VÝVOJ SORTIMENTU ODRŮD JABLONÍ Z HLEDISKA HISTORICKÉHO,

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

VÝVOJ SORTIMENTU ODRŮD JABLONÍ Z HLEDISKA HISTORICKÉHO, TRŽNÍHO, SPOLEČENSKÉHO Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce

Vypracoval

Ing. Stanislav Boček, Ph.D.

Jiří Vysloužil Lednice 2008

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Vývoj sortimentu odrůd jabloní z hlediska historického, tržního, společenského“ vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne…………………………. Podpis zpracovatele…………………….  

2   

Poděkování:

Tímto bych chtěl poděkovat vedoucímu bakalářské práce Ing. Stanislavu Bočkovi, Ph. D. za poskytnutí materiálů, projevenou ochotu, odborné vedení

v průběhu řešení této bakalářské práce a čas věnovaný konzultacím. 3   

OBSAH OBSAH ............................................................................................................................ 4  1.  ÚVOD ....................................................................................................................... 6  2.  CÍL PRÁCE ............................................................................................................. 7  3.  JABLKA A VÝŽIVA ČLOVĚKA ......................................................................... 8  4.  PRODUKCE JABLEK ......................................................................................... 10  4.1. 

Produkce ve světě........................................................................................................................ 10 

4.2. 

Produkce v ČR ............................................................................................................................ 11 

5.  KOŘENY PĚSTOVÁNÍ JABLONÍ .................................................................... 12  5.1. 

Období sběru a lovu.................................................................................................................... 12 

5.2. 

Vznik zemědělství a ovocnářství ................................................................................................ 12 

5.1. 

Symbolika jablka jako mystického ovoce ................................................................................. 13 

5.2. 

Historie ovocnářství v ČR .......................................................................................................... 14 

6.  VÝVOJ SORTIMENTU ODRŮD OD 20. STOLETÍ ........................................ 16  6.1. 

Boj jabloně o pozici dominantního ovocného druhu ............................................................... 16 

6.1.1. 

Důvody většího zastoupení slivoní v českých zemích: ........................................................ 17 

6.1.2. 

Příčiny úbytku slivoní v době meziválečné: ........................................................................ 18 

6.2. 

Jabloně a jejich odrůdy v kontextu společensko – historického vývoje ................................. 19 

6.3. 

Období před 1. světovou válkou ................................................................................................ 20 

6.3.1. 

Charakteristika doby ............................................................................................................ 20 

6.3.2. 

Charakter pěstování jablek ................................................................................................... 20 

6.3.3. 

Odrůdy typické pro dané období .......................................................................................... 22 

4   

6.4. 

Období meziválečné, tzv. „první republiky“ ............................................................................ 25 

6.4.1. 

Charakteristika doby ............................................................................................................ 25 

6.4.2. 

Charakter pěstování jablek ................................................................................................... 25 

6.4.3. 

Odrůdy typické pro meziválečné období ............................................................................. 27 

6.5. 

Období poválečné – „budování socialismu“ ............................................................................. 32 

6.5.1. 

Charakteristika doby ............................................................................................................ 32 

6.5.2. 

Charakter pěstování jablek ................................................................................................... 33 

6.5.3. 

Odrůdy typické pro dané období:......................................................................................... 34 

6.6. 

Období „normalizace“ 70. – 80. léta.......................................................................................... 38 

6.6.1. 

Charakteristika doby ............................................................................................................ 38 

6.6.2. 

Charakter pěstování jablek ................................................................................................... 38 

6.6.3. 

Odrůdy typické pro dané období:......................................................................................... 39 

6.7. 

Doba polistopadová .................................................................................................................... 43 

6.7.1. 

Charakteristika doby ............................................................................................................ 43 

6.7.2. 

Charakter pěstování jablek ................................................................................................... 43 

6.7.3. 

Odrůdy typické pro dané období .......................................................................................... 44 

6.1. 

Fenomén strupovitosti jabloně a hledání rezistentů ................................................................ 47 

6.1. 

Historie z pohledu šlechtitelství ................................................................................................. 48 

7.  DISKUZE ............................................................................................................... 50  8.  ZÁVĚR ................................................................................................................... 56  9.  SOUHRN ................................................................................................................ 58  10. 

SUMMARY ........................................................................................................ 58 

11. 

POUŽITÁ LITERATURA................................................................................ 59 

12. 

PŘÍLOHY ........................................................................................................... 61 

5   

1. ÚVOD Jablka, botanicky přesněji dužnaté nepravé plody (malvice) rodu Malus z čeledi růžovité (Rosaceae), představují v České republice nejvíce pěstovaný druh ovoce. Faktory, které dopomohly jablkám se na tuto příčku probojovat, se pokusím v této bakalářské práci nalézt a pojednat, jakou měrou se podílely na druhové skladbě v té dané časové periodě. Při pohledu na druhou stranu časové osy se zaměřím na východiska a doporučení, které by mohly být v dnešní ovocnářské praxi využity nebo být alespoň inspirací, kam by toto odvětví mohlo v budoucnu směřovat. Události, které určovaly historické dění a zároveň člení tuto práci, jsou sice veskrze mezinárodní, přesto největší důraz bude kladen na podmínky ČR. Moje rodiště (Brno), bydliště (Šumperk) i naše zahrada (Lázy) leží v oblastech, kde více než jinde docházelo v historickém vývoji k prolínání vlivů českých, moravských a německých. Projevovaly se ve sféře hospodářské, společenské i kulturní. V 1. polovině 20. století byly tyto vztahy násilně zdeformovány a posléze přerušeny jak válečnými událostmi, tak odsunem německého obyvatelstva. Poloha zahrady je v lokalitě Moravskotřebovsko – Svitavsko a je také místem, odkud byla čerpána převážná část praktických zkušeností. Na tomto místě naše rodina už asi 30 let ovocnaří a je mi proto zdrojem převládajícího podílu uvedených informací. Nezanedbatelnou součástí sepsaných sdělení byly také zkušenosti místních starousedlíků, jež poskytly této práci spoustu důležitých fakt z dob, které vinou času již nepřetrvaly v písemné formě. Jsem si vědom určitého zkreslení, které toto využití zdrojů představuje, naopak si však myslím, že při takto otevřeném a rozsáhlém tématu nemusejí působit rušivě a mohou dopomoci stravitelnější formě a obsahově tuto práci obohatit. Poodhalení tzv. „mýtu jablka“ je tedy hlavním účelem sepsání tohoto historického, tržního i společenského pohledu.

 

6   

2. CÍL PRÁCE Na základě dostupné literatury, historické a pomologické, zmapovat vývoj sortimentu odrůd jabloní v co nejširším časovém měřítku. Najít a sestavit činitele, které mění nabídku a poptávku, které se zasloužily o změny v sortimentu či šíři pěstovaných druhů. Všechny tyto aspekty srovnat se společensko-historickou situací daného období, požadavky pěstitelů na kvalitu ovoce i růstové vlastnosti. Analyzovat vliv obchodních řetězců na šíři odrůdové nabídky, zhodnotit výhody a nevýhody takového druhu prodeje. Pokusit se najít vize, kam by se ovocnářství v České republice mohlo v budoucnu ubírat.

7   

3. JABLKA A VÝŽIVA ČLOVĚKA Ovoce představuje jednu ze základních potravin člověka ve všech obdobích jeho vývoje. V předhistorických dobách a u biologických předchůdců člověka hrála konzumace plodů roli ještě významnější (NĚMEC, 1955). Trávicí systém člověka, stejně jako všech vyšších primátů, postrádá enzymatickou výbavu umožňující získávat energii štěpením polysacharidů typu celulóz, hemicelulóz a ligninu (VELÍŠEK, 1999). NĚMEC (1955) uvádí, že před érou rozvoje lidské populace, charakteristické obděláváním půdy a organizovaným lovem, znamenal sběr a konzumace semen a plodů vyšších rostlin rozhodující podíl obživy. Ostatně pro savce vyvinuté ze společných předků s člověkem – lidoopy představují hlavní součást jídelníčku právě plody ovocných dřevin. A právě jabloně jsou nejdůležitějším ovocným druhem mírného pásma (DVOŘÁK, et al. 1976). Mají v České republice mezi ovocnými druhy výsadní postavení. Průměrná spotřeba jablek na jednoho obyvatele za rok v České republice se pohybuje okolo 25 kg. Trh zásobuje občany zhruba z poloviny, zbytek spotřeby zahrnuje samozásobení. Působí také příznivě na náš chrup, a to hlavně mechanicky. Není však pravdou dlouho omílané přirovnání: Jedno jablko nahradí vyčištění zubů. Jablka jsou často užívána při redukčních dietách nebo jsou součástí stravy při rekonvalescenci (HŘIČOVSKÝ, et al., 2003). Konzumace jablek má amplitudu v podzimních a zimních měsících po sklizni a mimo sezónu klesá (ŠROT, 1998). BLAŽEK (2001) dále uvádí, že průměrná spotřeba veškerého ovoce podle doporučení lékařů by se měla pohybovat v průměru 100 kg. V současné době je to 84 kg. Voda Obsah vody v jablkách se pohybuje okolo 78–86 % (BLAŽEK, 2001). Cukry Celkové množství cukrů se pohybuje mezi 10–15 %. Jsou to zejména fruktóza (2,5–11,8 %), glukóza (2,5–5,5 %), sacharóza (1,0–5,3 %), obsah pektinů, jejichž obsah se dozráváním snižuje, je 0,2–1,8 %. Nejvíce pektinů se nachází ve slupce a jádřinci. Pektiny můžeme označit jako rozpustnou složku vlákniny, které se dnes přičítá stále většího významu. Mezi kladné účinky patří vazba těžkých kovů (Pb, Co), které se následně vyloučí v neškodné formě. Dále zlepšuje trávení příznivým ovlivňováním střevní mikroflóry, usnadňuje trávení a působí tak preventivně proti kornatění tepen a infarktu. Celulóza jako zástupce nestravitelných cukrů svým abrazivním vlivem na 8   

střevní hlen působí v prevenci zhoubných nádorů střev. Tvoří asi 1,3 % hmotnosti jablka (BLAŽEK, 2001). Kyseliny Z kyselin můžeme v jablkách najít zejména kyselinu jablečnou a kyselinu citronovou. Pro správnou chuť jablek je potřeba vyváženého poměru mezi kyselinami a cukry. Na stupnici pH se liší dle odrůd od 2,5–5 (DVOŘÁK et al., 1976). Třísloviny Třísloviny způsobují u jablek trpkou chuť, a tedy se významně podílí na výsledné chuti. V nezralých jablkách mohou dosáhnout až 1 %, jinak se jejich množství pohybuje v rozmezí 0,02–0,3 %. Třísloviny způsobují také typické hnědnutí dužniny při rozkrojení (BLAŽEK et al., 1998). Aromatické látky BLAŽEK (1998) uvádí, že to jsou estery kyselin, aldehydy a různé silice, které dávají jablkům jejich nezaměnitelnou vůni. Obsah aromatických látek je také záležitostí odrůdy. Do aromatických látek patří také ethylen, který se uvolňuje při dozrávání. Dusíkaté látky Dusíkaté látky jsou v jablkách v malém zastoupení (do 1 %) a jsou to zejména bílkoviny a jiné dusíkaté látky rozpustné ve vodě (dusitany a dusičnany). Mezi dusíkaté látky bychom mohli zařadit také dusíkaté báze nukleových kyselin. Ty však z hlediska výživové hodnoty nehrají velkou roli (BLAŽEK et al., 1998). Vitaminy BLAŽEK (2001) uvádí, že množství vitamínů v jablkách je velmi rozdílné a liší se podle odrůdy, podmínek pěstování, velikostí a stupněm zralosti plodů. Více vitamínu C najdeme spíše v menších jablkách vypěstovaných ve vyšších nadmořských výškách. Obsah vitaminu C se pohybuje v hodnotách (0,5–30 mg/100 g) a nejvíce je nahromaděn ve slupce. Průměrný obsah je asi 10 mg/100 g ovoce (BLAŽEK, 2001). HRIČOVSKÝ (2003) uvádí, že mezi starší odrůdy bohaté na vitamin C patří např. 'Ontario', které má rovněž nízký obsah cukrů a tedy vysokou dietetickou hodnotu. DVOŘÁK (1976) navíc píše, že některé odrůdy, např. 'Ontario' nebo 'Boskoopské' si udržují při skladování vitamin C velmi dlouho. 9   

Minerální látky Zastoupení minerálních látek v jablkách je asi 0,5 %. Z prvků obsahují hlavně draslík, fosfor, sodík, vápník, hořčík a železo. Převážně ve formách dobře přístupných lidskému organismu (BLAŽEK, 2001). Z lékařského hlediska je zajímavý zejména obsah draslíku. Obsah draslíku v ovoci je velice významný, neboť je ho v potravě jinak málo. Jablka sice nepatří k ovoci s nejvyšším podílem tohoto prvku, vzhledem ke konzumovanému množství však patří k významným zdrojům. Lidské ledviny jsou vybaveny mechanizmem zadržujícím sodík a vylučujícím draslík – je to biologický přežitek zděděný po býložravých předcích. Na lidský organismus, který si v moderní době navykl na vyšší přísun kuchyňské soli, může mít spíše negativní účinek. Výsledkem převahy sodíku jsou civilizační choroby – vysoký tlak a ateroskleróza. Proto je draslík, působící do jisté míry antagonisticky vůči sodíku, tak důležitý (VELÍŠEK, 1999).

4. PRODUKCE

JABLEK

4.1. Produkce ve světě Podle údajů z roku 2005 bylo ve světě vypěstováno asi 55 milionů tun jablek v hodnotě přibližně 10 bilionů dolarů. Okolo dvou pětin z celkové produkce se přičítá Číně. USA je druhým největším producentem s podílem více než 7.5 %. Mezi další světové velmoci v pěstění jablek se řadí Turecko, Francie, Itálie a Irán. Stále větší význam a vzrůstající produkci zaznamenává Nový Zéland, zejména z hlediska vývozu (WIKIPEDIA, cit. 2008-2-20).

Obr. 1 Světová produce jablek (WIKIPEDIA, cit. 2008-2-20) 10   

4.2. Produkce v ČR Jabloně patří v České republice mezi nejrozšířenější ovocné druhy v zahrádkách a mají výsostní postavení mezi všemi druhy jádrovin, jako jsou hrušně, kdouloně či mišpule (HRIČOVSKÝ et al., 2003). Zaujímají největší plochu v ovocných výsadbách a počet jabloňových stromů v ČR podle Situační a výhledové zprávy ovoce z října 2007 se odhaduje asi na 17,5 milionů. Při číselném vyjádření výnosu pro rok 2006 se jednalo o 263 566 tun jablek za rok. Dále uvádí, že výměry ovocných sadů mají stálý klesající trend. Během marketingového roku 2006/07 bylo podle údajů celní statistiky do ČR dovezeno 67,5 tis. tun konzumních jablek. Nejvýznamnějším dovozcem byla Itálie a Polsko. Významná část tuzemských jablek se vyváží. Vývoz ovoce i jablek se v roce 2006 v porovnání s předchozími léty mírně zvýšil. Bylo to způsobeno zejména poklesem dovozu ze třetích zemí. Vývoz jablek pro zpracování dosáhl 71,4 tis. tun a směřoval zejména do Německa a Rakouska (Situační a výhledová zpráva ovoce, 2007). BLAŽEK (2001) píše, že převážná část vývozu tvoří jablka k průmyslovému zpracování, jelikož starší odrůdy obsahují více kyselin a pektinů, které zahraniční odběratelé oceňují. Dovoz se skládá téměř výhradně z jablek konzumních, která jsou ale pochopitelně posazena do vyšších cenových kategorií.  

11   

5. KOŘENY PĚSTOVÁNÍ JABLONÍ Postavení ovoce ve výživě člověka bude popsáno v závislosti na rozvoji lidské společnosti a rozděleno do několika období vzájemně se překrývajících a díky geografickým odlišnostem i souběžně probíhajících.

5.1. Období sběru a lovu V této velmi dlouhé periodě, končící počátkem neolitizace, tvoří konzumace plodů zásadní roli. NĚMEC (1955) hovoří o tom, že předchůdce člověka byl nepochybně nucen se živit smíšenou stravou, jelikož trvalo dosti dlouho, než vynalezl nástroje k lovu (oštěpy, mlaty, luky atd.). Některé přírodní národy žijí takovýmto způsobem dodnes. Rostoucí nároky na proteiny přinutily později člověka k lovu zvěře a tak se tedy z něj stal lovec. Málo efektivní individuální lov byl následně nahrazen výhodnějším organizovaným lovem. Klima doby kamenné bylo narušováno dobou ledovou, několikrát přerušenou (PODBORSKÝ, 1993).

5.2. Vznik zemědělství a ovocnářství Datováno je přibližně obdobím mladší doby kamenné (neolitem). Konzumace náhodně sebraných plodů a ulovené živočišné potravy byla postupně vytlačována selekcí rostlin a cíleným pěstováním travin a dřevin (PODBORSKÝ, 1993). Nejistota sběru, sucha, požáry, dlouhé zimy nutily člověka, aby si dělal zásoby a nakonec aby vyséval rostliny a jako vrchol, aby sázel ovocné stromy, píše NĚMEC (1955). Později a částečně paralelně se využívá chovu. Zemědělství se rozvíjí, půda je kultivována a jeho zdroje se uchovávají a slouží ke konzumaci po celý rok. Plodiny v této době pěstované však neměly takové vlastnosti, jaké mají dnes. Byly to hlavně plané druhy, které se lidem osvědčily pro jejich dobré vlastnosti. NĚMEC (1955) uvádí, že nové ovocné druhy lidé přejímali zejména v obdobích nedostatku, kdy zkoušeli všechny možné plody, které nejsou jedovaté. Odrůdy vznikaly většinou selekcí a výběrem kvalitnějších rostlin. Ovoce v tomto období představuje významnou složku lidské potravy nejen pro obsah minerálů, vitamínů a chuťových látek, ale i jako zdroj energie a tekutin. S příchodem novověku a osidlováním nových kontinentů přichází období, kdy je nutné rozšířit do té doby neznámé druhy zemědělských plodin včetně ovoce, mnohdy v odlišných podnebních pásmech. Rozvíjí se vlastní šlechtitelství, objevují se další ovocné druhy. Nové odrůdy vznikají cíleným křížením a udržovány jsou vegetativním množením.

S

rozvojem

průmyslu,

včetně 12 

 

potravinářského,

zpracovatelského,

konzervárenského a chemického se ovoci dostává dalšího uplatnění. Objev orebného tělesa, použití minerálních hnojiv, zdokonalené osevní postupy a další mezníky technického pokroku silně dopomohly k intenzifikaci zemědělské výroby, tedy i ovocnářské (NĚMEC, 1955).

5.1. Symbolika jablka jako mystického ovoce Jedinečnost jablka mezi ovocnými druhy není záležitost moderní doby. Již od začátků písemnictví je často uváděno darování a konzumace jablek ve spojení s různými symboly. Asi nejznámějším jablkem historie je plod utržený z rajského stromu a prostřednictvím hada darovaný Evou Adamovi. Odtud jablko jako symbol poznání, hříchu, nesmrtelnosti a pokušení (Obr. 2). Ač lze polemizovat o pravdivosti tohoto aktu, je nesporné, že v době života autorů Starého zákona patřilo jablko k významnému ovoci, a to nejen chutí. Starý vánoční zvyk praví: Na Štědrý den rozkrajujeme jablko. Pokud zde bude hvězdička, povede se nám v novém roce dobře. Pokud ne, čeká nás neštěstí (Obr. 3). Nutno říci, že tvůrci zvyku byli shovívaví. Dobrým opylením pětičetného jabloňového květu vznikne hvězdicový semeník prakticky vždy (WIKIPEDIA, cit. 2008-2-20). Symbolika darovaného jablka přetrvává již dvě tisíciletí. Dokladem mohou být z nedávné minulosti názvy filmů a divadelních her, namátkou: Hra o jablko, Ovoce stromů rajských jíme, Jablko je vinno, aj. Motiv darovaného jablka vídáme v mnoha lidových písních (…červené jablčko dávala mně…). V přeneseném významu se často používá výrok „zakázaná jablka“. Dvojsmyslná narážka na jablko jako symbol hříchu a zároveň jako zapovězeného vztahu se objevila na obraze holandského malíře Crispina van den Broecka Dva mladí muži (Obr. 4), (WIKIPEDIA, cit. 2008-2-20). Literárně ještě starším je jablko Paridovo, kterým tento trojský princ obdaroval bohyni Afroditu a rozhněval tak její sokyně Heru a Pallas Athenu. To nepřímo přimělo Řeky k rozpoutání Trojské války a básníka Homéra v 8. století př. n. l. k napsání eposu Illias. Přenesený termín „jablko sváru“ se od té doby užívá dodnes. Ze starověkého Řecka se datuje rovněž pověst o zlatých jablcích v zahradě Hesperidek, které měl za úkol přinést bájný hrdina Hérakles (Obr. 5). Zahrada byla na svazích pohoří Atlas a hlídal ji stohlavý drak. Ovšem chytrý Hérakles si poradil. Přemluvil obra Atlase, aby mu jablka utrhl. Přitom dočasně převzal Atlasovo břímě: na vlastních ramenou podpíral svět (WIKIPEDIA, cit. 2008-2-20). Motiv zlatých jablek je pak v písemnictví 13   

mnohokrát opakován – např. v pohádkách Pták ohnivák a liška Ryška od K. J. Erbena. Zlatá, ale i čarovná jablka hrají významnou roli v pověstech a pohádkách – např. otrávené jablko pro Sněhurku nebo jablka z frňákovníku Třech veteránů. O významu symboliky jablka svědčí i skutečnost, že zlaté jablko je součástí českých korunovačních klenotů (TETERA et al., 2006). Obliba jablek se promítla i do názvů řady známých českých vesnic a měst. Jablonec n. N., Jabkenice, Jablonka, Jablonov, Jablonné n. O., Jablunkov, Jablůnka, Jablonka, aj. (NEČAS et al., 2004). Z novější doby lze zmínit jablka v názvu někdejšího monopolního gramofonového vydavatelství skupiny Beatles (Apple) nebo výrobce počítačů Apple Macintosh. Velikost významu jablek v českém jazyce je patrná v osobitých výrazech jako rajská jablka, zemská jablka (brambory), označení ohryzku jako název pro vystupující štítnou chrupavku hrtanu nebo jablko v koleni (WIKIPEDIA, cit. 2008-2-20). Česká mluva využívá symbol jablka často a jablkové metafory jsou většině lidí srozumitelné, a to bez ohledu na vzdělání. Jak již bylo zmíněno, jíme zakázaná jablka, řešíme jablko sváru, občas musíme kousnout do kyselého jablka a někteří z nás v bakalářské práci míchají hrušky s jablky.

5.2. Historie ovocnářství v ČR Ovocnářství má ve světě více jak tisíciletou historii a můžeme říci, že jeho vznik a vývoj úzce souvisel s úrovní kultury jisté části světa. Někteří paleoetnobotanikové se domnívají, že v našich zeměpisných šířkách ovocnářství zaznamenalo rozkvět již okolo roku 200 př. n. l. spojený s Keltskou kulturou. Důkazem toho mohou být nálezy semen hrušní a pecek broskví z doby laténské (HRIČOVSKÝ et al., 2004). DVOŘÁK (1976) napsal, že severně od Alp se začaly jabloně pěstovat teprve po římské invazi. NĚMEC tvrdí, že nelze rozhodnout, zdali je původ ovocných stromů slovanský, německý nebo byl získán při styku s Římany. Podle HRIČOVSKÉHO (2004) vývoj pokračoval v rychlém tempu na našem území během celého středověku. V této době se převážná část stromů pěstovala v zahradách, méně částo v sadech nebo lesních porostech. Rostly na pozemcích světských, církevních i u poddaných. V podstatě se ale pěstování ovoce a zejména jablek soustředilo do okolí klášterů, které byly považovány za centrum vzdělanosti. Jablka sklízená v této době se sušila, vyráběly se z nich různé nápoje včetně ovocných vín, přílohy k jídlům, nebo se vařily rozličné kaše. Samozřejmě jsme mohli najít jablka na stole v čerstvém stavu i v podobě marmelád. Ovoce v této době 14   

bylo vítaným doplňkem stravy a tvořilo také jeden z vývozních artiklů. Pramenů z této doby však máme velmi málo. NĚMEC (1955) tvrdí, že pro kronikáře v těchto dobách nebyly ovocné stromy v zahradách ničím výjimečné a nevěnovali jim přílišnou pozornost. Za dobu rozkvětu ovocnářství v českých zemích považuje TETERA (2003) zejména období vlády Karla IV. (1346–1378), období vlády Rudolfa II. (1552–1612) a také osvícenskou vládu Marie Terezie (1717–1780) a Josefa II. (1741–1790). Naopak dobu temna a úpadek zažívalo během Třicetileté války (1618–1648), (SALAŠ, LUŽNÝ, 2007). Napoleonské tažení zanechalo také silné šrámy v charakteru pěstování ovoce. Jablka v době válek tehdy představovala vzhledem ke své skladovatelnosti spolu s obilím a bramborami jednu ze základních rostlinných potravin. V období napoleonských válek význam jablek pro výživu ještě vzrostl. Stagnovalo pěstování polních plodin. Mladí lidé z venkova rukovali na vojnu, přesuny vojsk a časté boje zhoršily možnosti obdělávání polí. Armáda odebírala venkovu velké množství potravin. Pro účely armády byly, kromě masa, vhodnější obiloviny a brambory, neboť byly kaloricky vydatnější, trvanlivější a méně náročné na skladování. Jablka, která nevyžadovala polní práce, tak díky své trvanlivosti představovala pro vesnické obyvatele železnou zásobu chránící před hladomorem. Konzervace pasterizací ještě nebyla známa. Námořní blokáda Evropy bránila dovozu cukrové třtiny z Ameriky. Sušené ovoce a zahuštěné šťávy (nejen jablečné) tak sloužily jako levné a dostupné sladidlo. Již nikdy potom nehrála jablka tak důležitou roli ve výživě. Zlom nastal záhy po porážce Napoleona. Námořní blokáda, která znemožnila dovoz cukrové třtiny, nepřímo vedla k masovému rozšíření výroby levného cukru z domácích surovin, především z cukrové řepy. Jablko a ovoce obecně, do té doby pro chudší vrstvy spolu s medem jediná surovina pro výrobu sladkostí, tak ztratilo jeden ze svých významů (HORA, 1996). Odrůdy jablek se v této době již dostaly do povědomí literatury. Už Bohuslav Balbín (1611–1688) popisuje v díle Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého 20 až 30 druhů jablek s důrazem na novou odrůdu: 'Míšeňské' (Obr. 6). V ovocnářsko-zahradnickém rukopise z r. 1672 je toto jablko popisováno jako krásné, chutné a trvanlivé jablko. Zajímavé je, že podle tohoto rukopisu bylo známo více odrůd hrušek než jablek (HRIČOVSKÝ et al., 2004). NĚMEC (1955) popisuje literární zápis z 18. století a zmiňuje kromě odrůdy 'Míšeňské' ještě jiné: 'Muškátová', 'Čáslavská', 15   

'Malvazinky' a další. Na sklonku 19. století se již na českém území pěstovalo velké množství odrůd. Tehdy byla skoro každá ovocná zahrada skutečnou pomologickou sbírkou a slovo „ovocnář“ se často ztotožňovalo se slovem „pomolog“. Postupem času začalo být jasné, že bude nutná redukce počtu odrůd a zavedení jistého sortimentu. Svou roli sehrál zajisté také obchod, který vyžadoval dodávky velkého množství ovoce vysoké kvality, ještě lépe stejné odrůdy. Sortiment ovocných odrůd se proto v budoucích letech stále omezoval na odrůdy po obchodní stránce nejvhodnější (KAMENICKÝ, 1933).

6. VÝVOJ SORTIMENTU ODRŮD OD 20. STOLETÍ 6.1. Boj jabloně o pozici dominantního ovocného druhu Jabloně jsou u nás nejrozšířenějším ovocným druhem. A to co se týče počtu stromů, rozmanitosti odrůd i konzumace (DVOŘÁK, 1969). Přesná data je dnes obtížné získat, neboť více než polovinu množství vyprodukuje nepřesně registrovaná malovýroba a ani množství jednotlivých ovocných stromů - vzhledem k rozmanitosti pěstovaných tvarů, není směrodatné. Rovněž data o zkonzumovaných jablkách jsou nepřesná, neboť mnoho plodů sklizených, dovezených, ale i prodaných podléhá zkáze a rovněž velké množství jablek je zpracováno na nápoje, protlaky a pektin. Přestože jablko zaujímalo mezi ovocem přednostní místo již od starověku, nebylo nejrozšířenějším ovocným druhem vždy. Ve statistické ročence o zastoupení ovoce v České republice vydané roku 2003 se můžeme dočíst, že roku 1920 byl výnos jablek o několik tisíc tun nižší než u švestek. KAMENICKÝ (1933) uvádí, že před rokem 1929 byl počet stromů švestky přibližně dvakrát větší než jabloní. Je to poměrně překvapivá informace s přihlédnutím na skutečnost, že i jablek bylo v té době v našich zemích vyprodukováno výrazně více než dnes (KAMENICKÝ, 1933).

16   

V Výnos švvestek a jablek k v letecch 19200-2000 350 000 300 000

výnos (t)

250 000 200 000 jablkaa

150 000

švestkky pravé

100 000 50 000 0 1 1920 1930 1935 1 1945 11950 1960 1970 1 1980 1990 1995 2000 2 rok

Graf 1 Výýnos švesteek a jablek v letech 192 20–2000 (Sttatistická ročenka ČR 2004) 2 6.1.1. •

Dů ůvody většího zastoup pení slivoníí v českých h zemích:

Snadnné, často spontánní s m množení pravokořenn p nými odkoppky, na ro ozdíl od obligáátně štěpovaaných jablooní.

•

Minim mální nárokky na agroteechniku, bezz výraznéhoo vlivu na kvvalitu plodů ů.

•

Menšší a užší korruny než jabbloně na seemenných podnožích p uumožňující umístění u více stromů s na jeednotce plocchy.

•

Samoosprašnost a mrazuoddolnost odrrůdy 'Dom mácí velkopplodá' ve srovnání s s jinýými slivoněm mi.

•

Dlouhhá sklizňováá zralost praavých švesttek.

•

Mnohhostranné vyyužití švesttek pro dom mácí kuchyňň (přímý koonzum, kon nzervace, poviddla, destilace) využívvající vyso oký obsah cenné saacharózy v plodech a umoožňující zprracovat jakéékoli množsství úrody. V meziválečnýchh letech však pěstováání slivoní ustupuje u doo pozadí a švestka

poočetně uvollňuje prvníí místo v četnosti č ovocných stroomů právě jabloni (V VÁVRA, 19963).  

17  

6.1.2. •

Příčiny úbytku slivoní v době meziválečné:

Rozvoj obchodu se školkařskými výpěstky eliminoval výhodu pravokořenných sazenic.

•

Svou úlohu sehrály také katastrofální mrazy, které udeřily v zimě roku 1929 a postihly zejména švestky oslabené puklicí (KAMENICKÝ, 1933), (Tab. 1). Tato událost dopomohla jabloním zaujmout skokem první příčku mezi naším ovocem. Fakt, že švestky již nebyly znovu vysázeny na původní stav, dokazuje, že v tomto období již o obnovu výsadeb nebyl zájem.

•

Industrializace a procentuální nárůst obyvatel měst zvýšily nároky na transport ovoce a jeho uskladnění. O švestky s výrazně kratší trvanlivostí klesal zájem.

•

Jablka vykazují menší nároky na ruční práci, zejména při sklizni, což hrálo při klesajícím počtu venkovského obyvatelstva zásadní roli.

•

S rozvojem rozhlasu a filmu sílil vliv amerických vzorů. Z USA přicházejí nově vyšlechtěné lahodné odrůdy stolních jablek, zatímco švestky jsou tam prakticky dodnes méně známým ovocem.

•

Nárůst daně z lihu a zvýšená dostupnost řepného cukru poněkud znevýhodnily švestky jako dříve ideální zpracovatelskou surovinu.

•

Virová šarka dokonala dílo vyklizení pozic švestek až o několik desetiletí později. Celkový počet stromů

Druh ovocných stromů

před mrazovou pohromou r. 1928

po mrazové pohromě r. 1929

Mrazovou pohromou odumřelo stromů absolutně

v%

Jabloně

14342604

9531695

4810909

33,5

Hrušně

6917712

4763335

2154377

31,1

Třešně

5868799

3140600

2728199

46,5

Višně

937057

585216

351841

37,5

25588496

12855577

12732919

49,8

1785987

1058512

727475

40,7

Meruňky

432647

279133

153514

35,5

Broskve

275212

161588

113624

41,3

1517614

723001

794613

52,4

Švestky Slívy

Ořešáky vlašské

Tab. 1 Zhodnocení mrazové pohromy v roce 1929 (KAMENICKÝ, 1933) 18   

6.2. Jabloně a jejich odrůdy v kontextu společensko – historického vývoje V následující části je zmapována historie pěstování jablek na území Čech a Moravy za posledních 100 let. Rovněž je definován vzájemný vztah člověka a jablka, jeho ovlivnění změnami společensko-politické situace, etnických a demografických ukazatelů, životního stylu i nástrojů obchodu a marketingu. Dvacáté století je možno rozdělit dějinnými zlomy na pět epoch. 1. Období před 1. světovou válkou. 2. Meziválečné období tzv. „1. republiky“. 3. Poválečné období „budování komunismu“ do r. 1968. 4. Období „normalizace“ 70. – 80. let. 5. Období polistopadového Československa a České republiky. Jednotlivá období se zásadně liší strukturou společnosti, životní úrovní, charakterem

vlastnických

vztahů,

způsobem

života,

trávením

volného

času

i stravovacími návyky. Je logické, že způsoby pěstování a prodeje jablek prodělaly podobný historický vývoj. Otázkou zůstává, zda se odrůdová skladba měnila prostým hledáním nových, lepších odrůd, nebo kopírovala revoluční změny jednotlivých dějinných etap. Součástí charakteristiky jednotlivých období bude kromě definice převládajících pěstitelských vztahů i popis vybraných odrůd, které nejvíc charakterizují danou etapu. Záměrně nebude kladen důraz na popis fenotypových znaků o růstu, velikosti, barvě, chuti, které lze přečíst v každé pomologii. Zdůrazněny budou spíš ty „společenské“ vlastnosti odrůd nejvíce vystihující danou dobu a charakterizující záměry tehdejších pěstitelů a nároky konzumentů.

19   

6.3. Období před 1. světovou válkou 6.3.1.

Charakteristika doby

Země Koruny české, Čechy, Morava a Slezsko představovaly nedílnou a průmyslově nejvyspělejší část rakousko – uherského mocnářství. S ohledem na délku vlády Františka Josefa I (od r. 1848) byl kladen důraz na konzervativizmus, pořádek a tradici. Většina obyvatelstva žila na venkově a věnovala se hospodaření. Zemědělské produkty patřily k významným obchodním a vývozním komoditám. Z velké části byl dovoz a vývoz ovoce omezen na obchodování uvnitř monarchie. Ze zahraničí se dovážely vesměs pouze suroviny a výpěstky, které domácí zdroje nevyprodukovaly. Exotické plodiny byly vzácností a tomu také odpovídala jejich výrazně vyšší cena. Nutno zmínit, že jablka byla v mnohých případech prodávána za hranice Českých zemí a v jiné podobě se na pulty českých obchodů vracela zpět. Dokladem toho je zpráva jednatele moravského zemského ovocnického spolku CÍGLERA (1912): „My jsme stále ještě odkázáni hlavně na prodej čerstvého ovoce do ciziny a to hodně lacino. Tam ovoce z větší části zpracují a zpracované namnoze draze nám zpět prodávají, což není racionelní, neboť spokojujeme se takto jen ziskem nepatrným a lví podíl na výnosu z ovoce u nás vypěstovaného připadá cizincům, kteří naše ovoce surové lacino skoupili a zpracované draze prodali.“ Na tomto příspěvku se lze jen pozastavit nad tím, že autor neviděl viníka ve státním zřízení monarchie, jak bylo v módě, nýbrž apeloval na špatný přístup ze strany samotných Čechů. 6.3.2.

Charakter pěstování jablek

Na začátku 20. století bylo pěstování a zejména zpracování a třídění jablek v Rakousko-Uhersku na poměrně vysoké úrovni. České země produkovaly velké množství jablek, již tehdy však spíš horší jakosti. Prvotřídní stolní jablka se k nám dovážela z příznivějších lokalit monarchie, převážně z jižních Tyrol a Slovinska, jejichž výkupní cena byla i třikrát vyšší než za jablka od nás. Specialitou tyrolského ovocnictví, hlavně kolem Meranu, bylo pěstování jablek 'Kalvil bílý zimní' (Obr. 7). Každý plod byl ještě na stromě pečlivě ovazován průsvitným pytlíkem, aby se zabránilo poškození škůdci, což bylo tak nákladné, že se sadaři vyplatilo nechat si výsadbu hlídat tzv. „Saltnery“ (Obr. 8). K česání se zde používalo zvláštního žebříku (Obr. 9) s jednou podélnou tyčí, specialitou tyrolského ovocnictví. Jablka byla na třídění transportována ve zvláštních bednách, obložených dřevitou vlnou a vyčalouněných pytlovinou. Plody 20   

první a druhé jakostní třídy byly při prodeji dokonce každý zvlášť baleny do hedvábného papíru. Ovoce horší kvality (sudové) bylo přepravováno v typických tenkostěnných dýhových sudech z měkkého dřeva opásaných obručemi ze štípaných prutů (Obr. 10). FOŘT (1910) po dojmech z exkurze do Tyrol napsal: „Vlastní příčinou nevýnosnosti našich stromů jest předně naše nedbalost, za druhé, že u nás sázejí se stromy tam, kde nic jiného růsti nechce a více se o ně nestaráme. Čiňme tak jak v Tyrolsku činí, dejme sadům půdu nejlepší, ošetřujme je jako oni a výsledek se dostaví jistě.“ Jablka česká a moravská, sloužící pro domácí spotřebu středních a prostých vrstev, byla prodávána na trzích. Exportována byla spíš pro potřeby konzerváren a moštáren, pro tento účel se přepravovala v otevřených dřevěných bednách, volně ložená na vozech nebo v pytlích (FOŘT, 1910). Těžiště pěstování a šlechtěním jabloní, které spočívalo ve středověku a raném novověku na církevních pozemcích a klášterních zahradách, se s rozvojem zemědělství a obchodu postupně přesunulo na světskou půdu. Jabloně se pěstovaly v několika rozdílných režimech •

V ovocných zahradách u šlechtických sídel, spravovaných profesionálními zahradníky s důrazem na kvalitu plodů a moderní odrůdy. Zahrada dotvářela exteriér usedlosti a komerční zisk z úrody obvykle nebýval prioritou pro majitele (CHOBOTSKÝ, 1999).

•

V zahradách u venkovských hospodářských stavení s důrazem na celoroční kuchyňskou využitelnost ovoce. Cílem byla sklizeň s co nejmenší námahou, neboť se často kryla s polními pracemi při omezeném počtu pracovních sil (FOŘT, 1910).

•

Kolem měšťanských rodinných domů s důrazem na tvarování módních kordónů a palmet podle francouzských, italských a tyrolských vzorů (VEČEŘ, 1930).

•

Kolem polních cest a příkopů, na mezích obdělávaných polí. Stromy ve vesnicích i ve volné krajině často vymezovaly majetky, u chalup a stavení sloužily jako bleskosvody, stínily lidská obydlí a chlévy, ochraňovaly krytinu budov. Striktně ve tvarech solitérních vysokokmenů plnily rovněž roli estetickou, bránily erozi půdy, vymezovaly hranice pozemků a komunikací (TETERA, 2003). 21 

 

6.3.3.

Odrůdy typické pro dané období

Vzhledem ke skutečnosti, že nejen celé Rakousko-Uhersko, ale i země Koruny české byly regionem multinacionálním, projevily se národnostní vlivy i na odrůdové skladbě. KAMENICKÝ (1933) píše, že ovocné školky té doby pečlivě vyhovovaly pomologickému labužnictví svých zákazníků a tak zejména dbaly na včasné opatření všech ovocných novinek domácích i ze zahraničí. Přesto existovaly snahy o centrální popis a zúžení sortimentu registrovaných odrůd. Projevovaly se již v druhé polovině 19. století, kdy český ovocnický spolek sestavil tzv. „Normální výběr čili sortiment ovocný“. Odrůdy jablek v něm obsažené popsal v naší první pomologii František Thomayer (Obr. 11). O několik let později byl sestaven „Normální sortiment ovocný pro území moravské“. CÍGLER (1912) velebí sortiment ovocný a přidává, že změna sortimentu je nutná a běžná v ovocnářsky pokročilých zemích, jako je např. Amerika: „‚Lepší jest vždy nepřítelem dobrého‛ říká se, a po příkladu praktických Amerikánů musíme jednati podobně a musíme vybírati jen odrůdy, v každém ohledu nejlepší.“ V době válečné, kdy utichla téměř veškerá kulturní a organizační činost, vydal Říha pětisvazkovou knihu „České ovoce“. Významnou úlohu v českých zahradách však stále hrály lokální odrůdy, rozmnožované po generace jen anonymně mezi sousedy. Některé z nich se časem dočkaly registrace, jiné upadly v zapomnění a zmizely ze zahrad nadobro (DVOŘÁK, 1969). Panenské české Jablko jakoby symbolizovalo českou povahu a snahu o národní osobitost. Drobné, milé, červené. THOMAYER (1894) o něm píše: „Neznáme jiného jablka, které by u našeho lidu tak zdomácnělo.“ Typickým a těžko zastupitelným využitím bylo zdobení vánočních stromků a adventních věnců. K tomu je předurčila malá velikost a celočervené zbarvení plodů. Odrůda se vyznačovala otužilostí, dlouhou dobou konzumní zralosti a příjemnou chutí. Odrůdě 'Panenské české' se podobá odrůda 'Červené tvrdé', se kterým bývá někdy zaměňována (KARAS, 1946). Jadernička moravská To, co znamenalo 'Panenské české' pro české kraje, představovala 'Jadernička moravská' pro oblast Valašska, severní Moravy a Slezska. Zdravě rostoucí stromy prospívající i v podhorských oblastech plodily žlutě zbarvené plody typického tvaru komolého kužele se smetanově bílou dužinou překvapivě dobré chuti. Podobně jako 22   

'Panenské české' bylo k jídlu od sklizně až do jara. Typickým použitím bylo nakládání celých plodů spolu s krouhaným zelím. Nebývalá stálost fenotypových znaků vedla k častému množení semeny, čímž vznikla řada variet často horší kvality. V současnosti se tyto vlastnosti využívají k množení bujně rostoucích generativních podnoží. 'Jadernička moravská' je i dnes jednou z nejoblíbenějších odrůd pro výrobu pálenky (TETERA et al., 2006). Kalvil bílý zimní 'Kalvil bílý zimní' se stal kultovním jablkem na přelomu 19. a 20. století, ačkoliv první zmínka o něm je už z roku 1565 (TETERA et al., 2006). O jablku platilo pořekadlo: „Všichni je znají, každý o něm mluví a nikdo je nechutnal“. Kabinetní plody, cenově srovnatelné s jižním ovocem, se k nám většinou dovážely z jižního Tyrolska a Itálie, kde byly pěstovány v intenzivních výsadbách. Kalvily sloužily výhradně k přímému konzumu v nejvyšších společenských vrstvách (FOŘT, 1910). O významu odrůdy svědčí fakt, že dala název typickému žebrovanému tvaru některých odrůd (např. 'Red Delicious' nebo 'Gloster'). Parména zlatá zimní 'Parména zlatá zimní' patřila k nejznámějším zástupcům široké a nepřesně definované skupiny renet. Vyznačovaly se typickým širším tvarem, mělčí kališní jamkou, kratší silnější stopkou a zrnitější dužinou s typickou kořenitou chutí, která byla ve své době velmi oblíbená. Většina renet se vyznačovala vyšším obsahem cukrů, drsnější karmínovou pruhovanou slupkou a sklonem ke střídavé plodnosti (KARAS, 1946). Literární slávu zajistil parméně básník František Hrubín ve své próze Zlatá reneta. Strýmka, Jeptiška Tyto dvě odrůdy patří mezi širokou skupinu německých odrůd pěstovaných na našem území, zaslouží však zvláštní zmínku. 'Jeptiška', někdy příznačně nazývána také „železné jablko“, měla podle THOMAYERA (1894) nadobyčejnou trvanlivost, neboť se o ní tvrdí, že vydrží v dobrém sklepu až tři roky. Také 'Strýmka' patřila spolu s některými krajovými odrůdami k jablkům s nejdelší skladovatelností a zároveň s nejmenšími nároky na uskladnění. I když chutí by dnešnímu konzumentu již stěží něco řekly, jejich zastoupení ve výsadbách bylo vysoké, patřily k nejčastěji vysazovaným odrůdám kolem silnic a cest. Sloužily nejen k jídlu a na zpracování, ale i 23   

jako krmivo hospodářských zvířat. Mimo jiné i proto, že bez problémů snesly skladování krechtováním podobně jako řepa a brambory. Díky své dlouhověkosti vídáváme stromy u silnic dodnes. Míšeňské Jablko je více známé z lidových písní než pomologické literatury. Jedna staročeská kuchařka např. uvádí, že z míšeňských jablek, uvařených a šátkem protlačených, se lily do formiček tzv. škatulky (NĚMEC, 1955). Tato odrůda je pravděpodobně českého původu a z literatury je známá již od 15. století (TETERA et al., 2006). 'Míšeňské' bylo typické malou velikostí, tuhou dužinou a zejména vystouplou bradavicí na slupce v místě nejširšího obvodu. Z dnešního pohledu převažují jeho negativní vlastnosti – malá plodnost, horší vzhled a chuť. Nelze vyjmenovat ani zlomek odrůd, hojně se vyskytujících ve výsadbách na začátku 20. století. Ne že by bylo v zahradách malé zastoupení původních českých odrůd. Ovšem měly většinou jen regionální význam a jejich registrace nebyla vedena s takovou precizností jako literatura německá a anglická. Mnohde se tak pěstoval jeden kultivar pod více jmény ('Charlamowski' – 'Borowinka', 'Kardinál žíhaný' – 'Šálové', 'Studničné' – 'Farliové', 'Velišské', 'Průvitné letní' – 'Skleněné žluté', aj.), nehledě na rozdílnou terminologii v různých jazycích. Naopak, pod stejným názvem (Malinové, Punčové, Královské, Soudečky, Citronky aj.) v různých regionech rostly různé odrůdy. Z dodnes známých odrůd měly český původ např. 'Smiřické vzácné', 'Studničné', 'Chodské', 'Malinové holovouské', 'Vejlímek' a snad i 'Gdaňský hranáč' (TETERA et al., 2006). Nejvýraznější byl na našem území vliv německých odrůd ('Boikovo', 'Landsberská reneta', 'Harbertova reneta', 'Halberstadtské', 'Řehtáč soudkovitý', 'Hammesteinovo', 'Strýmka', 'Grávštýnské', aj.), méně pak byly zastoupeny odrůdy anglické ('Ribstonské', 'Blenheimská reneta', 'Ušlechtilé žluté', 'Londýnský jadernáč', 'Worcesterská parména'), francouzské ('Croncelské', 'Lebelovo', 'Pontoiské', 'Muškátová reneta' a skupina „kožených“ renet) a holandské ('Malinové hornokrajské', 'Limburské', 'Ananasová reneta', 'Krátkostopka královská'). I když se objevily první americké odrůdy ('Jonathan'), jejich mohutný nástup do českých sadů měl teprve přijít (TETERA et al., 2006; DVOŘÁK et al., 1969; THOMAYER, 1894).

24   

6.4. Období meziválečné, tzv. „první republiky“ 6.4.1.

Charakteristika doby

Československo se stalo po 1. světové válce dynamicky se rozvíjející průmyslově zemědělskou demokracií. Oproti předešlému období narostl počet obyvatel měst na úkor venkova, ten však stále ještě tvořil většinu. Nově vzniklé hranice znevýhodnily dovoz ovoce z Rakouska, Maďarska a severního Balkánu. Import se tak omezil na ovocné druhy u nás pěstované jen v omezené míře nebo vůbec. 6.4.2.

Charakter pěstování jablek

Přestože politické uskupení a společenský vývoj doznal v té době razantních změn, způsoby pěstování ovoce vykazovaly mnohem menší dynamiku. Vlivem „výběru odrůd“ a pomologii Moravské ovoce se začaly popsané a doporučované odrůdy rozšiřovat. Přesto se později ukázalo, že navržený výběr je stále ještě dost široký a uvažovalo se o redukci. Zúžený výběr byl vydán roku 1923 jako „Tržní sortiment ovocný“ (TETERA, 2006). Z pomologické literatury meziválečné doby to byl „Výběr tržních odrůd ovocných pro Československo“ od K. Kamenického. Druhé rozšířené vydání poté vyšlo roku 1941 (DVOŘÁK, 1969). Nečekaná pohroma se na ovocné stromy snesla v r. 1929 v podobě již zmíněné kruté zimy na přelomu let 1928 a 1929. Při teplotách, které dosahovaly místy i -42°C vymrzlo téměř 25 milionů stromů. Nejhůře byly postiženy ovocné výsadby ořešáků a švestek (Tab. 1), (KAMENICKÝ, 1933). V této době se rovněž silně rozvinuly snahy na vymezení přirozených ovocnářských oblastí. Na rajonizaci s doporučeným sortimentem odrůd pracoval Ovocnický spolek a výsledkem byla publikace Ovocnářské oblasti československé s výběry tržních odrůd ovocných. Zpracoval jej Karel Kamenický roku 1933. Československo bylo rozděleno do 25 ovocnářských oblastí, každá z nich byla charakterizována specifickými půdně-klimatickými podmínkami. Pro každou oblast byl schválen doporučený sortiment odrůd (Tab. 2), (TETERA et al., 2006).

25   

Tab. 2 Přehled tržních odrůd ovocných (KAMENICKÝ, 1933)  

26   

Přesto jsou patrné určité „ovocnářské atributy“ této doby: •

Poklesl zájem o méně kvalitní jablka pro zpracování, spojený se ztrátou trhů uvnitř někdejší monarchie, nyní v zahraničí. Ovocné aleje u silnic a kolem polí proto nebyly rozšiřovány a často ani obnoveny.

•

Do podvědomí lidí se pomalu dostávaly nízké tvary na slaběji rostoucích podnožích a přísně vedené tvary. Důvodem byla jednak poptávka po kvalitnějších plodech, ale také vzory z vyspělé západní Evropy, Francie a Beneluxu.

•

Projevilo se opojení české společnosti americkými vzory, patrné v hudbě, filmu, nejzřetelnějším projevem byl vznik trampingu. Součástí „americké vlny“ bylo rychlé rozšíření úspěšných odrůd jabloní ze Spojených států.

•

V kontrastu s „americkou vlnou“ byla situace v českém pohraničí, osídleném převážně německým obyvatelstvem. Dominantní národ rakouské monarchie, který se náhle ocitl v roli národnostní menšiny, se ještě více upnul na tradiční hodnoty včetně původních německých jabloňových odrůd, pěstitelských technik i spotřebitelského vkusu. Typické pro německou mentalitu byla jistá nedůvěra v cizí ovoce (vedoucí např. k nahrazování citrónů rebarborou).

•

Určitý návrat k jablku jako důležité potravině znamenalo období vleklé hospodářské krize a zejména 2. světové války, znamenající nedostatek potravin jak v kvantitě, tak v pestrosti skladby. 6.4.3.

Odrůdy typické pro meziválečné období

Téměř všechny odrůdy, známé a pěstované v období tzv. „první republiky“, byly vyšlechtěny a dovezeny již před 1. světovou válkou. Stejně tak mnohde pokračovala obliba starých osvědčených odrůd. Mnohé z nich však zažily vrchol své obliby právě v tomto krátkém časovém úseku mezi válkami. Jonathan Svým vzhledem, chutí a vlastnostmi je 'Jonathan' typický představitel „americké vlny“, ale do tohoto období úplně nepatří. Spíše patří do všech období. TETERA (2006) považuje 'Jonathan' za významnou tržní odrůdu ve 20. století. Objevil se na farmě Phillipa Ricka v Kingstonu okolo roku 1800, u nás byl v meziválečném období poměrně hojně rozšířen. Do sortimentu byl povolen v polovině 50. let a svého vrcholu dosáhl až 27   

v 70. letech 20. století. Tehdy bylo jeho pěstování a chemická ochrana dovedeny k dokonalosti v Maďarsku a jablka byla vyvážena ve velkém do všech zemí RVHP. Ještě koncem století na 'Jonathan' konzumenti i pěstitelé vzpomínali jako na mimořádně pohledné a lahodné jablko. Dužnina je velmi šťavnatá, krémožlutá, výborné chuti. Plody jsou ale poměrně málo odolné proti otlačení, jsou napadány padlím jabloně a hodně podléhají strupovitosti jabloně. Často se vyskytuje tzv. jonathanová skvrnitost plodů, která se objevuje při skladování, zejména při pozdní sklizni. Náročnost na stanoviště a agrotechniku je vyšší. To jsou důvody, proč dnes přenechává ve výsadbách místo jiným odrůdám (CHOBOTSKÝ, 1999; DVOŘÁK, 1969). Matčino Je habitem stromu a pěstitelskými nároky přesným opakem odrůdy 'Jonathan'. 'Matčino', jako další ze zástupců „amerických“ jablek, sice zaznamenalo větší rozšíření v Čechách a na Moravě právě v tomto a následujícím období, svými vlastnostmi se ale od ostatních zámořských odrůd odlišuje. Charakter růstu, dlouhý vývoj, odolnost k chorobám a menší nároky na teplo připomínaly spíš evropský původ. Díky těmto vlastnostem se 'Matčino' rozšířilo i do hornatého pohraničí a vlhčích poloh, kde se mu nebývale dařilo a kde jinak vládly převážně německé odrůdy. Mezi nevýhody podle DVOŘÁKA (1969) patřila horší mrazuvzdornost, méně pravidelná plodnost a kratší konzumní zralost. Krasokvět žlutý Tato poměrně náročná a převisle rostoucí odrůda původem z USA dosáhla velké obliby na jižní Moravě, zatímco v ostatních krajích byla rozšířena podstatně méně. Je doporučována spíše do teplejších oblastí, ale pěstovala se s úspěchem i ve vyšších polohách. Je typická svým převislým tvarem koruny (HRIČOVSKÝ et al., 2004). Předznamenala nástup nejslavnější žlutoplodé odrůdy vůbec ('Golden Delicious'), která k nám pronikala pomalu, ve velkém až po 2. světové válce. Wealthy Přestože zájem o tuto odrůdu v Americe poklesl, v našich zemích se úspěšně zabydlela, zejména pro svou mimořádnou mrazuodolnost. Umožnila rozšířit pěstování chuťově i vzhledově atraktivního ovoce i v méně příznivých oblastech. Díky mrazuodolnosti ve dřevě se později využívala k mezištěpování jako kmenotvorná odrůda. Nevýhody odrůdy 'Weathy' jsou: nevyrovnanost plodů při velkých úrodách 28   

a opadávání plodů v důsledku větru. Červená mutace 'Double Red Wealthy' k nám pronikla až po 2. světové válce (HRIČOVSKÝ et al., 2004; ERBENOVÁ et al., 1992). „Kožeňáky“ Společným znakem této nepřesně definované skupiny odrůd byly plody s drsnou, rzivou až sametovou slupkou. První „kožuchy“ se k nám rozšířily z Francie, kde se pěstovaly již několik století. Jednalo se o bujně rostoucí, často střídavě plodící odrůdy s většími plody renetovitého tvaru, dlouho skladovatelné, s vyšším obsahem kyselin i cukrů. Jejich hlavními přednostmi, spojenými právě se silnou kožovitou slupkou, byla výborná transportovatelnost a odolnost vůči podzimním mrazíkům v době sklizně. Nevýhodou bylo vadnutí při skladování, menší atraktivita plodů a nevhodné růstové vlastnosti pro intenzivní výsadby. Nejznámějšími odrůdami byly: 'Kožená zimní reneta', 'Parkerovo', 'Coulonova reneta', 'Madame Galopin', 'Kanadská reneta' (TETERA, 2003). Podobné vlastnosti vykazovala i holandská odrůda 'Boskoopské' (Obr. 13) a jeho německá, ještě i u nás rozšířená červená mutace 'Boskoopské červené', která je v sortimentu našich západních sousedů zastoupena dodnes. Vilémovo Tato odrůda byla rozšířena jak v Německu, odkud pocházela, ale také u nás a v Polsku. Představuje jednu z mnoha odrůd typických pro pohraniční oblasti s německou menšinou (DVOŘÁK, 1980). Heslo německých pěstitelů znělo: „Dauerhaftbarkeit und Geschmack“. Znamenalo, že líbivost barvy slupky, velikost, tvar, nehrály rozhodující roli. Takřka věrným překladem byl hanácký slogan „Stromský jabka mosé bét dobrý a vedržet“ (osobní sdělení: p. Kadlec, místní ovocnář). Slovem vydržet v tomto smyslu není myšlena jen skladovatelnost, ale též odolnost k mrazům, chorobám i přepravě. Naopak k požadované chuti byli z dnešního hlediska konzumenti spíš nenároční. Tomu odpovídaly vlastnosti odrůd, jako byly: 'Rýnské', 'Kasselská reneta', 'Gustavovo trvanlivé' (původem ze Švýcarska), 'Hvězdnatá reneta', 'Vilémovo', 'Nordhausenské', 'Hammersteinovo', 'Biesterfeldská reneta' a další. Plody spíš méně nápadné, u některých odrůd drobnější, dobře skladovatelné a na jaře chutnající. Extrémem pak byly již zmíněné odrůdy 'Jeptiška' a 'Strýmka'. Stromy otužilé, které byly chorobami a škůdci málo napadány s velmi dlouhou skladovatelností.  

29   

Grávštýnské červené 'Grávštýnské' i 'Grávštýnské červené' se od typických německých jablek odlišovaly snad ve všech směrech. V poměru k mimořádně bujnému růstu plodnost spíš slabá, skladovatelnost minimální, odolnost k chorobám a mrazům taky jen střední. Naopak vzhled, zejména u červené mutace, chuť a hlavně vůně plodů neměly konkurenci (DVOŘÁK, 1980). Výhodou bylo, že vyplňovaly mezeru mezi letními a podzimními jablky. Vzhledem k rychlému přezrávání plodů a špatné schopnosti k přepravě byla pravidelně velká část úrody znehodnocena. 'Grávštýnské červené' zažívá v posledních letech výraznou renesanci a díky svým chuťovým vlastnostem je jednou z nejvyhledávanějších starých odrůd pro extenzivní malopěstitele. Berlepschova reneta Další z typických německých odrůd podobných vlastností, chuťově však na vyšší

úrovni.

Celkem

nenápadné

plody

překvapují

velmi

dobrou

chutí

i skladovatelností. Zatímco po válce ji z našich zahrad, i těch pohraničních, postupně vytlačily jiné, vzhledově atraktivnější odrůdy, v německém sortimentu je její červená mutace 'Roter Berlepsch' zastoupena stále (DVOŘÁK, 1980). Sudetská reneta 'Sudetská (Jesenická) reneta' byla na přelomu století vyšlechtěna sice na převážně německém šumpersku, ale českým šlechtitelem Markem v Bludově, v obci s převážně českým obyvatelstvem.

Vznikla

křížením odrůd

'Kanadská

reneta'

a 'Ananasová reneta' s odrůdou 'Gdaňský hranáč' (TETERA, 2006). Představovala první původní odrůdu v našem sortimentu. Nikdy nepatřila k nejlahodnějším jablkům, její nenáročnost, slabý, ale zdravý růst, dobré obrůstání, plodnost i vzhled plodů však byly příkladné. Škoda jen, že své cihlové vybarvení během skladování ztrácí a že se její dobré vlastnosti nepokusili šlechtitelé přenést do nových odrůd (CHOBOTSKÝ, 1999). Zvonkové Známé jablko neznámého původu. Kultovní odrůda, která si získala popularitu jak výjimečným tvarem, tak velmi přiléhavým názvem. Dlouhá skladovatelnost a dlouhá doba konzumní zralosti zaručila odrůdě 'Zvonkové' oblíbenost mezi malopěstiteli, naopak její nedostatky: pozdější nástup do plodnosti, nevhodný růst, mrazuodolnost, kyselost a nevýraznost chuti jí znemožnily průnik do tržních výsadeb. Jako genetický 30   

materiál bylo 'Zvonkové' později využito při šlechtění odrůdy 'Gloster', která přejala částečně populární zvonovitý žebrovaný tvar, ale také méně výraznou chuť (DVOŘÁK et al., 1976).

31   

6.5. Období poválečné – „budování socialismu“ 6.5.1.

Charakteristika doby

Druhá světová válka znamenala razantní úbytek ovocných stromů v podstatě na celém území. Svou úlohu také sehráli škůdci, kteří se na některých místech v této době silně rozmnožili. Výsadby byly značně roztříštěné nejen v plochách, ale také v odrůdách. Jedním z důvodů byla také skutečnost, že půda se využívala jak pro stromy, tak pro pěstování podplodin. Takovéto sady byly hlavně vysokokmenné, aby byla pod nimi umožněna kultivace. Podplodiny pěstované pod stromy často tvořily hlavní výnos a současně ztěžovaly jakékoliv ošetření ovocných stromů (HRIČOVSKÝ et al., 2004). Poválečná léta minulého století byla poznamenána mimořádně významnými dějinnými zvraty. Rozpad Československa, obnovení republiky, poválečný odsun, osídlení pohraničí, komunistický převrat a hlavně následná kolektivizace zemědělství znamenaly takové změny v počtu a struktuře obyvatel, vlastnictví půdy a charakteru hospodaření na ní, jaké historie dosud nezaznamenala. HRIČOVSKÝ (2004) o této době píše: Válečné události spojené se změnou vlastnických ploch znamenal rozpad tradičně zakořeněných pěstitelských aktivit a tato změna se výrazně projevila na tehdejších výsadbách. Poválečná doba nebyla pro nové výsadby vůbec příznivá, což se projevilo také ve školkařské výrobě (HRIČOVSKÝ et al., 2004). Další důvody velkých změn v době poválečné můžeme vidět následující: •

Válečné ztráty – i když byly nesouměřitelné s padlými v Sovětském svazu, Německu či Polsku, představovaly 360 tisíc mrtvých Čechoslováků. Podobně vysoké ztráty měly např. Spojené státy americké.

•

Poválečný odsun téměř 3 miliónů Němců z pohraničí. Většina jich pracovala právě v zemědělství.

•

Rozvoj těžkého průmyslu jako strategického odvětví představoval další úbytek venkovských obyvatel.

•

Faktická likvidace rolnictva. I když byla rolnická třída deklarována jako pilíř socialistické společnosti, jednalo se v podstatě o dělníky v družstvech a státních statcích. Hospodařících rolníků zůstalo jen velmi málo, navíc řada z nich končila nedobrovolně v těžebním průmyslu a ve vězeních (KOCIAN, 2001).

  32   

6.5.2.

Charakter pěstování jablek

Změny ve společnosti se logicky dotkly i charakteru pěstování jablek, i když nebyly tak razantní a rychlé jako v polnohospodářství. Bylo to dáno delším pěstebním cyklem ovocných stromů oproti polním plodinám i produkcí ovoce z více zdrojů. Nejvýraznější ztráty postihly ovocné stromy vymezující hranice pozemků a polí, které padly za oběť rozoraným mezím a již nebyly obnoveny. Napřimovaly a zpevňovaly se břehy vodních toků, mnoho potoků a struh bylo zatrubněno. Vysušeno a zmeliorováno bylo mnoho tůní a vlhkých míst a bylo zničeno mnoho biotopů (TETERA, 2003). DVOŘÁK (1976) se zmiňuje, že až do roku 1950 byly u nás jabloně téměř výhradně pěstovány extenzivně jako vysokokmeny, popř. polokmeny (Obr. 12). Podle TETERY (2003) ještě výsadba vysokokmenných alejí pokračovala kolem silnic, od 70. let prakticky ustala. Jabloně na generativních podnožích se přestaly ve školkách množit úplně. Nebyl o ně větší zájem a školkařům, plnícím vytyčený plán, se obtížněji množily. V období po válce nastal jistý odklon od extenzivního pěstování jabloní k intenzivnějšímu využití půdy a k pěstování na slaběji rostoucích podnožích z důvodů snazší agrotechniky, vyšších výnosů i lepší kvality ovoce. To platilo i v případě zahrad drobných pěstitelů a zahrádkářů. Na pěstování ovoce se začaly soustředit také zemědělská družstva a státní statky. Rychle se rozvíjející chemický průmysl chrlil nejen kvanta průmyslových hnojiv, ale také řadu levných a široce dostupných pesticidů. Symbolem prosperity byly běžící stroje a kouřící komíny, kdežto ekologické smýšlení a ochrana přírody se rozvíjely s výrazným zpožděním. Rostoucí zemědělská produkce včetně té ovocnářské daly vzniknout pojmu „zelená revoluce“ (KOCIAN, 2001). Ovocné zahrady a sady při venkovských staveních byly částečně zachovány. Jiné byly zlikvidovány při spojení s družstevními polnostmi nebo přeměněny na záhumenky družstevníků. Řada zahrad, převážně v pohraničí, byla opuštěna, neboť některé grunty, zejména poškozené, nebyly dosídleny (KOCIAN, 2001). Ubylo také ovocných zahrad při městských domech. Jejich majitelé emigrovali nebo byli zproletarizováni a vily přeměněny na nájemní domy. Svou roli sehrála i městská bytová výstavba. Moderní cihlové, později panelové domy v nových sídlištích postrádaly chladné nevytápěné sklepní prostory. Klesla tak poptávka po levných domácích jablkách kupovaných ve větším množství na uskladnění. 33   

Podobně, i když v menším rozsahu, byly nahrazovány sklepní prostory ve stávajících městských i vesnických domech sklady na uhlí a kotelnami ústředního topení. Pěstování jabloní v Československu, včetně agrotechniky, ochrany i odrůdové skladby bylo na odpovídající úrovni, skladování, trh a prodej však nesly punc doby. Prodejny s ovocem a zeleninou se lišily od těch západních snad nejvíce ze všech druhů obchodů. Brambory, někdy však i jablka se nabírala přímo z beden, pytlů nebo dokonce z hromady v koutě. O sortimentu ovoce nešlo hovořit, dovozová jablka se prodávala spolu s jižními plody obvykle jen příležitostně. I tak se k československým konzumentům dostala jablka podobná těm západním. Naše země, díky poměrně vyspělému strojírenství, exportovala řadu výrobků do chudších zemí socialistického tábora. Na oplátku z nich dovážela to, co tyto země mohly nabídnout, mnohdy jen suroviny a ovoce. Přestože se u nás vypěstovalo jablek dostatek, na pultech obchodů a samoobsluh kralovaly výstavní plody z Balkánu (osobní sdělení: PhDr. Jitka Štěpánková). Přestože socialistická ideologie popírala vše kapitalistické a zejména americké, v sortimentu jabloní jakoby to neplatilo. „Mičurinské“ technologie sice byly odborníky oceňovány,

nicméně

západoevropské

a

americké

odrůdy

začaly

převažovat

v produkčních výsadbách státních statků a zemědělských družstev, postupně také u malopěstitelů. Krátce po osvobození byly znovu podniknuty kroky k zúžení sortimentu a propagaci pěstování menšího množství kvalitních výnosných odrůd. Zastánci tohoto hnutí byli někteří naši pomologové: Thomayer, Suchý, Říha a Kamenický. Následovalo několik význačných ovocnických publikací, atlasů a pomologií popisujících doposud známé ovocné druhy a konečně r. 1960 byla zpracována Listina povolených odrůd ovoce (LPO), která se od tohoto roku každoročně schvaluje a případně upravuje (DVOŘÁK et al., 1976). V současnosti se používá název Státní odrůdová kniha. 6.5.3.

Odrůdy typické pro dané období:

Coxova reneta Pochází z Anglie, kde je pěstována již od roku 1830 a vzešla ze semenáče odrůdy 'Ribstonské'. Byla stále zastoupena v tržním sortimentu, ale v tomto období již zažila svůj ústup ze slávy. Třebaže byla stále považována za nejchutnější jablko světa, 34   

její pěstování ve velkém bylo náročné a nerentabilní. Plody byly hůře prodejné, menší, poměrně neatraktivní, stromy vykazovaly slabší plodnost a vyšší nároky na podnebí i ochranu. Její navinulou harmonickou renetovitou chuť dokázali ocenit jen znalci, proto byla dlouho oblíbená malopěstiteli. Dnes už si na tuto lahůdku vzpomene málokdo, její geny však nacházíme v mnoha generacích kříženců. 'Cherry Cox' a 'Crimson Cox' byly barevné mutace, které se podstatně ve vlastnostech a nárocích nelišily (DVOŘÁK, 1980). Golden Delicious 'Golden Delicious' (Obr. 14) je nejspíš nejslavnější jablko všech dob. Počínaje dobrodružnou historií svého vzniku i šťastně zvoleným, honosně znějícím jménem. Pochází z náhodného semenáče, který vyrostl v sadě A. Mullinse ve státě West Virginia v r. 1890. Mnoho šlechtitelského materiálu k nám bylo dovezeno nelegálně z neověřených zdrojů. Rouby 'Golden Delicious' bývaly proto často zaměňovány za jiné odrůdy (např. 'Grimesovo zlatožluté'), které se originálnímu jablku podobá. Kladné vlastnosti odrůdy – vzhled, chuť, slabší růst, pravidelná plodnost a zejména popularita u spotřebitelů, oslnily středoevropské pěstitele natolik, že podcenili její negativa – nároky na teplo, dlouhou vegetační dobu a citlivost k houbovým chorobám. Přesto v celosvětovém měřítku dlouho kralovala a stále kraluje ovocným výsadbám, dokonce i v oblastech pro tuto odrůdu ne zcela ideálních. Je to stále nejpěstovanější odrůda v rámci Evropské unie (Situační a výhledová zpráva ovoce, 2007). Podobně jako 'Coxova reneta' předal 'Golden Delicious' své geny mnoha novým odolnějším a méně náročným odrůdám. Bohužel žádná z nich si neponechala její původní chuť. Dnes se na trhu objevují klony rozdílných vlastností. Příkladem je 'Golden Delicious Reinders' nebo 'Smothee'. Byly záměrně vybrány ze stromů, které prokazatelně vykazovaly odlišné vlastnosti. Ačkoliv se jedná o velmi starou a v mnohých vlastnostech překonanou odrůdu, je stále oblíbená pro svou atraktivní žlutou barvu a šťavnatou dužninou s banánovou příchutí (DVOŘÁK, 1980; CHOBOTSKÝ, 1999). Průsvitné letní Toto jablko bylo v našich zahradách pravidelně zastoupeno po staletích. Pochází z Pobaltí a u nás se pěstuje již od 18. století (HRIČOVSKÝ et al., 2004). Je zde uvedeno proto, že se v této době kupodivu hojně dostávalo na pulty jinak chudě zásobovaných obchodů s ovocem. Bylo neodmyslitelnou součástí jídelníčku účastníků 35   

žňových brigád, taky se mu na Moravě místy říkalo 'Žňůvky' (TETERA, 2003). Plody nevynikají chutí, špatně se skladují a rychle moučnatějí. Odolává však mrazu a doporučuje se do vyšších poloh (DVOŘÁK, 1980). 'Průsvitné letní' vykazuje určitou podobu s planým jablkem. Je to patrné na plodech, ale i nažloutlé kůře větví a snazší množitelnosti pravokořennými řízky. James Grieve Toto jablko nechybělo v uváděné době snad v žádném sadu (tržním i samozásobitelském). Je to poměrně stará odrůda pocházející ze Skotska a vznikla jako semenáč z volného sprášení odrůdy 'Pottovo'. První její popis uveřejnil pan James Grieve již roku 1893, u nás se začala pěstovat podle HRIČOVSKÉHO (2004) až od roku 1940. Jedná se o letní až raně podzimní odrůdu. Často po sezóně odrůdy 'Průsvitné letní' zaujaly jejich místo na pultech obchodů jablka podobné velikosti, tvaru a barvy, jen o mnoho kyselejší. Byly to právě 'James Grieve', silně podtržené. Ve zralém stavu se totiž díky tenké mastné slupce a krátké době konzumní zralosti obtížně přepravují. 'James Grieve' dodnes zůstává, díky svým růstovým vlastnostem, mimořádné a pravidelné plodnosti jednou z pěstitelsky nejvděčnějších odrůd. Červenoplodé mutace 'James Grieve Red' nabízejí plody dostatečně atraktivní i svým vzhledem. DVOŘÁK (1980) napsal, že červená mutace zraje o 10 dní později, chuť je o něco kyselejší a má delší skladovatelnost. Oldenburgovo Další pěstitelsky vděčná odrůda, možná jediná vážná konkurence britského 'James Grieve' mezi podzimními jablky z hlediska úrodnosti a pěstitelských vlastností. To byla kdysi vizitka německé odrůdy 'Oldenburgovo'. Slupka plodů je také mastná a při přepravě se špiní (DVOŘÁK, 1980). Chuť je až nepříjemně „jablečná“, nevýrazná a při přezrávání dokonce hořkne. V pozdějších letech sloužilo Oldenburgovo jako oblíbená rodičovská odrůda pro východoněmecké šlechtitele. Lord Lambourne Málokterému jablku se poštěstí být ze sortimentu vyškrtnuto jako překonané a později do něj opět se slávou zapsáno. Skromné, plodné, odolné a velmi chutné jablko bylo ale ve své době často kritizováno. Vyčítala se mu hlavně citlivost na virové onemocnění gumovitost (využívalo se ho jako indikátoru této choroby) a sklon 36   

k vyholování větví (DVOŘÁK, 1980). Jeho kříženec 'Rubín' se stal nejúspěšnější českou odrůdou posledních dvou desetiletí. Red Delicious Velmi stará americká odrůda, která vyrostla z náhodného semenáče roku 1868 ve státě Iowa u cesty. Bylo objeveno Jesse Hiatem, který se podle pověsti původně chtěl stromu zbavit a silně jej seřízl. Strom však přežil a zanedlouho zaplodil velmi chutná a pěkná jablka. Přestože se 'Red Delicious' (Obr. 15) svému žlutému bratru na první pohled vůbec nepodobá, jejich pěstitelské vlastnosti, osudy i cesta do Listiny povolených odrůd (dále jen LPO) jsou v mnohém podobné. Měl podobný původ, nároky na teplo i chemickou ochranu a podobně dlouhou skladovatelnost. Vůči mrazu, zejména v květu, byl choulostivější než 'Golden Delicious', což často znemožňovalo jeho pěstování v horších polohách. Nebyl odborníky považován za jablko špičkové chuti, přesto byl mnohými konzumenty velmi oblíben a jeho trvanlivé, lehce nahořklé plody byly vysoce ceněny. Díky mimořádně pevné slupce se plody výborně přepravovaly a ani mírné otlačeniny nebyly v tmavé barvě patrné a nevedly k hnilobě. Svým nezaměnitelným tvarem dal 'Red Delicious' vzpomenout na staré kalvily. Plod je kuželovitý a výrazně žebernatý. 5 výrazných žeber hranatí plod po celé délce a půdorys vytváří nepravidelný pětiúhelník. V 60. letech bylo vyšlechtěno mnoho mutací zlepšujících růstové vlastnosti a barvu slupky, které sice ještě zvýšily popularitu odrůdy, ale prakticky vytlačily tu původní. Známé byly: 'Starking', 'Strakrimson Delicious', 'Redspur', 'Richared Delicious', aj. Na našem trhu se s ním setkáváme méně, avšak ve světě patří k jedněm z nejrozšířenějších jablek (CHOBOTSKÝ, 1999; HRIČOVSKÝ, 2004). Ontario Kanadské pozdní zimní jablko 'Ontario' nedosáhlo chuti ani obchodních úspěchů „deliciousů“, bylo však oblíbené hlavně mezi zahrádkáři, a to hlavně v méně příznivých polohách. Zejména v oblastech, kde „červený“ zmrzal a „zlatý“ nedozrával. Oceňována byla dlouhá skladovatelnost velkých, typicky ploše laločnatých plodů a udávaný vyšší obsah vitaminu C. Nevýhodou byla střídavá plodnost, nevýrazné zbarvení a kyselejší chuť (HRIČOVSKÝ, 2004; DVOŘÁK, 1980).  

37   

6.6. Období „normalizace“ 70. – 80. léta 6.6.1.

Charakteristika doby

Jakkoli byla tato doba a vnitropolitické situace neradostná, pro česká jablka znamenala po stránce pěstitelské a hlavně šlechtitelské jakési obrození. Společnost se po potlačeném Pražském jaru dostala do jakési pasivní nečinnosti. Hranice byly opětovně uzavřeny, zesílila cenzura, mnoha lidem bylo znemožněno nejen cestování, ale i kariérní růst. Navzdory politické stagnaci pokračoval hospodářský růst země a tak řada městských, většinou již motorizovaných obyvatel se mohla realizovat v příměstských a chalupářských zahradách (KOCIAN, 2001). Zahrádkářské kolonie a svazy se staly fenoménem doby, stát je podporoval, jako všechny apolitické zájmové organizace. Vycházela i kvalitní populárně naučná pomologická literatura, která zvýšila povědomost amatérských pěstitelů a přitáhla k problematice další zájemce. Koncem roku 1968 se podařilo prosadit vydávání časopisu Zahrádkář, který se v prodeji udržel dodnes (KŘÍŽ, 2006). 6.6.2.

Charakter pěstování jablek

V 70. a 80. letech, jak uvádí BLAŽEK (2001), byla produkční výsadba ze zahrad a stromořadí z větší části přesunuta do nově založených ovocných výsadeb v zemědělských družstvech nebo státních statcích. Přesto že se produkce jablek zefektivnila, nedosahovala tak velkých výnosů ani kvality ovoce, jako výsadby v západních zemích (Holandsko, Itálie, Francie, SRN). Práce českých šlechtitelů z minulého období konečně našla své uplatnění. Do LPO byly na přelomu 60. a 70. let zařazeny moderní odrůdy včetně původních československých. Ve šlechtitelských centrech v Holovousích, Těchobuzicích, Střížovicích, Želešicích, na Slovensku pak v Bojnici, pracovali odborníci na základě vědeckých výzkumů a světových poznatků, nejen podle politické příslušnosti a sovětských vzorů, jako kdysi. Prodej jablek v obchodech se vinou nepružného socialistického trhu změnil jen málo. Nadále se prodávala dovozová jablka amerických odrůd - 'Jonathan' a 'Golden Delicious' z Balkánu, Maďarska, v lepším případě ze Slovenska, domácí produkce jen s obtížemi a v horší kvalitě. Informaci, že převažující část tržní spotřeby nezabezpečuje domácí produkce, uvádí v roce 1976 prof. Karel Červinka (DVOŘÁK et al., 1978). Podstatně pokrokovější, jak už v této době bylo zvykem, byli drobní zájmoví samozásobitelé. KŘÍŽ (2006) píše, že Český zahrádkářský svaz umožňoval získat nejen 38   

znalosti od zkušenějších pěstitelů, ale i snazší přístup k novým odrůdám, literatuře, agrochemii i signalizacím termínů agrotechnických zásahů. Mnozí, zejména starší pěstitelé považují 80. léta za zlatý věk amatérského ovocnictví. Propagaci a zvýšení zájmu veřejnosti o pěstování jablek přinesly i úspěšné televizní pořady – Deset stupňů ke zlaté, Receptář nejen na neděli i každoroční populární soutěž o jablko roku (osobní sdělení: Miloš Vysloužil). 6.6.3.

Odrůdy typické pro dané období:

Mac Intosh V zemi svého původu toto americké jablko překonávalo místy popularitou i 'Golden Delicious' a 'Red Delicious'. Svědčí o tom i skutečnost, že podle něj byla nazvána jedna z nejznámějších firem s výpočetní technikou. Svou červenofialovou barvou a bílou aromatickou dužinou, pod slupkou narůžovělou, se výrazně odlišovalo od většiny ostatních odrůd. Přestože byl 'Mac Intosh' koncem 60. let bez problémů registrován v LPO jako tržní odrůda, jeho rozšiřování v našich výsadbách nemělo dlouhého trvání (KUTINA, 1992). Chuť a konzistence dužniny odrůdy 'Mac Intosh' se výrazně odlišovala od typické renetovité, na kterou byli zvyklí čeští pěstitelé. Je zajímavé, že v sousedním Polsku, s podobnými podnebními podmínkami získala odrůda oblibu podstatně větší než u nás (DVOŘÁK, 1980). Záhy potom bylo vytlačováno méně náročnou, odolnější k otlačení, i když chuťově méně dobrou odrůdou 'Spartan'. Kvalitní plody přinášel jen v nejpříznivějších oblastech a díky náchylnosti k houbovým chorobám vyžadoval intenzivní chemickou ochranu. Bláhovo oranžové Pracovitý lidový šlechtitel Václav Bláha v Libovicích byl autorem více odrůd, slávu mu však přinesla až tato. Možná i proto, že pyl na mateřské blizny přenášel údajně v den osvobození roku 1945. 'Bláhovo oranžové' představovalo ideální odrůdu pro zahrádkáře. Stromy byly dostatečně plodné, prospívající i v průměrných polohách, jablka chutná, dlouho skladovatelná, na choroby nepříliš náchylná. Nevýhodou byla jen menší velikost plodů a horší rozvětvování v ostrém úhlu, což byly vlastnosti, které, na rozdíl od velkovýroby a trhu, zahrádkářům nevadily (CHOBOTSKÝ, 1999; DVOŘÁK, 1980).  

39   

Dukát Dukát byl další z odrůd, vyšlechtěných krátce po válce a rozšířených v době „normalizace“. Vyšlechtil ji Ing. Dvořák (také autor několika knih, kde odrůdu 'Dukát' barvitě vykresluje, možná až nekriticky chválí). DVOŘÁK (1969) píše, že se hodí pro všechny typy intenzivních výsadeb, má výbornou chuť, pěkný vzhled, delší dobu konzumní zralosti, avšak nehodí se pro pěstování ve vyšších polohách. Negativa zahrnují sklon ke střídavé plodnosti, vadnutí ve skládce a zejména náchylnost na fyziologickou skvrnitost. Přesto si odrůda našla své příznivce, zejména ve vyšších slunečných polohách na chudších půdách, díky dobré chuti a nezvykle bujnému růstu. Spartan 'Spartan' (Obr. 16) lze považovat za kultovní jablko přelomu 70 a 80. let. Pochází z Kanady a jedná se o křížence odrůd 'Mac Intosh' a 'Newtown'. Je rozšiřován od r. 1930. Byl nejčastěji vysazovanou odrůdou a nesměl chybět v žádné zahradě. V našich zemích byl nejúspěšnějším z celé řady kříženců odrůdy 'Mac Intosh', které se v mnoha znacích podobá. 'Spartan' sice nedosahoval jeho lahodné chuti, překonával jej však plodností, skladovatelností a menšími nároky na teplo. Svoji roli mohlo sehrát i jeho sympatické jméno spolu s nápadně fialovočervenou barvou, zejména pro fotbalové příznivce. Ve vhodnou dobu podtržená jablka vykazovala dlouhou konzumní zralost bez sklonu k vadnutí či moučnatění (DVOŘÁK, 1980). Postupem času byl však v zahradách rychle nahrazován jinými odrůdami. Vinu na tom mohla mít jak náchylnost ke strupovitosti jabloně, ale také sklon k tvorbě menších plodů na dospělých stromech, což byla nevýhoda, kterou pocítili hlavně drobní pěstitelé (KUTINA, 1992). Ve velkovýsadbách je ještě poměrně hojně zastoupen, jelikož velkopěstitelé za pomoci agrotechniky jeho nevýhody dovedou minimalizovat. Stark Earliest 'Starkovo nejranější', jak se této letní odrůdě také říká, zaznamenala v době „normalizace“ bleskové rozšíření do většiny zahrad (DVOŘÁK et al., 1976). Jablko, které dobou zrání a schopností přepravy předčí 'Průsvitné letní', navíc s živě červeným líčkem, slibovalo zaujmout monopolní postavení mezi ranými odrůdami. DVOŘÁK (1976) označil 'Stark Earliest' jako nejlepší letní jablko své doby. Jak rychle však 'Stark Earliest' zazářil, tak rychle zhasnul. Drobné plody, jejich rychlé moučnatění a pukání spolu s nástupem nových letních odrůd způsobily rychlý ústup ze slávy. 40   

Idared Americká odrůda, vyšlechtěná zkřížením odrůd 'Jonathan' a 'Wagenerovo'. Záhy po odzkoušení a zavedení do sortimentu 'Idared' (Obr. 17) překonal všechny konkurenty v nejprestižnější kategorii pozdních zimních jablek. Zásluhu na tom měla především bezkonkurenčně dlouhá doba skladovatelnosti, atraktivní vzhled a uspokojivá chuť plodů (DVOŘÁK et al., 1976). Přesto měla odrůda již od počátku pěstování řadu odpůrců. Vyčítali jí spíš neuspokojivou, průměrnou chuť než citlivost k chorobám, která se dala vyřešit chemickými postřiky. Pro velkoprodukci je 'Idared' i dnes v době rezistentů stěží nahraditelný. Vhodný růst, plasticita, dobrá plodnost, atraktivní a velké plody a výborná skladovatelnost jsou atributy, proč u nás 'Idared' stále vévodí žebříčku množství sklizených jablek ze všech odrůd. Plody je možno česat velmi pozdě, i po opadu listí, aniž by jich významnější část opadala. Nejlépe se jí daří ve středních a vyšších polohách s vlhčím klimatem, jelikož v sušších oblastech je více napadána padlím jabloně a ovoce je drobnější (HRIČOVSKÝ et al., 2004). Východoněmecké odrůdy Skupina šlechtitelů z Münchebergu v čele s Erwinem Bauerem vyprodukovala několik odrůd, které sice výrazně nepronikly do českých produkčních výsadeb, poměrně značného rozšíření se však dočkaly u malopěstitelů v zahrádkách. Jako mateřské odrůdy byly nejčastěji použity 'Coxova reneta' a 'Oldenburgovo'. Zajímavé vlastnosti měly např. 'Alkmene' (vysoká plodnost), 'Clivia' (mimořádně slabý růst), 'Carola' (atraktivní zbarvení), 'Auralia' (specifická chuť), (DVOŘÁK et al., 1976; CHOBOTSKÝ, 1999). Šampion 'Šampion' je považován za jedno z prvních jablek „nové české vlny“ z dílny bohem nadaného střížovického šlechtitele Otto Loudy. Byla to v pořadí čtvrtá domácí uznaná odrůda (1954 'Sudetská reneta', 1969 'Dukát', 1970 'Bláhovo oranžové'). Ukázal, že jablka srovnatelná s těmi dovozovými lze vypěstovat méně zkušenými pěstiteli, a to i v jiných oblastech než je Polabí, jižní Morava nebo Podunajská nížina. Pokles jeho obliby v posledních letech souvisí s citlivostí ke strupovitosti jabloně a virózám, s krátkou konzumní zralostí a zejména s nástupem rezistentních odrůd (CHOBOTSKÝ, 1999). Dodnes však zůstává cennou surovinou pro výrobce jablečného burčáku, který je údajně chutí nejblíže vinnému (osobní sdělení: František Dostálek).   41   

Rubín Příznačné pro dobu první poloviny 80. let je skutečnost, že v době, kdy byla odrůda 'Rubín' (Obr. 18) zařazena do LPO (1984), rostly její stromky již v každé druhé zahrádce. Touha po novinkách byla vlastní každému malopěstiteli, zejména při tehdejším úzkém a dlouho neměnném sortimentu. Příchodem odrůdy 'Rubín' bylo ale zřejmé, že se na svět dostalo jablko, které tu ještě nebylo. 'Rubín' je zimní česká odrůda, kterou vyšlechtil Otto Louda ve Střížovicích zkřížením odrůd 'Lord Lambourne' a 'Coxova reneta'. Po stránce velikosti, vzhledu, barvy, konzistence a chuti mu téměř nelze nic vytknout, navíc vykazuje překvapivě dlouhou konzumní zralost. Plody jsou velké, kulaté s krásným červeným žíháním a typicky dlouhou stopkou. 'Rubín' pronikl záhy i do produkčních výsadeb, často však ještě dříve do zahrad malopěstitelů. Roste bujně a daří se mu i ve středních a vyšších polohách. Vytknout lze odrůdě pouze citlivost ke strupovitosti jabloně ve vlhčích letech a speciální nároky na řez dané vyholováním větví, což je vlastnost zděděná po 'Lord Lambourne'. Tento nedostatek sice způsobuje, že odrůda není vhodná pro přísné tvarování, na druhé straně umožňuje vypěstovat kvalitní plody na volných tvarech i s minimálními nároky na řez. Úspěšnost odrůdy se ještě zvýraznila vyšlechtěním barevných mutací (celočervené, žluté a tmavočervené), (KUTINA, 1992; CHOBOTSKÝ, 1999). Pan Louda se ovšem s úspěchy svého šlechtitelského umu nespokojil a vznikly ještě další velmi kvalitní odrůdy. Velké úspěchy mezi letními jablky sklidila 'Krasava', nádherně červeně žíhané jablko, které si získalo oblibu zejména mezi zahrádkáři. První snahy nalézt u nás rezistentní jabloň proti strupovitosti jabloně se objevily s uvedením odrůdy 'Melodie'. Odrůda má, zvláště ve vyšších polohách, ušlechtilé, hezky zbarvené plody s menším množstvím cukrů, údajně vhodné pro diabetiky (CHOBOTSKÝ, 1999).  

42   

6.7. Doba polistopadová 6.7.1.

Charakteristika doby

Jak bylo pro moderní historii českých zemí obvyklé, dějinné a společenské změny se neděly postupným vývojem, nýbrž občasnými revolučními skoky. S listopadem 1989 přišla svoboda, demokracie, otevření hranic a volný trh. Rigidní plánované hospodářství bylo nahrazeno tržními mechanizmy a dotaci venkova a negativní daň potravinářské výroby vystřídaly konkurenční vztahy raného kapitalismu. Urychlilo se přesouvání obyvatel z venkova do měst za vyššími výdělky i z důvodu prosté absence pracovních míst v zemědělských oblastech. Nové pracovní, obchodní i cestovatelské možnosti změnily způsob práce i trávení volného času většiny obyvatel. Lidé opustili světy chalup a zahrad, kam se uchylovali před společensko-politickou situací a naplno se věnovali náročným povoláním a soukromému podnikání. Volný čas pak začali konečně trávit cestováním a pobytem v exotičtějších krajích. Ceny víkendových chat, chalup a zahrad klesaly, naopak rostly ceny obytných nemovitostí, bytů a stavebních pozemků v příměstských lokalitách. To vedlo a nadále vede k výrazné redukci příměstských zahrádkářských kolonií. Na druhé straně dochází k opačné migraci. Majetnější obyvatelé měst staví v příměstských satelitních vesnicích, jiní opravují a zabydlují venkovská stavení poblíž velkých měst. Na pozemcích kolem těchto domů zřizují nejen okrasné zahrady, ale mnozí se věnují i zájmovému pěstování ovoce. Otevření se tržnímu světu se záhy projevilo i na pultech obchodů. Jižní ovoce z rozvojových zemí podstatně zlevnilo a dovozové ovoce ze západu, vypěstované za použití modernějších technologií než u nás, silně konkurovalo naší produkci. Prosadit tuzemské ovoce na našem trhu bylo čím dál obtížnější i s ohledem na to, že český konzument, nepřekypující národní hrdostí a zvyklý na období Tuzexů, intuitivně tíhnul spíš k dovozovému zboží. 6.7.2.

Charakter pěstování jablek

Sametová revoluce znamenala restituci obecních pozemků a rozpad jednotných zemědělských družstev. HRIČOVSKÝ (2004) píše, že změna podmínek trhu, finanční toky a vlastnické vztahy znamenaly v mnohých případech zhoršení zájmu o ovocné výsadby. Dobu útlumu však zanedlouho vystřídal vzrůstající zájem o výsadbu ovocných druhů. Objevili se soukromě hospodařící farmáři, nové odrůdy, zkvalitnila se závlahová 43   

technika a zlepšila se rostlinolékařská péče. Tím stoupla i kvalita jablek a mnozí pěstitelé dosáhli úrovně běžné v Evropě. Současně se změnila situace ve školkařské výrobě i podmínky uznávacího řízení nových odrůd. Nadále rostla obliba slabě rostoucích podnoží, jejichž určitý nedostatek po roce 1989 byl záhy rychle smazán (HRIČOVSKÝ, 2004). Důležitou úlohu opět sehrála jistá setrvačnost ovocnářské produkce a delší životní cyklus stromů, které se nestihly přizpůsobit náhlým změnám ve společnosti, ve vlastnických vztazích a poptávce. Je to případ také jabloní vysazených v silničních stromořadích. Z důvodu bezpečnosti provozu, rozšiřování silnic a výstavby stezek pro cyklisty se postupně tyto ovocné stromy likvidují a při obnově zeleně kolem silnic se častěji sahá po okrasných či jiných dřevinách, jelikož jsou pro správu silnic výhodnější na údržbu. Dalšími důvody mizení těchto stromů je problematická sklizeň, solení vozovek a špatný zdravotní stav stromů, zplodinami znečištěné ovoce apod. Přesto v některých příznivých letech z hlediska úrody a výhodné výkupní ceny mohou poskytovat významný podíl ovoce, zejména pro průmyslovou produkci nebo samozásobení. Ovocné dřeviny ustupují také ze zahrádek drobných pěstitelů. Vývojový trend dnes předpokládá spíše ústup od zahrádkaření a pěstování jabloní bude zřejmě stále více nahrazováno výsadbou okrasných dřevin kolem moderních rodinných domků či sídel (BLAŽEK, 2001). Poslední dobou lze u některých skupin obyvatelstva sledovat částečný návrat k trávení volného času ve venkovských sídlech a na zahradách. Smyslem amatérské produkce již není zaplnit mezeru v chybějící nabídce trhu, nýbrž pohyb na vzduchu, relaxace, aktivní odpočinek. Uvádí se nový pojem „agroturistika“. 6.7.3.

Odrůdy typické pro dané období

Bohemia Náhodnou pupenovou mutací odrůdy 'Rubín' vznikla odrůda 'Bohemia' (Obr. 19), která je chuťově stejná a vykazuje i velmi podobné růstové vlastnosti. Barva slupky je však na rozdíl od odrůdy 'Rubín' téměř celočervená. Byla zaregistrována do LPO r. 1995 (HRIČOVSKÝ et al., 2004). I v porevolučním období byl 'Rubín' a zejména jeho barevná mutace pěstován v tržních výsadbách i malých zahrádkách. Opakovaná vítězství v anketě o jablko roku mu přinesla titul jablko desetiletí.

44   

Sklon této odrůdy k pupenovým mutacím se později projevil při vzniku další mutace zvané 'Gold Bohemia', což je laicky řečeno 'Bohemia' se žlutými jablky, opět chuťově velmi vyspělými (CHOBOTSKÝ, 1999). Gloster 69 'Gloster 69' (Obr. 21), podobně jako 'Granny Smith', nepřišel u nás v povědomí ihned. Čeští spotřebitelé se s ním seznámili až později, zejména s nástupem tzv. „supermarketové kultury“. V době, kdy si Německo postesklo nad absencí kvalitních červených odrůd, pokusili se využít americký materiál, který v té době měl těchto odrůd dostatek. Fádní sladká chuť a nahořklost jablek z Ameriky (např. 'Starkrimson Delicious') však pro Němce nebylo to pravé ořechové. Byli zvyklí na kyselejší chutě, které nakonec uspokojili při použití odrůdy 'Zvonkové' (Obr. 20). 'Gloster 69', jak už název napovídá, bylo zapsáno roku 1969 jako kříženec odrůd 'Zvonkové' a 'Richared Delicious' (CHOBOTSKÝ, 1999). Později se rozšířilo i k nám, ale díky silné náchylnosti ke strupovitosti jabloně pouze do vybraných lokalit. Plody jsou velmi typické, velké, vysoce kuželovité se širokými žebry. V těchto znacích jakoby se odrůda zhlédla v obou rodičích. Pevná slupka má červené zabarvení a typickou zelenožlutou barvu v kališní jamce, která mu dodává vizáž čerstvě utrhnutého jablka. Jeho chuť je však hodnocena spíše jako průměrná. V posledních letech se s touto odrůdou setkáváme velmi často na pultech velkoobchodních řetězců. Komerční úspěšnost tkví v pěkném vzhledu, odolnosti vůči moučnatění a hladké pevné slupce, umožňující dobrou schopnost přepravy. S nástupem nových rezistentů se očekává, že bude 'Gloster 69' postupně nahrazován odrůdami novými (HRIČOVSKÝ et al., 2004). Granny Smith 'Granny Smith' (Obr. 22) pochází z Austrálie a má se za to, že vyrostla jako semenáč na farmě Marie Smith roku 1868. Tato odrůda se vyznačuje světle tečkovanou, jasně brčálově zelenou barvou, někdy s mírně růžovým líčkem. Zelená barva je tak výrazná, že člověk neznalý této odrůdy při prvním pohledu nabyde dojem, že jsou jablka nezralá. Podle pověsti žena, na jejímž pozemku tato jablka poprvé rostla, se je snažila prodat na trhu. Jejich barva však potenciální zákazníky odrazovala, a tak je dávala kolemjdoucím zdarma chutnat. Jejich výborná chuť zbořila všechny dosavadní předsudky o barvě a jejich prodejnost rapidně stoupla. I v dnešní době, kdy na trh pronikají rezistentní odrůdy, se stále v hojné míře prodávají a na výstavách zaujímají 45   

čestná místa. Zejména jejich výrazná barva, mírně kyselejší a ostřejší chuť přilákává zájem kupujících. Toto zimní jablko se hodí jak pro přímý konzum, ale je oblíbeno také do salátů, protože při rozříznutí málo hnědne. Pro jeho pěstování jsou vhodnější teplejší klimatické podmínky, zde plodí krásné a kvalitní ovoce. Dnes se na trhu objevují mutace této odrůdy, např. 'Early Smith' (CHOBOTSKÝ, 1999). 'Granny Smith' je dnes jednou z hlavních odrůd na světových trzích. Jonagold Typické jablko moderní doby. Příznačný jablkový tvar, dostatečná velikost, vyladěná chuť a dlouhá konzumní zralost. V tržních výsadbách v optimálních teplejších polohách je to rentabilní odrůda, byť se mu nevyhnou choroby jako strupovitost a padlí jabloně. Z horších poloh optimální kvality nedosahuje. Jako triploid lze 'Jonagold' (Obr. 23) obtížně použít pro generativní šlechtění, zato mutací poskytl nepřeberně. Od pouhé změny barvy slupky až po klony se zcela odlišnými plodovými vlastnostmi. Jednou z nich je 'Jonagored'. Je to pupenová mutace s tmavější červenou barvou, hustým obrostem, vhodná do produkčních výsadeb i zahrádek (HRIČOVSKÝ et al., 2004). Gala 'Gala' (Obr. 24) je další tržně velmi úspěšnou odrůdou. Vznikla na Novém Zélandu již v roce 1934 jako kříženec odrůd 'Kidd's Orange Red' a 'Golden Delicious'. Pěstuje se spíše v teplejších oblastech, kde vyzrávají velmi chutná jablka. Předností raně zimní odrůdy 'Gala' je pěkný tvar, chuť plodů a pravidelná rodivost, která jej předurčuje pro produkční sady. Ty si dokáží poradit s houbovými chorobami a v případě sucha stromům zajistit doplňkovou zálivku. Podobně jako odrůda 'Jonagold' dala 'Gala' vzniknout spoustě klonů, jako např. 'Royal Gala', 'Mondyal Gala', 'Gala Must' atd (HRIČOVSKÝ et al., 2002). Nelze opomenout také zahraniční úspěšné odrůdy, jako jsou 'Fuji', 'Pink Lady' (Obr. 25) nebo 'Pinova'. 'Pink Lady', již podle názvu jablko s růžovým líčkem, pochází z Austrálie, 'Fuji' bylo vyšlechtěno v Japonsku a 'Pinova' v Německu.

46   

6.1. Fenomén strupovitosti jabloně a hledání rezistentů Nejvíce publikovaným ovocnářským tématem je v poslední době vedle viru šarky švestky problematika strupovitosti jabloně (TETERA, 2006). Tato choroba, způsobená houbou Venturia inaequalis, byla popsána již před mnoha lety. Známá je skutečnost, že některé odrůdy jsou vůči tomuto patogenu přirozeně odolnější než jiné a také, že v různých letech jsou projevy různě silné, obvykle v závislosti na počasí. Ještě významnější roli začala choroba hrát po rozšíření náchylných amerických odrůd 'Red Delicious', 'Golden Delicious', 'Mac Intosh' a jejich mutací a kříženců. Počátkem sedmdesátých let na západě z úst vyznavačů zdravé výživy a ekologů vyvstal názor, že nezávadná jsou pouze jablka vykazující jisté vady na kráse. Mírný výskyt houbových chorob byl chápán jako důkaz, že nejsou chemicky ošetřována a při jejich pěstování nebyly použity pesticidy, poškozující lidský organismus a životní prostředí. Tento názor nebyl úplně scestný, protože zejména v nepříznivých letech vhodných k rozvoji strupovitosti jabloně byl pěstitel nucen sáhnout až k šestnácti i více postřikům, což bylo velmi neekonomické. V této době ovocnáři na celém světě naléhali na šlechtitelské stanice, aby jim předali kvalitní odrůdy, které touto houbovou chorobou netrpí. Z dosavadního sortimentu bylo možno vybrat několik odrůd, které vykazovaly určitou toleranci. Např. 'James Grieve', 'Boskopské červené' atd. Brzy se však ukázalo, že jako výchozí šlechtitelský materiál použity být nemohou, protože geny částečné rezistence se špatně předávaly. Vhodný rezistentní materiál objevil již na počátku 20. století doktor C. S. Cranadall z univerzity v Illinois. Našel ho v divoce rostoucí jabloni Malus floribunda (Obr. 26), konkrétně na klonu 821. Dominantní gen velkého účinku, který je zodpovědný za rezistenci, byl označen jako Vf (CROSBY et al., 1992). Šlechtění však nebylo vůbec jednoduché, protože planá jabloň společně s genem rezistence předávala zároveň také všechny nepříznivé vlastnosti známé u planých druhů (velikost plodu, chuť). Po více než padesáti letech však konečně vyšla na trh první rezistentní odrůda zvaná 'Prima'. Byla představena roku 1970. Později ale začalo být jasné, že jde spíše jen o základ k další šlechtitelské práci. Dalšími rezistentními odrůdami vyšlechtěnými z Primy byly: 'Priscilla', 'Priam', 'Primula', 'Sir Prize' a v roce 1978 'Florina' a 'Liberty'. 'Florina' je doposud jedním z nejrozšířenějších rezistentů v ovocných sadech, neboť kromě rezistence vyniká také skladovatelností. Šlechtitelství u nás zaznamenalo svůj první úspěch se svou rezistentní odrůdou 'Jolana'. Tato odrůda plodila menší a pěkně vybarvené plody, které byly zcela rezistentní a měly výbornou skladovatelnost. Jejich 47   

neřestí byla náchylnost k padlí jabloně, částečně i velikost a chuť plodů. Tento kříženec pak v budoucnu sehrál velmi důležitou roli. 'Jolana' se stala rodičem následně velmi úspěšným odrůdám jako: 'Vanda', 'Otava' (Obr. 27), 'Rosana', 'Karmína', 'Lotos', dále 'Hana', 'Nela', 'Aneta', 'Vesna', 'Rajka' a další. Naprosto špičkovými odrůdami se v poslední době mezi pěstiteli zdají být odrůdy 'Topaz' (Obr. 28), 'Rubinola' nebo 'Goldstar' (Obr. 29). Každoročně se na degustacích umísťují na předních místech a snad nikdo by si už nevzpomněl, že na počátku jejich vzniku stojí planá jabloň Malus floribunda. Odrůda 'Selena' z Holovous je další z široké řady rezistentů, která se ukázala mezi jinými dalšími přednostmi jako velmi vhodná, zejména pro přeroubování. Při obnově starších stromů tímto zásahem regeneruje úplně nejrychleji ze všech pěstovaných odrůd (BLAŽEK et al., 2005). Další známou odrůdou se stala 'Rezista', která se vzhledem blíží legendárnímu jablku 'Golden Delicious'. Druhý směr ve šlechtění odolných odrůd se ubíral cestou výběru rodičů s částečnou rezistencí. Příkladem je odrůda 'Angold' a dále 'Julia' (CHOBOTSKÝ, 1999). Problematiku strupovitosti jabloní bylo nutno přehodnotit v době, kdy se v Evropě objevily zcela nové rasy houby Venturia inaequalis, které překonávaly rezistenci odrůd podmíněnou genem Vf. V České republice byl poprvé výskyt zaznamenán v kalamitním roce 2006, v němž byl tlak choroby nebývale silný. (BLAŽEK, 2006)

6.1. Historie z pohledu šlechtitelství Ze šlechtitelského pohledu byly první pěstované odrůdy vypěstovány z náhodně vzniklých semenáčů a selekcí vybrány odrůdy vhodných vlastností (HRIČOVSKÝ, 2004). Toto je případ klasických odrůd, jako jsou: 'Jonathan', 'Golden Delicious', 'Red Delicious', 'Granny Smith', 'James Grieve' nebo 'Boskoopské' (KUTINA, 1991). Z matečných stromů, které plodily kvalitnější jablka, byla sbírána semena a po jejich zasazení se očekával vznik odrůd podobných dobrých vlastností. Za této situace však vlastnosti nového jedince byly více méně náhodné, protože byly stromy pochopitelně volně opyleny náhodně stromem jiné odrůdy. Bylo potřeba najít metodu, kdy při šlechtění jsou známí oba rodiče a tedy i jejich vlastnosti. Stala se jí metoda záměrného křížení. Tímto způsobem vznikla převážná většina dnešních odrůd zapsaných v sortimentu pěstovaných odrůd nebo ve státní odrůdové knize.

48   

Mutační šlechtění je metoda, při které se uplatňují poznatky z oblasti genetiky, a uplatňuje se u rostlin množených vegetativně. Mutací se rozumí náhlá, geneticky podmíněná, změna určitého znaku. Mutace mohou vznikat spontánně, nebo ji mohou vyvolat různé mutageny (např. chemické látky nebo záření). Často se zde využívá in vitro množení. Příkladem takovýchto mutantů jsou např. různé mutace odrůdy 'Jonagold'. Nejnovější metodou, kterou mají šlechtitelé k dispozici, jsou metody genového inženýrství. Speciálními postupy se upravuje genetický materiál pro dosažení požadovaných vlastností. Označují se GMO, geneticky modifikované organismy. V současné době je ale tato metoda používána pouze u některých polních plodin, jabloně zatím na svou příležitost čekají (HRIČOVSKÝ et al., 2004).  

49   

7. DISKUZE Fenomén strupovitosti jabloně a hledání rezistentů Počáteční myšlenka, že rezistentní odrůdy budou jen zpestření sortimentu ve vyšších polohách, ale hlavní odrůdovou skladbu významně neovlivní, se ukázalo jako mylné. Čeští šlechtitelé tak jako jedni z prvních pochopili, že nalezení kvalitních rezistentních odrůd jabloní patří jednoznačně k prioritám jejich snažení. Odborníci, zejména z Výzkumného a šlechtitelského ústavu ovocnářského v Holovousích a Ústavu experimentální botaniky AV ČR ve Střížovicích dokázali v historicky velmi krátké době uvést do praxe řadu rezistentních odrůd. Přestože plody první generace nesly určitou pachuť po planých rezistentních předcích, opakovaným křížením byly vyšlechtěny odrůdy slibující ovládnout sortiment jabloní úplně. Díky rychlému nástupu a množství nových odrůd nesoucích gen rezistence se příliš neuplatnily jinak kvalitní odrůdy českého novošlechtění – 'Jarka', 'Delor', 'Daria', 'Dulcit', 'Rubimeg' atd. ani původní slovenské odrůdy 'Hrivna', 'Zlatava', 'Patriot'. Mnoho nových odrůd se objevilo hlavně po roce 1989. Důvody mohly být následující: 1. Již několik let byla známá rezistentní odrůda 'Jolana'. Střížovičtí šlechtitelé ji vyvinuli jako náhradu za tehdy populární 'Spartan'. Odrůda zklamala chutí i velikostí plodů, ukázala se však velmi cennou pro další křížení. 2. Výrazně stouply náklady na pohonné hmoty a na chemické přípravky. Ochrana před houbovými chorobami přestávala být rentabilní. 3. Otevření hranic znamenalo náhlý a neomezený přísun dovozového ovoce, evropského i jižního. Nároky spotřebitelů na vzhledově kvalitní ovoce vzrostly. Fakt, že bylo možno vypěstovat s nižším stupněm agrotechniky kvalitní jablka, nahrával hlavně drobným pěstitelům a zahrádkářům, u kterých se důsledkem toho rezistentní odrůdy staly velmi populární. 4. Důvodem většího zájmu samozásobitelů byl také náhlý útlum a odsíření elektráren v 90. letech. Absence oxidů síry, přes svůj nesporně kladný efekt na životní prostředí, v určítém směru stromům paradoxně uškodila, jelikož znamenala menší tlumení houbových chorob. Do té doby snesitelný výskyt strupovitosti jabloně na citlivých odrůdách se stal neúnosným.

50   

5. Zdravotnická osvěta, poukazující na medicínská rizika a současné rostoucí ekologické uvědomění populace odmítaly nadměrné používání pesticidů. Našimi konzumenty navíc nebyla nikdy strupovitost jabloně chápána jako známka zdravého a ekologicky pěstovaného ovoce. Z tohoto pohledu usnadnily rezistenty cestu jablek mezi bioovoce. V současnosti je k dispozici dostatek českých odrůd (rezistentních, tolerantních nebo odolných), pokrývající celé konzumní období. Kvalitou plodů se prakticky vyrovnají nejlepším světovým odrůdám, navíc jsou mnohdy pěstitelsky skromnější. Z letních odrůd jsou to např.: 'Julia', 'Hana', 'Nela', 'Ametyst', mezi podzimními jsou oblíbené vzhledově atraktivní 'Vanda', 'Rosana', 'Selena'. Z pozdních zimních odrůd je třeba zdůraznit vedle starších odolných odrůd ('Melodie', 'Jonalord') i chuťově poměrně kvalitní odrůdy 'Otava', 'Rubinola', 'Topaz', 'Goldstar'. I mnozí němečtí školkaři hodnotí výborně české odrůdy a např. odrůdy 'Rubinola' a 'Topaz' pravidelně množí. Proces hledání však nekončí, každoročně jsou registrovány a degustovány desítky nových odrůd. Supermarketová kultura Možná víc, než si umíme připustit, ovlivnil život českých rodin od 2. poloviny 90. let, a to zdaleka nejen ve městech, vstup nadnárodních obchodních řetězců na náš trh. Přestože markety, super-, hyper- a megamarkety jsou fenoménem celosvětovým, v naší zemi je jejich vliv oproti ostatním zemím včetně postkomunistických států zřejmě ještě výraznější. Týká se to jak jejich počtu, tak i míry ovládnutí trhu s potravinami a spotřebním zbožím. Příčiny nebývalého rozmachu řetězců mohou být následující: •

Absolutní monopol státního obchodu v minulém režimu. V ostatních socialistických zemích, např. v Maďarsku, Polsku, NDR zůstaly obchody v soukromém vlastnictví v malém zachovány. Po pádu železné opony se dynamicky rozvíjely a účelněji se bránily zahraniční konkurenci.

•

Nižším cenám, na které řetězce lákaly zákazníky, nemohly stávající obchody konkurovat. Sociologické průzkumy navíc tvrdí, že čeští spotřebitele stále více slyší více na slovo „cena“ než „kvalita“ a přitahují je více výrazy jako „výprodej“ a „sleva“, kterými se to v hypermarketech jen hemží.

51   

•

Rakousko – uherská tradice pracovní doby od časného rána pouze do odpoledne je dodržována i v českých obchodech. Déle pracujícím v důsledku toho chyběla možnost nákupu do pozdních večerních hodin.

•

Stávající prodejny nebyly prostorově dimenzovány na několikanásobnou šíři sortimentu většiny zboží.

•

Trend stěhování majetnějších společenských vrstev na předměstí a do satelitních vesnic zásadně změnil nejen způsob dopravy do zaměstnání, ale i styl a frekvenci nakupování.

•

Velkoobjemové nákupy spojené s nárůstem prodeje balené pitné vody, nápojů, větších balení pracích prostředků, krmiv a jednorázových plen zvýšily nároky na parkovací plochy u obchodů, které navíc mohly pojmout stále se zvětšující počet automobilů

•

Míra korupce politiků a jejich vstřícnost při plánovaných výstavbách nebo dotační politika mohla sehrát také svou roli.

•

Nízké národní uvědomění, které se v myslích budovalo po dlouhá léta, spojené s neochotou se sdružovat, by se dalo shrnout do několika vět: „Raději budu kupovat jinde, než tady u souseda. Ještě bych mu přilepšil.“ nebo „Nemám zájem se s někým dělit o zisk, chci pracovat jen na sebe a pro sebe.“ Široké regály plné zboží, dlouhá otevírací doba, zázemí sociálních zařízení

a občerstvení, příjemná hudba, intenzivní reklama a další nástroje do detailu propracovaného marketingu způsobily, že pobyt v supermarketech slouží nejen k nákupu životních potřeb, ale i k trávení volného času. Změna způsobu nakupování se nevyhnula ani trhu s jablky. Kupující víc než dříve mají možnost porovnávat několik nabízených odrůd, jednotlivé plody si osahat, výjimečně i ochutnat vzorky jablek. Se vstupem supermarketů na trh došlo k jisté změně pohledu na koncepci prodeje jablek hned v několika směrech. 1. Rozhodujícími kritérii pro prodejnost se stávají zevní plodové znaky – velikost a tvar plodů, zbarvení a lesk slupky. Jelikož je ovoce skladováno v chladírnách s řízenou atmosférou, a to zejména v zahraničí, ztrácejí poněkud na významu ukazatele jako citlivost ke skládkovým chorobám, sklon k vadnutí i přirozená skladovatelnost plodů. 52   

2. Zvětšila se průměrná velikost prodávaných jablek. Strategie vychází z předpokladu, že jablka jsou kupujícím vybírána po kusech, ale placena podle váhy. Větší jablka tedy znamenají větší zisk. Menší jablka jsou naopak nabízená v sáčcích po 1–2 kg. 3. Kupující preferují jednobarevná jablka. Pestrost zboží a jednoduchý přímočarý marketing nepřejí jablkům s líčkem. Způsobují, že jablka nestejně vybarvená, se hůře vystavují a působí na první pohled dojmem nedozrálých plodů. Na etiketách džusů, sirupů, lihovin jsou rovněž vyobrazena v převážné většině vybarvená jablka červená, žlutá, fialová nebo zelená. Důkazem je i vyšší prodejnost jednobarevných jablek, např. 'Golden Delicious', 'Gloster', 'Gala', 'Bohemia', 'Granny Smith'. 4. Vzhledová stránka jablek souvisí s nedostatečnou pestrostí prodávaných odrůd. Ve srovnání s tím, jaký sortiment řetězce nabízejí v jiných potravinách, jejich záběr v poli odrůd se zužuje jen na několik málo jmen. I když většina českých pěstitelů supermarketová jablka, způsob prodeje i povrchní hodnocení jejich kvality kritizuje, nelze upřít prodejním řetězcům jistý pozitivní vliv na místní pěstitele i konzumenty. •

Zvýšily se nároky na úroveň prodeje i na kvalitu ovoce.

•

I laici se naučili orientovat v základním sortimentu prodávaných odrůd.

•

Jablka jsou až na výjimky prodávána podle názvu, nikoli jako červená, sladká, žíhaná a maďarská.

•

Kupující si navykli, že jablka nejsou pouze nejdostupnější ovoce, kterého má každý dostatek. Kvalitní jablka jsou drahá a cena je srovnatelná nebo dokonce vyšší než banány a citrusy. Tento fakt oceňují i malopěstitelé při prodeji „ze dvora“, neboť odběratelé jsou za kvalitní jablka ochotni zaplatit mnohem více než v nedávné minulosti. V široké konkurenci cenově srovnatelných jižních plodů zůstávají jablka stále

nejprodávanějším ovocem, i když exotické ovoce zaznamenalo v posledních letech značný nárůst prodeje. Stále však nabízejí širokou paletu chutí, zatímco citrusy, banány, kiwi, ale i broskve chutnají prakticky totožně bez ohledu na odrůdu.   53   

Zásilkové a internetové obchody Podobně jako supermarkety ovlivnily prodej ovoce, zasáhly s příchodem západní kultury zásilkové obchody do distribuce ovocné sadby. Jejich projev se projevuje sice mnohem skrytěji, vliv na malopěstitele je však o to výraznější. Přestože těžiště zásilkových obchodů spočívá hlavně v prodeji produktů okrasného zahradnictví, alespoň co se týče šíře nabídky, významnou roli hraje i prodej ovocné sadby. Sortiment nabízených odrůd je u některých prodejců mnohdy zastaralý a často přejatý ze země se zcela jinými pěstitelskými podmínkami. Barevné ztvárnění katalogů a nekriticky pochvalný popis odrůd nemající nic společného s objektivní charakteristikou dokáže zmást nejednoho amatérského pěstitele. Přitom cena prodávaných výpěstků, v níž se promítají náklady na reklamu, bývá často násobkem ceny tuzemského školkařského materiálu. Typické pro tyto obchody je velká nabídka módních tvarů, mající zcela specifické požadavky, obvykle však pro naše podmínky méně vhodné. Jmenovat lze zakrslé stromky pro balkóny, dvouodrůdové sazenice, balleriny (Obr. 30) aj. Internetové obchody naopak vykazují kvalitu velmi rozdílnou. Doba dynamického rozvoje světové sítě v poslední době vytvořila ideální podmínky pro růst těchto obchodů a lze čekat jejich další rozvoj. Často jsou tyto obchody vytvářeny pro reálné školky, které tak rozšiřují svůj prodejní prostor. Nutno říci, že pro řadu lidí je tento styl nákupu výhodný. Ať už z hlediska vzdálenosti od prodejce, nebo otvírací doby většiny školek. Kvalita internetových obchodů je veskrze velmi individuální. Zásilkové a internetové obchody mají svá pozitiva i negativa. Nelze proti nim bojovat, jsou tu a budou. Důležité je uchopit nové možnosti, které takovýto druh prodeje nabízí. Přínosem, souvisejícím z centralizací prodeje, by mohlo být rozšíření sortimentu nabízených odrůd a jejich detailní dokumentace, která může plně nahradit neodborného prodejce, který mnohdy radí podobně jako zásilkové katalogy. Od nich je potřeba vzít si inspiraci při aplikaci propracované marketingové strategie. Rizikem je naopak risk lživých informací, které můžeme najít hlavně u zásilkových obchodů. Zjednodušeně řečeno: Pozor na špatného školkaře, avšak zručného grafika.  

54   

Problémy, úkoly a vize šlechtění, pěstování a prodeje jablek •

Dominantní role supermarketů u nás i v jiných evropských zemích je věc, se kterou se musíme smířit, a nelze předpokládat zásadní změnu charakteru prodeje.

•

Nadále klesá počet přirozených skladovacích prostor malozásobitelů. Přibývá sice nových rodinných domů, stavějí se ale většinou nepodsklepené.

•

Je třeba počítat s konkurencí nových druhů ovoce nejen na trhu, ale i v zahradách – asijské hrušně, mrazuodolné aktinidie, muchovník, zimolez, kříženci peckovin (Plumcot) i jiné netradiční ovoce.

•

Je třeba monitorovat tržně úspěšné dovozové odrůdy na trhu ('Braeburn', 'Pink Lady', aj) a hledat jejich vlastnosti v novošlechtěních. Nelze pominout marketingový

úspěch

zelenoplodé

odrůdy

'Granny

Smith',

jedné

z

nejprodávanějších na světě. Cílem by mělo být nalezení křížence s podobnými fenotypovými znaky, současně vyhovujícími pěstitelským podmínkám naší republiky. •

Při současném promoření švestek virovou šarkou se jablka malopěstitelů stávají významnou surovinou pro výrobu domácí ovocné pálenky. Lze očekávat poptávku po odrůdách s vyšším obsahem cukru.

•

V souvislosti s restitucemi pozemků stoupá zájem o zakládání výsadeb extenzivnějšího charakteru. V této souvislosti roste poptávka po některých starých a krajových odrůdách ('Jadernička moravská', 'Grávštýnské', 'Matčino', aj.) Nabídka školkařského materiálu na bujných podnožích je zatím malá.

•

Roste ekologické povědomí veřejnosti a pomalu se zvyšuje poptávka po biopotravinách včetně bioovoce. Pěstitelé těchto komodit preferují odrůdy, podnože a pěstitelské režimy, které nebudou vyžadovat intenzivní agrotechniku, chemickou ochranu, hnojení průmyslovými hnojivy, závlahu, tvarování. I na tuto skutečnost by měli šlechtitelé a školkaři zareagovat.

 

55   

8. ZÁVĚR Je jisté, že historie naší společnosti měla na odrůdovou skladbu jabloní zásadní vliv. Projevil se ve sférách malopěstitelů i produkčních sadů a při zohlednění pozice jabloní byl tento pokrok nejvýznamnější ze všech u nás pěstovaných druhů. Otázkou však zůstává, jestli je nastoupená cesta tou správnou. Vynořují se např. názory, že současný vývoj směřuje ke stále větší uniformitě nových šlechtěnců jak v otázce chuti, tak vzhledu. Současně s tím jablka ztrácejí rozmanitost, což je to nejcennější, co je odlišuje od jiných ovocných druhů. V současném globalizovaném světě navíc pozorujeme, že vznik nových registrací odrůd jablek se výrazně akceleruje. Mnohdy po vyšlechtění stačí pouze dva roky k tomu, aby se odrůda úspěšně zapsala do odrůdové knihy a pronikla tak na český trh a nemusí uplynout mnoho času, kdy budou odrůdy přejímány z Evropské unie přímo bez jakýchkoliv zkoušek. Hlad po novinkách je u českých zahrádkářů známý. Tržně se chovající školkaři jim proto vycházejí vstříc a za pomoci šlechtitelů se snaží tlačit na trh stále nové a atraktivnější odrůdy. Vývoz a dovoz jablek do naší České republiky je stále hodně vysoký a o kvalitě a zdravotních rizicích dovozových jablek se také vedou ostré diskuze. Pozornost by se měla věnovat budování skladovacích kapacit, zejména s kontrolovatelnou atmosférou, které by zabezpečily přísun tuzemských jablek na trh v průběhu celého roku. V současné době jsou mimo sezónu k dostání téměř jen dovozová jablka. Při posouzení podmínek pěstování a kvality domácích odrůd můžeme říci, že situace by pro naše pěstitele mohla být v budoucnu příznivější. Naši šlechtitelé a sadaři by se měli zaměřit na odrůdy, které vyhovují našim podmínkám a mohou zde být konkurenceschopné. Nemělo by se jednat pouze o kopírování trendů, vznikajících v odlišných podnebných podmínkách na západě. Naopak by se měly vývojové tendence bedlivě sledovat a šlechtění jim přizpůsobit. Kvalitní vzhledovou a chuťovou náhradu za odrůdy 'Granny Smith' nebo 'Golden Delicious', které by se dařilo v chladnějších podmínkách, se stále ještě nepodařilo najít. Předvídání následného vývoje šlechtění by mohlo znít až fantasmagoricky, ale velká budoucnost ve vzniku nových odrůd by mohla být spojena s genetickými manipulacemi, které zaznamenaly v posledních letech téměř neuvěřitelný pokrok. Následkem těchto modifikací by bylo možno do nově vznikajících odrůd vkládat vlastnosti dosud nevídané nebo sestavovat kombinace vloh, které by nejvíce 56   

vyhovovaly šlechtitelskému cíli. Musí být zvážen také fakt, že původní odrůdy by mohly ztratit kouzlo původního šlechtitelství a s ním spojených jistých nedokonalostí. V extrémním případě by mohlo dojít k vytvoření vyumělkovaného stylu, ke kterému však dosavadní trend bohužel směřuje. Do žánru sci-fi by za současných okolností mohlo být zařazeno tvrzení, že za pár let se nebude prodávat jablko 'Bohemia', nýbrž jablko firmy „Apple corporation“, s příchutí odrůdy 'Bohemia'. Výskyt jablka s aroma banánu, kiwi, grepu nebo dokonce jiné neovocné chuti by přece nikoho od nákupu neodradil. Přes všechny tyto chmurné vize věřím, že lahodná chuť opravdových jablek zůstane v našich myslích navždy a jejich popularita nikdy neochabne. Na závěr uvedu úryvek z knihy Dějiny ovocnictví od Bohumila Němce, která pro svůj tendenční obsah byla zdrojem velmi mála informací, přesto se však dle mého názoru na závěr této práce zařadit může. Vždycky se nalezli jedinci, kteří měli zvláště vřelou zálibu v pěstování ovocných stromů, jež se stalo jejich životní láskou. Třeba se nám nedochovala jména většiny z nich, zasloužili se vysoce o lidstvo. Všichni byli mírumilovní a jejich štěpařské žabky vykonaly pro pokrok lidstva více, než ostré válečné meče.  

57   

9. SOUHRN Práce pojednává o vývoji sortimentu odrůd jabloní z historického, tržního a společenského pohledu. Historie byla rozdělena do několika etap, které měly zásadní vliv na změnu sortimentu pěstovaných odrůd. V každé etapě je nastíněna společenská situace a uvedeny nejdůležitější odrůdy s jejich stručnou charakteristikou. Velká část je věnována problematice rezistentních jablek a obchodních řetězců. Na konci této práce jsou řešeny současné problémy ovocnářství v České republice a cesty, kam by dosavadní vývoj sortimentu mohl směřovat.

10. SUMMARY This work focuses on the assortment of apples from the historical, market and social point of view. History was divided into few periods, which had fundamental influence on changes in the assortment of the grown cultivars. In each period, the social stituation is outlined and mentioned the most important cultivars, with their basic characteristics. Big part of this work is devoted to the resistant apples and supermarket chains. At the end of this work, the current problems of apple growing in the Czech republic are solved. It also contains a vision, where the present development could lead.

58   

11. POUŽITÁ LITERATURA 1. BLAŽEK, Jan a kolektiv. Ovocnictví. Praha : Nakladatelství KVĚT, 1998. ISBN 8085362-33-3, 383 s. 2. BLAŽEK, Jan a kolektiv. Metodika intenzifikace starších výsadeb jabloní. Holovousy : Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy, 2005. ISBN 80902636-6-6, 44 s. 3. BLAŽEK, Jan. Pěstujeme jabloně. Praha : Nakladatelství Brázda, 2001. ISBN 80-2090294-5, 280 s. 4. BLAŽEK, Jan. Napadení rezistentních odrůd jabloní strupovitostí v ČR. Zahradnictví. 12 2006. 5. BUCHTOVÁ, Irena. Situační a výhledová zpráva ovoce, říjen 2007. Praha : Ministerstvo zemědělství, 2007. ISBN 978-80-7084-603-2. 6. Zprávy zemského ovocnického spolku pro markrabství moravské v Brně . CÍGLER, M. J. Brno, 1912. 7. CROSBY, J.A., JANICK, J., PECKNOLD, P.C., KORBAN, S.S., O´CONNOR, P.A., RIES, S.M., GOFFREDA, J., VOORDECKERS, A. Breeding apples for scab resistance:1945–1990. Fruit Varieties Journal, 1992, 46 (3), p. 145–166, ISSN 0091– 3642. 8. DVOŘÁK, Antonín. Pěstování jabloní. Praha : SZN, 1980. 253 s. 9. DVOŘÁK, A. VONDRÁČEK, J. Malá pomologie Jablka. Praha : SZN, 1969. 334 s. 10. DVOŘÁK, A. VONDRÁČEK, J. KOHOUT, K. BLAŽEK J. Jablka. Praha : Academia, 1976. 592 s. 11. DVOŘÁK, A. a kolektiv. Atlas odrůd ovoce. Praha : SZN, 1978. 399 s. 12. ERBENOVÁ, M. a kolektiv. Pěstujeme zdravé ovoce. Holovousy : Nakladatelství ČZS Květ, 1992. ISBN 80-85362-09-0. 141 s. 13. 24. Ovocnictví v Tyrolsku. FOŘT, J. Praha : české knihkupectví A. Reinwarta, 1910. 26 s. 14. HOMOLA, Jaroslav. Ovocnářská abeceda. Praha : Nakladatelství Šolc a Šimáček, 1947. 146 s. 15. HORA-HOŘEJŠ, Petr. Toulky českou minulostí 5. Praha : Baronet, 1996. ISBN 8085890-94-1, 232 s. 16. HRIČOVSKÝ I. ŘEZNÍČEK, V. SUS, J. Jabloně a hrušně, kdouloně, mišpule. Bratislava : Príroda, 2003. ISBN 80-07-11223-5, 104 s. 17. HRIČOVSKÝ, Jan a kolektiv. Pomológia. Bratislava : Nezávislosť a. s., 2002. ISBN 80-85217-81-3, 266 s. 18. HRIČOVSKÝ, I. PAULEN, O. SIMALA, D. HORČIN, V. Ovocinárstvo: "o ovoci a ovocinárstve od histórie až po spracovanie". [CD-ROM] Nitra : ÚVTIP, 2004. 19. CHOBOTSKÝ, Pavel. Příběhy slavných odrůd. Praha - Plzeň : Beta - Dobrovský a Ševčík, 1999. ISBN 80-86278-50-6, 176 s. 20. KAMENICKÝ, Karel. Ovocnářské oblasti Československé s výběry tržních odrůd ovocných. Praha : autor neznámý, 1933. 242 s. 21. KARAS, Václav. Praktické štěpařství. 4. vydání. Praha : Zemědělské knihkupectví A. Neubert, 1946. 176 s. 22. KOCIAN, Jiří. Lidé v dějinách - Období 1945-1989. Praha : Fortuna, 2001. ISBN 8071685038. 23. Českému zahrádkářskému svazu je 50. KŘÍŽ, Josef. Praha : Květ, 2006, Rukověť zahrádkáře 2007. 24. KUTINA, Josef a kolektiv. Pomologický atlas 1. Praha : Zemědělské nakladatelství BRÁZDA, 1991. ISBN 80-209-0089-6. 288 s. 25. NEČAS, T. a kolektiv. Multimediální učební texty Ovocnictví. [elektronický dokument] Lednice : MZLU, 2004. 26. NĚMEC, Bohumil. Dějiny ovocnictví. Praha : Nakladatelství československé akademie věd, 1955. 277 s. 59   

27. PODBORSKÝ, Vladimír a kolektiv. Pravěké dějiny Moravy. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1993. 543 s. 28. Historie šlechtění ovocných dřevin v Čechách a na Moravě. SALAŠ, P. a J., LUŽNÝ. Brno : MZLU Brno, 2007. ISBN: 978-80-7375-075-6. 29. ŠROT, Radoslav. Rady pěstitelům ovoce. Praha : Aventinum, 1998. ISBN 80-7151256-7, 192 s. 30. TETERA, Václav a kolektiv. Ovoce Bílých Karpat. Veselí nad Moravou : KATOS CZ, 2006. ISBN 80-903444-5-3, 310 s. 31. TETERA, Václav. Záchrana starých a krajových odrůd ovocných dřevin. Veselí nad Moravou : ČSOP Bílé Karpaty, 2003. ISBN: 80-930444-0-2, 76 s. 32. THOMAYER, Frant. J. Jablka. Praha : Fr. Thomayer, 1894. 232 s. 33. VÁVRA, Miroslav a kolektiv. Švestky, renklody, slívy, mirabelky. Praha : Nakladatelství československé akademie věd, 1963. 306 s. 34. VEČEŘ, A. Výnosné ovocnictví. Milotice nad Bečvou : Knihovna milotického hospodáře, 1930. 396 s. 35. VELÍŠEK, Jan. Chemie potravin 1. Tábor : OSSIS, 1999. ISBN 80-902391-3-7, 352 s. 36. Wikipedia the free encyclopedia : Apple [online]. 2008 [cit. 2008-02-20]. Dostupný z WWW: . 37. Wikipedia the free encyclopedia : Apple (symbolism) [online]. 2008 [cit. 2008-02-20]. Dostupný z WWW: < http://en.wikipedia.org/wiki/Apple_%28symbolism%29>.      

60   

12. PŘÍLOHY

Seznam obrázků: • Obr. 1, 2, 3, 4, 5 zdroj: (WIKIPEDIA, cit. 2008-2-20) • Obr. 6, 11 zdroj: (THOMAYER, 1894) • Obr. 8, 9, 10 zdroj: (FOŘT, 1910) • Obr. 13 zdroj: (TETERA, 2003) • Obr. 15, 26 zdroj: Pflanzen

bild

[online].

[cit.

2008-03-30].

Dostupný

. • Obr. 29 zdroj: (NEČAS et al., 2004) • Obr. 30 zdroj: Katalog firmy Sieberz. Praha: Sieberz s.r.o, Léto 2008, 87 s. • Obr. 7, 12, 14, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 27, 28 zdroj: Foto autor práce

61   

z

WWW: