Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Vývoj trestnosti u daňové kriminality za doby působnosti trestního zákoníku Bakalářská práce
Autor:
František Hartman Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
JUDr. Anežka Forstová
Duben, 2014
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Bzenci dne 10. 4. 2014
František Hartman
Srdečně děkuji vedoucí bakalářské práce JUDr. Aneţce Forstové, za cenné a fundované připomínky a čas věnovaný metodickému vedení při tvorbě této bakalářské práce a v neposlední řadě také mé manţelce Martině za její trpělivost a pochopení.
Anotace Práce pojednává o vývoji trestnosti v souvislosti s trestnými činy z daňové oblasti. Teoretická část se předně věnuje základům trestní odpovědnosti, trestnému činu, skutkové podstatě a hospodářské kriminalitě, na kterou volně navazuje část zaměřená na vymezení základních pojmů z oblasti daňové problematiky s přímou návazností na daňové trestné činy. Praktická část práce je věnována aktuální hmotné trestně právní úpravy daňových trestných činům a rozboru jejich skutkových podstat včetně praktických příkladů. Dále jsou uvedeny chronologicky seřazené novelizace trestního zákoníku, zejména pak bliţší specifikace novelizací upravující konkrétně daňové trestné činy. V závěru práce je analyzován vývoj trestnosti u nejběţněji páchaných daňových trestných činů z kvantitativního hlediska a celkový přínos práce.
Klíčová slova: Trestní odpovědnost, trestný čin, skutková podstata trestného činu, daně, daňová kriminalita, novelizace, vývoj trestnosti.
Annotation: This
thesis deals
offenses of tax
with
the development
matters. The
theoretical
of criminality in connection part deals
with the
with
criminal
basics of criminal
liability, criminal offense, facts of a crime and economic crime. This is followed by the second part defining the basic concepts of tax issues with respect to tax offenses. The practical part describes the current substantive criminal legislation of tax offenses andanalyses their facts in issues, including case studies. The next part introduces amendments to the Criminal Code in chronological order, especially such amendments that modify particular tax offenses. In the final part, the thesis analyses the development of criminality in the most commonly committed tax
offenses in
quantitative
terms and
it
also
provides
the summary of the overall assets of the thesis.
Key words: Criminal liability, criminal offense, facts of a crime, tax, tax criminality, amendment, the development of criminality
OBSAH ÚVOD......................................................................................................................................... 7 1.
AKTUÁLNÍ ÚPRAVA DAŇOVÝCH TRESTNÝCH ČINŮ ......................................... 10 1.1
Úvod do hmotné trestněprávní úpravy ..................................................................... 10
1.1.1
Základy trestní odpovědnosti ............................................................................... 12
1.1.2
Pojem trestného činu ............................................................................................ 13
1.1.3
Znaky trestného činu ............................................................................................ 14
1.1.4
Skutková podstata ................................................................................................. 15
1.1.5
Okolnosti vylučující protiprávnost činu a jeho trestnost ...................................... 18
1.1.6
Okolnosti způsobující zánik trestní odpovědnosti ................................................ 18
1.1.7
Hospodářská kriminalita ....................................................................................... 19
1.2
Úvod do daňové problematiky ................................................................................. 22
1.2.1
Daň ....................................................................................................................... 22
1.2.2
Poplatky ................................................................................................................ 23
1.2.3
Clo ........................................................................................................................ 24
1.2.4
Daňový subjekt ..................................................................................................... 24
1.2.5
Daňová soustava ................................................................................................... 25
1.2.6
Daňová mimo trestní právní úprava ..................................................................... 26
1.2.7
Správce daně ......................................................................................................... 27
1.2.8
Daňová kontrola ................................................................................................... 28
1.2.9
Optimalizace daňové povinnosti .......................................................................... 28
1.3
2.
Daňové trestné činy .................................................................................................. 30
1.3.1
TČ dle § 240 trestního zákoníku .......................................................................... 30
1.3.2
TČ dle § 241 trestního zákoníku .......................................................................... 34
1.3.3
Ustanovení dle § 242 trestního zákoníku ............................................................. 37
1.3.4
TČ dle § 243 trestního zákoníku .......................................................................... 39
VÝVOJ TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI DAŇOVÝCH SUBJEKTŮ ZA DOBY
ÚČINNOSTI TRESTNÍHO ZÁKONÍKU ............................................................................... 42 2.1
Krátký historický exkurz a úvod k ZTOPO.............................................................. 42
2.2
K trestní odpovědnosti právnických osob ................................................................ 44
2.3
ZTOPO a odborná veřejnost ..................................................................................... 46 5
3.
CHRONOLOGICKÝ
VÝVOJ
HMOTNĚ
PRÁVNÍ
ÚPRAVY
DAŇOVÝCH
TRESTNÝCH ČINŮ ................................................................................................................ 47
4.
3.1
Chronologický přehled všech novelizací trestního zákoníku ................................... 47
3.2
Specifikace a analýza novelizací upravující daňové trestné činy ............................. 49
ANALÝZA TRESTNOSTI DAŇOVÉ KRIMINALITY OD R. 2010 ............................ 51 4.1.1
Vývoj trestnosti pro TČ dle § 240 trestního zákoníku.......................................... 52
4.1.2
Vývoj trestnosti pro TČ dle § 241 trestního zákoníku.......................................... 54
4.1.3
Vývoj institutu účinné lítosti dle § 242 trestního zákoníku .................................. 55
4.1.4
Vývoj trestnosti pro TČ dle § 243 trestního zákoníku.......................................... 56
ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 57 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY: ..................................................................................... 61 SEZNAM ZKRATEK: ............................................................................................................. 67 PŘÍLOHY ................................................................................................................................. 69
6
Úvod Tato práce je zaměřena na oblast trestního práva, která se věnuje hospodářské kriminalitě, konkrétně pak cílí na oblast trestných činů v souvislosti s daněmi. Jako téma mé bakalářské práce jsem zvolil „Vývoj trestnosti u daňové kriminality za doby působnosti trestního zákoníku“. Téma bylo zvoleno také s ohledem k mému povolání, kdy jsem od roku 2002 zaměstnancem Policie ČR a mou náplní práce je zejména vedení spisových materiálů v rámci trestního řízení. Vzhledem k zaměstnání, které vykonávám, mi přišlo zvolené téma jako velmi zajímavé a zároveň jsem přesvědčen, ţe by stanovené téma mohlo být zajímavé i pro širokou veřejnost. Dále se mi zvolená problematika jeví jako poutavá i z hlediska nedávné historie, ve které oblast trestního práva zaznamenala hned několik zásadních změn. Po roce 1989 vyvstala potřeba nutné korekce mimo jiné v oblasti trestního práva hmotného - trestního zákona z r. 19611, ale i v oblasti trestního práva procesního - trestního řádu2. Bylo třeba reagovat na změnu politického reţimu a s tím spojenou liberalizaci ekonomiky a nutností posílení ochrany lidských práv. Další významnou změnou v oblasti trestního práva hmotného pak byla úplná rekodifikace trestního zákona a přijetí zcela nové normy - trestního zákoníku3, který nabyl účinnosti k 1. 1. 2010. I tato norma však jiţ za svou krátkou dobu účinnosti prošla řadou změn. Samotná práce je rozdělena do čtyř hlavních částí. Úvodní část je věnována hmotné trestněprávní úpravě, primárně zaměřené na přiblíţení trestní odpovědnosti a s ní spojených základních pojmů (např. trestný čin, znaky trestného činu, skutková podstata ad.). S ohledem na cílenou oblast hospodářských trestných činů v souvislosti s daněmi, jsou dále v této teoreticky zaměřené části přiblíţeny také základní pojmy z oblasti daní (např. daň, poplatky, clo, daňový subjekt, správce daně, ad.). Které jsou dále následovány kapitolou zaměřenou na konkrétní trestné činy zařazené v 2. části (Zvláštní část), Hlavy 6 (Trestné činy hospodářské), Díl 2 (Trestné činy daňové, poplatkové a devizové) trestního zákoníku. Cílem práce je zmapovat vývoj trestnosti v souvislosti s ustanoveními §§ 240 aţ 243 trestního zákoníku.
1
Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
2
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
3
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
7
Ve druhé části se práce zaměřuje na vývoj trestnosti daňových subjektů od roku 2010. Tato část v první fázi zachycuje krátký historický exkurz v souvislosti s vývojem trestní odpovědností právnických osob v ČR. Dále je přiblíţena aktuální právní úprava trestní odpovědnosti právnických osob dle ZTOPO a specifika jednotlivých znaků skutkové podstaty trestných činů spáchaných právnickými osobami. V této souvislosti jsou uvedeny také příklady řešených připomínek v literatuře ze strany odborné veřejnosti v souvislosti s přijetím ZTOPO. Dále následují dvě prakticky orientované kapitoly. První z těchto praktických kapitol je zaměřena spíše na kvalitativní hledisko, kdy je chronologicky zachycen vývoj trestnosti trestního zákoníku prostřednictvím novelizací. Primárně jsou pro přehlednost uvedeny všechny dosavadní novelizace trestního zákoníku a následně jsou blíţe analyzovány novelizace s dopadem na zkoumané daňové trestné činy. Předmětem další kapitoly je zachycení kvantitativního vývoje u stanovených ukazatelů (např. počty zjištěných skutků, stíhaných a odsouzených osob či výše způsobené škody) v návaznosti na zvolené období u vybraných daňových trestných činů. Závěrem je komplexně zhodnocen vývoj trestnosti zvolených daňových trestných činů v období od roku 2010 do roku 2013 a jeho vliv na účinnost provedených novelizací trestního zákoníku.
8
9
1. Aktuální úprava daňových trestných činů Vzhledem ke zvolenému tématu práce, obecně se týkajícího vývoje trestnosti u daňových trestných činů, je tato část práce primárně zaměřena na přiblíţení hmotné trestněprávní oblasti, zejména pak na základy trestní odpovědnosti a s ní spojené základní teoretické pojmy. Následně jsou také přiblíţeny obecné pojmy z daňové oblasti, které mají se zvoleným tématem přímou souvislost a povaţuji za vhodné, tyto také krátce přiblíţit a definovat. Poslední kapitola této části je jiţ pak věnována konkrétním ustanovením v souvislosti s daňovými trestnými činy (§§ 240 aţ 243 trestního zákoníku).
1.1 Úvod do hmotné trestněprávní úpravy Trestní právo hmotné je součástí právního řádu České republiky a řadíme jej do odvětví veřejného práva. „Trestní právo hmotné je odvětvím práva, které chrání práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob, zájmy společnosti a ústavní zřízení České republiky před trestnými činy taxativně vypočtenými v trestněprávních normách.“4 Mezi prameny trestního práva hmotného řadíme všechny právní předpisy, v nichţ jsou obsaţeny normy trestního práva hmotného. Stěţejní prameny trestního práva hmotného jsou Ústava a Listina. Např. v článku 27 Ústavy je řešeno trestně právní vynětí poslanců a senátorů z působnosti orgánů činných v trestním řízení nebo např. z článku č. 39 Listiny, který zní: „Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.“ Z uvedeného vyplývá, ţe trestný čin a trestní sankce můţe být stanoven výhradně formou zákona5, nikoliv niţší formou právního předpisu. Pramenem trestního práva jsou vyhlášené a ratifikované mezinárodní smlouvy, které jsou součástí českého právního řádu, k jejichţ ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiţ je Česká republika vázána, a dále stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného neţ zákon, pouţije se mezinárodní smlouva6 (tzv. aplikační přednost). Dále je pramenem trestního práva hmotného v rámci českého právního řádu trestní zákon. Dle trestního zákoníku7 se trestním
4
JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010. s. 17. ISBN 978-
80-87212-49-3. 5
§ 12 odst. 1 trestního zákoníku
6
čl. 10 Ústavy
7
§ 110 trestního zákoníku
10
zákonem rozumí trestní zákoník, zákon o soudnictví ve věcech mládeže8 a zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim9. Vedle trestního zákona je trestní právo hmotné tvořeno také dalšími zákony
10
. Mezi prameny trestního práva řadíme také
amnestijními rozhodnutími prezidenta republiky, vydávaná na základě a v souladu s ustanovením čl. 63/1 písm. j), odst. 3 Ústavy a nálezy Ústavního soudu (týkající se zrušení celých zákonů nebo jejich částí) a ještě další právní předpisy, zejména ty, na které se např. trestní zákon přímo ve svých ustanoveních odvolává. Trestní zákoník vymezuje podmínky vzniku trestní odpovědnosti, výčet konkrétních skutkových podstat trestných činů a s nimi související trestní sankce. Trestní odpovědnost mládeţe upravuje blíţe Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe, který je vůči Trestnímu zákoníku v pozici speciálního zákona (lex specialis) 11 a proto se takové norma uţije přednostně v případě, ţe nastane rozpor při aplikaci konkrétního ustanovení.12 V souvislosti s protiprávními činy mládeţe jsou v ustanovení § 2 odst. 1) ZSVM vymezeny pojmy mládeţ, dítě mladší patnácti let a osoba mladistvého. se označuje takový čin jako provinění
13
U trestného činu spáchaného mladistvým
. Činy spáchané dítětem mladším patnácti let
označujeme za čin jinak trestný, kdy se nejedná se o trestný čin, neboť samotná trestní odpovědnost vzniká aţ dovršením patnáctého roku věku14. Trestní odpovědnost právnických osob je upravena prostřednictvím ZTOPO, kdy i v případě této právní normy se jedná o speciální zákon vůči trestnímu zákoníku.15
8
Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe, ve znění
pozdějších předpisů 9
Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších
předpisů 10
Zákon č.184/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 119/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů;
zákon č. 198/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 293/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 269/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 169/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 359/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 257/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 129/2008 Sb. ve znění pozdějších předpisů; 11
§ 1 odst. 3 ZSVM, § 109 trestního zákoníku
12
NOVOTNÝ, František a Josef SOUČEK. Trestní právo hmotné. Vyd. 3. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. s. 65-66.
ISBN 978-80-7380-291-2. 13
§ 6 odst. 1 ZSVM
14
§ 25 trestního zákoníku
15
§ 1 odst. 2 ZTOPO
11
1.1.1 Základy trestní odpovědnosti Zásada zákonnosti Latinský je tato zásada obecně vyjádřená slovy: „ nullum crimen, nulla poena sine lege“, kterou lze přeloţit: „ţádný trestný čin, ţádný trest bez zákona“.
Jedná se o jednu
z nejzákladnějších zásad trestního práva, která v rámci českého právního řádu primárně vychází jiţ z ustanovení Listiny: „Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit“16. Následně je pak tato zásada implementována i v ustanovení samotného trestního zákoníku, které zní: „Jen trestní zákon vymezuje trestné činy a stanoví trestní sankce, které lze za jejich spáchání uložit“ 17 . Z hlediska širšího evropského-trestně právního náhledu na tuto zásadu vyplývají z této obecně čtyři zákazy: a) „nullum crimen, nulla poena sine lege – scripta“, zásada zákazu vyuţití právního obyčeje jako pramene trestního práva, takovým pramenem můţe být pouze zákon b) „nullum crimen, nulla poena sine lege – stricta“, zásada zákazu analogie v neprospěch pachatele c) „nulum crimen, nulla poena sine lege – praevia“, zákaz retroaktivity trestního zákona přísnějšího d) „nullum crimen, nulla poena sine lege – certa“, určitost trestněprávních norem (zákaz neurčitosti)18 Zásada subsidiarity trestní represe Tento institut je zakotven přímo v trestním zákoníku s doslovným zněním: „Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve který nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.“ 19 Podstatným pojmem vyplývající z výše uvedeného znění trestního zákoníku je pojem společenské škodlivosti, která však není v trestním zákoníku přímo specifikovaná. Obecně se o společenské škodlivosti hovoří ve smyslu způsobilosti činu, ohrozit chráněné zájmy trestním zákonem. Vodítkem pro posouzení společenské nebezpečnosti je povaha,
16
Čl. 39 Listny
17
§ 12 odst. 1 trestního zákoníku
18
NOVOTNÝ, O., M. VANDUCHOVÁ a P. ŠÁMAL a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání.
Praha: Wolters Kluwer ČR a.s., 2010. s. 55-57. ISBN 978-80-7357-509-0 19
§ 12 odst. 2 trestního zákoníku
12
ale i samotná závaţnost činu, které jsou blíţe specifikovány „...významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem.“20 Při uplatňování státní moci prostřednictvím trestních předpisů, dochází k závaţnému zásahu a vstupu do základních lidských práv a svobod občanů tím, ţe jim trestněprávní normy samy ve formě represí způsobují újmy (např. na svobodě, na majetku, atd.). Velmi významně a zásadně tak můţou ovlivnit kvalitu jejich ţivota. S ohledem na tyto závaţné zásahy do kvality ţivota konkrétních osob, ale i jejich bezprostředního okolí, by měla být trestněprávní norma orgány činnými v trestním řízení aplikována subsidiárně aţ jako nejzazší řešení (zásada „ultima ratio“).21
1.1.2 Pojem trestného činu Trestný čin je základem trestní odpovědnosti v rámci českého právního řádu. V aktuální trestněprávní úpravě je zakotveno tzv. formální pojetí trestného činu. U formálního pojetí trestného činu dochází k posouzení jeho povahy a závaţnosti zejména dle hledisek stanovených pro určení druhu a výměry trestu uvedených v § 39 odst. 2 trestního zákoníku. Trestní zákoník definuje trestný čin, jako protiprávný čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákonem. 22 Jedná se pouze o soudně trestný čin, a pokud z některého z konkrétních ustanovení trestního zákona nevyplývá něco jiného, je trestným činem také příprava k trestnému činu, jeho pokus, organizátorství, návod a pomoc. 23 Dle trestního zákoníku se trestné činy dělí na přečiny a zločiny (příp. zvlášť závaţné zločiny). „Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny; zvlášť závažnými zločiny jsou ty
20
§ 39 odst. 2 trestního zákoníku
21
např. viz ÚSTAVNÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY. Nález ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 413/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu č. N 40/36 SbNU 433. Nalus.usoud.cz. [online]. ©2006. [cit. 28. 2. 2014]. Dostupný z: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-413-04
22
§ 13 odst. 1 trestního zákoníku
23
§ 111 trestního zákoníku
13
úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let.“24 Pokud je trestný čin spáchán mladistvým, je označován jako provinění a pokud není trestním zákonem (ZSVM) stanoveno jinak, posuzuje se dle trestního zákoníku. Dále trestní zákoník přímo ukládá, ţe k trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, není-li trestní zákonem výslovně stanoveno, ţe postačí zavinění z nedbalosti. 25 Trestní zákon rozlišuje dokonaný trestný čin od jeho nedokonané formy trestného činu, která je označuje jako pokus trestného činu. Jedná se o případy, ve kterých nedošlo k naplnění skutkové podstaty daného trestného činu ve všech trestným zákonem poţadovaných znacích, pachatel však jednal v úmyslu spáchat daný trestný čin, jeho jednání k tomuto směřovalo, ale z důvodů nezávislých na vůli pachatele nedošlo k dokonání daného trestného činu. Pokus trestného činu je stejně trestný jako dokonaný trestný čin.26 U zvlášť závaţných zločinů je trestná téţ jeho příprava, která spočívá v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání takového zločinu, např. organizování, spolčení, sroceni ad. Není-li trestním zákonem stanoveno jinak, je její příprava trestná dle trestní sazby stanovené za takový zločin.
1.1.3 Znaky trestného činu Soubor znaků trestného činu je tvořen formálními a materiálními znaky. Materiálním znakem trestného činu je společenská škodlivost, kterou je moţno obecně vyloţit jako schopnost činu ohrozit či porušit zájem chráněný zákonem. Formální znaky jsou tvořeny obecnými znaky, jsou společné pro všechny trestné činy, zejména se jedná o věk27, příčetnost28 a u mladistvých také rozumová a mravní vyspělost29; a dále typovými znaky, jsou blíţe specifikovány v rámci jednotlivých typů trestných činů, označovaných jako skutková podstata. Z výše uvedené definice trestného činu plyne, ţe obligatorním a současně přímo taxativně uvedeným znakem trestného činu je protiprávnost. Musí se tak vţdy jednat o čin nedovolený a zakázaný, a to nejen z trestněprávního hlediska, ale z hlediska našeho platného právního řádu obecně. Fakultativně pak můţe být ještě znak protiprávnosti u některých trestných činů vyjádřen přímo v rámci konkrétních skutkových podstat jednotlivých trestných činů, např.: 24
§ 14 trestního zákoníku
25
§ 13 odst. 2 trestního zákoníku
26
§ 21 trestního zákoníku
27
§ 25 trestního zákoníku
28
§ 26 trestního zákoníku
29
§ 5 odst. 1 ZSVM
14
neoprávněně, bez povolení, splnění zákonné povinnosti, v rozporu se zásadami a pravidly ad.30
1.1.4 Skutková podstata Trestný čin můţe být spáchán pouze v případech, ve kterých došlo k naplnění všech znaků konkrétní skutkové podstaty a to nejen v poţadovaném rozsahu, ale také intenzitě tak, jak je stanoveno trestním zákonem. „V tomto smyslu jsou všechny znaky skutkové podstaty stejně významné a obligatorní. Na druhé straně rozlišujeme mezi obligatorními a fakultativními znaky skutkové podstaty v tom smyslu, že za obligatorní znaky považujeme ty znaky, které nesmí chybět ve skutkové podstatě žádného trestného činu (např. objekt, jednání, zavinění), a za fakultativní znaky považujeme ty znaky, které nesmí chybět ve skutkových podstatách některých trestných činů (např. předmět útoku, prostředek činu, doba a místo činu, jeho motiv)…“31 Jedná se tedy o rozmanitou a širokou škálu znaků trestného činu, která je obecně tvořena čtyřmi základními skupinovými znaky: objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka. Individuální objekt trestného činu je obligatorně charakterizován jako právní hodnota, resp. zájem chráněný zákonem, proti němuţ daný trestný čin směřuje, např. u trestného činu Vraţda
32
- ochrana lidského ţivota; nebo Loupeţ 33 - ochrana majetku a zdraví. V těchto
případech se jedná o tzv. primární objekty. U jednotlivých skutkových podstat trestných činů však nejsou běţně tyto primární objekty výslovně uvedeny a je tedy nutno tyto dodatečně dovozovat výkladem. Fakultativně můţe být stanoveno i více objektů (tzv. sekundární objekty), např. u trestného činu Loupeţ34– ochrana majetku a ţivota. Podle stupně obecnosti se objekty dále dělí na rodové, druhové, skupinové, individuální a konkrétní. Objektivní stránka je obligatorně specifikována vţdy jednáním, následkem a příčinným vztahem mezi nimi (tzv. kauzální nexus). Za jednání se povaţuje projev vůle pachatele ve vnějším světě. Takový projev vůle můţe vycházet přímo z konání (tzv. komisivní delikty), kdy tento způsob jednání je typický pro většinu trestných činů, např. Vraţda dle § 140
30
NOVOTNÝ, František a Josef SOUČEK. Trestní právo hmotné. Vyd. 3. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. s. 85-86.
ISBN 978-80-7380-291-2 31
NOVOTNÝ, O., M. VANDUCHOVÁ a ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání.
Praha: Wolters Kluwer ČR a. s, 2010. s. 119-120. ISBN 978-80-7357-509-0 32
§ 140 odst. 1 trestního zákoníku
33
§ 173 odst. 1, odst. 2, písm. b) trestního zákoníku
34
§ 173 odst. 1, odst. 3trestního zákoníku
15
trestního zákoníku, Krádeţ dle § 205 trestního zákoníku. Za projev vůle ve vnějším světě je však povaţováno také jednání ve formě opomenutí (tzv. omisivní delikty), typicky např. u trestného činu Neposkytnutí první pomoci dle ustanovení § 150 trestního zákoníku. U některých trestných činů můţe být ještě objektivní stránka dána fakultativně dalšími znaky, jako např. místem činu (na veřejnosti přístupném místě – u Výtrţnictví § 358 trestního zákoníku), dobou činu (při porodu nebo bezprostředně po něm - u Vraţdy novorozeného dítěte matkou § 142 trestního zákoníku) nebo pouţitým prostředkem (se zbraní – u Nebezpečného vyhroţování § 353 trestního zákoníku), a dalšími. Za subjekt trestného činu je obligatorně povaţována osoba pachatele činu. Trestní zákoník taxativně stanoví, ţe: „ Pachatelem trestného činu je, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty, nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná“ 35 . Z uvedeného postavení vyplývá specifikace tzv. obecného subjektu, můţe jím být kdokoliv. U některých trestných činu jsou však fakultativně kladeny další poţadavky na subjekt, kdy se daného trestného činu můţe dopustit pouze osoba určité způsobilosti či zvláštního postavení (tzv. speciální subjekt), např. jako voják u trestných činů vojenských (uvedených v hlavě XII. zvláštní části trestního zákoníku), nebo např. jako úřední osoba - u trestných činů úředních osob (uvedených v hlavě X., díl 2 zvláštní části trestního zákoníku). Nebo dále pouze osoba s určitou specifickou vlastností (tzv. konkrétní subjekt), např. jako matka - u Vraţdy novorozeného dítěte matkou § 142 trestního zákoníku. Ve výše uvedených případech označujeme takový subjekt jako pachatele přímého, neboť se zákonem vyţadovaného jednání dopustil osobně. Takového jednání se můţe pachatel dopustit jak prostřednictvím neţivého nástroje (např. pistole) tak i ţivého nástroje (např. cvičeného psa některého z bojových plemen). Dále trestní zákoník stanovuje, ţe: „Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnosti, omyl, anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně. Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil takové osoby, která nejednala ve zvláštním úmyslu či z pohnutky předpokládané zákonem; v těchto případech není vyloučena trestní odpovědnost takové osoby za jiný trestný čin, který tímto jednáním spáchala.“ 36 . Tímto ustanovením trestního zákoníku je vymezen subjekt trestného činu ve formě nepřímého pachatele, kdy
35
§ 12 odst. 1 trestního zákoníku
36
§ 12 odst. 2 trestního zákoníku
16
v takových přídech je trestně odpovědný pouze tento nepřímý pachatel, nikoliv ţivý prostředek uţitý ke spáchání takového trestného činu. Pokud není trestním zákonem stanoveno jinak, je za pachatele povaţován i spolupachatel a účastník. 37 Za spolupachatele je povaţována osoba, která spáchala úmyslně trestný čin, společným jednáním se dvěma nebo více osobami, kdy kaţdá z nich je trestně odpovědná jako by tento čin spáchala sama.38 U dokonaného trestného činu nebo jeho pokusu, rozlišuje zákon tři formy účastenství a to organizátora, který spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil; návodce, který svým jednáním vzbudil u jiného rozhodnutí spáchat trestný čin; a pomocníka, který svým jednáním umoţnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu.39 Subjektivní stránka odráţí psychickou stránku pachatele v souvislosti s trestným činem v době jeho spáchání. Znakem subjektivní stránky je pro všechny trestné činy obligatorně zavinění, které vychází z rozumové sloţky (schopnosti uvědomění si předmětných okolností) a volní sloţky (ve formě chtění či srozumění). Fakultativně můţe být zavinění dáno i dalšími znaky jako např. motiv, pohnutka, nebo cíl. U úmyslného spáchání trestného činu je přítomnost obou výše uvedených sloţek (rozumová i volní), kdy dále rozlišujeme mezi úmyslem přímým a nepřímým. Přímý úmysl je taxativně trestním zákonem definován jako jednání, kterým chtěl pachatel, způsobem uvedeným v zákoně způsobit ohroţení či porušení zájmu chráněného trestním zákonem. Za úmysl nepřímý je povaţováno jednání pachatele, který věděl, ţe svým jednáním můţe takové porušení či ohroţení způsobit a pro případ ţe je způsobí, byl s tím srozuměn.40 Niţší formou zavinění je nedbalost, jenţ je tvořena pouze sloţkou rozumovou bez přítomnosti volní sloţky, kdy tuto dále rozlišujeme na nedbalost vědomou a nevědomou. V případě, ţe pachatel věděl, ţe můţe ohroţení nebo porušení zájmu chráněného trestním zákonem způsobit, ale spoléhal, ţe takové porušení nebo ohroţení nezpůsobí, hovoříme o nedbalosti vědomé. Pokud však nevěděl, ţe můţe svým jednáním takové porušení či ohroţení způsobit, přesto ţe o tom vědět měl a mohl, jedná se o nedbalost nevědomou.41 Skutkové podstaty se v právní nauce běţně třídí zejména podle níţe uvedených hledisek: - dle vyjádření skutkové podstaty v zákoně (popisné, odkazovací a blanketní)
37
§ 113 trestního zákoníku
38
§ 23 trestního zákoníku
39
§ 24 odst. 1 trestního zákoníku
40
§ 15 odst. 1 trestního zákoníku
41
§16 odst. 1 trestního zákoníku
17
- dle závaţnosti skutkové podstaty trestných činů (základní, kvalifikované a privilegované) - dle struktury skutkové podstaty (jednoduché, sloţité /alternativní a kumulativní/ a sloţené)42
1.1.5 Okolnosti vylučující protiprávnost činu a jeho trestnost Trestní právo hmotné, resp. trestní zákon je zaměřen na jednání subjektů, jejichţ jednání je natolik proti společensky závaţné, ţe u něj nepostačuje uplatnění jiného právního předpisu (viz § 12 odst. 2 trestního zákoníku). Takové jednání označuje obecně trestným činem. Jak jiţ bylo uvedeno výše, mezi základní typové znaky trestného činu řádíme mimo jiné protiprávnost. V souvislosti se znakem protiprávnosti jsou v nauce vedeny spory o to, zda se jedná o samostatný obecný typový znak trestného či se jedná o znak tvořící skutkovou podstatu.43 Stále však platí, ţe pokud u konkrétního jednání znak protiprávnosti není naplněn, nemůţe se jednat o čin trestný. Můţeme se však setkat s jednáním, které z kvantitativního hlediska na poţadované znaky trestného činu, vykazuje v plném rozsahu všechny znaky skutkové podstaty, kdy však u tohoto jednání evidujeme úplnou či částečnou absenci poţadovaného stupně společenské škodlivosti. Pro případ jednání s částečnou absencí poţadovaného stupně společenské škodlivosti, nepůjde zpravidla o trestný čin, ale o niţší formu protiprávního jednání, např. o přestupek, či jiný správní delikt (v rámci jiného právního odvětví – občanskoprávního, správního, ad.). Za určitých okolností můţe dále nastat stav, ve kterém schází poţadovaný stupeň společenské škodlivosti zcela. V takovém případě nepůjde o protiprávní jednání vůbec. Takové okolnosti označujeme jako okolnosti vylučující protiprávnost. Tyto okolnosti jsou taxativně přímo upravené hlavě III. obecné části, trestního zákoníku44, ale i v dalších ustanoveních zvláštní části trestního zákoníku45.
1.1.6 Okolnosti způsobující zánik trestní odpovědnosti V souvislosti s okolnostmi vylučující protiprávnost je nutno rozlišovat ještě další podstatné okolnosti, které mají také zásadní podstatný vliv na trestní odpovědnost (vedoucí aţ k zániku trestnosti činu). Důleţitým odlišením od okolností vylučujících trestní odpovědnost je, 42
NOVOTNÝ, O., M. VANDUCHOVÁ a P. ŠÁMAL a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání.
Praha: Wolters Kluwer ČR a. s, 2010, s. 117-120. ISBN 978-80-7357-509-0 43
K tomu srov. SOLNAŘ, V., J. FENYK a D. CÍSAŘOVÁ. Základy trestní odpovědnosti: systém českého
trestního práva. Vyd. 1. Praha: Orac, 2003. s. 130-131, ISBN 80-86199-74-6 44
Krajní nouze § 28 trestního zákoníku; Nutná obrana § 29 trestního zákoníku; Svolení poškozeného §30
trestního zákoníku; Přípustné riziko § 31 trestního zákoníku; Oprávněné pouţití zbraně § 32 trestního zákoníku 45
Srov. Beztrestnost agenta § 363 trestního zákoníku, nebo Neoznámení trestného činu dle § 368 odst. 3
trestního zákoníku
18
ţe primárně fakticky došlo ke spáchání trestného činu (naplněním všech zákonných znaků trestného činu co do kvantity i kvality). Jedná se o okolnosti, které z časového hlediska nastaly v období mezi spácháním daného trestného činu a vydáním odsuzujícího rozsudku v souvislosti s tímto činem. Tyto okolnosti představují řadu institutů specifikovaných trestním zákonem: o účinné lítosti 46 ; promlčení trestní odpovědnosti 47 ; zvláštní ustanovení o účinné lítosti 48 ; zánik trestní odpovědnosti za přípravu49 a pokus50; zánik trestní odpovědnosti účastníka51; zánik trestní odpovědnosti mladistvého52, smrtí pachatele resp. jeho prohlášení za mrtvého53; milost prezidenta republiky ve formě abolice 54 . Po zániku trestní odpovědnosti jiţ nelze ze strany státu uplatňovat trestní sankce vůči pachateli daného trestného činu. Ke všem výše uvedeným okolnostem ovlivňujícím trestní odpovědnost jsou orgány činné v trestním řízení povinny přihlíţet jiţ z úřední povinnosti.55
1.1.7 Hospodářská kriminalita Jiţ ze samotného názvu lze dovodit, ţe se jedná o trestnou činnost, která cílí zejména na oblast ekonomiky. Jiţ v r. 1981 byla problematika hospodářské kriminality řešena na výboru ministrů v rámci Rady Evropy ve Štrasburku, jehoţ výstupem bylo doporučení, ze kterého mimo jiné vyplývá, ţe definici pojmu hospodářské kriminality je obtíţné sestavit. Proto bylo přistoupeno k taxativnímu vymezení předmětných deliktů tvořící uvedený typ kriminality: „Mezi trestné činy uváděnými v doporučení jsou následující: 1. kartelové trestné činy;
46
§ 33 trestního zákoníku, (např. pro trestné činy Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
§ 240 trestního zákoníku, nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení § 243 trestního zákoníku a další) 47
§§ 34, 35 trestního zákoníku
48
§ 197 trestního zákoníku (pro Zanedbání povinné výţivy); § 242 trestního zákoníku (pro Neodvedení daně,
pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby; § 362 trestního zákoníku (pro Účast na organizované zločinecké skupině) 49
§ 20 odst. 3 trestního zákoníku
50
§ 21 odst. 3 trestního zákoníku
51
§ 24 odst. 3 trestního zákoníku
52
§§ 7, 8 ZSVM (lex specialis)
53
§ 11 odst. 1 písm. e) trestního řádu
54
čl. 62 písm. g) Ústavy, resp. čl. 63 odst. 1 písm. j) Ústavy
55
NOVOTNÝ, O., M. VANDUCHOVÁ a P. ŠÁMAL a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání.
Praha: Wolters Kluwer ČR a. s, 2010. s. 345-347. ISBN 978-80-7357-509-0
19
2. podvodné praktiky a zneužívání ekonomické situace ze strany nadnárodních společností; 3. podvodné zakázky nebo zneužití stavu nebo grantů mezinárodních organizací; 4.
počítačová kriminalita (např. krádeže dat, porušení tajemství, manipulace počítačových dat);
5. falešné firmy; 6.
falšování rozvah společností a účetnictví trestných činů;
7. podvody týkající se hospodářské situace a firemního kapitálu společnosti; 8. porušení společenských norem na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců; 9. podvody vůči věřitelům (např. bankrot, porušování práv duševního a průmyslového, vlastnická práva); 10. podvody vůči spotřebitelům (zejména padělání a zavádějící prohlášení týkající se zboží, obecné ohrožení, zneužívání slabosti nebo nezkušenosti spotřebitelů); 11. nekalá soutěž (včetně úplatkářství zaměstnance konkurenční společnosti) a zavádějící reklama; 12. daňové trestné činy a úniky ze sociálních odvodů podniků; 13. celní trestné činy (např. úniky z cel, porušení stanovených omezujících kvót); 14. trestné činy týkající se peněz a měnové předpisy; 15. burzovní a bankovní trestné činy (např. podvodné burzovní manipulace a zneužívání nezkušenosti veřejnosti); 16. trestné činy proti životnímu prostředí Dodatek: Nespecifické trestné činy (např. č. 3, 4, 9, 12, 13, 14, 15 a 16), je třeba brát v úvahu pouze tehdy, pokud byla způsobena nebo hrozila značná škoda, předpokládají speciální obchodní znalosti na straně pachatelů a byly spáchány podnikateli (obchodníky) při výkonu jejich povolání nebo funkce.“56 Pro hospodářskou trestnou činnost je typické dosahování vyšších škod, neţ je tomu u ostatních druhů trestných činů. Primárně postihuje zejména největší subjekty tedy státy (ve
56
COUNCIL OF EUROPE COMMITTEE OF MINISTERS. Recommendation No. R (81) 12: Of the committee
of ministers to member states on economic crime, Adopted by the Committee of Ministers on 25 June 1981 at the 335th meeting of the Ministres´ Deputies. Hub.coe.int. [online]. ©2014. [cit. 2014-28-2]. s. 4. Dostupné z: http://www.coe.int/t/dghl/monitoring/greco/general/R(81)12%20on%20economic%20crime_EN.pdf
20
formě zneuţívání a neoprávněných manipulací při realizaci a přidělování státních zakázek či tzv. „tunelování“ dotací z různých státních či nadnárodních fondů) a právnické osoby (např. finanční instituce, podniky atd.). Je však třeba také zohlednit další neméně podstatné subjekty, které hospodářská kriminalita také ovlivňuje. Jedná se o jednotlivce – běţné občany, kteří kupříkladu jakoţto vkladatelé přichází o celoţivotní úspory, jako spotřebitelé jsou nuceni čelit cenovým manipulacím, nekvalitní sluţbám a výrobkům, nebo jako obyvatelé určitého regionu jsou vystavení nepříznivým vlivům ţivotního prostředí zasaţeného působením zde sídlícího podniku či výroby. Je zcela evidentní, ţe tento druh kriminality je v současnosti jistým fenoménem v oblasti nejen trestněprávní, ale i v mimo trestních právních odvětvích. Vzhledem k široké diverzifikaci této trestnosti můţeme u různých autorů narazit na celou řadu definic a charakteristik hospodářské kriminality.57 Pro účely této práce jsem se rozhodl uvést níţe uvedenou definici, v níţ Šámal vyčerpávajícím způsobem vymezuje hospodářskou kriminalitu tak, ţe: „…jde o trestnou činnost, která je motivována dosažením vyšších neoprávněných či přímo protizákonných zisků a jež útočí nejen vůči ekonomickým zájmům individuálním či kolektivním, ale často napadá přímo tržní hospodářský systém v jeho základech, a to ať už jde o trh výrobků nebo služeb anebo finanční trhy (zasahuje organizaci a regulaci takového trhu, zájmy spotřebitelů, hospodářskou soutěž, oblast měny a platebních prostředků, fiskální zájmy státu, regulaci finanční trhu apod.)či jeho jednotlivé instituce /např. instituce kapitálového trhu, bankovnictví nebo jiné finanční instituce). V souvislosti s hospodářskou trestnou činnosti se také poukazuje na její vysokou latenci, sofistikovanost a obtížnou prokazatelnost, která je do značné míry dána i inteligencí a vzděláním pachatelů, a často i jejich významným postavení ve společnosti, v důsledku čehož je i umně zakrývána.“58 V návaznosti na osoby pachatelů této trestné činnosti, je hospodářská kriminalita běţně označována také jako kriminalita bílých límečků.
57
INSTITUT PRO KRIMINOLOGII A SOCIÁLNÍ PREVENCI. Výzkum ekonomické kriminality. Praha:
Vydavatel KUFR. [online]. © 2004. [cit. 2014-28-2]. s. 5. ISBN 80-7338-031-5. Dostupné z: http://www.ok.cz/iksp/docs/308.pdf 58
ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I.: §1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 2107.
ISBN 978-80-7400-109-3.
21
1.2 Úvod do daňové problematiky Ze základních daňových pojmů v souvislosti se zvoleným tématem jsou v této části práce okrajově definovány pojmy daň, poplatek, clo, daňový subjekt, daňová soustava, optimalizace daňové povinnosti, daňová kontrola a orgány působící v daňové správě.
1.2.1 Daň V aktuální době celosvětově zhoršených ekonomických podmínek na úrovních jednotlivých států, Českou republiku nevyjímaje, je pojem daň obecně velmi často zmiňovaný a to jak laickou veřejností, tak erudovanými odborníky z daňové oblasti. Proto se domnívám, ţe je na místě se v této části práce věnovat mimo jiné také definici daně. Pro vymezení pojmu daň však neexistuje jednotná a striktně uţívaná definice. V odborných textech se objevuje vícero definicí, proto v této části uvedu dle mého názoru dostatečně výstiţné definice, pro účely této práce. „Daň je povinná, zákonem uložená platba, v penězích, neekvivalentní a zpravidla neúčelová a zpravidla opakovaná, nenávratná a plyne do veřejného rozpočtu.“ 59 „Daň je povinná, zákonem vynutitelná, nenávratná peněžitá částka, kterou odvádí fyzická nebo právnická osoba do veřejného rozpočtu.(ať už se jedná o rozpočet státu, kraje nebo obce)“ 60 Pro všechny z mnoha známých definic pro pojem daně jsou shodné níţe uvedené základní znaky: - povinná, zákonem stanovená platba: kaţdý jednotlivý druh daně a s ní spojená povinnost, je definován konkrétním zákonem samostatně. Prostřednictvím stanovených sankcí je stání mocí vynucováno dodrţování zákona.
59
VOLKÁNOVÁ, Zdenka a Stanislav KLAZAR. Daně, daňová politika a daňová teorie. Vyd.1. Praha : Vysoká škola ekonomie a menagementu, 2013. s. 10. ISBN 978-80-877839-07-2.
60
ŠTOHL, Pavel. Daně: 2010, výklad a praktické příklady, 1. vyd. Znojmo : Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo, 2010. s. 8. ISBN 978-80-87314-01-2.
22
- neúčelovost: poplatník v momentě její úhrady neví, na jaký účel bude tato platba pouţita. Platba je obecně zdrojem veřejných rozpočtů, ve kterých není jakkoliv účelově vázána. - neekvivalentnost: daň je definována jako jednostranná povinnost poplatníka bez nároku na plnění ze strany státu. Poplatník nedostává od státu za tuto platbu ţádný konkrétní ekvivalent, na rozdíl od běţných plateb, za které obdrţí konkrétní produkt či sluţbu. - nenávratnost: plátci daně nevzniká ţádný nárok na vrácení uhrazené daně - platba v pravidelných intervalech: konkrétní lhůty jsou stanoveny v jednotlivých konkrétních právních normách (např. měsíčně, čtvrtletně, ročně), nebo při určitých okolnostech: v tomto případě se nejedná o pravidelnou platbu, ale o platbu vázanou na konkrétní skutkovou okolnost, např. v případě dědění, darování nebo při převodu vlastnických práv k nemovitosti, ad. V současné době jiţ můţeme mezi znaky daní přiřadit i způsob jejich úhrady, který jiţ probíhá zpravidla v peněţní podobě. Z hlediska jiného dělení orientovaného na budoucí vracení obdrţených zdrojů veřejných rozpočtů řadíme daně mezi neúvěrové zdroje veřejných rozpočtů. Neúvěrové zdroje jsou specifické tím, ţe u nich není v budoucnu nutnost jejich vracení, na rozdíl od zdrojů úvěrových. Vedle daní řadíme do neúvěrových zdrojů mimo jiné, zdroje označované jako poplatky.
1.2.2 Poplatky Jedná se o jeden ze zdrojů veřejných rozpočtů, které se svou povahou velmi blíţí daním, nelze je však s nimi ztotoţňovat. Poplatky můţeme rozdělit do třech základních oblastí. Správní poplatky, které upravuje Zákon o správních poplatcích61. Jsou placeny obecně v souvislosti s provedením úkonu správního orgánu. Poplatek je v některých případech hrazen prostřednictvím kolků (např. v souvislosti s registrací automobilu, vydání ţivnostenského listu, zápis do katastru nemovitostí ad.). Soudní a rejstříkové poplatky, jsou blíţe specifikovány zákonem o soudních poplatcích62. Jedná se o poplatky v souvislosti s konanými řízeními či jednotlivými úkony soudů a rejstříku trestů. Místní poplatky, jsou primárně řešeny obecnou normou - Zákonem o místních poplatcích63. V případě místních poplatků se jedná o fakultativní poplatky, které musí být dále prováděny obecně závaznými normami –
61
Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, v platném znění
62
Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a poplatku za výpis z rejstříku trestů, v platném znění
63
Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
23
v podobě vyhlášek, aplikovaných v rámci jednotlivých územně samosprávných celků (obcí a krajů). V rámci těchto vyhlášek jsou přímo konkretizován předmět poplatku tak i jejich výše, která je stanovována rozhodnutím konkrétního celku. Tento druh poplatku je příjmem do rozpočtu dotčeného subjektu (např. za lázeňství a rekreační pobyt, nebo poplatek za psa ad.)
1.2.3 Clo Výběr cla je českém právním systému řízen mimo jiné zejména Celním zákonem 64 a Zákonem o celní správě České republiky65. Důleţitým okamţikem v souvislosti s výběrem cla je datum 1. května 2004, kdy vstoupila v platnost smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii. V rámci jednotného vnitřního trhu se Česká republika připojila mimo jiné k celní unii, v rámci níţ jsou celní poplatky mezi jednotlivými členskými zeměmi Evropské unie fakticky odstraněny a nahrazeny jednotným celním sazebníkem, prostřednictvím kterého je realizována jednotná obchodní politika Evropské unie vůči nečlenským zemím. Samotná definice cla a jeho dělení lze výstiţně specifikovat následovně: „Clo (resp. celní poplatek), je dávka vybíraná státem při přechodu zboží přes celní hranici. Stát, nebo skupina států je používá jako tzv. ochranářský prostředek (aby ochránil svůj vnitřní trh před zbožím z okolních zemí), jako prostředek ekonomické formy politického boje a v neposlední řadě jako prostředek, jak získat peníze.“ 66
1.2.4 Daňový subjekt Daňový řád 67 vymezuje daňový subjekt jako osobu (fyzickou nebo právnickou), která je za daňový subjekt označena zákonem, jakoţ i osobu, kterou zákon označuje jako poplatníka nebo jako plátce daně68. „Rozlišování mezi poplatníkem a plátcem daně je typické pro oblast nepřímých daní (DPH, spotřební daně, ekologické daně) a daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků. Poplatníkem se přitom rozumí osoba, jejíž příjmy nebo majetek jsou podrobeny dani, zatímco plátce je osobou, která daň vybranou (sraženou) od poplatníků odvádí pod svou majetkovou odpovědností správci daně. Do daňového řízení vstupují mimo jiných také takzvané třetí osoby, kterými jsou jiné osoby, než které jsou
64
Zákon č. 13/1993 Sb, Celní zákon, ve znění pozdějších předpisů
65
Zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů
66
Generální ředitelství cel, Clo. [online]. Celnisprava.cz. © 2009. [cit. 2013-11-16]. Dostupné z:
http://www.celnisprava.cz/cz/clo/Stranky/default.aspx 67
Zákon č. 280/2009 Sb., Daňový řád, ve znění pozdějších předpisů
68
§ 20 odst. 1 daňového řádu
24
specifikovány jako daňový subjekt, které mají práva a povinnosti při správě daní, nebo jejichž práva a povinnosti jsou správou daní dotčena. Jedná se zejména o svědky, osoby, které mají listiny a jiné věci potřebné v daňovém řízení, znalce, auditory a tlumočníky.“69
1.2.5 Daňová soustava Daňová soustava je komplexní soubor právních norem zaměřující se na jednotlivé typy daní s cílem zajištění financování soustavy veřejných rozpočtů na konkrétním území. Struktura daňové soustavy ČR Daně přímé důchodové (příjmové): -
daň z příjmů fyzických osob
-
daň z příjmů právnických osob,
majetkové: -
daň z nemovitostí (tj. daň z pozemků, daň ze staveb)
-
daň silniční
-
daně převodové (tj. daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí)
Daně nepřímé (ze spotřeby) univerzální: -
daň z přidané hodnoty
selektivní: -
daně spotřební (daň z minerálních olejů, daň z lihu, piva, vína a meziproduktů, daň z tabákových výrobků)
-
ekologické daně (dan ze zemního plynu a některých dalších plynů, daň z pevných paliv a daň z elektřiny
-
cla 70
Ostatní platby blížící se charakterově dani: -
pojistné na sociální zabezpečení
-
pojistného na důchodové pojištění,
-
pojistného na nemocenské pojištění,
69
ZATLOUKAL, Tomáš a Lenka KRUPIČKOVÁ. Daňová kontrola v širších souvislostech. 2., přeprac. vyd.
V Praze: C. H. Beck, 2011. s. 62. ISBN 978-80-7400-366-0. 70
PAVLÁSEK, Vlastimil a Pavlína HEJDUKOVÁ. Veřejné finance a daně v České republice. 2., přeprac. vyd.
Plzeň: Nava, 2011. s. 60-61. ISBN 978-80-7211-395-8,
25
-
příspěvek na státní politiku zaměstnanosti,
-
pojistné na všeobecné zdravotní pojištění
-
místní poplatky ukládané na úrovni měst a obcí mající charakter daní (poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, za uţívání veřejného prostranství, ze psů, atd.)
1.2.6 Daňová mimo trestní právní úprava V rámci českého právního řádu je primárním pramenem daňových předpisů Listina 71 , konkrétně pak její ustanovení čl. 4 odst. 1, ze kterého vyplývá, ţe povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona, v jeho mezích a za současného zachování základních práv a svobod. Dále z čl. 11 odst. 5 Listiny vyplývá, ţe daně a poplatky lze ukládat výhradně na základě zákona. Právní předpisy v daňové oblasti jsou upravovány zejména zákony, které můţeme obecně rozdělit do následujících oblastí: Předpisy hmotné Jedná se o zákony upravující konkrétní oblasti v daňové sféře, které pak primárně specifikují předmět daně, daňový subjekt, konstrukci základu daně, sazbu daně a také stanovují zdaňovací období. Mezi hmotně právní předpisy upravující daňovou problematiku řadíme: Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 338/1992 Sb. o dani z nemovitosti, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 357/1992 Sb. o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních ve znění pozdějších předpisů Předpisy procesní Jedná se rovněţ o zákony, kterými jsou vymezovány práva a povinnosti účastníků daňového řízení a dále upravující postupy při správě daní a daňovém řízení. Procesní úprava je také běţně obsaţena také v samotných hmotně právních předpisech, nicméně za stěţejní procesní normy v oblasti daní můţeme označit: Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád ve znění pozdějších předpisů
71
Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., Listina základních práv a svobod
26
Předpisy upravující rozpočtové určení daní Hlavními zástupci těchto norem lze uvést zejména Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje rozpočtové určení daně z přidané hodnoty, daní spotřebních, daní z příjmů, daně z nemovitostí, daně dědické, daně darovací, daně z převodu nemovitostí a daně silniční. A dále pak Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. Mezinárodní smlouvy V neposlední řadě jsou významným pramenem práva v daňové oblasti mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána. V tomto případě je na místě uvést zejména smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Tyto smlouvy jsou uzavírány mezi Českou republikou a jednotlivými státy, kdy aktualizovaný přehled a obsah platných smluv České republiky o zamezení dvojího zdanění je volně dostupný na internetových stránkách Ministerstva financí ČR72.
1.2.7 Správce daně Základní definice a pravomoci správce daně jsou vymezeny v daňovém řádu73, dle kterého můţe být správcem daně správní orgán, orgán územního samosprávného celku, jiný orgán a právnická nebo fyzická osoba, kterým byla svěřena působnost v daňové oblasti. Tyto subjekty jsou způsobilé mít práva a povinnosti k právním úkonům v rámci občanskoprávního řízení v návaznosti na správu daní. Orgány působící v daňové správě Zejména se jedná o soustavu finančních úřadů: -
Generální finanční ředitelství, Odvolací finanční ředitelství, celkem 14 (krajských) finančních úřadů, Územní pracoviště, Specializovaný finanční úřad (pro vybrané subjekty).
Dále například celní úřad (v souvislosti s pravomocemi při výběru cla), nebo územně samosprávné celky (např. při správě místních poplatků) a další.
72
viz Aktualizovaný výčet uzavřených smluv je volně dostupný na internetových stránkách Ministerstva financí
České
republiky,
dostupný
na:
http://www.mfcr.cz/cs/legislativa/dvoji-zdaneni/prehled-platnych-
smluv/2013/prehled-platnych-smluv-ceske-republiky-o-10203 73
§§ 10, 11 daňového řádu
27
1.2.8 Daňová kontrola Daňová kontrola je jedním z nejdůleţitějších nástrojů správce daně v rámci daňového řízení. Jedná se o kontrolní nástroj, vymezený daňovým řádem74, ve kterém je blíţe specifikován její předmět, místo provedení a způsob provedení daňové kontroly. Její primární cíle se shoduji s obecnými cíli samotné správy daní, kterými jsou zejména správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady75. U daňové kontroly je však nutno také zmínit její preventivní funkci, kdy jiţ samotná existence tohoto nástroje působí na daňové subjekty tak, aby se v souvislosti se svou daňovou povinností vyvarovaly protiprávnímu jednání. „Daňovou kontrolu lze tedy vnímat jako ucelený soubor dílčích úkonů správce daně tvořících samostatný celek, který lze realizovat v rámci konkrétního probíhajícího daňového řízení, přičemž daňovým řízením se rozumí řízení o jedné dani a za jedno zdaňovací období nebo řízení vedené ve vztahu k jednotlivé skutečnosti.“76
1.2.9 Optimalizace daňové povinnosti Kaţdý daňový poplatník se běţně snaţí optimalizovat svou daňovou povinnost. Takové snahy lze rozdělit do dvou základních sfér a to do sféry legální a nelegální. Mezi legální způsoby lze zařadit zejména daňovou úsporu, odloţení daně ale také ještě vyhnutí se dani. V těchto případech tedy hovoříme o vyhýbání se daňové povinnosti v mezích platných zákonů.
Za nelegální optimalizaci daňové povinnosti je v současnosti pouţíváno hojně
termínu daňový únik, i kdyţ je toto označení do jisté míry nepřesné, neboť z něj nevyplývá, o jakou formu daňového úniku se jedná - zda legální či nelegální. Přesto je aktuálně pojem „daňový únik“ uţíván zejména ve smyslu nelegálního vyhýbání se daňové povinnosti, spojeného se snahou poplatníka vyhnout se daňové povinnosti právě v rozporu s platnými zákony. Daňová úspora Daňovou úsporu lze charakterizovat jako sníţení daňové povinnosti daňovým subjektem v návaznosti na daňově uznatelnou platbu, vlivem které dojde ke sníţení základu daně pro výpočet jeho daňové povinnosti.
74
§ 85 a násl. daňového řádu
75
§ 1 odst. 2 daňového řádu
76
ZATLOUKAL, Tomáš a Lenka KRUPIČKOVÁ. Daňová kontrola v širších souvislostech. 2. přeprac. vyd.
Praha: C. H. Beck, 2011. s. 1. ISBN 978-80-7400-366-0.
28
Odložení daně Jedná se o nástroj v účetnictví, který slouţí k odstraňování přechodné odchylky, ke které můţe dojít mezi účetním hospodářským výsledkem a daňovým základem. Takové odchylky vznikají na základě daňových zákonů, konkrétně v důsledku toho, ţe splatná daň z příjmů daňového subjektu není vázána k účetnímu hospodářskému výsledku, nýbrţ k základu daně. S ohledem na zachování účetní zásady časové a věcné souvislosti nákladů a výnosů vázané na konkrétní účetní období, dochází právě tímto nástrojem k odstranění vzniklých rozdílů. Vyhnutí se dani Je označováno za neetické avšak zákon neporušující počínání daňového subjektu s cílem vyhnout se daňové povinnosti. Daný subjekt v těchto případech vyuţívá tzv. vakua v zákoně, který nebyl zákonodárcem zamýšlen jako zákonný způsob k vyhnutí se dani. Na straně druhé však nedošlo ani k zákonné úpravě dané problematiky a proto není přípustné takové jednání daňového subjektu povaţovat za protiprávní. Jedná se o sofistikované balancování daňového subjektu na samé hraně zákona, vyuţívajíce jeho nedokonalosti. V případě častého a opakujícího se výskytu uţívání konkrétní nedokonalosti zákona, přichází zpravidla reakce zákonodárců ve formě změny daného zákona, řešící dotčenou problematiku. Daňový únik Daňový únik je v současnosti jedním z nejexponovanějších pojmů zmiňovaným v oblasti daňového práva. Rovněţ je aktuálně velmi často skloňován politiky v rámci jejich vystupování v rámci parlamentu či v hromadných sdělovacích prostředcích obecně. „Daňový únik je složitý jev. Jeho formy se v prostoru a čase mění. Jinak řečeno projevy daňových úniků, ať už technické či sociologické, jsou stejně rozmanité jako příčiny, kterými je lze vysvětlit.“77 Pro účely této práce je dále v souvislosti s daňovým únikem myšlen výhradně daňový únik nelegální. Jedná se o záměrné jednání daňového subjektu, který získá protiprávní výhodu při realizaci jeho daňové povinnosti. V rámci právního řádu České republiky je takové jednání definováno a postihováno primárně jako správní delikt, zejména prostřednictvím daňového řádu (v případě niţší závaţnosti), ale i trestním zákoníkem (výhradně však v případech, kde sankce ukládané mimo trestními normami, jsou jiţ nedostačující). V souvislosti s daňovým únikem se často objevuje také pojem tzv. kriminalita bílých límečků, kdy se však pod tímto
77
MARTINEZ, Jean-Claude. Daňový únik. 1. vyd. Praha: HZ, 1995. s. 29. ISBN 80-901918-3-5.
29
pojmem nelze omezit pouze na spojitosti s daňovými úniky, ale na širokou hospodářskou kriminalitu obecně.
1.3 Daňové trestné činy Daňové trestné činnosti jsou v rámci trestního zákoníku věnovány trestné činy uvedené ve zvláštní části, hlava VI., díl 2., zejména pak ustanoveních vymezených v § 240 aţ § 245. Skutkové podstaty trestných činů zaměřené na trestné jednání v daňové oblasti, jsou systematicky řazeny z hlediska společenské škodlivosti od nezávaţnějších činů k méně závaţným, plnícím spíše podpůrnou funkci na ochraně před nelegálními daňovými úniky. 78 V souvislosti s daňovými trestnými činy je třeba také zmínit skutkovou podstatu trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 trestního zákoníku, která úzce souvisí s ustanovení § 240 trestního zákoníku, vůči kterému do jisté míry plní subsidiární funkci.79 Následující část práce je zaměřena na specifikaci jednotlivých trestných činů a jejich skutkových podstat z uvedené části trestního zákoníku, s výhradním zaměřením na oblast daní.
1.3.1 TČ dle § 240 trestního zákoníku Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (1) Kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nejméně se dvěma osobami,
78
PURÝ, František a Josef KUCHTA, Poznámky k daňové kriminalitě v České republice. Inflow: Časopis pro
právní vědu a praxi [online]. 2013, roč. XXI, č. 2. [cit. 2014-03-09]. str. 119. ISSN 1805-2789. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/dokumenty/24391 79
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY. Usnesení ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. 4 Tz 57/2003. Sbírka soudních
rozhodnutí a stanovisek, ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.57.2003.1. [online]. Nsoud.cz ©2010. [cit. 2014-03.02]. Dostupné také z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/396B2CE710BFAB2AC1257A4E0064DB0B?op enDocument&Highlight=0,
30
b) poruší-li k usnadnění takového činu úřední uzávěru, nebo c) spáchá-li takový čin ve značném rozsahu. (3) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve velkém rozsahu.
Základní skutková podstata (odst. 1) Objekt Zájem chráněný zákonem: ochrana zájmu na řádném vyměření a výběru daně nebo dalších vyjmenovaných povinných plateb (clo, pojistné na sociálním zabezpečení, ad.). Daň je zde v pozici jedné z moţných alternativ předepsaného primárního objektu, jakoţto obligatorního znaku skutkové podstaty trestného činu. Objektivní stránka Jednání: Jsou zde dvě alternativy jednání a to zkrácení daně nebo jiné povinné platby, nebo vylákání výhody na některé z vyjmenovaných povinných plateb. Alinea 1) Zkrácení je definováno jako veškeré jednání pachatele, které vede k neoprávněnému sníţení výměru daně nebo jiné povinné platby, oproti výměru takové platby, který měl být fakticky uhrazen. Nejedná se tedy o neodvedení. V takovém případě došlo reálně k řádnému přiznání daně nebo jiné povinné platby, ale z různých důvodů jiţ nedošlo k odvedení takto stanovené povinné platby. Nedošlo tak k neoprávněnému, společensky škodlivému zásahu při stanovení výše takové povinné platby. Jedná se jiţ pouze o delikt, který je moţno postihnout a vymáhat příslušnou mimo trestní právní normou. Zkrácení daně bývá z pravidla spácháno jednáním ve formě komisivní, ale můţe být spácháno téţ omisivní, záleţí na konkrétním typu daně, jejím způsobu výměru, výběru a dalších specifických okolnostech, stanoveným mimo trestními právními normami. Alinea 2) Vylákání výhody na některé z povinných plateb lze definovat jako neoprávněné jednání pachatele, který předstírá zákonné uplatnění daňové (nebo jiné stanovené) výhody. V návaznosti na takové jednání, by měla státu vzniknout povinnost poskytovat plnění subjektu, který k uplatňování takového plnění není ze svého postavení či vykonávané činnosti vůbec oprávněn. Jak vyplývá z charakteristiky uvedeného pojmu lze tento způsob jednání spáchat pouze ve formě komisivní.
31
Následek: musí dojít ke způsobení škody nejméně ve větším rozsahu, tedy ve výši nejméně 50.000,-Kč80. Kauzální nexus: Pro naplnění skutkové podstaty je obligatorně vyţadován příčinný vztah mezi jednáním a následkem. Subjekt Pachatelem uvedeného činu můţe být kdokoliv, nejen samotné daňové subjekty či obdobné subjekty povinné odvádět některou z dalších zákonem stanovených povinných plateb. Obecně kdokoliv kdo zapříčiní zkrácení takové povinné platby. Velmi často se této trestné činnosti dopouštějí zejména daňové subjekty. Subjektivní stránka Pro spáchání uvedeného trestného činu je jako obligatorní znak vyţadováno prokázání úmyslného zavinění81. Lze jej spáchat ve formě úmyslu přímého i nepřímého. V případě naplnění všech uvedených znaků skutkové podstaty hrozí pachateli sankce v podobě trestu odnětí svobody v rozsahu šest měsíců aţ tři léta, nebo zákaz činnosti.
Kvalifikovaná skutková podstata (odst. 2) Ve druhém odstavci uvedeného trestného činu jsou specifikovány další speciální poţadavky na subjekt, trestného činu: dle písm. a) je poţadováno, aby se činu uvedeného v odst. 1 dopustil pachatel společně s dalšími dvěma osobami. Čin musí být tedy spáchán celkem nejméně třemi osobami (subjekty). V rámci vztahu mezi těmito subjekty je moţné spáchání činu formou spolupachatelství 82 i ve formě účastenství83, dle
písm.
b)
je
poţadováno, aby
pachatel
usnadnil
spáchání
činu uvedeného
v odst. 1 porušením úřední uzávěry. „Úřední uzávěra je výrazem určitého zákonného opatření a vyjadřuje určitý faktický stav (např. Potvrzuje totožnost zboží nebo zajišťuje výrobní zařízení, aby veškeré množství
80
§ 138 trestního zákoníku
81
§ 13 odst. 2 trestního zákoníku
82
§ 23 trestního zákoníku
83
pouze formou dle § 24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (organizátor) nebo dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního
zákoníku (pomocník), ne však formou dle § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku (návodce)
32
vyrobeného produktu bylo změřeno) nebo právní stav (např. že zboží je pod celní kontrolou).“84 dle písm. c) je poţadováno, aby došlo ke spáchání činu uvedeného v odst. 1 ve velkém rozsahu. Je tedy poţadováno naplnění dalšího znaku skutkové podstaty, v tomto případě u objektivní stránky konkrétně v podobě způsobeného následku. Pro určení velkého rozsahu se nepřímo uţije ustanovení § 138 odst. 1 trestního zákoníku, dle čehoţ se bude jednat nejméně o 500.000,- Kč. Jedná se o fakultativní znaky kvalifikované skutkové podstaty vymezující vyšší stupeň společenské škodlivosti jednání pachatele (oproti předcházejícímu odstavci 1). V případě naplnění jednoho nebo více fakultativních znaků specifikovaných v předmětném odstavci pod písmeny a) aţ c), hrozí pachateli trest odnětí svobody na dvě léta aţ osm let.
Kvalifikovaná skutková podstata (odst. 3) Dle uvedeného odstavce je fakultativně vyţadován vyšší stupeň společenské škodlivosti v souvislosti se způsobeným následkem. Čin uvedený v odst. 1 musí být spáchán ve velkém rozsahu. Pro definování pojmu velkého rozsahu se nepřímo uţije ustanovení § 138 odst. 1 trestního zákoníku, kdy se tedy bude jednat nejméně o 5.000.000,-Kč. Z hlediska trestní represe se tak jedná o novou přitěţující okolnost, charakterizující vyšší stupeň společenské škodlivosti jednání (oproti předcházejícímu odstavci 2), za něţ hrozí pachateli trest odnětí svobody na pět aţ deset let. Příklad: Obchodní společnost v zastoupení jediného jednatele podala daňové přiznání ke spotřební dani z lihu za příslušné zdaňovací období, ve kterém uvedla jako základ daně odpovídající řádu desítek tisíc litrů a daňovou povinnost odpovídající výši deklarovanému mnoţství lihu, přičemţ v úmyslu zkrátit spotřební daň z lihu, vědomě nezahrnula do tohoto základu daně dalších několik set tisíc litrů a tomu odpovídající navýšení základu daně, čímţ ve skutečnosti vznikla obchodní společnosti povinnost ke spotřební dani odpovídající celkovému mnoţství lihu. Rozdíl na spotřební dani z lihu ve výši 40.000. 000,- Kč předmětná obchodní společnost následně státu Česká republika zastoupené Finančním úřadem, úmyslně zatajila a takto získané finanční prostředky pouţila na vlastní investice. 84
ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck. 2010. s. 2210.
ISBN 978-80-7400-178-9.
33
V rozporu ze zákonem č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních ve znění pozdějších předpisů, nebyla ze strany předmětné společnosti splněna zákonná povinnost odvést spotřební daň v plné výši odpovídající celkovému mnoţství lihu, kdy rozdíl daně činil 40.000.000,-Kč, čímţ předmětná obchodní společnost získala neoprávněný prospěch ve značném rozsahu, k újmě České republiky, zastoupené správcem daně příslušným Finanční úřad, tedy naplnila všechny obligatorní znaky trestného činu Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ustanovení § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku.
1.3.2 TČ dle § 241 trestního zákoníku Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby (1) Kdo ve větším rozsahu nesplní jako zaměstnavatel nebo plátce svoji zákonnou povinnost odvést za zaměstnance nebo jinou osobu daň, pojistné na důchodové spoření, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistné na zdravotní pojištění, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.
Základní skutková podstata (odst. 1) Objekt Ochrana zájmu státu na řádném odvodu zákonem stanovených povinných plateb, zejména daně a další povinné platby. S ohledem na charakter předmětného trestného činu je ve smyslu daně myšlena výhradně daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních poţitků, nebo taková daň realizovaná formou sráţek. Tato skutečnost je dána zejména vztahem plynoucího z postavení subjektu trestného činu zaměstnavatel vs. zaměstnanec, nebo plátce vs. jiné osoby. Objektivní stránka Jednání: je taxativně vymezeno formou nesplnění zákonné povinnosti pachatele, kterému plyne taková povinnost z jeho postavení či pozice. Jedná se o „…neodvedení těch uvedených povinných plateb, resp. jejich částí, které je povinen platit zaměstnanec (poplatník) z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitku nebo jiná osoba jako tzv. srážkovou daň a které mu byly zaměstnavatelem nebo plátcem sraženy při výplatě mzdy, platu, popř. jiného podobného 34
příjmu.„ 85 Z pravidla se tedy jedná o omisivní formu jednání, kdy pachatel nesplní svou povinnost buď vůbec, nebo jen z části. Následek: obligatorně je vyţadováno nesplnění popsané povinnosti ve značném rozsahu. Pro stanovení značného rozsahu se nepřímo uţije ustanovení § 138 odst. 1 trestního zákoníku, dle kterého bude takový rozsah nejméně 50.000,-Kč. Kauzální nexus: obligatorně je vyţadováno prokázání příčinného vztahu mezi výše popsaným jednáním a následkem. Subjekt Jedná se konkrétní subjekt se zvláštní vlastností. Z předmětného ustanovení vyplývá, ţe protiprávního jednání se můţe dopustit výlučně osoba v postavení zaměstnavatele nebo plátce. A to v návaznosti na povinnosti, které těmto subjektům plynou ze zákona v oblasti odvodů nebo sráţek daní nebo jiných povinných plateb. Z výše uvedeného plyne, ţe se tedy jedná o konkrétní subjekty, vyznačující se speciálními vlastnostmi86. Subjektivní stránka Z hlediska zavinění je k naplnění subjektivní stránky uvedeného trestného činu třeba úmyslného zavinění. Postačí i úmysl nepřímý (pachatel je srozuměn s tím, ţe svou zákonnou povinnost neplní). Za čin charakterizovaný skutkovou podstatou uvedenou v odstavci 1) předmětného trestného činu, stanoví trestní zákoník sankci v podobě trestu odnětí svobody ve výměře aţ tři léta nebo zákazu činnosti.
Kvalifikovaná skutková podstata (odst. 2) Pro naplnění vyššího stupně společenské škodlivosti dle odst. 2 uvedeného trestného činu, je vyţadováno, aby pachatel (výlučně v postavení zaměstnavatele nebo plátce) činem specifikovaným ve skutkové podstatě uvedené v odstavci 1, pro sebe nebo pro jiného (můţe být kdokoliv) získá značný prospěch. Pro vymezení pojmu „značný prospěch“ se nepřímo uţije ustanovení § 138 odst. 1 trestního zákoníku. Dle uvedeného ustanovení lze vyloţit, ţe se bude jednat o prospěch vyjádřený v penězích a to ve výši nejméně 500.000,-Kč.
85
ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 2223.
ISBN 978-80-7400-178-9. 86
§ 114 odst. 2 trestního zákoníku
35
V návaznosti na specifikovaný rozsah prospěchu postačí z hlediska subjektivní stránky i zavinění z nedbalosti.87 Při splnění všech znaků skutkové podstaty dle ustanovení odst. 2 citovaného trestného činu, stanovuje trestní zákoník za takový čin sankci v podobě trestu odnětí svobody v trvání jeden rok aţ pět let, nebo peněţitý trest.
Kvalifikovaná skutková podstata (odst. 3) Dalším vyšším stupněm společenské škodlivosti dle odst. 3 uvedeného trestného činu je jednání, kterým pachatel (výlučně v postavení zaměstnavatele nebo plátce) pro sebe nebo pro jinou osobu (kohokoliv) získá prospěch ve velkém rozsahu. Pro vyloţení pojmu „velký rozsah“, se opět nepřímo uţije ustanovení § 138 odst. 1 trestního zákoníku. Dle uvedeného ustanovení se v případě velkého rozsahu bude jednat nejméně o 5.000.000,-Kč. Při splnění všech znaků kvalifikované skutkové podstaty dle ustanovení odst. 3) uvedeného trestného činu, stanoví trestní zákoník sankci ve formě trestu odnětí svobody v trvání dvě léta aţ osm let. Příklad: Obchodní společnost v období měsíců květen 2010 aţ říjen 2011, neodvedla správci daně za své zaměstnance daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních poţitků, vybíranou formou sráţky ze mzdy v celkové výši 140.000,-Kč, ačkoliv byla zaměstnancům vyplácena mzda, ze které jim byla řádně záloha na daň sráţena. V rozporu se zákonem č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů ve znění pozdějších předpisů, nebyla ze strany předmětné společnosti (jakoţto zaměstnavatele) splněna zákonná povinnost odvést za zaměstnance daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních poţitků ve výši 140.000,-Kč, čímţ předmětná obchodní společnost získala neoprávněný prospěch ve větším rozsahu, k újmě České republiky, zastoupené správcem daně příslušným Finanční úřad, tedy naplnila všechny obligatorní znaky trestného činu Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle ustanovení § 241 odst. 1 trestního zákoníku.
87
§ 17 a) trestního zákoníku
36
1.3.3 Ustanovení dle § 242 trestního zákoníku Zvláštní ustanovení o účinné lítosti Trestní odpovědnost za trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby (§ 241) zaniká, jestliže pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek. Jedná se o zvláštní ustanovení, které při splnění všech obligatorních podmínek, zakládá zánik trestní odpovědnosti za trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle ustanovení § 241 trestního zákoníku. Z uvedeného ustanovení dále vyplývá, ţe se jedná o čin dokonaný (došlo ke splnění všech obligatorních znaků předmětného trestného činu). „Dodatečným splněním povinnosti“ se rozumí uhrazení dluţné částky plynoucí nesplněné zákonné povinnosti příslušnému správci, přičemţ se jedná o finanční částku bez příslušenství a není vyţadováno, aby tato povinnost byla splněna přímo pachatelem činu. Splnění této povinnosti je moţné aţ do okamţiku početí vyhlašování rozsudku prvního stupně. V souvislosti s interpretací předmětného ustanovení o účinné lítosti byly v minulosti jisté obtíţe, kdy z kontraverzního rozhodnutí Ústavního soudu ČR, je moţné dovozovat, ţe benevolentnější ustanovení o účinné lítosti dle § 242 trestního zákoníku, má být z hlediska lhůt pro účinnou lítost, pro oba trestné činy (§ 240 a §241) uplatňováno obdobně. 88 Nicméně z nejaktuálnější judikatury Nejvyššího soudu ČR vyplývají důvody, dle kterých je třeba rozdílně posuzovat podmínky pro uţití účinné lítosti dle ustanovení § 33 trestního zákoníku (za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 trestního zákoníku) a dle ustanovení § 242 trestního zákoníku (za trestný čin Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle ustanovení § 241 trestního zákoníku).
88
ÚSTAVNÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY. Nález ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. IV. ÚS 3093/08, Sbírka nálezů
a usnesení Ústavního soudu č. N 170/54 SbNU 167. [online]. Nalus.usoud.cz. ©2006. [cit. 2014-02-28]. Dostupný také z: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-3093-08_1
37
„Rozdílnost v podmínkách použití účinné lítosti a zejména ve lhůtách, v nichž lze uplatnit účinnou lítost v obou zmíněných případech, je proto výsledkem odlišné právní úpravy uvedených daňových trestných činů a důsledkem skutečnosti, že podle obecného ustanovení (§ 33 tr. zákoníku) se vyžaduje dobrovolnost v jednání pachatele, zatímco zvláštní případ účinné lítosti (§ 242 tr. zákoníku) tím není podmíněn, neboť klade důraz na dodatečné splnění povinnosti dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek.“ 89 K postupu orgánů činných v trestním řízení po zániku trestnosti za čin v důsledku předmětné účinné lítosti, lze poukázat na rozdílné vyuţívání institutů pro ukončení konaného trestního řízení. Pokud dojde k popsanému zániku trestnosti za předmětný čin ve stádiu prověřování po zahájení úkonů trestního řízení dle ustanovení § 158 odst. 3 trestního řádu, odloţí policejní orgán nebo státní zástupce věc dle ustanovení § 159a odst. 1 trestního řádu. Jestliţe dojde k zániku trestnosti u činu v přípravném řízení ve stádiu vyšetřování, tedy v době po sdělení obvinění dle § 160 trestního řádu (resp. sdělení podezření dle § 179b odst. 3 trestního řádu), státní zástupce trestní stíhání zastaví dle ustanovení § 172 odst. 1 písm. f) trestního řádu. Jako další můţe nastat varianta, kdy k zániku trestnosti činu dojde době v rámci řízení před soudem, konkrétně po předběţném projednání obţaloby, v rámci kterého soud rozhodnutím dle ustanovení § 188 odst. 1 písm. c) trestní stíhání zastaví. Pokud však dojde k zániku trestní odpovědnosti za předmětný čin aţ v průběhu hlavního líčení, soud zprostí obţalovaného obţaloby dle ustanovení § 226 písm. e) trestního řádu. Příklad: Obchodní společnost v období měsíců listopad 2009 aţ říjen 2011, neodvedla správci daně za své zaměstnance daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních poţitků, vybíranou formou sráţky ze mzdy v celkové výši 2.000.000,-Kč, ačkoliv byla zaměstnancům vyplácena mzda, ze které jim byla řádně záloha na daň sráţena. V rozporu se zákonem č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů ve znění pozdějších předpisů, nebyla ze strany předmětné společnosti (jakoţto zaměstnavatele) splněna zákonná povinnost odvést za zaměstnance daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních poţitků ve výši
89
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY. Usnesení ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 5 Tdo 743/2013. Sbírka
soudních rozhodnutí a stanovisek. ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.743.2013.1. [online]. Nsoud.cz. ©2010. [cit. 201402-28]. Dostupné také z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/36B9E50EADBD439EC1257A4E00679654?open Document&Highlight=0,
38
2.000.000,-Kč, čímţ předmětná obchodní společnost získala neoprávněný prospěch ve značném rozsahu, k újmě České republiky, zastoupené příslušným Finanční úřad, tedy naplnila všechny obligatorní znaky trestného činu Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle ustanovení § 241 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Následně (v době probíhajícího policejního prověřování podezřeného jednání uvedené společnosti) tato dodatečně splnila svou předmětnou daňovou povinnost vůči příslušnému správci daně a to v plném rozsahu, tedy ve výši 2.000.000,-Kč. Vzhledem k tomu, ţe byla specifikovaná zákonná povinnost předmětné společnosti vůči příslušnému správci daně dodatečně splněna; v plném rozsahu a v době před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně ve věci, byly tímto splněny všech obligatorní podmínky pro aplikaci ustanovení o účinné lítosti dle § 242 trestního zákoníku; trestní odpovědnost popsaného trestného činu dle ustanovení § 241 odst. 1, 2 trestního zákoníku zanikla.
1.3.4 TČ dle § 243 trestního zákoníku Nesplnění povinnosti v daňovém řízení (1) Kdo nesplní svoji zákonnou oznamovací povinnost vůči správci daně, a ohrozí tak ve větším rozsahu řádné a včasné stanovení daně jinému nebo její vymáhání od jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na jeden rok až čtyři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve značném rozsahu
Základní skutková podstata (odst. 1) Objekt Předmětem ochrany je zájem státu na řádném a včasném stanovení daně nebo její vymáhání. Objektivní stránka Jednání: V rámci základní skutkové podstaty je vyţadováno jednání pachatele spočívající v nesplnění zákonné oznamovací povinnosti. Nesplnění takové povinnosti je vázáno na povinnosti plynoucí z ustanovení § 57 daňového řádu - poskytování informací správci daně. Dále je třeba rozlišovat dva druhy nesplnění těchto povinností u orgánů veřejné moci, příp. dalších povinných osob. A to na povinnost poskytnout informace vázanou na ţádost správce daně a dále na případy, ve kterých mají stanovené orgány či jiné osoby povinnost poskytnout informace příslušnému správci daně i bez vyţádání. Tato skutečnost má podstatný 39
význam na stanovení okamţiku, ke kterému došlo k dokonání trestného činu, jelikoţ v prvém případě kdy taková povinnost vyplývá uvedeným subjektů aţ po vyţádání příslušného správce daně, bude čin dokonán aţ v momentě marného uplynutí lhůty pro splnění takového poţadavku. V případě, ţe mají předmětné subjekty povinnost sdělovat informace 90 i bez návaznosti na ţádost příslušného správce daně, je protiprávní jednání spácháno uplynutím 30. denní lhůty od kontrolního zjištění těchto subjektů. Řádné a včasné stanovení daně nebo její vymáhání však můţe být ohroţeno také pouze opoţděným splnění předmětné zákonné povinnosti. Následek: ohroţení řádného a včasného vyměření daně jinému nebo její vymáhání od jiného a to ve větším rozsahu. Definici většího rozsahu je opět nepřímo moţno specifikovat v návaznosti na ustanovení § 138 odst. 1 trestního zákoníku a to rozsahu ve výši nejméně 50.000,-Kč. Kauzální nexus: obligatorně je vyţadováno prokázání příčinného vztahu mezi výše popsaným jednáním a následkem. Subjekt V tomto případě se bude jednat o subjekty s povinností poskytovat informace správci daně uvedených v daňovém řádu91. V případě sdělování těchto informací „na vyţádání“ správce daně se jedná o orgány veřejné moci a osoby, které: - vedou evidenci osob nebo věcí; - poskytují plnění, které je předmětem daně; - provádějí řízení v případech, jejichţ předmět podléhá daňové povinnosti; - získávají jiné údaje nezbytné pro správu daní. a dále např. zdravotní pojišťovny, banky, provozovatelé poštovní služeb, podnikatelé poskytující veřejně dostupnou telefonní službu, vydavatelé periodického tisku, ale také subjekty, které mají povinnost poskytovat správci daně údaje z kontrolních protokolů i bez jeho vyţádání jako např.: Nejvyšší kontrolní úřad a další kontrolní orgány. Z výše uvedeného jednoznačně plyne, ţe v případě subjektu tohoto trestného činu se můţe jednat pouze o osobu se zvláštní vlastností 92 (konkrétní subjekt) spočívající ve výše uvedených povinnostech vůči správci daně. Činu dle uvedeného ustanovení se můţe dopustit fyzická i právnická osoba. 90
§ 59 odst. 2 daňového řádu (jedná se o údaje uvedené v kontrolních protokolech, s návazností na správu daní)
91
§ 57 daňového řádu
92
§ 114 odst. 1 trestního zákoníku
40
Subjektivní stránka U uvedeného trestného činu je vyţadováno úmyslné zavinění. Není nutné, aby se jednalo o přímý úmysl. Subjektivní stránka můţe být naplněně i formou nepřímého úmyslu93. Za trestný čin spáchaný dle odst. 1 uvedeného ustanovení hrozí pachateli trest odnětí svobody aţ na dvě léta, nebo zákazem činnosti.
Kvalifikovaná skutková podstata (odst. 2) Vyšší společenská škodlivost činu uvedeného v odst. 1 je podmíněna závaţnějším následkem a to ve značném rozsahu. Pro definici značného rozsahu se opět nepřímo uţije ustanovení § 138 odst. 1 trestního zákoníku. Dle uvedeného ustanovení se bude jednat nejméně o 500.000,- Kč. Za trestný čin spáchaný dle odst. 2 uvedeného ustanovení hrozí pachateli trest odnětí svobody jedno rok aţ čtyři léta nebo peněţitý trest.94 Příklad: Banka odmítla sdělit správci daně (na jeho řádnou ţádost a ve stanovené lhůtě) informace o bankovním účtu klienta, v souvislosti se kterým mohl být následně nařízen výkon exekuce, v souvislosti s vymáháním dluţné daně, plynoucí z nesplněné daňové povinnosti předmětného klienta banky (resp. daňového subjektu) ve výši ve výši 1.000.000,-Kč. Následně došlo k odčerpání finančních prostředků z předmětného bankovního účtu daňového dluţníka, čímţ došlo k úplnému zmaření úspěšného vymoţení předmětného dluhu správcem daně. V rozporu se zákonem č. 21/1992 Sb. o bankách, ve znění pozdějších předpisů, nebyla ze strany předmětné banky splněna zákonná oznamovací povinnost dále v rozporu s daňovým řádem ve znění pozdějších předpisů ve formě odmítnutí sdělení poţadovaných bankovních informací, čímţ předmětná banka ohrozila ve značném rozsahu vymáhání daně správcem daně od jiného, k újmě České republiky, zastoupené příslušným Finančním úřadem, tedy naplnila všechny obligatorní znaky trestného činu nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení dle ustanovení § 243 odst. 1, 2 trestního zákoníku.
93
§ 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku
94
ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 2191-
2241. ISBN 978-80-7400-178-9.
41
2. Vývoj trestní odpovědnosti daňových subjektů za doby účinnosti trestního zákoníku 2.1 Krátký historický exkurz a úvod k ZTOPO První pokusy o zavedení trestní odpovědnosti právnických osob v rámci ČR jsou spojovány s věcným záměrem zpracování trestního zákoníku 95, včetně doprovodných předpisů, mimo jiné návrhu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, předloţeného vládou 21. 7. 2004 Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR (dále jen „PS PČR“). Zatímco předloţený trestní zákoník (včetně jiných doprovodných předpisů) prošel v rámci legislativního procesu do dalšího čtení, doprovodný předpis týkající se zavedení trestní odpovědnosti právnických osob, byl (jako nadbytečný a zbytečně kriminalizující podnikání) dne 2. 11. 2004 PS PČR zamítnut. Následně se opět objevily snahy o zavedení trestní odpovědnosti právnických osob aţ v průběhu roku 2008, kdy byl opět zpracován věcný záměr zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, nicméně byl tento návrh (ještě v rámci mezirezortního vyjednávání) v roce 2009 zamítnut. V návaznosti na mezinárodní závazky ČR, vyvstala pak nutnost zavedení trestního postihu právnických osob za trestné činy opět ještě téhoţ roku tj. 2009, kdy bylo vládním usnesením96 uloţeno ministryni spravedlnosti, zpracovat a vládě předloţit návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Jako základ při tvorbě připravovaného zákona byl pouţit původní návrh tohoto zákona z roku 2004, který byl však značně přepracován a aktualizován na právní poměry Evropské unie. V rámci nově vzniklého návrhu uvedeného předpisu byl pouţit model pravé trestní odpovědnosti právnických osob, dle kterého „ … lze právnickou osobu postihnout i v případě, že se nepodaří prokázat, která konkrétní fyzická osoba spáchala trestný čin (z důvodů složité organizační struktury, dělby pravomocí atd.), i když je zcela nepochybné, že ke spáchání trestného činu došlo v rámci dané právnické osoby a v její prospěch.“
97
Takto nově zpracovaný návrh uvedeného zákona byl vládou schválen
a předloţen PS PČR dne 15. 3. 2011. Následný předmětný legislativní proces proběhl poměrně rychle a hladce, kdy schválené znění předmětného zákona bylo jiţ koncem roku 95
Na základě usnesení vlády č. 319 ze dne 9. 4.2001
96
Vládní usnesení č. 1451 ze dne 30. 11. 2009
97
ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob, Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
s. 46. ISBN 978-80-7400-116-1
42
2011 vyhlášeno ve Sbírce zákonů, jako zákon č. 418/2011 Sb., O trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, který vešel v platnost dne 22. 12. 2011 a nabyl účinnosti dne 1. 1. 2012 (dále jen „ZTOPO“)98 Za doby účinnosti trestního zákoníku, ve znění zákona č. 330 /2011 Sb. ve znění předchozích předpisů (s účinností do 31. 12. 2011), byla vymezena pouze a výhradně individuální trestní odpovědnost fyzických osob. Trestného činu se tedy mohla dopustit výlučně fyzická a to i v souvislosti s jednáním spojeným s právnickou osobou, nikoliv však právnická osoba jako taková. Průlomovou změnu v této oblasti znamenalo přijetí právě výše specifikovaného ZTOPO, kterým byla zavedena trestní odpovědnost právnických osob, s výjimkou České republiky a územně samosprávných celků. „Účel zákona není v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim výslovně upraven. Přesto ho lze vyčíst zejména z důvodové zprávy. V důvodové zprávě se totiž uvádí, že právnické osoby (obchodní společnosti, družstva, spolky, podniky atd.) vystupují velmi často jako instituce, prostřednictvím nichž je stále častěji páchána velmi závažná trestná činnost, neboť rozvoj složité struktury společnosti a její ekonomiky poskytují mnohem více příležitostí než v minulosti k páchání společensky škodlivé, svou povahou čistě kriminální činnosti.“ 99 Z pohledu následných novelizací předmětného zákona č. 418/2011 Sb., v jeho původním znění, došlo za doby jeho krátké účinnosti jiţ také k jedné jeho novelizaci. Tato novelizace byla provedena prostřednictvím předpisu č. 105/2013 Sb., zákon o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, s platnosti od 30. 4. 2013, jenţ nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2014. Předmětnou novelizací došlo k implementaci zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních100 do ZTOPO, za současného zrušení jeho kompletní části páté – zvláštní ustanovení o právním styku s cizinou (§ 42 – 43 ZTOPO).
98
ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob, Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
s. 39-46. ISBN 978-80-7400-116-1 99
ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob, Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
s. 48. ISBN 978-80-7400-116-1 100
Zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních
43
2.2 K trestní odpovědnosti právnických osob Samotná trestní odpovědnost právnických osob byla stanovena výhradně pro taxativně vymezené trestné činy uvedené v ustanovení § 7 ZTOPO. Do tohoto okruhu trestných činů byly zařazeny mimo jiné i všechny daňové trestné činy101. Předmětný ZOTOP ve svých ustanoveních blíţe definuje, zejména jaké jednání právnické osoby je povaţováno za trestné 102 a osobu pachatele (resp. spolupachatele a účastníka) 103 . V souvislosti s tím je podstatným ustanovením § 8 odst. 3 ZTOPO, které stanovuje, ţe trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní osoba či orgán (jednáním uvedeným v ustanovení § 8 odst. 1, 2 ZTOPO) spáchání trestného čin způsobila. Dále ZTOPO
stanoví, ţe trestní odpovědností právnické osoby není dotčena trestní
odpovědnost fyzických osob a naopak. 104
Skutková podstata TČ v návaznosti na ZTOPO Jak jiţ bylo popisováno výše, z hlediska systému znaků trestných činů spáchaných právnickými osobami, mezi tyto mimo jiné řadíme protiprávnost a skutkovou podstatu. Z hlediska znaků skutkové podstaty trestných činů spáchaných právnickými osobami, jsou zde jisté odlišnosti oproti činům spáchaných fyzickými osobami, byť se v zásadě jedná o obdobné znaky (tedy objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka), neboť jsou od těchto odvozeny. Objekt Obdobně jako u trestných činů fyzických osob se i u právnických osob jedná o zájmy chráněné trestním zákonem. U právnických osob se však bude jednat pouze zájmy chráněné trestnými činy taxativně vymezenými 105 . V návaznosti na hospodářskou trestnou činnost, resp. na trestné činy daňové, se pak bude jednat o zájem na řádném vyměření a výběru daní, řádném odvodu zákonem stanovených povinných plateb a další.
101
§ 240 aţ § 245 trestního zákoníku
102
§ 8 odst. 1, 2 ZTOPO
103
§ 9 ZTOPO
104
PURÝ, František a Josef KUCHTA. Poznámky k daňové kriminalitě v České republice. Inflow: Časopis pro
právní vědu a praxi [online]. 2013. roč. XXI, č. 1-2. [cit. 2014-03-09]. str. 127. ISSN 1805-2789. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/dokumenty/24391 105
§ 7 ZTOPO
44
Objektivní stránka Společně se základními znaky objektivní stránky (jednání, následek a kauzální nexus) je u trestných činů spáchaných právnickými osobami, povinný jako jeden z fakultativních znaků tzv. speciální znak objektivní stránky a to, ţe čin byl spáchán jménem právnické osoby, v zájmu právnické osoby nebo v rámci činnosti právnické osoby, jak vyplývá z ustanovení § 8 odst. 1 ZTOPO Subjekt Dle ustanovení § 1 ZTOPO můţe být subjektem trestného činu pouze právnická osoba. Fakticky je však právnické osobě přičítáno i jednání dalších subjektů 106 Na základě výše uvedeného lze subjekty trestných činů rozdělit do tří skupin, na primární subjekty (kterými jsou samotné právnické osoby), sekundární subjekty (těmi jsou zejména statutární orgány ale i další osoby107) a terciální (v podobě zaměstnanců, kteří vykonávají činnosti, specifikované obdobně jako pro sekundární subjekty) Subjektivní stránka U právnické osoby není moţné zaznamenat vnitřní projev vůle patrný na venek, neboť se jedná o uměle právem vytvořenou osobu. Z hlediska naplnění všech zákonných znaků trestného činu, resp. skutkové podstaty, je však naplnění tohoto znaku i u právnických osob obligatorně vyţadováno. Proto se naplnění tohoto znaku dokazuje nepřímo - odvozeně z úmyslu fyzických osob jednajících za právnickou osobu.108 V souvislosti se spácháním trestného činu právnickou osobou je moţno vyuţít obecného institutu účinné lítosti dle ustanovení § 11 ZTOPO. Jedná se o institut, který lze uplatňovat pro všechny v ZTOPO taxativně vymezené trestné činy (kterých se můţe dopustit právnická osoba) s výjimkou některých trestných činů109. V případě splnění všech podmínek k uplatnění uvedeného obecného institutu účinné lítosti, zaniká trestní odpovědnost právnické osoby za spáchaný trestný čin.
Vedle uvedeného lze, u některých trestných činů daňových,
aplikovat také institut zvláštní účinné lítosti dle ustanovení § 242 trestního zákoníku. 106
§ 8 odst. 1 písm. a) aţ d) ZTOPO
107
§ 8 odst. 1 a) aţ c) ZTOPO
108
FENYK, Jaroslav a Ladislav Smejkal. Komentář k Zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení
proti nim, Inflow: ASPI pro Windows verze 12.0. [software]. ASPI ID: KO418_2011CZ. © 2000-2012. [cit. 2014-03-06]. Dostupné z: počítačový systém Policie ČR, ÚO Hodonín 109
Trestné činy: přijetí úplatku dle § 331 ZTOPO, podplacení dle § 332 ZTOPO, nepřímé úplatkářství dle
§ 333 ZTOPO
45
2.3 ZTOPO a odborná veřejnost Od přijetí ZTOPO je trestní odpovědnost právnických osob často diskutovaným tématem zejména v odborné literatuře. Například se objevil názor, ţe z dosavadní judikatury a dikce příslušného zákona není jednoznačně patrné, jak budou orgány činné v trestním řízení trestnost činů u jednotlivých fyzických, resp. právnických osob posuzovat. Tedy, zda si orgány činné v trestním řízení budou moci svévolně vybírat, která osoba bude v souvislosti s podezřením ze spáchání trestného činu právnickou osobou stíhána. Zda ona právnická osoba nebo fyzické osoby odpovědné za vedení této právnické osoby. Nebo např. další názor, zda se v návaznosti na předmětný zákon ve spojitosti se zásadou „ne bis in idem“110, nejedná o její porušení v situaci, kdy jiţ byly ze strany správce daně v rámci daňové kontroly, stanoveny sankce v podobě povinnosti uhradit dluţnou daň včetně jejího příslušenství, a přesto bylo zahájení trestní stíhání některé z takových osob.111 Např. v návaznosti na uvedenou hypotézu se pak objevil výklad, ţe smyslem ustanovení § 8 ZTOPO není zjednodušení práce orgánů činných v trestním řízení tím, ţe by se zaměřily a spokojily se pouze s trestním postihem právnické osoby a trestní odpovědností fyzické osoby, která jednala za právnickou osobu, by se jiţ nezabývaly. Coţ se nabízí zejména v případech, ve kterých došlo k nesplnění zákonné povinnosti (např. v souvislosti s daněmi) ze strany právě právnické osoby.112
110
v překladu: „ne dvakrát o tomtéţ“ – zákaz dvojího rozhodování o téţe věci
111
PÁTEK, Václav. Trestní odpovědnost právnický osob za porušení daňových předpisů. Inflow: Bulletin
advokacie [online]. 2012. č. 2. [cit. 2014-03-06]. str. 32, 35. ISSN 1210-6348. Dostupné z: http://www.cak.cz/assets/ba_1_2_2012_web.pdf 112
PURÝ, František a Josef, KUCHTA. Poznámky k daňové kriminalitě v České republice. Inflow: Časopis pro
právní vědu a praxi [online]. 2013, roč. XXI, č. 1-2. [cit. 9. 3. 2014]. str. 127. ISSN 1805-2789. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/dokumenty/24391
46
3. Chronologický vývoj hmotně právní úpravy daňových trestných činů Z hlediska nedávného vývoje skutkových podstat daňových trestných činu je patrný jistý vývoj, neboť do roku 1989 se v platném trestním zákoně vyskytoval v podstatě pouze jediný trestný čin z oblasti daní a to zkrácení daně dle § 148 trestního zákona. Následně se výčet daňových trestných činů rozrostl aţ na aktuálních pět trestných činů (vymezených v ustanoveních § 240 aţ § 245 trestního zákoníku).
3.1 Chronologický přehled všech novelizací trestního zákoníku Zákon č. 306/2009 Sb. ze dne 7. 8. 2009, s účinností od 1. 1. 2010 (Viz příloha č. 1. – Výtisk předmětné části uvedeného zákona, Část první - Změna trestního zákoníku) Zákon č. 181/2011 Sb. ze dne 8. 6. 2011, s účinností od 1. 7. 2011 (Viz příloha č. 2. – Výtisk předmětné části uvedeného zákona, Část pátá -Změna trestního zákoníku) Zákon č. 330 /2011 Sb. ze dne 7. 10. 2011, s účinností od 1. 12.2011 (Viz příloha č. 3. – Výtisk předmětné části uvedeného zákona, Část první - Změna trestního zákoníku) Zákon č. 357/2011 Sb. ze dne 27. 10. 2011, s účinností od 1. 1. 2012 (Viz příloha č. 4. – Výtisk předmětné části uvedeného zákona, Část osmá - Změna trestního zákoníku) Zákon č. 420/2011 Sb. ze dne 27. 10. 2011, s účinností od 1. 1. 2012 (Viz příloha č. 5. – Výtisk předmětné části uvedeného zákona, Část čtyřicátá šestá - Změna trestního zákoníku) Zákon č. 375/2011 Sb. ze dne 6. 11. 2011, s účinností od 1. 4. 2012 (Viz příloha č. 6. – Výtisk předmětné části uvedeného zákona, Část sto osmnáctá - Změna trestního zákoníku) 47
Zákon č. 193/2012 Sb. ze dne 26. 4. 2012, s účinností od 1. 9. 2012 (Viz příloha č. 7. – Výtisk předmětné části uvedeného zákona, Část osmá - Změna trestního zákoníku) Zákon č. 360/2012 Sb. ze dne 19. 9. 2012, s účinností od 1. 12. 2012 (Viz příloha č. 8. – Výtisk předmětné části uvedeného zákona, Část druhá - Změna trestního zákoníku) Zákon č. 390/2012 Sb. ze dne 6. 9. 2012, s účinností od 1. 10. 2012 (Viz příloha č. 9. – Výtisk předmětné části uvedeného zákona, Část první - Změna trestního zákoníku) Zákon č. 399/2012 Sb. ze dne 7. 9. 2012, s účinností od 1. 1. 2013 (Viz příloha č. 10. – Výtisk předmětné části uvedeného zákona, Část dvacátá čtvrtá - Změna trestního zákoníku) Zákon č. 494/2012 Sb. ze dne 5. 6. 2012, s účinností od 15. 1. 2013 (Viz příloha č. 11. – Výtisk předmětné části uvedeného zákona, Část pátá - Změna trestního zákoníku) Zákon č. 241/2013 Sb. ze dne 3. 7. 2013, s účinností od 19. 8. 2013 (Viz příloha č. 12. – Výtisk předmětné části uvedeného zákona, Část dvacátá třetí - Změna trestního zákoníku) Nález Ústavního soudu jménem republiky, sp. zn. 259/2013 Sb., ze dne 23. 7. 2013, s účinností od 23. 8. 2013 (Viz příloha č. 13. – Výtisk předmětného Nálezu Ústavního soudu) Zákon č. 105/2013 Sb. ze dne 20. 3. 2013, s účinností od 1. 1. 2014 (Viz příloha č. 14. – Výtisk předmětné části uvedeného zákona, Část jedenáctá - Změna trestního zákoníku) Zákon č. 458/2011 Sb. ze dne 20. 12. 2011, s účinností od 1. 1. 2015 (Viz příloha č. 15. – Výtisk předmětné části uvedeného zákona, Část pátá -Změna trestního zákoníku)
48
3.2 Specifikace a analýza novelizací upravující daňové trestné činy Zákon č. 330 /2011 Sb. Uvedená novelizace nabyla účinnosti dnem 1. 12. 2011 a mění trestní zákoník ve znění zákona č. 181/2011 Sb. V rámci specifikované novelizace bylo upraveno mimo jiné ustanovení § 55 odst. 2 trestního zákoníku, v důsledku čehoţ došlo k plošné depenalizaci za trestné činy. Tato změna měla vliv i na trestné činy daňové. Konkrétně došlo ke změně v souvislosti s navýšením původní tří leté maximální horní hranice trestu odnětí svobody nově na pět let, za něţ lze uloţit nepodmíněný trest odnětí svobody, jen za předpokladu, ţe by s ohledem na osobu pachatele uloţení jiného trestu u něj zjevně nevedlo k vedení řádného ţivota.113 Dále došlo touto novelizací v podstatě ke kosmetické úpravě ve znění trestného činu Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle ustanovení § 241 trestního zákoníku tak, ţe dvě samostatné základní skutkové podstaty vymezené původně odděleně v odstavcích 1 a 2, byly sloučeny v jedinou základní skutkovou podstatu do odstavce 1 pod písmena a) a b). Touto změnou tedy v rámci odstavce 1 uvedeného trestného činu vznikla jediná základní tzv. sloţená skutková podstata. Konkrétně skutková podstata původně vymezené v odstavci jedna je nyní podřazena v odstavci 1 pod písmeno a) a skutková podstata vymezená původně v odstavci 2 je nyní podřazena v odstavci 1 pod písmeno b). Z hlediska jednotlivých znaků skutkové podstaty nedošlo oproti původnímu vymezení obligatorních znaků k ţádné změně. V návaznosti na tuto změnu došlo k dále k posunu kvalifikovaných skutkových kdy skutková podstata uvedená v odst. 3 je nově odstavcem 2. a skutková podstata uvedená v původně v odstavci 4. je nově odstavcem 3. U obou kvalifikovaných skutkových podstat pak došlo ke zrušení slov „nebo 2“. Z hlediska závaţnosti skutkových podstat uvedeného trestného činu tak došlo k logické změně, kdy základní skutkové podstaty jsou nyní v rámci prvního odstavce ve dvou alternativních podobách.
113
Purý, František a Josef Kuchta. Poznámky k daňové kriminalitě v České republice. Inflow: Časopis pro
právní vědu a praxi [online]. 2013, roč. XXI, č. 2. [cit. 2014-03-09]. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/dokumenty/24391
49
Zákon č. 420/2011 Sb. Uvedená novelizace nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2012 a nahradila trestní zákoník ve znění předchozí poslední novelizace upravenou zákonem č. 357/2011 Sb. Jedná se o velmi podstatnou novelizaci, kterou došlo k zakomponování nově přijatého zákona č. 418/2011Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, mezi taxativně vymezené trestní zákony v rámci ustanovení § 110 trestního zákoníku. Zákon č. 399/2012 Sb. Předmětná novelizace nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2013 a nahradila trestní zákoník ve znění poslední předchozí novelizace upravené zákonem č. 390/2012 Sb. V zásadě se nejedná o nikterak závaţnou změnu. U trestného činu Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle § 241 trestního zákoníku. V rámci základní skutkové podstaty konkrétně u znaku objektu, došlo v návaznosti na důchodovou reformu k rozšíření povinnosti zaměstnavatele nebo plátce v oblasti odvádět pojistné na důchodové spoření114. Dále došlo v rámci ustanovení § 241 odstavce 1 trestního zákoníku ke zjednodušení základní skutkové podstaty. Konkrétně byla zrušena fakultativní část skutkové podstaty uvedená pod písmenem b) uvedeného trestného činu, čímţ byla z hlediska trestnosti zrušena povinnost zaměstnavatele odvést pojistné na úrazové pojištění zaměstnanců. Zákon č. 458/2011 Sb. Uvedená novelizace nabývá účinnosti dnem 1. 1. 2015 a mění trestní zákoník ve znění zákona č. 105/2013 Sb. Předmětná novelizace upravuje trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ustanovení § 240 trestního zákoníku. V rámci základní skutkové podstaty (odst. 1) byly zrušeny některé primární objety trestného činu a to konkrétně v podobě příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na úrazovém pojištění. Dále u trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle ustanovení § 241 trestního zákoníku došlo u základní skutkové podstaty (odst. 1) ke zrušení jednoho z primárních objektů, kdy zanikla trestnosti za neodvedení pojistného na důchodové spoření.
114
viz zákon č. 397/2012 Sb., o pojistné na důchodové spoření
50
4. Analýza trestnosti daňové kriminality od r. 2010 Pro zachycení vývoje trestnosti u daňových trestných činů byly pro účely této práce vybrány nejčastěji páchané trestné činy a to trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ustanovení § 240 trestního zákoníku; neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobné povinné platby dle ustanovení § 241 trestního zákoníku a nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení dle ustanovení § 243 trestního zákoníku, včetně institutu účinné lítosti dle ustanovení § 242 trestního zákoníku. V návaznosti na výše uvedené daňové trestné činy byly pro účely zjištění vývoje trestnosti vybrány pouze některé z dostupných kritérií a to počet zjištěných skutků; počet stíhaných osob; počet odsouzených osob a způsobená škoda. Tato kritéria byla zkoumána v obdobích let 2010 včetně aţ 2013 včetně. Data pouţité při tvorbě vlastního grafického znázornění a zpracování přiloţených tabulek byla čerpána z volně dostupných níţe specifikovaných elektronických zdrojů Policie ČR a Ministerstva spravedlnosti ČR. Jedná se o data: 1) pro hodnoty „Zjištěno skutků“ a „Stíháno“: POLICIE ČR. Kriminalita: Statistické přehledy kriminality za rok 2010. Policie.cz [online]. © 2010 [cit. 2014-03-06]. Dostupné z: a) statistika rok 2010, kriminalita od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010: http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2010.aspx b) statistika rok 2011, kriminalita od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2011.aspx c) statistika rok 2012, kriminalita od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2012.aspx d) statistika rok 2013, kriminalita od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2013.aspx 2) pro hodnotu „odsouzeno“: MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČESKÉ REPBULIKY. Veřejný statistický portál infoData. Statistika a výkaznictví. Justice.cz. [online]. [cit. 2014-01-03]. Dostupné z: a) statistika rok 2010: http://cslav.justice.cz/InfoData/servlet/FileServlet?tabulka=ccav_dokument_sestavy&sloupec =obsah_dokumentu_html&where=id_dokumentu=290847&typSloupce=html&fileName=null 51
b) statistika rok 2011: http://cslav.justice.cz/InfoData/servlet/FileServlet?tabulka=ccav_dokument_sestavy&sloupec =obsah_dokumentu_html&where=id_dokumentu=453953&typSloupce=html&fileName=null c) statistika rok 2012: http://cslav.justice.cz/InfoData/servlet/FileServlet?tabulka=ccav_dokument_sestavy&sloupec =obsah_dokumentu_html&where=id_dokumentu=561848&typSloupce=html&fileName=null d) Statistika rok 2013: http://cslav.justice.cz/InfoData/servlet/FileServlet?tabulka=ccav_dokument_sestavy&sloupec =obsah_dokumentu_html&where=id_dokumentu=722695&typSloupce=html&fileName=null
4.1.1 Vývoj trestnosti pro TČ dle § 240 trestního zákoníku Pro znázornění vývoje u TČ dle § 240 trestního zákoníku ve stanoveném období bylo z geografického hlediska zaměřeno na úroveň jak celé ČR, tak i jednotlivých krajů. Na prvním grafu
115
této kapitoly je zachycen chronologický vývoj trestního řízení
od prověřování stanovených skutků přes fázi sdělení obvinění konkrétním pachatelům aţ po pravomocné odsouzení pachatelů za uvedený trestný čin.116 Pokud se zaměříme na vývoj u jednotlivých ukazatelů z hlediska fází trestního řízení, tedy od jeho počátku (spočívajícího ve zjištění skutku) po pravomocné odsouzení subjektů pachatelů, tak z tohoto pohledu je ve všech sledovaných letech patrná klesající tendence. Za účelem zjištění procentuálního vývoje u jednotlivých specifikovaných ukazatelů ve sledovaném období, byla za bod 0 stanovena hodnota předmětného ukazatele v roce 2010, kdy v návaznosti na toto období byly následně dopočítány procentuální navýšení resp. sníţení, pro stanovené ukazatele, kdy u: -
zjištěných skutků, došlo oproti roku 2010, v roce 2011 o 17 % navýšení, v roce 2012 o 52% navýšení, v roce 2013 o 85% navýšení117
-
stíhaných osob, došlo oproti roku 2010, v roce 2011 o 0,4% navýšení, v roce 2012 o 23% navýšení, v roce 2013 o 50% navýšení.118
-
odsouzených osob, došlo oproti roku 2010, v roce 2011 o 38% navýšení, v roce 2012 o 97% navýšení, v roce 2013 o 188% navýšení.119
115
Viz příloha č. 16 - Tabulka č. G1
116
Viz příloha č. 16 - Graf č. 1
117
Viz příloha č. 16 - Tabulka G1/1
118
Viz příloha č. 16 - Tabulka G1/2
119
Viz příloha č. 16 - Tabulka č. G1/3
52
Zejména pak mezi ukazatelem stíhaných a odsouzených osob, kdy provedeným zkoumáním bylo zjištěno, ţe pro stanovený trestný čin (§240 trestního zákoníku) bylo v roce 2010 odsouzeno 16 % stíhaných subjektů, v roce 2011 to bylo 22 %, v roce 2012 to bylo 25 % a v roce 2013 to bylo jiţ 30 %.120 Z tohoto pohledu je patrné, ţe dochází ke kontinuálnímu zvyšování poměru odsouzených osob vůči objemu stíhaných osob. Přesto avšak fakticky dochází k markantnímu kvantitativnímu rozdílu mezi počtem obviněných a skutečně odsouzených. Dále byl zkoumán vývoj z hlediska způsobené škody a to primárně z hlediska dosaţených škod v rámci jednotlivých krajů ve stanovém období. Tato závislost je pro předmětný trestný čin zachycena v přiloţeném grafickém znázornění 121 , ze kterého plyne, ţe absolutně nejvyšších škod bylo dosaţeno v kraji PHA a následně v krajích MSK a JHM. Nejniţších škod pak bylo dosaţeno v krajích PLK a KVK. U všech jednotlivých krajů bylo v návaznosti na jednotlivé roky dosahováno kolísavých hodnot, kdy z hlediska způsobené škody v krajích nelze jednoznačně stanovit stoupající či klesající tendenci.122 S ohledem na přijatou premisu, ţe kraj PHA je krajem, ve kterém je evidováno nejvíce subjektů, jimţ vzniká zákonná povinnost plateb a odvodů v souvislosti s daněmi, bylo provedeno také zkoumání, jakou část zastává právě zmíněný kraj PHA v poměru k celé ČR (v souvislosti s TČ dle ustanovení § 240 trestního zákoníku). Z pouţitých dostupných a zpracovaných informací byla vytvořena grafická závislost123 a tabulky s hodnotami týkající se způsobené škody v rámci celé ČR a kraje PHA124. Pro stanovený trestný čin je z uvedených podkladů patrná zjevně se zvyšující tendence, kdy v rámci celé ČR v roce 2010 byla způsobena uvedeným trestným činem celková škoda přesahující 4.5 mld. Kč, přestoţe v roce 2011 došlo k jistému poklesu na částku přesahující 3,3 mld. Kč, v následujícím roce 2012 škoda dosáhla škodu přesahující 6,2 mld. Kč a v roce 2013 se jiţ jednalo o škodu přesahující 6,8 mld. Kč, coţ představuje pro rok 2013 vůči roku 2010 navýšení o 52 %. Co se týče škody a jejího poměrného zastoupení kraje PHA vůči celé ČR, pak z vyhotovených podkladů vyplývá rovněţ kontinuálně zvyšující se tendence. Způsobená škoda v kraji PHA
120
Viz příloha č. 16 - Tabulka č. G1/4
121
Viz příloha č. 17 - Graf č. 2
122
Viz příloha č. 17 – Tabulky č. G2/1 a G2/2
123
Viz příloha č. 18 – Graf č. 3
124
Viz příloha č. 18 – Tabulky č. G3/1 a G3/2
53
vůči celé ČR činila v roce 2010 poměr 45 %, kdeţto v roce 2011 poměr 52 %, v roce 2012 poměr 59 % a v roce 2013 jiţ tvořil poměr ve výši 60 %.125
4.1.2 Vývoj trestnosti pro TČ dle § 241 trestního zákoníku Rovněţ jako u předcházející kapitoly bylo pro znázornění vývoje u TČ dle ustanovení § 241trestního zákoníku stanoveno totoţné období, vyuţito stejného druhu sledovaných hodnot. Dále bylo dodrţeno také hledisko pro geografické znázornění úrovně sledovaných hodnot (celá ČR a kraje). Na prvním grafu126 aktuální kapitoly je rovněţ zachycen chronologický vývoj trestního řízení od prověřování stanovených skutků, přes fázi sdělení obvinění konkrétním pachatelům, aţ po pravomocné odsouzení pachatelů za uvedený trestný čin (§ 241 trestního zákoníku). Za účelem zjištění procentuálního vývoje u jednotlivých specifikovaných ukazatelů ve sledovaném období, byla za bod 0 stanovena hodnota daného ukazatele v roce 2010, kdy v návaznosti na toto období byly následně dopočítány procentuální navýšení resp. sníţení, pro tyto ukazatele, kdy u: -
zjištěných skutků, došlo oproti roku 2010, v roce 2011 o 4 % navýšení, v roce 2012 o 9 % sníţení, v roce 2013 o 12 % sníţení127,
-
stíhaných osob, došlo oproti roku 2010, v roce 2011 o 11 % navýšení, v roce 2012 o 7 % sníţení, v roce 2013 o 14 % sníţení.128
-
odsouzených osob, došlo oproti roku 2010, v roce 2011 o 127 % navýšení, v roce 2012 o 93 % navýšení, v roce 2013 o 105 % navýšení.129
V porovnání s předchozími hodnotami (pro TČ § 240 trestního zákoníku) není mezi počtem stíhaných a odsouzených osob, jiţ tak markantní rozdíl, kdy provedeným zkoumáním bylo zjištěno, ţe u obou uvedených hodnot je patrná kolísavá tendence. Rovněţ i u TČ dle § 241 trestního zákoníku, však dochází ke kontinuálnímu zvyšování poměru odsouzených osob vůči objemu stíhaných osob, kdy v roce 2010 se jednalo o poměr ve výši 20 %, v roce 2011 ve výši 41 %, v roce 2012 ve výši 42 % a v roce 2013 dokonce ve výši 48 %.130 125
Viz příloha č. 18 – Tabulka č. G3/1
126
Viz příloha č. 19 – Graf č. 4 a Tabulka č. G4
127
Viz příloha č. 19 – Tabulka č. G4/1
128
Viz příloha č. 19 - Tabulka č. G4/2
129
Viz příloha č. 19 - Tabulka č. G4/3
130
Viz příloha č. 19 – Tabulka č. G4/4
54
Dále byl zkoumán vývoj obdobně jako u předchozího ustanovení (§240 trestního zákoníku) z hlediska způsobené škody a to primárně s ohledem na dosaţené škody v rámci jednotlivých krajů ve stanovém období. Tato závislost je pro předmětný trestný čin zachycena v přiloţeném grafickém znázornění131, ze kterého plyne, ţe absolutně nejvyšších škod v rámci jednotlivých krajů bylo ve sledovaném období dosaţeno v kraji PHA a následně pak krajem ULK a JHM. Nejniţších škod bylo dosaţeno v krajích LBK, PAK a VYS. U všech jednotlivých krajů bylo v návaznosti na jednotlivé roky dosahováno kolísavých hodnot, kdy z hlediska způsobené škody v krajích nelze jednoznačně stanovit stoupající či klesající tendenci.132 Vzhledem k jiţ zmíněné premise, ţe kraj PHA je krajem, ve kterém je evidováno nejvíce subjektů, jimţ vzniká zákonná povinnost v souvislosti s daněmi, bylo provedeno také zkoumání, jakou část zastává právě zmíněný kraj PHA v poměru k celé ČR. Z dostupných informací byla vytvořena předmětná grafická závislost133 a tabulky s hodnotami v návaznosti na způsobenou škodu134. Pro TČ dle § 241 trestního zákoníku je z těchto podkladů patrná sniţující se tendence (mimo roku 2011), kdy v rámci celé ČR v roce 2010 byla způsobena uvedeným trestným činem celková škoda přesahující 203 mil. Kč, přestoţe v roce 2011 došlo k jistému poklesu na částku přesahující 210 mil. Kč, v následujícím roce 2012 škoda dosáhla škodu přesahující 169 mil. Kč a v roce 2013 se jednalo o škodu přesahující 132 mil. Kč, coţ představuje u roku 2013 vůči roku 2010 sníţení o 35 %. Co se týče škody a jejího poměrného zastoupení kraje PHA vůči celé ČR, pak z vyhotovených podkladů vyplývá zvyšující se tendence (opět mimo roku 2011). Způsobené škoda v kraji PHA vůči celé ČR činil v roce 2010 poměr 35 %, kdeţto v roce 2011 poměr 33 %, ale v roce 2012 jiţ poměr 37 % a v roce 2013 poměr ve výši 41 %.
4.1.3 Vývoj institutu účinné lítosti dle § 242 trestního zákoníku Původně bylo plánováno vyhodnocení vývoje v souvislosti s ustanovením § 242 trestního zákoníku za pouţití grafických kvantitativných metod. V průběhu zpracování dostupných statistik nebylo moţno jednoznačně zjistit, kolik skutků bylo ukončeno právě v návaznosti
131
Viz příloha č. 20 - Graf č. 5
132
Viz příloha č. 20 – Tabulky č. G5/1 a G5/2
133
Viz příloha č. 18 – Graf č. 6
134
Viz příloha č. 18 – Tabulky č. G6/1 a G6/2
55
na uţití institutu účinné lítosti dle § 242 trestního zákoníku a to nejen v souvislosti s vybranými daňovými trestnými činy, ale i pro všechny ostatní trestné činy. Bylo zjištěno, ţe zkoumané statistiky nedisponují konkrétními údaji, ze kterých by bylo moţno jednoznačně vyčíst, na kolik skutků byl v souvislosti s předmětnými daňovými trestnými činy, ve sledovaném období aplikován uvedený institut účinné lítosti. Vzhledem k této skutečnosti nebylo moţno uvedený institut dle §242 trestního zákoníku z hlediska kvantitativních metod (zejména v grafickém znázornění) individuálně zapracovat a vyhodnotit.
4.1.4 Vývoj trestnosti pro TČ dle § 243 trestního zákoníku Podobně jako u předchozí kapitoly i v průběhu zpracovávání předmětných statistik bylo zjištěno, ţe pro trestný čin nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení dle ustanovení § 243 trestního zákoníku, není moţno sledované hodnoty zjistit, neboť tyto nejsou v rámci dostupných statistik pro uvedený trestný čin diferencovaně vedeny. Vzhledem k této skutečnosti nebylo moţno plánovaný vývoj, v souvislosti s předmětným TČ dle § 243 trestního zákoníku, z hlediska kvantitativních metod (zejména v grafickém znázornění) individuálně zapracovat a vyhodnotit.
56
Závěr Ke zhodnocení práce a splnění stanovených cílů lze subjektivně uvést, ţe v teoretické části se podařilo výstiţně objasnit základní problematiku z oblasti trestněprávní, zaměřenou na výklad trestní odpovědnosti a dalších souvisejících pojmů, ale také výklad základní terminologie z oblasti daňové problematiky. V návaznosti na zvolené daňové trestné činy dle ustanovení §§ 240 aţ 243 trestního zákoníku, byl v teoretické části proveden rozbor jejich aktuálních skutkových podstat, včetně uvedení konkrétních příkladů naplňujících skutkovou podstatu stanovených trestných podstatu činů. Dále byl stručně zachycen vývoj v oblasti trestní odpovědnosti právnických osob. V rámci ČR jsou první snahy o zavedení právní normy zajišťující postih a sankcionování právnických osob (za jimi spáchané trestné činy) datovány do roku 2004. Uvedenou právní normu se však do našeho právního řádu podařilo implementovat aţ po několika neúspěšných pokusech, kdy byla nakonec přijata ve znění ZTOPO, v roce 2011 s účinností od 1. 1. 2012. V souvislosti s touto relativně stále novou právní normou jsou blíţe rozvedena specifika trestní odpovědnosti, resp. jednotlivé znaky skutkové podstaty trestného činu, typické pro právnické osoby. Zmíněná nová problematika byla v závěru doplněna o některá témata, která byla v souvislosti se ZTOPO diskutována v odborné literatuře. Dále práce chronologicky mapuje vývoj trestnosti v období od počátku účinnosti trestního zákoníku do současnosti z hlediska kvalitativního a to vyhledáním a doloţením všech dosavadních přijatých novelizací trestního zákoníku. Blíţe se pak věnuje stručnému rozboru jednotlivých novelizací s dopadem na oblast hospodářské trestné činnosti, resp. stanovených daňových trestných činů. Z doloţených novelizací vyplývá, ţe za doby poměrně krátké účinnosti trestního zákoníku byla provedena jeho novelizace jiţ celkem v patnácti případech, z nichţ pouze čtyři novelizace měly návaznost na vymezené daňové trestné činy. Nutno upozornit,
ţe
poslední
z uváděných
novelizací
trestního
zákoníku
(zákon
č. 458/2011 Sb.) nabývá účinnosti aţ dnem 1. 1. 2015. Z předmětných novelizací s návaznosti na daňovou problematiku, povaţuji reálně za nejpodstatnější implementaci uvedeného ZOTOP do trestního zákoníku (prostřednictvím zákona č. 420/2011 Sb.), kterým byla zavedena trestní odpovědnost právnických osob do našeho právního řádu. Dále povaţuji za podstatnou novelizaci (zákon č. 330/2011 Sb.), kterou bylo upraveno mimo jiné ustanovení § 55 odst. 2 trestního zákoníku, v důsledku čehoţ došlo k plošné depenalizaci všech trestných činů, včetně daňových trestných činů. 57
Přijetím uvedené novelizace došlo k navýšení původní tří leté maximální horní hranice trestu odnětí svobody (nově na pět let), za něţ lze uloţit nepodmíněný trest odnětí svobody pouze za předpokladu, ţe by s ohledem na osobu pachatele, uloţení jiného trestu u něj zjevně nevedlo k vedení řádného ţivota. Zbývající novelizace, lze zařadit mezi nikterak zásadní a s menším vlivem na trestnost daňových TČ. Práce se zabývala také zkoumáním kvantitativního vývoje trestnosti u vymezených daňových trestných činů, kdy ke zkoumání a srovnání byla zvolena jako výchozí kritéria: počet zjištěných skutků, stíhaných a odsouzených osob a výše způsobené škody. Z hlediska časového bylo pro zkoumání zvoleno období od roku 2010 včetně aţ roku 2013 včetně a z geografického hlediska byly jako výchozí kritéria zvoleny hodnoty zachycující vývoj v celé ČR, v jednotlivých krajích vzájemně, ale i poměr způsobené škody, který zastupuje kraj PHA vůči celé ČR. Je třeba subjektivně kriticky uvést, ţe se nepodařilo zcela naplnit všechny zamýšlené cíle u kvantitativních metod. A to však ze zcela objektivních důvodů, neboť aţ v průběhu tvorby této práce bylo zjištěno, ţe zkoumané statistiky nedisponují individuálními daty pro ustanovení o účinné lítosti dle § 242 trestního zákoníku a dále pro trestný činu nesplnění povinnosti v daňovém řízení dle § 243 trestního zákoníku. V důsledku těchto skutečností nebylo moţno provést plánované kvantitativní vyhodnocení vývoje trestnosti v souvislosti s uvedenými ustanoveními. U zbývajících vymezených daňových trestných činů, které jsou současně také nejčastěji páchanými v dané oblasti, se podařilo splnit vymezené cíle v plném rozsahu. V souvislosti s TČ zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ustanovení § 240 trestního zákoníku, došlo ke zjištění jednoznačně se zvyšující tendence u všech zkoumaných hodnot, coţ povaţuji za velmi znepokojivé aţ alarmující a to zejména s ohledem na výši působených škod. U těchto došlo k markantnímu navýšení v rámci celé ČR, které představuje od roku 2010 (škoda převyšující 4.5 mld. Kč) vůči roku 2013 (škoda převyšující 6,8 mld. Kč) poměrné navýšení o 52 %. Jako pozitivní informaci pak povaţuji skutečnost, ţe i přes zvyšující se tendenci u všech sledovaných hodnot, se daří zároveň kontinuálně zvyšovat poměr mezi stíhanými a následně pravomocně odsouzenými osobami, kdy v roce 2010 činil tento poměr 16 %, roce 2011 činil 22 %, v roce 2012 činil 25 % a v roce 2013 činil jiţ dokonce 30 %. Vzhledem ke z hora uvedeným hodnotám v souvislosti s ustanovením § 240 trestního zákoníku se domnívám, ţe trestní zákoník zde nepůsobí dostatečně preventivním způsobem 58
na pachatele uvedeného trestného činu (zejména z hlediska výše a účinnosti trestů). Neboť jak vyplývá z kvantitativního zkoumání, dochází kontinuálně ke zvyšování u všech sledovaných hodnot (zjištěné skutky, stíhaných a odsouzených subjektů a způsobené škody). Na straně druhé je však nutné vyzdvihnout zmíněný zvyšující se poměr mezi stíhanými a odsouzenými osobami, který dle mého přisvědčuje spíše skutečnosti, ţe se v této problematice zvýšila kvalita a úspěšnost dokazování této trestné činnosti ze strany orgánů činných v trestním řízení. Samotná skutková podstata předmětného trestného činu se mi jeví jako dostatečně konkrétní a kvalitní. Stejný názor však jiţ nezastávám v otázce trestní represe citovaného ustanovení. Dále byl zkoumán vývoj trestnosti u TČ neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle § 241 trestního zákoníku. Obecně lze u všech sledovaných hodnot konstatovat naopak spíše sniţující se tendenci (vyjma roku 2011), kdy u zjištěných skutků bylo v roce 2010 zjištěno 665 skutků a v roce 2013 bylo zjištěno 583 skutků, coţ poměrně představuje 12% sníţení. Z hlediska stíhaných osob se jednalo v roce 2010 o 381 osob a v roce 2013 to bylo 327 osob, coţ poměrně představuje 14% sníţení. Naopak u odsouzených osob bylo v roce 2010 odsouzeno 77 osob a v roce 2013 to bylo 158 osob, coţ poměrně představuje 105% navýšení. Opět pak dochází k uspokojivé, kontinuálně se zvyšující tendenci z hlediska poměru stíhaných a odsouzených osob, který v roce 2010 činil 20 %, v roce 2011 činil 41 %, v roce 2012 činil 42 % a v roce 2013 dokonce 48 %. U kritéria způsobené škody v rámci celé ČR pak pro citovaný trestný čin dochází ke sniţující se tendenci (vyjma roku 2011), kdy v roce 2010 přesahovala škoda 203 mil. Kč oproti škodě v roce 2013 přesahující škodu 132 mil Kč, coţ představuje poměrné sníţení o 35 %. V porovnání způsobených škod v souvislosti s TČ dle § 240 trestního zákoníku, dosahují škody u TČ dle § 241 trestního zákoníku markantně niţších hodnot a to v rozdílech aţ celých řádů. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem lze konstatovat, ţe trestní zákoník v souvislosti s ustanovením § 241 trestního zákoníku, plní zcela dostatečně preventivní funkci. V posledních letech zde dochází k úspěšnému sniţovaní této trestné činnosti, za současného zvyšování poměru odsouzených vůči stíhaným osob, který od roku 2010 (dosahující výše 20 %) do roku 2013 (dosahující výše 48 %) vzrostl celkem o 28 %. Z uvedeného vývoje opět usuzuji na zvyšující se kvalitu a úspěšnost v rámci dokazování této trestné činnosti ze strany orgánů činných v trestním řízení. Samotná skutková podstata předmětného trestného činu se tedy jeví jako dostatečně konkrétní a kvalitní. 59
Obecně však nelze opomíjet také funkci mimo trestních norem, které disponují rovněţ rozmanitými prostředky, kterými lze působit na daňové subjekty, v souvislosti s řádným plněním jejich zákonných povinností spojených s daněmi. Těchto prostředků by obecně mělo být uţíváno přednostně před prostředky trestněprávními, jak také hovoří zásada subsidiarity trestního řízení. Na samotný závěr bych si dovolil jeden subjektivní postřeh z praxe k samotným sankcím v souvislosti s daňovými trestnými činy obecně, kdy pro jejich pachatele (zejména drobné ţivnostníky a podnikatele), nejsou primárně motivující sankce plynoucí z trestního řízení, nýbrţ zástupné sankce zejména v podobě zákazu podnikatelské činnosti, resp. odebrání ţivnostenského oprávnění, ze strany příslušného ţivnostenského úřadu, ke kterému je přistupováno v návaznosti na nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku v souvislosti s daňovými TČ.
60
Seznam použité literatury: BIBLIOGRAFIE 1.
JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010. s. 904. ISBN 978-80-87212-49-3.
2.
KUCHTA, Josef. Hospodářská trestná činnost: multimediální učební text. 2. dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s. 103. ISBN 978-80-210-5155-3.
3.
MARTINEZ, Jean-Claude. Daňový únik. 1.vyd. Praha: HZ, 1995. 144s. ISBN 80901918-3-5.
4.
NOVOTNÝ, František a Josef SOUČEK. Trestní právo hmotné. Vyd. 3. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. s. 393. ISBN 978-80-7380-291-2.
5.
NOVOTNÝ, O., M. VANDUCHOVÁ a P. ŠÁMAL a kol. Trestní právo hmotné: Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR a.s, 2010, s. 584. ISBN 978-80-7357-509-0
6.
PAVLÁSEK, Vlastimil a Pavlína HEJDUKOVÁ. Veřejné finance a daně v České republice. 2. přeprac. vyd. Plzeň: Nava. 2011, s. 182. ISBN 978-80-7211-395-8.
7.
SOLNAŘ, V., J. FENYK a D. CÍSAŘOVÁ. Základy trestní odpovědnosti. Praha: Orac, 2003. s. 455, ISBN 80-86199-74-6
8.
ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob, Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 820. ISBN 978-80-7400-116-1
9.
ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I.: §1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 1303. ISBN 978-80-7400-109-3.
10. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník II.: §140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 2011. ISBN 978-80-7400-178-9. 11. ŠTOHL, Pavel. Daně: 2010, výklad a praktické příklady. 1. vyd. Znojmo: Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo, 2010. ISBN 978-80-87314-01-2. 12. VANTUCH, Pavel. Hospodářská trestná činnost. 2. dopl. a přeprac. vyd. Brno: Rašínova vysoká škola, 2010, s. 287. ISBN 978-80-87001-19-6. 13. VOLKÁNOVÁ, Zdenka a Stanislav KLAZAR. Daně, daňová politika a daňová teorie. Vyd.1. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2013, s. 143. ISBN 978-80877839-07-2. 14. ZATLOUKAL,
Tomáš
a
Lenka
KRUPIČKOVÁ. Daňová
kontrola
v širších
souvislostech. 2. přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011. s. 333. ISBN 978-80-7400-3660. 61
ELEKTRONICKÉ ZDROJE 1.
COUNCIL OF EUROPE COMMITTEE OF MINISTERS. Recommendation No. R (81) 12: Of the committee of ministers to member states on economic crime, Adopted by the Committee of Ministers on 25 June 1981 at the 335th meeting of the Ministres´ Deputies. Hub.coe.int. [online]. © 2014. [cit. 2014-02-28]. s. 4. Dostupné z: http://www.coe.int/t/dghl/monitoring/greco/general/R(81)12%20on%20economic%20cri me_EN.pdf
2.
FENYK, Jaroslav a Ladislav Smejkal. Komentář k Zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, In: ASPI pro Windows verze 12.0. [software]. ASPI ID: KO418_2011CZ. © 2000-2012. [cit. 2014-03-06].
Dostupné z: PC č. B06-
CZC249BM68, Policie ČR, ÚO Hodonín. 3.
GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ CEL. Clo. Celnisprava.cz. [online]. © 2009. [cit. 201311-16]. Dostupné z: http://www.celnisprava.cz/cz/clo/Stranky/default.aspx
4.
INSTITUT PRO KRIMINOLOGII A SOCIÁLNÍ PREVENCI. Výzkum ekonomické kriminality. Praha: Vydavatel KUFR, [online]. © 2004. [cit. 2014-02-28]. ISBN 80-7338031-5. Dostupné také z: http://www.ok.cz/iksp/docs/308.pdf
5.
MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Základní informace. Mfcr.cz. [online]. © 2005-2013.[cit. 2014-01-03]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/legislativa/dvoji-zdaneni/zakladni-informace
6.
MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČESKÉ REPBULIKY. Statistika a výkaznictví, statistika rok 2010. Justice.cz. [online]. Veřejný statistický portál infoData [cit. 2014-0103]. Dostupné z: http://cslav.justice.cz/InfoData/servlet/FileServlet?tabulka=ccav_dokument_sestavy&slo upec=obsah_dokumentu_html&where=id_dokumentu=290847&typSloupce=html&fileN ame=null
62
7.
MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČESKÉ REPBULIKY. Statistika a výkaznictví, statistika rok 2011. Justice.cz. [online]. Veřejný statistický portál infoData. [cit. 2014-0103]. Dostupné z: http://cslav.justice.cz/InfoData/servlet/FileServlet?tabulka=ccav_dokument_sestavy&slo upec=obsah_dokumentu_html&where=id_dokumentu=453953&typSloupce=html&fileN ame=null
8.
MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČESKÉ REPBULIKY. Statistika a výkaznictví, statistika rok 2012. Justice.cz. [online]. Veřejný statistický portál infoData. [cit. 2014-0103]. Dostupné z: http://cslav.justice.cz/InfoData/servlet/FileServlet?tabulka=ccav_dokument_sestavy&slo upec=obsah_dokumentu_html&where=id_dokumentu=561848&typSloupce=html&fileN ame=null
9.
MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČESKÉ REPBULIKY. Statistika a výkaznictví, statistika rok 2013. Justice.cz. [online]. Veřejný statistický portál infoData. [cit. 2014-0103]. Dostupné z: http://cslav.justice.cz/InfoData/servlet/FileServlet?tabulka=ccav_dokument_sestavy&slo upec=obsah_dokumentu_html&where=id_dokumentu=722695&typSloupce=html&fileN ame=null
10. NEJVYŠŠÍ
SOUD
ČESKÉ
sp. zn. 5 Tdo 743/2013.
REPUBLIKY.
Sbírka
Usnesení
soudních
ze
rozhodnutí
dne
14. a
8.
2013,
stanovisek,
ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.743.2013.1. Nsoud.cz. [online]. ©2010. [cit. 2014-02-28]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/36B9E50EADBD439EC1 257A4E00679654?openDocument&Highlight=0, 11.
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY. Usnesení ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. 4 Tz 57/2003. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.57.2003.1. Nsoud.cz [online]. ©2010. [cit. 2014-03-02]. Dostupné také z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/396B2CE710BFAB2AC 1257A4E0064DB0B?openDocument&Highlight=0, 63
12.
PÁTEK, Václav. Trestní odpovědnost právnický osob za porušení daňových předpisů. Inflow: Bulletin advokacie. [online]. 2012. č. 2. [cit. 2014-03-09]. ISSN 1210-6348. Dostupné z: http://www.cak.cz/assets/ba_1_2_2012_web.pdf
13.
POLICIE ČR. Kriminalita. Statistické přehledy kriminality. Statistika rok 2010, kriminalita od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 [online]. © 2010 [cit. 2014-03-06]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2010.aspx
14.
POLICIE ČR. Kriminalita: Statistické přehledy kriminality. Statistika rok 2011, kriminalita od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011. Policie.cz [online]. © 2010 [cit. 2014-03-06]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2011.aspx
15.
POLICIE ČR. Kriminalita: Statistické přehledy kriminality. Statistika rok 2012, kriminalita od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012. Policie.cz [online]. © 2010 [cit. 2014-03-06]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2012.aspx
16.
POLICIE ČR. Kriminalita: Statistické přehledy kriminality. Statistika rok 2013, kriminalita od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013. Policie.cz. [online]. © 2010 [cit. 2014-03-06]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2013.aspx
17.
PURÝ, František a Josef KUCHTA, Poznámky k daňové kriminalitě v České republice. Inflow: Časopis pro právní vědu a praxi [online]. 2013, roč. XXI, č. 2. [cit. 2014-03-09]. ISSN 1805-2789. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/dokumenty/24391
18.
ÚSTAVNÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY. Nález ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 413/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu č. N 40/36 SbNU 433. Nalus.usoud.cz. [online]. ©2006. [cit. 2014-02-28]. Dostupný z: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-413-04 64
19.
ÚSTAVNÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY. Nález ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. IV. ÚS 3093/08. Sbírka nálezů a usnesení č. N 170/54 SbNU 167. Nalus.usoud.cz. [online]. ©2006. [cit. 2014-02-28]. Dostupný z: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-3093-08_1
SOFTWARE 1.
ASPI. ASPI pro Windows verze 12.0. [software]. © 2000-2012 Wolters Kluwer ČR a. s. Vlastník licence: ML396 PČR, OSVT. Dostupné z: PC č. B06CZC249BM68, Policie ČR, ÚO Hodonín.
ZÁKONY 1.
ČESKO. Ústavní zákon č. 2 ze dne 16. 12. 1992 Předsednictva České národní rady, o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. In: Sbírka zákonů České republiky. 1993, částka 1, na straně 017. Dostupný také z: ASPI. ASPI pro Windows verze 12.0. [software]. © 2000-2012. [přístup 2014-01-06]. Dostupné z: PC č. B06-CZC249BM68, Policie ČR, ÚO Hodonín.
2.
ČESKO. Ústavní zákon č. 1 ze dne 16. 12. 1992 České národní rady, Ústava České republiky. In: Sbírka zákonů České republiky. 1993, částka 1, na straně 001. Dostupný také z: ASPI. ASPI pro Windows verze 12.0. [software]. © 2000-2012 [přístup 2014-01-06]. Dostupné z: PC č. B06-CZC249BM68, Policie ČR, ÚO Hodonín.
3.
ČESKO. Zákon č. 140 ze dne 29. 11. 1961 Národního shromáţdění, Trestní zákon. In: Sbírka zákonů České republiky. 1961. částka 65, na straně 0465. Dostupný také z: ASPI. ASPI pro Windows verze 12.0. [software]. © 2000-2012 [přístup 2014-01-06]. Dostupné z: PC č. B06-CZC249BM68, Policie ČR, ÚO Hodonín.
65
4.
ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 8. 1. 2009. Parlamentu České republiky, Trestní zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009. částka 11, na straně 354. Dostupný také z: ASPI. ASPI pro Windows verze 12.0. [software]. © 2000-2012 [přístup 2014-01-06]. Dostupné z: PC č. B06-CZC249BM68, Policie ČR, ÚO Hodonín.
5.
ČESKO. Zákon č. 141 ze dne 29. 11. 1961 České národní rady, o trestním řízení soudním (trestní řád). In: Sbírka zákonů České republiky. 1961, částka 66, na straně 0513. Dostupný také z: ASPI. ASPI pro Windows verze 12.0. [software]. © 2000-2012 [přístup 2014-01-06]. Dostupné z: PC č. B06-CZC249BM68, Policie ČR, ÚO Hodonín.
6.
ČESKO. Zákon č. 280 ze dne 22. 7. 2009 Parlamentu České republiky, daňový řád. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 87, na straně 4038. Dostupný také z: ASPI. ASPI pro Windows verze 12.0. [software]. © 2000-2012 [přístup 2014-01-06]. Dostupné z: PC č. B06-CZC249BM68, Policie ČR, ÚO Hodonín.
7.
ČESKO. Zákon č. 218 ze dne 25. 6. 2003 Parlamentu České republiky, zákon o soudnictví ve věcech mládeţe. In: Sbírka zákonů České republiky. 2003. částka 79, na straně 4030. Dostupný také z: ASPI. ASPI pro Windows verze 12.0. [software]. © 2000-2012 [přístup 2014-01-06]. Dostupné z: PC č. B06-CZC249BM68, Policie ČR, ÚO Hodonín.
8.
ČESKO. Zákon č. 418 ze dne 27. 10. 2011 Parlamentu České republiky, o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. In: Sbírka zákonů České republiky. 2011. částka 146, na straně 5442. Dostupný také z: ASPI. ASPI pro Windows verze 12.0. [software]. © 2000-2012 [přístup 2014-01-06]. Dostupné z: PC č. B06-CZC249BM68, Policie ČR, ÚO Hodonín.
66
Seznam zkratek: Ústava
Ústava České republiky ze dne 16. prosince 1992, ústavní zákon č. 1/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., 300/2000 Sb., 448/2001 Sb., 395/2001 Sb., 515/2002 Sb., 319/2009 Sb., 71/2012 Sb. a 98/2013 Sb
Listina
USNESENÍ předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.
Tr. zákon z r. 1961
Zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů
Trestní zákoník
Zákon č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů
Trestní řád
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů
Daňový řád
Zákon č. 280/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů
ZSVM
Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe, zákon č. 218/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů
ZTOPO
Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů
PS PČR
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
TČ
trestný čin
ČR
Česká republika
PHA
Hlavní město Praha (kraj)
HKK
Královéhradecký kraj
STČ
Středočeský kraj
PAK
Pardubický kraj
VYS
Kraj Vysočina
JHČ
Jihočeský kraj
JHM
Jihomoravský kraj
PLK
Plzeňský kraj
OLK
Olomoucký kraj
KVK
Karlovarský kraj 67
ZLK
Zlínský kraj
ULK
Ústecký kraj
MSK
Moravskoslezský kraj
LBK
Liberecký kraj
tis.
tisíc (jednotka)
mil.
milión (jednotka)
mld.
miliarda (jednotka)
Kč
Korun českých
68
Přílohy SEZNAM PŘÍLOH: NOVELIZACE TRESTNÍHO ZÁKONÍKU Příloha č. 1
- Zákon č. 306/2009 Sb. ze dne 7. 8. 2009, s účinností od 1. 1. 2010
Příloha č. 2
- Zákon č. 181/2011 Sb. ze dne 8. 6. 2011, s účinností od 1. 7. 2011
Příloha č. 3
- Zákon č. 330 /2011 Sb. ze dne 7. 10. 2011, s účinností od 1. 12.2011
Příloha č. 4
- Zákon č. 357/2011 Sb. ze dne 27. 10. 2011, s účinností od 1. 1. 2012
Příloha č. 5
- Zákon č. 420/2011 Sb. ze dne 27. 10. 2011, s účinností od 1. 1. 2012
Příloha č. 6
- Zákon č. 375/2011 Sb. ze dne 6. 11. 2011, s účinností od 1. 4. 2012
Příloha č. 7
- Zákon č. 193/2012 Sb. ze dne 26. 4. 2012, s účinností od 1. 9. 2012
Příloha č. 8
- Zákon č. 360/2012 Sb. ze dne 19. 9. 2012, s účinností od 1. 12. 2012
Příloha č. 9
- Zákon č. 390/2012 Sb. ze dne 6. 9. 2012, s účinností od 1. 10. 2012
Příloha č. 10 - Zákon č. 399/2012 Sb. ze dne 7. 9. 2012, s účinností od 1. 1. 2013 Příloha č. 11 - Zákon č. 494/2012 Sb. ze dne 5. 6. 2012, s účinností od 15. 1. 201 Příloha č. 12 - Zákon č. 241/2013 Sb. ze dne 3. 7. 2013, s účinností od 19. 8. 2013 Příloha č. 13 - Nález Ústavního soudu, sp. zn. 259/2013 Sb., ze dne 23. 7. 2013 Příloha č. 14 - Zákon č. 105/2013 Sb. ze dne 20. 3. 2013, s účinností od 1. 1. 2014 Příloha č. 15 - Zákon č. 458/2011 Sb. ze dne 20. 12. 2011, s účinností od 1. 1. 2015
69
GRAFY A TABULKY: Příloha č. 16 - Graf č. 1 – Celkový vývoj u TČ dle § 240 trestního zákoníku - Tabulka č. G1 – Celkový vývoj - TČ §240 trestního zákoníku - Tabulka č. G1/1 - Vývoj u TČ § 240 trestního zákoníku – skutky - Tabulka č. G1/2 - Vývoj u TČ § 240 trestního zákoníku – stíhané osoby - Tabulka č. G1/3 - Vývoj u TČ § 240 trestního zákoníku – odsouzené osoby - Tabulka č. G1/4 - Vývoj u TČ § 240 trestního zákoníku – stíháno/odsouzeno os. Příloha č. 17 - Graf č. 2 – Způsobená škoda – kraje, TČ dle § 240 trestního zákoníku - Tabulka č. G2/1 - Vývoj u TČ § 240 trestního zákoníku – způsobená škoda v krajích - Tabulka č. G2/2 - Vývoj u TČ § 240 trestního zákoníku – způsobená škoda v krajích Příloha č. 18 - Graf č. 3 – Způsobená škoda – PHA/ČR – pro TČ dle § 240 trestního zákoníku - Tabulka č. G3/1 - Vývoj u TČ § 240 trestního zákoníku – způsobená škoda ČR/PHA - Tabulka č. G3/2 - Vývoj u TČ § 240 trestního zákoníku – způsobená škoda ČR Příloha č. 19 - Graf č. 4 - Celkový vývoj u TČ dle § 241 trestního zákoníku - Tabulka č. G4 - Vývoj u TČ § 241 trestního zákoníku - celkový - Tabulka č. G4/1 - Vývoj u TČ § 241 trestního zákoníku – skutky - Tabulka č. G4/2 - Vývoj u TČ § 241 trestního zákoníku – stíháno osob - Tabulka č. G4/3 - Vývoj u TČ § 241 trestního zákoníku – odsouzeno osob - Tabulka č. G4/4 - Vývoj u TČ § 241 trestního zákoníku – stíháno/odsouzeno os. Příloha č. 20 - Graf č. 5 – Způsobená škoda – kraje, u TČ dle § 241 trestního zákoníku - Tabulka č. G5/1 - Vývoj u TČ § 241 trestního zákoníku – způsobená škoda v krajích - Tabulka č. G5/2 - Vývoj u TČ § 241 trestního zákoníku – způsobená škoda v krajích Příloha č. 21 70
- Graf č. 6 – Způsobená škoda – PHA/ČR, u TČ dle § 241 trestního zákoníku - Tabulka č. G6/1 - Vývoj u TČ § 241 trestního zákoníku – způsobená škoda ČR/PHA - Tabulka č. G6/2 - Vývoj u TČ § 241 trestního zákoníku – způsobená škoda ČR
71
Příloha č. 1 Zákon č. 306/2009 Sb. ze dne 7. 8. 2009, s účinností od 1. 1. 2010 (Část první - Změna trestního zákoníku), Zdroj: ASPI
1
2
Příloha č. 2 Zákon č. 181/2011 Sb. ze dne 8. 6. 2011, s účinností od 1. 7. 2011 (Část pátá -Změna trestního zákoníku), Zdroj: ASPI
1
Příloha č. 3 Zákon č. 330 /2011 Sb. ze dne 7. 10. 2011, s účinností od 1. 12.2011 (Část první - Změna trestního zákoníku), Zdroj: ASPI
1
2
3
4
Příloha č. 4 Zákon č. 357/2011 Sb. ze dne 27. 10. 2011, s účinností od 1. 1. 2012 (Část osmá - Změna trestního zákoníku), Zdroj: ASPI
1
Příloha č. 5 Zákon č. 420/2011 Sb. ze dne 27. 10. 2011, s účinností od 1. 1. 2012 (Část čtyřicátá šestá - Změna trestního zákoníku), Zdroj: ASPI
1
Příloha č. 6 Zákon č. 375/2011 Sb. ze dne 6. 11. 2011, s účinností od 1. 4. 2012 (Část sto osmnáctá - Změna trestního zákoníku), Zdroj: ASPI
1
Příloha č. 7 Zákon č. 193/2012 Sb. ze dne 26. 4. 2012, s účinností od 1. 9. 2012 (Část osmá - Změna trestního zákoníku), Zdroj: ASPI
1
Příloha č. 8 Zákon č. 360/2012 Sb. ze dne 19. 9. 2012, s účinností od 1. 12. 2012 (Část druhá - Změna trestního zákoníku), Zdroj: ASPI
1
Příloha č. 9 Zákon č. 390/2012 Sb. ze dne 6. 9. 2012, s účinností od 1. 10. 2012 (Část první - Změna trestního zákoníku.) Zdroj: ASPI
1
2
Příloha č. 10 Zákon č. 399/2012 Sb. ze dne 7. 9. 2012, s účinností od 1. 1. 2013 (Část dvacátá čtvrtá - Změna trestního zákoníku), Zdroj: ASPI
1
Příloha č. 11 Zákon č. 494/2012 Sb. ze dne 5. 6. 2012, s účinností od 15. 1. 2013 (Část pátá - Změna trestního zákoníku), Zdroj: ASPI
1
Příloha č. 12 Zákon č. 241/2013 Sb. ze dne 3. 7. 2013, s účinností od 19. 8. 2013 (Část dvacátá třetí - Změna trestního zákoníku) Zdroj: ASPI
1
Příloha č. 13 Nález Ústavního soudu jménem republiky, sp. zn. 259/2013 Sb., ze dne 23. 7. 2013, s účinností od 23. 8. 2013, Zdroj: ASPI
1
2
3
4
5
Příloha č. 14 Zákon č. 105/2013 Sb. ze dne 20. 3. 2013, s účinností od 1. 1. 2014 (Část jedenáctá - Změna trestního zákoníku), Zdroj: ASPI
1
Příloha č. 15 Zákon č. 458/2011 Sb. ze dne 20. 12. 2011, s účinností od 1. 1. 2015 (Část pátá -Změna trestního zákoníku), Zdroj: ASPI
1
Příloha č. 16 Graf č. 1 – Celkový vývoj u TČ dle § 240 trestního zákoníku
Celkový vývoj § 240 trestního zákoníku 1200
1114
Počet osob/skutků
1000
916 818
800
704 601
600
670 547
545
400
248
200
169
119
86
0 2010
2011
2012 Rok
Zjištěno skutků
Stíháno
Odsouzeno
Zdroj: vlastní
Tabulka č. G1- Celkový vývoj - TČ § 240 trestního zákoníku - celkový Vývoj u TČ § 240 trestního zákoníku Rok
2010
2011
2012
2013
Zjištěno skutků
601
704
916
1114
Stíháno
545
547
670
818
86
119
169
248
Odsouzeno
Zdroj: vlastní
Tabulka č. G1/1- Vývoj u TČ § 240 trestního zákoníku – skutky % vývoj TČ § 240 trestního zákoníku (skutky) Rok Zjištěno skutků Navýšení od r. 2010 (%)
2010
2011
2012
2013
601
704
916
1114
0
17
52
85
Zdroj: vlastní
1
2013
Tabulka č. G1/2 - Vývoj u TČ § 240 trestního zákoníku – stíhané osoby % vývoj § 240 trestního zákoníku (stíhané osoby) Rok Stíháno osob Navýšení od r. 2010 (%)
2010
2011
2012
2013
545
547
670
818
0
0,4
23
50
Zdroj: vlastní
Tabulka č. G1/3 - Vývoj u TČ § 240 trestního zákoníku – odsouzené osoby % vývoj § 240 trestního zákoníku (odsouzené osoby) Rok Odsouzeno Navýšení od r. 2010 (%)
2010
2011
2012
2013
86
119
169
248
0
38
97
188
Zdroj: vlastní Tabulka č. G1/4 Vývoj u TČ § 240 trestního zákoníku – stíháno/odsouzeno os. % vývoj § 240 trestního zákoníku (stíháno/odsouzeno osob) Rok Stíháno Odsouzeno Odsouzeno/Stíháno (%)
2010
2011
2012
2013
545
547
670
818
86
119
169
248
16
22
25
30
Zdroj: vlastní
2
Příloha č. 17 Graf č. 2 – Způsobená škoda – kraje, TČ dle § 240 trestního zákoníku
Způsobená škoda - kraje § 240 trestního zákoníku 4,500,000 4,000,000
Škoda v tis. Kč
3,500,000 3,000,000 2,500,000
2010
2,000,000
2011
1,500,000
2012
1,000,000
2013
500,000 0 PHA STČ
JHČ
PLK
ULK HKK JHM MSK OLK
ZLK
VYS PAK LBK KVK
Kraj
Zdroj: vlastní Tabulka č. G2/1 - Vývoj u TČ § 240 trestního zákoníku – způsobená škoda v krajích Způsobená škoda v tis. Kč - § 240 trestního zákoníku – kraje Rok/kraj PHA
STČ
JHČ
PLK
ULK
HKK
JHM
2010
2 021 159
580 437
82 157
11 842
167 972
55 484
317 373
2011
1 758 169
29 015
34 791
30 171
113 824
115 891
484 478
2012
3 724 329
540 942
90 098
14 527
259 822
257 053
452 880
2013
4 107 127
185 511
108 335
55 610
149 872
117 299
353 857
Zdroj: vlastní Tabulka G2/2 - Vývoj u TČ § 240 trestního zákoníku – způsobená škoda v krajích Způsobná škoda v tis. Kč - § 240 trestního zákoníku – kraje Rok/kraj MSK
OLK
ZLK
VYS
PAK
LBK
KVK
2010
704 562
284 132
94 038
36 633
101 878
49 924
2 944
2011
318 012
130 990
93 049
61 691
86 438
94 802
9 799
2012
215 501
359 662
142 742
70 068
58 955
91 388
793
2013
601 976
229 890
482 832
65 799
124 758
45 631
214 656
Zdroj:
vlastní 1
Příloha č. 18 Graf č. 3 – Způsobená škoda – ČR/PHA – pro TČ dle § 240 trestního zákoníku Zdroj: vlastní
Způsobená škoda (ČR/PHA) § 240 trestního zákoníku Zpúsobená škoda v tis. Kč
8,000,000 6,843,153
7,000,000
6,278,758
6,000,000 4,510,534
5,000,000 4,000,000 3,000,000
3,724,329
3,361,121 2,021,159
4,107,127
1,758,169
2,000,000 1,000,000 0 2010
2011
2012
2013
Rok PHA
celá ČR
Tabulka č. G3/1 - Vývoj u TČ §240 trestního zákoníku – způsobená škoda v ČR/PHA Celková škoda ČR/PHA § 240 trestního zákoníku (v tis. Kč) Území/Rok
2010
2011
2012
2013
PHA
2 021 159 1 758 169 3 724 329 4 107 127
Celá ČR PHA/ČR (%)
4 510 534 3 361 121 6 278 758 6 843 153 45
52
59
60
Zdroj: vlastní
Tabulka č. G3/2 - Vývoj u TČ §240 trestního zákoníku – způsobená škoda ČR % vývoj § 240 trestního zákoníku (způsobená škoda v tis. Kč) Rok celá ČR Navýšení od r. 2010 (%)
2010
2011
2012
2013
4 510 534 3 361 121 6 278 758 6 843 153 0
-25
39
Zdroj:
52
vlastní 1
Příloha č. 19 Graf č. 4 - Celkový vývoj u TČ dle § 241 trestního zákoníku
Celkový vývoj v ČR § 241 trestního zákoníku 800 692
665
700
607
583
Počet osob/skutků
600 500
422
381
400
355
327
300 175
200
158
149
77
100 0 2010
2011
2012 Rok
zjištěno skutků
stíháno
odsouzeno
Zdroj: vlastní Tabulka č. G4 - Vývoj u TČ § 241 trestního zákoníku - celkový Celkový vývoj v ČR § 241 trestního zákoníku Rok
2010
2011
2012
2013
zjištěno skutků
665
692
607
583
Stíháno
381
422
355
327
77
175
149
158
Odsouzeno
Zdroj: vlastní
Tabulka č. G4/1 - Vývoj u TČ § 240 trestního zákoníku – skutky % vývoj § 241 trestního zákoníku (skutky) Rok Zjištěno skutků Navýšení od r. 2010 (%)
2010
2011
2012
2013
665
692
607
583
0
4
-9
-12
Zdroj: vlastní 1
2013
Tabulka č. G4/2 - Vývoj u TČ § 241 trestního zákoníku – stíháno osob % vývoj § 241 trestního zákoníku (stíháno osob) Rok Stíháno Navýšení od r. 2010 (%)
2010
2011
2012
2013
381
422
355
327
0
11
-7
-14
Zdroj: vlastní
Tabulka č. G4/3 - Vývoj u TČ § 241 trestního zákoníku – odsouzeno osob % vývoj § 241 trestního zákoníku (odsouzeno osob) Rok Odsouzeno Navýšení od r. 2010 (%)
2010
2011
2012
2013
77
175
149
158
0
127
93
105
Zdroj: vlastní
Tabulka č. G4/4 - Vývoj u TČ § 241 trestního zákoníku – stíháno/odsouzeno os. % vývoj § 241 trestního zákoníku (stíháno/odsouzeno osob) Rok Stíháno Odsouzeno Navýšení od r. 2010 (%)
2010
2011
2012
2013
381
422
355
327
77
175
149
158
20
41
42
48
Zdroj: vlastní
2
Příloha č. 20 Graf č. 5 – Způsobená škoda – kraje, u TČ dle § 241 trestního zákoníku
Způsobená škoda - kraje § 241 trestního zákoníku 80,000 70,000
Škoda v tis. Kč
60,000 50,000 2010 40,000
2011
30,000
2012
20,000
2013
10,000 0 PHA
STČ
JHČ
PLK
ULK
HKK JHM MSK OLK
ZLK
VYS
PAK
LBK
KVK
Kraj
Zdroj: vlastní Tabulka č. G5/1 - Vývoj u TČ § 241 trestního zákoníku – způsobená škoda v krajích Způsobená škoda v tis. Kč - § 241 trestního zákoníku - kraje Rok/Kraj PHA
STČ
JHČ
PLK
ULK
HKK
JHM
2010
70 873
7 336
6 399
2 190
22 320
4 324
30 725
2011
70 109
10 270
11 045
4 707
39 226
4 573
33 198
2012
62 946
4 603
2 303
6 436
26 437
4 671
22 426
2013
54 755
7 638
2 711
2 676
19 230
6 964
21 140
Zdroj: vlastní
Tabulka č. G5/2 - Vývoj u TČ § 241 trestního zákoníku – způsobená škoda v krajích Způsobená škoda v tis. Kč -§ 241 trestního zákoníku - kraje Rok/Kraj MSK
OLK
ZLK
VYS
PAK
LBK
KVK
2010
17 021
6 248
10 700
5 251
8 078
5 630
6 283
2011
13 350
7 904
10 108
651
1 144
2 153
1 961
2012
4 291
6 190
13 445
3 376
3 474
873
7 841
2013
2 921
2 076
6 189
2 696
618
934
1 892
Zdroj:
vlastní 1
Příloha č. 21 Graf č. 6 – Způsobená škoda – ČR/PHA, u TČ dle § 241 trestního zákoníku
Způsobená škoda (ČR/PHA) § 241 trestního zákoníku 250,000
210,396
203,378 Škoda v tis. Kč
200,000
169,310 132,437
150,000 100,000
70,873
70,109
62,946
54,755
50,000 0 2010
2011
2012
2013
Rok PHA
celá ČR
Zdroj: vlastní Tabulka č. G6/1 - Vývoj u TČ § 241 trestního zákoníku – způsobená škoda ČR/PHA Celková škoda § 241 trestního zákoníku (v tis. Kč) Území/Rok PHA celá ČR PHA/ČR (%)
2010
2011
2012
2013
70 873
70 109
62 946
54 755
203 378
210 396
169 310
132 437
35
33
37
41
Zdroj: vlastní
Tabulka č. G6/2 - Vývoj u TČ § 241 trestního zákoníku – způsobená škoda ČR % vývoj § 241 trestního zákoníku (způsobená škoda v tis. Kč) Rok Celá ČR Navýšení od r. 2010 (%)
2010
2011
2012
2013
203 378
210 396
169 310
132 437
0
3
-17
-35
Zdroj: vlastní
1