proměnné Součet čtverců reziduí Koeficient determinace F(1;14) Log. věrohodnosti Schwarzovo kritérium rho

Směr. chyba

t-podíl

p-hodnota

3,5696 -0,5181 0,179894 2,6849 0,22616 -0,1640 0,253688 -1,4852 0,00362802 -1,6231

-5,42307 42,81669 0,654490 3,788540 26,19406 65,21287 -0,47288


0,61839 0,02772 ** 0,87383 0,17578 0,14322 3,213553

Sm. odchylka závisle proměnné Sm. Chyba regrese Adjustovaný koef. determinace P-hodnota (F) Akaikovo kritérium

0,051559 62,38812

Hannan-Quinn Durbin-Watson

61,80751 2,66400

2,313458 0,481735

Model OLS

Obr. 10 Graf reziduí pro Slovensko se zahrnutím čtyř nezávislých proměnných Zdroj: Výstup z programu Gretl

58


59

B Výpočet elasticity Estonsko Níže jsou zobrazeny postupy výpočtů a výsledky elasticity pro Estonsko v jednotlivých letech 2007-2010. Výsledky elasticity jsou uvedeny v absolutní hodnotě. V případě výskytu záporného znaménka vycházím z principu vztahu mezi makroagregáty. Rok 2007 − 2,9 − 2,4 (−2,9 + 2,4) / 2 = 3,596 − 3,7 − 7,5 (−3,7 + 7,5) / 2

2

− 2 + 2,9 (−2 − 2,9) / 2 = 0,311 − 14,3 + 3,7 (−14,3 − 3,7) / 2

3

0,2 + 2 (0,2 − 2) / 2 = 0,883 2,3 + 14,3 (2,3 − 14,3) / 2

4

1 − 0,2 (1 + 0,2) / 2 = 1,245 7,6 − 2,3 (7,6 + 2,3) / 2

5

Rok 2008

Rok 2009

Rok 2010

Slovenská republika Níže jsou zobrazeny postupy výpočtů a výsledky elasticity pro Slovensko v jednotlivých letech 2007-2010. Výsledky elasticity jsou uvedeny v absolutní hodnotě. V případě výskytu záporného znaménka vycházím z principu vztahu mezi makroagregáty.


60

Rok 2007 − 2,1 + 1,8 (−2,1 − 1,8) / 2 = 0,267 5,8 − 10,5 (5,8 + 10,5) / 2

6

− 8 + 2,1 (−8 − 2,1) / 2 = 0,049 − 4,9 − 5,8 (−4,9 + 5,8) / 2

7

− 7 ,7 + 8 (−7,7 − 8) / 2 = 0,0015 4,2 + 4,9 (4,2 − 4,9) / 2

8

− 4,9 + 7,7 (−4,9 − 7,7) / 2 = 1,852 3,3 − 4,2 (3,3 + 4,2) / 2

9

Rok2008

Rok 2009

Rok 2010

Vývoj veřejných financí v hospodářské krizi v Estonsku a na Slovensku

Recommend Documents