Vývoj a perspektivy myslivecké legislativy na území České republiky

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Vývoj a perspektivy myslivecké legislativy na území České republiky Bakalářská práce

Autor:

Vladimír Vetýška Obor Právo v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Ing. Bohumil Bláhovec, Ph.D.

Odborný konzultant:

Doc. Ing. Miroslav Vach, CSc.

Miloňovice

Duben, 2011

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Miloňovicích dne 19. dubna 2011

Vladimír Vetýška

2

Poděkování Děkuji panu Ing. Bohumilu Bláhovcovi, Ph.D., za vstřícnou pomoc, kterou mi poskytl při zpracování mé bakalářské práce. Dále bych rád poděkoval panu doc. Ing. Miroslavu Vachovi, CSc., za odborné informace z oblasti právních předpisů v myslivosti. 3

Anotace Počátky právní úpravy myslivosti se objevují jiţ za feudalismu, vzniká lovecké právo. Další významnou právní úpravu přinesly tereziánské reformy a císařský patent č. 154. Po vzniku Československa platil zákon č. 98/1929 Sb., v době II. světové války vládní nařízení č. 127/1941 Sb., po válce zákon č. 23/1962 Sb. Změnou společenských poměrů v r. 1989 se stal zákon č. 23/1962 Sb. přeţitým a nevyhovoval tehdejším podmínkám, kdy se kladl důraz na vlastnické právo půdy. Na základě toho byl přijat nový zákon č. 441/2001 Sb. o myslivosti. Tento zákon nastartoval změnu, která se vrací k tradicím české myslivosti. Dále jsem uvedl stručný přehled právní úpravy myslivosti na Slovensku, v Polsku, v Německu, v Rakousku a v Maďarsku. V rámci sjednocené Evropy bude v budoucí kodifikaci mysliveckých předpisů hrát velkou roli Německo díky velké rozloze a své významné roli v Evropě. Problematika platného zákona o myslivosti je znovu konzultována a dochází ke střetům mezi mysliveckou veřejností a vlastníky pozemků. Stojíme před otázkou znovuotevření tohoto zákona. V práci jsem určil tři základní problémy myslivecké legislativy a navrhl jejich řešení. Problematika se týká výměry honiteb, myslivecké stráţe a pytláctví.

4

Abstract The beginnings of hunting legislation appear as early as feudalism. There is a hunting law. Other significant legislation and reforms brought Theresian reforms and the Imperial Patent No. 154. After formation of Czechoslovakia came into force the Law No. 98/1929 Code of law, during the Second World War it was Decree of the government No. 127/1941 Code of law and after the war Act No. 23/1962 Code of law. Changing social conditions in 1989 became the legislative act No. 23/1962 Code of law survival and did not satisfy the present situation and all conditions, where the emphasis was on the ownership of land. On that basis, the new Act No. 441/2001 Code of law on hunting was enacted. This law started a change that goes back to the Czech tradition of hunting. Furthermore I mentioned a brief overview of the legislation on hunting in Slovakia, Poland, Germany, Austria and Hungary. Germany will play a major role within the framework of a united Europe because of its large size of territory and its significant role in Europe. The situation in this country will become an essential criterion in the future codification of hunting regulations. The issue of the current law on hunting is again consulted and there is a conflict between the hunting public and landowners. We re-opened the question of law. In the work I identified three basic problems of hunting legislation and I proposed their solutions. The issue concerns the area of hunting grounds, hunting guards and poaching.

5

Obsah Úvod

8

1. Historie mysliveckého práva na našem území

10

1.1.

Vytváření myslivecké legislativy

10

1.2.

Císařský patent č. 154

11

1.3.

Myslivecká legislativa před II. světovou válkou

12

1.4.

Legislativa v období II. světové války

13

1.5.

Zákon o myslivosti č. 225/1947 Sb.

15

1.6.

Právní úprava v 60. letech

18

2. Současná právní úprava pojmů myslivecké legislativy

23

2.1.

Obecná ustanovení

24

2.2.

Chov a zušlechťování zvěře

26

2.3.

Ochrana myslivosti a zlepšování ţivotních podmínek zvěře

28

2.4.

Tvorba a vyuţití honiteb

32

2.5.

Myslivecké hospodaření a lov

38

2.6.

Škody způsobené uţíváním honitby, zvěří a na zvěři

45

2.7.

Státní správa myslivosti

46

2.8.

Sankce

48

2.9.

Přechodná a závěrečná ustanovení

49

2.10. Účinnost

50

2.11. Proškolená osoba

50

6

3. Rozbor situace právních úprav v okolních zemích

51

3.1.

Slovensko

52

3.2.

Maďarsko

54

3.3.

Polsko

54

3.4.

Německo

55

3.5.

Rakousko

55

4. Návrh na řešení problémů myslivecké legislativy

57

4.1.

Problematika pytláctví

57

4.2.

Problematika výměry honiteb

59

4.3.

Problematika myslivecké stráţe

61

Závěr

63

Seznam literatury

65

7

ÚVOD Česká republika patří ke státům s vyspělou myslivostí a měla vţdy dobré jméno i v zahraničí. V současné době se myslivostí rozumí soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně ţijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udrţení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního a kulturního dědictví (z. č. 449/2001 Sb. o myslivosti). Myslivost můţeme hodnotit z několika hledisek, a to z hlediska hospodářského, kulturního, estetického, etického, ale i rekreačního a z hlediska ochrany přírody. Zpracovaná problematika myslivecké legislativy vychází jak z právní historie, tak i z právní úpravy v EU a okolních zemích. Zásluhou reforem Marie Terezie vznikl ucelený legislativní rámec, který upravoval hospodaření se zvěří. Dalším rozvojem společnosti docházelo k rozšiřování a dostupnosti myslivosti širšímu okruhu lidí. Důleţitým mezníkem právní úpravy myslivosti bylo vydání císařského patentu č. 154. Se změnami společenských poměrů a při rozpadu Rakouska – Uherska bylo nutno řešit i právní úpravu myslivosti, která se do té doby řídila rakouskou legislativou. Jiţ od roku 1920 byly zapojeny do snahy vytvořit novou mysliveckou legislativu různé myslivecké spolky, mj. Československá myslivecká jednota, která vznikla v roce 1923. Jiţ v roce 1924 se podílela tato Jednota na přípravě nového zákona. Výsledkem bylo vydání honebního zákona č. 98/1929 Sb. V době světové války byla myslivost u nás řízena protektorátními předpisy. Po roce 1948, kdy došlo ke změně společenského zřízení, byla myslivost řízena řadou různorodých předpisů, přesto se udrţoval zákon č. 225/1947 Sb., který platil aţ do vydání zákona č. 23/1962 Sb. V této době (po r. 1948) bylo prakticky zrušeno soukromé vlastnictví půdy a s ním spojené právo myslivosti. Vzhledem k zásadním společenským změnám, ke kterým došlo v roce 1989, se stal zákon č. 23/1962 Sb. také přeţitým a neodpovídal dané realitě. Bylo přistoupeno k řešení nové situace v myslivosti tvorbou komplexního zákona o myslivosti s ohledem na nové uspořádání společenských poměrů. Výsledkem byl zákon č. 449/2001 Sb. 8

V současné době stojíme před znovuotevřením zákona o myslivosti. Tato práce se mimo výše zmíněného zabývá ještě návrhy na řešení nově vzniklých problémů myslivecké legislativy v několika velmi problematických oblastech.

9

1. Historie mysliveckého práva na našem území 1.1. Vytváření myslivecké legislativy Prvobytně pospolná společnost ještě neznala lov jako výsadní právo. Bylo zcela přirozené, ţe zvěř lovil kaţdý, kdo ji potřeboval. Se zánikem prvobytně pospolného řádu, se vznikem soukromého vlastnictví a s nástupem feudalismu přestává být lov právem všech a stává se postupně výsadou vládnoucí třídy – feudálů. Zde tedy vzniká lovecké právo. První stopy loveckého práva v Čechách se objevují za vlády českého kníţete Boleslava I. (935 – 967). Lov se stal postupně výhradním právem panovníka a panského stavu. V 11. století byly lovecké zákony doplněny a v roce 1388 za vlády krále Václava IV. byl výkon práva myslivosti povolen i některým nešlechticům. Král Václav IV. z hlediska tehdejší doby českou myslivost značně povznesl. Dokonalejší právní normy se myslivosti dostalo nařízením vydaným Českým sněmem v roce 1573. Bylo zde vymezeno oprávnění k výkonu myslivosti a ochrana zvěře. Lov byl i nadále výsadou šlechty a panovníka. Poddaný lid byl povinen vrchnosti mysliveckou robotou (ruční robota a potaţní robota) a neměl nároky na úhradu škod, které byly způsobeny na polích zvěří. Rozvoj zemědělství a lesnictví v 18. století vyvolaly potřebu prohloubení teoretických znalostí z myslivosti. Myslivost se stala součástí zájmu nejstaršího lesního a zemědělského spolku, kterým byla „Společnost pro orbu a svobodné umění v Království Českém“, zaloţená dvorním dekretem císařovny Marie Terezie. V rámci tzv. „tereziánských reforem“ došlo k vydání císařského patentu v roce 1786, tzv. Řádu o myslivosti. Teprve tímto ,,Řádem“ bylo poddaným uleveno v mysliveckých robotách a jejich polím byla dána zákonitá ochrana tím, ţe majitel honitby musil hradit škody způsobené zvěří v polích. Tento patent nebyl nikdy důsledně plněn a úplnou úlevu zemědělcům nikdy nepřinesl. Jeho vydání ovlivnilo „Společnost pro orbu a svobodné umění“. Josef II. vydal proto 1. října 1788 novou zakládací listinu a stanovy pro „Císařskou a královskou vlasteneckou společnost pro Království české“. Úkolem této společnosti bylo zvelebovat zemědělství a myslivost.

10

Soupis poddanských usedlostí z r. 1753 a Řád o myslivosti byly základem pro vydání císařského patentu č. 154.

1.2. Císařský patent č. 154 ze dne 7. 3. 1849 V roce 1848 byli rolníci v habsburské monarchii zbaveni roboty a půda se stala jejich výlučným vlastnictvím. Císařský patent výrazně změnil tehdejší právní předpisy: -

bylo zrušeno právo myslivosti na cizí půdě,

-

byla zrušena veškerá robota související s výkonem práva myslivosti,

-

právo myslivosti bylo poprvé kodifikováno jako právo reálné, tj. právo

myslivosti bylo přiznáno vlastníkům půdy, ale jako právo omezené ve prospěch zvěře. Poprvé byla zákonem stanovena minimální výměra honiteb, a to 200 rakouských jiter, tj. 115 ha. U větších vlastníků půdy neţ 115 ha, coţ byly velkostatky, byla ponechána moţnost volby, jakým způsobem bude s právem myslivosti naloţeno; u drobných vlastníků bylo sice právo myslivosti zřízeno jako právo reálné, ale jeho výkon byl vázán na obecní komunu. To znamenalo, ţe ţádný rolník nesměl lovit na svém pozemku, nýbrţ honitbou byl katastr obce. Aby bylo zabráněno přílišnému vybíjení zvěře, bylo ustanoveno, ţe právo myslivosti příslušející pozemkům obce musí být pronajato nebo ţe můţe být vykonáváno myslivcem. Výnosy z práva myslivosti byly rozdělovány mezi vlastníky pozemků, vlastníkům pozemků bylo přiznáno právo na náhradu škody způsobené zvěří. Právní úprava převzala tzv. policejní nařízení, 1 ve kterých bylo kodifikováno: a) ochrana majetku a půdy, b) ochrana práv a výkonu myslivosti,

1

§ 12 cís. patent č. 154, tj. JAGDORDNUNG 1786, WALDORDNUNG 1754, JAGDNORMALE 1728 – Novák 1996

11

c) předpisy upravující veřejnou bezpečnost, d) ochrana proti pytláctví, e) stanovení doby lovu. Tento patent navazoval na dřívější mysliveckou legislativu. Bylo zřízeno právo reálné, bylo vyuţito ekonomického zájmu, protoţe obce dostávaly z pronájmů obecní honitby a z náhrad škod, způsobených zvěří, poměrně hodně hotových peněz. Úprava práva myslivosti jako práva reálného ve vztahu k nejmenším pozemkům byla základem lidové myslivosti.

1.3. Myslivecká legislativa před II. světovou válkou Postupně se měnící politické poměry v Habsburské monarchii a neúměrné sniţování stavu zvěře v obecních honitbách dalo podnět k tvorbě nové právní úpravy zákona. Vydáním zákona č. 49 z. z. ze dne 1. června 1866 (Honební zákon) byla dosavadní právní úprava v Čechách zásadně změněna. Na tento zákon navazovaly další zákony, jako např. zákon č. 15 z. z. ze dne 27. 2. 1870 a císařský patent č. 83 z. z. ze dne 29. 12. 1915. Právo myslivosti bylo i nadále právem reálným, ale výkon práva byl omezen. Právo myslivosti mohl vykonávat jen vlastník 115 ha souvislých honebních pozemků 2, a to sám, nebo je pronajmout. Ostatní pozemky, které nenáleţely k vlastní honitbě, tvořily honitby společenstevní. Honební společenstvo vzniklé ze zákona bylo povinno výkon práva myslivosti pronajmout, nebo ho vykonávat myslivcem. -

Dále: Bylo výrazně omezeno členství v honebních společenstvech. Členem

mohl být pouze vlastník domu s pozemky

3

(nemusel zde bydlet), bylo ale nutno majetek

obhospodařovat z budovy s pozemky (gruntovník).

2

Honební a nehonební pozemky nebyly dříve rozlišovány, minimální výměra 115 ha u souvislých honebních pozemků. Místodržitelské nař. č. 18 ř. z. leden 1896, Vývoj a perspektivy myslivecké legislativy r. 1996

12

-

Zákon podrobně kodifikoval tvorbu a jednání honebního společenstva. Na 4 ha

pozemků připadal 1 hlas. Volil se 3 – 5-členný honební výbor na dobu 6 let. Honitby se pronajímaly na dobu 6 let. Podnájem byl zakázán. -

K výkonu práva myslivosti byl nutný lovecký lístek. Vydání loveckého lístku

bylo odepřeno osobám se sníţenou příčetností, osobám trestaným, dělníkům a pracujícím za týdenní a měsíční mzdu. -

Kontrola obchodu se zvěřinou byla uskutečňována: a) zákazem obchodu se zvěřinou od 14. dne od počátku doby hájení, b) zavedením lístků o původu zvěře.

-

Náhrady škody – škody způsobené právem myslivosti hradil uţivatel honitby,

škody způsobené zvěří hradilo honební společenstvo.

Tento zákon umoţňoval trvalé vyuţívání honiteb při zachování kmenových stavů zvěře. Podporoval vlastníky velkých pozemků nebo ty, kteří si pronájem mohli dovolit. Pro drţení zbraní platil císařský patent č. 223 ř. z. ze dne 24. 10. 1852; ten zúţil okruh osob, které mohly drţet zbraň, a stanovil druhy zbraní, které se mohly k lovu pouţívat. Jednotnost ve výčtu zvěře a dobách lovu vnesl do právního řádu tzv. malý honební zákon č. 98/1929 Sb., který upravoval výše uvedenou problematiku na celém území ČSR při zachování rozdílných zákonů v Čechách, na Moravě a na Slovensku.

1.4. Legislativa v období II. světové války V tomto období byla myslivost upravena těmito právními předpisy 4:

3

Gruntovník (BOH 4522/1925, BUDW 10800/A 1915)

4

Vývoj a perspektivy myslivecké legislativy na území ČR, R. Novák, Brno 1996; J. Svoboda, J. Pelikán – Česká myslivecká jednota Praha 1941

13

1.

Vládním nařízením č. 127 ze dne 31. 3. 1941, vydaným na základě § 1 odst. 1

nařízení říšského protektora z prosince 1940, 2.

Vládním nařízením č. 128/1941 Sb.,

3.

Vládním nařízením č. 311/1942 Sb. o ochranné sluţbě myslivecké,

4.

vyhláškou Nejvyššího mysliveckého úřadu č. 941, který zavedl směrnice pro

zkoušky loveckých psů, 5.

Vládním nařízením č. 106/1939 Sb. o ochraně zvířat proti týrání,

6.

vyhláškou č. 392/1941 Sb. o řízení při pachtování honitby,

7.

Vládním nařízením č. 348/1942 Sb. o zkouškách pro myslivce.

Právo myslivosti bylo reálné, souviselo s vlastnictvím pozemků a bylo definováno výlučně jako oprávnění k lovu a přivlastňování ulovené zvěře. Výrazně byla posílena úloha státní správy zřízením tzv. mysliveckých úřadů, včetně Nejvyššího mysliveckého úřadu, zemských a okresních úřadů. Tyto úřady rozhodovaly o tvorbě hranic honiteb a dále o scelení několika honiteb v zájmu lepších podmínek zvěře. -

Prodlouţení tzv. mysliveckého období (doby pronájmů) z původních

předválečných 6 let na 9 a 12 let dalo větší jistoty všem uţivatelům honiteb jak z hlediska investic, tak z hlediska koncepce chovu zvěře. -

Honitba byla rozdělena na honitbu vlastní a společenstevní. Jako minimální

výměra pro vlastní honitbu bylo ustanoveno 115 ha, pro společenstevní 250 ha. Nejvyšším mysliveckým úřadem mohla být poţadovaná výměra zvýšena u vlastní honitby na 300 ha a u společenstevní na 500 ha. Zde se vůbec poprvé tedy objevuje v naší legislativě později pouţívaná výměra 500 ha, která je z hlediska chovu zvěře výhodnější neţ dříve daných 115 ha. -

Nesporným přínosem protektorátních mysliveckých předpisů je uzákonění

mysliveckých zkoušek jako podmínky pro vydání loveckého lístku. Přes veškeré snahy odborníků se myslivecké zkoušky do předválečné legislativy nepodařilo prosadit. -

Humanita lovu: 14

-

byly stanoveny zakázané způsoby lovu, např. střílet spárkatou zvěř

broky, pouţívat při lovu a odchytu umělé zdroje světla. Zákazy byly řešeny také v předpisech o ochraně zvířat proti týrání; -

byla stanovena povinnost pouţívat při výkonu práva myslivosti

loveckých psů. -

Vlastník souvislých honebních pozemků měl nárok na vlastní honitbu. Pokud

nechtěl vykonávat myslivost sám, musel se zříci vlastní honitby. Zřeknutí se honitby vázalo právního nástupce po období 9 let v honitbách s drobnou zvěří a 12 let se zvěří spárkatou. -

Za škody způsobené zvěří odpovídalo honební společenstvo, za škody

způsobené výkonem práva myslivosti odpovídala oprávněná osoba. -

Vládní nařízení rozšířilo trestně-právní předpisy o skutkové podstaty správních

přestupků v myslivosti (nedodrţení normovaných stavů zvěře, nepouţívání loveckých psů atd.).

Vládní nařízení č. 127/1941 Sb. vneslo do myslivecké legislativy nové prvky z myslivecké legislativy německé. V porovnání s dosavadní platnou legislativou vynikla jeho modernost, předbíhající dobu. Z těchto důvodů se stalo jedním z hlavních pramenů práva pro konstrukci pozdějších mysliveckých předpisů. Je to zřejmé i z toho, ţe tato právní úprava nebyla po osvobození zrušena tak jako ostatní protektorátní předpisy a beze změny platila aţ do roku 1947.

1.5. Zákon o myslivosti č. 225/1947 Sb. Od roku 1945 do roku 1948 v podstatě byla ponechána právní úprava myslivosti podle vládního nařízení č. 127/1941 Sb. o myslivosti a k němu vydaného prováděcího předpisu, vládního nařízení č. 128/1941 Sb. Všechny tyto předpisy byly přizpůsobeny německému právu v době okupace a umoţňovaly výkon práva myslivosti okupačním orgánům a těm, kteří měli nebo spravovali velké majetky. Omezení vztahující se na drţení zbraní během války prakticky vyloučilo naše občany z výkonu práva myslivosti. Tento stav byl po válce 15

neudrţitelný a bylo nepochybné, ţe myslivost musí být nově upravena a vydány nové předpisy, které by odpovídaly vývoji doby. Ministerstvo zemědělství ještě před vydáním nového zákona o myslivosti přistoupilo k vydání některých opatření na úseku myslivosti.

5

Byl to zejména výnos ministerstva

zemědělství ze dne 13. března 1947 o ustanovení loveckých společností, o předkládání ţádostí o schválení stanov a o pachtu honiteb. Jedno z opatření tohoto výnosu spočívalo v tom, ţe stanovilo, kdo se můţe ucházet o členství v lovecké společnosti, a ţe v úvahu mohli přicházet zájemci ze čtyř skupin obyvatelstva. Především to byli uchazeči z řad místních zemědělců vlastnících hospodářství do 20 ha výměry orné půdy, dále to byli uchazeči z řad pracovníků státních lesů a pak uchazeči z ostatních venkovských a městských vrstev. K zásadním změnám dochází vydáním zákona č. 225/1947 Sb. o myslivosti, který byl schválen dne 18. prosince 1947. Zákon přinesl podstatné změny a přispěl ke zlidovění myslivosti. Zákon nově uvedl definici myslivosti. Podle tohoto zákona myslivost jako hospodářská a kulturní hodnota je odvětvím zemědělské a lesní prvovýroby, která záměrnou hospodářskou činností sleduje chov, ochranu a lov zvěře, stejně jako hospodářské zhodnocení úlovku. Právo myslivosti bylo ošetřeno shodně s dosavadními předpisy jako právo reálné. Právo myslivosti nepatřilo kaţdému majiteli pozemků, ale pouze vlastníkům honebních pozemků. Zásadní rozdíl mezi právem myslivosti a oprávněním k výkonu práva myslivosti byl v tom, ţe obecného práva myslivosti bylo moţno nabýt vlastnictvím honebního pozemku, ale oprávnění k výkonu práva myslivosti bylo moţno nabýt uznáním honebních pozemků za honitbu ve správním řízení.

5

Budování právních základů naší myslivosti, Brož V. – Myslivost č. 5/1975

16

Honební pozemky 6 byly definovány negatorně, tedy zákon taxativně uvádí pozemky, které jsou nehonební. Na rozdíl od válečné legislativy nehonební pozemky jiţ nebyly zahrnuty do výměry honiteb. Společenstevní honitba musela mít nejméně 150 ha souvislých honebních pozemků, vlastní honitba 200 ha. U společenstevních honiteb, kde byla chována spárkatá zvěř, mohla být výměra zvýšena na 400 ha. Zachování těchto minimálních výměr nebylo poţadováno u honiteb lesnických škol, obor a výzkumných ústavů. U obor se vyţadovalo trvalé oplocení. Zásadní změnou byla také nutnost prokázání podmínek pro vznik honitby a schválení vzniku honitby ve správním řízení příslušným okresním národním výborem. Nově byl kodifikován myslivecký hospodář. Musel mít předepsanou kvalifikaci, platný lovecký lístek nejméně po dobu 3 let a československé státní občanství. Honitbu bylo moţno propachtovat písemnou formou na dobu 6 aţ 10 let. Rozdílně proti dřívější legislativě se změnil systém vydávání dokladů, potřebných k výkonu práva myslivosti. 1.

Byla zvýšena věková hranice rozhodná pro povinnost odepřít vydávání

loveckého lístku z dosavadních 14 let na 18 let, 2.

bylo zavedeno šest druhů loveckých lístků, včetně tříletých,

3.

výslovně bylo zakázáno vydávat povolenky k lovu za úplatu tuzemcům,

4.

byl zrušen denní lovecký lístek pro tuzemce.

Zákonem byla stanovena povinná organizace osob, vykonávajících právo myslivosti, v Československé myslivecké jednotě 7, která se skládala z jednotlivých zemských svazů pro Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko. V rámci ochrany myslivosti byl zaveden myslivecký hajný neboli příseţná stráţ, která poţívala ochrany veřejného činitele. 6

§ 5 z. č. 225/1947 Sb., souvislé honební pozemky jsou, když je možno se dostat z jednoho pozemku na druhý bez překročení cizího pozemku (silnice, železnice, vodní toky). 7

Pokud Československá myslivecká jednota podala důvodné námitky v oblasti přestupků v myslivosti, může být vydání loveckého lístku odepřeno.

17

Vyčerpávajícím způsobem bylo kodifikováno pytláctví (na rozdíl od legislativy platné po r. 1990, která nebezpečnost tohoto protiprávního jednání zlehčila, coţ bylo jedním z důvodů jeho značného rozšíření).

1.6. Právní úprava v 60. letech Zákon č. 23/1962 ve znění pozdějších předpisů – zákon o myslivosti byl vytvořen v šedesátých letech. V těchto letech bylo prakticky zrušeno soukromé vlastnictví půdy a s ním spojené právo myslivosti. Zákon byl po roce 1989 novelizován několika zákony. Největší změny byly v zákoně č. 270/1992 Sb., další novela byla v zákoně o lesích č. 289/1995 Sb. Úplné znění bylo vydáno pod č. 512/1992 Sb. Myslivost je definována jako činnost, která ochraňuje a vyuţívá přírodní bohatství, tj. volně ţijící ţivočichy, kteří jsou v zákoně označováni za zvěř.

Právo myslivosti, výkon práva myslivosti: Právo myslivosti je souhrnem práv a povinností zvěř chránit, chovat i lovit. Právo myslivosti má kaţdý vlastník honebního pozemku, zákon ale stanoví, jak s tímto právem můţe naloţit. Právní úprava nezná pojem myslivost v klidu z vůle vlastníka. Vlastník honebního pozemku nemůţe zakázat vstup na pozemek při výkonu práva myslivosti, osoba vykonávající právo myslivosti na tomto pozemku musí hradit škody, které myslivostí vzniknou. Výkon práva myslivosti: Je moţný jen na honebních pozemcích, které okresní úřad uznal ve správním řízení za honitbu. Zákon umoţňuje osobě, která vykonává právo myslivosti, si přivlastňovat ulovenou nebo padlou zvěř. Ţivá zvěř není majetkem uţivatele honitby.

18

Honitby 8, obory, samostatné baţantnice: Právo myslivosti je moţno jen na souvislých honebních pozemcích, které byly ve správním řízení okresním úřadem uznány za honitbu. Podle drţby pozemků rozlišuje zákon honitby vlastní a společenstevní. Honitby vlastní tvoří pozemky jednoho vlastníka. Pokud výměra pozemků jednoho vlastníka nedosahuje 500 ha a pozemky více vlastníků spolu souvisejí a dosáhnou předepsané výměry, mohou vlastníci poţádat o uznání honitby společenstevní. Základní podmínkou pro uznání honitby je minimální výměra 500 ha souvislých honebních pozemků. Obory a samostatné baţantnice mohou být také vlastní a společenstevní. U obor je nutno doloţit existenci trvalého oplocení.

Vyuţití práva myslivosti: 9 Právo myslivosti můţe vlastník honitby vykonávat sám nebo můţe honitbu pronajmout. Nájemce honitby můţe být česká fyzická nebo právnická osoba. Kaţdá osoba si můţe pronajmout jen jednu honitbu s výjimkou baţantnic. Podnájem honitby zákon zakazuje. Vlastník honitby musí navrhnout do funkce mysliveckého hospodáře (jeho kvalifikace je stanovena § 2 vyhl. MZe č. 134/1996 Sb.). Mysliveckého hospodáře do funkce ustanovuje okresní úřad. Smlouva o nájmu honitby musí být uzavřena písemně a musí být schválena okresním úřadem. Honitby se pronajímají na dobu 10 let. Omezení nebo zákaz výkonu práva myslivosti v uznané honitbě z důvodu veřejného zájmu můţe provést jen ministerstvo zemědělství. Zvěř 10: Zákon taxativně stanoví druhy volně ţijících ţivočichů, na které se vztahuje výkon práva myslivosti. Zvěř je členěna na pernatou a srstnatou. Zvěř je zakázáno chovat ve farmových chovech. Doba lovu a hájení je stanovena vyhl. MZe č. 134/1996 Sb. 8

Pro uznání honitby okresní úřad stanovil rozhodnutím ve správním řízení jakostní třídy a normované stavy vybraných druhů zvěře. Věstník MZe č. 3/1889. 9

§ 2, odst. 3 a § 16, odst. 6 z. č. 23/1962 Sb. zakazuje podnájem práva myslivosti a podnájem uznané honitby.

10

MZe má zákonnou povinnost činit opatření k zachování veškerých druhů zvěře.

19

Ochrana myslivosti: Ochranou myslivosti se rozumí ochrana zvěře před nepříznivými vlivy, škodlivými zásahy lidí, škodlivými zvířaty. Uţivatel honitby je povinen ustanovit mysliveckou stráţ pro kaţdých 500 ha výměry honitby. Mysliveckou stráţ schvaluje okresní úřad. Myslivecká stráţ je oprávněna zadrţet a zjistit totoţnost u osoby, kterou přistihla při neoprávněném výkonu myslivosti. Je zakázáno vypalovat traviny, křoví, vyřezávat ţivé ploty. Pro ochranu zvěře je uţivatel povinen zřizovat krmná zařízení. Majitelům psů a koček se zakazuje nechat tato zvířata volně pobíhat po honitbě. Myslivecká stráţ můţe usmrtit volně pobíhajícího psa za zákonem povolených podmínek. V případě usmrcení psa musí být souběh tří podmínek: pes musí být vzdálen více neţ 200 m od posledního trvale obydleného stavení, musí být mimo vliv svého pána a musí se snaţit nějakým způsobem zvěř ulovit.

Myslivecké hospodaření, lov a jejich plánování: Tato část obsahuje výčet zakázaných způsobů lovu. Zakázané způsoby lovu jsou uvedeny nejen v § 30 zákona o myslivosti, ale i v prováděcí vyhlášce MZe č. 134/1996 Sb. 11 Zákazy podle zákona je moţno rozdělit do tří skupin: 1.

Obecné zákazy -

2.

lovit zvěř způsobem, jímţ se zbytečně trýzní 12

Zákazy týkající se pouţívání zbraní, nábojů a loveckých pomůcek -

lovit zvěř jedem

-

střílet spárkatou zvěř broky, pouţívat k lovu maloráţku, nebo zbraň

s nábojnicí kratší neţ 400 mm (Hornet). Zvěř je moţno lovit jen dlouhou loveckou palnou zbraní.

11

§ 7 vyhl. č. 134/1996 Sb.

12

Zákaz chytání zvěře do želez, která zvěř ihned neusmrtí, je irelevantní vzhledem k tomu, že pozdější zákon na ochranu zvířat proti týrání používání želez k lovu zakázal.

20

3.

-

chytat zvěř do ok

-

pouţívat k lovu zvěře umělých světelných zdrojů

Zákazy týkající se způsobu a místa lovu -

lovit zvěř mimo černé a lišek v noci

sousední honitby

lovit spárkatou zvěř na čekané ve vzdálenosti do 100 m od hranic 13

-

lovit baţanty ve vzdálenosti 200 m od hranic baţantnice

-

pouţívat psů, kromě psů nízkonohých, ke štvaní zvěře

Lovecky upotřebitelný pes je pes, který má průkaz o původu a sloţil zkoušky z lovecké upotřebitelnosti. Minimální počty lovecky upotřebitelných psů jsou uvedeny ve vyhl. MZe č. 134/1996 Sb. Povinnost kaţdoročně zpracovávat plány mysliveckého hospodaření je uloţena uţivateli honitby, nikoliv mysliveckému hospodáři. Povolenka k lovu, lovecký lístek a povinné pojištění: Kdo vykonává právo myslivosti, musí mít u sebe lovecký lístek a povolenku k lovu. Povolenku k lovu nemusí mít myslivecký hospodář. Zákonem jsou kodifikovány čtyři druhy loveckých lístků: lovecký lístek pro české občany, pro posluchače odborných škol, pro lesníky a myslivce z povolání, pro cizince. Lovecký lístek se vydává na dobu určitou nebo na dobu neurčitou. Vydávání lístku na dobu neurčitou je zvláštností v naší legislativě. Nikde ve světě není takový lístek vydáván. Kdo vykonává myslivost, musí být pojištěn proti následkům zákonné odpovědnosti za škody vzniklé při výkonu práva myslivosti. Uţivatel honitby musí před začátkem lovu zkontrolovat nejen lovecký lístek a zbrojní průkaz, ale i zaplacené pojištění.

13

Zákon nezakazuje stavbu posedů a kazatelen v této vzdálenosti od hranice sousední honitby.

21

Zuţitkování zvěře: Tato část zákona zmocňovala Ministerstvo zemědělství zavést lístky o původu zvěře. Toto zákonné zmocnění nebylo MZe vyuţito. Zatím neexistuje, přes návrhy ČMMJ, ţádná povinnost prokazovat původ či nabytí zvěře, coţ je jedna z hlavních příčin rozšířeného pytláctví. Škody způsobené výkonem práva myslivosti 14: Uţivatel honitby je povinen hradit škody způsobené výkonem práva myslivosti a zvěří, u níţ je stanovena doba lovu, na honebních pozemcích nebo na polních plodinách. Uţivatel honitby a poškozený by se měli o náhradě škody dohodnout. Nedojde-li k dohodě, rozhoduje rozhodčí komise. Řízení myslivosti: Řízení myslivosti v ČR přísluší Ministerstvu zemědělství, v okresech řídí myslivost okresní úřady. V národních parcích řídí myslivost Ministerstvo ţivotního prostředí. Okresní úřady jakoţto orgány státní správy mohou ukládat pokuty aţ do výše 100 000 Kč za porušení předpisů uvedených v tomto zákoně.

14

Podle zákona č. 289/1997 Sb. – zákon o lesích musí škody a přijatá opatření k zabránění škod na lesních porostech poškozený hlásit rozhodčí komisi ve lhůtě 30 dnů od 30. 6.

22

2. Současná právní úprava pojmů myslivecké legislativy 15 Podmínky lovu zvěře a zacházení s ulovenou zvěří jsou upraveny právními předpisy z oblasti myslivosti, a to zejména zákonem č. 449/2001 Sb. o myslivosti, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 59/2003 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., dále vyhláškou č. 245/2002 Sb. o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bliţších podmínkách provádění lovu, ve znění vyhlášky č. 480/2002 Sb., a vyhláškou č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, ve znění vyhlášky č. 350/2003 Sb. Tyto právní předpisy se vztahují na volně ţijící populace určených druhů zvěře, které lze obhospodařovat lovem.

Členění zákona č. 449/2001 Sb.:

15

1.

Obecná ustanovení

2.

Chov a zušlechťování zvěře

3.

Ochrana myslivosti a zlepšování ţivotních podmínek zvěře

4.

Tvorba a vyuţití honiteb

5.

Myslivecké hospodaření a lov

6.

Škody způsobené uţíváním honitby, zvěří a na zvěři

7.

Státní správa myslivosti

8.

Sankce

9.

Přechodná a závěrečná ustanovení

10.

Účinnost

Zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti, Štěpánek a kol. – Penzum

23

2.1. Obecná ustanovení § 1 odst. 1 cit. zák.: Tento zákon upravuje: a)

chov a zachovávání druhů zvěře volně ţijících na území České republiky,

b)

výjimečné drţení zvěře v zajetí,

c)

dovoz a vývoz ţivé zvěře,

d)

dovoz a vypouštění ţivočichů, kteří zatím neţijí na území České republiky,

e)

tvorbu a vyuţití honiteb,

f)

postavení a právní poměry společenstva,

g)

ochranu myslivosti,

h)

uţívání honebních pozemků a zlepšování ţivotních podmínek zvěře,

i)

regulaci stavu zvěře, provádění lovu zvěře, včetně lovu zvěře na nehonebních

pozemcích, j)

provádění lovu ţivočichů, kteří nejsou zvěří,

k)

náhradu škody způsobené zvěří a při provozování myslivosti, jakoţ i náhradu

škody způsobené na zvěři a na mysliveckých zařízeních, l)

kontrolu ulovené zvěře,

m)

výkon státní správy myslivosti, dozoru a sankce za neplnění nebo porušování

povinností, n)

státní podporu udrţení historické a kulturní úrovně tradic české myslivosti.

V odstavci druhém je důrazně vysloveno, ţe ustanovení zákona se nevztahuje na ty druhy zvěře, které jsou chovány ve farmových chovech jako hospodářská zvířata.

24

§ 2 – vymezení pojmů: Myslivost je podle tohoto zákona činnost, která se provádí v přírodě, ve vztahu k volně ţijícím ţivočichům (zvěři) jako součásti přírodního bohatství. V souladu se středoevropským systémem myslivosti (Rakousko, Německo, Polsko) se klade důraz na udrţení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti národního kulturního dědictví. Zvěří se rozumí druhy volně ţijících ţivočichů, které jsou tak označeny v zákoně. Tento zákon nezná pojmy pouţívané dřívějšími právními úpravami (zvěř srstnatá, zvěř škodná apod.), Základní rozdělení je podle stupně ochrany druhů zvěře. Doby lovu zvěře jsou upraveny samostatně vyhl. MZe č. 245/2002 Sb. v platném znění. Nehonební pozemky

16

jsou v zákoně uvedeny taxativně. Význam pojmu „uvnitř

hranice zastavěného území obce“ je definován v předpisech stavebních (stavební zákon, zákon o pozemních komunikacích). Prohlášení dalších pozemků, zde neuvedených, za nehonební, upravuje zákon o myslivosti v § 17. Nehonební pozemky nemohou být součástí honiteb a nelze na nich vykonávat právo myslivosti. Honební pozemky jsou řešeny negatorním vymezením (všechny pozemky v písmenu e) neuvedené). Pravidla souvislosti honebních pozemků zůstala zachována podle dřívějších předpisů. Honitbou se rozumí soubor souvislých honebních pozemků, které byly místně příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou působností uznány ve správním řízení za honitbu. Podle drţby honebních pozemků rozlišuje zákon honitby vlastní a společenstevní. Pokud výměra souvislých honebních pozemků jednoho vlastníka nedosahuje 500 ha a pozemky více vlastníků spolu souvisejí a dosáhnou předepsané výměry, mohou vlastníci vytvořit honební společenstvo. Pro uznání honitby stanovuje orgán státní správy myslivosti současně správním rozhodnutím jakostní třídy a normované a minimální stavy vybraných druhů zvěře podle vyhl. MZe č. 491/2002 Sb. Obory: Jsou druhem honitby a mohou být vlastní i společenstevní. Pro uznání těchto honiteb zákon vyţaduje prokázání minimální výměry souvislých honebních pozemků 50 ha 17 a je nutno doloţit existenci trvalého oplocení.

16

Vyhl. č. 131/1998 Sb. o územně-plánovacích podkladech a územně-plánovací dokumentaci a z. č. 266/1994 Sb. 17

§ 69 odst. 1 zákona v případě, že má obora nižší výměru než 50 ha.

25

Baţantnice: Je to část honitby, případně samostatná honitba, ve které jsou vhodné podmínky pro chov baţantů. Baţantnice je uznána orgánem státní správy myslivosti po doloţení projektu chovu a vhodných podmínek (vyhl. MZe č. 7/2004 Sb.).

2.2. Chov a zušlechťování zvěře Chovem se rozumí odborné zásahy do populací zvěře s cílem zachovat a zlepšit její kvalitu. Uţivatel je povinen udrţovat populace zvěře v honitbě v rozsahu mezi normovaným a minimálním stavem. 18 Tyto stavy jsou vymezeny v rozhodnutí o uznání honitby.

§ 3 definuje obecné zásady chovu zvěře v přírodě. Problematiku farmových chovů řeší veterinární zákon č. 449/2001 Sb. V § 3 odst. 2 je definován zákonem poţadovaný početní stav zvěře (rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem). Nedodrţení tohoto stavu je správním deliktem a podle § 64 odst. 3 písm. c) je moţno uloţit pokutu do výše 200 000,- Kč. 19 Oblast chovu zvěře: Je to soubor souvisejících honiteb, ve kterých se zvěř, pro kterou byla oblast chovu zřízena, vyskytuje. Oblasti chovu zvěře zřizuje příslušný krajský úřad správním rozhodnutím (§ 3, odst. 3).

§ 4 – omezení směřující k zachování druhu zvěře: Podle § 4 odst. 1 orgán státní správy myslivosti ve správním řízení můţe nařídit omezení obvyklého způsobu hospodaření z důvodu obecného zájmu. Rozhodnutí se týká vţdy celé honitby, porušení je správním deliktem a je moţno podle § 64 odst. 3 písm. b) uloţit pokutu do výše 40 000,- Kč.

18

Určení stavu zvěře provádí orgán státní správy myslivosti spolu s orgánem ochrany přírody - § 66 zákona.

19

Podle § 64 odst. 3 písm. b) je možno uložit pokutu do výše 40 000,- Kč.

26

§ 4 odst. 2 praví, ţe dovoz a vývoz ţivé zvěře lze provádět jen se souhlasem orgánu státní správy myslivosti. K dovozu a vypouštění geograficky nepůvodních druhů, které jsou povaţovány za zvěř Mezinárodní mysliveckou organizací (CIC), je nutný souhlas orgánů státní správy myslivosti a je nutné i dodrţení veterinárních předpisů (z. č. 166/1999 Sb., vyhl. 286/1999 Sb. a vyhl. 87/1999 Sb.). 20 Porušení zákonných ustanovení je správním deliktem a je moţno uloţit podle § 64 odst. 2 pokutu do výše 200 000,- Kč.

§ 5 – zákazy stanovené k zachování druhu zvěře: Jde o zachování původních druhů zvěře na našem území při maximální snaze o zachování přirozených podmínek reprodukce. Zákonem je zakázáno: - vypouštět do honiteb zvířata z farmových chovů, - vypouštět do volnosti kříţence mezi zvěří a domácími zvířaty, - vypouštět do honiteb zvěř, která byla chována v zajetí (výjimkou jsou tzv. záchranné chovy povolené podle předpisů na ochranu přírody a krajiny), - zavádět do honitby další druhy zvěře bez předchozího souhlasu orgánů státní správy myslivosti. V případě mláďat z farmových chovů podle § 5 odst. 1 písm. a) je problém řešen značením mláďat do 72 hod. (vyhl. MZe č. 357/2001 Sb., § 13, odst. 2). To lze vyuţít také při zazvěřování po velkých ztrátách zvěře při povodních, nákazách apod.

20

Porušení předpisů je správním deliktem a podle § 64 odst. 2 je možno uložit pokutu do výše 200 000,- Kč.

27

§ 6 – chovatelské přehlídky: Konají se kaţdoročně pro hodnocení kvality zvěře. Organizují je orgány státní správy v rámci svého správního obvodu. Organizací chovatelské přehlídky můţe orgán státní správy pověřit některou mysliveckou organizaci (zákon 83/1990 Sb. o sdruţování občanů). Zároveň je konstatováno, ţe vlastnické právo k trofeji přísluší uţivateli honitby, i kdyţ bývá trofej ponechána střelci. Podle zákona trofejí se rozumí rohy, parohy, parůţky rohaté i parohaté zvěře, zbraně u prasete divokého, lebky a kůţe některých šelem.

§ 7 – chov zvěře v zajetí: Je moţný jen se souhlasem orgánů státní správy myslivosti. K chovu zvěře, kterou není moţno obhospodařovat lovem, je nutný souhlas orgánů státní správy ochrany přírody. Chov loveckých dravců je vyňat z reţimu těchto ustanovení a je řešen v § 44.

2.3. Ochrana myslivosti a zlepšování ţivotních podmínek zvěře Hlava I. – Ochrana myslivosti Ochranou myslivosti se rozumí nejen ochrana zvěře před působením nepříznivých podmínek prostředí, ale také před škodlivými zásahy člověka a před volně pobíhajícími domácími zvířaty. Součástí ochrany myslivosti je i ochrana mysliveckých zařízení. V § 8 je tedy definována ochrana myslivosti, výjimku tvoří pouze ochrana zvěře před nakaţlivými nemocemi. O ní je pojednáno hlavně v § 10 zákona č. 166/1999 Sb. o veterinární péči. Podle odst. 2 nikdo, kdo vstupuje do přírody, nesmí svou činností ohroţovat nebo zraňovat zvěř. Za porušení tohoto ustanovení můţe myslivecká stráţ uloţit pokutu aţ 1 000,Kč (§ 45 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb. o přestupcích).

28

§ 9 - omezení a zákazy dané v zájmu ochrany: § 9 definuje omezení a zákazy dané v zájmu ochrany. Jde buď o místní, nebo věcné omezení nebo zákazy. Je zakázáno: -

plašit zvěř (s výjimkou ochrany lesních a polních kultur),

-

rušit zvěř při kladení mláďat a při hnízdění,

-

ničit napajedla a veškerá myslivecká zařízení.

V odst. 2 jde o jasné nucené omezení vlastnického práva, které je moţné jen ve veřejném zájmu a za úplatu (z. č. 2/1993 Sb. Listina základních lidských práv a svobod, č. 11 odst. 4).

§ 10 - povinnosti vlastníků domácích a hospodářských zvířat a vlastníků pozemků: V odst. 1 je zakázáno nechat volně pobíhat po honitbě domácí zvířata. V odst. 2 je stanovena povinnost vlastníků nebo nájemců pozemků dbát při ohrazování pozemků (hlavně ostnatým drátem), aby nedocházelo ke zraňování nebo usmrcování zvěře. Tímto ustanovením nejsou dotčena ustanovení předpisů na ochranu zvířat proti týrání (zákon č. 246/1992 Sb.). U odst. 3 písm. a) chybí u oznamovací povinnosti časový údaj k jejímu splnění. 21 U odst. 3 písm. c) - nedodrţení tohoto ustanovení zakládá moţnost odmítnutí úhrady vzniklých škod (§ 54 odst. z. 449/2001 Sb.). Je současně u fyzických osob přestupkem (§ 63 odst. 1 písm. a) zák. č. 449/2001 Sb.) a u právnických osob správním deliktem (§ 64 odst. 1 z. 449/2001 Sb.). Tento zákon neuvádí oproti dřívějším právním úpravám zákazy vypalování trávy, křovin, plevele, ţivých plotů apod. Zákaz těchto činností upravují ustanovení předpisů o ochraně přírody a krajiny. 21

§ 11 odst. 2 z. č. 449/2001 Sb. o vyhánění zvěře pomocí loveckých psů.

29

§ 11 - povinnosti uţivatelů honiteb: V zájmu ochrany zvěře jsou uţivatelé honiteb povinni pečovat o zvěř a její prostředí. Ochrany myslivosti jsou zejména tyto: -

po dohodě s vlastníky pozemků zakládat a obhospodařovat remízky a políčka

pro zvěř, -

budovat a provozovat zařízení pro přikrmování zvěře,

-

evidovat myslivecká zařízení a o jejich počtu podávat statistická hlášení,

-

v případech extrémních klimatických podmínek (povodně) učinit opatření

k záchraně zvěře. Orgány státní správy jsou povinny kontrolovat činnost v honitbách; v případech, kdy se zjistí, ţe zvěř strádá, mohou, na náklady uţivatele honitby, rozhodnout o opatření k záchraně zvěře (§ 55 zákona č. 71/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Hlava II. - Myslivecká stráţ 22 § 12 – ustanovení myslivecké stráţe: Uţivatel honitby je povinen navrhnout orgánu státní správy nejpozději do 30 dnů od uzavření nájemní smlouvy nebo od nabytí právní moci rozhodnutí o uznání honitby na kaţdých započatých 500 ha mysliveckou stráţ. Při výběru je kladen důraz na bezúhonnost vybrané osoby, protoţe myslivecká stráţ je podle zákona č. 140/1961 Sb. § 89 odst. 9 veřejným činitelem.

§ 13 řeší zrušení ustanovení mysliveckou stráţí. Jde o klasické zrušovací ustanovení, jako je: uplynutí doby, na kterou byl vystaven průkaz myslivecké stráţe, zánik nájmu, smrt 22

Před ustanovením orgán státní správy prověří znalosti podle § 12 odst. 3 písm. f) a složí slib podle odst. 3 písm. g).

30

stráţe, ukončení z vlastního rozhodnutí. Podle odst. 3 osoba, která přestává být mysliveckou stráţí, je povinna neprodleně odevzdat sluţební odznak a průkaz orgánu státní správy myslivosti. V případě, ţe k zániku ustanovení došlo podle odst. 1 písm. c), přechází uvedená povinnost na dědice nebo na osobu, která je má ve své dispozici.

§ 14 - oprávnění myslivecké stráţe: Myslivecká stráţ je oprávněna poţadovat od osob, které se pohybují se střelnou zbraní bez dokladů, prokázání totoţnosti, a dále: -

zastavit a prohlíţet vozidla, která se pohybují v honitbě,

-

poţadovat prokázání původu zvěře (plomby),

-

usmrcovat toulavé psy a kočky, kdyţ jde o volné pobíhání, které je zakázáno

podle § 10 odst. 1 zákona o myslivosti, a o pronásledování zvěře ve vzdálenosti větší neţ 200 m od posledního objektu k bydlení. Toto ustanovení se nevztahuje na psy loveckých a ovčáckých plemen, záchranářské a slepecké psy.

§ 15 - povinnosti myslivecké stráţe: Jsou dány výčtem v ustanovení zákona a jde zejména o její identifikaci, povinnost spojenou s ochranou myslivosti, informační povinnost a povinnost zabezpečení průkazu a odznaku. Myslivecká stráţ, která usmrtila psa nebo kočku nebo zdivočelé hospodářské zvíře, je povinna o tom neprodleně informovat vlastníka, pokud je znám.

§ 16 – odpovědnost za škody vzniklé osobám, které poskytují pomoc myslivecké stráţi, či za škodu vzniklou oprávněnou činností myslivecké stráţe: Tyto škody hradí stát, tj. ten orgán státní správy, který mysliveckou stráţ ustanovil. 31

2.4. Tvorba a vyuţití honiteb Hlava I. - Navrhování honiteb § 17 - obecné zásady tvorby honiteb: Odst. 1 stanoví, ţe myslivost lze provozovat jen v rámci uznané honitby. Odst. 2 praví, ţe honitba je tvořena souvislými honebními pozemky. Orgán státní správy myslivosti z důvodů bezpečnostních nebo vojenských nebo v zájmu vlastníka prohlásí za nehonební pozemky i jiné pozemky, neţ pozemky uvedené v § 2 písm. e) (náměstí, ulice, cesty apod.), a to buď z vlastního podnětu, nebo na návrh vlastníka. Odst. 4 říká, ţe při tvorbě honiteb se nepřihlíţí k hranicím katastrálních území, obvodů obce nebo kraje. Odst. 5.: honební pozemky tvořící honitbu musejí spolu souviset. Souvislost můţe být přerušena nejen nehonebními pozemky, ale i překáţkou pro pohyb zvěře, jako jsou dálnice, silnice, letiště se zpevněnými plochami. § 18 řeší uznání honiteb. Návrh na uznání honitby (odst. 1) podává vlastník honebních pozemků nebo přípravný výbor honebního společenstva (§ 19 odst. 4) orgánů státní správy myslivosti. V odst. 2 je kodifikována moţnost vytváření honiteb vlastních, v odst. 3 honiteb společenstevních. Odst. 5 řeší návrh na uznání obory, ten mimo doloţení vlastnictví pozemků o minimální výměře 50 ha musí obsahovat studii o vhodnosti přírodních podmínek pro chov druhu zvěře, pro který je obora určena, projekt chovu, projekt stavby potřebných zařízení a stanovisko státní veterinární správy. 23

23

Podle z. č. 289/1995 Sb. mohou být obory umístěny do lesů zvláštního určení.

32

Hlava II. - Honební společenstvo § 19, odst. 1 – 3: Honební společenstvo je právnická osoba

24

ustanovená podle zákona o myslivosti.

Členy honebního společenstva mohou být jen vlastníci honebních pozemků. Celková výměra honebních pozemků, aby mohlo být poţádáno o registraci a následně o uznání honitby, musí být minimálně 500 ha, u obory 50 ha. Honební společenstvo nesmí podnikat, uznanou honitbu ale můţe pronajmout nebo v ní vykonávat myslivost na vlastní účet. Honební společenstvo musí navrhnout při ţádosti o registraci svůj název. Název se odvozuje od názvu obce, v jejímţ obvodu leţí větší část pozemků. Přípravný výbor tvoří alespoň dva vlastníci honebních pozemků, kteří dosáhli věku 18 let. Jejich úkolem je především připravit podklady pro konání valné hromady a podklady pro uznání honitby.

§ 20 – vznik honebního společenstva: Návrh na registraci honebního společenstva místně příslušnému orgánu státní správy myslivosti podává přípravný výbor. K návrhu na registraci se předloţí zápis z ustavující valné hromady, z kterého je zřejmé, ţe byl zvolen honební výbor a schváleny stanovy honebního společenstva. Součástí podání musí být i úplné znění stanov. Pokud jsou splněny podmínky dané zákonem, orgán státní správy honební společenstvo zaregistruje. Honební společenstvo vzniká dnem registrace. Ke stejnému dni zapíše orgán státní správy myslivosti honební společenstvo do rejstříku honebních společenstev.

§ 21 - valná hromada honebního společenstva: V odst. 1 se popisuje působnost valné hromady, jako je volba a odvolání honebního starosty, který je současně předsedou honebního výboru, místopředsedy a dalších členů honebního výboru. Valná hromada dále schvaluje návrhy o finančním hospodaření a o pouţití

24

Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. § 18

33

čistého výtěţku, rozhoduje o způsobu vyuţití honiteb, o změně stanov, o přijetí vlastníka honebních pozemků přičleněných k honitbě za člena honebního společenství. Podle odst. 2 můţe valná hromada přenést působnost podle odst. 1 písm. c) na honební výbor.

§ 22 - jednání valné hromady: Valnou hromadu svolává honební starosta zpravidla jednou ročně a je povinen vyrozumět všechny členy honebního společenstva o jejím konání. Návrh na uzavření, změnu nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby a návrh o finančním hospodaření a pouţití čistého výtěţku musí být k nahlédnutí u honebního starosty nejpozději 15 dní před konáním valné hromady. Hlasovací právo na valné hromadě přísluší pouze členům honebního společenstva. Na rozhodování se podílejí podle výměry honebních pozemků, které vlastní. Za kaţdý i započatý hektar výměry honebního pozemku přísluší členovi jeden hlas. Valná hromada je schopna se usnášet, pokud jsou přítomni členové, kteří mají alespoň polovinu hlasů. Nesejde-li se potřebný počet hlasů do jedné hodiny od stanoveného počátku, můţe se valná hromada usnášet platně za jakéhokoliv počtu hlasů přítomných členů. K rozhodnutí podle par. 21 odst. 1 písm. b), c), d) nebo podle par. 21 odst. 2 se poţaduje souhlas tří čtvrtin hlasů přítomných členů.

§ 23 - honební starosta: Honební starosta je statutární orgán honebního společenstva, stejně jako místostarosta (§ 23 odst. 6). Je volen na období 10 let. Je moţné navrhnout podle odst. 2 i fyzické osoby, které nejsou členy honebního společenstva. Honební starosta odpovídá honebnímu společenstvu za škodu, kterou způsobil porušením právních předpisů.

§ 24 - honební výbor: Honební výbor se podle tohoto zákona zřizuje, pokud je více neţ 10 členů honebního společenstva. Podmínkou usnášeníschopnosti je, aby byla přítomna nadpoloviční většina jeho 34

členů, k usnesení je zapotřebí souhlasu většiny přítomných členů. Při rovnosti hlasů je rozhodující hlas předsedy.

§ 25 - zrušení a zánik honebního společenstva: Honební společenstvo zaniká dnem výmazu z rejstříku. Zániku předchází jeho zrušení a likvidace. Honební společenstvo se zrušuje: -

dnem zániku honitby,

-

uplynutím doby, na kterou bylo zaloţeno,

-

dnem

uvedeným

v rozhodnutí

valné

hromady

o

zrušení

honebního

společenstva, -

rozdělením nebo sloučením s dalším honebním společenstvem.

Na likvidaci majetku a závazků se pouţije zákon 513/1991 Sb. o likvidaci obchodních společností. Zjistí-li likvidátor, ţe je majetek zrušeného honebního společenstva předluţen, navrhne vyhlášení konkurzu. Likvidátora jmenuje valná hromada, případně ho jmenuje soud.

§ 26 - členství v honebním společenstvu: Členy mohou být pouze vlastníci nebo spoluvlastníci pozemků, které jsou součástí společenstevní honitby. Převede-li člen honebního společenstva vlastnické právo k honebním pozemkům, které jsou součástí honitby, jeho členství tím zaniká, nabyvatel těchto pozemků se stává členem honebního společenstva, pokud do 30 dnů ode dne vzniku jeho vlastnického práva neoznámí písemně honebnímu společenstvu, ţe se členstvím nesouhlasí. Osoba, jejíţ členství v honebním společenstvu zaniklo, má nárok na vypořádací podíl, který určí stanovy.

35

§ 27 - majetek honebního společenstva: Honební společenstvo odpovídá za své závazky celým svým majetkem. V odst. 2 jsou uvedeny příjmy, jako je vyuţití honitby na vlastní účet, příjmy z pronájmu, dary, půjčky, úvěry, úroky. Při vedení účetnictví se řídí zákonem 563/1991 Sb. o účetnictví ve znění pozdějších předpisů.

§ 28 - rejstřík honebních společenstev: Je vedený orgánem státní správy myslivosti. Jeho součástí je sbírka listin obsahující stanovy. Zapisují se do něho tyto údaje: název a sídlo honebního společenstva, jeho vznik, identifikační číslo, jméno honebního starosty, identifikace honebních pozemků, zrušení, likvidace. Identifikační číslo oznámí honebnímu společenstvu Český statistický úřad.

Hlava III. - Uznání honitby a její změny § 29 - řízení o uznání honitby: K řízení o vydání rozhodnutí o uznání honitby je příslušný orgán státní správy myslivosti, v jehoţ územním obvodě leţí navrhované honební pozemky. Pokud drţitel honitby nezačne do 60 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uznání honitby uţívat honitbu sám nebo ji nepronajme, přičlení se pozemky k jiné honitbě a rozhodnutí o uznání původní honitby se zruší. Dále je stanovena příslušnost na základě územní lokalizace, lhůta vyuţití, začlenění honitby do jakostní třídy a stanoví se minimální a normované stavy zvěře. Do nabytí právní moci rozhodnutí o uznání honitby včetně jejího odkladu z důvodu odvolání, jehoţ odkladný účinek nelze vyloučit, uţívá honitbu její dosavadní uţivatel (z. č. 55/2004 Sb. správní řád).

36

§ 30 – přičlenění: Honební pozemky, které netvoří vlastní nebo společenstevní honitbu, jsou orgánem státní správy myslivosti přičleněny k honitbě, která má s těmito honebními pozemky nejdelší společnou hranici. Vlastníkům přičleněných pozemků náleţí od drţitele honitby náhrada, která je splatná do 31. března běţného roku.

§ 31 - změna a zánik honiteb: V tomto ustanovení jsou zmiňovány moţnosti změn honiteb. Změnu honitby orgán státní správy myslivosti nepovolí, pokud by vedla ke změně celkové výměry alespoň jedné z dotčených honiteb o více neţ 10 %. Změna honiteb se provede vţdy k 31. prosinci roku následujícího po roce, v němţ vlastník o úpravu poţádá. Dále jsou zde taxativně uváděny důvody zániku honitby.

Hlava IV. § 32 – vyuţití honiteb: Drţitel honitby je povinen do 60 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o uznání honitby učinit rozhodnutí, zda bude honitbu vyuţívat na vlastní účet, nebo ji pronajme. Vyuţívat honitbu na vlastní účet můţe kaţdý drţitel honitby včetně honebního společenstva. Honebnímu společenstvu ukládá zákon povinnost umoţnit účast na výkonu myslivosti všem jeho členům. Pronajmout honitbu lze jen celou, nelze uznanou honitbu rozdělit na části a tyto části samostatně pronajímat. Pronajmout honitbu lze tedy: -

české fyzické osobě, která má platný český lovecký lístek,

-

Mysliveckému sdruţení vzniklému podle z. č. 83/1990 Sb. o sdruţování

občanů,

37

-

české právnické osobě, která na pozemcích v těchto honitbách zemědělsky

nebo lesnicky hospodaří. Právnické osoby, které hospodaří s majetkem státu nebo ho spravují, mohou honitbu pronajmout jen na základě výběrového řízení.

§ 33 - smlouva o nájmu honitby: Smlouva o nájmu honitby se uzavírá písemně na dobu 10 let. V případě honitby na státních pozemcích je v odst. 3 aplikováno opční právo a tím zajištěna exkluzivita dosavadního nájemce. Odst. 6 stanoví, kdy smlouva o nájmu zaniká. (Uplynutím doby, zánikem honitby, smrtí nájemce honitby, dohodou, výpovědí s 18-měsíční výpovědní lhůtou.)

§ 34 - evidence vyuţití honiteb: Orgán státní správy myslivosti vede evidenci honiteb v územním obvodu a evidenci jejich vyuţití. V rámci evidence jsou vedeny evidence mysliveckých hospodářů, mysliveckých stráţí s osobními údaji, evidence loveckých psů.

2.5 Myslivecké hospodaření a lov Hlava I. § 35 - myslivecký hospodář: Myslivecký hospodář jako odborný správce honitby musí být ustanoven pro kaţdou honitbu. Návrh na ustanovení mysliveckého hospodáře podává uţivatel honitby orgánu státní správy myslivosti spolu s doklady osvědčujícími jeho kvalifikaci nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o uznání honitby, nebo od uzavření smlouvy o nájmu honitby.

38

Kvalifikace mysliveckého hospodáře je zákonem specifikována. Myslivecký hospodář můţe být fyzická osoba, která má trvalé bydliště v České republice, je způsobilá k právním úkonům a je starší 21 let. Dále musí splňovat tyto předpoklady: -

je bezúhonný, výpis z rejstříku trestů nesmí být starší neţ 3 měsíce a musí

předloţit čestné prohlášení, ţe nebyl za poslední 2 roky trestán za přestupek v oblasti myslivosti, -

je pojištěn,

-

sloţil zkoušku na vysoké škole, kde se myslivost vyučuje, ukončil studium na

střední škole, kde je myslivost povinným předmětem, nebo sloţil zkoušku pro mysliveckého hospodáře. Práva a povinnosti mysliveckého hospodáře jsou touto právní úpravou, na rozdíl od předešlých právních úprav, přesně stanovena.

Hlava II. - Plán mysliveckého hospodaření § 36 - vypracování plánu: Uţivatel honitby je povinen kaţdoročně provést v termínu stanoveném orgánem státní správy myslivosti (§ 59 odst. 2 písm.c)) sčítání zvěře v honitbě a podle § 60 zákona do 5 dnů výsledek písemně oznámit příslušnému orgánu státní správy myslivosti. Dále je povinen vypracovat kaţdoročně plán mysliveckého hospodaření v honitbě. Při vypracování plánu se vychází z celkového stavu ekosystému v honitbě, výše škod zvěří, ze stanovených normovaných a minimálních stavů zvěře a z výsledků sčítání zvěře. V honitbách, kde nejsou stanoveny normované a minimální stavy spárkaté zvěře, je moţno lovit tuto zvěř obojího pohlaví do stáří dvou let po předchozím vyjádření orgánu státní správy.

39

§ 37 - změny a plnění plánu: Změnou plánu se rozumí samostatné rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o sníţení stavu zvěře nebo zrušení chovu některého druhu zvěře v honitbě a o povolení lovu v době hájení.

§ 38 - myslivecká evidence a statistika: Uţivatel honitby je povinen vést záznamy o mysliveckém hospodaření a podávat hlášení orgánu státní správy myslivosti pro statistické účely (zákon č. 89/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů o státní statistické sluţbě).

Hlava III. - Povolení lovu ve zvláštních případech § 39 - sníţení stavu zvěře a zrušení jejího chovu: Toto opatření umoţňuje, aby počet některých druhů zvěře byl sníţen, vyţaduje-li to zájem vlastníka, nájemce nebo lesní ochrany přírody. Vzhledem k závaţnosti tohoto rozhodnutí je nutný souhlas orgánu ochrany přírody (§ 66 tohoto zákona).

§ 40 - povolení lovu mimo dobu lovu: Vyskytne-li se potřeba lovu některého druhu zvěře, která není hájena, mimo dobu jejího lovu pro účely vědecké, povolí lov orgán státní správy myslivosti na základě ţádosti uţivatele honitby. Stejně se postupuje při povolení odchytu zvěře, lovu poraněné zvěře a lovu zvěře pro účely výcviku a zkoušek loveckých psů a dravců.

§ 41 - povolení lovu na nehonebních pozemcích: Toto ustanovení se pouţije v situacích, kdy je nutná regulace některého druhu zvěře nebo jiných ţivočichů (divocí holubi ve městě). Orgán státní správy myslivosti v pověření stanoví podmínky pro vedení lovu, určí denní dobu, zásady vzájemné koordinace postupu 40

osob. Pokud se jedná o nehonební pozemky prohlášené orgánem státní správy myslivosti z důvodů bezpečnostních nebo vojenských (§ 17 odst. 2), provádí lov na těchto pozemcích organizace v oboru působnosti Ministerstva obrany.

Hlava IV. - Doby lovu a jeho podmínky § 42 - doba lovu a podmínky lovu: Lovit lze jen zvěř, která není hájena, a to ve stanovené době lovu. Lovem zvěře se zabývá zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. (ve znění zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 59/2003 Sb.) a vyhl. MZe č. 245/2002 Sb. ve znění vyhl. č. 480/2002 Sb. Lovem zvěře se zabývá dále Myslivecký řád ČMMJ. Lov zvěře je záměrná hospodářská činnost a jeho výsledek závisí na péči o zvěř a jejího chov. Dobu lovu jednotlivých druhů zvěře stanovuje vyhl. MZe č. 245/2002 Sb. a vyhl. MZe č. 480/2002 Sb.

§ 43 - dohledávka zvěře: Dohledávka postřelené nebo zraněné zvěře je povinností uţivatele honitby. To se vztahuje i na zvěř, která přeběhla nebo přeletěla do sousední honitby nebo na nehonební pozemek. Dohledávající osoby jsou oprávněny po předchozím oznámení uţivateli sousední honitby vstupovat do cizí honitby s loveckou zbraní a loveckým psem. Dohledávku nelze provádět na oplocených nehonebních pozemcích bez souhlasu majitele. 25

§ 44 - pouţívání loveckých psů a loveckých dravců: Lovečtí psi, jejich drţení a pouţívání k výkonu myslivosti v honitbě je povinností kaţdého uţivatele honitby. Vyhl. č. 244/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů stanoví pro honitby, dle jejich výměry a druhu lovené zvěře, počet lovecky upotřebitelných psů, které je povinen drţitel honitby pouţívat. Drţení a lov loveckého dravce je moţné jen po povolení

25

Další nakládání s nalezenou zvěří řeší z. č. 166/1999 Sb. veterinární zákon, vyhl. č. 286/1999 Sb., vyhl. 287/1999 Sb.

41

výjimky ze základních podmínek zvláště chráněných ţivočichů podle předpisů o ochraně přírody (§ 56 z. č. 114/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Hlava V. - Zakázané způsoby lovu § 45 - lov zvěře smí být prováděn jen způsobem odpovídajícím zásadám mysliveckým, zásadám ochrany přírody a zásadám ochrany zvířat proti týrání a ochrany proti pytláctví. Zakázané způsoby lovu jsou stanoveny v ustanovení zákona taxativně. Zakázané způsoby lovu lze rozdělit takto: -

obecné zákazy,

-

zákazy týkající se pouţívání zbraní, nábojů, loveckých pomůcek, 26

-

zákazy týkající se pouţívání loveckých psů,

-

zákazy týkající se způsobu lovu a místa lovu.

Další zakázané způsoby jsou uvedeny v zákoně na ochranu zvířat proti týrání a v zákoně o zbraních a střelivu.

Hlava VI. - Povolenka k lovu, lovecký lístek a povinné pojištění § 46 - povolenka k lovu: Povolenka k lovu je společně s loveckým lístkem a potvrzením o povinném pojištění základním dokladem při vykonávání myslivosti. Při lovu se zbraní je to pak zbrojní průkaz a průkaz zbraně. Povolenky k lovu vydává a podepisuje uţivatel honitby.

26

§ 22 a násl. z. č. 288/1995 Sb. o střelných zbraních a střelivu

42

§ 47 - lovecký lístek: Lovecký lístek je vydáván orgánem státní správy myslivosti podle trvalého pobytu ţadatele. Cizincům, kteří nemají v České republice trvalý pobyt, vydává lovecký lístek orgán státní správy myslivosti, v jehoţ obvodu se zdrţují. Druhy loveckých lístků: -

lovecký lístek pro české občany,

-

lovecký lístek pro ţáky a posluchače odborných škol, na kterých je myslivost

studijním oborem, -

lovecký lístek pro cizince.

Lovecký lístek lze vydat jen tomu, kdo prokáţe, ţe: -

je starší 16 let,

-

je způsobilý k právním úkonům,

-

sloţil zkoušku z myslivosti,

-

je bezúhonný (§ 12 odst. 4), 27

-

je pojištěn (§ 48).

Byl-li lovecký lístek vydán protiprávně, je moţné ho odebrat aţ na dobu 5 let. Vyhláškou MZe 244/2002 Sb. jsou stanoveny podrobnosti k provádění zkoušek a další povinné náleţitosti.

§ 48 - povinné pojištění: Kaţdý, kdo loví zvěř, musí být pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou při této činnosti ublíţením na zdraví nebo usmrcením jiných osob s limitem pojistného plnění 27

K prokázání bezúhonnosti se předloží výpis z Rejstříku trestů, z. č. 269/ 1994 Sb., § 35 a 46 z. č. 200/1990 Sb. o přestupcích.

43

nejméně ve výši 20 mil. Kč, za škodu na věci s limitem pojistného plnění nejméně ve výši 500 000,- Kč. Pojištění je nutno doloţit.

Hlava VII. - Kontrola a zuţitkování zvěře § 49 - způsob kontroly ulovené zvěře: Označením uloveného kusu zvěře je lovec povinen ihned po ulovení, nalezení nebo po provedené dohledávce, a to nesnímatelnou plombou. Současně musí vyplnit lístek o původu zvěře. Zavedení označování zvěře plombami je nové v tomto zákoně a je to opatření směřující proti pytláctví a nelegálnímu obchodu se zvěří. U spárkaté zvěře se označuje plombou kaţdý kus, ulovená drobná zvěř se neoznačuje, ale na honech musí být při přepravě více jak 10 kusů vystaven lístek o původu zvěře.

§ 50 - ošetření ulovené zvěře: Toto provede kaţdý lovec a následně i uţivatel honitby podle zákona o veterinární péči a dalších prováděcích předpisů.

§ 51 - uvádění ulovené zvěře do oběhu: Uţivatel honitby můţe prodávat zvěř pocházející z jeho vlastní honitby. Ke kaţdému kusu zvěře spárkaté musí přepravující osoba mít lístek o původu zvěře a číslo plomby. Příjemce zvěře je povinen uschovávat lístek o původu a sejmutou plombu 1 měsíc ode dne převzetí. Uvádění zvěře do oběhu podléhá veterinárním předpisům (příloha č. 4 k vyhlášce č. 201/2003 Sb.,) věstník MZe ČR částka 1/2001 – trichinelóza černé zvěře). Přeprava mláďat zvěře spárkaté do věku 6 měsíců můţe být provedena pouze s matkou.

44

2.6. Škody způsobené uţíváním honitby, zvěří a na zvěři § 52 - odpovědnost uţivatele honitby: Uţivatel honitby je povinen hradit: -

škodu způsobenou provozováním myslivosti,

-

škodu způsobenou zvěří.

Vykonává-li právo myslivosti sdruţení (z. č. 83/1990 Sb. o sdruţování občanů ve znění pozdějších předpisů), ručí jeho členové za závazek k náhradě škody společně a nerozdílně. Škody způsobené zvěří, která unikla z obory, hradí uţivatel obory.

§ 53 - opatření k zábraně škod způsobených zvěří: Vlastník nebo nájemce honebních pozemků činí přiměřená opatření k zabránění škod způsobených zvěří, přičemţ však nesmí být zvěř zraňována. Obdobnou povinnost ukládají další právní normy, např. lesní zákon. 28

§ 54 - neuhrazované škody způsobené zvěří: 29 Uvádějí se zde případy, které nespadají do škod podle § 52 tohoto zákona.

§ 55 - uplatnění nároků: Nárok na náhradu škody musí poškozený u uţivatele honitby uplatnit: -

u škody na zemědělských pozemcích do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla,

28

§ 32 z. č. 289/1995 Sb.

29

Z. č. 115/2000 Sb. o poskytování náhrad škod způsobených chráněnými živočichy

45

-

u škod na lesních pozemcích vzniklých v období od 1. července

předcházejícího roku do 30. června běţného roku do 20 dnů od uplynutí uvedeného období. Současně s uplatněním nároků na náhradu škody vyčíslí poškozený výši škody.

§ 56 - náhrada škod způsobených na zvěři: Za škodu na zvěři odpovídá kaţdý, kdo ji způsobil porušením právní povinnosti. Škodou se rozumí zejména pytláctví, úhyn zvěře, zničení hnízdišť, vypouštění ţivočichů, kteří mohou narušit přírodní rovnováhu původního druhu zvěře. Na náhradu škody má nárok uţivatel honitby. Pro uplatnění nároku na náhradu škody platí § 101 občanského zákoníku.

2.7. Státní správa myslivosti Hlava I. - Orgány státní správy myslivosti a jejich působnost § 57 - orgány státní správy myslivosti: Při řízení myslivosti je vyuţito třístupňového systému řízení. Tento systém řízení, stejně jako v řadě států Evropské unie, umoţňuje v rámci platné legislativy realizovat individuální poţadavky regionů. Jednotlivými stupni řízení jsou: -

Ministerstvo zemědělství ČR,

-

Krajské úřady a Magistrát hl. města Prahy,

-

obecní úřady s rozšířenou působností.

Pro národní parky: -

Ministerstvo ţivotního prostředí,

-

správa národního parku.

46

Specifické postavení při řízení myslivosti má Myslivecká rada, zřizovaná ministrem zemědělství.

30

Tato rada je zřizována jako poradní sbor ministra. Je sloţena z předsedy,

místopředsedy a 28 členů.

§ 58 - působnost MZe je definována jako soubor oprávnění a povinností ústředního orgánu státní správy myslivosti. V prvém odstavci jsou uvedeny působnosti, ve kterých jde o rozhodnutí ve správním řízení a je zde odkaz na příslušný právní předpis. Ve druhém odstavci jsou zahrnuta rozhodnutí mimo správní řízení a ostatní činnosti.

§ 59 - působnost krajů: Paragraf je rozdělen na dvě části. V odst. 1 je výčet věcí, kde kraj rozhoduje v přenesené působnosti, vţdy s odkazem na příslušné právní ustanovení. V odst. 2 se řeší rozhodnutí mimo správní řízení a určuje se kraj jako adresát spolupráce s občanskými sdruţeními, statistickým úřadem a jinými organizacemi.

§ 60 - působnost obcí: Obce a pověřené obecní úřady v přenesené působnosti vykonávají státní správu na úseku myslivosti ve věcech neuvedených v § 57 aţ 59.

Hlava II. - Dozor v myslivosti § 61

- MZe a Ministerstvo ţivotního prostředí dozírají v rámci své působnosti

stanovené zvláštním právním předpisem (z. č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, ve znění pozdějších předpisů) na orgány státní správy myslivosti, fyzické a právnické osoby. Odst. 4 a 5 kodifikují uţití sluţebních stejnokrojů. 30

Z. č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů

47

Hlava III. - Podpora mysliveckého hospodaření a spolkové myslivosti § 62 - stát podporuje vybrané činnosti mysliveckého hospodaření poskytováním sluţeb nebo finančních příspěvků. Pravidla poskytování finančních příspěvků se připravují kaţdoročně v rámci pravidel podpory hospodaření v lesích a pravidel pouţívání prostředků z Fondu ţivotního prostředí (z. č. 388/1992 Sb. o Státním fondu ţivotního prostředí, ve znění pozdějších předpisů). 31

2.8. Sankce § 63 – přestupky: Orgán státní správy myslivosti uloţí pokutu aţ do výše 10 000,- Kč fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, ţe poruší ustanovení § 9 odst. 1 a 3 a § 10 odst. 2 a 3 aţ do výše 30 000,- Kč fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, ţe nesplní povinnosti uvedené v § 5 odst. 2, § 9 odst. 2, § 10 odst. 1 a § 14. Dále je moţno uloţit pokutu aţ do výše 30 000,- Kč drţiteli loveckého lístku, kdyţ poruší ustanovení o pravidlech lovu. Pro přestupky, řízení o nich a výnosech uloţených pokut platí předpisy o přestupcích (z. č. 200/1990 Sb. o přestupcích ve znění pozdějších předpisů).

§ 64 – pokuty: Výše pokut je odstupňována od 40 000,- Kč do 200 000,- Kč a je ukládána orgánem státní správy myslivosti při neplnění závazných ustanovení zákona týkajících se zákazů nebo povinností. Výši sankce lze zvýšit aţ na dvojnásobek při opakovaném porušení povinností s přihlédnutím k závaţnosti a následkům nesplnění nebo porušení zákona. Řízení o pokutách lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy se orgán státní správy myslivosti dověděl o nesplnění nebo porušení povinnosti, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy k němu došlo. Výnos pokuty je příjmem Státního fondu ţivotního prostředí (z. č. 388/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

31

Z. č. 388/1992 Sb. o státním fondu životního prostředí ČR

48

2.9. Přechodná a závěrečná ustanovení § 65 - vztah ke správnímu řádu: Na rozhodování podle tohoto zákona se vztahuje správní řád.

32

Výjimku tvoří pouze

vyloučení odkladného účinku odvolání u nařízeného krmení zvěře na náklad uţivatele honitby (§ 11 odst. 5).

§ 66 - vztah k předpisům o ochraně přírody: Orgány státní správy myslivosti vydávají rozhodnutí, jimiţ mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Proto tato rozhodnutí vyţadují souhlas orgánů ochrany přírody (z.č. 114/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

§ 67 - vztah k řízení podle jiných předpisů: V řízení podle zvláštních předpisů (§ 126 z. č. 50/1976 Sb. ve znění pozdějších předpisů), které se dotýká honiteb a ţivotních podmínek zvěře, je orgán státní správy myslivosti dotčeným orgánem státní správy.

§ 68 - zmocňovací ustanovení: Ukládá vydání příslušných prováděcích vyhlášek Ministerstvu zemědělství a Ministerstvu ţivotního prostředí.

§ 69 - přechodná ustanovení: Týká se uvedení honiteb do souladu s tímto zákonem, nájemních smluv, platnosti vydaných loveckých lístků vydaných před účinností tohoto zákona. 32

Z. č. 71/1967 Sb. správní řád

49

§ 70 - zrušovací ustanovení: Zrušuje se zákon č. 23/1962 Sb. a další navazující právní normy.

2.10. Účinnost § 71 - Zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2002, kromě výjimky ustanovení § 45, které se týká pouţívání automatických střelných zbraní a olověných broků.

2.11. Proškolená osoba 33 Institut „proškolené osoby“, definice proškolené osoby, předpoklady její odborné způsobilosti, její oprávnění a úkoly vyplývají z přílohy III, oddílu IV, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny. Osoby lovící volně ţijící zvěř, které je uvádějí na trh k lidské spotřebě, absolvují školení, na kterém získají dostatečné znalosti z patologie a zpracování masa ulovené zvěře. Proškolenou osobou je fyzická osoba, která absolvovala specializované školení zaměřené na vyšetření ulovené volně ţijící zvěře, stanovené předpisy Evropských společenství, a získala tak osvědčení o způsobilosti k této činnosti. Konkrétní podmínky pro udělení odborné způsobilosti k prvotnímu vyšetření zvěře stanovuje vyhl. č. 296/2003 Sb. v novelizovaném znění. V případě, ţe je ulovená zvěř na místě ulovení prohlédnuta proškolenou osobou v souladu s § 12 a vyhl. č. 289/2007 Sb., můţe být ulovená zvěř dodána ke konečnému spotřebiteli. Proškolená osoba je povinna vést záznamy o druzích a počtech ulovené a vyšetřené zvěře, o místě a době jejího ulovení, o výsledcích vyšetření a o tom, kam byla zvěř dodána. Tyto záznamy se uchovávají po dobu 2 let.

33

M. Vodňanský a kol., Právní předpisy ČR v oblasti hygieny zvěřiny, Středoevropský institut zvěře, Brno 2009

50

3.

Rozbor situace právních úprav v okolních

zemích 34 Státy Evropské Unie, pokud jde o myslivost, její zvyklosti a legislativu, je moţno rozdělit do 4 skupin: 1.

středoevropský revírní systém myslivosti,

2.

skandinávský systém myslivosti,

3.

anglosaský systém myslivosti,

4.

latinský systém myslivosti.

1.

Středoevropský revírní systém je v Rakousku, v Belgii, v Nizozemí,

v Lucembursku, v Německu, v ČR, v Polsku, na Slovensku a v Maďarsku. Pravidla tzv. správného výkonu myslivosti jsou pevně zakořeněna a v některých státech, jako např. v Německu a Maďarsku, jsou součástí legislativy. Základem honiteb jsou vlastnická práva k honebním pozemkům. Honební společenstva, nájem honiteb a jejich vyuţití jsou kodifikovány podobně, jako v našem zákonu o myslivosti. V některých státech (Maďarsko, Polsko) tvoří honitby orgány státní správy, honitby patří státu, který je pronajímá. Velikost honiteb odpovídá národním zvyklostem a vývoji legislativy. V zákonech těchto zemí se klade důraz na kvalifikaci myslivců a preferenci nájmu honiteb jen občany těchto zemí. V Rakousku a Německu si můţe honitbu pronajmout jen ten, kdo má více neţ 3 roky, spíše 5 let lovecký lístek vydaný v příslušné spolkové zemi. Základem je plánovitý lov zvěře, zákony je definována ochrana zvěře a péče o zvěř. Předmětem myslivosti je velká druhová četnost volně ţijících ţivočichů.

2.

Skandinávský systém je v Dánsku, ve Finsku, ve Švédsku a v pobaltských

státech. 34

Z. Štěpánek a kol., OMS Praha, Penzum

51

Na prvním místě je zde úlovek. Trofej ve středoevropském pojetí zde neexistuje, etika lovu má podřadnější místo. Péče o zvěř zde také prakticky neexistuje. Základem k lovu je tzv. licenční systém. Po vydání licence je moţno lovit na území celého státu. Za licenci se zaplatí poplatek. Předmětem lovu je hlavně spárkatá zvěř. Legislativa upravuje doby lovu, způsoby lovu a pouţívání střelných zbraní.

3.

Anglosaský systém je v Anglii a Irsku.

Zde zaujímá při lovu přední místo tzv. sportovní hledisko. Tento pojem znamená „dát zvěři šanci“. Důleţitý je dobrý zásah zbraní a neodsuzuje se ani bohatý výřad. Z našeho hlediska jsou zvláštností i doby lovu zvěře. Srnci se např. loví jiţ od 1. dubna. Trofej má jiný význam neţ u nás. Zde postačí třeba jen fotografie jako vzpomínka na sportovní záţitek. Myslivost je spojena s drţbou půdy. Na svých pozemcích můţe lovit prakticky kaţdý. Předmětem právní úpravy je především seznam druhů lovné zvěře, doby a způsoby lovu.

4.

Latinský systém je ve Francii, Řecku, Itálii, Španělsku, Portugalsku.

V těchto zemích neexistuje systém honiteb. Výjimku tvoří autonomní oblast Jiţní Tyroly, v této provincii jsou honitby o výměře několik set hektarů, vytvořené přímo zákonem. Myslivost je prováděna na základě licenčního systému. Ochrana zvěře a péče o zvěř je zde malá nebo není realizována vůbec. Není zde nutná, protoţe předmětem lovu jsou taţní ptáci.

3.1. Slovensko 35 Dekret Josefa II. z r. 1786 přikazoval městům a obcím přijímat myslivecké právo na svých pozemcích prostřednictvím draţby. Dále platila legislativně-právní úprava myslivosti č. XX/1883, vydaná Františkem Josefem I. Jako doplněk zákona č. XX/1883 byl přijat Malý honební zákon č. 98/1929 Sb. Po skončení II. světové války v roce 1945 vydalo

35

J. Herz, 90 rokov organizovaného poľovníctva na Slovensku – Myslivost č. 12/2010, R. Novák, Novela zákona o myslivosti na Slovensku, Myslivost 1993

52

Povereníctvo SNR pre poľnohospodárstvo vyhlášku o dočasném zákazu myslivosti na celém území z důvodu vysokých ztrát na zvěři, způsobeném přechodem fronty. V r. 1946 byl přijat jednotný myslivecký zákon pro celé území ČSR pod č. 225/1947 Sb., nazývaný téţ „Ďurišův zákon o poľovníctve“. Tento zákon ukončil vazbu mysliveckého práva na vlastnictví půdy podle zákona č. XX/1883. Úředním věstníkem č. 42/1959 se zavedla povinnost pro uchazeče o lovecký lístek - měli absolvovat povinný teoretický kurz. Po absolvování teoretického kurzu se konala roční praktická příprava před mysliveckými zkouškami. V roce 1961 byl vytvořen Československý poľovnícky zväz (ČSPZ). Zákon č. 23/1962 Sb. potvrdil oddělení práva myslivosti od vlastnictví k půdě, zvýšil vliv státních orgánů na řízení myslivosti a dále zvýšil nejniţší výměru na 500 ha souvislých honebních pozemků u vlastních honiteb a na 1 000 ha tam, kde je chována jelení zvěř. Ústavním zákonem č. 143/1968 Sb. byla vytvořena Československá federace, a to umoţnilo vznik samostatného „Slovenského poľovníckeho zväzu“, který byl pověřen organizováním zkoušek z myslivosti. Dnem 1. ledna 1993 vznikla Slovenská republika. Do platnosti zákona

NR SR

č. 99/1993 z. z., kterým se měnil a doplňoval z. č. 23/1962 Sb., Slovenský poľovnícky zväz zastupoval členskou základnu doma i v zahraničí. Dále byl vydán zákon č. 246/1993 Sb. o zbraních a střelivu a zákon č. 83/1990 o sdruţování občanů. V roce 2001 nabyla účinnosti vyhláška MP SR č. 229 o způsobu kontroly ulovené zvěře. Podle ní kaţdý kus ulovené zvěře, který je moţno zuţitkovat, musí být označen značkou, jejíţ konstrukce vylučuje několikanásobné pouţití. Po 47 letech dnem 1. 9. 2009 vstoupil v platnost nový zákon č. 247 o myslivosti a změně a doplnění některých dřívějších zákonů. Nový zákon č. 247/2009 je právní norma, která řeší odlišným způsobem kromě jiného i vztah státu a drţitelů loveckých lístků při obhospodařování populace volně ţijící zvěře. Vychází to ze změny chápání zvěře z původní klasifikace „res nullius“ (věc nikoho) na „res communis“ (věc veřejná). ,,Poľovníctvo“ je právně chápáno jako souhrn činností zaměřených na trvalé, cílevědomé a rozumné obhospodařování a vyuţívání volně ţijící zvěře jako jedné z nejcitlivějších sloţek přírodních zdrojů.

53

„Poľovnícka komora“ sdruţuje všechny myslivecké organizace a drţitele loveckých lístků, členství kaţdého drţitele loveckého lístku je povinné.

3.2. Maďarsko Maďarská myslivost je upravena zákonem č. LV z roku 1996 o ochraně zvěře, o mysliveckém hospodaření a myslivosti, který nabyl platnosti dnem 1. března 1997. Myslivost je definována jako součást ochrany přírody, ochrany a zachování bohatství volně ţijících zvířat, které jsou „pokladem celého lidstva a našeho národa“. Minimální výměra honiteb je 3 000 ha a vzdálenost dvou protilehlých hranic musí být nejméně 3 000 m. Výkon práva myslivosti je řízen státem a ministr zemědělství vydává oblastní plán mysliveckého hospodaření. Plán mysliveckého hospodaření schvaluje příslušný myslivecký úřad. Uţivatel honitby sestavuje roční plán hospodaření. Uţivatel je dále povinen zaměstnat na kaţdé 3 000 ha nejméně jednoho myslivce z povolání. Lovecký lístek je pětiletý a potvrzuje se kaţdý rok. Zkouška z myslivosti se skládá před tříčlennou komisí. Povinné je značení ulovené zvěře.

3.3. Polsko 36 Myslivost v Polsku je podobná myslivosti u nás nebo třeba na Slovensku, ale přesto je velmi rozdílná. Tím nejvýznamnějším odlišujícím faktorem je minimální výměra honiteb, která je stanovena zákonem na 3 000 ha. Obory zaměřené především na chov zvěře drobné, popř. daňčí mají také tuto minimální rozlohu, ale mohou dosáhnout rozlohy aţ 5 – 6 tis. ha. Honitby jsou pronajímány na dobu 10 let mysliveckým sdruţením. Je stanovena povinnost členství v Polském mysliveckém svazu kaţdému, kdo vykonává právo myslivosti. Právo myslivosti můţe být vykonáváno po sloţení zkoušek a následném vydání loveckého lístku.

36

Hromas J. Nový poský zákon o myslivosti – Myslivost 6/1966, M. Vlach, Myslivost v zahraničí

54

Myslivost je definována zákonem jako součást ochrany přírody, ochrany zvěře, ekologie racionálního vyuţívání lesnictví a zemědělství.

3.4.Německo 37 Německý zákon o myslivosti – myslivost je v SRN upravena jedním federálním zákonem, který určuje hlavní pravidla a hranice pro myslivost v celém Německu a dále má kaţdá spolková země svůj vlastní zákon, který v mezích federálního zákona upravuje myslivost podle specifik té které spolkové země. Označování zvěře: např. v Sasku je nově od roku 2005 zvěř označována plombou a lístkem o původu zvěře pak ulovená černá zvěř. Ostatní druhy ulovené zvěře se neoznačují. Prodej zvěřiny probíhá pouze po prohlédnutí proškoleným myslivcem, který usoudí, zda je nebo není úlovek v pořádku. Pouze u prasete se vyšetřují vzorky na trichinelózu. Proškolování hradí Zemský myslivecký spolek. Toulavé psy můţe střílet kaţdý myslivec, nikoliv jen myslivecká stráţ jako u nás. Zákon stanoví minimální výměry honiteb, u společenstevní honitby se vyţaduje výměra 150 ha, u vlastní honitby 75 ha. Pronájem honitby je na 9 let a musí mít písemnou formu. Zákon ukládá při vykonávání práva myslivosti respektování tradičních zásad myslivosti.

3.5. Rakousko 38 V Rakousku má kaţdá spolková země svou vlastní mysliveckou legislativu. S Rakouskem nás spojuje společná myslivecká legislativa a původní legislativa z dob monarchie platila i u nás do r. 1940. -

Právo myslivosti je definováno jako právo reálné a je ho moţno vykonávat

podle ustanovení zákona. Je zachována minimální výměra 115 ha.

37

I. Andrš, Něco o myslivosti v Německu, duben 2003

38

Myslivost v Rakousku, M. Vodňanský, Myslivost 4/2001

55

-

Je stanovena povinnost regulovat stavy zvěře, zachovávat a chovat druhově

bohaté a zdravé stavy zvěře. -

Zákon nezná pojem škodná a uţitková zvěř.

-

Do výčtu volně ţijících ţivočichů jsou zahrnuty alpské druhy zvěře, jako je

kozoroţec alpský, zajíc bělák apod. -

Podle platné právní legislativy se rozlišují tyto honitby: a)

vlastní, o honitbu můţe poţádat jak fyzická, tak právnická osoba, která

vlastní honební pozemky o výměře minimálně 115 ha, b)

společenstevní, honitbu tvoří pozemky fyzických a právnických osob

leţící v obvodu jedné obce a nepatřící k vlastní honitbě, c)

druţstevní, tvoří ji souvislé honební pozemky členů zemědělských

druţstev, nejmenší výměra je také 115 ha. -

U nájemce pozemků je poţadována odborná kvalifikace. Fyzická osoba musí

být starší neţ 24 let, platný lovecký lístek musí mít 3 roky nebo aţ 5 let podle spolkové země. -

Nájem honitby lze realizovat buď draţbou, nebo cestou volné dohody. Je

moţný podnájem honitby, ale jen se souhlasem honebního společenstva.

56

4.

Návrh na řešení problémů myslivecké

legislativy Zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti upravuje myslivost dle mého názoru v souladu s potřebami současné společnosti v návaznosti na evropské právo. Jako problémy vnímám některé oblasti zákona, o kterých se v současné době vede diskuse ohledně přijetí nového zákona o myslivosti. Konkrétně jde o: 1.

Problematiku pytláctví,

2.

výměru honiteb,

3.

statut myslivecké stráţe.

4.1. Problematika pytláctví 39 V ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti je zvěř definována jako přírodní bohatství představované populacemi druhů volně ţijících ţivočichů v zákoně vyjmenovaných. V § 2 písm. c) zákona o myslivosti jsou uvedeny druhy zvěře, které nelze lovit podle mezinárodních smluv, nebo druhy zvěře, které jsou zvláště chráněnými ţivočichy podle zvláštních předpisů. V § 2 písm. d) zákona o myslivosti jsou uvedeny druhy zvěře, které lze obhospodařovat lovem. Pouze shora uvedené druhy zvěře mohou být předmětem útoku skutkové podstaty pytláctví dle § 304 trestního zákona. V § 2 zákona o myslivosti jsou dále vyjmenovány druhy zvěře, které neţijí ve volné přírodě, ale jde o tzv. farmové chovy. Na neoprávněný lov takové zvěře se nevztahuje ustanovení § 304 trestního zákona.

39

Z. č. 449/2001 Sb. o myslivosti, trestní zákoník č. 140/1961 Sb. a z. č. 40/2009 Sb., zákon o přestupcích č. 200/1990 Sb.

57

Právo myslivosti je definováno v § 2 písm. h) zákona o myslivosti jako souhrn práv a povinností zvěř chránit, chovat, lovit a přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou zvěř a shozy paroţí. Lze je vykonávat pouze na základě stanovených podmínek, tj. v honitbách a prostřednictvím zákonem stanovených subjektů. Skutková podstata trestného činu pytláctví není zde vázána na zásah proti právu myslivosti, ale na znak „neoprávněnosti“, k jeho spáchání můţe totiţ dojít na jakémkoliv pozemku, a to jak na honebním, tak na nehonebním. Podle předcházející trestně-právní úpravy z. č. 140/1961 Sb. se pytláctví dopustil ten, kdo neoprávněně lovil zvěř. Z toho je zřejmé, ţe k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu postačovalo samotné jednání, tedy lov, a vůbec nebylo nutné, aby pytlák něco ulovil. Součástí skutkové podstaty tohoto trestného činu nebyl vznik škody nebo její výše. Jedinou podmínkou bylo, ţe protispolečenské jednání pytláka dosahovalo stupně nebezpečnosti pro společnost většího neţ nepatrné. Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. rekodifikuje trestní právo. Nově tudíţ formuluje skutkovou podstatu trestného činu pytláctví. Původně bylo pytláctví zařazeno v ust. § 178 a zák. č. 140/1961 Sb. mezi trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných. Nyní je pytláctví zařazeno do § 304 trestního zákona, tedy mezi trestné činy spáchané proti ţivotnímu prostředí. Základní skutková podstata trestného činu pytláctví podle § 178 a zákona č. 140/1961 Sb. se fakticky překrývá se skutkovou podstatou korespondujícího přestupku, kterým je přestupek na úseku myslivosti podle § 35 odst. 1 písm. f) zák. č. 200/1990 Sb. o přestupcích. Proto docházelo k tomu, ţe skutkově stejná protiprávní jednání byla různě kvalifikována, jednou jako přestupek, jindy jako trestný čin. Aby došlo k oddělení trestného činu od přestupku, byla skutková podstata pytláctví doplněna o další znak - tímto znakem je výše způsobené škody. Za trestný čin lze nyní povaţovat jen neoprávněné ulovení zvěře v hodnotě nikoliv nepatrné, kterou se ve smyslu ustanovení § 138 odst. 2 trestního zákoníku rozumí částka nejméně 5 000,- Kč. Tato změna ale způsobuje v praxi problémy. Otázkou zůstává, jak přistupovat k poţadavku na zjištění, zda neoprávněně ulovená zvěř má hodnotu nikoliv nepatrnou.

58

Návrh na řešení problému: 1.

Jedna z moţností je změna trestního zákona, coţ by vedlo k původní právní

úpravě. 2.

Myslivecká stráţ by měla hlásit všechny zjištěné případy neoprávněného lovu

Policii ČR, popřípadě státnímu zástupci; ti mohou provést právní kvalifikaci činu pytláka. 3.

Uţivatel honitby, tj. poškozený, by měl vţdy uplatňovat náhradu škody

způsobenou pytlákem, a to jak v přestupkovém nebo v trestním řízení, tak případně aţ ţalobou v občansko-právním řízení.

4.2. Problematika výměry honiteb 40 Pro porovnání uvádíme přehled velikostí honiteb v Českých zemích a velikostí honiteb v zemích EU.

V Českých zemích: -

císařským patentem č. 154 z r. 1849 byla minimální výměra stanovena

na 115 ha (200 jiter); -

honitba vlastní činila 115 ha podle z. č. 49/1866;

-

,,Malý honební zákon“ č. 98/1929 Sb. – poprvé se objevuje v legislativě

výměra 500 ha; -

poválečná legislativa – z. č. 225/1947 Sb.: společenstevní honitba 150 ha,

vlastní honitba 200 ha, pro chov spárkaté zvěře aţ 400 ha u společenstevních honiteb; -

zákon č. 23/1962 Sb. – minimální výměra 500 ha u souvislých honebních

pozemků, menší výměru mohly mít honitby odborných škol. Stejné výměry honebních pozemků jsou upraveny i současným zákonem č. 449/2001 Sb.

40

§ 17, odst. 1-7 zákona č. 449/2001 Sb.

59

V zemích EU: V Anglii není minimální výměra stanovena vůbec. V Nizozemí 40 ha, ve Francii minimální výměra honitby 70 ha, v Rakousku minimální výměra 115 – 200 ha, ve Španělsku je min. výměra pro zvěř vodní 100 ha aţ po 500 ha např. pro lov jelení zvěře. Na Slovensku je minimální výměra 1 000 ha, v Rumunsku je minimální výměra 5 000 ha.

Názory na velikost honiteb: Na jedné straně od vlastníků půdy převaţuje názor, ţe předepsané minimální výměry 500 ha jsou přeţitkem totalitního reţimu. Kdyţ vlastník pozemku nevlastní výše uvedenou výměru, nemůţe na svých pozemcích samostatně provádět výkon práva myslivosti. Dále je kritizována výše nájmu za honební pozemky, která v některých případech činí 3 – 5 Kč za 1 ha. Problémem je i náhrada škod způsobených zvěří (hlavně černou) na pozemcích vlastníků. Náhrada škody je na mysliveckých sdruţeních těţko vymahatelná, těţko se i výše škody prokazuje, pokud se vlastník pozemků neobrátí na soud. Na druhé straně myslivci zastávají názor, ţe v zájmu chovu zvěře se mají vytvářet takové honitby, které svou velikostí odpovídají biologickým nárokům zvěře. Dle názoru myslivců je pro chov hlavně spárkaté zvěře ideální výměra 500 ha a pro chov jelení zvěře 1 000 ha.

Návrh na řešení problému: Vzhledem k tomu, ţe existují dva zcela odlišné názory na tuto problematiku, bylo by vhodné: 1.

aby byla ponechána minimální výměra honitby 500 ha, a to hlavně z důvodů

zachování tradice české myslivosti. Hlavním cílem mysliveckého hospodaření je zvyšování kmenových stavů drobné a vysoké zvěře. Honební pozemky jsou značně devastovány výpasovými středisky hovězího dobytka. Samotné sníţení výměry honiteb u těchto oblastí by bylo pro zvěř zcela devastující. 60

2.

aby byla zvýšena cena za 1 ha pronajatých honebních pozemků a výše

pronájmu byla odstupňována kvalitou pronajímaných pozemků. Současně by měla být řešena lepší vymahatelnost náhrad za škody způsobené zvěří vlastníkům pozemků.

4.3. Problematika myslivecké stráţe 41 Zákon o myslivosti v § 12 řeší ustavení myslivecké stráţe. Mysliveckou stráţí můţe být fyzická osoba starší 21 let, bezúhonná, způsobilá k právním úkonům, občan ČR. Je stanovena orgánem státní správy na dobu 10 let a poţívá ochrany veřejného činitele. Prvně byla zavedena zákonem č. 225/1947 Sb. jako tzv. myslivecký hajný neboli příseţná stráţ. V současné době se počítá se zrušením všech dosavadních stráţí (cca 25 tis. stráţí) a jmenováním stráţe jediné – veřejné stráţe. Veřejné stráţi by měla být svěřena veškerá působnost stráţí stávajících. Tedy hájení ochrany vod, lesa, přírody a hájení práva myslivosti a rybářského práva. Navíc by měly přibýt další kompetence – ochrana polního a lesního majetku. Veřejnou stráţí bude moci být pouze osoba, která pro výkon této funkce má mj. zdravotní a odborné předpoklady a je ozbrojena (má zbrojní průkaz). Veřejná stráţ bude za svou činnost odměňována. Měla by se dělit na profesionální (zaměstnanci kraje) a dobrovolnou (dobrovolníci jmenovaní krajem). Navrhované počty profesionálních veřejných stráţí by se měly pohybovat od 200 do 800.

Návrh na řešení problémů: Činnost myslivecké stráţe se prolíná i do stráţí ochrany přírody a krajiny. V zákoně č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny mají stráţe jasně stanovená práva a povinnosti. Jejich práce je hlavně na území CHKO a NP. V těchto lokalitách je nezastupitelná. Při znalosti poţadavků na stráţ ochrany přírody a krajiny povaţuji za nesplnitelné na stejné úrovni zvládnout ještě oblast myslivosti, rybářství, lesnictví, ochrany vody a polního a lesního majetku. U dobrovolných stráţí je největší motivací osobní zájem o přírodu a o její ochranu. Je moţné, ţe tento zájem nebude mít stejná osoba v ostatních oblastech, např. pro hájení

41

§ 12, zák. č. 449/2001 Sb. o myslivosti

61

práva myslivosti. Při hájení práva myslivosti je moţnost vyuţití zbraně ve vymezených případech potřebná, kdeţto u ochránců přírody je nošení zbraně zcela výjimečné. Jsem přesvědčen, ţe spojení stráţí v tomto rozsahu je násilné a neodpovídá tradicím (minimálně v oblasti ochrany přírody). Úsilí v oblasti právní úpravy stráţí by se mělo soustředit na zkvalitnění jednotlivých právních norem, kterými jsou stráţe zřízeny. Společná právní úprava by se měla soustředit pouze na oblast všem stráţím společnou. Jakékoliv rozsáhlejší sjednocování stráţí bude spíše škodlivé.

62

ZÁVĚR Většina z nás má vědomou nebo nevědomou zkušenost s myslivostí. Historie myslivosti má kořeny ještě před středověkem, tzn. ţe kaţdý mohl lovit co, kdy a kde chtěl, aby si zabezpečil potravu. S dalším vývojem společnosti se omezoval lov na území rodu, kmene a později státu. Středověk znamenal zásadní změnu přístupu k soukromému vlastnictví a následnému a mnohdy násilnému sjednocování státních útvarů. Také zvěř začala být chápána jako „věc vlastníka“ (res propriae) a právo lovu si přisvojili zpočátku územní vládci (regál) a později i drobní vlastníci pozemků (dominál). V novověku se začala měnit i náplň myslivecké činnosti směrem k činnosti chovatelské, myslivci začali chápat, ţe myslivost je komplexně pojatá jako péče o zvěř, spočívající také v ochraně před škodlivými činiteli (hlavně redukce velkých šelem). Do tohoto období klademe základy vědecky podloţeného šlechtění loveckých psů a jejich výcviku. V současnosti je myslivec ochráncem všech druhů zvěře a má za cíl pečovat o nárůst její kvality a chovat takové mnoţství, aby zvěř způsobovala minimální škody v zemědělství a lesnictví. Nezbytná je důsledná ochrana zvěře i v mezinárodním měřítku. Proto má nezastupitelný význam činnost mezinárodních mysliveckých organizací, jako jsou: Safari Club International (SCI), Mezinárodní rada pro lov a ochranu zvěře (CIC), Federace mysliveckých organizací EU (FACE). Budoucnost myslivosti bude zřejmě spočívat v celkové ochraně přírody, kde je zvěř a člověk její nedílnou součástí; velkým dnešním i budoucím problémem je masivní nárůst motorismu včetně často navazujícího pytláctví. Nejvýznamnějším problémem k řešení bude sladění zájmů vlastníků půdy, ochránců přírody a myslivců. Vlastníci budou prosazovat ekonomická hlediska, ochránci přírody nenarušený vývoj ţivočichů a rostlin a myslivci budou zvěř chovat, aby jejich přírůstky mohli vyuţívat. Tyto problémy jsou dnes jiţ řešeny, ale zásadně je budou řešit následující generace myslivců. My jsme však jiţ nyní povinni pro ně vytvářet odpovídající podmínky, spočívající především ve tvorbě odpovídajících právních norem - právní normy je totiţ nutno povaţovat za základní kostru kaţdého dění, kterou teprve vyplňuje kaţdodenní lidská (i myslivecká) praktická činnost. Myslivecké zákony pak musejí 63

vycházet především z poţadavků a potřeb zvěře, následně z potřeb naší myslivosti a zájmů vlastníků pozemků. Jedině pak bude moţno navazovat na tisíciletou kontinuitu vztahu mezi dávnými lovci a dnešními a budoucími myslivci.

64

Seznam literatury 1. BROŢ, V. Budování právních základů naší myslivosti. Myslivost. 1975, No. 5. 2. ČECHURA, K. a kolektiv. Myslivost a právo. 2000. 3. ČECHURA, K.; NOVÁK, R.; VANĚK, J. Komentář k zákonu o myslivosti. Praha: Českomoravská myslivecká jednota, 2002. 4. HERZ, J. 90 rokov organizovaného poľovníctva na Slovensku. Myslivost. 2010, No. 12. 5. HROMAS, J. Nový polský zákon o myslivosti. Myslivost. 1996, No. 6. 6. HROMAS, J. a kolektiv. Myslivost. Písek: Matice lesnická spol. s.r.o. 7. KOMÁREK, K. Myslivost v Českých zemích. Praha: Tiskové a nakladatelské druţstvo, 1945. 8. MOTTL, S. a kolektiv. Myslivost. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1966. 9. NEČAS, J. Srnčí zvěř. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1975. 10. NOVÁK, R. Myslivecké předpisy, Myslivost. Praha: ČMMJ, 1999. 11. NOVÁK, R. Vývoj a perspektivy myslivecké legislativy na území ČR. Brno, 1996. 12. NOVÁK, R. Novela zákona o myslivosti na Slovensku. Myslivost. 1993. 13. NOVÁK, R. Myslivost jako ochrana přírody. Myslivost. 1995,No.5. 14. SVOBODA, J.; PELIKÁN, J. Vládní nař. č. 127. Praha: Česká myslivecká jednota, 1941. 15. ŠTĚPÁNEK, Z. a kolektiv. OMS Praha. Penzum, 2006. 16. VODŇANSKÝ, M. a kolektiv. Hygiena zvěřiny, právní předpisy ČR v oblasti hygieny zvěřiny. Brno: Středoevropský institut zvěře, 2009. 17. zákon č. 225/1947 Sb. o myslivosti ve znění pozdějších předpisů. 18. zákon č. 140/1961 Sb., zákon č. 238/1999 Sb., zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákon.

65

19. zákon č. 23/1962 Sb. o myslivosti, prováděcí vyhl. MZe č. 134/1966 Sb., ve znění zák. č. 512/1992 Sb., úplné znění zákona č. 289/1995 Sb. 20. zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů. 21. zákon č. 71/1967 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 22. zákon č. 83/1990 Sb. o sdruţování občanů. 23. zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 24. zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. 25. zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání. 26. zákon č. 388/1992 Sb. o státním fondu ţivotního prostředí ČR. 27. zákon č. 167/1993 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. 28. zákon č. 89/1995 Sb. o statistické sluţbě ve znění pozdějších předpisů. 29. zákon č. 289/1995 Sb. lesní zákon ve znění pozdějších předpisů. 30. zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči ve znění pozdějších předpisů. 31. zákon č. 115/2000 Sb. o poskytování náhrad škod způsobených chráněnými ţivočichy. 32. zákon č. 128/2000 Sb. o obcích ve znění pozdějších předpisů. 33. zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti ve znění zákona č. 320/2002 Sb., zákon č. 59/2003 Sb. 34. zákon č. 119/2002 Sb. o střelných zbraních, zákon č. 288/1995 Sb. a vyhl. MV č. 50/1996 Sb. 35. vyhláška MZe č. 244/2002 Sb. prováděcí vyhláška k zákonu o myslivosti. 36. vyhláška MZe č. 245/2002 Sb. o době lovu, nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 583/2004. 37. nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 583/2004. 38. vyhl. č. 289/2007 Sb. o veterinárních a hygienických poţadavcích na ţivočišné produkty, které nejsou upraveny předpisy Evropských Společenství, ve znění vyhl. č. 61/2009 Sb. 66