Ústav zoológie SAV, Bratislava Správa NP a CHKO Šumava Odbor Výzkumu a ochrany přírody, Kašperské Hory a Slovenská entomologická spoločnosť pri SAV, Bratislava
Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku Blanokrídlovce v českých zemiach a na Slovensku
4. stretnutie
zborník z konferencie
Kamenný Mlyn, Plavecký Štvrtok 12.-14. júna 2008
DVOŘÁK L., ROLLER L. & SMETANA V. (eds), 2008: Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku 4, zborník z konferencie, Kamenný Mlyn, Plavecký Štvrtok, 12.-14. júna 2008 1
2
Obsah Príhovor organizátorov........................................................................................................................1 Michal Wiezik Mravce (Hymenoptera: Formicidae) Štiavnických vrchov – biodiverzita a ekológia....................2–3 Pavol Deván Príspevok k poznaniu hmyzu PP Brehové porasty potoka Dubová a Dudváhu.............................3–5 Ladislav Roller Pachynematus tatricus sp.n. a niekoľko ďalších faunistických noviniek hrubopásych (Hymenoptera: Symphyta) zo Slovenska........................................................................................6–7 Slávka Žáková O chování samotářských včel..............................................................................................................7 Ján Deván Mravce kochanovských vinohradov..............................................................................................8–10 Klára Bezděčková & Pavel Bezděčka Otazníky kolem Formica picea Nylander, 1846 (Hymenoptera: Formicidae)...........................10–12 Jan Erhart Co (ne)víme o hrabalce Homonotus sanguinolentus (Fabricius, 1793)...........................................12 Jaroslav Holuša, Petr Šrůtka & Sylvie Pažoutová Pilořitky rodu Xiphydria (Hymenoptera: Xiphydriidae) a jejich význam v ochraně lesa..........12–13 Libor Dvořák Poznatky o kukaččí vose Dolichovespula adulterina v České republice...................................13–15 Olga Komzáková, Libor Dvořák & Antonín Přidal Problematika kryptických druhů čmeláků podrodu Bombus s.str. (Hymenoptera: Apoidea) a sledování jejich výskytu v přírodě...........................................................................................................15–18 Jan Macek Faunisticky významné nálezy širopasých (Symphyta, Hymenoptera) v CHKO Bílé Karpaty.................................................................................................................18–20 Pavel Bezděčka & Klára Bezděčková SOS Coptoformica.......................................................................................................................20–22 Petr Bogusch Budka pro včely – možnost pozorování hnízdění a vývoje jednotlivých druhů........................22–23 1
Vladimír Smetana & Peter Šima Vplyv globálnej klimatickej zmeny – alebo len obyčajné rozširovanie areálov?......................23–24 Pavel Bezděčka & Klára Bezděčková Mravenci ve sbírkách českých, moravských a slezských muzeí................................................24–25 Kamil Holý Lumci (Hymenoptera: Ichneumonidae) a jejich výzkum v ČR........................................................26 Karel Beneš Širopasí blanokřídlí (Hymenoptera, Symphyta) Krkonošského národního parku: předběžná zpráva.........................................................................................................................26–30 Kateřina Rezková Hnízdní chování včely Andrena vaga.........................................................................................30–31 Adresář českých a slovenských zájemců o blanokřídlé..............................................................32–34
2
Príhovor organizátorov Vážení kolegovia! Dostávate do rúk 4. zborník zo stretnutia „Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku“. S radosťou môžeme konštatovať, že záujem o naše stretnutia neutícha. Dokumentuje to stabilne vysoká účasť (26 účastníkov v záväznom termíne), vrátane niekoľkých „nových“ záujemcov o Hymenoptera. Široké spektrum špecialistov na rôzne skupiny blanokrídlovcov a pútavé témy referátov opäť sľubujú zasvätené diskusie (ako formálne tak aj neformálne) a možnosti nadviazania novej, či posilnenia starej spolupráce. Tento rok sa nám podarilo zorganizovať stretnutie na Slovensku, čím dostáva naša tradícia výročných stretnutí nový rozmer. Slovenskí hymenopterológovia majú možnosť po prvý krát hostiť svojich českých a moravských kolegov a posilniť tak tradične dobré vzájomné vzťahy a spoluprácu. Stretávame sa na faunisticky atraktívnom území Záhoria a veríme, že možnosť vykonávať hymenopterologický prieskum na vybraných lokalitách Borskej nížiny bude prospešná nielen pre účastníkov, ale aj pre ochranu prírody na Slovensku. Dúfame, že sa nám týmto stretnutím podarí prispieť k ďalšiemu rozvoju hymenopterológie v našich krajinách. Za organizátorov Ladislav Roller, Vladimír Smetana a Libor Dvořák
1
Mravce (Hymenoptera: Formicidae) Štiavnických vrchov – biodiverzita a ekológia MICHAL WIEZIK Oblasť Štiavnických vrchov je intenzívne využívaná ako banský a sídelný región už od 13. storočia. Dlhodobé využívanie krajiny zahrňujúce aktivity spojené s ťažbou nerastných surovín, zakladaním vodných diel, intenzívnym odlesňovaním a následným čiastočným zalesňovaním nepôvodnými drevinami, spoločne s poľnohospodárskou činnosťou a zakladaním sídel, vytvorilo pestrú mozaiku krajinných segmentov a biotopov. Taktiež poloha Štiavnických vrchov na rozhraní Panónskeho a Karpatského bioregiónu podmieňuje rozvoj pestrých rastlinných a živočíšnych spoločenstiev. Mravce tejto oblasti boli hodnotené viacerými autormi. Prvé údaje pochádzajú z konca 19. storočia (PETRICSKÓ 1892). Aj napriek tomu, však nemožno považovať výskum mravcov tejto oblasti za systematický. Počas 20. storočia boli opublikované len dve práce, hodnotiace vybrané lokality (TRAITER 1948, KOŽÍŠEK 1986). Intenzívnejší výskum začal prebiehať až počas posledných piatich rokov. Zatiaľ, je z územia známy výskyt 74 druhov mravcov zo štyroch podčeľadí, niektoré z nich boli z tohto územia zaznamenané ako slovenské prvonálezy (vrátane Temnothorax nadigi, T. albipennis, Myrmica lonae). Popri bežných druhov osídľujúcich širokú škálu otvorených habitatov a lesných okrajov je z územia známych viacero úzko špecializovaných druhov. V rámci izolovaných stepných a lesostepných biotopov sa vyskytujú mediteránne a teplomilné prvky ako Messor cf. structor, Myrmica sabuleti, M. schencki, Formica gagates, Camponotus piceus, C. truncatus, C. fallax, Plagiolepis pygmaea, P. vindobonensis, Ponera testacea, Tetramorium moravicum, T. ferox ako aj 11 druhov z rodu Temnothorax. Na obhospodarovanýc lúkach sa popri rôznych druhoch rodov Formica, Lasius a Myrmica pomerne často vyskytujú druhy Tetramorium caespitum, Tapinoma ambiguum a T. erraticum. Na xerotermoch sa pomerne často vyskytuje parazitický druh Solenopsis fugax, ostatné sociálne parazity ako Formicoxenus nitidulus, Strongylognathus testaceus alebo obligátny otrokár Polyergus rufescens sú pomerne zriedkavé. Opadanku v prirodzených listnatých lesoch s menším zápojom osídľujú kryptické druhy Stenamma debile, Aphaenogaster subterranea, Myrmecina gramminicola spoločne s hojným druhom Temnothorax crassispinus. Veľmi vzácne sa vo svetlých dubových lesoch vyskytuje Prenolepis nitens. Okraje lesov obsadzujú zriedkavé druhy Lasius citrinus, L. nitidigaster a L. bicornis. Aj anpriek tomu, že nadmorská výška územia lokálne presahuje 900 m, montánne prvky sú veľmi zriedkavé. Boreomontánne prvky sú zastúpené druhmi Myrmica lobicornis, Leptothorax acervorum, L. muscorum. Zaznamenaný bol aj izolovaný výskyt Formica lemani. Všetky tieto druhy (okrem F. lemani) sa ale vyskytujú v rámci širokého spektra biotopov aj v rámci nižších polôh. Pomerne časté záznamy boreomontánneho druhu C. herculeanus, sú pravdepodobne vo veľkej miere založené na nesprávnej determinácii druhu C. ligniperdus. Okrem zistených druhov očakávam výskyt niekoľkých ďalších. Aj keď je celková druhová bohatosť územia vysoká, konkrétne lokality a biotopy môže postihnúť výrazný pokles druhov v najbližších desaťročiach. Najväčším rizikom pre spoločenstvá mravcov je zmena v tradičnom využívaní krajiny. Viaceré teplomilné druhy môžu ustupovať kvôli sekundárnemu zarastaniu otvorených biotopov. Rovnako introdukcia nepôvodných drevín ako aj všeobecné zmeny v štruktúre lesných ekosystémov majú nepriaznivý vplyv na lesné spoločenstvá mravcov. Na druhej strane, očakávané klimatické zmeny môžu vytvoriť vhodné podmienky pre viaceré teplomilné prípadne invázne druhy mravcov (napr. Lasius neglectus). Výskum bol čiastočne financovaný v rámci vededeckých grantových projektov VEGA č. 1/3283/06 and 1/0026/08
2
Literatúra PETRICSKÓ J., 1892: Selmeczbánya vidéke állattani tekintetben. Selmeczbánya monografiája. Természettudományi rész II., Banská Štiavnica, 134 pp. KOŽÍŠEK T., 1986: Mravce vybraných biotopov CHKO Štiavnické vrchy (Hymenoptera, Formicoidea). In: Prehľad odborných výsledkov z XXI. Tábora ochrancov prírody, ŠTEFFEK J. (ed.) Počúvadlo 1985, Banská Štiavnica, 294 pp. TRAITER K., 1948: Mravčia fauna Hodrušskej doliny. Prírodovedný zborník 3: 40-51.
Príspevok k poznaniu hmyzu PP Brehové porasty potoka Dubová a Dudváhu PAVOL DEVÁN Úvod Prieskum hmyzu brehových porastov tokov som robil už aj v uplynulých rokoch (DEVÁN 2006a,b, 2007). Tento ekosystém má svojráznu faunu blanokrídlovcov vrátane vzácnych druhov (DEVÁN 2007). Cielom tejto práce bolo preskúmať faunu vybraných skupín hmyzu brehových porastov dvoch fragmentov nížinných tokov v severnom výbežku Podunajskej nížiny medzi Novým Mestom nad Váhom a Piešťanmi. Popis územia Potok Dubová sa nachádza v severnom výbežku Podunajskej nížiny (štvorec 7372) medzi Čachticami a Piešťanmi). Vzniká umelou bifurkáciou potoka Hrabutnica, ktorý je pokračovaním Topoleckého potoka, resp. Jablonky. Voda Hrabutnice sa tu rozdeluje do Čachtického kanála a do Dubovej. Na mapách je milne uvedený Dudváh ako pokračovanie Hrabutnice. Tento je po vačšinu roka suchý tok, od Čachtíc po Podolie a až v Podolí priberá vodnatejšie prítoky, ale aj poniže je aspon polovicu roka suchý. Brehové porasty Dubovej a Dudváhu sú tvorené starými hlavovanými vŕbami, jelšami a topolmi s prímesou kríkov bazy čiernej, bršlena, svíbu, trnky. Okolie oboch tokov je úplne zornené, vzdialené od najbližších prírode blízkych území niekolko kilometrov, voda je značne zaťažená komunálnymi odpadmi aj agrochemikáliami, pod Častkovcami prakticky alfa mezosapróbna, pod Podolím sa stav zlepšuje aj vdaka nadlepšenému prietoku z kanála. Lovený hmyz obýva predovšetkým brehové porasty a valy vyhádzaného bahna z toku. Nadmorská výška skúmaného územia je 165–180 m n.m. Materiál a metódy Hmyz som lovil do modifikovaných Moerickeho pascí, ktoré pozostávali z pollitrových plastových pohárov žltej farby drôtom upebnených na brehové porasty vo výške asi 2 m nad zemou. Náplňou bol 1% roztok formalínu s kvapkou zmáčadla. Pasce som exponoval od 15.3. do 20.9.2007, vyberal v trojtýždnových intervaloch a materiál konzervoval v benzínalkohole. Pasce boli umiestnené nasledovne: pod Častkovcami na jelši a na starej vrbe, pri Podolskom mlyne na starej vrbe, nad Pobedimskym mostom na starej vrbe a na jelši. Na Dudváhu boli umiestnené dve pasce pri Podoli na jelši a na starej vrbe. Materiál som určoval podla nasledovnej literatúry: BLUETHGEN (1961), DOLLFUSS (1991), DOROCHOVA (1987), GUSENLEITNER (1995, 2000), KUTTER (1977), LINSENMAIER (1959), OEHLKE & WOLF (1987), RADCHENKO (2000), VŠIVKOVA (1987),VYSOKÝ & ŠUTERA (2001), WOLF (1972). Dokladový materiál je v moje zbierke uložený na mokro. 3
Výsledky a diskusia Clekove som zistil 28 taxonov skúmaných skupín, z toho 22 kutaviek (3 vzácne druhy – Alysson tricolor, Crossocerus annulipes a Ectemnius cavifrons), 4 druhy hrabaviek (vrátane vzácneho druhu Priocnemis melanosoma), dva druhy zlateniek, jeden druh muráriek, štyri druhy ôs, 13 druhov mravcov, tri druhy sieťokrídlovcov a jeden vzácny druh strechatky –Sialis morio, ktorý ako nový pre faunu Slovenska našli DE FIGUEROA et al.(2002) – jeho larva žije vo vode ako dravec. Pozoruhodný je nález vzácnej kutavky Alysson tricolor, ktorú som predtým zistil na Tematínskych kopcoch (DEVÁN 2004 ) –lokalita je vzdialená asi 5 km vzdušnou čiarou, a v poslednom čase na ostrove Kopáč (DEVÁN, nepubl. dáta). Tento druh podla literatúry (DOLLFUSS 1991) hniezdi v zemi a pre larvy loví cikády. O jeho vzácnosti svedčí aj to, že Józan v rámci svojho roky trvajúceho faunistického prieskumu maďarských chránených území uvádza len dva nájdené kusy zo župy Somogy (JÓZAN 2001). Zloženie fauny je tu dost podobné faune brehových porastov Drietomice, nezistil som tu ale vzácny druh Crossocerus walkeri a Discoelius zonalis (DEVÁN 2006a), zato viacej druhov mravcov. Územie slúži ako refúgium mnohých druhov, možno aj ako tzv nášlapný kameň – napríklad v prípade Alysson tricolor, ak sa jeho výskyt doloží z Čachtických Karpát (Plešivec). Literatúra BLUETHGEN P., 1961: Die Faltenwespen Mitteleuropas ( Hymenoptera, Diploptera). Abhandlungen der deutschen Akademie der Wissenschaften zu Berlin, Klasse fuer Chemie, Geologie und Biologie 2: 1 – 249. DEVÁN P.,2004: Kutavky (Sphecidae), hrabaavky (Pompilidae), zlatenky (Chrysididae), murárky (Eumenidae) a osy (Vespidae) NPR Tematínskaa lesostep, na lokalite Lúka a v PR Kňaží vrch (Považský Inovec, Západné Slovensko), získané Malaiseho pascou v rokoch 1999 a 2000. Naturae tutela 8: 143–151. DEVÁN P., 2006a: Príspevok k poznaniu hmyzu brehových porastov Drietomice. Naturae tutela 10: 149–152 DEVÁN P., 2006b: Príspevok k poznaniu vybraných skupín hmyzu v PP Pavúkov jarok a PP Šášnatá. Ochrana prírody 25: 201–206. DEVÁN P., 2007: K poznaniu hmyzu nivy Váhu v úseku Trenčín – Nové Mesto nad Váhom. Naturae tutela, 11: 161– 170. DE FIGUEROA T., DERKA T. & KRNO I., 2002: First records of Sialis morio Klingstedt, 1932 (Megaloptera, Sialidae) in Slovakia. Biologia 57: 572–577. DOLLFUSS H., 1991: Bestimmungsschluessel der Grabwespen Nord- und Zentraleuropas (Hymenoptera, Sphecidae). Stapfia 24: 1–247. DOROCHOVA G.I., 1987: Neuroptera –Setčatokrylyje. Opredeliteľ nasekomych evropejskoj časti SSSR 4: 36–92. GUSENLEITNER J., 1995: Bestimmungstabellen mittel- und suedeuropäischer Eumeniden (Vespoidea, Hymenoptera). Teil 4: Die Gattung Ancistrocerus Wesmael 1836 mit einem Nachtrag zum Teil 1: Die Gattung Leptochilus Saussure. Linzer biol. Betr. 27: 753–775. GUSENLEITNER J., 2000 : Bestimmungstabellen mittel- und suedeuropäischen Eumeniden (Vespoidea, Hymenoptera). Teil 14. Der Gattungsschluessel und die bisher in dieser Reihe nicht behandelten Gattungen und Arten. Linzer biol. Betr. 32: 43–65. JÓZAN Z., 2001: Somogy megye fullánkos hártyasszárnyú (Hymenoptera, Aculeata) faunája. Somogy fauna katalógusa. A XX.század végen Somogy megyeböl ismertté vált állatfajok listája. Natura Somogyensis 1: 269–293 KUTTER H., 1977: Hymenoptera: Formicidae. Insecta Helvetica, Fauna 6. Fotorotar, Zurich, 298 pp. LINSENMAIER W., 1959: Revision der Familie Chrysididae (Hymenoptera). Mitteilungen der Schweizerischen entomologischen Geselschaft 32: 1–299. OEHLKE J. & WOLF H., 1987: Beiträge zur Insekten-Fauna der DDR: Hymenoptera – Pompilidae. Beitr. Ent. 2: 279– 290. RADCHENKO A., 2000: What is „Leptothorax nylanderi“ (Hymenoptera, Formicidae) in Russian and former Soviet literature. Annales zoologici 5: 43–45. VŠIVKOVA T.S., 1987: Megaloptera- bolšekrylyje. Opredelitel nasekomych evropejskoj časti SSSR 4: 14–26. VYSOKÝ V. & ŠUTERA V., 2001: Mravenci severozápadních Čech (Hymenoptera, Formicidae). Albis international, Ústí nad Labem, 221 pp. WOLF H., 1972: Pompilidae (Hymenoptera). Insecta Helvetica. Fauna 5. Fotorotar, Zurich, 176 pp.
4
Tabulka 1. Prehľad zistených taxonov, F: samička, M: samec, W: robotnica, +: vzácny druh. Taxon Sphecidae Alysson tricolor Lepeletier et Serville,1825 Crossocerus annulipes (Lepeletier et Brullé,1834) Crossocerus cetratus (Shuckard,1837) Crossocerus congener (Dahlbom,1844) Crossocerus megacehalus (Rossi,1790) Crossocerus podagricus (Van der Linden,1829) Crossocerus pusillus Lepeletier et Brullé,1834 Ectemnius cavifrons (Thomson,1870) Passaloecus insignis (Van der Linden,1829) Passaloecus singularis Dahlbom,1844 Pemphredon lethifer (Shuckard,1834) Pemphredon lugubris (Fabricius,1793) Psenulus brevitarsis Merisuo,1937 Rhopalum clavipes (Linnaeus,1758) Rhopalum coarctatum (Scopoli,1763) Spilomena beata Bluethgen,1953 Spilomena troglodytes (Van den Linden,1829) Trypoxylon attenuatum Smith,1851 Trypoxylon clavicerum Lepeletier et Serville,1825 Trypoxylon figulus (Linnaeus,1758) Trypoxylon medium de Beaumont,1945 Trypoxylon minus de Beaumont,1945 Pompilidae Auplopus carbonarius (Scopoli,1763) Priocnemis fennica Haupt,1926 Priocnemis hyalinata (Fabricius,1793) Priocnemis melanosoma Kohl,1880 Chrysididae Chrysis ignita (Linnaeus,1761) Trichrysis cyanea (Linnaeus,1761) Eumenidae Ancistrocerus nigricornis (Curtis,1826) Vespidae Vespa crabro Linnaeus,1758 Vespula germanica (Fabricius, 1793) Vespula media (Retzius,1783) Vespula vulgaris (Linnaeus,1758) Formicidae Dolichoderus quadripunctarius (Linnaeus,1771) Lasius alienus (Foerster,1850) Lasius bruneus (Latreille,1798) Lasius emarginatus (Olivier,1791) Lasius fuliginosus (Latreille,1798) Leptothorax affinis Mayr,1855 Leptothorax crassispinus Karawajew,1926 Leptothorax nigriceps Mayr,1855 Leptothorax parvulus (Schenck,1852) Myrmecina graminicola (Latreille,1802) Myrmica ruginodis Nylander,1846 Myrmica sabuleti Meinert,1860 Myrmica rubra (Linnaeus,1758) Neuroptera Hemerobius humulimus Linnaeus,1756 Chrysotropia ciliata (Wesmael,1841) Micromus variegatus (Fabricius, 1793) Megaloptera Sialis morio Klingstedt 1932
+ +
+
+
+
5
Dubová
Dudváh
5 F, 5 M 1M 1M 1M 1M – 1 F, 1 M – 2F 4 F, 4 M 1M 1 F, 3 M 1F 2F 2 F, 2 M 1F 5F 3 F, 6 M 2 F, 5 M 3 F, 7 M 3M 8 F, 1 M
– – 1F – – 1F – 2F 1F 4F – – 1F – – – 4F – 11 F, 6 M – – 1F
2F – – 1F
– 1F 1M –
2F 1F
– –
1F
–
2W 2 F, 1 W 2 F, 1 W 1 F, 10 W
– – – 1 F, 3 W
1W 12 M, 2 W 5 F, 4 M, 10 W 2W 1W 1W 2 F5 W 1W 1W 2M 1W – 1 F, 2 W
1M 1 M, 2 W – – – – 3 F, 4 M, 3 W 1W – – 1 M, 4 W 1W –
2 F, 1 M 10 1
– 6 –
6M
Pachynematus tatricus sp.n. a niekoľko ďalších faunistických noviniek hrubopásych (Hymenoptera: Symphyta) zo Slovenska LADISLAV ROLLER Piliarka Pachynematus tatricus sp.n. ROLLER & HARIS (2008) bola opísaná na základe samice z Tatranskej Lomnice-Štart. Holotyp bol odchytený v máji 2007 do Malaiseho pasce v smrekovcovej smrečine (Lariceto-Piceetum). Nový druh disponuje znakmi, ktoré sú typické pre zástupcov rodu asociovaných s ihličnanmi, teda podľa najnovšej klasifikácie znakmi podrodov Pikonema a Larinematus. Zo známych druhov je piliarke Pachynematus tatricus najpodobnejšia P. (Larinematus) imperfectus (Zaddach) s ktorou má spoločný aj jeden pomerne unikátny znak. Distálna časť valvuly 8. bruškového článku tzv. „lamnium“ je bez ozubenia, od ktorého je odvodený slovenský aj český názov pre „piliarky“ a „pilatky“ (Tenthredinidae). Nový druh sa pravdepodobne vyvíja na smrekovci (Larix sp.). O to prekvapivejší je fakt, že tak dlho unikal našej pozornosti, keďže piliarkam žijúcim na ihličnanoch je v strednej Európe venovaný pomerne veľký počet prác.
Obr. 1. Pachynematus tatricus sp.n. – samica, holotyp.
V posledných rokoch bolo autorom zaznamenaných niekoľko prvonálezov hrubopásych blanokrídlovcov na Slovensku. Tieto nálezy budú publikované v monografii venovanej faunistike hrubopásych v Karpatskej kotline (ROLLER & HARIS 2008). Niektoré z nich sú tu podrobnejšie diskutované. Piliarka Hinatara excisa (Konow, 1885) je vzácny stredoeurópsky druh. Dve samice boli odchytené Malaiseho pascou v prvej polovici mája 2003 v NPR Vršatské bradlá, Biele Karpaty. Larvy mínujú na listoch Acer pseudoplatanus (LACOURT 1999). Drobná piliarka Metallus albipes (Cameron, 1875) bola odchytená Malaiseho pascou v auguste 2007 v Tatranskej Lomnici-Štart. Je rozšírená v celom Palearkte a jej larva mínuje v listoch ostružín Rubus idaeus, R. fruticosus a R. crataegifolius. Pristiphora groenblomi (Lindqvist, 1951) je piliarka s boreomontánnym rozšírením. Doposiaľ bola známa z Fínska, Švajčiarska a Veľká Británie. Ja som zaznamenal jednu samicu začiatkom júla 2006 na subalpínskej lúke asi 100 výškových metrov pod vrcholom Kráľovej hole. Druhá samica bola odchytená Malaiseho pascou koncom mája 2007 v Tatranskej Lomnici-Štart. Biológia druhu je neznáma. 6
Tenthredo simplex Dalla Torre, 1882 je druh stredoeurópskych pohorí (Rakúsko, Švajčiarsko, Nemecko a Francúzsko) (TAEGER et al. 2006). V literatúre minulého storočia je udávaný ako varieta bežnej horskej piliarky T. velox. Zaznamenal som ju ojedinele vo Vysokých Tatrách, na viacerých lokalitách nad pásmom súvislého lesa až do nadmorskej výšky 1900m. Biológia druhu je neznáma. Calameuta punctata (Klug, 1803) je vzácne nachádzaný druh bodrušky. Známa je iba z Pyrenejského polostrova, Maďarska, Ruska a Talianska (TAEGER et al. 2006). Túto bodrušku som zbieral šmýkaním mezofilného travinnobylinného porastu v Kremnici, Hubove a Studienke. Biológia je neznáma. K ďalším druhom, ktoré boli v rámci prípravy katalógu faunistických nálezov hrubopásych Slovenska zaznamenané po prvý krát patria Amauronematus lateralis Konow, 1896; Anoplonyx apicalis (Brischke, 1883); Cephalcia annulicornis (Hartig, 1837); Craesus latipes (Villaret, 1832); Dolerus brevicornis Zaddach, 1859; Dolerus uliginosus (Klug, 1818); Eurhadinoceraea fulviventris (Scopoli, 1763); Heterarthrus wuestneii (Konow, 1905); Nematinus bilineatus (Klug, 1819); Pseudoryssus henschii (Mocsáry, 1910) a Xiphydria picta Konow, 1897. Týmito nálezmi sa fauna hrubopásych Slovenska obohatila o 17 druhov. Poďakovanie. Tento príspevok bol finančne podporený projektom grantovej agentúry VEGA, grant 2/6156/ 26.
Literatúra BLANK S.M. & TAEGER A., 2007: ECatSym: Elektronisher Katalog der Symphyta der Welt. Online-Version 2.0 http:// www.zalf.de/home_zalf/institute/dei/php_e/ecatsym/ecatsym.php LACOURT J., 1999: Répertoire des Tenthredinidae ouest-paléarctiques (Hymenoptera, Symphyta). Mémoires de la Société entomologique de France, 3, 432 pp. ROLLER L. & HARIS A., 2008: Sawflies of the Carpathian Basin, History and Current Research. Natura Somgyiensis, Suppl. In press. TAEGER A., BLANK S. M. & LISTON A. D., 2006: European Sawflies (Hymenoptera: Symphyta). A Species Checklist for the Countries. pp. 399–504. In: Recent Sawfly Research: Synthesis and Prospects, BLANK S. M., SCHMIDT S. & TAEGER A. (eds) Goecke & Evers, Keltern, 704 pp. 16 pl.
O chování samotářských včel SLÁVKA ŽÁKOVÁ Náplní mé prezentace je chování včel v závislosti na biotických a abiotických faktorech. Ve své práci se zaměřuji především na tři čeledi: Halictidae, Colletidae a Andrenidae. Většina včel patřící do těchto čeledí jsou samotářské druhy, mají tedy podobné chování, které lze velmi dobře porovnávat. K abiotickým faktorům se zařadí: vítr, sluneční záření, poloha hnízda na světle či ve stínu, déšť a teplota. Teplota je nejvýraznějším faktorem ovlivňujícím chování včel, proto jí ve své práci věnuji největší zřetel. Z biotických faktorů se zaměřím na: kvetení rostlin, parazitismus (vnitrodruhový a mezidruhový) a kleptoparazitismus. U jednotlivých čeledí a druhů porovnám, jak se liší doba prvního vylétnutí pro pyl a nektar a doba strávená mimo hnízdo. Porovnání všech známých a dosud studovaných biotických a abiotických faktorů nám může ukázat důležitý vhled do složitosti včelího chování.
7
Mravce kochanovských vinohradov JÁN DEVÁN Úvod Cieľom tejto práce je poskytnúť prehľad o druhoch mravcov na danej lokalite a o možnostiach ich ochrany. Mravce sú výbornými bioindikátormi zmien životného prostredia. Tému mravce Kochanovských vinohradov som si vybral preto, lebo mravce sú skupina hmyzu, ktorá úzko súvisí s motýľmi, ktoré som s tohto územia spracoval už v roku 2006. Staré opustené sady, ktoré tvoria viac ako dve tretiny skúmaného územia sú význačné výskytom zaujímavích druhov hmyzu, ale mravce v nich ešte nikdy preskúmané neboli. Mravce údolia stredného Váhu skúmal LABUDA (1970). Materiál a metódy Mravce som sledoval od júna do konca septembra 2007 na uvedených lokalitách, dokladový materiál som chytal pomocou zemných pascí (12) a následne som ich preparoval a určoval podľa KUTTERA (1977), SEIFERTA (1992), RADCHENKA (2000) a VYSOKÉHO (2001). Názvoslovie som upravoval podľa práce WERNERA & BEZDEČKU (2001). Zemné pasce som mal rozmiestnené na troch lokalitách, po štyri na každej z nich. Jednotlivé pasce boli od seba vzdialené asi 20 m. Popis skúmaného územia Skúmané územie sa nachádza na styku Považského podolia a Bielych Karpát v nadmorskej výške 200–300 m n.m. Geologickým podkladom sú tu silné usadeniny spraše a nivné sedimenty potokov. V hlbokých sprašiach na miestach poľných ciest vznikli hlboké úvozy a potoky tu vyhĺbili strže s príkrymi svahmi. Nad Kochanovcami sa nachádzajú prudké (sklon okolo 30°), výhrevné svahy na spraši, kde boli kedysi vinohrady. Po ich zničení tu vznikli sady, ktoré sa tu zachovali doteraz. Tieto sady, úvozové cesty a potočné strže sú jedinými miestami na spraši kde nieje orná poda. Najstrmšie miesta úvozov a strží porastajú kroviny a zvyšky dubín s dubmi, drieňom, javorom poľným, brekyňou, svíbom, lieskou, rešetliakom a podobne. Staré sady sú okrem stromov porastené aj teplomilnými mnohodruhovými trávnikmi so stoklasom vzpriameným, materinou dúškou, pamajoránom, pľúcnikom a mnohými ďaľšími druhmi. Veľká časť sadov je nekosená , v posledných rokoch sa tu hromadí starina, rozmáha smlz a náletové krovie – napríklad trnka. Len nepatrná časť je kosená dvakrát ročne, väčšina kosených ploch je kosená raz za rok, väčšinou v júni. V rámci skúmaného územia rozlišujem tieto plochy: 1) Vinohrady 1 – staré sady s teplými a mnohodruhovými trávnikmi – ich kosená časť. 2) Vinohrady 2 – staré sady s teplými a mnohodruhovými trávnikmi – ich nekosená časť. 3) Chotárna cesta – spleť starších a novších poľných ciest na hranici chotára Adamovské Kochanovce a Melčice Lieskové, sú tu zvyšky teplomilných trávnikov so zanoväťou, vičencom, krovím svíbu, liesky, náletom osiky, trnky a úzky borovicovo - dubový lesík v ktorom sa nachádza aj úzka a nepoužívaná úvozová cesta. Výsledky Počet kusov získaných na lokalitách jedna a tri bol výrazne nižší než na lokalite dva. I keď počet druhov na týchto lokalitách bol nižší len o tri druhy. Na tretej lokalite je výrazne odlišný charakter porastu než na ostatných dvoch a sklon svahu je orientovaný viac na juh. To podporilo výskyt viacerých výrazne teplomilných druhov na tejto lokalite (Formica gagates, Camponotus aethiops a výrazný výskyt Myrmica sabuletti). Na druhej strane na tejto lokalite chýbal dominant prvých dvoch Lasius paralienus. Výskyt dvoch pohlavných jedincov Lasius flavus na tejto lokalite nesúvisí s jej vlastnosťami, ale tento vlhkomilný druh tu mohol zaletieť od neďalekého potoka. Medzi lokalitami 8
jedna a dva nieje okrem počtu získaných kusov, nijaký výrazný rozdiel, druhy, v ktorých sa líšia boli zväčša málopočetné, teda sa do pasce pravdepodobne iba zatúlali z okolia. Použitá metodika dberu vzoriek zvyšuje početnosť druhov pohyblivých po povrchu oproti tým, ktoré žijú pod povrchom. Preto je napríklad Lasius myops, ktorého hniezda sú tu veľmi časté ,zastúpený v pomerne malom počte. Táto metodika taktiež neumožňuje chytať stromové druhy, ktoré sa vo vzorkách ocitli náhodne (Lasius brunneus, Dolicoderus quadripunctatus). Tabulka 1. Prehľad počtu kusov a druhov na daných lokalitách. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 –-
Názov druhu Camponotus aethiops (Latreille, 1798) Camponotus herculeanus (Linnaeus, 1758) Camponotus ligniperda (Latreille, 1802) Dolichoderus qadripunctatus Linnaeus, 1771 Formica cinerea Mayr, 1853 Formica cunicularia Latreille, 1798 Formica gagates Latreille, 1798 Formica pratensis Rednzius, 1783 Formica rufa Linnaeus, 1758 Formica rufibarbis Fabricius, 1793 Formica sanguinea Latreille, 1798 Lasius alienus Foerster, 1850 Lasius brunneus (Latreille, 1798) Lasius flavus (Fabricius, 1781) Lasius fuliginosus Latreille, 1798 Lasius mixtus Nylander, 1846 Lasius myops Forel, 1894 Lasius nitidigaster Seifert, 1997 Lasius paralienus Seifert, 1992 Lasius platythorax Seifert, 1991 Leptothorax crassispinus Karawajev, 1926 Leptothorax parvulus (Schenck, 1852) Myrmica lobicornis Nylander, 1846 Myrmica rubra (Linnaeus, 1758) Myrmica sabuletti Meinert, 1860 Myrmica scabrinodis Nylander, 1846 Myrmica schencky Emery, 1895 Polyergus rufescens Latreille, 1802 Tetramorim ceaspitum (Linnaeus, 1758) Tetramorium impurum(Foerster, 1850) Spolu druhov / kusov
lokalita 1 lokalita 2 lokalita 3 – – 1 – – 2 – – 15 – – 1 – 1 – 7 9 8 – – 36 – 2 – – 2 – 11 13 7 – – 1 1 – – 1 1 – – – 2 3 – – – 2 – 4 11 5 – 1 – 150 132 – 53 113 79 1 – 15 17 – – – 1 – – 1 – 5 4 39 4 17 – 5 8 2 – 34 – 1 – 3 1 1 – 15/269 18/353 15/216
spolu 1 2 15 1 1 24 36 2 2 31 1 1 2 2 3 2 20 1 282 245 16 17 1 1 48 21 15 34 4 2 30/836
Záver Moj faunistický prieskum potvrdil, že steré sady s trávnatým podrastom poskytujú životný priestor mnohým zaujímavým a zriedkavým druhom mravcov, pretože nie sú zaťažené používaním pesticídov, insekticídov ani minerálnych hnojív, ktorým sa väčšina druhov mravcov nedokáže prisposobi. Zachovala sa tu aj veľká druhová pestrosť rastlín a to najmä vplyvom roznorodého vypásania či kosenia. Na pozorovanom území som zistil 30 druhov s toho 3 z rodu Camponotus, 1 z rodu Dolichoderus, 7 z rodu Formica, 9 z rodu Lasius, 2 z rodu Leptothorax, 5 z rodu Myrmica, 1 z rodu Polyergus a 2 z rodu Tetramorium. Pre udržanie tohto druhového bohatstva je nutné udržať tu doterajší sposob hospodárenia, zabrániť prílišnému zarastaniu a vypaľovaniu.
9
Literatúra KUTTER H.,1977: Hymenoptera-Formicidae. Insecta Helvetica. Fotorotar, Zurrich, 297 pp. LABUDA M.,1970: Mravce (Hymenoptera, Formicoidea) stredného Považia. Ac. Rer. Natur. Mus. Nat. Slov. 2: 141– 168. RADCHENKO A., 2000: What is Leptothorax nylanderi (Hymenoptera,Formicidae) in russian and former soviet literature? Annales zoologici 50: 43–45. SEIFERT B., 1992: A taxonomic revision of the palearctic memebers of the ant subgenus Lasius s.str. (Hymenoptera: Formicidae). Abhandlungen und Berichte des Naturkundesmuseums Goerlitz 66: 1–67. VYSOKÝ V. & ŠUTERA V., 2001: Mravenci severozápadních Čech (Hymenoptera,Formicidae). Albis international, Ústí nad Labem, 211 pp. WERNER P. & BEZDĚČKA P., 2001: Seznam mravenců České republiky. Sborník přírodovědného klubu v Uh. Hradišti 6: 174–183.
Otazníky kolem Formica picea Nylander, 1846 (Hymenoptera: Formicidae) KLÁRA BEZDĚČKOVÁ & PAVEL BEZDĚČKA Aktivní ochrana mravenců je v České republice zaměřena prakticky výhradně na hnízdní komplexy hospodářsky významných druhů lesních mravenců (skupina Formica rufa). I když podle české legislativy patří celý rod Formica mezi zvláště chráněné živočichy, ostatním ohroženým druhům tohoto rodu u nás nebyla dosud věnována pozornost. Takovým opomíjeným druhem je černý, výrazně lesklý mravenec Formica picea Nylander, 1846 (mravenec rašelinný, black bog ant). V Evropě se tento boreomontánní druh, chápaný jako glaciální relikt (např. CZECHOWSKI et al. 2002), vyskytuje převážně na rašelinných biotopech. Hnízda buduje v bultech mechů či ostřice, v Alpách staví též jednoduchá zemní hnízda v trávnících subalpinského a alpinského stupně (SEIFERT 2004). Formica picea je druhem s velmi nestabilní a nevyjasněnou taxonomií.V literatuře je tento mravenec většinou uváděn pod jménem Formica picea Nylander, 1846. Vzhledem k tomu, že Formica picea Nylander, 1846 je mladším primárním homonymem k Formica picea Leach, 1825, začali ve druhé polovině 20. století někteří autoři používat pro pojmenování tohoto druhu synonymum Formica transkaucasica Nassonov, 1889. Poté zavedl BOLTON (1995) jméno Formica candida Smith, 1878. Později však SEIFERT (2004) oddělil dva sesterské druhy: Formica picea Nylander, 1846, rozšířený v Evropě, na Kavkaze a na západní Sibiři a Formica candida Smith, 1878, rozšířený ve všech horách střední Asie severně od Horno-altajského regionu, v Tibetu, Mongolsku, Bajkalském regionu a na východní Sibiři. Seifert však uvádí, že ani tento stav nemusí být konečný a v budoucnosti jsou možné další změny (SEIFERT 2004, os. sdělení 2007). Vzhledem k tomu, že ve srovnání s jinými druhy rodu Formica byl mravenec Formica picea dosud málo studován a místy také zaměňován s dalšími druhy černých lesklých mravenců, zůstává vedle taxonomických problémů i řada dalších nevyjasněných otázek, týkajících se zejména faunistiky, genetiky, ekologie či etologie tohoto druhu. Pro lokální výskyt a izolovanost stanovišť je mravenec Formica picea v celé Evropě vzácný. V důsledku hospodářského využívání rašelinišť, především jejich vysoušení a eutrofizace se počet vhodných habitatů ještě snižuje (např. MABELIS & CHARDON 2005; http://www.arkive 2008). V mnoha evropských zemích je druh Formica picea chráněn legislativou. V České republice je zařazen do seznamu zvláště chráněných živočichů v kategorii ohrožený druh. V Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky (část Bezobratlí) figuruje mezi kriticky ohroženými druhy (BEZDĚČKA 2005). Nejzávažnějším ohrožením druhu Formica picea je fragmentace a mizení vhodných 10
stanovišť v důsledku zemědělského obhospodařování mokřadů a průmyslového využití rašelinišť (http://www.arkive 2008). V České republice je mravenec Formica picea uváděn ze Šumavy (SOUDEK 1920; ZÁLESKÝ 1939, 1941; WERNER; BEZDĚČKA & BEZDĚČKOVÁ nepubl. inf.), z Kraslicka (BEZDĚČKA & BEZDĚČKOVÁ 2007), z Třeboňska (VONDRÁČEK 1920; ZÁLESKÝ 1939, 1941), z Velkomeziříčska (ZÁLESKÝ 1939), z Jindřichohradecka (ZÁLESKÝ 1939, 1941; LAUTERER 1968), z Českolipska (VYSOKÝ & ŠUTERA 2001; BEZDĚČKA & BEZDĚČKOVÁ in press), z Českomoravské vrchoviny (ZÁLESKÝ 1939; SADIL 1945; LAUTERER 1968; NENADÁL 1998; BEZDĚČKOVÁ & BEZDĚČKA 2007). Historicky byl uváděn též z Jeseníků (ZÁLESKÝ 1939, 1941), nicméně tento údaj je v současnosti diskutován (BEZDĚČKA 2005). Předmětem našeho výzkumu je získání historických i aktuálních dat o výskytu Formica picea v České republice a studium faktorů, limitujících úspěšné přežívání tohoto druhu. V letech 2003 až 2008 jsme na území České republiky prozkoumali 105 potenciálních lokalit výskytu Formica picea, studovali jsme interspecifickou kompetici a hledali vliv fyzikálních a chemických vlastností rašelinných biotopů (vodivost, ph, zastoupení Ca, Mg, N-NH4+, N-NO2–, N-NO3–, PO4, P celk., Fe, K) na přežívání Formica picea. Výskyt Formica picea jsme dosud zaznamenali na 58 lokalitách, většinou na zvláště chráněných územích. Nejvíce vitálních populací jsme nalezli na Českomoravské vrchovině a na Šumavě. Nadmořská výška obsazených lokalit se pohybovala v rozmezí 250 až 1060 m n.m. Lokality byly vždy otevřené a nacházely se mimo souvislé lesní porosty. Jejich fyzikální a chemické vlastnosti se lišily − např. ph vody se pohybovalo v rozmezí 4,2 až 6,08, vodivost 5,2 až 40 mS.m–1, zastoupení vápníku 2,25 až 28,6 mg.l–1, draslíku 1,3 až 13,7 mg.l–1 atd. Hustota hnízd u prosperujících populací byla až 1 hnízdo na 1 m2. V bezprostřední blízkosti vitálních kolonií Formica picea jsme běžně nalézali kolonie dalších druhů mravenců [nejčastěji Myrmica ruginodis Nylander, 1846, Myrmica rubra (Linneaus, 1758) a Myrmica scabrinodis Nylander, 1846]. Významný vliv těchto druhů na populace Formica picea jsme nezaznamenali. Ověřili jsme také, že přezimování Formica picea probíhá přímo ve hnízdě. Ve stejném bultu jsme nacházeli zazimované i běžné mokřadní druhy bezobratlých. Výsledky našeho výzkumu ukazují, že mezi hlavní limitující faktory, ovlivňující prosperitu populací Formica picea, patří likvidace rašelinných habitatů, jejich zarůstání a rozbíjení či seřezávání bultů, prováděné v rámci nevhodného managementu. Tento výzkum je podpořen grantem SP/2d4/23/07 MŽP ČR. Literatura BEZDĚČKA P., 2005: Mravenci Jeseníků (Hymenoptera: Formicidae). Campanula, sborník referátů z konference k 35. výročí CHKO Jeseníky, Jeseník, 76−79 pp. BEZDĚČKOVÁ K. & BEZDĚČKA P., 2007: Formica picea Nylander, 1846 (Hymenoptera: Formicidae) v centrální části Českomoravské vrchoviny. Acta rerum naturalium 3: 23−28. BEZDĚČKA K. & BEZDĚČKOVÁ P., 2007: Formica picea Nylander, 1846 (Hymenoptera: Formicidae) na Kraslicku. Příroda Kraslicka 1: 67–76. BOLTON B., 1995: A new general catalogue of the antsof the world. Harvard Univ. Press, Cambridge, MA, 504 pp. CZECHOWSKI W., RADCHENKO A. & CZECHOWSKA W., 2002: The ants (Hymenoptera, Formicidae) of Poland. Mus. and Inst. of Zool. PAS, Warszawa, 200 pp. LAUTERER P., 1968: Notes on the occurrence of four rare species of ants in Moravia. Acta rer. natur. mus. nat. Slov. 14: 95–98. MABELIS A. & CHARDON P., 2005: Survival of the Black bog ant (Formica transkaucasica Nasanov) in relation to the fragmentation of its habitat. Journal of Insect Conservation 9: 95 –108. NENADÁL S., 1998: Galerie chráněných druhů VI. Mravenec rašelinný (Formica picea Nylander, 1846). Drosera 6: 17–19. SADIL J., 1945: Příspěvek k poznání mravenčí zvířeny Českomoravské vysočiny. Ent. listy 8: 11–20. SEIFERT B., 2004: The “Black Bog Ant” Formica picea Nylander, 1846 –– a species different from Formica candida Smith, 1878 (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecol. Nachrichten 6: 29–38. SOUDEK Š., 1920: Formica picea Nyl. na Šumavě. Věda přírodní 1: 47. VONDRÁČEK K., 1920: Rašelinný mravenec v Čechách (Formica picea Nyl.). Věda přírodní 1: 33–36. VYSOKÝ V. & ŠUTERA V., 2001: Mravenci severozápadních Čech. Albis international Ústí nad Labem, 211 pp. 11
ZÁLESKÝ M., 1939: Formicoidea, Pordromus našeho hmyzu blanokřídlého. 3. Sborník entom. odd. Nár. musea v Praze 17: 192–240. ZÁLESKÝ M., 1941: Hnízda mravence rašelinného Formica picea Nyl. Věda přírodní 20: 240–243. http://www.arkive.org/species/ARK/invertebrates_terrestrial_and_freshwater/Formica_candida/more_info.html?section=all 2008: Black bog ant (Formica candida)
Co (ne)víme o hrabalce Homonotus sanguinolentus (Fabricius, 1793) JAN ERHART Čeleď Pompilidae nikdy nebyla středem zájmu českých hymenopterologů. Kromě O. Šustery se v minulosti věnovali intenzivnímu sběru hrabalek pouze Zavadil, Gregor a Hoffer. Důvodem je skutečnost, že se jedná o čeleď málo početnou a morfologicky jednotvárnou ale především se nabízejí skupiny mnohem atraktivnější a dostupnější. Důsledkem tak malého zájmu je stávající nedostatek informací o ekologických nárocích hrabalek. U některých druhů není doposud znám jejich hostitel, doba výskytu, počet generací atd. Podobná situace je i v případě Homonotus sanguinolentus. Tato hrabalka byla donedávna sbírána jen sporadicky, na území Prahy je dokonce považována za vzácnou. Pozornosti však uniká jen díky skrytému způsobu života, ve skutečnosti se jedná o druh hojný. To potvrzuje pozorování a sběry zámotků hostitelského pavouka na Pardubicku, Třeboňsku a v okolí Českých Budějovic v letech 2006 a 2007. Které přinesly nové poznatky o bionomii této hrabalky a podílu parazitace hostitelského pavouka, jenž byl mnohem vyšší, než jaký zjistil při svém pozorování na jihu Dánska NIELSEN (1936). Vzhledem k nespecifickým požadavkům této hrabalky na biotop a stabilní populaci hostitele, je zařazení mezi zranitelné druhy diskutabilní. Literatura NIELSEN E., 1936: The biology of the Homonotus sanguinolentus. Entomol. Medd. 19: 385–404. WOLF H., 1971: Prodromus der Hymenopteren der Tschechoslowakei, Pars 10, Pompiloidea. Acta Faunistica Entomologica Musei Nationalis Pragae 14 (suppl. 3): 1–76. RICHARDS O.W & HAMM A.H., 1939: The biology of the British Pompilidae (Hymenoptera). Trans. Soc. Br. Ent. 6: 51–114. PÁDR Z., 1993: Faunistické studie k výskytu blanokřídlého hmyzu (Hymenoptera) v jižních Čechách: historie a současnost. Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, Přírodní vědy 33: 71–78.
Pilořitky rodu Xiphydria (Hymenoptera: Xiphydriidae) a jejich význam v ochraně lesa JAROSLAV HOLUŠA, PETR ŠRŮTKA & SYLVIE PAŽOUTOVÁ V Evropě se vyskytují čtyři druhy pilořitek rodu Xiphydria: X. camelus (nalézána na Alnus, Acer, Quercus, Ulmus, Populus, Prunus), X. longicollis (Quercus, Acer, Ulmus, Alnus, Betula, Pirus), vzácnější X. prolongata (Populus, Salix, Ulmus) a velmi vzácná X. picta (Alnus). Ačkoli se donedávna jednalo o dosti řídce se vyskytující druhy, v současnosti se jejich početnosti výrazně zvyšují. Tyto vyšší populační hustoty pilořitek ve středoevropském prostoru je možno zřejmě dát do souvislosti 12
s klimatickými anomáliemi. Protože v minulosti nebyly pilořitky listnáčů zdaleka tak hojné, nebyla jejich biologie (na rozdíl od pilořitek vyvíjejících se na jehličnanech) podrobněji studována. Zdaleka nejhojnějším druhem, známým již po dlouhou dobu je X. camelus. X. camelus je známa z lokálních gradací na olší (Alnus glutinosa) oslabených houbami rodu Phytophthora, sníženou hladinou spodní vody nebo dlouhotrvajícími záplavami (v Čechách po povodních v roce 2002). X. longicollis byla poprvé zaznamenána na jižní Moravě v 70. letech 20. století, ale od 90. let je rozšířena po celém území republiky. Z území České republiky je znám pouze jediný nález X. picta. Samice pilořitek si přenášejí v mykangiích symbiotické xylariální houby. Houby jsou inokulovány do dřeva během kladení a slouží jako potrava pro larvy. Každá samice přenáší zcela čistou kulturu jediného druhu symbionta. Zatím se potvrdilo, že X. camelus přenáší druh Daldinia decipiens. U X. longicollis byla potvrzena symbióza s D. decipiens a další houbou z téhož rodu. U X. prolongata průběžné výsledky naznačují soužití s D. decipiens a jedním, možná i dvěma dalšími druhy Daldinií. Předběžné výsledky naznačují, že u Xiphydrií, žijících v symbióze s více druhy Daldinií se počet samic s tím či oním symbiontem liší podle lokality. V České republice pilořitky rodu Xiphydria napadají (i) sice primárně oslabené stromy nebo jejich odlomené zavadající části, avšak (ii) přenášejí s sebou symbiotické houby, které by mohly při větších početnostech pilořitek mohou přispívat k jejich hynutí.
Poznatky o kukaččí vose Dolichovespula adulterina v České republice LIBOR DVOŘÁK Vosa příživná (Dolichovespula adulterina) je jedním ze tří našich sociálních parazitů (inquilinů) mezi vosami podčeledi Vespinae. Její parazitování spočívá v tom, že samička po přezimování nalezne hnízdo hostitele, vnikne do něho, dřív či později zabije hostitelskou královnu a poté jen snáší svá vajíčka, ze kterých se po péči hostitelských dělnic líhnou samci a samice parazita. Zajímavostí je, že může proniknout i do poměrně malého hnízda tvořeného dosud jen jediným neúplným plástem, kde je přítomno jen několik málo desítek dělnic, které se dokáží samozřejmě o larvy hosta postarat (L. Dvořák, vlastní pozorování). D. adulterina je známa jak ze Severní Ameriky (dříve jako D. arctica), tak z Euroasie. Jako hostitele využívá v Americe druhy D. arenaria a vzácně i D. alpicola (BUCK et al. 2008), v Euroasii zase D. saxonica a vzácně i D. norwegica (DVOŘÁK 2007). O parazitování u druhu D. norwegica se spekulovalo na základě společného výskytu D. norwegica a D. adulterina v místech, kde nežije D. saxonica (hory Kyrgyzie – DUBATOLOV & MILKO 2004 nebo za polárním kruhem LØKEN 1978, PEKKARINEN & HULDÉN 1995) Parazitace D. norwegica versus D. adulterina byla potvrzena v Německu a Polsku, ovšem tato data byla publikována v regionálních sbornících a nejsou známa širší vědecké veřejnosti. Nový nález ze Šumavy je tak třetím potvrzeným parazitováním (DVOŘÁK 2007). Starší údaje o parazitaci D. norwegica druhem D. adulterina nelze brát v potaz. Dlouho dobu byly vosy určovány jako D. norwegica var. saxonica, popř. D. saxonica vůbec nebyla odlišována. Zde vznikly nesrovnalosti, které se dlouho přepisovaly. V průběhu zim 2006–7 a 2007–8 jsem měl možnost rozebírat hnízda vosy saské z 37 lokalit. Z 32 lokalit byly k dispozici větší a zachovalá hnízda. Z těchto vzorků jich bylo 10 (to jest 31 %) prokazatelně parazitováno druhem D. adulterina. Samozřejmě je možné, že všechny parazitující vosy vyletěly nebo se z jiného důvodu nezachovaly v dalších hnízdech. I tak je ale zřejmé, že parazitace hnízd D. saxonica druhem D. adulterina je zřejmě dosti vysoká. D. adulterina je obvykle uváděna jako vzácný druh. Pochopitelně. Jako parazit nemá kastu dělnic a tak se venku „okometricky“ nachází mnohem méně jedinců než u sociálních druhů, prakticky až na 13
nepatrné výjimky nebyl zkoumán materiál vos z různých typů pastí a také až na nepatrné výjimky nebyla studována hnízda hostitelů. To vše vyústilo ve fakt, že STRAKA (2005) zařadil D. adulterina jako zranitelný druh. Jaká je skutečnost? V posledních letech jsem se zaměřil na odchyt vos na okolících, požádal jsem o údaje kolegy, prošel muzejní materiál, rozebral materiál z mnoha Malaiseho pastí z různých oblastí a rozebíral jsem hnízda D. saxonica. Výsledkem je obraz nevzácného druhu rozšířeného hlavně v hornatých oblastech, ale vyskytujícího se také v nížinách (Obr. 1). Z literárních pramenů je zřejmé, že D. adulterina je nejčastěji uváděna jako lesní druh. Po vyhodnocení dostupných dat z ČR je zřejmé, že nálezy z lesů různých typů zaujímají „pouze“ 39 %. Následují různé intravilány s 33 %, otevřená stanoviště (zejména okolíky na loukách a pastvinách) s 15 %, významná jsou rašeliniště s 11 % a nakonec jsem vyčlenil klečové formace nad hranicí lesa se 2 %. Proč je to tak rozdílné oproti předpokladům a publikovaným datům? D. adulterina prostě následuje hostitele, kterým je D. saxonica obývající širokou škálu biotopů od lesů po parkovou krajinu. Co se týče nadmořských výšek, bývá D. adulterina uváděna jako boreoalpin, popř. jako typicky horský druh. Rozdělil jsem si naší republiku do tří výškových pásem: nižší polohy do 600 m n.m., střední polohy mezi 600 a 900 m n.m. a vyšší polohy nad 900 m n.m. Promítnu-li všechny dostupné údaje do těchto výšek, získám výsledek, který je ve zdánlivém rozporu: 48 % údajů z nižších poloh, 37 % ze středních poloh a jen 15 % z vyšších poloh. Po odfiltrování starých sběrů a ponechání pouze recentních (po roce 1990) se vše trochu změní: 37 % údajů z nižších poloh, 46 % ze středních poloh a jen 17 % z vyšších poloh. Stále to ale nesedí. Horský druh? Boreoalpin? Vysvětlení je prosté: většina badatelů chytala v nižších nadmořských výškách, hory jsou skutečnou popelkou. Kdyby bylo možné v těchto třech pásmech stanovit počet sledovaných lokalit a procentuální zastoupení D. adulterina, získali bychom nepochybně zcela jiný obrázek. D. adulterina je rozhodně významný druh chladných poloh a hor. Zajímavá je fenologie tohoto druhu. Vyletuje samozřejmě později, aby přezimující samička mohla nalézt vhodná hnízda k parazitování. Dá se říci, že královny létají od druhé dekády května a jejich počty se stupňují až do druhé dekády června, kdy již všechny sedí v hnízdech hostitelů a ven se nedostávají. Nové mladé samičky jsou nalézány od konce července do druhé dekády srpna, pak si
Obr. 1. Dosavadní známé rozšíření D. adulterina v České republice. 14
již zřejmě hledají vhodný úkryt k hibernaci. Samci se líhnou zřejmě mnohem dříve: extrémem je údaj z druhé dekády června! Obvykle létají od července do začátku září s výrazným maximem ve druhé polovině července. Literatura BUCK M., MARSHALL S.A. & CHEUNG D.K.B., 2008: Identification atlas of the Vespidae (Hymenoptera, Aculeata) of the northeastern Nearctic region. Canadian journal of arthropod identification 5: 1–492. DUBATOLOV V.V. & MILKO D.A., 2004: Social wasps of the subfamily Vespinae (Hymenoptera, Vespidae) of the Kyrghyz Republic. Entomological Science 7: 63–71. DVOŘÁK L., 2007: Parasitism of Dolichovespula norwegica by D. adulterina (Hymenoptera: Vespidae). Silva Gabreta 13: 65–67. LØKEN A., 1978: Notes on the Scandinavian fauna of social Aculeates (Hym., Vespidae and Apidae s.s.). Norw. J. Ent. 25: 165–169. PEKKARINEN A. & HULDÉN L., 1995: Distribution and phenology of the Vespinae and Polistinae species in eastern Fennoscandia (Hymenoptera: Vespidae). Sahlbergia 2: 99–111. STRAKA J., 2005: Vespoidea (vosy), pp. 387–391. In: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds) AOPK ČR, Praha, 760 pp.
Problematika kryptických druhů čmeláků podrodu Bombus s.str. (Hymenoptera: Apoidea) a sledování jejich výskytu v přírodě OLGA KOMZÁKOVÁ, LIBOR DVOŘÁK & ANTONÍN PŘIDAL Podrod Bombus s.str je skupina druhů čmeláků, v rámci které je druhová identifikace často obtížná kvůli značné interspecifické variabilitě morfologických znaků a výskytu tzv. kryptických druhů. V Evropě je známo 5 druhů v rámci podrodu Bombus s.str.: B. terrestris (Linnaeus, 1758), B. lucorum (Linnaeus, 1761), B. magnus (Vogt, 1911), B. cryptarum (Fabricius, 1775) a B. sporadicus (Nylander, 1848), z nichž první čtyři druhy jsou známé také z ČR a SR. Druhový status čmeláků B. terrestris, B. lucorum a B. sporadicus byl již v minulosti obecně akceptován, avšak existence B. magnus a B. cryptarum jako samostatných druhů byla donedávna ještě předmětem sporů vědců (RASMONT 1984, WILLIAMS 2000), neboť mnozí je pokládali za morfologické varianty druhu B. lucorum. Až nejnovější výzkumy založené na molekulárních metodách ukázaly, že se v případě B. cryptarum a B. magnus skutečně jedná o samostatné druhy, což potvrdily také chemické analýzy sekretů labiálních žláz samců (BERTSCH et al. 2004, 2005). Získaná molekulární data navíc ukázala, že B. cryptarum a B. magnus jsou si navzájem bližší než k druhu B. lucorum, ale v rámci celého podrodu Bombus s.str. jsou geneticky nejblíže k B. lucorum (SHOLL et al. 1992). Druhová klasifikace těchto tzv. kryptických druhů na základě morfologických znaků zůstává však nadále velmi komplikovaná, a to zejména kvůli již zmíněné značné interspecifické variabilitě těchto znaků, zejména zbarvení. Tento problém byl zatím uspokojivě vyřešen snad jen v případě matek těchto čmeláků (BERTSCH et al., 2004, 2005), avšak velice problematičtí zůstávají samci a dělnice. Použití zmíněné molekulární metody k jejich druhové identifikaci je bohužel časově náročné a hlavně nákladné. Tyto skutečnosti tedy značně limitují možnost získávat informace o rozšíření těchto druhů a tedy i ekologických nárocích, s čímž souvisí i problematika jejich druhové ochrany. Vzhledem k uvedeným problémům není o biologii, ekologii a rozšíření těchto druhů mnoho známo. Na základě dosud shromážděných údajů z posledních let, které vycházejí většinou pouze z bezpečně identifikovaných matek se zdá, že B. cryptarum je rozšířen po celé Evropě. Hojný je v zemích Beneluxu, severním a středním Německu, Polsku, v některých částech Velké Británie a některé nálezy pocházejí i z Ruska, méně hojný je tento druh v jižních částech těchto zemí. Z mnoha zemí 15
Evropy však data dosud chybí. Výskyt druhu B. magnus se zdá být více ostrůvkovitý, avšak lokálně i hojný a na některých lokalitách dokonce dominantní. Druh je znám z Irska, Velké Británie, Beneluxu, Francie, Německa, Polska a Ruska. Ve Skandinávii jeho rozšíření sahá na severu k jižnímu pobřeží Finska a Švédska a k jižnímu a jihozápadnímu pobřeží Norska. Ve srovnání s B. lucorum a B. cryptarum se rozšíření druhu B. magnus vyznačuje zřetelnou severní hranicí. Jeho výskyt se předpokládá na mnoha dalších místech Evropy. Odtud však údaje zatím chybí a je zapotřebí dalšího výzkumu (BERTSCH et al. 2004). Míra poznání biologie těchto dvou druhů odpovídá nedostatečným znalostem o jejich rozšíření. Dosud shromážděná data však naznačují, že B. cryptarum je pravděpodobně časnější druh než B. magnus. Dále se ukazuje, že v porovnání s druhem B. lucorum opouštějí matky B. cryptarum na jaře svá zimoviště dříve než matky tohoto druhu (BERTSCH 1997, BERTSCH et al. 2004) a matky B. magnus zase později (RASMONT 1984). Informace o jejich ekologických nárocích se dosti liší. Tak ve Velké Británii je B. magnus považován za druh výše položených vřesovišť a stepí severních a západních oblastí (ALFORD 1975, PRŶS-JONES & COBERT 1991), zatímco v Německu a Irsku je pokládán spíše za nížinný druh vyskytující se ale mimo městské aglomerace (VON HAGEN 2003, MURRAY 2007). B. cryptarum je podle VON HAGENA (2003) rozšířen hojně a můžeme ho nalézt od nížin až do výšky 2700 m n.m., v Irsku byl pozorován spíše ve vyšších polohách (MURRAY 2007). Avšak, jak autoři těchto prací sami uvádějí, ne všechna dosud shromážděná data vycházejí vždy ze spolehlivě identifikovaných jedinců a jejich skutečné rozšíření a ekologické nároky vyžadují další výzkum. Co se týče poznatků o výskytu těchto druhů na území ČR, je zde situace podobná jako v ostatních evropských státech. První faunistický údaj o druhu B. cryptarum z území České republiky byl publikován TKALCŮ (1999), první záznam o druhu B. magnus z našeho území je uveden ve starší práci TKALCŮ (1974). Od roku 2004 můžeme najít druhy B. cryptarum a B. magnus vedené v druhových seznamech blanokřídlého hmyzu České republiky jako samostatné druhy známé z území ČR (PŘIDAL 2004). Přestože je B. magnus na první pohled nápadnějším druhem, nálezy v ČR jsou velmi sporadické (viz Obr. 1). Oba druhy se zřejmě mohou vyskytovat po celé republice, ale vzhledem k zmíněným obtížím s odlišením od druhu B. lucorum unikají pozornosti. B. magnus se zdá být o něco vzácnějším druhem a jeho zařazení do červeného seznamu jako kriticky ohrožený (STRAKA 2005) se ve světle současných znalostí jeví jako adekvátní. B. cryptarum je zřejmě hojnější (Obr. 1) a jako kriticky ohrožený druh (STRAKA 2005) jej řadit nelze. Oba druhy se na území ČR chovají jako mesoeurytermní hylofilní druhy. Hodnotit druh B. magnus je však zatím prakticky nemožné z důvodů malého množství známých lokalit, přesto se zdá, že obývá zejména polootevřená zastíněná stanoviště podhorských poloh do 800 m n.m. Nálezy B. cryptarum pocházejí z podobných stanovišť; přestože byl nalezen i na vátých píscích, naprostá většina nálezů pochází z podmáčených zarostlých luk a pastvin s křovinami. Dosavadní nálezy tohoto druhu se pohybují v rozmezí od 183 m n.m do 1000 m n.m., většina jich ale převažuje od 450 m n.m. výše. Stejně jako jinde v Evropě jsou tedy informace o těchto dvou druzích v ČR mizivé, zejména v případě druhu B. magnus, a vyžadují tedy další výzkum, který je však vzhledem k nevyřešené problematice s jejich spolehlivou druhovou identifikací na základě morfologických znaků dosti obtížný. Před dvěma lety byl zahájen na pracovišti Výzkumného ústavu pícninářského v Troubsku intenzivnější výzkum rozšíření těchto druhů (projekt MŠMT č. 2B06007), a to zejména na území Moravy, který zahrnuje i druhovou identifikaci odchycených jedinců na základě analýzy DNA. Použití molekulárních metod tak umožňuje sledování rozšíření těchto kryptických druhů i na základě ne zcela bezpečně morfologicky identifikovatelných dělnic a samců. Vzhledem k časové náročnosti této metody však budou první výsledky molekulárních analýz známy až koncem letošního roku. Vzhledem k tomu, že B. cryptarum a B. magnus byly jako samostatné druhy uznány poměrně nedávno a nejsou tedy většinou součástí žádných dostupných klíčů na určení druhů čmeláků. Ve většině případu lze však odlišit matky těchto druhů od jim nejpodobnějšího druhu B. lucorum a B. cryptarum zejména na základě rozsahu pásky žlutých chloupků za hlavou na jinak černé hrudi. Druh B. lucorum má tuto pásku citrónově žlutou, dosahující k bázi křídel, resp. tegulu. Pod toto hranicí 16
se může objevit i několik žlutých chlupů. Podobně světle žlutou pásku má B. magnus, avšak ta je většinou širší a dosahuje daleko pod bázi křídel, resp. tegulu. Druh B. cryptarum může mít tuto pásku také světle žlutou, avšak často melanizovanou. Podobně jako B. magnus páska zasahuje pod tegulu, ale odlišný je přítomností tmavého proužku písmene S uvnitř žlutých chlupů tohoto protažení.. Posledním podobným druhem je B. terrestris. Matky tohoto druhu mívají pásku žlutých chlupů za hlavou od žluté, přes žlutooranžovou až po hnědou či zcela chybějící. Ta může zasahovat pod tegulu, ale ne v takovém rozsahu jako u druhu B. magnus či B. cryptarum. Navíc není nikdy tak nápadně široká jako u B. magnus. Kromě toho se matky druhu B. terrestris od předchozích tří liší i ve zbarvení žluté pásky na zadečku, která je tmavší než u těchto druhů, často až oranžová, nikdy ne
Obr. 1. Současné známé rozšíření Bombus magnus a B. cryptarum na území ČR. 17
citrónově žlutá (BERTSCH 2004). Rozdíly existují i v tečkování okrajů 1. a 2. abdominálního tergitu (TKALCŮ & PŘIDAL 2008, nepublikované údaje, osobní sdělení). Druhová identifikace dělnic a samců B. cryptarum a B. magnus, resp. jejich spolehlivé rozlišení v rámci subgenu Bombus na základě morfologických znaků, je prakticky nemožné. Existují však znaky, jejichž využití pro spolehlivou identifikaci samců se ověřuje (TKALCŮ & PŘIDAL, osobní sdělení). U dělnic nebyl dosud objeven žádný spolehlivý znak, jehož použití by přicházelo do úvahy. Literatura ALFORD D.V., 1975: Bumblebees. Davis-Poynter, London. BERTSCH A., 1997: Abgrenzung der Hummel- Arten Bombus cryptarum und B. lucorum mittels mänlicher Labialdrüsen-Sekrete und morphologischer Merkmale (Hymenoptera, Apidae). Entomol Gen. 22: 129–145. BERTSCH A., SCHWEER H. & TITZE A. 2004: Discrimination of the bumblebee species Bombus lucorum, B. cryptarum and B. magnus by morphological characters and male labial gland secretions. Beitr. zur Entomologie 54: 365–386. BERTSCH A., SCHWEER H., TITZE A. & TANAKA H. 2005. Male labial gland secretions and mitochondrial DNA markers support species status of Bombus cryptarum and B. magnus (Hymenoptera, Apidae). Insectes Sociaux 52: 45–54. MURRAY et al., 2007: Cryptic species diversity in a widespread bumble bee complex revealed using mitochondrial DNA RFLPs. Conservation Genetics 8 (4): 761–775. PŘIDAL A, 2004: Checklist of the bees in the Czech Republic and Slovakia with comments on their distribution and taxonomy (Insecta: Hymenoptera: Apoidea). Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun. 52 (1): 29–66. PRŶS-JONES O.E. & COBERT S.A., 1991: Bumblebees. Naturalist´s handbook series 6. Richmond Publishing Co., Slough., UK. RASMONT P., 1984: Les bourdons du genre Bombus Latreille sensu stricto en Europe occidentale et centrale (Hymenoptera, Apidae). Spixiana 7: 135–160. SHOLL A., THORP R.W. & OBRECHT E., 1990: The genetic relationship between Bombus moderatus Cresson and the Bombus lucorum auct species complex (Hymenoptera, Apidae). Canadian Journal of Zoology 68: 2264–2268. STRAKA J., 2005: Apoidea (včely), pp. 392–405. In: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates, FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds) AOPK ČR, Praha, 760 pp (in Czech and English). TKALCŮ B., 1974: Bemerkenswerte Bienenfunde in der Tschechoslowakei (Hymenoptera, Apoidea). Acta ent.bohemoslov. 71 (3): 205–208. TKALCŮ B., 1999: Dva pro českou republiku nové druhy čmeláků (Hymenoptera: Apoidea) [Two species of bumblebees new for the Czech Republic (Hymenoptera: Apoidea)]. Sborník Přírodovědného klubu v Uh. Hradišti 4: 121–123. VON HAGEN E., 2003: Hummeln: bestimmen, ansiedeln, vermehren, schützen. Fauna-Verlag, Nottuln. WILLIAMS P., 2000: Are the Bombus lucorum and magnus separate species? BWARS Newletter 2000 (1):15–17.
Faunisticky významné nálezy širopasých (Symphyta, Hymenoptera) v CHKO Bílé Karpaty JAN MACEK Úvod Od roku 2005 probíhá na území CHKO Bílé Karpaty celoplošný faunisticko-inventární entomologický průzkum jako součást dlouhodobého projektu mapování výskytu a rozšíření širopasých na území ČR. V první fázi tohoto projektu byla pozornost soustředěna na bělokarpatské orchidejové louky v NPR Čertoryje a PR Machová na jihu oblasti a PR Hutě, PR Bílé Potoky a Ploštiny na severu oblasti. Převážná většina materiálu byl získána z Malaiseho pastí instalovaných celosezónně od začátku dubna do konce října. Vzorky byly odebírány v pravidelných intervalech tří týdnů. Determinovaný materiál všech významných nálezů je uložen ve sbírkách entomologického oddělení Národního muzea v Praze-Kunraticích. 18
Charakteristika lokalit 1. Národní přírodní rezervaci Čertoryje (výměra 325,6 ha) charakterizuje komplex typických květnatých bělokarpatských luk s roztroušenými hájky a soliterními listnatými stromy (typické jsou duby, lípy a břeky) ohraničené listnatými lesy se zastoupením buku, habru, dubu s vyvinutým keřovým lemem. Bylo zde jištěno 188 druhů podřádu Symphyta, z toho 10 druhů jsou prvonálezy (devět druhů pro Českou republiku a jeden druh pro Moravu). 2. Přírodní rezervace Machová (výměra 111,98 ha) krajinářsky hodnotný komplex rozsáhlých bělokarpatských luk se solitérními listnáči 3-4 km jižně od obce Javorník na severozápadních, severních a severovýchodních mírně svazích kóty Machová (578,8 m n.m.). Nadmořská výška: 380–575 m, zjištěno 116 druhů, z toho 5 druhů jsou prvonálezy pro ČR. 3. Přírodní rezervace Hutě (12,2 ha, 450–540 m.n.m) – členité svažité území s bývalými pastvinami prostoupenými rozptýlenou zelení, mokřady, pramennými vývěry (pěnovcové luční prameniště) a lesíky s fytocenologickou mozaikou suchomilné, mokřadní a ekotonální vegetace, počet zjištěných druhů 101, z toho jeden prvonález pro ČR. 4. PR Ploštiny - rozsáhlý komplex pastvin s roztroušenými stromy i souvislejšími lesíky ve vrcholové partii hřebene Královec-Ploštiny (739,1 m n.m.)-Požár, asi 3,5 km východně od Valašských Klobouk. Horské extenzivní pastviny a sukcesní stádia lesních porostů s výskytem vzácných druhů rostlin; počet zjištěných druhů 115. Přehled významných nálezů Cladius nubilus Klug – PR Machová, NPR Čertoryje, PR Hutě; prvonález pro ČR; sibiřský prvek rozšířený od Uralu na východ až k Amuru a Ussuri; z Evropy uváděn z východních oblastí evropského Ruska (Baškirie, jižní Ural), v CHKO Bílé Karpaty rozšířen na všech sledovaných lokalitách ve vysoké abundanci; živná rostlina neznámá, pravděpodobně růžovité keře (Prunus spinosa, Rosa). Empria ushinskii Dovnar-Zapolskij – NPR Čertoryje, PR Machová; prvonález pro ČR; xerotermofilní; živná rostlina neznámá; prvek kontinentální stepi zasahující ze střední Asie na Ukrajinu; současně zjištěn i na lokalitě SPR Báň ve východních Čechách. Heterathrus wuestnei Konow – NPR Čertoryje; prvonález pro ČR; xerotermofilní; živná rostlina: javor babyka (Ace campestre), larvy minují v listech; druh byl ve Střední Evropě nedávno zjištěn i v sousedních zemích (Rakousku, Německu, Švýcarsku); málo nápadný, spíše opomíjený druh bude pravděpodobně s živnou rostlinou rozšířen po celém území ČR. Hinatara nigripes Konow – NPR Čertoryje; prvonález pro ČR, xerotermofilní; letová perioda od května do června; živná rostlina: javor babyka (Ace campestre), larvy minují v listech; prvonález pro ČR; druh byl ve Střední Evropě nedávno zjištěn i v sousedních zemích (Rakousku, Německu, Švýcarsku); málo nápadný, spíše opomíjený druh bude pravděpodobně s živnou rostlinou rozšířen po celém území ČR. Macrophya parvula Konow – PR, Machová, NPR Čertoryje; prvonález pro ČR, živná rostlina: neznámá; pravděpodobně srpice barvířská (Serratula tinctoria) na základě nálezů neznámých larev, které se nepodařilo dochovat; krajně vzácný druh známý dosud jen podle dvou typových exemplářů (samic) z Durynska (Německo) a jediného exempláře z Francie (Chevin, 1997); samci nebyli dosud známí. Eurhadinoceraea ventralis Panzer – PR Machová, prvonález pro ČR; xerotermofilní druh vázaný na Clematis recta; chycen jeden dospělec a larva na Clematis recta. Nematus umbratus Thomson – PR Machová; sylvikolní druh vázaný na listnaté stromy, hlavně jilm a lísku; v ČR dosud nezjištěn; paralelně zjištěn v NPR Koda (CHKO Český kras) a PP Svatomariaálnské údolí (CHKO Železné hory). Pachynematus itoi Okutani – PR Machová, prvonález pro ČR; sylvikolní eurosibiřský druh vázaný na modřín, popsán z Japonska, v Evropě uváděn z rakouských Alp a evropského Ruska. Empria pumiloides Lindqvist – PR Čertoryje; prvonález pro ČR; živná rostlina: tužebník (Filipendula); dosud v ČR přehlížený druh příležitostně syntopní s příbuzným E. parvula Konow, současně 19
potvrzen výskyt i na dalších lokalitách v ČR (Orlické hory, Železné hory, okolí Dobrušky). Sterictiphora longicornis Chevin – NPR Čertoryje; prvonález pro ČR, živná rostlina: růže (Rosa canina); v minulosti přehlížený nerozpoznaný kryptický druh slučovaný s příbuzným druhem Sterictiphora geminata Gmelin; v ČR současně potvrzen výskyt i na jiných místech ČR (Železné hory, východní Čechy, Střední Čechy). Pristiphora leucopus Hellén – NPR Čertoryje; prvonález pro ČR; mesofilní; bivoltinní; letová perioda od května do srpna; živná rostlina: lípa (Tilia); v minulosti přehlížený ale s živnou rostlinou patrně na našem území dalece rozšířený druh byl současně zjištěn i na dalších lokalitách v ČR (Polabí, Brdy, NP České Švýcarsko, východní Čechy).
SOS Coptoformica PAVEL BEZDĚČKA & KLÁRA BEZDĚČKOVÁ Právní ochrana živočichů (včetně mravenců) je na území naší republiky realizována již od 19. století. Původně se jednalo o soukromé rezervace, nejčastěji lesní, kde byl chráněn nedotčený stav biocenóz i s veškerými živočišnými společenstvy.K druhové ochraně mravenců bylo přistoupeno v roce 1965. Od roku 1992 je celý rod Formica zařazen do kategorie ohrožený druh, ostatní druhy mravenců dosud nejsou zákonem chráněny. Od 70. let minulého století se začala realizovat praktická ochrana lesních mravenců nejprve na severočeských výsypkách, později v rámci projektu ČSOP – „Akce FORMICA“. Od druhé poloviny 90. let minulého století navázal na předchozí aktivity projekt „Program FORMICA“, opět garantovaný ČSOP, tentokrát ve spolupráci s LČR. Aktivní ochrana ve všech uvedených projektech byla věnována výhradně větším hnízdním komplexům lesních mravenců skupiny Formica rufa (sbg. Formica s.str.). V několika případech se aktivity ČSOP dotkly i hnízdních komplexů mravenců skupiny Formica exsecta (sbg. Coptoformica), bohužel však spíše s pochybnými výsledky (zánik komplexu 160 hnízd na lokalitě Brloh – Kovářov). Z 18 druhů mravenců rodu Formica známých z našeho území, patří do podrodu Coptoformica pouze tři druhy, a to Formica exsecta Nylander, 1846, Formica pressilabris Nylander, 1846 a Formica foreli Emery, 1909 (WERNER & WIEZIK 2007). Tito mravenci zůstávají nesprávně bokem zájmu. Jsou opomíjeny jak výzkumnou, tak ochranářskou veřejností. O jejich rozšíření máme k dispozici převážně jen staré informace a na jejich ochranu nebyla dosud realizována žádná přínosná opatření. Za celou historii myrmekologického výzkumu území České republiky dosud zaznamenáno jen 41 lokalit mravenců sbg. Coptoformica v následujících oblastech: Střední Čechy, Blanský les, Jihdřichohradecko, Dačicko, Českomoravská vrchovina, Podyjí, Pálava, Třebíčsko, Moravský kras, Chřiby, Bílé Karpaty, Beskydy, Jeseníky, Rychlebské hory.Od roku 2006 jsme se zaměřili na ověřování výskytu mravenců sbg. Coptoformica na historických lokalitách a na vyhledávání nových lokalit. Ověřování historických lokalit je většinou negativní. Nejčastější příčinou je likvidace lokalit zalesněním či rozoráním luk a pastvin nebo jejich negativní sukcesní změna, spočívající v absenci pastvy či kosení a následného zastínění. V některých případech došlo naopak k radikálnímu zintenzivnění pastvy vedoucí k celoplošnému sešlapu pastviny a zvýšení obsahu dusíku v půdě. Další příčinou zániku lokálních populací je přímá likvidace hnízd vlastníky pozemků, myslivci, požáry a nevhodným ochranářským managementem. Dnes je zřejmé, že i přes nálezy tří nových lokalit F. foreli (Dačicko a 2× Moravský kras) populace mravenců sbg. Coptoformica v České republice ubývají, jsou velmi zranitelné a hrozí jim vyhynutí. Historické a současné lokality mravenců sbg. Coptoformica jsou znázorněny na Obr. 1. Početnost populací F. exsecta, F. foreli a F. pressilabris se zřetelně snižuje v celé Evropě (SEIFERT 20
Obr. 1. Rozšíření mravenců sbg. Coptoformica v ČR. Legenda: šedé čtverce = historické lokality (do roku 2003) dosud neověřené; šedé čtverce s černým terčem = historické lokality, na nichž v letech 2006–2008 přítomnost mravenců sbg. Coptoformica nebyla prokázána; černé čtverce = historické lokality, na nichž v letech 2006–2008 přítomnost mravenců sbg. Coptoformica byla prokázána; černé čtverce s bílým terčem = nové lokality (tj. objevené po roce 2003).
1996, UK Biodiversity; Action Plan). Příčiny úbytku jsou stejné jako u nás (SEIFERT 1996). V posledních letech se v některých západoevropských zemích mravenci podrodu Coptoformica stávají předmětem výzkumu (např. SEIFERT 2000) a přistupuje se k realizaci opatření na jejich záchranu. K nejvýraznějším patří např. „Akční plán na ochranu F. exsecta“ (UK Biodiversity Action Plan), vypracovaný ve Velké Británii. Od roku 2007 pracujeme na výzkumném projektu VaV Ministerstva životního prostředí ČR „Vypracování návrhu záchranného programu zvláště chráněných a závažným způsobem ohrožených druhů mravenců rodu Formica s málo známou biologií“ (SP/2d4/23/07 MŽP ČR). Přestože jsou mravenci sbg. Coptoformica (zejména F. exsecta) častým předmětem sociobiologických studií (např. SUNDSTRÖM et al. 2003, LIAUTARD et al. 2003, aj.), jejich biologie není dosud dostatečně prostudována. Proto se v rámci našeho projektu zaměřujeme na studium principů a schopnosti šíření těchto druhů, rozmnožovací strategii, potravní ekologii a vztahy k jiným organismům včetně jiných druhů mravenců. Dále se věnujeme současnému rozšíření a stanovištním požadavkům jednotlivých druhů, schopnosti odolávat změnám a vhodnosti dnes užívaných způsobů managementu nelesních lokalit. Literatura LIAUTARD C., BROWN W.D., HELMS K.R.& KELLER L., 2003: Temporal and spatial variations of gyne production in the ant Formica exsecta. Oecologia 136: 558−564. SEIFERT B., 1996: Ameisen: beobachten, bestimmen. Naturbuch Verlag, Augsburg, 352 pp. SEIFERT B., 2000: A taxonomic revision of the ant subgenus Coptoformica Mueller, 1923 (Hymenoptera: Formicidae). Zoosystema 22: 517−568 SUNDSTRÖM L., KELLER L. & CHAPUISAT M., 2003: Inbreeding and sex-biased gene flow in the ant Formica exsecta. Evolution Int J Org Evolution 57(7): 1552−1561. 21
WERNER P. & WIEZIK P., 2007: Vespoidea: Formicidae (mravencovití). Pp. 133–164. In: Annotated checklist of the Aculeata (Hymenoptera) of the Czech Republic and Slovakia. Komentovaný seznam žahadlových blanokřídlých (Hymenoptera: Aculeata) České republiky a Slovenska, BOGUSCH P., STRAKA J. & KMENt P. (eds) Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae Supplementum 11: 1–300. UK Biodiversity Action Plan – viz http://www.ukbap.org.uk
Budka pro včely - možnost pozorování hnízdění a vývoje jednotlivých druhů PETR BOGUSCH Na rozdíl od dřívějších dob, kdy hymenopterologové získávali materiál blanokřídlých zejména smykem a individuálním odchytem jedinců na květech a/nebo na hnízdištích, v současnosti se stále více uplatňují metody hromadného odchytu. V rámci těchto metod jsou někdy vyčleňovány metody tzv. trap-nesting, tj. vytvoření umělého hnízdiště pro určitou skupinu druhů a následného získávání materiálu těchto druhů z vytvořených hnízd. I když se jedná o metodu ve světě všeobecně rozšířenou zejména v zemědělství (výzkum opylovačů), v České republice se její realizace rozvíjí teprve v posledních několika málo letech. Patří sem různé úlky pro čmeláky, umělá hnízda z rákosových stébel (tzv. Fabreho pasti), dřevěné špalíky s otvory a bedny s jílem (z české literatury tyto možnosti shrnul např. ZAHRADNÍK 1990), ale i velmi zajímavé umělé hnízdiště pro dřevní druhy, nazývané v překladu „domek pro samotářské včely“ nebo „budka pro samotářské včely“ (JUNG 1996). Princip budky pro samotářské včely se v jisté míře shoduje s jinými umělými hnízdy, ale představuje více možností jednotlivé druhy pozorovat i během hnízdění a vývoje. Základem je dřevěná konstrukce stejného typu jako budka pro ptáky (např. pro sýkory) s otevíracími postranními dvířky, v jejíž přední stěně není široký vletový otvor, ale mnoho menších otvůrků o průměru 4–10 mm. Do těchto otvůrků se vsadí na zadním konci zatavené skleněné trubičky menší délky než je délka vnitřní hrany budky. Toto umělé hnízdo se připevní nejlépe ve výšce zhruba 1,5–2 m na kmen stromu tak, aby vletové otvory směřovaly na jih, jihovýchod nebo jihozápad. Jelikož je možné hnízdo z boku otevírat, lze pozorovat hnízdění jednotlivých druhů a průběžně zjišťovat nová data z jejich biologie. Během používání tohoto zajímavého typu umělého hnízdiště v letech 1999–2002 jsem zaznamenal hnízdění pěti druhů včel a kutilek - Passaloecus monilicornis, Rhopalum clavipes, Trypoxylon minus, Heriades truncorum a Megachile versicolor včetně dvou hnízdních kleptoparazitů Trichrysis cyanea a Stelis breviuscula (BOGUSCH 2008). Jelikož se jednalo jen o vedlejší činnost při intenzivním sledování kukaččích včel, mohlo mi hnízdění některých dalších druhů uniknout. Nejzajímavějším hnízdícím druhem byla v ČR velmi vzácná lesní kutilka Passaloecus monilicornis, která zahnízdila v létech 1999 a 2000. Jedná se o kriticky ohrožený druh dle STRAKY (2005). Hnízda tohoto druhu obsahovala 2–8 hnízdních buněk, které byly oddělené tenkými vrstvičkami stromové pryskyřice, v zadní části hnízda byly shromážděny drobné kamínky a úlomky jehličí, hnízdní otvor byl „zazátkován“ silnější vrstvou pryskyřice. Každá hnízdní buňka obsahovala jednu larvu a jako potravu mšice čeledi korovnicovitých (Adelgidae). Žádné druhy kleptoparazitů a parazitoidů nebyly zaznamenány, na rozdíl od druhu Trypoxylon minus, u něhož byla většina hnízd „zamořena“ zlatěnkou Trichrysis cyanea. Nejčastěji hnízdící včelou byl druh Heriades truncorum, jehož drobná hnízda obsahovala žluto-oranžový pyl hvězdnicovitých rostlin, přepážky byly vytvořeny z pryskyřice. Z hnízda tohoto druhu byla v roce 2002 vychována jedna samice kleptoparazitické včely Stelis breviuscula. Největším hnízdícím druhem byla včela Megachile versicolor, jejíž hnízda byla nápadná i svým zeleno-fialovým zbarvením - zelené přepážky z rostlinného materiálu a fialový pyl z bobovitých rostlin. Strukturu hnízd jednotlivých druhů a podrobný popis hnízdění a vývoje druhu 22
P. monilicornis shrnuje výše uvedená publikace (BOGUSCH 2008). Jedinou nevýhodou tohoto typu umělého hnízda je přímo materiál, v němž blanokřídlí hnízdí – sklo. Jeho nepropustnost pro vlhkost a plyny působí, že mnoho hnízdních buněk včetně larev a kukel napadnou hniloby a plísně, a jen zlomek přežije a vylíhnou se imaga. Zřejmě proto zůstává budka pro včely spíše zajímavým doplňkem zahrady milovníků přírody a pomalu se stává nástrojem používaným vědci, nebude však asi nikdy sloužit v zemědělské praxi. Literatura BOGUSCH P., 2008: Passaloecus monilicornis (Hymenoptera: Crabronidae) nesting in an artificial nest. BembiX 26: 3–7. JUNG G., 1996: Der Wald – Lebensraum auch für Wildbienen? Deutsches Bienen Journal 96 (8): 26–29. STRAKA J., 2005: Apoidea (včely). pp. 392-405. In: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates, FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds) Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp. ZAHRADNÍK J., 1990: Samotářské včely, čmeláci a včela medonosná, pp. 30–44. In: Ochrana živočichů v ČR, LIŠKOVÁ Š. (ed.) Příručka ČSOP 2: 1–140.
Vplyv globálnej klimatickej zmeny – alebo len obyčajné rozširovanie areálov? VLADIMÍR SMETANA & PETER ŠIMA V súčasnosti už niet pochýb o tom, že sa povrch Zeme postupne otepľuje. Podľa Štvrtej správy o klimatickej zmene z roku 2007, vydanej Medzinárodným panelom pre zmenu klímy (ALLEY et al. 2007) sa medzi rokmi 1906–2005 zvýšila globálna teplota zemského povrchu o 0,74 °C a v Európe viac ako 0,95 °C. Viacej sa otepľuje pevnina ako oceány a zmeny sú intenzívnejšie smerom od rovníka k pólom. V uvedenom období došlo v Arktíde k otepleniu až o 5,5°C. Spolupôsobením ďalších faktorov dochádza na Zemi ku globálnej klimatickej zmene, ktorá má závažný vplyv nielen na prírodné ekosystémy a ich biodiverzitu (napr. SABO et al. 2007), ale aj na ďalší vývoj ľudskej spoločnosti. Dopady globálnej klimatickej zmeny na blanokrídlovce (ale aj na hmyz všeobecne) sa nesledujú ľahko, nakoľko na ich rozšírenie a životné prejavy vplýva celý rad faktorov. Do úvahy treba brať nielen zmeny klímy, ale aj premenu krajiny a biotopov v nej – ich degradáciu či fragmentáciu v dôsledku rozmanitých foriem antropogénnej činnosti, prirodzenú tendenciu mnohých druhov k expanzii a rozširovaniu svojich areálov, alebo ich introdukciu do oblastí, kde predtým nežili. Pri hmyze netreba zabúdať ani na relatívnu obmedzenosť a nedostatočnosť našich súčasných poznatkov. Napriek uvedenej komplikovanosti a zrejme aj synergickému pôsobeniu niekoľkých faktorov nájdeme aj medzi aculeátnymi blanokrídlovcami veľa príkladov, ktoré dôrazne signalizujú, že sa okolo nás deje niečo neobvyklého. Z nich možno spomenúť napr. expanziu osy Polistes dominulus, do chladnejších oblastí a vyšších polôh, či neobvyklý výskyt jeho sociálneho parazita Polistes sulcifer (SMETANA 2004), alebo tiež šírenie Polistes bischoffi z JV na SZ (DVOŘÁK et al. 2006) v Európe. Na Slovensko s najväčšou pravdepodobnosťou prenikol tento druh z Moravy (Biele Karpaty) a v súčasnosti postupuje zo SZ na JV. Veľa príkladov nájdeme aj medzi čmeliakmi, hlavne z rodu (resp. podrodu) Pyrobombus. Výskyt a šírenie P. haematurus na Slovensku (SMETANA & ŠIMA 2005), či jeho súčasna expanzia v Maďarsku (SÁROSPATAKI et al. 2005), nálezy P. semenoviellus Českej republike – na xerotermných lesostepných 23
stanovištiach (PŘIDAL & TKALCŮ 2003), alebo prítomnosť a ďalšie rozširovanie P. hypnorum v Anglicku (GOULSON & WILLIAMS 2001, B. DARVILL, pers. comm.). Zaujímavé je tiež šírenie inváznych druhov kutaviek, Sceliphron curvatum či S. caementarium (napr. SCHMID-EGGER 2005) v Európe. Viaceré príklady možného vplyvu klimatickej zmeny na výskyt aculeátnych blanokrídlovcov v Českej republike uvádza aj STRAKA (2007). Identifikácia príčin, ktoré uvedené skutočnosti spôsobujú, nie je ľahká a obyčajne ani jednoznačná. Nebývalá akcelerácia týchto procesov v súčasnosti však hovorí v prospech globálnej klimatickej zmeny. Táto nemusí byť samozrejme vždy ich primárnym stimulom, ale aj tak je jej vplyv zreteľný (napr. v prípade expanzie zavlečeného druhu môže vytvárať pre jeho šírenie v novom prostredí vhodné podmienky). V každom prípade je hľadanie príčinných súvislostí týchto procesov výzvou do budúcnosti. Bolo by potrebné bližšie sa im venovať (v našom prípade v rámci radu Hymenoptera) a získané poznatky pravidelne na vhodnom fóre vyhodnocovať. Literatúra ALLEY R. et al., 2007: Climate change 2007. The Physical science Basis, Summary for Policymakers, Intergovermental Panel on Climate Change. Geneva, Switzerland. http://www.accc.gv.at/ipcc4AR.htm, 18 s. DVOŘÁK L., SMETANA V., STRAKA J. & DEVÁN P., 2006: Present distribution of the paper wasp Polistes bischoffi Weyrauch 1937 in the Czech republic and in Slovakia with notes to its spreading (Hymenoptera: Vespidae). Linzer Biologische Beiträge 38/1: 533–539. GOULSON D. & WILLIAMS P., 2001: Bombus hypnorum (Hymenoptera: Apidae), a new British bumblebee? British Journal of Entomology and Natural History 14: 129–131. PŘIDAL A. & TKALCŮ B., 2003: Records of two bumble bees species new for the Czech Republic and Slovakia (Hymenoptera: Apoidea: Bombini). Entomofauna 24 (23): 317–329. SABO P., SMETANA V. & DOBIAŠ V., 2007: Globálna zmena klímy a biologická rozmanitosť, pp. 41–50. In: Medzinárodná konferencia prírodovedných pracovníkov múzeí a pracovníkov múzeí v prírode, ŠUBOVÁ D. (ed.) Slovenské múzeum ochrany prírody a jaskyniarstva, Liptovský Mikuláš 2007, 63 pp. SÁROSPATAKI M., NOVÁK J. & MOLNÁR V., 2005: Assessing the threatened status of bumble bees species (Hymenoptera: Apidae) in Hungary, Central Europe. Biodiverzity and Conservation 14: 2437–2446. SMETANA V., 2004 Osy (Hymenoptera: Vespidae) v Národnom parku Muránska planina. Reussia 1 (Suppl. 1): 225– 232. SMETANA V. & ŠIMA P., 2005: Pyrobombus haematurus Kriechbaumer, 1870 – nový druh čmeliaka (Hymenoptera: Bombidae) na Slovensku. Entomofauna carpathica 17: 123–124. STRAKA J., 2007: Dlouhodobé změny fauny blanokřídlého hmyzu (Aculeata) v České republice, pp. 17–18. In: Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku 3, DVOŘÁK L. & MALENOVSKÝ I. (eds) sborník z konference, Moravské zemské muzeum Brno, 7–8. června 2007.
Mravenci ve sbírkách českých, moravských a slezských muzeí PAVEL BEZDĚČKA & KLÁRA BEZDĚČKOVÁ Na konci 20. a na začátku 21. století nastal prudký rozvoj světové myrmekologie, zejména v systematice, ekologii, sociobiologii a genetice.K 12. 5. 2008 se uvádí 12 380 druhů mravenců (antbase. org). Systematické změny (zejména popisy nových druhů) neprobíhají pouze v tropické myrmekofauně, ale dosti zásadně se týkají i myrmekofauny střední Evropy. V poslední dvaceti letech byly publikovány zásadní revize rodu Myrmica, podrodu Chthonolasius, podrodu Lasius s. str., podrodu Coptoformica, skupiny Tetramorium chefteki a skupiny Formica cinerea. Ke změnám přispěly výrazně i další počiny taxonomů, zejména: 24
1982: Lasius jensi Seifert, 1982 – sp. n. 1983: Lasius myops Forel, 1894 – změna taxon. a ekol. statutu a první popis samců (Seifert) 1984: Tapinoma ambiguum Emery, 1925 a T. erraticum (Latreielle, 1798) – změna metodiky determinace (Seifert); Myrmica rugulosoides Forel, 1915 a Myrmica scabrinodis Nylander, 1846 – synonymie (Seifert) 1989: Camponotus herculeanus (Linnaeus, 1758) a Camponotus ligniperda (Latr., 1802) – změna metodiky determinace (Seifert) 1991: Lasius platythorax Seifert, 1991 – sp. n. 1992: Lasius psammophilus Seifert, 1992 – sp. n.; Lasius paralienus Seifert, 1992 –sp. n. 1993: Myrmica microrubra Seifert, 1993 – sp. n.1995: Leptothorax nylanderi slavonicus Seifert, 2005 – ssp. n.; Leptothorax saxonicus Seifert, 1995 – ssp. n.1996: Formica paralugubris Seifert, 1996 – sp. n. 1997: Formica lusatica Seifert, 1997 – sp. n., Lasius nitidigaster Seifert, 1997 – sp. n. 2000: Myrmica lonae Finzi, 1926 – oddělení od Myrmica sabuleti, 1861 (Seifert); oddělení Leptothorax nylanderi (Foerster, 1850) a Leptothorax crassispinus Karavajevi, 1926 (Radchenko) 2003: oddělení Hypoponera punctatissima (Roger, 1859) a H. schauinslandi (Emery,1899) (Seifert); oddělení Ponera testacea Emery, 1895 a Ponera coarctata (Latreille, 1802) (Csösz &Seifert); Lasius austriacus sp.n., Schlick-Steiner, B. C., F. M. Steiner and Schoedl, 2003 2004: Tetramorium hungaricum, Röszler, 1935 – redeskripce (Markó & Czösz); oddělení Formica picea Nylander, 1846 od Formica candida Smith, 1878 (Seifert) 2006: oddělení Temnothorax saxonicus (Seifert, 1995) a Temnothorax sordidulus (Müller, 1923 (Seifert) od 2006: spory o podrody rodu Formica, o samostatnost Tapinoma erraticum a Tapinoma ambiguum, Formica pressilabris a Formica foreli, Formica picea a Formica candida; nevyjasněnost systematiky rodu Bothriomyrmex. Již tento neúplný výčet změn poukazuje na nezbytnost moderní revize všech sbírkových materiálů. O to se snažíme v rámci projektu „Myrmekologické sbírky českých, moravských a slezských muzeí – pramenná základna pro studium biodiverzity střední Evropy“, podpořeného MK ČR (DE07PO4OMG009). Hlavním cílem projektu je provést revizi myrmekologických sbírek uložených v českých, moravských a slezských muzeích a zhodnotit jejich význam pro studium biodiverzity střední Evropy. Je tedy nutno zpracovat naše muzejní sbírky a podle možností prozkoumat i další zdroje (sbírky universit, fyzických osob a také muzeí ze sousedních zemí) obsahující doklady myrmekofauny z území České republiky. U významných a sporných dat prověřujeme současný výskyt mravenců na historických lokalitách a provádíme následný rozbor důvodů případné absence či změn početnosti těchto druhů.Po provedené revizi (popř. determinaci) předáváme výsledky příslušnému kurátorovi sbírky a nabízíme příspěvek do regionálního odborného tisku. Zásadním výstupem projektu bude vytvoření jednotné databáze obsahující veškerá historická i současná data týkající se naší myrmekofauny, vytvoření aktuálního checklistu mravenců ČR a návrhu změny červeného seznamu. Získaná data budou přístupna nejen formou jednotné databáze, ale i prostřednictvím publikovaných příspěvků a připravované webové stránky.
25
Lumci (Hymenoptera: Ichneumonidae) a jejich výzkum v ČR KAMIL HOLÝ Lumci patří mezi nejpočetnější čeledi hmyzu s odhadovaným počtem druhů okolo 60 000 (TOWNES 1969), z nichž bylo do roku 2004 popsáno 23 331 druhů v 1531 rodech (YU et al. 2005). Larvy žijí ekto- či endoparaziticky v larvách a kuklách hmyzu, vzácně též v pavoucích a jejich vaječných kokonech. Jsou převážně oligofágní nebo polyfágní, žijící jako primární parazité, či hyperparazité a kleptoparazité (KAŽMIERCZAK 2004). Hostitelé – nejvíce hostitelů je známo z řádu motýlů (3858 druhů) a blanokřídlých (1198), následováno brouky (594), mouchami (315), pavouky (174), síťokřídlými (78) a chrostíky (21). Lumci jsou rozděleni do 37 podčeledí (plus 3 fosilní), z nichž se 34 vyskytuje v Evropě. S 5781 druhy v 588 rodech (ZWAKHALS 2007) patří Evropě první místo mezi regiony ve výskytu druhů (YU et al. 2005). Intenzivním výzkumem lumků na území bývalého Československa se zabývalo pouze několik entomologů, kteří se zaměřili hlavně na faunistiku a systematiku (Gregor, Obrtel), popřípadě na lumky cizopasnící u lesních škůdců (Kolubajiv). V posledním půlstoletí se výzkumu lumků intenzivně věnuje Šedivý, který publikoval četné práce o systematice, faunistice a ekologii lumků u nás i ve světě a zpracoval kompletní Checklist pro území bývalého Československa. V posledních letech začal studovat lumky Zeman, publikující nálezy nových druhů pro ČR a SR a průzkumy chráněných území. V České republice jsou zastoupeny všechny podčeledi lumků vyskytující se v Evropě s přibližným počtem 1927 druhů (HOLÝ 2008), ale tento počet je silně podhodnocen a dalším průzkumem muzejních sbírek a neprozkoumaných přírodních lokalit bude navýšen o několik set dalších druhů. Literatura HOLÝ K., 2008: Hymenoptera of the Czech Republic. http://hymenopteracz.sweb.cz/ KAŽMIERCZAK T., 2004: Checklist of Ichneumonidae (Hymenoptera) of Poland. Electronic Journal of Polish Agricultural Universities, Forestry 7 (2): 1–63. TOWNES H., 1969: The genera of Ichneumonidae, part 1. Memoirs of the American Entomological Institute 11: 1–300. YU D.S., ACHTERBERG C. VAN & HORSTMANN K., 2005: World Ichneumonoidea 2004. Taxonomy, biology, morphology and distribution (Ichneumonidae). Taxapad 2005 (Scientific names for information management) Interactive electronical catalogue on DVD/CD-ROM. Vancouver ZWAKHALS K., 2007: Fauna Europaea: Ichneumonidae. In: Fauna Europaea: Symphyta & Ichneumonoidea, ACHTERBERG K. VAN (ed.) Fauna Europaea version 1.3, http://www.faunaeur.org
Širopasí blanokřídlí (Hymenoptera, Symphyta) Krkonošského národního parku – předběžná zpráva KAREL BENEŠ Úvod Podřád širopasých (Symphyta) tvoří vývojově nejstarší podřád řádu blanokřídlých a dle současného stavu znalostí je ve fauně České republiky zastoupen přibližně 700 druhy (GREGOR & BAŤA 1940–42, BENEŠ 1989, PÁDR 1990, MACEK in litt.). Dosavadní faunistické údaje zahrnují v převážné míře teplejší polohy Čech a Moravy, údaje z horských oblastí jsou velice kusé. Některé skupiny širopasých (Nematinae, Trichiosoma) mají směrem k severu mnohem bohatší druhové spektrum a dosahují 26
svého maxima v zóně severského jehličnatého lesa a tundry. Vzhledem k obdobným podmínkám v montánní a subalpinní zóně střední a jižní Evropy lze i zde předpokládat podobné druhové složení a výskyt mnoha glaciálních reliktů. Jejich výskytu v těchto oblastech však bylo dosud věnováno poměrně málo pozornosti. BENSON (1961) podal prvé soubornější údaje především ze švýcarských Alp, SCHEDL (1967) v ekologicky pojaté práci obsáhle zpracoval faunu širopasých blanokřídlých subalpinské a alpinské zóny Ötztalerských Alp v Rakousku (Tyrolsko), ROLLER et al. (2006) publikoval soupis Symphyt Nízkých Tater. Řada těchto druhů má cirkumpolární rozšíření a je uvedena v přehledu holarktických druhů (BENSON 1962) a v katalogu severoamerických blanokřídlých (SMITH 1979). Doklady o výskytu blanokřídlých včetně širopasých z území Krkonoš (s výjimkou čmeláků) prakticky chybí. Jediné údaje z této oblasti uvádějí GREGOR & BAŤA (1940–42), kteří však druhy, vyskytující se mimo hranice tehdejšího protektorátu uvádějí pouze okrajově, bez bližšího udání lokality. Uvádějí celkem 19 druhů, u kterých však doklady v depozitáři Entomologického oddělení Národního muzea v Praze nebo Východočeského muzea v Hradci Králové většinou chybí. Tyto údaje jsou z větší části založeny na sběrech, které později publikoval OBENBERGER (1952) v rámci celkového přehledu fauny Krkonoš a který jmenovitě uvádí 15 druhů, včetně druhů chybně interpretovaných a forem, považovaných dnes za samostatné druhy. BENEŠ (1969) zpracoval nálezy hálek rodů Phyllocolpa, Pontania a Euura, převážně na základě revize sbírky prof. Baudyše (Brno). Řada lesnických entomologů (MARTINEK 1968 – zde další literatura) věnovala pozornost výskytu a gradacím smrkových ploskohřbetek a hřebenule ryšavé (Neodiprion sertifer), škodící na kleči. V posledních letech jsou evidovány zásahy proti ploskohřbetce smrkové (BLAŽEK 2006). Ve snaze podat co nejúplnější obraz fauny širopasých blanokřídlých byly zrevidovány krkonošské sběry Krkonošského muzea ve Vrchlabí, Východočeského muzea v Hradci Králové a Národního muzea v Praze. V posledním případě bylo před vlastní revizí nutno prohlédnout lokalitní štítky celé Gregorovy sbírky Symphyt, což byla práce značně zdlouhavá a nepříliš efektivní. Dosud bylo na území KRNAP zjištěno přes 160 druhů. Jejich seznam je založen především na vlastních, více méně náhodných sběrech při krátkých návštěvách Krkonoš, převážně v osmdesátých letech minulého století a letos bude pokračovat. Dokladový materiál bude uložen ve sbírkách Krkonošského muzea ve Vrchlabí. Vegetační poměry Krkonoš Přestože Krkonoše svou nadmořskou výškou patří mezi středohory, v nejvyšších partiích nad 1500 m je již náznak alpinského pásma. Nejníže položené části národního parku přibližně do 700 m patří submontánní zóně, která je značně ovlivněna lidskou činností. Montánní pásmo, tvořené dnes převážně poměrně monotónním smrkovým lesem má horní hranici přibližně kolem 1200–1300 m, subalpinské pásmo tvoří hřebenové, původně kosodřevinou porostlé pláně, v karech však sestupuje i hluboko pod hranici 1200 m. Fungováním anemo-orografických systémů (JENÍK 1961) je silně ovlivněna vertikální zonace vegetace v závětrných partiích karů. Pochopením funkce anemo-orografických systémů Krkonoš se i důvody rozšíření zdejších bezobratlých stávají mnohem snáze pochopitelnými, zejména když se na otázky vývoje fauny tohoto pohoří díváme z geomorfologického a paleoklimatologického hlediska. Vegetace hřebenových partií subalpinského pásma nad horní hranicí lesa je poměrně chudá, převážně acidofilní, bohatší pouze na výchozech bazických hornin. Obdobně faunisticky i floristicky chudé jako výše uvedené urychlující vrcholové části AOS jsou i vodící návětrná údolí montánních poloh. Zcela odlišného charakteru jsou v důsledku dlouhodobé činnosti AOS závětrné turbulentní svahy, většinou karového charakteru. Zde se prvky subalpinské vegetace, sestupující v karech místy až na 1000 m, mísí s prvky montánního až kolinního stupně, které tu ve většině případů dosahují nečekaného výškového maxima svého rozšíření (JENÍK l.c., ŠOUREK 1969). Právě toto bohatství druhů různé provenience, které se díky specifickému mikroklimatu a zvláštním ekologickým podmínkám karů vyskytuje na malé ploše a zdánlivě je v rozporu s jakoukoli zonací vegetačních pásem, tak jak jsou 27
pro horské systémy všeobecně uváděny, je pro Krkonoše (ale i Jeseníky) typické. Tímto soužitím druhů s rozdílnými ekologickými nároky, které se za normálních podmínek nevyskytují společně na jednom stanovišti, vznikají známé „krkonošské zahrádky“, nápadné svým mimořádným bohatstvím rostlinných druhů. Tak např. jen z Úpské jámy je uváděno 220 druhů vyšších rostlin, které zde rostou ve společenstvech, jež se jinde nevyskytují. Na podobné obtíže s hodnocením vertikální zonace výskytu, jako mají botanici, narážejí ve svých pracech přirozeně i zoologové, pokoušející se o typizaci vertikálních pásem výskytu živočichů v Krkonoších (OBENBERGER 1952 a další). V důsledku extrémních podmínek, zejména teplotních, ale i vyššího UV záření, je variabilita horských populací mnohem vyšší než v mírnějších polohách, častěji se vyskytují melanické formy (viz Acantholyda flaviceps) a liší se i strukturou, která je u melanických forem zpravidla hrubší. Také rozměry jedinců horských populací bývají menší, ve srovnání s populacemi z nižších poloh je často nápadné i výrazně delší ochlupení. Druhy tribu Euurini (Nematinae) jsou většinou striktně vázány na jednotlivé druhy vrb a dříve uváděné druhy jsou dnes považovány za komplexy blízce příbuzných, morfologicky často jen nezřetelně definovaných druhů. Jsou uváděny pouze druhy, zjištěné na území KRNAP a v blízce přilehlém okolí. Vzhledem k značné vertikální zonaci lokalit (přibližně od 700 m do 1450 m) a zvláštnímu reliefu Krkonoš, jsou zastoupeny druhy různé provenience. V nejnižších polohách se na jižních svazích vyskytují počátkem léta i druhy označované jako teplomilné. Tyto druhy jsou zpravidla eurytopní a jejich výskyt je určen především výskytem živných rostlin. Jsou to nejčastěji polyfágní, zpravidla ubikvistické druhy s transpalearktickým nebo dokonce holarktickým rozšířením. Procento holarktických druhů směrem k severu a do hor nápadně vzrůstá, v dokladovém materiálu jsou zastoupeny 35 druhy, tj. více než 22%. Nejhojněji jsou zastoupeny druhy s širokým eurosibiřským rozšířením, vázané na pás boreálního jehličnatého lesa a doprovodné listnaté dřeviny (zejména Betula, Salix, Populus, Alnus, Sorbus), rostoucí na přirozených mýtinách, jako jsou mokřady, prameniště, lavinové dráhy a rašeliniště, nebo na druhotných mýtinách, vzniklých polomy, kácením a pod., dále druhy vázané na četné zde rostoucí byliny. V osmdesátých letech minulého století dochází k značným změnám druhového spektra v důsledku hynutí smrku a rozvoji bylinného a křovinného patra. Dosud je k dispozci velmi málo dokladů z nejvyššího, subalpinského pásma nad přirozenou horní hranicí lesa. Velmi málo údajů je o druzích vyloženě arkto-alpinních, vyskytujících se pouze v otevřeném nezastíněném terénu subalpinních poloh. Je však třeba brát v úvahu, že se jedná o drobné a nenápadné, většinou tmavě zbarvené druhy, snadno unikající pozornosti a mající krátkou dobu výskytu imag, často velmi časně s nástupem vegetace. Více než polovina zjištěných druhů je vázána na dřeviny. Nejvíce druhů se vyvíjí na různých druzích vrb (přes 30). Velký počet druhů (19) hostí smrk (Picea). Vyskytuje se zde několik významných, potenciálně kalamitních škůdců smrku (Cephalcia abietis, C. arvensis, Pristiphora abietina, Piconema scutellata). Řada dalších druhů patří mezi potenciálně nebezpečné a jejich přemnožení v oslabených porostech nelze též vyloučit. V uplynulých letech bylo provedeno letecké chemické ošetření napadených porostů (BLAŽEK 2004, 2006). Více než deset druhů se vyvíjí také na olši (Alnus spp.) a bříze (Betula spp.), šest druhů bylo zjištěno na kleči (Pinus mugo). Ty zde vytvářejí oddělené populace, izolované od populací vyvíjejích se na P. sylvestris. Přesto, že lze v Krkonoších očekávat více než třetinový podíl podčeledi Nematinae v celkovém zastoupení širopasých, podílí se na dosud známém počtu druhů méně než jednou čtvrtinou. Nicméně i za tohoto stavu současných znalostí lze učinit jisté závěry o skladbě fauny Symphyt Krkonoš a porovnat je s faunou Alp a severní Evropy. Z Krkonošského národního parku a přilehlých oblastí je dosud známo přes 160 druhů širopasých blanokřídlých, t.j. necelá čtvrtina druhů, známých z území celé republiky:
28
Pamphiliidae 16 druhů Argidae 4 Cimbicidae 3 Diprionidae 6 Tenthredinidae 122
Siricidae 4
Cephalciinae 8 Pamphiliinae 8
Selandriinae 12 Blennocampinae 15 Allantinae 9 Heterarthinae 5 Tenthredininae 43 Nematinae 43
Některé druhy (Eopsis beaumonti, Euura lappo) jsou z České republiky známy pouze odsud, Polynematus parvilabris je mimo Krkonoše znám pouze z oblastí cirkumpolárně za polárním kruhem. Při studiu bionomie jednotlivých druhů byly zjištěny živné rostliny a morfologicky popsána juvenilní stadia Tenthredo (Elinora) koehleri a Eopsis beaumonti. Systematický faunistický výzkum parku je velice žádoucí, zejména vzhledem k nepříznivým antropogenním vlivům na substrát i skladbu vegetačního pokryvu. To se týká nejen studované skupiny, ale všech bezobratlých, o nichž údaje, s výjimkou brouků, motýlů a pavouků prakticky chybí. Změny přírodních poměrů Krkonoš jsou způsobeny jednak v nedávných letech zvýšenou průmyslovou činností v přilehlých oblastech, dnes především eutrofizací řady lokalit v důsledku stavebních aktivit, nadměrné návštěvnosti, neukázněností návštěvníků parku a v neposlední řadě i nedostatečnými hygienickými opatřeními (např úplná destrukce původní cenné vegetace v Labské jámě pod Labskou boudou). Komplexní faunistický výzkum celého území národního parku by měl být organizovaně zahájen co nejdříve, než nenávratně zmizí řada reliktních, vývojově i ekologicky velice zajímavých druhů. Seznam literatury (v databázi autora) BENEŠ K., 1989: Symphyta. In: Checklist of Czechoslovak Insects III (Hymenoptera), ŠEDIVÝ J. (ed.) Acta Faun. Entom. Mus. Nat. Pragae 19: 13–25. BENEŠ K. & KŘÍSTEK J., 1979: Současný stav taxonomie evropských druhů čeledí Pamphiliidae, Diprionidae a Tenthredinidae (Hymenoptera, Symphyta) žijících na smrku. Acta Univ. Agricult. (Brno), Serie C (Facultas silvicult.) 48: 77–118. BENSON R.B., 1958: Arctic sawflies and the open habitat. Proc. 10th Int. Congr. Entom., 1. Montreal, 1956: 693. BENSON R.B., 1961: The sawflies (Hymenoptera Symphyta) of the Swiss National Park and surrounding area. Ergebnisse wiss. Untersuch. schweiz. Nationalparks, VII, No. 44, 36 pp,4 figs. BENSON R.B., 1962: Holarctic Sawflies (Hymenoptera: Symphyta). Bull. brit. Mus. (Nat. Hist.) Entomol. 12(8): 379– 409. BLAŽEK P., 2006: Přemnožení ploskohřbetky v roce 2006. Ročenka správy KRNAP 2006: 51–53. GREGOR F. & BAŤA L. 1940–42: Podřád Symphyta. Prodromus Hymenopterorum patriae nostrae, 4–5. Sbor. ent. odd. Zem. mus., Praha 18: 203–240, 19: 191–215, 20: 259–344. HULTÉN E., 1937: Outline of the history of arctic and boreal biota during the Quarternary period. PhD Thesis, Stockholm. JENÍK J., 1961: Alpinská vegetace Krkonoš, Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku. ČSAV Praha, 412 pp. LISTON A., 1995: Compendium of European Sawflies. Chalastos Forestry, Gottfrieding, 190 pp. LORENZ H. & KRAUS M., 1957: Die Larvalsystematik der Blattwespen (Tenthredinoidea und Megalodontoidea). Abh. Larvalsyst. Ins., 1. Academie-Verlag, Berlin. 339 pp. MARTINEK V., 1980: Zum Problem der Überverhmerung der Gemeinen Fichtengespinstblattwespe (Cephalcia abietis (L.)) in Böhmen. Rozpravy ČSAV, Řada mat. a přír. věd, Praha 90 (4): 1–165. MARTINEK V., 1991: Přemnožení poskohřbetky Cephalcia arvensis Panz. (Hymenoptera, Pamphiliidae) ve východních Čechách. Lesnictví 37: 543–570. MARTINEK V., 1992: Ploskohřbetka Cephalcia falleni (Dalm.) (Hym., Pamphiliidae) jako nový škůdce smrku v Orlických horách. Lesnictví 38: 205–220. 29
MASUTTI L. & COVASSI M., 1978: Imenotteri sinfiti di habitat forestali e montani del Friuli. Redia 61: 107–173. OBENBERGER J., 1952: Krkonoše a jejich zvířena. Academia, Praha. PÁDR Z., 1990: Faunistic records from Czechoslovakia. Acta ent. bohemoslov. 87: 314–318. ROLLER L. a kol., 2006: Symphyta NAPANT SCHEDL W., 1976: Untersuchungen an Pflanzenwespen (Hymenoptera: Symphyta) in der subalppinen bis alpinen Stufe der zentralen Ötzaler Alpen (Tirol, Österreich). Veröff. Univ. Innsbruck, 103. Alpin-Biologische Studien, VIII. 88 pp. SMITH D.R., 1979: Symphyta. In: Catalog of Hymenoptera in America North of Mexico, 1, KROMBEIN K.V. (ed.) Smith. Inst. Press, Washington, D.C., pp. 3–137. ŠOUREK F., 1969: Květena Krkonoš. Academia, Praha, 452 pp. VERŽUCKIJ B.N., 1966: Pililščiki Pribajkalja. Moskva, 163 pp. ŽELOCHOVCEV A.N., 1988: Symphyta. In: Opredelitel nasekomykh Evropeiskoi chasti SSSR, 3. Hymenoptera, 6, ŽELOCHOVCES A.N., TOBIASV.I. & KOZLOV M.A. (eds) Nauka, Leninghrad, 268 pp. (in Russian)
Hnízdní chování včely Andrena vaga KATEŘINA REZKOVÁ Přednáška přiblíží současný projekt, na kterém pracuji společně s Jakubem Strakou a dalšími kolegy, zaměřený na hledání a interpretaci preadaptací samotářských včel pro eusociální, komunální a obligátně parazitické chování. Současným modelem je solitérní druh Andrena vaga, část výzkumu proběhla i na druhu Anthophora plumipes, pro další sezóny je plánováno rozšíření o další druhy (nejspíše z rodů Ceratina a Lasioglossum). Jedním z hlavních cílů studia druhu Andrena vaga bylo sestavení specifické matice typických prvků hnízdního chování, která by byla využitelná pro mezidruhové porovnání. Takovéto srovnání druhů na různých úrovních sociality může napovědět mnoho o tom, co se změnilo a co zůstalo stejné během vývoje směrem k socializaci. Přestože se předpokládá, že solitarita byla výchozím bodem k evoluci každé sociální skupiny, samotářské druhy jsou ve vědeckých studiích často opomíjené. Andrena vaga je časně jarní oligolektický druh specializovaný na vrby (Salix spp.). Hnízdí obvykle ve velikých agregacích na písčité půdě. Jedna hnízdní agregace této včely (lokalita Sv. Václav, Čelákovice) byla intenzivně pozorována v průběhu dvou celých hnízdních období (jaro 2007 a 2008). Jednotlivé samice byly individuálně značeny pomocí kombinace tří barevných bodů (dva na hrudi, jeden na zadečku), shodnou barevnou kombinací byly označeny i jejich vchody do hnízd. U označených jedinců byly sledovány následující typy chování: zahrabávání hnízda a odlet, přílet (s pylem či bez), hrabání nutné pro vniknutí do hnízda, hledání (searching) – samice prolétá pomalu hnízdištěm bez zjevného cíle, návštěva či usurpace cizího hnízda, opravy hnízda. U každé pozorované aktivity byl zapisován přesný čas a délka jejího trvání. Každý den byla též provedena kontrola hnízd za účelem zjištění konkrétního majitele, což umožnilo monitorovat usurpace hnízd a zakládání nových hnízd. Všechna získaná data byla uspořádána do tabulky pro následné statistické zpracování. Dalším cílem bylo zjistit, zda se u sledovaného druhu vyskytuje hnízdní parazitismus. Pro tento výzkum jsme vyvinuly novou metodiku – kombinaci specifického značení pomocí imunoglobulinů a analýzy maternity pomocí mikrosatelitů. Každá samice byla při každém příletu s pylem postříkána směsí netoxického fluorescenčního prášku a imunoglobulinů G. Takto kontaminovaný pyl pak sloužil jako specifická značka podzemních buněk náležících hnízdu jedné matky. Přítomnost IgG značek v pylu byla po vykopání všech buněk na konci sezóny zjištěna pomocí specifických sekundárních protilátek testem ELISA, fluorescenční prášek byl detekován pod UV světlem pomocí speciálních filtrů. Pro genetickou charakterizaci jedinců budou v příštím roce využity mikrosatelitové lokusy (délkově velice polymorfní 1–4 párů bází dlouhé opakující se sekvence DNA), pro tento druh již dříve popsané. Touto metodou budeme schopni určit jedince, který zakládal hnízdní buňku, všechny matky larev v hnízdě, poměr pohlaví potomků i počet otců potomstva od jedné matky. Pokud analýza maternity 30
prokáže přítomnost cizího potomka v hnízdě, které podle IgG značení patřilo prokazatelně jiné matce, může to být pokládáno za jasný důkaz existence hnízdního parasitismu u sledovaného druhu. Projekt v současné době není ještě ukončen, hodnocení dat teprve probíhá, proto výsledky v době konání konference ještě nejsou k dispozici. Během sezony 2007 jsme však již dokázali existenci usurpací hnízd (asi 10 % sledovaných hnízd bylo prokazatelně usurpováno, dalších 13 % hnízd bylo během sezóny usurpací ohroženo). Závěrem bychom rádi požádali o případné sdělení informace o jakémkoli hnízdišti včel druhů Andrena vaga a Anthophora plumipes na území Česka i Slovenska, které zjevně čítá 10 a více jedinců. Budeme rádi i za informaci o hnízdištích jiných druhů včel, které by se případně dali v budoucnu studovat.
31
Adresář českých a slovenských zájemců o blanokřídlé Jan BATELKA, Nad Vodovodem 16, CZ-10000 Praha 10, e-mail:
[email protected], telefon: 736280962, specializace: Apoidea, Strepsiptera Karel BENEŠ, Osvobození 366, CZ-26100, Příbram 7, e-mail:
[email protected], specializace: Symphyta Jiří BERKOVEC, Plaská 19, CZ-32327 Plzeň, e-mail:
[email protected], telefon: 377526535, specializace: Ichneumonidae na dřevokazném hmyzu, Siricidae Pavel BEZDĚČKA, Přírodovědné oddělení, Muzeum Vysočiny, Masarykovo nám. 55, CZ-58601, Jihlava, e-mail:
[email protected], telefon: 724285355, specializace: Formicidae Klára BEZDĚČKOVÁ, Přírodovědné oddělení, Muzeum Vysočiny, Masarykovo nám. 55, CZ58601, Jihlava, e-mail:
[email protected], telefon: 567573894, specializace: Formicidae Lukáš BLAŽEJ, Správa CHKO Labské pískovce, Teplická 424/69, CZ-40502 Děčín, e-mail: lukas.
[email protected], telefon: 412518202, 739089629, specializace: Sphecidae, Crabronidae Petr BOGUSCH, Katedra biologie, Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové, Rokitanského 62, CZ-50300, Hradec Králové, e-mail:
[email protected], telefon: 493331244, 775960131, specializace: Apoidea, Mutillidae, faunistika ostatních „Aculeata“ Tomáš DANĚK, Filosofická fakulta, Masarykova Univerzita v Brně, Arna Nováka 1, CZ-60200 Brno, e-mail:
[email protected], specializace: Apidae, Bombinae Jan DEVÁN, Adamovské Kochanovce 195, SK-91305 Melčice-Lieskové, specializace: Formicidae Pavol DEVÁN, Správa CHKO Biele Karpaty, Trenčianska ul. 31, SK-91441 Nemšová, e-mail:
[email protected], telefon: 326598387, specializace: Sphecidae, Pompilidae, Eumenidae, Vespidae, Chrysididae Libor DVOŘÁK, Správa NP a CHKO Šumava, Sušická 399, CZ-34192 Kašperské Hory, e-mail:
[email protected],
[email protected], telefon: 376331525, 608172434, specializace: Vespidae Jan ERHART, Parazitologický ústav AV ČR, Branišovská 31, CZ-37005 České Budějovice, e-mail:
[email protected], telefon: 387775438, 605140340, specializace: Aculeata na pavoucích Jiří HALADA, Hamr 97, CZ-37804 Chlum u Třeboně, e-mail:
[email protected], telefon: 384797713, 723649363, 235514766 (Praha), specializace: Sphecidae, Cerceris (celosvětově) Marek HALADA, M. Chlajna 5, CZ-37005 České Budějovice, telefon: 602180043, e-mail:
[email protected], specializace: Chrysididae, faunistika Milada HOLECOVÁ, Katedra zoológie Prírodovedeckej fakulty UK, Mlynská dolina B1, SK-84215 Bratislava, e-mail:
[email protected], telefon: 00421260296249, 00421910593950, specializace: Formicidae Jaroslav HOLUŠA, VÚLHM Jíloviště-Strnady, pracoviště Frýdek-Místek, Nádražní 2811, CZ73802 Frýdek-Místek, e-mail:
[email protected], telefon: 558628647, specializace: Symphyta, Sphecidae, Chrysididae Kamil HOLÝ, Sportovní 167, CZ-58281 Habry, e-mail:
[email protected], telefon: 731421266, specializace: Symphyta, Ichneumonidae Jan HRČEK, Biologická fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, CZ-37005 České Budějovice, e-mail:
[email protected], telefon: 604159076, specializace: ekologie parazitoidů Milan JANDA, Biologická fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, CZ-37005 České Budějovice, e-mail:
[email protected], telefon: 777322291, specializace: ekologie a etologie Formicoidea Petr JANŠTA, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Viničná 7, CZ-12844 Praha 2, e-mail:
[email protected], telefon: 776582280, specializace: Chalcidoidea Zdeněk KARAS, Jáchymovská 345, CZ-37344 Zliv, e-mail:
[email protected], telefon: 387993832, 608154347, specializace: Aculeata Stanislav KOMÁREK, Katedra filosofie a dějin přírodních věd, Přírodovědecká fakulta, Univerzita 32
Karlova v Praze, Viničná 7, CZ-12844, Praha 2, e-mail:
[email protected], telefon: 607824348, specializace: mimetické jevy Olga KOMZÁKOVÁ, VUPT spol. s r.o., Troubsko, Zahradní 1, CZ-664 41, Troubsko, e-mail:
[email protected], specializace: Apidae: Bombus spp. Pavel LAUTERER, Entomologické oddělení, Moravské zemské muzeum, Hviezdoslavova 29a, CZ627 00 Brno-Slatina, e-mail:
[email protected], specializace: Dryinidae, Formicoidea, Strepsiptera. Peter LIŠKA, Katedra ekosozológie a fyziotaktiky, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského v Bratislave, Mlynská dolina, SK-84215 Bratislava 4, e-mail:
[email protected], telefon: 260296411, specializace: Sphecidae, Pompilidae Aurel LOZAN, Entomologický ústav AV ČR, Branišovská 31, CZ-37005 České Budějovice, e-mail:
[email protected], specializace: Braconidae Jozef LUKÁŠ, Katedra ekológie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského v Bratislave, Mlynská dolina, SK-84215 Bratislava 4, telefon: 260296479, specializace: Apoidea, Sphecoidea Igor MALENOVSKÝ, Entomologické oddělení, Moravské zemské muzeum, Hviezdoslavova 29a, CZ-62700, Brno-Slatina, e-mail:
[email protected], telefon: 545218277, specializace: Strepsiptera Jan MACEK, Národní muzeum, Golčova 1, CZ-14800 Kunratice, e-mail:
[email protected], telefon: 244911374, specializace: Aculeata, Proctotrupoidea, Symphyta Petr MILES, Sídliště 724, CZ-54371 Hostinné, e-mail:
[email protected], telefon 606476372, specializace: Formicidae Pavel PECH, Biologická fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, CZ-37005 České Budějovice, e-mail:
[email protected], telefon: 605354389, 724941318, specializace: myrmekofilie: Lycaenidae Luboš PRUNER, Hodonínská 63, CZ-32300 Plzeň, e-mail:
[email protected], telefon: 606737470, 377534563, specializace: informatika v entomologii, Apoidea: Bombinae Antonín PŘIDAL, Ústav zoologie a včelařství, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Zemědělská 1, CZ-61300 Brno, e-mail:
[email protected], telefon: 545133248, specializace: Apoidea, včelařství Ladislav ROLLER, Zoologický ústav Slovenské akadémie vied, Dúbravská 9, SK-84506 Bratislava, e-mail:
[email protected], telefon: 421 0259302640, specializace: Symphyta Kateřina REZKOVÁ, Katedra zoologie, Oddělění entomologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Viničná 7, CZ-12844 Praha 2, e-mail:
[email protected], telefon: +420 608148420, specializace: Apoidea (etologie a hnízdní chování solitérních včel) Martin ŘÍHA, Čelakovského 14, CZ-61500 Brno, e-mail:
[email protected], telefon: 549242342, 732434076, specializace: Crabronidae: Crabronini et Oxybelini Vladimír SMETANA, Tekovské muzeum, Sv. Michala 40, SK-93401 Levice, e-mail:
[email protected], telefon: 0366312112, specializace: Apoidea: Bombinae, Vespidae: Polistinae et Vespinae, Sphecoidea Miroslav SRBA, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Viničná 7, CZ-12844 Praha 2, e-mail:
[email protected], telefon: 604402160, specializace: Sphecoidea Petr STARÝ, Entomologický ústav AV ČR, Branišovská 31, CZ-37005 České Budějovice, e-mail:
[email protected], telefon: 387775311, specializace: Braconidae-Aphidiinae (biosystematika, ekologie, biologický boj se mšicemi). Jakub STRAKA, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Viničná 7, CZ-12844 Praha 2, e-mail:
[email protected], telefon: 728445448, specializace: Aculeata Jaromír STREJČEK, Mládežnická 3063, CZ-10600 Praha 2, specializace: Bethylidae, Dryinidae Josef ŠEDIVÝ, Stochovská 725/ 58, CZ-16100 Praha 6 – Ruzyně, e-mail:
[email protected], telefon: 325316375, 776759375, specializace: Ichneumonidae Peter ŠIMA, Nábrežná č. 4, SK-940 73 Nové Zámky, e-mail:
[email protected], telefon: 33
0356445390, specializace: Bombinae (chov, trofické interakcie, faunistika) Bořek TKALCŮ, Štěchovická 5, CZ-10000 Praha 10 Strašnice, telefon: 274815653, 721625238, specializace: Apoidea: Apidae, Megachilidae Pavel TYRNER, Gymnázium TG Masaryka, Studentská 640, CZ-43601 Litvínov, e-mail:
[email protected], telefon: 476753023 (práce), 476755013 (domů), 777859177, specializace: zejména Chrysididae, Sphecoidea a Tiphiidae, méně ostatní Aculeata Adam VÉLE, Katedra ekologie a ŽP, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, tř. Svobody 26, CZ-77146 Olomouc, e-mail:
[email protected], tel.: 737309406, specializace: Formicoidea Dušan VEPŘEK, Nábřeží Dr. E. Beneše 2, CZ-75000 Přerov, e-mail:
[email protected], telefon: 581735729, specializace: Sphecoidea Dalibor VŠIANSKÝ, Výzkumný ústav stavebních hmot, Hněvkovského 65, CZ-61700 Brno. e-mail:
[email protected], telefon: 543529348, 776365633, specializace: Apoidea: Andrena spp., Nomada spp. Petr WERNER, Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Drnovská 507, CZ-16106 Praha 6, e-mail:
[email protected], telefon: 233022348, 604 205 604, specializace: Formicoidea Michal WIEZIK, Technická univerzita Zvolen, T. G. Masaryka 24, SK-960 53 Zvolen, Slovenská republika, e-mail:
[email protected], specializace: Formicoidea Jiří ZEMAN, Katedra ekologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Viničná 7, CZ-12844 Praha 2, e-mail:
[email protected], telefon: 607903809, specializace: Formicidae (ekologie lesních mravenců) Vladimír ZEMAN, Tomáškova 421, CZ-50004 Hradec Králové, telefon: 732747096, specializace: Ichneumonidae. Zdislava ŽÁKOVÁ, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Viničná 7, CZ-12844 Praha 2, e-mail:
[email protected], telefon: 602406770, specializace: ekologie a etologie včel
34
