Vy´let do Ita´lie a Chorvatska, le´to 2010 Uda´losti zaznamenal Petr Prˇı´pravy Kazˇdy´ rok si lide´ zameˇstnanı´ vybı´rajı´ dovolenou, aby si odpocˇinuli od pracovnı´ch starostı´ a unavili se naopak starostmi rodinny´mi a cestovnı´mi. Typicky by´va´ dovolena´ vybı´ra´na v le´teˇ v dobeˇ, kdy deˇti majı´ pra´zdniny a typicky se jede k morˇi. Letos tomu nebylo v nasˇ´ı rodineˇ jinak. Bratr Martin pla´noval navsˇtı´vit jezero Lago di Garda v Ita´lii, protozˇe to je surfisticky´ ra´j a on chce surfovat. My jsme se prˇidali ne snad kvu˚li teˇm surfu˚m, ale povazˇovali jsme za rozumne´, zˇe se sejdeme u vody s Brnˇa´ky. Deˇla´me to tak uzˇ le´ta a veˇtsˇinou ke spokojenosti obou stran. Vezmeme si s sebou kola a mı´sto surfu se zabavı´me na kolech. Martin dlouho neveˇdeˇl, na jak dlouho ho pustı´ z pra´ce, takzˇe pla´noval urcˇiteˇ ty´den v kempu u vody a dalsˇ´ı ty´den, pokud ho pustı´ na delsˇ´ı dobu, pla´noval lezenı´ po okolnı´ch kopcı´ch, Alpa´ch. Majka mu rˇ´ıkala, zˇe si nenı´ jista´, zda prˇi lezenı´ po kopcı´ch budou deˇti rycˇet nadsˇenı´m (cituji doslova), ale to nemeˇlo takovou va´hu, aby se pla´n meˇnil. Nakonec se uka´zalo, zˇe meˇl skutecˇneˇ volno oba dva ty´dny.
Jezero Lago di Garda Radek a Lı´da chteˇli jet k morˇi. Ja´ jsem rˇ´ıkal, zˇe kdyzˇ k morˇi, tak k cˇiste´mu morˇi. Takzˇe jsme se dohodli, zˇe spolu s Martinovou rodinou budeme jen prvnı´ ty´den u jezera a pak odjedeme do Chorvatska na ostrov Krk. Nadsˇeny´ rykot Martinovy´ch deˇtı´ tedy prˇi zdola´va´nı´ alpsky´ch cesticˇek uzˇ neuslysˇ´ıme, ale to nevadı´. Necha´me si pak o tom vypravovat. Deˇdecˇka z Ostravy jsme na rodinnou vy´pravu pozvali take´. Ovsˇem nakonec se rozhodl zu˚stat doma. Meˇl asi obavy, zˇe by mu nocova´nı´ ve stanech uzˇ tak moc nevyhovovalo, jako prˇed le´ty. A vzhledem k tomu, zˇe dlouho nebylo jasne´, zda, kdy a na jak dlouho bude mı´t Martin volno v pra´ci, nedalo se doprˇedu objedna´vat nic komfortneˇjsˇ´ıho. Lı´da nakoupila mapy a vyhledala dalsˇ´ı informace o jezeru Lago di Garda a o Chorvatske´m Krku. Deˇti meˇly za u´kol pouzˇ´ıt internet a vyhledat turisticke´ zajı´mavosti kolem jezera. Mirek sta´hl z internetu do GPSky mapu Ita´lie. Deˇti vytiskly informace o geokesˇ´ıch v okolı´ Torbole a v okolı´ Krku. Asi ty´den prˇed odjezdem prˇisˇel Martin k na´m na na´vsˇteˇvu dojednat poslednı´ detaily odjezdu. Dohodli jsme se, zˇe volne´ mı´sto v kempu najdeme azˇ na mı´steˇ a zˇe se sejdeme v meˇstecˇku Torbole (u jezera) neˇkdy v nedeˇli odpoledne. On tam bude asi kolem druhe´ hodiny. To meˇ zaskocˇilo, protozˇe vı´m, zˇe nema´ auto na letecky´ pohon. Vysveˇtlil, zˇe vyjedou brzy ra´no, mnohem drˇ´ıv, nezˇ v Brneˇ nastane rannı´ kuropeˇnı´. Martin na na´vsˇteˇveˇ take´ rˇ´ıkal, zˇe nepoveze s sebou zˇa´dne´ potraviny. Zˇe sice budeme spa´t v kempu, ale stravovat se budeme po okolnı´ch hospoda´ch. Na za´kladeˇ te´to dohody jsme zabalili jen jednu krabicˇku se solı´ a pa´r polı´vek v pytlı´ku. Take´ jsem ve sveˇtle te´to dohody rozhodl, zˇe
1
bude stacˇit jedna propanbutanova´ bombicˇka do varˇicˇe, protozˇe je skoro plna´. Uvarˇ´ıme v kempu jen neˇkolik cˇaju˚ a to bude stacˇit. Pomocı´ Google maps jsem si nechal vykreslit cestu k cı´li, vyzu˚moval vsˇechny slozˇiteˇjsˇ´ı krˇizˇovatky a udeˇlal jsem si jejich na´cˇrtky. Nic jsem neponechal na´hodeˇ. Vecˇer prˇed odjezdem jsme zabalili veˇci nejprve na zelenou matraci, pak do tasˇek a tyto tasˇky nakonec do auta. Protozˇe v kufru auta prˇeka´zˇelo Radkovo polorozebrane´ kolo, meˇli jsme co deˇlat tam vsˇechny veˇci namacˇkat. Take´ se snazˇ´ıme balit tak, aby veˇci nebyly azˇ po strˇechu, aby bylo mozˇne´ pouzˇ´ıvat i vnitrˇnı´ zpeˇtne´ zrca´tko. Prˇipojili jsme nosicˇ na kola a prˇibalili jsme na neˇj ostatnı´ trˇi kola. Auto nabalene´ a prˇipravene´ k odjezdu jsem vra´til na hlı´dane´ parkovisˇteˇ. Uka´zalo se vsˇak, zˇe v ra´mci tohoto balenı´ neprˇehledne´ho mnozˇstvı´ tasˇek dosˇlo k mensˇ´ımu za´drhelu. Jednu tasˇku, shodou okolnostı´ s my´m pra´dlem, jsme omylem do auta nezabalili a zu˚stala doma v prˇedsı´ni. To ovsˇem nenı´ takova´ trage´die, nebot’ tasˇku mu˚zˇeme dobalit zı´tra ra´no. Bude sice potrˇeba ra´no vyklopit nosicˇ na kola a v kufru veˇci zase mı´rneˇ prˇeusporˇa´dat, ale snad to neˇjak pu˚jde. Lı´da se rozhodla podle Martinova vzoru vsta´t take´ poneˇkud drˇ´ıve a narˇ´ıdila budı´k na pova´zˇliveˇ brzkou hodinu: pa´tou hodinu rannı´. Nedeˇle 25. cˇervence Ra´no jsme dobalili zbylou tasˇku a startovali auto v sedm hodin. Cestou do italske´ho Torbole jsme se vystrˇ´ıdali s Lı´dou v rˇ´ızenı´. Lı´da popojela azˇ na neˇmecko-rakouskou hranici a ja´ pak projel Brennersky´m pru˚smykem do cı´le. Za pru˚smykem ze objevila pomalu se sunoucı´ kolona, ve ktere´ jsme se dostali asi po pu˚l hodineˇ ke vstupnı´m termina´lu˚m na italskou da´lnici. Prˇi vstupu je potrˇeba na termina´lu vyzvednout da´lnicˇnı´ lı´stek a prˇi vy´stupu z da´lnice je nutno se jı´m proka´zat a na za´kladeˇ toho zaplatit prˇ´ıslusˇnou cˇa´stku. Bohuzˇel, protozˇe jsem tuto cˇinnost jesˇteˇ nikdy nedeˇlal, neodebral jsem ten lı´stek z automatu u´plneˇ odborneˇ a utrhl ho drˇ´ıv, nezˇ ˇ idicˇ, z automatu vylezl cely´. Tak jsem meˇl jen asi trˇi cˇtvrtiny lı´stku a vyjel jsem da´l na da´lnici. R ktery´ odebı´ral lı´stek za mnou, meˇ pak prˇedjı´zˇdeˇl a bylo videˇt, zˇe se pochechta´va´. Ja´ jsem nemeˇl jistotu, co meˇ v takove´m prˇ´ıpadeˇ cˇeka´ prˇi opusˇteˇnı´ da´lnice. Nasˇteˇstı´ se nestalo nic katastrofa´lnı´ho, obsluha odebrala lı´stek, mı´rneˇ se podivila jeho neu´plnostı´ a nau´cˇtovala norma´lnı´ cenu. Uka´zalo se, zˇe jsem meˇl kliku, zˇe u vy´jezdu byla lidska´ obsluha. Jine´ vy´jezdy z italsky´ch da´lnic jsou vybaveny pouze automaty, ktere´ by asi neu´plny´ lı´stek nebyly schopny spra´vneˇ zpracovat. Po odbocˇenı´ z da´lnice a prˇiblı´zˇenı´ k jezeru zacˇala doprava pova´zˇliveˇ houstnout. Uzˇ v meˇstecˇku Nago prˇed Torbole se doprava u´plneˇ zastavila a popojı´zˇdeˇli jsme krokem. Uvnitrˇ kolony se na´m naskytl kra´sny´ prvnı´ pohled na jezero. Po asi pu˚l hodineˇ jsme dopopojı´zˇdeˇli do auty tota´lneˇ ucpane´ho meˇstecˇka Prˇ´ıjezd do Torbole Torbole. Celkove´ ucpa´nı´ jsme podporˇili i nasˇ´ım strˇ´ıbrny´m vozı´tkem znacˇky Kia. Odbocˇil jsem z hlavnı´ ulice tam, kde jsem intuitivneˇ a podle prˇedbeˇzˇne´ konzultace s Googlem tusˇil kemp Evropa. To byl kemp, kde bychom podle dohody ocˇeka´vali Martina. Bohuzˇel, uka´zalo se, zˇe meˇ odbocˇka dovedla jen na zcela ucpane´ parkovisˇteˇ se dveˇma da´mami, ktere´ tam asi neˇco vybı´raly a snazˇily se neˇco organizovat. O existenci kempu Evropa neveˇdeˇly nic. Nezˇ jsem z toho parkovisˇteˇ vycouval 2
zpeˇt, podarˇilo se mi nepatrneˇ dra´pnout blatnı´k. To zvedlo Lı´deˇ sebeveˇdomı´, zˇe totizˇ nejen ona zanechala na vozı´tku dra´panec, ale nynı´ i ja´. To mnozˇstvı´ aut jsem si zacˇal vysveˇtlovat tak, zˇe zrovna dneska v Torbole porˇa´dajı´ neˇjake´ surfarˇske´ za´vody cˇi co. Pozˇa´dal jsem Mirka, aby nastartoval GPSku a pokusil se pomocı´ nı´ najı´t kemp Evropa. Zastavil jsem na mı´steˇ, kde bych mohl nejme´neˇ prˇeka´zˇet, a zbytek posa´dky se pokusil peˇsˇky vypa´trat, kde je kemp Evropa. Byly trˇi hodiny odpoledne a bylo vedro k zalknutı´. Za pouzˇitı´ mobilnı´ch telefonu˚ jsme zjistili, zˇe Martin v Torbole jesˇteˇ nenı´, prˇijı´zˇdı´ asi o pu˚l hodiny pozdeˇji za na´mi. Ty dohody mobilnı´m telefonem byly takove´ nejasne´ a neprˇesne´. Ale je dobrˇe, zˇe jsme meˇli asponˇ tuto mozˇnost. Mirek meˇ pak s jisty´m mensˇ´ım zava´ha´nı´m dovedl do kempu Evropa, ale uka´zalo se, zˇe nemajı´ mı´sto. Tak jsme zkusili dalsˇ´ı kemp Bellavista. Tam bylo taky plno, ale u vy´jezdu z kempu jsme nasˇli Martinovo auto i Martina s rodinou. Ten uzˇ take´ zacˇal pa´trat po kempech a shledal, zˇe majı´ vsˇude plno. Poradili mu, at’opustı´me prˇeplneˇne´ Torbole a zkusı´me neˇjaky´ kemp v okolı´ Malcesine, tj. asi deset kilometru˚ jizˇneˇji pode´l brˇehu asi padesa´t kilometru˚ dlouhe´ho jezera. Od te´to chvı´le jsem se zarˇadil za Martinovo auto a jali jsme se hledat volny´ kemp spolecˇneˇ. V Torbole jsme zkusili jesˇteˇ jeden kemp, ale bohuzˇel se stejny´m vy´sledkem. Tak jsme se vyplouzˇili z prˇeplneˇne´ho Torbole smeˇrem na jih. Je zajı´mave´, zˇe cesty se po opusˇteˇnı´ meˇsta ra´zem uvolnily tak, zˇe se dalo norma´lneˇ jet. Projeli jsme neˇkolik tunelu˚ a zacˇali popta´vat volna´ mı´sta v dalsˇ´ım kempu. Uspeˇli jsme azˇ u druhe´ho, kempu Bommartini. Tam meˇli jedno mı´stecˇko na trˇi dny a pak se uvidı´. Rozhodli jsme, zˇe se vejdeme oba na jeden pla´cek. Byli jsme z toho hleda´nı´ kempu˚ a z vedra dost psychicky vycˇerpanı´. Lı´du naprˇ´ıklad zacˇala bolet hlava a zˇaludek. Scukli jsme auta teˇsneˇ k sobeˇ a postavili stany. Z kazˇde´ strany jsme z vymezene´ho pla´cku mı´rneˇ vycˇnı´vali k sousedu˚m. Radek a ostatnı´ deˇti se beˇzˇeli vykoupat. Pak Martin s rodinou sˇla´pli do peda´lu˚ jı´zdnı´ch kol s cı´lem vyhledat hospodu a najı´st se. Lı´da si zdrˇ´ımla ve stanu a ja´ s deˇtmi jsme uklohnili polı´vku z pytlı´ku. Lı´da se po kra´tke´m spa´nku zda´la lepsˇ´ı, tak jsme sˇli na peˇsˇ´ı obchu˚zku okolı´ kempu. Kolem kempu vede dosti frekventovana´ silnice, na ktere´ by Lı´da s jı´zdnı´mi koly nerada jezdila. Nicme´neˇ jsme nasˇli asi padesa´t metru˚ od kempu zacˇa´tek cyklostezky pode´l pobrˇezˇ´ı a kousek jsme se po nı´ peˇsˇky prosˇli. Dosˇli jsme azˇ do pizzerie, u nı´zˇ deˇti zjistily, zˇe pytlı´kova´ pole´vka jim k vecˇerˇi nestacˇila a zˇa´daly pizzu. Tak jsme vstoupili do restaurace. Po Nasˇe prvnı´ kempova´nı´ dlouhe´m cˇeka´nı´ si na´s konecˇneˇ neˇkdo vsˇiml a dostali jsme jı´delnı´ lı´stek. Rozhodli jsme se pro jednu pizzu pro na´s trˇi (Lı´da sˇla da´l pode´l pobrˇezˇ´ı a nebyla s na´mi). Ovsˇem trvalo zase velmi dlouho, nezˇ si na´s obsluha pizzerie znovu vsˇimla. Pak trvalo dlouho, nezˇ jsme se s nimi domluvili, zˇe opravdu chceme jen jednu pizzu pro trˇi lidi. Pak trvalo nekonecˇneˇ dlouhou dobu, nezˇ prˇinesli dva pra´zdne´ talı´rˇe. Potom trvalo vy´razneˇ dlouho, nezˇ prˇinesli na trˇetı´m talı´rˇi pizzu. Nejvı´c meˇ pak tato hospoda nasˇtvala tı´m, zˇe u´cˇtovali nejen pizzu za 7,50, ale navı´c jaky´si kuve´rt (italsky coperto) po 1,50 za osobu. Uzˇ do te´ hospody nikdy nepu˚jdu. Vecˇer u stanu˚ Martin vydrolil sˇpunt z flasˇky od vı´na, protozˇe to nesˇlo jinak otevrˇ´ıt, a uka´zalo se, zˇe vı´no je sladke´ jako cumel a je nutno je rˇedit cˇajem, aby se to dalo pı´t asponˇ jako cˇaj se sˇt’a´vou. Pak jsme pozorovali jesˇteˇ chvı´li ohnˇostroj na proteˇjsˇ´ım brˇehu.
3
Pondeˇlı´ 26. cˇervence Dnes jsme se rozhodli prozkoumat vy´sˇe zmı´neˇnou cyklostezku na kolech poneˇkud da´le. Sotva jsme vyrazili, bylo trˇeba ucˇinit prˇesta´vku, protozˇe se uka´zalo, zˇe Terezka vyjela na kole v letnı´ch sanda´lka´ch, ktere´ jı´ prˇi jı´zdeˇ padaly z nohou. Zastavili jsme tedy u labutı´ a deˇtske´ho hrˇisˇteˇ. Cyklostezka na´s zavedla do asi peˇt kilometru˚ vzda´lene´ho meˇstecˇka Malcesine. Zde byly u´zke´ ulicˇky. Jedno autı´cˇko na to prˇisˇlo pozdeˇ a muselo komplikovaneˇ couvat a my jsme museli uhnout. Kola jsme zaparkovali u samoobsluhy v centru a vydali se na hrad. Na hradeˇ bylo zajı´mave´ interaktivnı´ muzeum te´maticky zameˇrˇene´ na ru˚zne´ zajı´mavosti jezera di Garda. Byly tam ru˚zne´ cˇudlı´ky a kliky, cˇloveˇk si mohl mechanicky vyzkousˇet, jak vzniklo jezero, byly tam modely ryb v zˇivotnı´ velikosti, kveˇtiny cˇloveˇk mohl pozna´vat cˇichem, mohl si ohmatat Hrad v Malcesine a serˇadit typicke´ kameny (horniny) z okolı´, po zma´cˇknutı´ cˇudlı´ku˚ mohl pozna´vat typicke´ zvuky zvı´rˇat, prˇ´ıpadneˇ nahle´dnout jakoby pod mikroskop na jezernı´ minipotvory. Nakonec tam byly pocˇ´ıtacˇe, kde kazˇdy´ mohl projı´t znalostnı´m testem, a proka´zat, co vsˇechno si zapamatoval. Deˇtem se muzeum docela lı´bilo. Prˇi cesteˇ zpa´tky jsme se zastavili hned pod hradem u vody, kde jsme si uzˇ´ıvali sluneˇnı´ a koupa´nı´. Martin odspeˇchal do kempu vybalit surf, aby chytil spra´vny´ vı´tr. Lı´da v samoobsluze v Malcesine koupila barevne´ nudle a dalsˇ´ı pozˇivatiny, a tak jsme mohli v kempu udeˇlat vecˇerˇi ze zakoupeny´ch teˇstovin a z oma´cˇky z pytlı´ku. Tı´m vzniklo dost na´dobı´, ktere´ odesˇly umy´t do umy´va´rny deˇti, nebot’ na tento den jim prˇipadlo UK (u´klid kuchyneˇ). Domnı´va´me se, zˇe od te´to chvı´le postra´da´me v nasˇem kempove´m vybavenı´ jeden za´lesa´cky´ nu˚zˇ, jednu aluminiovou lzˇicˇku a dveˇ plastove´ vidlicˇky. Domneˇnka ale nenı´ podlozˇena du˚kaznı´m materia´lem, nebot’jsme na ztra´tu prˇisˇli azˇ mnoho dnı´ pote´. Vecˇer jsem se jesˇteˇ jednou projel na kole do samoobsluhy v Malcesine, tentokra´t svou vlastnı´ rychlostı´ a po silnici. Koupil jsem dveˇ flasˇky s vı´nem. Snad to nebude zase jen sladka´ Muzeum na hradeˇ sˇt’a´va. Jednu flasˇku jsme otevrˇeli a vı´no bylo dobre´. ´ tery´ 27. cˇervence U Rozhodl jsem se udeˇlat si vlastnı´ celodennı´ cyklovy´let. Nejprve zpeˇt do Torbole a pak jesˇteˇ neˇkam da´le. Zı´tra na´m koncˇ´ı pobyt v kempu, takzˇe se pokusı´m znovu v Torbole obejı´t vsˇechny kempy a poptat se na volna´ mı´sta. Na kole bude takova´ obchu˚zka vy´razneˇ snazsˇ´ı, nezˇ autem, se ktery´m se musı´ u kazˇde´ho kempu slozˇiteˇ mane´vrovat a navı´c v prˇeplneˇne´ hlavnı´ ulici je auto skoro nepojı´zdne´. Kolo se obsluhuje snadneˇji a je v ulicˇka´ch mnohona´sobneˇ rychlejsˇ´ı.
4
Prvnı´ u´sek cesty z kempu do Torbole byl ale na kole me´neˇ prˇ´ıjemny´, protozˇe jsem musel jet po frekventovane´ cesteˇ navı´c skrz tunely. Ale nebyl jsem na cesteˇ jako cyklista sa´m a rˇidicˇi aut jezdili celkem ohleduplneˇ. V Torbole jsem systematicky prosˇel recepce vsˇech kempu˚ tak, jak byly za sebou pode´l cesty usporˇa´da´ny. V prvnı´ch dvou meˇli sta´le plno. Ve trˇetı´m mi rˇekli, at’prˇijedeme zı´tra a uvidı´ se, ale rezervovat doprˇedu nic nemohou. Teprve ve cˇtvrte´m kempu (z peˇti) byli na recepci ochotni rezervovat dveˇ mı´sta od zı´trˇka do nedeˇle. Tak jsem to vzal. Da´le jsem se projel do dalsˇ´ıho meˇstecˇka Riva a zde jsem opustil brˇeh jezera a vydal se ke meˇstu Arco. Nad tı´mto meˇstem se na klenute´ ska´le tycˇ´ı hrad, ke ktere´mu jsem take´ kolo vytlacˇil. Ale dovnitrˇ jsem nesˇel, vypadalo to na vy´beˇr vstupne´ho. Rozhodl jsem se, zˇe sem vezmu rodinu a pu˚jdeme na hrad spolecˇneˇ. Od hradu da´le jsem se vydal po alpsky´ch cesta´ch azˇ do vesnice Ceniga. Nejprve jsem jel prudce nahoru. Tak prudce, azˇ meˇ to vysadilo z kola. Pak jsem jel prudce dolu˚ po tak neprˇ´ıjemne´ sˇutrove´ cesteˇ, azˇ meˇ to znovu vysadilo z kola. Bylo vedro, tak jsem uvı´tal, zˇe ve vesnici Ceniga tecˇe alpska´ rˇ´ıcˇka, ktera´ ma´ zhruba teplotu Mora´vky. Ra´d jsem do nı´ ponorˇil hlavu. Na´vrat Ceniga–Arco–Torbole jsem volil cyklostezkou pode´l zmı´neˇne´ rˇ´ıcˇky, takzˇe to uzˇ byla pohodova´ projı´zˇd’ka. V Torbole jsem se zastavil a chvı´li koupal v jezerˇe a pozoroval surfisty. Pak jsem se tunely vra´til zpeˇt do kempu Bommartini. Zbytek rodiny se dnes placatil kolem kempu u vody. Ozna´mil jsem svu˚j na´lez volne´ho mı´sta v kempu v Torbole. Musel jsem trochu prˇesveˇdcˇit Martina, protozˇe ten uzˇ pla´noval zu˚stat v Bommartinu, nebot’ se tam pry´ uvolnilo mı´sto. Meˇ se tam ale moc nelı´bilo: prach kolem stanu˚, cyklo a peˇsˇ´ı spojenı´ jen na jednu stranu, v okolı´ chcı´p pes, prˇ´ısˇerne´ za´chody a umy´va´rny. Tozˇ jsme se nakonec dohodli, zˇe se skutecˇneˇ zı´tra steˇhujeme do Torbole.
Panoramaticky´ vy´hled od stanu˚ v kempu Bommartini Vecˇer jsem se pokousˇel otevrˇ´ıt druhou la´hev vı´na, ale mı´sto toho jsem jen ukroutil vy´vrtku v zavı´racı´m nozˇ´ıku, jakoby byla z meˇkke´ho dra´tu. Sˇel jsem tedy pozˇa´dat o vy´vrtku k sousedu˚m, Holand’anu˚m. Byli vybaveni mnohem lepsˇ´ı vy´vrtkou. Bohuzˇel se mi stala prˇi vracenı´ na´stroje nehoda: pobryndal jsem jim cˇerveny´m vı´nem jake´si prostı´ra´nı´. Mrzı´ meˇ to, ale neda´ se nic deˇlat. Strˇeda 28. cˇervence Hned po snı´dani jsme zabalili stany, zaplatili kemp (v recepci byla poneˇkud necha´pava´ starsˇ´ı panı´ a dveˇ kocˇky, ale nakonec se to povedlo vyrˇ´ıdit) a vyrazili skrz tunely smeˇr Torbole. Aby nebylo nutne´ balit moje kolo, rozhodl jsem se, zˇe pojedu sa´m na kole, zatı´mco ostatnı´ pojedou auty. Prˇekvapilo meˇ, zˇe jsem byl na mı´steˇ mnohem drˇ´ıve nezˇ auta. Protozˇe mı´sto v nove´m kempu Maroadi jsme meˇli rezervova´no azˇ od polednı´ch hodin, bylo potrˇeba prˇechodneˇ postavit auto na provizornı´ parkovisˇteˇ. Lı´da otocˇila kolem zı´dky vedoucı´ k parkovisˇti doleva tak nesˇikovneˇ, zˇe pro zmeˇnu sˇkra´bla levy´ zadnı´ blatnı´k. Autı´cˇko tedy dostalo dalsˇ´ı drobnou znacˇku z nasˇich cest. Vzali jsme si jen veˇci na koupa´nı´ a sˇli jsme na nejblizˇsˇ´ı pla´zˇ k jezeru se vykoupat. Mirek dokonce take´ vlezl do vody. Jinak obvykle u vody jen pochoduje sem a tam se svy´m sesˇitem a porˇa´d jakoby nad neˇcˇ´ım ba´da´. 5
Odpoledne se uzˇ uvolnila mı´sta v kempu, ktera´ jsme meˇli rezervova´na. Martin zacˇal budovat obrˇ´ı stan Mallorka, zatı´mco my jsme postavili na´sˇ norma´lnı´ stan. Nasˇe mı´sto bylo od Martinova mı´sta vzda´leno asi patna´ct metru˚ prˇes cesticˇku. Jakmile jsme meˇli na´sˇ stan postaveny´, prˇijela dalsˇ´ı cˇeska´ vy´prava v takove´m mikrobuse s prˇ´ıveˇsem. Zacˇali si prohlı´zˇet dveˇ mı´sta, ktera´ dostali v recepci prˇideˇlena. Shodou okolnostı´ jedno bylo vedle Martinova stanu a druhe´ vedle na´s. Navrhli jsme jim, zˇe si plac vymeˇnı´me, tj. my se prˇesteˇhujeme vedle Martina a oni budou mı´t dveˇ mı´sta vedle sebe. Pry´ i oni jsou v kempu do nedeˇle (jako my), takzˇe nebude snad nikde proble´m. Prˇijali to s radostı´. Pozdeˇji se ale uka´zalo, zˇe majı´ rezervaci jen do soboty, takzˇe Pla´zˇ u kempu Maroadi v sobotu se my budeme muset prˇesteˇhovat zpa´tky. Na´sˇ maly´ stan se steˇhuje docela snadno, takzˇe jsem s tı´m nemeˇl zˇa´dny´ proble´m. Mı´rny´ proble´m meˇl jen recepcˇnı´, ktery´ na kole prˇijel zkontrolovat, jak jsme se usadili, a musel to pak neˇjak opravovat v pocˇ´ıtacˇi.
Nasˇe stanova´nı´ v kempu Maroadi Vecˇer jsme se rozhodli, zˇe zapneme GPSky a pu˚jdeme najı´t nejblizˇsˇ´ı dva poklady do Torbole. Prvnı´ poklad deˇti po Martinoveˇ na´poveˇdeˇ objevili pod mostkem pro peˇsˇ´ı prˇes jeden rˇ´ıcˇnı´ prˇ´ıtok. Druhy´ na´s vedl hlavnı´ ulicˇkou sta´le velmi zaplneˇnou auty a pak nahoru do kopce. Brneˇnska´ vy´prava zvolila jinou trasu zdola´nı´ kopce nezˇ prazˇska´, ovsˇem prazˇska´ byla nakonec u cı´le trochu drˇ´ıve. Prˇi na´vratu do kempu uzˇ byla porˇa´dna´ tma a vsˇimli jsme si naproti na druhe´ straneˇ jezera sveˇty´lka ve stra´ni. Pokusil jsem se to sveˇty´lko prˇiblı´zˇit fot’a´kem a podle mapy jsem pak zjistil, zˇe to je nasveˇtleny´ kostelı´k Santa Barbara nad Rivou. Cˇtvrtek 29. cˇervence Rozhodli jsme se pro nena´rocˇny´ cyklovy´let s deˇtmi do Arco, tj. do meˇstecˇka s hradem, kde uzˇ jsem sa´m na kole byl. Hrad trcˇ´ı nad meˇstem na takove´ ska´le, zˇe to z da´lky vypada´, zˇe se tam da´ dostat jen s horolezecky´m vybavenı´m. Ale nenı´ to pravda, vede tam pohodlna´ cesticˇka 6
pode´l zahradnı´ch tera´sek. Nicme´neˇ ve meˇsteˇ budou porˇa´dat mezina´rodnı´ za´vody v horolezenı´, takzˇe tu ska´lu z jine´ strany asi taky pouzˇijı´. Kdyzˇ jsme vyjı´zˇdeˇli po pohodove´ cyklostezce, netusˇili jsme, zˇe pocˇası´ na na´s chysta´ zradu. Teprve po prˇ´ıjezdu na na´meˇstı´ v Arcu s kostelem se nad na´mi zacˇaly kabonit mraky. Kola jsme zaparkovali na tomto na´meˇstı´ a peˇsˇky vyrazili vzhu˚ru na hrad. Ovsˇem za´hy hned nad nasˇimi hlavami se projevil blesk a hrom (v rychle´m sledu za sebou, te´meˇrˇ soucˇasneˇ), cozˇ slabsˇ´ı na´tury nasˇ´ı vy´pravy prˇimeˇlo velet k u´stupu a nevystavovat se bourˇce kdesi na vrcholku. Tak jsme posta´li chvı´li pod prˇevislou strˇechou, kde jsme prˇecˇkali prvnı´ prˇeha´nˇku. Druhou prˇeha´nˇku jsme prˇecˇkali v pizzerii na na´meˇstı´. Pak jsme prosˇli ulicˇku z obchu˚dky a va´hali nad rozhodnutı´m novu se vydat na hrad. Martin za sebe rozhodl, zˇe se vra´tı´ do kempu, protozˇe nema´ s sebou zˇa´dne´ protidesˇt’ove´ opatrˇenı´ a bojovat s zˇivlem jen v triku a krat’asech se mu neCyklostezka do Arco chteˇlo. Ostatnı´ meˇli pla´sˇteˇnky a bundy, takzˇe jsme se nakonec na hrad vypravili znovu. Sˇli jsme v dobeˇ, kdy to vypadalo, zˇe by mohlo prˇestat prsˇet. Ale neprˇestalo, spı´sˇe naopak. Nicme´neˇ jsme hrad zdolali. Vzhledem k tomu, zˇe tam meˇli dnes hrozneˇ ma´lo turistu˚, tak na´s tam pustili bez placenı´ vstupne´ho. Po na´vratu na na´meˇstı´ de´sˇt’ bohuzˇel neusta´val. Tak jsme zalezli do mı´stnı´ hospu˚dky na cˇaj, teplou cˇokola´du a varˇene´ nudle. Panı´ na´m na jedne´ ruce servı´rovala jı´dlo a na druhe´ drzˇela kojence. Doufali jsme, zˇe zde posedı´me (trˇeba hodinu) a prsˇet prˇestane. My´lili jsme se. Nezbylo, nezˇ se vra´tit ke kolu˚m a ve vytrvale´m desˇti se vra´tit zpeˇt do kempu. Zda´lo se, zˇe Lı´deˇ ani Mirkovi moc nevadilo, zˇe jsem jim sundal blatnı´ky, protozˇe byli stejneˇ mokrˇ´ı u´plneˇ vsˇude. Asi cˇtvrt hodiny po na´vratu do kempu prˇestalo prsˇet. Vecˇer jsme sˇli na peˇsˇ´ı procha´zku do Rivy. Tedy od kempu na druhou stranu, nezˇ je Torbole. Pa´tek 30. cˇervence Dnes dopoledne jsme se vypravili na peˇsˇ´ı vy´let po dalsˇ´ıch pokladech podle GPS. Tentokra´t jsou to mı´sta mı´rneˇ za meˇstecˇkem Torbole. Prvnı´ poklad jsme nalezli na parkovisˇti a k dalsˇ´ımu jsme zacˇali stoupat do kopce. Byli jsme odmeˇneˇni skveˇlou vyhlı´dkou na Torbole a jezero. Me´neˇ prˇ´ıjemne´ bylo vedro, se ktery´m jsme po vcˇerejsˇ´ıch desˇtı´ch zas tak moc nepocˇ´ıtali. Trˇetı´ poklad na´s zavedl na opusˇteˇnou zrˇ´ıceninu hradu Penede. Bylo to tam peˇkne´. Bohuzˇel, cestu zpeˇt jsme nevolili u´plneˇ optima´lneˇ. Pod Zrˇ´ıcenina hradu Penede sebou jsme videˇli meˇstecˇko Torbole, ale jı´t podle te´to intuice se nevyplatilo. Vyneslo na´s to zpeˇt azˇ do Naga a odtud jsme teprve klesali do Torbole. Pro peˇsˇ´ı to byla docela dlouha´ za´veˇrecˇna´ procha´zka. Odpoledne byla v pla´nu cyklona´vsˇteˇva vodopa´du˚ ve Varone. Voda tam prote´ka´ vodopa´dem v jeskyni a do te´ jeskyneˇ pousˇteˇjı´ turisty. Je trˇeba vzı´t pla´sˇteˇnku, protozˇe tam vlastneˇ porˇa´d prsˇ´ı. Do Varone jsme meˇli jet na kolech. Brneˇnska´ sekce sice ra´no tvrdila, zˇe i odpolednı´ program realizujı´ s na´mi, ale po dlouhe´ dopolednı´ procha´zce nakonec zmeˇnili na´zor a zu˚stali na pla´zˇi 7
prˇed kempem. Martin si samozrˇejmeˇ zase brousil zuby na surf. Na Cascada del Varone jsme tedy jeli na kolech jen sami cˇtyrˇi. Mı´rneˇ jsme bloudili prˇi pru˚jezdu meˇstem Riva a prˇi za´veˇrecˇne´m kopecˇku zase poneˇkud zacˇal sta´vkovat Radek, ale nakonec jsme tam dojeli a vodopa´dy byly peˇkne´. Pode´l cesticˇek majı´ take´ malou botanickou zahradu s kaktusy. V kempu jsme se zase setkali s Martinem a dozveˇdeˇli se od neˇj, zˇe meˇl prˇi surfova´nı´ smu˚lu. Najel na neˇj chlapı´k s dvouplova´kovou plachetnicı´ a jednı´m z plova´ku˚ mu rozbil surf. Nynı´ ho ma´ v opravneˇ. Zı´tra se v te´ opravneˇ zepta´, jaky´ bude mı´t jeho surf dalsˇ´ı osud. Sobota 31. cˇervence Uka´zalo se, zˇe Martin ma´ plne´ auto brambor, nudlı´, kecˇupu˚, chlebu˚, sala´mu˚ atd., takzˇe na´vsˇteˇvy hospod nejsou tak cˇaste´, jak by vyply´valo z pu˚vodnı´ dohody. Nasˇe auto naopak v podstateˇ zˇa´dne´ potraVodopa´d v jeskyni viny neveze, takzˇe nudle a dalsˇ´ı potraviny kupujeme v mı´stnı´m obchodeˇ. Nakonec ale prˇijde ke slovu varˇicˇ, ktery´ pouzˇ´ıva´me cˇasteˇji, nezˇ jsem prˇedpokla´dal. Uzˇ mi zacˇ´ına´ by´t jasne´, zˇe na´m jedna bombicˇka nevystacˇ´ı. Zacˇal jsem se tedy poru˚znu v obchodech dı´vat po dalsˇ´ı bombicˇce, ale majı´ jen takove´, ktere´ nejsou kompatibilnı´ s nasˇim varˇicˇem Var. Necha´va´m tedy dnes varˇicˇ v klidu s poslednı´ kapkou plynu v bombicˇce pro prˇ´ıpad nouze a jsem ra´d, zˇe mohu svu˚j rannı´ cˇaj uvarˇit na Martinoveˇ benzinove´m varˇicˇi. Budu muset intenzı´vneˇji zacˇ´ıt pa´trat po na´hradnı´ bombicˇce. Jesˇteˇ doma v Praze prˇi konzultaci s internetem Lı´da zjistila, zˇe u jezera Lago di Garda je zajı´mavy´ aquapark. Je asi 50 kilometru˚ vzda´len od nasˇeho kempu u meˇsta Lazise, cesta vede pode´l pobrˇezˇ´ı. Dnes jsme se rozhodli se tam podı´vat auty. Pravda, cesta bude trvat asi hodinu a pu˚l tam a stejnou dobu zpeˇt, protozˇe se pode´l pobrˇezˇ´ı neda´ jet rychle. Ale cı´l snad bude sta´t za to a cestou se mu˚zˇeme kochat vy´hledy na jezero. Nezˇ jsme vyrazili z kempu, museli jsem sbalit na´sˇ maly´ stan a uvolnit mı´sto. Vecˇer stan na jednu noc umı´stı´me na plac Na´stup na. . . oficia´lneˇ prˇideˇleny´ recepcı´. Martin nejprve v Torbole odbocˇil do postrannı´ ulicˇky poptat se na mozˇnosti opravy surfu. Dozveˇdeˇl se, zˇe trva´nı´ opravy i cena budou znacˇne´. Pak jsme vyrazili smeˇr Lazise. Snad ho nebude tak moc mrzet, zˇe cely´ den stra´vı´ u skluzavek, kdyzˇ stejneˇ nema´ funkcˇnı´ surf. Na´sˇ dnesˇnı´ cı´l se jmenuje Canevaworld Movieland a je rozdeˇlen do dvou cˇa´stı´. Jedna cˇa´st je vodnı´ se skluzavkami atd. a druha´ je suchozemska´ s atrakcemi jako na Mateˇjske´ pouti. Vstup do kazˇde´ je za 25 euro na cˇloveˇka. Cˇloveˇk, ktery´ je mensˇ´ı nezˇ etalon u pokladny, zaplatı´ jen 21 euro. Z nasˇ´ı vy´pravy deskluzavcˇicˇku vı´ti lidı´ pod etalonem prosˇel jen Radek. Skutecˇneˇ, Terezka je veˇtsˇ´ı. Koupili jsme celodennı´ vstupne´ jen do vodnı´ cˇa´sti. Atrakcı´ tam bylo plno. Nejen klasicke´ toboga´ny, ale i netradicˇnı´ skluzavky emulujı´cı´ volny´ pa´d nebo parabolicky´ skok do vody. Da´le tam byly atrakce, kde lide´ blbli na nafukovacı´ch 8
kruzı´ch. Bylo potrˇeba dole vysta´t frontu na kruh, vystrkat ho nahoru a tam se pustit do skluzavky vedoucı´ u´plnou tmou, nebo do umeˇle´ rˇeky s vı´rˇivy´mi tu˚nˇkami. U jedne´ atrakce da´vali zˇlute´ dvoukruhy (jakoby nafukovacı´ cˇluny pro dva), ktere´ pak bylo mozˇno pouzˇ´ıt na skluzavce emulujı´cı´ volny´ pa´d spolecˇneˇ s hupem.
Atrakce v Movielandu Deˇti neorganizovaneˇ chodily od jedne´ atrakce k druhe´, starsˇ´ı cˇa´st nasˇ´ı vy´pravy cˇasteˇji poby´vala u leha´tek a rozprostrˇeny´ch rucˇnı´ku˚ ve vodorovne´ poloze. Ale i my starsˇ´ı jsme vyzkousˇeli plno atrakcı´ a bylo to skutecˇneˇ nevsˇednı´. Na vrsˇku kazˇde´ skluzavky byla obsluha, ktera´ lidi pousˇteˇla ve stanoveny´ch intervalech a da´vala poucˇenı´, jaky´ je na skluzavce mozˇne´ zaujmout postoj. Typicky nohama naprˇed na za´dech s rukama za hlavou a s nohama prˇekrˇ´ızˇeny´ma. V Movielandu jsme vydrzˇeli azˇ do zavı´racˇky v 19:00 a pak jsme auty dojeli do kempu zhruba o pu˚l deva´te´. Nedeˇle 1. srpna Martin si s recepcˇnı´m dohodl mozˇnost prodlouzˇenı´ pobytu v kempu Maroadi do prˇ´ısˇtı´ho pa´tku, zatı´mco my dnes odjı´zˇdı´me k Bena´tka´m. Spolecˇny´ pobyt s Brnˇa´ky na´m tedy koncˇ´ı. Na snı´dani jsem dnes zcela vynechal cˇaj a zu˚stalo jen u studene´ho mlı´ka. Kapka poslednı´ za´chrany plynu v bombicˇce pro varˇicˇ tedy zu˚sta´va´ stejna´, novou bombicˇku se pokusı´me sehnat na cesta´ch. Martin dnes ra´no navı´c zaznamenal potı´zˇe se svy´m benzinovy´m varˇicˇem. Takzˇe take´ bude asi rˇesˇit podobnou u´lohu: jak ohrˇa´t v kempu jı´dlo. Po snı´dani jsme zaplatili kemp, rozloucˇili se s Brnˇa´ky a vyrazili na cestu, ktera´ (jako obvykle) zacˇ´ınala prˇecpany´mi ulicemi v Torbole. Pla´n byl dojet na poloostrov s meˇstem Jesolo a vyhledat tam kemp na dveˇ noci. Zı´tra pak z tohoto kempu se svezeme lodı´ do Bena´tek a zpeˇt. Tı´m se Lı´da chteˇla vyhnout problematice parkova´nı´ prˇ´ımo v Bena´tka´ch. Cesta do Jesola probeˇhla bez komplikacı´. Pak jsme zacˇali hledat kempy. Prvnı´ kemp, na ktery´ jsme narazili, meˇl prˇ´ıznacˇny´ na´zev Evropa. Ovsˇem dovolili by na´m ubytovat se na asponˇ trˇi dny. Prˇitom ceny byly poneˇkud vysoke´. Podivil jsem se te´to logice, procˇ asponˇ trˇi dny. Kdyzˇ po prvnı´ noci zjistı´m, zˇe se mi tam nelı´bı´, tak prˇece jedu da´l, nebo ne? Prˇesunuli jsme se k druhe´mu kempu Lido a tam se na´s uzˇ cha´pal chlapı´k, a zda jsme zde poprve´. My zˇe jo a zˇe chceme ubytova´nı´ na dva dny. On zˇe ne, zˇe je zde ubytova´nı´ asponˇ na ty´den. Dal jsem vy´razneˇ najevo sve´ rozcˇarova´nı´ a jeli jsme da´l. Na cedulı´ch jsme zacˇali rozlisˇovat kempy podle pocˇtu hveˇzdicˇek. Odbocˇka na´s nynı´ vedla k pravdeˇpodobneˇ levneˇjsˇ´ımu kempu, protozˇe jen dvouhveˇzdicˇkove´mu, Vela Blue. Ovsˇem tam zas pro zmeˇnu nebylo volne´ mı´sto. Prˇesunuli jsme se tedy k dalsˇ´ımu kempu Cavalino. Tam mı´sto bylo a ubytujı´ na´s i jen na dveˇ noci. Sla´va. Proble´m, zˇe kemp ma´ cˇtyrˇi hveˇzdicˇky, jsme zjistili azˇ posle´ze. Protozˇe jsme byli uzˇ dost z hleda´nı´ kempu˚ vynervovanı´ a neveˇdeˇli, kolik dalsˇ´ıch kempu˚ je mozˇne´ jesˇteˇ prubnout, zu˚stali jsme zde. Cˇtyrˇi hveˇzdicˇky tohoto kempu 9
souvisejı´ asi s na´sledujı´cı´mi skutecˇnostmi: majı´ zde base´nek, hosty vezou v elektrojezdı´tku, aby jim uka´zali prˇideˇlene´ mı´sto. Dalsˇ´ı skutecˇnostı´ je samozrˇejmeˇ cena. Jinak je to prach a bı´da. Prach doslova, nebot’ten troju´helnı´kovy´ pla´cek, co jsme dostali prˇideˇlen, obsahoval jen prach. Dobrˇe se do neˇj zapichovaly stanove´ kolı´ky, ale to jsou asi tak vsˇechna pozitiva. Jedno pozitivum na´m pru˚vodce v elektrovozı´tku stacˇil jesˇteˇ rˇ´ıct: je to pry´ ve stı´nu borovic. Podle mapky mı´sta jsme pote´ zjistili, zˇe jsme se dostali asi k pa´te´mu kempu z celkovy´ch asi trˇiceti. Veˇdeˇt to, tak jesˇteˇ jedeme da´l zkusit sˇteˇstı´ v dalsˇ´ıch mozˇny´ch 25 kempech. Do kempu jsme dojeli v odpolednı´ch hodina´ch. V mı´stnı´ restauraci jsme si dali pizzu. Radek vybral stu˚l podle krite´ria, zˇe tam nenı´ popelnı´k. Bohuzˇel, ten stu˚l byl prˇ´ımo pod televizı´ a uka´zalo se, zˇe ta televize byla neprˇ´ıjemneˇ hlucˇna´. Probı´hal tam prˇenos neˇjake´ho za´vodu formulı´, takzˇe jsme porˇa´d slysˇeli vzˇzˇum, vzˇzˇum, azˇ meˇ z toho brneˇly usˇi. Pak jsme sˇli prozkoumat mı´stnı´ pla´zˇ. Je to asi padesa´timetrovy´ pa´s pı´sku ohranicˇeny´ na Prˇideˇleny´ troju´helnı´k prachu v kempu Cavalino jedne´ straneˇ obrovskou rˇadou kempu˚ a na druhe´ straneˇ nedozı´rny´m morˇem. Pa´s pı´sku se ta´hne asi sˇest kilometru˚ azˇ na mys Punta Sabbioni. Na pa´su se rozprostı´rajı´ slunecˇnı´ky s leha´tky. Po neˇm chodı´ sem a tam cˇernosˇi a proda´vajı´ cetky. Vstup do morˇe je pı´scˇity´ a velmi pozvolny´. Vsˇude se va´lejı´ male´ sˇkeblicˇky. Mirek i Radek tvrdı´, zˇe v morˇi zaznamenali medu´zy. Rozplacatili jsme se na volny´ch leha´tka´ch pod volny´m slunecˇnı´kem. Cˇloveˇk ma´ porˇa´d nohy sˇpinave´ od pı´sku.
Pı´secˇna´ pla´zˇ v kempu Cavalino Cˇernosˇi mimo jine´ proda´vali i igelitove´ draky ve tvaru ru˚zny´ch pta´ku˚. Ti draci jim lı´tali, protozˇe na pla´zˇi vane trvaly´ lehounky´ vı´tr smeˇrem od morˇe, ktery´ draky spolehliveˇ udrzˇ´ı ˇ ´ıka´m mu, zˇe ja´ ma´m hodinky. On po meˇ ve vzduchu. Jeden cˇernoch meˇ vnucoval hodinky. R opakuje doslova: „jamam odinki“. Ma´ pravdu, ma´ jich plnou mobilnı´ desku. Uka´zal jsem mu, zˇe skutecˇneˇ i ja´ ma´m hodinky a cˇernoch sˇel da´l. K vecˇeru jsem se s Mirkem rozhodl zajet podı´vat se na kole na mys Punta Sabbioni. Samozrˇejmeˇ, zˇe ne pı´scˇitou pla´zˇ´ı, ale rovnobeˇzˇneˇ s nı´ po asfaltce z druhe´ strany kempu˚. Na mysu jsme studovali cedule v prˇ´ıstavu. Zjistili jsme, zˇe lodeˇ na Venezii (Bena´tky) odjı´zˇdeˇjı´ co pu˚l hodiny a zˇe po cesteˇ jezdı´ i autobus. Takzˇe zı´tra pouzˇijeme autobus a lod’. V kempu jsme se zeptali na lı´stky a dozveˇdeˇli se, zˇe lı´stky proda´vajı´ prˇ´ımo v recepci kempu a platı´ jako jednodennı´ lı´stek jednak na autobus a take´ na lod’. Sˇestna´ct euro za jeden lı´stek.
10
Vecˇer jsme jesˇteˇ jednou prosˇli kemp, v obchodeˇ koupili placky s arasˇ´ıdy a pozorovali rozjezd vecˇernı´ organizovane´ za´bavy v kempu. Spustili diskote´ku pro deˇti ve typu buch, buch, buch. Na po´diu na tuto hudbu systematicky poskakovali prˇedtanecˇnı´ci a deˇti to po nich opakovali. Ve stejnou dobu nastaly na´jezdy koma´ru˚, kterˇ´ı snad u´tocˇili sosa´cˇkem vystrcˇeny´m doprˇedu prˇ´ımo za letu. Mirek se kvu˚li nim tota´lneˇ zakuklil vcˇetneˇ rukou, ale stejneˇ byl pokousany´. Pondeˇlı´ 2. srpna Autobus ma´ zasta´vku hned u vjezdu do kempu a odjı´zˇdı´ kazˇdou pu˚lhodinu. Vstali jsme v sedm a chteˇli odjet o pu˚l deva´te´. To bychom meˇli stihnout i s provizornı´ snı´danı´ prˇed stanem. Cˇaj jsem kvu˚li nedostatecˇne´ za´sobeˇ plynu ve varˇicˇi zase vypustil a koupil mı´sto toho mlı´ko v mı´stnı´m obchodeˇ. Snı´dani na´m „zprˇ´ıjemnili“ zametacˇi, kterˇ´ı zametali prach z cesticˇek tak, zˇe prach vlastneˇ rozvı´rˇili v cele´m kempu. Asi deset minut prˇed pu˚l deva´tou jsme sta´li v recepci a chteˇli koupit lı´stky na autobus a lod’. Nicme´neˇ prˇed na´mi jinı´ za´kaznı´ci zrovna vyplnˇovali registraci a trvalo to neuveˇrˇitelneˇ dlouho. To zvy´sˇilo nasˇi nervozitu, zda ten autobus vu˚bec stı´ha´me. Za minutu pu˚l se konecˇneˇ Lı´da dostala na rˇadu a koupila lı´stek. Na zasta´vku jsme dobeˇhli zhruba ve stejny´ okamzˇik, kdyzˇ tam prˇijel autobus. Prˇestup do lodi v Punta Sabbioni byl bez proble´mu˚ a asi za hodinu jsme prˇipluli do Bena´tek na na´brˇezˇ´ı Riva degli Schiavoni. Odtud je to jen kousek na centra´lnı´ na´meˇstı´ s. Marco. Rozhodli jsme se projı´t po Bena´tka´ch Odjezd lodı´ z Punta Sabbioni do Bena´tek peˇsˇky. Obcˇas se sice v tomto meˇsteˇ objevı´ prˇeka´zˇka v podobeˇ vodnı´ho kana´lu, ale mostu˚ je zde dostatek, takzˇe kamkoli se da´ dostat suchou nohou. Jen je potrˇeba se orientovat ve spleti maly´ch ulicˇek. To, jak se uka´zalo, podle na´cˇrtku z knı´zˇky o Bena´tka´ch nebylo mozˇne´. V prvnı´ trafice jsem tedy koupil podrobneˇjsˇ´ı mapu a pak uzˇ to sˇlo. Radek chvı´li nesl fot’a´k a fotil, zejme´na holuby. Ale nafotil i pa´r pohledu˚ z Bena´tek. Po kra´tke´ dobeˇ ho to ale prˇestalo bavit a zacˇal protestovat proti peˇsˇ´ımu vy´letu. Bylo extre´mnı´ vedro, ale ulicˇky byly natolik u´zke´, zˇe se skoro vzˇdy dal najı´t stı´n. Okolı´ Bena´tek i Bena´tky se mi jevı´ turisticky prˇedrazˇene´. Ma´m z toho takovy´ pocit, zˇe zde chteˇjı´ turistu osˇkubat do poslednı´ho perˇ´ıcˇka. Pokud si chce naprˇ´ıklad turista uprdnout (ma´m na mysli odskocˇit na za´chod), zaplatı´ 1,5 eura. Pokud chce se podı´vat do Baziliky s. Marco, mu˚zˇe po vysta´nı´ dlouhe´ fronty sice vstoupit zdarma, ale chce-li se podı´vat za olta´rˇ, zaplatı´ 3 eura. Gondoly a opry´skane´ bara´ky v Bena´tka´ch Chce-li se podı´vat do prˇipojene´ veˇzˇe, zaplatı´ 4 eura. Take´ jsem prˇemy´sˇlel, procˇ vznika´ prˇed basilikou takova´ dlouha´ fronta. Shledal jsem, zˇe je tvorˇena umeˇle za´meˇrny´m zmatkem, ktery´ u vchodu deˇlajı´ pracovnı´ci, co to tam hlı´dajı´ a organizujı´. S kazˇdy´m zavazadlem musı´ turista zajı´t o jednu ulicˇka da´l do u´schovny. Pracovnı´k 11
to kazˇde´mu vstoupivsˇ´ımu turistovi rˇekne ve vsˇech mozˇny´ch jazycı´ch. Nezˇ turista toto vyrˇesˇ´ı a ostatnı´ kolegove´ na neˇj u vchodu pocˇkajı´, to neˇjakou dobu trva´. Takzˇe vstup do basiliky (acˇkoli zdarma) nenı´ u´plneˇ plynuly´ a vznika´ fronta. Myslı´m si, zˇe ten fı´gl s tasˇkami je pra´veˇ kvu˚li tomu, aby vnikla fronta a dovnitrˇ basiliky se nenakupilo prˇ´ılisˇ mnoho turistu˚. Jiny´ vy´znam to mı´t nemu˚zˇe. Da´le deˇlajı´ pracovnı´ci v basilice proble´my zˇena´m, ktere´ majı´ sˇaty s ramı´nky. Hola´ ramena je trˇeba zakry´t sˇa´tkem, ktery´ je u vchodu zˇena´m vyda´va´n. Konecˇneˇ poslednı´ pracovnı´k sunda´va´ turistu˚m cˇepice z hlavy. Osobneˇ jsem ocˇeka´val od Bena´tek vı´ce, nezˇ jen plno u´zky´ch neprˇehledny´ch ulicˇek, opry´skane´ zdi mnoha bara´ku˚ a mnoho pama´tek skryty´ch v lesˇenı´. Gondoliste´ vykrˇikovali „gondola, gondola“ a chteˇli za projı´zˇd’ku zaplatit sto eur. Uondanı´ po neˇkolikahodinove´ procha´zce Bena´tkami jsme se zacˇali vracet k vy´chozı´mu prˇ´ıstavu. Radek si koupil magneticky´ suveny´r za jedno euro. Pokousˇel jsem se srovnat u´rovenˇ radosti, kdyzˇ si cˇloveˇk koupı´ suveny´r za jedno euro, nebo se vycˇura´ za euro padesa´t. Ta druha´ radost musı´ by´t veˇtsˇ´ı, nebot’je drazˇsˇ´ı. Lod’ zpeˇt na Punta Sabbioni jsme naProcha´zka po Bena´tka´ch sˇli snadno, ale tam zacˇaly typicky italske´ zmatky s autobusem. Lı´da tvrdila, zˇe je v podstateˇ jedno, do jake´ho autobusu vlezeme, nebot’ ten poloostrov je natolik u´zky´, zˇe vsˇechny cesty musejı´ ve´st do kempu. Ja´ jsem takovou jistotu nemeˇl, protozˇe jsem ten poloostrov vı´ce prozkoumal prˇi vcˇerejsˇ´ım cyklovy´letu. Na autobusove´m na´drazˇ´ı nebyly zˇa´dne´ jı´zdnı´ rˇa´dy, zˇa´dne´ informace a byl tam jen jeden autobus s otevrˇeny´mi dverˇmi bez rˇidicˇe. Tam se postupneˇ nacpali vsˇichni prˇ´ıchozı´ lide´, zˇe se v tom autobuse nedalo vydrzˇet. Pak prˇijel dalsˇ´ı autobus a rˇidicˇ nechal otevrˇene´ dverˇe a neˇkam zmizel. Neˇkterˇ´ı lide´ se z prvnı´ho autobusu prˇesunuli do druhe´ho. Pak prˇijel dalsˇ´ı autobus a situace se opakovala. Na jednom z dalsˇ´ıch autobusu˚ bylo napsa´no Cavalino, tak jsme usoudili, zˇe to by mohl by´t ten spra´vny´, a prˇestoupili jsme do neˇj. Zase se dlouhou dobu nic nedeˇlo. Mysleli jsme si, zˇe se v tom autobuse uvarˇ´ıme. Pak konecˇneˇ vylezli rˇidicˇi z budky, nastartovali soucˇasneˇ sve´ autobusy a vyrazili: kazˇdy´ jiny´m smeˇrem. Jak jsme meˇli poznat, do ktere´ho auNa´meˇstı´ s. Marco tobusu ma´me vle´zt, moc necha´pu. Uka´zalo se, zˇe na´sˇ autobus nejede prˇesneˇ kolem kempu, ale mı´jı´ ho o jednu cestu vedle a zastavuje na dosti vzda´lene´ zasta´vce. Nezˇ jsme se vzpamatovali a zorientovali, popojeli jsme zbytecˇneˇ o dalsˇ´ı zasta´vku da´le. Pak jsme se museli dlouhou dobu peˇsˇky vracet do kempu. V kempu jsme stihli jesˇteˇ zajı´t k morˇi. Z volny´ch leha´tek na´s tentokra´t vystrnadili, zˇe pry´ jsou urcˇeny jen pro prˇedplatitele leha´tek, a to my nejsme. Tak jsme se sˇli asponˇ osveˇzˇit do base´nku. Vecˇer se rozjela organizovana´ za´bava stejneˇ jako vcˇera. Disko pro deˇti, koma´rˇi. Pak na´sledovala za´bava pro dospeˇle´: souteˇzˇ o zˇelezne´ho muzˇe. Vybrali cˇtyrˇi lidi z kempu a ti souteˇzˇili
12
v ru˚zny´ch disciplı´na´ch: kdo polı´bı´ v jedne´ minuteˇ vı´ce zˇen mezi diva´ky, kdo uka´zˇe lepsˇ´ı svaly, kdo snı´ rychleji meloun s rukama za za´dy, kdo poslepu a rychleji strcˇ´ı partnerce slepeckou hu˚l mezi nohy, kdo le´pe zahraje Indiana Jonese. Mirek si cˇetl poslednı´ stra´nky detektivky od Aga´ty Christie. Vybral jednu lampu a pak se necˇekaneˇ prˇesunul pod jinou. Protozˇe na´s neinformoval o sve´m prˇesunu, hledali jsme ho po cele´m kempu jesˇteˇ v dobeˇ, kdy uzˇ da´vno skoncˇil program pro dospeˇle´. ´ tery´ 3. srpna U Kolem deva´te´ jsme zaplatili a opustili drahy´ a ne moc dobry´ kemp a odjeli smeˇr Chorvatsko. Kolem Jesola byly obvykle´ dopravnı´ za´cpy, ale jakmile jsme se dostali na da´lnici, byla cesta pohodova´. Za Terstem jsme omylem odbocˇili doleva na da´lnici do Slovinska. Protozˇe nema´me mapu Slovinska, trochu jsme znejisteˇli, kam na´s to dovede. Nasˇteˇstı´ velmi za´hy sˇlo odbocˇit a pokracˇovat v pla´novane´ cesteˇ naprˇ´ıcˇ Istrijsky´m poloostrovem. Rozhodli jsme se, zˇe se zastavı´me v Riece a pokusı´me se poptat po bombicˇce na varˇicˇ. Odbocˇili jsme tedy z hlavnı´ silnice a ponorˇili se do centra meˇsta. Nic rozumneˇjsˇ´ıho na´s nenapadlo, nezˇ sledovat smeˇrovky na Kaufland. Ten jsme nasˇli a nakoupili potraviny. Prˇirozeneˇ, po bombicˇce do varˇicˇe tam nebylo ani vidu ani slechu. Zpeˇt z centra meˇsta na hlavnı´ silnici jsem se vymota´val velmi obtı´zˇneˇ. Nedosˇlo mi, zˇe nemohu vzˇdy vyuzˇ´ıt znalosti o cesteˇ, kterou jsem prˇijel, protozˇe na jisty´ch mı´stech byly jednosmeˇrky. To mı´rneˇ zvy´sˇilo napeˇtı´ uvnitrˇ auta. Projeli jsme tedy du˚kladneˇ centrem meˇsta a na jednom ˇ ekli jsme si, zˇe by nebylo mı´steˇ se objevila cedule Bauhaus – Industrijska zona, Kuljanovo. R marne´ se zeptat tam. Ovsˇem dalsˇ´ı cedule se dlouho neobjevovaly. Azˇ po neˇkolika kilometrech uzˇ za Riekou byla cedule znovu, tak jsme podle nı´ odbocˇili. Z cedulı´ nebylo jasne´, jak daleko to do toho Bauhausu je, takzˇe na´s prˇekvapilo, zˇe jedeme jesˇteˇ peˇt kilometru˚. Ale nakonec se bara´k s obrovsky´m na´pisem Bauhaus zjevil prˇed nasˇima ocˇima. A, sveˇte div se, v tomhle kra´meˇ skutecˇneˇ meˇli na´hradnı´ bombicˇku kompatibilnı´ s nasˇim propanbutanovy´m varˇicˇem. Zvı´teˇzili jsme, to bylo radosti! Cesta na ostrov Krk vedla prˇes kra´sny´ velky´ most nad morˇem a na ostroveˇ jsme popojeli azˇ ku meˇstecˇku Krk a zacˇali jsme se pta´t na volne´ mı´sto v FKK kempu Politin. A mı´sto meˇli. Dostali jsme mapku a mohli si nejprve projı´t kemp a prohledat mı´sto, ktere´ by se na´m lı´bilo. Bylo vedro a deˇti unavovalo nasˇe dlouhe´ procha´zenı´ po kempu a vybı´ra´nı´ mı´sta. Nakonec jsme vybrali plac bez elektriky, nebot’stejneˇ s sebou nema´me nic elektricke´ho a je to levneˇjsˇ´ı. Kdyzˇ jsme se v recepci registrovali, odesˇel Mirek na za´chod a pak mı´rneˇ zabloudil. Uka´zalo se, zˇe dobloudil azˇ na okraj kempu k minigolfove´mu hrˇisˇti. Nicme´neˇ jsme se samozrˇejmeˇ po chvı´li nasˇli. Auto jsme postavili na mı´sto stanova´nı´ a nejprve jsme beˇzˇeli vykoupat se v morˇi. To byla pohoda! Pak jsme se vra´tili k autu a jali se budovat stan. Uka´zalo se, zˇe to nebude tak jednoduche´, nebot’povrch byl dosti kamenity´. Sousedı´cı´ Holand’an neˇjakou chvı´li pozoroval, jak se s tı´m tra´pı´me, a pak se rozhodl na´m vypomoci Na´sˇ stan v kempu Politin asponˇ zapu˚jcˇenı´m kladı´vka. Uka´zalo se zˇe takove´ kladı´vko byla v tomto tere´nu vyslovena´ nutnost. I s nı´m jsme pytlı´kovali kazˇdy´ kolı´k jak se dalo. Ru˚zneˇ jsme jej obskla´dali kameny, prˇibı´jeli extre´mneˇ sˇikmo atd. ´ rovenˇ obsluhy i jı´dla se s hospodami Na vecˇerˇi jsme zasˇli do mı´stnı´ restaurace v kempu. U v Ita´lii vu˚bec neda´ srovna´vat. Byli jsme velice spokojeni. Obsluha dorucˇ´ı jı´delnı´ lı´stek s u´smeˇvem na lı´ci ke stolu jesˇteˇ drˇ´ıve, nezˇ se cˇloveˇk stacˇ´ı posadit. Neusta´le se rozhlı´zˇ´ı, zda host neˇco 13
nepotrˇebuje. Po ty´dnu sˇpaget a pizz jsme take´ ra´di dali kurˇe s ananasem a s dobrˇe upraveny´mi brambory. K tomu velmi dobrou chlazenou limona´du Jana Lemon. Trˇebazˇe jsme objednali jen dveˇ, dostali jsme k nim zcela bez ptanı´ cˇtyrˇi sklenice s ledem. Strˇeda 4. srpna Nastaly dny sladke´ho nicnedeˇla´nı´ v kempu Politin a u morˇe. Cˇloveˇk cely´ den jen lezˇ´ı u morˇe, zahrˇ´ıva´ se na slunı´cˇku, pak vleze na chvı´li do morˇe, pak se zase zahrˇ´ıva´ na slunı´cˇku a tak porˇa´d dokola. Nic jine´ho nenı´ trˇeba deˇlat. Touto necˇinnostı´ jsem se zaby´val cely´ den. Lı´da s deˇtmi v dobeˇ polednı´ho slunce sˇla na procha´zku do meˇsta Krku. Nechteˇli riskovat pobyt na slunci na pla´zˇi v prave´ poledne. Ja´ jsem zu˚stal, protozˇe ma´m dojem, zˇe jsem uzˇ dostatecˇneˇ pigmentovany´ a tı´m ma´m uzˇ prˇirozenou odolnost vu˚cˇi slunci. Cestou do Krku se deˇti pokusily najı´t jednu kesˇku hned za plotem kempu. Bez u´speˇchu. Odpoledne byl stan i auto tak vyhrˇa´te´, zˇe zbytek ma´sla, ktere´ jsme koupili v Riece, prˇesˇlo zcela do tekute´ho stavu, takzˇe bylo prˇipraveno akora´t k politı´ ovocny´ch knedlı´ku˚. Bohuzˇel, ovocne´ knedlı´ky jsme neMeˇsto Krk na cesteˇ z kempu meˇli. Lı´da prˇisˇla s na´padem ma´slo v tekute´m stavu v igelitove´m pytlı´ku vychladit v morˇi. To se mi nepozda´valo, protozˇe prˇeci jenom 24stupnˇovy´ Jadran nenı´ moc u´cˇinne´ chlazenı´, takzˇe jsme ten pytlı´k radeˇji vyhodili. Vecˇer jsme zasˇli zase do restaurace Politin, tentokra´t na crno vino. K tanci tam hra´la dvoucˇlenna´ kapela. Dovolı´m si jesˇteˇ male´ srovna´nı´ kempu˚, zejme´na jejich socia´lnı´ch zarˇ´ızenı´. V prvnı´m Kempu Bommartini jsme na za´chodcı´ch meˇli pocit, zˇe to postavili z materia´lu, ktery´ nasˇli na smet’a´ku. Prky´nka na za´chodcı´ch chybeˇla a toaletnı´ papı´r jakbysmet. V kempu Maroadi byla asponˇ prky´nka. Ale ˇ esˇil jsem to tak, toaletnı´ papı´r sta´le nikde. R zˇe jsem vyhledal ru˚zneˇ poha´zeny´ papı´r, ktery´ jsem v umy´va´rna´ch nasˇel, a ten pouzˇil. V nejdrazˇsˇ´ım cˇtyrˇhveˇzdicˇkove´m kempu Cavalino taky nebyl za´chodovy´ papı´r. To uzˇ bylo na pova´zˇenou. Navı´c jim necˇinilo potı´zˇ kazˇdy´ den ra´no v dobeˇ nejvysˇsˇ´ı potrˇeby zcela uzavrˇ´ıt za´chody i umy´va´rny a ve jme´nu cˇisˇteˇnı´ a u´klidu tam nikoho nepustit. Konecˇneˇ v kempu Politin byly norma´lnı´ cˇiste´ umy´va´rny i za´chody s dostatecˇny´m Crno vino mnozˇstvı´m toaletnı´ho papı´ru. Meˇli tam i ´ klid probı´hal za provozu a neˇkolikra´t denneˇ, nikomu umyvadla a za´chody pro mensˇ´ı deˇti. U kvu˚li tomu nebra´nili vykonat tu potrˇebu, kterou potrˇeboval. Procˇ to tak nefunguje i v kempech v Ita´lii?
14
Cˇtvrtek 5. srpna Dnes jsme se rozhodli nicnedeˇla´nı´ zpestrˇit odpolednı´m cyklovy´letem po okolnı´ch kesˇka´ch. Podle prˇedpoveˇdi by meˇlo by´t zatazˇeno, takzˇe by na´m meˇlo vyjı´t i pocˇası´. Dopoledne bylo peˇkneˇ a stra´vili jsme ho na pla´zˇi kempu. Kdyzˇ se cˇloveˇk projde pode´l pobrˇezˇ´ı za kemp, shleda´, zˇe i tam je FKK pla´zˇ urcˇena zrˇejmeˇ pro lidi, kterˇ´ı nejsou ubytova´ni v kempu. Odpoledne jsme skutecˇneˇ vybalili kola. Opravdu se zata´hlo, takzˇe slunce neprazˇilo a mohli jsme vyjet. Nejprve jsme znovu prozkoumali mı´sto nenalezene´ kesˇky za plotem a znovu jsme poklad nenasˇli. Prvnı´ u´sek cyklovy´letu do Krku jsme kola jen vedli po kamenech cesticˇkou spı´sˇe pro peˇsˇ´ı pode´l vody. Radkovi bylo obcˇas potrˇeba s kolem pomoci a rˇesˇit s nadhledem nepatrne´ brbla´nı´, zˇe pro zacˇa´tek nebyla zvolena optima´lnı´ cesta. Pak jsme se s koly dostali do centra meˇsta do u´zke´ ulicˇky prˇeplneˇne´ lidmi, kde na´m kola take´ nebyla k nicˇemu. Tam GPSka uka´zala cı´l v postrannı´ ulicˇce, ktera´ vedla prˇ´ıkrˇe nahoru. I zde jsme si kol moc neuzˇili. Dostali jsme se ke kostelu, u ktere´ho jsme dlouho bezvy´sledneˇ hledali poklad. Nad na´mi se zata´hlo jesˇteˇ vı´ce, nezˇ jsme ocˇeka´vali, a zacˇalo prsˇet. De´sˇt’ byl ale zatı´m jen takovy´ varovny´ a po chvı´li prˇestal, Poklad nalezeny´ u kostelnı´ zdi takzˇe nezmarˇi mohli pokracˇovat ve hleda´nı´ pokladu. Po delsˇ´ı dobeˇ, kdyzˇ uzˇ jsem ja´ osobneˇ to hleda´nı´ definitivneˇ vzdal, se Lı´deˇ poklad nakonec podarˇilo najı´t. Pak jsme veleli k u´stupu prˇed desˇteˇm, ktery´ znovu hrozil. Zastihl na´s na zpa´tecˇnı´ cesteˇ, takzˇe jsme se schovali v nejblizˇsˇ´ı hospodeˇ, kde jsme si dali cˇaj a palacˇinku. V dobeˇ mezi jedneˇmi a druhy´mi kapkami jsme opustili hospodu a vra´tili se do stanu. Ve stanu jsme byli relativneˇ v suchu a sledovali jsme, zˇe desˇtı´cˇek pokracˇoval jesˇteˇ dlouho do noci. Pa´tek 6. srpna Ra´no neprsˇelo, tak jsem vylezl a zacˇal prˇipravovat snı´dani. Chceme vyuzˇ´ıt zatazˇene´ho pocˇası´ a pokracˇovat v nasˇem cyklovy´letu. Ovsˇem za´hy meˇ zahnal zpeˇt do stanu rannı´ desˇtı´cˇek. Teprve po neˇm se situace uklidnila a mohli jsme skutecˇneˇ vyrazit. Na rozdı´l od vcˇerejsˇka jsme se vybavili pla´sˇteˇnkami, tak snad prˇ´ıpadny´ dalsˇ´ı de´sˇt’rozezˇeneme. Nejprve jsme se chteˇli dostat ke kostelu, kde jsme byli vcˇera, ale nechteˇli jsme uzˇ kola tlacˇit prˇes kameny pode´l pobrˇezˇ´ı. Znamenalo to udeˇlat si objı´zˇd’ku po silnicı´ch se dveˇma odbocˇova´nı´mi vlevo, cozˇ neˇktery´m cyklistu˚m v nasˇ´ı vy´praveˇ cˇinı´ trochu proble´my. Ale zvla´dli jsme to. Prˇi opousˇteˇnı´ meˇsta Krk smeˇr vesnice Vrch jsem byl prˇekvapen velky´m mnozˇstvı´m aut, ktera´ na hranici meˇsta vytvorˇila dopravnı´ za´cpu. Dokonce docela dost aut meˇlo stejny´ u´mysl jako my, jet smeˇr vesnice Vrch. Nevı´m, co tam chteˇli pohleda´vat. Lı´da tedy rozhodla po konzultaci s podrobneˇjsˇ´ı mapou odbocˇit na makadamovou cestu. K te´ jsme se museli trochu vra´tit a kvu˚li nı´ jsme mı´rneˇ bloudili. Azˇ jsme ji nasˇli, tak byla sice bez aut, ale kamı´nky zase vadily Radkovi a odmı´tal norma´lneˇ jet. Mı´sto toho bezdu˚vodneˇ tlacˇil kolo a zˇbrblal. Ja´ jsem vzˇdycky chvı´li popojel a pak neuveˇrˇitelneˇ dlouhou dobu cˇekal. A takovy´mi prˇ´ıskoky jsme se pohybovali k prvnı´ kesˇi na nasˇ´ı trase.
15
Vcˇera nasˇi hledacˇi pokladu˚ kvu˚li na´hle´mu desˇti zapomneˇli vypnout GPSku, takzˇe beˇzˇela prˇes noc a kdyzˇ jsme se na ni na tom makadamu poprve´ podı´vali, sdeˇlila na´m, zˇe ma´ slabe´ baterky. Na´hradnı´ baterky jsem nebral, protozˇe vcˇera tam byly baterky cˇerstveˇ nabite´. Nedalo se nic deˇlat, nezˇ GPSku vypnout a zapnout ji jen na chvı´li, kdyzˇ uzˇ jsme si mysleli, zˇe jsme dosti blı´zko pokladu. Prvnı´ poklad jsme nasˇli za chvilicˇku. Zˇbrblajı´cı´ Radek, ktere´mu Lı´da vlekla kolo do kopce, vypadal stahaneˇ a trval na tom, zˇe chce obra´tit a vra´tit se zpeˇt. Tak jsme vymysleli cestu zpeˇt prˇes jesˇteˇ jednu kesˇ. Ve vesnici Vrch jsme si koupili oplatky a posilnili se na dalsˇ´ı cestu. Po celou dobu bylo prˇ´ıjemneˇ zatazˇeno a spadlo jen pa´r kapek. Pro cyklovy´let jsme si lepsˇ´ı pocˇası´ nemohli prˇa´t. U druhe´ kesˇe jsme rovneˇzˇ zaRadku˚v obvykly´ zpu˚sob prˇesunu na cyklovy´letu pnuli na chvı´li GPSku a i tady jsme poklad nasˇli. Cesta da´le pokracˇovala po makadamu z mı´rne´ho kopecˇka dolu˚. Ale i to Radek odmı´tl jet a vedl kolo. Prosteˇ jsme ten vy´let nakonec zvla´dli rychlostı´ peˇsˇ´ıho male´ho turisty, ktery´ vedle sebe vede kolo. V tomto stavu jsme se vra´tili zpeˇt do meˇstecˇka Krk, kde jsme si koupili zmrzlinu u zmrzlina´rˇu˚, kterˇ´ı hovorˇili vzˇdy takovy´m jazykem, jaky´m hovorˇil za´kaznı´k. Do kempu jsme se vra´tili kolem trˇetı´ hodiny odpolednı´ a zrovna se vyjasnilo. Prˇed stan jsem vystrcˇil sola´rnı´ nabı´jecˇku na baterky a sˇli jsme se koupat k morˇi. Lı´da sˇla vecˇer do trˇetice prozkoumat kesˇ za plotem kempu. Mı´sto nı´ nasˇla svazek bankovek (eura) v igelitove´m pytlı´ku. Pry´ to ale nechala tam. Divı´m se. Co kdyzˇ to byl ten hledany´ poklad? Sobota 7. srpna Dnes je zase peˇkneˇ a my se pouze slunı´me a koupeme na pla´zˇi v kempu. Docˇ´ıta´m detektivcˇicˇku Agathy Christie. Radek k me´mu prˇekvapenı´ prˇecˇetl sa´m a rychle pomeˇrneˇ tlustou knı´zˇku Pa´n prˇeludu˚, kterou jsme si rovneˇzˇ pro potrˇeby nicnedeˇla´nı´ u morˇe vypu˚jcˇili z knihovny. U stanu v poledne bylo zase vedro, nicme´neˇ udeˇlali jsme si polı´vku z pytlı´ku. Drobky, ktere´ na´m prˇed stanem obcˇas upadnou na zem, ra´di a rychle uklidı´ mravenci. Na rozdı´l od vsˇech ostatnı´ch kempistu˚, kterˇ´ı majı´ prˇed stanem nebo cˇasteˇji karavanem kempove´ vybavenı´ maxima´lnı´ho komfortu, na´m veˇtsˇinou stacˇ´ı vyta´hnout karimatky a posadit se na tasˇky. Vypada´me pak jak chudı´ prˇ´ıbuznı´. Vsˇimli si toho sousede´ Holand’ane´ a veˇnovali na´m dveˇ skla´dacı´ ryba´rˇske´ Pla´zˇ v kempu vecˇer, prˇes den nenı´ fotografova´nı´ vhodne´ sedacˇky ve tvaru troju´helnı´ku. Meˇl 16
jsem nejprve dojem, zˇe to ma´me zapu˚jcˇeno, ale kdyzˇ Holand’ane´ odjı´zˇdeˇli, tak si to nechteˇli nechat vra´tit. Tvrdili, zˇe by to stejneˇ vyhodili. Posle´ze jsem mozˇna´ zjistil, procˇ. Ta seda´tka jsou asi navrzˇena pro zˇeny. Muzˇi kvu˚li jednomu vrcholu troju´helnı´ku majı´ se sezenı´m nepatrneˇ veˇtsˇ´ı proble´m, cozˇ je zejme´na patrne´ v nudisticke´m kempu. Vecˇer jsme zasˇli do nasˇ´ı oblı´bene´ restaurace Politin. Jako obvykle obsluha na´s nezklamala. Dal jsem si makrelu. Potom jsme s Mirkem jesˇteˇ vyrazili na nocˇnı´ procha´zku do meˇsta Krku. Kdyzˇ jsme procha´zeli brankou v ploteˇ kempu, prostudovali jsme ceduli, zˇe branku zavı´rajı´ od desa´te´ hodiny vecˇernı´. K tomuto cˇasu jsme tedy smeˇrˇovali na´vrat z procha´zky. U branky jsme stanuli za sedm minut deset a uzˇ byla zavrˇena´. Museli jsme tedy poneˇkud komplikovaneˇ obcha´zet plot u hladiny morˇe. Nedeˇle 8. srpna Dnes se chysta´me odjet a pokusı´me se dostat azˇ do Prahy. Zabalili jsme veˇci vcˇetneˇ stanu. Pak jsme meˇli mı´rne´ potı´zˇe prˇi odemyka´nı´ za´mku na nosicˇ na kola. Nesˇlo to odemknout a na prvnı´ pohled to vypadalo dost beznadeˇjneˇ. Nasˇteˇstı´ si za´mek po delsˇ´ım domlouva´nı´ dal rˇ´ıct. Radek prˇi balenı´ nasˇel v auteˇ travelVecˇernı´ meˇsto Krk bug, ktery´ uzˇ delsˇ´ı dobu neu´speˇsˇneˇ hledal doma v Praze. Zaja´sal a navrhnul, zˇe jej rovnou ulozˇ´ı do neˇjake´ho pokladu. Zu˚stali jsme jesˇteˇ chvı´li u morˇe naposledy se vykoupat a rozloucˇit se s nı´m. Z kempu jsme vyjeli po desa´te´ hodineˇ a nejprve jsme jeli do Krku ulozˇit travelbug do pokladu u kostela. Z Krku jsme se vydali smeˇr Praha asi kolem jedena´cte´ hodiny. Zase jsem malinko bloudil v Riece. Je to pro meˇ zrˇejmeˇ neˇjake´ zaklete´ meˇsto. Chyba byla, zˇe jsem neodbocˇil na da´lnici uzˇ prˇed Riekou. Cestu jsme napla´novali prˇes slovinskou Ljubljanu, rakousky´ Villach a Salzburg, neˇmecky´ Passau a Regensburg a cˇesky´ Rozvadov a Plzenˇ. Asi dva kilometry prˇed tauersky´m tunelem byl semafor, ktery´ da´vkoval auta tak, zˇe je minutu nechal jet a dveˇ minuty svı´til cˇerveneˇ. Prˇed tı´mto semaforem se vytvorˇila kolona, ve ktere´ jsme si pocˇkali asi hodinu. Za tı´mto semaforem jsme na prvnı´ pohled meˇli pocit, zˇe semafor byl zcela zbytecˇny´. Teprve dva kilometry pote´ se uka´zalo, zˇe dva jı´zdnı´ pruhy se prˇed tunelem setka´vajı´ v jednom a semafor meˇl asi za u´kol prorˇ´ıdnout provoz tak, aby se rˇidicˇu˚m to setka´nı´ do jednoho pruhu podarˇilo bez komplikacı´ a plynule. Za pru˚jezdy tunely i za cˇeka´nı´ prˇed tunely jsme si zaplatili my´tne´. Za Salzburgem jsme odbocˇili z da´lnice a do Passau jsme jeli po rakousky´ch a neˇmecky´ch okreska´ch. Aby byla zmeˇna. Pak uzˇ jsme po da´lnici dojeli azˇ do Prahy. Obcˇas mı´rneˇ zaprsˇelo. Domu˚ jsme dojeli asi o pu˚l dvana´cte´ v noci. Z auta jsme vybalili obrovske´ mnozˇstvı´ ru˚zny´ch tasˇek a pytlı´ku˚ a nanosili to jesˇteˇ vecˇer do bytu. Teprve dalsˇ´ı den ra´no jsme zacˇali ty pytlı´ky vyprazdnˇovat a veˇci uklı´zet na mı´sto. Z ra´dia jsme se dozveˇdeˇli, zˇe na severu Cˇech byly nicˇive´ povodneˇ.
17
