Vývoj politického a institucionálního prostředí Chorvatska a Srbska v letech 2000 až 2010

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Vývoj politického a institucionálního prostředí Chorvatska a Srbska v letech 2000 až 2010 Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Luděk Kouba, Ph.D.

Michal Mádr

Brno 2012

Poděkování: Děkuji vedoucímu mé bakalářské práce panu Ing. Luďkovi Koubovi Ph.D. za ochotu, čas, trpělivost, odborné rady a cenné připomínky, které mi poskytl při zpracování této práce.

Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci na téma „Vývoj politického a institucionálního prostředí Chorvatska a Srbska v letech 2000 až 2010“ vypracoval samostatně a použil pramenů uvedených v seznamu použité literatury. V Brně dne 15. května 2012

_______________________

Abstract MÁDR, Michal. Development of political and institutional environment in Croatia and Serbia between 2000 and 2010. Bachelor thesis. Brno, 2012. This bachelor thesis deals with the development of institutional environment in Croatia and Serbia between 2000 and 2010. Political and institutional environment is measured and evaluated by concept Governance Matters of World Bank. The main aim is to compare of the influence of political and institutional environment on the competitiveness of Croatia and Serbia. Competitiveness is determined by the World Competitiveness Index of World Economic Forum. Theoretical research includes the definition of institutions and institutional environment mainly from perspectives of new institutional economics, the term of macroeconomics competitiveness and methodology and relevance of concepts used to measure the institutional environment and competitiveness. The practical part deals with analysis and comparison of the development of the institutional environment in Croatia and Serbia. Keywords Croatia, Serbia, Balkan, institutions, political environment, Governance Matters, competitiveness. Abstrakt MÁDR, Michal. Vývoj politického a institucionálního prostředí Chorvatska a Srbska v letech 2000 až 2010. Bakalářská práce. Brno, 2012. Bakalářská práce se zabývá vývojem politického a institucionálního prostředí Chorvatska a Srbska v letech 2000 až 2010. Institucionální prostředí je měřeno a hodnoceno konceptem Governance Matters od Světové Banky. Cílem práce je porovnat vliv politického a institucionálního prostředí na konkurenceschopnost Chorvatska a Srbska. Konkurenceschopnost je určována Indexem světové konkurenceschopnosti od Světového ekonomického fóra. Teoretická rešerše zahrnuje vymezení pojmu instituce a institucionální prostředí převážně z pohledu nové institucionální ekonomie, pojmu makroekonomická konkurenceschopnost a metodiky a relevantnosti použitých konceptů k měření institucionálního prostředí a konkurenceschopnosti. Praktická část se zabývá analýzou a komparací vývoje institucionálního prostředí Chorvatska a Srbska. Klíčová slova Chorvatsko, Srbsko, Balkán, instituce, Governance Matters, konkurenceschopnost.

politické

prostředí,

Obsah

5

Obsah 1

Úvod

11

2

Cíl a metodika práce

12

3

Teoretická rešerše

14

3.1

Instituce a institucionální prostředí ............................................ 14

3.2

Makroekonomická konkurenceschopnost.................................... 16

3.3

Indexy ........................................................................................ 17

Governance Matters......................................................................... 17 Index vnímání korupce .................................................................... 18 Freedom in World ............................................................................ 19 E-government Development Index.................................................... 19 The Global Competitiveness Report.................................................. 20 Relevantnost a problematická místa indexů ..................................... 21 4

5

Politicko-historický vývoj Chorvatska a Srbska do roku 2000

22

4.1

Politicko-historický vývoj Chorvatska a Srbska do roku 1990 ...... 22

4.2

Politický vývoj Chorvatska v letech 1990 až 2000 ........................ 23

4.3

Politický vývoj v Srbsku v letech 1990 až 1999 ............................ 24

Politické a institucionální prostředí v Chorvatsku a Srbsku od roku 2000 5.1

26

GM1 – Demokracie...................................................................... 26

Chorvatsko ...................................................................................... 26 Srbsko ............................................................................................ 28 Komparace ...................................................................................... 30 5.2

GM2 – Politická stabilita ............................................................. 32

Chorvatsko ...................................................................................... 32 Srbsko ............................................................................................ 33 Komparace ...................................................................................... 35 5.3

GM3 – Výkonnost vlády .............................................................. 36

6

Obsah

Chorvatsko...................................................................................... 37 Srbsko ............................................................................................ 38 Komparace ...................................................................................... 39 5.4

GM4 – Regulační kvalita ............................................................. 41


GM5 – Právní řád........................................................................ 45


GM6 – Kontrola korupce ............................................................. 48

Chorvatsko...................................................................................... 48 Srbsko ............................................................................................ 49 Komparace ...................................................................................... 50 5.7 6

GM – Souhrnné zhodnocení ........................................................ 52

Diskuze

56

6.1 Vliv charakteru politického a institucionálního prostředí na konkurenceschopnost.................................................................... 56 6.2

Vliv politické nestability na ekonomický rozvoj............................ 60

6.3

Vliv mezinárodní izolace na konkurenceschopnost ...................... 62

6.4 Působení integrace do EU na změny politického a institucionálního prostředí............................................................... 65 7

Závěr

67

8

Literatura

70

Seznam obrázků

7

Seznam obrázků Obr. 1

Celkové srovnání GM1 – GM6 v roce 2010

53

Obr. 2

Vývoj GM1 – GM6

55

Obr. 3 Institucionální změny a konkurenceschopnost 2003 – 2010

59

Obr. 4

Vývoj HDP na obyv. v letech 1990 až 2010

61

Obr. 5

Vývoj inflace v letech 1992 až 2010

62

Obr. 6

Dovoz zboží a služeb v letech 1991 až 2010

63

Obr. 7

Vývoz zboží a služeb v letech 1991 až 2010

64

Obr. 8

Vývoj Indexu průmyslové produkce v SRJ v 90. letech 65

8

Seznam tabulek

Seznam tabulek Tab. 1

Váhy 3 subindexů v každé fázi rozvoje ekonomiky

20

Tab. 2

Freedom in the World

31

Tab. 3

GM1 - Demokracie

32

Tab. 4

GM2 – Politická stabilita

36

Tab. 5

E-government Development Index

39

Tab. 6

GM3 – Výkonnost vlády

40

Tab. 7

GM4 – Regulační kvalita

44

Tab. 8

GM5 – Právní řád

48

Tab. 9

Index vnímání korupce

51

Tab. 10

GM6 – Kontrola Korupce

51

Tab. 11

GM – Souhrnný index

52

Tab. 12

Index světové konkurenceschopnosti

58

Tab. 13

GM2 – Srovnání politické nestability

60

Seznam zkratek

9

Seznam zkratek CCWPS CeSID DOS DS DSS EU EC FH FYROM GCI GM GONG HČSP HDSSB HDZ HNS HRK HSP HSS HVIDRA ICTY IDS JNA KSJ LDP NATO NDH NGOs NS NYUSOL RB OSN Region RIA RSD RSK SAO SDP SDSS SNS SPO

Koordinační výbor pro protest pracujících Centrum pro svobodné volby a demokracii Demokratická opozice Srbska Demokratická strana Demokratická strana Srbska Evropská unie European Commission (Evropská komise) Freedom House Bývalá jugoslávská republika Makedonie Index světové konkurenceschopnosti Governance Matters Občané organizující pozorování voleb Chorvatská čistá strana práva Chorvatská demokratická aliance Slavonie a Baranje Chorvatské demokratické společenství Chorvatská lidová strana - liberální demokraté Chorvatská kuna Chorvatská strana práva Chorvatská selská strana Chorvatský svaz válečných invalidů Vlastenecké války Mezinárodní trestní tribunál v Haagu Istrijské demokratické shromáždění Jugoslávská lidová armáda Komunistická strana Jugoslávie Liberálně-demokratická strana Severoatlantická aliance Nezávislý stát Chorvatsko nevládní organizace Nové Srbsko New York University School of Law Rada bezpečnosti Organizace spojených národů region Východní Evropa a Baltské země Hodnocení dopadu regulace Srbský dinár Republika Srbská Krajina Srbská autonomní oblast Sociálně demokratická strana Chorvatska Nezávislá demokratická srbská strana Srbská pokroková strana Srbské hnutí obnovy

10

SPS SRJ SRS SSČH UCK UCPMB UNDP UNMIK USKOK ZES

Seznam zkratek

Socialistická strana Srbska Svazová republika Jugoslávie Srbská radikální strana Státní společenství Srbska a Černé Hory Kosovská osvobozenecká armáda Osvobozenecká armáda Preševo, Medvedja a Bujanovac Rozvojový program OSN mise Spojených národů v Kosovu Úřad pro boj proti korupci a organizovanému zločinu Za evropské Srbsko

Úvod

11

1 Úvod Během vlády Josipa Broze Tita v Jugoslávii nastalo období relativně klidného soužití mezi Chorvaty, Srby a ostatními jugoslávskými národy. Po smrti Tita, v 80. letech 20. století, společně se zvyšující se hospodářskou a politickou krizí v Jugoslávii, se začalo zvyšovat napětí mezi jednotlivými národy, které vyústilo v krvavý rozpad Jugoslávie na začátku 90. let. Z jugoslávských svazových republik se úspěšně a téměř nenásilně osamostatnilo pouze Slovinsko, v ostatních republikách bývalé Jugoslávie nastal konflikt buď na začátku 90. let (Chorvatsko a Bosna a Hercegovina), nebo na konci 90. let (Kosovo a Makedonie). V Chorvatsku a Srbsku (v té době Svazová republika Jugoslávie) se vytvořily prezidentské režimy, pod vedením Franja Tuñmana a Slobodana Miloševiče, pro které byla typická např. mezinárodní izolace, špatná hospodářská situace, nedemokratické prvky, zhoršení kvality veřejné správy, zpolitizovaná policie a justice, rozsáhlé rozšíření míry korupce a klientelismu a celkový propad úrovně politického a institucionální prostředí. Tato bakalářská práce je zaměřená na období po smrti Tuñmana v prosinci 1999 a po pádu Miloševičova režimu v říjnu 2000, kdy v obou zemích začala skutečně probíhat transformace a hlavně začaly být prosazovány reformy na zlepšení hospodářské situace a kvality politického a institucionálního prostředí. Popis a hodnocení vývoje v Chorvatsku a Srbsku je ukončen rokem 2010. Oblast západního Balkánu1 je stále v České republice opomíjeným regionem, i když v posledních letech se výrazně prohlubuje zapojení těchto zemí do evropských struktur a struktur NATO. S Balkánem máme dlouhodobé historické a politické spojitosti. Chorvatsko a Srbsko jsem si vybral, protože tyto země byly hlavními a největšími svazovými republikami bývalé Jugoslávie a protože v 90. letech 20. století byly v obou zemí podobné režimy, které mají stále vliv na vývoj hospodářského, politického a institucionální prostředí těchto zemí.

Albánie, Kosovo, svazové republiky bývalé Jugoslávie (Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Chorvatsko, Makedonie a Srbsko) bez Slovinska. 1

12


2 Cíl a metodika práce Cílem práce je porovnat vliv charakteru politického a institucionálního prostředí na konkurenceschopnost Chorvatska a Srbska v letech 2000 až 2010. Hlavním konceptem hodnotícím institucionální prostředí je Governance Matters vydávaný Světovou Bankou a konkurenceschopnost je hodnocena konceptem Index světové konkurenceschopnosti (Global Competitiveness Index) podle Světového ekonomického fóra. První část práce obsahuje teoretickou rešerši institucí a institucionálního prostředí z pohledu institucionální a hlavně nové institucionální ekonomie, kvality správy (governance) a makroekonomické konkurenceschopnosti. Následují teoretická východiska a metodologie konceptů a indexů, které jsou použity na hodnocení institucionálního prostředí a konkurenceschopnosti, a jejich relevantnost a nevýhody. Ve druhé části práce je stručně popsán vývoj Chorvatska a Srbska do roku 2000 se zaměřením na období 90. let 20. století. Hlavní částí vlastní práce je analýza vývoje institucionálního prostředí v Chorvatsku a Srbsku v letech 2000 až 2010. Tento vývoj je členěn podle šesti částí konceptu Governance Matters – úroveň demokracie, politická stabilita, výkonnost vlády, regulační kvalita, právní řád a kontrola korupce. V každé části je popsáno nejdříve Chorvatsko, pak Srbsko a poté jsou vzájemně komparovány mezi sebou a ve srovnání s regionem Balkánu, do kterého zahrnuji Albánii, Bulharsko, Kosovo, svazové republiky bývalé Jugoslávie (bez Slovinska) a Rumunsko, a s regionem Východní Evropa a Baltské země, který vymezuje Světová Banka zeměmi Albánie, Baltské země, Bulharsko, Česká republika, Kosovo, Maďarsko, Polsko, Slovensko, svazové republiky bývalé Jugoslávie, Rumunsko a Turecko. Hodnoty subindexů regionů Balkán a Východní Evropa a Baltské země2 jsou aritmetickým průměrem hodnot jednotlivých zemí. Konkurenceschopnost je hodnocena od roku 2003, protože od tohoto roku je hodnoceno Světovým ekonomickým fórem Chorvatsko i Srbsko.období bylo Srbsko součástí Svazové republiky Ve sledovaném Jugoslávie a Státního společenství Srbska a Černé Hory, přesto veškeré informace a data, pokud je to možné, popisují a jsou vztahována k Srbsku. Jestliže není uvedeno jinak, je popisováno pouze Srbsko bez Černé Hory a Kosova.

2

region Východní Evropa a Baltské země je v práci uváděn pod zkratkou Region.


13

V závěrečné části v diskuzi je zhodnocen vliv charakteru politického a institucionálního prostředí na konkurenceschopnost Chorvatska a Srbska. Tento charakter je ovlivněn vývojem v 90. letech 20. století, na který jsou zaměřeny dvě diskuzní otázky, tedy vliv politické nestability na ekonomický rozvoj a vliv mezinárodní izolace na konkurenceschopnost těchto zemí. Pro období po roce 2000 je položena otázka, jak působí integrace do EU na změny politického a institucionálního prostředí. V prvních třech diskusních otázkách jsou obě země porovnány se Slovinskem, protože přes jinou ekonomickou úroveň a rozdílný historický vývoj bylo ve 20. století Slovinsko součástí Jugoslávie, takže Slovinsko má stejný jugoslávský institucionální základ, a přesto se stalo ekonomicky úspěšnou a vyspělou, politicky stabilní a konkurenceschopnou zemí. Práce je založena na kombinaci deskriptivní a komparativní analýzy, jež čerpá hlavně ze sekundárních zdrojů, dokumentů a statistik od mezinárodních organizací jako je Světová banka, Světové ekonomické fórum, Freedom House, Evropská komise a Transparency International. Zdroje jsou převážně cizojazyčné, protože v českém jazyce je minimum zdrojů popisujících komplexně vývoj institucionálního a politického prostředí v Chorvatsku a Srbsku po roce 2000.

14


3 Teoretická rešerše 3.1 Instituce a institucionální prostředí Kvalita institucionálního prostředí je jedním z klíčových faktorů určujících úroveň a postavení národní ekonomiky. Institucionální prostředí je podle Davise a Northa (2008, s. 6) „sada základních politických, sociálních a právních pravidel, které vytváří základ pro produkci, směnu a rozdělování. Podobnou definici používá Mayhew (2004), která definuje institucionální prostředí jako „systémy formálních pravidel, předpisů, postupů a neformální úmluv, zvyků a norem, které rozšiřují, formují a omezují socioekonomické aktivity a chování“. Základem institucionálního prostředí jsou instituce. Jednoznačná definice, co je instituce, neexistuje. Prvními, kdo se začali zabývat institucemi z ekonomického hlediska, byli američtí ekonomové Thorstein Veblen a John R. Commons, kteří jsou považováni za zakladatele institucionální ekonomie (americký institucionalismus), kolem 90. let 19. století. Veblen (19993, s. 148) popisuje instituce ze sociálně psychologického hlediska, podle kterého „Instituce jsou v podstatě převládajícími návyky uvažování o konkrétních vztazích a funkcích jedince a společnosti a způsobu života, který je tvořen souhrnem institucí fungujících v dané době či v daném okamžiku vývoje jisté společnosti, lze po psychologické stránce povšechně charakterizovat jako převládající postoj nebo převládající teorii života“. Tato definice ve zjednodušené podobě popisuje instituce „jako souhrn zvykového myšlení a konvenčního chování, které je historicky proměnné a jehož základem je sociální psychologie“ (Holman a kol., 1999, s. 340). Commons zkoumal instituce z právního pohledu a jako první použil termín „working rules“ (pravidla hry; Mlčoch, 2005, s. 13) a transakční náklady (náklady, které jsou vynakládány v souvislosti s určitými transakcemi a jejich výše je klíčovým způsobem závislá na charakteru institucí; Holman a kol., 1999, s. 323). Nový pohled na institucionální prostředí začíná v 60. letech 20. století a hlavními představiteli jsou nositelé Nobelovy ceny Ronald H. Coase a Douglass C. North.

3

České vydání.


15

Nejvíce citovanou definicí institucí je Northova (1990, s. 3), podle které „instituce jsou pravidla hry ve společnosti, nebo formálně, jsou lidmi vytvořená omezení, která utváří lidské interakce“. North dělí instituce (omezení) na formální a neformální. Formální (právní) jsou politická (ústava, zákony a zvykové právo, politický systém, veřejná správa), ekonomická (vlastnická práva) a smluvní (konkrétní dohody během směny) (s. 47). Neformální jsou „sociálně přijaté informace, které jsou součástí kultury“, která jsou vymezena jako přenos všech faktorů z generace na generaci, které ovlivňují naše chování“ (s. 37). Obecně jsou to tradice, zvyky a obyčeje (Mlčoch 2005, s. 30). Další autoři Nortohovo pojetí institucí dále rozvádí. Podle Ostroma (1990, s. 51) lze instituce definovat jako „pravidla hry, která slouží k určení, kdo rozhoduje, co je povoleno nebo omezeno, jaká pravidla budou použita, jaké postupy budou dodržovány, jaká pravidla musí nebo nemusí být poskytnuta a jak přínosy boudou přiděleny jednotlivcům za jejich činnost“. Podle Voigta (2008, s. 22) jsou instituce „obecně známá pravidla, s jejichž pomocí jsou uspořádány opakující se interakce a jež jsou vybavena donucovacím mechanismem, který v případě porušení pravidel vede k sankci, či hrozbě sankce“. Z českých autorů se institucemi zabývají např. Sojka (2010, s. 209), který definuje instituce „jako společenské uspořádání (instrument) či pravidlo regulující vzájemné vztahy jednotlivců i společenských skupin, současně však v pojetí institucionalistů zahrnuje i různé druhy organizací (organizační formy korporací, podnikatelské a průmyslové asociace, banky, odbory, spotřebitelská sdružení, stát)“, a Mlčoch (2005, s. 29), jehož definice institucí je víc obecná, instituce jsou „jakákoliv omezení, která utváří ekonomické chování lidí“. Hlavní funkcí institucí je snižování nejistoty v každodenním životě a vytvoření struktur, které usnadňují ekonomicko-politickou směnu (Vymětal a Žák, 2005a, s. 5). Instituce můžeme dělit na pět základních pravidel (konvence, etické pravidlo, zvyk, formální soukromá pravidla a pravidla pozitivního práva). První čtyři pravidla jsou označována jako interní instituce, tedy nejsou prosazována státem, zatímco poslední pravidlo je prosazováno státem, tedy je externí institucí. (Voigt 2008, s. 26). Ekonomické instituce (vlastnická práva) mají hlavní vliv na ekonomický rozvoj, na rozdíly mezi ekonomickou vyspělostí jednotlivých zemí a na rozdělení budoucích zdrojů. Ekonomické

16


instituce jsou determinovány politickou mocí (de iure), která vychází z politických institucí, a politickou mocí (de facto), která je ovlivněna současným rozdělováním zdrojů ve společnosti a která ovlivňuje i budoucí politické instituce. Politické instituce jsou společenskou volbou, která formuje omezení a motivy jednotlivých subjektů. (Acemoglu a kol., 2004; Vymětal a Žák, 2005b, s. 14). Historický vývoj a vliv na instituce dokresluje koncept Path dependance, podle kterého „instituce v každé zemi a v každé době závisejí na institucionálním rámci, jímž v historii prošly“ (Mlčoch, 2005). Institucionální prostředí je měřeno pomocí indexů, které se zaměřují na kvalitu správy (governance). Názory, co je governance (kvalita správy; vládnutí), jsou velice různé, například podle UNDP (Rozvojový program OSN) je governance „systém hodnot, politik a institucí, kterými řídí společnost ekonomické, politické a sociální záležitosti vzájemnou spoluprácí mezi státem, občanskou společností a soukromým sektorem. Je to způsob, kterým společnost sebe sama organizuje a kterým vytváří a uskutečňuje rozhodnutí. Zahrnuje mechanismy a procesy pro občany a skupiny k vyjádření svých zájmů, k zprostředkování rozdílů a uplatňování jejich zákonných práv a povinností“ (Vymětal, 2007; s. 12). Tato definice je poměrně obsáhlá, zatímco např. Evropská komise používá kratší definici, která je uzpůsobena Evropské Unii. V The White Paper of European Governance (Bílá kniha o správě věcí veřejných; EC, 2001, s. 8) je governance popsána „jako pravidla, postupy a chování, které mají vliv, jakým způsobem jsou pravomoci uplatňovány na celoevropské úrovni, zejména otevřenost, účast, odpovědnost, efektivnost a soudržnost“.

3.2 Makroekonomická konkurenceschopnost Beneš (2006, s. 13 - 21) uvádí několik směrů makroekonomické konkurenceschopnosti. U vnější konkurenceschopnosti uvádí např. definici Celliniho a Soče, podle kterých „můžeme říct, že země se stává více či méně konkurenceschopnou, jestliže se v důsledku vývoje cenově-nákladových faktorů zlepšila nebo zhoršila její schopnost prodávat na zahraničních trzích“. Druhým směrem je podle Beneše agregátní konkurenceschopnost, která „zdůrazňuje roli produktivity, jejíž trvalý růst je nezbytný pro dosahování příznivých výsledků v makroekonomických indikátorech“. Opět Beneš nabízí několik definicí, např. podle EU je konkurenceschopnost „schopnost produkovat zboží a služby, které obstojí v testu mezinárodních trhů, a zároveň zachovávat vysokou a udržitelnou úroveň, nebo obecněji,


17

schopnost vytvářet relativně vysoký příjem a úroveň zaměstnanosti při vystavení mezinárodní konkurenci“. Z českých autorů uvádí Beneš (2006, s. 20) definici od Anny Kadeřábkové, která je zaměřena na dlouhodobou udržitelnost. „V širším pojetí označuje konkurenceschopnost souhrn předpokladů pro dosahování dlouhodobě udržitelné růstové výkonnosti, a tím i zvyšování ekonomické úrovně v podmínkách vnitřní a vnější rovnováhy“.

3.3 Indexy Hlavním konceptem hodnotícím kvalitu institucionálního prostředí bude Governance Matters (Worldwide Governance Indicators; GM) podle metodiky Světové banky. Existuje mnoho další konceptů hodnotících institucionální prostředí, ale GM je nejrozšířenějším a nejkomplexnějším konceptem. Dalšími doplňujícími koncepty a indexy budou Index vnímání korupce od Amnesty International, měření úrovně demokracie a svobody (Freedom in World) podle Freedom House (FH) a E-government Development Index podle Organizace spojených národů. Konkurenceschopnost bude měřena Indexem světové konkurenceschopnosti (GCI) podle Světového ekonomického fóra. Struktura indexů vychází z práce Kvalita správy: hodnocení a měření od profesora Milana Žáka. V následující kapitole jsou krátce popsána teoretická východiska a metodika jednotlivých indexů, podle kterých bude hodnocena kvalita institucionálního prostředí a konkurenceschopnost Chorvatska a Srbska. Vzhledem k měnící se metodice, je uváděna metodologie k roku 2011.

Governance Matters Tento index byl v letech 1996 až 2002 sestavován po dvou letech, od roku 2002 je sestavován každoročně. V současné době index hodnotí 213 zemí pomocí několika stovek jednotlivých ukazatelů, které jsou poskytovány třiceti mezinárodními organizacemi (např. FH, Reportéři bez hranic, Evropská banka pro obnovu a rozvoj, Transparency International, Světové ekonomické fórum, Heritage Foundation) (World Bank Group, 2010). Index se skládá z šesti subindexů, které mohou nabývat hodnot od - 2,5 (nejhorší) do +2,5 (nejlepší). Světová banka definuje governance jako: „tradice a instituce, které jsou vykonávány autoritami v dané zemi. Zahrnují tři části: a) proces výběru, kontroly a obměny vlády

18


b) schopnost vlády efektivně formulovat a realizovat vhodné politiky c) respekt občanů a státu k institucím, které určují jejich vzájemné ekonomické a sociální vztahy“ (Kaufmann a kol., 2010) Jednotlivé subindexy: Demokracie: „zachycuje představy, do jaké míry jsou občané schopni podílet se na výběru vlády, svoboda projevu a sdružování a nezávislost médií“ Politická stabilita: „zachycuje vnímání pravděpodobnosti, že vláda bude destabilizována nebo svržena násilnými prostředky, včetně politicky motivovaného násilí a terorismu“ Výkonnost vlády: „zachycuje vnímání kvality poskytování veřejných služeb, kvality státní správy a její závislosti na politických tlacích, vytváření a provádění politik a důvěryhodnost vlády“ Regulační kvalita: „zachycuje vnímání vlády vytvářet a provádět vhodné politiky a regulace, které umožňují a podporují rozvoj soukromého sektoru“ Právní řád: „zachycuje důvěru a dodržování pravidel ve společnosti, zejména v kvalitě vymáhání smluvních závazků a majetkového práva, policii, soudnictví a pravděpodobnost trestné činnost a násilí“ Kontrola korupce: „zachycuje vnímání, do jaké míry je veřejná moc vykonávána pro soukromý užitek, druhy korupce a propojení politických elit se soukromými zájmy“ (Kaufmann a kol., 2010).

Index vnímání korupce Transparency International je mezinárodní nevládní organizace, která byla založena v roce 1993. Jejím hlavním cílem je boj proti korupci a vytvoření světa bez korupce. Transparency International definuje korupci: „jako zneužití svěřené moci pro osobní prospěch ve veřejné a soukromém sektoru“ (Transparency International, 2011). Index vnímání korupce je vytvářen od roku 1995 a neustále se vyvíjí metodologie a počet zahrnovaných zemí. V roce 1995 bylo zahrnuto 41 zemí, zatímco v roce 2011 už 183 zemí. Index se skládá z dat od 10 organizací (např. Africká rozvojová banka, Světová banka, Světové ekonomické fórum, FH, Institute for Management Development a další). Výsledný index každé země se skládá z dat alespoň od 3 organizací. Index nabývá hodnot od 0 (vysoce korupční prostředí) do 10 (nekorupční prostředí). Index se zaměřuje pouze na veřejný sektor, hlavně na úředníky, veřejné činitele a politiky


19

(Transparency International, 2010). Chorvatsko měřeno po celé sledované období, Srbsko po celé období, kromě let 2001 a 2002.

Freedom in World Freedom House je americká nezávislá organizace, jejímž cílem je podpora a rozvoj svobody, demokracie a lidských práv na celém světě. Organizace byla založena v roce 1941 a od roku 1972 vydává každoročně zprávu, kde kromě základní ekonomických údajů je hlavní zaměření na úroveň svobody a demokracie v jednotlivých zemích světa (FH, 2011a). V roce 2011 zpráva popisuje 194 zemí a 14 závislých a sporných území. FH definuje svobodu jako: „možnost jednat spontánně v oblasti, která není pod kontrolou vlády nebo jiného centra nadvlády“. Měření demokracie je rozděleno na dvě části: 1) politická práva (10 otázek, které jsou rozděleny na tři části – volební proces, politická pluralita a participace a fungování vlády) 2) občanská práva (15 otázek, které jsou rozděleny na 4 části – svoboda projevu a vyznání, právo shromažďovací a sdružování, právní stát a osobní nezávislost a práva jednotlivce) Výsledné hodnoty obou částí jsou v intervalu od 1(největší svoboda) do 7 (nejmenší svoboda). Podle tohoto výsledku jsou země rozděleny do tří kategorií – svobodné, částečně svobodné a nesvobodné (FH, 2011c). Dalším možností měření demokracie je Index Demokracie od Economist Intelligence Unit. Tento index je podrobnější a obsáhlejší (5 jednotlivých částí), země jsou rozděleny do čtyř kategorií a hodnocení je na stupnici od 0 do 10 (nejvyspělejší demokracie) (Economist Intelligence Unit, 2010). Tento index je vydáván až od roku 2006, proto bude použito měření demokracie podle FH, u kterého jsou data dostupná pro oba státy.

E-government Development Index Index je vydáván nepravidelně (nejčastěji po dvou nebo třech letech) Organizací spojených národů od roku 2001. Poslední index byl vydán v roce 2012 a zahrnuje 193 zemí. Celková hodnota indexu je váženým průměrem tří indexů – Online Services Index (rozsah a kvalita on-line služeb), Telecommunication Index (úroveň telekomunikační infrastruktury) a Human Capital Index. Výsledná hodnota může nabývat rozsah od 0 (nejnižší úroveň) do 1 (nejvyšší úroveň)(United Nations, 2012a, s. 119 - 120).

20


The Global Competitiveness Report „Zpráva o světové konkurenceschopnosti“ je každoročně vydávána Světovým ekonomickým fórem, které podle Indexu světové konkurenceschopnosti (GCI) hodnotí 142 zemí. Světové ekonomické fórum (Schwab, 2010) definuje konkurenceschopnost jako „soubor institucí, politik a faktorů, které určují úroveň produktivity dané země“. Konkurenceschopnost je hodnocena pomocí 12 pilířů, které jsou seskupeny do 3 subindexů – základní požadavky (instituce, infrastruktura, makroekonomické prostředí, zdravotnictví a základní vzdělání), výkonnostní podpora (vyšší vzdělání a odborná příprava, efektivnost trhů, rozvoj finančního trhu, technologická připravenost a velikost trhu) a inovace a sofistikované faktory (sofistikovanost podnikání a inovace). Tyto subindexy mají v různě rozvinutých ekonomikách jiný význam a jinou váhu, proto Světové ekonomické fórum rozděluje státy podle toho, v jaké se nachází fázi rozvoje – ekonomika hnána výrobou, ekonomika hnána efektivitou a ekonomika hnána inovacemi. Každý subindex může nabývat hodnot 1 až 7, výsledná hodnota pro každou zemi je vážený průměr těchto hodnot, tedy od 1 do 7 (nejvíce konkurenceschopná). Chorvatsko měřeno od roku 2002, Srbsko od roku 2003. Tab. 1

Váhy 3 subindexů v každé fázi rozvoje ekonomiky Ekonomika hnána výrobou (%)

Ekonomika hnána efektivitou (%)

Ekonomika hnána inovacemi (%)

Základní požadavky

60

40

20

Výkonnostní podpora

35

50

50

Inovace a sofistikované faktory

5

10

30

Subindex

Zdroj: Schwab, 2010, s. 10; vlastní úprava

Dalším často používaným konceptem pro měření konkurenceschopnosti je World Competitiveness Yearbook od IMD (International Institute for Management Development). Tento koncept hodnotí konkurenceschopnosti pomocí čtyř faktorů (ekonomická výkonnost, vládní výkonnost, efektivnost podniků a infrastruktura), z nichž každý se skládá z 54 části. Celkem zahrnuje 331 kritérií (IMD Business School, 2011). Tento index, ale hodnotí pouze Chorvatsko, proto na měření konkurenceschopnosti


Chorvatska a Srbska konkurenceschopnosti.

21

bude

použit

Index

světové

Relevantnost a problematická místa indexů Hlavní nevýhodou a rovněž hlavní kritikou jednotlivých indexů je jejich vypovídající hodnota, protože tyto indexy čerpají převážně z měkkých dat, která jsou získávána z velké části z průzkumů a dotazníků. Tyto průzkumy jsou sice prováděny hlavně u odborníků, ale i tak hrozí zkreslení v důsledku subjektivnosti a úrovně vnímaní dat, nadhodnocení nebo podhodnocení jednotlivých údajů a nedostatečné znalosti místních reální a prostředí. Data jsou často málo přesná, většinou jsou bezrozměrná a slouží pouze k seřazení států, což opět může být zavádějící, protože poté záleží na množství zařazených států (Vymětal, 2009, s. 6). Dalším problémem je odlišná a různá metodologie, která tím jak se vyvíjí a zpřesňuje, tak zahrnuje v jednotlivých letech různé množství dat a ukazatelů, hodnotí různé množství států a tím, že se snaží být celosvětové, často nezachycují místní odlišnosti. Například koncept Governance Matters, který v roce 1999 čerpal od 13 organizací a hodnotil 178 zemí, dnes využívá dat od 30 organizací a hodnotí 213 zemí. Proto může být obtížné u konceptů, u kterých se často mění metodologie, srovnání ukazatelů v jednotlivých letech. Měnící se metodologie též souvisí s množství indikátorů, protože může dojít k zařazení indikátorů, které nemají teoretické opodstatnění a slouží jen k rozšíření dostupných dat. Rovněž záleží, jestli mají indikátory pří vyhodnocení stejnou nebo různou váhu v celkové hodnotě. Výsledné hodnoty vznikají agregací dílčích dat pomocí matematicko-statistický metod (Kostelecký a Patočková, 2006, s. 930). Nevýhody měkkých dat se snaží autoři konceptů řešit zvýšení množství respondentů hlavně z odborné veřejnosti a zařazováním tvrdých dat. Na druhou stranu, měkká data umožňují dobře hodnotit institucionální prostředí a kvalitu správy. Nevýhoda různého množství zkoumaných a hodnocených zemí u každého konceptu souvisí s touto bakalářskou prací, protože zatímco u Chorvatska jsou dostupná data pro celé sledované období u všech uvedených indexů, pro Srbsko v určitých letech chybí, což souvisí s ústavními a územními změnami a přeměnou Svazové republiky Jugoslávie na dnešní Republiku Srbsko a se specifickou situací v Srbsku začátkem 21. století.

22


4 Politicko-historický vývoj Chorvatska a Srbska do roku 2000 4.1 Politicko-historický vývoj Chorvatska a Srbska do roku 1990 Prvním chorvatským králem byl zvolen Tomislav v roce 925. V roce 1102 byla vytvořena uhersko-chorvatská personální unie, ve které si Chorvatsko uchovalo prvky státnosti a zvláštní postavení v rámci uherského státu až do roku 1918. Srbsko se stalo královstvím až začátkem 13. století. Po bitvě na Kosově poli roku 1389 se dostal srbský stát pod nadvládu Osmanů a byl obnoven až Berlínským kongresem 1878. Po druhé světové válce dosáhla dominantního postavení Komunistická strana Jugoslávie (KSJ) v čele s Josipem Titem a byla vyhlášena Federativní lidová republika Jugoslávie. Skládala se z šesti federativních republik a dvou autonomních území (Vojvodina a Kosovo). V padesátých letech se vyvinul v Jugoslávii oproti jiným státům východního bloku speciální model řízeného hospodářství, ve kterém např. existovaly určité živnosti, podniky byly řízeny dělnickými radami a centrálně řízené hospodářské plány byly pouze směrnicemi. Titova politika a autorita a hospodářský růst snížily napětí mezi národy Jugoslávie. Titova smrt v roce 1980 je často pokládána za počátek rozpadu Jugoslávie, protože začaly opět sílit národnostní nepokoje a zvětšovat se ekonomické rozdíly mezi vyspělým Slovinskem a Chorvatskem a zaostalou Makedonií a Kosovem. Kromě toho se jugoslávské hospodářství nacházelo v krizi. V roce 1986 byl do čela Svazu komunistů Srbska zvolen Slobodan Milošević, který, aby se dostal k moci, začal propagovat centralizované zřízení a velkosrbské myšlenky. Na jeho snahu o centralizaci zareagovaly ostatní republiky kromě Černé Hory pokusem o maximální decentralizaci. V letech 1989 až 1991 proběhly ve federativních republikách volby, které ovládly strany propagující nacionalismus a usilující o rozpad Jugoslávie. Chorvatsko a Slovinsko vyhlásily nezávislost v červnu 1991, Makedonie v září 1991 a Bosna a Hercegovina v březnu 1992. Za důvody krvavého rozpadu Jugoslávie je pokládán opětovný vzestup nacionalismu a historické křivdy mezi jednotlivými národy. Za začátek historických křivd je považováno 15. až 18. století, kdy v důsledku osmanské invaze se změnila národnostní struktura Chorvatska (vojenská hranice Krajina) a Bosny a Hercegoviny.


23

Převážně v 17. století do těchto míst přicházeli Srbové, kteří utíkali před odvetou za protiosmanská povstání. Ve druhé polovině 19. století vznikla, jak velkosrbská („Srbsko je tam, kde žijí Srbové“), tak velkochorvatská myšlenka (připojení Bosny k Chorvatsku). I když Království SHS (Srbů, Chorvatů a Slovinců; politický předchůdce Jugoslávie) vzniklo na myšlence jednoty jihoslovanských národů, hlavně mezi Chorvaty a Srby byly stálé rozbroje. Klíčový vliv na vývoj během 90. let mají události během druhé světové války, kdy Chorvaté vyhlásily fašistický Nezávislý stát Chorvatsko (NDH), zatímco srbský protiněmecký nekomunistický odboj reprezentovali Mihailovićovi „četníci“. Kromě těchto dvou zmíněných organizací existovalo i mnoho dalších organizací a všechny tyto organizace prováděly válečné zločiny a etnické čistky. A právě tyto reminiscence, historické zkušenosti, balkánská povaha a nacionalismus zapříčinily krvavý rozpad Jugoslávie (Pelikán a kol., 2005; Rychlík a Perenćević, 2007).

4.2 Politický vývoj Chorvatska v letech 1990 až 2000 V letech 1989 a 1990 začínají v Chorvatsku vznikat nekomunistické strany. Dominantní stranou se stalo Chorvatské demokratické společenství (HDZ) pod vedením Franja Tuñmana. Politickým programem strany bylo vytvoření nezávislého chorvatského státu a strana využívala populismus, sociální demagogii, antikomunismus a protisrbský nacionalismus. První svobodné volby proběhly v květnu 1990, ve kterých zvítězila HDZ s 42 % a získala 205 z 356 křesel v parlamentu, což bylo způsobeno volebním systémem a rozložením volebních obvodů. Srbové tvořily 12,2 % populace a v reakci na zvyšující se napětí mezi nimi a Chorvaty proběhlo v srpnu referendum o srbské autonomii, které chorvatská vláda neuznala a zakázala. Koncem prosince byla přijata nová ústava, podle které bylo Chorvatsko národním státem Chorvatů, a Srbové se staly ze státotvorného národa pouze národnostní menšinou. V reakci na novou ústavu Srbové vyhlásili Srbskou autonomní oblast (SAO), ve která vytvořili vlastní vládu, parlament, policii a státní správu. V květnu 1991 se uskutečnilo referendum o nezávislosti Chorvatska, které naopak bojkotovali Srbové. Dne 25. června 1991 vyhlásilo Chorvatsko nezávislost a následně začaly boje mezi chorvatskými vládními jednotkami a srbskými milicemi podporovanými Jugoslávskou lidovou armádou (JNA), během kterých spáchaly obě strany mnoho válečných zločinů. V prosinci vyhlásili Srbové Republiku Srbská Krajina (RSK), která vznikla spojením SAO a části Slavonie. V lednu 1992 bylo uznáno Chorvatsko jako nezávislý stát většinou evropských zemí. Tuñman,

24


posílen mezinárodním uznáním, se pokusil o připojení části Bosny a Hercegoviny, kde žilo chorvatské obyvatelstvo nebo o vytvoření bosensko-chorvatského státu, závislého na Chorvatsku. Tento plán se mu nezdařil. V létě a v zimě 1995 obsadila chorvatská armáda RSK, čímž obnovila územní integritu Chorvatska. Občanská válka velice zasáhla hospodářství Chorvatska, protože byla poničena víc jak třetina území, navíc téměř ustal cestovní ruch. Počet Srbů se snížil o 380 tisíc na pouhých 5 % populace. Obnovení integrity využil Tuñmanům režim v nových volbách, ve kterých opět výrazně zvítězila HDZ. Ve druhé polovině devadesátých let postupně začíná sílit kritika proti Tuñmanovu režimu. To bylo způsobeno špatnou hospodářskou situací země, inflací, korupcí a klientelismem HDZ a mezinárodní izolací, protože Chorvatsko neplnilo závazky z mírových smluv a navíc nespolupracovalo s Mezinárodním trestním tribunálem v Haagu (ICTY) ve vydávání válečných zločinců. Přesto zvítězil Tuñman v prezidentských volbách v roce 1997. Smrtí Tuñmana v prosinci 1999 začala nová etapa vývoje Chorvatska (Hloušek a Kopeček, 2003; Hloušek, 2008; Rychlík a Perenćević, 2007).

4.3 Politický vývoj v Srbsku v letech 1990 až 1999 Během let 1989 až 1990 se hlavní silou stala Miloševičova Socialistická strana Srbska (SPS), která vznikla transformací ze Svazu komunistů Srbska. V prosinci 1990 proběhly parlamentní a prezidentské volby, ve kterých jednoznačně zvítězil Miloševič. Po vyhlášení nezávislosti Chorvatska a po vyvrcholení krize v Bosně a Hercegovině se Miloševič rozhodl podpořit tamní Srby. V důsledku této podpory uvalilo mezinárodní společenství v květnu 1992 na Svazovou republiku Jugoslávie (SRJ), která vznikla v dubnu 1992 a která byla tvořena Srbskem a Černou Horou, hospodářské sankce, které výrazně narušily hospodářství. Začala sílit šedá ekonomika, inflace dosáhla až 3,6 × 1022 %, přes 30 % populace bylo pod hranicí chudoby a odhaduje se, že asi 300 tisíc lidí opustilo v 90. letech Srbsko. Současně situaci zhoršovala přítomnost více než půl miliónů uprchlíků z Chorvatska a Bosny a Hercegoviny. Částečné uklidnění vnitropolitické situace nastalo po normalizaci vztahů s Chorvatskem, podepsáním Daytonských dohod, které ukončily občanskou válku v Bosně a Hercegovině, a zrušením sankcí ve druhé polovině roku 1995. Po ukončení občanských válek v Chorvatsku a Bosně a Hercegovině se objevily doposud opomíjené problémy v samotném Srbsku, hlavně s Muslimy v Sandžaku (okolí Nového Pazaru)


25

a s Albánci v Kosovu. Zvýšené napětí mezi Srby a Albánci v Kosovu probíhalo od 80. let. V roce 1990 proběhlo tajné referendum a byla vyhlášena nezávislost Kosova, tuto nezávislost žádný stát neuznal. Od roku 1996 začaly útoky Kosovské osvobozenecké armády (UCK), které vyústily v destabilizaci Kosova. Mezinárodní společenství na nově vzniklou situaci začalo reagovat až v roce 1998 a snažilo se o vytvoření dohody mezi kosovskými Albánci a SRJ. Jednání zkrachovala a po několika incidentech se NATO rozhodlo pro vojenský zásah, který byl zahájen v březnu 1999 a trval 78 dní. Celé hospodářství SRJ bylo výrazně poškozeno hlavně v důsledku bombardování průmyslových podniků, elektráren a další infrastruktury a hospodářskými sankcemi. Během bombardování uprchlo z Kosova okolo 260 tisíc uprchlíků, mezi nimi asi 100 tisíc kosovských Srbů. Po uzavření dohody v Kumanovu se dostalo Kosovo pod mezinárodní správu (Cabada, 2008; Pelikán a kol., 2005; Šesták a kol., 1998).

26

Politické a institucionální prostředí v Chorvatsku a Srbsku od roku 2000

5 Politické a institucionální prostředí v Chorvatsku a Srbsku od roku 2000 Tato kapitola je rozdělena na sedm částí, které zahrnují šest subindexů GM – demokracie, politická stabilita, výkonnost vlády, regulační kvalita, právní řád a kontrola korupce, a celkový index GM. Každá část popisuje nejprve Chorvatsko, poté Srbsko a následně je vzájemně porovnává. Vlastní porovnání je doplněno indexy, které doplňují a dokreslují jednotlivé subindexy. Definice, teoretická a metodická východiska použitých indexů a konceptů jsou popsána v kapitole 3.3.

5.1

GM1 – Demokracie První subindex GM sleduje vývoj v oblasti svobodných voleb, kvalitu politického procesu, občanských práv, politických svobod a nezávislých medií. Doplňujícím zdrojem bude index Freedom in World od FH, který hodnotí kvalitu politických a občanských práv. Do této kapitoly je zařazen politický vývoj v obou zemích, protože je úzce spojen se svobodnými volbami a kvalitou politického procesu.

Chorvatsko Na konci Tuñmanova života se rozhodlo o nových volbách, které proběhly v lednu 2000. Stejně jako u ostatních voleb, byl změněn volební zákon, protože v Chorvatsku volební pravidla nejsou stanovena v ústavě, ale vždy se vytváří novým zákonem. Tuto úpravu volebního systému využíval Tuñman k volebním vítězstvím v 90. letech. Ve volbách roku 2000 zvítězila demokratická opozice v čele se SDP (současný název Sociálně demokratická strana) a byla vytvořena koaliční vláda Ivici Raćana. Tato nová vláda zahájila transformaci politického systému Chorvatska v parlamentní demokracii. V dubnu 2001 byla novelizována ústava, na základě které bylo posíleno postavení vlády a parlamentu na úkor prezidentských pravomocí. Postupně se Chorvatsko dostalo z mezinárodní izolace, protože začalo spolupracovat s ICTY a protože se zavázalo dodržovat práva národnostních menšin (Hloušek, 2008). k národnostním menšinám je Chorvatsko stále Za přístup kritizováno. Hlavním problémem byla malá snaha chorvatské vlády v podpoře návratu srbských uprchlíků a jejich opětovné začlenění do společnosti. Dodnes se vrátila pouhá jedna třetina uprchlíků. Od roku 2003 mají národnostní menšiny garantováno 8 ze 100


27

až 160 parlamentních křesel (celkový počet poslanců je vždy určován novým volebním zákonem). Postavení srbské menšiny se postupně lepší, přesto stále dochází k diskriminaci v zaměstnání a ve veřejné správě na místní úrovni, a rovněž přetrvávají problémy v začlenění bývalých uprchlíků do společnosti (Human Right Watch, 2006). Ve volbách roku 2003 zvítězila HDZ a premiérem se stal Ivo Sanader. Po Tuñmanově smrti se HDZ přeměnila na demokratickou a proevropskou stranu. Politická a ekonomická transformace byla podpořena prioritní snahou Chorvatska stát se členem EU a NATO. Kandidátskou zemí EU se stalo Chorvatsko v červnu 2004, ale přístupové rozhovory byly zahájeny až v říjnu 2005, protože jejich zahájení bylo podmíněno vydáním generála Ante Gotoviny k ICTY (Rychlík a Perenćević, 2007). Po volbách v roce 2007 zůstal premiérem opět Ivo Sanader. V květnu 2009 se konaly první volby do místních zastupitelstev, ve kterých se přímo volili starostové (opčina - obec) a župané (župa – okres). Ve stejném roce po odstoupení Ivo Sanadera se stala premiérkou Jadranka Kosorová (Dorić, 2010). Nezávislost médií je oficiálně zakotvena v Ústavě, ale existují politické a ekonomické tlaky na novináře, hlavně při vyšetřování korupční kauz, a občas dochází k útokům na novináře. Internet není cenzurován. Ve státem ovládané televizi HRT dochází k cenzuře a k politickému vměšování do nezávislého zpravodajství (FH, 2010c). Obecně nezávislost médií v Chorvatsku je na nižší úrovni než v Srbsku a Bosně a Hercegovině a měla by být zlepšena. Volební systém postupně dosahuje západoevropských standardů, podle Doriće (2010) jsou volby v Chorvatsku svobodné a spravedlivé (free and fair), přesto jsou zde stále některé nedostatky v oblasti financování politických stran a v oblasti seznamu voličů, protože mohou volit i Chorvaté, kteří žijí v Bosně a Hercegovině, ale oficiální bydliště mají v Chorvatsku. Je to asi půl miliónů voličů (přímo v Chorvatsku je okolo 3,5 milionu voličů), kteří ovlivňují místní volby v Dalmácii a celostátní volby ve prospěch HDZ. Občanská společnost v Chorvatsku postupně sílí. V současné době je zde přes 20 tisíc nevládních organizací (NGOs), ale jejich vliv je poměrně malý, i když se postupně zvětšuje. Nejvýznamnějšími jsou Katolická církev, veteránská organizace Chorvatský svaz válečných invalidů Vlastenecké války (HVIDRA), GONG (Občané organizující pozorování voleb) a Svaz samostatných chorvatských odborů. HVIDRA je nacionální a krajně pravicová organizace, která kromě hájení sociálních zájmů veteránů odmítá evropskou integraci a spolupráci se Srby, zatímco GONG je organizace usilující o

28


svobodnou a demokratickou společnost a evropskou integraci (Dorić, 2010; FH, 2010a). Hlavními a nejsilnějšími stranami jsou pravicová HDZ a levicová SDP. Další strany mají mezi 5 až 10% a jsou to středová Chorvatská lidová strana – liberální demokraté (HNS), středová Chorvatská selská strana (HSS) a euroskeptická, extrémistická a nacionální Chorvatská strana práva (HSP)(Hloušek, 2008).

Srbsko Mezinárodní izolace a ekonomické problémy donutily Miloševiče na podzim roku 2000 k vypsání předčasných prezidentských voleb, které bojkotovaly Černohorci a kosovští Albánci. Tyto volby se konaly koncem září a zvítězil v nich kandidát Demokratická opozice Srbska (DOS), ve které se seskupilo přes 20 stran, Vojislav Koštunica. Miloševič volby neuznal, vzápětí propukly demonstrace, které donutily Miloševiče k odstoupení. V následných parlamentních volbách opět vyhrála DOS a premiérem se stal Zoran Djindić. Djindićova vláda začala provádět hospodářské reformy a začala spolupracovat s ICTY. V Černé Hoře sílily snahy o zvolnění federace. Tyto snahy vyvrcholily dohodou o vytvoření Státního společenství Srbsko a Černá Hora (SSČH), které bylo kombinací federace a konfederace, v roce 2003. Ve stejném roce byl zavražděn prozápadní premiér Djindić a byly vypsány nové volby. V nich zvítězila šovinistická a krajně pravicová Srbská radikální strana (SRS) Vojislava Šešelje, který je souzen v Haagu. Po několika měsících byla vytvořena menšinová vláda všech stran, vyjma SRS a SPS. V květnu 2006 bylo pod dohledem EU zorganizováno referendum, ve kterém se přes 55 % Černohorců vyjádřilo pro nezávislost, která byla vyhlášena 3. června 2006. V následujících volbách v roce 2007 opět zvítězila SRS a výrazně posílila Demokratická strana (DS) prezidenta Borise Tadiće. Byla vytvořena vláda bez SRS, ale kvůli nefunkčnosti vlády byly vypsány nové volby na květen 2008. V těchto volbách zvítězila koalice Borise Tadiće Za evropské Srbsko (ZES), druhá skončila skoro se stejným výsledkem SRS a třetí Demokratická strana Srbska (DSS) V. Koštunici. Vládu vytvořili strany ZES a SPS v čele s Mirko Cvetkovićem (Cabada, 2008; Inter-parlimentary Union; Pelikán a kol., 2005; Šístek, 2007). Od pádu Miloševičova režimu se postupně zvyšuje svoboda a nezávislost médií. K tomu přispívá rozvoj internetu a privatizace médií. Přesto stále čelí srbští novináři politických tlaků, a občas se objevují náznaky cenzury, pokud jde pro srbskou společnost o


29

kontroverzní témata jako např. válečné zločiny nebo nezávislost Kosova. V roce 2009 parlament přijal zákon o informování veřejnosti (Law of Public Information), který zvyšuje odpovědnost sdělovacích prostředků, ale zároveň zavedl vysoké pokuty za porušení profesních standardů (např. urážka na cti) a za provozování neregistrovaných médií. V posledních letech se snižuje počet útoků na novináře a vláda zavádí vyšší tresty pro útočníky (EC, 2010b; FH, 2010b; FH, 2010d). Celkově je podle FH (2011b) Srbsko nejlépe hodnocenou zemí na Balkáně4. V srbském parlamentu je v současné době 21 stran, což je způsobeno volebním zákonem, podle kterého musí „srbské“ strany přes 5 % hlasů, zatímco strany národnostních menšin musí získat jen 0,4 % hlasů. Srbské politické spektrum se nedá dělit na pravici a levici podle socioekonomického přístupu a tradičního evropského pohledu, ale podle přístupu k integraci do EU a NATO a podle pojetí národního/státního zájmu. Srbská levice („reformisté“) podporuje integraci do EU a NATO a chápe Srbsko jako stát všech občanů, kdežto pravice („tradicionalisté“) chápe Srbsko jako stát srbského národa a k integraci do EU a NATO se staví neutrálně nebo záporně. Nejvýznamnějšími stranami jsou proevropská a sociálnědemokraticky orientovaná DS (B. Tadić), extrémistická, populistická a nacionální SRS (V. Šešelj), umírněnější Srbská pokroková strana (SNS; vznikla odštěpením umírněnější části od SRS; T. Nikolić), proevropská a národovecká DSS (V. Koštunica), liberální a pragmatická G17+, sociální a nacionalistická SPS (S. Miloševič do roku 2000), levicová a liberální Liberálně-demokratická strana (LDP), která jako jediná je ochotna uznat nezávislé Kosovo, konzervativní Nové Srbsko (NS) a konzervativní a monarchistické Srbské hnutí obnovy (SPO)(BIRNb; Cabada, 2008; Prtina, 2007). Dodržování lidských práv, postavení národnostních menšin a rovnost žen je jedním z problémů Srbska. Situace se postupně zlepšuje, Ústava zaručuje lidská a národnostní práva a vláda v rámci integrace do EU přijímá mezinárodní dohody o ochraně lidských práv. Přesto tyto reformy probíhají pomalu, což je zapříčiněno chováním srbské společností, ve které stále výrazně přetrvávají tradiční hodnoty, srbská pospolitost, vliv pravoslavné církve, obecně malá náklonnost ke změnám a vliv Srbské radikální strany. Postavení menšin ovlivňuje také ekonomická úroveň Srbska, která je poměrně nízká. Volební systém zvýhodňující strany národnostní menšin umožňuje jejich zastoupení v parlamentu, ale stále je malé zastoupení menšin na nižší úrovni veřejné správy. 4

Balkán vymezen stejně jako u GM.

30


Situace je lepší v autonomní oblasti Vojvodina, která má vlastní parlament, ústavu, rozpočet a maďarština je oficiálním jazykem, než v oblasti Sandžaku a v Preševském údolí (Cierco, 2011; FH, 2010b; Pesek a Nikolajevic, 2010). Občanská společnost začala výrazně sílit po roce 2001. Vláda neustále přijímá nové zákony (např. zákon o sdružování, antidiskriminační zákon), které zjednodušují zakládání a fungování občanských sdružení a NGOs a financování těchto organizací. Problémem jsou aktivní a dobře organizované nacionalistické a extrémistické organizace (např. Obraz 1389, Rasonalisti, fotbaloví ultras), které organizují útoky proti menšinám a lidskoprávním aktivistům. Odbory jsou v Srbsku slabé, ale bylo vytvořeno hnutí Koordinační výbor pro protest pracujících (CCWPS), které usiluje o decentralizaci a o boj proti korupci. Stále největší vliv ze všech organizací má Srbská pravoslavná církev. Významnou NGOs je Centrum pro svobodné volby a demokracii (CeSID). V současné době se občanská společnost v Srbsku postupně sílí a stabilizuje se (FH, 2010b; Marković, 2009; Pesek a Nikolajevic, 2010; Sovák, 2007). Volby v Srbsku jsou v posledních letech hodnoceny jako svobodné a demokratické. Během posledních 10 let byla provedena řada reforem volebního systému, ale stále volební systém zaostává za západoevropskými standardy, např. existuje zastaralý registrační systém, financování politických stran, Srbsko je jedním volebním obvodem a voliči nemají žádný vliv na výběr jednotlivých poslanců, protože poslance určují jejich strany, zatímco voliči volí pouze stranu, ne jednotlivé kandidáty (National Democratic Institute; FH, 2010b; Pesek a Nikolajevic, 2010).

Komparace V obou zemích se ve sledovaném období výrazně zlepšila úroveň demokracie. Prvním srovnávacím indexem je Freedom in the World, který hodnotí politická a občanská práva. Ten znázorňuje významný posun v těchto státech. V roce 2000 byly hodnoceny jako částečně svobodné (Chorvatsko) a nesvobodné (Srbsko), kdežto v posledních letech jsou hodnoceny jako svobodné. Ve vysokém hodnocení se projevuje zavedení mnoha reforem, které zlepšily fungování vlády a občanské společnosti, volební systém, zvyšují práva menšin a vymahatelnost práva. Stále ale obě země nedosahují západoevropských standardů a přetrvávají problémy v oblasti financování politických stran, ve volebním systému, v začleňování národnostních menšin do společnosti, v politických tlacích na novináře a ve slabé občanské společnosti. Chorvatsko dosáhlo v hodnocení politických práv nejvyšší známky za uzavření dohod


31

hlavně se srbskou menšinou. Srbsku se zvýšilo hodnocení politických práv za stabilizaci stranického a politického systému. Tab. 2

Freedom in the World 1999

2000

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

PP

4

4

2

2

2

2

2

2

2

2

1

OP

4

4

2

2

2

2

2

2

2

2

2

PP

6

5

3

3

3

3

3

3

3

3

2

OP

6

5

3

2

2

2

2

2

2

2

2

Rok CH

SRB

Zdroj: Freedom in the World 1999 - 2010; vlastní úprava Legenda: PP – politická práva; OP – občanská práva; CH – Chorvatsko; SRB – Srbsko; 1 (největší svoboda); 7 (nejmenší svoboda)

Subindex demokracie dokazuje, že obě země udělaly ve sledovaném období významný pokrok v úrovni demokracie. Podle Kaufmanna a kol. (2009, s. 33) se v Srbsku v období od roku 1998 do roku 2008 nejvíce zlepšila demokracie ze všech zemí světa. Tuñmanův režim byl mnohem demokratičtější než Miloševičův a dodnes je v Chorvatsku vyšší úroveň demokracie než v Srbsku. Hlavní reformy ke zlepšení demokracie v Chorvatsku proběhly na začátku 21. století za Raćanovi a Sanderovi vlády, zatímco v Srbsku byl stav mnohem horší, hlavní změny provedla Djindićova vláda, ale po volbách roku 2003 nastala vládní nestabilita, která snížila rychlost prováděných reforem. V Chorvatsku se úroveň demokracie v posledních letech drží na stejné úrovni, zatímco v Srbsku dochází ke stálému zlepšování a postupnému dohánění úrovně Chorvatska. Obecně je ve všech sledovaných faktorech demokracie vyšší v Chorvatsku, kromě svobody tisku. Ve srovnání se zeměmi v Regionu je úroveň demokracie stále nižší v obou zemích, zatímco ve srovnání se zeměmi Balkánu, je Chorvatsko od roku 2000 lépe hodnoceno a Srbsko od roku 2007. Vyšší úroveň demokracie v Chorvatsku než v ostatních zemích západního Balkánu je jedním z faktorů, proč se Chorvatsko stane prvním členem EU z těchto zemí.

32


Tab. 3

GM1 - Demokracie

Rok

1998

2000

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Chorv.

-0,31

0,41

0,53

0,69

0,71

0,46

0,46

0,48

0,51

0,55

0,44

Srbsko

-1,16

-0,88

-0,16

-0,03

-0,10

-0,17

0,18

0,28

0,28

0,29

0,29

Region5

0,33

0,42

0,46

0,50

0,50

0,48

0,51

0,55

0,53

0,55

0,52

Balkán6

-0,23

-0,05

-0,01

0,09

0,08

0,11

0,19

0,24

0,22

0,24

0,20

Zdroj: World Bank Group, 2011; vlastní úprava Legenda: -2,5 (nejhorší úroveň); +2,5 (nejlepší úroveň)

5.2 GM2 – Politická stabilita Druhý subindex sleduje možnosti a příčiny vzniku destabilizace dané země, násilí v ní a svržení vlády násilnými prostředky. Tato kapitola se zaměřuje na stabilitu vlády, vnitřní a vnější konflikty a na míru etnického a náboženského napětí v obou zemích.

Chorvatsko Po vítězství opozice roku 2000 vznikla koaliční vláda šesti stran vedená Ivicou Raćanem. Tato koalice byla názorově velmi rozdílná, a i přes reformní charakter nenaplnila očekávání voličů, a po předčasných volbách 2003 byla nahrazena menšinou vládou Ivo Sanadra (HDZ), která vládla po celé volební období. Ve volbách 2007 opět zvítězila HDZ v čele s Ivem Sanadrem a vytvořila vládu s několika menšími stranami. Po náhlém odstoupení Sanadra se stala chorvatskou premiérkou Jadranka Kosorová. Vlády v Chorvatsku jsou od roku 2003 stabilní, což je rovněž způsobeno tím, že v parlamentu je pouze jedna strana, která nemá koaliční potenciál – extrémistická HSP, a tím že má malý vliv (5, 8 a 1

Podle GM region Východní Evropa a Baltské země (Albánie, Baltské země, Bulharsko, Česká republika, Kosovo, Maďarsko, Polsko, Slovensko, svazové republiky bývalé Jugoslávie, Rumunsko a Turecko); aritmetický průměr. 5

Albánie, Bulharsko, Kosovo, svazové republiky bývalé Jugoslávie (bez Slovinska) a Rumunsko.

6


33

mandát), nemá ani vyděračský potenciál (Hloušek, 2008; Interparlamentary Union; Rychlík a Perenćević, 2007). Etnické a náboženské napětí se po roce 2000 výrazně snížilo. Vláda postupně umožňuje návrat srbských a romských uprchlíkům, zvyšuje úsilí o jejich integraci do společnosti, legislativou bojuje proti diskriminaci těchto etnik, zahájením procesů s válečnými zločinci a postupným zvyšování životní úrovně obyvatelstva omezuje možnost vzniku nového etnického násilí. Stále přetrvávají problémy s navrácením majetku, který byl zabaven nekatolickým církvím (FH, 2010a). Ke zlepšení mezietnického soužití přispělo opadnutí nacionalistických nálad z 90. let a marginální postavení extremistických uskupení a stran (Chorvatská čistá strana práva – HČSP, Pouze Chorvatsko – Hnutí pro Chorvatsko a Chorvatská strana práva 1861)(Sovák, 2008). Snížením počtu srbského obyvatelstva na začátku 90. let, zajištěním samosprávy a integrací Istrie a bývalé Krajiny neexistuje dnes v Chorvatsku žádné hnutí usilující o odtržení od chorvatského státu. Významné menšinové a regionální strany (Nezávislá demokratická srbská strana – SDSS, Chorvatská demokratická aliance Slavonie a Baranje – HDSSB a Istrijské demokratické shromáždění – IDS; BIRNa) usilují o začlenění do EU a o decentralizaci současného Chorvatska. Po skončení Tuñmanova režimu začalo Chorvatsko zlepšovat vztahy se svými sousedy. Po vyhlášení nezávislosti mělo Chorvatsko mezinárodně uznanou hranici pouze s Maďarskem. Nejdříve byla stanovena hranice s Bosnou a Hercegovinou a následně s Černou Horou v oblasti poloostrova Prevlaka. Naopak hranice se Srbskem na Dunaji a námořní hranice v Piranském zálivu se Slovinskem jsou předmětem sporu dodnes a byly důvodem, proč Slovinsko blokovalo vstup Chorvatska do EU. Zahraniční bezpečnost se zvýšila vstupem do NATO 1. dubna 2009. V současné době má Chorvatsko standardní vztahy se všemi sousedy a žádné bezpečnostní riziko nehrozí, kromě teroristických útoků nebo případného rozpadnutí Bosny a Hercegoviny (Blahušiak, 2005).

Srbsko Nestabilnost vlád je dlouhodobým problémem Srbska. Po ztrátě Kosova a pádu Miloševičova režimu, se pokusila Djindićova vláda zavést reformy, omezit vliv srbské oligarchie a mafie a nastoupit cestu do EU. Tuto vládu oslabovaly neshody mezi Djindićem a Koštunicou a nepopulární kroky (např. vydání Miloševiče do Haagu, zahájení privatizace). Další vývoj byl výrazně ovlivněn zavražděním Djindiće. Následné volby pak byly ovlivněny otázkou budoucnosti Kosova a hospodářskými problémy Srbska. Těchto vlivů využila

34


SRS, která pomocí nacionálně-populistického programu získala chudší venkov, malá města a srbské uprchlíky, a vyhrála volby v roce 2003 a 2007. Zároveň ale neměla koaliční potenciál, takže musely ostatní strany (DSS, SPO, G17+) s podporou SPS vytvořit menšinovou vládu V. Koštunici (Prtina, 2007; Pelikán a kol., 2005). Podobná situace nastala v roce 2007, kdy vládu vytvořila DSS a DS s několika menšími stranami, ale opět tato vláda byla nejednotná a slabá, proto se po deseti měsících rozpadla. V nových volbách vyhrál proevropský blok ZES (DS, G17+, SPO a menší regionální strany), který vytvořil vládu s SPS a několika menšími stranami. Tato vláda Mirka Cvetkoviće má sice silnější pozici, ale zároveň je tvořena 8 stranami (Inter-parlamentary Union). Kromě silného postavení extremistické SRS přispívá k vládní nestabilitě velké množství stran v parlamentu (2003 – 15 stran, 2007 - 11, 2008 – 23). Dalším faktorem jsou pragmatičtí politici Koštunica a Tadić, kteří musí lavírovat mezi snahou o integraci do EU a deklarováním nacionalistických postojů, aby omezili vliv SRS (Cabada, 2008). Během posledních 20 let existovalo v Srbsku několik mnohonárodnostních oblastí, které ohrožovaly územní celistvost státu a jeho vnitřní bezpečnost – Kosovo, oblast Sandžaku a Preševské údolí. Nejvíce mnohonárodnostní oblastí je Autonomní oblast Vojvodina, kde je situace stabilizovaná, a od pádu Miloševičova režimu zde nedochází k žádným etnickým nebo náboženským konfliktům. Celkově se situace od 90. let výrazně zlepšila, přesto stále dochází k občasnému mezietnickému napětí. Oblast Sandžaku (Novopazarský sandžak) se nachází mezi Bosnou a Hercegovinou a Kosovem a na hranicích mezi Srbskem a Černou Horou. Během Miloševičovi éry panovalo napětí mezi Srby a Bosňáky. Po Miloševičově pádu se v této oblasti mezietnické napětí uklidnilo, ale stále přetrvávají problémy s islámskými radikály, kteří provádí občasné útoky proti umírněným Bosňákům a kteří vyvolávají napětí během voleb. I když je oblast Sandžaku stále bezpečnostní hrozbou, liší se od ostatních hrozeb na Balkáně tím, že rozpory nejsou mezi etniky, ale v rámci jednoho etnika (Smejkalová, 2007). Preševské údolí leží na hranici Srbska, Kosova a Makedonie (FYROM). Žije zde přes 87 tisíc obyvatel a Albánci tvoří asi 66 % populace. V roce 2001 vznikla Osvobozenecká armáda Preševo, Medvedja a Bujanovac (UCPMB), která usilovala o připojení tohoto území ke Kosovu a která provedla několik útoků proti srbským úřadům. Její vznik má spojitost s činností albánských polovojenských jednotek v Kosovu a Makedonii na přelomu druhého


35

a třetího tisíciletí. Po několika měsících bylo uzavřeno příměří a UCPMB byla rozpuštěna. I když je situace stabilizována, stále patří oblast Preševkého údolí k největším bezpečnostním hrozbám Srbska, protože kromě občasných etnických incidentů, přetrvávají problémy v zastoupení místních Albánců ve veřejném sektoru, je zde 70% nezaměstnanost a celá oblast patří k nejméně rozvinutým oblastem Srbska. Nebezpečí se zvýšilo po vyhlášení nezávislého Kosova, protože toto vyhlášení může podporovat snahy místních Albánců o připojení ke Kosovu. Celkovou situaci by zlepšila decentralizace, odstranění diskriminace místních Albánců a zvýšení hospodářské a finanční podpory celému regiónu jižního Srbska (Huszka, 2007). Mezinárodní správa Kosova byla zřízena na základě rezoluce č. 1244 RB OSN, která stanovila vojenské jednotky OSN – KFOR a civilní správu UNMIK (mise Spojených Národů v Kosovu). Přestože bylo Kosovo spravováno mezinárodním společenstvím, tak docházelo k etnickému vyhánění nealbánkých obyvatel, převážně Srbů a Romů. V současné době žije v Kosovu asi 120 tisíc Srbů (celkově má Kosovo okolo dvou milionů obyvatel), kteří žijí v etnicky homogenní části Kosovské Mitrovice na severu Kosova při srbských hranicích, nebo v jednotlivých ghettech po celém Kosovu pod ochranou KFOR, kde jsou závislí na humanitární pomoci. Největší incident se stal v březnu 2004, kdy bylo v Kosovu zničeno přes 30 pravoslavných kostelů, zabito 28 Srbů a několik vesnic srovnáno se zemí. Kosovo vyhlásilo jednostrannou nezávislost v únoru 2008 (Girgle, 2009; Stojarová, 2007). Všechny srbské politické strany, kromě LDP, odmítají uznat samostatné Kosovo, protože v srbské kultuře a tradici je Kosovo považováno za mytické centrum srbské státnosti a srbské pravoslavné církve (Štěpánek, 2007). Od roku 2000 Srbsko výrazně zlepšilo vztahy se svými sousedy. Normální vztahy má s Maďarskem, Bulharskem, Rumunskem, Černou Horou, Bosnou a Hercegovinou, Makedonií a Chorvatskem, i když stále není přesně stanovena námořní hranice na Dunaji. Ze zahraničních států je stále největším spojencem Rusko, ale v posledních letech se Srbsko začíná zaměřovat na EU a NATO. Napjaté vztahy dlouhodobě přetrvávají s Albánií a nejvíce kritické vztahy má Srbsko s Kosovem, které neuznává a které považuje za součást svého území (Prtina, 2004).

Komparace Od roku 1998 se výrazně zlepšila politická stabilita obou zemí. Politická stabilita v Chorvatsku je vyšší než v Srbsku, což je způsobeno několika faktory. V Chorvatsku jsou stabilnější vlády,

36


extrémistické strany mají mnohem menší vliv, Chorvatsko je etnicky homogenní, má lepší vztahy se svými sousedy, zapojilo se do NATO, neexistují zde organizace usilující o odtržení části území a vláda provádí reformy k začlenění srbské menšiny do společnosti. Srbsko je méně politicky stabilní, protože v parlamentu a ve společnosti jsou stále silné extrémistické tendence, neujasněnost zahraniční orientace, postavení a začlenění uprchlíků z Chorvatska, Bosny a Hercegoviny a Kosova do společnosti, neřešení situace v Preševském údolí a dlouhodobá nemožnost vyřešení kosovské otázky. Za hlavní bezpečnostní problém Srbska je pokládána činnost islamistických radikálů v Sandžaku a činnost polovojenských teroristických albánských organizací v Kosovu, Makedonii a jižním Srbsku. Tyto organizace by mohly destabilizovat celý region. Na stabilitu oblasti bude mít rovněž vliv vývoj v Kosovu. Subindex dokazuje, že polická stabilita v Chorvatsku je na vyšší úrovni než průměrná hodnota zemí Regionu a Balkánu. Naopak stabilita Srbska je na nižší úrovni. Hodnota Balkánu okolo nuly je způsobena rozdíly mezi zeměmi, protože Chorvatsko, Bulharsko, Rumunsko a Černá Hora jsou hodnoceny jako politicky stabilnější než Bosna a Hercegovina, Srbsko, Kosovo, Albánie a Makedonie. Tab. 4

GM2 – Politická stabilita

Rok:

1998

2000

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Chorv.

-0,12

0,24

0,50

0,50

0,61

0,41

0,52

0,61

0,57

0,59

0,61

Srbsko

-2,14

-1,70

-0,59

-0,62

-0,57

-0,75

-0,56

-0,59

-0,54

-0,50

-0,41

Region

0,05

-0,01

0,34

0,34

0,19

0,21

0,29

0,31

0,36

0,31

0,23

Balkán

-0,50

-0,51

-0,16

-0,18

-0,19

-0,32

-0,12

-0,05

0,07

0,12

-0,13

Zdroj: World Bank Group, 2011; vlastní úprava Legenda: -2,5 (nejhorší úroveň); +2,5 (nejlepší úroveň);

5.3 GM3 – Výkonnost vlády Podle Kaufmanna a kol. (2010) výkonnost vlády zachycuje vnímání kvality veřejných služeb, státní správy a její závislosti na politických tlacích, vytváření a provádění politik a důvěryhodnost vlády. Hodnocení výkonnosti vlády bude zaměřeno na poskytování veřejných služeb, státní správu a e-government. Doplňující indexem bude Egovernment Development Index od Organizace spojených národů.


37

Chorvatsko První změny ve státní správě nastaly v roce 2001, kdy byl přijat zákon o státních úředních a zaměstnancích. Počet ministerstev se snížil z 20 na 16. V roce 2003 zaměstnávala státní správa asi 66 tisíc státních úředníků a zaměstnanců, zatímco v roce 2008 asi 65 tisíc. Samospráva zaměstnává okolo 11 tisíc zaměstnanců, centrálně poskytované veřejné služby asi 160 tisíc a na místní úrovni asi 19 tisíc (Koprić, 2008, s. 555). Celkově zaměstnává veřejný sektor okolo 400 tisíc lidí, tedy asi čtvrtinu pracujících a vládní výdaje tvoří okolo 48 až 50 % HDP, z toho celkové výdaje na zaměstnance tvoří 27,3 % (pro rok 2005, 25,8 % v roce 2010) všech výdajů. Větší náklady na státní zaměstnance má z balkánských zemí jen Bosna a Hercegovina. Největší vládní výdaje7 byly v roce 2007 vynaloženy na sociální věci (14,7 % HDP), ekonomické záležitosti (8,1 %), zdraví (5,9 %), vzdělávání (4,7 %) a na bytovou a společenskou infrastrukturu (4 %). Od 90. let se nejvíce změnily výdaje na armádu, které klesly z 8,1 % na 1,9 %. Oproti zemím EU 10 a EU 15 má Chorvatsko výrazně vyšší výdaje na bytovou a společenskou infrastrukturu, protože provádí rekonstrukci válkou poničených oblastí a podporuje a umožňuje návrat srbských uprchlíků (Ministarstvo Financija; World Bank, 2008, s. 59, 126). Veřejná správa je složena z centrální úrovně (ministerstva, ústřední orgány státní správy a orgány státní správy) a samosprávy – 429 opčin (do češtiny se překládají jako obce, ale spíše jsou to správní obce třetího stupně; nejnižší správní jednotka), 20 žup (okresů) a hlavní město Zábřeh (na úrovni okresu). Dále zvláštní postavení mají města nad 35 tisíc obyvatel (Koprić, 2008, s. 555). Reforma veřejné správy je jednou z podmínek vstupu do EU, proto bylo vytvořeno Ministerstvo pro veřejnou správu a Ústřední úřad pro správu. První strategie zavádění e-governmentu byly schváleny na začátku roku 2002. Sanaderova vláda schválila program eChorvatsko, který se stal jednou z priorit vlády. Jeho cílem je zavádění e-governmentu (např. e-justice, e-správa, e-vzdělávání). Plnění tohoto programu zajišťuje Ústřední úřad pro e-Chorvatsko, který spadá pod Ministerstvo pro veřejnou správu (Kliček a Vukovać, 2007; Ministarstvo Uprave).

Názvy jednotlivých vládních výdajů jsou podle Klasifikace funkcí vládních institucí (CZ-COFOG). 7

38


Srbsko Na začátku 21. století byla veřejná správa na špatné úrovni. Neujasněnost směru reformy a priorita ekonomických reforem zapříčinily, že Strategie reformy veřejné správy byla přijata až v roce 2004 a její implementace byla plánována do roku 2009, ale v tomto roce byla strategie přehodnocena a posunuta až do roku 2012. Hlavním cílem je dosažení evropského standardu, důraz je kladen na decentralizaci, depolitizaci, modernizaci, profesionalizaci, racionalizaci a fiskální decentralizaci. Změny probíhají pomalu, protože např. existuje vliv politických stran, nižší kvalita práva a právní kultury, nedostatek kapacit a slabé rozpočty na místní úrovni. Reformu zajišťuje Ministerstvo pro lidská práva a národnostní menšiny, veřejnou správu a místní samosprávu. (Džinić, 2011). Změna uspořádání státu se projevila na velikosti státní správy. Za SRJ tvořila státní správa na území Srbska asi 8 tisíc zaměstnanců, po vzniku SSČH a změně struktury okolo 27 tisíc, v roce 2008 34 tisíc. Celkově veřejný sektor zaměstnává asi 436 tisíc obyvatel. Vládní výdaje se pohybovaly od 42 do 45,5 % HDP (rok 2005 a 2010). Výdaje na zaměstnance tvořily v roce 2005 21,8 % všech výdajů, v roce 2010 23,2 %. Největší veřejné výdaje v roce 2007 byly na sociální věci (15 % HDP), zdraví (6,4 %), vzdělávání (4,2 %), ekonomické záležitosti (3,8 %) a všeobecné veřejné služby (3,2 %). Jednotlivé kategorie se od roku 2001 výrazně nezměnily (Cohen, 2010; Mena Consulting; Ministry of Finance). Systém veřejné správy na centrální úrovni se měnil v důsledku zániku SRJ a vytvoření SSČH, kdy hlavním orgánem byla Rada Ministrů (složená z 5 ministrů) a vlády obou zemí. Po vzniku samostatného Srbska se hlavním orgánem státní správy stala vláda. Samosprávu tvoří 178 opštin (do češtiny se překládají jako obce, ale spíše jsou to správní obce třetího stupně; nejnižší správní jednotka) a 6353 obcí a měst. Zvláštní postavení má 23 největších měst a hlavní město Bělehrad. Statní správu tvoří opštiny, okresy (29) a centrální úroveň (ministerstva, ústřední orgány státní správy a orgány státní správy). Rozsáhlou samosprávu mají dvě autonomní oblasti – Vojvodina a Kosovo a Metohije (oficiální označení Kosova, které ale není pod přímou správou Srbska od roku 1999)(Vlada republike Srbije). I přes první pokusy koncem devadesátých let, začala být legislativa k e-governmentu přijímaná až v letech 2004 a 2005 a hlavní dokument Strategie pro rozvoj informační společnosti byl přijat koncem roku 2006. Rozvoj e-governmentu řídí převážně Ministerstvo telekomunikací a informatiky a Národní agentura


39

informačních technologií a internetu. Ministerstvo zajišťuje legislativu, strategie rozvoje a aplikaci, zatímco Agentura provádí rozvoj a funkčnost informačního systému. Portálem je eUprava (espráva)(Babović a Jović, 2007).

Komparace Oba státy jsou členy Iniciativy pro rozvoj elektroniky v jihovýchodní Evropě (eSEE). V oblasti e-governmentu patří Chorvatsko mezi nejlepší balkánské země8. Podle United Nations (2005; 2010) bylo v roce 2004 v úrovni e-governmentu lepší Bulharsko a Rumunsko než Chorvatsko, zatímco v roce 2010 Chorvatsko tyto dvě země překonalo. Naopak v Srbsku je e-government na horší úrovni a ve srovnání s balkánskými zeměmi je Srbsko pouze před Albánií. Výrazný propad v roce 2005 je způsoben v té době nedostatečnou legislativou a nízkými prostředky na rozvoj e-governamentu v Srbsku. Tab. 5

E-government Development Index Chorvatsko

Rok: 2004 2005 2008 2010

Index 0,5227 0,5480 0,5650 0,5858

Pořadí ve světě 48 47 47 35

Srbsko Index 0,3871 0,1980 0,4828 0,4585

Pořadí ve světě 87 156 77 81

Zdroj: 2005, 2010 Global E-Government Readiness Report; vlastní úprava Legenda: 0 (nejnižší hodnota); 1 (nejvyšší hodnota); celkový počet hodnocených zemí je asi 190 (záleží na jednotlivých letech)

V době před rozpadem Jugoslávie byla státní správa méně politická než v ostatních socialistických zemích. Úroveň se zhoršila v devadesátých letech, hlavně v oblasti nízké úrovně profesionalizace pracovníků a v politizaci a centralizaci státní správy. Důležitou součástí reformy je zavádění e-governmentu. Oba státy musely přijmout v rámci reformy veřejné správy nové zákony. Hlavními právními normami jsou správní řád z roku 2009 (Chorvatsko) a 2001 (Srbsko), zákon o veřejných zakázkách (2004 a 2007), zákon o státních úřednících (2001 a 2005), zákon o předcházení střetu zájmu při výkonu veřejné funkce (2003 a 2004) a zákon o státní službě je v platnosti pouze v Chorvatsku. Cílem

8

Balkán vymezuji stejně jako u indexu GM.

40


reformy veřejné správy v obou zemích je racionalizace, depolitizace, decentralizace, profesionalizace, posílení etiky, transparentnosti a fiskální decentralizace. Provedení těchto reforem je jedním z předpokladů vstupu do EU. Chorvatsko má o pět procentních bodů vyšší veřejné výdaje v poměru k HDP než Srbsko. Zároveň se u obou zemí veřejné výdaje zvyšují. Při srovnání jednotlivých kategorií veřejných výdajů, Chorvatsko má procentuálně vyšší výdaje na vzdělávání, ekonomické záležitosti, bytovou a společenskou infrastrukturu a všeobecné veřejné služby, naopak Srbsko vyšší výdaje na sociální věci, zdraví a obranu. Oba státy mají podobný počet zaměstnanců ve veřejném sektoru, ale procentuálně k počtu populace má Chorvatsko skoro dvakrát větší počet zaměstnanců ve veřejném sektoru. Oba státy v rámci reforem připravují postupné snižování počtu těchto zaměstnanců. V hodnocení výkonnosti vlády je Chorvatsko lépe hodnoceno než Srbsko a než průměr Balkánu a Regionu. V obou zemích proběhlo zlepšení, obě země jsou lépe hodnoceny, protože provádí potřebné reformy veřejné správy, zlepšila se celková stabilita, zvyšuje se úroveň veřejný služeb a jsou dosahovány pokroky v egovernmentu. Tab. 6

GM3 – Výkonnost vlády

Rok:

1998

2000

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Chorv.

0,06

0,31

0,37

0,42

0,51

0,53

0,59

0,47

0,58

0,60

0,62

Srbsko

-0,85

-0,85

-0,55

-0,58

-0,12

-0,30

-0,17

-0,22

-0,19

-0,11

-0,11

Region

0,01

0,06

0,22

0,29

0,39

0,34

0,32

0,25

0,31

0,33

0,33

Balkán

-0,58

-0,50

-0,32

-0,28

-0,07

-0,12

-0,15

-0,20

-0,15

-0,13

-0,15

Zdroj: World Bank Group, 2011; vlastní úprava Legenda: -2,5 (nejhorší úroveň); +2,5 (nejlepší úroveň);


41

5.4 GM4 – Regulační kvalita Regulační kvalita zachycuje schopnost vlády vytvářet a provádět politiky a regulace, které umožňují podporu a rozvoj soukromého sektoru. Subindex nezachycuje míru regulace, ale kvalitu regulačních opatření. Tato kapitola bude zaměřena na regulaci pracovního trhu a regulaci zahájení podnikání.

Chorvatsko Velikost pracovního trhu je asi 1,7 milionů osob. Mezi lety 2000 až 2008 klesla oficiální míra nezaměstnanosti z 22 % na 13 %, v důsledku současné hospodářské krize se zvýšila na 17 % (rok 2010). Hlavní reforma pracovního trhu proběhla v roce 2003, kdy byl po dvou letech jednání přijat nový zákoník práce, který nahradil zákoník práce z roku 1995. Pracovní týden má maximálně 40 hodin, s přesčasy 52 hodin. Minimální délka dovolené je 18 dnů. Minimální mzda není přímo stanovena, ale v důsledku kolektivního vyjednávání se pohybuje okolo 33 % průměrné hrubé mzdy (2 300 HRK (asi 7 350 Kč) v roce 2006, 2 500 HRK (8 000 Kč) v roce 2010). Průměrná hrubá mzda se zvýšila z 6 839 HRK (asi 21 800 Kč) v roce 2006 na 7 679 HRK (asi 24 500 Kč)9 v roce 2010. Hlavními prameny pracovního práva jsou zákoník práce, zákon o zaměstnanosti (1996), zákon o sociální péči (1997), zákon o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání osob s postižením (2002), zákon o postavení cizinců (2007) a zákon o zprostředkování zaměstnání a pojištění v nezaměstnanosti (2008). Regulaci pracovního trhu zajišťuje Ministerstvo hospodářství, práce a podnikání (Ministarstva Financija; Trade and Investment Promotion Podle Agency). World Bank (2011, s. 21 – 24) je chorvatský pracovní trh rigidní, což je způsobeno centrálním postavením odborů, kolektivními smlouvami a pracovním právem, které upřednostňuje zaměstnance. Je registrováno asi 600 odborových organizací, které sdružují okolo 45 % zaměstnanců, a kolektivní smlouvy pokrývají 50 až 60 % pracovního trhu. Kolektivní smlouvy např. nelze vypovědět bez souhlasu ostatních stran nebo starou dohodu lze zrušit pouze uzavřením nové dohody. Vláda se pokusila modernizovat právní úpravu kolektivních smluv, ale zatím neúspěšně. Založení nové obchodní společnosti je upraveno zákonem o obchodních společnostech (z roku 2000) a zákonem o soudní

9

Kurz: 1 HRK = 3,2 Kč.

42


evidenci (1995). Na podporu zjednodušení založení nové obchodní společnosti vznikl v Chorvatsku server Hitro.hr, který má usnadnit komunikaci mezi občany, obchodními společnostmi a státní správou (EC, 2009a). Podle EC (2009b, s. 4;) se snížil počet potřebných dnů na založení obchodní společnosti v Chorvatsku ze 49 na 40 dnů (rok 2004 a 2009), zatímco podle World Bank Group (2012a), která používá jinou metodiku, se snížil počet dnů ve stejném období z 29 na 22. Dalšími zákony, které upravují podnikaní, jsou živnostenský zákon (2008), zákon o státní inspekci (2008), zákon o ochraně spotřebitele (2007), zákon o účetnictví (2005), zákon o auditu (2005), daňové zákony, obchodní zákon (2008) a zákon o vlastnických a jiných věcných právech (1996). Na dodržování hospodářské soutěže dohlíží Agentura pro ochranu hospodářské soutěže, která je vymezena dvěma zákony – zákon o ochraně hospodářské soutěže (2003) a zákon o státní podpoře (2005). Podnikání kontroluje Ministerstvo hospodářství, práce a podnikání a Státní inspekce (Val Savjetovanej). Regulační reforma byla zahájena přijetím novely k jednacímu řádu vlády a k jednacímu řádu chorvatského parlamentu v roce 2005. Tato novela zavedla metodu RIA (Hodnocení kvality regulace)10. Reforma pokračovala zahájením projektu HitroRez („rychlý řez“), jehož cílem je snížení množství nepotřebných regulací pro podnikání o 40 %. Speciální jednotka pro HitroRez doporučila zrušení 425 regulací a zjednodušení další 374. Celkově to tvoří 55 % všech regulací pro podnikání (Antoljak, 2008; Vedran a kol., 2007).

Srbsko Velikost srbského pracovního trhu se ve sledovaném období snížila z 3,5 na 3,2 milionů osob. Mezi lety 2000 až 2005 se zvyšovala nezaměstnanost z 12 na 20 %, nejvyšší byla v roce 2006 skoro 21 %. Poté postupně klesala na 13 % (2008), ale v roce 2010 v důsledku současné krize se zvýšila k 20 %. Minimální mzda je stanovena zákoníkem práce, v roce 2000 byla 18 RSD za hodinu, v roce 2010 95 RDS za hodinu. V roce 2011 je minimální hrubá mzda 24 067 RSD (asi 5 500 Kč). Průměrná měsíční hrubá mzda byla 13 260 RSD (asi 3 050 Kč; 2002), 31 745 RSD (asi 7 300 Kč;

Metoda, která hodnotí pravděpodobný vliv nových regulací nebo regulačních změn (Office for Regulatory reform). 10


43

2007) a 47 450 RSD (asi 10 900 Kč;2010)11. Rychlý růst mezd je způsoben inflací, která se pohybovala mezi roky 2002 až 2010 od 6 do 17 % ročně (v letech 2000 a 2001 dosahovala inflace 70 až 80 %). Délka pracovního týdne je 40 hodin, s přesčasy maximálně 48 hodin. Reforma pracovního trhu je obsažena v Národní strategii zaměstnanosti z roku 2005. Dohled na pracovní trh mělo Ministerstvo práce, zaměstnanosti a sociální politiky a po roce 2007 mají odpovědnost za pracovní trh Ministerstvo práce a sociální politiky a Ministerstvo zaměstnanosti a regionálního rozvoje. Hlavními právními prameny jsou zákon o zaměstnanosti a pojištění v nezaměstnanosti (2003), zákon o příspěvcích na sociální pojištění (2004), zákon o evidenci na pracovním prostoru (2005) a zákon o pracovní rehabilitaci a zaměstnání zdravotně postižených (2009)(Gligorov a kol., 2011, s. 41,42; Statistical Office of Republic of Serbia, 2009, s. 10; World Bank, 2006). Založení nové obchodní společnosti je upraveno zákonem o obchodních společnostech (2004) a zákonem o registraci podnikatelských subjektů (2004). Podle EC (2009c, s. 5) a Wold Bank Group (2012a) se snížil počet dnů k založení nové společnosti z 56 dnů (2006) na 23 dnů (2009). Dalšími zákony, které upravují podnikaní, jsou živnostenský zákon (2005), zákon o ochraně spotřebitele (2005), zákon o účetnictví a auditu (2006), daňové zákony, zákon o privatizaci (2001) a obchodní zákon (1993). Hospodářská soutěž je upravena zákonem o hospodářské soutěži (2009), který vytvořil nový dohlížecí orgán – Komisi pro ochranu hospodářské soutěže. Na oblast podnikání dohlíží Ministerstvo zemědělství, obchodu, lesnictví a vodohospodářství (Mena Consulting). Reforma regulací byla zahájena v dubnu 2003 vytvořením Rady pro regulační reformu ekonomického systému, jejímž úkolem je zlepšení podnikatelského prostředí a podpora podnikání, poskytování stanovisek k zákonům a regulacím a doporučovat změny a reformovat současné zákony. V roce 2005 byl přijat jednací řád vlády, který do srbského systému zakotvil metodu RIA. Následně byla přijata Strategie regulační reformy pro roky 2008 až 2011, jejímž cílem je vytvořit regulační systém, který napomáhá hospodářskému rozvoji a sociální prosperitě, podporuje národní konkurenceschopnost a chrání veřejný zájem, snižuje administrativní náklady na podnikání o 25 % do roku 2011 a má zlepšit mezinárodního ratingu u konceptu Doing Business od Světové Banky o 20 příček. V rámci strategie vytvořilo 100 státních orgánů, které provádí regulaci, seznam obsahující přes 5000 11

Kurz: 100 RSD = 23 Kč.

44


různých regulací, z nichž nejvíc jsou zastoupeny předpisy, zákony a vyhlášky (Joksimović, 2010).

Komparace Obě země mají dlouhodobé problémy s nezaměstnaností, která se pohybovala v letech 2000 až 2010 mezi 12 až 20 %. Problémem jsou dlouhodobě nezaměstnaní a nezaměstnaní mladí lidé, u Srbska ještě nezaměstnanost uprchlíků. Minimální a průměrná mzda je v Chorvatsku vyšší než v Srbsku. V obou zemích jsou v oblasti podnikání a pracovního trhu podobné právní předpisy a regulace. Právní předpisy a regulace podnikání a pracovního trhu byly modernizovány převážně po roce 2004. Podle World Bank Group (2012a) se od roku 2004 zlepšilo prostředí pro podnikání v obou zemích, snížil se počet procedur, dnů a nákladů potřebných pro zahájení podnikání a celkově je pokrok ve všech oblastech tohoto konceptu měření regulační kvality podnikání. V celkovém hodnocení regulační kvality je Chorvatsko mnohem lépe hodnoceno než Srbsko, zároveň lépe než oblast Balkánu a na podobné úrovni jako celý Region. U obou zemí došlo ve sledovaném období ke zlepšení, hlavně po roce 2005, kdy se začíná projevovat novelizování a zavádění nových zákonů a novel v oblasti pracovního trhu a podnikaní. Zároveň obě země začaly implementovat nové moderní přístupy k provádění regulační reformy se zaměřením na zrušení nepotřebných regulací.

Tab. 7 Rok:

GM4 – Regulační kvalita

1998

2000

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Chorv.

-0,10

-0,05

0,30

0,48

0,54

0,49

0,38

0,46

0,50

0,56

0,56

Srbsko Region

-0,84 0,36

-0,88 0,31

-0,64 0,47

-0,60 0,46

-0,44 0,58

-0,56 0,49

-0,38 0,49

-0,30 0,54

-0,25 0,59

-0,07 0,63

-0,02 0,61

Balkán

-0,26

-0,25

-0,11

-0,11

0,08

-0,05

-0,02

0,12

0,18

0,25

0,24

Zdroj: World Bank Group, 2011; vlastní úprava Legenda: -2,5 (nejhorší kvalita); +2,5 (nejlepší kvalita)


45

5.5 GM5 – Právní řád Právní řád je hodnocen podle důvěry ve společenská pravidla a podle míry jejich respektování. Tento ukazatel vyjadřuje vnímání výskytu násilné i nenásilné kriminality, účinnost a předvídatelnost soudních rozhodnutí a vynutitelnost smluv. Podle Žáka (2005, s. 23) výstavba právního řádu je jednou z nejdůležitějších institucionálních charakteristik moderních společností. Vymezení základních formálních pravidel právním řádem vytváří mantinely, ve kterých se má chování ekonomických subjektů pohybovat. Kapitola bude zaměřena na úroveň a kvalitu soudnictví a policie, protože tyto státní orgány dohlíží na dodržování a vymahatelnost práva.

Chorvatsko Soudní moc je podle článku 115 Ústavy Chorvatské republiky autonomní a nezávislá (Constitution of the Republic of Croatia). Organizace soudů a jejich fungování je zakotveno zákonem o soudnictví. Soudní soustava je tvořena soudy obecné příslušnosti (obecní – opčinové, okresní – županské a nejvyšší soud) a speciální (obchodní, správní a přestupkové ve dvojstupňové soustavě). Speciální postavení v soudním systému má Ústavní soud Chorvatské republiky. Špatná úroveň soudního systému za Tuñmanova režimu a pomalé zavádění reformy justice bylo důvodem, proč EU stanovila soudní reformu jako jeden z hlavních požadavků pro kandidaturu o členství do EU. Hlavním problémem byla politická předpojatost soudců, jako důsledek závislosti soudů na Tuñmanově režimu, dlouhé průtahy během soudního řízení a přes milion nevyřízených případů. Další problémem byla spolupráce soudního systému s ICTY. V roce 2005 v rámci novely zákona o soudnictví byla snaha o racionalizaci soudního systému, protože Chorvatsko mělo největší počet soudů a soudců na obyvatele v Evropě, ale zároveň byl systém neefektivní. Reforma soudnictví stále probíhá. Je zaměřena na racionalizaci, snižování množství soudů a nevyřešených případů, transparentnost a vzdělávání soudců. Zatímco EC (2009a) hodnotí pozitivně změny a jejich implementaci, podle FH (2010a) není výraznější pokrok ve změnách a stále existuje vliv politiků při korupčních kauzách a při proces s válečnými zločinci (NYUSOLb; Forto, 2004; FH, 2006a). Policie spadá pod Ministerstvo vnitra. Nejvyšším policejním orgánem je Policejní ředitelství, kterému je podřízeno dvacet místních policejních ředitelství, která mají stejnou územní působnost jako župy. Hlavní policejní ředitelství má devět organizačních jednotek (např. Ředitelství hranic, kriminální policie,

46


speciálních policejních jednotek a zvláštních bezpečnostních operací). Reforma policie probíhá od roku 1996. Kromě modernizace, odpovědnosti a vzdělanosti je hlavním cílem zlepšení spolupráce s občany a zvýšení důvěry u srbské menšiny. Chorvatský policejní akční plán 2004 až 2007 byl zaměřený na bezpečnost a zlepšení organizace. Hlavními faktory pro zvýšení bezpečnosti jsou protiteroristické aktivity, zabezpečení a zajištění zbraní po konfliktech z devadesátých let a geopolitické postavení Chorvatska jako spojnice organizovaného zločinu mezi střední a jihovýchodní Evropou (Antoliš, 2007; EC, 2006; EC, 2010a; Ministarstvo Unutarnjih Poslova).

Srbsko Soudní moc je podle článku 4 Ústavy Srbské republiky nezávislá (Constitution of the Republic of Serbia). Organizace soudů je upravena zákonem o organizaci soudů. Soudní soustava je tvořena soudy obecné příslušnosti („základní“ - prvoinstanční, okresní, odvolací soudy a Nejvyšší kasační soud) a speciálními (obchodní a přestupkové ve dvojstupňové soustavě a Správní soud). Speciální postavení v soudním systému má Ústavní soud. Během SRJ a SSČH byla v Srbsku soustava soudů obecné příslušnosti trojstupňová (obecní, okresní a Nejvyšší soud republiky), speciální soudy byly vojenské a ekonomické a na federální úrovni existoval Soudní dvůr Srbska a Černé Hory, který měl posuzovat, zda právní úpravy jednotlivých států nejsou v rozporu s federální ústavou (Law on Organisation of Courts; NYUSOLa). První reforma soudního systému po pádu Miloševiče proběhla v roce 2001, ale jejím jediným výsledkem bylo pouze zpolitizované jmenovávání soudců a státní zástupců. Dalším pokusem reformovat soudnictví byla Národní strategie pro soudní reformu, ale podle Rady Evropy nebyla v souladu s mezinárodními standardy. Přesto byla přijata. Následné návrhy na reformu byly prohlášeny Nejvyšším soudem za protiústavní, proto byla soudní reforma přijata až v létě 2005. Mezi roky 2005 až 2007 pracoval ústavní soud omezeně, protože v důsledku neshody mezi prezidentem Tadićem a parlamentem nebyli jmenováni noví soudci, a po odchodu předsedy ústavního soudu, měsíc před volbami v říjnu 2006, nemohl ústavní soud až do zvolení nového předsedy v prosinci 2007 fungovat. Hlavní reforma soudnictví provedená v letech 2008 a 2009 stanovila současnou organizaci soudů, snížila počet prvoinstančních soudů ze 138 na 34 a počet soudců a státních zástupců o 20 až 25 % a zavedla dva nové orgány – Nejvyšší soudní radu a Radu státních zástupců. Přes provedené reformy, stále existují problematické oblasti, např. množství nevyřízených případů, neefektivnost výkonu soudních


47

rozsudků a pomalý pokrok ve vyšetřování válečných zločinů (FH, 2006b; Marković, 2008; Pesek a Nikolajevic, 2010). Policie spadá pod Ministerstvo vnitra. Nejvyšším policejním orgánem je Policejní ředitelství, kterému je podřízeno 27 místních policejních ředitelství, která mají stejnou územní působnost jako okresy. Hlavní policejní ředitelství se skládá z 15 organizačních jednotek. V dubnu 2003 po jeden a půlleté přípravě publikovalo Ministerstvo vnitra dokument Vize, který měl vymezit dlouholetou strategii reformy policie. Tento dokument byl publikován v době zavraždění premiéra Djindiće a Koštunicova vláda tento dokument neuvadla v platnost. Dodnes žádná kompletní strategie nebyla přijata, pouze dílčí strategie (např. Strategie reformy policejního vzdělávání). V roce 2005 byl přijat dlouho očekávaný zákon o policii, jehož cílem byla profesionalizace, odpovědnost a transparentnost v organizaci policie. Přes přijímání nových zákonů a vyhlášek, stále je velké množství stížností proti překročení pravomoci veřejného činitele, úplatkářství, padělání dokumentů a policejnímu násilí (Bakić a Gajić, 2006; EC, 2010b, s. 42; OSCE). Další problém je přetrvávající napjatý vztah a malá spolupráce mezi policií a národnostními menšinami. Současně je v policejních složkách malé zastoupení příslušníků národnostních menšin. V roce 2006 mělo Srbsko 26 500 uniformovaných policistů, celkově Ministerstvo vnitra zaměstnávalo skoro 43 tisíc zaměstnanců (Stanojević, 2009).

Komparace Nezávislost a efektivnost soudnictví byla, a v některých oblastech stále je, jedním z hlavních problémů Chorvatska a Srbska. Špatný stav justice vznikl převážně během Tuñmanova a Miloševičova režimu, kdy se těmto režimům podařilo zpolitizovat rozhodování soudů. Reforma justice v obou zemích se stala základním požadavkem pro vstup do EU. V obou zemích byla reforma zaměřena na snížení počtu soudů a jejich racionalizaci a efektivnost, na vzdělávání soudců, snížení počtu nevyřešených případů z devadesátých let, zahájení nezávislých soudních procesů s válečnými zločinci a snížení vlivu politiků na korupční kauzy. Struktura policie je podobná v obou zemích, ale i přes zlepšení stále přetrvává nedůvěra mezi policií a národnostními menšinami, v Chorvatsku v menší intenzitě než v Srbsku. V Srbsku se mnohem více vyskytují problémy jako např. překročení pravomoci veřejného činitele, úplatkářství, padělání dokumentů a policejnímu násilí. Úroveň právního řádu patří společně s korupcí mezi nejhůře hodnocené subindexy v Chorvatsku a Srbsku, ale i pro Region

48


a pro Balkán. Opět stav právního řádu je po celé sledované období v Chorvatsku lepší, dokonce podle tohoto hodnocení Srbsko v roce 2010 nedosáhlo úrovně Chorvatska v roce 1998. Tab. 8

GM5 – Právní řád

Rok:

1998

2000

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Chorv.

-0,28

0,05

-0,13

-0,02

0,08

0,10

-0,05

0,04

0,08

0,15

0,19

Srbsko

-1,31

-1,28

-0,96

-0,95

-0,68

-0,92

-0,58

-0,51

-0,53

-0,43

-0,39

Region

0,03

0,02

0,08

0,03

0,14

0,11

0,09

0,14

0,20

0,26

0,27

Balkán

-0,63

-0,60

-0,53

-0,60

-0,43

-0,41

-0,46

-0,38

-0,32

-0,22

-0,22

Zdroj: World Bank Group, 2011; vlastní úprava Legenda: -2,5 (nejhorší kvalita); +2,5 (nejlepší kvalita)

5.6 GM6 – Kontrola korupce Subindex kontrola korupce zachycuje vnímání, do jaké míry je veřejná moc využívána pro soukromý užitek a propojení politických elit se soukromými zájmy. Jako doplňující ukazatel je použit Index vnímání korupce od Transparency International, který hodnotí zneužití svěřené moci pro osobní prospěch ve veřejném sektoru. Jeho metodika je popsána v kapitole 3.3.

Chorvatsko Chorvatsko zdědilo po Tuñmanově éře vysokou míru korupce (viz. Tabulka č. 9). Raćanova vláda zahájila boj proti korupci vytvořením Národního antikorupčního plánu a Akčního plánu. Zároveň vytvořila Úřad pro boj proti korupci a organizovanému zločinu (USKOK). Jak Raćanova, tak Sanaderova vláda, přijaly novely k zákonu o střetu zájmů, k zákonu o veřejných zakázkách a nový trestní zákoník (EC, 2005, s. 16, 87; Forto, 2003). Přesto v tomto období (2003 až 2006) došlo ke zhoršení stavu korupce (viz. Tabulka č. 9). Budak (2006; s. 45 – 46) ve své práci hodnotí výsledky průzkumů Transparency International z let 2003 a 2005, podle kterých se zvýšil počet lidí (z 85 % na 89%), kteří považují korupci za rozšířený fenomén. Podle těchto průzkumů, nejrozšířenější je korupce v oblasti justice, zdravotnictví, místní samosprávy a policie. Naopak nejméně ve školství a u církví. V lednu 2005 musel na nátlak veřejnosti odstoupit ministr financí M. Zuzul, který byl podezřelý z přijmutí úplatku. V letech 2005 až


49

2007 byly novelami zákona o USKOKu posíleny pravomoci, nezávislost a rozšířeny kapacity toho úřadu za účelem zvýšení jeho efektivnosti při vyšetření korupčních kauz. V roce 2007 proběhla operace „Maestro“, během které bylo za braní úplatků zatčeno několik úředníků z Chorvatského privatizačního fondu. V roce 2008 pokračovala chorvatská vláda v boji proti korupci zavedením nového trestního řádu, vytvořením nových koordinačních úřadů a vytvořením čtyř regionálních poboček USKOKu (Dorić, 2008; FH, 2006a). Přesto podle Doriće (2010, s. 4) vláda může ukázat pouze málo výsledků politické vůle k boji proti korupci. Podle EC (2007, s. 51) je vysoká míra korupce v Chorvatsku způsobena nedostatkem kvalitní správy, transparentnosti a odpovědnosti ve veřejné správě a nedostatkem etických kodexů a kodexů chování ve veřejném i soukromém sektoru. A doporučila, aby podpora integrity v rámci veřejné správy byla dále posílena a osvětové aktivity pokračovaly mezi všemi subjekty zapojenými do Národního protikorupčního programu. O dva roky později EC (2009a, s. 54) konstatovala, že korupce je stále rozšířená a že se zvýšil počet vyšetřovaných korupčních kauz, ale počet trestních stíhání je mnohem nižší. Mnohem lépe hodnotila EC (2011, s. 48) Chorvatsko v roce 2010, hlavně pro přijímání a úpravu protikorupční legislativy, např. zákon o přístupu k informacím, zákon o financování politických aktivit a volebních kampaní a zákon o střetu zájmů. Kromě toho je pozitivně hodnoceno úspěšné ukončení trestních stíhání u dvou významných chorvatských politiků – bývalý vicepremiér D. Polančec byl odsouzen na patnáct měsíců a bývalý ministr obrany B. Roncevič na čtyři roky (Centrum.cz).

Srbsko Podle Bardose (2003) během socialistické Jugoslávie a Miloševičovy éry se Srbsko stalo jedním z nejvíce zkorumpovaných států. Téměř zmizela etická pravidla a hranice mezi soukromým a veřejným sektorem, takže dokonce většina obyvatel Srbska na začátku 21. století nepovažovala např. úplatkářství, nelegální obchod, zaměstnanecké krádeže za nemorální nebo za závažné trestné činy. Boj proti korupci se stal jedním z hlavních cílů vlád po roce 2000. Srbská vláda začala spolupracovat s Transparency International a společně s NGOs založila Radu pro boj proti korupci, která ale byla v následujících letech vládou ignorována. V letech 2001 a 2002 bylo obviněno z korupce přes 1400 policistů, 42 jich bylo odsouzeno a 70 propuštěno z aktivní služby. Následující vývoj popisují FH (2006b), Marković (2007) a Pavlović (2004; 2005). Kromě korupce, za Miloševičova režimu, získal silné postavení organizovaný zločin.

50


V dubnu 2003 proběhla policejní akce „Šavle“, při které bylo zatčeno přes 11 tisíc lidí a 44 lidí obviněno z účasti na atentátu na premiéra Djindiće. V roce 2003 se dostaly na veřejnost tři korupční skandály – „Janjušević-Kolesarova“ aféra (vládní úředníci, kteří prali špinavé peníze), „cukrová aféra“ (reexport cukru do EU) a „případ Sartid“ (nevýhodný prodej železáren Sartid). Ve stejném roce byl přijat zákon o financování politických stran a o rok později zákon o střetu zájmů. Zavádění protikorupční legislativy pokračovalo i v následujícím roce přijetím nového trestního zákoníku, zákona o přístupu k informacím a zákona o veřejných zakázkách. V roce 2005 odstoupil ministr obrany P. Davinić kvůli korupci u veřejných zakázek. V dalším roce bylo kvůli korupci odvoláno několik soudců a hlavním úspěchem bylo trestní obvinění oligarchy B. Kariće a jeho 18 společníků za daňové úniky. V roce 2007 se boj proti korupci zpomalil a opět zvýšené množství zavádění nové legislativy začalo až v roce 2008, kdy vstoupil v platnost nový trestní řád, zákon o zabavení majetku pocházející z trestní činnosti a zákon o antikorupční agentuře, která zahájila svoji činnost až od ledna 2010. Podle EC (2010b, s. 12) je korupce stále vážným problémem. Srbsko by se mělo zaměřit na posílení role Antikorupční agentury, na zlepšení právních předpisů a na zvýšení úspěšnosti dokončení korupčních případů až do pravomocného odsouzení. Dále Marković (2009) spatřuje problém v nedostatečné kontrole majetkových přiznání úředníků a nedodržování zákona o přístupu k informacím.

Komparace Korupce je závažným problémem v obou zemích. Korupce je pozůstatkem socialistické Jugoslávie, válečných konfliktů v devadesátých letech a období Tuñmana a Miloševiče, za jejichž vlád se výrazně rozšířila korupce a organizovaný zločin dosahoval až na vládní úroveň. V Srbsku dosáhla korupce ještě vyšší úrovně než v Chorvatsku jako následek špatné hospodářské situace spojené s hyperinflací, vysokou nezaměstnaností, mezinárodními embargy a s rozvojem černého trhu. Podle Indexu vnímání korupce se korupce v Chorvatsku výrazně zlepšila na začátku 21. století, ale mezi lety 2003 až 2006 stagnovala, a zlepšení nastalo až v roce 2007 a od toho roku se korupce výrazněji nezlepšila. V celosvětovém srovnání se Chorvatsko pohybuje v sedmé desítce, naopak z balkánských zemí12

12

Balkán vymezuji stejně jako u indexu GM.


51

je nejlépe hodnoceno. Jak již bylo zmíněno, na konci Miloševičovy vlády patřilo Srbsko k zemím s nejvyšší korupcí (90. pořadí z 99 zemí). Podle tohoto indexu se situace v Srbsku postupně zlepšuje, ale v posledních letech nedosáhlo Srbsko výraznějších pokroků. Ve srovnání s Chorvatskem je Srbsko v roce 2010 na úrovni Chorvatsko v letech 2004 až 2006. V celosvětovém hodnocení se Srbsko pohybuje mezi osmou až desátou desítkou zemí, ve srovnání s ostatními balkánskými zeměmi je hodnoceno na úrovni Bulharska a Rumunska. Tab. 9 Rok: CH

CPI

SRB CH

Pořadí

SRB

Index vnímání korupce 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2,7

3,7

3,9

3,8

3,7

3,5

3,4

3,4

4,1

4,4

4,1

4,1

1,3

2,0

x

x

2,3

2,7

2,8

3,0

3,4

3,4

3,5

3,5

74

51

47

51

59

67

70

69

64

62

66

62

90

89

x

x

106

97

97

90

79

85

83

78

Zdroj: Transparency International, 2012; vlastní úprava; Legenda: 0 (vysoce korupční prostředí); 10 (nekorupční prostředí); CH (Chorvatsko); SRB (Srbsko); CPI (hodnota indexu); Pořadí (pořadí mezi ostatními státy, v roce 1999 99 zemí, v roce 2010 178 zemí)

Podle tohoto subindexu se zlepšila úroveň boje proti korupci v obou zemích, ale stále patří kontrola korupce mezi nejhůře hodnocené charakteristiky konceptu GM v Chorvatsku i v Srbsku. Zatímco podle Indexu vnímání korupce došlo v letech 2003 až 2006 ke zhoršení, tak podle GM6 v tomto období dosáhlo Chorvatsko nejlepší úrovně. Naopak hodnocení Srbska je u obou indexů podobné, tedy postupné zlepšování. Tab. 10 GM6 – Kontrola Korupce Rok:

1998

2000

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Chorv.

-0,72

-0,21

0,24

0,17

0,19

0,17

0,05

0,08

0,03

-0,02

0,05

Srbsko

-1,09

-1,13

-0,92

-0,48

-0,47

-0,38

-0,28

-0,35

-0,27

-0,21

-0,21

Region

-0,08

-0,11

-0,11

0,02

0,05

0,10

0,05

0,02

0,05

0,08

0,08

Balkán

-0,67

-0,57

-0,48

-0,39

-0,35

-0,26

-0,32

-0,34

-0,29

-0,27

-0,25

Zdroj: World Bank Group, 2011; vlastní úprava Legenda: -2,5 (nejhorší kvalita); +2,5 (nejlepší kvalita);

52


5.7 GM – Souhrnné zhodnocení Chorvatsko se v období mezi lety 2000 až 2010 zlepšilo v hodnocení o 0,27. Nejlépe je Chorvatsko hodnoceno v oblasti výkonnosti vlády, politické stability a úrovni demokracie. Kvalita regulace dosahuje podobných hodnot jako celkový průměr. Naopak hlavním problémem je kvalita právního řádu a v posledních letech je nejhůře Chorvatsko hodnoceno v kontrole korupce. Srbsku se mezi lety 2000 až 2010 podařilo výrazně zlepšit hodnocení o 0,98, ale stále je hodnota pod nulou. Nejlépe je Srbsko hodnoceno v úrovni demokracie a pouze v tomto jediném subindexu překročilo nulu. Výkonnost vlády, kvalita regulace a korupce mají téměř stejné hodnoty jako celkový průměr. Dlouhodobě nejhůře hodnocená je kvalita právního řádu a hlavně politická stabilita. U obou zemí ve sledovaném období se zlepšily všechny subindexy konceptu GM. Chorvatsko je po celou dobu lépe hodnoceno ve všech subindexech než Srbsko. Koncept potvrzuje, že hlavním problém obou zemí je kvalita právního řádu a korupce, i když v Srbsku má lepší hodnocení než politická stabilita. Ta je v Srbsku velkým problém, stále existují oblasti, ve kterých by mohlo v budoucnu vypuknout násilí – Kosovo, Preševské údolí a Novopazarský sandžak, a v srbské politice mají pořád silnou pozici a vliv extrémisté. Naopak Chorvatsko je pokládáno za politicky stabilní zemi, v současné době nejsou v Chorvatsku žádná nestabilní území, extrémistické strany mají malou podporu, došlo ke zlepšení a urovnání vztahů se svými sousedy, hlavně se Srbskem a Slovinskem, a proto tento subindex patří k nejlépe hodnoceným. Ve srovnání s průměrnou hodnotou ostatních zemí Regionu a Balkánu je v konceptu kvality správy Chorvatsko hodnoceno lépe, zatímco Srbsko zatím nedosahuje průměrných hodnot zemí Regionu ani Balkánu. Tab. 11 GM – Souhrnný index Rok:

1998

2000

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Chorv.

-0,25

0,13

0,30

0,37

0,44

0,36

0,33

0,36

0,38

0,41

0,41

Srbsko

-1,23

-1,12

-0,64

-0,54

-0,40

-0,51

-0,30

-0,28

-0,25

-0,17

-0,14

Region

0,12

0,11

0,19

0,24

0,27

0,26

0,27

0,29

0,33

0,36

0,34

Balkán

-0,48

-0,41

-0,33

-0,29

-0,20

-0,19

-0,17

-0,11

-0,06

0,00

-0,05

Zdroj: World Bank Group, 2011; vlastní úprava; nevážený aritmetický průměr jednotlivých subindexů Legenda: -2,5 (nejhorší kvalita); +2,5 (nejlepší kvalita);


Obr. 1

53

Celkové srovnání GM1 – GM6 v roce 2010

Zdroj: World Bank Group, 2011; vlastní úprava

V úrovni demokracie získaly obě země od Světové Banky a od FH dobré hodnocení. Poměrně dobrá úroveň demokracie v Chorvatsku je jedním z důvodů, proč Chorvatsko vstoupí jako první ze zemí západního Balkánu do EU. V Srbsku je úroveň nižší, ale mezi lety 1998 až 2008 učinilo Srbsko v hodnocení demokracie největší pokrok ze všech zemí světa. Jedinou částí v úrovni demokracie, ve které je Srbsko hodnoceno lépe než Chorvatsko, je nezávislost médií. V obou zemích je několik oblastí, které by se měly zlepšit – zvýšení nezávislosti médií, zastaralý volební systém, financování politických stran, posílení občanské společnosti a v Srbsku postavení národnostních menšin a žen. Kapitola o třetím subindexu popisujícím vnímání výkonnosti vlády je zaměřena na velikost a úroveň státní správy a na rozvoj egovernmentu. Chorvatsko má o pět procentních bodů (asi 50 % HDP) vyšší vládní výdaje než Srbsko, z toho přes 27 % jde na platy státních zaměstnanců, a veřejný sektor v Chorvatsku zaměstnává necelých 25 % všech pracujících. V Srbsku jde na platy státních zaměstnanců asi 21 % a celkově veřejný sektor zaměstnává mezi 10 až 15 % pracujících. Snižování počtu zaměstnanců ve veřejném sektoru je jedním z cílu reforem veřejné správy v těchto zemích. Ve vládních výdajích v Chorvatsku převažují výdaje na vzdělávání, ekonomické záležitosti, bytovou a společenskou infrastrukturu a všeobecné veřejné služby, zatímco v Srbsku jsou

54


hlavní výdaje na sociální věci, zdraví a obranu. V hodnocení egovernmentu je jednoznačně lepší Chorvatsko, které podle World egovernment rankingu bylo v roce 2010 na 35. místě ve světě, naopak Srbsko až 81. Ve srovnání s ostatními balkánskými zeměmi je Chorvatsko v posledních letech nejlepší, Srbsko je jen lepší než Albánie. Reforma veřejné a státní správy je jedním z předpokladů vstupu do EU. Stav veřejné správy se výrazně zhoršil za Tuñmanova a Miloševičova režimu, kdy se veřejná správa těchto zemí stala zpolitizovanou a rozmohla se v ní korupce a klientelismus. Čtvrtý ukazatel zachycující regulační kvalitu patří u obou zemí k lépe hodnoceným ukazatelům. U této kapitoly je důraz na regulaci zahájení podnikání a pracovního trhu. Velikost chorvatského pracovního trhu je okolo 1,7 milionu lidí, v Srbsku 3,2 milionu. Nezaměstnanost se v obou zemích pohybovala ve sledovaném období mezi 12 až 20 %, v důsledku současné ekonomické krize se v roce 2010 pohybovala nezaměstnanost v Srbsku okolo 21 %, v Chorvatsku asi 17 %. Pro obě země, ale i pro ostatní balkánské země, je typická vysoká rigidnost pracovního trhu. Zákony upravující pracovní trh jsou podobné. Průměrná hrubá mzda je výrazně vyšší v Chorvatsku (asi 24 500 Kč v roce 2010) než v Srbsku (asi 10 900 Kč v roce 2010). V oblasti podnikání proběhly reformy hlavně po roce 2004, díky kterým se snížil počet dnů potřebných na zahájení podnikání v Chorvatsku ze 49 na 40 dnů (podle EC, 2009b) a z 29 na 22 dnů (podle World Bank Group, 2012a) a v Srbsku z 56 na 23 dnů (EC, 2009c; World Bank Group, 2012a). Obě země v rámci snižování množství regulačních opatření zavádí speciální strategie, např. v Chorvatsku projekt HitroRez. Hodnocení kvality právního řádu je zacíleno na úroveň soudnictví a policie. Kvalita právního řádu je v Chorvatsku i Srbsku na špatné úrovni, což dokazuje i nízké hodnocení v konceptu GM. V obou zemích reforma soudnictví je zaměřena na depolitizaci soudů a zvýšení jejich efektivnosti, protože obě země měly vysoké množství soudů (Chorvatsku dokonce největší množství na počet obyvatel v Evropě) a zároveň velké množství nevyřízených žádostí. Dalším směrem reformy soudnictví bylo zahájení spolupráce s ICTY a nezávislých soudních procesů s válečnými zločinci. Reforma policie byla v obou zemích zacílena na profesionalizaci, odpovědnost, transparentnost a na zlepšení spolupráce s národnostními menšinami a jejich zastoupení v policii. Přesto dochází hlavně v Srbsku k překročování pravomoci veřejného činitele, úplatkářství, padělání dokumentů nebo k policejnímu násilí. Kontrola korupce dosahuje nejhorších výsledků v obou zemích. Obě země proti korupci bojují zaváděním a zlepšováním právních


55

předpisů a vytvářením speciálních protikorupčních orgánů. Korupce se v obou zemích rozmohla během 90. let 20. století, velký podíl na tom mají oba režimy, ale v Srbsku se rozšířila korupce mnohem víc, protože Srbsko se během 90. let zmítalo v hospodářských problémech (např. hyperinflace, černý obchod, rozbujení šedé ekonomiky). Při komparaci s ostatními balkánskými zeměmi, je opět Chorvatsko nejlepší, Srbsko je na úrovni Bulharska a Rumunska. I přes úspěchy Chorvatska v boji proti korupci i u politiků na vládní úrovni (viz. Centrum.cz nebo obvinění bývalého premiéra Sanadera), stále chybí výraznější politická vůle pro boj s korupcí. Rovněž je problémem u obou zemí velký nepoměr mezi množství vyšetřovaných případů a množstvím následných trestních případů.

Obr. 2

Vývoj GM1 – GM6

Zdroj: World Bank Group, 2011; vlastní úprava Legenda: CH(2000) – Chorvatsko, hodnota pro rok 2000; CH(2010) – Chorvatsko, hodnota pro rok 2010; SRB(2000) – Srbsko, hodnota pro rok 2000; SRB(2010) – Srbsko, hodnota pro rok 2010

56

Diskuze

6 Diskuze V následujících třech diskusních otázkách bude Chorvatsko a Srbsko srovnáno se Slovinskem, protože i přes své hospodářství na vyšší úrovni, jiný historický a institucionálně-politický vývoj mělo Slovinsko ve 20. století stejný jugoslávský institucionální základ, ale zároveň se stalo ekonomicky úspěšnou a stabilní zemí.

6.1 Vliv charakteru politického a institucionálního prostředí na konkurenceschopnost Podle Schwaba (2010, s. 18) má kvalita institucí silný vliv na konkurenceschopnost a růst. Světové ekonomické fórum hodnotí konkurenceschopnost pomocí 12 pilířů, které jsou rozděleny na 3 subindexy - základní požadavky (instituce, infrastruktura, makroekonomické prostředí, zdravotnictví a základní vzdělání), výkonnostní podpora (vyšší vzdělání a odborná příprava, efektivnost trhů, rozvoj finančního trhu, technologická připravenost a velikost trhu) a inovace a sofistikované faktory (sofistikovanost podnikání a inovace). Země jsou děleny podle fáze jejich rozvoje - ekonomika hnána výrobou, ekonomika hnána efektivitou, ekonomika hnána inovacemi a dva přechody mezi těmito fázemi. Další informace o konceptu GCI jsou popsány v kapitole 3.3. Ve fázi rozvoje je Chorvatsko dlouhodobě řazeno mezi země v přechodu mezi ekonomikou hnanou efektivitou a ekonomika hnanou inovacemi. Podle Schwaba (2010, s. 11) v roce 2010 bylo mezi tyto země řazeno např. Slovensko, Pobaltské státy, Polsko, Maďarsko, Chile nebo Taiwan. Srbsko patří dlouhodobě do ekonomik hnaných efektivitou, mezi tyto ekonomiky jsou v roce 2010 řazeny např. ostatní balkánské země, Argentina, Brazílie, Rusko, Mexiko nebo Turecko. Slovinsko dosáhlo nejvyšší fázi rozvoje společně s např. Německem, skandinávskými zeměmi, Českou republikou, Rakouskem nebo Švýcarskem. Následující hodnocení vychází ze „Zpráv o světové konkurenceschopnosti“ (Schwab, 2003; 2006; 2008; 2009; 2010; 2011). Světové ekonomické fórum v rámci hodnocení konkurenceschopnosti zjišťuje v dotazníkovém průzkumu nejvíce problematické faktory pro podnikání. Z hodnocení vyplývá, že pro obě země jsou nejproblémovějšími faktory neefektivní státní byrokracie a korupce, pro Chorvatsko přístup k financování

Diskuze

57

z veřejných zdrojů, daňová regulace a velikost daňových sazeb, kdežto pro Srbsko politická nestabilita, inflace, zločinnost a nedostatečná infrastruktura. Slovinsko má společný problém s oběma zeměmi jen u neefektivní státní byrokracie, za další problémové faktory jsou považovány daňové sazby, inflace a přístup k financování z veřejných zdrojů. Zde je opět vidět rozdíl mezi těmito zeměmi. Chorvatsko a Slovinsko jsou na vyšší úrovni, protože vnímání problémů je zaměřeno na daně a financování z veřejných zdrojů, zatímco v Srbsku je za problém vnímána hlavně špatná institucionální kvalita a z ní vycházející ekonomické problémy. V obou zemích patří instituce ke špatně hodnoceným pilířům. Celkovou nižší úroveň institucionální kvality lze ukázat na hodnocení pilíře instituce, kde z dvaceti faktorů jsou u Chorvatska považovány pouze dva za konkurenční výhody13 - nízké dodatečné náklady pro podnikání při násilí, kriminalitě a hrozbě teroristických útoků, u Srbska žádný. Nevýhody v oblasti institucí jsou u obou zemí podobné - zatížení regulacemi vlády, efektivnost správních rad, účinnost právního rámce, ochrana zájmů menšinových vlastníků, nezávislost soudů. U Slovinska jsou instituce rovněž jedním z pilířů s nejnižší hodnotou, ale dosahují výrazně vyšší úrovně než u Chorvatska a Srbska, čemuž odpovídá i větší množství výhod (pří použití kritéria pořadí do 50 dokonce většina) v tomto pilíři. K hlavním výhodám Slovinska patří ochrana duševního vlastnictví, zatížení regulacemi vlády, transparentnost při tvorbě politik, nízká úroveň organizovaného zločinu. Jediné dvě nevýhody má Slovinsko společné s Chorvatskem a Srbskem - ochrana zájmů menšinových vlastníků a efektivnost správních rad. Nejlepších výsledků v GCI dosahují všechny tři země v části základní požadavky, hlavně v pilířích zdravotnictví a základní vzdělání (u Srbska jediný pilíř, který má vyšší hodnotu než je průměr ekonomik hnaných efektivitou), nejhorších v části inovace a sofistikované faktory, především v pilířích inovace a sofistikovanost podnikání (kromě Slovinska) a v již zmíněném pilíři instituce. Slovinsko ještě dosahuje vysokého hodnocení v pilíři vyšší vzdělání a odborná příprava. Odlišnost v úrovni konkurenceschopnosti lze rovněž ukázat na pilířích, které mají nejnižší hodnotu. Kromě pilíře instituce, u Chorvatska a Slovinska je to nejnáročnější pilíř inovace, naopak u Srbska je to pilíř infrastruktura, jeden z nejzákladnějších.

13 Faktor je u Chorvatska a Srbska považován za konkurenční výhodu, pokud má v celosvětovém srovnání pořadí lepší než 50, u Slovinska pokud je lepší než celkové pořadí Slovinska.

58

Diskuze

Z ostatních faktorů jsou za konkurenční výhody u Chorvatska považovány např. kvalita silnic, železnic a dodávek elektřiny, středoškolské a vysokoškolské vzdělávání, přístup k internetu ve školách a obecně rozšíření internetu, celková daňová zátěž a obchodní cla, u Srbska např. celková daňová zátěž, čas potřebný k založení podnikání, kvalita matematického a přírodovědeckého vzdělávání, náklady na propuštění zaměstnanců a u Slovinska např. kapacita inovací, patenty, kvalita vědeckých výzkumných institucí, výdaje firem na výzkum a vývoj, terciární vzdělávaní a rozšíření Vývoj internetu. indexové hodnoty konkurenceschopnosti Chorvatska kolísá, nejnižší byla hodnota v roce 2005 a nejvyšší v roce 2006. Ve srovnání let 2003 a 2010 se zlepšilo hodnocení Chorvatska jen nepatrně, na druhou stranu, ke zhoršení došlo hlavně v období současné krize. Vývoj hodnocení u Srbska též kolísal, zlepšení Srbska je o něco lepší než u Chorvatska, ale stále Srbsko nedosahuje chorvatské úrovně. Vývoj indexu Slovinska rovněž fluktuoval a nepatrně se snížil. V komparaci s celosvětovým pořadím se Chorvatsko, Srbsko, Slovinsko a Balkán zhoršily, což se dá vysvětlit zařazováním nových států do indexu a zároveň pomalejším zvyšováním konkurenceschopnosti než ostatní země. Tab. 12 Index světové konkurenceschopnosti Rok:

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Chorvatsko

3,97

3,94

3,74

4,24

4,20

4,22

4,03

4,04

3,36

3,23

3,38

3,69

3,78

3,90

3,77

3,84

Slovinsko

4,70

4,75

4,59

4,64

4,48

4,50

4,55

4,42

Balkán14

3,52

3,67

3,45

3,84

3,83

3,92

3,91

4,02

53

61

62

51

57

61

72

77

77

89

80

87

91

85

96

96

Slovinsko

31

33

32

33

39

42

37

45

Balkán

70

71

78

78

87

82

82

79

Srbsko

GCI

Chorvatsko Srbsko

Pořadí

Zdroj: Schwab, 2003 – 2011; vlastní úprava Legenda: 1 (nejméně konkurenceschopná); 7 (nejvíce konkurenceschopná); GCI (hodnota indexu); Pořadí ve světě (v roce 2003 102 zemí, v roce 2010 139 zemí)

Na následujícím grafu je vidět, že u vybraných balkánských zemí, které jsou hodnoceny Světovým ekonomickým fórem od roku 2003, Balkán vymezen stejně, jako u konceptu GM; Albánie a Bosna a Hercegovina hodnoceny od roku 2005, Černá Hora od roku 2007, Kosovo nehodnoceno. 14

Diskuze

59

se ve sledovaném období do roku 2010 zlepšilo, jak institucionální prostředí, tak konkurenceschopnost. To dokazuje, že zlepšení institucí má vliv na zvýšení konkurenceschopnosti, protože instituce jsou předpokladem pro další vývoj, ale zároveň jsou instituce jen jednou z několika částí konkurenceschopnosti. U konceptu GCI jsou instituce zařazené do základních požadavků, tedy u celkové hodnoty GCI mají váhu 5 až 10 % u Chorvatska a 10 % u Srbska. Z balkánských zemí má Chorvatsko nejlepší institucionální prostředí a do roku 2008 bylo nejlepší i v konkurenceschopnosti, ale po tomto roce došlo ke snížení hodnocení, a proto bylo Chorvatsko předehnáno Bulharskem, Rumunskem a Tureckem. Srbsko, i přes výrazný pokrok, stále patří mezi nejhůře hodnocené balkánské země, z vybraných zemí mělo v roce 2010 nejhorší hodnocení. Slovinsko si stále drží významný náskok před ostatními vybranými zeměmi, ve sledovaném období došlo k nevýraznému poklesu institucionální kvality, i konkurenceschopnosti. Oproti ostatním balkánských zemí vykazuje Chorvatsko malou institucionální dynamiku a malé zlepšení konkurenceschopnosti.

Obr. 3

Institucionální změny a konkurenceschopnost 2003 – 2010

Zdroj: World Band Group, 2011, Schwab, 2003; 2010; vlastní úprava Legenda: GCI – Index světové konkurenceschopnosti (osa X); GM – Governance Matters (osa Y); BALKÁN – průměr balkánských zemí; BUL – Bulharsko; FYROM – Makedonie; CH – Chorvatsko; RUM – Rumunsko; SLO – Slovinsko; SRB – Srbsko; TUR – Turecko

60

Diskuze

Vliv charakteru institucionálního prostředí lze rovněž ukázat na fázi rozvoje jednotlivých ekonomik a s tím související největší výskyt konkurenčních výhod v jednotlivých pilířích. Srbsko má vysoký výskyt konkurenčních výhod pouze v pilíři zdravotnictví a základní vzdělávání, Chorvatsko navíc v pilířích infrastruktura a technologická připravenost a Slovinsko má navíc ještě pilíře vyšší vzdělání a odborná příprava, sofistikovanost podnikání a inovace. Následující dvě diskusní otázky jsou vzájemně propojené, protože určitá země je obvykle v mezinárodní izolaci, protože v této zemi nastal nějaký extremní typ politické nestability (např. válečný konflikt, občanská válka, revoluce). Kvůli specifickému vývoji v obou zemích bude vliv politické nestability zaměřen na Chorvatsko a Srbsko v 90. letech a Srbsko po roce 2000, zatímco vliv mezinárodní izolace bude sledován u obou zemí pouze v 90. letech.

6.2 Vliv politické nestability na ekonomický rozvoj Vliv politické nestability bude pozorován na vývoji hrubého domácího produktu na obyvatele a na vývoji inflace. Tyto dva ekonomické ukazatele jsou vybrány, protože oproti většině ostatních indexů a ekonomických ukazatelů zachycují i období začátku 90. let 20. století, kdy došlo k rozpadu Jugoslávie. Podle Aisena a Veiga (2011) a v jejich práci uvedených dalších ekonomů (např. A. Alessina, Jong-a-Pin, R. Perroti) má politická nestabilita vliv na nižší ekonomický rozvoj, nižší růst produktivity, snižuje investice a vede k vyšší inflaci. Hodnocení politické stability podle GM ukazuje15, že Slovinsko bylo vždy vnímáno za politicky stabilní zemi, Chorvatsko až po roce 2000 a Srbsko je stále vnímáno jako politicky nestabilní země. Tab. 13 GM2 – Srovnání politické nestability Rok:

1996

1998

2000

2002

2004

2006

2008

2010

Chorvatsko

-0,28

-0,12

0,24

0,50

0,61

0,52

0,57

0,61

Srbsko

-1,14

-2,14

-1,70

-0,59

-0,57

-0,56

-0,54

-0,41

Slovinsko

1,20

1,12

0,87

1,21

1,04

1,07

1,13

0,82

Zdroj: World Bank Group, 2011; vlastní úprava Legenda: -2,5 (nejhorší úroveň); +2,5 (nejlepší úroveň)

15

Hodnocení prováděna Světovou Bankou od roku 1996.

Diskuze

61

Následující graf ukazuje zvětšující se rozdíl v ekonomické úrovni mezi Slovinskem, Chorvatskem a Srbskem v absolutním vyjádření. Pokles HDP na obyvatele je v období válek mezi lety 1991 a 1995 a v době války v Kosovu. Zároveň je možné vidět, že ekonomický růst v době Tuñmanova a Miloševičova režimu je mnohem nižší než v období po jejich pádu. Samozřejmě je zde mnohem více faktorů, např. škody způsobené válkou, mezinárodní izolace a rozpad trhů mezi republikami a v rámci východního bloku. V roce 1990 mělo podle United Nations (2012b) Chorvatsko necelých 39 % HDP na obyvatele a Srbsko okolo 43 % oproti Slovinsku, zatímco v roce 2000 Chorvatsko asi 47 % a Srbsko pouze necelých 12 % a v roce 2010 dosahovalo Chorvatsko 60 % a Srbsko 22 %. Stejné ekonomické úrovně roku 1990 opět získalo Srbsko až v roce 2006. Zvětšování rozdílů mezi Srbskem na jedné straně a Chorvatskem a Slovinskem na druhé straně se dá znovu vysvětlit politickou nestabilitou, která je v Srbsku při průzkumech o podnikání prováděných Světovým ekonomickým fórem dlouhodobě zmiňována jako jeden z nejproblematičtějších faktorů. Je potřebné dodat, že výrazný pokles po roce 2008 není způsoben politickou nestabilitou, ale současnou ekonomickou krizí.

Obr. 4

Vývoj HDP na obyv. v letech 1990 až 2010

Zdroj: United Nations, 2012b; vlastní úprava Legenda: CH – Chorvatsko, SRB – Srbsko, SLO – Slovinsko; Hodnoty v současných $

Jedna z největších hyperinflací, která proběhla v SRJ na začátku 90. let, opět dokládá vliv extrémních typů politické nestability na ekonomický rozvoj země. Inflace během války v Chorvatsku

62

Diskuze

a Bosně a Hercegovině nabyla ohromných rozměrů hlavně v Srbsku, ale i v Chorvatsku. Podle Deleviće (1998) v důsledku války se veřejné výdaje v SRJ zvýšily ze 49 až na 70 % HDP (rok 1990 a 1993), zatímco příjmy klesly ze 46 % na 10 % HDP. Vládá SRJ reagovala tisknutím peněz, aby snížila roční deficit tvořící 50 % HDP v roce 1993. V tomto roce tvořila měsíční inflace 4667 %. Chorvatsku a Slovinsku se podařilo poměrně brzy snížit inflaci pod 10 %, kdežto Srbsko má stále problémy s inflací, která dosáhla od poloviny 90. let nejvyššího bodu v době války v Kosovu a během následného pádu Miloševičova režimu. 1992 1993 1994

Obr. 5

CH 625 1500 107,3

SRB 9327 1,65 × 1013 x 16

SLO 14,8 32,9 21

Vývoj inflace v letech 1992 až 2010

Zdroj: World Bank Group, 2012b; vlastní úprava; pro přehlednost celkového grafu jsou roky 1992 až 1994 uvedeny v tabulce Legenda: CH – Chorvatsko, SRB – Srbsko, SLO – Slovinsko; Hodnoty v %

6.3 Vliv mezinárodní izolace na konkurenceschopnost Mezinárodní izolace obou zemí je spojená převážně s 90. léty, kdy důvodem mezinárodní izolace byly válečné konflikty, Tuñmanův a Miloševičův režim a nespolupráce s ICTY. Obě země v letech 2000

16

Údaj není dostupný, protože začátkem roku 1994 došlo ke zkolabování Dináru.

Diskuze

63

a 2002 uzavřely s většinou zemí nové obchodní smlouvy a začlenily se do mezinárodních organizací (např. Světová banka, Mezinárodní měnový fond), čímž se dají tyto roky považovat za konec mezinárodní izolace. Vliv mezinárodní izolace bude hodnocen na vývoji dovozu a vývozu zboží a služeb. Ekonomické sankce jsou jedním z nástrojů mezinárodního společenství. V roce 1992 zavedlo Evropské společenství společně s OSN ekonomické sankce proti SRJ, aby přinutily Miloševiče přestat s podporou chorvatských a bosenských Srbů. Sankce byly ukončeny po podepsání Daytonských dohod v roce 1995, které ukončily občanskou válku v Bosně a Hercegovině. Na vývoji dovozu a vývozu zboží a služeb je vidět, že mezinárodní izolace má negativní vliv na konkurenceschopnost. Na začátku 90. let u všech tří zemí je pokles dovozu a vývozu, což je hlavně důsledkem válečných konfliktů a zároveň přerušením obchodní výměny mezi republikami bývalé Jugoslávie, kdy tato vzájemná výměna tvořila v 80. letech okolo 50 % vývozu a dovozu jednotlivých republik. Zatímco Slovinsko dosáhlo stejné hodnoty roku 1991 už v roce 1995, Chorvatsko a Srbsko až v roce 2003. Zároveň ve druhé polovině 90. let všechny tři země v exportu a dovozu téměř stagnovaly, což opět je spojeno s mezinárodní izolací Chorvatska a Srbska, kdežto u Slovinska se to dá vysvětlit vazbami na obě země.

Obr. 6

Dovoz zboží a služeb v letech 1991 až 2010

Zdroj: Index Mundi, 2012b; 2012d; 2012f; vlastní úprava; Data pro Srbsko dostupná od roku 1997 Legenda: CH – Chorvatsko; SRB – Srbsko; SLO – Slovinsko; Hodnoty v současných mil. $

64

Obr. 7

Diskuze

Vývoz zboží a služeb v letech 1991 až 2010

Zdroj: Index Mundi, 2012a; 2012c; 2012e; vlastní úprava; Data pro Srbsko dostupná od roku 1997 Legenda: CH – Chorvatsko; SRB – Srbsko; SLO – Slovinsko; Hodnoty v současných mil. $

Následující graf od Jefferson Institute (2003, s. 14) znázorňující vývoj Indexu průmyslové produkce Srbska (SRJ) v 90. letech dokresluje negativní vliv politické nestability a mezinárodní izolace na hospodářství dané země. Počáteční pokles indexu je způsoben stagnací hospodářského růstu Jugoslávie v roce 1989, snížením obchodní výměny mezi jednotlivými federativními republikami a neoprávněným tiskem peněz v jednotlivých republikách (Delević, 1998). Hlavní propad nastal během války v Chorvatsku a Bosně a Hercegovině v letech 1992 a 1995, a poté během války v Kosovu a následného bombardování Srbska v roce 1999. Delević (1998) uvádí, že tři měsíce po zavedení sankcí Evropského společenství klesla průmyslová produkce o 40 %. Opět je vidět mírné zlepšení v období druhé poloviny 90. let, kdy byly ukončeny mezinárodní sankce a válečné konflikty, ale stále přetrvávala mezinárodní izolace.

Diskuze

Obr. 8

65

Vývoj Indexu průmyslové produkce v SRJ v 90. letech

Zdroj: Jefferson Institute, 2003, s. 14

6.4 Působení integrace do EU na změny politického a institucionálního prostředí Základní podmínkou pro možnost ucházení o členství v EU je respektování zásad svobody, demokracie, právního státu a dodržování lidských práv a základních svobod. Konkrétní podmínky pro členství v EU stanovila tzv. „Kodaňská kriteria“, které se dělí na tři části: • politická kritéria vyžadující stabilní instituce zaručující demokracii, právní stát, lidská práva a respektování a ochranu menšin • hospodářská kritéria vyžadující fungující tržní hospodářství a také schopnost odolávat konkurenčním tlakům a tržním silám působícím v unii • schopnost převzít závazky vyplývající z členství, zejména pokud jde o dodržování cílů politické, hospodářské a měnové unie Základem politiky EU vůči zemím bývalé Jugoslávie je „Soluňská agenda pro západní Balkán“ a rámcová politika „Proces stabilizace a přidružení“ (SAP) (EC, 2012b). Na institucionální a politické prostředí je zaměřena první a třetí část „Kodaňských kritérií“. U kapitoly 5 se popis jednotlivých částí

66

Diskuze

institucionálního a politického prostředí Chorvatska a Srbska shoduje s politickými kritérii EU (demokracie, právní stát, lidská práva a ochrana menšin) a s částí kritérií ve schopnosti převzít závazky vyplývající z členství (soudnictví a základní práva, spravedlnost, svoboda a bezpečnost, sociální politika a nezaměstnanost, informační společnost a media, zadávání veřejných zakázek, podnikání a průmyslová politika)(např. EC, 2010a). Členění jednotlivých kritérií vychází u každé země z Národního plánu pro přijetí acquis (NPAA) a každoročně EC vydává Zprávu o pokroku. V integraci do EU má Chorvatsko výrazný náskok, kandidátskou zemí se stalo v roce 2004, zatímco Srbsko až 2012, a Dohodu o stabilizaci a přidružení podepsalo Chorvatsko v roce 2005, Srbsko v roce 2008. Pokud proběhne úspěšně ratifikační proces ve všech zemích EU, Chorvatsko se stane členem EU 1. července 2013. Vliv integrace do EU má jednoznačně pozitivní vliv na zlepšení politického a institucionálního prostředí. Pokud chce určitá země vstoupit do EU, musí splňovat podmínky, tedy přijímat a zavádět novou legislativu a tím je daná země donucena zlepšit své politické a institucionální prostředí. Příkladem je zahájení spolupráce obou zemí s ICTY a zahájení soudů s válečnými zločinci, zlepšení úrovně justice nebo v Chorvatsku velké množství novel upravujících oblast podnikání po roce 2004. V celkovém hodnocení GM patří 10 zemí EU mezi 20 nejlepších zemí. Zároveň jsou ke zvýšení úrovně a k reformování tohoto prostředí připraveny finanční prostředky z Nástroje předvstupní pomoci (IPA), který v roce 2007 nahradil finanční nástroje Phare a CARDS (EC, 2012a).

Závěr

67

7 Závěr Cílem práce bylo porovnat vliv charakteru politického a institucionálního prostředí na konkurenceschopnost Chorvatska a Srbska v letech 2000 až 2010. Chorvatsko a Srbsko byly ve společném státě od roku 1918. Na začátku 90. letech 20. století během rozpadu Jugoslávie se v Chorvatsku a Srbsku vytvořily prezidentské režimy, Tuñmanův a Miloševičův. Toto období je v těchto zemích spojené s hospodářskými problémy, inflací, mezinárodní izolací, vysokou mírou korupce a klientelismu, zpolitizovanou justicí a policií, politickou nestabilitou a s nízkou úrovní veřejné správy. V Chorvatsku začátkem roku 2000 a v Srbsku koncem roku 2000 po pádu obou režimů začínají hospodářské, institucionální a politické reformy, jejichž cílem bylo zlepšení domácího hospodářství a mezinárodního postavení. Zlomovým rokem pro srovnání a vývoj obou zemí je rok 2003, kdy došlo k předčasným volbám, v Chorvatsku z důvodu nespokojenosti s vládou a v Srbsku kvůli zavraždění premiéra Djindiće. Zatímco v Chorvatsku vítězné opoziční Chorvatské demokratické společenství (HDZ) pokračovalo v reformách s cílem zapojení země do evropských struktur, v Srbsku vyhrála volby extrémistická Srbská radikální strana (SRS) a začala zde doba nestabilních menšinových vlád, které jen obtížně prosazovaly potřebné reformy. Chorvatsko provedlo institucionální a demokratické změny, urovnalo vztahy se svými sousedy, zahájilo spolupráci s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii a zlepšilo postavení srbské menšiny. Všechna tato opatření přispěla k tomu, že Chorvatsko vstoupilo v dubnu 2009 do NATO a od července 2013 se stane členem EU, pokud bude dokončen ratifikační proces ve všech zemích EU. Naopak v Srbsku přetrvává politická nestabilita, která je považována za jeden z hlavních současných problémů Srbska, stále máji silnou pozici extremistická hnutí a existují nestabilní oblasti – Kosovo, Sandžak a Preševské údolí. Po volbách v roce 2008 nabralo Srbsko proevropskou orientaci a 1. března 2012 se stalo kandidátskou zemí EU. Proevropskou orientaci Srbska v posledních letech je možné vysvětlit snížením nedůvěry srbské společnosti vůči západu po jeho chování hlavně v 90. letech, oslabením vlivu Srbské radikální strany, zmírněním požadavků EU v kosovské otázce, spíše proevropskou mládeží a ekonomickou nutností evropské integrace pro srbské hospodářství.

68

Závěr

V hodnocení Governance Matters se obě země zlepšily, Srbsko mnohem výrazněji, ale stále nedosahuje úrovně Chorvatska, v hodnoceních se přiblížilo průměru balkánských zemí. Chorvatsko nevykazuje tak významný pokrok jako Srbsko, ale stále si drží nejlepší hodnocení z balkánských zemí a dosahuje úrovně zemí Regionu17. Dlouhodobě jsou obě země podle konceptu Governance Matters nejhůře hodnoceny v oblasti korupce a právního řádu, pro Srbsko stále přetrvává jako hlavní problém již zmíněná politická nestabilita. Nejlepších výsledků dosahují obě země v oblasti úrovně demokracie, ve které se Srbsko podle Kaufmanna a kol. (2009, s. 33) v letech 1998 až 2008 zlepšilo nejvíce ze všech zemí světa a tento jediný subindex je nad hodnotou 0. Jak je popsáno v kapitole 5, i přes celkové zlepšení ve všech oblastech hodnotícího konceptu Governance Matters, stále přetrvávají v obou zemích výrazné problémy, např. nezávislost médií, zastaralý volební systém, financování politických stran, poměrně slabá občanská společnost, rigidnost pracovního trhu, vyšší nezaměstnanost, efektivnost justice a policie a jejich celková depolitizace, politická vůle k vyšetřování korupční kauz a velký nepoměr mezi množstvím vyšetřovaných korupčních kauz a množstvím následných trestních případů. Dále jsou ještě specifické problémy, pro Chorvatsko např. velký počet státních zaměstnanců (25 % všech pracujících) a pro Srbsko např. postavení národnostních menšin a žen nebo úroveň e-governmentu. Instituce mají vliv na konkurenceschopnost, protože jsou předpokladem dalšího rozvoje konkurenceschopnosti. Na srovnání Chorvatska, Srbska a Slovinska je vidět, že Slovinsko je považováno za více konkurenceschopnou zemi než ostatní dvě a zároveň je slovinské instituční a politické prostředí na vyšší úrovni a v pilíři instituce má mnohem více konkurenčních výhod. Na těchto zemích lze rovněž pozorovat rozdíl ve vyspělosti, který souvisí s množstvím konkurenčních výhod v jednotlivých pilířích. Srbsko má vysoký výskyt konkurenčních výhod pouze v pilíři zdravotnictví a základní vzdělávání, Chorvatsko navíc v pilířích infrastruktura a technologická připravenost a Slovinsko má navíc ještě pilíře vyšší vzdělání a odborná příprava, sofistikovanost podnikání a inovace. Rozdíl je možné spatřit i v jiné úrovni vnímání hlavních překážek pro podnikání, v Chorvatsku a Slovinsku jsou to daně a přístup k financování z veřejných zdrojů, v Srbsku je to institucionální kvalita a z ní vycházejí ekonomické problémy.

17 Podle Governance Matters region Východní Evropa a Baltské země (Albánie, Baltské země, Bulharsko, Česká republika, Kosovo, Maďarsko, Polsko, Slovensko, svazové republiky bývalé Jugoslávie, Rumunsko a Turecko).

Závěr

69

V diskusní části se na příkladu Chorvatska a Srbsko potvrdilo, že politická nestabilita a mezinárodní izolace má negativní vliv na konkurenceschopnost a ekonomický rozvoj. Naopak integrace do evropských struktur působí kladně na zlepšení institucionálního a politického prostředí, protože dané státy musí přijímat novou legislativu, která vychází od západoevropských a skandinávských zemí, které většinou patří v konceptech Governace Matters a Global Competitiveness Index k nejlépe hodnoceným.

70

Literatura

8 Literatura ACEMOGLU, Daron, S. JOHNSON, J. ROBINSON, 2004. Institution as the Fundamental Cause of Long-Run Growth. Cambridge: NBER, Working Paper 10481. Dostupné z: http://www.nber.org/papers/ w10481 AISEN Ari a Francisco J. VEIGA, 2011. How Does Political Instability Affect Economic Growth?. IMF Working Paper. International Monatery Found. ISBN: 978-14-55211-90-6. Dostupné také z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2011/wp1112.pdf ANTOLJAK, Vedran, 2008. Regulatory Reform in EU accession countries: Developing Regulatory Impact Assessment system – Croatian case. Zábřeh: Sense Consulting Ltd. Dostupné také z: http://www.senseconsulting.eu/en/grabfile.php?id=50 ANTOLIŠ, Krunoslav, 2007. Reform Processes in the Police – the Case of Croatia. In: EBNÖTHER, A. H., E. M. FELBERBAUER a M. STANIČIĆ, 2007. Security Sector Reform in South East Europe - from a Necessary Remedy to a Global Concept. Vídeň, Ženeva: National Defence Academy and Bureau for Security Policy at the Austrian Ministry of Defence. ISBN: 978-3-902456-62-5. Dostupné také z: http://www.isn.ethz.ch/isn/Digital-Library/Publications/Detail/ ?ots591=0c54e3b3-1e9c-be1e-2c24a6a8c7060233&lng=en&id=31203 BABOVIĆ, Zoran a Darko JOVIĆ, 2007. Survey of eGovernment Services in Serbia. Informatiaca. roč. 31, č. 3. ISSN: 0350-5596. Dostupné také z: http://www.informatica.si/pdf/31-4/04_babovicsurvey%20of%20egovernment.pdf BAKIC, Banka a Novak, GAJIC, 2006. Policy Reform in Serbia: Five Year Later. Swindon: Defence Academy of the United Kingdom. ISBN: 1905058-66-7. Dostupné také z: http://www.ssrnetwork.net/ uploaded_files/4187.pdf BARDOS, G. N., 2003. Nation in Transit 2003: Serbia and Montenegro. Washington: Freedom House. Dostupné také z: http://www.unhcr.org/refworld/docid/473aff2a50.html BENEŠ, Michal, 2006. Konkurenceschopnost a konkurenční výhoda. Brno: Centrum výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky. WORKING PAPER č. 5/2006. ISSN: 1801-4496. Dostupné také z: http://is.muni.cz/do/econ/soubory/oddeleni/centrum/papers/wp 2006-05.pdf

Literatura

71

BIRNa. Key Political Parties in Croatia. Balkaninsight.com [online]. [cit. 2012-02-17]. Dostupné z: http://www.balkaninsight.com/ en/article/who-is-who-political-parties-in-croatia BIRNb. Key Political Parties in Serbia. Balkaninsight.com [online]. [cit. 2012-02-16]. Dostupné z: http://www.balkaninsight.com/en/ article/who-is-who-political-parties-in-serbia BLAHUŠIAK, Igor, 2005. Zahraničná a bezpečnostná politika Chorvátska. In: STÝSKALOVÁ Věra a Hubert SMEKAL, 2005. Zahraniční a bezpečnostní politika Slovinska, Chorvatska a Rumunska a vývoj bezpečnostní situace v Bosně a Hercegovině. Brno: Masarykova univerzita v Brně. ISBN 978-80-210-3873-X BUDAK, Jelena, 2006. Corruption in Croatia: Perceptions Rise, Problems Remain. Economic Trends and Economic Policy. č. 106/2006. ISSN: 1330-187X. Dostupné také z: http://hrcak.srce.hr/file/ 17907 CABADA, Ladislav, 2008. Srbsko: K demokracii bez vyrovnání s minulostí?. In: CABADA, Ladislav et. al. Nové demokracie střední a východní Evropy: komparace politických systémů. Praha: Oeconomica. ISBN 978-80-245-1388-1 CENTRUM.CZ. Chorvatský exministr obrany dostal 4 roky za korupci. Aktuálne.centrum.cz [online]. [cit. 2012-03-18]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=68 4840 CIERCO, T. M, 2011. Human Rights promotion in Serbia: a difficult task for the European Union. In: Revista Brasileira de Política Internacional. roč. 54, č.1. ISSN: SSN 0034-7329. Dostupné také z: http://www.scielo.br/pdf/rbpi/v54n1/v54n1a09.pdf COHEN, Lenard, 2010. Administrative Development in „Low-Intensity Democracies: Governance, Rule-of-Law and Corruption in the Western Balkans. Vancouver: Simon Fraser University. Simons Papers in Security and Development. č. 5/2010. ISSN 1922-5725. Dostupné také z: http://www.sfu.ca/content/dam/sfu/internationalstudies/ documents/swp/WP5.pdf CONSTITUTION OF THE REPUBLIC OF CROATIA (consolidated text). [online]. [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://www.sabor.hr/fgs.axd?id=17074 CONSTITUTION OF THE REPUBLIC OF SERBIA. [online]. [cit. 2012-0313]. Dostupné z: http://www.parlament.rs/upload/documents/ Constitution_%20of_Serbia_pdf.pdf DAVIS Lance a Douglass NORTH, 2008. Institutional Change and American Economic Growth. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-08637-0

72

Literatura

DELEVIĆ, Milica, 1998. Economic Sanctions as a Foreign Policy Tool: Case of Yugoslavia. International Journal of Peace Studies. roč. 3, č. 1. ISSN: 1085-7494. Dostupné také z: http://www.gmu.edu/ programs/icar/ijps/vol3_1/Delvic.htm DORIĆ, Petar, 2008. Nations in Transit 2008: Croatia. Washington: Freedom House. Dostupné také z: http://www.unhcr.org/refworld/ docid/4865cf5a27.html DORIĆ, Petar, 2010. Nations in Transit 2010: Croatia. Washington: Freedom House. Dostupné také z: http://www.unhcr.org/refworld/ docid/4d53f02117.html DŽINIĆ, Jasmina, 2011. Public Administration Reform in Serbia. Croatian and Comparative Public Administration. roč. 11, č. 4. Dostupné z: http://bib.irb.hr/datoteka/554315.009-Dzinic.pdf ECONOMIST INTELLIGENCE UNIT, 2010. Democracy Index 2010: Democracy in retreat. The Economist Intelligence Unit Limited. Dostupné také z: http://graphics.eiu.com/PDF/ Democracy_Index_2010_web.pdf EUROPEAN COMMISSION, 2001. TheWhite Paper of European Governance. Brussel: Commission of the European Communities. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/site/en/com/2001/ com2001_0428en01.pdf EUROPEAN COMMISSION, 2005. Croatia 2005 Progress Report. Brussel: Commission of the European Communities. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enlargement/archives/pdf/key_documents/20 05/package/sec_1424_final_progress_report_hr_en.pdf EUROPEAN COMMISSION, 2006. Croatia 2006 Progress Report. Brussel: Commission of the European Communities. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/key_documents/2006/nov/ hr_sec_1385_en.pdf EUROPEAN COMMISSION, 2007. Croatia 2007 Progress Report. Brussel: Commission of the European Communities. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/key_documents/2007/nov/c roatia_progress_reports_en.pdf EUROPEAN COMMISSION, 2009a. Croatia 2009 Progress Report. Brussel: Commission of the European Communities. Dostupné z: http://www.abhaber.com/hr.pdf EUROPEAN COMMISSION, 2009b. SBA Fact Sheet: Croatia 2009. Brussel: Commission of the European Communities. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sme/facts-figuresanalysis/performance-review/pdf/final/ sba_fact_sheet_croatia_en.pdf

Literatura

73

EUROPEAN COMMISSION, 2009c. SBA Fact Sheet: Serbia 2009. Brussel: Commission of the European Communities. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sme/facts-figuresanalysis/performance-review/pdf/final/ sba_fact_sheet_serbia_en.pdf EUROPEAN COMMISSION, 2010a. Croatia 2010 Progress Report. Brussel: Commission of the European Communities. Dostupné z: http://www.eu-pregovori.hr/files/izvijesce/Croatia_2010_Progress_ Report.pdf EUROPEAN COMMISSION, 2010b. Serbia 2010 Progress Report. Brussel: Commission of the European Communities. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/key_documents/2010/pack age/sr_rapport_2010_en.pdf EUROPEAN COMMISSION, 2011. Croatia 2011 Progress Report. Brussel: Commission of the European Communities. Dostupné z: http://www.mvep.hr/custompages/static/hrv/files/111014izvjesceek.pdf EUROPEAN COMMISSION, 2012a. Nástroj předvstupní pomoci. Ec.europa.eu [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enlargement/how-does-it-work/financialassistance/instrument-pre-accession_cs.htm EUROPEAN COMMISSION, 2012b. Podmínky pro rozšíření. Ec.europa.eu [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enlargement/the-policy/conditions-forenlargement/index_cs.htm FORTO, Edin, 2003. Nation in transit 2003: Croatia. Washington: Freedom House. Dostupné také z: http://www.unhcr.org/refworld/ docid/473aff23c.html FORTO, Edin, 2004. Nation in transit 2004: Croatia. Washington: Freedom House. Dostupné také z: http://www.unhcr.org/refworld/ docid/473aff1846.html FREEDOM HOUSE, 2006a. Nation in transit 2006: Croatia. Washington: Freedom House. Dostupné také z: http://www.unhcr.org/refworld/ docid/473aff32c.html FREEDOM HOUSE, 2006b. Nations in transit 2006: Serbia (Serbia and Montenegro). Washington: Freedom House. Dostupné také z: http://www.unhcr.org/refworld/docid/473aff3a50.html FREEDOM HOUSE, 2010a. Freedom in the World 2010: Croatia. Washington: Freedom House. Dostupné také z: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4c23124628.html

74

Literatura

FREEDOM HOUSE, 2010b. Freedom in the World 2010: Serbia. Washington: Freedom House. Dostupné také z: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4c1a1e9f28.html FREEDOM HOUSE, 2010c. Freedom of the Press 2010: Croatia. Washington: Freedom House. Dostupné také z: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4ca44d9918.html FREEDOM HOUSE, 2010d. Freedom of the Press 2010: Serbia. Washington: Freedom House. Dostupné také z: http://www.unhcr.org/ refworld/docid/4caf1c1b28.html FREEDOM HOUSE, 2011a. About us. Freedomhouse.org [online]. [cit. 2011-12-30]. Dostupné z: http://www.freedomhouse.org/about-us FREEDOM HOUSE, 2011b. Freedom of the Press 2011: Global Press Freedom Rankings. Washington: Freedom House. Dostupné z: http://www.freedomhouse.org/sites/default/files/ FOTP%202011%20Tables%20and%20Graphs_0.pdf FREEDOM HOUSE, 2011c. Methodology. Freedomhouse.org [online]. [cit. 2011-12-30]. Dostupné z:http://www.freedomhouse.org/ template.cfm?page=351&ana_page=379&year=2011 HLOUŠEK, Vít, 2008. Chorvatsko: Mezi pokušením autoritarismu a evropskou integrací. In: CABADA, Ladislav et. al. Nové demokracie střední a východní Evropy: komparace politických systémů. Praha: Oeconomica. ISBN 978-80-245-1388-1 GIRGLE, Patrik, 2009. Kosovo. Praha: Libri. ISBN: 978-80-7277-433-3 GLIGOROV, V., K. OGNJENOVIĆ, H. VIDOVIC, 2011. Assessment of the Labour Market in Serbia. Vídeň: The Vienna Institute for International Economics Studies. Dostupné také z: http://www.wiiw.ac.at/ modPubl/download.php?publ=RR371 HLOUŠEK Vít a Lubomír KOPEČEK, 2003. Konsolidace demokracie a hybridní režimy – slovenský a chorvatský případ [online]. Středoevropské politické studie, roč. 5, č. 4. [cit. 2012-01-10]. ISSN 12132691. Dostupný z: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=180 HLOUŠEK, Vít, 2008. Chorvatsko: Mezi pokušením autoritarismu a evropskou integrací. In: CABADA, Ladislav et. al. Nové demokracie střední a východní Evropy: komparace politických systémů. Praha: Oeconomica. ISBN 978-80-245-1388-1 HOLMAN, Robert et. al., 1999. Dějiny ekonomického myšlení. Praha: C. H. Beck. ISBN 978-80-7179-238-1 HUMAN RIGHTS WATCH, 2006. Croatia: A Decade of Disappointment: Continuing Obstacles to the Reintegration of Serb Returnees. [Human Rights Watch. Dostupné také z: http://www.unhcr.org/refworld/ docid/4517cceb4.html

Literatura

75

HUMAN RIGHTS WATCH, 2010. World Report 2010 – Croatia. Human Rights Watch. Dostupné také z: http://www.unhcr.org/refworld/ docid/4b586cf6c.html Huszka, Beata, 2007. The Presevo Valley of Southern Serbia alongside Kosovo: The Case for Decentralisation and Minority Protection. CEPS Policy Brief. č. 120. Dostupné z: http://aei.pitt.edu/ 11714/1/1428.pdf IMD BUSINESS SCHOOL, 2011. Research Methodology. Imd.org [online]. [cit. 2011-12-22]. Dostupné z: http://www.imd.org/research/centers/wcc/research_methodology. cfm INDEX MUNDI, 2012a. Croatia – Exports of goods and services (current $). Indexmundi.com [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné také z: http://www.indexmundi.com/facts/croatia/exports-of-goods-andservices INDEX MUNDI, 2012b. Croatia – Imports of goods and services (current $). Indexmundi.com [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné také z: http://www.indexmundi.com/facts/croatia/imports-of-goods-andservices INDEX MUNDI, 2012c. Serbia – Exports of goods and services (current $). Indexmundi.com [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné také z: http://www.indexmundi.com/facts/serbia/exports-of-goods-andservices INDEX MUNDI, 2012d. Serbia – Imports of goods and services (current $). Indexmundi.com [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné také z: http://www.indexmundi.com/facts/serbia/imports-of-goods-andservices INDEX MUNDI, 2012e. Slovenia – Exports of goods and services (current $). Indexmundi.com [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné také z: http://www.indexmundi.com/facts/slovenia/exports-ofgoods-and-services INDEX MUNDI, 2012f. Slovenia – Imports of goods and services (current $). Indexmundi.com [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné také z: http://www.indexmundi.com/facts/slovenia/imports-of-goods-andservices INTER-PARLIAMENTARY UNION. Serbia Narodna skupstina – Last Elections. Ipu.org [online]. [cit 2012-02-13]. Dostupné z: http://www.ipu.org/parline-e/reports/2355_E.htm JEFFERSON INSTITUTE, 2003. Competitiveness of the Serbian Economy. Bělehrad: Jefferson Institute. ISBN: 978- 86-905029-0-4. Dostupné také z: http://kms1.isn.ethz.ch/serviceengine/Files/ISN/

76

Literatura

46438/ipublicationdocument_singledocument/d7b11bc3-2eb544e9-83ab41ea4fd22f6d/en/Competitiveness+of+the+Serbia+Economy+2003_ eng.pdf JOKSIMOVIĆ, Ljubinka, 2010. The Serbian Regulatory Reform And Governance. Analele Stiintifice ale Universitatii "Alexandru Ioan Cuza" din Iasi. č. 7/2010. Dostupné také z: http://anale.feaa.uaic.ro/ anale/resurse/mec2joksimovic.pdf KAUFMANN, D., A. KRAAY a M. MASTRUZZI, 2009. Governance Matters VIII: Aggregate and Individual Governance Indicators 1996–2008. World Bank. World Bank Policy Research Working Paper No. 4978. Dostupný také z: http://ssrn.com/abstract=1424591 KAUFMANN, D., A. KRAAY a M. MASTRUZZI, 2010. The Worldwide Governance Indicators: Methodology and Analytical. Issues. World Bank. World Bank Policy Research Working Paper No. 5430. Dostupný také z: http://papers.ssrn.com/sol3/ papers.cfm?abstract_id=1682130 KLIČEK, Božidar a D. P. VUKOVAC, 2007. Information Society and eGovernment Developments in Croatia. Informatiaca. roč. 31, č. 4. ISSN: 0350-5596. Dostupné také z: http://www.informatica.si/PDF/31-4/02_KlicekInformation%20Society.pdf KOPRIĆ, Ivan, 2008. Managing Public Administration: Reform in Croatia. Hrvatska javna uprava. roč. 8, č. 3. ISSN: 1331-6443. Dostupné také z: http://www.iju.hr/HJU/HJU/preuzimanje_files/20083%2001%20Kopric.pdf KOSTELECKÝ Tomáš a Věra PATOČKOVÁ, 2006. Fungování národních, regionálních a lokálních vlád – problém měření výkonu vlád („government performance“). Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 2006, roč. 42, č. 5. ISSN 0038-0288. Dostupné také z: http://sreview.soc.cas.cz/uploads/69db2b34c0fcd691e0e917f3c66 980b72720f583_609_05kostelecky19.pdf LAW ON ORGANISATION OF COURTS. Official Gazette of the Republic of Serbia. No. 116/08. Dostupné také z: http://www.mpravde.gov.rs/images/1_Law_on_organization_of_cou rts.pdf MARKOVIĆ, Slobodan, 2007. Nation in Transit 2007: Serbia. Washington: Freedom House. Dostupné také z: http://www.unhcr.org/ refworld/docid/4756ad5bf.html MARKOVIĆ, Slobodan, 2008. Nations in transit 2008: Serbia. Washington: Freedom House. Dostupné také z: http://www.unhcr.org/ refworld/docid/4865cf5e1a.html

Literatura

77

MARKOVIĆ, Slobodan, 2009. Nations in Transit 2009: Serbia. Washington: Freedom House. Dostupné také z: http://www.unhcr.org/ refworld/docid/4a55bb43c.html MAYHEM, Susan, 2004. A Dictionary of Geography. Oxford: Oxford University Press. ISBN 978-01-98606-73-4 MENA CONSULTING. Како започети сопствени посао у Србији. Mena.rs [online]. [cit 2012-02-28]. Dostupné z: http://www.mena.rs/ kakopoceti/cir/ poreskisistemcir.html MINISTARSTVO FINANCIJA, 2011. Godišnej Izvješće Ministarstva Financije 2010. Godinu. Záhřeb: Zavod za makroekonomske analize i planiranje. ISSN 1331 – 6125. Dostupné také z: http://www.mfin.hr/adminmax/docs/ Godisnjak%202010.pdf MINISTARSTVO UNUTARNJIH POSLOVA REPUBLIKE HRVATSKE. Ravnateljstvo policije. Policija.hr [online]. [cit. 2012-03-11]. Dostupné z: http://www.policija.hr/main.aspx?id=25 MINISTARSTVO UPRAVE. Provedba programa e-Hrvatska. E-hrvatska.hr [online]. [cit 2012-02-24]. Dostupné z: http://www.ehrvatska.hr/hr/e-Hrvatska/Provedba-programa-e-Hrvatska MINISTRY OF FINANCE, 2011. Public Finance: August 2011. Bulletin. ISSN 1452-0028. Dostupné také z: http://www.mfin.gov.rs/UserFiles/File/bilten%20javne%20finansij e/bilten-engleski%20-%2084.pdf MLČOCH, Lubomír, 2005. Institucionální ekonomie. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1029-9 NATIONAL DEMOCRATIC INSTITUTE. Serbia Debates Electoral Reform as Precursor to EU Membership. Ndi.org. [online]. [cit. 2012-02-12]. Dostupné z: http://www.ndi.org/Serbia-debates-electoral-reform NEW YORK UNIVERSITY SCHOOL OF LAWa. Guide to Legal Research in the Federal Republic of Serbia and Montenegro. Nyulawglobal.org [online]. [cit. 2012-03-09]. Dostupné z: http://www.nyulawglobal.org/globalex/Serbia_Montenegro.htm#_T he_Court_Authority NEW YORK UNIVERSITY SCHOOL OF LAWb. The Croatian Legal System and Legal Research. Nyulawglobal.org [online]. [cit. 201203-09]. Dostupné z: http://www.nyulawglobal.org/globalex/ Croatia1.htm NORTH, D. C., 1990. Institutions, Institutional Change and Economic Performance. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN: 97805-21394-16-1 OFFICE FOR REGULATORY REFORM AND REGULATORY IMPACT ASSESMENT. What is Regulatory Impact Assessment. Ria.gov.rs

78

Literatura

[online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné z: http://www.ria.gov.rs/eng/ria OSCE. Serbia General Information. Osce.org [online]. [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://polis.osce.org/countries/ details?item_id=46#moi-attachments OSTROM, Elinor, 1990. Governing the commons: the Evolution of Institutions for Collective Action. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN: 978-0-521-40599-7 PAVLOVIĆ, Dušan, 2004. Nation in Transit 2004 : Serbia and Montenegro. Washington: Freedom House. Dostupné také z: http://unpan1.un.org/intradoc/groups/public/documents/nispac ee/unpan016587.pdf PAVLOVIĆ, Dušan, 2005. Nation in Transit 2005 : Serbia and Montenegro. Washington: Freedom House. Dostupné také z: http://www.unhcr.org/refworld/docid/473aff11c.html PELIKÁN, Jan et. al, 2005. Dějiny Srbska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. ISBN 978-80-7106-671-0 PESEK, Sanja a Dragana NIKOLAJEVIC, 2010. Nations in Transit 2010: Serbia. Washington: Freedom House. Dostupné také z: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4d53f0260.html PINTO, Richardo, 2009. The SME and crafts sector in Croatia: key results of a large scale sample survey. Berlín: POHL CONSULTING AND ASSOCIATES. Dostupné také z: http://www.pintoconsulting.de/ eng/wp-content/uploads/2010/11/sme_working_paper_final.pdf PRTINA, Srdjan, 2004. Zahraniční a bezpečnostní politika Srbska a Černé Hory. In: STÝSTKALOVÁ, Věra a Hubert SMEKAL, 2004, eds. Zahraniční a bezpečnostní politika vybraných zemí Balkánu. Brno: Masarykova univerzita v Brně. ISBN: 978-80-210-3572-2 PRTINA, Srdjan, 2007. Politická mapa Srbska. In: ŠTĚPÁNEK, Václav, 2007, eds. Současné Srbsko: politika, kultura, Evropská unie. Brno: Nakladatelství Františka Šalé – ALBERT. ISBN: 978-80-7326-127-8 RYCHLÍK, Jan a Milan PERENĆEVIĆ, 2007. Dějiny Chorvatska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. ISBN 978-80-7106-885-3 SCHWAB, K., M. E. Porter, A. Lopez-Carlos, X. Sala-i-Martin, 2003. The Global Competitiveness Report 2003–2004. Ženeva: World Economic Forum. ISBN: 978-01-95173-60-4. SCHWAB, K., M. E. Porter, A. Lopez-Carlos, X. Sala-i-Martin, 2006. The Global Competitiveness Report 2006–2007. Ženeva: World Economic Forum. ISBN: 978-14-03996-36-7. SCHWAB Klaus a Michael E. Porter, 2008. The Global Competitiveness Report 2008–2009. Ženeva: World Economic Forum. ISBN: 978-92-

Literatura

79

95044-11-1. Dostupné také z https://members.weforum.org/pdf/ GCR08/GCR08.pdf SCHWAB Klaus, 2009. The Global Competitiveness Report 2009–2010. Ženeva: World Economic Forum. ISBN: 978-92-95044-25-8. Dostupné také z https://members.weforum.org/pdf/GCR09/ GCR20092010fullreport.pdf SCHWAB Klaus, 2010. The Global Competitiveness Report 2010–2011. Ženeva: World Economic Forum. ISBN 92-95044-87-8. Dostupné také z http://www3.weforum.org/docs/ WEF_GlobalCompetitivenessReport_2010-11.pdf SCHWAB Klaus, 2011. The Global Competitiveness Report 2011–2012. Ženeva: World Economic Forum. ISBN: 978-92-95044-74-6. Dostupné také z http://www3.weforum.org/docs/ WEF_GCR_Report_2011-12.pdf SINGER, Slavica, 2004. Small and medium-sized enterprises development: Croatia. Zábřeh: CEPOR. Dostupné také z: http://www.westernbalkans.info/htmls/save_pdf2.php?id=541 SMEJKALOVÁ, Věra, 2007. Problematika tzv. Novopazarského sandžaku. In: ŠTĚPÁNEK, Václav, 2007, eds. Současné Srbsko: politika, kultura, Evropská unie. Brno: Nakladatelství Františka Šalé – ALBERT. ISBN: 978-80-7326-127-8 SOJKA, Milan, 2010. Dějiny ekonomických teorií. Praha: Havlíček Brain Team. ISBN 978-80-87109-21-2 SOVÁK, Maroš, 2007. Pravicový extrémizmus v Srbsku. Rexter [online]. č. 2/2007 [cit. 2012-02-12]. ISSN: 1214-7737. Dostupné z: http://www.rexter.cz/pravicovy-extremizmus-vsrbsku/2007/11/01/#more-329 SOVÁK, Maroš, 2008. Ideológia extrémnej pravice v Chorvátsku a Srbsku. Středoevropské politické studie [online], roč. 5, č. 4. [cit. 2012-02-17]. ISSN 12132691. Dostupný z: http://www.cepsr.com/ clanek.php?ID=339 STANOJEVIĆ, Miloš, 2009. Police as Percived by the National Minorities. In: MARKOVIĆ, Ž., S. ðORðEVIĆ, M. STANOJEVIĆ, 2009. Collection of Papers on Police Reform in Serbia. Bělehrad: Belgrade Centre for Human Rights, Centre for Civil - Military Relations, Forum for Security and Democracy. Dostupné také z: http://www.dcaf.ch/Publications/Collection-of-Policy-Papers-onPolice-Reform-in-Serbia STATISTICAL OFFICE OF THE REPUBLIC OF SERBIA, 2009. Statistical bulletin – Labor Force Survey, 2008. Bělehrad: Statistical Office of the Republic of Serbia, 2009. ISSN 0354-3641. Dostupné také z:

80

Literatura

http://webrzs.stat.gov.rs/WebSite/repository/documents/00/00/2 6/93/ars2008.pdf STOJAROVÁ, Věra, 2007. Kosovská otázka. In: ŠTĚPÁNEK, Václav, 2007, eds. Současné Srbsko: politika, kultura, Evropská unie. Brno: Nakladatelství Františka Šalé – ALBERT. ISBN: 978-80-7326-127-8 ŠESTÁK, Miroslav et. al, 1998. Dějiny Jihoslovanských zemí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. ISBN 978-80-7106-266-9 ŠÍSTEK, František, 2007. Černá Hora. Praha: Libri. ISBN: 978-80-7277355-8 ŠTĚPÁNEK, Václav, 2007. Aktuální problémy srbské společnosti. In: ŠTĚPÁNEK, Václav, 2007, eds. Současné Srbsko: politika, kultura, Evropská unie. Brno: Nakladatelství Františka Šalé – ALBERT. ISBN: 978-80-7326-127-8 TRADE AND INVESTMENT PROMOTION AGENCY. Croatian Labour Market Monitor [online]. © 2007 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://kenny2.globalnet.hr/apiu.hr/default.aspx TRANSPARENCY INTERNATIONAL, 2010. Corruption Perceptions Index 2010: Long MethodologicalBrief. Berlín: Transparency International, Dostupné také z: http://www.transparency.org/policy_research/ surveys_indices/cpi/2010/in_detail TRANSPARENCY INTERNATIONAL, 2011. About us. Transparency.org [online]. [cit. 2011-12-21]. Dostupné z: http://www.transparency.org/about_us TRANSPARENCY INTERNATIONAL, 2012. Corruption Perceptions Index. Transparency.org [online]. [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://www.transparency.org/policy_research/surveys_indices/cpi UNITED NATIONS,2005. Global E-government Readness Report 2005: From E-government to E-inclusion. New York: Department of Economics and Social Affairs. ISBN: 978-92-1-123159-5. Dostupné také z: http://www.umic.pt/images/stories/publicacoes/UN.pdf UNITED NATIONS,2010. E-government Survey 2010: Leveraging egovernment at a time of financial and economic crisis. New York: Department of Economics and Social Affairs. ISBN: 978-92-1123183-0. Dostupné také z: http://unpan1.un.org/intradoc/groups/ public/documents/undpadm/unpan038848.pdf UNITED NATIONS, 2012a. E-government Survey 2012: E-government for the People. New York: United Nations Department of Economic and Social Affairs. ISBN: 978-92-1-123190-8. Dostupné také z: http://unpan1.un.org/intradoc/groups/public/documents/un/un pan048065.pdf

Literatura

81

UNITED NATIONS, 2012b. Per capita GDP at current prices - US dollars. Data.un.org [online]. [cit. 2012-04-14]. Dostupné také z: http://data.un.org/Data.aspx?d=SNAAMA&f=grID%3A101%3Bcurr ID%3AUSD%3BpcFlag%3A1 VAL SAVJETOVANJE. Zakon.hr [online]. [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://www.zakon.hr/ VLADA REPUBLIKE SRBIJE. Teritorijalna organizacija. Srbija.gov.rs [online] [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: http://www.srbija.gov.rs/ pages/article.php?id=45625 VEBLEN, Thorstein, 1999. Teorie zahálčivé třídy. Praha: Sociologické nakladatelství. ISBN 978-80-85850-71-0 VEDRAN, A., D, JURICIC, M. SLUNSKIJ, 2007. HITROREZ : A story on successful regulatory reform in Croatia. Zábřeh: Sense Consulting Ltd. Dostupné také z: http://www.senseconsulting.eu/en/ grabfile.php?id=52 VOIGT, Stefan, 2008. Institucionální ekonomie. Praha: Alfa. ISBN: 97880-87197-13-4 VYMĚTAL, Petr a Milan ŽÁK, 2005a. Instituce a Výkonnost. Politická ekonomie. č. 4/2005. ISSN 0032-3233. Dostupné také z: http://www.vse.cz/polek/abstrakt.php3?IDcl=522 VYMĚTAL, Petr a Milan ŽÁK, 2005b. Vývoj institucí a ekonomická výkonnost. Praha: Working Paper CES VŠEM, č. 3/2005. ISSN 1801-2728. Dostupné také z: http://www.vsem.cz/data/data/cessoubory/working-paper/gf_WPNo3.pdf VYMĚTAL, Petr, 2007. Governance: Defining the Concept. Praha: Working Papers Fakulty mezinárodních vztahů. ISSN 1802-6583. Dostupné také z: http://vz.fmv.vse.cz/wpcontent/uploads/1_2007.pdf VYMĚTAL, Petr, 2009. Vypovídací schopnost měkkých dat – index vnímání korupce. Bulletin CES VŠEM. č. 8/2009. ISSN 1801-1578. Dostupný také z: http://www.vsem.cz/data/data/ces-soubory/ bulletin/gf_Bulletin_0809.pdf WORLD BANK, 2006. Serbia: Labour Market Assessment. The World Bank Document. Dostupné z: http://siteresources.worldbank.org/ INTECAREGTOPSOCPRO/Resources/SerbiaLMAReport36576YU.pd f WORLD BANK, 2008. Hrvatska: Restrukturiranje javnih financija radi podrške rastu i poboljšanju javnih usluga. Dokument Svjetske banke. Izvješće br. 37321 – HR. Dostupné z: http://siteresources.worldbank.org/INTCROATIA/Resources/Croat ia_pfr_hr.pdf

82

Literatura

WORLD BANK, 2011. Employment Protection Legislation and Labor Market Outcomes: Theory, Evidence and Lessons for Croatia. The World Bank Document. Dostupné také z: http://siteresources.worldbank.org/INTCROATIA/Resources/Croat ia_Policy_Notes-Labor.pdf WORLD BANK GROUP, 2010. Source of Governance Data. Worldbank.org [online]. [cit. 2011-12-11]. Dostupné z: http://info.worldbank.org/governance/wgi/pdf/table1.pdf WORLD BANK GROUP, 2011. One Indicator for Selected Countries. Info.worldbank.cz [online]. [cit. 2012-02-12]. Dostupné z: http://info.worldbank.org/governance/wgi/mc_countries.asp WORLD BANK GROUP, 2012a. Historical Data Sets and Trends Data. Doingbusiness.org [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné také z: http://www.doingbusiness.org/custom-query#hReprtpreview WORLD BANK GROUP, 2012b. Indicators - Inflation, consumer prices (annual %). Worldbank.org [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://data.worldbank.org/indicator/FP.CPI.TOTL.ZG ŽÁK, Milan, 2005. Kvalita správy:hodnocení a měření. Praha: Working Paper CES VŠEM, č. 13/2005. ISSN 1801-2728. Dostupné také z: http://www.vsem.cz/data/data/ces-soubory/workingpaper/gf_WPNo13.pdf

Vývoj politického a institucionálního prostředí Chorvatska a Srbska v letech 2000 až 2010

Recommend Documents