vývoj 19.století v jednom literárním žánru)

Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta Ústav českých dějin

Od

kramářské písničky

(společenský

k Osvobozenému divadlu

vývoj 19.století v jednom literárním žánru)

Drahomíra Vašková

Vedoucí práce: prof. PhDr. Robert Druh práce: diplomová Datum zadání práce: 8. 10. 2005 Datum odevzdání práce:

Kvaček,CSc.

PODĚKOVÁNÍ

Za cenné rady a podnětné připomínky děkuji vedoucímu své diplomové práce panu prof. PhDr.Robertu Kvačkovi,CsC.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala s využitím uvedených pramenů a literatury.

V Praze dne 27. 7. 2006

samostatně

Věnováno

mamince

OBSAH I. ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 II.VÝVOJ KRAMÁŘSKÉ PÍSNIČKY . . . . . . . . . . . . . . . , . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 1. Předchůdci jarmarečních písničkářů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 2. Počátky kramářských písniček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 3. Nej známěj ší tiskárny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . II 4. Nej starší kramářské písničky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 5. Cenzura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 6.Formální stránka kramářských písniček ve vztahu k jejich funkci .. 14 III.TEMATlKA KRAMÁŘSKÝCH PÍSNIČEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 1. Obecný přehled . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 2. Politické události . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 2.1. Období napoleonských válek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 2.2. Revoluční léta 1848-1849 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 2.3.0bdobí prusko-rakouského konfliktu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 2.4.Francouzsko-mexický konflikt '" . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 2.5.0kupace Bosny a Hercegoviny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 3. Přírodní dění, zjevení, zázraky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 4. Hospodářské a sociální dění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 5. Láska, manželství, mordy, osobní tragédie; společenské a kulturní události . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 6. Parodie kramářských písní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 IV. OHLASY A AKTUALIZACE KRAMÁŘSKÉ PíSNIČKy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 V. ŠANTÁNY A KABARETY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 VI. OSVOBOZENÉ DIVADLO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 VII.JAZYK KRAMÁŘSKÝCH PÍSNIČEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 VII. ZÁVĚR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 IX. RESlTh-fE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 X. POZNÁl1KY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 XI. PRAMENY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 XII. POUŽITÁ LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108

I. ÚVOD

Idylická i

současných

byl

Klicperův

představa flašinetáře

stojícího na

předměstí

a zpívajícího o

věcech

dávných

se stala nezbytným dobovým koloritem prózy a dramatu už v 19. století. Divotvorný klobouk, Tylova Fidlovačka

to ve mně probouzelo nostalgickou představu

či

Ať

to

Stroupežnického Naši furianti, vždy

čehosi nevratně

odešlého, krásného. Snad právě

tato představa mě přivedla k touze hlubšího poznání kramářských písní. S poznáním však složitější, výčtem

ale snad

právě

přicházelo

o to

zajímavější,

píseň

že doba, o které

vypráví, je mnohem

je to doba, která se nedá pochopit jen pouhým

dat a událostí. Jedním z prvních

kramářských důstojné

písní, byl

českých

Bedřich

literárních

vědců, kteří vědecky přistoupili

Václavek. Literárním historikům totiž dlouho

ke studiu

nepřipadalo

se tímto žánrem zabývat. Tak Josef Jungmann ve své Historii literatury

(1849) se o ní pouze O

zjištění,

i

něco důkladnější

zmiňuje,

a to v

částech

české

popisujících vývoj literatury do r. 1774.

byl V. J. Michl ve svém Ouplném literárním létopisu z roku 1839.

Všímá si let 1825-1837, tiskne podrobný seznam

kramářských

Kni/lOpisný slovník Františka Douchy, tomu však

nepřipadá

písní. V roce 1865 vychází vhodné se o tomto druhu

literatury v nejmenším zmiňovat. K určitému zlomu v přístupu ke příležitosti

kramářským písničkám

došlo v roce 1895

při

Národopisné výstavy českoslovanské v Praze, na níž byly vystavovány špalíčky

kramářských písní. Stalo se tak poté, co se v nově založeném časopisu Český lid od roku

1861 počaly objevovat odborné příspěvky se stejnou tematikou. Národopisci Čeněk Zíbrt, František Bartoš, Kliment Čermák, K. V. Adámek, Antonín Blažek,V. Šimák aj. shromáždili velké množství

písňového

materiálu. Jejich

biblioregistrační

metoda

vytvořila

podklad pro pozdější bádání. Díky Č. Zíbrtovi, M. Novotnému a dalším mohla vzniknout v Literárním archivu Národního muzea sbírka písňových textů tohoto druhu.! M. Novotný v roce 1930 vydává Písničky jarmareční,

většinou

výpravné a

starodávné, na ně v roce 1940 navazuje jeho Špalíček písní jarmarečních.

vesměs

V obou

sbírkách shromáždil především starší texty z 16. a 18. století. Ale až díky Bedřich

studiu

Bedřichu

začal

Václavkovi

zájem o

Václavek byl jedním z prvních literárních

českých kramářských

písní.

Věděl,

českou píseň kramářskou růst.

vědců, kteří

systematicky přistoupili ke

že je to mnohostranný pramen poznání pro

filology, historiky, sociology, snad i pro žurnalisty jako zpravodajský zdroj se svým zárodkem bulvárnosti, pro dramatiky svou schopností gradace, pro satiriky svou schopností

4

pojmenovat hloupost a vysmát se jí. A co je sobě.

vypovídat sám o

důležité,

ani jeden z těchto

pohledů nemůže

V úzké spolupráci s Robertem Smetanou (ten se zabýval

nápěvy

písní) sestavili edici České písně kramářské (1937) obsahující písničky od nejstarších dob do 19. století. V roce 1961 se poprvé konala konference Václavkova Olomouc. Jejím cílem bylo poznatků

shrnutí dosažených pohledů,

o

při

získaných

srovnávání nejenom regionální,

kramářskou píseň

kramářskou

písničkou

zájem

je stále bohatým pramenem

byl však referát Františka Kutnara, zabývající se

"drobnější"

si vždy rád vybíral k bádání

sociálního a myšlenkového rozvoje určitě ovlivněný

že

jako možným pramenem historickým. Kutnar, historik se

přístupem,

strukturalistickým

písní. Mnohost

ale celoevropské dokázaly,

kramářská písnička

je stále živý, že

nejzajímavější

inspirace. Snad

kramářských

zkoumání

společnosti.

Jeho

přístup

témata, všímal si

k historii byl mnohovrstevný,

hlubokým zájmem o psychologii a sociologii.

Předkládaná

práce se zabývá problematikou

pramene historikova bádání, jejího vlivu na pozdější


píseň

jako možného

kabaretní a její ohlasovosti

hlavně

v písních Osvobozeného divadla. Studijním materiálem pro mou diplomovou práci z praktických především

edice kramářských písní. Jedná se o již

a o edici zpěvník

kramářských

Písní

české společnosti

komentáři

referátů

práce je posoudit, do jaké míry se

v kramářských písních, o konference se zabývají práci jsem se však

čem

závěry některých

členění

události, sociální tematika, zjevení. Již

během

neudržitelné -

divadla:

proč

Smetanův

ze

může

olomoucké konference. Jedním

historik

opřít

o informace uvedené

vypovídat. Referáty olomoucké

vypovídajícími o událostech do 18. století. Ve své

na 19. století. Pokouším se porovnat, do jaké míry

tehdejších

kramářské písně

tematiky

zmíněné

referátů, především

ale do jaké míry došlo

v 19. století.


členění:

politické

a osobní katastrofy,

zázračná

vychází z Kutnarova

hospodářské proměny, přírodní

samotné práce se však ukázalo, že pro 19. století je takové

ostatně

V druhé

a

a rozsáhlou etnografickou studií. Také

může kramářská píseň

především písněmi

k proměně (nejenom) tematiky Mé základní

všem

zaměřila především

jsou ještě dnes platné

Václavkův

19. století a sbírku J. V. Scheybala. Ta byla vydána v roce

jsem se nechala inspirovat sborníkem cílů

části

byly

edici B. Václavka a R. Smetany,

písní M. Novotného. Dále jsem využila

1990. Jedná se o antologii s historickými

z

zmíněnou

důvodů

členění

i sám Kutnar upozorňuje na prolínání témat. práce se zabývám

a v čem je považuji za přímé

písničkou

kabaretní a

písničkami

pokračovatelky písně kramářské

5

Osvobozeného

- i to se pokusím

rozebrat v závěru práce.

Vždyť

i Jan Werich a

Jiří

Voskovec ve svých hrách Osvobozeného

divadla věděli, jak a čím umí písnička posluchače a diváka oslovit.

Byla bych ráda, aby tato pestrost možností využití vyplynula - snad i

právě

z toho, že vždy

nějaké

subjektivně zdůrazním.

6


hledisko opomenu - a naopak,

z práce

některé

zcela

II. VÝVOJ KRAMÁŘSKĚ PÍSNIČKY

1. Předchůdci jarmarečních písničkářů

Předchůdkyní

kramářské

písně

o událostech minulých i nedávných.

zpěvně

byla veršovaná,

Přednášena

byla potulným

dvorech a sídlech šlechty, ale i na místech, kde se scházel

pěvcem

obyčejný

skutečnosti

kmenové i národní

zpráva

na panovnických

lid. Byly to hrdinské

píšťalu

eposy a náboženské báje, doprovázené hrou na harfu, husle, syntézou

přednášená

nebo roh; byly

a básnické nadsázky. Jejich silná emocionalita se snažila vzbudit

cítění,

stávaly se zdrojem vědomostí

Franští a gótští skopové

pěli

dějinných

podněcovali

Dětřichovi

o Siegfriedovi, Attilovi,

Hildenbrandovi a Karlu Velikém, severští skaldové v kenningách a skandinávských knížat,

i mytologických.

líčili

z Bernu,

skutky islandských

lid proti turecké rozpínavosti. Jejich pozornosti se

však těšily pouze činy velkých osobností. Hrdinové starých

eposů

byli plni silných

citů,

byli nekompromisní, oddaní zemi

a králi, bez konce byla jejich láska, jejich nenávist prudká. Nástup utrpělo

křesťanství

společnost

životě

umělců.

i sociální postavení

medvědáři, tanečníci, často

už

zatlačil

s novou kulturou klášterní Mnozí z nich

skončili

strunného nástroje

většinou

očitými svědky dějinných

říkali

písničky

goliardi.

přímo

hudebníci,

Přesto

svém potulném

událostí, prožili

vyprávět

se však

přírodní

a zpívat za doprovodu

výprav.

Přibývalo

však také

z univerzity. Podle obra Goliáše, jehož si zvolili za patrona,

Vzdělancům často

milostné, pijácké,

do kouta,

známou a vžitou melodií. Mezi zpívajícími bylo mnoho

účastnili různých válečných

jelikož se sami

inteligence, mnozí vyšli

kejklíři,

Při

bez nich neobešla, i nadále byli vítanými zpravodaji.

katastrofy i epidemické pohromy - a uměli o nich poutavě

si

jako

umění

se z nich stali lidé bezprávní, lidé bez domova.

prošli mnoha krajinami, stali se

invalidů,

tento druh

hráčské,

zpívali latinsky,

laikům

v jejich rodné

řeči.

Zpívali

satirické, o křižáckých válkách atd.

Byla to tematika, která se již blížila obsahovému okruhu

pozdějších

letáků

a kramářských písní. Ke konci

středověku

se postavení potulných

zpěváků počalo měnit,

poptávka po

jejich produkci totiž rostla. Od 14. století mnozí získali i trvalé místo pobytu, jejich postavení se zlepšovalo. Zejména lidové vrstvy si

písňové

zpravodajství oblíbily. Zpívaná novina se tak dožila

novověku. Samozřejmě

měnily

formy

se

písňového

7

zpravodajství,

stejně

jako se

měnily

hospodářství,

kultura a technika. Od

o kramářských

chvíle, kdy se

písničkách. Kramářská písnička

počalo

využívat tisku,

hovoříme

se tak zrodila jako druh letákové literatury

na přelomu 15. a 16. století.

2.

Počátky kramářské písničky

Kramářské písně

jsou dokladem ohlasu všeho, co se

dělo,

co

člověka

obklopovalo.

Dokumentují turecké války, napoleonské války, války prusko-rakouské r.1866. Nevyhnuly se ani

přírodním

pohromám, které jsou vždy interpretovány jako trest za lidské chování, zvěstujícím neštěstí

podivným zjevením na obloze,

hlavně

a jsou i varováním - to

v 17.

století, oblíbená je i tematika mordů a lidských neštěstí, komentovány jsou veškeré novoty. Samozřejmě

jsou

hlavně

historický jde

často

stranou. Ten mnohdy bývá jen pouhou kulisou milostné

satiry.

Písničky

skutečností,

dokumentem vnímání daných

samotný fakt příhody

nebo

se stávají mnohdy i nástrojem ideologického působení autora.

Kramářská písnička

není ani

uměleckým výkvětem,

skladebním nápadem, vypointováním, jazykovou

hříčkou

mnohdy jsou (dosaženou

zajímavější

hlavně

germanismu, kontrastem spisovné-nespisovné), osobitým postřehem venkovského Mnozí vynikající básníci se

určitě

i

právě

proto

kramářskou

užitím

člověka.

písní nechali inspirovat: Jan

Neruda, František Ladislav Čelakovský, ale hlavně Karel Havlíček Borovský ve svém Křtu

svatého Vladimíra. Kramářská písnička

se

šířila.

písničky

se rozvinula především v

Díky písemnému zachycení se mohla

době

rozrůstat

vzniku knihtisku, jehož pomocí

do mnoha slok, i tím se lišila od

lidové, tradované ústně.

První popěvků.

kramářské písničky měly

Teprve

později

spíš charakter

pamfletů,

se stávají tématem také války a

vůbec

krátkých satirických vše, co se obvykle

objevovalo i v novinách. Kramářské písně

byly tištěny jednotlivě v samostatném tisku. Prodávány byly

základními způsoby: 1) v krámech a stáncích na trhu, 2) při

zpěvní

třemi

produkci před obrazem,

3) nabídkou na ulici a dvorech. Vydatným zdrojem především

cenzurní

svobodomyslným

poznatků

nařízení

projevům

i iluminátoři, formštechři,

2

o

způsobu

prodeje

kramářských písniček

a protokoly, jimiž se snažily

letákové literatury. Vedle

zpěváků

příslušné

prodávali

orgány

JSou čelit


knihkupci, tiskaři a knihaři. Na poutích a trzích si zřizovali

8

stánky a v nich prodávali lidovou literaturu. Účinným svolávacím prostředkem byly různé instrumentální

předměty. Nejoblíbenějšími

přenosné

lehce

hlavně

hudební nástroje,

písničkářů

nástroji

harfa, housle a

až do konce 18. století byly

niněra.

Tu

vystřídal

v 19. století

flašinet. A flašinet nakonec nahradila tahací a foukací harmonika. Důležitou součástí

prodejního stánku

písničkářova

byla

lavička.

Z ní

písničkář

3

snadno přehlédl okolí a zároveň on sám byl viděn. Bylo i mnoho zpěváků, kteří putovali po kraji s celou rodinou. Z jejich vzájemné spolupráce se vyvinul oblíbený polodramatický způsob

nabídky, známý

obrazem,

rozděleným

hlavně

z 18. a 19. století. Je to vystoupení

políčka,

na

ilustrující

děj

před

papírovým

zpívané události. Obrazy byly

většinou

malovány narychlo. Jejich výjevy byly velice názorné a přesné, jejich figurky bývaly často komicky zkresleny. nástroj,

děti

Zpěv

většinou

obstarávaly

se staraly o prodej písní. Melodie

ženy, muži je doprovázeli na hudební kramářských

písní nebyly

takřka

nikdy

původní, autoři nejčastěji využili nápěv v daném kraji nejoblíbenější. Často to byly vžité nápěvy

kostelní, melodie starých balad a legend, v 18. století pronikají do

písní i melodie známých operních árií, ty jsou v 19. století

kramářských

často vystřídány

melodií

operetních písní. 4 Melodická nepůvodnost je podstatným rozdílem písně kramářské od písně

lidové, po stránce hudební většinou originální. Do poloviny 19. století byly texty

tisk obsahoval jednu

písničku,

tištěny

byla-li - zcela

ve formátu malé šestnácterky. Obvykle výjimečně

-

píseň

krátká, mohlo být

v jednom svazku spojeno i více písní. 5 Ustálenou podobu obrázek

(dřevoryt,

měla

ocelorytina) -

Pod obrázkem byla zmínka o

i fonnální stránka tisku. Pod názvem je na titulní stránce často

cenzuře,

byl ilustrací textu písně, nebylo to však podmínkou. následoval

začátek písně,

pak údaje o

tiskaři

a rok

tisku, pokud však list nebyl anonymní. Údaj o vročení však býval chybný. Do 19. století se jako písmo užívala výhradně fraktura. 6 K modernizaci tisku dochází až s formátem osmerkovým. Ukázkou individuality majitele jsou

špalíčky,

svazky, v něž majitelé

písně

vázali.

Většina písní v nich pochází z 18. a 19. století. Čeněk Zíbrt však uvádí, že písně byly pro

obchod vydávány již již úpadkem

Jiřím

Melantrichem ml. z Aventina roku 1568.

kramářské písně,

za jejího

pokračovatele

Počátek

20. století je

lze považovat kabaretní

písničku či

kuplet. Česká kramářská písnička se skládá ze dvou složek. Tvoří ji: 1) dramatický zpěv -

zpěv doprovázený obrazovým znázorněním děje, zpěvák vše ukazoval holí/ zpěv byl často

9

doprovázen hrou na hannoniku, 2) často opouštělajannark, Zmiňovala

písničkou. zlidověla

zpěvnost

a obliba

zpěvu

- ta

způsobovala,

že

písnička

zpívala se i na nárožích, u jednotlivých domů.

jsem se o tom, že mnozí velcí básníci se nechali inspirovat

Není však vzácným jevem, že

celá řada skladeb

českých

kramářskou

právě prostřednictvím kramářské písničky

obrozeneckých básníků (Erben).

Václavek konstatuje, že v kramářské písni se vyvinul druh lidové písně, ve které je však kladen

důraz

na složku textovou. U lidové Kramářská písnička je

a hudební neexistuje. každé


kramářské písně nepoměrně

především písnička

mezi složkou textovou

textem, který se dá zpívat. Však taky v úvodu "obecně

se uvádí, na kterou

Hudební složka tu má funkci pouze

písničky nepoměr

průvodní.

známou melodii" se text zpívá.

Ve srovnání s textem lidové

delší, výjimkou není ani 20 slok. Rozsah je

tiskem. Václavek také srovnává

skutečnost,

často

primitivní

podobě.

Je

je text

umožněn

že díky ústnímu podání byla lidová

neustále pilována, je opravdu dílem kolektivu, naproti tomu

byla fixována ve své

písně

skutečným

kramářská písnička

dokladem individuálního

výtvoru. Kramářský

skladatel

často

zpívá o svých zážitcích, oslovuje

mluví o

sobě

posluchače,

informovat o trestu viníka apod. 8 Léta Páně tisícího, píšíc šestistého, roku toho letošního a šedesátého ... ( ... )

Po slyšte, vlastenci český, co míním zpívat, kterak se teď v

světě děje,

zcela vypravovat, kdekoli se obracuju, slyšet naříkání, řemeslníci,

gruntovníci,

sedláci trpěj í. ( ... )

10

jak o zcela konkrétní

osobě, zdůrazňuje,

že

oznamuje i datum události, slibuje, že bude

Nejpřesněji

vyhovuje definice


mnohé až

3.

časem

Nejznámější


navazují na ty, které se mohly

Tyto

šířit hlavně

ústním podáním

dříve,

formu kramářské písně přibraly.

tiskárny

Tiskem


knihaři, či iluminátoři

a

se

zpočátku

dřevorytci přinášeli

zabývaly hlavně malé tiskárny. I

tiskaři,

své dílo na trh. Prodávali je buď ve vlastním

prostřednictvím zpěváků. Předním

stánku, nebo

pobělohorské.

od doby

pražským

tiskařem

po roce 1500 byl

Mikuláš Konáš z Hodíškova. Vedle jeho známých teologických a humanistických jsou známy i populární veršované spisy. Vydával i kramářské písně. Kramářské písně

v první

polovině

české

spisů

noviny a první naše známé

16. století tiskli i Pavel a Jan

Severýnové z Kapí Hory, po roce 1550 se tímto tiskem zabýval i Šebastián Oko z Kolovsi aj. Grafická neměli prostředky

úroveň většiny tisků

k tomu, aby si

opatřili

byla

podprůměrná.

Jejich majitelé

většinou

lepší listy a písmo.

Velké množství novinové a letákové literatury vychrlily pražské tiskárny v

době

ale

stavovského povstání a v prvních letech

těžiště kramářského

tisku

přesunulo

války. Už koncem 18. století se

na venkov - r. 1782 zde bylo celkem 8 000

nejznámější patřily Turečkova

tiskáren. Mezi

třicetileté

hlavně

v Litomyšli, Tibelliova v Hradci Králové

a Korcova v Kutné Hoře. měla

Starou tradici

tiskárna královéhradecká. Roku 1613 se v Hradci usadil

Martin Kleiwechter. Po jeho smrti vlastnila tiskárnu rodina století

patřila

Danielovi

Václav Jan Tibelli,

Vojtěchu

následně

Kamenickému. A po

něm

Arnoltů,

tiskař

v 60. letech 17.

ji v r. 1711

převzal

známý

pak jeho syn. V tradici slavné hradecké tiskárny pokračoval

i vlastenecký

tiskař

korektorem a

tiskařem zároveň.

Jan Hostivít Pospíšil. Ten byl zprvu ve své Roku 1791 založil

Hradečák

tiskárně sazečem,

Ignác Václav Deckert

podnik v Pardubicích. Po jeho smrti se vdova provdala za tiskaře Josefa Košinu a přestěhovali podnik do Chrudimi.

4. Nejstarší


Mezi nejstarší panování

Jiříka

písně patří

ta o prorokyni Sibyle, vznikla

přibližně

na sklonku

z Poděbrad: "Poslúchajte lidi milí, o prorokyni Sibyli ... " Autor zde ústy

11

prorokyně

Sibyly

předpovídá

nastoupení krále Fridricha na

český trůn

(Friedrich 1415 -

1493 ). Píseň byla vydána až v roce 1586 v pražské tiskárně Jiřího Černého. Že však byla známá již

dříve

je patrno z odkazu na její

nápěv

v kancionálu Václava

Miřinského Písně

staré gruntovní Z r. 1531. píseň

Po roce 1510 vznikla satirická kláštera na Slovanech, který roku v Olomouci. I tato

píseň je jedním

o mistru

Jiřím

1509 odstoupil od

Sovkovi z Chrudimi, opatu

kališníků

z již dříve zmiňovaných případů, kdy autor pro vyvolání

humorného

účinku

neváhá upravit protagonistovo jméno:

mladí i také

děti ... "

- a Sovku zaměnil za Sovu.

"Račte

Mnohé kancionály z pol. 16. století odkazují k písni o o její

popularitě.

I Mikuláš

a stal se kanovníkem

Dačický

ji komentuje ve svých

všichni slyšeti,

Bočkovi,

což

Pamětech.

staří

jistě svědčí

Její obsah byl

chápán jako vzpoura proti církvi, a proto nemohla být vydána. To však neznamená, že nemohla být

šířena. Právě během

ústního podání i ona na sebe vzala podobu

kramářské

písničky. Odpovídá tornu úvodní sloka: 9

Novinu tuto pilně posleclměte, tisíc pět sedmnáct naj děte, od narození Krista Pána ta věc konána.

a závěrečná sloka s ponaučením:

Protož, ó Kriste, ač

potvrď

nás ve víře,

nás ty mniši mají za kacíře,

bychom tvé pravdy mohli uhájiti v nebe přijíti.

Od 2. poloviny 19. století se individualizace Autorem patří

četných kramářských

písní,

takřka

autorů kramářských

písní prohlubuje.

profesionálem, je František Hais. K dalším

A. Beníšek, L. Hájek, J. Chládek, J. Chudek, V. Kašpar aj. Koncern 18. století se

mezi autory české kramářské písně objevují první

čeští

obrozenci, na něž v 1.

polovině

19.

století navazují četní básníci: Hanka, Hněvkovský, Rautenkranc, Čelakovský, Mareki oni se stávají pohotovými glosátory novot.

12

Kromě

autora je pro

kramářskou píseň příznačný

důležitý

cenzor,

je

1 tiskař

produkce.

Prvotně

a prodavač.

5. Cenzura

Zmiňovala

byla v

vytvořena

době

cenzuře

jsem se o

jako o

důležité

ostřejším opatřením

církví. K prvním

složce ve

kramářské

střední Evropě

došlo po r. 1525

vzmáhajícího se protestantismu. Už v r. 1528 vydal Ferdinand I. mandát pro

rakouské, v němž hrozil

tiskařům

a

prodavačům kacířských

země

knih smrtí utopením. Od 5.

lateránského (1545) a tridentského (1546-1553) církevního

sněmu cenzuře

podléhaly

všechny tiskoviny. Zmírnění nastalo teprve po přijetí České konfese v r. 1609, dlouho však vláda

Habsburků

nařízení,

tolerantní nebyla. Už v r. 1617 Matyáš II. vydal

dozoru církevního zavádí ostrý dozor státní, stavovského odboje se situace

opět

prováděný

radnicí a místodržícími. V dobách

zklidnila, ale po likvidaci povstání nastala tvrdá

Zvláště důležité

perzekuce, trvající deset let.

v němž vedle

nad prodejem knih najarrnarcích a po ulicích.

nařízení

bylo

Písničky

z r. 1627,

doporučující

dozor

z této doby jsou proto spíš nábožné

a sentimentální. V době josefinských tiskových nařízení dochází v Čechách ke zvýšenému, kramářských

pronásledování a

pověrečné.

Cenzurou byli

Dobrovský! A

činnost

písní. Tentokrát šlo pověřeni

těchto

hlavně

o tisky nemravné, náboženské

Jiljí Chládek, Faustin Procházka - a Josef

vzdělaných

svobodomyslných

kněží

formální. Po roce 1791, za vlády Leopolda II., byla nahrazena cenzurou

nebyla nikterak světskou.

Utužily ji navíc nové dvorské dekrety Františka I. Ten první (9. duben 1795) zakazuje šíření letáků

- psaných i tištěných -

písně, válečné

května

těchto

kramáři

se odmítali

1792 vztahuje zákaz

tiskovin je

francouzských

na ulici. Kontrolovány tak byly tištěné modlitby,

zprávy aj. Prodejem se mohly zabývat pouze

nenechal odradit, z 15.

volně

příčinou

osvícenců,

počítat

šíření

i na

veřejné

kramáře. Tvrdí

darebáctví a pohoršení.

i František II.

snadno dostanou. Spíš by si

mezi

přál,

věděl,

že

veřejné

prodejce. Proto druhý dekret se v něm, že prodej

potlačeny.

cenzury se našla cesta, jak Maďarů

sdělit

některých

Už Leopold II. se bál myšlenek revoluční

myšlenky se do

písniček

aby písničky mohly sloužit propagaci jeho vlády.

Cenzura byla zrušena až v roce 1848. Bohužel neexistují ve které byly cenzurou

prodejny. Lid se však

Nutno se

ještě

to, co se prostě

na světlo vydané pro vytrávení žaludku

13

zmínit o sdělit

větší míře

případech,

kdy i

přes

muselo. Tak tomu bylo

některejm. Vytištěna

texty písní, existenci

např.

v Písni

v Uherské Skalici, asi

roku 1849. 10 Ve čtrnácti slokách podává revoluční názory Kossutovy: SIce bojuje za svobodu, za práva, trestá pány skrze jejich tvrdé hlavy - ale v závěru ho odsoudí:

(00') Střela jasná

do vás bije,

všechen národ pro vás hyne, kdo byl původce začátku, dát mu na krk oprátku.

6. Formální stránka

písně

Kramářská píseň

ve vztahu k její funkci

má i své zcela osobité výrazové

jazykovou stránkou zabývat dále, zde Věta

alespoň nejobecnější stejně

bývá jednoduchá, její funkcí

prostředky. Podrobněji

znaky.

jako u jiných publicistických

k

specifikovat je podle charakteru

člověku křesťanskému.

bratry;

nepřátelské

Mnohdy

politiky a

zkomolit. Mnohdy užívá horší události apod.

aktuálně

vojevůdce

písně.

je

oslovit

V písní o Turcích se tak obrací

oslovuje obyvatele národa, jindy vlastence,

nemine

tradičních obratů,

útvarů

nejpůsobivěji

srozumitelnost informace. V duchu publicistiky se autor snaží co posluchače,

se budu

posměch,

mnohdy jim neváhá jméno

aby ujistil, že u toho byl, že není

pamětníka

Často samovolně doplňuje konkrétní data, hlavně u přírodních

katastrof, aby jim dodal na Historická data zpřesňuje

často


důvěryhodnosti,

udává

přesná čísla

mrtvých a

raněných.

i hodinou, kdy k události došlo.

má i svá vlastní

měřítka

hodnocení: kladnými hrdiny se tak

stávají Josef II., ruský Alexandr 1., jinak je na tom Napoleon a pruský Bedřich. Jednotlivé jejich národy, jak už bylo uvedeno, jsou personifikací vlastností, hodnocení

přispívá

i nesrozumitelnost

jaký vztah má autor k události. ale i o povaze autora, o

Píseň

prostředí,

turečtiny

určitě

a francouzštiny. Vždy se v písni odráží,

se i tím stává výpovědí nejenom o historické události, v němž vznikla. Je dokumentem o subjektu poznání

a o jeho prostředí. Funkce kramářské písně podle F. Kutnara je tedy: 1. zpravodaj ská, informativní 2. nábožensko-moralistní 3.

k pejorativnímu

sociálně

politická a vlastenecká 'v k y vyc 'hovna' II 4. hospo dars

14

III. TEMATIKA KRAMÁŘSKÝCH PÍSNIČEK A JEJICH VZTAH K HISTORICKÉ UDÁLOSTI

1. Obecný

přehled

Česká kramářská píseň prošla dlouhým vývojem. Doba existence kramářských

písní je

mimořádně

bohatá na historicky významné události:

třicetiletá

válka a sociální

proměny

této doby se odrážejí v nejedné písni, dále vývoj ekonomiky, Turci v

proměny

módy všeho druhu, obdiv k Americe,

revoluční

v kramářské písni bývá pojímán jinak, než je obvyklé ve pouze to, co považuje za atraktivní, co

Evropě,

rok 1848 ... Historický fakt

vědecké literatuře.

může různou měrou

Autor vybírá

zobecnit, co mu poslouží

k moralistickému závěru. Poznávací proces je zde jiný než poznávací proces historika, odráží se v něm hlavně důsledky

události, zajímavé je jen to, co se autora

kteroukoli válku, politika,

vojevůdce

písně bezprostředně

je obecný, názvy

států, národů

dotkne. Pohled na

bývají

často

shrnuty

v: Turek, Rus, Praus apod. Válka bývá obecně chápána jako boží trest. 17. století odráží zločinnosti,

k

religiozitě,

plenění,

především děs

válek a nejistotu,

hrůzu

z epidemií, strach ze

obecného násilí. V písních se to mnohdy projevuje únikem

tendencí odevzdávat se osudu.

18. století je charakteristické duchovní tematikou. Obj evují se i ve z ciziny (pruská

země, země

větší míře zvěsti

neapolitánská) - zachycuje však události, které se mohly stát

kdekoli jinde. Častými hrdiny jsou i sedláci. Kramářská píseň jako

slovesný útvar podmíněný historicky a

společensky může

být

proto i zajímavým historickým pramenem. Řadí se do pramenů vyprávěcích. Kutnar uvádí, že má blízko k zvěsti a k zápisu lidového a jazykovou formou.

Zvěst

a nezfalšovaný díky své ovlivnit

kronikáře,

a zápis lidového

liší se však od nich svým rozsahem

kronikáře

mohl být pravdivý, subjektivní

neveřejnosti. Kramářská píseň měla často agitační

mínění určitého

okruhu lidí. Kutnar ji dále

označuje

charakter,

měla

za druh lidové nebo lidu

určené publicistiky.12 Často se nabízí otázka, do jaké míry se mohla stát kramářská píseň

ideologickým podvrhem politicky zainteresovaného jedince. Tematika kramářské

písničky

dává rozeznat, pro kterou oblast historické vědy by mohla být pramenem - a to i přes svoji zdánlivou

vnějškovost

a snahu po

Ve své práci se budu

exkluzivitě.

podrobněji

zabývat pouze událostmi 19. století. Kutnar

v kramářské písni vymezuje čtyři základní zájmové okruhy.13

15

2. Politické události

Prvním zájmovým okruhem jsou

skutečnosti

politické. Zahrnuje

hlavně

vojenský

život, válku a revoluci 19. století je v tomto okruhu

často

zastoupeno napo1eonskou tematikou, událostmi

let 1848-1849, rokem 1866 a konfliktem v Bosně a Hercegovině. 90. léta 18. století a jejich zasažení

revolučními

přiměly

idejemi

Františka II.

k posílení cenzury a k přísnějšímu dohledu nad poddanými. Zvýšenou pozornost dříve zmíněná

vlivu náboženství.

Již

obzvlášť

sledovala právě

v této

době

cenzura

kromě

věnoval

jiného se zvýšenou pozorností

kramářské písně. Vždyť

jejich prostřednictvím mohly

být prezentovány kritické analýzy nejenom politické, ale i historické.

2.1. Období napoleonských válek

Významnou událostí sklonku 18. století se stala Velká francouzská revoluce. Kromě

jiného přinesla i ve své zemi zrušení feudálních povinností - také roboty. To

veliký ohlas mezi rolnictvem celé

střední

Evropy, v některých

německých

mělo

státech

propukaly rozsáhlé rolnické nepokoje. Díky Pražským schonfeldským novinám se o událostech ve Francii záhy dozvěděli i

čeští

sedláci. Když pak byla z kazatelen 1. 11. 1889

vyhlášena berní a urbární reforma, rolníci a strojili

robotě

hromadně

oslavovali,

funusy - zprávy o tom se dostávají i do mnohých

Když pak po krátké

době

byla reforma odvolána a sedláci se měli k

docházet na mnohých místech k nepokojům.

Příklad

přestávali

robotovat

kramářských písniček. robotě

francouzských

navrátit,

počalo

rolníků, kteří

byli

v roce 1793 robot zbaveni bez náhrady, byl pro český venkov inspirující. 14 Rolníci proto očekávali,

že s příchodem francouzských vojsk bude automaticky zrušena robota a bedlivě

sledovali postup Francouzů do střední Evropy.15 která se za států,

účasti

Po první koaliční válce (1792-1795),

Rakouska, Pruska a Francie odehrávala hlavně na území jihoněmeckých

severní Francie a Belgie, se uskupila druhá protifrancouzská koalice - tentokrát ve

složení Rakousko, Rusko a Velká Británie, která sice kterým velel arcivévoda Karel, celkové v Luméville pouze potvrdil

předchozí

vítězství

přinesla

však

mír. Rakousko

drobná

vítězství vojskům,

patřilo opět

Napoleonovi. Mír

přišlo

o Milánsko a Mantovsko,

získalo pouze část Benátska. Nová píseň ku pochvale hrdinských Rusů na světlo vydaná z roku 1799 spadá do

16

tohoto

Suvorova. zvěsti

Francouzům

období. Na pomoc Rakousku proti Rusům nepředcházela

dobrá

pověst,

proto se autor

Zároveň

o jejich krutosti a tyranských návycích.

byly poslány pluky generála propagačně

snaží vyvrátit

vyzývá lid především k jejich

ubytování a poskytování potravy: Pozastavte se krajani, slyšte veselé zpívání o ruském národu. Strach se v radost obracuje, srdce plesá a tancuje bez všeho podvodu, jaké bylo mluvení o jejich zlém činění, jako by byli tyrani strachovaní a lekaní darebné šplechtání.

C··· ) Pročež upřínmí Čechové, měšťané

a

ať zatěžko

sedláčkové,

není

své zástupce obživiti a s nimi outrpnost míti, j sou lidi upřínmí, neb za nás jdou pracovat a upřínmě bojovat, bude ve Francouzi hrčet, až bude ruskou zbraň slyšet na ně vypalovat. 16

Ve Francouzovi tedy rozhodně nehrčelo. Navíc se v roce 1804 Napoleon na základě plebiscitu prohlásil francouzským

císařem.

Zajímavý je v písničce i pohled na Rusa. Teorie a sny

předáků začínajícího

národního hnutí jsou zde v rozporu s každodenními zkušenostmi lidu. Hroch uvádí, že ve své kronice

rychtář

Vavák

upozorňuje,

že

počáteční

negativní zkušenosti byly získávány

především stykem s ruským předvojem, který tvořili divocí a neukáznění Čerkésové

17

a

Tataři.

Kozáci prý

působili impozantně.

zásobovat. Náhrada slibovaná

Nic dobrého však

sedlákům

Těch Rusů

ani nutnost Rusy

nebyla nikdy vyplacena. I ostatní písmáci se

zmiňují o značném zatížení obyvatelstva.

z Bratřic, která v té době kolovala:

nepřinesla

17

Hroch dále cituje písničku ze sbírky Jeníka

18

našich hostí

již všichni máme dosti. Jestli tu dlouho budou, zem učinějí chudou. Již prve málo

měla,

neb celá zhubeněla.

V letech 1804-1805 se uskupila další, tentokrát už především

protifrancouzská koalice

Rakouska, Ruska a Velké Británie. František, od roku 1804

utrpěl

porážku u Ulmu.

takřka

bez boje obsadilo Horní a Dolní Rakousy i s Vídní;

podařilo

třetí

Válečné

císař

rakouský,

události nabývaly na obrátkách. Francouzské vojsko části

rakouského vojska se sice

spojit s ruskou armádou vedenou carem Alexandrem 1. 2. prosince 1805 ale došlo

ke známé bitvě u Slavkova - s katastrofálním výsledkem pro Rakousko. Napoleon pak ve dvou bitvách porazil i Prusko a po obsazení Berlína vyhlásil kontinentální blokádu Velké Británie. Bratislavským mírem se musel František vzdát významných vyhlášeného

císařství

i starých rodových držav. Neporaženou

částí

zůstávala

svého

nově

pouze Velká

Británie. Válka sama byla však v těchto letech v kronikářských záznamech zcela ve stínu velké bídy a hladu v důsledku neúrody. Zabývají se i chorobami, které do

země

zanesli

nemocní vojáci vracející se od Ulmu. 19 Rakouské finance upadaly nyní do stále těžší krize, zadluženost státu stoupala. před

událostmi roku 1805 navíc

císař

jednal s uherskými stavy o jejich souhlasu se

zvýšením daní a o povolení nových daní. Protislužbou za jejich souhlas byl i vývoz uherských

zemědělských produktů,

Východiskem z

finanční

svou hodnotu.

Důsledkem

Ještě

což

určitě

neblaze pocítil i

situace měla být emise dalších bankovek,

český

samozřejmě

rozšířený

venkov.

ztrácejících

bylo všeobecné zdražování; postiženy byly zejména

střední

a nižší vrstvy. Čeští stavové sváděly situaci na venkově na sedláky skladující obilí doma a na zrušení roboty. Úřady vydaly patenty proti lichvě, přikazující vyprodat všechny velké sklady obilí.

Zároveň

byl zakázán obchod s obilím židovským

18

obchodníkům

po dobu

jednoho roku. Nový zemský správce náprava

finančních problémů

hrabě

Kolowrat navíc

kromě

byla učiněna zrušením privilegií cechovních řemeslníků tím,

že se jim odebere možnost diktovat ceny, chudobu podhorských investicemi do

vytvoření

jiného navrhl, aby

nových pracovních

příležitostí:

krajů

navrhuje

řešit např.

stavby silnic, výrobou krajek,

výkupem plátna státem apod. Nikdo z povolaných si však netroufne upozornit, že viníkem krize by mohly být

neúspěšné císařské

války. V srpnu roku 1806 vyhlásil

císař

patentem nové emise bankovek - s příslibem, že tím bude dosaženo

zvláštním

hospodářské

prosperity obyvatelstva. * Jelikož však objem nových bankovek byl omezen, došlo k omezení obchodu a podnikání. A lid to opět interpretoval po svém:

20

( ... )

Prvé mnohý v bankocetlích dluhů

si nadělal,

vždycky jeden od druhého jen sta si dlužíval.

Nyní, když má v šajnech platit, krčí

ramenama,

jak pak má kapitál platit? když kontribuci nemá.

Problémy mají

hlavně

karbaníci,

šňupáci, kuřáci

- bolení nebolení, místo tabáku

suší listí z hrachoviny, také obilní handlíři ...

Další v Hanácích:

písnička

z této doby má

výrazně

satirický ráz - "viníka" vidí v módě a

21

( ... ) Celý svět je zhejralý, nad vše vrchnostenské staví, každý má moc bujnosti, že měli peněz dosti. * Dosud obíhající bankovky byly vyměňovány za nové v poměru pět ku jedné, přičemž ceny nebyly regulovány,bemě přiměřeně

kráceny;

zároveň

však měly být placeny v nových bankovkách -šajnech

19

Slavný císař pán František hledal v tom světě prostředek, by moh pejchu zkrotit, musel dát šajny shodit. Toho jsou příčina Hanáci, byli velký furiáci, mnozí měli za tři sta pláště

své dozajista.

( ... )

Už za necelé dva roky

počaly

být vedeny úvahy o nové válce.

Počítalo

se

s vystavením zeměbrany. A tak se tehdy v Čechách poprvé počalo shora volat po vlasteneckých přihlásili

i

činech,

čeští

výzvy se obracely i k prostému lidu. K přípravě

stavové, slibující

příkladný přístup

zeměbrany

v boji "za stát, za národní a

čest

se a

samostatnost".22 Když na jaře roku 1809 císař zahájil novou válku proti Napoleonovi, dostal projekt zeměbrany přímo politický rozměr i v Čechách. Dokonce se v této době využívalo svatováclavského kultu. V bitvě u Aspem zažil Napoleon svou první vážnou porážku. V této době se v Čechách cíleně šířily bojové písně připomínající dokonce i Jana Žižku:

23

( ... ) Povstaň, Žižko, povstaň s Jenem, [:ať

vrahy za hranice daleko zaženem,:]

na rytířstvo vlastimilovný opásej lid bojovný; jen vzhůru jménem Páně, vlasti ku

obraně!

( ... )

V krvavé jednotky válečné

bitvě

vytlačeny

u Wagranu v

červenci

na Moravu. František

odškodné, a to ve

V letech 1806-1812 prostě

stříbře. V

neměl

přišel

1809 už však byly poražené rakouské nejenom o území, navíc musel zaplatit

prosinci 1809 vydává

císař

Napoleon na evropském kontinentu

20

známý Silberpatent. soupeře.

době

V té

vlasteneckých Napoleonovi

se dostává do

citů

čela

rakouské vlády Metternich a ten s rozpoutáváním počátcích

lidových mas nesouhlasí. Ve svých

českého

obyvatelstva

výrazně

se válka proti

nedotkla - francouzské jednotky se dostaly

pouze na Domažlicko, Klatovsko a do okolí

Budějovic.

Po

bitvě

u Slavkova pod tíhou

okupace jižní Moravy, východních Čech a Pelhřimova zavládl strach z francouzského vpádu i v Praze, v

především

mezi

boháči.

důsledku zeměbrany, nejvýrazněji

Vídeňským

Už

Francii v podobě

mírem

sňatku

právě

Válka v roce 1809 už ale venkov zasáhla,

pak ve své závěrečné fázi v roce 1813.

přišlo

Rakousko o další území, navíc podstoupilo úlitbu

Marie Louisy s Napoleonem. Když v roce 1810

přestává

dodržovat podmínky kontinentální blokády, kterou uvalila Francie na dosud

Rusko

nepokořenou

Velkou Británii, došlo roku 1812 k tažení Napoleona do Ruska. Jeho spojencem bylo nyní -

načas

- i Rakousko. Tentokrát to "za nás nikdo

neudělal"

- a snad i proto se v posledních letech války

1813-1814 Napoleon pro autory písní stává šelmou, bezbožníkem, odbojníkem proti Bohu, samozvancem, nezasluhujícím si jiného než porážku. I sedláci přicházejí o naděje, které ve Francii vkládali, války jim

nepřinesly

nic dobrého. Pod vlivem studia

Hroch uvádí, že lid však odsuzuje Napoleona spíš jako doplácí.

Přesto

někoho,

městských

knih

kdo ho ochuzuje, na koho

se domnívá, že už v květnu 1809 se "nevlastenecké" smýšlení lidu změnilo,

snad pod vlivem pompézních oslav vítězné bitvy u Aspem. Byly konány i poutě k svatému Janu Nepomuckému, na kterých se zpívaly hanlivé

písně

proti Napoleonovi.

Hroch připouští možnost zmanipulování davu vesničanů. připomíná

jiná písnička, která sice oslavuje "Františka,

císaře

24

Zároveň

však

Snad právě tuto situaci

našeho - i regmenty slavný,

ruského Alexandra - hrdinu vítězného, Prajse i Švejdu, Švarcenberka jenerála a vůbec všeckny slavný komendanty za slavný plán", ale spíš za to, že Napoleon nenaplnil v k'avam , 'v oce "remes Im'kou, grunt ovm'ků a se dl'ků" a :25

( ... )

Však mnozí sedláci jsou dost na tebe čekali, že jim svobodu přineseš, to se domnívali; tys jim svobodu dal na transport jezditi, seno, oves,

hodně peněz

21

na cestu si vzíti.

Mnohý sedlák na transport jel, nové boty si vzal a než se domů vrátil, nárty s podešvu zedral; mnohý také přišel do škody o koně, podrtil kola, nápravy měl

svobody hojně.

(... ) Období od

počátku

srpna do roku 1818 je ve znamení druhé vlny

vojsk našim územím. Hroch uvádí, že intenzitě.

právě

v tomto období

průchodu

nářky kronikářů

Vojáci si vymáhají potraviny násilím, množí se

počet

ruských

nabývají na

ruských

dezertérů.

V Pražských poštovských novinách se množí oslavné články, zdůrazňuje se, že Rusové a Češi hovoří

podobným jazykem, slovanské nadšení však mezi lidem rezonuje

maximálně

v údivu

nad odlišnou liturgií při bohoslužbě. 26 Autor však viníka vidí především v Napoleonovi, Rus je vnímán jako někdo, kdo situaci vyřeší. Humorněji laděná

je nedatovaná

písnička jVfládencům

a pannám na

světlo

vydaná-asi

nedlouho po porážce Napoleona v Rusku. Napoleonovy boje jsou srovnávány s karetní hrou. Všechny hry, které autor

postupně

v písni jmenuje, byly jako hazardní v Rakousku zakázány

císařskými patenty a nařízeními z let 1765, 1784, 1795, 1804 a 1817. Šlo o hry půl dvanácté, jednatřicet,

farao, brenty a cvik. Snad jde o autopsii, v popředí stojí spíš "super mela" než

jakkoli motivovaný vztah k historické události.

( ... ) Mám-li začít půl dvanáctý, tu mně půl vychybí, budu hráti dlouho s nima, nemám k tomu lidi. Budu volat resto, resto, již nemůžu bank bráti, kde jsou moji generáli, co v Rusku jsou zajati?

Jižjsem také okllsíval s nimi brantl hráti, sólo jsem já první vyhrál, Sllpersólo tu

II

II

Smolence taky.

Moskvy Rusové mord hráli,

22

chtěl

j sem také i pelt hráti, tu se mně vysmáli.

A tu znal i hru kozáci s námi hráti cvika, ty tři karty znamenalo: pistole,

nůž,

pika.

Každý píchal, sekal dosti, až praskaly kosti, ti nám pěkně vinšovali vánoční radosti.

V ruském tažení tedy Napoleon počátkem

jeho pádu. Rakousko

1813 se ke koalici

opět přidalo

počalo

27

neuspěl,

ztratil

a válka se stala

jednat o obnovení protifrancouzské koalice, na

na Napoleonovu pýchu a

zaznívajícími z kazatelen), do

detailně

rouhačství

popředí

a penězích a jeho protináboženské motivy.

(zřejmě

rozváděn,

autor poukazuje ovlivněn

slovy

se dává Napoleonova touha po moci,

slávě

Zároveň opět

byl autor

zazní i pro dynastické

Nová píseň o Bonapartovi všem milovníkům boje na světlo vydaná: Málo poslechněte,

Tam v Tréznu v Sakských,

co vám budu vypravovat,

tam tě nanovo napadla

jak se

děje

ve

světě,

nová spekulace,

ten, kdo dost všeho má,

skrz Čechy na Prahu

ještě

chtěls

víc si žádá

( ... )

hnát svou armádu,

náš slavný císař František dostalo tom zprávu. ( ... )

Byl jeden muž velký v francouzské zemi vladařem, Napoleon jménem,

Ubozí Francouzi

měl

k Laipsiku coufat museli

velké království,

stříbra,

zlata dosti,

pomoct si nemohli

nechtěl

s tím být spokojen,

neustále křičí

tak přišel i o svý.

sardi, bukrši,

( ... )

sardi, kayserlihe, kugon neustále křičí. (... )

Milý Bonaparte, neměl

jaře

i Prusko. V říjnu 1813 došlo k osudné bitvě národů u Lipska

V následující písni není historický fakt především

většinu vojáků

j si chodit na Rusa,

do Ruslandu tys šel, tams o všechno přišel

23

cítění.

ajako jeden dezertér utíkat jsi musel. 28

Za zmínku ještě stojí

skutečnost,

na kterou

upozorňuje

Hroch a která je patrna i z

písní. Ač jsou za užší vlast považovány Čechy, všichni s úctou podléhají dobovému duchu monarchismu a vzhlížejí k panovníkovi. V kramářských

písničkách

častěji uvádí Františkova titulatura císař (Hroch uvádí krále).29 Navzdory vyjadřovanému

vlastenectví a loajálnosti k dynastii, navzdory ódám na

nenajdeme zmínku o tom, že by půdu

2.2.

a že by se počaly formovat

Revoluční

státně

české

místě

se ale na prvním

české

slovně

hrdinství nikde

organizovaná vlastenecká agitace padla na úrodnou

dobrovolnické oddíly pro boj proti Napoleonovi.

léta 1848 - 1849


se

opět

aktivizuje letech 1848 - 1849, kdy je celé

mocnářství často

zasaženo vlnou revolucí. Apelativnosti se dosahuje i využíváním známých melodií, svou formou blíží i ohlasové poezii, její ctižádostí je dostat se lidem "pod často vyhrocenější.

I nadále se

šíří

formou

letáčků,

dokumentární, ba reportážní. Nemyslím si však, že by zmizelo vše mění

Je

ideově

objevuje se i na stránkách novin a časopisů

(Brejle, Šotek), ty nejlepší se dostávají i do společenských zpěvníků.

Hrzalová. Domnívám se, že pouze

kůži".

se

svoji funkci,

nadbytečné

30

Píseň je výrazně

"nadbytečné",

se mnohdy

jak uvádí

nadbytečným

jeví poze z našeho dnešního pohledu. Jeho cílem taky bývá snaha, aby píseň prošla cenzurou. Po formální stránce se

často

v tomto období

mění

oslovení:

křesťani

jsou

vystřídáni

ve

větší

míře vlastenci (pojem vlastenec se v této době kvalitativně proměňuje), Čechy, bratry. Víc

nabádá k

aktivitě

- autor

často

klade otázky, vyzývá k

vyvolat v posluchači politické myšlení.

Zároveň

činu

však

apeluje na národní hrdost, snaží se

píseň

stále neztrácí na loajálnosti

k dynastii. Pro krále je dokonce mnohdy třeba bojovat a padnout. Patrný je však k

šlechtě.

( ... )

V celém mocnářství jsou revoluce, všude vojáci mají dost práce, a to skrze pány, že chtěj vládnout smni, 24

častý

odpor

národ to nechce.

Dlouho-li bude to ještě trvat, dlouho-li bude krev se prolívat, však už bude všady konec panské vlády, strhnou se copy.31

Již od jara 1848 doléhaly do v

Evropě

českých

(viz dále). Do situace všeobecného

zemí zprávy o politických událostech

napětí

a nespokojenosti vnášely

naději,

že

přijdou lepší časy i v Rakousku. Členové spolku Repeal prostřednictvím letáků vyzývaly

ke svržení absolutistické vlády a k ustavení konstituce. Venkov horoval pro zrušení poddanství. K politickým Nostice se 2.

března

k svolání zemského se

mělo

požadavkům

1848 sešla

sněmu,

se

připojila

část členů

panské kurie a vyzvali

na němž se mělo projednávat postaven

diskutovat o posílené účast měšťanstva. Zatímco zástupci

z Vídně, Repeal pod dojmem italských událostí svolal Městě

lázní Na Novém

hraběte

českých

zemí a

stavů čekali

shromáždění

Stadiona

na

zároveň

odpověď

do Svatováclavských

pražském. Ve spolupráci s liberálními právníky F. A. Braunerem především

a A. P. Trojanem požadoval repealisté zřízení, rozšíření

hraběte

i aristokracie. Z iniciativy

zavedení samosprávného obecního

politické reprezentace o zástupce královských

cenzury, svobodu tisku,

shromažďování

měst

a náboženského vyznání,

a venkova, zrušení

vytvoření

státoprávního

celku z českých zemí, rovnost Čechů a Němců ve veřejné životě, výkup z roboty a zrušení poddanství. i

Účastníky shromáždění byli především měšťané středního stavu - Češi

Němci. Shromáždění přijalo

Svatováclavský výbor.

návrh petice, na jejímž dopracování se

Konečná

měl

podílet zvolený

verze byla výsledkem práce A. M. Pinkase. Tyto události

a věc příští komentuje kramářská písnička:

Nato slavná deputace

Zatím Vídeň prapor bouře

volena jest byla,

proti vládě vznesla,

jež by přání

tekla krev a jedním rázem

české země

králi předložila;

stará vláda klesla;

než však slavné to vyslanství

Mettrnich, ten tyran krutý,

Praze sbohem dalo,

králův

25

špatný rádce

poslechněte,

svržen jest a z Vídně prchnul

lidé milí,

lichý zemězrádce.

co se s VídIÚ stalo

Také hrabě Sedlický uprchnouti musil, policajt ten, co ukrutně svatou pravdu dusil.; neudusil,

neutlačil,

svaté pravdy símě, svoboden jest tisk a pravda k nebi vznáší týmě. 32

Připomínám, vyčíst,

zlořády

že za

že titulování panovníka král bývá

v zemi nemohl panovník, ale jeho lichý a krutý

naráží na vídeňské události ze 13. dolnorakouského Vídně.

sněmu,

března,

i tak dost

Nenáviděný

konstituci, svolání

část rozběsněného

kdy

bouřlivého.

sněmu,

v

těchto

člen

letech. Lze

vlády.

Písnička

davu vtrhla i na zasedání

Spontánní revoluce propukla i v ulicích

nepodařilo

Když se vojsku ani po dvou dnech

přislíbit např.

častější právě

situaci zklidnit, byl nucen zřizování

zrušení cenzury,

císař

národních gard.

Metternich je odvolán, novým předsedou vlády se stává hrabě F. A. Kolowrat.

Na post ministra vnitra se dostává baron F. Pillersdorf. Ještě

15.

března

hrabě

vyhlásil

Stadion ze své lóže ve Stavovském divadle

příslib

konstituce. Macura v tom vidí symbolický počátek "krvavého divadla,,33 Od druhé poloviny března počali i studenti S nevolí

přijali

Pražané

aktivně

vystupovat se svými požadavky.

odpověď

Vídně

z

na svou první petici - neuspokojila je

především reakce na postavení Čechů v zemi. Pod vedením F. A. Braunera byla proto

sestavena petice druhá a ta byla z 8. dubna uznala správě

a školách,

nový volební

řád

vídeňská

ještě

března

31.

odvezena do

vláda jazykovou rovnoprávnost

přislíbila rozšířen

do zemského

zemského

sněmu

o

češtiny

měšťany

sněmu. Uspořádání českých

Vídně.

a

V

odpovědi

němčiny

ve státní

a sedláky a navrhovala

zemí však

měl vyřešit

až

budoucí říšský sněm. Bylo přislíbeno i zrušení roboty za náhradu. Autorita Svatováclavského výboru - i čele

stál

hrabě

přes

odpor

přejmenován

L. Thun. Nyní byl výbor

hraběte

Stadiona - rostla. V jeho

na Národní výbor a

měl

se stát

reprezentantem celých Čech. Tato snaha však narážela na odpor Moravanů. Ani Němcům se tyto aktivity nezamlouvaly.

Vyjádřením

jejich protestu

měl

být vznik Spolku

Němců

z Čech, Moravy a Slezska k zachování jejich národnosti. V mnohých ohledech však spolupráce obou národností

pokračovala,

prozatím je spojoval zájem prosadit

26

občanské

požadavky. Ke zlomu došlo až 11. dubna, kdy Palacký dostal pozvání na jednání Vorparlamentu do Frankfurtu nad Mohanem.Ve známém psaní

účast

důvod

odmítl. Jako

uvedl, že jedinou záštitou Čechů vůči Německu na jedné a Rusku na druhé straně je silné Rakousko, nejlépe jako federativní svazek národů. Konstitučního

Reakcí na dopis byl vznik

spolku.

Vytvořili

ho

čeští Němci

a

měl

se

stát protiváhou Národního výboru. Češi pak nadcházející volby bojkotovali. Jaro

1848

dělníky

zaktivizovalo

a

řemeslníky

a demonstracím za zkrácenou pracovní dobu, vyšší mzdy a proti Mnozí

dělníci

přicházejícími

byli v této

době již ovlivněni

především

zavádění

k stávkám strojů.

nových

komunistickými a socialistickými myšlenkami,

z Německa a Francie. Vypukly i

četné

sociální bouře, bohužel i pogromy na

Židy. Politický program národy monarchie si

měly

české

reprezentace byl založen na myšlence austroslavismu, Očekávalo

být rovny.

občanská společnost, předpokládající

se zrušení poddanství,

rovnost všech

stavů před

měla

vzniknout

zákonem aj. To však byly

požadavky liberálů; v řadách radikálů zaznívaly republikánské názory. Platformou radikálů se stal spolek Lípa slovanská. Reakcí na agitaci českých Němců pro začlenění Čech do Velkého Německa a na separatistické snahy v Praze. Dne 15.

Maďarů

května

(viz dále) se stal Slovanský sjezd, konaný 2.-12.

však znovu povstala Vídeň, tentokráte proti

Vláda byla nucena k ústupkům a po dočasně

ustoupila,

revoluce se jevilo

potlačení

Vláda sice

útěku

rozhodně

června

Pillersdorfově ústavě.

panovníka byla prakticky

zřízena

republika.

se však nevzdala. Nejlepší cestou ke zlomení

revoluce v provinciích,

především

v Praze.Vojenským

velitelem byl jmenován A. Windischgratz. měla

Protestem proti tomu sbratřovací

mše na

Koňském

být studentská demonstrace, která

trhu. Následující rozsáhlá

události, zeširoka rozvádí i vše, co "zaobalí" do sloky, ve které vše

písnička

předcházelo. Zřejmě kvůli cenzuře důsledky

označí

za boží trest, v

závěru

Pražského

vzbouření.

Poslechněte mě, Čechové,

mí upřímní vlastencové, jaké časy nám nastaly,

27

události

želí nad mnohými ztrátami

Smutná píseň v smutných časech na světlo vydaná.

Zpívá sejako: Horo, horo vysokájsi

jako

je dokumentem o této

na lidských životech. Panovník opět zůstává nedotknutelným. Hrůzy

začala

čeho jsme

Bůhjest

se smutní

dočkali.

tuze rozhněvaný

na neposlušné křesťany, trestá nás na všecky strany, to rozličnými metlami.

Jak už jsem uvedla, bezpochyby ovlivnily

dění

písnička

připomíná

dále

evropské

revoluční

události, které

i v Rakousku. Jako první propukly nepokoje na Sicílii (povstala

proti nadvládě Bourbonů) a na Apeninském poloostrově. Úspěch sicilských revolucionářů povzbudil liberály v Neapoli. Král

přislíbil

ústavu (podle francouzského vzoru z roku 1830)

a propustil politické vězně: Nebo letos v mnohé zemi jest veliké pozdvižení, v Neapolu a v Sardinii, vůbec

v celé Italii.

Již od roku 1847 panoval neklid a jaře1848

propuklo

otevřené

povstání. Do

napětí

čela

i v rakouském záboru severní Itálie. Na

se postavil sardinský král a vyhlásil Rakousku

válku. Jeho vojsko však bylo záhy poraženo. Po porážce sardinského krále se vedení ujímají demokraté. V Toskáně a i v papežském

státě

později

i v Benátkách je vyhlášena republika. K převratu došlo

- papež je vyhnán. Sardinský král se

a vyhlašuje Rakousku novou válku.

Ještě

opět

v březnu se však

staví za

dočká

úspěšné

nové

demokraty

porážky. Pouze

Republika sv. Marka vydržela až do srpna 1848. V bojích proti severní Itálii získal popularitu polní maršál Radecký. Slavný

císař

Písnička

pouze konstatuje:

dostal zprávu,

poslal tam svoji annádu, a panjenerál Radecký, ten komandýruje všecky.

Též jiní jenerálové, k tomu polní maršálkové z Prahy j sou se odebrali

28

značnou

a k annádě pospíchali.

zmiňovány

Dále jsou

vyzdvihována touha po

svobodě. Připomenu

věnována

kramářská

Poznaňska,

samostatná

Evropě,

ve všech je

vídeňským

a uherským je

události, ke kterým došlo i jinde v

písnička.

se spolupodíleli na revoluci

pouze polské události,

Poláci v pruském záboru,

německé,

a to za

příslib

hlavně

v oblasti

plné rovnoprávnosti. Ve

frankfurtském Vorparlamentu však nakonec zůstali prakticky izolováni:

V Polsku, v Uhlích i ve Vídni, obdrželi jsme noviny, lid se tam bouří v tu dobu, žádají míti svobodu.

Sbratřovací

se nadlouho o

něm

mše ( stále je zde ještě svatý Václav bude

mlčet)

nakonec

přerostla

označován

v krvavé

střetnutí

za "patrona milého", pak s vojskem, když dav lidí

se vydal Celetnou ulicí k Windischgratzově rezidenci. Demonstranti "kočičiny",

začali

provádět

došlo ke střelbě ( zraněna byla i Windischgratzova manželka, o čemž píseň mlčí) :

Ach, což v hlavním městě Praze krví vyplatili draze, v pondělí prostřední svátek, to byl ten první

začátek.

Byla mše svatá sloužená, na Koňském trhu držená, to u Václava svatého, velmi patrona milého.

Bylo velké

shromáždění,

že možno vyslovit není, všickni radostně volali, Sláva vlast! tak volali.

Když

skončily

služby boží,

tu se rozcházeli mnozí, študenti se ubírali,

29

vlasteneckou píseň zpívali.

Kjenerál-komandu přišli, byli jsou veselé mysli, a tu hnedka nenadále vyšli granátníci na ně.

Tu si je hned zastoupili a bodáky nastavili, a tu v tom malém okamžiku stalo se velké leknutí. ( ... )

Boje trvaly šest dní,

během

nich vyrostlo na 400 barikád započatému

podotknout, že nic jiného nezbývalo). Navzdory Windischgratzova armáda Prahu ostřelovat

děly

a 18.

byl vyhlášen stav obležení a Národní výbor by shromáždění

byly

opět

omezeny, Národní gardy

lidí:

Nebylo tujiné rady, stavěly

se barikády,

dláždění

hned vytrhali,

kamení do oken dali.

S poledne ve

tři

hodiny,

byly to smutné noviny, nebo z

ručnice

silné rány

též i

děly

zněly.

( ... )

Považme si tuto bídu, co tam zahynulo lidu z jedné, též i z druhé strany

·, pI ' , pobItl, eZ1rovam.

34

30

června

(písnička

jednání o

nezapomene

zmírnění

akcí

počala

bylo povstání potlačeno.V Praze

rozpuštěn.

Svoboda tisku a svoboda

podřízeny armádě. Zatčeno

bylo

téměř

200

o právech

Přístup

k revoluci byl

různý.

českého

národa, radikálové za zviditelnění se něž patřili

cti. Konzervativci, mezi

Liberálové ji považovali za ohrožení jednání

i níže

zmínění

českého

národa a za posílení národní

sedmašedesátníci, ji považovali za

pouhopouhý chaos. Na

přelomu června

a

července proběhly

trojí volby, ty do

říšského sněmu

se staly

výrazným vítězstvím liberálů. Významným počinem této doby je dohotovení zákona o zrušení české

liberály

jednání o jazykových otázkách a o rovnoprávném postavení

národů

poddanství za náhradu. Dne 7. však bylo

důležitější

září

bylo vyhlášeno

císařským

patentem. Pro

v monarchii, usilovaly o to, aby tyto výdobytky byly zakotveny v v

září

čeští

povstání v Uhrách,

Vídeň

Uher se postavila kontrarevolučním

Když pak vypuklo

liberálové podporovali vládní politiku. Proti odeslání vojska do

a tak vypuklo 6.

října

další povstání. Bylo

zaměřena

proti

akcím vlády. Parlamentní radikální levice se domnívala, že porážka

Kossutha by znamenala porážku všech Ztělesněním

ústavě.

revolučních

vymožeností v celém Rakousku.

reakce se stal ministr vojenství Lautor, který proti Kossuthovi poslal

praporů německých granátníků,

několik

aby chorvatskému generálu Jelacicovi v jeho boji proti

Kossuthovi vypomohly. V tu chvíli se ozvaly hlasy, žádající nejenom jeho odstoupení, ale i ty, co

přímo

z Vídně,

volaly po jeho smrti. Lautor,

zůstal

přestože

byl varován

odvoláním

granátníků

neoblomným, i když sami granátníci odjezd odmítali. Nádraží Severní dráhy

bylo obsazeno lidem, gardami i legií. V písni o Ukrutné

a sídelním

před

městě

vraždě,

která se vykonala v hlavním

Vídni na generálovi a vojenském ministrovi Laturovi dne 6.

října

se o tom

píše:

( ... ) Tu hned všichni v

zuřivosti

strhali j sou oba mosty nejprv přes Dunaj záhy, pak u železné dráhy.

Revolucionáři postupně

dráty

(nepřímá

informace o

rozebrali

železniční

hospodářských

most, vytrhali koleje a

přestříhali

telegrafní

realitách historické události). Ani nyní však Lautor

neustoupil- a tak se rozpoutal boj mezi Nassavským praporem a studentskou legií i gardami:

( ... ) Vojsko hned rozkaz dostalo,

31

aby hned

střílet začalo,

tu hned z obojí strany rány

silně

padaly.

( ... )

Po urputném boji se

štěstí přiklonilo

domluvou a I,leprozřete1ně rozkázal už

nestačila

Tělo

revolucionářů.

pověšeno

dvůr

situaci

řešit

Rozvášněnému

davu

Lautor

brány - to se mu stalo osudným.

ani písemná abdikace. Lautor byl odveden na

pak bylo

potlačení

otevřít

na stranu

a tam ubit 43

chtěl

těžkými

na plynovou svítilnu. Událost se tak stala záminkou

ranami.

k tvrdému

celé revoluce:

Hned tu jeden znenadání železným klackem do hlavy Latura jest uhodil, na tom ITÚstě ho zabil. Nebylo jest na tom dosti, tu lidi v své ukrutnosti nožemi ho bodali, oděv

z něho strhali.

Naposled ho uchopili, na svítilnu pověsili, ukrutnosti páchali, posměch z něho dělali.

35

Jako mnoho jiných zpravodajských a

nepřesností,

u

většiny písniček

písniček,

trpí i tato chronologickou zmateností

událost, podle které byla pojmenována, je odbyta

několika

slokami. Zato, jako

této doby, se autor vyžívá v detailním popisu ukrutností tohoto "krvavého

divadla". Pro srovnání uvádím

ještě

jednu

písničku

o té samé události, ale od jiného, zcela jinak

smýšlejícího autora:

Píseň

o poslední hrozné revoluci ve Vidni, vypuklé dne 6.

Vídeň! Vídeň

dokudjsi ty

pro svobodu stála,

32

řijna

1848

byla pevná tvoje sláva, jak na kopci skála: Teď jsi

sebe zaprodala

na Maďary zrádné, není tobě, není více pomoci již žádné.

Vídně

Zájmy Prahy a

se totiž v tomto okamžiku

suverenity Uher bylo totiž provázeno Nemaďarské

uherského národa. v

čele

maďarizačními

zásadně

rozcházely. Vyhlášení

tendencemi ve jménu ideje jednotného

národy žádné záruky národních práv nedostaly. Liberální šlechta

s Lajosem Kossuthem dala jednoznačně najevo, že chce z Uher vybudovat nejen politicky,

ale i etnicky jednotný stát. Slovenský národní program se tak dostal do rozporu s programem maďarským.

Pejorativní atributy vykreslují charakter Maďara,

zastává. Tentokrát není

Maďar

obhájcem svých svobod, ale zlovolným

ponižovaného Slovana: Šestý říjen bude světu v památce to

černé,

dokud bude srdce lidské spravedlnosti věrné, šestý den měsíce října, když jsi bohaprázdně v kruté vraždě zapomněla mravnosti a kázně.

Maďar

divý, který vzýval

i pekelné moci, by mu ku přišli

Slovanů zhoubě

ku pomoci,

Maďar

krutý, který nezná

práva ve své zlobě, ten, když vzýval pekla brány, přilákal tě

k

ničitele Slovanů,

sobě.

Slovan vždycky otrokem byl v té uherské zemi,

33

kterého se Vídeň

ničitelem

i tak dost

neb tam vládnul Maďar krutý nad národy všemi, nad Horváty, nad Slováky, ano, ve své pýše odtrhnul se i zem celou od rakouské říše.

Proti Kossuthovi byl vyslán chorvatský bán J e1ačic, slovenských

dobrovolníků.

zdůrazňována

Je v ní

přidávali

jeho

se k

němu

neochvějná

i

četné

touha po

skupiny svobodě

a spravedlnosti - v duchu slovanské mytizace: Na Maďary, vrahy země, bán Horvátů táhne, maďarská

se třesou města,

kam jen Horvát sáhne, Jelačič je vůdce jejich

rodu slovanského, stejná práva pro každého, to je heslo jeho.

Na podzim 1848 byla měli revolucionáři

proti

Maďarům

maďarská

v rukou moc.

a omezit

revoluce na postupu. V mnohých

Vídeňská

císařem

maďarských městech

vláda se proto rozhodla vystoupit ozbrojenou mocí

potvrzenou nezávislost Uher. Propuknuté povstání ve Vídni

bylo proto reakcí na plánovanou vojenskou intervenci. O tom, že slavný

císař

(i se

sněmem)

prchl na Moravu, autor - stále prodynasticky vystupující - mlčí: I sám císař spravedlivý jejich právo uznal a bánovi horvatskému vojsko z Vídně poslal, když však z Vídně vojsko toto vytáhnouti mělo, hrůzou

trne každé srdce,

co se všecko

dělo.

Revolučně naladěné

obyvatelstvo

Vídně

však nedovolilo 6.

uherské revoluci:

34

října

odeslat vojsko proti

K odchodu již granátníci byli postaveni, avšak byli od vídeňských k tomu navedeni, aby rozkaz neposlechli, na Mad'ary nešli, garda, že je bude chránit, aby jen k ní přešli.

Ajak bylo umluveno, tak se také stalo, vojsko ani

střílením

se

nutit nenechalo, jiné vojsko povoláno, přivezli

i děla,

voják střílel na vojáka, hrozná střelba zněla.

Následné obsazení Hofburgu a Theodora Latoura zahájilo poslední, revoluce bylo revoluční

pověřeni

veřejných

budov ve Vídni a

třetí, vídeňskou

bán J elačič a zkušený

hrabě

lynčován

revoluci roku 1848.

ministr války

Potlačením

ozbrojené

A. Winischgriitz. Pomoci ze strany uherské

armády se už Vídeňané nedočkali. Koncern října byla Vídeň pokořena.

Četní revolucionáři pak byl popraveni. Vojenská porážka vídeňského povstání vynesla

do

čela

vlády knížete Felixe Schwarzenberga. Vláda sice

přislíbila

konstituci,

zároveň

však dala

najevo, že integritu monarchie nerušit nemíní. Nakonec 2. prosince 1848 došlo v Olomouci k "palácovému zkompromitovaný Ferdinand I. je autor

písničky

o této

vystřídán

výměně věděl,

domu za všechny Slovany.

Určitě

převratu".

Revolucí

ambiciózním Františkem Josefem. Není patrno, zda

v závěrečné sloce slibuje

podmíněnou věrnost císařskému

tedy nepocházel z řad revolučních demokratů:

My Čechové, Moravané a všichni Slované, budem hájit tělem, duší svobody nám dané. Potud' jsme a budem věrní

35

domu císařskému, pokud' bude král a císař věren slovu svému.

36

V Chrudimi uF. Košinové 1848

Na sklonku V té

době

byli

revolučního

propuštěni

roku 1848 vznikla Smutná písnička ubohých

z vězení

označováni měšťané, kteří přišli

5.

čeští

politici

července

obvinění

sedmašedesátníků.

ze spiknutí. Sedmašedesátníky byli

za Windischgratzem s žádostí o potrestání

aktérů

("viníků") červnového povstání. Žádost podepsalo 67 zámožných pražských (hl. německých) měšťanů. Zároveň

požadovali, aby byl prodloužen stav obležení Prahy:

Když Prahu Windischgratz bombardoval, ach ouvé, bombardoval, v tichosti z nás každý se radoval, ach ouvé, se radoval, ale když zas, pumy schoval, každý z našich hořké slzy plakal, ach ouvé, slzy plakal.

Když ještě věřil lid na spiknutí, ach ouvé, na spiknutí, plesalo v radostném srdce hnutí, ach ouvé, srdce hnutí, ale ted' jsou nitky ty tam, přišlo

najevo, že to byl klam,

ach ouvé, že to byl klam.

Když ještě

seděli

ve vězení,

ach ouvé, ve vězení, těšili

jsme se na oběšení,

ach ouvé, na oběšení, ted' přišli ven, zle je s námi, my se

oběsíme

zlostí sami,

ach ouvé, zlostí sami.

36

Pojem sedmašedesátník se stal synonymem vrata domů oněch měšťanů se psalo

číslo

zpátečnictví,

bylo symbolem politické potupy. Na

67:

V Praze jsme teď všichni zahanbeni,

ach ouvé, zahanbeni a v celém světě jsme jmenováni, ach ouvé, jmenováni, sedmašedesátníci. Na domy nám to už píšou kluci, v kl UCl.·37 ach ouve,, 'plSOU

Velkým výdobytkem a roboty (7. 9.).Tak

končí

revolučních

stavovská

let bylo prosazení zákona o zrušení poddanství

společnost,

proti

dřívější době

získává rolník

důstojnější

postavení:

Žádný nevÍ, co jest dílo, kdo to nezkusil, nešel bychjá na robotu, kdybych nemusil, danno pánu dělati, těžkou

práci konati,

co jen sobě kdy zamyslí, musí se státi. 38 ( ... )

Zrušení poddanství bylo hlubokým zásahem do sociální struktury života vesnice. nové ekonomické i příležitostí většina

společenské příležitosti sedlákům

však byla dána spíše

a ostatním

těm majetnějším, alespoň

venkovského obyvatelstva na svém dosavadním

V písni Nová historická

píseň.

skutečnost

Myslivci, myslivci, zajíce

střílíme,

(... ) Jak vy jste se nám vysmáli, když j ste pánama byli;

37

v první

způsobu

polovině

míra nových

19. století. Drtivá

života nedokázala nic

změnit.

vás se nebojíme, plif, puf, puf je vlastní

zcela potlačena a novou svobodu si

způsobem:

vesničanům. Větší

Přineslo

vesničané vysvětlují

zcela originálním

teďky jsme

na vás vyhráli,

jsme nyní všickni stejní, s robotou jste zvěř honili, nám jste arestem hrozili, my vám též uděláme, zajíce postřílíme.

Nyní z toho radost máme, na vždycky se těšíme, že jsme se všickni

dočkali

této zlaté svobody, všickni vesele zpívejme, ať

žij ou, všem jim vinšujme,

sedláci,

řemeslníci,

domkáři, nájemníci. 39

2. 3. Období prusko-rakouského konfliktu

I když revoluce byla poražena, i když došlo k návratu absolutismu, nemohla být přehlížena potřeba

bude dít pouze

modernizace

příkazy

střední Evropě.

společnosti

a státu. Jednou z hlavních otázek bylo, zda se tak

"shora". Ctižádostí Rakouska bylo získat postavení vedoucí mocnosti ve

"Velkorakousko"

mělo

zabránit jakýmkoli

odstředivým

tendencím, zcela

ovládnout severoitalské državy a získat hlavní vliv na celém německém území. Ale i Prusko stále zůstávalo

politicky silné a jeho reprezentace se myšlenky na sjednocení Německa nevzdávala.

A Rakousku se vůbec nedařilo. Británie právě

začala

Původně úspěšná

vyvíjet pro Rusko

nepříznivě.

válka s Tureckem se po zásahu Francie a Velké

Místo

očekávané

Rakouskem v srpnu 1854 vyzváno, aby vyklidilo

před

pomoci od Rakouska však bylo

rokem obsazená knížectví Valašsko

a Moldavsko. I tím, že rakouská vojska zmíněná knížectví obsadila, dopomohla k izolaci Ruska. Přesto

to Rakousku nepomohlo k zlepšení vztahů se Západem a svou "ozbrojenou neutralitou" se

samo dostávalo do stále Ani

vnitřní

větší

izolace. Francie totiž neustoupila od podpory sjednocování Itálie.

politika Rakouska nebyla uspokojivá.

Počáteční

snahy

naplňovat

vlastní

oktrojovanou ústavu z března 1849 zůstaly jenom u záměru. Říjnový diplom z roku 1860 sice sliboval opustit politiku centralizovaného státu, ústava z 26. února 1861 ho však svými centralistickými rysy zcela ignorovala. Platila v celé monarchii, tedy i v italských a uherských zemích. Jelikož se ústava setkávala s odporem snad ze všech stran, rozhodl se v

červenci

císař

odvolat

1865 Schmerlinga a další ministry. Novým státním ministrem se stal Richard

38

Belcerdi. Už v

září císař

pozastavil platnost únorové ústavy a rozpustil stávající

říšskou

radu.

Čechům opět vysvitla naděje, že jim císař bude věnovat stejnou pozornost jako Maďarům. Vše

ale dopadlo jinak. Do

vnitřních

záležitostí zasáhla

Italské království a to za spojence získalo Prusko, Přestože

Rakousko v roce 1864

vyhrotila vztahy mezi

oběma

přispělo

zahraniční vyostřující

politika. V roce 1861 vzniklo snahy o sjednocení

Německa.

k vítězství Pruska ve válce s Dánskem, vzniklá situace

mocnostmi.

Vše

mělo

být

řešeno

válkou

"Němců

s Němci"

v červnu 1866. Válku nejvíce pocítily Čechy, na jejichž území se také převážně odehrávala. I tak tíživou situaci zkomplikovala i epidemie cholery. Rakousko si bylo jisto příliš

vítězstvím. Přikládalo

velký význam prvnímu vítězství nad Pruskem v bitvě u italské Custozzy 24.

června

Rakouský neúspěch, který následoval, je často přisuzován zastaralému vyzbrojení Zatímco pruský voják už

střílel

1866. vojáků.

ze zadovek a jehlovek a navíc byli vojáci rozptýleni do menších

skupinek, rakouský voják se zdržoval neustálým nabíjením shora, navíc byli vojáci shlukováni do mohutných

sevřených útvarů, útočících

vojsko ve třech proudech

české

na bodák. Po 23.

hranice - také u Náchoda:

( ... )

Prajzáku, Prajzáku, copak si za pána? Tobě

se zalíbila josefovská brána.

Naše česk klenoty, Prajzáčku,

ty dostaneš na boty!

Prajzáku, Prajzáku, ty se mýlíš trošku. Dostaneš na kalhoty ty můj milý hošku!

Prajzáku, milý brašíčku, tobě

se zalíbily josefovské šance.

Tam spakuješ svoje rance malý hošíčku!

40

( ... )

39

červnu

1866

překročilo

pruské

Rozhodující boj však byl sveden až 3.

července

1866 u Sadové nedaleko Hradce

Králové.* Střetlo se zde 440000 mužů. Pruské vojsko vedené princem Bedřichem Karlem zvítězilo, obsadilo další části Čech - i Prahu, a postupovalo k Vídni. Válku pak ukončilo příměří

v

Mikulově

26.

Stejně

července

a mír sjednaný v Praze 23. srpna 1866.

jako v pevnosti Josefov byly Prušáci

očekáváni

i v Jičíně.

Písnička

o tom, Jak

Prajsové festunk Jičín dobyli dne 29. června 1866 se spíš ironicky dívá na obránce města. I když je

zde podávána historická času,

skutečnost,

kdy je zpívána se stolní

kterou autor sotva prožil

společností,

osobně,

je patrné, že s odstupem

zachycuje "humornější" momenty:

( ... )

Na polích měšťany chytali, za krogen j e tahali, ti pak z převelkého strachu dostali kručení v břichu.

( ... ) Šťastně jsme to přečkali,

dnešního dne

šťastně dočkali.

Protož veselme se v Prachově, v, d neb nastanou nyll1'I epsl nove.' 41

Jičínská

bitva se odehrála dne 29.

června

1866. Rakouská vojska, vedená saským

korunním princem a generálem Eduardem Clam Gallasem, byla poražena. V Jičíně se pak spojily dva knížecí pruské sbory. Mezitím se od Hradce Králové blížila armáda korunního prince Fridricha Viléma. Již rakouského

neúspěchu

zmíněná

a dalším

katastrofální porážka u Hradce Králové pak byla vyvrcholením důkazem

neschopnosti a zkostnatělosti vedení rakouské armády.

Právě severovýchodní Čechy byly navíc dlouhodobě vyčerpávány svévolným počínáním

pruského vojska.

Ó, rozmilí besed'áci,

•

Do významu josefovské pevnosti se vkládaly velké naděje, jelikož panovalo přesvědčení, že Prusové budou pevnost dobývat. Dokonce zde měl hlavní stan vrchní velitel rakouské armády Ludvík Benedek. Kdo neměl předepsané zásoby na tři dny, musel rychle odejít - své domovy opouštěli Jaroměřští i Josefovští. A to i přesto, že místní sedláci prodávali své zásoby za velice nízké ceny, aby zpeněžili, co se dá dřív, než přijdou drancující vojáci. 29. června Benedek z Josefova náhle odjel. Prusové však došli pouze do České Skalice, Josefovu se vyhnuli.

40

slyšte velkou lamentaci, o tej velkej vloni válce budem vypravovat krátce. Když Praj sové do Čech vrazili, všude všechno rabovali, u

Hradiště

stáli naši,

by z nich nadělali kaši.

Než však běda Klam Gallasu, Praj si zahnali jeho chasu, od myslivců a Martini velmi nmozí j sou

zničeni.

Prajsi hnali pak udatně, chtíce dobývati Jičín

statně

festunk, skoro Hauptstadt,

a pak táhnout na J osefstadt.

Utíkali, kudy jen mohli, přes zdě

i

přes

ploty skákali,

utíkali, ažjim bylo heiss, a kleli při tom: Fluchte Preuss!

Jiná

písnička

vylíčí

slibuje, že

42

krutou bitvu u Sadové. Od tohoto

záměru

však záhy upouští

a popisuje vlastní prožitky z událostí v Praze:

Bolestná vzpomínka na krutý boj u královéhradecké pevnosti, vpád Prušákú do Prahy a na jejich rekvisice v zemi

české

roku 1866. Sepsal a na svůj náklad vydal František Gauss. V Praze. K dostání na

Pankráci hned u brány Č. 21. Dle nápěvu: Že ten svět je jak divadlo, každý dobře ví ( ... )

V pražském městě vládla hrůza, až bolí srdce, když ta cizozemská přihrnula

lůza

se,

41

pětkrát denně

žádného břicha

dlabat

chtěli,

neušetřili,

si naprali,

ažjim praskaly, ach, byli to

žráči,

ti pruští vojáci,

vpadli do Čechjako škodní ptáci.

Písnička

postupně

graduje

hrůzy,

charakterizováni atributy: proklatí draci,

páchané pruskými vojáky -

žráči, čtveráci ... ,

popisuje jejich drancování, ale

i příhodu na Petříně, kdy při vypalování rachejtlí si "spálili křídla". Zároveň

s lítostí popisuje chování

některých

Hnedle našli přívrženci, byli z nich mnozí vlastenci, až srdce

chřadne,

byli i zrádci, vše jim bylo vyzrazeno, kde co bylo uschováno, oděvy,

obuvi přišly k rozprodání

( ... )

Rolníci mohou povídat, jak se chovali, jejich koně, napořád

vepře,

voly

brali,

vína, rosolky, pálenky pobrali místem na soudky, co vařiva více, až bolí srdce. ( ... )

Přející proč,

holky plesaly,

každý sám ví,

mnohá byla otrhaná, nyní chodí jako dáma, skrze to tralala dost vydělala; ( ... )

42

obyvatel:

ti JSou udále

Ach, co jsme my chudí lidé za strachy měli, ajaké jsme dobré časy zde zakoušeli, jako ty české Valaši, co vzali na přípřež Prusi; v Plzni byla láce, za šesták vejce, ani na to nevzdechl ten slepý mládenec, jenž byl prorok a pravý vlastenec. 43 ( ... )

Sama historická událost je tak zcela potlačena do pozadí a autor za daleko

větší

katastrofu

považuje chování lidí.

2. 4. Francouzsko-mexický konflikt

Když ani po rakousko-uherském vyrovnání se nedočkali Češi přislíbeného vyrovnání a královské korunovace (pád fundamentálek), vytrácí se i poslední zbytky prodynastické Jiří

Rak uvádí, že odpor proti Rakousku

začal

"kanonýrem

Jabůrkem

cítění.

a vrcholí dobrým vojákem

Švejkem" . písniček

Proto taky asi jednou z posledních habsburské dynastie je píseň zachycující příběh Truchlozpěv

nad smrtí hrdinského a zbožného

císaře

( ... )

Poslyšte lidičky v krátce chci vám odhaliti zrádce, zrádce vznešeného pána, císaře

císaře

Maxmiliána.

Onen zrádce Lopez jménem, mrzkým ziskem byl podveden, dychtiv peněz jak lačný chrt, drahou oběť vydal na smrt.

Lopez císařský plukovník

43

politického okruhu

opěvující

Maxmiliána:

Maxmiliána aneb

Oučinek zrády

(1867):

člena

ten nejbídnější ohavník, svého dobrodince prodal, katům

na popravu vydal.

( ... )

Lopezjako Jidáš zrádný, bez citu,jako hrob chladný, s nepřítelem srozuměný prodal jej za žold smluvený. ( ... )

Evropej ští mocnářové, králové, též císařové, projevují nelibosti nad mexickou surovostí. 44 ( ... )

Písnička

je volnou interpretací druhého francouzsko-mexického konfliktu v letech 1862-

1867. Tehdy se Napoleon III. rozhodl realizovat své plány: Francie vyhlásila Mexiku válku - po dobytí hlavního

města

bylo 10.7. 1863 Mexiko prohlášeno monarchií. Na

trůn

dosedl v r. 1864

arcivévoda Maxmilián, bratr Františka Josefa I. Byl však zcela závislý na francouzských okupačních

silách (Bazarin). Legitimní vláda prezidenta Juanéze se stáhla na sever

a pokračovala v odporu. V r. 1865 poskytli Juanézovi pomoc tehdy situace

finančně

Pro Francii

začala

být

neúnosná, navíc hrozil konflikt s USA. Proto v březnu 1867 Mexiko

vyklidila. Poté se Maxmiliánovo zastřelen

Američané.

země

v Querétaru. Autor

císařství

písničky

zhroutilo.

Císař

byl republikány zajat a 19. 6. 1867

odsunul do pozadí politické

důvody

vraždy a za hlavního

viníka označil plukovníka Miguela Lopeze, velitele tvrze Svatého Kříže v Querétaru.

2. 5. Okupace Bosny a Hercegoviny

V roce 1878 ještě vzbudila meZI Čechy neobyčejný zájem okupace Bosny a Hercegoviny, Autorem měsíce,

zvláště

propagačního

po dlouhé

svědectví

z důvodu

se

země

době

účasti

mnohých

textu však sotva bude se tu

českých vojáků vokupačních

přímý účastním

opět střetla křesťanská

na mnohých místech

změnila

války. Boj trval víc než

tři

a islámská mentalita, podle dobových

v pustinu. Mrtví se

počítali

když válka ze strany Rakouska-Uherska měla zcela kořistnický chatakter,

na tisíce. I

píseň zdůrazňuje

její vlastenecké poslání a podsouvá jako pravý cíl zjednání pořádku v zemi:

44

bojích.

Poslyšte, vlastenci milí, zprávy z bosenské krajiny, jak tam opět válka zuří, děla hřímají

a lid se bouří.

Bosna a Hercegovina má být naším vojskem obsazena, Turci tomu zabraňuj Í, Rakušany tam pustit nechtějí.

Rakouský císař a král náš, pokoje milostivý mocnář, vojsko do Bosny postavil, aby lid z otroctví vysvobodil. ( ... )

Následuje popis poprava jejich pášou

turečtí

vůdce

bojů

- byl

Filipoviče,

v režii

oběšen

na

stromě

nepřátel

a

za městem. Následuje popis ukrutností, které

povstalci na zajatých vojínech rakouských. Zajímavý je moment, kdy autor

ještě

v roce 1878

král:

české

hovoří

o

českém

pluky se bijou jak lvi,

boji za vlast, také to, že panovník je

přesto

Již i naše

české

označován

jako

nechybí typický válečný sociální motiv odsuzující

všechny hrůzy:

pluky

jménem Raišach a Nobyli proti Turkům v ohni stály, jako lvové pro vlast bojovaly.

Bojiště

postupu k Sarajevu, rezignace

krví zbarvené,

mrtvoly na něm složené, to jest obraz hrůzoděsný, kterak činí válka lid nešťastný.45 ( ... )

45

3. Přírodní

dění,

zjevení, zázraky

Dalším tematickým okruhem přírodního dění

-

kramářských

zemětřesení, povodně,

písní je podle Kutnara tematika

objevení se komet, epidemie, sucha - a

hlavně

jejich očekávané důsledky. Často je zde autorem písně podsouvána představa o nadpřirozenosti těchto úkazů,

předpovědí

jsou považovány za trest lidem pro jejich

jsou

varovným znamením nějak hrůzné události.

Tak například píseň z roku 1833: Píseň

hříchy, často

velmi žalostná o

právě v vánoční

hvězdě

48

ocasaté, jenž se kometa jmenuje, ta byla

spatřena

na obloze nebeské

svátky, kteráž jest vidína od množství lidu, jak daleko ten její ocas zasáhl a co

znamená, přezpívajíc, každý tomu porozumí. ObeGÍnota ( ... )

Ten ocas k metle podobný a na konci rozšířený vzhůru doprostřed

nebe stál,

smutnou barvu ukazoval.

Píseň

vše interpretuje jako boží trest za hříšné chování lidí,

zemřelo,

nyní jsou mnohá

města

Ani Čechův nechybí ce, Jaroměř, Třebechovice,

Prahu město, Horu Kutnou, Jičín

nad Cidlinou.

( ... )

Bůh

se na nás velmi hněvá,

prudkými metlami švihá, pošle na nás bídu, ps otu, meč,

že už loni mnoho lidí

nakažena morem, jmenuje nejenom Prešpurk,

ale i:

Kolín,

upozorňuje,

válku a drahotu.

A nezapomene ukončit moralistní výzvou:

Nepolepšíme-li se v tom,

46

Vídeň,

Brno,

dopustí

Bůh

nepřáteli

na nás potom,

ode všech stran,

jenž nás zbijí skrze svou zbraň. 46 ( ... )

Nová píseň o velkém povodeň

ona chápe stvoření,

duše

svodnění

křesťanské, křesťané,

v

zemčátek,

době povodně

Posluchači

jako trest boží.

škod, které velká voda napáchala zatopení

dne 25. ledna 1846 je

v písni však

zmiňuje

jediné obživy chudých.

jsou

výrazně střízlivější,

postupně

převažuje

i když i

oslovováni jako lidská

reportážní popis

povodně,

se dokonce o poškození "pevné železnice", Závěr písně

je

věnován

zázraku, který se

udál:

( ... )

Pod Melníkem dvě hodiny ta voda se vylila, kočár

od Prahy připlaval,

jedna paní v koně

něm

byla,

byly utopený,

ona živá zůstala, krásný živé pacholátko na svém klíně držela.

Tujim všem vypravovala, že plavala v tichosti, matičku

Krista Ježíše

prosila jsem vroucností, by to malé pacholátko při

živobytí bylo,

matička

Krista Ježíše

chránila mě ijeho. 47

Autor pak

připojuje

výzvu, aby

křesťané

nezapomínali na to, že život v tomto

bídném světě je pouhou přípravou na okamžik, kdy všichni staneme před tváří Nejvyššího.

Nová píseň o

zemětřesení,

Bergové v Litomyšli 1868

může

všem

věrným křesťanúm

na

světlo

vydaná, Tiskem Jos.

být zajímavá i tím, že ji vydala žena. Události v písničce

popisované postihly sice Španělsko, dopodrobna je popisováno zjevení se komety, které 47

celou katastrofu

předznamenalo, opět

lidský, plný chlípnosti.

je jednoznačně za vše zlé vinen bezbožný a zlý život

Závěr je opět věnován

apelu:

Nepředstavujme, křesťané,

zrcadlo chlípnosti, ale každý prohlížejme svoje nepravosti a čiňme svaté pokání, tak se Pán Bůh dobrotivý smiluje nad námi. 48

Přesto

Spíš se v

některých

nepředpověděl

jako

nutno poznamenat, že písní s touto tematikou v 19. století písních o politických událostech objeví

ani slepý mládenec,

prostředek

satiry. Tak

předznamenávány

např.

občas

v

se zdá, že tento druh

květnu

Tak se nyní, bratří milí! plní všecka věc, jak to dávno předpověděl slepý mládenec: že když zkáza české vlasti bude hroziti, že j i pak i svatý Václav bude háj iti.

Od Strahovské brány dolů až krev poteče, až se národ český za vlast seče,

pak že svatý Václav na svém bílém koníku ku pomoci přijde Čechám s vojskem z Blaníku.

Bratři čeští!

Milujme vlast,

matku rozmilou, Bůh

písně

1848 se zpívá, jak

i zázrakem jí sešle

mocnou pomoc svou:

48

ubývá.

zmínka, že takové

hrůzy

je parodován a slouží

revoluční

zjevením se svatého Václava o svatojanské noci:

( ... )

pustí do

např.

výrazně

události byly

Buďme

svorní mezi sebou,

vše pro krále, vlast!Pak nastane pokoj v zemi a nebeská slast. * 49

pověst

Blanická Blaničtí rytíři

se

císařovu útěku

měli

je v revolučních letech 1848-1849

na v Praze zjevit právě 16. Frič

do lnsbrucku.

ve svých

května

Pamětech

mezi lidem

silně

aktualizována.

1848, hned po vídeňských událostech a po dokonce vzpomíná, jak se svými

přáteli

hodlali v převleku vtrhnout do Prahy obsazené nepřátelskými vojsky.

4.

Hospodářské

a sociální

Hospodářská

dění

a sociální tematika byla úzce propOjena -

zasahují do sociální struktury zmínka o velké

neúrodě,

společnosti.

která byla

Nouze, hlad a epidemie zasáhly lidé museli jíst

kořínky,

Na

počátku

důsledkem

hlavně

zrněny

19. století se v písních objevuje

sucha, povodní a následné kruté zimy.

venkov. Obilí bylo nedostatek, chleba Přesto

trávu míchanou s otrubami, žaludy.

mentalita ještě nebyla schopna najít jiného viníka než může

hospodářské

lichváře

a

uvěřila,

předražen;

tehdejší lidová že za vše také

"pejcha, rozpustilost a svévolné hloubání". Již zmíněný státní bankrot pak zasáhl

nejširší vrstvy obyvatelstva. Do řepa).

kramářských

písní se dostávají i texty o nových potravinách (brambory, káva,

Chvalozpěv

o zemských jablkách. S povolením cis. král. cenzury sice poprvé

Tak

vyšel už v 18. století, písnička však byla hojně

šířena

i ve století následujícím. Je dokladem

toho, kdo a na jaké různé způsoby "zemčátka" užíval:

v témže roce byl podle Havlíčkova návrhu Koňský trh, kde se u sochy zemského patrona odbývala politická shromáždění a kde byla sloužena i slovanská mše, bezprostředně předcházející svatodušnímu povstání přejmenován na Václavské náměstí. Jak uvádí Jiří Rak, zesvětštění národního hnutí se zastavit nedalo. Dobovou atmosféru vystihuje i epigram o dvou svatých, z nichž jeden nás učil mlčet a ten druhý platit. 5o Rak dále připomíná práci historika Josefa Kalouska vydanou v roce 1872, jež je jakýmsi pokusem o rehabilitaci svatého Václava, "Obrana knížete Václava svatého proti smyšlenkám a křivým úsudkům o jeho povaze."Práce má desakralizující charakter - podává spíš portrét raně středověkého panovníka, který se nikterak nevymyká evropskému průměru své doby. Bez zajímavosti není ani Rakova úvaha o Smetanově cyklu Má vlast: v Táboru Smetana cituje píseň Ktož jsú boží bojovníci, v Blaníku však pomine nabízející se využití svatováclavského chorálu.

49

Každý podle chuti svojí zemská jablka sobě strojí: se švestkami nebo z octa, mnozí je jen jedli zprosta.

Mnozí,jakjsou uvařená a z munduru vysvlečená, vezmou něco málo soli a tak jedí je po vůli.

Mnozí lidé svojím časem užívajíjabka s masem; jedenjako druhý chválí, že mu dobře šmakovaly.

Mnozí s hovězí polívkou jedí je s chutí velikou, též při zelí a v omáčce, naposledy, jak každý chce.

Někteří

ta jablka mastí,

jiní drobí do podmáslí; mnozí je do mouky drobí, vaří

z nich slejšky jablkový.

( ... )

Dále se dovídáme, že jablka zemská zasytí sedlák;

dřevo štipci

si je rádi

pečou

ženským se hodí i škrob z nich

vohni;

udělaný

hlavně

pekaři

do prádla,

o zemi původu zemčátek má však autor zkresleny:

Mnozí by rádi věděli, kde se první vynalezly; praví se že v Saské zemi byly první nalezeny.

50

nuzné, nepohrdne jimi však ani

i ženské je užitečné

přidávají

do

zadělávky,

jsou pro dobytek. Informace

A v závěru nezapomene autor pokorně poděkovat:

Zatím poděkujme Bohu za jeho lásku tak mnohou, kterou nám nehodným činí od počátku až do skonání. 51

To autor Nové

písně

o kaje mlsání. Vydavatel

nepřítel

jeho. 1846

příliš moderně

nesmýšlí - vpád kafe do našich domácností vnímá jako pohromu, nevraživý postoj má evidentně

i k ženám,

neboť právě

ony jsou touto novotou nadšeny:

( ... )

Mnohá hospodyně kafe ráda pije, muži to maluje, že nic nekoštuje, zatím, jak j en může peníze mu vezme.

Navíc dává do kávy smetanu a mlíko, ač leckdy nemá ani na chleba. Často spolu s manželem šidí

čeleď:

Ty staří předkové, to prorokovali, že nastane káva každý den k snídani; polívka z přijde

česneku

k zavrženÍ.

Kdybych sedlákem byl, vím, co bych učinil, každý den polívku k snídani bych vařil, od outraty velké

51

bych se vždycky zbavil.

Polívka z česneku, ta zmáhá sedláka, břicho

mu zahřej e,

od outrat zbavuje. S dvacetníkama svůj měšec naplňuje.

A jak velí tradice kramářské písně, autor připojuje mravoučný závěr:

Příkladů

moc máte,

který kafe pij ou, ty na svoj e děti nic nepamatuj ou, aby byli v místě, na to nezpomenou.

Adje,

mlsačky,

kráčím

pro vás všecky

to do země saský o kafe starati, by laciné bylo, chci vám ho poslati. 52

Do okruhu

hospodářských zájmů

k parním

strojům

struktury

společnosti. Například

a železnicím.

odbočkou

z

včleňuje

Hosodářské

Břeclavi

trať

i

zřetel

novoty však

nové povolání

Výstavba Severní dráhy Ferdinandovy do Bohumína,

se

železničářů

z Vídně do

k technickým novotám, přinášejí proměny

byl

Haliče

přijímáno

např.

sociální

s posměchem.

prošla celou Moravou až

na ni bylo napojeno Brno a

odbočkou

z

Přerova

Olomouc. Do roku 1845 byla s Olomoucí spojena Praha, připojeny byly i úseky Česká Třebová -

Ač

Brno a Praha-Děčín. to byl

důležitý

přijaté novotě svědčí

technický

počin,

"eisenboni" to lehké

neměli.

i hlásková podoba slova v nepočeštěné podobě.

52

O ne

ještě

zcela

( ... )

Eisenbonská uniforma všem lidem známá kalhoty jsou roztrhaný, košile žádná.

o kabátě darmo mluvit, tenje moc dobrý, že by do něj nenavázal za krejcar soli.

Z čepice mu vlasy lezou šild žádný nemá, ta proklatá kořal enka přece

se bumbá.

Prádlo ho nic nekoštuje, to si sám pere, zvlášť

když se svalí,

do louže lehne.

Eisenbonák taky mívá dobrý přátele, jenomže ve dne, v noci pokoj nedají.

Přec

nic nedbá, jenom bumbá

samou kořalu, a pak mívá za

odměnu

rozbitou tlamu.

Ze žalosti tuto

píseň

tady zavírám, a všem mojim kamarádům dobrou noc dávám. 53

53

Celkovému

vyznění písně přispěje

refrénovité opakování pejorativních narážek.

Vývoj techniky šel rychle kupředu, to, co bylo připadalo lidem ve svých počátcích za

několik

ajznboni.

let se stalo naprostou

Příkladem

písnička

je

samozřejmostí.

směšné,

A tak se i s eisenbonáků brzy stali

z dob výstavby dráhy pardubicko-liberecké,

konkrétně

z budování tunelového úseku v Říčkách u Semil. Za pouhé pomoci krumpáčů, lopat, vozíků

a koňských potahů dokázali

1859). Výstavba trati

zaměstnávala

dělníci

postavit trať dlouhou 160 km za tři roky (1857-

spoustu

řemeslníků

a

živnostníků.

Sám Jan Neruda o

nich ve svých Trhanech píše, mnoho jiných písničkářů se nechalo okouzlit jejich zpěvem a veselým vypravováním. Dvojsmyslnou přezdívku trhani však příliš rádi

Nová písnička o řemeslnících,

kteří pracují na

neměli:

železnici:

Ajznbonské tovaryši, kterak nám to kteří jsme

dobře

sluší,

v té práci stálí,

železnice přibývají. ( ... )

Ti (kameníci)

při

tom nejvíc zkusí,

musí rovnat hory, doly, prachem trhat země, skály, pak jim říkají trhani.

54

Jelikož se ve 2.

polovině

19. století

zájmu se snaží dostat jiné profese.

počíná

Písničky

společenských zpěvníků. Obzvlášť sebevědomým

diferencovat

o nich se pak

měšťanstvo, později

do

popředí

dostávají i do

se jeví stav mlynářský, jak ukazuje např.

Píseň nová aneb: Řemeslu mlynářskému přináležející chvála. Postupně se v ní dovídáme

nejen to, kdo všechno stav mlynářský tvoří, ale i to, co všechno Vivant, páni mlynářové, starší i všichni mistrové, učení

sekerníci,

jenž řídějí mlejnici.

Vivant i statní stárkové,

54

mlynář

dokonale umí:

též všichni tovaryšové, jenž řemeslu roZUM, mlejny říditi umí.

Písnička

vyjmenovává, že

čemu tesaři, bednáři,

mlynář

soustružníci i

musí mít: truc inženýra, kunst

koláři dobře

hodináře,

rozumí, zná pracovat jak se

s kamenem, dokonce "na vlas podle uhelnice / vyrovná jej pemrlice",

umí to,

dřevem,

tak i

zmiňuje

jeho

schopnost hnát vodu tam, kam on chce - aby všem k užitku byla, nezbytnost mouky, kterou právě díky mlynářům používáme:

z žitné mouky chléb vezdejší, všem lidem nejpotřebnější jaký dar jest, to víme, když se za něj modlíme.

Dále neopomene zmínit ani mouku

pšeničnou,

krupici, kroupy a jáhly - a v

závěru

zdůraznit:

Ještě

povím něco krátce

skrze čistotu jejich práce, paničky je

milují,

panny lásku slibují. 55 ( ... )

V Pradávné písni o

řemeslu

tkalcovském a jeho přináležející chvále autor

starodávnost řemesla: Honositi se musím s vámi, páni mistři tkalcovský, neb pravou ruku nad vámi držel

císař římský,

toho jména šestý Karel na svém slavném paláci

55

zdůrazňuje

Na významu tkalcovskému stavu dělají, čímž

ozdobují Boha; také malé

i svatý Severius,

anděl

Plátno, když papír z

Rafael

naučil

přidává skutečnost,

děti

že pro

kněží

i

oltář

bílá roucha

do plenek balí, košile se z plátna šijí, tkalcem byl

Abela dělat plátno. Ale i další užitek je zdůrazněn:

spotřebuje,

něho dělají,

na kterém pamětný věci v knihách zapsané mají, skrze něj se slovo boží po

světě

čest,

rozhlašuje,

chvála se Bohu množí,

Bůh se z toho raduj e. *

Ovšem v samém

závěru

se zdá, že tkalci umějí být i dobrými kumpány a že autor svou

chválu nepěl zadarmo:

( ... )

též vy, páni kamarádi, na mě nezapomenete, až se v

hospodě

sejdeme,

vy mi taky zavdáte. 56 ( ... )

Zato postavení

rolníků

nebylo nejlepší. V písni Chvála sedlákú pracovitých, všem

jejich tupitelúm k zahanbení na světlo vydaná:

N emůž mnohý pochopiti, co sedlák zkusí, pracně svůj

chléb a svou živnost dobývat musí:

Časně ráno vstávati,

zemskou práci konati, v poli vorat, také

vláčet

a zalívati.

* Jak uvádí Efmertová (1998), od 70. let 19. století se však počalo využívat dřeva a celulózy, písnička popisuje počátky

výroby papíru

56

RobotaITŮ

den ode dne

jest sužovaný, v létě, v zimě jest daněITŮ následovaný: Ten, kdo jen to

spatřuje

a tu věc pozoruj e, aby měl srdce kamenné jej polituje. ( ... )

Sedlák mnohem dobrý jest, přij dou

cikáni,

rybnikáři

a vojáci

obdankovaní a rozliční žebráci, vandrovní všelijací, kdyžjimjde drška s procesí, jdou na sedláky. ( ... )

Autor dále varuje, že v dobách, kdy sami sedláci nemají, je víc vysmívači

žebráků

a

dřívější

budou mřít. Proto mají všichni naopak Boha prosit, aby sedlák stodoly obilím naplnil.

Nechtějte sedláků

nikdy

více pomlouvat, hanět,

tupit, divná jména

jim předhazovat: V tom jejich povolání vinšujte požehnání, by jich Bůh v práci posilnil až do skonání. 57 ( ... )

Pro 19. století se stala charakteristickou mIgrace obyvatelstva, motivovaná hospodářskými

podmínkami

vystěhovalecké

vystěhovaleckým

vlnám došlo v 50. letech 19. století, druhé

57

1

přistěhovalecké

země.

polovině

převážně

K výrazným

60. let, v období

hospodářské

převážně

krize v roce 1873 a na přelomu 19. a 20. století.

Vystěhovalci

do USA, teprve později i do Jižní Ameriky, také však do Uher,

Srbska a na Balkán.

Především

odcházeli nádeníci, služky,

ševci, koželuzi, kožišníci, zedníci, truhláři, ale i rolníci. Reakcí na

vystěhovaleckou

jsou ukázky dvou následujících

řemeslníci

z

Haliče,

zemí mířili

ruského Polska,

a tovaryši

(hlavně krejčí,

58

módu do Ameriky, ale i do Ruska ve 2.

písniček.

českých

Této tematice bylo

věnováno

polovině

více písní,

19.století

některé měly

i propagační charakter. Časem však přibývaly právě ty s posměšnou funkcí. Vystěhovalecké osudy byly i častým oblíbeným tématem lidové literatury. Skvělé štěstí v Americe. Žertovná píseň pro blaho vystěhovalcti (1868):

( ... ) Poslyšte panny, též i mládenci, jak se mají páni

vystěhovalci,

v té známé Americe, radostí užijou tisíce.

Tak blahý život nikde nenajdem, jako když do Ameriky půjdem, v rybníkáchje másla dost, najde každý přilákaný host. 59

Nová píseň o vystěhovalectví do ruské zem: Poslechněte,

krajané, že celá zem česká,

ten lid nemá rozum,

V

kteří chtěj

největším počtu půjdou jen

do Ruska.

samí chudáci,

v Ruslandu prý z nich budou bohatí sedláci. ( ... )

Vždyť

já vám to nehaním a chválit je škoda,

říkají však dobře - nejlépe je doma.

60

58

5. Láska, manželství,

různé

společenské

mordy, osobní tragédie;

polovině

Tato tematika se ve 2.

19. století

a kulturní události

značně proměňuje.

nadosobním - národním. Z tohoto období se tak dochovaly pouze Babinském", který ve své mytizované

podobě

Osobní bývá písně

dopouštěl

mučení

násilností, ba krutého

chodidel, dále

píseň

o liberecké

a

mrzačících

travičce

o "známém lotru

"bohatým bral a chudým dával", ve

však spolu s bandami Jana Karáska, Václava Kumma a krčmáře Richtra v

Marii

metod, z nichž si

Anně

vystřídáno

skutečnosti

severočeském

obzvláště

se

pomezí

oblíbil pálení

Grunnerové, jež vznikla hned po její

popravě v Mladé Boleslavi. 61 Nicméně společnosti

do

popředí

se dostává i celonárodní tematika. Zájem o divadlo v

české

byl vždycky veliký. Bylo zdrojem zábavy nejširších vrstev obyvatelstva. Již v 50.

letech 19. století se

počaly

realizovat první kroky ke

splnění odvěkého

snu:

stavbě českého

Národního divadla. Slavnostní kladení základního kamene Národního divadla 16. pod heslem Národ

sobě

května

1868

se stalo celonárodní slavností. K otevření divadla však nedošlo. 12. srpna

1881 pustošivý oheň zmařil všechny snahy. Požár Národního divadla byl národní katastrofou. Budované prakticky jenom z celonárodních sbírek, krejcar po krejcaru (sbírka probíhala

takřka třicet

opravdu zasáhla všechny.

Písničkář čerpal

poměrně

Požár zavinili nejspíš

pověřeni

pravdivé a

přesné.

instalací hromosvodu.

podstřešního

Přitom

prostoru, anebo byl požár

požár zpozorovali, byli

sochař

ze zprávy v Národních listech., údaje jsou proto

způsoben

v srpnu měsíci

zpozoroval i dva páni dým střechou se valící, pátrali hned po příčině, kvapem spěchali,

až pravé středisko

firmy Deckert a Homola,

kteří

byli

rozžhavenými kamínky. Mezi prvními, kdo

Bohuslav Schnirch a inženýr Kusý,

Okolo šesté hodiny

dovnitř

klempíři

jim bud' ukáplo trochu rozžhaveného olova do

Ferdinandově třídě před Českou spořitelnou:

večer

let!), najednou lehlo popelem. Událost

ohně

s uleknutím spatřili.

59

kteří

v tu chvíli stáli na

Přitom

narazili na

spatřen kouř

Mezitím byl hasičských

hasiče,

sboru z okolí.

Již hasiči

který se pokoušel

oheň

uhasit -

leč

i z druhého konce divadla. Po delší

Neměly

z nádrže byla době přijelo

vypuštěna

na místo i

voda.

několik

však jednotné velení a mnoho nedokázali:

vůkolní

s ochotou přijeli, však co

činit nevěděli,

neb neměli velení, přijeli

také voznice,

sud byl ihned vyprázdněný oheň zuřil ještě

více,

než tu byl zas jiný.

V zmatku se ničily věci a to bez vší příčiny, ramena plynová, lustry, dveře

se rozbijely,

že se mnoho lidí

sběhlo,

mnoho jest zachráněno, ačkoliv

i také z toho

mnoho jest poškozeno.

Nebezpečí vzrůstalo

Zuřivý

i prudkým větrem, zanášejícím žhavé uhlíky až na

Staroměstské náměstí:

vítr pomáhal

rozkacenému živlu, po ulicích rozhazoval daleko žhavých uhlů lid pražský však na to nedbal, každý j iž myslil být tam a jako v zoufalství

spěchal

tam, kde hynul vlastní chrám.

Mezi kavárnou Slavií a pavilonem hraběte Lažanského byla taková tlačenice, že povolilo železné zábradlí a víc než 40 lidí se zi'ítilo:

60

Nastal zmatek všeobecný a bolestné sténání, mnozí j sou těžce ranění, zlámali ruce, nohy. Přes čtyřicet

osob sice

bylo, jež dolů spadly, z nichž někteří také lehce byli jsou poraženi.

Přes

veškerý zmatek se

podařilo

zachránit mnoho cenností, obrazy Hynaisovy, Liškovy,

Schikanedrovy, knihovnu, hudební nástroje, partitury oper. Zcela zničeny však byly Schnirchovy modely trig, lustr v hledišti, textilie na kostýmy, dekorace ke

Smetanově

Libuši aj. :

Z divadla všakjen holé zdě rozpraskané zůstaly, kovové roury rozlité a železo tam zbyly, lustr, jenž stál mnoho tisíc, mnohé jiné klenoty vzaly za své, není jich víc, pozbyly své hodnoty .

Nešťastný

národe

český,

jaká rána stihla tě, zmařené jsou

práce všechny,

v jediné krátké době, každý, kdo zná cit vlastenecký, s tebou slze prolévá, iv

cizině

pro chrám český

zármutek se rozléhá.

Přesto

všechno Truchlivý zpěv o zhoubném požáru

končí povzbudivě:

A že ( národ) doufá, jest vyslyšán, již snáší se oběti,

61

českého

Národního divadla v Praze, dne 12. 8. 1881

i s trůnu královského dán dárek na oltář vlasti, chuďas

též svým ústům ujme,

a tak oběť přinese, protož nekvn,

česká země,

národ tvůj se povznese. NA ZDAR!

62

Požár Národního divadla nebyl poslední katastrofou, která postihla. V ranních hodinách 4. oběti 1

byly i na životech.

září

Postupně

český

národ v 19. století

1890 byl při pustošivé povodni těžce poškozen Karlův most,

byl

zničen

pátý, šestý a sedmý mostní oblouk.

Rovněž utrpěla

Brokoffova sousoší Ignáce z Loyoly a Františka Xaverského. Tentokrát nemá

píseň

zpravodajský charakter, je silně emotivní.

Nová píseň.

Zbořený

KarUlV most (1890) :

Zlatá Praha nad Vltavou ve smutku se odívá. Každý truchlí nad zlou zprávou, kam se člověk podívá. Pláče

vlast a žalně kvílí,

národ český chlouby prostve

strašlivě

krátké chvíli

zbořen slavný Karlův most.

63

( ... )

Ajako poslední v této

skupině

uvádím Písničku ku oslavě Zemskéjubilejní výstavy 1891:

Zemská jubilejní výstava roku 1891 byla totiž úspěchů,

ale

především důkazem

Byla považována za dovršení

emancipace

českého

vědní,

národního hnutí.

Od hrdého Vyšehradu, pod nímž Praha Zlatá dřímá, až k strmému Liběhradu, jejž Vltava obejímá, od Žižkova památného, kde porazil Žižka tmáře, až do Týna Karlového

62

přehlídkou

nejenom

hospodářských

technické, obchodní, sociální a kulturnÍ.

plane v temno jasná záře. ( ... )

Před

sty lety vystavoval

Čech poprvé na pevnině,

by vzdělanost cizině

v

iv

rozšiřoval

domovině!

Až z dalekých končin světa k nám se četní hosté brali, by uzřeli, jak též vzkvétá národ jenom chudý, malý. ( ... )

Nechť

každý vlastenec pravý

koná nyní svou povinnost: slavnou slavnost

slavně

protivnou nechť mu Nechť

slaví,

nečinnost!

se heslo vlastní nese

co přejasný blesk po nebi: v práci,

vědě

nedejme se!

tím náš národ se zvelebí. 64

Zemská jubilejní výstava byla

uspořádána

v roce stého

výročí

první

průmyslové

výstavy

v Čechách a na evropské pevnině vůbec. Ta proběhla při příležitosti korunovace císaře Leopolda

II. na

českého

Koncepci

české

krále v r. 1791 na Pražském

hradě. Píseň

se nese ve vlasteneckém duchu.

výstavy neustále podkopávala německá menšina. Vše vyvrcholilo v r. 1887, kdy

liberecká obchodní komora odmítla jakoukoli spolupráci s Čechy. I když se pak zdálo, že se německé

komory přece jenom zúčastní, po katastrofální povodni r. 1890, kdy byly zaplaveny 2/3

výstaviště,

A

česká

českou

bylo jasné, že výstava bude ryze

záležitostí.

práce a věda vskutku triumfovaly.

6. Parodie


V druhé

polovině

kramářské písničky,

19. století roste

aby ještě více

vyzněla

počet písniček,

jimi vysmívaná

63

které využívají formální stránku

skutečnost,

dá se

hovořit

o travestii a

parodii. Tak vznikla

například

písnička

hostí: herci,

zkušenosti

nebyl

o udatnosti

autorů určitě

u Hradce Králové v lázních Sedmihorky

důstojníci.

literáti,

vojínů

- kdejaká ves

měla

z různých

svého podivuhodného hrdinu. kalendářů

v ní zachycený.

O

Ať

to byly

společenské atmosféře,

Píseň

autor

vznikla se rozhodně

ke které se vztahuje, jsem již psala. Blíže však přiblížím moment

K rozhodujícímu

v půl osmé ráno a

společnost

- byly inspirativní. Na písni se

víc, základ však prý položil herec František Kolár.

bitvě,

například

nejroztodivnějšími

Autor se nechal inspirovat

odstupem od známé historické události, v jiné

přímý účastník.

Začala

bitvě

přímých účastníků, či vyprávění

spolupodílelo značným

po

o kanonýru J abůrkovi. V hostinci v Podhájí se scházela rozverná

lékaři, umělci,

vyprávěnkami

roků

osmnáct

skončila

střetnutí

oné války došlo mezi vesnicemi Lípa a Chlum.

okolo druhé hodiny odpolední. Rakouské

na dost dobré úrovni a prudkou palbou zastavilo pruský postup

před říčku

dělostřelectvo

bylo

Bystrá - i za cenu

vysokých ztrát. Rakouská vojska se pak dala na ústup k Hradci Králové, tam jim však nebyl umožněn

vstup. Benedek byl proto nucen znovu

Chlum. Byl to krutý masakr,

při

zaútočit

a rakouské kanony

rozstřílely

vesnici

kterém zahynulo 10000 vojáků prvního armádního sboru.

Ještě

dnes se onen úvoz mezi Rozbřeřicemi a Chlumem říká Úvoz mrtvých. Za rakouským předvojem tenkrát nepostupovaly další oddíly; toho využil

nepřítel

dělostřelci

svá

právě

zjistili, co se stalo,

tento moment zachycuje

vizí možného

společenského

k Rakousku ho

plně

urychleně přemístili píseň,

děla

a

odřízl

a pokoušeli se Prusy zastavit. A

jejímž hrdinou byl kanonýr

vzestupu.

Ač postupně

ústupovou cestu. Když

Jabůrek,

snad povzbuzovaný

ztrácí na kompletnosti -

loajalita

aktivizuje.

Udatný rek kanonýr Jabzlrek. Kratochvilná píseň na světlo vydaná na příklad všem mládencúrn a pannám od civilu a militéru. Tam u Králového Hradce lítaly tam kule prudce z kanónů a

flintiček

do ubohých lidiček.

Rf. A u kanónu stál a pořád ládoval a u kanónu stál a fllli jen láddoval

A už střílel jako blázen,

64

Prajzi měli horkou

lázeň,

ce1ej rozbil regiment, Jabůrek,

ten saprment.

( ... )

Praskla puma velmi prudce, utrhla mu obě ruce, on rychle boty sundal a nohama ládoval. ( ... )

Jabůrkovi

letí hlava

zrovna kolem generála a křičí já melduju, salutovat nemohu. ( ... )

A že zachránil ten kanon, do šlechtického stavu on povýšen je za ten skutek Edler von die

Jabůrek.

Dej mu Pán Bůh věčnou slávu, "von" má, ale žádnou hlavu, nedělá

si z toho nic,

bezhlavých "von" je prý víc. 6s

Do Nové

písně

o hrozném zfalšování starých památek objeveném skrze

dvě hvězdy českých

a

vysokých škol pražských roku 1886 se dostala známá polemika o pravosti rukopisných památek Rukopisů

královédvorského a zelenohorského. Je to

jízlivý tón a forma písničky

jednoznačně

napovídají, na

o kanonýru J abůrkovi. Polemika

Gebauerovy

statě Potřeba

dovětek připojil

začala

jedna z napodobenin

čí straně

kramářské písně,

autor stál; zpívána byla na melodii

na stránkách

časopisu

Athenaueum otisknutím

dalších zkoušek Rukopisu královédvorského a zelenohorského,

svůj

čtenáře přesvědčit

své

i T. G. Masaryk. Snažil se

polemiky, kterými byly

opět

čest

a

prospěch

národa.

65

Přesto

o pravých

byl on i Gebauer

osočen

důvodech

z proti českého

taženÍ. Pravdou je, že

Němci měli

z celé aféry škodolibou radost. Mezi

Masarykovy odpůrce tenkrát patřili M. Hatfala a J. Grégr.

Lidi zlatý, to je randál, v Praze strh se hroznej skandál pro

dvě

moudré palice,

ty to mrzí nejvíce, že co

svět světem

stál,

vše Hanka zfalšoval.

Masaryk s Gebauerem v spolku na půlzlatovém kolku extra-poštou dostali, aby nám vykrákali za to, co

svět

stál,


C··· ) Jeto drzost věru hrozná, "Bohemie" to hned pozná, český

hloupý element,

že nemoh mít parlament, a proto, co

svět

stál,


C·· .) Gebauere, Masaryku, co

teď

máte z toho křiku?

Ledaže je vám nanic, nedokážete pranic, ni to, že co

svět

stál,

vše Hanka zfalšoval. 66

66

nejbezohlednější

IV. OHLASY A AKTUALIZACE KRAMÁŘSKÉ PÍSNIČKY

dříve

Již kterákoliv

píseň,

hovořit

kramářském

o

písně,

folklorní byla

píseň

přepisem,

skutečnost,

jsem upozornila na tištěna

která byla

že

kramářskou

kramářského

formou

písní se prakticky mohla stát

letáku.V tom

tisku. V kramářském tisku se totiž vedle

umělých

ale i árie z populárních oper (Zobcová flétna, Carmen ... ). přidáním

"deformována"-

případě

je však lepší

skladeb objevují

Přes

jistou fixaci i zde

slok, zkomolením cizích slov (hl. vlastních jmen),

lokálními podmínkami - nejednou tak vznikl i útvar zcela nový. Ve srovnání s písní

lidovou je i zde stále ještě

značná

míra fixace, ve srovnání s umělou skladbou větší odpoutání se

od autora. Lidová město.

píseň

A snad i proto v pozdější

Rozhodně

době

zpěvu

ulice, mnohé

je

typičtějším prostředím

inspirovala kramářská píseň rodící se

však mezi nimi neexistuje rovnítko. Ne každá

spontánního kramářský


se pojí s venkovem, pro

pouliční písničky

píseň

pražské ulice.

kramářská píseň

pronikla do

se však zmocnil podnikavec a upravil ji pro

tisk.

To však platilo i o písních

umělých

- o

Havlíčkovi,

o Hálkových

Večerních

písních,

o zpěvech ze Smetanovy Prodané nevěsty, o písních z Čechova Lešetínské/1O kováře apod. Už kramářskou písničkou

v úvodu jsem se zmínila, že odborníci dlouho pokaženou,

hlavně

po jazykové stránce, i obsah mnohdy vnímali jako

neodpovídající dobovému mýtu mravní obrozenecká

společnost.

Až

pozdější

mnozí spíš jako zdroj humoru. psaní svých skladeb,

hlavně při

čistoty

generace

Křtu

českého

národa, který

městskou píseň

Třeba Havlíček

psaní

lidu,

i

nepřijatelný,

hlavně vytvářela

píseň kramářskou přijímají

by se bez její dokonalé znalosti neobešel

-

při

svaté/1O Vladimíra. Inspiroval se lidovým vtipem,

originálními obraty, jazykovou hravostí, jazykovou obrazností, mnohdy

pohrdali, vnímali ji jak

přirovnáními, uměním

zkratky -

i komikou kontrastu spisovné - nespisovné. Ohlas našla tato metoda i u generace

90. let 19. století -Viktora Dyka, Františka Gellnera, Fráni Šrámka. O

městských

písních

začali

psát i

přední čeští

spisovatelé: Jan Neruda ve svém

Pražském pěvci (r. 1877) vypravuje o Františku Haisovi, Karel Čapek v Marsyas čili na okraj literatury o Písni lidu pražského (1925) a také Eduard Bass v doplňku k Písním lidu pražského - Z potulek pražského reportéra (1929). Dá se věnovala zpěvu. Vedle studentů, tovaryšů

Eduarda Basse byly písničky

do pražského

sociálně,

ale

nejvlastnějšími

která

která sociální skupina se ve

zazněla

městě

a řemeslníků to byly i "Čapkovy" služky, podle

nositelkami pražského folkloru prostitutky,

podsvětí, písničky,

jazykově. Píseň,

těžko určit,

přinášející

které samy získávaly z prostředí rozmanitého nejen na jevišti předního divadla,

67

písnička

ze

šantánů

- se

díky své líbivé melodii snadno dostala do "undergroundového"

prostředí.

Jsou známy historky,

kdy se třeba Karel Čapek radoval z originality argotismů, z jazykových hříček, zkomolenin nechtěně

mnohdy

impozantněji,

vzniklých z přesvědčení lidového

že

třeba

germanismus bude znít

vznikajících však i střetáváním se prostředku stylisticky vyššího s tím nižším.

Sentiment a jistá míra cynismu je jedním ze Společným

umělce,

znakem je i osudovost

příběhů, někdy

spojovníků kramářské

a pražské

písničky.

jistá míra patosu. Oba typy písní

svádějí

i k parodování, mnohdy ony samy jako jistý druh parodie vznikaly - je to vyvoláno masovým šířením

oblíbené

"obecně

písně,

stálým opakováním, postupnou

známou notu" je pak zpívána

"opotřebovaností"

kramářská píseň, "obecně

oblíbené

písně.

Na

známá nota" probudí vznik

parodie. V žádném případe tato parodie není vnímána jako znehodnocení. K vyvolání parodického původním zněla ovlivněna

účinku stačí

i

přemístění písně

prostředí:

do jiného

tragicky a vážně, v tom novém může mít účinek

opačný.

pokud v tom

I pražská písnička byla

folklorem lidovým. Bylo to jednak v době, kdy po zrušení nevolnictví

venkovští obyvatelé do

měst,

jednak

přičiněním

obrozující se

české

inteligenci.

přicházejí

Zároveň

se rodí

i píseň vlastenecká. Ta má svého autora, díky líbivé melodii se rozšíří mezi lid a v případě obliby se i ona dostává do

kramářského

tisku. Tematika je však

vztah k vlasti, k národní minulosti, k

české krajině,

Když psal Karel Hynek Mácha

svůj

společností

přijímána

tak

"kolektivních opatřil

jednoznačně

problémů"

předzpěvem,

s nadšením. autorův

ve kterém

oblíbený je sentimentální

symbolům češství

ryze romantický Máj, tušil, že

mohl být vnímán jako

Máj zcela odlišným

k

proměněná:

- tím je i pivo-apod.

báseň

nebude vlasteneckou

Osud rozháraného jedince v nezájem o

opěvuje tři

věci společné.

době

Proto Mácha

nepostradatelné atributy tehdejší

společnosti: král, vlast, Bůh a přidal refrén: "Věrný syn i bratr náš, /statné srdce Čechů máš."

A

předzpěv

se stal

přímo

dobovým hitem: byl

zhudebněn

a dokonce se uvažovalo, že se stane

národní hymnou. I on byl vydáván jako kramářský tisk. Nejznámějším písniček

se stal již

autorem

městských písniček

několikrát zmíněný

a profesionálním autorem

František Hais. Byl populární od 50. do 70. let 19.

století. Jeho repertoár byl považován za klasiku kramářské byl

i

předříkávačem

kramářských

písně.

Skládal

písně

náboženské, sám

na poutích, ale psal i moritáty. I do jeho písní se dostává vlastenecký

sentimentalismus. Do

kramářského

tisku se dostává i Tylova

píseň

Kde domov mllj s hudbou Františka

Škroupa ze známé hry Fidlovačka. Ve hře ji zpívá slepý kolovrátkář Mareš, představitel starého lidového

pěvce. Přímo

z jeviště pronikne tato

píseň

do ulice, je napodobována,

přizpůsobována

aktuálním potřebám doby. Údajně dosáhla počtu několika set variant dochovaných právě ve

68

zmíněných kramářských

tiscích. Jejich

autoři většinou

četných

nejsou známi. Stala se i zdrojem

parafrází - milostných, náboženských i pij áckých. písněmi

Mezi vlasteneckými kramářskou

je

většinou

společenskými

rozdíl jen v kvalitě.

Obě

z doby národního obrození a písní

mají totiž stejné publikum,

směřují

k stejnému

cíli. Sentimentálnosti, kriminalizace témat, svých dílech vždy,

zvláště

dramatičnosti

využívali mnozí spisovatelé ve Podobně

v sentimentálním románu 19. století.

zpracovávali kramářskou píseň pro "vyšší tvorbu" - jak například již zmíněný Hněvkovský

v baladě o Vnislavovi a

kramářských letáků.

Za ohlasy kteří

Běle.

kramářských

oslovení

své skladby formou

písní v obrozenecké poezii jsou považovány skladby autoři kramářských

básníků,

písní. Do polohy lidových


se pouze stylizovali. Jelikož tématem

nejbezpečněji

Šebestián

To už ale hovoříme o ohlasové tvorbě.

již žili ve zcela jiných podmínkách než

zpěváků

šířili

Jiní obrozenští básníci

autoři

mnozí

se mohlo stát cokoliv,

poznáme, že se jedná o ohlasovost, podle formy textu. Obsahuje rozsáhlý nadpis,

posluchačů (čtenářů)

časové

v první sloce, bližší

a místní údaje, moralizující

závěr.

Typická je i jednoduchá výstavba sloky, jednoduchý verš a rým, drsný jazyk. Odpadá zde tedy způsob

tisku a forma podání - nápodoba

a stylistických. Dobroslava Bergová

dělí

spočívá především

v prostředcích jazykových

ohlasovost do dvou skupin. U první skupiny se

počítá s demonstrací. Jako příklad uvádí Šporkovy pamfletické Hexemlieder.

67

ještě

Ty byly zpívány

na honech, v zámeckých síních a v lázních v Kuksu pro pobavení Šporkových hostí, často i pro zlost jezuitům. V pozdější Do druhé skupiny

době řadí

se ohlasovost objevuje také v kabaretech jako kuplet.

Bergová ohlasy, které s předváděním

skladby psané literatury, nejsou tudíž prostředků

zpívané

kramářské písně.

zaměřeny

na

Jsou typické pro

zpěv,

primárně nepočítají.

Jsou to

pouze využívají skladebných

počátek

národního obrození, skladby

tohoto období zlidověly a rozšířily se výjimečně. Autory této doby a tohoto žánru jsou Šebestián Hněvkovský, Vojtěch Nejedlý, Karel Sudimír Šnajdr, František Bohumír Štěpnička. Mají

i své literární vzory: Francouze Moncrifa a v hrůzostrašnostech podbarvených literatury nízké, byl

značně

vědomím

Němce

Gleima a Burgra. Ti si libují Ač

nezvratné osudovosti.

oblíben. Krvavost

děje, dramatičnost

byl tento žánr

náhlých

základem oblíbenosti jak balady folklorní, tak i balady jarmareční. A její účinek

stylistickými

moralizujícím toho, co

prostředky,

závěrem,

které znali

sami se hned v úvodu

právě stavěli

vyčetli.

69

z kramářské do role

písně:

vypravěče

zvratů

řazen

do

- to bylo

překladatelé

mnohdy ji

zesilovali ukončili

toho, co slyšeli nebo

z počátku

kramářská píseň ještě poučovat,

doby, píseň

zaniká,

určitě

ohlasovost

neusiluje o parodistické Chtějí

žije a je oblíbená.

jako vážné, nebo parodistické. např.

polovině

19. století, kdy

kramářská

mít její ohlasovost satirický a parodistický ráz.

Není vždy jednoduché u obrozenských

však

snad i proto, že

jejím prostřednictvím hlavně kritizovat problémy

v osvícenském duchu kritizovat. Až v 2.

začíná

zveličování,

porovnáme

Nemůžeme

počáteční

tvorbu

ohlasů kramářské písně

rozeznat, zda byly psány

totiž do hodnocení podsouvat dnešní pohled. Když

Hněvkovského

s jeho tvorbou v 2. desetiletí 19. století,

rozdíl uvidíme s jistotou, komika a satiričnost je nepopiratelná. Ve srovnání s kramářskými

písněmi

jsou rozvleklé a mnohomluvné. I jazyk Autoři

větší míře

ve

připodobňující

a

usilují

souvětí

se k mluvenému jazyku.

obratů, přirovnáních,

podobě působí

v

ohlasů

některé

mají

ohlasy mnohem

větší

rozsah, navíc

je zajímavý, ne zcela totožný s písní

kramářskou.

o vzbuzení dojmu mluvnosti, bohatší je lexikum,

Zvláště Hněvkovský

rád užívá výrazy cizí,

si libuje v užívání lidových

především německé,

komicky. V duchu doby používá i

četné

rčení

které ve zkomolené lidové

novotvary, libuje si v řečnických

otázkách, v celkovém patetickém vyznění. Celkově

není tedy obrozenecký ohlas

společenských zpěvníků), alespoň

zaměřen

na zpěv (pokud nejde o

v počátku je vážný, jeho cílem je získat širší

zhudebnění

čtenářstvo

do

pro

básnictví. Přesto

se satirický žánr objevuje již v 1.

míchanicích. Jejich zkoumání se

věnoval

polovině

Jaromír Loužil,

životem jaroměřského buditele Silorada Patrčky.

rýmuobjevovaly nejprve v časopisech, pak se dostaly do Patrčka

jaroměřský

v populárních

rodák, když se zabýval

68

Míchanice byly veršované tisky, které se ve

Michal Silorad

hlavně

19. století -

čtyřveršových kramářského

slokách

střídavého

tisku a zpopulárněly.

(nar. 1787 v Solnici na Rychnovsku,

zemřel

r. 1838

v Jaroměři) byl samouk, velice vzdělaný - sám se dokonce naučil latinu. Míchanice tiskl u

Krameria. Zabýval se mnemonikou, byl vynálezcem, učil ve vojenské ústavu v Josefově. V Hradci Králové se setkává s Josefem Liboslavem Zieglerem, katolickým knězem, který dokázal sdružovat lidi. A tak se v Hradci Králové setkávají František Vladislav Hek,

Zdirad Polák, manželé Rettigovi, profesor Klicpera, Michal V Hradci pak

Patrčka

tiskne v Zieglerově Dobroslavu.

Siločar Patrčka

aj.

Míchanice se s oblibou

deklamovaly na vlasteneckých setkáních. Do širšího literárního

povědomí

se

Patrčka

dostává díky F. V. Hekovi, který zaslal roku 1813 Františku Antonínu Libštejnskému z Kolovrat jeho báseň Zpěv české

českých bojovníků

pluky vyslané proti Napoleonovi.

Ač

70

a žádal, aby ji gubernium vydalo tiskem pro

mu gubernium

nevyhovělo,

tisk nezamítlo -

a tak vychází roku 1815 šest dalších písní Silorada které jsou

Patrčky

dějovým průřezem českých válečných dějin

od

-

Písně českých

výbojů Přemysla

bojovn íklí,

Otakara II. až

po bitvu u Lipska v roce 1813. Že mu však byla blízká i satira inspirovaná kramářskou písní už v této době, je patrné z přílohy

Vídeňských

Píseň

prvotních vychází i nikdo je nedokázal

novin - Prvotin, v nichž po již zmíněných satirických verších

ponocného. Když se však ta dostala do rukou Solnických, už

přesvědčit,

posílají na 14 let k vojsku. Je zařazen k 21. nevadí, že je

silně

Kromě

Patrčkova

literární

s kritickým nábojem. S obdobným při

jim - a tak ho

činnost

hlavně

vrcholu,

sdělení

přístupem

vůbec

příchodu

jsou oblíbeny právě jeho

důležitá

i významová výstavba

byl bez jakékoliv souvislosti

připojen

humorného zpracování aktuálního se

němž vyrůstal.

verš

určitě

svých vojenských cestách, podobná logika zpracování se objevovala

i v lidovém prostředí, v z

právě

pluku Alberta hraběte Gyulaise a

charakteristické formální stránky byla

slok. K veršům obsahujícím neutrální

setkal

pěšímu

nevysmívá

krátkozraký ... (Patrčka). Dokonce byl povýšen na kaprála. Po

do Josefova dosahuje míchanice.

satiře Patrčka

že se v této

jistě

Podobní lidoví zpravodajci jistě inspirovali i Jeníka

Bratřic:

Strakatá slepice, bílý kohout, nemohu na tebe zapomenout. Strakatá slepice, bílý prase, chtěl jsem se uprdnout, po sral jsem se. 69

(Společensky

kritický náboj však zde dostává praktičtější podobu.)

Ale zpátky k řazení

jednotlivých

Patrčkovi.

Výhodou a

veršů. Umožňovalo

slok. Navíc jazyk textu byl jadrný a prost I v novější nejčastěji

to totiž

oblíbenosti bylo

nekonečné

se setkáváme s vlivem

zachycena

v nichž se obvyklým

např.

v

Klicperově

písničkář Pohořalský.

způsobem šířily.

přiřazování

mechanické

dalších a dalších

kramářské písně. časů,

Tentokrát je to

v nichž byly kramářské

Už v 19. století je

písnička

takto

Divotvorném klobouku (1817), jehož hlavní postavou je

V Tylově Fidlovačce (1834) se na slavnosti

také zpívají a prodávají, jednou z nich je již kramářské písně

právě

germanismů.

tam, kde chce autor vytvořit atmosféru doby, obraz

písně běžné,

i

české literatuře

příslibem

dříve zmíněná píseň

ševců kramářské písně

Kde domov mi'y". Obliba

je patrná i v Našich furiantech L. Stroupežnického - zazní zde známá Na

71

hranicích

města německýho

- ta se objeví se i v novodobém filmu Z.

Svěráka

Obecná

škola v podání Igora Hnízda.

V. ŠANTÁNY A KABARETY

V 70. a 80. letech 19. století se později

Prozatímního a a

počítala především

počala

rodit jakási opozice reprezentativních scén

i Národního divadla. Vycházela

často

z předměstských

s lidovým obecenstvem. K nejznámějším z nich

dřevěná, většinou otevřená

pobočnými

divadla. První arény bývaly

divadel ( Stavovského, Prozatímního ), vznikaly však také na

jevišť

patřily

arény,

scénami kamenných

předměstích

v sousedství

navštěvovaných zahradních hostinců. Tak na Vinohradech vznikla Švandova aréna Na

Pštrosce ( 1869-1871), známá byla aréna v Eggenbergu, zvaná též V oblíbená byla aréna V Kravíně (1868 -1882 ), volném arénním

prostředí

cítili svobodní,

později

zdomácněly

Lesíčku

Pištěkárna. Umělci

se ve

v něm i nové divadelní žánry,

např.

nazývaná

opereta, vznikaly však i žánry nové - kabaret nebo varieté. V nich se otevřeněji vyjadřovat

švejkovství. Arénním čas

po pražských

k aktuálnostem soudobého hercům nechyběla

hospůdkách

(1871-1885 ),

světa,

znalost života

umělci

zde našlo živnou

středních

mohli

půdu české

vrstev, trávili totiž volný

a tržištích, lidových zábavách, mezi podskalskými

voraři,

vojáky, služkami ... Mnozí právě v tomto prostředí vyrostli. V arénním repertoáru byla často zužitkována i hudba, kjiným hrám. svým

Nejoblíbenější

bezprostředním

hudební formou v tomto

sepětím

s historickou a

zpívanými aktualitami z místního dobové události, i

celosvětové.

ať

společenské,

prostředí

z místní

společenská

popularita

komponovaná především

se stal kuplet,

společenskou

situací. Kuplety byly

společnosti. Humorně

glosovaly

národnostní, a to nejenom místní, ale

Kuplet nemusel být pouhou vložkou, mohl být i

Rozsáhlá produkce a Jindřicha

politické,

prostředí,

často původně

kupletů

součástí

je spojena

dramatického

především

děje.

se jménem

Mošny.

Dědictví

obrozeneckých

pouličních

popěvků

a travestie

jarmarečního

zpěvu

vyústily v 70. letech 19. století ve zcela nový, samostatný žánr hudebního divadla v šantán a kabaret. 70 Zároveň se také v této době počínají objevovat i kritické hlasy proti jevištním postupně

kupletům. Začínají

být

pociťovány

stahují do hospod a pivnic.

72

jako

něco,

co na

jeviště nepatří.

A tak se

První pokusy o Svobodův

se považuje náměstí.

V témže roce

německý. Umělci

český

šantán se objevily již v 60. letech 19. století. Za první podnik

z roku 1863. Josef Svoboda ho založil ve své hospodě na počala působit společnost bratří Wolfů,

se scházeli v zahradě U

Labutě

na

Poříčí.

Karlově

jejíž program byl

česko

Mnohé šantány té doby byly

putovní. Šantán kupletistů Josefa Bachmana a Františka Josefa Frankla se usadil v roce 1878 U

Medvídků

Pernštýně.

na

Lze ho považovat za první stálou

zpěvní síň

v Praze.

A v témže roce byl otevřen i šantán oblíbeného Leopolda Šmída v pivovaru U Bílé labutě na

Poříčí.

Na

Poříčí

však již

dříve

bylo možno navštívit i podnik Františka Sodomky

U Rozvařilů. V následujících letech se počaly šantány profesionalizovat. Repertoár se nyní musel přizpůsobit

vkusu všech skupin

diváků.

K vlastnímu rozmachu

šantánů

a

kabaretů

však

dochází až ve druhé polovině 80. let a v letech 90. V poslední evropských

třetině

velkoměst.

19. století se završuje diferenciace divadelní kultury mnohých

Až do

počátku

charakteru je na vzestupu a je uherské monarchii Krakova

přibližovala

Budapešť,

určena

všem vrstvám. Západnímu

v šantánové a kabaretní

ovšem s určitým pařížského,

literárního kabaretu

20. století divadelní produkce

zpožděním.

u nás v té

intelektuálský v Praze kvete teprve před první O

počátcích

šantánu jsem se již

převážně

světu

zábavného

se v rakousko-

tvorbě především

Praha,

90. léta 19. století jsou dobou

době

rozkvětu

vrcholí kabaret lidový. Kabaret

světovou

válkou.

zmiňovala, navštěvovaný

pražským. Až v 90. letech se objevují i venkovští

Vídeň,

především

byl

návštěvníci, přijíždějící

lidem

do Prahy na

výstavy, na sokolský slet, ale i za obchodem - a šantány a kabarety vnímají jak velkoměstskou

zábavu.

Oblíbené válečky

písně

byly

šířeny

tiskem,

a gramofonové desky. Teprve

později

před

první

byly nahrávány i na fonografické světovou

válkou

převzaly

jejich

popularitu opereta a film. Za zakladatele Šmída

českého

kabaretu lze považovat

opět

již

zmíněného

Leopolda

(1848-1915). Působil jako zpěvák, herec i autor a ke konci svého života byl

angažován dokonce i v (1872-1955).

Začínal

na

Lucerně. venkově,

Heřman

Zefi

Hartmanů

a ve

Další významnou osobností byl Josef ke konci 19. století se prosadil

u

Dvorním pivovaře. Byl autorem více než 2000 kupletů. Vydával je u Švába, potom dokonce ve vlastních edicích. Výjimkou však nebyly ani nejpopulárnějším patřila

Marie Hartmanová-Zefiová,

Slavinská. 73

Lorča

ženy-umělkyně:

Sodomková a

k těm

Růžena

Repertoár

šantánů

a lidových kabaretů obsahoval vedle zpěvní ch čísel i programů. Měl formálně

Kuplet však byl vždycky hlavní oporou rýmů, často

se

nezacházel do

uplatňovala

čísla

herecká.

jednoduché schéma

pouhá asonance - a byly snadno zapamatovatelné. Text nikdy

detailů, předpokládal

divákovu znalost základních reálií

politických

i historických - a ty potom uváděl do vtipných souvislostí. Pokud určitá fakta nemohla být vyslovena naplno, pracovali

autoři

s převážně lidovým publikem.

s alegoriemi. Jazyk

Očekávalo

textů

byl

přizpůsoben

kontaktu

se, že refrén bude zpívat celé obecenstvo.

Z kupletní tvorby 80. let je patrno, že je stále aktuální kuplet politický.71 oblíbené (i když zakázané)

písně

té doby

patří např. Tůmova píseň

Mezi

z roku 1869 Hranice

vzplála tam na břehu Rýna, Český uprchlík, pocházející z dob

prusko-dánské

války o Šlesvicko-Holštýnsko v roce 1864, či Bachmanova skladba Rozličné barvy si

vynašel svět - začíná slovy: "Ó jsou to zlé časy, hm, hm, všude prázdné kasy."n Významné národní buditele, Jungmanna, Baráka a Havlíčka připomíná jiná píseň, Šmídova. Postupně začala

popředí

vystupovat do

zbožní funkce

písně-šlágru,

musela být

především

prodávána, na rozdíl od kupletu, jenž se víc váže na jevištní produkci. Šlágr proto podléhal módním

námětům.

nemohou kabaretní

Tak se podíl politických témat v 90. letech 19. století zmenšuje. písničkáři

např.

a kupletisté nekomentovat

Přesto

rusko-japonskou válku

v roce 1905, jako např. A. Tichý ve svém kupletu Kanimúra. 73 Týž autor v kupletu

Salakvand74 připomíná událost z roku 1910 - objevení Halleyovy komety. Zefi zase okomentoval novinku v

současné

ženské

módě popěvkem

O co jde? O kalhoty, národe.

Stálicí mezi oblíbenými tématy je téma Prahy. Především

mladší

písničkáři

k událostem všedního dne,

ať

upouštějí

však

radostným,

či

od vlasteneckých témat a

přecházejí

smutným. Chválí pražské hospody a tančírny -

U Zvonu je candrbál (A. Tichý), Na Marjánce, K Šusterovúm do Karlína (J. Walter), pivo a holky- Černá Máry (Zeti), Vždyťjsmejenjednou na světě (J. Prágr) aj. Jak jsem se již

zmiňovala,

velice populárními se staly od roku 1891 pražské výstavy

konající se ve Stromovce. Pražané sem putovali nejen za poučením, ale ve

značné míře

i za

zábavou. A o tu se postarali nám již známí Šmíd a Šváb. Specifickým žámem se nyní stává výstavní kuplet. Na Národopisné

výstavě

v roce 1895

zazněla

dodnes známá

My jsme páni od fontány. V roce 1908 vznikla ve výstavní restauraci U Slona

píseň

společnost

Bai Kai Lai. Ta dala i název písničce Jiřího Chocholouše a Karla Pospíšila. Ke specifikům konce století patřila i židovská tematika. Židovské kuplety, výstupy a anekdoty se staly doménou Alfréda Kohna v Dvorním pivovaře. Často se trefoval do liknavé správy

města.

Jeho

písně často končily

74

refrénem: "Hejbá se to, co to je, že to nedá

průhledných

pokoje." Populární byly i kuplety s erotickou tematikou, zabalenou do např. píseň

metafor,

můj

To mám radost, že mi narost (ten

V šantánovém a kabaretním

prostředí

na

přelomu

tulipán) (A. Tichý).

19. a 20. století zaujímá zvláštní místo

tvorba Josefa Švába Malostranského (1890 - 1932). I když vycházel ze starého šantánu, svým podáním jej spíš parodoval. Šváb-Malostranský vynikal hlavně při ztvárňování typických

maloměšťáckých

figurek. Jeho talentu využil i

i jako knihkupec a nakladatel - vydal tisíce písní, i

přeložených. Vlastní zpěvní síň neměl,

začínající němý

kupletů

jeho obecenstvo bylo

film. Prosadil se

a scének -

původních

intelektuálnější, často

se

objevoval i na ochotnických akcích. Oblíbené byly jeho tzv. hudební žerty, parodie rytířských

historií nebo

kramářských

písní,

např.:

K

ubrečení

dojemná píseň o tom ševci -

setníku v tom německém Kopníku. 75 Později parodoval dokonce i některé sentimentální písně

Karla Hašlera.

Kuplety byly ve velkém vydávány a

později

šířeny

i nahrávány, byly

měst.

ochotníky - a tak se pražský kabaretní repertoár dostal i do menších místech,

např.

i s lokálně národně

i venkovskými V různých

v Litomyšli, Telči, Plzni, Jilemnici vznikala vydavatelství kupletů, mnohdy

zaměřeným

repertoárem, který byl

ještě

mnohdy - ve srovnání s Prahou -

vypj atěj šL

Před

první

světovou

válkou, kolem roku 1910, se

a s ní se objevuje moderní literární kabaret.

počíná

prosazovat mladá generace

76

Český kabaret je opět ovlivněn zábavními podniky západních metropolí. Ty byly často

zakládány slavnými

umělci

a mívali vysokou

úroveň

uměleckou.

Prvním byl kabaret na

pařížském Montmartu a jmenoval se Chat Noir (Černá kočka), založený byl v roce 1881.

Ten však naše prostředí bezprostředně neovlivnil. České prostředí bylo inspirováno německými

kabaretními podniky vznikajícími kolem roku 1900.

Patřil

k nim

například

berlínský Uberbrettel, také mnichovský Elf Scharfrichter - oba založil Ernst von Wolzogen, oblíbený byl i berlínský kabaret Maxe Reinharda Achalo und Rauch - ten

dokonce v roce 1902 zavítal do Prahy. V válkou

zřetelně

rozlišují

dvě

českém prostředí

se tak

před

první

světovou

základní linie: mnichovsko-wedekindovská a berlínsko-

reinhardtovská. 77 Podnětná byla i pohostinská vystoupení varšavského kabaretu Momus v

červnu

roku 1910.

I český kabaret přestává být v této 1910 byl ve

Vodičkově

době

záležitostí vhodnou pouze pro periferii. V roce čele

stanuli

zajímat i

Růžena

ulici v Praze založen kabaret Lucerna - v jeho

K.Hašler, J. Kvapil a Josef Wenig. O kabaret se Nasková a Božena Durasová,

malíři

začala aktivně

Brunner, Kratochvíl aj. 75

Nákladně

vybavený interiér

představě

Lucerny vyhovoval česko-německý, hostům.

V

moderního kabaretu

velkoměstského

typu. Program byl

vyhovoval tak nejenom pražskému obecenstvu, ale i

Lucerně

zahraničním

vystupovala i slavná mnichovská šansoniérka Thea

Degen

s repertoárem písní ze 16. a 17. století. Druhým podnikem byl kabaret Rokoko na rohu Václavského náměstí a Štěpánské ulice - otevřen byl na Vánoce 1915. To v něm již převládá jazyk český. Ředitelem se stal Karel Hašler a

podařilo

se mu zde

soustředit výkvět českého

kabaretního

umění:

sdružení

Červená sedma, manžele Longenovy, Ference Futuristu, Josefa Rovenského, Vlastu

Buriana aj. V roce 1917 se stal

kabaretu před 1. - 1916 byl

světovou

členem

ředitelem

Nejvýraznější

E. Bass.

českého

postavou

válkou však zůstává Karel Hašler (1879 - 1941). V letech 1903

Národního divadla, vystupoval též v karlínském Varieté a v

operetě

v městském divadle na Královských Vinohradech, dokonce hrál i v Lublani. Uplatnil se i jako herec v

českých

filmech. Jako

Staropražských písniček (1906) -

písničkář

písničky

si Hašler získal popularitu cyklem

s přitažlivými melodiemi

svého švagra Rudolfa Frimla, snad i své ženy Zdeny. A

přestože

začal

se pod vedením režiséra

Kvapila dostal k takovým rolím, jako byl Chlestakov v

Gogolově

a Honza v Princezně Pampelišce (1904), zájem o kabaret

zvítězil.

uměleckým

poradcem kabaretu Lucerna. Hostoval na

když v roce 1915 zmeškal

představení

psát pod vlivem

Revizorovi (1911)

Po roce 1910 se stal

různých večírcích

v Národním divadle, byl

propuštěn

a scénách, ale To mu uvolnilo

ruce k tomu, aby naplno psal a skládal. Psal také do novin, Venkova a Humoristických v roce 1918 stal

ředitelem

listů.

Po odchodu z Rokoka se

Lucerny. S tímto obdobím je spojen "zlatý

věk

kabaretu" - 20.

léta. Řada Hašlerových písní zlidověla, jeho texty však byly mnohdy i parodovány.

Když programy Červené sedmy začaly zaplňovat "bojovné" písně, došel i on k závěru, že musí

něco změnit.

Upustil od staropražských idylek a

liknavost, vtipkoval na jeho

písničky

účet

počal

si Pražáky dobírat pro jejich

radnice, nabádal k vlastenectví. Rudolf Deyl (1968)

označuje

za publicistickou opozici. Když se po prvním nadšení ze vzniku samostatné

republiky život vrátil do bývalých kolejí, Hašler se obával, že kabarety dohrávají svou úlohu. Zdálo se, že se vrátí k Národnímu divadlu. Vše se

změnilo

Gustav Habermann povolal Jaroslava Kvapila do ministerstva odchodu do funkce už nikdo

nevzpomněl

v okamžiku, kdy ministr

osvěty

a školství. Po jeho

na Hašlerovo reangažování - a tak

zůstal

písničkářem. Dlouho odolával výzvám, aby vzkřísil bývalou slávu Lucerny. Červená

sedma však byla na vrcholu své slávy, kolem ní vznikalo plno drobných scén - a to 76

Přistoupil

rozhodlo.

na návrh Havlových dědiců a stal se, jak už jsem se zmínila,

ředitelem

obnovené Lucerny. S pevným programem zahájil jako

ředitel

koncem roku svou

všechno: naši nesnášenlivost, sobectví, kariérismus. Roku 1919 si nakladatelství, kde vydával všechny

písničky

zpívané v

Lucerně.

činnost. Pranýřoval

pořídil

svoje vlastní

Všímal si všelijakých

skandálů, nepominul ani lihovou aféru. 78 Když se básník Josef Svatopluk Machar stal

vysokým vojenským

funkcionářem,

písničky

byly i jeho

shromážděním,

napsal Hašler písničku Copak je to za vojáka. Slavné Loučení

O nemocné koalici, Utíkej, vládo, utíkej, zazněla

My nejsme národ na práci. V roce 1922

i jeho

s Národním

píseň

Kampak na

nás, bolševíci. Bezprostřední příčinou

revolučního

prudkého

vystoupení levice se stal spor

o Lidový dům, Bohumír Šmeral se od počátku celé akce snažil orientovat stranu na přípravu

socialistické revoluce, byl jejím duchovním otcem. V prosinci 1920 vyhlásila Zúčastnilo

levice generální stávku. dělníků.

Do

čela

téměř

milion

průmyslových

boje se postavilo Kladno pod vedením

dokonce obsadili i četníků

se jí

prezidentův

zámek v Lánech, byly

zemědělských Dělníci

A. Zápotockého.

vytvářeny

přívržence

Při

rudé gardy.

byli i mrtví. Ihned po vyhlášení prosincové stávky vydaly

prohlášení proti ní, tím se stávka omezila pouze na

a

tři

zásahu

socialistické strany

komunistického hnutí.

Řadou mimořádných opatření se podařilo vládě energicky celou komunistickou akci

zdolat. V zájmu stabilizace státu došlo k soudním aktivních též

vůdců puče

přijata řada

odsouzeno za

politických

procesům,

činy nepřátelské vůči československému

zákonů,

přispěl

dočasně

izolováno,

tři

tisíce

státu. Byla

jejichž cílem bylo oslabit a omezit

komunistického hnutí. Komunistické hnutí tak bylo nátlak

v nichž bylo na

působení

zároveň

však

k větší semknutosti a organizovanosti hnutí. Už v květnu 1921 se v Praze přelomu října

konal ustavující sjezd komunistické strany, na

a listopadu se spojila se

slovenskou komunistickou stranou v jednotnou Komunistickou stranu Československa., stala se sekcí národních

Třetí

internacionály, jejíž

organizací

byla

řídící

vyžadována

k bolševikům vyjádřil takto:

Rf. Kampak na nás, bolševíci, copak vás to napadá, vás si každý koupí,

77

centrum bylo v Moskvě. Od jednotlivých

bezpodmínečná

poslušnost.

Svůj

vztah

na nás jste však hloupL Kampak na nás, bolševíci, víme jak ta vaše volnost vypadá.

Nežli rakouský stát krutý rozpadnul sena kousky, Šmeral byl vždy černožlutý přívrženec

rakouský.

Když nic nekoukalo z Rakous do bolševismu se zakous, mučednicky

šklebil tvář

vypasený proletář. Bolševismus hlásal a hned znělo

svět

zpět:

Rf..

Šmeral řek si: "Takhle zhynem, takhle přece nejde to", spojil se pak se Stivínem v bolševické dueto. Lenin z výše svého

trůnu

na pomoc jim poslal Munu a s ním pytel

rublíků,

aby tvrdil muziku. Ale sotva

začli

znělo odevšad:

hrát, 79

( ... )

Tuto píseň však ve svém kabaretu směl hrát pouze orchestrálně. Titul dokonce musel zkrátit na Kampak na nás. Ani ostatní uváděné písně se nesetkaly s přílišným pochopením vyšších kruhů. Kde byla doba všeobecné slávy jeho písniček, které si zpívali čeští vojáci za světové

války: Když jsem mašíroval ke hranici s dnes již méně známou druhou slokou Do té

ruské země / dlouhá cesta / proč mě na tom světě / Pán Bůh trestá,80 dále písniček Pětatřicátníci, kteří vesele vstříc smrti kráčí / třebas doma hořce pláčí / pro své hochy ze zlata / ta

78

plzeňská

děvčata ..

V

meziválečném

u Zborova a podíl

období byla

obzvlášť

československé střelecké

vojenského hlediska pouhou epizodou.

oblíbená jeho

píseň

brigády na ní v rámci

Přesto

Hoši od Zborova. Bitva

světové

války byl z

čistě

se k ní váže mnoho zajímavostí. Došlo zde totiž

k bratrovražednému boji Čechů s Čechy. Proti československé brigádě stála 37. brigáda 19. pěší

divize IX. sboru, složená z jindřichohradeckého 75.

německá

pluku. Ze záloh byla za IX. sbor postavena jedna v oblasti

Koňuch

vyrazila na zteč ruská pěchota,

pěšího

pluku a plzeňského 35. divize. Dne 1.

způsobila nepříteli těžké

pěšího

července

1917

ztráty a přinutila ho

pouze k ústupu. československá

Nyní zasáhla také 2. 5

československý střelecký

kilometrů. Výrazně přispěli

brigáda, která

pluk.

měla

Legionářům

k tomu, že 19.

pěší

se

frontu prolomit. K útoku se

podařil průlom

připojil

fronty až do hloubky

divize ztratila v bojích 7000

mužů

a byla

téměř zničena, podobně jako celý IX. sbor, jenž přišel o 14000 vojáků. Úspěch legionářů

však nebylo možno dál rozvinout, jelikož ruské pluky odmítaly pokračovat v pronásledování nepřítele.

Zdá se, že triumf brigády byl pěší

pluk ztratil přes 2 500

umožněn

vojáků, pěší

i

určitým

selháním obou

českých pluků.

75.

pluk 35. asi 1 800. Uvádí se, že v jindřichohradeckém

pluku bylo 82 % Čechů, v plzeňském 61 % Čechů. Na 6.

české straně

července.

byl Zborov okomentován

nejpodrobněji

agrárnickým Venkovem již

Zborovský boj s postupně stával nástrojem propagandistických kampaní. Pro

Čechy se rozrostl v bitvu neví daných rozměrů, v patriotický boj. Pro Němce byl symbolem

velezrady

českého

národa.

Nálezem annádního

Císař

vyšetřování

Karel však

neměl

zájem rozvíjet novou vlastizrádnou aféru.

z ll. srpna 1917 bylo prohlášeno, že

čest

35. a 75. pluku

v

patriotickém

jako celku nebyla dotčena, i když boj jednotlivých částí nebyl vytrvalý.8! Písnička

Karla Hašlera Hoši od Zborova

a sentimentálním duchu:

Rf.

Hoši od Zborova, klidně

v zemi spíte,

vy se nikdy více domů

nevrátíte.

Vy se nevrátíte nikdy více zpátky, více nezříte svou zem.

79

byla

napsána

Když se soumrak sklání nad zborovskou plání, sluneční křížů

když zhasne svit,

bílé řady

ze tmy svítí všady, které

střeží

mrtvý klid.

Tiché půlnoci když přijde čas a zem líbá bledé luny jas, českým hochům

k spánku

na perutích vánku " srnutny ' hl as. 82 zplva

( ... )

V podobném duchu se nese i další

Sluníčko

válečná písnička

zachází za hory černé,

do zákopů táhnou řady nesmírné, zjedné strany Alpiny, z druhé padají miny, tak začíná válka na Itálii.

Sotva j sem na vartě půl hodiny stál, taliánský útok právě započal, šteluňky

nám hořely, kamarádi padali,

smutná podívaná na ty raněný.

Do

zákopů

padá tiše bílý sníh,

my jsme umírali v jeho závějích, jeden oči spálený, druhý nohy zlámaný, třetí

V

prosí kamaráda o doražení.

trávě

leží voják, píše psaníčko

zkrvavenou rukou: Drahá matičko, to

psaníčko,

krví mou podepsáno,

na italský frontě, v šest hodin ráno.

80

Válka na Itálii, dodnes

často

zpívaná:

Ten prstýnek, co mám na levý ruce, odevzdejte prosím moj í Andulce, pozdravujte j i nastokrát, že nespatřím j i vícekrát, oči mně

vypálil italský granát.

Sluníčko

do

zachází za hory černé,

zákopů

měsíček

táhnou řady nesmírné,

když vychází,

bojiště

nám ozáří,

svítí padlým kamarádům přímo do tváří.

83

S kritikou se setkaly i Hašlerovy "kursy pro kandidáty parlamentního ministerstva", populární však byly u a

písničkami

diváků,

spolu se scénkami, v nichž vystupoval jako exkaiser Karel,

Jen když máme svobodu, Svatý Václav žádá magistrát, také aktuální My nejsme

národfašistů z roku 1926.

V roce 1926 došlo k výrazné aktivizaci fašistického hnutí. Na Národní obce fašistické byly dokonce zahájeny konkrétní k němu dojít v základě

době

k fašistickému

straně. Pučisté

dokonce

počítali

s

vytvořením

sjezdu

puči. Mělo

českých fašistů měla

konání VIII. všesokolského sletu. Akce

dohody mezi Gajdou a Tukou koordinována s tukovským fašistickým

slovenské ludové zaručila

přípravy

květnovém

být na

křídlem

ve

fašistické vlády, která by mj.

Slovensku plnou autonomii. O fašistických přípravách informoval tisk, ve

společnosti

rostly obavy z dalšího vývoje. Proti fašistickým akcím rostl odpor, který vyvrcholil manifestací na Slovanském

ostrově,

spojenou s průvodem na Václavské

byla pi'ijata rezoluce, žádající vládu o

důsledný

fašismu bylo podporováno samotným T. a konzervativním

Manifestací

odpor proti fašistickému hnutí. Hnutí proti

G.

Masarykem,

agrárně-katolickým česko-německým

připravilo

k

socialistickými stranami

blokem. V

odporu se puč nekonal, jediným aktem, který se uskutečnil, byl vyzýval sokolstvo, aby se po vzoru legií

náměstí.

atmosféře

Gajdův

všeobecného

projev na sletu. V něm

činům. Znemožnění puče

východiskem nového politického uskupení. Fašistické skupiny byly izolovány a byl blok

českých,

slovenských a

německých

agrárních a katolických stran, k

i národně demokratická strana. Karel Hašler v již zmíněné

písničce

celou atmosféru okomentoval:

Naše zlatá republika, to je krásná zem, život plyne v ní jak v ráj i,

81

němuž

se

se stal

vytvořen připojila

jenomže ne všem, jeden zlato hrabe z říše, jinému zas

kručí

v břiše,

nesmí ale říci ani muk, jako by mu bylo všechno fuk.

Rf. My nejsme národ my jsme národ

fašistů,

šachistů.

Jeden musí zmírat pro svou vlast, aby se pakjiný mohl pást. My nej sme národ my jsme národ

fašistů,

šachistů,

když jeden dává, druhý musí brát, tak vypadá ideální stát.

Kdo má u nás velkou hubu, podmaní si lid, kdo se zdá být nespokojen, tenje ihned fit. Každý

dělá

to, co umí,

jeden hrabe, druhý čumí a ten třetí na to doplatí, číhá., až se karta obrátí.

84

( ... )

Už v roce 1920 byl vydán zákaz

politických

čísel

v kabaretu, v roce 1921 byla

dokonce nařízena předběžná cenzura všech kabaretních pořadů. Nepříznivá hospodářská

majitel hotelu Central nutil

situace rostla, lidé

sedmičkáře,

aby

počali

"zlehčili"

ztrácet zájem o kabaret. Když

repertoár, dosáhl akorát toho, že

raději

přesídlili do Obecního domu. Jejich zánik se však již blížil, v březnu 1923 Červená sedma

zanikla. (Blíže se kjejí

činnosti

vrátím

později.)

Dlužno

připomenout,

že si nikdy s Karlem

Hašlerek nekonkurovala, lišili se repertoárem, tudíž i obecenstvem. Padla i Longenova Adrie, neudržela se ani Hašlerova Lucerna. umělci

Nějakou

dobu se

scházeli v novém podniku Josefa Waltnera Dales v Liliové ulici. Rokoko ovládl

Steimar z Národního divadla.

Počátkem

Jiří

roku 1925 zakoupil kavárník J. Pley budovu

82

karlínského Varieté a z

Paříže přivezl

Karla Hašlerka ke spolupráci. Ten po prázdninovém návratu

nápad, opanovat Prahu novým jevištním útvarem - revuí. A

podařilo přilákat

V té

přemluvil

skutečně

proudy diváků. Vydržel zde do roku 1928.

době

taky

přicházejí

do módy nová divadla: Osvobozené divadlo Voskovce

a Wericha a divadlo Vlasty Buriana. Hašler se nyní vrací k filmu. V roce 1932 Písničkář.

se mu

Tehdy vzniká i jeho

nejkrásnější písnička

Ta naše písnička

1938 nabyla odbojného smyslu a za okupace její význam

ještě

česká,

natáčí

film

jež kolem roku

stoupl. Rozrostla se dokonce

o další, aktuální sloky:

To je ta písnička česká, kterou si zpíváme dneska. Poslyšte,

lidičky, zahoďte vidličky,

beztak už není co žrát. Všecko nám sebrali, všecko nám sežrali, nechali jenom ten protektorát. To je ta písnička česká, kterou si zpíváme dneska ...

nebo:

Měli jsme státeček

jako ten šáteček krumplovaný. Teď je

ten státeček

jako ten šáteček osvk ubany. ... 85

Po březnu 1939 se taky vrátil ke svému již staršímu textu písně Vltavo, Vltavo,

hluboká -

připsal

hudbu - a všichni rozuměli, když se ptal:

Pověz,

Ve stejné době vzniká i píseň Zpívajícífontána. Ijí si proti

V Císařské zahradě vždy, když se stmívá, podivné písničky fontána zpívá.

83

vodičko

co bude as od dneška do roka? sobě

poštval Němce.:

Krůpěje

rosy se kmitají v trávě,

když zpívá fontána o zašlé slávě.

Ticho je v zahradě, pusto je v Hradě, když zpívá fontána o velké zradě.

V Jelením příkopě lev prý se krčí, fontána zpívá si, lev chví se a mlčí. 86

V roce 1940 Karla Hašlerka vyzval František Spurný, aby večerech

z období první

českém venkově.

a

návštěvníci

války. Nejprve váhal, ale pak následovala

Deyl vzpomíná, že na jeho

změnil

jeho koncert

světové

obklíčeni.

představeních

Německé

v manifestaci.

byli doslova

pokračoval

úřady

v tradičních

řada zájezdů

po

lidé jásali i plakali. V Brně se

zakoupily

Sokolové, obstarávající funkci

několik

set vstupenek

uvaděčů,

upozon'í.ovali

obecenstvo, aby se nedalo strhnout k postižitelným projevům. V šatnách zatím byly postaveny trojhrany z pušek, budova byla obsazena oddíly SS.

Němci

nakonec povolili, aby Hašler

program odzpíval, dokonce zařadil i Českou písničku. Následovaly další zájezdy: Polička, Německý Brod, Chotěboř, Přibyslav, Světlá nad Sázavou, České Budějovice. Zde stál Hašler před

publikem naposled.

Ještě

stihl zazpívat na melodii

písně

Hoši od Zborova parodii Hoši

od gestapa:

Hoši od gestapa, vy tu

pěkně

spíte,

vy se odtud domů nikdy nevrátíte. nevrátíte se vy nikdy

domů

zpátky,

budou pro vás plakat otcové i matky. Zůstanete

tady jako bídné trety,

budou pro vás plakat Gertrudy i Gréty.87

Po novém roce 1941 se chystal N ationalfilm dlani. To byl

Hašlerův

poslední film.

v koncentrační táboru v Mauthausenu.

Přímo

Ještě

natáčet

v exteriérech byl

stihl napsat:

Hlava mi klesá uprostřed boje dech poslední patří j en vám, vy Čechy krásné, vy Čechy krásné, ty Praho moje!

84

román Jana Drdy zatčen

Městečko

a odvezen.

na

Zemřel

budete žít, já umírám. 88

Karel Hašler už ve svých písních neužíval pražského dialektu, dbal o jazykovou čistotu

textu,

potlačili

reportážnost kupletu a položil

důraz

na lyrické

vyjádření

intimního

zážitku. I v písničkách politických spíš usilovalo zachycení dobové atmosféry, nezašel do reportážních podrobností

kramářských

písní a

kupletů.

Ani v eroticky

laděných

skladbách

nezašel tak daleko jako kupletisté. Ve stejné

době

jako Hašlerovi se

dařilo

i humoru, usilujícím uspíš o intelektuálnost.

V této oblasti ještě jednou připomínám již snahy Jana Nerudy ze 70. let 19. století o four fixe v Líbalově hostinci na divadla nebo

Ferdinandově třídě.

společnost

kavárny Union Na

Podobnou

společnost měli

Pernštýně. Připomínám,

i herci Národního

že nyní, po roce 1910 se

jedná o nápodobu pařížských, berlínských a mnichovských kabaretů. Tak vznikl Monaco na Betlémském hospoda Kravín Právě

hlavně

náměstí,

svými

Kompanka v Templové ulici na Starém

schůzemi

např.

Městě,

kabaret

známá byla

Haškovy Strany mírného pokroku v mezích zákona.

zde se rodil kabaret, s nímž se pak Jaroslav Hašek

přestěhoval

do podniku Josefa

Waltnera v Řetězové ulici. Vedle Jaroslava Haška zde bylo možno potkat i Eduarda Basse, Gustava Rogera

Opočenského,

Otakara Hanuše, Egona Ervína Kische, Maxe Broda,

Franze Kafku aj. Instalovaly se zde i

výstavy tehdy

módního kubistického

malířství.

O program se postarali především členové sdružení Červená sedma a dále Artur Longen se Emča

svou ženou Xenou, český, německý

U

Kuřího

předváděli taneční

novinky. Program byl

a v jlidisch. Dalším významným podnikem byl ten ve vinohradské restauraci

oka s futuristou Františkem Fialou (Ferencem Futuristou). Zajímavostí je, že

repertoár pro jeho loutkářský

Revoluce a Waltner

produkce

připravoval

Josef Skupa,

který

pak založil

v Plzni

kabaret.

Již několikrát zmíněné sdružení Červená sedma v sobě syntetizovalo vliv mnichovského lyrického kabaretu a berlínského divadla parodie. Sdružení se

počalo

konstituovat v Hradci Králové jako studentský literární a divadelní kroužek Mansarda. Když odešli za studiemi do Prahy, založili tu skupinu Červená sedma (ač jich bylo šest!). Poprvé vystoupili na výstavišti

při

Všestudentské slavnosti v roce 1910 s parodií na operu Carmen.

V letech 1910-1913 vystupovali jako ochotnické sdružení, až v květnu 1914 jim byla povolena profesionální Pravidelnou

činnost

činnost.

Za války vystupovali v Rokoku a byli velice

úspěšní.

však zahájili až v sále hotelu Central v Hybernské ulici. Zde vydrželi

roky, potom na necelý rok přesídlili do Obecního domu. V březnu 1922 zanikli.

85

tři

v počátcích

své existence se Červená sedma zamilovala do commedia deH' arte, své

zpěváky umělci často

sdružením, ba i

tanečníci

kabaretních vystoupení,

čistě

kostýmovali jako pieroty a harlekýny. Nejprve byli

dvě

se

převlékali

za dámy - takto absolvovali 130

moravská turné a dva výjezdy za krajany do

pánským

celovečerních

Vídně.

Hlavní osobností sdružení byl právník dr. Jiří Červený (1887-1962) - autor scének a

textů

písní,

zároveň umělecký

a satirik, konferenciérem a dělá

Jak se

kabaret (1917), také

textařem

Jiří

se stal Eduard Bass (1888-1946), autor knížky

Drémal (1892-1946) - satirik a výtvarník a František Červená sedma považována za

Ve srovnání s Karlem Hašlerek byla

Hvížd'álek.

intelektuálnější,

písničkář

vedoucí, dále Karel Balling (1889-1972) -

její program za umělecky vyšší. Politická odvaha se však u nich (ve srovnání

s Karlem Hašlerem) objevuje až ke konci Jejich žerty mnohdy

působí infantilně. Ač

světové

hlavně

války a

v době první republiky

si s Karlem Hašlerem nekonkurovali a

nepřebírali

si tudíž obecenstvo, nevraživost ze strany Sedmy byla nepopiratelná, dokonce i po letech si ve své vzpomínkové knížce Jiří Červen vůči Hašlerově osobě neodpustí invektivy. 28. vedený a další

října

císařem

1918, v den vzniku

Františkem Josefem 1., za ním

představitelé

večera přečetl

československé

republiky, Sedma improvizovala průvod,

kráčeli

rozpadající se monarchie. Hudba

Eduard Bass všem již

dobře

rakouský

přitom

úředník

a generál, páter

hrála rakouskou hymnu. Téhož

známý prvý zákon obnoveného státu: vyhlášení

samostatnosti. Červená sedma s oblibou pěstovala improvizovaný monolog, aktuální popěvky,

šansony a satirické jevištní aktovky - leckdy se blížili formě revue. 89 ještě

hadromalbu, stínohru, pantomimu apod. Sedma stále publikem. V souboru se objevují i tak Martin

Frič,

Saša Rašilov,

Jindřich

zvučná

Plachta, Joe

hrála

Také využívali

před

"stolovým"

jména jako Vlasta Burian, R. A. Dvorský,

Jenčík, Jiří

Steimar,

Pěvecké

sdružení

učitelů

kocourkovských aj. Červená sedma dokonce účinkovala i na více místech najednou. Zatímco v hotelu Central se provozoval literární kabaret, v Rokoku Sedma prezentovala lehčí kabaretní revui, po jejímž skončení následoval noční program, opírající se o taneční a artistická čísla. Na

počátku

20. let, když nastal onen již

s repertoárem, objevily se však i

vnitřní

zmíněný

odliv obecenstva,

spory, situaci zkomplikovala i

scény se ukazují jako neudržitelné. Od dubna 1921 Sedma už Pro srovnání s tvorbou jiných

autorů písňových textů

začaly

defraudační

i starosti aféra.

Tři

vysloveně prodělává.

této doby uvádím

některé

texty

Červené sedmy, označované za politické. V roce 1918 vznikla písnička Zelená garda (slova

Jiří Mahen, hudba Jiří Červený). Odrážela situaci, kdy ke konci světové války se těšily

86

oblibě

oddíly zběhů a nenastoupivších

odvedenců

rakouské armády, skrývajících se v lesích.

Dostalo se jim přezdívky zelená garda:

Když jsem já šel na tu vojnu od nás z naší nezůstal

dědiny,

už u nás,

věřte,

chlapec skoro jediný. Když však císař povelí, všecko musí z postelí, ani hrbatý a chromý nesllÚ býti

zbabělý.

( ... )

Běžím,

letím domů,

domů:

doma ticho, v lesích šum jako by tam tisíc pušek chtělo

prásknout k

nebesům.

Co to, chlapci, znamená? Ach, má gardo zelená, kolikrát jsem k tobě vztáhnul ve snách svoje ramena!90 ( ... )

V listopadu 1918 vzniká útěk císaře

Karla z poražené a

báseň,

bouřící

již recitoval sám Eduard Bass, Godollo. Je satirou na se

Vídně

na zámek G6d6116. Zámek

1867 maďarská šlechta císaři Františku Josefovi 1. jako dík za vyrovnání:

( ... ) Slovo, jež se v rýmu vracÍ, vystihuje situaci. Co z Rakouska ještě žije, majestát a dynastie, výsosti a arcikněžny, lokajové a dvůr běžný, šlechta, klérus, božské vlády,

87

věnovala

v roce

privileje, erby, Haraburdí

řády,

ztrouchnivělé,

jede nyní do - Godollo. 91

V roce 1918 se velice populární stala také starší francouzskou pochodovou

píseň,

píseň Vitězná

svou oblibou ji však

Magelon. Navazovala na

předčila.

Do

češtiny

ji

přeložil

Eduard Bass:

Léta bídy užjsou v dálce; národové spojení učinili přítrž

válce

všechno tone v nadšení, a kdo v Toť

čele

vší té

slávě?

Magelon škádlivá-

a kde

číš

se zvedá právě,

písnička j en

zaznívá:

"Hej, Magelon, hej, dobrého vína dej!"

Rf. Magelon, nalej mi vína, v naše vpadni veselí, Německo

už pohasíná,

všakjsme jim to

natřeli!

Magelon, nos víno stále, dones lahví celý koš: ať

nám k slávě žijí dále

Joffre, Clemenceau a Foch!

92

Červená sedma si všímala i aktuálních politických témat. Její komentáře musely být

srozumitelné všem, ale v zájmu

kabaretiérů

musely

následující

písně

vyvolávače.

Autorem hudby byl Karel HvÍzdálek:

Ať

zůstat

nežalovatelnými.

Při přednesu

její spoluautor Karel Balling tloukl do bubnu, stylizoval se do role

si kdo chce co chce žádá,

bum, bum, bum,

88

všechno splní naše vláda, bum, bum, bum, je to taky naše chlouba, přijde

tam kdekterý trou-

(mluví:) -falejší a inteligentnější muž, takže si žádná strana nemůže zastoupení ve vládě;

(zpívá:) zkrátka plný psot a běd je ten boží

svět,

bum, bum, tá-rá-ra.

Achich, pro boha živého, bum, bum, bum, škoda toho

Stříbrného,

bum, bum, bum, marně

na něj

křičí

všade,

že na drahách kdekdo kra-

(mluví:) -sně jede

a skoro zadarmo, takže se mu každá jízda vyplatí;

(zpívá:) zkrátka plný psot a běd je ten boží

svět,


Snad na celém světě není bum, bum, bum, nikde tolik natizení, bum, bum, bum, až

člověka jazyk

svrbí,

jakje každý zákon bl-

(mluví:) -ahovolně

sestaven a správně česky stylizován,

až to překvapuje;

(zpívá:) zkrátka plný psot a běd

89

stěžovat,

že by neměla

je ten boží

svět,


Chystáme se v novém chvatu bum, bum, bum, k reorganizaci státu, bum, bum, bum, koalici připravuj em, neb má z vlády kdekdo prů

(mluví:) -pravu k tomu, aby se dostal také do té nové vlády, a nemusí se tedy bát;

(zpívá:) zkrátka plný psot a běd je ten božÍ

svět,


Zájem o

93


u

autorů

1. poloviny 20. století je i

součástí

úsilí

o rehabilitaci periferní literatury. Tak se vedle jiné oblíbené tematiky té doby, související s lidovou zábavou

(pouť,

cirkus, fotbal ... ), znovu objevuje

kramářská písnička, ať

je to

u již zmíněného Karla Čapka (Marsyas čili na okraj literatury), tak třeba u Jaromíra Johna v řadě jeho povídek Bezprostřední

vliv

psala o jeho stati

Večery

na slamníku, ale i v jiných, vydaných pouze


Písně

však

můžeme

druhořadá. Písnička, ať

stupňován.

pozorovat i u Eduarda Basse. Již jsem

lidu pražského. Bohaté Bassovy zkušenosti kabaretiéra zachycuje

sbírka To Arbes nenapsal, Vrchlický nezbásnil. je

Důraz

v jeho písních je kladen na text, hudba

veselá, nebo vážná, musí být dramatická,

Bassovy texty jsou

často přímo

parodiemi

píseň

rozšířil

a

za své poslání. Jako kabaretiér se

právě

novináře naučil

zbaveny jsou

netrpělivě očekávána.

začínají

- ne za básníka.

vycházet od roku

Novinářství

považoval

rychle reagovat na události kolem sebe -

tuto schopnost rozhlásky odrážejí. Jsou

90

patřičně

v letech 1918-1919, potom své aktivity

i na stránky Lidových novin - jeho rozhlásky zde

1926. Bass sám sebe považoval spíš za přímo

hlavně

musí být

politickou, dbá i na líbivost

melodie. Bassova pohotová reakce na události dne byla oblíbena a Nejprve se jeho tvorba dostává do kabaretu, to

děj

kramářských písniček,

pouze sentimentálnosti, jsou vybrušovány. Pokud píše

Bass

časopisecky.

předznamenány

už Bassovými Letáky,

vycházejícími za Velké války a

těsně

po ní. Rozhlásky nejsou jen satirickým odrazem

Bassovy současnosti, zachycují události mnohem tragičtější -

např. říjen

1938:

Dals, Pane, lidu těžký kříž. Dals však i vůli a nervy. Dej ještě sílu nanejvýš opovrhovat červy.

Viděl jsem ženu,

pro příštích žatev

vedla pluh sémě.

A cítil j sem, že dal mi Bůh uzříti ducha země. 94

Ani následující události Eduarda Basse světové

neumlčely

- své rozhlásky psal i za druhé

války, i když musel zohledňovat cenzuru.

VI. OSVOBOZENÉ DIVADLO

Vedle kabaretu se Tak i

řada

kramářská

píseň

hře

inspiračním

zdrojem i pro film a divadlo.

písní Voskovce a Wericha v Osvobozené divadle jí

využívají i možnosti atraktivního podání ve

stává

Golem (1931) a v Tragédii

předvádění

vodníkově.

z nejpozoruhodnějších scén nejen u nás, ale v

-

např.

u

vděčí

Písně

svůj

za

vznik. Ti

strašlivé o Golemovi

Osvobozené divadlo se stalo stalo jednou

Evropě vůbec.

kulturní Prahy, o hry Osvobozeného divadla se zajímali i

Sešla se tu totiž

přední

umělecká

elita

divadelní kritikové té doby.

Vedle Voskovce a Wericha se mezi herci objevují jména jako B. Záhorský, M. Nedbal, F. Černý, F. Vnouček, F. Filipovský, V. Šmeral, J. Plachta, J. Švabíková, B. Waleská aj.

Vynikajícím režisérem byl J. Honzl, hudební stránka je Choreografem se stal zkušený J. Původně "bezpředmětný

k jejímž

problémům

se mladí

ambasádě

humor" Osvobozeného divadla

umělci uměli

a

spjata s J. Ježkem.

Jenčík.

hra Sever proti Jihu reagovala i na vadily i americké

neodmyslitelně

střelbu

autoři

postavit do

čelem, přecházet

dělníků

museli ve

začal

ve

Frývaldově.

hře udělat

drobné

pod tíhou doby,

k politické

satiře.

Tak

Navíc

některé

jinotaje

změny.

První

výrazně

politickou hrou však byla až hra Caesar (1932). Stala se satirou na pokulhávající demokracii. Ve své knížce Potlach (1982) Werich vzpomíná, jak hra

91

pobouřila

tehdejšího ministra

zahraničí

Edvarda Beneše tím, že znevažují snahy

představitelé římského

lidu Bulva a Papullus

Společnosti národů

zabránit válce. Ve

docházejí k názoru, že

nezavinilo lidstvo, ale záletná Evropa, jež byla vždy pod vlivem

nějakého

současnou

hře

krizi

mužského. Nejprve

to byl Zeus, pak držela s Caesarem, v patnáctém století dokonce s papeži, pak to byl Napoleon a Willson (s tím

měla

dokonce 14

bodů!). Teď

prý na ni bere Hitler, ale toho

nechce. V písni Evropa volá Bulva a Papullus zpívají o nemocné

( ... )

V zimě, na podzim, v létě, na jaře, Evropa zavolá si lékaře, když už si s neduhem rady neví, svolá si lékaře do Ženevy. Ona si totiž vzala do hlavy, že jí napraví zdraví, oniji zatím popraví, oni za stolem jen kejvač hlavou a léčí ji metodou loudavou. A Evropa volá: Já budu mrtvola! Takjí na noc daj napít lektvaru, vyinkasuj í za to pár dolarů, jdou do baru. A Evropa volá: To je hamba, Na mé mrtvole se tančí rumba.!95

Rf.

V

závěru

hry ještě zazní Pochod plebejců:

Víc nežli sláva, víc než polní tráva je občanská svoboda! Nikdy se nezdaří, zavřít ji v žaláři, svoboda se nepoddá. 96

92

Evropě:

ona

Následují hry Robin Zbojník (1932) a

Svět

podpálen Říšský sněm. V témže roce vzniká hra autoři vysvětlují,

anekdotou. V úvodu své hry Lukianova

řecká

město,

Abdéra,

za

mřížemi

(1933).

V roce 1933 byl

Osel a stín, inspirovaná Lukianovou

že jedním z nejstarších

Kocourkovů

je

kde je soudce vybírán z těch, kdo mají smysl pro

spravedlnost, jsou poctiví a mají krásný tenor, protože veškeré pře jsou zahajovány zpěvní árií soudcovou. Jelikož takových je málo, spokojují se Abdérští v praxi s tím

nejdůležitějším

pro

výkon soudcovství - s krásným hlasem. V takovém tónu vypráví Lukianos svou anekdotu o oslu a jeho stínu.

Zubař,

přijíždí

který

na trh vybrat

honoráře

od

kramářů,

najal si osla

a v poledne ulehne v jeho stínu. Majitel osla však žádá zvláštní nájemné za stín. Dostanou se tak do sporu,

neboť zubař

navíc závislý na mocném likvidován tím, že je osel o

něm

tvrdí, že právo na stín je bezplatné.

Při řeší

knězi.

vynesením rozsudku je spor

Je

rozestřena síť

nedopatřením sněden.

O

intrik; příběhu

před

se

dověděl

nerozhodný soudce,

jakýsi dramatik, sepsal

komedii - a Abdérští se jí velice nasmáli, aniž se cokoliv u nich

oficiálně

změnilo.

Proti

hře

protestoval nacistické Německo. Není divu, když zde zazněla píseň Bůh suď:

( ... )

Sám jsem válku prožil jako hrdinný frajtr, jakmile bylo po ní, řku: So geht es nicht weiter, z Versailles a Locarna

svět

nový se narodil,

ale mě se nehodil, proto mám úderný oddíl. lch fiihre das Volk a vůbec nečekám vděku, vedu Německo z dneška až do

středověku.

Každý socan, žid, demokrat přede mnou zalez, ať

máme všude dales, jen když Deutschland uber Alles.

Zeus, starý hromovládce, odtušil břitce krátce: Teutonové vždycky měli vlohy píti krev a nosit volské rohy. Ať

si Adolf k

středověku míří,

aspoň ho tam najdu na pranýři. 97

( ... )

Další hrou byl Kat a blázen (1934). sjednocení skoupili lístky.

Zároveň

tak

Před

učinili dělníci

93

premiérou hry z Janečkárny.

členové

hnutí Národní

Během představení

došlo

k rvačce a nato k zatýkání. Dalším problémem se stala

skutečnost,

že hra se odehrávala

v Mexiku. , opět došlo k oficiálním protestům a ve hře se muselo leccos změnit. střetů.

Doba se vyhrocovala, divadlo se stávalo místem politických Werich a Ježek

účastnili

návratu do Prahy se Nováků.

Roku 1935 se

divadelního festivalu v Moskvě. Sklidili obrovský úspěch. Po svém

načas

divadlo

přestěhovalo

do Rokoka, ale v roce 1936 se

opět

hrálo U

A byly to nové hry: Nebe na zemi a Rub a líc. V ní se hovoří o tajném skladu zbraní

henleinovců.

Nikdo tenkrát netušil, že v budově divadla, kde se hrálo, podobný sklad skutečně

je. Ve hře se však odrážely novodobé politické události spojené s Mussoliniho aktivitami. Totalitní chápání moci, politická organizovanost

společnosti

jakékoliv opozici, agresivita absolutizace instituce státu - to bylo společným

a legitimit teroru

přes

vzájemné

východiskem fašistické a komunistické ideologie. Odezvu našly

zbídačených

vrstvách

společnosti.

nemohla vymanit z vleklé

vůči

nepřátelství hlavně

ve

Kolébkou fašistického hnutí se stala Itálie, jež se dlouho

hospodářské

krize. Vše umocnil

ekonomický kolaps. Podle Mussoliniho

měla

ještě

v roce 1929 (1930)

světový

být východiskem z neutěšen situace územní

expanze. Už v roce 1934 vyvolal Mussolini ozbrojený konflikt o etiopské oázy. V noci na 3. 10. 1935 pak

překročila

více než stotisícová italská armáda etiopské hranice a zahájila

postup Adis Abebu. Dobová politická atmosféra se odráží v písni Evropa, jaká je: ( ... ) A k dovršení této záškodnické sloty obouvaj Evropu do okované boty, aby v té

botě,

co se zdála malá,

noha pevně stála, takji ženou na procházku pěší s velkým rámusem po Habeši, aby se jí taky tahleta teta bála. Ta teta, co se té botě tolik smála. A teta kouká, už si nefouká, tiše se souŽÍ pro tuhle louži, pro tu svou zpachtovanou středozemní louži. Zde zase nejedí, jenom aby ušili pro celou Evropu velkou hnědou košili, aby v ní zmizela francouzská i

sukně,

blůza

co z ní j de hrůza,

94

leč

Evropa,

ač

rozedraná, ještě není přece jenom nahá,

tu sukni s blůzou drží knoflík jménem Praha, a ten špendlí otevřít by byla marná snaha. 98

V roce 1937 má premiéru hra kolaborantům.

Těžká

Barbora.

Nastavuje zrcadlo diktaturám a

Je i apelem proti lidské lhostejnosti:

Nebuďte,

lidi, hluší a nastavte uši,

chceme vás, namouduši, upřímně varovat: nemáte ani zdání, že jsou s vámi páni, falešně

Co na

hrají s vámi,

světě

chtějí

vás obehrát.

mám rád, nedám si brát,

než s lumpy tancovat, to se chci radši prát! Nebuďte,

lidi, hluší a nastavte uši,

nechceme, namouduši, nic víc než varovat. 99

I v případě této hry třetí

tvrdě

zasáhla cenzura. Ve

třináctém

obraze musela být upravena

sloka písně Druhá konšelská, zpívaná Gustavem:

Ať

celá země

popelem lehne, ani se nehne, jemu jeto fukon zasel sémě, z něhož pšenice jde za hranice, o tom ani muk! Ve jménu hroudy, staví na nás boudy, kdo je ten kolos, zdalipak ho znáš?lOO

V roce 1938 došlo k anšlusu Rakouska a když navíc sudetští

Němci

vystoupili se

svými požadavky, nemohlo to Voskovce a Wericha ani tentokrát nechat lhostejnými. Jejich hra

Pěst

na oko byla nadlouho poslední premiérou. Každé

se měnilo v

bouřlivé

představení

až do jejich emigrace

manifestace. Nakonec byla divadlu odebrána koncese a po mnichovském

diktátu, 9. 11. 1938 bylo

zavřeno.

Voskovec s Werichem byli nuceni odejít do emigrace.

95

VII. JAZYK KRAMÁŘSKÝCH PÍSNIČEK

A nyní kjazyku

kramářských

úvah o úpadku jazyka, jehož

písní.

Při

určitě

jeho posuzování je

důkazem kramářské písně

mají být. Je

dobré zdržet se

potřeba

vzít v úvahu,

že kramářské písně během své cesty staletími byly přepisovány, upravovány, tiskové podoby

tiskaři

může

jev, který

nadměrné

především,

může

užívání

důkaz

úpadku gramatiky,

být použit pouze kvůli rýmu,

germanismů

do

že jsou dokladem živého jazyka. Mnohdy jazykový

být považován za

o jazykovou komiku, Ani

- a

přenášeny

není

důkazem

může

může

být i pokusem

sloužit k ozvláštnění textu.

úpadku jazyka .Do


se

vedle vědomé nespisovnosti dostává nářečí, i když tento jev není výrazný. Hlavní jevy: Běžným outěžek,

jevem hláskosloví je výskyt ou- za dnešní ú- na

počátku

slova: outlost,

outrpnost ... , -ý- bývá nahrazeno -ej- hlavně uprostřed slova: pejcha, mlejn místo

- é- po tvrdé souhlásce bývá -ý- : mýho, tvého, okýnko, za -é- po měkké souhlásce bývá -í-

:večír,

lízt, je zachována stará skupina -dl-: smrtelný,

častá je

j- :jenerál aj. Morfologie s oblibou užívá infinitivy na -ti, oblíbený je i jenom náhodou užitý správně. Ve východočeských tiscích se

časté

kontrastního užití spisovné - nespisovné, neznalosti. I slovesa 4. Celkově

už

třídy

je patrné

ostatně věděli

tvořen

starší

určitě

vzoru prosit bývají

povědomí

lidových

příčestí

préterita: byl

snad

1. pl. se 4.

minulých

přišel.

Běžné

často

bývá

to ani tentokrát nebylo projevem

zakončena -ejíl-ějí

autorů

přechodník,

často zaměňuje

pl. U životných mužských substantiv: pro mládenci a panny. U chybí -1: doved, nes. Také je

i náhrada g- za

: mínějí,

troubějí, učejí.

o citovém zabarvení nespisovného, to

i barokní kazatelé.

Své zvláštnosti má i

tvoření

slov. Oblíbené jsou

zdrobněliny (stejně

jako

li

lidové

písně) - palouček, postýlečka, Barunka, Anička. Často se k různým tvarům ohebných slov přidává zdůrazňovací část

-ž,

ť:

musímt: známt; nechtejž. Oblíbené je tvořen opakovacích

sloves s -ova-, hlavně ve východočeských tiscích: obracovati, poručovati ... Změna

děvčátka ...

-é v -ý apod. se odráží i v syntaxi - ve shodách: mnohý

Slovní zásoba s oblibou využívá cizí slova,

češtině. Zmiňovala nepřijatelní

jsem se však také o eisenbonech,

- odrazilo se to i v zanechání

nejbohatší slovní zásobu mají

písničky

zašancovat se, jít na urlaub, dát

někoho

96

věci,

ubohé

často pravopisně přizpůsobená

kteří nějakou

původní německé

dobu byli

směšní,

pravopisné podoby. Asi

z prostředí vojenského: šarše,

mašírovat,

do Štyfil, zahrátmarš, cibil... a ze života

společenského:

cikáro, špacir, truc, privilegirovaná, pardon, amant, šmajchlovat se,

adyjo ...

o stylu jsem se zmiňovala již výše. Znova bych ráda upozornila, že mnohé, co bylo chápáno a interpretováno jako úpadkové, bylo ve své příznakové,

mnohdy i považováno za satiru na

odlišností od již účinek,

zaběhnutého.

Když se

vědělo,

městskou

době

vnímáno jako

stylově

modernost, mohlo být

chtěnou

že spojení vyšší - nižší vyvolá komický

muselo existovat povědomí o tom, co je vyšší a co je nižší. Hodnotit formální stránku


je

poměrně

jednoduché - vzhledem

k určité stálosti. Úvod se obměňuje pouze aktuálně: -Poslouchejte, všichni lidé// - V Kristu

Ježíši

křesťané

/

poslouchejte

spravedlivě ... Variabilnější formálně

i

bedlivě

bývá délka textu. Do

jazykově propracovanější.

noviny

neslýchané

/

a

počátku

18. století se zdají být

V dalším období nastává kvantitativní

považte

nárůst,

písně

je to

i doba hlavního působení mezi lidem. Přesto

i zde je patrné autorovo uvažování o rýmu, délce verše, mnohdy se autor

nebojí stylisticky promyšlených experimentů. Sloky už nebývají

97

čtyřveršové,

bývají delší.

VIII.

Závěr

Naši

předkové

v dávných staletích vnímali slovesné

umění

jinak než my dnes. Jak

uvádí Emanuel Frynta, poezie totiž nebyla záležitostí literární, ale orální.


byla vždy považována za jedinečnou - chvílí prezentace i jedinečností své produkce. Byla předváděna, zpěvák

znovu a znovu konečné.

určitě

Ani autor to

přednášené

nepovažoval

dílo za nedotknutelné,

nevyžadoval, spolupráci považoval za přirozenou. Chápal své

dílo jako něco víc než osobní projev. Text byl pouhý počátkem všeho. Kramářská písnička

se zrodila jako druh letákové literatury na

přelomu

15.116.

století. Byla tradována ústně nebo písemně. Měla veřejný charakter. Často bývá odrazem často

lidového myšlení,

se však také stává ideologickým nástrojem, který se svou formální

stránkou pouze lidu pokouší

přiblížit. Obecně člověka

byly dokumentem všeho, co mordů

novot,

a lidských

skutečností,

daných

byly ale spíš dokladem často

samotný fakt historický šel

mnohdy byla

jazykovou

hříčkou. Rozhodně Především

píseň zajímavější

byly

důkazem

však nejsou svědectvím

ozvláštnění

dílka,

může

posluchačovy

spisovným - to už Důležitou

dobře věděli

složkou

politická, vlastenecká a

uměleckým

stranou. Nebyl

může

být použit pouze

city - a jak

často

zapůsobí

být i pokusem o jazykovou

kvůli

rýmu.


nespisovný prvek v porovnání se

i barokní kazatelé.


texty písní cenzurou potlačené ve větší Funkce písní je

vnímání

živého lidového jazyka. Mnohý jazykový jev,

úpadku gramatiky,

na

způsobu

jazykového úpadku, jak bývá

důkaz

měla působit

hospodářských

svým skladebním nápadem, vypointováním,

který může být považován za komiku, snahou o

Kramářské písně

obklopovalo: politických událostí,

neštěstí. Samozřejmě

výkvětem,

podsouváno.

jsou druhem publicistiky.

především

míře

byla cenzura. Ta byla zrušena až v roce 1848, neexistují.

zpravodajská, dále pak nábožensko-moralistní,

hospodářsky

výchovná, také však

agitační.

Funkce se

sociálně

samozřejmě

navzájem prolínají. Poznávací proces v kramářské písni je jiný než poznávací proces historika: odráží spíš

důsledky

událostí, zajímavé je pro autora pouze to, co se ho

stránce tematické

dělí

Kutnar kramářské písně do

i já, pouze jsem spojila tematiku tematiku naopak

přírodního dění.

hospodářská

hospodářskou

čtyř

skupin. Tohoto

výrazněji

98

dělení

dotkne. Po

jsem se držela

a sociální, jako samostatnou jsem

Domnívám se totiž, že v 19. století

a sociální se

bezprostředně

právě

vydělila

tato tematika ustupuje,

propojují a vystupují do

popředí.

Souvisí to

s rozvojem lidského poznávání,

šířením

moderních

poznatků

mezi lid a v

důsledku

toho

dochází k ústupu od pověrečnosti. Tematika 19. století je však zvýšené řadím

míře

podstatně

bohatší, navíc se jednotlivá témata ve

prolínajL 19. století bylo bohaté na politické události, proto tento okruh

na první místo. V popředí stojí napoleonské války, Důsledkem

prusko-rakouská válka 1866, bosenský konflikt aj. i

finanční

krize, výdobytkem

revolučních

revoluční

léta 1848-1849,

napoleonských válek byla

let bylo zrušení roboty. Války

vnímány jako trest boží, objevuje se v nich povzdech nad

zmařenými

obecně

bývají

lidskými životy, nad

opuštěním domova. Často však bývají podsouvány písničky i jako loajální oslava dynastie, odpovědnost. Při

bývá v nich "shora" apelováno na vlasteneckou

např.

napoleonských válek je zajímavé sledovat

studiu

písniček

z dob

vývoj vztahu k Rusům. Každodenní

zkušenost lidu dost nabourává teorie a sny předáků

počínajícího

národního hnutí: Rusové

bývají především vnímáni jako někdo, kdo je především přítěží, na koho se vážou v dobách těžkých

i tak dost pořádek.

vyživovací povinnosti, jako

Navíc po návratu z války byli Rusové

někdo,

kdo narušuje starý

zaběhnutý

nevalně

známí rabováním. Objevují se

však i oslavné písně na Rusy: díky nim nemusí Češi do války - Rusové to udělají za ně. naděje,

Také po porážce Napoleona v Rusku se spíš objevuje válek. I pojetí Napoleona

se v písničkách

nedochovaly ty

písně,

které

cenzurou prošly

písně,

které jsou

svobody se sedláci označován

očekávají,

proměňuje. Zřejmě

že s Napoleonem

svědectvím

dočkali transportů

že už snad bude pokoj od

zklamání

se po zásahu cenzury

přijde

písmáků

svoboda. Zato však a

sedláků,

že místo

a lid hladu. Až v závěrečném období je Napoleon

jako bezbožník, který doplatil na svou pýchu - nikde však nezazní odsudek

revolučních

myšlenek

V písních, které měly být "agitací shora", se apeluje na slavnou českou minulost, na šanci napravit a vysloveně

bělohorskou křivdu

české

Písně

- na úrodnou

popisující

revoluční

události 1848-1849 nabývají na apelativnosti,

novinářskému

autora - tj. jestli byl radikál nebo liberál-

Atributy

určující nepřítele

přímo

hyne

jsou

stejně

mučednickou

či

jako v písních

pozdější

celkově

podle ideologického

válečných značně

ideálů,

zjednodušeny.

smrt a cesta k ní bývá

války bývají spíš popisem krutostí než

historické události. V písních popisujících válku prusko-rakouskou se

99

se

zda se dokonce proti revoluci stavL

smrtí ve jménu svých

naturalisticky prokreslena. I

vylíčením

samozřejmě

záznamu. Liší se

zaměření

obecně

však tyto snahy nikdy nepadly

pluky do boje nevyrazily.

blíží reportážnímu

Hrdina

půdu

ještě

objevují projevy loajality k rakouské dynastii.

Právě

později

tato loajalita se

stává

předmětem výsměchu. výrazně

Písní o zázracích v 19. století

hrůzy nepředpověděl

politických událostech objeví zmínka, že takové občas

se dokonce zdá, že

prostředek

satiry:

písně

ubývá; spíš se v některých písních o ani slepý mládenec,

s touto tematikou jsou parodovány a mají sloužit jako

prostě skončil čas

rytířů,

vyhlížení blanických

nyní se musí snažit národ

sám. Hospodářská

propojena; výrazné počátku

a sociální tematika - jak už jsem se zmínila - je v této hospodářské změny

zasahují do

společenské

době

struktury. Pouze na

děsivými důsledky,

19. století se objevuje tematika neúrody se svými

více

které

ochromily hlavně venkov. Státní bankrot pak zasáhl nejširší vrstvy obyvatelstva. Ve druhé diferencujícího se

polovině

měšťanstva,

také se

šíří písně,

snaha konzervovat představy o zdravém

povzdech nad

českém

jsou kritikou a

řadí

četné písně

i

o

ještě

cizině

si

uvědomí,

vystěhovalectví

I tematika osobních tragédií,

mordů,

že ztratili to

leč

z písní spíš zaznívá

i ostatními

vesničany.

blíž má však k proletarizaci. Do

výsměchem dobrodruhů, kteří opouštějí

lepšího života - a teprve v

vystřídáno

měšťany

životem sedláka, vysmívaného

této tematické skupiny se

se v nich

idealizovat život na vesnici, jejich

se snaží posilovat i nejeden písmák (Vavák),

těžkým

Opět

jádru a každodenní životní praxe sedláka.

Sedlák má teoreticky možnost sociálního vzestupu,

často

oslavující jednotlivé skupiny

jejichž hrdinou je sedlák.

vlastenců

dostává do rozporu snaha intelektuálních

Sebevědomí sedláků

písně

19. století se objevují

do Ameriky a do Ruska svou vlast, jdou za vidinou

nejcennější,

co měli.

lásky a manželství se proměňuje. Osobní bývá

nadosobním, národním - mnoho písní tak bývá

věnováno

požáru Národního

divadla a poničení Karlova mostu při povodni. Na

přelomu

19. a 20. století se

rodit kabaret, kjeho

rozkvětu

dochází

počátkem

20. století. Jeho

hlavně její

schopností oslovit nejširší vrstvy obecenstva. Tematicky jsou zpracovávány spíš

události politické a

aktéři

počíná

společenské

se nechávají inspirovat

- zpravodajská funkce však není

co je obecně známé. Spíš se apeluje na vlastenecké city, Bojuje se jimi proti lhostejnost, planému prostředkem

opěvují

právě kramářskou písničkou

vlastenčení,

občanské

hlouposti,

je satira. Objevuje se tematika Prahy, tematika

nové atributy, které mají

vytvořit představu,

nechceme být.

100

důležitá:

-

zpívá se o tom,

postoje, politické

politikaření

české písničky

cítění.

- oblíbeným - a

vůbec

se

kdo jsme a jací jsme - ale také jací

Ty

intelektuálnější

kritizované tematiky, jejich rétorika vyznívá z

českého

švejkovství

zodpovědnost

často

kabarety si ve svých písních uchovávají

dělají

mnohdy

často

odstup od

do opozice oni (ti špatní a my(ti

přednost.

Ty

lidovější

chytří),

kabarety apelují na

za každou prostou každodennost, která dělá národ národem.

Dovršením vývoje

písničky

době

v této

jsou pak ty, které

zazněly

ve hrách

Voskovce a Wericha z prken Osvobozeného divadla. Bylo to v době, kdy sice dopadly na úrodnou půdu - ale pouze v lidských srdcích. Činům už nebyla dána šance.

Věřím,

že

předkládaná

další zájemce o studium

diplomová práce se


zájmu podrobněji rozpracovat hlubší porovnání pohledu

některé

kronikářů

z řad

může

studentů

stát pomocným materiálem pro a

z

dílčích

a

autorů kramářských

Nabízí se však i možnost proniknout

hlouběji

písní.

101

badatelů,

a to

především při

témat. Mohla by se stát i východiskem pro písní na danou

do poznání, kdo byli

skutečnost.

autoři kramářských

IX.RESUME

This work analyses the development of broadside ballads, it researches its relation to historical events, and it looks on the possibility ofbroadside ballad to be one ofthe source of historian knowledge. The work takes notice even about the period of dying away ofbroadside ballads at he end of 19th century, when the function of recent news servi ce about social and political affairs take over not even numerous parodies ofbroadside ballads but also ballads of new rising cabarets and some avant-garde theatrical pageants. Broadside ballads are proofs of aH happenings that surrounded common people. They document not only Turkish wars, Napoleon's wars, Prussian - Austrian wars in 1866 but also natural disasters, slaughters, personal miseries and innovations. They are mainly documents of perceptions of reality, basic historical facts are aside. Broadside ballad is not an art work. Mainly it is more interesting by its structural scheme, pointed by language trifle. It is a work of unknown author made for the market.

The ballad was mainly presented and sold on the squares. It use to have only

approximate character, it was supposed to influence opinion of certain group of people. The ballad is not only the testimony of historical facts, but also about the character of the author and about the environment in which it was composed. Broadside ballads could become almost any song that was printed on venal leaflets. As the folk-songs are connected to the countryside, for broadside ballads are more typical towns.

Thať s

why the ballads were later

inspired by streets of Prague. They had in common: sentiment, some level of cynicism and pathos, and placing emphasis on fatality of the story Specialists had despised broadside ballad for a long time even the next generation had taken the ballad only as a source ofhumor. As a document similar to folk song was not the ballad considered until the age of ethnographics Č. Zíbrt, F. Bartoš, K. Čermák, K. V .Adámek, A. Blažek, V. Šimák and others. Only thanks to Bedřich Václavka started to grow the concem of the broadside ballad. Mainly thanks to Čeňěk

Zíbrt and M. Novotný could have been established in Literary archive of the National museum in Prague collection of song lyrics of this kind (broadside ballad). The interest of broadside ballad among authors in the first half of the 20th century is a part of effort of retrieval peripheral (eccentric) literature. Besides cabaret it becomes inspiratory source even for films and theatres - many songs of Voskovec and Werich in Osvobozené divadlo exists due to the ballad.

102

X.POZNÁMKY

1) Národní muzeum v Praze mělo v r. 1960 ve svých sbírkách asi 25 000 kramářských písňových tisků

písně

(v r. 1934 7000, v r. 1938 12000.

Kramářské

dále nalezneme v Památníku národního písemnictví v Praze a okresních archivech.

2) formštechr =

dřevorytec

3) O charakteristické úloze lavic při písničkové produkci Bankelsang a Bankelsanger. Bankelsang nejoblíbenějším německým kramářských

výrazem pro

zpěv

svědčí německé

názvy

na lavici - je vedle názvu moritát

kramářskou píseň.

Místo not se na tiscích

písní objevují jen poznámky: zpívá se jako ... , má známou notu, zpívá se na

obzvláštní notu. 4) Tím se liší tisk důležitější

české kramářské písně

prozaická zpráva,

umístěná

od tisků německých, ve kterých je za textem písně.

5) Tiskárny tak zužitkovaly staré zásoby písem. Také byli využiti

staří sazeči,

i

konzumenti nebyl vždy znalí latinky (užívala se u nás od roku 1840). 6) Tato forma zpěvu je doložena již z dob Budhy v Orientě. V Číně, Persii a Egyptě

se omezovala jen na trhy, v Indii byl

Převažoval

náboženský obsah,

dramatického

zpěvu

píseň

zpěv předváděn

i v příbytcích.

moralizovala. V 16. století je tato forma

doložena v Německu, kde první nakladatelé věřili, že touto

formou budou podporovat prodej svých tiskovin (Bankelgesang).

Zpěv

byl doprovázen

hrou na kolovrátek. 7) Václavek, B.: České písně kramářské, str. 58-62 8) C. d., str. 152 9) C. d., str. 199-200 10) Novotný, M.: Špalíček písniček jarmarečních, str. 58-60 11) Kutnar, F.:

Kramářská píseň jako

historický pramen. In: Václavkova Olomouc

1961, str. 77-89 12) C. d., str, 77-89 13) C. d., str. 77-89 14) Lněničková, J.: České země v době předbřeznové 1792-1848, str. 62-67 15) C. d., str. 62-67 16) Václavek, B.: c. d., str. 169-172 17) Hroch,M.: Na prahu národní existence, str. 163-165 18) C. d., str. 163-165

103

19) C. d., str. 122 20) Václavek, B.: c. d., str. 170-171 21) Novotný, M.: c. d., str. 246 22) Hroch, M.: c.d., str. 95 23 ) Václavek, B.: c. d., str. 197 24) Hroch, M.: c.d., str. 165 25) Novotný, M.: c. d., str. 248 26) Hroch, M.: c. d. str. 125-129 27) Václavek, B.: c. d., str. 157-158 28) Novotný, M.: c. d., str. 211-212 29) C. d., str. 215 30) Hrzalová, J.: Revoluce 1848, In: Václavkova Olomouc, str. 149 31 ) Václavek, M.: c. d., str. 160 32)

Lněničková,

J.: c. d., str. 98

33) Macura, V.: Český sen, str. 97-102 34) Václavek, B.: c. d., str. 209-210 35) C. d., str. 215-216 36) Scheybal, J.: Senzace 5 století v kramářské písni, str. 213-214 37) C. d., str. 231 38) C. d., str. 216-218 39) Václavek, B.: c. d., str. 169 40) Mertlíková, O.: Josefov, str. 4 41) Scheybal, J.: c. d., str. 243-244 42) C. d., str. 225-226 43) Václavek, B.: c. d., str. 161-163 44) Scheybal, J.: c. d., str. 257-258 45) C. d., str. 278-279 46) Václavek, B.: c. d., str. 162-184 47) C. d., str. 185-186 48) C. d., str. 179-181 49) C. d., str. 205-206 50) Rak, J.: Bývali Čechové, str. 42 51) Václavek, B.: c. d., str. 208-209 52) Scheybal, J.: c. d., str. 243-244

104

53) Václavek, B.: c. d., str. 204-205 54) C. d., str. 207-208 55) Václavek, B.: c. d., str. 210-211 56) C. d., str. 57 57) C. d., str. 201-203 58) Efmertová, M. C.: České země v letech 1848-1918, str. 218-224 59) Scheybal, 1.: c. d., str. 260-262 60) C. d., str. 271-272 61) C. d., str. 288-289 62) C. d., str. 215 63) C . d. str. 307-308 64) C. d., str. 309-310 65) C. d., str. 257-258 66) C. d., str.301-302 67) Bergová, D.: Šporkovy čarodějnické písně. In:

va, str. 101-117

68) Loužil, J.: Michal Silo rad Patrčky, str. 25 69) z

Bratřic.

J.:

Písně starodávné,

str. 73

70) Pletka, V.: Pražské arény a první 71)

Důkazem

In:

Dějiny českého

divadla lIL str. 139

toho je ojedinělý soupis repertoáru Josefa Raka z roku 1884. Klosová (1977),

uvádí, že ze 170 dochovaných zabaveno

zpěvní síně.

úplně. Důvody

textů

plnou

třetinu

postihly cenzurní škrty,7 písní bylo

byly nejen politické, ale i mravnostní.

72) Klosová, L.: vývoj šantánu a kabaretu od 80. let do roku 1918. In: českého

73)

Správně

Dějiny

divadla III, str.484

Kanimura, byl to japonský viceadmirál.

74) Prorok 20. století 75) Napsal ji na nápěv

zlidovělé

Haissovy písně.

76) Starý kabaret přežívá do 20. let 20. století 77) Klosová, L.: Vývoj šantánu od 80. let do roku 1918. In:

Dějiny českého

divadla

III, str. 493 78) Byla to aféra Družstva hospodářských Jednalo se o takových přední

ovlivňování

rozměrů,

lihovarů

a zasáhla politickou scénu v roce 1923.

cen lihu i o podivné hospodaření fondu. Aféra by nenabyla

kdyby v

čele

Družstva hospodářských

lihovarů

nestál Karel Prášek,

politik agrární strany a zároveň i předseda senátu. Aféra dlouho

zaměstnávala

a vyvrcholila v okamžiku, kdy prezident republiky T. G. Masaryk nepozval Práška na

105

tisk

novoroční oběd, Ač

zatímco předseda poslanecké sněmovny František Tomášek se účastnil.

se snažil Prášek aféru bagatelizovat, nakonec podlehl tlaku svého stranického

nadřízeného Antonína Švehly a rezignoval na funkci předsedy senátu, vystoupil

z agrární strany a volebním soudem byl zbaven senátorského mandátu. 79) Hašler, K.: Kampak na nás, bolševici. In: CD Kampak na nás, bolševíci 80) O nechuti Čechů bojovat proti Rusům svědčí i parafráze písničky Červený šátečku kolem se toč, my jdeme na Rusa, nevíme proč. 81) Šedivý, 1.: Češi, české země a Velká válka, str. 119-122 82) Hašler, K.: Hoši od Zborova In: CD Kampak na nás, bolševíci 83) Hašler, K.: Válka na Itálii(Dopis ze zákopu). In: audiokazeta ŠlapetoHašlerky

84) Hašler, K.: My nejsme národ

fašistů.

In: CD Kampak na nás, bolševíci

85) Zvěřina, L. N.: Bili nás pruty železnými, str. 101 86) Hašler, K.: Zpívající fontána. In: CD Kampak na nás, bolševici 87) Zvěřina, L. N.: Bili nás pruty železnými, str. 102 88) Tušek, K.: Karel Hašler, str.51 89) Skladatelé Červen sedmy rádi zhudebňovali verše Viktora Dyka, Karla Hlaváčka, Hanuše Jelínka,

Jiřího

Mahena, Františka Gellnera, Josefa Svatopluka Machara,

ale i verše Heinovy a Kiplingovy. 90) Červený, J.: Smích Červené sedmy, str. 109 91) C. d., str. 111 92) C. d., str. 113 93) C. d., str. 142-144 94) Bass, E.: Rozhlásky, str. 362 95) V +W, Caesar. In: Hry osvobozeného divadla, str. 354 - 355 96) C. d., str. 360 97) V+W, Osel a stín. In: Hry Osvobozeného divadla, str. 21 98) C. d., str. 148 99) V+W, Rub a líc. In: Hry Osvobozeného divadla, str. 613 100) V+W,

Těžká

Barbora. In: Hry Osvobozeného divadla, str. 532

106

XI. PRAMENY

Edice

Novotný, M .. : Špalíčekpísničekjarmarečních, ELK, Praha 1940 Václavek, B., Smetana R.: České písně kramářské. Svoboda, Praha 1940

Paměti

Černý, V.: Paměti I Atlantis, Brno 1994 Dačický

M.:

Paměti.

Písničkář

Deyl, R.:

Akropolis Praha 1996

Karel Hašler. Panton, Praha 1968

Hais, F.: Vzpomínky pražského písničkáře. Odeon, Praha 1985 Longen, E. A.:

Herečka.

Melantrich, Praha 1972

Quis, L.: Kniha vzpomínek I,II Praha 1962 Včelička,

G.: Pražská tajemství. Praha 196

Wirth, Z.: Ze staré Prahy. Praha 1961 Zvěřina,

L.N.: Bili nás pruty železnými. Brno, 1946

Žižka, L. K.: Mistři a mistříčkové. Praha 1947

Beletrie Čelakovský, F. L.: Ohlasy písní českých. SPN, Praha 1959

Erben, K. J.: Kytice. ČS, Praha 1977 Havlíček Borovský K.: Křest svatého Vladimíra. Český spisovatel, Praha 1976

Klicpera, V, K.: Divotvorný klobouk. DILIA, Praha 1970 Neruda, J.: Knihy básní. Česká knižnice, Praha 1998

Ruské byliny. SNKLU, Praha 1964 Stroupežnický, L., Naši furianti, Dilia, Praha 1981 Tyl, J. K.,

Fidlovačka.

Orbis, Praha 1953

Werich, J., Voskovec, J.: Hry. Český spisovatel, Praha 1980

107

XII. LITERATURA

Bartoš, L.: K obrazové Bass, E.: Jak se

dělá

výzdobě kramářských

písní. In: VO 1961, str. 329-330

kabaret. Syrinx, Praha 1947

Bass, E.: Letáky. ČS, Praha 1955 Bass, E.: Pod kohoutkem svatovítským. NLN, Praha 1942 Bass, E.: Rozhlásky. ČS, Praha 1957 Bass, E.: To Arbes nenapsal, Vrchlický nezbásnil. Český spisovatel Praha, 1958 Bass, E.: Z potulek pražského reportéra, Český spisovatel Praha 1958 Beneš, B.: Poslyšte písničku hezkou. Praha 1983 Bergová, D.: Ohlas kramářské písně v obrozenecké poezii. In: VO 1961, str. 125- 143 Bergová, D.: Šporkovy čarodějnické písně čili kramářský ohlas ve službách feudálního pána. VO 1961, str. 102-116 Burian, J.: Na shledanou zítra. Folk& Country, Praha 1995 Čapek K., Marsyas čili na okraj literatury. Borový, Praha 1948 Černý, F.(ed.): Dějiny českého divadla II Národní obrození. Academia, Praha1969 Černý, F.- Klosová, L. (ed.): Dějiny českého divadla III Academia, Praha 1977 Černý, F. (ed.): Divadlo v Kotcích 1739-1783. Nejstarší pražské městské divadlo.

Panorama, Praha 1992 Černý, V.: Od kramářského zpěváka ke středověkému žakéřovi. In: VO 1961, str. 225-261 Dohrůžka,

L.-Mácha, Z.: Odfolklóru k Semaforu. Supraphon, Praha1964

Efmertová, M. C.: České země 1848-1918. Libri, Praha 1998 Eisner, P.: Kapitoly o lidové písni. Praha 1949 Frynta E.:

Zastřená tvář poezie.

Nakl. F. Katky, Praha 1996

Hodrová, D.: Poetika míst. H&H, Praha 1997 Holzknecht, V.: Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo. SNKLHU, Praha 1957 Hroch, M.: Buržoazní revoluce v Evropě. Svoboda, Praha 1981 Hroch, M.:

Dějiny novověku.

SPN, Praha 1992

Hroch, M.: Naprahu národní existence. MF, Praha 1999 Hroch, M.: V národním zájmu. NLN, Praha 1999 Jakubec, J.-Jindra, Z.:

Dějiny

hospodái::ství českých zemí od počátkú industrializace

do konce habsburské monarchie. Karolinum, Praha 2006 Javořin,

A.: Pražské arény. Praha 1958

108

Jeník z

Bratřic, Písně starodávné. Maťa,

Just, V.:

Kramářská píseň jako inspirační

divadla. In: Just, V.:

Praha 1998

Proměny

zdroj

současného českého

kabaretního

va 1961

malých scén. MF, Praha 1984

Kalista, Z.: České baroko. 1941 Kalista, Z.: Truhlice písní. Truhlice

českých písmáků

17. a 18. století. Praha 1940

Kazda, J.-Kotek, J.: Smích Červené sedmy. ČS, Praha 1981

Kdo byl kdo v našich

dějinách

do roku 1918. Libri, Praha 1997

Kolejka, L.: Národy habsburské monarchie v revoluci 1848-1849. Svoboda, Praha 1989 Kořalka, J.: Češi v habsburské říši v Evropě 1815-1914. Argo, Praha 1996

Kotek, J. (ed.): Šantán s červenou lucernou. ČS, Praha 1995 Krbec, M.:


- cenzura,

va 1961

Kutnar, F.: Vlastenectví a nacionalismus. Karolinum, Praha 2003 Kvaček,

R.: První světová válka a

česká

otázka. Trion, Praha 2993

Lehár, J.: Česká středověká lyrika. Vyšehrad, Praha 1990 Lněničková, J.: České země v době předbřeznové 1792-1848. Libri, Praha 1999

Macura, V.: Český sen. NLN, Praha 1998 Macura V.: Znamení zrodu. H+H, Praha 1995 Marek, J.: Česká moderní kultura. MF, Praha 1998 Mejdřická, K.: Čechy afrancouzská revoluce. NV, Praha 1959

Národní obrození severovýchodních Čech. KM, Hradec Králové 1971 Melniková-Papoušková, N.: Vztah kramářské pouťové písně k hmotné kultuře a umění. In: va 1961, str. 209-227 Michálková, V.: Nálevka, V.:

o jazyku kramářských písní. In: va, 1061, str. 209-227

Světové dějiny

ve 20. století I Nakladatelství Aleš

Skřivan

ml., Praha 2000

Národní obrození a rok 1848 v evropském kontextu. Sborník z konference, Litomyšl 1998 Olivová, V.: Petrů,

Dějiny

E.: Zrcadlo

1. republiky. karolinum, Praha 2000

skutečnosti:

kniha středověké,

renesanční a

barokní parodie.

ISV, Praha 2002 Petryl, J.: Míchanice ve Plavec, J. (ed.):

Věnec

formě kramářských

písní. In: va 1961

ze zpěvů vlasteneckých. SNKLHU, Praha 1960

Pletka, V., Karbusický, V.: Kabaretní písničky. Praha 1961 Pletka, V.: Tam u Králového Hradce. Hradec Králové 1966

109

Pokorný, J.: Kniha o kabaretu. Mladá fronta, Praha 1988 Polišenský, J.: Napoleon a srdce Evropy. Svoboda, Praha 1971 Rak, J.: Bývali Čechové ... České historické mýty a sterereotypy. H&H, Jinočany 1994 Plavec, J. (ed.): Rut, P.:

Věnec

Písničky

ze zpěvů vlasteneckých. SNKLHU, Praha 1960

(eseje se zpěvy). Petrov, Brno 2001

Scheybal, J.: Senzace pěti století v kramářské písni. Kruh, Hradec Králové 1990 Sirovátka, 1., Šrámková, E.: České lidové balady. Antologie. Melantrich, Praha 1983

va 1961, str. 146-148 Smetana, R.: K problematice jevu české písně kramářské. In: va 1961, str. 13-53 Stejskal, J.: Kramářské písně a novější česká literatura. In: va 1961 Skalička,

J.: Satira v

kramářské

písni obrozenské. In:

Šedivý, I.: Češi, české země a Velká válka 1914-191. NLN, Praha 2001 Tichá,

z.:

Umělá poezie

17. století a lidová slovesnost. Praha 1974

va 1961, str. 253-254 Trost, P.: Kramářská píseň v moderním kabaretu. va 1961, str. 270-271 Trost, P.: o germanismech v kramářské písni. In: va 1961, str. 229-230

Trost, P.: Česká a německá píseň kramářská. In:

o.: František Josef] Argo, Praha 1999 Urban, o.: České dějiny] 1848-1918. SPN, Praha 1978 Urban, o.: Česká společnost 1848-1918. Svoboda, Praha 1982 Urban,

Václavek, B.: České světské písně zlidovělé. Praha 1955 Václavek, B., Smetana, R.: Český národní zpěvník. Písně české společnosti 19. století. Svoboda, Praha 1947 Václavek, B.: Písemnictví a lidová tradice. Praha 1947 Volf, J.: Z dějin tiskárny v Hradci Králové 18. století. Praha 1930 Volf, J.: K vývoji knihkupectví a nakladatelství v Čechách do r. 1848. Praha 1930 Východočeské

Athén. Rychnov nad Kněžnou

110

Jméno: Skola, fakulta: Katedra:

Ing. Drahomíra Vašková FF UK Ustav českých dějin

Bydliště:

Datum: Podpis:

Kpt. Nálepky 634 Jaroměř, 551 01 30.4.2008

vývoj 19.století v jednom literárním žánru)

Recommend Documents