Vývoj inovativní in-situ sanační technologie uplatňující mikrovlnný ohřev

TVIP 2015, 18. – 20. 3. 2015, HUSTOPEČE - HOTEL CENTRO

Vývoj inovativní in-situ sanační technologie uplatňující mikrovlnný ohřev Jiří Kroužek, Jiří Hendrych, Jiří Sobek, Daniel Randula, Václav Durďák Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, [email protected] Pavel Špaček - Chemcomex Praha a.s.

Souhrn Příspěvek popisuje postup vývoje technologie založené na cíleném in-situ mikrovlnném ohřevu znečištěných povrchů, který vede k uvolnění pevně navázaných kontaminantů, jež jsou zachytávány v následném systému čištění procesní vzdušiny. V rámci příspěvku jsou popsány jednotlivé fáze vývoje této technologie - teoretický koncept, experimentální a konstrukční fáze dekontaminační technologie. Dále jsou blíže ukázány a diskutovány výsledky poloprovozních testů aplikace mikrovlnné části technologie v modelových podmínkách. Společně s předchozími laboratorními testy umožnily popsat průběh ohřevu materiálu a některé jevy uplatňující se při procesu. Testy pomohly odhadnout plánovanou výkonnost a uplatnitelnost vyvíjeného zařízení, které budou v blízké budoucnosti ověřovány s modelově a reálně kontaminovanými materiály a na znečištěných plochách Klíčová slova: termická desorpce, perzistentní organické polutanty, mikrovlnný ohřev, sanační technologie, dekontaminace povrchu

Development of innovative in-situ remediation technology with microwave heating Summary The contribution describes the development of innovative technology which is based on the in-situ microwave heating of contaminated surfaces leading to the mobilization of bound contaminants that are caught in subsequent off-gas treatment system. Technology development have been divided into several steps - theoretical, experimental and engineering. The results of pilot-scale tests of the microwave heating part of the constructed unit in the model case of clear material are discussed. The tests allowed describe heating process and some phenomena occurring during the process and helped estimate future decontamination performance and the applicability of developed device that will be verified using model and real contaminated materials and surfaces. Keywords: thermal desorption, persistent organic pollutants, microwave heating, remediation technologies, surface decontamination

Úvod Zkušenosti z minulých let, kdy byly do nápravy ekologických škod z veřejných zdrojů vloženy mimořádně vysoké finanční prostředky a zároveň aktuální snaha o šetření v souvislosti s ekonomickou situací spolu s požadavkem na vyřešení zátěží v poměrně krátkém časovém úseku vedou k zamyšlení se nad novými technologickými alternativami, které by sanace vhodným způsobem racionalizovaly. Mezi toxické látky obtížně odstranitelné z tuhých materiálů patří obecně málo těkavé organické látky (SVOCs), mezi něž patří např. skupina perzistentních organických polutantů (POPs) či některé produkty zpracování ropy. Vzhledem ke specifickým vlastnostem těchto látek, především POPs, mezi něž se řadí silná schopnost adsorpce na povrchy tuhých matric, nízká těkavost a rozpustnost ve vodě či vysoká odolnost vůči chemickým a biologickým vlivům, je použití běžných sanačních postupů limitované převážně jejich nízkou účinností, časovou náročností procesu a vysokými náklady. Jednou z technologií používaných v praxi při sanaci lokalit kontaminovaných POPs je technologie termické desorpce, která ve srovnání s jinými metodami dosahuje vysoké účinnosti odstranění kontaminantů v krátkém časovém horizontu. Principem této ex-situ technologie je ohřev kontaminovaného materiálu, při němž dochází k evaporaci organických polutantů a k jejich následnému transportu do systému čištění odpadních plynů. Nevýhodou termodesorpce je vysoká nákladnost jejího uplatnění, která je spojená zejména s vysokou provozní spotřebou energie z důvodu energeticky náročného ohřevu málo tepelně vodivých materiálů, dále také s investičními nároky konstrukce technologie, především systému čištění procesních plynů, a rovněž s nákladností procesu předúpravy znečištěného materiálu, zahrnujícího zejména odtěžbu zeminy, příp. demolici objektu, homogenizaci, třídění či drcení/mletí a transport materiálu, často na delší vzdálenost.


Příkladem velmi drahé aplikace technologie termické desorpce je sanace dioxinové zátěže v areálu Spolany Neratovice [1]. Vývoj technologie se tedy zaměřuje především na ekonomickou racionalizaci uplatnění jejího principu v praxi, obecným účelem vývoje je pak rozšířit možný okruh aplikace této metody, který je v současné praxi značně omezený (vysokou nákladností) pouze na situace s vysoce nebezpečnou kontaminací o velkém rozsahu, kde zároveň jiné tradiční sanační techniky selhávají. Cestou k dosažení těchto cílů může být jednak zvýšení účinnosti ohřevu, snížení efektivní dekontaminační teploty a zjednodušení či modernizace jednotlivých částí technologie. Těchto kroků se drží také cíle projektu aplikovaného výzkumu na vývoj zcela unikátní inovativní in-situ dekontaminační technologie využívající principu termické desorpce, s jehož postupem blíže seznamuje tento příspěvek.

Vývoj mobilní mikrovlnné dekontaminační technologie Na VŠCHT Praha se před časem zrodil teoretický koncept nového technického přístupu k sanacím znečištěných povrchů, jež se posléze stal obrovskou výzvou vědecko-inženýrského úsilí kolektivu řešitelů projektu TAČR. Jeho cílem je vyvinutí dekontaminačního nástroje, který bude vykazovat vedle vysoké efektivity a rychlosti přímého odstranění kontaminace ze znečištěných povrchů rovněž vysokou míru mobility, jednoduchosti obsluhy a bezpečnosti provozu. Řešení projektu bylo rozděleno do několika navazujících a částečně se prolínajících etap tvořených teoretickými, experimentálními a inženýrskými činnostmi zakončenými důkladným testováním nového postupu využívajícího unikátního zařízení. Teoretický koncept Principem nového řešení je cílený in-situ mikrovlnný ohřev malé plochy znečištěného materiálu do určité hloubky, odsátí takto mobilizovaných par kontaminantů z povrchu a jejich následného zkoncentrování. Tímto postupem s použitím mobilní jednotky bude možné dekontaminovat postupně větší zasažené plochy. Vyvinutá technologie potom může nalézt uplatnění při sanacích mnoha menších a méně závažných ohnisek znečištění, mezi které typově patří některé bývalé či nynější průmyslové, armádní nebo zemědělské objekty, chlorovanými pesticidy zasažené zemědělské plochy, příp. úniky ropných produktů. Mezi cílové materiály patří zeminy a povrchy stavebních materiálů znečištěných různými těkavými a málo těkavými organickými látkami. V souvislosti se silným účinkem zvýšené teploty na mobilitu kontaminantů od počátku vývoje technologie termodesorpce existovaly snahy o uplatnění jejího principu také v kombinaci s in-situ sanačními postupy. Jmenovat lze metody jako in-situ termická desorpce, tepelně podporovaný venting, vstřikování vodní páry apod. Tyto aplikace využívají klasického způsobu buďto kondukčního nebo advektivního (transport tepelné energie prostupem vyhřátého média zeminou), příp. elektrického odporového ohřevu (ERH). Vyvíjená technologie cílí na povrchové kontaminace, kdežto ERH a advektivní způsoby jsou doménou pouze aplikace v podloží. [2] Kondukční ohřev takto limitován není, povrchová aplikace využívá sítě topných těles rozmístěných na kontaminovaném povrchu (kobercové uspořádání), tepelně izolovaných a zatěsněných vůči úniku kontaminace, nicméně trpí nízkou rychlostí a účinností a vysokými teplotními gradienty [3]. Z tohoto hlediska se jeví daleko vhodnější možností využití mikrovlnného ohřevu, jež je základní výkonovou částí vyvíjené techniky a umožňuje ohřev zefektivnit a urychlit a v poslední době jeho uplatnění jak v environmentální technické chemii, tak i pro účely termické desorpce, stále více získává na popularitě [4, 5]. Principem konvenčního ohřevu je prostup tepla z povrchu materiálu do hlubších partií. Rychlost ohřevu materiálu tedy závisí zejména na tepelné vodivosti materiálu, jež je obecně pro cílové matrice (zemina, stavební) nízká. Mikrovlnný ohřev má oproti konvenčnímu řadu výhod. Materiál se v mikrovlnném poli zahřívá objemově, což významným způsobem snižuje tepelné ztráty a ohřev tepelně málo vodivých materiálů urychluje, především při obsahu polárních dielektrických (voda) a dalších dobře mikrovlny absorbujících látek (např. kovy). Navíc byly mikrovlnám prokázány některé specifické efekty neteplotního charakteru [6]. Z hlediska mobility zařízení, jež je pro uplatnění technologie nezbytnou podmínkou, je aplikace mikrovlnné techniky rovněž výhodná, neboť potřebné součásti a především generátor mikrovln jsou velmi kompaktními zařízeními. Stěžejní částí jednotky v tomto ohledu tak je prostorově náročný systém čištění procesního plynného proudu, který je v praxi termické desorpce POPs většinou založený na kondenzaci par polutantů a adsorpci zbytkového podílu na aktivní uhlí. Tato kombinace s sebou nicméně přináší určité technologické problémy spojené s desublimací kontaminantů a zanášením teplosměnné


plochy vedoucím k postupnému snižování účinnosti procesu záchytu par kontaminantů. Navíc proces odsávání kontaminantů z prostoru aplikátoru přináší do systému vysoké množství nekondenzujícího plynu, který také výrazně účinek zařízení snižuje [7]. Z důvodu důrazu na bezpečnost provozu technologie, ale za podmínek nároků na mobilitu, a tedy na kompaktnost zařízení, je tak nutné designu této části technologie věnovat zvýšenou pozornost. Experimentální část Účinnost dekontaminačního termického procesu je řízena především dosahovanou teplotou v materiálu [8]. Z tohoto pohledu jsou důležité jednak obecně interakce materiálu s mikrovlnami, jež byly v rámci řešení projektu detailně studovány [9] a jednak rozsah penetrace mikrovln do hloubky částečně popsané v tomto příspěvku. Stejně tak byly studovány procesy, které by mohly významně ovlivnit proces odstranění kontaminantů z matrice za účelem snížení efektivní teploty. Takovou možností je především využití vody, jako transportního média pro odstranění kontaminantů při tepelném procesu [10] nebo částečně také možnost využití podpůrného efektu mikrovln na účinek destrukce polutantů za relativně nízké teploty in-situ aplikací nZVI suspenze [11]. Obě tato řešení se v laboratorních podmínkách prokázala jako slibná a rozsáhlá sada experimentů zaměřených na tuto problematiku pomohla odhalit některé jevy uplatňující se při dekontaminačním procesu. V souvislosti se snahou o zvýšení účinnosti a optimalizací procesu čištění procesní vzdušiny byl prováděn také laboratorní experimentální výzkum procesu absorpce kontaminantů, zahrnující výběr rozpouštědla a testování procesu za různých podmínek. Absorpce par kontaminantů do vhodného média jako doplňkový prvek čištění procesního proudu může částečně pomoci eliminovat problémy spojené s desublimací kontaminantů a zvýšit výkon zařízení za současného snížení prostorových nároků kondenzátoru [12]. Výsledky tohoto výzkumu vedly k zařazení této techniky do konstrukce mobilní jednotky. Nejdůležitější částí experimentální fáze řešení projektu pak jsou zajisté poloprovozní testy vyvinutého zařízení. V dosavadním průběhu řešení projektu byla připravena k testování prozatím pouze mikrovlnná část jednotky tvořená generátorem, vlnovodem a otevřeným aplikátorem. Tento systém byl vždy pro experiment aplikován na nekontaminovanou plochu, kdy byla ohřívána plocha o různé velikosti při různém stupni zakrytí plochy kovovými plechy. Cílem těchto testů v reálném měřítku bylo simulovat dekontaminační proces a pomocí sofistikovaného systému měření teploty využívajícího optovlákenné techniky (Obr. 3) sledovat průběh ohřevu v exponovaném prostoru. Zároveň bylo možné na základě testů odhadnout výkonnost a některé provozní parametry technologie, účinnost procesu ohřevu a sledovat v průběhu testů bezpečnost aplikace mikrovln pomocí měření úniku mikrovln. Konstrukce zařízení Zařízení se skládá ze dvou dílčích vzájemně propojených a neoddělitelných technických celků mikrovlnné výkonové časti, jejíž funkcí je ohřev povrchové vrstvy kontaminovaného materiálu, a technologie zpracovávající vystupující směs procesních par a vzduchu, která zajišťuje separaci a zkoncentrování kontaminantů z nosné vzdušiny a dosažení legislativou stanovených emisních limitů. Jednotlivé součásti zařízení jsou vzájemně propojeny a připevněny na nosném rámu tak, že tvoří jeden celek. Celistvou konstrukci lze přemisťovat mezi kontaminovanými lokalitami na vleku nebo nákladním automobilu a připojení konstrukce na podvozek opatřený koly umožňuje pohyb jednotky po kontaminované oblasti v průběhu její dekontaminace. Mikrovlnná výkonová část je tvořena jedním průmyslovým generátorem mikrovln o frekvenci 2450 MHz a výkonu 6 kW, který je přímo připojen pomocí vlnovodu k otevřenému aplikátoru. Tato kompaktní část je upevněna na nosné konstrukci technologie, přičemž je opatřena zdvihem za účelem přesunů jednotky. Otevřený aplikátor má tvar komolého jehlanu a slouží k aplikaci mikrovln na povrch znečištěného materiálu. Boční stěny otevřeného aplikátoru a vlnovodu jsou vyrobeny z materiálu odrážejícího mikrovlny a okraj aplikátoru je vybaven uhlíkovými vlákny pro zamezení úniku mikrovln. Při mikrovlnném ohřevu plochy těsně přikryté aplikátorem dochází k mobilizaci kontaminantů z materiálu společně s evaporací vody. Otevřený aplikátor je opatřen výstupem pro odtah směsi procesních par a vzduchu, který je napojen na další prvky technologie a odsávací zařízení, které zajišťuje odnos této procesní směsi z aplikátoru pro její následné zpracování. Podstatou řešení technologie zpracovávající vystupující směs procesních par a vzduchu je absorbér pro absorpci par polutantů, kondenzátor, kde dochází ke kondenzaci vodní páry a par kontaminantů,


a adsorbéru s aktivním uhlím sloužícím k adsorpci zbytkového neodstraněného množství kontaminantů. Absorpce je prováděna v probublávané koloně, ke kondenzaci slouží svazkový protiproudý tepelný výměník a základem adsorbéru je statické sypané lože aktivního uhlí. Vzdušina je po jejím vyčištění výfukem vypouštěna do ovzduší. Schéma vyvinuté mobilní jednotky, dle nároků užitného vzoru [13], je uvedeno na Obr. 1 a finální podoba na Obr. 2.

1 – průmyslový magnetron 2- otevřený aplikátor 3 – izolační deska 4 – odtah procesní směsi 5 – sklopný aretační mech. 6 - filtrace 7 – absorbér 8 – tepelný výměník 9 – odsávací zařízení 10 – adsorbér 11 – pohyblivý nosný rám 12 – výfuk

Obr. 1: Zjednodušené schéma mikrovlnné mobilní jednotky.

Obr. 2: Mobilní jednotka při pohledu zezadu

Obr. 3: Schéma rozložení teplotních čidel v průběhu poloprovozních testů mikrovlnné části vyvíjené mobilní jednotky


Výsledky a diskuze Dosažené výsledky poloprovozních testů mikrovlnného ohřevu porovnávající různé podmínky a nastavení prakticky potvrdily a částečně také rozšířily závěry předchozích terénních experimentů v laboratorním měřítku, které obecný charakter průběhu mikrovlnného ohřevu dostatečně popsaly. Příklad teplotního průběhu in-situ mikrovlnného ohřevu s použitým vyvinutým mikrovlnným zařízením a měřený optickými vlákny v prostorovém rozložení v exponované oblasti dle schématu na Obr. 3 je uveden na Obr. 4. Jednalo se o ohřev zeminy o ploše 70x70 cm a vlhkosti 17 % hm. Po experimentech byla detailněji proměřována teplotní distribuce v matrici a výstup z tohoto měření stejného experimentu z hloubky 10 cm pod povrchem je uveden na Obr. 5. Obecný charakter těchto výsledků pro další experimenty byl velmi podobný lišící se pouze v absolutních hodnotách.

210

Teplota [°C]

170 130

1 2

90

3 50

4

10 0

20

40

60 80 100 doba ohřevu [min]

120

140

160

Obr. 4: Mikrovlnný ohřev zeminy o ploše 70x70 cm při výkonu 6 kW a vlhkosti 17 %.

200 180 180-200

Teplota [°C]

160

140

160-180

120

140-160 70 63

100 80

35

0

17

17 35

100-120

80-100

0

63

plocha pod aplikátorem

120-140

70

Obr. 5: Distribuce teploty po 2,5 hod mikrovlnného ohřevu (výkon 6 kW) zeminy v hloubce 10 cm pod povrchem s vlhkostí 17 %. Mikrovlnný ohřev je založen na postupném ohřevu materiálu od středu na povrchu směrem jednak do stran povrchové vrstvy a jednak do hloubky. Principiálně se však nejedná o postupný ohřev, mikrovlnný


ohřev probíhá díky jeho objemovému charakteru současně v celé exponované oblasti, ale s různou intenzitou v různých bodech exponované mocniny, kdy největší hustota mikrovlnné energie dopadá na nejbližší místo od generátoru ve středu exponovaného povrchu a směrem do stran exponované plochy se intenzita pole zeslabuje. Směrem do hloubky je pak intenzita a tedy hustota mikrovlnné energie zeslabována její absorpcí v povrchových vrstvách. Znovu byl také prokázán jistý efekt vody obsažené v materiálu na dosahovaný teplotní gradient, kdy dochází v hlubších partiích k mnohem účinnějšímu zeslabení intenzity mikrovlnného pole vlivem zvýšené absorpce energie vodou v povrchových vrstvách. Zároveň však byl pozorován jistý účinek vlhkosti v materiálu rovněž na plošný teplotní gradient. Výsledky vzorkování a určení obsahu vlhkosti v určitých regionech exponované oblasti dle očekávání zároveň prokázaly zcela jasnou spojitost stratifikace vody v materiálu s teplotní distribucí. Testy prováděné aplikací mikrovln na různé matrice také potvrdily jejich rozdílný průběh ohřevu, který plyne již ze samé fyzikální podstaty interakce elektromagnetického pole s materiálem, a tedy z rozdílných dielektrických vlastností různých materiálů. Testy zaměřené na některé možnosti řízení procesu nastavením určitých parametrů neobjevily prakticky nic neočekávatelného. Zvýšení výkonu magnetronu vede k úměrně zvýšené rychlosti ohřevu a dosahu ohřevu pro větší množství materiálu. Změna velikosti ohřívané plochy má obdobný, avšak opačný efekt, kdy se snižující se exponovanou plochou dochází k urychlení procesu ohřevu, který ale působí na úměrně tomu zmenšené množství materiálu. Z výsledků, které jsou zatížené jistou chybou měření spojenou s přesnou lokalizací senzorů a nehomogenitou ohřevu a které neprokázaly významné dosažené rozdíly v účinnosti ohřevu při různých nastavených parametrech procesu, nelze vyvodit jednoznačný závěr ukazující na ideální nastavení těchto parametrů. Vedle hodnocení účinku aplikace mikrovln dle dosahovaných teplotních distribucí byla také posuzována energetická stránka procesu, kdy bylo během testů měřeno jednak množství odražené energie z povrchu zpět z prostoru aplikátoru a jednak také množství tepla odvedeného při chlazení součástí generátoru mikrovln, které se během procesu zahřívají. Výsledky měření množství odražené energie prokázaly efektivitu designu mikrovlnné části vyvíjené technologie z hlediska účinné transformace elektromagnetické energie produkované v magnetronu na tepelnou energii v cílovém materiálu. Vypočtená množství tepla odvedeného chladicí vodou během jednotlivých experimentů potvrdila dobře známou omezenou energetickou účinnost magnetronu, která se pohybuje mezi 60 - 70 %. Obě metody těchto měření neumožnily stejně jako měření teploty odhadnout optimální parametry pro řízení mikrovlnného procesu, neboť nebyly zjištěny významné rozdíly mezi jednotlivými měřeními za různých podmínek. V průběhu poloprovozních testů mikrovlnného ohřevu byla systematicky a pečlivě sledována bezpečnost provozu mikrovlnné techniky z hlediska úniku elektromagnetického záření. Měření neprokázala výrazné ohrožení bezpečnosti pro obsluhu zařízení, která by přímo vyplývala z nedostatků samotného technického řešení mikrovlnné části technologie. Nicméně také měření pomohla odhalit určité slabé místo technologie v tomto ohledu, které je spojené s nerovností povrchu, a tudíž nedostatečným kontaktem aplikátoru s tímto povrchem, kdy může za jistých okolností dojít k odhalení prostoru, kde dochází k interakcím mikrovln s povrchem materiálu. Tato netěsnost může pak vést k úniku elektromagnetického záření do prostoru, kde pobývá obsluha. Může tak dojít k lokálnímu porušení plnění limitů a ohrožení bezpečnosti. Nicméně je nutné podotknout, že každý únik mikrovln z prostoru aplikátoru nutně nemusí vést k překročení limitu a ani v případě překročení lokálního limitu nelze vždy hovořit o riziku pro obsluhu. Následně byla navržena některá opatření, která budou v poslední etapě řešení projektu posuzována a dále rozvíjena. Mezi tato opatření patří jednak vylepšení technického řešení, ale zároveň implementace některých kroků do provozních postupů při aplikaci technologie.

Závěr Naměřené výsledky v průběhu laboratorních a poloprovozních testů obecně ukazují, že charakter procesu mikrovlnného ohřevu je velmi komplexní, kdy se na jeho průběhu podílí celá řada jevů a odhad, popis, příp. sledování jeho průběhu v rámci budoucího praktického uplatnění vyvíjené technologie je velmi obtížné, a to především z důvodu nemožnosti dosažení kompletní nebo alespoň přibližné informace o distribuci teploty v celé exponované mocnině. Z tohoto důvodu je nutné hledat sofistikovanější metody odhadu průběhu tohoto procesu, zejména založené na matematickém


modelování procesu. Komplexnost procesu se projevuje také v případě matematického popisu, který se skládá z úloh elektromagnetismu popsané Maxwellovými rovnicemi a procesů sdílení tepla a hmoty, jež jsou všechny vzájemně zcela závislé a propojené. Řešení takto složité soustavy parciálních diferenciálních rovnic vyžaduje využití numerických metod a především sofistikované softwarové nástroje. Pomocí matematických simulací je pak možné také snáze a účinněji zhodnotit vliv různých parametrů na proces a účinněji při budoucích aplikacích reagovat na konkrétní podmínky. Poloprovozní testy mikrovlnné části technologie prokázaly účinné uspořádání jak z hlediska efektivity ohřevu, tak z hlediska bezpečnosti procesu. Bylo prokázáno, že účinek zařízení na ohřev materiálu přibližně odpovídá deklarovanému výkonu zařízení s nízkými ztrátami energie, a to "ztrátami" do okolní matrice a odrazem od povrchu. Největším problémem z hlediska energetické účinnosti zůstává účinnost použitého magnetronu, jež je technicky nepřekročitelná. Výkon ohřevu vyvinutého zařízení se pohybuje okolo 5,5 kW, příkon 10 kW. Odhadovaný dekontaminační výkon zařízení, za předpokladu průměrného dosažení teploty v exponované mocnině 220 °C, je vyčištění 2,5 m2 plochy do hloubky 20 cm za jeden den nepřetržitého provozu, což odpovídá množství přibližně 0,7 - 1 t materiálu. Tento odhad výkonnosti technologie, který vyplývá z limitů výkonu především použitého průmyslového generátoru mikrovln, naznačuje budoucí uplatnitelnost technologie především při dekontaminaci znečištěných ploch malého rozsahu - lokální technologické úkapy, skvrny či znečištěné stavební prostory. Pro teoretické navýšení výkonnosti technologie lze do jisté míry uvažovat aplikaci magnetronu s vyšším výkonem, jež by však musela být doprovázena odpovídajícím výkonnějším systémem čištění procesní vzdušiny, což by mohlo omezit mobilitu zařízení. Vhodnějším přístupem tak spíše může být aplikace většího počtu podobných zařízení. Přesné určení výkonu zařízení a vymezení podmínek je uplatnění v praxi bude předmětem poloprovozních a provozních experimentů plánovaných na letošní rok. Poděkování Příspěvek byl připraven v rámci výzkumu realizovaného s podporou projektu Vývoj mobilní technologie pro sanaci pozemních staveb a povrchů (TAČR TA02021346). Literatura 1. Bozek, F., et al., Implementation of best available techniques in the sanitation of relict burdens. Clean Technologies and Environmental Policy, 2009. 12(1): p. 9-18. 2. U.S. EPA, In Situ Thermal Treatment of Chlorinated Solvents Fundamentals and Field Applications. 2004, Office of Solid Waste and Emergency Response Office of Superfund Remediation and Technology Innovation: Washington, DC. 3. Iben, I.E.T., et al., Thermal Blanket for In-Situ Remediation of Surficial Contamination: A Pilot Test. Environmental Science & Technology, 1996. 30(11): p. 3144-3154. 4. Mašín, P., et al., Removal of persistent organic pollutants from a solid matrix by thermal desorption technology using conventional and microwave heating. Fressenius Environmental Bulletin, 2013. 22(7a): p. 2017-2021. 5. Wu, T.-N., Environmental perspectives of microwave applications as remedial alternatives: review. Practice Periodical of Hazardous, Toxic, and Radioactive Waste Management, 2008. 12(2): p. 102-115. 6. Tierney J.P., L.P., Microwave Assisted Organic Synthesis. 2005, Oxford: Blackwell Publishing Ltd. 7. Kroužek, J., et al., Separace kontaminujících složek odpadních plynů vznikajících při termické desorpci odpadů znečištěných POPs, in Sborník konference Inovativní sanační technologie ve výzkumu a praxi V, O. Halousková, Editor. 17.-18. 10. 2012, Vodní zdroje Ekomonitor spol. s.r.o: Praha. p. 23-28. 8. Lighty, J.S., et al., Fundamentals for the thermal remediation of contaminated soils. Particle and bed desorption models. Environmental Science & Technology, 1990. 24((5)): p. 750 - 757. 9. Kroužek, J., et al., Laboratorní testy mikrovlnného ohřevu odpadů při vývoji technologie termické desorpce. Waste Forum, 2012. 3: p. 137-143. 10. Maňáková, I., et al., Termická desorpce s užitím mikrovlnného ohřevu a různou vlhkostí materiálu, in Sborník konference Odpadové forum. 2015, CEMC: Hustopeče. 11. Randula, D., et al., Vliv zvolených aditiv na proces termické desorpce, in Sborník konference Odpadové forum. 2014, CEMC: Hustopeče. 12. Durďák, V., et al., Absorpce perzistentních kontaminantů po termické desorpci, in Sborník konference Odpadové forum. 2014, CEMC: Hustopeče. 13. Kroužek, J., et al., Zařízení na dekontaminaci znečištěných povrchů, užitný vzor, ÚPV ČR, 2014.

Vývoj inovativní in-situ sanační technologie uplatňující mikrovlnný ohřev

Recommend Documents