VÝVINOVÉ KRIVKY ZMIEN TELESNÉHO ROZVOJA A POHYBOVEJ VÝKONNOSTI ROČNÝCH DIEVČAT NA OSEMROČNOM GYMNÁZIU V KRÁĽOVSKOM CHLMCI V ROKOCH

Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici Fakulta humanitných vied Katedra telesnej výchovy a športu Vedecká spoločnosť pre telesnú výchovu a šport Banská Bystrica

Banská Bystrica 2008

Vedecký redaktor: Doc. PaedDr. Matej Bence, PhD.

Redakčná rada: Prof. PaedDr. Ľudmila Jančoková, CSc. Doc. PaedDr. Karol Görner, PhD. Prof. Dr. Vadim Zaporožanov (Poľsko) Prof. Krzysztof Prusik (Poľsko) Doc. MUDr. Mirek Tichý, CSc. (Česká republika) Doc. PaedDr. Ladislav Bence, CSc. Doc. PaedDr. Ivan Čillík, CSc. Doc. PaedDr. Miroslav Nemec, PhD.

Recenzenti: Prof. MUDr. Ladislav Pyšný, CSc. (Česká republika) PhDr. PaedDr. Ivan Janko, PhD.

ISBN 978-80-8083-541-5 EAN 9788080835415

Vedecké odborné periodikum

2

PREDHOVOR Neustále zmeny v jednotlivých oblastiach spoločenského pôsobenia evidujeme aj v školskej a mimoškolskej telesnej výchove, ktoré sa prejavujú najmä na životnom štýle každého človeka, na jeho psychickej a fyzickej kondícii a zdraví. Predložená publikácia pod názvom „Exercitatio corpolis – motus – salus„ nadväzuje na predchádzajúce vydania a stala sa tradičnou aktivitou členov Katedry telesnej výchovy a športu Fakulty humanitných vied Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici. Opäť umožňuje prezentovať výsledky vedeckovýskumnej činnosti v rôznych oblastiach výskumu so zameraním na pohyb, šport a zdravie. Teší nás, že do zborníka prispievajú aj kolegovia z iných fakúlt, ale aj zo zahraničia, čo pozitívne ovplyvňuje jeho kvalitu.

3

OBSAH LADISLAV BENCE – VIERA SZABOVÁ 5 VÝVINOVÉ KRIVKY ZMIEN TELESNÉHO ROZVOJA A POHYBOVEJ VÝKONNOSTI 12-16 ROČNÝCH DIEVČAT NA OSEMROČNOM GYMNÁZIU V KRÁĽOVSKOM CHLMCI V ROKOCH 2001-2005 MATEJ BENCE 16 ZMENY PLAVECKEJ VÝKONNOSTI ŠTUDENTOV TELESNEJ VÝCHOVY KTVŠ FHV UMB V BANSKEJ BYSTRICI V ROKOCH 2001-2006 ELENA BENDÍKOVÁ 23 ZDRAVOTNÝ STAV – FUNKČNÁ ZDATNOSŤ ADOLESCENTOV LADISLAV BLÁHA - DAVID CIHLÁŘ - VĚRA MACHAČOVÁ 32 OBLASTI MOŽNÉHO ROZVOJE V PŘÍSTUPU K UPLATŇOVÁNÍ POHYBOVÝCH AKTIVIT ZRAKOVĚ POSTIŽENÝMI SPOLUOBČANY

IVAN ČILLÍK – JURAJ GORILÁK 41 ZMENY ÚROVNE VYBRANÝCH BEŽECKÝCH CVIČENÍ VO VYUČOVACOM PROCESE NA HODINÁCH TELESNEJ VÝCHOVY

JERZY EKSTEROWICZ - MAREK NAPIERAŁA 49 WPŁYW OBOZU LETNIEGO NA ZMIANY MORFOLOGICZNE U STUDENTEK Z UNIWERSYTETU KAZIMIERZA WIELKIEGO W BYDGOSZCZY Z KIERUNKU WYCHOWANIA FIZYCZNEGO IVAN JANKO 58 PERIODIZÁCIA TRÉNINGOVÉHO ZAŤAŽENIA, AKO FORMA ŠPORTOVEJ PRÍPRAVY PLAVCOV LUCIA KRAJKOVOČOVÁ 67 ROZVOJ ODRAZOVEJ VÝBUŠNOSTI VO VOLEJBALE JURAJ KREMNICKÝ 75 ANALÝZA ZAŤAŽENIA MLADÝCH GYMNASTOV V ZOSTAVE NA KONI S DRŽADLAMI EVA MACKOVÁ - JANA PYŠNÁ - JIŘÍ ŠKODA 86 PŘÍČINY A TYPICKÉ PŘÍZNAKY DYSFUNKCE KLOUBU EVA MACKOVÁ - JANA PYŠNÁ - MIROSLAV HAJER 93 DIAGNOSTIKA POHYBEM MAREK NAPIERAŁA – WOJCIECH PRZYBYLSKI 100 ZDOLNOŚCI MOTORYCZNE STUDENTEK UNIWERSYTETU KAZIMIERZA WIELKIEGO W BYDGOSZCZY ROZPOCZYNAJĄCYCH STUDIA W ROKU AKADEMICKIM 2007/2008 NA KIERUNKU WYCHOWANIA FIZYCZNEGO MIROSLAV NEMEC 107 VOĽNOČASOVÉ AKTIVITY CHLAPCOV STARŠIEHO ŠKOLSKÉHO VEKU SO ZAMERANÍM NA ŠPORT KATARZYNA PRUSIK - KAROL GÖRNER - KRZYSZTOF PRUSIK 117 STAN AKTYWNOŚCI TURYSTYCZNEJ I RUCHOWEJ UCZNIÓW W CZASIE WOLNYM MARTIN PUPIŠ – JAROSLAV BROĎÁNI – ALEXANDER RAKOVIČ 132 ENERGETICKÁ BILANCIA ORGANIZMU VYTRVALCA – CHODCA V PRIEBEHU TRÉNINGOVÉHO DŇA Dominika Pyšná - Slavomil Fischer - Miroslav Hajer – Jana Pyšná 144 Pohybové režimy u dospívajících dívek JANA PYŠNÁ – MIROSLAV TICHÝ – LADISLAV PYŠNÝ 152 NĚKTERÉ POSTUPY ŘEŠÍCÍ VADNÉ DRŽENÍ TĚLA JIŘÍ SUCHÝ – DOMINIKA PYŠNÁ – MARIE TOČÍKOVÁ 158 POSTOJE TRIATLONOVÝCH TRÉNERŮ MLÁDEŽE K PROBLEMATICW PŘEDČASNÉ SPECIALIZACE JIŘÍ ŠKODA - PAVEL DOULÍK - ŽANETA TAŠNEROVÁ - EVA BUCHTELOVÁ - KATEŘINA VANÍKOVÁ 165 KVALITA ŽIVOTA JAKO EPISTEMOLOGICKÝ A VÝZKUMNÝ PROBLÉMÚ JIŘÍ ŠKODA – PAVEL DOULÍK – ŽANETA TAŠNEROVÁ – EVA BUCHTOVÁ – KATEŘINA VANÍKOVÁ 185 VÝZKUM VYBRANÝCH OBJEKTIVNÝCH PARAMETRŮ KVALITY ŽIVOTA MLÁDEŽE VE VĚKU 14 – 16 LET MILAN TOMKA 208 ŠKOLSKÝ SYSTÉM – SKÚSENOSTI A POZNATKY Z PRACOVNO-ŠTUDIJNÉHO POBYTU V NÓRSKU PROBLEMATIKA ASPEKTOV KVALITY ŽIVOTA SLAVOMIL FISCHER - DOMINIKA PYŠNÁ 215 ÚVAHA NAD KVALITOU ŽIVOTA V RÁMCI PENITENCIÁRNÍ PRAXE MIROSLAV HAJER - JANA PYŠNÁ - JANA MILLEROVÁ - DOMINIKA PYŠNÁ - LENKA HAJEROVÁ – MILLEROVÁ JIŘÍ ŠKODA - PAVEL DOULÍK 221 KVALITA ŽIVOTA V PODMÍNKÁCH CHUDOBY A SOCIÁLNÍ EXKLUZE

4

VÝVINOVÉ KRIVKY ZMIEN TELESNÉHO ROZVOJA A POHYBOVEJ VÝKONNOSTI 12 – 16 ROČNÝCH DIEVČAT NA OSEMROČNOM GYMNÁZIU V KRÁĽOVSKOM CHLMCI V ROKOCH 2001 - 2005 LADISLAV BENCE – VIERA SZABOVÁ Katedra telesnej výchovy a športu, Fakulta humanitných vied, Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica

Kľúčové slová: Telesný rozvoj, pohybová výkonnosť, longitudinálne sledovanie, vývinové krivky, Eurofit.

V súčasných podmienkach je školská telesná výchova zárukou osvojenia si základných pohybových zručností a návykov, vytvorenia dlhodobého vzťahu k pohybovým činnostiam. Rozvíja a zvyšuje telesnú zdatnosť a pohybovú výkonnosť školskej populácie, je prvoradým ukazovateľom výkonnostného potenciálu všeobecnej populácie.

PROBLÉM Jednou z najdôležitejších úloh povinnej školskej telesnej výchovy na všetkých stupňoch aj typoch škôl je pravidelné, objektívne hodnotenie a monitorovanie

telesnej

zdatnosti

a pohybovej

výkonnosti

sledovanej

populácie. Stáva sa súčasťou humanizácie vyučovania telesnej výchovy, výrazným motivačným činiteľom. V súčasnosti sa do školskej telesnej výchovy integrujú pojmy ako napr. existencionalistické, či antropocentrické pôsobenie. Poukazujú na to, že v centre pozornosti musí byť žiak /objekt/ ako individualita, s požiadavkou umožnenia širokej škály pohybových činností, aj vzhľadom na jeho záujmy. 5

Školská telesná výchova svojím zameraním musí zabezpečiť nepretržitý výchovno-vzdelávací proces, ktorý významne ovplyvňuje realizáciu zdravého spôsobu života - pohybové aktivity, sociálne aktivity, vytváranie pozitívneho vzťahu k pohybovým činnostiam, pozitívne myslenie atď. V školskej telesnej výchove uplatňujeme individuálny prístup k žiakovi na základe primeraných požiadaviek na jeho špecifické predpoklady, s možnosťou uplatnenia

interindividuálnych

hodnotení.

Za

vysoko

vzťahových

objektívne

noriem

považujeme

pri

jeho

objektívnom

longitudinálne,

dlhodobé

hodnotenie, kde môžeme posudzovať a hodnotiť komplexnejšie priebeh zmien v telesnom rozvoji aj v pohybovej výkonnosti. Touto problematikou sa zaoberali aj iní autori ako napr. Bence,L. (1994), Moravec (1996), Kasa (2002), Nemec (2002), Vobr (2003), Zbiňovský (2003) Chovanová (2005) a iní.

CIEĽ Cieľom príspevku je štatisticky a formou výkonnostných kriviek vyhodnotiť úroveň zmien v oblasti telesného rozvoja a pohybovej výkonnosti 12 – 16 ročných dievčat na osemročnom gymnáziu v Kráľovskom Chlmci počas ich longitudinálneho sledovania v rokoch 2001 – 2005.

METODIKA Do výskumného súboru sme zaradili 27 žiačok, ktoré na začiatku výskumu mali 12 rokov, a počas 5-ročného longitudinálneho výskumného cyklu sa zúčastnili všetkých meraní, ktoré boli vykonávané vždy v prvom a druhom septembrovom týždni v rokoch 2001 – 2005. Ani jedna žiačka sa počas priebehu výskumu nevenovala žiadnej systematickej, organizovanej pohybovej aktivite okrem

povinnej

školskej

telesnej

výchovy,

v rozsahu

troch

povinných

vyučovacích hodín. Výber 12 – 16 ročných dievčat bol zámerný, pretože žiačky v priebehu

výskumu

prešli

z ontogenetického

hľadiska

tromi

vývojovými

stupňami - predpubertou, pubertou aj postpubertou, v ktorých aj rastové aj výkonnostné zmeny sú charakteristické. Vo výskume sme použili vybrané testové položky testovej batérie EUROFIT, ktoré podrobne nerozpisujeme, sú dostatočne v literatúre popísané (Moravec 1996).Výskum bol realizovaný v spolupráci s vyučujúcou učiteľkou mgr. Vierou 6

Szabovou, ktorá zabezpečila štandardné podmienky a aktívne sa na výskume podieľala. Získané

výsledky

sme

podrobili

vecnej

aj

štatistickej

analýze,

a interpretujeme ich v tabuľkách a obrázkoch - vývojové krivky.

VÝSLEDKY Rastové hodnoty v ukazovateľoch telesného rozvoja 12 - 16 – ročných dievčat prezentujeme v tabuľkách 1 a 2.

Tabuľka 1 Výškové ukazovatele Rok merania Vek n x s prírastok t

2001 12 27 156,56 7,08 -

2002 13 27 158,67 6,55 2,11 0,270

Legenda: n – počet probantiek

2004 15 27 165,81 6,09 2,29 0,202

2005 16 27 166,63 5,53 0,82 0,615

x – aritmetický priemer

s – smerodajná odchýlka

168,00

2003 14 27 163,52 6,70 4,85 0,011

t – t-test

cm

166,00

166,63

165,81

164,00

163,52

162,00 160,00 158,67

158,00 156,56

156,00 154,00 152,00 150,00 12

13

14

15

16

vek

Obr. 1 Vývinová krivka vývoja telesnej výšky

Priemerná telesná výška testovaných dievčat výskumného súboru bola v prvom roku merania 156,56cm a v poslednom roku merania 166,63cm, čo znamenalo nárast v priemere 10,07cm. Priebeh vývoja telesnej výšky mal predpokladaný rastúci lineárny charakter. Vývinová krivka vývoja telesnej výšky 7

dievčat (obr. 1) znázorňuje výsledky, ktoré ukazujú, že rastové hodnoty sú dokladom trvajúcej vývinovej akcelerácie. Najväčšiu rastovú akceleráciu sme zistili medzi 13. a 14. rokom. Medzi 15. a 16. rokom dochádza k stagnácii v raste dievčat. Aj keď dochádza k určitým rozdielom v raste, výsledky sú štatisticky nevýznamné. Namerané

t-hodnoty

sú

menšie

ako

tabuľková

hodnota,

na

hladine

významnosti p = 0,05 %.

Tabuľka 2 Hmotnostné ukazovatele Rok merania Vek n x s prírastok t

2001 12 27 43,78 7,80 -

2002 13 27 47,07 7,79 3,29 0,133

Legenda: n – počet probantiek s – smerodajná odchýlka

2003 14 27 50,04 8,23 2,97 0,188

2004 15 27 51,07 8,19 1,03 0,651

2005 16 27 52,74 7,51 1,67 0,448

x – aritmetický priemer t – t-test

Priemerná telesná hmotnosť testovaných dievčat výskumného súboru bola v prvom roku merania 43,78kg a v poslednom roku merania 52,74kg, čo znamenalo prírastok hmotnosti v priemere 8,96kg. Priebeh vývoja telesnej hmotnosti mal pozvoľne rastúci charakter. Vývinová krivka vývoja telesnej hmotnosti dievčat (obr. 2) kopírovala vývoj telesnej výšky. Intenzívnejšie zvyšovanie telesnej hmotnosti sme u dievčat zistili medzi 12 až 14 rokom. Aj keď dochádza k nárastu hmotnosti, výsledky sú vždy štatisticky nevýznamné. Namerané t-hodnoty sú menšie ako tabuľková hodnota, na hladine významnosti p = 0,05 %.

8

60,00

kg

50,00 43,78

52,74

51,07

50,04

47,07

40,00 30,00 20,00 10,00 0,00 12

13

14

15

16

vek

Obr. 2 Vývinová krivka vývoja telesnej hmotnosti

Výsledky v ukazovateľoch motorického rozvoja 12 - 16 – ročných dievčat prezentujeme v tabuľkách a obrázkoch 3 - 7.

Tabuľka 3 Vývin výkonnosti– tapping Rok merania Vek n x s prírastok t

2001 12 27 12,14 0,75 -

2002 13 27 11,19 0,54 -0,95 0,000

Legenda: n – počet probantiek

2003 14 27 11,19 0,63 0,00 0,996

2004 15 27 10,65 0,50 -0,54 0,002

2005 16 27 10,40 0,36 -0,25 0,040

x – aritmetický priemer

s – smerodajná odchýlka

t – t-test

Priemerný výkon v tappingu výskumného súboru bol v prvom roku merania 12,14 s a v poslednom roku merania 10,40 s. V súbore 12 ročných dievčat bola relatívne vyššia hodnota aritmetického priemeru oproti 13 – 16 ročným dievčatám, čo naznačovalo nedostatočnú úroveň frekvenčnej rýchlosti dominantnej ruky. Vývinová krivka má rastúci charakter v 13. a 15. roku, v 14. roku má stagnujúci charakter a v 16 roku má mierne rastúci charakter (obr. 3). Aj keď

dochádza

k určitému

zlepšeniu

v tomto

teste,

výsledky

sú

vždy

nevýznamné. Nameraná t-hodnota je menšia ako tabuľková, na hladine významnosti p = 0,05%.

9

12,50

s 12,14

12,00 11,50

11,19

11,19

11,00 10,65

10,50

10,40

10,00 9,50 12

13

14

vek

15

16

2004 15 27 168,85 7,41 -1,34 0,565

2005 16 27 167,85 6,12 -1,00 0,598

Obr. 3 Vývinová krivka výkonnosti – tapping

Tabuľka 4 Vývin výkonnosti – skok do diaľky z miesta Rok merania Vek n x s prírastok t

2001 12 27 158,85 7,20 -

2002 13 27 167,07 7,36 8,22 0,000


2003 14 27 170,19 9,09 3,12 0,181


Priemerný výkon v skoku do diaľky z miesta výskumného súboru bol v prvom roku merania 158,85cm a v poslednom roku merania 167,85cm. V tomto teste dochádza k najvýraznejšiemu zvyšovaniu výkonnosti od 12. roku do 13. roku, keď je dynamika výkonnosti výraznejšia ako v rokoch nasledujúcich, kde výkonnosť od 13. do 14. roku má len mierne stúpajúci charakter a od 14. roku má mierne klesajúci charakter, čo nám znázorňuje aj vývinová krivka (obr.4). V t-teste nám vyšli hodnoty štatisticky nevýznamné.

10

172,00

cm 170,19

170,00

168,85

168,00

167,85

167,07

166,00 164,00 162,00 160,00

158,85

158,00 156,00 154,00 152,00 12

13

14

15

16

vek

Obr. 4 Vývinová krivka výkonnosti – skok do diaľky z miesta

Tabuľka 5 Vývin výkonnosti – ľah – sed Rok merania Vek n x s prírastok t

2001 12 27 23,26 2,62 -

2002 13 27 24,00 2,02 0,74 0,259


2003 14 27 22,74 2,65 -1,26 0,060

2004 15 27 22,63 1,97 -0,11 0,864

2005 16 27 22,07 1,72 -0,56 0,283


Priemerný výkon v teste ľah – sed výskumného súboru bol v prvom roku merania 23,76 cyklov a v poslednom roku merania 22,07 cyklov. V tomto teste dochádza k zvyšovaniu výkonnosti od 12. roku do 13. roku, v období 13. až 14. roku nastáva prudký pokles výkonnosti. V období 14. až 15. roku nastáva stagnácia výkonnosti, ktorá od 15. roku má znovu klesajúci charakter. V súbore 16 ročných dievčat je najnižšia hodnota aritmetického priemeru zo všetkých vekových kategórií v súbore, čo naznačuje nedostatočnú úroveň dynamickej a vytrvalostnej sily brušného a bedrovo-stehenného svalstva. Vývinová krivka je charakterizovaná kolísavým priebehom (obr. 5). V t-teste nám vyšli hodnoty štatisticky nevýznamné.

11

24,50

počet

24,00

24,00

23,50 23,26 23,00 22,74

22,63

22,50

22,07

22,00 21,50 21,00 12

13

14

vek

15

16

2004 15 27 22,24 6,88 2,61 0,222

2005 16 27 25,06 7,21 2,82 0,154

Obr. 5 Vývinová krivka výkonnosti - ľah – sed

Tabuľka 6 Vývin výkonnosti– výdrž v zhybe Rok merania Vek n x s prírastok t

2001 12 27 21,85 9,86 -

2002 13 27 23,19 7,59 1,34 0,585


2003 14 27 19,63 8,23 -3,56 0,111


Priemerný výkon vo výdrži v zhybe výskumného súboru bol v prvom roku merania 21,85s a v poslednom roku merania 25,06 s. V súbore 14 ročných dievčat bola najnižšia hodnota aritmetického priemeru oproti ostatným vekovým kategóriám v danom súbore, čo naznačovalo nedostatočnú úroveň statickej, vytrvalostnej sily svalstva horných končatín. U dievčat v súbore výkonnosť v teste výdrž v zhybe v období 12. až 13. roku mierne stúpa, v období 13. až 14. roku klesá a od 14. roku má stúpajúci charakter. Vývinová krivka má kolísavý priebeh (obr. 6). V t-teste nám vyšli hodnoty štatisticky nevýznamné.

12

30,00

s

25,00

25,06 23,19

21,85

22,24

20,00

19,63

15,00 10,00 5,00 0,00 12

13

14

15

16

vek

Obr. 6 Vývinová krivka výkonnosti – výdrž v zhybe

Tabuľka 7 Vývin výkonnosti – člnkový beh 10 x 5m Rok merania Vek n x s prírastok t

2001 12 27 21,30 1,03 -

2002 13 27 20,56 0,68 -0,74 0,004


2003 14 27 20,75 1,32 0,19 0,516

2004 15 27 21,04 0,83 0,29 0,356

2005 16 27 21,70 1,03 0,66 0,015


Priemerný výkon v člnkovom behu10 x 5m výskumného súboru bol v prvom roku merania 21,30 s a v poslednom roku merania 21,70s. V tomto teste dochádza k zvyšovaniu výkonnosti medzi 12. a 13. rokom. Od obdobia 13. do 16. roku nastáva zhoršovanie výkonnosti, čo naznačovalo klesajúci rozvoj bežeckej rýchlosti so zmenami smeru. Vývinová krivka je charakterizovaná klesajúcim priebehom (obr. 7). V t-teste nám vyšli hodnoty štatisticky nevýznamné.

13

21,80

s 21,70

21,60 21,40

21,30

21,20

21,04

21,00 20,80

20,75

20,60

20,56

20,40 20,20 20,00 19,80 12

13

14

15

16

vek

Obr. 7 Vývinová krivka výkonnosti– člnkový beh 10 x 5 m

ZÁVER V závere

môžeme

konštatovať,

že

v oblasti

telesného

rozvoja,

v ukazovateľoch telesnej výšky aj telesnej hmotnosti majú vývinové krivky lineárny priebeh. V telesnej výške došlo k najväčším zmenám medzi 13 – 14 rokom, kým vo vývoji telesnej hmotnosti medzi 12 – 14 rokom. V testovaných položkách

pohybovej

výkonnosti

sme

plynulý,

stály

nárast

výkonnosti

zaznamenali len v „tanierovom tappingu“. V ostatných meraných položkách dochádzalo k zvyšovaniu výkonnosti len do 13 rokov, potom prišlo k stagnácii a po 14 roku k poklesu výkonnosti okrem položky „výdrž v zhybe“ Získané výsledky korešpondujú s výsledkami podobných výskumov. V oblasti telesného rozvoja sme potvrdili sekulárny trend, rovnako sme potvrdili existenciu jednotlivých senzitívnych období vo vývoji pohybových schopností. Získané výsledky vzhľadom na nízky počet respondentov nemôžeme zovšeobecniť, ale vzhľadom na to že ide o longitudinálny výskum, považujeme ich za významné pre konkrétne podmienky na skúmanom gymnáziu.

LITERATÚRA BENCE. L. 1994. Hodnotenie relatívnej pohybovej výkonnosti 11 – 14 ročných dievčat. In: Zborník vedeckovýskumných prác. Banská Bystrica : FHPV UMB, 1994, s. 126 - 142

14

CHOVANOVÁ, E. 2005. Motorika detí mladšieho školského veku. In: Zborník telesná výchova a šport na univerzitách v ponímaní študentov ako objektu edukácie. Nitra : 2005. KASA, J. 2002. Rozvoj pohybových predpokladov žiakov základných a stredných škôl v telesnej výchove a športe. Bratislava : Metodické centrum, 2002. MORAVEC, R. et al. 1996. Eurofit – Telesný rozvoj pohybová výkonnosť školskej populácie na Slovensku. Bratislava : Slovenská vedecká spoločnosť pre telesnú výchovu a šport, 1996. ISBN 80-967487-1-8. NEMEC, M. 2002. Príprava mladých futbalistov na školách a v oddieloch /monografia/. Banská Bystrica : FHV UMB. ISBN 80-244-1121-0. VOBR, R. 2003. Možnosti testování pohybových schopností a dovedností. In: Antropomotorika 2003. Banská Bystrica : SVSTVŠ a KTVŠ FHV UMB, 2003. ZBIŇOVSKÝ, P. 2003. Špecifiká na štatistické vlastnosti pri výbere testov špeciálnej pohybovej výkonnosti v karate. In: Antropomotorika 2003. Banská Bystrica : FHV UMB. ISBN 80-969029-3-8.

ZHRNUTIE V príspevku autor monitoruje a identifikuje zmeny v dynamike ročných prírastkov telesného rozvoja a v pohybovej výkonnosti 12 až 16 ročných dievčat na OG v Kráľovskom Chlmci počas ich povinnej školskej dochádzky v školských rokoch 2001 až 2005 testovým systémom EUROFIT.

SUMMARY In contribution auhtor is monitoring and identifying changes in dynamic of year growths of physical progress and in motion efficiency of 12 - 16 years old girls at OG in Kralovsky Chlmec during the mandatory school incomming in the years 2001 - 2005 using test system EUROFIT.

Key words: Physical, evolvement, motional performance, motional efficiency, motoric tests, Eurofit.

15

ZMENY PLAVECKEJ VÝKONNOSTI ŠTUDENTOV TELESNEJ VÝCHOVY KTVŠ FHV UMB V BANSKEJ BYSTRICI V ROKOCH 2001 - 2006 MATEJ BENCE Katedra telesnej výchovy a športu, Fakulta humanitných vied, Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica

Kľúčové slová: Plavecká výkonnosť, plavecký štvorboj ,študenti telesnej výchovy, výučba plávania

ÚVOD V príspevku porovnávame úroveň plaveckej výkonnosti študentov telesnej výchovy FHV UMB v Banskej Bystrici so zameraním na jednopredmetové štúdium prostredníctvom plaveckého štvorboja v rokoch 2001 a 2006. Hľadáme riešenia pre skvalitnenie plaveckej spôsobilosti sledovaných študentov, ako nadstavbu ich nasledujúceho trénerského pôsobenia.

PROBLÉM Teória a didaktika plávania v rámci svojho mnohostranného uplatnenia patrí medzi kľúčové predmety učebných plánov vysokých škôl, ktoré pripravujú budúcich učiteľov telesnej výchovy, trénerov a pracovníkov v metodickej a riadiacej oblasti. Telovýchovný proces so zameraním na vyučovanie plávania na všetkých stupňoch a typoch škôl optimálne vplýva na formovanie osobnosti jedinca so zreteľom na jeho špecifické funkčné a motorické predpoklady. V našej práci porovnávame úroveň plaveckej výkonnosti študentov telesnej výchovy na KTVŠ FHV UMB v Banskej Bystrici so zameraním na trénerskú činnosť,

16

pričom

zaznamenávame

postupný

pokles

ich

výkonnosti

a

kondičnej

pripravenosti. Plaveckú výkonnosť a spôsobilosť študentov vysokých škôl na Slovensku sleduje neustále množstvo odborníkov, ktorí pôsobia na vysokých školách, napr. Chebeň (2001), Janko (2001), Kalečík (1996), Macejková (1996), Merica – Glesk (2001), Turek(1996) a iní autori, ktorí svoje poznatky z výučby plávania pravidelne publikujú.

CIEĽ A ÚLOHY Cieľom našej práce je zistiť a porovnať stav úrovne plaveckej výkonnosti študentov telesnej výchovy jednopredmetového štúdia (trénerstvo) v rokoch 2001 a 2006. Úlohou je vyhodnotiť a porovnať dosiahnuté výsledky v jednotlivých plaveckých spôsoboch prostredníctvom nameraných časov a vyjadrením bodového hodnotenia plaveckého štvorboja. Porovnať

dosiahnuté

výsledky

v jednotlivých

plaveckých

spôsoboch

v sledovaných súboroch a navrhnúť možné riešenia efektivity vyučovacieho procesu.

METODIKA Úroveň plaveckej výkonnosti sme sledovali v plaveckom 25 metrovom bazéne KTVŠ FHV UMB. Bazén má 6 dráh, maximálnu hĺbku vody 4m a minimálnu 1,5m. Priemerná teplota vody a vzduchu počas výskumu dosahovala približne rovnakú úroveň 28°C. Ako ústrednú metódu získavania faktov sme vo výskume použili testovanie. Štandardizované testy zodpovedajúce obsahovej náplni plaveckého štvorboja sme realizovali v závere tretieho. semestra v rámci praktickej časti záverečnej skúšky z plávania. Študentov sme testovali v dvojiciach, na jednej vyučovacej hodine plávali dva plavecké spôsoby. Tým študentom, ktorí v stanovenom termíne nemohli plniť určené požiadavky pre neúčasť zo zdravotných dôvodov, alebo pre reprezentačné povinnosti sme poskytli náhradné termíny.

17

Výskumu sa zúčastnili študenti jednopredmetového štúdia telesnej výchovy v roku 2001 označení ako súbor „A“ v počte 19 a študenti s rovnakou aprobáciou v roku 2006 v počte 21, označení ako súbor „B“. Výskumom získaný materiál sme podrobili vecnej analýze a na základe aritmetických priemerov porovnávame dosiahnuté výsledné časy. Pre porovnanie dosiahnutých časov využívame bodovaciu tabuľku, ktorá je rovnaká na vysokých školách na Slovensku pripravujúcich učiteľov telesnej výchovy a trénerov. Vzhľadom na nízku početnosť sledovaných súborov neuvádzame štatistickú významnosť v rozdielnosti priemerných časov, ktorá by umožnila zovšeobecniť dosiahnuté výsledky.

VÝSLEDKY V prvej časti výsledkov uvádzame prostredníctvom tabuliek dosiahnuté časy v plaveckom štvorboji študentov sledovaných súborov v rokoch 2001 a 2006. V druhej

časti

porovnávame

výsledky

v jednotlivých

plaveckých

spôsoboch medzi výskumnými súbormi.

Tabuľka 1 Výsledky plaveckého štvorboja študentov súboru „A“ v roku 2001 Spôsob

100 p

100 K

50 Z

50 M

Min

1: 28,2

1:12,0

0:43,0

0:36,8

Max

1:53,4

1:48,5

0:57,0

1:00,0

25,2

36,5

14,0

23,2

1:40,1

1:25,8

0:48,1

0:46,7

Rozdiel X

body

21,2 b.

P – plavecký spôsob prsia, K – plavecký spôsob kraul, Z – plavecký spôsob znak, M – plavecký spôsob motýlik, X – aritmetický priemer, Min. – najrýchlejší čas, Max. – najpomalší čas.

Porovnaním plaveckej výkonnosti súboru „A“ v plaveckom štvorboji pozorujeme podstatné rozdiely medzi najrýchlejším a najpomalším časom 18

v plaveckých spôsoboch v poradí kraul (36,5 s.), prsia (25,2 s.), motýlik (23,2 s.) a znak (14,0s.). V sledovanom súboroch zisťujeme najväčšie rozdiely v plaveckej výkonnosti v kraule, ako najrýchlejšom plaveckom spôsobe. Bodové hodnotenie zaraďuje súbor „A“ do pásma klasifikácie „dobrý“

Tabuľka 2 Výsledky plaveckého štvorboja študentov súboru „B“ v roku 2006 Spôsob

100 p

100 K

50 Z

50 M

Min

1:30,1

1:13,6

0:42,5

0:34,6

Max

1:59,8

1:56,7

0:56,7

0:58,5

29,7

41,3

14,2

23,9

1:42,9

1:27,9

0:45,7

0:43,2

Rozdiel X

Porovnaním zisťujeme

body

22 b

plaveckej výkonnosti súboru „B“ v plaveckom

výrazné

rozdiely

medzi

najrýchlejším

a

najpomalším

štvorboji časom

v plaveckých spôsoboch v rovnakom poradí kraul (41,3 s.), prsia (29,7 s.), motýlik (23,9 s.) a znak (14,2 s.). Rovnako ako súbore „A“, zaraďujeme podľa bodového hodnotenia súbor „B“ do klasifikačného pásma „dobrý“ V ďalšej časti výsledkov porovnávame plaveckú výkonnosť sledovaných súborov v plaveckom štvorboji.

Tabuľka 3 Porovnanie priemerných hodnôt výsledkov plaveckého štvorboja súborov „A“ a „B“

Tabuľka

3

Súbor

100 P x

100 K x

50 Z x

50 M x

„A“

1:40,1

1:25,8

0:48,1

0:46,7

„B“

1:42,9

1:27,9

0,45,7

0:43,2

nám

umožňuje

porovnávať

zaplávané

priemerné

časy

sledovaných súborov v jednotlivých plaveckých spôsoboch v rokoch výskumu 2001 a 2006. V plaveckom spôsobe 100m prsia zisťujeme rozdiel v dosiahnutom výkone v prospech súboru „A“ o 2,8 sekundy, čo nepovažujeme za dominantné v hodnotení dosiahnutého času, ale môžeme poukázať na zvládnutie techniky 19

štartov a obrátok, ktoré najmä v krátkom bazéne podstatne ovplyvňujú zaplávaný čas. V plaveckom spôsobe 100m kraul rozdiel v dosiahnutom priemernom výkone narastá, opäť v prospech súboru „A“ o 2 ,1 sekundy. Zmena

v úspešnosti

hodnotenia

dosiahnutých

priemerných

výkonov

nastáva v plaveckom spôsobe 50m znak, kde lepší priemerný čas dosiahli študenti súboru „B“, hodnotou 2,4 sekundy. V poslednej disciplíne plaveckého štvorboja 50m motýlik opäť pozorujeme lepšie výsledky študentov súboru „B“, kedy dosiahli lepší priemerný čas o 3,5 sekundy. Z celkového porovnania výsledkov v dosiahnutých časoch v jednotlivých plaveckých spôsoboch študentov jednopredmetového štúdia vyplýva, že vyššiu plaveckú výkonnosť dosiahli študenti v plaveckých spôsoboch prsia a kraul v roku 2001 a naopak, lepšie výsledky v plaveckom spôsobe znak a motýlik dosiahli študenti rovnakej aprobácie v roku 2006.

ZÁVER Vzájomným porovnaním výsledkov prostredníctvom plaveckého štvorboja študentov jednopredmetového štúdia telesnej výchovy v Banskej Bystrici zisťujeme kolísavý stav úrovne plaveckej výkonnosti, ktorý sa prejavil pozitívne v plaveckých spôsoboch prsia a kraul v súbore „A“, a negatívne v plaveckých spôsoboch znak a motýlik. Prekvapuje

nás

najmä

negatívny

rozdiel

v plaveckej

výkonnosti

v neprospech súboru „B“ v dominantných plaveckých spôsoboch, akými sú prsia a kraul. Práve plavecký spôsob kraul považujeme za základný pilier nadstavby ďalších plaveckých spôsobov, ako je znak a motýlik.

Na základe dosiahnutých výsledkov navrhujeme: - skvalitniť výber študentov pre štúdium telesnej výchovy na základe absolvovania talentových skúšok, - vytvoriť viacej priestoru pre individuálne docvičovanie študentov v plavárni najmä vo večerných hodinách,

20

-

hodiny docvičovania obsadiť kvalitnými inštruktormi, študentmi ktorí majú špecializáciu plávanie a môžu odborne a pozitívne vplývať na osobný výcvik docvičujúcich študentov.

LITERATÚRA CHEBEŇ, D. 2001. Analýza kvality plaveckého spôsobu a výkonnosti uchádzačov o štúdium telesnej výchovy UKF v Nitre. In: Teoretické a didaktické problémy plávania a plaveckých športov. Bratislava : FTVŠ UK, 2001, s. 22 - 23 JANKO, I. 2001. Úroveň plaveckej spôsobilosti študentov SPU Nitra v školskom roku 200/2001.In: Telesná výchova a šport na vysokých školách v Slovenskej republike. Nitra : KTVŠ SPU, 2001. 112 s. KALEČÍK, Ľ. 1996. Analýza obsahu hodín plávania na Gymnáziu Tomašíkova v Bratislave. In: Teoretické a didaktické problémy plávania a plaveckých športov. Bratislava : FTVŠ UK, 1996, s.15 - 17 MACEJKOVÁ, Y. et al. 1996. Aktuálna úroveň plaveckej výkonnosti uchádzačov o štúdium na FTVŠ UK a faktory, ktoré ju ovplyvňujú. In: Teoretické a didaktické problémy plávania a plaveckých športov. Bratislava : FTVŠ UK, 1996, s. 5 - 10 MERICA, M – GLESK, P. 2001. Vybrané ukazovatele plaveckej spôsobilosti študentov Slovenskej technickej univerzity a Trnavskej univerzity. In: Nové trendy v teórii a didaktike plávania a plaveckých športov. Bratislava : FTVŠ UK, 2001, s.18 – 21 TUREK, M. 1996. Prognózovanie v športe. PF v Prešove, UPJŠ v Košiciach 1996, 107 s.

ZHRNUTIE Autor sa v príspevku zaoberá plaveckou výkonnosťou študentov telesnej výchovy, ktorú prostredníctvom plaveckého štvorboja zisťoval v roku 2001 a opätovne v roku 2006. Vzájomným porovnaním dosiahnutých výsledkov konštatuje kolísavú úroveň plaveckej výkonnosti študentov telesnej výchovy. V závere navrhuje možné riešenia pre zlepšenie súčasného nepriaznivého stavu plaveckej výkonnosti študentov.

21

ZUSAMMENFASUNG DIE

VERANDERUNGEN

DER

SCHWIMMLEISRUNG

DER

STUDENTEN

DER

KORPERKULTUR AN DER SPORTKATEDERFHV MATEJ BEL - UNIVERSITAT IN BANSKÁ BYSTRICA

Der Autor beschäftigt sich im Artikel mit der Schwimmleistungfähigkeit der Studenten der Körperkultur. Diese hat er mittels des Vierkampfes im Jahre 2001 und anschliessend im Jahre 2006 beobachtet. Die erreichende Ergebnisse hat er vergleicht und festgestellt, dass die Schwimmleistungsfähigkeit der Studenten der Körperkultur wechselnde Niveau hat. Zum Massnahmen

zur

Verbesserung

dieses

Schluss schlägt er die

ungünstigen

Zustandes

der

Schwimmleistungen vor.

Schlüsselwörter: Die Schvimmleistungsfähigkeit, der Vierkampf im Schwimmen die Studenten der Körperkultur, der Schwimmunterricht

22

ZDRAVOTNÝ STAV – FUNKČNÁ A TELESNÁ ZDATNOSŤ ADOLESCENTOV ELENA BENDÍKOVÁ Katedra telesnej výchovy a športu, Fakulta humanitných vied, Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica

Kľúčové slová: Životný štýl, pohybový režim, adolescent, zdravie, funkčná a telesná zdatnosť

PROBLÉM Vysoká pohybová aktivita detí a mládeže, radosť z pohybu závisia od možností, ale s postupujúcim vekom aj od ich záujmov a motivácie. Spontánna pohybová aktivita klesá v období dospievania (adolescencie) najmä u dievčat. Tomu zodpovedá skutočnosť, že telesná zdatnosť začína klesať u dievčat po 14. roku a u chlapcov medzi 16. – 18. rokom života. Výsledky výskumov Liba (2000) ukazujú, že na udržanie telesnej zdatnosti a zdravotného efektu je minimálny objem pohybovej aktivity ,,...u adolescentov 5 - 6 hodín týždenne s intenzitou cca 60% pri striedavom zaťažení“. Súčasný trend zostupnosti pohybovej aktivity v spôsobe života adolescentov má negatívny dopad na funkčnú a telesnú zdatnosť adolescentov (Čelikovský, 1987).

CIEĽ A ÚLOHY Analyzovať, porovnať a zhodnotiť aktuálny zdravotný stav adolescentov. Zistené poznatky porovnať z hľadiska fyziologickej účinnosti.

HYPOTÉZY Predpokladáme, že zastúpenie pohybovej aktivity v štruktúre dňa a týždňa nezodpovedá odporúčaným normám z hľadiska fyziologickej účinnosti, ktorá sa odrazí na zdraví adolescentov. 23

METODIKA Predvýskum je súčasťou výskumnej úlohy grantu Vega1/4475/07 - Aplikácia nových

trendov v

hodnotení

zdravotne

orientovanej

telesnej zdatnosti

a pohybovej výkonnosti 10-15 ročných detí v Banskobystrickom a Libereckom regióne. Prieskum sme zrealizovali v šk. r. 2006/07, v ktorom sme sa zamerali na zistenie údajov o aktuálnom zdravotnom stave adolescentov, ktoré sme porovnali z hľadiska fyziologickej účinnosti (Čelikovský, 1987). Prieskumu sa zúčastnili študenti 2. ročníka Gymnázia M. M. Hodžu v Liptovskom Mikuláši. Celkový počet študentov bol 100, z toho 55 dievčat a 45 chlapcov. Vekový (kalendárny) priemer študentov bol 17,2 rokov. Údaje somatického

charakteru

o priemernej

výške

a hmotnosti

tela

chlapcov

a dievčat uvádzame v tabuľke 1. Získané kvantitatívne ukazovatele sme spracovali prostredníctvom percentuálneho vyjadrenia zastúpených údajov.

Tabuľka 1 Priemerná telesná výška a hmotnosť adolescentov adolescenti

výška /cm

hmotnosť / kg

Vek/ pohlavie chlapci dievčatá chlapci dievčatá 17,2

174

164,5

76, 4

69,8

VÝSLEDKY A DISKUSIA Vychádzali ukazovateľom

sme stavu

z poznania, organizmu,

že teda

telesná zdravia.

zdatnosť Do

je

kvalitatívnym

celkovej

anamnézy

o zdravotnom stave študentov SŠ sme zaradili aj ochorenia, ktoré sa vyskytovali v rodine, pretože niektoré ochorenia sú determinované dedične. Z uvedených údajov sme zistili nasledovné. V rodinách

sledovaného

súboru

sa

vyskytovalo

45%

ochorení

kardiovaskulárneho systému, u 17% sme zistili metabolické ochorenia (cukrovka, endokrinologické

poruchy),

v 79%

poruchy

pohybového

systému,

v 9%

nádorové ochorenia, respiračné ochorenia predstavovali 24%. Na ochorenia vylučovacej sústavy (obličky) pripadli 3%. Analýzou konkrétneho zdravotného stavu sledovaného súboru sme dospeli k záveru, že prevažná väčšina študentov prekonala bežné ochorenia detského 24

veku (Michalko - Polóny, 1997). V najvyššej miere sa vyskytovali vírusové ochorenia horných dýchacích ciest v komplikácii so zápalom priedušiek a pľúc. V 1% sme zaznamenali infekčný zápal pečene. 31% predstavovali ochorenia zmyslové (krátkozrakosť, ďalekozrakosť). Pri analýze úrazov sme zistili, že študenti utrpeli úrazy v (do úvahy sme brali len zlomeniny a vážnejšie úrazy) 17%. V sledovanom súbore prekonalo 9% študentov operáciu rôzneho druhu. Najčastejšie

problémy

majú

adolescenti

s chrbticou.

Toto

zistenie

korešponduje s výsledkami výskumov Gályová (1997). Časté sú skoliotické a kyfotické držania tela, ktoré v 19% prerástli do deformácií chrbtice – hovoríme o skolióze a kyfóze. Mnohí adolescenti ani nevedia, že majú určitý druh telesného oslabenia, pretože doteraz nemali výraznejšie ťažkosti a nemuseli vyhľadať lekára. Zaujímavé je zistenie, že si to nevšimli ani učitelia telesnej výchovy, ba ani rodičia. V súčasnosti vzostupný charakter majú aj alergie rôzneho druhu a typu, nízky krvný tlak a bolesti hlavy. Pri serióznej analýze príčin všetkých týchto chorôb sa dá veľa zlepšiť. Posudzovaním súčasného zdravotného stavu sledovanej

vzorky

adolescentov,

sme

zistili

pomerne

vysoký

výskyt

a pretrvávanie menších i väčších zdravotných problémov (hlavne u dievčat), ktoré pravdepodobne súvisia s dnešným

životným

štýlom mladých ľudí

i rizikovými faktormi, ktoré striktne dopadajú na zdravie mládeže. Na otázku či je dnešná mládež – mladá generácia pripravená zodpovedne prebrať štafetu rozvoja a prosperity spoločnosti v treťom tisícročí nám dávajú čiastočnú odpoveď dosiahnuté výsledky. Ak v roku 1970 – 1971 zo všetkých ochorení detí a mládeže v SR tvorili choroby pohybového ústrojenstva 4,9% v roku 1996 – 43,87%, tak v nami sledovanom súbore predstavujú 79%, vyššie percento ochorení bolo zistené u dievčat. Z uvedeného nám vyplynulo, že v priebehu 30 rokov sa percento tohto druhu niekoľkonásobne zvýšilo. Zaujímavé bolo subjektívne hodnotenie súčasného zdravotného stavu, kde 47% respondentov uvádza menšie zdravotné problémy. Viac ako polovica respondentov udáva, že sú síce zdraví, ale nemajú dobrú kondíciu. Hodnotenie zdravotného stavu vyznieva celkove menej priaznivo pre dievčatá. Vo väčšom 25

percente v porovnaní s chlapcami sa u nich vyskytujú vážne zdravotné problémy v 7%, menšie zdravotné problémy (dievčatá 54%, chlapci 36%), dobrú kondíciu uvádza 23% chlapcov 14% dievčat. Respondentom bolo vysvetlené, čo sa myslí pod dobrou kondíciu, čo patrí medzi vážne a čo medzi menšie zdravotné problémy. Všetky uvedené výsledky sú varujúce, aj keď ich možno chápať ako orientačné. Veľmi dôležitá je úprava pohybového režimu medzi pasívnou a aktívnou telesnou aktivitou (vhodné cviky aplikované priamo aj v škole vo forme telovýchovných chvíľok, ale aj ranné cvičenia v domácom prostredí), ktoré môžu bolesti (oslabenia) zmierniť alebo dlhodobým a cieleným cvičením eliminovať. Z rizikových faktorov, ktoré ohrozujú zdravotný stav mládeže sú na prvom mieste stresové situácie s 56% zastúpením. Vysoký je i počet fajčiarov (46% bez rozdielu pohlavia) aj adolescentov, ktorí majú zlé stravovacie návyky 79%. S tým súvisí i nadmerná hmotnosť a obezita, ktorá v tomto období môže u dievčat prerásť do chorôb psychického charakteru (bulímia, anorexia), objavujúce sa u našej mladej populácie. Z hľadiska vlastných opatrení na zlepšenie starostlivosti o svoje zdravie študenti uviedli potrebu zvýšenia telesnej aktivity telocvičného charakteru, ktorá v pohybovom režime adolescentov absentuje a nedosahuje ani minimum odporúčanej normy. Ďalej uviedli obmedzenie zlých stravovacích návykov a zlepšenie stravovania a životosprávy. So zdravotným stavom okrem výživy, čistoty prostredia, životnej pohody úzko súvisí telesný rozvoj a funkčná zdatnosť. V tabuľkách 2, 3 uvádzame základné štatistické charakteristiky ukazovateľov telesného rozvoja a dosiahnuté indexy v Ruffierovom teste.

Tabuľka 2

Ukazovatele telesného rozvoja a funkčnej zdatnosti chlapcov Ukazovateľ Štatistické charakteristiky x

s

VK %

s. ch %

výška

174

8, 077

4, 765

0, 492

hmotnosť

76,4

18, 876 17, 941

1,323

3, 543

2, 502

RT

14, 98

27, 532

26

Tabuľka 3 Ukazovatele telesného rozvoja a funkčnej zdatnosti dievčat Ukazovateľ Štatistické charakteristiky

výška hmotnosť

x

s

164, 5

6, 030

69,8

RT

15, 54

VK %

s. ch %

3,680

0, 421

19, 343 18, 543

0, 242

3, 645

2, 231

24, 654

Legenda: x.- aritmetický priemer, s- smerodajná odchýlka, s.ch - stredná chyba, RT – Ruffierov koeficient, VK % - variačný koeficient

Zo zistených výsledkov môžeme konštatovať, že hodnoty v ukazovateľoch telesného rozvoja výšky a hmotnosti chlapcov a dievčat nášho výskumného súboru sú porovnateľné s celoslovenskou populáciou, kde stále pôsobí proces akcelerácie a sekulárneho trendu. V ukazovateľoch telesného rozvoja chlapci prevyšujú v sledovaných ukazovateľoch dievčatá. K opačným poznatkom sme dospeli analýzou funkčnej a telesnej zdatnosti sledovaného súboru. U chlapcov sa hodnoty Ruffierovho indexu nachádzali v pásme slabej zdatnosti (tab. 4), u dievčat v pásme podpriemernej zdatnosti (tab. 5). Naše výsledky potvrdzujú závery výskumov Moravca (1990), Kasu (1994).

Tabuľka 4

Ruffierov test – chlapci

Tabuľka 5 Ruffierov test – dievčatá

Ruffierov test

Ruffierov test

chlapci

dievčatá

n

x

s

45 16, 67 3,786

min. max.

n

4, 3

55 16,87 3,547

21

x

s

min. max. 7,4

21,5

Legenda: n- početnosť, x – aritmetický priemer, s- smerodajná odchýlka, min. – minimum, max. maximum

Pri

porovnaní

dosiahnutých

výsledkov

nášho

sledovaného

súboru

s výsledkami populácie z roku 1990, dosiahli naši adolescenti horšie výsledky. Vychádzajúc kardiovaskulárny

z cieľového systém,

zamerania

pulzová

Ruffierovho

frekvencia,

ako

testu,

ukazovateľ

ktorým

je

záťažovej 27

adaptácie. Namerané hodnoty nám umožňujú dedukovať nízku úroveň zdatnosti

kardiovaskulárneho systému. Táto

tendencia len dokumentuje

skutočnosť odrážajúcu sa aj vo vysokej mortalite populácie. Príčinou je nezdravý životný štýl s redukciou až absenciou pohybových podnetov, ktorých zdravotný vplyv najmä v podobe aerobných vytrvalostných činností je všeobecne známy (Cooper, 1986). Najnižšie hodnoty indexu Ruffierovho testu sme u oboch pohlaví zistili u pravidelne športujúcich študentov a u študentov zapojených do záujmovo – rekreačných aktivít, ktoré vykonávajú pravidelne. Uvedené pohybové aktivity zohrávajú dôležitú úlohu pri zlepšovaní funkčnej zdatnosti v danom období. Funkčná zdatnosť študentov SŠ súvisí aj s rozsahom vykonávaných pohybových aktivít. Čo sa týka telesnej zdatnosti študentov (tab. 6), značná časť sledovaného súboru nesplnila stanovený štandard (Slezák – Melicher, 1997),

Stanovený štandard nesplnili: 1- v teste člnkový beh 4 x 10m

- 54, 33% chlapcov, -

71, 9% dievčat

2- v teste skok do diaľky z miesta - 65, 6% chlapcov,

- 56 ,8% dievčat

3- v teste výdrž v zhybe

- 60, 32% chlapcov,

- 84, 56% dievčat

4- v teste ľah sed

- 48% chlapcov,

- 68, 42% dievčat

5- v teste 12 min. beh

- 72% chlapcov,

- 89, 9% dievčat

(počet zhybov)

Tabuľka 6 Výkony študentov VPV – stanovené v návrhu vzdelávacieho štandardu p.č. Test 1 2 3 4 5 Legenda:

chlapci min. – max. člnkový beh 4 x 10 m – štandard 12,0 – 12,4 priemerný dosiahnutý výkon x 12,2 skok do diaľky z miesta – štandard 175 – 215 priemerný dosiahnutý výkon x 195 výdrž v zhybe – štandard 2 – 11 priemerný dosiahnutý výkon x 6,5 ľah – sed za 1min. – štandard 33 – 44 priemerný dosiahnutý výkon x 38,5 12 min. beh – štandard 1875 – 2045 priemerný dosiahnutý výkon x 1860 x – aritmetický priemer, min. – minimálna hodnota,

dievčatá min. – max. 13,4 – 14,3 X 13,85 140 – 162 x 151 6 – 20 x 13 26 – 32 x 29 1440 – 1800 x 1620 max. – maximálna

hodnota

28

Komplexnejší obraz o výsledkoch nám poskytujú hodnoty uvedené v tab. 7, ktoré v absolútnom a percentuálnom vyjadrení konkrétne diferencujú počty študentov, ktorí v jednotlivých testoch splnili alebo nesplnili výkony štandardu.

Tabuľka 7

Hodnotenie všeobecnej pohybovej výkonnosti p. č. 1

2

3

4

5

V súvislosti

hodnote nie splnili nesplnili spolu splnili nesplnili spolu splnili nesplnili spolu splnili nesplnili spolu splnili nesplnili spolu

n 22 23 45 15 30 45 17 28 45 24 21 45 6 39 45

s určovaním

chlapci % 48, 89 51,11 33,3 66,66 53,33 46,66 52,33 44,66 13,33 87,66 -

rozpätia

n 16 39 55 21 34 55 9 44 55 18 35 55 5 50 55

dievčatá % 29, 19 70,91 38,18 61,18 16,36 83,63 34,54 54,56 10,9 89,1 -

požiadaviek

na

výkony

študentov

považujeme za povážlivo nízku úroveň výkonnosti študentov druhého ročníka – rovnako chlapcov a dievčat – v testoch ľah – sed, výdrž v zhybe (počet zhybov chlapci) a test v skoku do diaľky. Úroveň týchto údajov v bodovacej tabuľke sa nachádzajú v slabej a podpriemernej telesnej zdatnosti. Za veľmi nízku, až kritickú vo vzťahu k zdraviu adolescentov považujeme ich výkonnosť v teste – 12 min beh, kde úroveň u chlapcov je veľmi slabá a u dievčat až nedostatočná. Zistené výsledky signalizujú pokles úrovne bežeckej vytrvalosti, ako aj znižujúca sa úroveň vyučovania školskej telesnej výchovy, čo do rozsahu i obsahu kvality. Z hľadiska vzdelávacieho štandardu sa javí každý ústupok v smere zníženia požiadaviek na výkony študentov ako ďalšia vedomá degradácia cieľov školskej telesnej výchovy, a tým aj pokles úrovne pohybovej výkonnosti, telesnej zdatnosti a zhoršenie zdravia adolescentov.

29

ZÁVER Hypokinéza prináša postupne obmedzovanie funkcie nielen opornopohybovej, ktorá v nami sledovanom súbore predstavovala 79% ochorení (oslabení), ale aj kardiovaskulárnej , respiračnej, tráviacej, či nervovej sústavy. Hodnotenie zdravotného stavu vyznieva menej priaznivo pre dievčatá, čo sa odzrkadlilo v slabej telesnej zdatnosti a fyzickej nepripravenosti zvládnuť pohybové úlohy, vyplýva to aj z nedostatku vykonávaných telovýchovných aktivít v rámci pohybového režimu vo voľnom čase. Chlapci sa prezentovali slabou funkčnou a telesnou zdatnosťou. Podľa normogramu 9 – stupňovej hodnotiacej škály sa dievčatá posunuli do pásma podpriemernej zdatnosti. Najnižšie hodnoty indexu Ruffierovho testu a najvyššie hodnoty motorických testov sme pri oboch pohlaviach zaznamenali u pravidelne športujúcich študentov a študentov zapojených do záujmovo – rekreačných pohybových aktivít.

LITERATÚRA COOPER, K. H. 1986. Aerobický program pre aktívne zdravie, Bratislava, Šport 1986, 334 s. ISBN 80 – 7096 – 073 – 6. ČELIKOVSKÝ, S. 1987. Teoretické základy pohybových režimů. Praha : ÚV ČSTV, 1987, s. 7 – 16. GÁLYOVÁ, I. 1997. Odchýlky držania tela v oblasti krčnej chrbtice – korekcia vhodnými cvičeniami. In.: Šport pre všetkých, č.17, bulletin, 1997 s. 27 – 36. KASA, J. 1994. Hodnotenie telesného rozvoja, zdatnosti a pohybovej výkonnosti školskej mládeže. In: Acta Fac. Educ. Phys. 35. Bratislava : Universitates Comenianae, 1994, s. 24-28. ISBN 80-223-0878. LIBA, J. 2000. Výchova k zdraviu a pohyb. Prešov : FHPV, 2000, s.120. ISBN 8088885-89-2. MICHALKO, I.- POLÓNY, J. 1997. Zdravotný stav, telovýchovné a športové aktivity na ZŠ. In: Monitorovanie zdravotného stavu a pohybovej aktivity občanov SR. Zborník čiastkových výstupov z grantových úloh. Bratislava : FTVŠ UK, 1997, s.43 – 46.

30

MORAVEC, R. 1990. Telesný, funkčný rozvoj a pohybová výkonnosť 7-18 ročnej mládeže v ČSFR. Bratislava : Šport, 1990. 288 s. ISBN 80-7096-170-8. SLEZÁK, J. - MELICHER, A. 1997. Učebné osnovy gymnázia, SOŠ a SOS – štvorročné, TV, MŠ SR 1997.

ZHRNUTIE Článok prináša základné informácie o zdravotnom a funkčnom stave adolescentov, študentov Gymnázia M. M. Hodžu mesta L. Mikuláš, ktorí sa zúčastnili predvýskumu ku grantovej úlohe č. 11/04909/07.

SUMMARY MEDICAL CONDITIONS – FUNCTIONAL AND FITNESS ABILITY OF ADOLESCENTS

The article informs about health and functional state of adolescents from M. M. Hodža Grammar school in L. Mikuláš, who took a part in a research of grant number. 11/04 909/07/6.

Key words: Life style, motor regime, adolescent, health, functional and fitness ability

31

OBLASTI MOŽNÉHO ROZVOJE V PŘÍSTUPU K UPLATŇOVÁNÍ POHYBOVÝCH AKTIVIT ZRAKOVĚ POSTIŽENÝMI SPOLUOBČANY *LADISLAV BLÁHA - *DAVID CIHLÁŘ - ** VĚRA MACHAČOVÁ *Pedagogická fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem **Tyflocentrum, Ústí nad Labem

Klíčová slova: Zrakově postižený, pohybová aktivita, dotazník

ÚVOD Sledování pohybových aktivit jako součásti životního stylu současné lidské populace je jistě přínosem při hledání cest vedoucích k zlepšení kvality života občanů. Četné studie se svými odlišnými přístupy vnímají roli pohybových aktivit jako významného prostředku k udržení zdraví a významné součásti zdravého životního stylu (Frömel et al., 2004, Jansa et al., 2005, Rütten et. al., 2001, Sallis & Owen, 1999). U nás realizovaná sledování jsou obvykle zaměřena na komparaci charakteristik uplatňovaných pohybových aktivit (PA) nebo vybraných jevů, které je doprovázejí zejména ve vztahu k vybraným částem populace (Frömel et al. 1999, Jansa et al. 2002, Potměšil et al. 2002, Sigmund et al. 2004,) nebo regionálně (Bláha, 2004). Tento typ prací dokládá nejen různorodost složení obyvatelstva, ale zároveň staví do popředí otázky aplikace PA vyvolaných touto skladební pestrostí. Součástí společnosti jsou také občané se specifickými potřebami a možnostmi vlastního sebeuplatnění. Jednou z těchto skupin jsou zrakově postižení.

Postižení zraku se často stává limitem v kultivaci širokého

spektra dovedností, navyšování rozsahu kompetencí i limitem pro začleňování do společnosti (Bláha, 2000, Janečka, 2003). Důvodem možných obtíží je omezení nebo absence zrakové kontroly nad samotným pohybem a orientací 32

v prostoru. Ačkoli jsme v současné době schopni nabídnout škálu pohybových aktivit pro zrakově postižené (Bietz 2001, Scherer, 2001) a umíme je také integrovat do společných hodin výuky tělesné výchovy, stále narážíme na subjektivní možnosti účastníků v podmínkách limitů svého okolí. V našem šetření jsme se pokusili zmapovat některé okolnosti, které doprovázejí provozování PA zrakově postižených, stanovit oblasti těchto limitů s ohledem na regionální podmínky a položit tak základy pro možnosti jejich odbourávání. Jedním z úkolů šetření bylo stanovení hlavních problémových oblastí, které by bylo možné ovlivnit v rámci komunální politiky, vzdělávání a osvěty, spolupráce s obecnou populací apod.

CÍL ŠETŘENÍ Cílem

šetření

bylo

přispět

k specifikování

problematických

oblastí

uplatňování pohybových aktivit zrakově postiženými a návrhu možných opatření pro zlepšení přístupu k pohybovým aktivitám a tím i změn ve zdravém životním stylu zrakově postižené populace. V dílčím příspěvku se orientujeme na specifikování dílčích problémů s ohledem na stupeň postižení.

METODY Šetření bylo realizováno standardizovanými dotazníky v Ústeckém kraji. Dotazník

specifikující

problematiku

života

se

zrakovým

postižením

byl

standardizován expertním posouzením členy ČSZPS, oponentním hodnocením nezúčastněných

zrakově

postižených

občanů

a

opakovanou

aplikací

u vybrané skupiny občanů města Ústí nad Labem. Hodnotily se výroky se vztahem k možnostem využívat tělovýchovná zařízení, náplni volného času, možnostem orientace v prostoru, k potřebám zrakově postiženého apod. Šetřeným souborem se stali klienti Tyflocentra, přičemž pro jejich zařazení do souboru byl upřednostněn stratifikovaný náhodný výběr. Data byla získávána přímým kontaktem s respondenty za přispění proškolených tazatelů a byla zpracována

běžnými

s neparametrickými

typy

statistickými dat

(chí

postupy, kvadrát

přičemž a

jsme

koeficienty

pracovali

závislosti

pro

kontingenční tabulku) získaných od 56 mužů (M) a 88 žen (W) v následujících

33

souborech: muži-ženy B1 (MWB1, n=65), muži-ženy B2 (MWB2, n=26), muži-ženy B3-B4 (MWB3-4, n=53), (skladba zkoumaného souboru – tab. 1). Tab. 1 Skladba zkoumaného souboru n - muži

značení

n - ženy

značení

n – Sum.

značení

B1

28

MB1

37

WB1

65

MWB1

B2

8

MB2

18

WB2

26

MWB2

B3-B4

20

MB3-4

33

WB3-4

53

MWB3-4

Legenda: B1, B2, B3-4 – stupeň zrakového handicapu

VÝSLEDKY Vybrané výsledky šetření uvádíme podle typu postižení bez ohledu na pohlaví, neboť v tomto případě byly rozdíly malé. Z výsledků vyplývá, že značné části populace zrakově postižených pocit zesměšnění nebrání při provozování pohybových aktivit nebo si jej nepřipouštějí (tab. 2).

Tab. 2 Hodnocení míry subj. vnímání pocitu možného zesměšnění při provozování PA Pociťuji nebo pociťoval bych obavy ze zesměšnění… nikdy zřídka někdy často velmi Celkem B1 26 7 5 7 20 65 B2 15 3 2 1 5 26 B3-B4 24 4 9 4 12 53 celkem 65 14 16 12 37 144 (χ2(15,51)= 6,71 p= .05) (Tab. 2 - chi-square - tabular value - overall value)

Existují však obavy ze zranění a to bez ohledu na stupeň postižení (u skupin s handicapem B1 až 60% dotazovaných – tab. 3).

Tab. 3 Hodnocení míry subjektivního vnímání obav a strachu ze zranění Při provozování PA mám obavy ze zranění… nikdy zřídka někdy často velmi B1 8 5 5 7 40 B2 3 2 5 4 12 B3-B4 10 7 9 6 21 celkem 21 14 19 17 73 2 (χ (15,51)= 8,14 p= .05)

Celkem 65 26 53 144

34

Podmínky pro provozování PA, které nabízí okolí, nijak neovlivňují přístup ke sportovní činnosti u těžce zrakově postižených. Zde se liší v názoru s jedinci s menším stupněm zrakového handicapu (tab. č. 4).

Tab. 4 Hodnocení míry subjektivního vnímání podmínek pro provozování PA Podmínky pro provozování mají negativní dopad na mé aktivity… nikdy zřídka někdy často velmi Celkem B1 29 19 9 3 5 65 B2 8 5 2 7 4 26 B3-B4 8 6 12 10 17 53 celkem 45 30 22 20 26 144 (χ2(15,51)= 34,71 p= .05)

Subjektivní vnímání nadváhy ve větší míře zřejmě zrakově postižené s klasifikací B2 a B3 při provozování PA neovlivňuje. Těžce zrakově postižené však nadváha ovlivňuje natolik, že je provozovat nechtějí (tab. 5) a v tomto případě se tak zřejmě stává příčinou odmítání účasti na PA.

Tab. 5 Hodnocení míry subjektivního vnímání problémů s nadváhou při provozování PA Nadváha mi brání v pohybových aktivitách… nikdy zřídka někdy často velmi B1 13 13 11 15 13 B2 9 4 3 8 2 B3-B4 23 10 12 5 3 celkem 45 27 26 28 18 (χ2(15,51)= 16,92 p= .05)

Celkem 65 26 53 144

Zrakově postižení se stupněm zrakového handicapu B3 pociťují přístup na sportoviště v šetřené oblasti jako špatný nebo nedostačující (tab. č. 6). V tomto se výrazně proti těžce zrakově postiženým liší.

Tab. 6 Hodnocení míry subjektivního vnímání možností přístupu na sportoviště Přístup na sportoviště mi v provozování PA brání … nikdy zřídka někdy často velmi Celkem B1 30 10 14 6 5 65 B2 14 4 2 3 3 26 B3-B4 22 3 5 4 19 53 celkem 66 17 21 13 27 144 (χ2(15,51)= 20,01 p= .05)

35

V souladu s očekáváním se potvrdila existence negativního vztahu růstu zrakového handicapu a uplatňování PA. Zrakově handicapovaní s větším stupněm postižení vnímají při provozování PA svůj zrakový handicap citelně (tab. 7). Je skutečně velikou překážkou, podobně jako u jiných činností. U zrakově postižených typu B1 by se jejich přístup ke sportovní činnosti nezlepšil ani přes výstavbu vybavených sportovišť (tab. 8). Lepší výsledky se nabízejí při možné přestavbě turistických cest, chodníků a v úpravě komunikací. Velký potenciál pro zlepšení účasti na pohybových aktivitách v sobě ovšem zahrnuje přítomnost traséra (tab. 9).

Tab. 7 Hodnocení subjektivního vnímání zrakového handicapu ve vztahu k PA Subjektivně vnímám, že mi zrakový handicap brání v PA … nikdy zřídka někdy často velmi Celkem B1 8 2 4 9 42 65 B2 1 1 4 13 7 26 B3-B4 13 11 19 5 5 53 celkem 22 14 27 27 54 144 (χ2(15,51)= 71,48 p= .05)

Tab. 8 Hodnocení míry subjektivního vnímání potřeby výstavby sportovišť

B1 B2 B3-B4 celkem

Výstavbou sportovišť bych více „cvičil“ … nikdy zřídka někdy často velmi 32 7 8 10 8 11 4 10 0 1 22 11 11 1 8 65 22 29 11 17

Celkem 65 26 53 144

(χ2(15,51)= 19,95 p= .05)

Tab. 9 Hodnocení míry subj. vnímání zlepšení účasti na PA v případě přítomnosti traséra Využití traséra by zlepšilo můj přístup k PA … nikdy zřídka někdy často velmi B1 8 4 21 12 20 B2 5 1 12 6 1 B3-B4 29 8 10 2 3 celkem 42 13 43 20 24 (χ2(15,51)= 47,90 p= .05) ∗neodpověděl

Celkem 65 25∗ 52∗ 142

36

DISKUSE Je zřejmé, že stupeň zrakového handicapu se často stává limitujícím a velmi omezujícím faktorem pro provozování PA a zasahuje tak do možností přispívat patřičným způsobem kultivaci vlastního životního stylu prostřednictvím účasti na PA. Z našeho šetření však vyplývá, že mnozí ze zkoumaného souboru nevyužívají možností, které mají ze strany sportovišť nebo organizací k dispozici. Obecně se dá soudit, že zrakový handicap výrazně ovlivňuje životní styl. K jeho formování dochází od počátku handicapu přes stavy strachu a obav ze zranění. Tímto se také pro mnohé občany stává omluvou z neprovozování PA. Podobně také u těžce zrakově postižených nadváha. V tomto případě se jedná o obecný jev, kdy nadváha odvádí lidi k pohodlným a příjemným aktivitám. Částečně lze v tomto jevu pozorovat i snahu těžce zrakově postižených po společenském kontaktu, který se jim zřejmě v rámci pohybových programů tolik nenabízí nebo je spojen s určitou námahou a opět obavami z méně známého prostředí. To se pochopitelně odrazí na nižším energetickém výdeji a nárůstu hmotnosti. V tomto případě se však lze však přiklonit k tvrzení, že v případě dobře fungujících sdružení, skupin s přijatelným programem by došlo ke změně názorů aspoň některých těžce zrakově postižených. Je potěšitelné, že znalost o řadě možných aktivit nechybí. Z výsledků však vyplývá, že kombinace problémů, které zrakově postižení při případném provozování PA vnímají, všeobecně brání hledat v uplatňování pohybových aktivit prostředek uspokojení, relaxace apod. Participace na PA se potenciálně týká jen menší části zrakově postižených občanů. To je patrné z menšího zájmu o zkvalitnění přístupu na sportoviště, do bazénů, na turistické cesty. Jak vyplývá z požadavků zajištění traséra, hraje v životě těžce zrakově postižených potřeba sociálního kontaktu možná větší roli, než jakou jsme ji ochotni přisoudit. Hodnocení této položky však napovídá, že je to oblast pro zlepšení kontaktu s dobrovolníky, kteří by měli být podporováni neziskovými organizacemi nebo v rámci komunální politiky. V tomto směru může hrát

svoji

roli

výrazný

potenciál

nabídky

pohybových

programů

specializovaných tělovýchovných pracovišť.

37

ZÁVĚRY •

Zrakově postižení nevyužívají všechny možnosti, které jim jsou k dispozici z hlediska využívání stávajících prostor, institucionálního zabezpečení apod.

•

Zrakově postižení se pohybovým aktivitám vyhýbají často z důvodu strachu ze zranění, někteří i z pocitu zesměšnění.

•

Výstavba sportovních zařízení, lepší přístup do bazénů a na turistické cesty by ovlivnila jen část zrakově postižených. Ačkoli dosavadní přístup na tato zařízení mnozí nehodnotí dobře, nesportovali by ani za lepších podmínek.

•

Některé problémy vnímají těžce zrakově postižení jinak než osoby s lehčím stupněm handicapu. Týká se to přístupu na sportoviště, pohybových dovedností a pochopitelně limitů handicapu.

•

Těžce zrakově postižené velmi limituje nadváha. Bohužel, stává se pro ně často spíše argumentem k vyhýbání se účasti na pohybových programech.

•

Těžce zrakově postižení vnímají jako aktuální potřebu traséra. Do značné míry by přítomnost traséra mohla pomoci těžce zrakově postiženým i v saturaci sociálního kontaktu s dalšími lidmi.

•

Zrakově postižení vnímají některé problémy s provozováním aktivit citelně a požadují realizaci opatření. Otázkou zůstává, zda by objektivní zlepšení podmínek pro provozování pohybových aktivit přineslo očekávané efekty ve změně jejich stylu života. Je však zřejmé, že osvětou, přítomností odborného dozoru a vytvořením podmínek ke spolupráci by se účast na některé z přijatelných forem pohybových programů pozvedla. V tomto smyslu lze hledat cesty ke kultivaci zdravého životního stylu zrakově postižených spoluobčanů.

LITERATURA BIETZ, J. 2001. Wenn Blinde uns die Augen öffnen. Sportunterricht, 50, 172-176. BLÁHA,

L.

-

PYŠNÝ,

L.

2000.

Provozování

pohybových

aktivit

zrakově

handicapovanou populací. Ústí nad Labem : UJEP, 2000. BLÁHA, L. et al. 2004. Movement´s activities as a part of inhabitańs lifestyle in Ústí nad Labem. In A. Suchomel & M., Volf (Eds.), Physical education and sport 2004, International scientific conference (pp. 50-55). Liberec : TU, 2004.

38

FRÖMEL, K. - NOVOSAD, J. - SVOZIL, Z. 1999. Pohybová aktivita a sportovní zájmy mládeže. Olomouc : Univerzita Palackého, 1999. FRÖMEL, K. et al. 2004. Vztahy mezi pohybovou aktivitou a kouřením obyvatel České

republiky. In

E.

Sigmund

&

F.

Neuls

(Eds.),

Seminář

v oboru

kinantropologie (pp. 8-13). Olomouc : UP, 2004. JANEČKA, Z. 2001. The motor competence of visually disabled children in the basic school. In B. Mössenböck (Ed.), 13th International Symposium/5th European Congress Adapted physical activity (pp. 142-148). Vien : Universität Wien, 2001. JANSA, P. - KOCOUREK, J. 2002. Česká dospělá populace a pohybové aktivity v roce 2001. In: V. Hošek & P. Jansa (Eds.), Sport a kvalita života (pp. 35-40). Praha : FTVS UK, 2002. JANSA, P. - KOCOUREK, J. - VOTRUBA, J. - DAŠKOVÁ, B. 2005. Sport a pohybové aktivity v životě české populace. Praha : FTVS UK, 2005. POTMĚŠIL, J. - ČICHOŇ, R. - KELLER, J. 2002. Pohyb, kvalita života a handicap. In: V. HOŠEK, P. - JANSA (Eds.) 2002. Sport a kvalita života (pp. 79-82). Praha : FTVS UK, 2002. RÜTTEN, A. et. al. 2001. Self reported physical activity, public health, and perceived environment: results from a komparative European study. Journal of Epidemiology and Community Health, 2001, 55, 139-146. SALLIS, J. F. - OWEN, N. 1999. Physical activity and behavioral medicine. Thousand Oaks : Sage Publications, 1999. SCHERER, H. G. 2001. Sportliches Bewegen als Thema gemeinsamen Handelns blinder und sehender Menschen? Sportunterricht, 2001, 50, 166-170. SIGMUND, E. et al. 2004. Zaostává víkendová pohybová aktivita za pohybovou aktivitou prováděnou v pracovních dnech? In E. Sigmund & F. Neuls (Eds.), Seminář v oboru kinantropologie (pp. 74-80). Olomouc : Univerzita Palackého, 2004.

SOUHRN Omezení nebo ztráta zrakové kontroly nad pohybem v prostoru se stávají rovněž limitem pro začleňování do společnosti. Naším šetřením jsme chtěli přispět k specifikování podmínek možného provozování pohybových aktivit jako 39

součástí zdravého životního stylu. Prostřednictvím šetření také usilujeme o vymezení problematických oblastí, které by bylo vhodné kultivovat v rámci komunální politiky, výchovně vzdělávacího procesu, spolupráce s veřejností apod. Šetření bylo realizováno za pomocí dotazníků v regionu Ústí nad Labem a přineslo dílčí nové poznatky a potvrdilo řadu domněnek o omezených možnostech zejména těžce zrakově postižených.

SUMMARY Limitation or the absence of visual control over the movement itself and the orientation also limits incorporation into society. The aim of our research was to contribute to the solution how to do activities with a positive effect on health and forming the healthy lifestyle of the visually handicapped. One of the task of our survey was to determine main problematic areas, which could be influenced by civic policy, educational process, cooperation with the public, etc. Research was carried out by questionnaires in district of Usti nad Labem. The higher degree of the visual handicap is a serious obstacle to practice sports activities, similarly it is seen in other activities. A big potential for attendance improvement of those visually handicapped in sports activities involves presence of a leader.

40

ZMENY ÚROVNE VYBRANÝCH BEŽECKÝCH CVIČENÍ VO VYUČOVACOM PROCESE NA HODINÁCH TELESNEJ VÝCHOVY IVAN ČILLÍK – JURAJ GORILÁK Katedra telesnej výchovy a športu, Fakulta humanitných vied, Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica

Kľúčové slová: Telesná výchova, atletika, špeciálne bežecké cvičenia, motorické učenie, technika behu.

ÚVOD V osnovách telesnej výchovy na školách všetkých stupňov a typov sú vybrané atletické disciplíny náplňou telesnej prípravy žiakov v podobe rôznych rekreačných, zdravotných a kondičných aktivít. Aby sa didaktické otázky vyučovania atletiky realizovali na dobrej úrovni, musia podľa Kampmillera a kol. (2002) vychádzať zo všeobecných zákonitostí a poznatkov uplatňujúcich sa vo vyučovaní zo všeobecnej didaktiky. Jednou zo základných úloh didaktiky atletiky je odhaliť zákonitosti efektívneho vyučovania, ktoré by umožňovalo študentom uvedomele a trvale si osvojiť sústavu poznatkov, zručností, návykov a vlastností osobnosti ako aj zvyšovanie funkčných

možností

organizmu

pomocou

metód,

foriem,

postupov

a prostriedkami vyučovania. Vo

vyučovacom

procese

atletiky

pri

osvojovaní

a

zdokonaľovaní

pohybových činností často používame termín - osvojovanie racionálnej techniky atletických disciplín. Pod týmto pojmom rozumieme takú štruktúru pohybu, ktorá je výslednicou účelného pôsobenia vnútorných a vonkajších síl pri využití

41

funkčných, morfologických predpokladov a ostatných schopností jedinca (Kampmiller a kol., 2002). Atletika je jeden zo základných prostriedkov všestranného telesného pohybového rozvoja študentov, jej vplyv na organizmus je komplexný a preto je zaradená do osnov školskej telesnej výchovy na všetkých typoch a stupňoch škôl. Vyučovanie atletiky zvyčajne prebieha v jesennom a jarnom cykle v stanovenom rozsahu (Čillík - Rošková, 1996). Podľa Ministerstva školstva Slovenskej republiky z roku 2002 má študent gymnázia ovládať z tematického celku atletika nasledovný obsahový štandard: poznatky: význam atletiky vo všeobecnej a špeciálnej rovine, teória pohybovej činnosti jednotlivých disciplín, pravidlá atletiky, rozhodovanie atletických súťaží, metodicko-organizačné činnosti v atletike, zostavenie pohybových programov vo voľnom čase; pohybové činnosti: vysoký štart, polovysoký štart, nízky štart, technika šliapavého a švihového behu, skok do výšky (flopom len na špeciálnom doskočisku), skok do diaľky (kročným spôsobom alebo závesom), vrh guľou (len chlapci) (Pedagogické dokumenty, 2007). Príspevok vznikol za podpory GÚ VEGA 1/4500/07.

CIEĽ Cieľom našej práce je vyhodnotiť zmeny úrovne vybraných bežeckých cvičení u študentov 1.ročníka Bilingválneho gymnázia v Sučanoch počas 8 týždňového experimentu a taktiež vyhodnotiť vzájomnú súvislosť medzi technikou jednotlivých elementárnych atletických zručností a technikou behu.

METODIKA Výskum sme realizovali počas vyučovania telesnej výchovy v 5-ročnom Bilingválnom

anglicko-slovenskom

gymnáziu

v Sučanoch

(okres

Martin).

Testovaný súbor tvorilo 41 študentov prvého ročníka vekovej kategórie 14 – 15 rokov (adolescenti), z ktorých sa žiadny študent zo sledovaných jedincov atletike aktívne nevenuje. Sledovaný súbor tvoria študenti s bežnou výučbou telesnej výchovy. Týždenne absolvovali 2 hodiny telesnej výchovy, počas nášho výskumu to spolu predstavovalo 16 vyučovacích hodín telesnej výchovy za 8 týždňov. Študenti boli rozdelení do dvoch súborov (podľa tried). Súbor A, 42

s počtom študentov 20 sa aktívne venoval vybraným bežeckým cvičeniam v úvode každej vyučovacej hodiny v dĺžke 10 minút počas 8 týždňov. Priemerný vek študentov v súbore A bol 14,7 roka. Súbor B, s počtom študentov 21 sa technike vybraných bežeckých cvičení venoval len v rámci učebných osnov, konkrétne v rozsahu dvoch vyučovacích hodín, priemerný vek bol 14,6 roka. Počas experimentu boli v súbore A vykonávané jednotlivé cvičenia s určeným počtom opakovaní. Príklady zaťaženia zameraného na bežecké cvičenia: 1.

vyučovacia hodina: nácvik techniky nízkeho poklusu:

-

bežecká práca paží na mieste - 2 x 20 opakovaní,

-

nácvik dvojitej práce v členkovom kĺbe z miesta – 2 x 15m,

-

bežecká práca paží a dvojitá práca v členkovom kĺbe na mieste – 6 x 20s,

-

bežecká práca paží a dvojitá práca v členkovom kĺbe z miesta – 6 x 15m.

8.

vyučovacia hodina: nácvik techniky zakopávania:

-

bežecká práca paží na mieste - 1 x 20 opakovaní,

-

nácvik zanožovania striedavo na každý tretí krok so snahou dosiahnuť zvukový efekt pri náraze päty o sedacie svaly – 4 x 20 s, zopakovanie behu s vysokým dvíhaním kolien s maximálnym odrazom z miesta – 4 x 15m. Zhotovenie videozáznamu sa vykonávalo v telocvični gymnázia. Vstupný

záznam sa uskutočnil 11. septembra 2006 na vyučovacej hodine telesnej výchovy a výstupný záznam 8. novembra 2006 na vyučovacej hodine telesnej výchovy. Postupne každý zo študentov samostatne na povel vykonával vybrané bežecké cvičenia na úseku dlhom 20 metrov a bol zaznamenávaný na videokameru. Videozáznam bol vyhotovený pre súbor A aj súbor B, a to na začiatku výskumu a na konci výskumu. Vstupný a výstupný záznam sme uskutočňovali vždy v priebehu jedného dňa. Následne boli z videozáznamov vyhodnotené výsledky zmien vybraných bežeckých cvičení tromi kvalifikovanými odborníkmi: M. G. - učiteľ telesnej výchovy, tréner 1. triedy v atletike, K.V. – učiteľka

telesnej výchovy, J.G. -

študent telesnej výchovy, zvolený šport atletika. Na

vypracovanie

výskumu

sme

použili

metódu

neštandardného

expertného posudzovania. Boli stanovené kľúčové body vonkajšieho vykonania 43

pohybu, na základe ktorých boli jednotliví študenti posudzovaní. Na základe poznatkov a skúseností a literatúry bol vybraný súbor elementárnych bežeckých cvičení: -

nízky poklus,

-

vysoký poklus,

-

zakopávanie,

-

beh. Základom pre hodnotenie zmeny úrovne vybraných atletických cvičení

bola trojstupňovú škála pre posudzovanie jednotlivých atletických zručností so zameraním sa na hodnotenie držania a práce osobitne horných končatín, trupu a hlavy a dolných končatín. Škála pozostávala pre každé bežecké cvičenie z bodového hodnotenia v rozpätí od 1 do 3, pričom hodnota 1 prislúcha správnemu vykonaniu pohybu, hodnota 2 znamená, že bežecké cvičenie je vykonané s miernymi nedostatkami, ktoré však výrazne nenarušujú štruktúru a priebeh pohybovej činnosti a hodnota 3 znamená, že bežecké cvičenie nie je zvládnuté. Z uvedených charakteristík vyplýva, že študenti mohli byť celkovo pri každom bežeckom cvičení ohodnotení bodovou škálou od 3 do 9, pričom hodnota 3 znamená správne vykonanie pohybu horných končatín, hlavy a trupu i dolných končatín. Hodnota 9 vyjadruje nesprávne vykonanie pohybu horných končatín, hlavy a trupu i dolných končatín, čo znamená, že bežecké cvičenie nie je zvládnuté.

VÝSLEDKY Tabuľka 1 Priemerné hodnoty vstupného a výstupného hodnotenia súboru A

n x s

Nízky poklus vstup výstup 20 20 6,48 5,00 1,12 0,76

Vysoký poklus Vstup výstup 20 20 6,00 4,93 1,05 0,78

Zakopávanie vstup výstup 20 20 5,52 3,90 1,23 0,79

Technika behu vstup výstup 20 20 6,65 5,00 1,36 0,81

Vysvetlivky: n – počet študentov; x – aritmetický priemer; s – smerodajná odchýlka

Rozdiel aritmetických priemerov výsledkov hodnotiacich v cvičení nízky poklus pri vstupnom a výstupnom hodnotení v súbore A nám ukázal, že študenti 44

sa zlepšili v priemere o 1,48 hodnotiaceho bodu (tab. 1). Pri podrobnejšej analýze sme zistili, že zlepšenie nastalo predovšetkým v práci horných končatín. Avšak pretrvávali väčšinou nedostatky v práci dolných končatín. Celkovo sa žiaci dostali z podpriemerného hodnotenia (6,48) na úroveň priemeru (5,00), tzn. zlepšenie techniky nízkeho poklusu o viac ako o 1 hodnotiaci bod pri porovnaní vstupných a výstupných hodnotení. Vo vysokom pokluse sa najčastejšie vyskytovali nedostatky v držaní trupu a hlavy a to pri vstupnom ako aj pri výstupnom hodnotení. Študenti sa zlepšili v priemere o 1,07 hodnotiaceho bodu (tab. 1). V experimentálnej skupine to však znamená najmenšie zlepšenie zo všetkých sledovaných bežeckých cvičení. Vysoký poklus je náročné cvičenie predovšetkým na držanie trupu a dvíhanie kolien, ktoré si vyžaduje rozvoj nielen zručnosti ale aj dostatočné silové schopnosti. Potvrdilo to aj naše hodnotenie v experimentálnej skupine. V zakopávaní rozdiel aritmetických priemerov výsledkov hodnotiacich pri vstupnom a výstupnom hodnotení v súbore A nám ukázal, že študenti sa zlepšili v priemere o 1,62 hodnotiaceho bodu (tab. 1). Je to relatívne najľahšie cvičenie, v ktorom študenti zaznamenali najlepšie hodnotenie, už pri vstupnom hodnotení a pri systematickom nácviku zaznamenali výrazné zlepšenie. Pri výstupnom hodnotení sa dostali na úroveň výborného hodnotenia (3,90). V technike behu sa študenti zlepšili v priemere o 1,65 hodnotiaceho bodu (tab. 1). To znamená celkové zlepšenie z podpriemerného hodnotenia (6,65) na úroveň priemeru (5,00). Ukázalo sa, že výrazné zlepšenie v analytických cvičeniach bežeckého charakteru sa pozitívne prejavilo aj v komplexnom vykonaní techniky behu. Na druhej strane technika behu pri vstupe aj výstupe bola najhoršie hodnotená. Pri vstupnom ako aj výstupnom hodnotení sa prejavovali nedostatky vo všetkých troch hodnotených oblastiach držania a práce horných končatín, trupu a hlavy a dolných končatín.

Tabuľka 2 Priemerné hodnoty vstupného a výstupného hodnotenia súboru B Technika behu

n x s

Nízky poklus vstup výstup 21 21 6,52 6,10 0,94 0,87

Vysoký poklus Vstup výstup 21 21 6,18 6,00 0,78 0,79

Zakopávanie vstup výstup 21 21 5,37 5,11 0,81 0,87

vstup 21 6,67 0,81

výstup 21 6,46 0,79

45

Rozdiel aritmetických priemerov výsledkov hodnotiacich pri vstupnom a výstupnom hodnotení v nízkom pokluse v súbore B nám ukázal, že študenti sa zlepšili v priemere o 0,42 hodnotiaceho bodu (tab. 2). Výraznejšie zlepšenie sa neprejavilo predovšetkým v práci dolných končatín, kde sa vyskytovali aj najväčšie

nedostatky.

Celkové

podpriemerné

hodnotenie

pri

vstupnom

hodnotení sa nezmenilo pri výstupnom hodnotení. Rozdiel aritmetických priemerov výsledkov hodnotiacich pri vstupnom a výstupnom teste v súbore B nám ukázal, že študenti sa vo vysokom pokluse zlepšili v priemere o 0,18 hodnotiaceho bodu (tab. 2). Ukázalo sa, že zdokonaľovanie len na 2 hodinách počas 8 týždňov je nedostatočné a študenti sa v podstate v tomto najťažšom bežeckom cvičení nezlepšili. V cvičení zakopávanie sa študenti zlepšili v priemere o 0,26 hodnotiaceho bodu (tab. 2). V súbore B to však bolo najlepšie vstupné a výstupné hodnotenie zo všetkých bežeckých cvičení. Celkovo výraznejšie zlepšenie ale nenastalo. V technike behu rozdiel aritmetických priemerov výsledkov hodnotiacich pri vstupnom a výstupnom hodnotení v súbore B ukázal, že študenti sa zlepšili v priemere o 0,21 hodnotiaceho bodu (tab. 2). Potvrdilo sa, že súbor B, ktorý sa technike vybraných bežeckých cvičení venoval len v rámci učebných osnov, zaznamenal len minimálne zlepšenie techniky behu a preto uvedený rozsah pokladáme za nedostatočný z hľadiska zlepšenia techniky behu.

ZÁVER Zaznamenali sme výrazné zlepšenie techniky vo všetkých vybraných bežeckých cvičeniach pri porovnaní vstupných a výstupných hodnotení počas 8 týždňového experimentu v experimentálnom súbore. Výrazné zlepšenie v analytických cvičeniach bežeckého charakteru sa pozitívne prejavilo aj v komplexnom vykonaní techniky behu. Najvýraznejšie zlepšenie techniky v súbore A sa prejavilo pri cvičení zakopávanie a najmenšie zlepšenie techniky sme zaznamenali pri bežeckom cvičení vysoký poklus, čo vzhľadom na náročnosť bolo očakávané. V súbore B, ktorý sa venoval špeciálnym bežeckým cvičeniam v rozsahu stanovenom osnovami, sme zaznamenali len minimálne zlepšenie v technike vykonávaných cvičení. Preto uvedený rozsah pokladáme za nedostatočný 46

z hľadiska zlepšenia techniky behu a navrhujeme zvýšiť časovú dotáciu, venovanú špeciálnym bežeckým cvičeniam a technike behu.

LITERATÚRA ČILLÍK, I. – ROŠKOVÁ, M. 1996. Teória a didaktika atletických disciplín. Banská Bystrica : FHV UMB, 1996. 122 s. KAMPMILLER, T. a kol. 2002. Teória a didaktika atletiky. Bratislava : FTVŠ UK, 2002. 162 s. http://www.statpedu.sk/Pedagogicke_dokumenty/Gymnazia/4roc/Standardy/ Vzdel_stand_TV_GaSOS.doc. 28.02.2007, 10.36 hod.

ZHRNUTIE V príspevku sa zaoberáme zmenami úrovne vybraných bežeckých cvičení vo vyučovacom procese na hodinách telesnej výchovy u študentov 1.ročníka Bilingválneho

anglicko-slovenského

gymnázia

v

Sučanoch.

Pre

získanie

výsledkov bol použitý súbor cvičení, ktorý sa skladal z týchto elementárnych atletických cvičení: nízky poklus, vysoký poklus, zakopávanie a beh. V práci sme zisťovali zmeny úrovne vybraných bežeckých cvičení a taktiež vzájomnú súvislosť medzi technikou jednotlivých bežeckých cvičení a technikou behu. Porovnaním výsledkov v jednotlivých bežeckých cvičeniach medzi testovanými súbormi dvoch tried sme skúmali, aký je rozdiel v atletických zručnostiach pri prvom súbore (študenti absolvovali experimentálny program a zámerne sa pravidelne venovali vybraným bežeckým cvičeniam na každej vyučovacej hodine počas ôsmich týždňov) a druhom súbore (vybraným bežeckým cvičeniam sa vo vyučovacom procese venovali len v rámci predpísaných učebných osnov) a aký vplyv má osvojenie si racionálnej techniky základných atletických zručností na techniku behu.

47

SUMMARY THE LEVEL CHANGES IN THE SELECTED RUNNING DRILLS IN THE LEARNING PROCESS AT THE PHYSICAL EDUCATION LESSONS

The this article deal with the level changes of the selected running drills in the learning process at the physical education lessons for the students of the 1st year-class of The Bilingual English-Slovak Grammar School in Sučany. To achieve the results, the set of practices consisting of the following elementary athletic events has been used: low front skipping, high front skipping, and rear skipping and running. The theses detected the level changes of the selected running drills and also the mutual coherence between the technique of individual running drills and the running skill. In the comparison of results in the individual running drills between two various tested classes we have reviewed the difference in the athletic skills in the first class (students passed through an experimental program and they were aimed for selected regular running drills at each lesson during eight weeks), and the second class (students passed through the selected running drills in the lessons only within the framework of standard teaching plan) and what is the influence of mastering the rational technique of basic athletic skills on the running technique.

Key words: Athletics, physical education, special running drill, motor learning, running technique

48

WPŁYW OBOZU LETNIEGO NA ZMIANY MORFOLOGICZNE U STUDENTEK Z UNIWERSYTETU KAZIMIERZA WIELKIEGO W BYDGOSZCZY Z KIERUNKU WYCHOWANIA FIZYCZNEGO JERZY EKSTEROWICZ - MAREK NAPIERAŁA Katedra Kultury Fizycznej, Uniwersytet Kazimierza Wielkiego w Bydgoszczy, Polska

Słowa kluczowe: Zmiany składu ciała, obóz studentów

WSTĘP Treścią

obozów

sportowych

jest

nauczenie

studentów

zachowań

zdrowotnych z wykorzystaniem róŜnorodnych form aktywności ruchowej. Ćwiczenia w terenie niewątpliwie wpływają na stan zdrowia uczestników, ale równieŜ na sprawność fizyczną czyli w tym przypadku równieŜ zdolności motoryczne połączone ze stanem

zdrowia i pewnymi umiejętnościami

ruchowymi. Obóz sportowy powinien wpływać na podniesienie poziomu zdolności motorycznych i umiejętności ruchowych warunkujących wykonanie konkretnego wysiłku fizycznego mniej lub bardziej efektywnie. Oznacza to, zdaniem Drabika (1992) zdolność do odpowiedniego i skutecznego zachowania się ruchowego w róŜnych sytuacjach Ŝyciowych. Zdolność ta nie jest wartością stałą, naleŜy o nią zabiegać i kształtować tak aby słuŜyła nam jak najdłuŜej. Studenci obowiązkowym

z

kierunku (wynikającym

wychowania ze

fizycznego

standardów

uczestniczący

nauczania) letnim

w

obozie

sportowym, gdzie uczestniczą w róŜnorodnych zajęciach sportowych spotykają się z róŜnorodnością form aktywności a obecność zbiorników wodnych jest bazą do turystyki wodnej, Ŝeglarstwa, kajakarstwa a przede wszystkim pływania. Tereny leśne sprzyjają prowadzeniu atletyki terenowej, turystyce pieszej,

49

rowerowej, zabaw i gier plenerowych, biegów na orientację, czy na azymut. WaŜną rolę spełniają obiekty sportowe w postaci boisk róŜnego typu.

CEL BADAŃ Charakter

zajęć

podczas

obozu

zmusza

jego

uczestników

do

systematycznego i w miarę intensywnego wysiłku fizycznego. Całodniowy udział w zajęciach plenerowych wpływa na zdrowie uczestników, ale jednocześnie moŜe powodować róŜnorodne zmiany w cechach morfologicznych. Celem badań jest wskazanie, na ile 10 – dniowy obóz letni ma wpływ na zmiany morfologiczne studentek w nim uczestniczących. Wykorzystując wskaźnik Mollisona moŜna będzie wskazać, które z cech ulegają największym zmianom. Ze względu na systematyczność pomiarów wyniki mogą posłuŜyć śledzeniu zmian i porównaniu poszczególnych grup roczników studentów w badanych cechach morfologicznych.

MATERIAŁ I METODA W badaniach uczestniczyło 19 studentek studiów stacjonarnych

z

Uniwersytetu Kazimierza Wielkiego w Bydgoszczy w wieku 21 lat, z kierunku wychowania fizycznego przebywających na obowiązkowym letnim obozie sportowym w Kręglu k/Bydgoszczy. Pomiary antropologiczne przeprowadzano dwukrotnie: w pierwszym dniu zgrupowania (20. 06. 2007) i ostatnim dniu obozu (30.6.2007) w godzinach 17.00 – 18.00. Studenci uczestniczyli w kaŜdy dniu w 8 godzinnych zajęciach sportowych. Dokonano pomiarów: wysokości i masy ciała, BMI, zawartości tkanki tłuszczowej, tkanki aktywnej, szerokości bioder, szerokości miednicy, obwodów klatki piersiowej przy wdechu i wydechu, obwodu pasa i bioder, obwodu ramienia przy napięciu i bez napięcia, obwodu uda i obwodu łydki. Dokonano równieŜ pomiarów ciśnienia tętniczego krwi i tętna. Wielkości tkanki tłuszczowej i aktywnej określono dokonując pomiarów grubości trzech fałdów skórno tłuszczowych uchwyconych w róŜnych miejscach ustroju. Grubość fałdu pionowego określono na tylnej powierzchni ramienia w połowie jego długości nad mięśniem trójgłowym ramienia, grubość fałdu poziomego zmierzono na plecach nieco poniŜej dolnego kąta łopatek, zaś 50

rozmiar fałdu ukośnego ustalono na boku tułowia, w linii pachowej przedniej, tuŜ nad grzbietem kości biodrowej miednicy. Do wyliczenia wymienionych składników ciała posłuŜono się wzorem zaproponowanym przez Durnina (Roy Shephard, 1987). Wszystkie pomiary dokonywano z uŜyciem przyrządów antropometrycznych zgodnie ze wskazówkami antropologów. Istotność róŜnic między średnimi wynikami badanych cech somatycznych określono przy pomocy testu Studenta a wartości krytyczne odczytano na poziomie istotności α = 0,05 (tp= 2,09*) i α = 0,01 (tp=2,84**). Przyrosty badanych cech zostały określone wskaźnikiem _

Mollisona WM =

_

x1 − x 2

σ2

, który wskazuje wielkości zmiennych poszczególnych

cech (Drozdowski, 1998). Wyniki badań zostały poddane opracowaniu statystycznemu.

ANALIZA WYNIKÓW Wyniki badań wskazują (tabela 1), Ŝe u badanych kobiet nastąpiły pewne zmiany w cechach somatycznych. Zmniejszeniu uległa masa ciała, zawartość tkanki tłuszczowej a zwiększyła się ilość tkanki aktywnej. Zwiększeniu uległ obwód klatki piersiowej (przy wdechu i wydechu), obwody pasa, uda i łydki. Zmniejszył się wskaźnik BMI oraz obwód bioder i ramion przy napięciu i przy opuszczonym ramieniu. Wystąpiły nieznaczne róŜnice w pomiarach ciśnienia a w pomiarach tętna róŜnice okazały się statystycznie istotne (0,01). RóŜnice pomiędzy dwoma badaniami obwodu klatki piersiowej przy wdechu i wydechu, obwodu bioder okazały się istotne statystycznie na poziomie 1%, natomiast w obwodzie uda na poziomie 5%.

51

Tabela 1 Charakterystyka liczbowa badanych cech morfologicznych kobiet w I i II badaniu Badana cecha

Obwód:

wysokość ciała [cm] masa ciała[kg] BMI tkanka kg tłuszczowa % tkanka kg aktywna % Szer bioder cm okość miednicy cm Ob przy wdechu wód klatki [cm] piersiowej przy wydechu [cm] pasa [cm] bioder [cm] ramienia przy napięciu [cm] ramienia opuszczone [cm] uda [cm] łydki [cm] Ciśnienie skurczowe rozkurczowe Tętno

Badani eI s X 170,05 4,49 62,8 7,4 21,78 2,31 18,86 3,93 29,74 3,27 43,90 4,03 70,25 3,27 28,73 2,46 25,30 1,86 78,58 4,54

Badani e II s X 170,05 4,49 62,5 7,43 21,6 2,3 18,56 3,93 29,5 3,38 43,99 4,08 70,55 3,34 28,72 2,01 25,34 1,82 80,79 5,00

d

u

Wskaźnik Mollisona

0 0,30 0,18 0,30 0,24 0,09 0,30 0,01 0,04 2,21

0,0 1,05 1,02 0,97 0,29 0,24 1,23 0,23 0,29 6,21**

0,00 0,08 0,44 0,36 0,09 0,06 0,38 0,09 0,16 1,38

72,05

3,72

73,63

5,31

1,58

4,63**

1,24

72,87 95,28 27,18

5,97 5,02 2,3

73,02 93,76 26,97

8,72 5,5 2,03

0,15 1,52 0,21

0,27 3,87** 1,30

0,04 0,77 0,56

25,05 51,05 36,34 117 73,63 78,79

2,26 4,24 2,56 8,78 7,16 15,53

24,74 51,6 36,41 116,74 74,05 76

2,11 3,14 2,95 8,48 8,26 9,52

0,31 0,55 0,07 0,26 0,42 2,79

1,91 2,44* 0,34 0,40 0,73 2,91**

0,84 0,58 0,13 0,05 0,10 0,19

α = 0,05 tp= 2,09* α = 0,01 (tp=2,84**)

Największe róŜnice pomiędzy badaniami określone wskaźnikiem Mollisona zaobserwować moŜna u kobiet w obwodzie klatki piersiowej przy wdechu (1,38) i wydechu (1,24). Szczegółowe dane znajdują się na rycinie 1.

52

Ryc. 1 Wartości znormalizowane zmian w dwukrotnych badaniach męŜczyzn i kobiet 1,6 1,4 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2

tę tn o

sz er ok sz oś kl % er .p ok ć b ie i o o r si kl de ść o .p r m ie wa i e rs pr dn io zy i wa w cy de pr zy ch u wy de ob c hu ob w w ód ód ob ra pa m ob w ód ie w sa ni ód ra a m pr bio ie zy d ni na er a op pi ęc us iu zc zo ne go ob w ód ud ob a w ci ód śn łyd .s ku ki rc ci zo śn w .ro e zs ku rc z

ak % ty w na tk an ka

tłu B sz M cz I ow a

ci ał a

tk an ka

m as a

w ys ok oś ć

ci ał a

0

DYSKUSJA Ze względu na charakter obozu sportowego wysiłek moŜna zaliczyć do bardzo intensywnych. Podniesienie poziomu zdolności motorycznych na skutek ukierunkowanej aktywności fizycznej łączy się najczęściej ze zmianami w składzie ciała co stało się istotą niniejszych badań. Nie jest nowością informacja, Ŝe budowa somatyczna ma wpływ na sprawność ruchową. Wykazano (niezaleŜnie od płci) związek pomiędzy poziomem siły statycznej a wielkością masy ciała szczupłego (LBM). O ile przyrostom masy tłuszczowej odpowiada w wieku dojrzewania przyrost siły mięśniowej, u młodzieŜy starszej zjawisko to zanika, co znajduje uzasadnienie w ustępującym współwystępowaniu otłuszczenia ciała z narastającą ilością uŜytecznej tkanki mięśniowej (Napierała – Cieślicka – Dmitruk, 2007). U dziewcząt znamienny jest związek siły mięśniowej z masą tłuszczu widoczny tylko w okresie pokwitania. Okazuje się, iŜ dla osiągania najlepszych rezultatów w badających zdolności

szybkościowe,

wytrzymałościowe

a

częściowo

koordynacyjne,

najkorzystniejszymi parametrami somatycznymi są wielkości masy ciała i masy tłuszczu. Istniejąca zaleŜność między efektami motorycznymi a wysokością ciała 53

oznacza osiąganie lepszych rezultatów „sprzyja” smuklejsza sylwetka ciała. „Oddalenie” od tych parametrów powoduje pogorszenie wyników. Model ten odpowiada przede wszystkim związkom z masą ciała i jej komponentami, a wielkość masy tłuszczowej implikuje szczególnie negatywne konsekwencje w motoryczności (Szopa – Mleczko – śak, 2000). Zwiększone otłuszczenie jest nie tylko przyczyną chorób przemiany materii, układu krąŜenia, oddychania i in., ale równieŜ łączy się regresem sprawności. Zjawiskom tym sprzyja zmniejszająca się aktywność ruchowa przy jednoczesnym obfitszym i bardziej kalorycznym odŜywianiu. Ze względu na cel pobytu na obozie letnim studentów, troska o zwiększenie motoryczności leŜy w załoŜeniach programowych obozu. Wraz ze zwiększonym wysiłkiem w parze winna iść zmiana parametrów składu ciała. Zmniejszająca się ilość tłuszczu winna iść w parze z podniesieniem sprawności ruchowej.

WNIOSKI Badania upowaŜniły do wyciągnięcia następujących wniosków: 1.

Dla

zaobserwowania

istotnych

zmian

w

porównywanych

cechach

morfologicznych wysiłek jaki występował podczas obozu letniego nie stanowił dla badanych studentek dostatecznego bodźca. Istotne zmiany zaobserwowano w róŜnicach obwodu bioder, klatki piersiowej przy wdechu i wydechu (1%) oraz pomiarach uda (5%), 2.

W grupie badanych kobiet dostrzec moŜna obniŜenie się średniej wielkości masy

ciała,

wskaźnika

BMI,

tkanki

tłuszczowej

(niepotwierdzone

statystycznie). 3.

Wystąpiły nieznaczne róŜnice w pomiarach ciśnienia skurczowego i rozkurczowego. W pomiarach tętna róŜnice okazały się istotne statystycznie na poziomie 1%.

54

PIŚMIENNICTWO DRABIK, J. 1992. Sprawność fizyczna i jej testowanie u młodzieŜy szkolnej. Gdańsk : AWF, 1992. 13 s. DROZDOWSKI, Z. 1998. Antropometria w wychowaniu fizycznym. Poznań : Podręczniki, nr 24, AWF, 1998. s. 142. NAPIERAŁA, M. - CIEŚLICKA, M. – DMITRUK, K. 2007. Budowa morfologiczna a zdolności motoryczne studentów I roku wychowania fizycznego Uniwersytetu azimierza Wielkiego w Bydgoszczy. Lublin: „Annales”, (red.) W. Śladkowski, Universitatis Mariae Curie – Skłodowska, Sectio D, Medicina, 2007, vol. LXII, Suppl. XVIII, nr. 5, s. 226 - 229. ROY, J. - SHEPHARD, M. D. 1987. Exercise physiology, Philadelphia : B.C. Decker INC, Toronto, 1987. SZOPA, J. – MLECZKO, E. – śAK, S. 2000. Podstawy antropomotoryki, Warszawa – Kraków : PWN, 2000.

ZHRNUTIE VPLYV LETNÉHO KURZU NA MORFOLOGICKÉ ZMENY ŠTUDENTIEK TELESNEJ VÝCHOVY UNIVERZITY KAZIMÍRA VEĽKÉHO V BYDGOŠTI

V študijnom programe štúdia telesnej výchovy, pripravujúceho budúcich učiteľov je o.i. 10 dňový športový letný kurz. Dvojnásobné meranie somatických ukazovateľov na 10 dňovom športovom letnom kurze v júni 2007 malo ukázať, či absolvované telesné zaťaženie spôsobuje ich zmeny. Merania, ktoré sa vykonávajú niekoľko rokov, absolvovalo 19 študentiek denného štúdia telesnej výchovy z Univerzity Kazimíra Veľkého v Bydgošti, ktoré absolvovali športový kurz v Kregli pri Bydgošti. Vykonané boli merania: telesná výška a telesná hmotnosť, BMI, hodnoty telesného tuku, aktívnej telesnej hmotnosti, šírka bedier, šírka panvy, obvod hrudníka pri nádychu a výdychu, obvod pása a bedier, obvod ramena pri napätí a pri uvoľnení, obvod stehna a obvod lýtka. Boli taktiež vykonané merania systolického a diastolického krvného tlaku a srdcovej frekvencie.

55

Všetky merania boli vykonané antropometrickými prístrojmi v súlade s odporúčaniami antropológov. Závislosť rozdielov medzi priemermi somatických ukazovateľov bola určená pomocou testu Studenta. Z analýzy výsledkov meraní vyplýva, že u sledovaných žien sa zmenšila hmotnosť tela, znížila sa hodnota telesného tuku a srdcovej frekvencie. Zväčšili sa obvody hrudníka. Rovnako boli určené

veľkosti

sledovaných

boli

ukazovateľov.

Výsledky

meraní

zmien

jednotlivých

štatisticky

spracované

a uvedené v tabuľkách a obrázkoch.

Kľúčové slová: Zmeny stavby tela, kurz študentov.

SUMMARY INFLUENCE OF SUMMER CAMP ON MORPHOLOGICAL CHANGES IN WOMEN – STUDENTS FROM PHYSICAL DEPARTMENT OF KAZIMIERZ WIELKI UNIVERSITY IN BYDGOSZCZ

In the syllabus for students of Physical Education Department training future PE teachers there is, among others, a 10 – day summer sport camp. Twice repeated tests of somatic features at a 10 – day summer camp in June 2007 were to show if physical effort causes their changes. Tests, carried on for several years, included 15 women intramural students from Physical Education Department of Kazimierz Wielki Univerity in Bydgoszcz, taking part in sport camp in Kręgiel near Bydgoszcz. The fallowing measurements were done: height and body mass, BMI, adipose tissue, active tissue, hip breadth, pelvis breadth, chest measurement at aspiration and expiration, waist and hip measurement, arm measurement while tensed and relaxed, measurement of thigh and calf. Also, measurement of pressure – maximum, minimum and pulse were done. All

measurements

were

done

using

anthropometric

instruments

in

compliance with instructions from anthropologists. Importance of differences between mean results of the tested somatic features were appointed by means of Student test. Analysis of the results shows that in the tested women their body mass decreased, fat content and pulse dropped. Chest measurement 56

increased. Values of variables of particular features tested were also appointed. Results of the study were statistically worked out and presented in tables and diagrams.

Key words: Changes in body composition, student camp

57

PERIODIZÁCIA TRÉNINGOVÉHO ZAŤAŽENIA, AKO FORMA ŠPORTOVEJ PRÍPRAVY PLAVCOV IVAN JANKO Katedra telesnej výchovy a športu FZKI SPU v Nitre

Kľúčové slová: Plávanie, objem, intenzita, porovnávanie objemu a intenzity, výkonnostný rast, výkonnostné plató

ÚVOD Plavecký tréning sa od útleho veku veľmi často aplikuje stereotypným spôsobom. Jednotvárnosť tréningového zaťaženia sa v neskoršom období môže prejaviť až blokovaním výkonnostného rastu pretekára, a to bez ohľadu na jeho športovú špecializáciu. Na stav, v ktorom sa napriek usilovnému a pravidelnému tréningu mení výkonnostná úroveň mladého športovca len minimálne, poukázal napríklad Havlíček (1987).

PROBLÉM Výskum zaoberajúci sa teoretickými základmi tréningového procesu sa, okrem skúmania zaťažovania organizmu, orientuje aj na striedanie fáz zaťažovania organizmu a jeho odpočinku. V neposlednom rade sa však zaoberá aj striedaním fáz s rozličnou intenzitou tréningového zaťaženia. Podľa O´Neilla (2001) sa fáza odpočinku v tréningovom procese môže stať limitujúcim faktorom výkonnostného rastu mladého športovca. Odborní a vedeckí pracovníci z oblasti Teórie a didaktiky športového tréningu (Counsilman, 1982, Tschiene, 1985, Bondarčuk, 1986, Klumper, 1987, Schramm, 1987) už dlhšie poukazujú na malú efektívnosť tréningového procesu, 58

ktorý je síce vedený vo veľkom objeme a vysokou intenzitou, ale monotónne. Merania efektivity tréningového procesu zverejnil aj Bence (2001). Naša práca nadväzuje na výskum, ktorý bol uskutočnený v rámci rezortných výskumných úloh pod vedením prof. Havlíčka ešte v roku 1987. Výsledky výskumu boli neskôr aplikované aj v konkrétnej trénerskej praxi, napríklad u mladých plavcov (Janko, 2004).

CIEĽ A ÚLOHY Cieľom nášho výskumu bolo sledovanie jednotlivých fáz zaťažovania plavcov v kontexte s ich výkonnostným rastom. Zaznamenávali sme účinky pôsobenia tréningu na organizmus mladého plavca v rôznych fázach ročného tréningového cyklu jednak klasickým spôsobom, a jednak striedaním rôznych stupňov objemu a intenzity podľa dopredu určenej metodiky.

METODIKA A VÝSLEDKY Výskum sa realizoval v rokoch 2005 – 06 v podmienkach tréningových skupín ŠG SPU Nitra. Do projektu bolo zapojených celkom 21 plavcov spomenutého klubu. V tejto práci zverejňujeme výsledky sledovania dvoch najvýkonnejších pretekárov, ktorí boli zo sledovanej skupiny vybraní jednak na základe plaveckých výsledkov (majstri SR), ale aj pomocou medzinárodných bodovacích tabuliek (bodové hodnoty nad 650 bodov). Ukázalo sa, že klasickým spôsobom pripravovaná tréningová skupina bola len ťažko porovnateľná so skupinou v ktorej, ako sa neskôr ukázalo, boli najvýkonnejších plavci. Aj z tohto dôvodu ich v tejto práci nebudeme vyhodnocovať. Periodizácia

tréningového

zaťaženia

výskumnej

skupiny

zo striedania záťaže tak v denných, týždenných, ako aj

pozostávala

štvortýždenných

cykloch a mezocykloch. Zmeny momentálnej výkonnosti pretekárov sme zisťovali: •

Meraním času na trati 3 x 25m. Takto sme zisťovali zmeny v plaveckej rýchlosti. Štartovalo sa letmým štartom. Následne sa vypočítaval priemerný čas.

59

•

Testovaním špeciálnej vytrvalosti, ktorú sme zisťovali meraním času na 4 x 50m so štartom z vody. Interval odpočinku medzi dvomi úsekmi bol 10 sekúnd (pretekár plával rovnakým plaveckým spôsobom, ako opakované 25m úseky).

•

Zmenu plaveckej výkonnosti sme zaznamenávali podľa výsledkov na vybraných vrcholných republikových plaveckých podujatiach. Výsledky týchto zistení, ako aj ich bodové vyjadrenia sú podkladom pre inú prácu.

•

Zmenu funkčnej pripravenosti plavcov sme evidovali na základe zistení odborného tímu príslušného oddelenia Špecializovanej nemocnice sv. Svorada v Nitre na Zobore.

Ako príklad dennej periodizácie tréningového zaťaženia v jednotlivých fázach tréningového obdobia uvádzame pomocou počítačového záznamu programu POLAR. Príklad

jednotvárneho

zaťažovania,

ktorý

bol

pre

skúmaných

plavcov

charakteristický najmä v prípravnom období uvádzame na obrázku 1.

Obrázok 1

Príklad striedania zaťaženia bol zaznamenaní podobným spôsobom. Táto fáza tréningu pozostávala z intervalového zaťažovania organizmu, ktorý je znázornený na obrázku 2.

60

Obrázok 2

Striedanie nižšej intenzity s veľkým objemom a vysokej intenzity s nižším objemom je graficky znázornené na obrázku 3. Na tomto obrázku je zachytený týždenný tréningový cyklus. Striedanie intenzity a objemu zaťažovania sme samozrejme aplikovali v niekoľkých variáciách. Uvádzaný príklad je len jedným z týchto

variácií.

Grafické

znázornenie

striedania

objemu

a intenzity

v týždennom tréningovom cykle:

90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% po.

ut.

str. objem

štv.

pi.

so.

intenzita

Obrázok 3

Charakteristickým príkladom zaťažovania pretekárov v štvortýždennom mezocykle bolo plánované striedanie zaťažovania v jednotlivých týždňoch sledovaného obdobia. V uvádzanom prípade intenzita záťaže postupne stúpala a vrcholila v 3. týždni daného mezocyklu tréningového obdobia, tak ako je to 61

uvedené na obrázku 4. Podobne ako v týždennom cykle, aj v štvortýždennom mezocykle by sme takýchto grafických záznamov mohli uviesť viac, nakoľko aj na striedanie zaťažovania v tréningových obdobiach je niekoľko variácií. Príklad štvortýždennej periodizácie s vrcholom zaťažovania v 3. týždni:

60 000 50 000 40 000 30 000 20 000 10 000 0 1.týždeň

2.týždeň 1.týždeň

2.týždeň



Obrázok 4

Klesajúca, alebo stúpajúca tendencia záťažovej krivky závisela aj od fázy tréningového

obdobia.

Krivka

objemu

a intenzity

v prípravnom

období

zaznamenávala spravidla stúpajúcu tendenciu. Naproti tomu počas súťažného obdobia objemové ukazovatele klesajú a aplikujú sa skôr intenzívnejšie a kratšie plavecké úseky s dlhším odpočinkom. Ako ďalší príklad uvádzame striedanie objemu a intenzity v týždňových cykloch. Predkladaný príklad, ktorý je na obrázku 5, je samozrejme tiež len jedným z možných variácií. Smerovanie krivky záťaže, tak ako to už bolo uvedené, záviselo aj od obdobia tréningového procesu.

62

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1.týždeň

2.týždeň

3.týždeň

obj. v km

50

4.týždeň

int.v %

Obrázok 5

Funkčné

zmeny

sme

sledovali

pomocou

záznamu

zmien

Vo2max

v ml/kg/min. Zmenou týchto hodnôt sme regulovali celkový ročný tréningový cyklus. Uskutočnili sme celkom

štyri

merania ročne,

a to na začiatku

tréningového roku (september), pred vrcholom zimného súťažného obdobia (december), po skončení zimného prípravného obdobia (marec) a pred vrcholom letného prípravného obdobia (jún). Vývoj zmien je zaznamenaný na obrázku 6.

80 75 70 65 60 55 pret.č.1

ptet.č.2 sept.

dec.

mar.

jún

Obrázok 6

Pri spracovaní výsledkov sledovania chceme upozorniť, že pri tomto výskume sme sa zamerali len na sledovanie vplyvu zmien v organizme mladých

63

plavcov a následne ich športovej výkonnosti prostredníctvom ich cieleného zaťažovania. Pre ucelenejšiu možnosť porovnania zmien v sledovaných ukazovateľoch uvádzame výsledky meraní v tabuľkách 1. – 4 .

Tabuľka 1 Výsledky meraní 3 x 25 m svoj spôsob – priemerný čas 2005

Pretekár 1

Pretekár 2

Prsia

kraul

september

14,99

11,35

október

15,10

november

2006

Pretekár 1

Pretekár 2

prsia

kraul

september

14,67

11,29

11,42

október

14,88

11,31

15,22

11,40

november

14,95

11,11

december

14,88

11,10

december

14,80

11,19

január

15,10

11,23

január

14,71

10,99

február

15,23

11,35

február

14,66

11,07

marec

15,45

11,45

marec

14,37

10,89

apríl

15,56

11,37

apríl

14,33

10,85

máj

15,00

11,12

máj

14,41,

10,81

jún

14,66

11,10

jún

13,99

10,77

Tabuľka 2 Výsledky meraní 4 x 50m svoj spôsob – priemerný čas 2005

Pretekár 1

Pretekár 2

Prsia

kraul

september

35,85

29,88

október

36,00

november

Pretekár 1

Pretekár 2

prsia

kraul

september

35,22

30,11

30,10

október

35,37

30,02

34,85

28,78

november

34,11

29,77

december

34,32

28,10

december

34,07

29,28

január

35,56

28,78

január

35,44

30,15

február

35,89

29,45

február

35,18

30,08

marec

35,77

29,87

marec

35,02

29,45

apríl

35,22

28,78

apríl

35,15

28,22

máj

35,10

28,40

máj

34,99

28,09

jún

34,87

28,11

2006

jún

34,73

27,91

64

Tabuľka 3 Výsledky meraní Vo2max v ml/kg/min. v porovnaní s nárastom hmotnosti 2005

Pretekár

Kg

Pretekár

l

kg

2006

Pretekár

2

kg

Pretekár

1

kg

2

september

61

65

74

58

september

60

71

73

67

december

67

62

78

59

december

65

69

71

66

marec

63

65

71

60

marec

64

68

68

69

jún

68

60

67

62

jún

69

67

65

70

ZÁVERY •

Tréning, aj keď je vedený vo vysokom objeme a vo vysokej intenzite, nemusí viesť k predpokladanej pozitívnej zmene športovej výkonnosti. Organizmus pretekára si na stereotypnú záťaž môže zvyknúť a odolávať jej vplyvu. Striedanie zaťaženia môže tento stereotyp obmedziť.

•

Striedanie

tréningového

zaťaženia

obmedzí

pretekárovi

nežiaducim

spôsobom (spravidla vznikom výkonnostného plató, alebo iným spôsobom..) reagovať na záťažový stres. •

Zmeny v organizme pretekára sú ovplyvnené oveľa širším spektrom vplyvov, ako

je

tréningový

proces,

napríklad

rastom,

fyziologickým

vývojom,

stravovacím a pitným režimom, aktívnym a pasívnym odpočinkom, atď.) •

Postupný (aj keď často pomalší rast) pretekárskej výkonnosti spôsobuje menej problémov v psychike plavcov, ako prípadné spomenuté výkonnostné plató, ktoré môže narušiť psychologickú rovnováhu pretekárov aj na dlhé obdobie.

•

Keďže výsledky funkčných zmien boli z časti ovplyvnené zmenou telesnej hmotnosti

(najmä

v prvom

roku

skúmaného

obdobia)

sledovaných

pretekárov usúdili sme, že pomocou podobnej diagnostiky je vhodnejšie testovať pretekárov s ukončeným biologickým vývojom. Telesná hmotnosť sledovaných jedincov je uvedená, ako doplnkový ukazovateľ, v tabuľke 3.

LITERATÚRA BENCE, L. 2001. Základy antropomotoriky. Vysokoškolské učebné texty. Banská Bystrica : KTVŠ UMB, 2001. 94 s.

65

BONDARČUK, A. et. al. 1986. Voprosy periodizacii sportivnych trenirovok Moskva : 1986 COUNSILMAN, K.H. 1982. Competitive swimming manual for coaches and swimmers. Indiana: Inc. Bloomington, 1982, 293 s. ISBN 963-253-376-3 HAVLÍČEK, I. a kol. 1987. Športová príprava talentovanej mládeže. Bratislava : Šport, 1987,327 s. 077-023-87 SPT JANKO, I. 2004. Zefektívnenie vplyvu tréningového zaťaženia na zvyšovanie výkonnosti plavcov. Nitra : UKF, 2004, s 65 -72. ISBN 80-8050-746-5 KLUMPER, A. 1987 Uberlastungsrekreation bei Spitzenahleten. In: Leistugssport, Berlin : Sport, 1987 N. 17, S. 5. - 16. SCHRAMM, E. et. al. 1987. Sport-schwimmen. Berlin: Sportverlag, 1987, 334 s. ISBN 3-328-00138-7 TCHIENE, P. 1985. Veränderungen in der Struktur des Jahrestrainingszyklus. In: Leistugssport, Berlin: Sport, 1985, s. 5. – 12.

SUMMARY PERIODIZATION OF TRAINING LOADING AS A SPORT PREPARATION FORM OF SWIMMERS

The periodization of training load helps for better development of general and specific physical fitness. It seens to be much more effective than clasical way of loading of young sportmen. The research was focused to achnowled gement of this hypothesis. It finished with positive result when experimental group finished with statistically considerable results in all sections like control one.

Key words: Swimming, capacity, intensity, comparison of capacity and intensity performance development, perfomance plato

66

ROZVOJ ODRAZOVEJ VÝBUŠNOSTI VO VOLEJBALE LUCIA KRAJKOVIČOVÁ Katedra telesnej výchovy a športu, Fakulta humanitných vied, Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica

Kľúčové slová: Volejbal, hráčky, silové schopností, odrazová výbušnosť, všeobecná

pohybová

výkonnosť,

špeciálna

pohybová

výkonnosť

ÚVOD Najcharakteristickejším znakom súčasného volejbalu je dynamický pohyb hráčov po celú dobu stretnutia. Z pohybových schopností sú pre volejbalových hráčov

potrebné

predovšetkým

výbušné

charakteristiky,

ktoré

určujú

dynamickosť hry, ovplyvňujú herné výkony hráča a v konečnom dôsledku aj samotný úspech družstva. Celková dynamika volejbalového konania je ovplyvnená

skutočnosťou,

že

viacero

herných

činností

jednotlivca

je

vykonávané s maximálnou intenzitou, s využitím výbušnej sily realizované v čo najkratšom

časovom

intervale.

V hre

sa

výbušnosť

a dynamika

výkonu

jednotlivca i družstva najviac prejavuje a uplatňuje pri výskokoch, pádoch a presunoch. Dobré zvládnutie výbušných charakteristík v herných činnostiach umožňuje družstvu intenzívnejšie a dravšie hranie, čo značne sťažuje situáciu súperovi.

PROBLÉM Je nutné hneď na začiatku konštatovať, že vývoj volejbalu, tak ako každej športovej hry, je veľmi úzko zviazaný s vývojom jeho pravidiel. Niektoré obdobia sú charakterizované faktom, že hra je vpredu a pravidlá sa jej musia prispôsobiť t.j. dohnať vývojové oneskorenie. Pravidlá sa postupne prispôsobovali tomu, ako 67

sa väčšina hráčov zdokonaľovala z hľadiska technicko-taktických i pohybových kvalít. Zlepšovanie výskoku a technickej stránky útočného úderu viedlo k zvyšovaniu siete z pôvodných asi 180cm až na dnešné hodnoty (u žien na dnešných 224cm). Je zrejmé, že volejbal bude aj naďalej pokračovať k vysoko dynamickej športovej hre. Jeho nároky na všetky stránky pripravenosti hráčov budú aj naďalej stúpať. Na jednej strane ide o ešte progresívnejší rozvoj najdôležitejších pohybových schopností, ktorý sa prejaví väčším výskokom, mohutnejším švihom paže pri smeči, rýchlejším štartom pri lopte a vôbec rýchlejšou reakciou na vyskytujúce sa herné situácie. Na druhej strane o ďalší rozvoj technicko-taktickej stránky výkonu družstva a zvlášť stránky psychickej u každého jednotlivého hráča (Malý, 1990). Vavák (2006) uvádza, že súčasný volejbal vyžaduje dobrú fyzickú pripravenosť. Systém hodnotenia vo volejbale, ktorý sa teraz používa, zvýšil potrebu rozvoja silových a rýchlostných schopností. V súčasnom volejbale je potrebné preto používať špecializované metódy, formy a prostriedky rozvoja silových schopností. Potrebné je nutné vnímať zákonitosti vývoja ľudského organizmu, umožňujúce jeho prirodzený nárast. Pri tréningu musíme dbať na správne technické vykonávanie cvičení. Hráči a hráčky volejbalu sa musia tak naučiť technicky vykonávať jednotlivé cvičenia, aby nedochádzalo k nadmernému a hlavne nefyziologickému zaťažovaniu kĺbov a svalových partií – hlavne odstupov a úponov svalov. Obzvlášť dôležitou úlohou je naučiť hráčov správne dýchať počas cvičení. Hráčov učíme, že v priebehu cvičení musia byť plne sústredení na cvik a nemôžu sa zaťažovať okolím. Do jednoduchých cvičení možno postupne zaraďovať cvičenia, ktoré obsahujú aj prvky zvyšujúce nároky na koordinačné schopnosti. Každé cvičenie svojím spôsobom vyžaduje správnu koordináciu pohybov, ale možno cielene sťažovať úlohu hráčom zaradením doplnkových pohybových tvarov do jednoduchých silových cvičení. Realizujeme ich pri rozvíjaní silovej vytrvalosti a postupne ich zaraďujeme aj do cvičení dynamickej sily, ale len u tých zverencov, kde sme si takmer istí že to zvládnu (Vavák, 2006). Haník – Lehnert a kol. (2004) uvádzajú, že sila je dôležitým predpokladom efektívneho vykonávania herných činností volejbalistu. Jej dostatočná úroveň ovplyvňuje rozvoj ostatných pohybových schopností (rýchlosť, vytrvalosť, 68

flexibilita, koordinácia), ale aj zdravie a telesnú zdatnosť hráčov. Musíme dbať predovšetkým na to, aby bolo telo volejbalistu dostatočne vybavené svalovo i silovo.

Odborne

vedený

tréning

sily

vedie

k zvyšovaniu

zaťažiteľnosti

a funkčnému rozvoju svalstva. Tréningom postupne dochádza k zväčšovaniu svalovej sily a k vytrvalosti špecifických svalových skupín prostredníctvom zlepšenia nervovosvalovej koordinácie, svalovej hypertrofie. Najdôležitejším silovým prejavom vo volejbale je výbušná sila dolných končatín, ovplyvňujúca hlavne výšku výskoku smečiarskych a blokárskych akcií. Rozvoju odrazovej výbušnosti je preto potrebné venovať dostatočnú pozornosť. V našom príspevku chceme prezentovať výsledky výskumu, v ktorom sme sa

zaoberali

možnosťami

rozvoja

odrazovej

výbušnosti

u 1.

ligového

volejbalového družstva žien ŽP ŠPORT Podbrezová. Predpokladali sme, že realizáciou vybraných cvičení zameraných na rozvoj odrazovej výbušnosti dôjde k pozitívnym zmenám v charakteristikách odrazovej výbušnosti u všetkých hráčok. Výsledky nášho skúmania môžu poukázať na jednu z reálnych ciest ako rozvíjať odrazovú výbušnosť.

METODIKA Výskumným súborom bolo ženské prvoligové volejbalové družstvo ŽP ŠPORT Podbrezová. Vybraný súbor sa skladal z 13 hráčok, ktorých vek, dĺžka športovej činnosti a denný režim boli rozdielne. Tri hráčky boli zamestnané a zvyšok družstva tvorili študentky. Na základe navrhnutého plánu ročného tréningového cyklu sme realizovali cvičenia rozvíjajúce odrazovú výbušnosť v sezóne 2006/2007. Prostredníctvom vybraných cvičení (Krajkovičová, 2007) sme sa snažili zvýšiť úroveň charakteristík výbušnej sily dolných končatín v sledovanom družstve. Vývoj sme sledovali a kontrolovali vybranými vstupnými (8.2006) a výstupnými (3.2007) motorickými testami. V priebehu súťažného obdobia sme realizovali dve kontrolné merania. Metódu merania sme použili pri analýze telesného rozvoja na meranie základných antropometrických hodnôt u sledovaných hráčok, ich telesnú výšku, telesnú hmotnosť a dosah v stoji. Na kvalitatívne vyhodnotenie sme využili logické metódy – analýzu, syntézu, porovnanie. Na zisťovanie úrovne motorickej 69

výkonnosti sme použili nasledovné testy všeobecnej a špeciálnej pohybovej výkonnosti: skok do diaľky z miesta, ľah sed za 1 minútu, vertikálny smečiarsky výskok z rozbehu a vertikálny blokársky výskok. Výsledky sme zoradili do tabuliek, kde sme použili základné matematické metódy – súčet, rozdiel, priemer, percentuálne vyjadrenie

VÝSLEDKY Realizáciou

vstupných

testov

všeobecnej

a špeciálnej

pohybovej

výkonnosti a meraním telesného rozvoja sme zistili počiatočný stav skúmaného súboru. Chceli sme predovšetkým analyzovať tie výbušné charakteristiky, ktoré nás priamo informovali o aktuálnej (vstupnej) úrovni odrazovej výbušnosti v sledovanom súbore. Jednalo sa o zaznamenanie smečiarskych a blokárskych dosahov

v stoji,

potrebných

na

zistenie

výšky

čistého

smečiarskeho

a blokárskeho vertikálneho výskoku. Výsledky zo vstupných meraní telesného rozvoja, uvádzame v tabuľke 1.

Tabuľka 1

Základné antropometrické hodnoty sledovaných hráčok - vstup

PČ Hráčka 1 A. I. 2 B. J. 3 B. E. 4 F. J. 5 K. L. 6 L. B. 7 M. V. 8 M. Z. 9 M. V. 10 M. I. 11 N. J. 12 V. M. 13 V. J. Priemerné hodnoty

Hmotnosť (kg) 64 70 65 72 57 75 68 65 77 64 64 77 68 68,2

Výška (cm) 161 174 178 173 175 180 176 172 178 169 180 180 178 174,9

Dosah v stoji (cm) smeč Blok 210 208 235 230 230 227 223 221 226 223 230 227 226 224 223 220 227 225 222 219 232 230 230 227 230 227 226,5 223,7

Na základe antropometrických charakteristík môžeme konštatovať, že sa jedná o súbor, ktorý je viac-menej homogénny. Rozdiely medzi nameranými hodnotami nevykazovali vysoký rozptyl.

70

Tabuľka 2

Vstupné hodnoty smečiarskeho a blokárskeho dosahu

PČ Meno a priezvisko 1 A. I. 2 B. J. 3 B. E. 4 F. J. 5 K. L. 6 L. B. 7 M. V. 8 M. Z. 9 M. V. 10 M. I. 11 N. J. 12 V. M. 13 V. J. Priemerné hodnoty

Smečiarsky dosah (cm) 261 300 291 268 283 285 285 269 285 272 290 284 288 281,6

Výskok (cm) smeč Blok 51 41 65 60 61 57 45 33 58 48 55 52 54 48 47 40 58 49 50 39 58 53 54 48 58 45 54,9 47,2

Blokársky dosah (cm) 249 290 284 254 271 279 273 259 274 258 283 275 272 270,8

V tabuľkách 2 a 3 uvádzame hodnoty vstupných a výstupných meraní smečiarskeho a blokárskeho dosahu Tabuľka 3

Výstupné hodnoty smečiarskeho a blokárskeho dosahu

Meno PČ a priezvisko 1 A. I. 2 B. J. 3 B. E. 4 F. J. 5 K. L. 6 L. B. 7 M. V. 8 M. Z. 9 M. V. 10 M. I. 11 N. J. 12 V. M. 13 V.J. Priemerné hodnoty T test

Výskok (cm)

Smečiarsky dosah (cm) 264 302 294 270 288 289 287 272 288 274 290 286 291

Blokársky dosah (cm) 251 291 287 257 275 281 275 261 277 261 283 277 279

smeč 54 67 64 47 62 59 61 49 61 52 58 56 61

blok 43 61 60 36 52 54 51 41 52 42 53 50 52

284,2

273,5

57,8

49,8

0,547

0,593

Rozdiel smeč 3 2 3 2 5 4 2 3 3 2 0 2 3

blok 2 1 3 3 4 2 2 2 3 3 0 2 7

2,6

2,6

Pri porovnaní hodnôt vstupných a výstupných meraní sme zistili, že k pozitívnemu zlepšeniu došlo v teste skok do diaľky z miesta, v ktorom sa hráčky zlepšili v priemere o 4,9cm, čo predstavuje 2,3%. 71

V teste ľah-sed sa hráčky v sledovanom období zlepšili v priemere o 3,5 opakovaní, čo predstavuje 7,5%. Pri meraní vertikálneho smečiarskeho výskoku sa zlepšili hráčky v priemere o 2,6cm, čo je 0,9%.V teste vertikálneho blokárskeho výskoku sa dievčatá zlepšili v priemere o 2,7cm, čo predstavuje 0,7%. Zaznamenané zmeny medzi vstupným a výstupným meraním neboli štatisticky významné na hladine významnosti 0,01 a 0,05 ani v jednom z meraní. Pozitívne môžeme hodnotiť, skutočnosť, že okrem jednej

hráčky

sme

u všetkých

ostaných

zaznamenali

nárast

úrovne

v sledovaných charakteristikách silových a výbušných schopností.

ZÁVER Na základe zistených výsledkov môžeme konštatovať, že navrhnuté cvičenia

prispeli

k zlepšeniu

odrazovej

výbušnosti

sledovaných

hráčok.

Špecifické zaradenie týchto cvičení do tréningového procesu ovplyvnilo zlepšenie úrovne sledovanej schopnosti v priebehu nášho výskumu, ktorý trval 7 mesiacov. Negatívne je, že nedošlo k významným štatistickým zmenám. Ak by sa cvičenia vykonávali dlhšiu dobu, získali by sme presnejší a dôveryhodnejší ukazovateľ ich efektívnosti. Dôležité by bolo zistenie zlomu, kedy by výkonnosť v odrazovej výbušnosti jednotlivých hráčok dosiahla maximálnu úroveň a ďalej by sa pracovalo už len na jej udržaní. Dôležité pre efektívny rozvoj odrazovej výbušnosti je aj homogénnosť súboru hráčok z hľadiska ich veku, pretože medzi hráčkami s veľkým vekovým rozdielom je

značný

výkonnostný,

somatický

a aj

psychický

rozdiel.

Tiež

trvanie

špecializovaného tréningu viac ako 3 mesiace, prihliadanie na individuálne osobitosti hráčok, využívanie bezpečného a vhodného náradia a náčinia, využívanie variabilných metód a prostriedkov, adekvátne určenie zaťaženia a potreba regenerácie. Potvrdil sa predpoklad, že aj na základe realizovaného programu na rozvoj pohybovej výkonnosti a tým na zvýšenie hernej výkonnosti a dosiahnutých výsledkov v sezóne 2006/2007 podarilo sa družstvu ŽP ŠPORT Podbrezová vybojovať si postup do volejbalovej extraligy. Zistená úroveň výbušných schopností u sledovaných hráčok nám ukázala smer, akým sa máme orientovať v ďalšom tréningovom pôsobení. Aké sú 72

nedostatky v charakteristikách odrazovej výbušnosti jednotlivých hráčok a ako pracovať na ich odstránení a na druhej strane ako rozvíjať ich dominantné stránky.

ZHRNUTIE V príspevku sme analyzovali odrazovú výbušnosť volejbalistiek a zisťovali zmeny jej úrovne po realizácii špecifického súboru cvičení vedúcich k rozvoju odrazovej výbušnosti. Prostredníctvom teoretického rozboru sme v úvode rozobrali problematiku pohybových schopností. Charakterizovali sme silové schopnosti, odrazovú výbušnosť a definovali svalovú silu. Poukázali sme aj na rozvoj silových schopností. Pri spracovaní dokumentov sme sa opierali o uvedenú literatúru. Základnou metódou pre náš výskum bola metóda merania, ktorá nám umožnila analyzovať dosiahnuté výsledky vo vybraných motorických testoch. Na základe tejto analýzy sme vyhodnocovali, či navrhnutý súbor cvičení pre rozvoj odrazovej výbušnosti bol efektívny. Pri vyhodnocovaní sme použili kvalitatívne metódy, metódy syntézy, analýzy indukcie a dedukcie a kvantitatívne matematicko-štatistické metódy. Zistené informácie a poznatky uvedené v našom príspevku, môžu poslúžiť volejbalovým trénerom, ktorý ich uplatnia a využijú vo vlastnom tréningovom procese.

LITERATÚRA CHOUTKA, M. – DOVALIL, J. 1987. Sportovní trénink. Praha : Olympia, 1987. 319 s. DOLEŽALOVÁ, L. – LEDNICKÝ, A. 2006. Cvičenia na rozvoj reaktívnej sily dolných končatín. In: Telesná výchova a šport (Príloha). Bratislava : UK FTVŠ, 2006, s. 1. KRAJKOVIČOVÁ, L. 2007. Analýza a

rozvoj odrazovej výbušnosti v príprave

volejbalistiek družstva ŽP ŠPORT Podbrezová. [Diplomová práca] Banská Bystrica : UMB FHV KTVŠ, 2007, s. 72. LACZO, E. 2005. Uplatnenie metódy plyometrie na rozvoj výbušnej sily v jednoročnom cykle. In: Zborník prednášok zo vzdelávacích aktivít. Liptovský Mikuláš : GRAFON, 2005, s. 136 – 140.

73

MALÝ, Z. 1990. Soubor cvičení pro zdokonalování technicko – taktické přípravy vrcholových hráču volejbalu všech špecializací. Praha : ÚV ČSTV, 1990. 118 PŘIDAL, V. – ZAPLETALOVÁ, Ľ. 2003. Volejbal, Herný výkon – tréning, riadenie. Bratislava : UK FTVŠ, 2003. 180 s. VAVÁK, M. 2006. Posilňovacie cvičenia vo volejbale. In: Posilovací cvičení, Metodický dopis. Bratislava : UK FTVŠ, 2006, s. 17

SUMMARY PUSH-OFF STRENGTH ENHANCEMENT IN VOLLEYBALL.

The aim of the publication thesis was to analyse and propose sets of exercises resulting in positive enhancement of push-off strenth. In introduction we were concerned with the question of human movement abilities that we described using the methodology of theoretical analysis. We defined the push-off strength and muscular power. We also pointed out the development of strength abilities. All the informations used in preparation of the publication thesis is taken or derived from the listed sources. The basic approach of our research was a method of measurement in which we also analysed measured results in chosen motive tests and exercises. Based on the analysis we evaluated the effectiveness of the proposed sets of exercises in improvement of push-off strength. In evaluation process we used methodology of qualitative determination, synthesis, analysis of induction and deduction and qualitative mathematicalstatistical methods. The results and information stated in our publication thesis might be used by volley-ball trainers who can implement and use them in their own training process.

Key words: Volleyball, players, power ability, push-off strength, general movement capacity, special movement capacity

74

ANALÝZA ZAŤAŽENIA MLADÝCH GYMNASTOV V ZOSTAVE NA KONI S DRŽADLAMI JURAJ KREMNICKÝ Katedra telesnej výchovy a športu, Fakulta humanitných vied, Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica

Kľúčové slová: Športová gymnastika, srdcová frekvencia, kôň s držadlami, pásma HR

PROBLÉM Kôň s držadlami je typickou mužskou disciplínou gymnastického viacboja. Zostavy na tomto náradí nie je tak rôznorodé ako na iných náradiach. Z hľadiska gymnastických pohybových štruktúr sem patria len švihové cvičenia, ktoré majú charakter kyvadlového pohybu vo vzpore na pažiach. Obsah zostáv na koni s držadlami v kategórii starších žiakov tvoria mety jednonožne. Sú to strihy odbočmo a mety znožné, kruhy odbočmo, prednožmo, zánožmo. Z charakteru tejto disciplíny vyplýva zaťaženie na hornú časť tela a paží. Vo všeobecnosti sa hovorí o vnútornom a vonkajšom zaťažení. Vonkajšie zaťaženie charakterizujeme pomocou kvantitatívnych a kvalitatívnych ukazovateľov. Vnútorné zaťaženie je reakcia, respektíve odozva organizmu a jeho jednotlivých systémov na vonkajšie zaťaženie. Na hodnotenie vnútorného zaťaženia je vhodné sledovať niektoré z fyziologických

ukazovateľov.

Z praktického

hľadiska

je

najdostupnejšie

sledovanie pulzovej, resp. srdcovej frekvencie (SF), anglicky heart rate (HR), pomocou ktorej sa sleduje vnútorná reakcia organizmu na vonkajšie zaťaženie. Sledovanie odozvy organizmu na zaťaženie má najväčší význam hlavne v cyklických športoch, napr. v atletike (Čillík & Dubovská, 2003). V športovej gymnastike nám sledovanie zmien SF slúži na zistenie všeobecnej trénovanosti, 75

ktorú musia mať gymnasti na vysokej úrovni ako predpoklad technickej prípravy a ako nevyhnutnosť absolvovania vysokých denných tréningových dávok. U nás sa sledovaním HR v športovej gymnastike zaoberal (Slovák, 1986), ktorý skúmal odozvu srdcovo-cievneho systému v gymnastickom viacboji žien. U gymnastov sme sa touto problematikou zaoberali v predchádzajúcich výskumoch kde sme sledovali odozvu HR na tréningové zaťaženie v prípravnom období (Kremnický, 2003) a pretekové zaťaženie (Kremnický, 2007). Musíme však konštatovať, že problematika zaťaženia v zostavách na koni s držadlami nie je dostatočne rozpracovaná. Najdôležitejšou časťou našej práce bolo zistiť a vyhodnotiť u sledovaných pretekárov ich fyziologickú krivku zaťaženia v priebehu zostavy na koni s držadlami.

V našom

fyziologickej

krivky

prípade

meracie

je

najvhodnejšie

zariadenie

Polar

na

záznam

v kombinácii

a analýzu s príslušným

programom. Hodnotenie intenzity zaťaženia bolo individuálne a zisťovalo sa na základe analýzy podielu HR v piatich bioenergetických pásmach respektíve pásmach intenzity pohybového zaťaženia (Edwards. 1997). Touto problematikou sa zaoberali (Karvonen a kol 1957) a u nás (Olšák, 1997) a tvrdí že pásmo (zónu) srdcovej frekvencie charakterizuje najmä intenzita činnosti. Keďže pohybové aktivity sa vykonávajú pri rôznych stupňoch intenzity, môžeme ich zaradiť do niekoľkých pásiem srdcovej frekvencie pričom každej zóne zodpovedá určitá úroveň srdcovej frekvencie. Pásma nie sú presne ohraničené, ale v hraničných hodnotách sa mierne prekrývajú. Intenzitu môžeme v športe určovať vo vzťahu k anaeróbnemu prahu (Korčok & Pupiš, 2006), alebo ako v našom prípade vo vzťahu k maximálnej srdcovej frekvencii. Súhlasíme s (Edwards, 1997), ktorá tvrdí, že rozdelenie srdcovej frekvencie do tréningových zón HR má zásadný význam pre riadenie športovej prípravy, jej individualizáciu, efektívnosť a účinnosť dosahovania určitého cieľa.

Tabuľka 1 Zóny zaťaženia srdcovej frekvencie podľa Sally Edwards ZÓNA ČERVENEJ ČIARY ZÓNA ANAERÓBNEHO PRAHU AERÓBNA ZÓNA MIERNA ZÓNA ZDRAVOTNÁ SRDCOVÁ ZÓNA

90-100% z max SF 80-90% z max SF 70-80% z max SF 60-70% z max SF 50-60% z max SF

76

Preto nás zaujímalo, aká je odozva kardiovaskulárneho systému v priebehu cvičenia zostavy na koni s držadlami. Takéto zistenia pomôžu riadiť tréningový proces v gymnastike a jeho zaťaženie, ako prípravu na pretekové zaťaženie. Tento príspevok je súčasťou grantovej úlohy VEGA 1/4500/07 „Adaptácia na zaťaženie v priebehu ročného tréningového cyklu v atletike a v iných športoch“

CIEĽ A ÚLOHY Cieľom nášho výskumu bolo zistiť a analyzovať fyziologickú krivku zaťaženia u konkrétnych

pretekárov

a

následne

individuálne

určiť

pásmo

bioenergetického krytia na konci zostavy na koni s držadlami. Z cieľa príspevku vyplynuli nasledovné úlohy: 1. Zistiť maximálnu hodnotu srdcovej frekvencie našich probandov. 2. Prostredníctvom športtesterov zaznamenať záznam fyziologických kriviek a priradenie do zón bioenergetického kritia. 3. Vyhodnotiť a analyzovať dosiahnuté výsledky.

METODIKA VÝSKUMU Výskumný súbor tvorili piati športoví gymnasti Š.D.; D.F.; D.P. z klubu TJ Slávia UK Bratislava a P.P.; A.M. z KŠG UMB Banská Bystrica. Všetci pretekári boli zaradení do reprezentačného družstva starších žiakov Slovenska v športovej gymnastike.

Tabuľka 2 Základné charakteristiky skúmaného súboru Decimálny

Telesná

Telesná

vek

hmotnosť

výška

A. M.

12,27

36

146

P. P.

12,56

38

142

D. P.

14,40

42

159

D. F.

14,16

49

164

Š. D.

14,17

50

159

n=5

77

Výskum

sa

uskutočnil

v prirodzených

podmienkach

v gymnastickej

telocvični Inter Bratislava na konci súťažného obdobia v čase od 8:30 do 10:00 v priebehu pretekov starších žiakov medzi SVK – CZ. Zaznamenávali sme 3. min. rozcvičenie

pred

spolucvičenci

náradím

z družstva

(medzičasy

(medzičasy

1-2), 2-3)

čas

pokiaľ

a samotné

cvičia

zostavu

cvičenie

zostavy

(medzičasy 3-4). Na sledovanie a určenia fyziologickej krivky zaťaženia sme využili sporttestery firmy Polar, ktorý meria telemetricky HR z R-R intervalov EKG. Namerané hodnoty boli uložené do pamäte a následne vyhodnotené príslušným počítačovým programom. Analýzou záznamov sme získali informácie o fyziologickom zaťažení sledovaných probandov. HRrest sme určili po 5 -10 min. v pokoji v ľahu. HRmax sme určili na základe individuálnych spiroergometrických vyšetrení. Zostavy sme zaznamenávali pomocou videokamery.

VÝSLEDKY VÝSKUMU Výsledky analýzy fyziologických kriviek našich probandov ukázali, že HR dosahuje vysoké hodnoty aj keď cvičenie zostáv v gymnastike má krátkodobý charakter. Dynamika HR pri cvičení prudko narastá. V tabuľke 3 sú znázornené individuálne hodnoty HR našich probandov pri cvičení zostáv na koni s držadlami. Skúmaní gymnasti sa pri maximách HR dosiahnutých počas cvičení zostavy dostávali do pásma anaeróbneho prahu dvaja pretekári až do pásma červenej čiary. Pri porovnaní ich HRrest s HRmax dochádza k rozdielu od 95 až do 127 úderov za minútu. Porovnaním predštartovej HR s HR po docvičení zostavy sa nám ukázal rozdiel od 16 až do 49 úderov za minútu.

Tabuľka 3 Hodnoty HR skúmaného súboru Zostava na koni s držadlami n=5

t

HR min

HR max

A.M.

20"

127

170

P. P.

23"

135

184

D. P.

25"

135

167

D. F.

55"

155

171

Š. D.

35"

148

194

78

Legenda: t = trvanie zostavy ; HR min = HR tesne pred zostavou; HR max = HR hneď po zostave

Obrázok 1 Záznam fyziologickej krivky HR u D.Š.

Pre lepšiu názornosť prezentujeme záznamy srdcovej frekvencie u každého sledovaného probanda. Ako prvý cvičil zostavu na koni s držadlami D.Š. na obrázku 1 je jeho záznam fyziologickej krivky HR. Medzičasy 1-2 zaznamenávali 3. min. rozcvičenie pred zostavou začal na 142 pulzov.min-1 a skončil na 156 pulzov.min-1 priemerne zaznamenaná srdcová frekvencia počas rozcvičenia bola 141 pulzov.min-1. Zostavu začínal na 148 pulzov.min-1 a v jej priebehu, ktorý trval 35 sek. dosiahol na konci zostavy až 194 pulzov.min-1. (medzičasy 3-4)

Obrázok 2 Záznam fyziologickej krivky HR u P.P.

Na obrázku 2 je záznam HR u P. P. Medzičasy 1-2 čiže rozcvičenie pred zostavou začal na 118 pulzov.min-1 a skončil na 139 pulzov.min-1 priemerne zaznamenaná srdcová frekvencia počas rozcvičenia bola 139 pulzov.min-1. 79

Počas trvania zostavy Š.D a pokiaľ mu rozhodcovia vypočítali známku mal P.P. priemernú HR 132 pulzov.min-1 (medzičasy 2-3). Zostavu začínal na 135 pulzov.min-1 a v jej priebehu, ktorý trval 20 sek. dosiahol na konci zostavy 184 pulzov.min-1(medzičasy 3-4).

Obrázok 3 Záznam fyziologickej krivky HR u P.D.

Na obrázku 3 je záznam HR u P. D. Medzičasy 1-2 čiže rozcvičenie pred zostavou začal na 124 pulzov.min-1 a skončil na 140 pulzov.min-1 priemerne zaznamenaná srdcová frekvencia počas rozcvičenia bola 141 pulzov.min-1. Počas trvania zostavy prvých 2 gymnastov a pokiaľ im rozhodcovia vypočítali známky mal P.D. priemernú HR 130 pulzov.min-1 (medzičasy 2-3). Zostavu začínal na 135 pulzov.min-1 a v jej priebehu, ktorý trval 25 sek. dosiahol na konci zostavy 167 pulzov.min-1(medzičasy 3-4).

Obrázok 4 Záznam fyziologickej krivky HR u F.D.

80

Na obrázku 4 je záznam HR u F.D. Medzičasy 1-2 čiže rozcvičenie pred zostavou začal na 149 pulzov.min-1 a skončil na 167 pulzov.min-1 priemerne zaznamenaná srdcová frekvencia počas rozcvičenia bola 156 pulzov.min-1. Počas trvania zostavy prvých 3 gymnastov a pokiaľ im rozhodcovia vypočítali známky mal F.D. priemernú HR 143 pulzov.min-1 (medzičasy 2-3). Zostavu začínal až na 155 pulzov.min-1 a v jej priebehu, ktorý trval 55 sek. dosiahol na konci zostavy 171 pulzov.min-1(medzičasy 3-4). Tu treba podotknúť že F.D. sa pred záverom zostavy dopustil pádu respektíve prerušeniu zostavy v 34 sekunde a mal čas a krátke načerpanie nových síl približne 15 sekúnd čo sa odzrkadlilo aj na jeho zázname fyziologickej krivky.

Obrázok 5 Záznam fyziologickej krivky HR u M.A.

Na obrázku 5 je záznam HR u M.A. Medzičasy 1-2 čiže rozcvičenie pred zostavou začal na 129 pulzov.min-1 a skončil na 144 pulzov.min-1 priemerne zaznamenaná srdcová frekvencia počas rozcvičenia bola 141 pulzov.min-1. Počas trvania zostáv prvých 4 gymnastov a pokiaľ im rozhodcovia vypočítali známky mal M.A.. priemernú HR 127 pulzov.min-1 (medzičasy 2-3). Zostavu začínal na 127 pulzov.min-1 a v jej priebehu, ktorý trval 20 sek. dosiahol na konci zostavy 170 pulzov.min-1(medzičasy 3-4). V ďalšej časti príspevku sa zaoberáme individuálnym zaradením našich probandov do pásiem bioenergetického krytia. Edwardsovej (2000) pásma intenzity našich probandov sú znázornené v tabuľke 4.

81

Tabuľka 4 Pásma HR skúmaného súboru 5 pásmo

4 pásmo

3 pásmo

2 pásmo

1 pásmo

n=5

HRmax HRrest 100-90%

90-80%

80-70%

70-60%

60-50%

A. M.

206

75

206-185

185-165

165-144

144-124

124-103

P. P.

200

70

200-180

180-160

160-140

140-120

120-100

D. P.

198

65

198-178

178-158

158-139

139-119

119-99

D. F.

203

75

203-183

183-162

162-142

142-122

122-102

Š. D.

199

67

199-179

179-159

159-139

139-119

119-100

Tabuľka 5 Edwardsovej pásma intenzity našich probandov n=5

HR

na

konci

zostavy

A.M.

170 / 4. pásmo

P. P.

184 / 5. pásmo

D. P.

167 / 4. pásmo

D. F.

171 / 4. pásmo

Š. D.

194 / 5. pásmo

Po individuálnom zaradení našich probandov do Edwardsovej pásiem intenzity HR na konci zostáv nám dokumentuje tabuľka 5. Následným určením pásiem bioenergetického krytia počas cvičenia zostáv sme zistili že P. P.; Š. D. a sa pohybovali v pásme červenej čiary a A.M.; D. P.; D. F. sa pohybovali v pásme anaeróbneho prahu. Po analýze videozáznamu a výsledkovej listiny môžeme konštatovať, že pretekári P. P.; Š. D. ktorí skončili na popredných miestach mali do svojich zostáv zaradené ťažšie cvičebné tvary hodnoty B. Pretekári A.M.; D. P.; nedosahujú takú gymnastickú výkonnosť a ich východzia známka bola nižšia a zákonite aj ich výsledná známka. Pretekár D. F. pri cvičení svojej zostavy spadol a tým pádom došlo aj k určitému ukľudneniu srdcovocievneho systému. Tieto fakty nám do určitej miery vysvetľujú aj zaťaženie na organizmus a zaradenie probandov do pásiem bioenergetického krytia. Po tomto zistení môžeme konštatovať, že gymnasti ktorí do svojich zostáv zaradia ťažšie cvičebné tvary a ich väzby sa dostávajú do vyšších hodnôt srdcovej 82

frekvencie a tým aj do najvyššieho 5. pásma bioenergetického krytia ako gymnasti z ľahšími zostavami. To znamená že nerozhoduje iba dĺžka trvania zostavy ale hlavne jej náročnosť. V Tabuľke 4 sú zaznamenané individuálne pásma intenzity na základe HRmax ktorú probandi dosiahli na konci zostáv. Tu sú tiež viditeľné rozdiely medzi výkonnosťou gymnastov respektíve obsahovou náročnosťou a dĺžkou zostáv na ktoré reaguje HR. V poslednej časti porovnáme naše zistenia so sledovaním (Jemni–Friemel, 2000), ktorí sledovali srdcovú frekvenciu siedmych športových gymnastov vo veku 18 rokov medzinárodnej triedy na simulovaných pretekoch. Pri komparácii s ich výsledkami dospejeme k nasledovným hodnotám. Priemerné najvyššie hodnoty HR na konci zostáv ich probandov dosiahli úroveň 179.49 ± 10.39 pulzov.min−1, naši probandi 177,6 pulzov.min−1 čiže naši gymnasti dosiahli porovnateľné výsledky.

ZÁVER Zistili sme, že skoro všetci probandi sa na konci zostáv dostali do pásma anaeróbneho prahu respektíve do pásma červenej čiary čiže anaeróbneho energetického krytia organizmu. Gymnasta ktorý mal obsah zostáv zložený z najťažších cvičebných tvarov a väzieb sa dostal na konci zostáv až do svojich maximálnych hodnôt HR a do pásma anaeróbneho energetického krytia organizmu. Uvedomujeme si, že HR nepatrí medzi tie ukazovatele, ktoré najobjektívnejšie odzrkadľujú špeciálnu trénovanosť gymnastov, lebo na ňu pôsobí veľa ďalších faktorov (psychika-emócie, stres, úzkosť a pod.), ale na druhej strane zohráva veľkú úlohu pri riadení kondičnej prípravy mladých gymnastov. Pri lokálnej svalovej únave klesá výkon gymnastu, kým odozva srdcovo-cievneho systému je pri rovnakej námahe bez významnejších zmien. HR je však prejavom všeobecnej trénovanosti, ktorú musia mať gymnasti na vysokej úrovni. Dosiahnuté výsledky nie je možné ako celok zovšeobecňovať, ale veríme, že je to cenná informácia pre trénerov športovej gymnastiky umožňujúca skvalitnenie tréningového procesu, ktorá môže vytvárať parciálne predpoklady pre skvalitnenie prípravy mladých gymnastov.

83

LITERATÚRA ČILLÍK, I. - DUBOVSKÁ, J. 2003. Interindividual reactions of a competitor for 400m. on types of running strain. In: Lekkoatletyka w teorii i praktyce. Gdansk : AWF, 2003. s. 249 - 254. EDWARDS S. The Heart Rate Monitor Log: To Heart Zone Training : Heart Zones Co 2000. s. 158 ISBN 0970013035 JEMNI, M. – FRIEMEL, F. 2000. Heart Rate and Blood Lactate Concentration Analysis During a High-Level Men's Gymnastics Competition. In: The Journal of Strength and Conditioning Research. 2000. Vol. 14, No. 4, pp. 389–394 KARVONEN, M.J. - KENTELA, E. - MUSTALA, O. 1957. The effects of traning on heart rate: A longitudinal study. Annales Medicinae Experimentalis et Biologiae Fenniae, 35, 1957 s. 307-315. KORČOK, P. - PUPIŠ, M. 2006. Všetko o chôdzi. Banská Bystrica : Katedra telesnej výchovy a športu, Fakulta humanitných vied Univerzity Mateja Bela, 2006 .236 s. KREMNICKÝ, J. 2003. Odozva kardiovaskulárneho systému na špecifické zaťaženie v športovej gymnastike. In: „Telesná výchova a šport“ vedecké práce zo seminára. Trenčín : TU Ústav prírodných a humanitných vied, KTVŠ, 2003, s. 65 70. KREMNICKÝ, J. 2007. Intenzita zaťaženia v priebehu 6-boja mladého gymnastu. In: Kvalita života I. Ústí nad Labem : Univerzita J.E. Purkyňě, 2007, s.106-112. ISBN 978-80-7044-893-9 OLŠÁK, S. 1997. Srdce – Zdravie – Šport. Moravany nad Váhom : Raval, 1997. 115 s. SLOVÁK, M. 1986. Odozva srdcovo-cievneho systému na zaťaženie v disciplínach gymnastického viacboja žien. In: Skvalitňovanie tréningového procesu v športovej gymnastike. Metodický list č. 79. Bratislava : ČSZTV, 1986, s. 4-17.

SÚHRN Cieľom príspevku bolo zistiť intenzitu zaťaženia v zostave na koni s držadlami pomocou monitoringu srdcovej frekvencie na konci súťažného obdobia u reprezentačného družstva starších žiakov SR. Autor diagnostikoval stav organizmu gymnastov na základe sledovania srdcovej frekvencie pomocou športtesterov. Výsledky potvrdili, že v priebehu zostavy na koni s držadlami sú 84

kladené vysoké fyziologické nároky na gymnastov, ktorí mali vo svojich zostavách

zaradené

ťažšie

cvičebné

tvary. Získané

výsledky podávajú

individuálnu informáciu o intenzite zaťaženia a bioenergetickom krytí, ktorú je nutné zohľadňovať v tréningovom procese.

SUMMARY The goal of the article „The analysis of physiological curve of young gymnasts in pommel horse exercise“ was to find out the intensity of loading by monitoring of heart rate during gymnastics floor exercise at the end of competition period of older pupils. The author has determined the state of gymnasts´ organism by monitoring of heart rate by sporttesters. On the basis of physiological curved lines of our probands was determined intensity of loading of five sport gymnasts in category of older pupils. The results have confirmed that during floor exercise are given high physiological demands on gymnasts who have included more difficult elements into their routines. The obtained results give us individual information about intensity of loading and bioenergetic covering which is necessary to be factored in the training process.

Key words: Sport gymnastics, heart rate, pommel horse exercise, zones of heart rate

85

PŘÍČINY A TYPICKÉ PŘÍZNAKY DYSFUNKCE KLOUBU * EVA MACKOVÁ - **JANA PYŠNÁ - **JIŘÍ ŠKODA * Fakulta biomedicínského inženýrství, ČVUT Praha ** Pedagogická fakulta, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

Klíčová slova: Pohybový aparát, blokáda, dysfunkce

ÚVOD Dysfunkce či blokáda kloubu je běžným klinickým termínem, který vyjadřuje skutečnost, že kloub nefunguje dobře. Dysfunkcí kloubu se zabývá celá řada vědeckých i klinických prací. Stav poznání se neustále vyvíjí a studium příčin a příznaků této poruchy však nelze považovat za ukončené. Základy k pochopení podstaty kloubní dysfukce byly položeny v druhé polovině 20. století popisem meniskoidů v kloubech (Emminger, 1967, Kos, Wolf, 1972, Tondury 1948), objevem kloubní vůle (Mennell, 1964) a popisem bariéry kloubu (Kimberly, 1980). Kloubní bariéry jsou dle Kimberlyho (1980) dvě, fyziologická a anatomická. První z nich je dána především napětím kosterních svalů, které kloub překračují a je prvním měkkým odporem, na který narazíme v krajní poloze kloubu. Druhá, anatomická bariéra je dána buď maximálním napětím vazivových struktur, aniž by došlo k jejich poranění, nebo dotykem struktur kostěných. Většina autorů myslí vazivovými strukturami, které se podílejí na vytvoření anatomické bariéry, pouze kloubní vazy. Tichý (2005) uvádí kromě ligament i vazivové kloubní kloubní pozdro, fascie a vazivovou kostru kosterního svalu. Mezi oběmi bariérami je určitá vzdálenost /možná lépe říci prostor/, kterou označujeme jako kloubní vůli /joint play/. Za objevitele kloubní vůle je považován Mennell (1964). Mennell ji označuje jako „parafyziologický prostor 86

uvnitř kloubu“, který je „nezávislý na volní kontrakci kosterních svalů“. Tato vzdálenost může být lineární, pokud provádíme translační či trakční pasivní pohyby v kloubu, nebo angulární, pokud vyšetřujeme pasivní rotace v kloubu. Význam kloubní vůle spočívá zřejmě v ochraně kloubu jednak před nadměrným odíráním kloubních chrupavek při pohybu, jednak před tvrdými nárazy na anatomickou bariéru, jednak v zachování správné výživy kloubu.

KLOUBNÍ VŮLE Rozdíly panují ve směru vyšetřování kloubní vůle. Mennell (1964) a jeho následovníci v našich i jiných zemích (Lewit 1992, 1996, Rychlíková 2002, Sachse, Schildt-Rudloff, 2000, Mink et al., 1996) vyšetřují kloubní vůli, možno říci, v nefyziologických směrech pohybu, tedy v takových, které není člověk schopen provést volní činností svých kosterních svalů. Princip spočívá v tom, že centrálněji uložená kost je fixována na místě, distálněji uložená kost je od první odtažena /distrakce/ a posunována do různých stran /translace/ podle toho, co umožňuje anatomická stavba. Naproti tomu Tichý (2005) vyšetřuje kloubní vůli ve směrech fyziologických, tedy takových, které lze provést kontrakcemi kosterních svalů /flexe–extenze, abdukce–addukce apod./ U zdravého kloubu je nejprve pasivním pohybem dosahováno první, měkké bariéry /fyziologická bariéra/, poté se postupuje za ní až po bariéru anatomickou. Mezi oběma bariérami se nachází kloubní vůle. Podstatným rozdílem obou přístupů je především to, že druhý způsob, na rozdíl od prvního, umožňuje vyšetřit každý kloub v lidském těle kolem všech základních os, které má daný kloub k dispozici, tedy trojrozměrně. U prvního způsobu tomu často brání anatomické poměry. Není však dosud jasné, jaká je absolutní velikost kloubní vůle /ať lineární nebo angulární/ a jakým způsobem se mění její velikost při funkční blokádě kloubu. Ťupa (2001) ve své dizertační práci usuzuje na velikost kloubní vůle ve fyziologických směrech pohybu kloubu nepřímo z výsledků svých experimentů. Při nich navozoval tzv. kostrčový syndrom elektrostimulací svalů pánevního dna na pravé straně, čímž způsoboval kromě jiných klinických příznaků také změny rotačních rozsahů kyčelních kloubů, které považoval za důsledek změn ve velikosti kloubních vůlí. Dospěl k závěrů, že velikost kloubní vůle, měřená 87

v úhlových stupních při provádění pasivních pohybů ve fyziologických směrech pohybu /zevní a vnitřní rotace kyčle/, činí 5 – 10 stupňů.

BLOKÁDA KLOUBU, JEHO DYSFUNKCE Z popisů v učebnicích manuální medicíny (Lewit, 1992, Rychlíková, 2002, Sachse, Schildt-Rudloff, 2000) vyplývá, že funkční blokáda kloubu má tří základní a charakteristické příznaky: omezení rozsahu pohybu v kloubu, ztrátu kloubní vůle a spasmy kosterních svalů, které zablokovaný kloub překračují a vykonávají v něm aktivní pohyby. S tím lze samozřejmě souhlasit. Ovšem z těchto popisů nám není zcela jasné, o jak veliké omezení rozsahu pohybu se jedná, kterým směrem je pohyb omezen, v jakém rozsahu a kterými směry je omezena kloubní vůle a které konkrétní kosterní svaly jsou ve spasmu. Situaci navíc komplikuje značná

interindividuální

variabilita,

která

znemožňuje

vytvoření

obecně

platných norem. V této souvislosti považujeme nejprve za nutné vymezit funkční jednotku, které se tato problematika týká. Za nejvhodnější se nám jeví použít pojem „arthron“ (Wolff, 1981), který dle autora zahrnuje nejen samotný kloub, ale také kosterní svaly, které k němu funkčně patří a centrální nervové mechanismy, které se na řízení pohybu podílejí. V této práci z tohoto pojetí vycházíme a máme k tomu následující důvody. Manuální translační vyšetření kloubu, reprezentované Mennellovskou manuální medicínou, je zaměřeno na samotný kloub, protože předpokládá, že primární příčina blokády kloubu je vždy v kloubu samotném. Úmyslně kosterní svaly vyřazuje z činnosti a hodnotí je zvlášť. Změny svalového napětí považuje vždy za druhotné a tedy méně podstatné. Za komplexnější přístup však považujeme angulární způsob vyšetření. Při tomto vyšetření se mnohem výrazněji uplatňují kosterní svaly, konkrétně napětí jejich svalových vláken, a kromě nich také další měkké tkáně, které kloub pokrývají, a to fascie, podkoží a kůže. A právě spasmus /hypertonus/ kosterních svalů zřejmě nejvýrazněji ovlivní polohu fyziologické bariéry kloubu a následně i velikost jeho kloubní vůle (Kimberly 1980). Primární vliv změn svalového napětí na funkční stav kloub potvrzuje celá řada prací. Šenk a kol. (2002) vytvořili cílenou elektrostimulací m. biceps brachii 88

patologický model funkční blokády ramenního kloubu. Speciálním fixátorem byla zafixována lopatka a pomocí speciální manžety byl definovanou silou od této kosti odtahován horní konec humeru laterálním směrem, tedy ve směru působení šlachy dlouhé hlavy m. biceps brachii. Srovnání výsledku měření před a po elektrostimulaci tohoto svalu ukázalo, že hypertonus svalu /umělý svalový spasmus/, zvyšuje odpor ramenního kloubu k trakci. Dalším příkladem mohou být studie, které se zabývaly vlivem změn napětí svalů, které se upínají ke kostrči (Tichý, 1991) na funkci křížokyčelního kloubu (Kijáková, Tichý 1998, Tichý a kol., 1998, Ťupa, Tichý 2000). Výsledky těchto studií ukázaly, že hypertonus svalů pánevního dna výrazně mění funkční stav křížokyčelního kloubu, protože dochází k posunu křížové kosti kaudálním směrem vůči kostem pánevním právě v křížokyčelním kloubu. Hypertonický sval totiž zřetelně mění své mechanické a fyziologické vlastnosti (Magnuson et al., 1996) a i v klidovém stavu mění svou sílu (Horáčková a kol., 2003). Tato změna je poměrně výrazná, protože odpor těchto svalů k pasivnímu protažení po elektrostimulaci, tedy po navození hypertonického stavu, narůstá přibližně o 25 - 30%. Dalším významným příznakem dysfunkce kloubu jsou změny rozsahu pohybu. Lewit (1996) a další zastávají názor, že blokáda kloubu vždy omezuje rozsah pohybu v kloubu. Z toho jednoznačně vyplývá, že při léčbě kloubních poruch je nutné vždy rozsah pohybu zvětšovat cvičením, protahování, relaxacemi. Tichý (2005) a Ťupa (2001) mají na změny rozsahu pohybu v kloubech trochu odlišný názor. Tvrdí, že je při vyšetřování pohyblivosti kloubu striktně odlišovat celkový rozsah pohybu v kloubu a dílčí rozsahy pohybu, tedy opačné pohyby kolem jedné osy /flexe-extenze, abdukce–addukce atd./, ze kterých se celkový rozsah pohybu skládá. Dospěli k názoru, že funkční blokáda kloubu celkový rozsah pohybu nemění, ale mění velikosti dílčích pohybů, přičemž se jeden z nich zvětšuje na úkor opačného. Celkový rozsah pohybu v kloubu se mění tehdy, pokud se jedná o tzv. strukturální poruchu kloubu, při které dochází k narušení anatomické bariéry kloubu (Tichý, 2005). Rozlišuje se zde ještě strukturální porucha omezující celkový

89

rozsah pohybu /například artróza/ a strukturální porucha rozšiřující celkový rozsah pohybu /například prasknutí kloubního vazu/. Omezení celkového rozsahu pohybu artrózou jistě nikoho nepřekvapí. Zato Tichého definice a originální popis klinických příznaků strukturální poruchy rozšiřující celkový rozsah pohybu je novinkou, která by mohla možná nabídnout řešení problémů u pacientů, kteří reagují na klasický postup léčby negativně.

ZÁVĚR Závěrem možno konstatovat, že celkem ustálený pohled na dysfunkci kloubu, který je po mnoho let předkládán učebnicemi klasické manuální medicíny, je v posledních letech nahrazován modernějším a zdá se že i fyziologičtějším pohledem, který zřejmě umožní aplikovat jasná pravidla pro chování zdravého i dysfunkčního kloubu a jejich svalů nejen do klinického výzkumu, ale zejména do klinické praxe. Z těchto nových pravidel již vycházejí některé kinematické studie (Jelínek, 2005, Vorálek, 2006), které se na jejich podkladě pokoušejí dávat do souvislosti funkční stav pohybového aparátu a provádění viditelného pohybu /stereotypu pohybu/.

LITERATURA EMMINGER, E. 1967. Die Anatomie und Pathologie des blockierten Wirbelgelenk. In: Gross D: Therapie über das Nervensystem, Band VII Chirotherapie – Manuelle Therapie. Stuttgart : Hipokrates, 1967, pp. 117-140 HORÁČKOVÁ,

Š.

-

TICHÝ,

M.

-

JELÍNEK,

M.

2003.

Influence

of

muscle

electrostimulation on mechanical behaviour of pelvic and coccyx complex muscles. 2nd World ISPRM conference, Prague, Czech Republic, May 18-22, 2003, s. 727-730 ISBN 80-7254-210-5 JELÍNEK, M. 2005. Kinematika pánve a dolních končetin při chůzi v závislosti na deformačním postavení pánve. Disertační práce. Praha : UK FTVS, 2005 KIJÁKOVÁ, K. - TICHÝ, M. 1998. Vliv některých svalů pánve na funkci křížokyčelních kloubů. Rehabilitácia. 1998, vol. 31, no. 3, s. 146-147. KIMBERLY, P.E. 1980. Bewegung, Bewegungseinschränkung und Anschlag. Manuelle Med. 1980, vol. 18, s. 53-56.

90

KOS, J. - WOLF, J. 1972. Die „Menisci“ der Zwischenwirbelgelenke und ihre mögliche Rolle bei Wirbelblockierung. Manuelle Med. 1972, vol. 10, s. 105-114. LEWIT, K. 1992. Manuelle Medizin. 6. Auflage, Leipzig, Heidelberg : JA Barth, 1992 LEWIT, K. 1996. Manipulační léčba. 4. vydání Praha : Johann Ambrosius Barth a ČLS J. E. Purkyně, 1996. MAGNUSON, S.P. - SIMONSEN, E.B. - AAGAARD, P. et al. 1996. Mechanical and physiological responses to stretching with and without preisometric contraction in human skeletal muscle. Arch. Phys. Med. Rehabil. 1996, vol. 77, s. 373-378. MENNELL, J. McM. 1964. Joint pain. Boston : Little Brown Co., 1964. MINK, A.J.F. - TER VEER, H.J. - VORSELAARS, J.A.C. 1996. Manuelle Therapie der Extremitäten. Nekarsulm – Ulm – Lübeck: Jungjohann Verlagsgesselschaft, 1996. RYCHLÍKOVÁ, E. 2002. Funkční poruchy kloubů končetin. 1. vydání, Praha : Grada Avicenum, 2002. SACHSE, J. - SCHILDT-RUDLOFF, K. 2000. Wirbelsäule. Manuelle Untersuchung und Mobilisationsbehandlung. 4. Auflage, München – Jena: Urban und Fischer, 2000. ŠENK, M. - TICHÝ, M. - PÁNEK, D. - JELÍNEK, M. - ŠPRINGROVÁ, I. - MESZAROSOVÁ, M. 2002. Elasticity change of the glenohumeral joint after evoked biceps brachii muscle hypertonie, pilot study. Archives of Physiology and Biochemistry 110 S, XXVII. Congres de la Société de Biomécanique, Valencinnes, Septembre 12-13, 2002. TICHÝ, M. 1991. Anatomische Grunglagen zur Dehnung der am Coccygis inserierenden Muskeln. Manuelle Medizin 1991, vol. 29, s. 35-36. TICHÝ, M. - MALBOHAN, I. M. - OTÁHAL, M. - CHALUPOVÁ, M. 1998. Influence of coccygeal spasm on position of sacral bone. Locomotor System 1998, vol. 5, no. 1+2, s. 74-77. TICHÝ, M. 2005. Dysfunkce kloubu, Podstata konceptu Funkční manuální medicíny, Praha : 2005, ISBN 80-239-5523-3. TONDURY, G. 1948. Beitrag zur Kenntnis der kleinen Wirbelgelenke. Z. Anat. Entwick. Gesch. 1948, vol. 110, s. 568. ŤUPA, F. - TICHÝ, M. 2000. Shortening of the pelvic floor muscles influences the position of the sacral bone and causes asymetrical movement of sacroiliac joints. The Journal of Orthopaedic Medicine, 2000, vol.22, no. 2, s. 45-47. 91

ŤUPA, F. 2001. Evokovaná tvarová změna pánve. Dizertační práce, Praha : UK FTVS, 2001. VORÁLEK, R. 2006. Vliv dysfunkcí kloubů a svalů horních končetin na způsob odbití míče ve volejbalu. Dizertační práce, Praha : UK FTVS, 2006. WOLFF, H-D. 1981. Bemerkungen zum Begriff : das Arthron. Manuelle Med. 1981, vol. 19, s. 74-77.

SOUHRN Takzvaná blokáda kloubu je jednou z nejčastějších poruch funkce v pohybovém aparátu. Různí autoři však mají různé názory na dvě základní otázky. Kde je příčina kloubní blokády, zda v kloubu samotném nebo v kosterních svalech, které v kloubu vykonávají volní pohyby? Jaké klinické příznaky dysfunkce kloubu má? V této práci spíše rešeršní povahy se pokusíme porovnat názory různých autorů na tyto otázky na základě prostudování odborné literatury a dospět k obecnějším závěrům. Budou nás zajímat především změny rozsahů pohybu v kloubu /ať celkových nebo dílčích/, změny kloubních vůlí a změny ve svalovém napětí v okolí dysfunkčního kloubu.

RESUME So called joint blockade belongs to most frequent functional disturbances in locomotor apparatus. However different authors have different opinions about two principial questions. Where is the primary cause of the joint blockade? Is it in the joint itself or in surrounding muscles which provide voluntary movements? And, what are the typical clinical signs of it? This recherche wants to compare theories of different authors and come to general conclusions. For all we are interested in: changes of movement range, changes in distribution of joint play and changes of muscle tonus around a blocked joint.

92

DIAGNOSTIKA POHYBEM * EVA MACKOVÁ - **JANA PYŠNÁ - ***MIROSLAV HAJER * Fakulta biomedicínského inženýrství, ČVUT Praha ** Pedagogická fakulta, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem *** Ústav zdravotnických studií, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

Klíčová slova: Pohybový aparát, diagnostika

ÚVOD Jedním ze základních kritérií pro třídění kloubů, které nalezneme prakticky ve všech učebnicích anatomie, je počet základních os, kolem kterých se v kloubech děje pohyb. Existují tedy klouby jedno- až tříosé (Čihák, 1987, Gray ´s Anatomy, 1995). Pohyby v kloubech provádějí kosterní svaly. Důležité však je si uvědomit, že každý kosterní sval působí na „svůj“ kloub kolem všech jeho os současně. To se však děje zejména při přirozených pohybech a nikoliv při pohybech „umělých“, které jsou prováděny v pravoúhlém systému například při gymnastice. Tak například m. biceps brachii provádí při své kontrakci v lokti a předloktí současně flexi a supinaci, m. flexor carpi radialis provádí v zápěstí současně palmární flexi a radiální dukci, m. iliopsoas provádí v kyčelním kloubu současně flexi, addukci a zevní rotaci. V tomto seznamu bychom mohli pokračovat ještě dlouho.

PROPRIOCEPTIVNÍ NEUROMUSKULÁRNÍ FACILITACE Tento princip potvrzují některé klinické metody, které se funkcí a dysfunkcí pohybového aparátu zabývají. Jednou z nich, která reprezentuje skupinu metod,

vycházejících

z neurofyziologického

principu

řízení

pohybu,

je 93

proprioceptivní neuromuskulární facilitace /PNF/ (Voss et al., 1985). Podle této metody se pohyby dějí v diagonálách ve všech třech základních rovinách současně. Metoda rozlišuje první a druhou diagonálu, přičemž druhé diagonály odpovídají přirozenému pohybu. Podíváme–li se z pohledu PNF na pohyblivost jednotlivých kloubů například horní končetiny v druhé diagonále, pak zjistíme, že ramenní, loketní a zápěstní klouby provádějí v sagitální rovině směrem dopředu flekční pohyby, ke kterým se zcela charakteristicky přidávají pohyby v dalších rovinách, tedy v rovině frontální a transversální. A tak v ramenním kloubu se k flexi přidávají abdukce a zevní rotace, v lokti a předloktí supinace a v zápěstí radiální dukce. Při pohybu v sagitální ose směrem dozadu se dějí ve všech třech kloubech extenze, ke kterým se v dalších rovinách přidávají u ramenního kloubu addukce a vnitřní rotace, u lokte a předloktí pronace a u zápěstí ulnární dukce. Stejné kombinace pohybů v jednotlivých kloubech při flexi a při extenzi jako předchozí autoři uvádí Tichý (2005, 2006), který však vychází z pozic jeho konceptu funkční manuální medicíny. Při vyšetřování svých pacientů si povšiml určitých zákonitostí, podle kterých se mechanicky chová zablokovaný kloub. Na rozdíl od klasické manuální medicíny (Lewit 1990, 1996, Rychlíková 1997, 2002, Sachse, Schildt-Rudloff, 2000), která vychází z postupu vyšetřování kloubů v nefyziologických směrech pohybu podle Mennella (1964), vyšetřuje Tichý (2005) kloub ve fyziologických směrech pohybu oběma opačnými směry. To mu umožnilo vytvořit pravidla, která se týkají rozsahů pohybu v kloubu /celkového i dílčích/, distribuce kloubních vůlí a distribuce svalového napětí kolem funkčně zablokovaného kloubu. Tato pravidla říkají, že ve směru funkční blokády kloubu mizí kloubní vůle, rozsah dílčího pohybu se zvětšuje a svaly, které tento pohyb vykonávají, jsou hypertonické. V opačném směru pohybu je vše naopak, včetně toho, že kosterní svaly jsou hypotonické, protože jsou vypojovány podle Sheringtonova principu

reciproční

inhibice

/pracující

sval

vypojuje

svého

antagonistu

z činnosti/.

94

ŘETĚZENÍ PORUCH Právě kosterní svaly a změny jejich napětí hrají zřejmě rozhodující roli v tzv. řetězení poruch v pohybovém aparátu. Je známo, že hypertonický sval vstupuje do kontrakce dříve a větší silou, než sval zdravý (Horáčková a kol., 2003, Šenk a kol., 2002) a přetahuje tedy svůj kloub na svou stranu. Z tohoto principu vycházejí další práce, které se pokoušejí sledovat funkčně – patologické řetězce v končetinách pomocí přístrojových metod jako jsou 3D analýza pohybu či footscan. Jelínek (2003, 2005) studoval vliv deformačního postavení pánve na kinematiku bipedálních lokomočních pohybů. Konkrétně ho zajímaly rozdíly /tzn. velikost změny/ v kinematice pánve a dolních končetin při chůzi na běhátku, a to mezi měřením před a po elektrostimulaci svalů pánevního dna, čímž cíleně vyvolával vadné postavení pánve a následně funkčně – patologické řetězce v dolních končetinách. Zjistil, že velikosti

změn úhlů v jednotlivých kloubech

dolních končetin byly intra- i interindividuálně různé pro levou a pravou dolní končetinu, interindividuálně různé pro stojnou a švihovou fázi téže dolní končetiny. Jinými slovy, po elektrostimulaci svalů pánevního dna, která způsobila jejich hypertonus a následně vadné postavení pánve, došlo k odlišnému průběhu pohybu v levé a v pravé dolní končetině. Vznikly tedy funkčně patologické

řetězce

způsobené

asymetriemi

svalového

napětí

kolem

jednotlivých kloubů. Vorálek (2006) sledoval u družstva mladých volejbalistek, jak se funkčně patologické řetězce v horních končetinách projeví v kinematice těchto končetin při odbití míče obouruč vrchem. Ke studiu použil podobně jako Jelínek (2003) 3D analýzy pohybu. V horních končetinách probandek byly nalezeny pouze dvě varianty patologických řetězců, a to buď flekční nebo extenční. U flekčního řetězce byly hypertonické flexory a všechny flekční pohyby v kloubech byly většího rozsahu. U extenčního řetězce byla situace opačná. Častěji se u probandek vyskytoval řetězec extenční než řetězec flekční. Důvodem může být to, že extenzory horních končetin jsou při odbíjení míče vrchem mnohem více namáhané než flexory. Musí totiž při správné technice odbití míče nejprve dopadající míč ztlumit /decelerace/ a posléze ho odbít.

95

Přetížený sval je anatomicky zkrácený a vyvolává funkční blokádu kloubu, ve kterém vykonává pohyb (Horáčková a kol., 2003, Tichý, 2003, Tichý a kol., 2003). Bendová a Špringrová (2003) sledovaly změny v rozložení tlaků na ploskách nohou ve vzpřímeném stoji v souvislosti s vadným postavením pánve. Vadné postavení pánve může vyvolat funkčně - patologické řetězce v levé nebo v pravé dolní končetině podle toho, jaká příčina vadné postavení pánve vyvolala. Takzvaný kostrčový syndrom, vyvolaný hypertonem svalů, které se upínají ke kostrči, způsobuje flekční řetězec v pravé dolní končetině, nekostrčový syndrom pánve naopak extenční řetězec v levé dolní končetině. Porucha funkce pánve se tedy prostřednictvím řetězců přenáší na plosky nohou a mění jejich zatížení. Funkční poruchy a řetězení poruch funkce jsou opakovaně empiricky ověřovány a mezi odborníky diskutovány, různě definovány a vysvětlovány různými mechanismy. Ve výkladu vzniku řetězení funkčních poruch jsou odborníci rozděleni na dva proudy. První skupina (Janda, 1984, Lewit, 1996) preferuje

mechanický

výklad

vzniku

na

podkladě

anatomicko-

biomechanických vztahů. Druhý směr dává přednost výkladu kybernetickému, kde rozhodující úlohu při řízení motoriky má CNS (Vařeka, Dvořák, 1999).

ZÁVĚR Závěrem si můžeme položit otázku, která je klíčová pro všechny odborníky, kteří se zabývají pohybem: Je provedení viditelného pohybu (pohybového stereotypu) závislé pouze na pohybovém programu uloženém v mozku, jak se dosud převážně tvrdí (Véle 1997) nebo je také pod vlivem funkčního stavu pohybového aparátu (Tichý 2005)? V prvním případě bychom museli každý chybně provedený pohyb našeho pacienta opravovat a přeučovat, což je úkol nesnadný, ne-li dokonce nemožný. V druhém případě je nutná cílená léčba poruch funkce kloubů a svalů. Pokud se to podaří, pohybové stereotyp se upraví automaticky.

96

LITERATURA BENDOVÁ, P. - ŠPRINGROVÁ, I. 2003. Sledování změn rozložení tlaků na ploskách nohou

ve

vzpřímeném

stoji

v souvislosti

s tvarovými

změnami

pánve.

Rehabilitace a fyzikální lékařství 2003, vol. 10, no. 1, s. 14-16. ČIHÁK, R. 1987. Anatomie. I. díl, Praha : Avicenum, 1987. Gray ´s Anatomy, 38th edition, ed. by Williams P.L. et all., New York – Edinbourgh – London – Tokyo – Madrid – Melbourne: Churchill Livingstone, 1995. HORÁČKOVÁ,

Š.

-

TICHÝ,

M.

-

JELINEK,

M.

2003.

Influence

of

muscle

electrostimulation on mechanical behaviour of pelvic and coccyx complex muscles. 2nd World ISPRM Cconference, Prague, Czech Republic, May 18-22, 2003, s. 727-730. JANDA, V. 1984. Základy kliniky funkčních neparetických poruch. Brno: Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků, 1984. JELÍNEK, M. 2003. Kinematika pánve a dolních končetin v závislosti na deformačním postavení pánve. In: Tichý, M.(ed.) Teorie a praxe ve fyzioterapii. Sborník z vědeckého semináře, Ústí n. Labem 4.6. 2003. Ústí n. Labem : ÚJEP, 2003, s. 29-35. ISBN 80-7044-480-0. JELÍNEK, M. 2005. Kinematika pánve a dolních končetin při chůzi v závislosti na deformačním postavení pánve. Disertační práce. Praha : UK FTVS, 2005. LEWIT, K. 1990. Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace. Praha : Nadas, 1990. LEWIT, K. 1996. Manipulační léčba. 4. vydání, Praha : Johann Ambrosius Barth a Česká lékařská společnost J.E. Purkyně, 1996. ISBN 80-7030-096-5. MENNELL J McM. 1964. Joint Pain. Boston : Little Brown Co.,1964. RYCHLÍKOVÁ, E. 1997. Manuální medicína. 2. vydání. Praha : Maxdorf, 1997. ISBN 80-85800-46-2. RYCHLÍKOVÁ, E. 2002. Funkční poruchy kloubů končetin. Praha : Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0237-1. SACHSE, J. - SCHILDT-RUDLOFF, K. 2000. Wirbelsäule. 4. Auflage, Urban und Fischer, 2000. ŠENK, M. - TICHÝ, M. - PÁNEK, D. - JELÍNEK, M. - ŠPRINGROVÁ, I. - MESZAROSOVÁ, M. 2002. Elasticity change of the glenohumeral point after evoked biceps brachii muscle hypertonie, pilot study. Archive sof Physiology and Biochemistry 110 S, 97

p. 109,

XXVII. Congres de la Société de Biomécanique, Valencinnes,

September 12-13, 2002. TICHÝ, M. 2003. Kloubní vůle u normálních kloubů a kloubů s funkční blokádou. In Tichý, M.(ed.) Teorie a praxe ve fyzioterapii. Sborník z vědeckého semináře, Ústí n. Labem 4.6. 2003. Ústí n. Labem : UJEP, 2003, s. 29-35. ISBN 80-7044-480-0. TICHÝ, M. 2005. Dysfunkce kloubu. Podstata konceptu funkční manuální medicíny. Praha : 2005, ISBN 80-239-5523-3. TICHÝ, M. 2006. Dysfunkce kloubu. II. Pánev, Praha : 2006, ISBN 80-239-7742-3. TICHÝ, M. - ŠPRINGROVÁ, I. - HORÁČKOVÁ, Š. 2003. Fixed Nutation of the Pelvis Result from Evoked Pelvic Floor Muscles Hypertonus, a Pilot Study. Abstract of

2nd

World Congress of the International Society of Physical and Rehabilitation Medicine. Prague, Maz 18 –22, 2003. VAŘEKA, I. - DVOŘÁK, R. 1999. Ontogeneze lidské motoriky jako schopnosti řídit polohu těžiště. Rehabilitace a fyzikální lékařství, 1999, vol. 6, no. 3, s. 84-85. VÉLE, F. 1997. Kineziologie pro klinickou praxi. Praha : Grada, 1997, ISBN 80-7169256-5 VORÁLEK, R. 2006. Vliv dysfunkcí kloubů a svalů horních končetin na způsob odbití míče ve volebalu. Dizertační práce, Praha : UK FTVS, 2006. VOSS, D. E. - IONTA, M. J. - MYERS, B. J.

1985. Proprioceptive neuromuscular

facilitation. 3rd edition, Philadelphia – Baltimore – New York – Buenos Aires – Hong Kong – Sydney – Tokyo: Lippincott Willims and Wilkins, 1985.

SOUHRN Název článku naznačuje, čím se hodláme v tomto sdělení zabývat. Klademe si, podobně jako mnoho z nás, kteří se pohybem člověka ze zdravotního nebo sportovního pohledu zabýváme, různé otázky: Provádíme pohyby, nebo odborněji řečeno stereotypy pohybu správně? Lze z viditelného pohybu usuzovat na funkční stav pohybového aparátu? Chová se pohybový aparát při pohybu podle určitých pravidel? Cílem tohoto sdělení je shromáždit literaturu, která se této problematiky týká a z jejího rozboru se pokusit na některé z těchto otázek odpovědět.

98

RESUME The title of the paper indicates a reason for creation of this article. Like many other persons dealing with movement from health and sport aspects as well we search answers to different questions as follows: Do we provide movements (movement stereotypes) correctly? Is it possible to deduce from visible movement on functional state of locomotor apparatus? Does the locomotor apparatus behave during a movement according to some rules? The aim of the paper is to collect literature data about the problem and on the base of its analysis to try answer these questions.

99

ZDOLNOŚCI MOTORYCZNE STUDENTEK UNIWERSYTETU KAZIMIERZA WIELKIEGO W BYDGOSZCZY ROZPOCZYNAJĄCYCH STUDIA W ROKU AKADEMICKIM 2007/2008 NA KIERUNKU WYCHOWANIA FIZYCZNEGO MAREK NAPIERAŁA* – WOJCIECH PRZYBYLSKI** *Katedra Kultury Fizycznej, Uniwersytet Kazimierza Wielkiego w Bydgoszczy, Polska **Akademia Wychowania Fizyczneho i Sportu, Gdansk, Polska

Słowa kluczowe: Zdolności motoryczne, test sprawności

WSTĘP Aby być dobrym nauczycielem wychowania fizycznego trzeba nie tylko opanować wiedzę z zakresu pedagogiki, psychologii, anatomii, fizjologii, medycyny sportowej, higieny ale i być sprawnym ruchowo. Właściwemu doborowi na kierunek wychowania fizycznego słuŜy sprawnościowy egzamin wstępny i konkurs świadectw. Najlepsi w rankingu zostają przyjęci na studia. Zwraca się uwagę na sprawność, poniewaŜ jest ona nie tylko poŜądaną wartością

społeczną,

ale

nauczyciel

wychowania

fizycznego

ma

swą

sprawnością imponować młodemu pokoleniu i być wzorcem do naśladowania. Studenci mają być w przyszłości wychowawcami sprawnego pokolenia a uczniowie mają czerpać wzorce od nauczycieli. Sprawność motoryczna jest poŜądaną wartością biologiczną i społeczną: jest pozytywnym wskaźnikiem zdrowia, wyrazem zaradności ruchowej człowieka potwierdzającym Bezpośredni

przygotowanie

związek

sprawności

do pełnienia róŜnych fizycznej

ze

zdrowiem

ról jest

społecznych. trudny

do

udowodnienia, niemniej sprawność uwaŜa się powszechnie za pozytywny miernik zdrowia (Drabik, 1995). Wobec powyŜszego, brak sprawności umniejsza przydatność w społeczeństwie a w skrajnych przypadkach staje się dla tego społeczeństwa uciąŜliwością (Przewęda, 1992). Rolą waŜną nauczyciela 100

wychowania fizycznego jest wykształcenie nawyków stałego uprawiania ćwiczeń fizycznych. Nauczyciel wychowania fizycznego to lider w zakresie aktywności. PoŜądane zmiany u wychowanków będą następowały szybko, zwłaszcza przy wykorzystaniu najskuteczniejszej metody oddziaływań „czyńcie jako i ja czynię”. Jako liderzy aktywności i zdrowego stylu powinni postępować zgodnie z ideą: jeŜeli chcesz coś zrobić dla innych, do czegoś ich zachęcić, przekonać, najpierw zrób to sam, zastosuj wobec siebie. Aby tę ideę zrealizować naleŜy wymagać od przyszłych nauczycieli sprawności fizycznej, aby byli osobami do naśladowania i zachętą do wzmoŜonej aktywności ruchowej.

CEL PRACY Celem

pracy

jest

określenie

zdolności

motorycznych

studentek

przystępujących do studiów na kierunku wychowania fizycznego. Ich sprawność przeliczona na punkty wg skali T da odpowiedź czy badane studentki wykazują się zdolnościami ponad przeciętnymi. W związku z utworzeniem kierunków 3-letnich licencjackich wychowania fizycznego zaistniała moŜliwość udokumentowania i porównania zdolności motorycznych tej grupy do grupy ubiegłorocznej.

MATERIAŁ I METODA Badaniami objęto 15 studentek ze studiów stacjonarnych Uniwersytetu Kazimierza Wielkiego w Bydgoszczy z kierunku wychowania fizycznego, które zostały

przyjęte

na

studia

na

rok

akademicki

2007/2008.

Badania

przeprowadzono w październiku 2007 roku. Do oceny sprawności motorycznej wykorzystano składający się z ośmiu prób Międzynarodowy Test Sprawności Fizycznej: bieg na dystansie 50m, 800 lub 1000m, ściskanie dynamometru, siady z leŜenia w czasie 30s, zwis lub podciąganie na drąŜku, skłon tułowia, skok w dal z miejsca i bieg wahadłowy 4 x 10m. Wszystkie pomiary zdolności motorycznych dokonywano zgodnie ze wskazówkami zawartymi w instrukcji (Pilicz i wsp. 2003). Uzyskane wyniki porównano do osiągnięć studentek przyjętych na studia wychowania fizycznego w poprzednim roku akademickim 2006/2007 (równieŜ te badania przeprowadzono w październiku). 101

Wyniki

poszczególnych

prób

przeliczono

na

punkty

wg

skali

T

i

przedstawiono je tabelarycznie i graficznie. Wykorzystując wskaźnik Mollisona wskazano, która próba zdolności motorycznej najbardziej róŜni porównywane grupy (Napierała 2007). Dokonano równieŜ obliczeń istotności róŜnic zdolności motorycznych między średnimi wynikami porównywanych grup przy pomocy testu Studenta a wartości krytyczne odczytano na poziomie istotności α = 0,05 (tp= 2,09*) i α = 0,01 (tp=2,84**).

ANALIZA WYNIKÓW Wyniki prób Międzynarodowego Testu Sprawności Fizycznej badanych studentek zostały przeliczone na punkty według skali T. Większość wyników w obu grupach przekroczyła 50 punktów (tabela1). Badane studentki osiągnęły we wszystkich próbach 473 punkty (średnio 59 punktów). Największą liczbę punktów uzyskały w próbie siadów z leŜenia w czasie

30s.

(70

pkt.).

Najmniej

punktów

uzyskano

w

próbie

ściskania

dynamometru bo tylko 46 pkt. i była to jedyna próba poniŜej 50 punktów. Porównywana grupa studentek badana w październiku 2006 uzyskała w ośmiu próbach średnio 423 punkty (średnio ok. 53 punktów). Największa liczba punktów została uzyskana przez studentki w biegu na 50m (64 pkt.) a najmniejsza w próbach siadów z leŜenia (36 pkt.). Badane studentki (2007 rok) wykazały się lepszymi wynikami biegu na dystansie 800m, próbie siadów z leŜenia w czasie 30 s. (statystyczna istotność róŜnic na poziomie 1%), skłonie tułowia i skoku w dal z miejsca (w obu próbach istotność róŜnic na poziomie 5%). Wyniki lepsze w 2006 roku osiągnęły studentki w biegu na 50m, ściskaniu dynamometru, zwisie na drąŜku (istotność róŜnic 1%) oraz biegu wahadłowym 4x10m (róŜnice statystycznie istotne 5%). Wskaźnik Mollisona (rycina 1) wskazuje na poziom zróŜnicowania pomiędzy porównywanymi grupami w poszczególnych próbach zdolności motorycznych. Największe róŜnice pomiędzy porównywanymi grupami wystąpiły w próbie siadów z leŜenia w czasie 30s. i skłonie tułowia w przód. Uzyskane wyniki przeliczone na punkty według skali T przedstawia rycina 2. W obu grupach badane studentki uzyskały wyniki powyŜej średniej krajowej (400 pkt.), lecz 102

więcej punktów uzyskała grupa przystępująca do studiów w roku akademickim 2007/2008.

Tabela 1 Wyniki zdolności motorycznych studentek z 2007 i 2006 roku, punktacja wg skali t, wskaźnik Mollisona 2007/2008 2006/2007 N=15 N=22 d u Wskaźnik Próba Mollisona σ pkt σ pkt X X Bieg 0,74 60 7,69 0,36 64 0,29 0,72 0,31 50m 7,98 Bieg 800 205,46 22,96 60 205,96 15,69 59,5 0,5 0,07 0,02 Ściskanie 25,53 5,14 46 28,19 4,21 51,5 2,66 1,24 0,52 dyn. Zwis na 16,13 11,14 54 24,42 5,98 50,5 8,29 3,14** 0,74 drąŜku Bieg 4 x 11,49 0,65 60 11,88 0,36 56 0,39 2,11* 0,6 10m Siady z 30,8 4,95 70 14,76 2,36 36 16,04 13,05** 3,24 leŜenia Skłony 17,0 7,34 60 8,86 4,22 48,0 8,14 2,09* 1,11 tułowia Skok z 195,33 18,07 63 183,63 8,21 57,5 11,7 2,34* 0,65 miejsca Σpkt.= Σpkt.= 423 X = 473 X =59,13 52,87 α=0,05 t=2,03; α = 0,01 t=2,72

3,5 3 2,5 2 1,5 1

S1 Skok z miejsca

Skłony tułowia

Siady z leŜenia

Bieg 4 x 10m

Zwis na drąŜku

Ściskanie dyn.

Bieg 800

0

Bieg 50m

0,5

Rycina 1 Wskaźnik Mollisona określający zróŜnicowanie zdolności motorycznych porównywanych studentek 103

75 70

2007/2008 2007/2008

punkty - skala T

65 60 55 50 45 40 35 Bieg 50m

Bieg 800

Ściskanie dyn.

Zwis na drąŜku

Bieg 4 x 10m

Siady z leŜenia

Skłony tułowia

Skok z miejsca

Rycina 2 Wyniki zdolności motorycznych porównywanych grup przeliczone na punkty według skali T

DYSKUSJA I WNIOSKI Sprawność fizyczna moŜe być podłoŜem i warunkiem zdrowia. Gdy sprawność wzrasta, to moŜna oczekiwać mniejszego ryzyka utraty zdrowia (Drabik 1992). Najwięcej efektów mających związek ze zdrowiem dotyczy wytrzymałości. Skutki podwyŜszonego poziomu wytrzymałości w odniesieniu do tkanki tłuszczowej widoczne są juŜ u dzieci. Drabik (1992) przytacza wyniki badaczy, którzy potwierdzają, Ŝe za wyjątkiem stęŜenia cholesterolu widać róŜnice w czynnikach mających związek ze zdrowiem między dziećmi o niskiej i wysokiej wytrzymałości. Wychowanie młodego pokolenia sprawnego ruchowo przekłada się na jego zdrowie, stąd nie jest bez znaczenia, czy nauczyciele wychowania fizycznego są sprawni ruchowo, aby tę sprawność zaszczepić u najmłodszych wychowanków. Charakterystyka sprawności fizycznej studentek studiów licencjackich na kierunku wychowania fizycznego na Uniwersytecie Kazimierza Wielkiego w Bydgoszczy została porównana ze sprawnością studentek z roku 2006. Wyniki badań upowaŜniają do wyciągnięcia następujących wniosków: 1. Badane studentki osiągnęły średnią sprawność niemal we wszystkich próbach powyŜej 50 pkt.

104

2. Większą sprawnością wykazały się studentki przyjęte na studia w 2007 roku (473,5 pkt.) niŜ

z roku 2006 (423 pkt.). Wyniki w zaleŜności od próby są

zróŜnicowane a w pięciu próbach okazały się statystycznie istotne. 3. Największe róŜnice pomiędzy porównywanymi grupami wystąpiły w próbie siadów z leŜenia w czasie 30s. i skłonie tułowia w przód.

PIŚMIENNICTWO DRABIK, J. 1992. Sprawność fizyczna i jej testowanie u młodzieŜy szkolnej. Gdańsk : AWF, 1992. DRABIK, J. 1995. Aktywność fizyczna w edukacji zdrowotnej społeczeństwa, Część I, Gdańsk : AWF, 1995. NAPIERAŁA, M. 2007. Zdolności motoryczne studentów Uniwersytetu Kazimierza Wielkiego w Bydgoszczy rozpoczynających studia na kierunku wychowania fizycznego, „Annales”, (red.) W. Śladkowski, Lublin : Universitatis Mariae Curie – Skłodowska, Sectio D, Medicina, 2007, vol. LXII, Suppl. XVIII, nr. 5, s. 240 - 243. PILICZ, S. – PRZEWĘDA, R. – DOBOSZ, J.- NOWACKA – DOBOSZ, S. 2003. Punktacja sprawności fizycznej młodzieŜy polskiej, Warszawa : AWF, 2003. PRZEWĘDA, R. 1992. O społecznych uwarunkowaniach sprawności fizycznej, Warszawa : Nauka Polska, nr 3, s. 47 – 57, 1992.

ZHRNUTIE MOTORICKÉ SCHOPNOSTI ŠTUDENTIEK UNIVERZITY KAZIMÍRA VEĽKÉHO V BYDHOŠTI NA ZAČIATKU ŠTÚDIA TELESNEJ VÝCHOVY V AKADEMICKOM ROKU 2007/2008

Cieľom výskumu bolo zistenie úrovne motorických schopností budúcich učiteliek telesnej výchovy, ktoré začali 3-ročné bakalárske denné štúdium na Univerzite Kazimíra Veľkého v Bydgošti. Merania boli vykonané v októbri 2007 a zúčastnilo sa ich 15 žien. Hodnotenie motorických schopností bolo vykonané prostredníctvom 8 testov Medzinároného testu motorických schopností. Výsledky jednotlivých testov boli prepočítané na body podľa stupnice T a uvedené v tabuľkách i obrázkoch. Motorické schopnosti boli porovnané s výsledkami spred roka. Sledované študentky dosiahli vo všetkých testoch priemerný súčet 473,5 boda, naproti 105

tomu skupina spred roka dosiahla v priemere 423 bodov. Dosiahnuté výsledky boli dosť rozdielne v závislosti od testu a v 5 testoch boli rozdiely štatisticky významné.

Kľúčové slová: Motorické schopnosti, medzinároný test motorických schopností

SUMMARY MOTOR SKILLS OF WOMEN - STUDENTS OF KAZIMIERZ WIELKI UNIVERSITY IN BYDGOSZCZ STARTING STUDIES AT PHYSICAL EDUCATION DEPARTMENT IN ACADEMIC YEAR 2007/2008

The aim of the study was to appoint fitness of future PE teachers who took up - - year licentiate intramural studies at Kazimierz Wielki University in Bydgoszcz. Research was carried out in October 2007 on a group of 15 women. To estimate motor efficiency International Fitness Test of eight trials was used. Results of particular tests were converted into points in T scale and presented in tables and diagrams. Motor skills were compared with the results from the previous year. The tested students gained in all tests 473,5 points on the average, while the group from the previous year gained on the average 423 points. The results were differentiated according to the test, and in five tests differences were statistically important.

Key words: Motor development, International Fitness Test

106

VOĽNOČASOVÉ AKTIVITY CHLAPCOV STARŠIEHO ŠKOLSKÉHO VEKU SO ZAMERANÍM NA ŠPORT MIROSLAV NEMEC Katedra telesnej výchovy a športu, Fakulta humanitných vied, Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica

Kľúčové slová: Chlapci, stredný školský vek, voľný čas, aktivity, šport, obľúbenosť

ÚVOD Život detí, dospievajúcej mládeže a dospelých prebieha dnes v niekoľkých základných dimenziách: v rodine, v škole, v príprave na profesiu a po vstupe do nej, v občianskom živote i vo voľnom čase. Tieto osi sa u jednotlivcov, skupín a v celej generácii prelínajú a pretínajú. Voľný čas inovuje život človeka predovšetkým tým, že do neho prináša širokú paletu možností dobrovoľného rozhodovania a tým i väčšiu mieru slobody.

PROBLÉM V posledných rokoch však zaznamenávame výrazne negatívne tendencie vývoja ku konzumnému spôsobu života a poklesu aktívnej pohybovej činnosti. Tento jav sa následne prejavuje v zvýšení počtu zdravotných problémov, častejšej práceneschopnosti, podráždenosti a v ďalších človeku škodlivých skutočnostiach. Stále výraznejšie sa takéto javy objavujú u mladých ľudí. Domnievame sa, že je to hlavne problém výchovy v rodine, škole, výchovnovzdelávacích zariadeniach, kde sa venuje málo pozornosti výchove pozitívnych záujmov detí a mládeže a najmä aktívnemu tráveniu ich voľného času. Jednou z foriem aktívneho trávenia voľného času je pohybová činnosť, ktorá môže byť organizovaná alebo neorganizovaná. Citlivo organizovaná pohybová aktivita má pre mládež viacero hodnotných aspektov. Vhodne vybraný druh pohybovej aktivity môže pozitívne stimulovať zdravie detí a mládeže, prinajmenšom predchádzať chorobám z nedostatku pohybu, viesť 107

k starostlivosti o vlastné zdravie, stravovanie, hygienu, v konečnom dôsledku k získaniu návykov zdravého spôsobu života. Značný význam v osobnostnom rozvoji má aj hodnotová orientácia tejto aktivity. Voľnočasovým aktivitám sa v poslednom období venovalo vo svojich výskumoch viacero autorov napr.: Čech, T. 2002, Frömel, K. a kol. 1999, Darák, M. a kol. 2000, Hofbauer, B. 2004, Michal, J. 1999 a ďalší, ktorí poukazujú na zmeny v ich štruktúre, ale aj premeny ich obsahu a zamerania. V tomto príspevku sa pokúsime na základe dotazníkovej metódy spoznať aktuálnu podobu voľnočasových aktivít u chlapcov staršieho školského veku. Pokúsime sa zistiť štruktúru voľnočasových aktivít so špecifickým zameraním sa na analýzu pohybových - športových aktivít. Ďalej vyhodnotíme záujem o zameranie športových aktivít u chlapcov na vybranej základnej škole v Banskej Bystrici. Predpokladáme že pohybové – športové aktivity budú mať dominantné postavenie v štruktúre voľnočasových aktivít respondentov a že viac ako 50% respondentov sa športovým aktivitám začalo venovať pod vplyvom rodiny. Taktiež sa domnievame, že v štruktúre športových aktivít realizovaných

vo

voľnom

čase

u chlapcov

budú

mať

podobne

ako

v obdobných výskumoch Frömela a kol. (1999), Michala (1999), Daráka (2000) a ďalších, dominantné miesto športové hry a plávanie.

METODIKA Výskum sme realizovali v školskom roku 2005/06 a 2006/07. Výskumnú vzorku tvorilo 86 chlapcov - žiakov ôsmich tried základnej školy na Pieninskej ulici v Banskej

Bystrici.

Skúmaní

chlapci

neboli

členmi

športových

útvarov

talentovanej mládeže. Našou hlavnou výskumnou metódou bola nepriama metóda získavania faktov – dotazník, pre ktorý sme sa rozhodli hlavne preto, že anonymita umožnila respondentom odpovedať čo najpravdivejšie a za krátky čas sme získali dostatok výskumného materiálu. Vo výskume sme použili dotazník, ktorý obsahoval desať otázok zameraných na získanie prehľadu o voľnočasových

aktivitách

chlapcov.

Otázky

boli

zatvorené,

otvorené

a stupňovitej škály. Na vyhodnotenie sme použili kvantitatívne metódy (súčet, výpočet percent), kvalitatívne metódy (analýza, porovnávanie) a logické metódy. 108

VÝSLEDKY Pri vyhodnocovaní výsledkov výskumu sme najprv zisťovali, aké je postavenie pohybových aktivít vo voľnočasovej štruktúre u respondentov, následne sme zisťovali, ktoré motivačné faktory ovplyvnili respondentov pri výbere športovej aktivity. Ďalej sme zisťovali, ktoré pohybové – športové aktivity respondenti preferujú a na záver sme zisťovali štruktúru záujmov respondentov vedúcich ich k vykonávaniu športovej činnosti.

Postavenie pohybových aktivít vo voľnočasovej štruktúre v skúmanom súbore V prvej otázke dotazníka sme zisťovali ktorú záujmovú aktivitu respondenti preferujú vo svojom voľnom čase. Na výber sme im ponúkli deväť konkrétnych možností (čítanie literatúry, návšteva kina, sledovanie televízie, hra na počítači, športovanie, prechádzky v prírode, hru na hudobnom nástroji a počúvanie hudby) a dali sme im možnosť uviesť aj iné. Respondenti mali v odpovedi zakrúžkovať, resp. napísať iba jednu možnosť. Pomocou tejto otázky sme overovali náš predpoklad, že pohybové - športové aktivity budú mať dominantné

postavenie

v štruktúre

voľnočasových

záujmových

aktivít

respondentov. Tento predpoklad sa potvrdil, pretože z odpovedí sme sa dozvedeli, že z celkového počtu 86 žiakov sa až 29 venuje vo svojom voľnom čase športovaniu. Na druhom mieste skončilo počúvanie hudby (21) a tretie hra na počítači (16). Prechádzky v prírode a hru na hudobnom nástroji zhodne uviedli štyria respondenti. Medzi „inými“ sa najčastejšie objavilo chodenie von s kamarátmi (10x), rybačka a spanie. Odpovede síce poukázali na vysoké percento záujmu u chlapcov o pohybové aktivity, ale je potrebné si uvedomiť, že dva ďalšie uvádzané spôsoby (počúvanie hudby a hra na počítači) sú pasívnym spôsobom trávenia voľného času a spolu tvorili vyššie percento - až 43 %. Domnievame sa, že práve voľný čas detí tejto vekovej kategórie by mal byť priestorom na kompenzáciu pasívneho prežívania školských povinností – vyučovania. Na Slovensku sú vo vyučovacom rozvrhu na základných školách zväčša len dve hodiny telesnej výchovy (teda hodiny priamo spojené s aktívnym pohybom) do týždňa. Ostatné vyučovacie hodiny (cca 25 – 30 hodín do týždňa) sú z veľkej väčšiny riešené len sedavým spôsobom. 109

Nasledujúcou otázkou sme zisťovali či sa respondenti zaoberajú športovými aktivitami vo svojom voľnom čase pravidelne. Na výber mali len dve možnosti (áno – nie). Zvýšenie počtu respondentov, ktorý v tejto odpovedi uviedli, že športovú činnosť vykonávajú pravidelne na 52, oproti počtu respondentov, ktorí v prvej otázke uviedli športovanie ako najobľúbenejšiu záujmovú aktivitu vo voľnom čase (29 žiakov) pripisujeme tomu, že niektorí žiaci môžu vykonávať v priebehu týždňa aj viac ponúknutých záujmových aktivít. V súčasnej dobe je bežným zvykom, že rodičia prihlasujú svoje deti aj na viac záujmových aktivít. Práve otázka č. 3 nám mala dať jasnejšiu odpoveď na dominantnosť, resp. nedominantnosť

športových

aktivít

vo

voľnočasovom

režime

žiakov.

Respondentom sme ponúkli štyri možnosti, z ktorých si mali vybrať len jednu. Z odpovedí respondentov vyplynulo, že viac ako 58,1% chlapcov sa pravidelne (3 a viac krát do týždňa) venuje voľnočasovým športovým aktivitám. Aspoň 1 – 2x týždenne až 88,4% respondentov. Ani jeden opýtaný neodpovedal, že sa športovým aktivitám nevenuje nikdy. Na základe zisteného usudzujeme, že motivačné pôsobenie pedagógov, rodiny, kamarátov a blízkeho spoločenského prostredia kladne ovplyvňuje názory chlapcov a preto ich voľnočasová aktivita smeruje skôr k pravidelnému športovaniu. Považujeme to za veľmi pozitívne zistenie vzhľadom na zdravý psychický a prudký telesný vývin, ktorý je pre tento vek charakteristický. Aj z pohľadu možných spoločenský nežiaducich javov, ktoré sa v tejto vekovej kategórii stále častejšie objavujú, je dobré, že sledovaný súbor inklinuje k pravidelnému športovaniu.

Faktory ovplyvňujúce žiakov pri výbere voľnočasovej pohybovej – športovej aktivity Naše otázky sa v ďalšej časti dotazníka zamerali aj na osobu - osoby, ktoré sledovaných

žiakov

ZŠ

ovplyvňujú

pri

výbere

a vykonávaní

vybranej

voľnočasovej pohybovej - športovej aktivity. Respondentom sme ako odpoveď na štvrtú otázku ponúkli štyri konkrétne možnosti, kde sme sa snažili vyhraniť tie subjekty s ktorými žiaci prichádzajú najčastejšie do styku (vedúci krúžku resp. učiteľ alebo tréner, rodičia a súrodenci, kamaráti a individuálny záujem). 110

V našom výskume sme si stanovili predpoklad, že rodina (otec, matka, súrodenci) sú subjektmi, ktoré v najväčšej miere môžu ovplyvniť výber záujmovej aktivity a teda v našom prípade športovej aktivity. Vychádzali sme zo skutočnosti, že vo viacerých rodinách je stále dominantným kritériom – „To čo som robil, alebo robím ja, budeš robiť aj ty“. Samozrejme, že si uvedomujeme, že tento postoj je výraznejší najmä v profesijnej oblasti. Na základe odpovedí sme zistili, že v danej skupine chlapcov rodičia a súrodenci majú len minimálny vplyv na výber športovej aktivity (10,5%). Prekvapujúce pre nás bolo zistenie, že prevažná väčšina z nich si šport vybrala samostatne (46,5%), resp. že pri výbere asistovali kamaráti (37,9%). Odpoveď, že ich k športu priviedla profesijne zameraná osoba (učiteľ, tréner, vedúci) uviedlo len 5,1%. Toto zistenie, najmä to, že táto veková kategória nie je oslovovaná osobami, ktoré by mali prioritne pôsobiť na žiakov je pre nás negatívnym zistením. Domnievame sa, že najmä učitelia telesnej výchovy by mali aktívnejšie pôsobiť na myslenie žiakov a viesť ich k vykonávaniu pohybovej aktivity či už organizovaným alebo neorganizovaným spôsobom. Vo vzťahu k predchádzajúcej otázke bola formulovaná aj otázka číslo 5 – Kto je Tvojím partnerom pri vykonávaní športovej činnosti vo voľnom čase? Respondentom sme dali na výber tri možnosti (športujem s rodinou, športujem s kamarátmi, športujem individuálne). Odpovede žiakov na túto otázku potvrdili naše zistenie, že chlapci v tomto veku sú výrazne ovplyvnený skupinou vrstovníkov, kamarátov. Až 83,7% chlapcov uviedlo túto možnosť. Iba 10,5% chlapcov uviedlo, že sa športovaniu venujú individuálne. Vysoko zarážajúce je zistenie, že len päť chlapcov uviedlo, že by športové aktivity vo voľnom čase realizovali spolu s rodičmi. Vysvetliť to je možné aj tým, že sa jedná z pohľadu vývoja o obdobie kedy sa dieťa snaží „vymaniť“ z rodinného kruhu. Dôvodom môže byť aj zaneprázdnenosť resp. nezáujem rodičov. Keďže dieťa trávi v kruhu rodinu najväčšie percento svojho voľného času, je z pohľadu zdravého spôsobu života dôležité, aby rodičia boli svojím deťom príkladom a svojou aktivitou dávali deťom vzor. Tento, v podstate negatívny vzťah ku svojmu zdraviu a športovaniu, myslíme tým upevňovanie zdravia pomocou aktívnej pohybovej – športovej

111

činnosti, sa potvrdil aj v odpovediach žiakov na šiestu otázku (Venujú sa nejakému športu aj Tvoji rodičia?), kde len 20 žiakov odpovedalo kladne.

Štruktúra pohybových – športových činností chlapcov vo voľnom čase V

tretej

časti

dotazníka

sme

u

respondentov

zisťovali

štruktúru

voľnočasových športových aktivít. Odpovede sme vyhodnotili bodovo. Aktivita na prvom mieste získala 3 body, na druhom dva a na treťom jeden. Otázkou č. 7 sme zisťovali inklináciu chlapcov ku konkrétnym športom. Výsledky dotazníka potvrdili, že aj v našom súbore majú športové hry dominantné postavenie v štruktúre voľnočasovej pohybovej aktivity (futbal, volejbal, hokej a basketbal získali spolu 147 bodov). Celkove najobľúbenejším bol futbal. Domnievame sa, že je to práve jeho najľahšou dostupnosťou a potvrdzuje to aj naše predchádzajúce zistenie, že tento súbor, radšej obľubuje športy kolektívneho charakteru ktoré môže vykonávať s kamarátmi. V celkovom poradí sa prekvapujúco na druhé miesto dostal volejbal, tretia bola cyklistika a až štvrté bolo plávanie, ktoré sme spolu so športovými hrami považovali za najobľúbenejšie športové činnosti u žiakov tohto veku. Medzi tzv. inými sa objavili: karate (42 bodov), tenis (39 bodov), kolieskové korčuľovanie (32 bodov), tanec (18 bodov), orientačný beh (13 bodov), beh (12 bodov) a jazda na koni (9 bodov) a ďalšie. Záujem o karate, tenis, ale aj kolieskové korčuľovanie a jazda na koni potvrdzujú, že súčasná doba prináša nové tendencie v štruktúre športových aktivít detí. Potvrdzuje to aj cyklistika, kde žiaci pri vypĺňaní dotazníka uvádzali horskú cyklistiku (cross country, downhill) cyklotrial a bicross, ktoré sme zaradili pod cyklistiku. Domnievame sa, že v budúcnosti sa budú u detí stále viac presadzovať športové činnosti, ktoré prinášajú určité riziko a adrenalín. V ďalšej otázke sme zisťovali, koľkí chlapci sa športu venujú súťažne. Z celkového počtu 86 žiakov sa súťažne športovaniu venuje 42 respondentov. Pri odpovedi áno, sme žiadali od respondentov aby uviedli aj druh športu. Za súťažné sme považovali registráciu v niektorom zo športových zväzov. Najviac, v zhode so zistenou štruktúrou voľnočasových športových činností, bolo chlapcov, ktorý hrajú súťažne futbal (21). Ďalšie športy boli zastúpené už len štyrmi (lyžovanie a basketbal) a menej registráciami (atletika, tanec, orientačný beh, volejbal, karate, tenis, plávanie a cyklistika). 112

V posledných dvoch otázkach sme sa zamerali na zistenie dôvodov, ktoré vedú chlapcov k tomu aby športovú činnosť vykonávali. Domnievame sa, že práve poznanie štruktúry záujmov o zameraní realizácie voľnočasových pohybových - športových činnosti naznačuje hodnotovú orientáciu chlapcov. V deviatej otázke: Čo Ťa na športovaní najviac zaujíma? Prečo športuješ? sme respondentom predložili šesť konkrétnych zameraní (estetické dôvody, zlepšenie kondície, dosiahnutie športového výsledku, rekreácia a oddych, nová zručnosť a tvorivosť, utuženie zdravia). Frömel a kol. (1999) uvádzajú, že chlapci v tomto veku za najdôležitejšie považujú získanie resp. zlepšenie kondície. Aj z odpovedí nášho súboru vyplynulo, že respondenti považujú za najdôležitejšie pri športovaní zlepšenie kondície až za týmto dôvodom nasledovalo dosiahnutie športového výsledku. Ako ďalšie dôvody uvádzali žiaci utuženie zdravia a rekreáciu a oddych. Ani raz neuviedli estetické dôvody. Poradie odpovedí zodpovedá aktuálnym životným hodnotám u chlapcov v tomto období, kedy ich často zaujíma viac vzhľad ako zdravie. Počet 12 odpovedí pre „novú zručnosť a tvorivosť“ je zaujímavý a môže naznačovať, že si niektorí žiaci uvedomujú dôležitosť získavania nových poznatkov, čo považujeme za veľmi pozitívne najmä ak sa jedná o voľný čas. V poslednej otázke sme zisťovali, aký majú respondenti názor na podmienky pre vykonávanie voľnočasovej pohybovej - športovej činnosti vo svojom okolí. Túto otázku sme zaradili najmä z dôvodu overenia si, či záujem žiakov o realizáciu športových aktivít neovplyvnili aj nedostatočne vytvorené podmienky, pod ktorými sme im prezentovali najmä priestorové (dostupnosť a dostatok voľných plôch, ihrísk, telocviční a pod.). Ako odpoveď sme žiakom ponúkli voľbu z dvoch možností – áno, nie. Až 82% chlapcov odpovedalo pozitívne.

ZÁVER Z uvedených výsledkov výskumu môžeme vyvodiť nasledovné závery: - Záujem o pohybovú aktivitu a športovanie má u chlapcov významné miesto v trávení voľného času. Alarmujúce je však zistenie, že podiel pasívnych činností dosahuje vysoké percento – v našom výskume až 43%.

113

-

Chlapci vykonávajú v priebehu týždňa viac záujmových aktivít. V súčasnej dobe je bežným zvykom, že rodičia prihlasujú svoje deti aj na viac záujmových aktivít.

-

Pozitívne, z pohľadu zdravého a aktívneho spôsobu života je, že pravidelnej voľnočasovej pohybovej - športovej činnosti (3 – 5x do týždňa) sa venuje viac ako polovica respondentov.

-

Podstatne väčší vplyv na rozhodnutie o výbere športovej aktivity má v rukách samotný žiak, respektíve jeho blízke okolie - kamaráti a rovesníci, s ktorými táto mládež najčastejšie trávi svoj voľný čas. Podobne je tomu aj pri samotnom vykonávaní športovej činnosti.

-

Negatívnym zistením je, že žiakov k voľnočasovému športovaniu nepriviedla profesijne zameraná osoba (učiteľ, tréner, vedúci). Najmä učitelia telesnej výchovy by mal aktívnejšie pôsobiť na myslenie žiakov a viesť ich k vykonávaniu

pohybovej

aktivity

či

už

organizovaným

alebo

neorganizovaným spôsobom. -

Športové hry majú u chlapcov stále svoje dominantné postavenie v štruktúre voľnočasových pohybových aktivít. Medzi najobľúbenejšie patrí futbal.

-

Do popredia záujmu o športové činnosti u chlapcov tohto veku sa posúva na úkor plávania cyklistika. Je preto potrebné túto tendenciu rešpektovať

-

Čoraz viac sa u chlapcov presadzujú úpolové ale aj tzv. trendové športy športové činnosti, ktoré prinášajú určité riziko a adrenalín.

-

Chlapci v tomto veku vykonávajú športovú činnosť vo voľnom čase najmä z dôvodu zlepšenia kondície a dosiahnutia športového výsledku, čo môže zodpovedať aj subjektívnym pocitom žiakov a súčasnému ponímaniu životných hodnôt – byť „in“, byť v popredí a tak dosiahnuť požadovanú kvalitu života.

-

Je potrebné venovať väčšiu pozornosť málo výraznému vzťahu žiakov k zdravotnému zameraniu športovania.

-

Dostupnosť priestorov na športovanie vo voľnom čase v Banskej Bystrici môžeme hodnotiť ako veľmi dobrý. Na záver musíme konštatovať, že sme nepredpokladali až takéto pozitívne

výsledky v prospech pohybových – športových aktivít. Podľa nás je táto skutočnosť

čiastočne

ovplyvnená

aj

vysokou

kvalitou

telovýchovných 114

pedagógov skúmanej školy, ale aj tým, že mesto Banská Bystrica a jej okolie ponúka množstvo rôznorodých príležitostí pre športové vyžitie mládeže.

LITERATÚRA ČECH, T. 2002. Pozice volného času ve vývoji a kultivaci osobnosti dítěte – efektivní prevence sociálně-patologických jevů. In: Mládež a spoločnosť. Roč. 8, 2002, č. 2. DARÁK, M. a kol. 1996. Záujmové aktivity detí a mládeže. Stav, možnosti rozvoja a výchovného využitia. Zborník z riešenia výskumného projektu. Prešov : MANACON, 1996. 286 s. DARÁK, M. 2000. Cirkevné inštitúcie a voľnočasové aktivity. In: Vychovávateľ. Roč. 45, 2000, č. 3. FRÖMEL, K. a kol. 1999. Pohybová aktivita a sportovní zájmy mládeže. Olomouc : UP, 1999. 173 s. HOFBAUER, B. 2004. Děti, mládež a volný čas. Praha : 2004. MICHAL, J. 1999. Štruktúra záujmov žiakov základných škôl o vykonávanie telovýchovných činností. In: Acta Universitatis Mathiae Belii, telesná výchova a šport, No 1. Banská Bystrica : UMB, 1999. s. 124 – 138. PÁVKOVÁ, J. a kol. 1999. Pedagogika volného času. 1. vyd. Praha : Portál, 1999. 229 s. ŽBIRKOVÁ, V. 1999. K záujmovým aktivitám vo voľnom čase žiakov a učiteľov. In: Vychovávateľ. Roč. 42, 1999, č. 7−8.

SUMMARY FREE TIME ACTIVITIES OF BOY PUPILS (13 – 14 YEARS OLD), FOCUSING ON SPORT

Our paper analyses on the base of own research the structure of free time activities of older boy pupils (from selected elementary school in Banska Bystrica). We found that the most frequent activity is sport, the second one listening to music and the third one computer games. Between sports the most frequent were games (1. football, 2. volleyball). The third most popular sport was cycling and fourth swimming. More than half of respondents are involved in sport activities regularly (3-5 times per week). The negative finding is the fact 115

that pupils are not supervised and navigated by professionals (teacher, trainer, group leader). We also found that the main motivation to sports is the will to improve own physical performance and to achieve results in competitions. The motivation to sport with the aim to improve general physical health was rare. The positive attitude towards sport activities might be explained by the fact that the city Banska Bystrica offers a variety of possibilities for sports for young generation.

Key words: Boy pupils, free time, activities, sport, most frequent activities

116

STAN AKTYWNOŚCI TURYSTYCZNEJ I RUCHOWEJ UCZNIÓW W CZASIE WOLNYM KATARZYNA PRUSIK* - KAROL GÖRNER** - KRZYSZTOF PRUSIK* * - Akademia Wychowania Fizycznego i Sportu im. Jędrzeja Śniadeckiego, Wydział Turystyki i Rekreacji, Gdańsk, Polska ** – Uniwersytet Mateja Bela, Wydział Humanistyczny, Katedra Wychowania Fizycznego, Bańska Bystrzyca, Słowacja & Akademia Wychowania Fizycznego Pilsudskiego, Warszawa, Polska

Słowa kluczowe: Dzieci, wolny czas, aktywność ruchowa, turystyka

WPROWADZENIE Według Kozłowskiego i Nazar(1986) aktywności fizyczna – to wysiłek fizyczny,

czyli

praca

mięśni

szkieletowych

wraz

z

całym

zespołem

towarzyszących jej czynnościowych zmian w organizmie. W światowym systemie informacji zakodowana jest jako „physical activity”, czyli aktywność fizyczna i traktowana jako niezaleŜny czynnik warunkujący utrzymanie zdrowia. Aktywność o której mowa, to obciąŜenie fizyczne, któremu poddawany jest organizm człowieka na co dzień: w pracy domowej, zawodowej, w wolnym czasie; aktywność w wolnym czasie moŜe być spontaniczna np. marsz, zabawa ruchowa lub odpowiednio zorganizowana i zaplanowana pod względem obciąŜenia organizmu; ten sam marsz o zaplanowanym czasie trwania, intensywności i systematycznie powtarzany jest specyficzną subkategorią aktywności- ćwiczeniem fizycznym w sensie treningu (Caspersen i wsp., 1985; Gniazdowski, 1990). Aktywność fizyczna stanowi kluczowy składnik zdrowego stylu Ŝycia. Pełni rolę integrującą inne składniki tego stylu, wpływając na nie pośrednio lub bezpośrednio. Osoby systematycznie ćwiczące zwykle mniej palą, rzadziej 117

naduŜywają alkoholu oraz innych substancji uzaleŜniających, lepiej śpią i odŜywiają się(ŁoboŜewicz, 1991; Miazek, 1995; Maszczak, 1995). W tym miejscu podkreślić naleŜy, Ŝe zarówno niedostatek aktywności fizycznej, jak i jej nadmiar, moŜe być przyczyną wielu zaburzeń i zwiększonego ryzyka chorób. Brak aktywności fizycznej, prowadząc do niŜszego poziomu wydolności fizycznej, staje się przyczyną przewlekłego zmęczenia, złego samopoczucia, a nawet zaburzeń nerwicowych (Kozłowski, Nazar, 1986). Następnym problemem zdrowotnym ściśle związanym z aktywnością fizyczną jest otyłość. Jej rozpowszechnianie wzrasta, zwłaszcza w krajach rozwiniętych. Dotyczy to dzieci, młodzieŜy i dorosłych. Otyłość skraca Ŝycie o około 10-12 lat. NajdłuŜej Ŝyją Ci, co mają masę ciała o około 10% mniejszą od naleŜnej. Osoby otyłe i z nadwagą ponoszą dodatkowy koszt kaŜdego wysiłku fizycznego i po jego ukończeniu. Koszt ten dobrze obrazuje, chociaŜby częstość skurczów serca. Wzrasta ona wraz ze zwiększaniem się tkanki tłuszczowej. U ludzi z otyłością obserwuje się zwiększone ryzyko zgonu lub zapadalności na powaŜne choroby. Wykonano ponadto, Ŝe ludzie otyli są przedmiotem dyskryminacji w zakresie edukacji, zatrudnienia, płac i szans zawarcia związku małŜeńskiego. Reasumując,

to aktywność

fizyczna

jest podstawowym

elementem

zdrowego stylu Ŝycia ponoszącego około 50% odpowiedzialności za zdrowie człowieka. Jest czynnikiem utrzymującym lub poprawiającym sprawność funkcjonalną

organizmu

submaksymalnej

pracy,

podczas jest

jego

czynnikiem

maksymalnej,

a

zapobiegającym

zwłaszcza chorobom,

szczególnie układu krąŜenia, radzenia sobie ze stresem oraz terapii wielu zaburzeń i chorób (Drabik, 1997; Wolańska, 1985).

CEL PRACY Ruch jest naturalną, fizjologiczną potrzebą człowieka występującą w ciągu całego jego Ŝycia, a przejawiającą się przez róŜne formy aktywności. Aktywność ruchowa to niezbędna ilość ruchu - ćwiczeń fizycznych - potrzebna do rozwoju i zachowania zdrowia kaŜdego człowieka. Głównym celem pracy jest przedstawienie faktycznego stanu zdrowia i poziomu aktywności fizycznej ucniów oraz ich rodzin w czasie wolnym.

118

Ponadto poruszono w pracy aspekt promocji aktywności fizycznej wśród osób dorosłych, gdyŜ dzieci i młodzieŜ posiadają filogenetycznie wypracowaną potrzebę ruchu jako stymulatora rozwoju zaś osoby dorosłe pozbawione tych mechanizmów i dodatkowo zajęte obowiązkami rodzicielskimi i zawodowymi wolny czas poŜytkują w sposób bierny w myśl fałszywego przekonania, Ŝe tylko leŜąc bądź siedząc moŜna w pełni wypocząć.

MATERIAŁ BADAŃ Badania zostały przeprowadzone jesienią 2005 roku. W badaniach uczestniczyli uczniowie gdyńskich szkół (m.in. z Zespołu Szkół nr 2 w Rumii oraz Szkoły Sportowej nr 14). Łącznie ankiety wypełniło 450 osób, w tym 270 dziewczynek i 160 chłopców. Oprócz nich w ankiecie wypowiadali się rodzice na pytania dotyczące stanu zdrowia i zachowań w czasie wolnym. Wiek badanych uczniów kształtował się w przedziale 12 – 16 lat. Najwięcej osób, czyli (32%) było w chwili badania 16-latkami, (26%) – 15 latkami, po 20% respondentów liczyła lat 12 i 13. Respondenci zamieszkiwali Gdynię (54%), Wejherowo (28%) - miasto do 50 000 mieszkańców, Rumię 12% i Sopot 6%. Ponad połowa badanych, czyli (58%) posiada jedno rodzeństwo, natomiast jedynie (26%) posiada dwoje rodzeństwa. Trójkę rodzeństwa i więcej posiada (15%). Respondenci zamieszkują w 35% z obojgiem rodziców, tylko z matką (34%), tylko z ojcem (31%). DuŜa większość zdeklarowała, Ŝe mieszka razem ze swoim rodzeństwem (26%), natomiast (4%) z dziadkami i (2,9%) z innymi krewnymi.

METODA BADAWCZA Kwestionariusz ankiety wykorzystany w pracy opracowany bil wedluk VEGA 1/2539/05 z Uniwersytetu im. Mateja Bela w Bańskiej Bystrzycy na Słowacji. Kwestionariusz został zmodyfikowany w taki sposób, aby odpowiadał wymogom polskiego szkolnictwa. W ankiecie znajduję się 40 pytań w tym 35 pytań podstawowych i 5 pytań metryczkowych.

Uczniowie

chętnie

wypełniali

ankietę,

w

przypadku

jakichkolwiek wątpliwości lub pytań odnośnie prawidłowego jej wypełnienia mogli skorzystać z pomocy ankietera. Ankieta była anonimowa i kaŜdy 119

wypełniał ją samodzielnie, spełniając w ten sposób warunek standardowych warunków przeprowadzania badań naukowych.

WYNIKI BADAŃ I ICH OMÓWIENIE Pierwsza

część

ankiety

zawiera

pytania

dotyczące

stanu

zdrowia

gimnazjalistów i wolnego czasu, jakim dysponują. Przez czas wolny naleŜy rozumieć,

co

respondentowi

takŜe do

wyjaśniono

jego

respondentom,

osobistej

dyspozycji

po

czas,

który

pozostaje

wykonaniu

czynności

związanych z zaspokojeniem potrzeb biologicznych i higienicznych oraz czynności obowiązkowych, takich jak obowiązek szkolny, praca, czy obowiązki rodzinne. Czas wolny to równieŜ czas, w którym badany ma moŜliwość wyboru czynności, którymi chciałby się zajmować. Na

pytanie

o

stan

zdrowia

najliczniejsza

grupa

respondentów

odpowiedziała, Ŝe jest zupełnie zdrowa (44%). Na minimalne problemy zdrowotne skarŜyło się 42%. Jednakowa ilość tj. 6% twierdzi, iŜ miewa czasami problemy ze zdrowiem, równieŜ 6% przewlekle choruje, a 2% ankietowanych przyznało się do znacznych problemów ze zdrowiem. Natomiast Ŝaden z badanych nie zdefiniował się, jako chory, Ŝaden równieŜ nie stwierdził, Ŝe często choruje. Kolejnym pytaniem, jakie zadano gimnazjalistom, była ilość wolnego czasu, jakim dysponują od poniedziałku do piątku. Okazało się, Ŝe przedział czasowy 5 godzin i więcej codziennie, był najczęściej zaznaczanym (36%). Kolejną grupę stanowili uczniowie dysponujący dziennie 4 godzinami (24%). 22% przyznało, Ŝe dysponuje 3 godzinami dziennie wolnego czasu, 10% dysponuje do 2 godzin czasu wolnego, 8% do zaledwie 1 wolnej od obowiązków godziny w ciągu dnia. W związku z tym wydaje się, Ŝe młodzieŜ gimnazjalna dysponuje wystarczającą ilością wolnego czasu, którą mogłaby wykorzystać na aktywny wypoczynek. JeŜeli chodzi o weekendy, to wyniki kształtują się zupełnie inaczej. Największy odsetek gimnazjalistów (64%) dysponuje aŜ 8-mioma i więcej godzinami

wolnego

czasu,

20%

dysponuje

7-mioma

godzinami,

10%

ankietowanych 6-cioma godzinami, 6% gimnazjalistów 5-cioma godzinami czasu

wolnego,

który

poŜytkuje

w

bardzo

zróŜnicowany

sposób.

W związku z powyŜszym, wydaje się, Ŝe to właśnie weekendy mogą stać się 120

czasem niczym nie skrępowanego (limit czasowy) wypoczynku w aktywny sposób np. wycieczki i rajdy piesze, rowerowe i kajakowe. Kolejna

część

ankiety

poświęcona

jest

rodzicom

gimnazjalistów.

Powszechnie wiadomo, Ŝe dzieci powielają wzorce zachowań znane z domu rodzinnego, dlatego teŜ zasadnym jest zbadanie związku pomiędzy stylem Ŝycia rodziców a stylem Ŝycia ich dzieci. Respondenci (sami rodzice), musieli określić między innymi stan swojego zdrowia, czas pracy, umiejętności sportowo – rekreacyjne,

aktywność

w

zajęciach

ruchowych

i

inne.

Jak

wynika

z przeprowadzonego badania za zupełnie zdrowe wśród matek uznało się 48% respondentek, natomiast wśród ojców 40,8%, tyle samo ojców przyznało, Ŝe posiada minimalne problemy zdrowotne (40,8%). Na sporadyczne problemy ze zdrowiem uskarŜa się 14,3% męŜczyzn i 12% kobiet. Po 2% matek i ojców, deklaruje znaczne problemy zdrowotne oraz przewlekłe choroby, lecz jedynie kobiety przyznają się do częstego chorowania (2%). Co ciekawe Ŝadne z ankietowanych rodziców nie postrzega siebie jako chorej osoby. JeŜeli porównać stan zdrowia ankietowanych gimnazjalistów i ich rodziców, zauwaŜyć moŜna, iŜ wyniki nieznacznie się od siebie róŜnią. Taki sam odsetek dzieci, jak i rodziców uznaje się za całkowicie zdrowy (44%), równieŜ ten sam procent dzieci, jak i rodziców posiada znaczne problemy ze zdrowiem (2%). Nieco więcej gimnazjalistów (42%), niŜ rodziców (37%), odczuwa minimalne problemy zdrowotne, jednak z mniejszą częstotliwością się one u nich objawiają w postaci chorób(gimnazjaliści 6%, rodzice 13%). Zanotowano większy procent gimnazjalistów chorych przewlekle (6%), niŜ chorych przewlekle rodziców (2%). Na pytanie o czas pracy, ponad połowa rodziców zaznaczyła, iŜ pracuje w systemie jednozmianowym (60%), zaledwie 24% w systemie wielozmianowym a 16% rodziców nie klasyfikuje się do powyŜszych grup. Oznacza to, Ŝe 60% rodziców i ich dzieci codziennie spędzać mogą wspólnie popołudnia, jednak w róŜnym wymiarze godzin, ze względu na róŜną ilość czasu wolnego w tygodniu, którą zadeklarowali gimnazjaliści. Wśród matek najbardziej liczną grupę stanowią kobiety z wykształceniem średnim z maturą ( 26,5%) oraz kobiety z tytułem magistra (26,5%). Nieco mniej kobiet posiada wykształcenie średnie bez matury (24,6%), tytuł licencjata posiada 6,1% matek, tyle samo ukończyło szkołę podstawową, a 12% 121

technikum. W grupie matek gimnazjalistów nie znalazła się ani jedna z tytułem doktora lub profesora. Wykształcenie ojców przedstawia się następująco: wykształcenie średnie z maturą 24,5%, wykształcenie średnie bez matury 18,4%, wykształcenie wyŜsze z tytułem magistra 18,4%, wykształcenie wyŜsze zawodowe z tytułem licencjata. 14,3%, wykształcenie podstawowe10,2%, a 2% uzyskało tytuł doktora, bądź profesora, 12% ukończyło technikum. Na

pytanie

o

zawód

wykonywany

przez

rodziców,

najczęściej

powtarzającą się odpowiedzią wśród matek (26,3%) był zawód urzędnika. Kobiety prowadzące własną działalność gospodarczą stanowiły 21,1%, 13,2% kobiet to nauczycielki, dokładnie po 7,9% matek to: pracownik słuŜby zdrowia, pracownik nauki, emeryt lub rencista oraz inne. 5,3% kobiet to robotnice( pracownik fizyczny), a 2,6% wykonuje zawód rolnika. Wśród ojców urzędnicy stanowią 22,4%, rolnicy 8,2%, robotnicy 10%, własną działalność gospodarczą prowadzi 24% męŜczyzn, 6,1% jest policjantem lub wojskowym, a 3% to emeryci lub renciści, nauczyciele, pracownicy sztuki i nauki to 2% ojców, zaś 3% męŜczyzn nie zadeklarowało wykonywanego zawodu- prawdopodobnie byli to męŜczyźni bez zawodu i bez pracy. Rodzicom zadano teŜ pytania o ich umiejętności sportowo – rekreacyjne. Matki

gimnazjalistów najczęściej umieją: jeździć na rowerze (34,1%), pływać

(23,2%) i jeździć na łyŜwach (19,5%). Niewielka liczba matek (8,5%) moŜe pochwalić się umiejętnością jazdy na nartach, równieŜ niewiele potrafi pływać kajakiem (4,9%), natomiast Ŝadna z nich nie potrafi Ŝeglować. 3,7% kobiet klasyfikuje się w grupie inne, a 6,1% matek przyznało się, iŜ nie posiada Ŝadnej z niŜej wymienionych umiejętności. W grupie ojców najczęściej zaznaczanymi odpowiedziami równieŜ była jazda na rowerze (27,9%) i pływanie (25,2%). Trzecie miejsce zajęło pływanie kajakiem (12,6%), czwarte Ŝeglarstwo (12,6%), kolejne narciarstwo (9%). Zdecydowanie mniej męŜczyzn od kobiet potrafi jeździć na łyŜwach (8,1%), 5,4% panów scharakteryzowało swoje kwalifikacje jako inne, a 1,8% stwierdziło, iŜ nie posiedli Ŝadnej ze wskazanych umiejętności. Chcąc

zgłębić

tematykę

umiejętności

zadano

pytanie

dotyczące

najczęściej uprawianych sportów przez rodziców. Odpowiedzi okazały się 122

bardzo zróŜnicowane. Najliczniejsza grupa zarówno matek (38,6%), jak i ojców (38,2%) konsekwentnie wybrała jazdę na rowerze. Pozostałe kobiety wybrały: 14% gimnastykę i pływanie, 7% matek - gry ruchowe (np. dwa ognie), i łyŜwiarstwo. Narciarstwo uprawia 5,3%, a tenis 1,8%matek. śadna z kobiet nie wymieniła gier sportowych a 12,3% przyznała, Ŝe nie uprawia Ŝadnych sportów. Podobnie do matek, ojcowie równieŜ są wierni swoim wyborom i wskazali jazdę na rowerze jako sport najchętniej wykonywany (38,2%), pływanie wybrało15,8% ojców a gry sportowe 13,2%. Prawie 7% ojców chętnie uprawia tenis i gimnastykę, 5,3% narciarstwo. Gry ruchowe cieszą się wśród nich mniejszą popularnością- tylko 2,6% z nich wskazało na te konkurencje, zaś na łyŜwiarstwo tylko 1,3% panów. Na inne dyscypliny sportowe wskazało 3,9% męŜczyzn. RównieŜ wśród ojców znalazła się grupa osób, która nie uprawia Ŝadnych sportów (6,6%), i faktu tego nie moŜna tłumaczyć tylko brakiem umiejętności, poniewaŜ

takiemu wnioskowaniu

przeczą wyniki

pytania poprzedniego.

Komentarz ten odnosi się równieŜ do grupy matek. W celu przekonania się, czym jeszcze w swoim wolnym czasie zajmują się rodzice ankietowanych gimnazjalistów, zadano pytanie o najczęściej wybierane przez

nich

formy

aktywności

ruchowej,

pomijając

juŜ

te

typowo

skategoryzowane jako sportowo – rekreacyjne. Odpowiedzi były rozmaite. Ich rozbieŜność moŜna wytłumaczyć zróŜnicowanym wachlarzem zainteresowań, obowiązków, charakterem pracy i związanym z tym róŜnym rodzajem zmęczenia- psychicznym (dotyczy pracowników umysłowych) i fizycznym (dotyczy pracowników fizycznych). Wśród pań najczęściej udzielaną odpowiedzią były prace domowe (35,5%), wśród panów spacery (21,9%). Na drugim miejscu męŜczyźni stawiają majsterkowanie (21,1%), kobiety spacerowanie (24,2%). Zarówno matki (19,4%), jak i ojców (15,6%) w trzeciej kolejności pochłaniają prace w ogródku, lub na działce. W dalszej kolejności 9,7% kobiet i 11,7% męŜczyzn wybrało zbieranie grzybów, jagód itp. Co ciekawe, ojcowie z taką samą częstotliwością wybierają się do lasu, co zajmują się pracami domowymi (11,7%). Jeśli chodzi o czynności kulturalne takie jak zabawy taneczne, kino czy teatr to przyciągają one 8,1% kobiet i 7,8% męŜczyzn. Wędkarstwo wybrało 10,2% ojców, lecz Ŝadna matka, wśród których jednakŜe znalazły się miłośniczki majsterkowania (3,2%). 123

Na pytanie o aktywność rodziców w zajęciach ruchowych, ponad połowa z nich (męŜczyźni 66,7%, kobiety 65,2%) przyznała, iŜ jest to kontakt przypadkowy, od

czasu

do

czasu.

Regularną

aktywność

w

zajęciach

ruchowych

zadeklarowało 35% matek i 30% ojców. 3,7% męŜczyzn w ogóle nie bierze udziału w zajęciach ruchowych, kobietom podobna postawa jest obca. Mając juŜ pewne wyobraŜenie na temat aktywności fizycznej rodziców gimnazjalistów

postanowiono

porównać

sytuację

z

chwili

obecnej,

z

przeszłością. Badanie rodziców gimnazjalistów, którzy byli głównym adresatem ankiety, oparto o hipotezę, Ŝe wzorce zachowań w tym wzorzec aktywności ruchowej w Ŝyciu jeśli wykształci się wcześnie w ontogenezie, to istnieje duŜe prawdopodobieństwo

zachowania

go

do

późnej

starości.

Zatem

jak

przedstawiają się wyniki badań rodziców gimnazjalistów w tym względzie? Zadziwiająco liczna grupa kobiet (45,5%) nie brała w przeszłości udziału w zajęciach o charakterze sportowym, czy teŜ rekreacyjnym co znajduje swoje odbicie w aktywności dziś, gdzie juŜ 60% matek nigdy nie ćwiczy. Spośród matek uprawiających dziś sport (54,5%), ponad połowa uprawiała go w przeszłości: rekreacyjnie (57,7%), półwyczynowo (38,5%) i wyczynowo (4%). Obecnie grupa kobiet uprawiająca sport dla przyjemności powiększyła się do 90%, kosztem półwyczynowego sportu (w chwili obecnej 5%). Co ciekawe grupa spędzająca czas wyczynowo zwiększyła się do 5%. MęŜczyźni natomiast zmniejszyli intensywność i zaangaŜowanie pokładane w aktywność fizyczną. Dawniej 23,3% ojców trenowało wyczynowo, obecnie wskaźnik zmalał do 4,2%. 44,2% trenowało półwyczynowo, dzisiaj tylko 4,2%. RównieŜ liczba osób uprawiających sport znacznie zmniejszyła się, bo z 83% do 49%. W przypadku, gdy męŜczyzna juŜ zdecyduje się na aktywność ruchową znacznie chętniej obecnie wybiera rekreację (91,7%), kiedyś ten wskaźnik wynosił jedynie 32,6%. Refleksją po uzyskaniu takich właśnie wyników jest spadek, wraz z wiekiem, zaangaŜowania w aktywność ruchową związany z wyraźną

tendencją

obniŜania

się

intensywności

aplikowanych

wysiłków

fizycznych. Zdecydowana większość zarówno matek (91,7%), jak i ojców (75,9%) ankietowanych nie klasyfikuje się do niŜej podanych wariantów odpowiedzi. Najczęściej

wymienianym

przez

respondentów

stanowiskiem

jest

organizator biwaków, wycieczek, zawodów rekreacyjno – sportowych (matki 124

6,3%, ojcowie 7,4%). Matki i ojcowie aktywizują się równieŜ jako animatorzy, organizatorzy

imprez

sportowych

(2,1%

matki,

3,7%

ojcowie).

Panowie

sprawdzają się takŜe jako trenerzy (3,7%), instruktorzy (3,7%) i menedŜerowie sportu (3,7%), niestety ani jedna matka nie naleŜy do tej grupy. Kończąc analizę części ankiet wypełnianych przez rodziców gimnazjalistów naleŜy podkreślić niski stan aktywności rodziców, mający swoje korzenie w przeszłości. W tej części ankiety gimnazjaliści wyraŜali swoje opinie na temat sposobu spędzania czasu wolnego w sezonie letnim i zimowym. WaŜną informacją jest miejsce zamieszkania respondentów i ich rodzin w bezpośrednim sąsiedztwie Zatoki Gdańskiej i Puckiej, które zachęca, prowokuje do korzystania właśnie z tych walorów w czasie wolnym w sezonie letnim (wakacje) i zimowym (ferie). Większość z nich spędza letnie miesiące (34%), w tym weekendy nad wodą, morzem (32%). Tyle samo gimnazjalistów (34%) zadeklarowało, Ŝe spędza letnie weekendy w domu, w następujący sposób: oglądanie telewizji, czytanie czasopism, bądź ksiąŜek, wychodzenie do kina, lub teatru itp.- czyli w sposób bierny. 18% badanych weekendy letnie spędza na pracy w ogrodzie, 10% zostaje w swoim rodzinnym mieście a 8% spędza go na wsi. Z uwagi na znaczną odległość ( ok.700 km) od najbliŜszych gór średnich, Ŝaden z respondent ów nie spędza tam weekendów letnich. Ponad połowa respondentów (66%) przyznała się do spędzania równieŜ zimowych weekendów w domu. Jedynie 12% czasem wyjeŜdŜa w góry, 8% spędza ten czas na wycieczkach, kolejne 8% na działce. 6% gimnazjalistów nie wybrało Ŝadnej z zaproponowanych opcji. Czas wakacji letnich 34% gimnazjalistów spędza nad morzem, 8% w domu, a 16% na działce lub w ogrodzie. 22% badanych wyjeŜdŜa nad jezioro, natomiast

10%

pozostaje

w rodzinnym

mieście,

lub

u

znajomych.

4%

ankietowanych wybiera się na wieś, a 4% wyjeŜdŜa w góry. Inne od zaproponowanych w ankiecie moŜliwości wybrało 2% gimnazjalistów. Czas

ferii

zimowych

spędzana jest,

przez zdecydowaną większość

respondentów, domu (68%). 20% w tym czasie przebywa w swoim rodzinnym mieście np. u znajomych, a 12% spośród ankietowanych wyjeŜdŜa w góry. Mimo, iŜ połowa gimnazjalistów spędza letnie weekendy w domu (32%), a zdecydowana większość takŜe i zimowe miesiące (68%), w tym weekendy 125

(66%), liczba odpowiedzi na pytanie o intensywność spędzanego czasu w rodzinie była identyczna – połowa respondentów uznała, iŜ spędza czas wolny w sposób aktywny, połowa- bierny. W

kolejnym

pytaniu

ankietowani

ocenili,

kto

wywiera

wpływ

na

zainteresowanie się przez nich aktywnością ruchową. Czterdzieści procent gimnazjalistów stwierdziło, Ŝe ich rodzice mają wpływ na to jaką formą aktywności ruchowej się zainteresują. 21% gimnazjalistów uwaŜa, Ŝe nikt nie wywiera na nich wpływu w tej kwestii. 16% respondentów przyznaje, Ŝe wyboru tego dokonali pod wpływem kolegów, 12% inspirowana jest przez nauczyciela wychowania fizycznego, 8% przez rodzeństwo, a 2% uczniów przez inne osoby. Jak się okazało dziadkowie nie odgrywają Ŝadnej roli w podejmowaniu decyzji związanej z zainteresowaniem się aktywnością ruchową gimnazjalistów. Najczęściej wymienianym przez gimnazjalistów źródłem informacji o sporcie i imprezach sportowo-rekreacyjnych jest telewizja (34%), internet (30%), nauczyciel wychowania fizycznego (21%), a 2% gimnazjalistów przyznało, Ŝe nie interesuje się tą tematyką. Najrzadziej wykorzystywanym źródłem informacji okazały się takie media, jak radio i gazety, oraz rodzice, rodzeństwo i znajomi (2%). Najchętniej wybieraną przez gimnazjalistów formą aktywności ruchowej są: gry sportowe ( 32%), jazda na rowerze (28%), pływanie(12%), wycieczki piesze i łyŜwiarstwo

(6%),

snowboard

(4%)

i

gry

ruchowe

(4%).

2%

wykazało

zainteresowanie rolkami, narciarstwem zjazdowym, zbieraniem grzybów. Największą grupę tworzą gimnazjaliści przyznający, Ŝe turystyka rowerowa (36%) w największym stopniu umoŜliwia ich aktywność fizyczną w plenerze. Respondenci nie unikają równieŜ turystyki pieszej (24%), do swojego wachlarza moŜliwości zaliczają oni równieŜ turystykę górską (12%),autokarową (10%), wodną (6%), obozy przetrwania (4%) oraz narciarstwo (2%). Zaskakujące jest to, Ŝe nikt nie wskazał na turystykę Ŝeglarską, wobec czego nie zakwalifikowała się do powyŜszej grupy (0%). 6% gimnazjalistów zdecydowało się na inny, nie wymieniony w ankiecie rodzaj turystyki. Na

pytanie

o

działalności

zorganizowane,

na

które

gimnazjaliści

przeznaczają swój wolny czas, odpowiedzi były zróŜnicowane. Najliczniejsza 126

grupa (44%) zaznaczyła, Ŝe jest to sport. W następnej kolejności wymieniają oni języki obce (20%), taniec (14%) oraz śpiewanie w chórze, grze na instrumentach muzycznych, działalności w harcerstwie oraz zajęciach nie wymienionych w kwestionariuszu (4%). Najmniejszym zainteresowaniem cieszy się działalność teatralna, malarska i plastyczna (2%). Ciekawe wyniki otrzymałam w pytaniu o preferowane dyscypliny sportowe. Liczna grupa wybrała gry sportowe (36%), róŜne formy kolarstwa zaznaczyło jedynie (20%) 8 osób. Częściej niŜ kolarstwo respondenci uprawiają równieŜ pływanie (26%). W rankingu figuruje ono wyŜej niŜ gimnastyka i lekkoatletyka (10%). Tenis wybrało 4%, a narciarstwo tylko 3% gimnazjalistów. Najmniejszym zainteresowaniem cieszą się biegi na orientację, tylko 1% ankietowanych wybrało tę dyscyplinę. Zainteresowanie organizacjami turystycznymi Na pytanie o zainteresowanie organizacjami turystycznymi zdecydowana większość respondentów nie interesuje się tym zagadnieniem (72%). Z zainteresowanych osób najliczniejszą grupę stanowią ci, którzy działają w PTTK (12%), 10% w harcerstwie, 4% w kółku geograficznym w szkole, natomiast 2% wybrało opcję inne. DuŜym zainteresowaniem wśród respondentów cieszą się długotrwałe formy turystyki- obozy (66,7%). NaleŜące równieŜ do tego rodzaju turystyki wyjazdy krajoznawcze, praktykuje 18,5% ankietowanych. Turystykę krótkotrwałą – wycieczki kilkudniowe (44,4%) i jednodniowe (40,7%) gimnazjalistów. Zloty, zjazdy, rajdy są udziałem 14,8% gimnazjalistów. Plany na przyszłość związane ze zdobyciem stopnia instruktora rekreacji bądź turystyki sugerują brak wiedzy gimnazjalistów na ten temat, odpowiedź: „Nie wiem” pojawiła się w 48% odpowiedzi. 28% wyklucza taką ewentualność w przyszłości, 24% uczniów jest pozytywnie do takiej myśli nastawiona. Uczestnictwo gimnazjalistów w turystyce: turystyka rowerowa (34%), turystyka narciarska (14%), piesza, wodna i samochodowa (10%),turystyka wysokogórska i Ŝeglarska (po 8%), turystyka kajakowa i jaskiniowa (2%) ankietowanych. RównieŜ 2% badanych przyznało, Ŝe nie uczestniczy w Ŝadnej z wyŜej wymienionych form turystyki. Niezwykle waŜne są motywy uprawiania turystyki, wiadomo, Ŝe im silniejsza motywacja, tym chęć do działania trwać będzie dłuŜej. Najliczniejszą grupę 127

(36% ankietowanych) reprezentują osoby, które wybrały turystykę ze względu na moŜliwość poznania nowych ludzi i zawiązania przyjaźni.18% gimnazjalistów za powód podaje chęć poznawania przyrody, natomiast poznawanie umiejętności przetrwania w trudnych warunkach (survival) kusi 14% respondentów. Czwartym z kolei motywem jest zainteresowanie kulturą i chęć jej poznania (10%). Zarówno 8% pytanych ceni sobie względy zdrowotne, jak równieŜ problem ochrony przyrody. śaden z ankietowanych w swoich odpowiedziach nie poruszył kwestii poznawania historii, czy geografii, a 6% wskazało na inny motyw. Zdaniem ankietowanych do głównych elementów utrudniających im zainteresowanie się turystyką naleŜy brak czasu (32%) i inne zajęcia (24%). 14% badanych nie wykazuje w tym kierunku Ŝadnych chęci, a brak kolegów, którzy dzieliliby

to

zamiłowanie,

powstrzymuje

10%

badanych.

RównieŜ

10%

gimnazjalistów uwaŜa, Ŝe powodem utrudniającym im zainteresowanie się turystyką jest nieobecność odpowiedniej organizacji lub stowarzyszeń w pobliŜu swojego miejsca zamieszkania, a brak dostępu do odpowiedniego sprzętu jest barierą dla 4% respondentów. W przypadku 4% gimnazjalistów, to rodzice nie wyraŜają zgody na taki kierunek zainteresowań, natomiast 2% nie znalazło adekwatnej odpowiedzi wśród wyŜej wymienionych. Ostatnie pytanie zawarte w kwestionariuszu dotyczyło posiadanego sprzętu,

który

znajduje

zastosowanie

w

turystyce.

Najliczniejsza

grupa

gimnazjalistów posiada rowery (12,2%). Samochód w rodzinie (11,9%), śpiwory (11,1%), karimaty (9,4%),namioty (9,1%). PowyŜszy sprzęt niezbędny jest do uprawiania tak popularnej wśród nich długotrwałej formy turystyki, jaką są obozy. Ogródek, działkę posiada 8,2% respondentów, 7% zaznaczyło mapy, kompas i plecak, rolki 6,3%, 4,3% posiada działkę z domkiem i narty zjazdowe, 4% maskę z rurką do nurkowania i płetwy, 4% czasopisma i ksiąŜki turystyczne, 2,3% deskorolkę, motor, motorower lub skuter, a takŜe kajak, albo łódź wiosłową posiada

2%

gimnazjalistów

a

deskę

windsurfingową,

ubranie

z pianki,

motorówkę, Ŝaglówkę, jacht, zaznaczyło niecały 1%. Przyczepę kempingową, specjalistyczny sprzęt do nurkowania z butlą gazową, narty wodne, sprzęt do wspinaczki skałkowej tylko0,3%. Jak się okazuje Ŝaden gimnazjalista nie posiada nart biegowych, które są sprzętem stosunkowo tanim i moŜliwym do wykorzystania przez większą część zimy. 128

PODSUMOWANIE I WNIOSKI Celem niniejszej pracy było przedstawienie stanu aktywności fizycznej dzieci w wieku 13-15 lat i ich rodziców. Po przeanalizowaniu zachowań grupy badawczej, naleŜy stwierdzić, iŜ gimnazjaliści nie są aktywni ruchowo w takim stopniu jak powinni. Pomimo, Ŝe dysponują wystarczającą ilością

czasu

wolnego to nie oznacza to jednak, Ŝe spędzają go aktywnie. AŜ 82% ankietowanych zadeklarowało, Ŝe interesuje się sportem. Sport okazał się duŜo waŜniejszy w hierarchii młodych ludzi od nauki języków obcych czy teŜ zajęć kulturalnych.

Nie

ankietowanych

objawia

się

to

jednak

uczniów. ZauwaŜono,

w

Ŝyciu

codziennym

rodzin

iŜ zdecydowana większość

rodzin

niezaleŜnie od pory roku spędza swój wolny czas biernie. Najczęściej przesiadują w domach przed telewizorami bądź przy ksiąŜce. Biorąc pod uwagę fakt jak duŜo ankietowanych zadeklarowało zainteresowanie sportem, wydaje się być nieadekwatna ilość odpowiedzi aktywnego spędzania czasu wolnego. Przyczyn takiego stanu moŜe być wiele. Nie odnaleziono ich w stanie zdrowia ankietowanych ani ich rodziców. Prawie 80% badanych jest zupełnie zdrowa bądź posiada minimalne problemy zdrowotne, które nie są w Ŝadnym stopniu przeciwwskazaniem do aktywności ruchowej. Stan zdecydowanie większości rodziców równieŜ nie jest przeszkodą w uprawianiu sportu chociaŜby na poziomie rekreacyjnym. Badania jednak wykazały, Ŝe większość rodziców ankietowanych gimnazjalistów nie uprawia Ŝadnych sportów obecnie, a tylko nieznaczny odsetek zajmuje się sportem dla przyjemności. MoŜna przypuszczać, iŜ ma to wpływ na aktywność ich dzieci. Nie interesując się sportem nie mają w zwyczaju wpajania swoim pociechom nawyku ruchu. Powszechnie wiadomo, iŜ na pewnym etapie swojego Ŝycia największym autorytetem dla dziecka jest właśnie rodzic. Mając za wzór rodzica, który nie podejmuje się Ŝadnych czynności rekreacyjno-sportowych, dziecko równieŜ nie widzi potrzeby ruchu. Dzieci, które jednak wykazują chęć spędzania swojego wolnego czasu aktywnie najczęściej poświęcają go na gry sportowe, jazdę na rowerze oraz na pływanie. Analizując pytania dotyczące turystyki, zainteresowanie tą dziedziną jest jeszcze mniejsze niŜ sportem rekreacyjnym. Ponad 70% ankietowanych nie interesuje się działalnością Ŝadnych z organizacji turystycznych ani teŜ samym 129

faktem uprawiania turystyki. JeŜeli ankietowani mieliby jednak wybrać którąś z form, byłaby to turystyka rowerowa bądź piesza, a powody dla których skłoniliby się w kierunku tej dziedziny to tylko i wyłącznie względy towarzyskie. Poznawanie nowych ludzi to główny powód zainteresowania się turystyką wśród ankietowanych. Podsumowując, wykazano niski poziom aktywności gimnazjalistów w czasie wolnym. Potwierdziła się słuszność podejmowanych wysiłków wielu środowisk w celu upowszechniania zdrowego stylu Ŝycia polegającym w duŜej mierze na byciu aktywnym ruchowo.

PIŚMIENNICTWO CASPERSEN, C. J. – POWELL, K. E. – CHRISTENSON, G. M. 1985. Physical activity, exercise and physical fitness: definitions and distinctions for health-related research. Public Health Reports., 100 (2): s.126-131. DRABIK, J. 1997. Promocja aktywności fizycznej. Gdańsk : AWF, 1997. GNIAZDOWSKI, A. 1990. Zachowania zdrowotne. Instytut Medycyny Pracy. Łódź : Instytut Medycyny Pracy, 1990. KOZŁOWSKI, S. – NAZAR, K. 1995. Wprowadzenie do fizjologii klinicznej. Warszawa : PZWL, 1995. ŁOBOśEWICZ, T. 1991. Stan i uwarunkowania aktywności ruchowej ludzi w starszym wieku w Polsce. Warszawa : AWF, 1991. MASZCZAK, T. 1995. Wychowanie fizyczne i zdrowotne wobec zagroŜeń cywilizacyjnych. Gdańsk : 1995. MIAZEK, E. 1995. Środowisko rodzinne i jego rola w edukacji zdrowotnej. Lider, 16. NOWAK, S. 1985. Metodologia badań społecznych. Warszawa : PWN, 1985. WOLAŃSKA, T. 1985. Rola środków masowego przekazu w wychowaniu do rekreacji. (Zbiór ekspertyz), Warszawa : AWF, 1985.

ZHRNUTIE Príspevok si kládol za cieľ predstaviť situáciu v smere aktívneho využívania voľného času 13 – 15 ročných detí a ich rodičov so snahou o bližšiu špecifikáciu významu turistiky. Z uskutočnenej analýzy výskumného materiálu sa dozvedáme, že pohybová aktivita nie je na požadovanej úrovni. Najzaujímavejšie zistenie je 130

v rovine, že až 82 % opýtaných sa vyjadrilo, že ich zaujímajú pohybové, alebo hlavne športové aktivity, ale v praktickej rovine sa to už bohužiaľ neodrazilo. Väčšina opýtaných trávi svoj voľný čas pasívnymi aktivitami, najčastejšie sledovaním televízie. Príčin tohto nežiaduceho stavu môže byť niekoľko. Z nášho pohľadu je najvážnejšia tá skutočnosť, že len nepatrné percento rodičov sa venovalo a nehovoriac už o prítomnosti, nejakej pohybovej, alebo rekreačnej športovej aktivite. Čo znamená, že deti nemali kde získať počiatočnú pozitívnu inšpiráciu. Ešte alarmujúcejšie sú zistenia v oblasti využívania voľného času na turistické aktivity. Len nepatrné percento opýtaných sa zapája do organizovanej turistickej činnosti. O niečo lepšia situácia je v oblasti spontánneho využívania turistických aktivít. Najväčší záujem deti

sa prejavil o cykloturistiku a pešiu

turistiku.

RESSUME The results of the research prove the fact that children and youth have a lot of free time apart from school and home duties both at the weekends as well as on weekdays. A high percentage of respondents’ families spend their free time in a passive way, most often staying at home during summer and winter weekends. Moreover, they spend very little time on cultural activities such as cinema, theatre or literature. The most popular activities among active forms of relaxing are cycling, trips and walks. They also like participating in team sports and games. A current state of tourism among young people and their parents in their free time proves the fact that there is a need for broader activity of various social groups which could popularize a wide variety of activities. This, in turn, would counterweight these activities which may be perceived as unnecessary or even improper patterns of behaviour of young generation.

Key words: Children, free time, motions and sports activities , tourism

131

ENERGETICKÁ BILANCIA ORGANIZMU VYTRVALCA - CHODCA V PRIEBEHU TRÉNINGOVÉHO DŇA MARTIN PUPIŠ* – JAROSLAV BROĎÁNI** - ALEXANDAR RAKOVIČ*** *Katedra telesnej výchovy a športu, Fakulta humanitných vied, Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica **Katedra telesnej výchovy a športu, Pedagogická fakulta, Univerzita Konštantína filozofa, Nitra, Slovenská republika ***Fakultet fizičke kulture, Univerzitet u Niša, Serbia

Kľúčové slová: Tréningové zaťaženie, energetická spotreba, cukry, tuky, bielkoviny, voda

PROBLÉM Fungovanie energetického metabolizmu človeka je veľmi zložitý proces a preto je veľmi zložité presne kvantifikovať, do akej miery by mala byť zastúpená, tá ktorá zložka v potrave. Vo všeobecnosti by sme mohli akceptovať že 60% energie organizmu pochádza zo sacharidov. Aj keď v organizme sa ich nachádza výrazne menej ako tukov, ich využitie je rýchlejšie a hlavne univerzálnejšie, pretože sú zdrojom energie pri aeróbnych a aj anaeróbnych aktivitách. V organizme sa nachádzajú prevažne vo svaloch (280g) a v pečeni (45g) (najčastejším sacharidom v ľudskom organizme je glukóza), z čoho sme schopní pri rýchlosti chôdze 12km za hodinu pokryť niečo viac ako dvojhodinové zaťaženie, čo predstavuje v prípade chodca asi 25km (Korčok – Pupiš, 2006). V súvislosti s touto problematikou

dospel k pozoruhodnému

poznatku Costill et al. (1977), keď zistil, že kým v desiatej minúte zaťaženia je podiel energetického krytia 61% sacharidov ku 39% tuku, po 120 minútach sa tento pomer mení v prospech

tukov, keď sacharidy sa podieľajú na

energetickom krytí len 33%, ale tuky až 67%. Najdôležitejším obdobím pre doplnenie sacharidov do organizmu po zaťažení je 10 hodín od ukončenia 132

športovej aktivity, keď sú energeticky vyčerpané bunky schopné syntetizovať glykogén najrýchlejšie. Pri každodennom vytrvalostnom zaťažení dochádza pravidelne po tréningu k poklesu hladiny glykogénu. Úplná obnova zásob sacharidov trvá 1 – 2 dni, ale pravidelným tréningom sa organizmus prispôsobuje tejto situácii a zlepšuje svoje hospodárenie so sacharidmi. Okrem zvýšenia zásob glykogénu sa zvyšuje i množstvo energetických substrátov a tukových častíc vo svale, ktorých koncentrácia sa môže v porovnaní s nešportujúcou populáciou až strojnásobiť. Je nutné spomenúť, že samotné sacharidy, ale ani tuky sa nepodieľajú na svalovej kontrakcii priamo, ale v podstate sprostredkovane, keď dodávajú energiu na resyntézu adenozíntrifosfátu (ATP). Telo využíva ako bezprostredný zdroj energie len ATP, ale táto energia vystačí len na niekoľko sekúnd (na jednu reakciu = jeden intenzívny pohyb), ale keďže svaly sú schopné pracovať len za pomoci ATP, je nevyhnutné získať nejaký zdroj na jej znovu obnovenie. Preto je dôležitá resyntéza ATP, ktorá prebieha aeróbne, alebo anaeróbne. Ako zdroj energie sa využíva kreatínfosfát a sacharidy. Keďže zásoby kreatínfosfátu v organizme vystačia asi len na 20 sekúnd, po jeho vyčerpaní nastupujú ako zdroj energie sacharidy. Tie sú schopné dodávať energiu aj pri aeróbnych, aj anaeróbnych činnostiach. Ale ani sacharidy nie sú ako palivo úplne dokonalé, pretože pri ich spaľovaní – hlavne anaeróbnou cestou - vzniká kyselina mliečna (tá disociuje na laktátový anión a vodíkový katión), ktorá spôsobuje zakyslenie organizmu. Alternatívou k energetickému metabolizmu sacharidov sú tuky. Tuky, sú zlúčeniny uhlíka, vodíka a malého množstva kyslíka, pričom obsahujú tiež esenciálne mastné kyseliny a niektoré v tukoch rozpustné vitamíny (A, D, E, F, K). Ako najtypickejší tuk by sa dal označiť triglycerol (ktorý je tvorený tromi mastnými kyselinami a tie sú prepojené s glycerolom). V priemere sa nachádza v našom organizme 15% tukov u mužov a 25% u žien, čo predstavuje približne 200 MJ (Hamar, 1989), teda množstvo, ktoré dokáže energeticky pokryť viac než 600km intenzívneho pretekárskeho chodeckého zaťaženia. U vytrvalcov býva percento tuku síce nižšie, niekedy dokonca pod úrovňou 5%, ale aj toto množstvo by bohato stačilo na energetické pokrytie ktorejkoľvek olympijskej vytrvalostnej vzdialenosti aj niekoľkokrát (Korčok –Pupiš, 2006).

133

Tuky svojou energetickou hodnotou (keď spálením jedného kg tuku získame 37,7kJ (9 kcal), čo je približne dvakrát viac, ako sme schopní získať z jedného kg sacharidov) sú oveľa energeticky bohatšie, avšak ich využiteľnosť je oveľa náročnejšia na kyslík. Pri ich spaľovaní spotrebuje organizmus asi o 8% viac kyslíka, ako je tomu pri spaľovaní sacharidov. Ako už bolo spomenuté ide tu o aeróbny rozklad tukov (voľných mastných kyselín), čo sa začína diať po vyčerpaní glykogénu, teda asi po 60 – 90 minútach. Z tohto je jasné, že významnejšiu úlohu zohrávajú tuky pri dlhšom vytrvalostnom zaťažení, kde je energetické krytie prevažne aeróbneho pôvodu. Na lepšie pochopenie by mohli pomôcť nasledovné rovnice: C6H12O6 + 6O2 = 6CO2 + 6H2O Vidíme, že pri metabolizme sacharidov (je respiračný kvocient)

R=1, ale pri

tukoch bude táto hodnota podstatne nižšia, keďže tie obsahujú oveľa menej kyslíka. C57H110O6 + 81,5 O2 = 57 CO2 +55 H2O a teda R=57: 81,5 = 0,7 Pri tukoch teda platí, že respiračný kvocient - R= 0,7. Pri bielkovinách je to len o čosi viac (R=0,8). Nie je pravda, to čo si myslia niektorí pretekári, že akýkoľvek tuk v organizme je v neprospech vytrvalostného výkonu, pretože vytrvalosť a tuk (ako zdroj energie) patria k sebe aj napriek tomu, že energetická využiteľnosť tukov je náročnejšia na kyslík.

CIEĽ PRÁCE Cieľom našej práce je zistiť energetickú bilanciu organizmu vytrvalca počas dňa, keď absolvuje náročné tréningové zaťaženie a hľadať východiská pre vytvorenie energetickej rovnováhy v organizme.

METODIKA Charakteristika sledovanej osoby: Muž 28 rokov, športová špecializácia – atletická chôdza, pokojová srdcová frekvencia 38 p.min-1, maximálna srdcová frekvencia 198 p.min-1, anaeróbny prah 183 p.min-1, telesná výška 175cm, telesná hmotnosť 65kg, percento podkožného tuku 4,8 % (t.j. 3,21kg = 121MJ), odhad glykogénu v organizme cca 6500kJ. 134

Absolvované tréningové zaťaženia počas sledovaného dňa: 1.

fáza beh – 3km, chôdza 35km (90 % ANP), beh – 3km

2.

fáza beh 1km, chôdza 10km (75 % ANP), beh – 1km

3.

fáza posilňovanie

Energetická spotreba počas dňa: 30713 kJ Počas

dňa

sme

pomocou

športtesteru

Polar

RS

800 monitorovali

energetickú spotrebu organizmu. Ide o odhadovanú hodnotu na základe srdcovej frekvencie a zadaných fyziologických a funkčných charakteristík organizmu športovca. Dlhodobé sledovania tohto pretekára ukazujú, že energetická spotreba udávaná športtesterom je v zásade v zhode (rozptyl ±0,5%) s laboratórnymi testovaniami. V priebehu celého dňa sme sledovali nielen výdaj, ale i príjem energie. Okrem toho sme sledovali špecifickú hmotnosť moču. Pri samotnom meraní sme používali 50 ml odmerný valec a močomer - hustomer JK (českej výroby). K meraniu sme potrebovali vždy cca 45 mililitrov moču a močomer s rozsahom merania 1000 - 1060kg.m3

–1,

pričom referenčné rozmedzie je pre špecifickú

hmotnosť moču 1005-1035kg.m3 –1 (www.centrumzdravia.sk). Telesnú teplotu sme sledovali v priebehu dňa pomocou teplomeru Nubeca RT 083. Ide o multifunkčný infračervený teplomer s LCD displejom, ktorý okamžite ukazuje nameranú hodnotu. Posledný ukazovateľ, ktorý sme sledovali bola hladina glukózy v krvi. K tomu sme využívali glukomer BioLand G-423. Referenčné hodnoty glukózy sú 3,3 – 6,1 mmol.l-1 .

VÝSLEDKY VÝSKUMU Sledovaný športovec absolvoval počas dňa tréningové zaťaženie pri ktorom došlo k priamej energetickej spotrebe 18713kJ. Z toho 874kJ pri rozbehaní (3km), 11740kJ pri tempovom tréningu (35km), 1095kJ pri výkluse (3km), teda dopoludnia spotreboval 13709kJ v rámci tréningového zaťaženia. Popoludní spotreboval pri rozkluse 276kJ, následne absolvoval tréning na úrovni rovnovážnej vytrvalosti v objeme 10km, keď spotreboval 3561kJ, po tréningu absolvoval zotavný výklus (1km), pri ktorom spotreboval 288kJ. Celková spotreba energie počas zaťaženia popoludní bola 4125kJ. Večer absolvoval 135

sledovaný športovec ešte posilňovanie, pri ktorom spotreboval 879kJ. Celková denná tréningová energetická spotreba bola teda spomínaných 18713kJ. Nami nameraná energetická spotreba sa zhoduje s laboratórnymi testovaniami a približuje sa i zisteniam Brandejského (2005), či Seligera – Vinařického – Trefného (1980), na základe týchto skutočností sa ukazuje program v športtesteroch ako spoľahlivý, keďže neinvazívne terénne merania dosahujú hodnoty namerané v laboratórnych podmienkach. Počas dňa urobil sledovaný chodec podľa údaja na krokomery 70136 krokov. Z toho 51865 krokov urobil na tréningoch (beh + chôdza + kroky počas rozcvičenia). Zvyšných 18271 krokov urobil pri iných bežných denných činnostiach. Podľa Trojana et al. (2003) je energetická spotreba pri turistickej chôdzi cca 1200kJ za hodinu. 18271 krokov by sa dalo prirovnať k 3 hodinovému turistickému zaťaženiu = 3600kJ. K tomuto musíme pripočítať ešte pokojový denný metabolizmus ktorý je u človeka vážiaceho 65kg je cca 6300kJ (prepočet podľa Clarkovej, 2000): mozog

1323kJ

21 %

srdce

630kJ

10 %

obličky

441kJ

7%

pečeň

2016kJ

32 %

pľúca

567kJ

9%

ostatné orgány

1323kJ

21 %

táto odhadovaná hodnota platí pre prípad, že by človek preležal celý deň nehybne v posteli. Vzhľadom k tomu aké zaťaženie absolvoval sledovaný športovec, jeho pokojový metabolizmus by mohol byť po zvážení všetkých skutočností (v dôsledku zotavovania), ktoré udáva Clarková (2000), či Trojan et al. (2003), asi o tretinu vyšší teda cca 8400kJ. Súčet odhadovanej energetickej spotreby je teda na úrovni 30713kJ. Ako pomocný ukazovateľ bolo vykonávané aj meranie glykémie, ktorá sa po dopoludňajšom 35km tréningu pohybovala na spodnej hranici referenčného rozmedzia, resp. mierne pod ňou (ako to dokazuje aj obr. 1). Glykémia: 6:00

– 4,5 mmol.l-1 136

8:00

– 5,6 mmol.l-1

12:00

– 3,8 mmol.l-1

14:00

– 3,1 mmol.l-1

15:30

– 3,6 mmol.l-1

18:00

– 3,2 mmol.l-1

21:00

– 3,9 mmol.l-1

Obr. 1 Priebeh glykémie počas dňa

Hlavným zdrojom energie je glykogén, ktorého energetická hodnota je cca 6500kJ a jeho energetické rozmiestnenie je nasledovné: svalový glykogén 5200kJ; pečeňový glykogén 1040kJ; krvný glykogén 260kJ. Pochopiteľne pri extrémnom vyčerpaní organizmu dochádza k čerpaniu energie z tukov, čo je však náročnejšie na kyslík. Keď budeme vychádzať zo zistení Costilla et al. (1977), že v desiatej minúte zaťaženia je podiel energetického krytia 61% sacharidov ku 39% tuku, po 120 minútach sa tento pomer mení v prospech tukov, keď sacharidy sa podieľajú na energetickom krytí len 33%, ale tuky až 67%, tak zistíme, že počas absolvovaného zaťaženia (35km) dochádzalo k výraznejšej energetickej spotrebe tukov a to na úrovni okolo 55%. To je približne 7540kJ, len pri spomínanom 35 km zaťažení. Pri zvyšnom tréningovom zaťažení sa mohol pohybovať podiel tukov na energetickom krytí v priemere na úrovni 45% (cca 2252kJ). Vzhľadom k charakteru čerpania energie mohli tuky 137

kryť cca 25% zvyšnej spotreby, čo je cca 3000kJ. Celkový odhadovaný podiel energetického krytia by mal byť na úrovni 50% zo sacharidov, 40% z tukov a do 10% z bielkovín, teda asi 902g sacharidov, 315g tuku a 180g bielkovín, čo je 1397g priamych energetických zdrojov. Celkový energetický výdaj bol okolo 30713kJ

a príjem

24616kJ

(viac

obrázok

2).,

keďže

počas

dňa

bola

skonzumovaná nasledovná potrava:

chlieb

- 500g

5000kJ

zemiaky

- 150g

321kJ

cola

- 200ml

400kJ

banán

- stredný

450kJ

kuracie prsia

- 125g

1150kJ

cukor

- 260ml

3600kJ

maltodextrín

- 110g

1980kJ

maslo

- 50g

1545kJ

čokoláda

- 150g

3040kJ

gainer

- 100g

1600kJ

nutridrink

- 200ml

1260kJ

cestoviny

- 75g

2000kJ

kečup

- 30ml

400kJ

slnečnicové s.

50g

1170kJ

perník

- 60g

700kJ

spolu

24616kJ

V prijatej potrave mali absolútnu prevahu z hľadiska prijatej energie sacharidy a to až na úrovni 65 - 70%, podiel tukov bol na úrovni 25 – 30% a bielkovín do 10%, tieto hodnoty boli vypočítané na základe informácií uvádzaných výrobcom, resp. podľa Clarkovej (2000) a Trojana et al. (2003). Energetický deficit by z pohľadu priamej prijatej energie mal byť na úrovni cca 6000kJ. Teda medzi 300 – 400g energetických zdrojov. A však rozptyl v telesnej hmotnosti bol počas dňa od 65,1 kg po 60,2kg, teda až na úrovni 4,9kg. To bol

138

dôvod prečo sme počas dňa sledovali aj spotrebu tekutín a rovnako aj hustotu

energetický metabolizmus v kJ

vylúčených tekutín – špecifickú hmotnosť moču.

35000

30713

30000

24616

25000 20000 15000 10000

6300

5000 0 energetická sporteba

energetický výdaj

pokojový energetický metabolizmus

Obr. 2 Porovnanie hodnôt energetických metabolizmu

S problémom zahustenia organizmu, resp. dehydratáciou má dlhodobé problémy viac ako 60% vytrvalcov (Noakes, 1991). Ako vidíme na obrázku 3, po absolvovaní prvého tréningu došlo aj u sledovaného pretekára k miernemu zahusteniu moču a teda i celého organizmu, ale i napriek tomu sa pohybovali hodnoty v referenčnom rozmedzí.

kg/m3

Špecifická hmotnosť moču 1030 1025 1020 1015 1010 1005 1000 995 990 985 22:00

5:00

8:00

13:00 17:00 20:00 22:00

denný čas

Obr. 3 Špecifická hmotnosť moču počas dňa

139

Celkovo, ale došlo po prvom tréningu (beh 3km, chôdza 35km, beh 3km) k poklesu hmotnosti o 4,9kg (viac obr. 4), pričom počas tréningu vypil pretekár 850ml tekutín. Celkový úbytok telesnej hmotnosti bol počas monitorovaných 24 hodín na úrovni 1,8kg.

hmotnosť v kg

Priebeh telesnej hmotnosti počas dňa 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 22:00

5:00

8:00

13:00

17:00

20:00

22:00

denná hodina

Obr. 4 Zmeny telesnej hmotnosti počas dňa

Počas dňa prijal sledovaný chodec nasledovné množstvo tekutín: raňajky -

650 ml

tréning -

850 ml

po tréningu -

950 ml

k obedu -

500 ml

pred 2. fázou

1800 ml

po 2. fáze

700 ml

k večeri

400 ml

pred spánkom

600 ml

spolu

6450 ml

Prijaté množstvo tekutín sa javí ako veľmi vysoké, ba dokonca z hľadiska straty minerálov až ako nebezpečné. Na druhej strane je dôležité rešpektovať, že pri podobnom zaťažení dochádza k výrazným stratám tekutín, čo sa prejavuje i zvýšením telesnej teploty. Sledovaný pretekár mal ráno po prebudení 140

telesnú teplotu 35,8°C, ale (30 min.) po prvom tréningu až 38,1°C a po druhom tréningu 37,5°C. Dokonca i večerná telesná teplota sa pohybovala nad úrovňou 37°C (presne 37,3°C). Naše merania dokazujú, že dopĺňanie energie a rehydratácia organizmu sú kľúčovým problémom tréningového procesu vo vytrvalostných športoch. V dôsledku energetického vyčerpania a dehydratácie, dochádza k nežiaducim stavom ako kolapsové prejavy (vzostup telesnej teploty, nárast pokojovej srdcovej frekvencie, pokles krvného tlaku, výrazná potivosť a trasenie svalstva) a k pocitom absolútneho vyčerpania.

ZÁVERY Vo vytrvalostnom

športe

je

najčastejším

problémom

hypoglykémia,

dehydratácia a hypomineralizácia. V našej práci sme sa zamerali najmä na hydratáciu a energetickú bilanciu organizmu športovca počas dňa s náročným zaťažením. Naše zistenia ukazujú, že v organizme bola deficitná energetická bilancia na úrovni viac ako 6000kJ a to i napriek konzumácii potravy s energetickou hodnotou viac ako 24000kJ (viac obrázok 2). Rovnako nedostatočná sa ukázala aj rehydratácia organizmu a to i napriek príjmu takmer 6,5l tekutín. Preto odporúčame, aby po zaťažení takéhoto charakteru nasledovali minimálne 2 dni v nižšom tréningovom objeme i intenzite, aby mal organizmus dostatok času na doplnenie energie. Rovnako problematická sa javí i rehydratácia pretože po zaťažení došlo síce len k miernemu zahusteniu moču, ale znížilo sa vylučovanie tekutín a došlo nielen k nárastu telesnej teploty, ale i k nástupu

vegetatívnych

prejavov,

ktoré

signalizujú

dehydratáciu.

Neoddeliteľnou súčasťou vytrvalostného tréningu je potréningové nechutenstvo a bolesť brucha v dôsledku vyčerpania, čo komplikuje príjem potravy i tekutín. Preto je dôležité, aby športovec konzumoval ľahkú, ale energeticky bohatú stravu. Pri takomto zaťažení sa javí ako vhodná alternatíva aj aplikácia infúznych roztokov, ktoré napomáhajú pri rehydratácii i obnove energetických zdrojov a minerálov, podobne ako to doporučuje Goulet et al. (2002), ktorí svoju výskumnú činnosť smerovali k hyperhydratácii organizmu, ako možnému faktoru na zlepšenie športovej výkonnosti.

141

LITERATÚRA BRANDEJSKÝ, P. 2005. Metodika. www.chodec.wz.cz (citované 18.2.2007) CLARKOVÁ, N. 2000. Sportovní výživa, Praha : Grada Publishing, 2000. COSTILL, D. L. - COYLE, E. - DALSKY, G. - EVENS, W. - FINK, W. - HOOPES, D. 1977. Effects od elevated plasma FFA and insulin on muscle glyconen usage during exercise. 1977.In: J. appl. Physiol. Č. 4. S. 695 - 699. GOULET, E. - SUSAN LABRECQUE, S. – MÉLANÇON, M.O.- ROYER, D. 2002. Waterinduced hyperhydration increase total body water to a greater extent than glycerol-induced hyperhydration: a case study of trained triathlete. In: Journal of Sports Science and Medicine, 2002, č. 1, s. 96-102. ISSN 1303-2968. Dostupné na internete [cit. 2004-05-25] HAMAR ,D. 1989. Všetko o behu. Bratislava : Šport, 1989. KORČOK, P. – PUPIŠ, M. 2006. Všetko o chôdzi. Banská Bystrica : Katedra telesnej výchovy a športu, Fakulta humanitných vied Univerzity Mateja Bela, 2006. 236 s. ISBN 80–8083-185-8 NOAKES, T. D. 1991. Lore of running. Cape Town, South Africa: Oxford University Press. 804 s. ISBN 0-88011-438-X PUPIŠ,

M.

2006.

Optimalizácia

tréningového

programu

u chodcov

po

pretekovom zaťažení na 50km [Dizertačná práca] / Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici. Fakulta humanitných vied, Katedra telesnej výchovy a športu, 113 s. SELIGER, V. – VINAŘICKÝ, R. – TREFNÝ, Z. 1980, Fyziologie tělesných cvičení, Praha : Avicenum, 1980. TROJAN, S. et al. 2003. Lékařská fyziologie. Praha : Grada Publishing, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5 INTERNET: http://www.centrumzdravia.sk/toISO-88592/ed/0/do/examinations/mocovy/?f=5_rizikaavysl&d=1_zlabvys (citované 16.1.2007)

142

ZHRNUTIE V našom

výskume

sme

v rámci

grantovej

úlohy

VEGA

1/4500/07

(Adaptácia na zaťaženie v priebehu ročného tréningového cyklu v atletike a v iných športoch) riešili energetickú bilanciu a hydratáciu organizmu chodca počas dňa, keď absolvoval sledovaný športovec vytrvalostné zaťaženie v objeme 52km a počas celého dňa urobil 70136 krokov. Celkový energetický výdaj počas dňa bol 30713kJ, ale príjem len 24616kJ, čo vytváralo energetický deficit viac ako 6000kJ. Rovnako nedostatočný sa ukázal i príjem tekutín, keď napriek príjmu 6450ml tekutín vykazoval organizmus symptómy dehydratácie. Na základe našich zistení odporúčame znížiť zaťaženie, resp. aplikovať alternatívne zdroje energie i tekutín. Rovnako doporučujeme dvojdňové zotavné zaťaženie, aby sa organizmus dokázal vysporiadať so stratou energie i tekutín.

SUMMARY ENERGY BALANCE OF A RACE WALKER ORGANISM DURING TRAINING DAY.

In our research within tasks of grants VEGA 1/4500/07(Adaptation on the tension during annual athletic training cycle or training cycle in other sports) we solved energy balance and hydratation of organism of a race walker during one-day, when he went through endurance tension of 52km and he did 70136 steps during whole day. Total expenditure of energy during a day was 30713KJ, but intake was just 24616KJ. This created energy deficit more than 6000KJ. Also insufficient was water intake, when even intake of liquids was 6450ml the organism indicated symptoms of dehydratation. On the basis of our findings we recommended to reduce training units in this way, that an organism will be able to recompense lost of energy and liquids. Key words: training tension, energy consumption, sugar, fat, protein, water

143

POHYBOVÉ REŽIMY U DOSPÍVAJÍCÍCH DÍVEK *DOMINIKA PYŠNÁ - *SLAVOMIL FISCHER - **MIROSLAV HAJER – *JANA PYŠNÁ *Pedagogická fakulta, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem ** Ústav zdravotnických studií, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

Klíčová slova: Pohybová aktivita, mládež, obezita

ÚVOD Současná populace trpí nedostatkem pohybové aktivity /hypokinezí/ a přitom pohyb je podstatným faktorem kvality života. Pohyb je nezbytnou součástí životního stylu, zaručuje dobrou tělesnou zdatnost a pomáhá předcházet některým onemocněním, např. onemocněním oběhového systému a pohybového aparátu, poruchám imunity ad. Sledované věkové skupiny, pubescence a adolescence, patří k nejzajímavějším etapám lidského vývoje, protože dochází k mnoha změnám fyzickým i psychickým.

PROBLÉM Pohybový režim je chápán jako souhrn všech motorických aktivit, které jsou součástí životního stylu každého člověka. Řadíme sem veškerou pohybovou aktivitu během všech dnů v roce, pokud je provádíme pravidelně. Účinnou regulaci ovlivňují především formy tělesné kultury s nízkou intenzitou, jako např. turistika a další formy pohybové rekreace (Görner a kol., 2007). Pohybové režimy rozdělujeme následně. Habituální pohybová aktivita představuje obvyklou fyzickou činnost zvykovou. Máme představu o její energetické náročnosti a dokážeme očekávat reakci organismu. Řadíme k ní lehké domácí práce, cesta do práce a z práce chůzí ad. Pracovní fyzická činnost je druhým základním pohybovým režimem. Týká se profesionálního 144

hlediska i těžších domácích prací. Přiřadit můžeme především sportovce na vrcholové úrovni a jiná fyzicky náročná zaměstnání, jako těžké domácí práce např. štípání dříví, okopávání zahrádky ad. Rekreační pohybová aktivita je třetím pohybovým režimem a měla by se objevovat periodicky ve všech týdenních plánech

pro

zkvalitnění

životního

stylu

a

uvolnění

psychiky

člověka.

Organizovaná pohybová aktivita, cvičební jednotky, kde se i tělesně oslabení zapojí do tělesné výchovy pod vedením tělovýchovného pracovníka či pedagoga sem také patří. Takové jednotky jsou velmi účinné (Kyralová a kol., 1996). Protože pohybový režim je záležitostí životního stylu, vyžaduje také dlouhodobé sledování. Existují programy, které dokáží upravit způsob života. Příkladem je Pyramida zdatnosti, Trim-spirála, evropsky uznávaný Cooperův aerobní program pro aktivní zdraví, nebo německý program Radostné zdraví s pulsem 130/min (Cooper, 1990; Teplý, 1994). Nadměrný přísun

energie

a hypokineze

vedou

k celkově

kladné

energetické bilanci a hyperplazii. Lipidy jsou ukládány syntézou jiných molekul na molekuly lipidů nebo přímo z potravy. Oblast uložení a hromadění v lidském organismu je odlišná hlavně v závislosti na pohlaví, která je podmíněna hormonálně a geneticky. U mužů převládá ukládání v abdominální oblasti, a u žen, v našem případě dívek, v krajině gluteofemorální (Anděl, 2001; Konopka, 2004). Celkový obsah tukové složky člověka se nestačí vyčerpat při sebeintenzivnější pohybové aktivitě, jeho zásoba je obrovská. Tuky jsou však účinným zdrojem energie a dokáží uvolnit dvakrát více kiloJoulů než sacharidy. Svaly při sportu mohou získávat energii oxidací tuků, vznikají tak volné mastné kyseliny uvolněné z triacylglycerolů. Volné mastné kyseliny putují krví ke svalům, kde se váží na albumin. Ve svalových buňkách oxidují za vzniku vody a oxidu uhličitého (Maughan, Burke, 2002). Při dlouhodobé zátěži slouží jako zásoba energie glykogen s polysacharidovými řetězci ve svalových buňkách. Proces glykogenolýza dodá svalům potřebné variabilní množství energie. Kosterní svaly obsahují za běžných podmínek 14-18 g glykogenu/kg váhy. Rozmezí může být mnohem větší, pokud se glykogenolýza zastaví na úrovni vzniku kyseliny mléčné. Tento proces zvaný anaerobní glykogenolýza probíhá při nedostatku kyslíku.

145

Většina laktátu, tak přechází ze svalů do krve. Množství energie se zvyšuje, ale tato přeměna je pomalejší (Maughan, Burke, 2002). Pro pubertu je charakteristické rychlé zvyšování výšky a váhy. Po zastavení růstu do výšky se postava zaobluje a začíná růst do šířky. Po překročení 20% tukové složky je organismus připraven u dívek na příchod menstruace, obecně plodnosti. Mění se hodnoty člověka a tím i jeho životní styl. Organismus jedince je zvyklý přijímat mnoho energie pro růst, při zastavení růstu, ale jedinec přijímá stejné množství energie a tělo ho nedokáže spálit. V tomto období též mládež ztrácí chuť provozovat organizovanou tělesnou aktivitu. Všechny tyto faktory způsobí ukládání tukové složky a přibývání hmotnosti (Trpišovská, 1988).

CÍL Práce je zaměřena na sledování rozdílů v pohybových režimech u skupiny dívek pubescentního a adolescentního věku.

METODIKA Pro hodnocení pohybových režimů jsme použili standardizovaný dotazník (Havel, 1994). Hlavní část dotazníku se podrobně zabývá zapojením jedinců do některé

z tělovýchovných

organizací,

sportovního

kroužku

a

nejčastěji

prováděné činnosti ve volném čase i mimo vybrané organizace. Další je orientována na celkový zájem o tělesnou výchovu, sport, soutěžení ve škole a dotazuje se na prospěch z tělesné výchovy. Sledovali jsme dvě skupiny dívek na základní a střední škole v Ústí nad Labem v období září až říjen 2006. Žákyně 7. ročníku základní školy /n=19/ ve věku 11-13 let a studentky 1.ročníku střední školy /n=30/ ve věku 15-17 let.

VÝSLEDKY V našich výsledcích ukazujeme některé zajímavé údaje získané sběrem dat. U hodnocení účasti sledovaných dívek jsme zjistili, že adolescentní dívky se podstatně méně zapojují do organizovaných pohybových aktivit /tab. 1/.

146

Tab.1 Zapojení dívek v organizovaných pohybových činnostech Zapojení v tělových. org. n % Soubor ZŠ Soubor SŠ

12 9

Zapojení ve sport. kroužku n %

63,2 30,0

1 5

Celkem

5,3 16,7

n

%

13 14

68,5 46,7

Při hodnocení pohybových režimů jsem zjistili, že u obou souborů dívky preferují sporty spojené s hudbou. U žákyň základní školy jsme zjistili, že organizovaně provozují nejraději tanec /tab. 2/. U studentek střední školy byl druh sportovních činností pestřejší, ale tanec a aerobik byl znovu nejčastější /tab. 3/. Tab. 2 Druh pohybové činnosti dívek ZŠ při tělovýchovné organizaci Tanec

Aerobik

Jezdectví

N

%

n

%

n

%

8

66,7

3

25,0

1

8,3

Tab. 6 Druh pohybové činnosti dívek SŠ při tělovýchovné organizaci Tanec+

Veslování

Florbal

Volejbal

Jezdectví

Aerobik N

%

n

%

n

%

n

%

n

%

4

4,4

2

2,2

1

1,1

1

1,1

1

1,1

Při hodnocení názorů k pohybové aktivitě ve školní tělesné výchově jsme zjistili, že většina žákyň ZŠ se staví k hodinám velmi kladně /graf 1/, ale oblíbenost u středoškolaček značně klesá /graf 2/.

147

Graf 1 Odpovědi dívek ZŠ

1 15 10 3

5

2

4

0 Legenda: 1… Tělesnou výchovu a sport provádím ráda. Umím cvičit. TV mě umožňuje soutěžit, bojovat o nejlepší umístění, vyhrávat /n=14/. 2… Tělesnou výchovu a sport provádím ráda. Umím cvičit. Nebaví mě soutěžit, soutěžím nerada /n=1/. 3… Tělesnou výchovu a sport provádím ráda. Je však škoda, že celá řada cvičení se mi nedaří. Neumím cvičit, přesto ráda soutěžím /n=3/. 4… Tělesnou výchovu a sport provádím ráda. Je však škoda, že celá řada cvičení se mi nedaří. Neumím cvičit, proto nerada soutěžím /n=1/.

Graf č.4 Odpovědi dívek SŠ

2 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

3 1

4

5 7 6

8

Legenda: 1… Tělesnou výchovu a sport provádím ráda. Umím cvičit. TV mě umožňuje soutěžit, bojovat o nejlepší umístění, vyhrávat /n=6/. 2… Tělesnou výchovu a sport provádím ráda. Umím cvičit. Nebaví mě soutěžit, soutěžím nerada /n=10/. 3… Tělesnou výchovu a sport provádím ráda. Je však škoda, že celá řada cvičení se mi nedaří. Neumím cvičit, přesto ráda soutěžím /n=7/. 4… Tělesnou výchovu a sport provádím ráda. Je však škoda, že celá řada cvičení se mi nedaří. Neumím cvičit, proto nerada soutěžím /n=3/. 5… Tělesnou výchovu a sport provádím nerad. Nebaví mě, přestože umím cvičit. Rád však soutěžím /n=3/. 6… Tělesnou výchovu a sport provádím nerad. Nebaví mě, přestože umím cvičit. Nerad soutěžím /n=0/.

148

7… Tělesnou výchovu a sport provádím nerad. Neumím cvičit. Rád však soutěžím /n=1/. 8… Tělesnou výchovu a sport provádím nerad. Neumím cvičit, a proto nerad soutěžím /n=0/.

ZÁVĚR A DISKUSE Zapojení dívek do vedených sportovních a tělovýchovných organizací se značně liší. Mladší dívky mají v tomto směru daleko větší účast na pohybových činnostech. Časnější zvolené věkové období charakterizujeme větší mírou soutěžení, snahou vyhrávat. Kdo zvítězí je nejlepší, rád se tím chlubí, patří do elity. To přispívá k výraznějšímu zapojení do sportu, který umožňuje „uvolnění energie“ zdravým způsobem. Také dohled rodičů a celkově jejich pohybově bohatý životní styl přispívá ke kladnému přístupu dětí a mládeže k pohybovým aktivitám. Existují rodiny, které se mnohem více zapojují do sportů a pohybových činností, v zimně lyžují, v létě hrají volejbal, badminton aj. Adolescenti obecně usilují o samostatnost a proto nejspíš z kroužků odcházejí, obecně volí výběr aktivit, jejich frekvenci, intenzitu podle sebe, ale komfort přehluší samovolnou snahu. Naše výsledky tedy ukazují na snížení a menší oblibu pohybových činností s narůstajícím věkem sledovaných dívek. Jde o poměrně závažný jev, který souvisí s odpovídajícím tělesným i duševním vývojem a následnou kvalitou života jedince. Snížená pohybová aktivita je obvykle dále spojena s celou řadou změn organizmu, včetně vzniku některých civilizačních chorob. Domníváme se, že klesající vztah k pohybovým aktivitám u starších dívek souvisí s poklesem motivace a změnou jejich postojů k životním prioritám. V další etapě sledování se zaměříme právě na tyto aspekty. Naše závěry částečně korespondují s výsledky některých dalších studií. Kunešová (2006) ukazuje na stále narůstající snižování pohybové aktivity populace. V projektu „Životní styl a obezita“ objasnila, že se fyzické aktivitě věnujeme o hodinu týdně méně než v letech 2000-2001. Rychecký a kol. (2001) ve sledování účasti populace ve sportu a jiných pohybových aktivitách u souboru 6.500 respondentů /4.000 dětí a mládeže/ také potvrdil pokles všech sledovaných ukazatelů, hodnotících pohybovou stimulaci sledovaných. 149

LITERATURA ANDĚL, M. 2001. Diabetes Mellitus a další poruchy metabolismu. Praha : Galén, 2001. 210 s. ISBN 80-7262-047-9. COOPER, K. 1990. Aerobický program pre aktívné zdravie. Bratislava : Šport, 1990. 336 s. ISBN 80-7096-073-6. ČIHÁK, R. 1982. Anatomie pro posluchače lékařství. 1. díl. Obecná anatomie a pohybový aparát. Praha : Univerzita Karlova, 1982. 270 s. GÖRNER, K. - PYŠNÝ, L. - KOMPÁN, J. 2007. Pešia turistika a pobyt v prírode z pohľadu ich všestranného využitia. Ústí n.L. : ÚZS UJEP, 2007. 109 s. ISBN 97880-7044-872-4. HAVEL, Z. Tělesná zdatnost a postoje žáků Základní školy v České Lípě ke školní tělesné výchově. Ústí nad Labem : UJEP, 1994. 36 s. KONOPKA, P. 2004. Sportovní výživa. České Budějovice : České vydavatelství, 2004. 125 s. ISBN80-7232-228-1. KUNEŠOVÁ, M. 2006. Životní styl a obezita. „ Zpráva o projektu Životní styl a obezita 2006“ [online]. Praha : Česká obezitologická společnost ČLS JEP, 2006. [cit. 2006-10-27]. Dostupné z: URL:
150

WILDOVÁ, O. 2007. Evropské priority zdravotní politiky – duševní zdraví a obezita. Medicina[online]. [cit. 2007-10-17]. Dostupné z: URL:http://www.medicina.cz/verejne/clanek.dss?s_id=7160&s_rub=276&s_sv=1&s _ts=39371,7703703704

SOUHRN Práce je zaměřena na sledování rozdílů v pohybových režimech u skupiny dívek pubescentního a adolescentního věku /n=49/. Ke sběru dat byl využit Havlův (1994) standardizovaný dotazník, zaměřený na pohybové režimy a hodnocení stavby těla. Zjistili jsme, že s narůstajícím věkem klesá u dospívajících dívek pohybová aktivita, která je jedním z nejdůležitějších faktorů jejich tělesného i duševního zdraví.

RESUME Our research direct to differences between locomotive regimes by group of puberty and adolescent girls, altogether 49 informants. Necessary method comprises standardized Havel´s (1994) questionnaire. This form applies to kinetic regimes and some physical characteristics. We found that adolescents have low kinetic aktivity, which is very important for their physical and psychical health.

151

NĚKTERÉ POSTUPY ŘEŠÍCÍ VADNÉ DRŽENÍ TĚLA *JANA PYŠNÁ - **MIROSLAV TICHÝ – *LADISLAV PYŠNÝ *Pedagogická fakulta, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem **Ústav zdravotnických studií, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

Klíčová slova: Vadné držení těla, diagnostika, terapie

ÚVOD K řešení vadného držení těla můžeme řadit celou škálu poměrně vhodných postupů. Předpokladem jejich úspěchu je motivace pacienta, kterou významně ovlivňují vnější okolnosti, osobnost terapeuta a také výsledky terapie, na které se pacient podílí (Lewit, 2001). Je-li správně vyvinutý posturální program a vlivem nepříznivých podmínek došlo k jeho maladaptaci, pak jsou vhodné techniky, jako jsou například Alexandrova technika, Brügger koncept nebo cvičení podle Roswithy Brunkow. Pokud však u pacienta existuje patologický posturální program, musí být zvolen reflexní zásah využívající neurofyziologické zákonitosti řízení pohybového systému, jenž může do patologické situace vstoupit. Zde známe např. techniku senzomotorické stimulace, dynamizaci sedu, Klappovo lezení, plavání, cvičební sestavu Ludmily Mojžíšové, Sling excercise therapy koncept nebo metodu Robina McKenzieho (Dvořák, Vařeka, 2000, Hošková, Matoušová, 2005, ŠtileC, 2003). Toto sdělení se zabývá postupy, kdy je dobře vyvinut posturální program.

KONCEPT BRÜGGERA Brüggerův koncept představuje ucelený a velmi široký koncept diagnostiky a terapie funkčních poruch pohybového systému (Pavlů, 2000). Podle Brüggera vzniká většina onemocnění pohybového systému díky centrálně nervovým organizovaným ochranným mechanismům mozku. Zatímco za normálních 152

podmínek se při pohybu uplatňuje mechanoceptorový informační systém, pod vlivem rušivých faktorů hlásí nociceptory vzniklé či hrozící poškození tkáně. Nastane-li součet aktivity nociceptorů, tyto informace jsou vedeny přes míchu do integračních mozkových center subkortexu a zde se vytváří opatření k ochraně tkáně. Hlavní patofyziologický princip, který vyvolává ochranu před přetěžováním pohybového systému, představuje nociceptivní somatomotorický blokující efekt. Počitek bolesti nastupuje až při sumaci nociceptivních signálů v kortexu. Nociceptivní

input vede ke změnám pohybových programů

a arthromuskulární systém reaguje reflektorickou cestou změnou svalového tonu (Rock, Petak-Kreuger, 2000). Tato

reakce

slouží

k ochraně

poškozených

tkání

a

nazývá

se

arthrotendomyotická reakce, kdy fyziologický pohybový program se změní v patologický a svaly, které by svou kontrakcí tkáním škodily, se stávají reflektoricky hypotonní a svaly, které by tkáním škodily dekontrakcí, se stávají reflektoricky hypertonní. Reflektorická změna svalového tonu představuje ochrannou funkci všech struktur /kůže, podkoží, sval, vazy, chrupavka/. Hypertonní tendomyóza představuje akční bolest, vzniká při excentrické kontrakci, kdy pacient udává pocit ztuhlosti. Hypotonní tendomyóza vzniká při koncentrické kontrakci doprovázené pocitem únavy (Rock, Petak-Kreuger, 1999, Rock, 1994, Schaffler, Renz, 1996). Vzpřímené držení těla Brügger je takové držení, při kterém páteř funkčně vytváří dva lordotické úseky a to thorakolumbální lordózu /od os sacrum po Th5/ a cervikokraniální protažení /od Th5 směrem kraniálním/. Klopení pánve vpřed představuje velmi malý pohyb, který se v sedu děje kolem sedacích hrbolů, jež neztrácejí kontakt se sedací plochou, hrudník napřímený, inklinační postavení horní krční páteře, retropozice pletence pažního, fyziologické postavení os dolních končetin /mírná abdukce a zevní rotace/, bérec stojí kolmo k podložce, chodidla spočívají na třech opěrných bodech /zevní část paty, baze palce a malíčku/ (Pavlů, 2000, Rock, Petak – Kreuger, 2000, Schaffler, Renz, 1996). Jako názorná pomůcka pro pacienty se používá model ozubených kol, který ukazuje na vzájemnou provázanost tří primárních pohybů, kterými jsou klopení pánve vpřed, zvedání hrudníku a protažení šíje, s vybíhajícími a zpětně

153

přicházejícími pohybovými impulsy na končetiny, respektive z končetin (Pavlů, 2000). Thorakolumbální lordóza je harmonicky probíhající úsek páteře od kosti křížové po pátý hrudní obratel a je předpokladem pro optimální zatížení páteře. Jakákoliv odchylka od harmonické thorakolumbální lordózy vede k předčasné deformaci páteře. Fyziologická thorakolumbální lordóza nemá nic společného s hyperlordózou, která představuje patoneurologický pohybový program (Rock, 1994). Pro zaujmutí vzpřímeného držení těla je zapotřebí vzájemná souhra svalů v rámci svalových smyček či tzv. funkčních skupin svalů. Při zátěžovém držení pracuje sval pouze pro svou funkci. Vzájemnou provázanost jednotlivých funkcí lze demonstrovat velkou diagonální svalovou smyčkou, která se skládá z šesti funkčních svalových skupin zapojených v sérii, kde svaly zajišťují zvedání hrudníku, zevní rotátory zajišťují ramenní kloub a fixátory lopatek, dále následuje funkční skupina břišních svalů, svaly provádějící klopení pánve vpřed a funkční třmen nohy. V rámci jedné svalové funkce existuje tzv. paralelní zapojení svalů (Pavlů, 2000). Cílem terapie je rozpoznání a odstranění přítomných rušivých faktorů, korekce chybného držení těla a zlepšení pohybových vzorů. Nejdůležitější částí terapie je zaintegrování vzpřímeného držení těla do běžného dne (Rock, PetakKreuger, 2000, Schaffler, Renz, 1996). Funkčně orientovaný přístup k terapii vychází z toho, že např. převaha jednotlivých funkcí způsobuje či podporuje zátěžové držení. Nociceptivní aferentace pak znemožňuje fyziologické řízení pohybu. Redukcí rušivých faktorů lze dosáhnout zlepšení motorických programů, protože chybné aferentní hlášení méně ovlivňuje neurofyziologický průběh pohybu

CVIČENÍ PODLE ROSWITHY BRUNKOW V metodě cvičení podle Roswithy Brunkow jde o reflexní léčbu z archetypů pohybových vzorců (Haladová, 2003). Základní princip cvičení vychází z toho, že cesta k normálnímu pohybu je někde blokovaná. Cílem je odstranit blokádu a obnovit přerušené spojení. Úlohou terapeuta je docílit ideálního vykonávání pohybu a jeho opakováním dojít k zautomatizování pohybového vzorce přímého držení těla (Gúth a kol., 1998). Postavení horních a dolních končetin 154

v jednotlivých cvičebních polohách vyvolá v koordinaci s dechem aktivitu diagonálních ventrálních a dorzálních svalových řetězců. Tah v jednom svalovém řetězci pak vyvolá protitah v druhém řetězci, mezi nimi funguje vyváženost, což vede ke stabilizaci kloubů (Schaffler, Renz, 1996). Základem je postavení horních a dolních končetin. Poloha ruky je v maximální extenzi v zápěstí, palec a malíček jsou v mírné abdukci, ostatní prsty v semiflexi, vnitřní část ruky je kopulovitě klenutá. Poloha nohy je v maximální dorzální flexi v hlezenním kloubu, pata je opřena o podložku stále na stejném místě, prsty v semiflexi. Vzepřením o patu nebo kořen dlaně se zvětší dorzální flexe, nastavení úhlů v dalších kloubech horních a dolních končetin zůstává stejné, aby započatá činnost svalů mohla bez omezení pokračovat proximálním směrem (Haladová, 2003, Malý a kol., 1991). Při cvičení je důležitá úloha dechu, nádech působí facilitačně, výdech inhibičně. Vleže na břiše při nádechu se izometrická kontrakce svalů šíří od rukou, postupně přes trup, směrem k nohám, uvolnění při výdechu probíhá od nohou k rukám. Vleže na zádech při nádechu se izometrická kontrakce svalů šíří od nohou přes trup směrem k rukám. Uvolnění při výdechu probíhá od rukou směrem k nohám. Při správném provedení vidíme u cvičícího tzv. vlnu. Při cvičení se využívá různých poloh (Haladová, 2003).

ALEXANDROVA TECHNIKA Důležitou součástí Alexandrovy techniky je vrátit se k vědomému vnímání všech prováděných činností. Tato technika vychází z tvrzení, že zaklánění hlavy je považováno za prvotní příčinu a jakmile se podaří nahradit tuto špatnou koordinaci dobrým vztahem mezi hlavou, krkem a zády, které umožní protažení páteře a rozšíření zad, dostaví se celkové zlepšení používání sebe sama, jehož výsledkem bude celkové lepší fungování (Forsstrom, Hampson, 1996, Hornáček, Thurzová, 1998). Vztah hlav, krk, páteř je nazýván osou primární kontroly. Jeho užívání je vrozené, ale je deformováno návyky, proto je tato technika zaměřena na zbavení se zakořeněných zlozvyků a na vyrovnávání se se stresovou situací. Nezbytnou součástí při snaze o změnu návykového chování je nácvik inhibice, tedy schopnosti nereagovat na stimul. Úkolem inhibice je připravit se na reakci 155

koordinovaným a souvislým způsobem. Při nácviku inhibice je vhodné zvolit jednu ze svých obvyklých činností /sedání, psaní/ a celý den procvičovat krátké zastavení před tím, než je tato činnost vykonávána (Hornáček, Thurzová, 1998). Cílem cvičení je korigovat a odstranit negativní posturální návyky a udržet je

během

všech

denních

činností,

zvýšit

koordinaci

pohybů

a sebeuvědomování. Terapeut vypomáhá pacientovi instrukcemi a manuálním kontaktem. Cvičební postupy zahrnují pozici opice, cvičení ulehání napolo na znak a vstávání z pololehu (Forsstorm, Hampson, 1996).

ZÁVĚR Popsané postupy jsou základní předpokladem řešení vadného držení těla. Základním předpokladem je zde ale správně vyvinutý posturální program, kdy vlivem nepříznivých podmínek došlo k jeho maladaptaci. Brüggerův koncept je širokým konceptem diagnostiky a terapie funkčních poruch, cvičení podle Roswithy

Brunkow

a Alexandrovou

je

reflexní

technikou

se

léčbou

z archetypů

vracíme

k

pohybových

vědomému

vnímání

vzorců všech

prováděných činností.

LITERATURA DVOŘÁK, R. - VAŘEKA, I. 2000. Několik poznámek k držení těla. Fyzioterapie, 2000, roč. 7, č. 3. s. 16-19. FORSSTROM, B. - HAMPSON, M. 1996. Alexandrova technika v těhotenství a při porodu. Brno : Barrister & Principál, 1996. 223 s. ISBN 80-85947-11-0. GÚTH, A. a kol. 1998. Vyšetrovacie a liečebné metodiky pre fyzioterapeutov. Bratislava : Liečreh Gúth, 1998. 349 s. ISBN 80-88932-02-5. HALADOVÁ, E. 2003. Léčebná tělesná výchova. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 2003.134 s. ISBN 80-7013-384-8. HORNÁČEK, K. - THURZOVÁ, E. 1998. Dynamizácia sedu – prevencia bolesti chrbta. Rehabilitácia, roč. 31, no. 9, s. 136-139. 1998. HOŠKOVÁ, B. - MATOUŠOVÁ, M. 2005. Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné výchovy. Praha : Karolinum, 2005. 136 s. ISBN 80-7184-621-X. LEWIT, K. 2001. Rehabilitace u bolestivých poruch pohybového systému, II. část. Rehabilitace a fyzikální lékařství, 2001, roč. 8, č. 10, s. 139 -151. 156

MALÝ, M. a kol. 1991. Cvičenie podľa Roswithy Brunkowovej. Rehabilitácia, 1991, roč. 24, č. 7, s. 97-124. PAVLŮ, D. 2000. Co je skutečně „Brüggerův sed“. Rehabilitace a fyzikální lékařství, 2000, roč. 7, č. 4, s. 166-169. ROCK, C. M. 1994. Extendieren: die Bedeutung der thorako-lumbalen Lordose für Befund

und

Behandlung

des

Lumbalsyndroms

aus

der

Sicht

der

Funktionskrankenheit nach Dr. med. Alois Brügger. Krankengymnastik, 1994, vol. 46, no. 8, p.156-161. ROCK, C. M. - PETAK–KRUEGER, S. 1999. Agisticko–excentrické kontrakční postupy k ovlivnění funkčních poruch pohybového systému. Praha : Akademické nakladatelství CERM, 1999. 144 s. ISBN 3-905407-01-9. ROCK, C. M. - PETAK–KRUEGER, S. 2000. Thera-Band, základní cvičení. Praha : Akademické nakladatelství CERM, 2000. 119 s. ISBN 3-905407-00-0. SCHÄFFLER, A. - RENZ, U. 1996. Leitfaden Physiotherapie. Lübeck : Jungjohann, 1996. 117 s. ISBN 3-540-00874-8. ŠTILEC, M. 2003. Pohybově-relaxační programy. Praha : Karolinum, 2003. 94 s. ISBN 80-246-0515-5.

SOUHRN Sdělení se zabývá vhodnými postupy, které vedou k řešení vadného držení těla. Pokud je vhodná motivace postiženého a je dobře vyvinut posturální program, patří k nejvýhodnějším metodám Brügger koncept, cvičení podle Roswithy Brunkow a Alexandrova technika.

RESUME The paper occupies with the acceptable progresions, which lead to compensation of the defective standing of body. If the patient is aceptable motivated and the postural program is good developed, to the best methods belong the Brügger draft, the excercises by Roswitha Brunkow and the technique of Alexander.

157

POSTOJE TRIATLONOVÝCH TRENÉRŮ MLÁDEŽE K PROBLEMATICE PŘEDČASNÉ SPECIALIZACE *JIŘÍ SUCHÝ - **DOMINIKA PYŠNÁ - * MARIE TOČÍKOVÁ *Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze ** Pedagogická fakulta, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

Klíčová slova: Předčasná specializace, triatlon, řízený rozhovor, regenerace

ÚVOD V našem textu se pokoušíme prezentovat některé současné postoje a názory triatlonových trenérů na tréninkový proces u dětí a mládeže v tomto sportovním odvětví. Původní originální výzkum, ze kterého vycházíme, byl realizován diplomantkou M. Točíkovou pod vedením vedoucího diplomové práce J. Suchého v roce 2007 formou řízeného rozhovoru s 11 trenéry triatlonu 3. a 2. třídy (Točíková 2007). Všichni triatlonoví trenéři se kterými jsme realizovali řízený rozhovor se zabývají hlavně tréninkem dětí a mládeže v kategoriích benjamínci, mladší a starší žáci (7 až 15 let).

CÍLE Hlavním cílem šetření bylo zjistit a následně podrobně analyzovat postoje trenérů k problematice předčasné specializace. Dále jsme chtěli získat vybrané informace o některých parametrech zatížení (objem, intenzita a četnost tréninků), které se k problematice předčasné specializaci úzce vztahují.

158

VÝZKUMNÝ SOUBOR Všechny námi dotazované osoby byli aktivními trenéry mladých triatlonistů ve věku 7 až 15 let. Oslovení trenéři byli držiteli licence trenéra triatlonu 2., nebo 3. třídy udělované Českým svazem triatlonu. Výběr trenérů nebyl náhodný, ale vycházel z expertního posouzení výsledků Českého poháru a Mistrovství ČR v triatlonu pro rok 2006 v příslušných věkových kategorií. Oficiálně je v České republice registrováno 240 triatlonových klubů, ale těch které se z nich zabývají také prací s dětmi a mládeží, je jen nepatrný zlomek. Kontaktovali jsme celkem 17 triatlonových klubů z celé republiky věnujících se mládeži. S účastí na řízeném rozhovoru nakonec souhlasilo 11 trenérů z 8 různých klubů. Základní údaje o šetřené skupině: -

celkový počet osob se kterými byl veden polostrukturovaný řízený rozhovor: 11

-

věkový průměr: 45 let (nejnižší věk: 25 let, nejvyšší věk: 63 let)

-

poměr pohlaví dotazovaných: 3 ženy a 8 mužů

-

průměrná délka trenérské praxe: 11 let

METODIKA Základem naší analýzy byly řízené rozhovory vedené s trenéry triatlonu mládeže. Rozhovor obecně řadíme nejobtížnější a současně

nejvýhodnější

metody pro získávání kvalitativních dat. Při jeho zvládnutí totiž nejde pouze o získání potřebných sociálních dovedností a citlivosti, ale také o kultivaci schopností pozorovat. Podle míry instrukce jej můžeme rozdělit do tří základních skupin: nestrukturované, polostrukturované a strukturované interview (Miovský 2006). K získání námi požadovaných informací jsme si v první fázi přípravy výzkumu stanovili 25 klíčových otázek, které jsme následně zpracovali do podoby šesti tématických individuálních

okruhů.

Tyto

okruhy

polostrukturovaných

jsme

využili jako

rozhovorů

základ

s otevřenými

pro

vedení

otázkami

koncipovanými podle Miovského (2006). Pořadí, ve kterém jsme jednotlivé okruhy otázek s dotazovanými probírali, bylo vždy stejné. Naším cílem bylo minimalizovat variaci otázek kladených dotazovaným osobám. Důvodem 159

výběru této koncepce interwiev byla snaha v maximální možné míře omezit vliv tazatele na kvalitu rozhovoru (Hendl 2005). Tazatel byl u všech rozhovorů stejný. Hlavní okruhy otázek se zaměřily na frekvenci, délku trvání, intenzitu a obsah aplikovaného tréninkového zatížení. Trenérům jsme mimo jiné kladli například následující upřesňující otázky: -

které metody upřednostňujete při rozvoji vytrvalosti v plavání běhu a cyklistice v přípravném období (dále jen PO)?

-

jak často se v týdenním mikrocyklu věnujete rozvoji sílových schopností v PO?

-

kolik dní úplného volna dopřáváte svým svěřencům na konci sezóny?

-

podle čeho se řídíte při volbě optimální intenzity zátěže (biologický věk, tepová frekvence, podle subjektivních pocitů svěřence - barvy obličeje, dýchaní apod.)? Všechny otázky byly vztaženy ke tréninku v přípravném období, které má

z hlediska rozvoje celkové úrovně trénovanosti klíčový význam. Obvyklá délka jednotlivých individuálních rozhovorů se pohybovala v rozmezí mezi 1 až 2 hodinami. Výsledky Hlavní výsledky získané z jedenácti řízených polostrukturovaných rozhovorů přehledně shrnuje tabulka č. 1. V této tabulce uvádíme celkový počet tréninkových jednotek (dále jen TJ), které svěřenci námi dotazovaných trenérů v přípravném období obvykle absolvují. Tabulka dále ukazuje přehled četnosti zařazování plaveckých, cyklistických, běžeckých a přechodových tréninků (zkratky: P – plavání, C – cyklistika, B – běh, S – spojovací, Σ – celkem, DT - dny tréninku). Z řízených rozhovorů vyplynulo, že většina respondentů zařazuje v přípravném období svým svěřencům ve věku 7 až 15 let společné tréninky průměrně pětkrát týdně.

160

Přehledné znázornění délky tréninkových jednotek prezentovaných jednotlivými trenéry nabízí grafické zpracování (graf 1). Pro kvalifikované posouzení problematiky předčasné specializace je, samozřejmě kromě celkového objemu tréninku, důležitý rozsah zařazování různých doplňkových sportů, které jsou pro příslušnou sportovní specializaci nespecifické. Většina námi oslovených respondentů (celkem 9), odpověděla na otázku týkající se pravidelného zařazování různých (pro triatlon nespecifických) sportů kladně, jen 2 záporně. Obvykle jsou zařazovány sportovní hry (basketbal, fotbal), gymnastika a lyžování (běžecké i sjezdové). Řada těchto aktivit je ovšem provozována jen na soustředěních, tzn. jen několik mikrocyklů v ročním tréninkovém cyklu. Pouze v jednom případě se trenér věnoval doplňkovým sportům v rámci každé tréninkové jednotky (tj. 5krát týdně). Alespoň polovina ze zbývajících se věnuje doplňkovým sportům jednou až dvakrát za mikrocyklus. Ti respondenti, kteří odpověděli záporně, uvedli jako důvod nedostatek času. Oslovení odpovědi,

trenéři

které

by

v žádném indikovaly

z vymezených některé

okruhů

z příznaků

otázek možné

neuváděli předčasné

specializace. Respondentů jsme se dále dotazovali, zda v rámci přípravy využívají různé regenerační procedury. Zjištěné výsledky jsou zcela neuspokojivé, protože 7 z 11 dotazovaných odpovědělo, že regeneraci nezařazují vůbec. Pouhé 4 kladné odpovědi byly navíc obvykle doplněny poznámkou, že se jedná o čistě individuální aktivitu. Většina dotazovaných navíc uváděla, že regeneraci vůbec nezahrnují do společných a aktivit, dokonce ani do individuálního tréninkového plánu! Jako důvody nezařazování regenerace do tréninkového procesu trenéři obvykle uváděli finanční aspekty. Druhým nejčastěji uváděným důvodem cíleného 161

nezařazování regenerace do tréninku je údajný nedostatek času. Někteří respondenti nám také zcela vážně sdělovali, že děti v tomto věku přece „snadno a rychle regenerují“.

DISKUSE V rozporu s naším očekáváním dotazovaní odpovídali na všechny otázky překvapivě

převážně

v souladu

s publikovanými

teoretickými

poznatky

o objemu a intenzitě zatížení vhodné pro tyto věkové kategorie (Bompa 2000; Dovalil 2005). Také názory a přístupy dotazovaných trenérů k metodice přípravy byly v souladu postupy, které publikoval například Perič (2004). Trenéři

samozřejmě

mohli

na

některé

otázky

odpovídat

v souladu

s informacemi, které jsou obvykle publikovány v odborné literatuře, nebo podle toho jaká odpověď je „považována za obvyklou - vhodnou“, tedy nikoliv v souladu se skutečností. Na základě zpětných analýz získaných odpovědí a pozorování tazatelky se domníváme, že k tomuto jevu docházelo jen ve velmi omezené míře. V návaznosti na doplňující otázky jsme potvrdili tvrzení Neumanna a kol (2004), že důležité jsou celkové počty tréninkových jednotek (tréninkových dnů) a především celkové specifické hodiny tréninku, nikoliv údaje o tréninkových jednotkách

v jednotlivých

triatlonových

disciplínách.

Celkové

počty

TJ

uváděných pro jednotlivé disciplíny jsou v podstatě jen orientační. Důvodem je skutečnost, že především samostatné běžecké tréninky bývají v řadě případů nahrazovány spojovacími TJ a naopak (v závislosti na různých faktorech např. počasí apod.). Velkým zklamáním byly pro nás názory a obecně přístup trenérů k regeneraci, které se všichni námi oslovení trenéři věnují ve velmi omezené míře. Většina dotazovaných na regeneraci nahlíží jako na čistě individuální aktivitu (v podstatě soukromého charakteru), kterou si má každý sportovec zajišťovat sám dle svého uvážení! V souladu s tvrzením Dovalila (2005) se domníváme, že u těchto věkových kategorií nemá regenerace klíčový význam, ale je nutné jí pravidelně zařazovat do tréninku. Důvodem pravidelného zařazování regenerace do tréninkového plánu u těchto věkových kategorií je také potřeba vybudovat u mladých sportovců správné návyky a stereotypy. 162

Negativní postoj k regeneraci také neodpovídá přístupu Sportovních center mládeže k ní, zde jsou naopak regenerační procedury povinně zařazovány ve velké míře (Suchý, 2007). S ohledem na poměrně nízký počet trenérů a ještě menší počet triatlonových klubů, jejichž svěřenci se závodů v mládežnických kategoriích Českého poháru účastní, se námi dotazovaný vzorek trenérů může zdát na první pohled nepříliš vypovídající. S ohledem na stav žákovských triatlonových kategorií v ČR a námi zvolený způsob výběru trenérů se domníváme, že námi zjištěná skutečnost naopak poměrně přesně charakterizuje stávající stav. Relativně malý počet trenérů lze částečně zdůvodnit nejen tím, že je triatlon v České republice relativně novým sportem, ale také tím, že triatlon je poměrně technicky i finančně náročné sportovní odvětví.

ZÁVĚR Celkový objem přípravy a také další doplňující otázky nás vedou k názoru, že trénink svěřenců námi oslovených trenérů odpovídá jejich biologickému věku. Na základě našeho výzkumu se domníváme, že u žákovských kategorií nedochází k fenoménu předčasné specializace Naše dotazování dále prokázalo, že triatlonoví trenéři zařazují do přípravy různé doplňkové sporty v poměrně omezené míře.

LITERATURA BOMPA, T. 2000. Total training for young champions, Champaign: Human Kinetic, 2000. DOVALIL, J. a kol. 2005. Výkon a trénink ve sportu, Praha : Olympia, 2005. HENDL, J. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace, Praha : Portál, 2005. MIOVSKÝ, M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu, Praha : Grada, 2006. NEUMANN, G. - PFÜTZNER, A. - HOTTENROT, K. 2004. Das Groβe Buch vom Triatlon. Aachen : Meyer und Meyer, 2004. PERIČ, T. 2004. Sportovní příprava dětí, Praha : Grada, 2004. SUCHÝ, J. 2007. Výběr talentovaných sportovců do Sportovních centrech 163

mládeže na příkladu triatlonu, In Sborník ze III. ročníku vědeckého semináře Identifikace sportovních talentů. Praha : FTVS UK, 2007. TOČÍKOVÁ M. 2007. Vybrané aspekty tréninku dětí a mládeže v triatlonu - rozvoj síly a vytrvalosti (diplomová práce), Praha : UK FTVS, 2007.

SOUHRN Článek

charakterizuje

názory

a

přístupy

trenérů

triatlonu

mládeže

k problematice předčasné specializace. Výsledky, získané pomocí řízených rozhovorů, neprokázaly že by trenéři aplikovali na své svěřence metody odpovídající

definici

předčasné

specializace.

Negativním

zjištěním

byla

skutečnost, že trenéři zcela podceňují aspekty regenerace.

RESUME The article characterises the opinions and approaches of youth triathlon coaches towards the problem of premature specialisation. The results, obtained using controlled interviews, did not demonstrate that the coaches had applied methods corresponding to the definition of premature specialisation on their charges. The fact that coaches completely underestimate aspects of regeneration was a negative finding.

164

KVALITA ŽIVOTA JAKO EPISTEMOLOGICKÝ A VÝZKUMNÝ PROBLÉM

*JIŘÍ ŠKODA - *PAVEL DOULÍK - *ŽANETA TAŠNEROVÁ - **EVA BUCHTELOVÁ - **KATEŘINA VANÍKOVÁ * Pedagogická fakulta, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem ** Ústav zdravotnických studií, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

Klíčová slova: Kvalita života, kvantitativní výzkum, subjektivní kritéria, objektivní kritéria, dotazník, respondent

ÚVOD Cílem tohoto textu je poukázat na nejednotnost v definici pojmu kvality života a na rozdíly ve vymezení obsahu a rozsahu tohoto pojmu. Diskutovány jsou objektivní, ale zejména subjektivní aspekty, které ovlivňují individuální hodnocení kvality života. Podle WHO je kvalita života to, jak jedinec vnímá své postavení ve světě v kontextu kultury a hodnotových systémů, ve kterých žije, a ve vztahu ke svým cílům, očekáváním, životnímu stylu a zájmům. Vzhledem ke značným odlišnostem v individuálním pojetí kvality života vyvstává současně otázka výzkumného uchopení tohoto fenoménu. Cílem tohoto příspěvku je zároveň nastínit problematiku výzkumu kvality života, možností a omezení používaných výzkumných metod, resp. konkrétních výzkumných technik. Vymezovány jsou objektivní indikátory kvality života a jejich různá pojetí. Cílem je však především diskutovat problematiku měření subjektivních kritérií ovlivňujících kvalitu života zkoumaných jedinců a možné kvantifikace jejich příspěvků k celkovému hodnocení kvality života.

165

KONCEPT KVALITY ŽIVOTA Koncept kvality života (Quality of Life – QOL) se stal v současné době fenoménem, který je nedílnou součástí prakticky všech vědních oborů. Tento původně politologický a ekonomický koncept získal své stálé místo také na poli společenských

věd

(sociologie,

psychologie,

pedagogika,

speciální

pedagogika), lékařství, ošetřovatelství, sociální práce, humanitární, komunitní či misijní péče atd. Vzhledem ke svému multidimenzionálnímu dynamickému charakteru nespočívá kategorie kvality života na jednotném teoretickém základu. Jelikož tento fenomén zasahuje do značného množství vědních oborů, je jeho definiční vymezení velmi obtížné. V současné době roste zájem o zkoumání kvality života, který se projevuje snahou o přesné vymezení a identifikaci jednotlivých aspektů a faktorů, které ji ovlivňují. Problém s přesnou definicí pojmu je dán nejen oborovou růzností, ale také svou komplexností, kdy dochází

pouze

k selektivnímu

zachycení

komplexní

skutečnosti.

Třetím

problémem je různost vymezených aspektů či domén kvality života, které se různí v závislosti na přístupech k teoretickému uchopení i diagnostickým metodám. Podle Mareše (2006) si každý vědní obor musí stanovit vlastní definici a vymezit jednotlivé oblasti kvality života vzhledem k cílům a kontextu jejich využití.

VYMEZENÍ KVALITY ŽIVOTA Od 70. let 20. století probíhají na poli odborné veřejnosti rozsáhlé diskuse o kvalitě života, které provázejí nejednotnost ve stanovení indikátorů pro měření kvality života, jejich důležitosti a volby nejvhodnějšího výzkumného (či „měřícího“) nástroje. V počátcích výzkumů byly předmětem zájmu především objektivní indikátory kvality života vztahující se k ekonomickému a sociálnímu statusu jedince. Postupně byl stále větší důraz kladen na subjektivní indikátory kvality života, především na celkovou spokojenost se životem. V současné době se odborníci shodují v názoru, že vymezení pojmu kvalita života a volba měřícího nástroje závisí na účelu měření kvality života. Obecně lze říci, že kvalita života zahrnuje celkovou pohodu jedinců v širším pojetí, v rámci něhož jsou zdůrazňovány stejné životní příležitosti, zajištění uspokojivé životní úrovně pro každého, přístup k zaměstnání a sociální ochraně. 166

Kvalita života nesouvisí pouze s příjmem, vzděláním a přístupem k materiálním zdrojům, ale je vázána také na zdravotní péči, mezilidské a společenské vztahy. Obsáhlý koncept kvality života zahrnuje životní podmínky a jejich vyhodnocení z perspektivy jedince. Kvalita života není tedy chápána pouze z hlediska kvantitativního, tedy materiální životní úrovně a růstu, ale především je zdůrazňována stránka subjektivně vnímaného celistvého obrazu života jedinců. Smyslem tohoto konceptu je umožnit lidem dosáhnout jejich cílů a zvolit si nejvhodnější způsob života (Fahey, Maître a Whelan, 2004). Slováček (2005) ve své koncepci vymezuje kvalitu života jako „subjektivní posouzení vlastní životní situace“. Při definování pojmu vychází z koncepčního modelu daného čtyřmi doménami plnohodnotného života jedince: 1. fyzický stav, 2. psychický stav a psychologické aspekty, 3. sociální stav, 4. spirituální aspekty. Problematiku kvality života pak rozděluje do tří hierarchicky odlišných sfér: 1. makroroviny, 2. mezoroviny, 3. personální neboli osobní roviny. V makrorovině jde o posuzování kvality života velkých společenských celků (dané země, kontinentu apod.). Život v tomto pojetí je chápán jako absolutní morální hodnota a kvalita života musí tento závěr ve své definici plně respektovat. Problematika kvality života se tak stává součástí základních politických úvah (např. problematika boje s epidemiemi, hladomorem apod.). V mezorovině jde o otázky kvality života v malých sociálních skupinách (ve škole, zdravotnickém zařízení, domově pro seniory). Nejde zde pouze o respekt k morální hodnotě života člověka, ale také o otázky sociálního klimatu, mezilidských vztahů, frustrace a existence sociální opory. Personální rovina zahrnuje problematiku kvality života na úrovni jednotlivce. Při stanovení kvality života

jde

o

osobní,

subjektivní

hodnocení

zdravotního

stavu,

bolesti,

spokojenosti, nadějí apod. Na této úrovni se jedná o osobní hodnoty jednotlivce, jeho představy, pocity, naděje, očekávání, přesvědčení apod.

167

Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje kvalitu života jako jedincovo

vnímání

jeho

pozice

v životě,

a

to

v kontextu

kulturního

a hodnotového systému a ve vztahu k jeho cílům, očekáváním, normám a zájmům. Jde o rozsáhlý koncept, multifaktoriálně ovlivněný fyzickým zdravím jedince, jeho psychickým stavem, osobním vyznáním, sociálními vztahy a vztahem k důležitým oblastem jeho životního prostředí (WHO, 2006). Z obecného hlediska je kvalita života chápána jako důsledek interakce sociálních, zdravotních, ekonomických a environmentálních podmínek, které ovlivňují lidský rozvoj jednotlivců i celé společnosti (Hnilicová, Bencko, 2005). Nagpal (In Dragomirecká, Škoda, 1997) definuje kvalitu života jako komplexní měření fyzické, psychické a sociální pohody, štěstí, spokojenosti a naplnění tak, jak je vnímána každým jedincem nebo skupinou. Cummins (1997) do pojmu kvality života zahrnuje složku subjektivní a objektivní.

Objektivní

složka

obsahuje

kulturně

společenské

aspekty

objektivního blahobytu. Subjektivní složka vyjadřuje spokojenost se zmíněnými oblastmi života a důležitost, kterou jednotlivec daným oblastem přisuzuje. Cummins (1997) uvádí, že vztah objektivních podmínek života a spokojeností s těmito podmínkami je nevýznamný. Ztotožňuje subjektivní kvalitu života se subjektivní pohodou (subjective well-being). Z výše uvedených definic či pojetí kvality života vyplývá, že důležitou pozici v hodnocení kvality života hraje subjektivní pohled a pozitivní vnímání či spokojenost s jednotlivými oblastmi, které jsou v životě daného člověka důležité. V různých definicích kvality života je kladen důraz na spokojenost, tzn., že člověk, který je se svým životem spokojený, má kvalitní život. Člověk je z tohoto hlediska chápán jako aktivní bytost se svým vnitřním vztahovým rámcem, hledající smysl své vlastní existence. Spokojenost je spojována s dosažením stanovených cílů, které si člověk klade ve snaze tento smysl života naplnit. Míra spokojenosti se životem má úzký vztah k osobnímu chápání kvality života. Subjektivní kvalita života se odvíjí od uspokojování potřeb člověka na různých úrovních, tak jak je popisuje Maslow ve své motivační teorii postavené na hierarchickém uspořádání potřeb. Dle této teorie je lidské snažení po uspokojování potřeb nižšího řádu motivováno potřebami vyššího řádu. Přičemž primárně člověk usiluje o saturaci biologických potřeb, na dalším stupni jsou to 168

základní sociální potřeby bezpečí a sdružování a na nejvyšším stupni jde o potřeby subjektivní, např. potřebu seberealizace (Dragomirecká, Škoda, 1997). Dle Jesenského (2000) představuje kvalita života velmi rozsáhlou oblast činitelů, které handicapovanému jedinci umožňují žít ve společnosti. Tento pohled se dá zobecnit na celou populaci. Tyto činitele Jesenský rozděluje do dvou základních skupin: • Vnitřní činitelé – somatické a psychické vybavení ovlivněné onemocněním, poruchou, handicapy a defektivitami. Mezi vnitřní činitele patří všechny aspekty ovlivňující rozvoj a integritu osobnosti handicapovaného. • Vnější činitelé – představují podmínky existence handicapovaných lidí. Jedná se o ekonomické a pracovní, společensko kulturní, výchovně vzdělávací, materiálně technické a přírodně ekologické faktory. Tato oblast obsahově koresponduje s objektivní dimenzí kvality života. Světová zdravotnická organizace (WHO) rozeznává čtyři základní oblasti, které vystihují dimenze lidského života bez ohledu na věk, pohlaví, etnikum nebo postižení: • Fyzické zdraví a úroveň samostatnosti – odpočinek, bolest, energie a únava, mobilita, každodenní život, závislost na lékařské pomoci, schopnost pracovat atd. • Psychické zdraví a duchovní stránka – negativní a pozitivní pocity, sebehodnocení, sebepojetí, myšlení, učení, paměť, koncentrace, víra, spiritualita, vyznání atd. • Sociální vztahy – osobní vztahy, sociální podpora, sexuální aktivita atd. • Prostředí – svoboda, bezpečí, finanční zdroje, dostupnost zdravotnické a sociální péče, domácí prostředí, příležitosti k získávání nových dovedností a vědomostí a environmentální prostředí (znečištění, hluk, doprava, klima) atd. Dragomirecká a Škoda (1997) publikovali souhrn všech oblastí, měřených dostupnými dotazníky QOL. Jejich pojetí kvality života se neztotožňuje s žádnou zdravotní,

sociální

nebo

psychologickou

charakteristikou,

pokoušejí

se

o komplexní a subjektivní charakteristiku.

169

Tab. 1 Souhrn všech oblastí, měřených dotazníky QOL (Vaďurová, Mühlpachr, 2005) Fyzické zdraví

hodnocení potíže léčba

Nezávislost Zdravotní stav Psychické zdraví Celkové zdraví

Bydlení

Každodenní aktivity

Denní režim Sebeobsluha

diagnóza potíže léčba spánek potíže vybavení typ okolí s kým volný čas samota domácnost hygiena

Práce Jídlo Blízké vztahy Sociální oblast Širší vztahy Socioekonomická pozice

rodina partner přátelé sociální organizace podpora okolí služby peníze

Spokojenost

Vnitřní zkušenosti

Vnitřní realita

Seberozvoj

svoboda krása láska víra vzdělání

Bezpečí Sebehodnocení

sebeúcta seberealizace užitečnost

Kontrola

KVALITA ŽIVOTA SOUVISEJÍCÍ SE ZDRAVÍM V lékařských oborech a ošetřovatelství je kvalita života často diskutovaným pojmem. V současné době není již hlavní zkoumanou veličinou pouze dosažené

170

zlepšení zdravotního stavu pacientů či pouhá absence symptomů, ale jsou zdůrazňovány také pozitivní charakteristiky života nemocných, jejich začlenění do společnosti a zlepšení podmínek jejich života. Určitý posun demonstruje čím dál častější používání termínu klient namísto pacienta. Z hlediska lékařského je nutné rozlišit chápání termínu kvalita života u osob, které jsou klinicky pacienty (klienty), od zdravých jedinců v běžném slova smyslu. V prvním případě je kvalita života určována aktuálním zdravotním stavem pacienta a tím, jak se cítí a jak tento stav hodnotí. Velký význam hraje také úroveň soběstačnosti či závislosti na pomoci

druhých,

která

se

projevuje

úrovní

sebeobsluhy,

pohyblivosti

a schopností komunikovat. Hlavním kritériem je individuální funkční norma a to, jak pacient naplňuje své možnosti, byť třeba limitované smyslovým, tělesným či mentálním handicapem (Vymětal, 2003). Schopnost člověka vyrovnat se s onemocněním

ovlivňuje

také

typ

jeho

osobnosti,

motivace,

rodinné

a přátelské vztahy, životní prostředí a společenské klima. V neposlední řadě je důležitou okolností ovlivňující kvalitu života nemocných osob ekonomická situace, která je významným hlediskem volby postupů léčby. Metody prevence, rehabilitace a terapie poruch zdraví probíhají diferencovaně v závislosti na finanční situaci pacientů a jejich rodin. Hlavním termínem, který je nutné objasnit je pojem „zdraví“. WHO definuje zdraví jako „stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody, nikoli pouze nepřítomnost nemoci nebo tělesné vady“. Tato definice, zahrnující v sobě všechny složky života člověka, je pro kvalitu života určující. Křivohlavý (2001) rozeznává dvě základní dimenze zdraví: •

zdraví jako prostředek k realizaci určitého cíle

•

zdraví jako cíl sám o sobě

V této souvislosti autor uvádí sedm různých teorií zdraví: 1. zdraví jako zdroj fyzické a psychické síly 2. zdraví jako metafyzická síla 3. salutogeneze – individuální zdroje zdraví 4. zdraví jako schopnost adaptace 5. zdraví jako schopnost dobrého fungování 6. zdraví jako zboží 7. zdraví jako ideál 171

Křivohlavý vyzdvihuje v definici zdraví podle WHO některé její klady, např. chápání zdraví jako kladné a obecné žádoucí hodnoty a také její komplexnost, která zahrnuje i duševní zdraví a mezilidské vztahy. Vytýká jí naopak opomíjení duchovní stránky. V medicíně se objevuje pojem kvalita života související se zdravím (Health Related Quality of Life - HRQOL), jímž je vymezena ta část kvality života, která je prvotně určována zdravím jedince a zdravotní péčí jemu poskytované a může být ovlivněna klinickými intervencemi. Kvalita života z hlediska zdraví je chápána častěji spíše negativně, tedy jako kvalita života lidí s určitým onemocněním či znevýhodněním.

HRQOL

vystihuje

subjektivní

prožívání

nemoci

a

vlivu

onemocnění a léčby na pacientův život, přičemž je porovnáváno skutečné prožívání jedince a zvládnutí různých sociálních rolí se stavem, který považuje za ideální. Jde tedy o fungování člověka z hlediska somatické, psychologické a sociální pohody, v souladu s definicí zdraví podle WHO. Nejčastějšími výzkumnými metodami v souvislosti s HRQOL je dotazník, případně strukturovaný rozhovor,

přičemž

se

používají

dotazníky

obecné

nebo

dotazníky

specializované, zaměřené na určitý druh onemocnění. Kvalita života se mění v čase a v závislosti na změnách stavů a pocitů samotného pacienta i jeho okolí. Je ovlivňována věkem, průběhem nemoci a její léčbou i tím, jak se jedinec vyrovnává s různými stádii, jimiž prochází. Posuzování pocitů spokojenosti je velmi individuální, proto by měl vždy celkovou kvalitu života hodnotit sám pacient (Vaďurová, Mühlpachr, 2005). Podle Vymětala (2003) je kvalita života velmi důležitou proměnnou mající vliv na průběh a výsledek léčby; přímo ovlivňuje spolupráci pacienta a podporuje (či tlumí) žádoucí stenizující osobnostní faktory, jež souvisejí s funkcí imunitního systému. Dobrá kvalita života zamezuje vzniku situačních psychických poruch a snižuje riziko psychotraumatizace pacienta.“ V poslední době dochází k přenesení pozornosti od nemoci jako předmětu zájmu odborníků k nemocnému pacientovi a jeho životu nebo k životu jedince po jeho vyléčení. Tento soustředěný zájem o jedincovo zdraví a spokojený život, který byl v minulosti lékařskými obory do jisté míry opomíjen, se nyní staví do popředí zájmu odborníků. Zdraví člověka je vnímáno komplexně a zvyšování

172

kvality života každého jedince by mělo být hlavním cílem nejen lékařských oborů. Tab. 2 Domény a indikátory HRQOL podle WHO (Vaďurová, Mühlpachr, 2005) Doména

Indikátory kvality života podle WHO

Fyzická stránka

energie a únava, bolest a nepohodlí, spánek a odpočinek představa

Psychická

tělesného

schématu

a

vzhled,

negativní a pozitivní emoce, sebehodnocení,

stránka

myšlení, učení, paměť, pozornost

Stupeň

mobilita,

samostatnosti

lékařské péči, práceschopnost

Sociální vztahy

osobní vztahy, sociální podpora, sexuální aktivita finanční

Životní prostředí

každodenní

zdroje,

činnosti,

svoboda,

závislost

pocit

na

fyzického

bezpečí, zdraví a sociální podpora, možnost získání

informací,

a

kompetencí,

prostředí,

doprava Spiritualita

religiozita, osobní přesvědčení

PSYCHOLOGICKÝ PŘÍSTUP KE KVALITĚ ŽIVOTA Psychologické pojetí kvality života vychází ze subjektivity člověka, tedy jeho prožívání, myšlení

a hodnocení, jeho potřeb a

přání, sebehodnocení

a seberealizace. Souvisí s ní ale i negativní indikátory, jako např. životní trauma, krize, deprese, poruchy nálad apod. Podle Vymětala (2003) považuje člověk svůj život za kvalitní, jestliže jsou jeho očekávání v souladu s hodnocením reálného stavu. Spokojenost nastává v případě, že jedinec získává a prožívá pozitivní citovou odezvu ze svého nejbližšího sociálního okolí a také je saturována jeho potřeba uplatnění se ve společnosti, které přispívá k růstu sebeúcty. Dalšími základními složkami psychologického přístupu ke kvalitě života jsou autonomie (možnost rozhodovat a sebeřízení), autenticita (jedinec je sám sebou – jeho projev a život jsou ve shodě se sebepojetím, hodnotovou orientací člověka) a kompetentnost člověka (jeho porozumění světu a možnost ovlivňování).

173

Psychologický přístup operuje s termínem „well-being“ neboli spokojenost, pohoda. Subjektivní pohodu lze popsat jako výskyt pozitivních emocí v delším časovém období a pozitivní hodnocení sebe a okolí. Subjektivní pohoda závisí na životní spokojenosti a souvisí také s emocionální složkou lidského života. Zatímco životní spokojenost je posuzována na základě racionálního hodnocení vlastního života, emocionální dimenze subjektivní pohody se odvíjí od převažujícího typu emocí a citového prožívání. (Hnilicová, Bencko, 2005)

SOCIOLOGICKÉ POJETÍ KVALITY ŽIVOTA Z hlediska sociologie jsou zdůrazňovány aspekty sociální úspěšnosti, jako jsou majetek, vybavení domácnosti, vzdělání, status, rodinný stav apod. Sociologické pojetí je komplexní a na této úrovni je třeba kvalitu života vymezit vůči životní úrovni, životnímu stylu a způsobu života, které s kvalitou života úzce souvisí, avšak nemohou být s tímto pojmem ztotožňovány. Životní úroveň Podle Českého statistického úřadu (In Vaďurová, Mühlpachr, 2005) představuje

životní

úroveň

souhrn

všech

užitných

hodnot materiálních,

kulturních, sociálních i morálních, které jsou obyvatelstvu v daném čase a daném prostoru pro uspokojování životních potřeb k dispozici. Měření životní úrovně je dosti obtížné vzhledem k tomu, že ne všechny složky jsou kvantifikovatelné. Do životní úrovně patří například dostupnost kulturních zařízení, infrastruktura, systém zdravotní a sociální péče, vzdělávací systém, kvalita vody a ovzduší atd. V užším pojetí se životní úroveň soustředí především na příjmy a vydání občanů, na vybavenost domácností, na to, co si lidé kupují či co si mohou vzhledem k výši svých příjmů opatřit. Způsob života Ve společenských vědách je způsob života kategorií, charakterizující život člověka jako celek a zachycující jeho charakter, obsah a strukturu (Vaďurová, Mühlpachr, 2005). Představuje strukturovaný projev materiálního a duchovního života, jehož součástí je životní úroveň. Ústředním bodem způsobu života je hledání specifického vztahu společnosti a jedince, z jehož konkrétní životní formy vyplývá jeho působení na stabilitu a vývoj společnosti i jedinců.

174

Životní styl Sičák (2002) definuje životní styl jako specifický druh chování jednotlivce, resp. sociální skupiny se specifickými způsoby chování, zvyky a sklony. Na životní styl jedince má vliv materiálně-technická úroveň společnosti. Zachycuje vlastnosti zkoumaného objektu na různých úrovních: •

Každodenní život – zákonité změny v jednání

•

Empirická úroveň – pojmenování jednotlivých činností v lidském životě

•

Teoretická úroveň – systém vědomostí a názorů, který zachycuje a vysvětluje určité zákonitosti v chování lidské společnosti

MĚŘENÍ KVALITY ŽIVOTA Kvalitu života lze v zásadě hodnotit na základě objektivních a subjektivních přístupů, přičemž nejpodstatnějším je subjektivní hodnocení jedince tak, jak sám vnímá vlastní

životní

situaci

včetně

schopnosti

svého

sebeuplatnění

v

pracovním, rodinném i sociálním prostředí. Význam hodnocení kvality života dle Jesenského (2000) spočívá: •

v odhalování

celkového

vlivu

handicapu

a

jeho

složek

na

život

handicapovaného člověka, •

ve vymezování cílů a úkolů zaměřených na pozitivní změny kvality života,

•

v posuzování

vlivu

diagnostických,

terapeutických,

rehabilitačních,

pedagogických, pracovních a sociálních zásahů na handicapovaného a jeho život, •

v možnosti hodnocení efektivity uplatněných intervencí. Statistické aspekty měření kvality života jsou nesmírně různorodé, protože se

dotýkají jak procesu zjišťování, tak hodnocení a interpretace dat, k jejichž typickým rysům patří zejména mnohorozměrnost a opakovaná měření. Metody a nástroje měření kvality života musí splňovat kritéria reliability a validity, musí být dostatečně citlivé a jejich výstupy interpretovatelné. Metody měření kvality života lze rozdělit z několika hledisek. Podle Kirbyho (In Dragomirecká, Škoda, 1997) lze kvalitu života měřit ze tří perspektiv: 1. jako objektivní měření sociálních ukazatelů (vhodné spíše pro účely měření kolektivní kvality života než pro jednotlivce), 175

2. jako subjektivní odhad celkové spokojenosti se životem (celková spokojenost je, v tomto případě, výsledkem osobních hodnot a životního stylu), 3. jako subjektivní odhad spokojenosti s jednotlivými oblastmi života. Vaďurová a Mühlpachr (2005) uvádějí kroky, které by měly být dodrženy při hodnocení kvality života. 4. Popsat účel hodnocení, 5. Popsat vzorek zkoumané populace, 6. Konceptualizovat závěry QOL, 7. Vybrat nástroj měření QOL, 8. Provést pre-test, 9. Shromáždit data, 10. Analyzovat závěry.

Při měření jsou k objektům nebo událostem podle určitých pravidel přiřazována čísla. V tomto procesu dochází ke spojování abstraktních konceptů s empirickými indikátory, které jsou pozorovatelné. K získávání dat jsou používány různé nástroje. Pro potřeby měření jsou používány různé škály a stupnice. Škála je

soubor

symbolů

nebo

číslic

sestavených

takovým

způsobem,

aby

korespondovaly s charakteristikami jedince. Stupnice obsahují komponenty, které popisují koncept a sérii odpovědí hodnotících danou oblast. Pro měření kvality života se používají různé hodnotící stupnice: •

Oddělené odpovědi – používá kategorie odpovědí jako výborný – dobrý – průměrný – špatný.

•

Likertovy škály – používá popisy názorů pro určení stupně souhlasu nebo nesouhlasu se sérií tvrzení.

•

Vizuální analogie – používá škálu, ukotvenou slovy pouze v jejích extrémech, žádná jiná slova se na ní nevyskytují.

•

Adjektivní – používá kontinuum odpovědí na škále. Princip je podobný jako u vizuální analogie, pouze s tím rozdílem, že adjektivní škála obsahuje slova. Měření může být prováděno přímo nebo nepřímo. Fyzikální projevy jsou

přímo měřitelné a pro jejich měření jsou stanoveny určité standardy. Měřící techniky zahrnují přesnost, pečlivost, citlivost a chybu měření. Sociální

176

a psychologické charakteristiky jsou abstraktními konstrukty a mohou být měřeny pouze nepřímo (Vaďurová, Mühlpachr, 2005).

NÁSTROJE MĚŘENÍ KVALITY ŽIVOTA Výběr

vhodného

nástroje

pro

měření

kvality

života

je

důležitým

předpokladem započetí kvantifikace zkoumaného jevu vědeckými metodami. Zvolený nástroj by měl odpovídat potřebám měření a cíli, který je jasně stanoven. K posuzování vhodnosti nástroje je nutné zodpovědět následující otázky. •

Je záměrem popis skupiny lidí, srovnání různých skupin nebo individuální hodnocení kvality života?

•

Jaká

perspektiva

bude

zvolena

-

psychosociální,

environmentální,

medicínská? •

Jaké teoretické vymezení kvality života bylo tvůrci nástroje použito?

•

Obsahuje nástroj oblasti, které jsou pro měření důležité, a vynechává oblasti nepodstatné vzhledem k dané populaci? Před zahájením výzkumu by mělo být zjištěno, jestli byl daný nástroj vyvinut

a testován ve stejné nebo podobné populaci, jaká bude zkoumána a jestli jsou statistiky reliability a validity vybraného nástroje adekvátní pro danou populaci. Měla by být zodpovězena také otázka časové náročnosti použití nástroje. Je důležité zhodnotit, jestli je tato doba vyhovující pro zkoumaný objekt. Pokud jde o instrument, který byl přeložen s cizího jazyka, je nutné posoudit úroveň a správnost překladu. Pro proces vývoje nástrojů měření byla stanovena následující kritéria: •

musejí reflektovat důležité oblasti života osob,

•

měření by mělo zahrnovat fyzickou i psychickou stránku člověka,

•

výsledné hodnoty by měly být použitelné pro statistickou analýzu,

•

nástroj by měl splňovat kritéria validity, reliability, měl by být výstižný a jednoduchý. Obecné nástroje měření kvality života jsou koncipovány v naprosté většině

případů jako dotazníky a jsou zaměřeny na nejdůležitější aspekty kvality života jedince. Tyto nástroje jsou multidimenzionální, jsou tedy použitelné v různých oblastech. Objektivní nástroje jsou vhodné pro použití v oblasti lékařství či 177

ošetřovatelství nebo při průzkumech zdravotního stavu. Mezi nejčastěji užívané obecné nástroje měření kvality života patří dotazník SF-36 nebo Sickness Impact Profile. Specifické nástroje měření kvality života jsou zaměřeny na klíčové aspekty v dané oblasti měření. Jsou specifické pro danou populaci, nemoc či podmínky. Jejich specifikace je velkou výhodou a umožňuje citlivé hodnocení dané oblasti. Mezi subjektivní nástroje měření patří např. Epilepsy Surgery Inventory. Dalším hlediskem dělení metod měření kvality života je osoba, která provádí výzkum. Podle tohoto dělení jsou rozlišovány tři skupiny metod měření kvality života: •

objektivní metody - hodnotitelem kvality života je druhá osoba,

•

subjektivní metody - hodnotitelem kvality života je sama zkoumaná osoba,

•

metody smíšené - kombinace obou předcházejících metod (Křivohlavý, 2002)

1. Objektivní metody měření kvality života: •

Health State Profiles – profily zdravotního stavu pacienta,

•

APACHE II (Acute Physiological and Chronic Health Evaluation System),

•

Karnofskyho index – PSI – Performance Status Index,

•

ILF – index kvality života.

2. Subjektivní metody měření kvality života: •

Dotazník SQUALA - sebeposuzovací dotazník vycházející z Maslowovy teorie potřeb. Zahrnuje také oblasti vnitřních pocitů a hodnot,

•

DDRS (Mistress and Disability Rating Scale) - posuzovací škála stresu a neschopnosti,

•

SWLS (Satisfaction with Life Scale) - stupnice spokojenosti se životem,

•

SEIQoL (Schedule for the Evaluation of Individual Duality of Life) - systém individuálního hodnocení kvality života. 3. Smíšené metody zjišťování kvality života:

•

MANSA (Manchester Short Assessement of Quality of Life) - způsob vytvoření přesného obrazu kvality života dané osoby v dané chvíli,

•

LSS (Life Satisfaction Scale) - škála spokojenosti hodnotící také ostatní dimenze života.

178

Nástroje měření kvality života světové zdravotnické organizace jsou WHOQOL-100 anebo jeho zkrácená verze WHOQOL-Brief. Zahrnuje šest dimenzí kvality života: fyzický stav, psychický stav, nezávislost, sociální vztahy, prostředí a duchovní život (spiritualitu). Při konstrukci nových dotazníků se zpravidla vychází ze širšího počátečního okruhu otázek shromážděných na základě vyjádření expertů či cílených pohovorů s respondenty. Téměř vždy se používají otázky uzavřené, kdy respondent vybírá pouze

z předepsaných variant odpovědí. Uzavřené

alternativní otázky připouštějí jen dvě varianty odpovědi, selektivní nabízejí výběr z více variant. Kromě obsahové správnosti, relativní stručnosti a snadnosti vyplňování musí každý dotazník splňovat základní psychometrické vlastnosti, zejména validitu a reliabilitu. Spolehlivý test je ten, který měří konzistentně a opakovatelně. Spolehlivost se zvyšuje počtem otázek či položek. Se spolehlivostí je úzce spjata vnitřní konzistence, která ukazuje, do jaké míry spolu otázky v rámci jedné dimenze souvisejí. Přesnost je důležitá při hledání rozdílů mezi respondenty (Malý, 2001). Slováček (2003) uvádí, že k měření kvality života jsou používány dotazníky, které lze rozdělit na generické (obecné) a specifické (specifické pro dané onemocnění, pro daný aspekt kvality života). Generické dotazníky hodnotí všeobecně celkový stav nemocného bez ohledu na konkrétní onemocnění, jsou široce použitelné u jakékoliv skupiny populace, bez ohledu na pohlaví, věk apod. Společnou výhodou těchto generických dotazníků je fakt, že si všímají kvality života nemocných v co nejširším záběru. To znamená, že jsou vhodné zejména k hodnocení kvality života nevýběrových vzorků populace nebo ke srovnání míry ovlivnění kvality života různými onemocněními. Na straně druhé jsou velmi málo citlivé k jemnějším změnám zdravotního stavu dosaženým např. léčbou. Specifické dotazníky jsou vytvořeny pro jednotlivé typy onemocnění nebo pro specifický aspekt kvality života, přičemž mnohdy je jejich součástí právě generický dotazník. Specifické dotazníky jsou výrazem snahy o co nejpřesnější

poznání

faktorů

ovlivňujících

kvalitu

života

nemocných

a o zachování přiměřeného rozsahu - hodnotí poměrně úzké spektrum faktorů, které bezprostředně s daným onemocněním souvisí, jsou tedy mnohem citlivější také k malým změnám v rámci tohoto spektra. Na straně druhé tyto dotazníky 179

kvality života nejsou vhodné k hodnocení dalších vlivů spoluurčujících celkovou kvalitu života.

PROBLÉMY PŘI HODNOCENÍ KVALITY ŽIVOTA Existuje mnoho problémů týkajících se hodnocení kvality života. Tyto problémy lze rozdělit do několika skupin: 1. Problémy spojené s respondentem - Respondent by měl dotazník vyplnit samostatně, tzn., že dotazníky musí být jednoduché a výstižné. Žádá-li respondent pomoc při vyplnění dotazníku, musí mu být poskytnuta takovou formou, aby neovlivnila jeho rozhodnutí. S přibývajícím věkem se zvyšuje procento respondentů odmítajících vyplnit dotazník. Obdobně je tomu u pacientů s diseminovaným onemocněním a u respondentů s nižším vzděláním. 2. Problémy spojené s dotazníky - Kromě problematiky vhodného výběru dotazníku

pro danou

skupinu

obyvatel, se

vyskytují

také

problémy

technického rázu, zejména pak vlastní statistické vyhodnocení dotazníku. 3. Problémy týkající se doby podávání dotazníku - V rámci klinických studií jsou dány časové intervaly, kdy se dotazníky předkládají. Dotazník by měl být předkládán k vyplnění s ohledem na zkoumanou skupinu respondentů, měl by být zohledněn jejich zdravotní stav a věk. Nedostatečně poskytnutá informace o účelu a cílech dotazníku může vést k vágnímu přístupu a nevyhovujícímu vyplnění dotazníku ze strany respondenta. 4. Nepřiměřenost otázek •

Problémy s počtem možností odpovědí (respondent nemusí najít vhodnou odpověď).

•

Problémy s textem (respondent nemusí dostatečně pochopit otázku).

•

Neadekvátní či složité otázky vzhledem ke zdravotnímu stavu, věku či mentální úrovni respondentů.

•

Špatně zvolený dotazník nehodící se pro danou skupinu lidí.

•

Problémy s pochopením struktury dotazníku.

•

Problémy s dotazy týkajícími se určité oblasti, zejména pak intimní dotazy.

•

Nepřiměřené délka či složitost formulací otázek a s tím spojená únava či vyčerpanost respondentů při vyplňování dotazníku. 180

Tab. 3 Přehled kvantitativních generických nástrojů pro diagnostiku kvality života u dětí (Mareš, 2006) Zkratka CHIP-AE

Generické nástroje pro diagnostiku QOL u dětí Child Health and Illness Profile - Adolescent Edition

CHQ

Child Health Questionnaire

CHAQ

Childhood Health Assessment Questionnaire

CQOL

Child Quality od Life Questionnaire

GCQ

Generic Children´s Quality of Life Measure

HAY

How are you?

ITQOL

Infant/Toddler Quality of Life Questionnaire

QOLP-AV

Quality of Life Profile

QWB

Quality of Well-Being Scale

YAQOL

Young Adult Quality of Life Instrument

16 D

16 Dimension

17 D

17 Dimension

ZÁVĚR V příspěvku jsou popsány některé epistemologické otázky a problémy související s výzkumem kvality života. Ačkoliv byla publikována již celá řada výzkumů zaměřených na kvalitu života, existují určité aspekty, jejichž prizmatem je nutné získané výsledky posuzovat. Vycházejí z toho, že všechny definice kvality života jsou nutně nepřímé nebo obrazné. Neexistuje tedy ani žádný přímý způsob, jak změřit to, co je pro hodnocení a posuzování kvality života obecně důležité. Donner (1997) vidí např. budoucnost výzkumů kvality života v jejich větší objektivizaci. Domníváme se však, že čistě individuální sféru hodnocení kvality života nebude nikdy možné zkoumat s objektivními výsledky. Je samozřejmě možné definovat aspekty, které se na utváření individuální kvality života podílejí, a tyto aspekty lze alespoň v hrubých rysech objektivizovat. Parciální příspěvky jednotlivých

aspektů

k celkovému

hodnocení

kvality

života

však

není

principiálně možné objektivně vymezit, neboť jejich kvalitativní i kvantitativní rozměr záleží na individuálních charakteristikách, ale i aktuálním stavu daného

181

jedince. Validita výsledků výzkumů kvality života tak může být vždy poněkud diskutabilní a jejich objektivizace a kvantifikace problematická.

LITERATURA ALBER, J. - FAHEY, T. 2004. Perceptions of living conditions in an enlarged Europe. Euro-pean Foundation for the Improvement of Living and Working Conditions. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2004. CUMMINS, R. A. 1997. Comprehensive quality of life scale – school version. Melbourne: School of psychology, Deakin university, 1997. ISBN 0-7300-2726-0 [online]

Dostupné:

http://acqol.deakin.edu.au/instruments/com_scale.htm

[cit. 21. 6. 2007] CUMMINS, R., A. - LAU, A., L., D. 2007. Personal Well-being Index – School Children. [online]

Dostupné:


[cit. 14. 8. 2007]. DONNER, C., F., ET AL. 1997. Methods of assessment of quality of life. European Respiratory Review, 1997, vol. 7, p. 43 – 45. ISSN 0905-9180. DRAGOMIRECKÁ, E. - ŠKODA, C. 1997. Měření kvality života v sociální psychiatrii. Česká a Slovenská psychiatrie, 1997, vol. 93, no. 2., p- 25-27. ISSN 1212-0383. FAHEY, T. - MAÎTRE, B. - WHELAN. C. 2004. Quality of life in Europe. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2004. 117 s. ISBN 92897-0260-5. GIDDENS, A. 1999. Sociologie. Praha: Argo, 1999. s. 596. ISBN 80-7203-124-4. HNILICOVÁ, H. ET AL. 2004. Kvalita života. Kostelec nad Černými lesy : IZPE, 2004. 120 s. ISBN 80-86625-20-6. HNILICOVÁ, H. – BENCKO, V. 2005. Kvalita života – vymezení pojmu a jeho význam pro medicínu a zdravotnictví. Praktický lékař, 2005, vol. 85, no. 11, p. 656 – 660. ISSN 0032-6739. JESENSKÝ, J. 2000. Andragogika a gerontagogika handicapovaných. Praha : Karolinum, 2000. s. 82. ISBN 80-7184-823-9. KŘIVOHLAVÝ, J. 2002. Psychologie nemoci. Praha : Grada, 2002. s. 162 – 177. ISBN 80-247-0179-0.

182

KŘIVOHLAVÝ, J. 2001. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2001. s. 28 – 40, 165. ISBN 80-7178-551-2. MALÝ,

M.

2007.

Dotazníky

o

kvalitě

života.

[online].

Dostupné:

http://www.statspol.cz/robust/2000_maly__00.pdf [cit. 26. 1. 2007]. MAREŠ, J. 2006. Kvalita života u dětí a dospívajících. Brno : MSD, 2006. ISBN 8086633-65-9. MASLOW, A., H. 1970. Motivation and personality. Second ed. New York, Evanston, London : Harper and Row Publishers, 1970. SIČÁK, A. 2002. Teoreticko-metodologické skúmania a východiska sposobu života v retrospektíve súčasného transformačného procesu. Kvalita života a ľudská práva v kontextoch sociálnej práce a vzdelávania dospelých. Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej univerzity, 2002. s. 157 – 166. ISBN 80-8068-088-4. SLOVÁČEK, L. 2004. Kvalita života nemocných – jeden z důležitých parametrů komplexního hodnocení léčby. Vojenské zdravotnické listy, 2004, vol. 73, no. 1, p. 6 – 8. ISSN 0372-7025. VAĎUROVÁ, H. - MÜHLPACHR, P. 2005. Kvalita života: teoretická a metodologická východiska. Brno : MU, 2005. ISBN 80-210-3754-7. VYMĚTAL, J. 2003. Lékařská psychologie. Praha : Portál, 2003. s. 198 – 201. ISBN 807178-740-X. WHO. 2006.online] Dostupné: http://www.who.int/evidence/assessmentinstru ments/qol/index.htm [cit. 3. 5. 2006]

SOUHRN Příspěvek se zaměřuje na základní problematiku teoretického vymezení fenoménu kvality života vzhledem k jeho multidimenzionálnímu charakteru. Dále jsou diskutovány možnosti výzkumu kvality života, a to jak objektivních parametrů, které kvalitu života ovlivňují, tak subjektivních aspektů, které jsou stěžejní pro subjektivní a individuální hodnocení celkové kvality života. V článku jsou uváděny jednotlivé výzkumné metody resp. techniky vhodné k výzkumu pojetí kvality života a diskutovány jejich možnosti a omezení. Uváděny jsou i některé standardizované výzkumné nástroje.

183

RESUME The entry is focused on basic problems of teoretical definition of the quality of life phenomena in regard of its multi-dimensional characteristic. The possibilities of quality of life research are discussed there (considering objective and subjetive characteristics). There are specified particular research methods suitable for quality of life research in the entry – their possibilities and limitations. There are also named some standardized research instruments.

184

VÝZKUM VYBRANÝCH OBJEKTIVNÍCH PARAMETRŮ KVALITY ŽIVOTA MLÁDEŽE VE VĚKU 14-16 LET *JIŘÍ ŠKODA - *PAVEL DOULÍK - *ŽANETA TAŠNEROVÁ – **EVA BUCHTELOVÁ - **KATEŘINA VANÍKOVÁ * Pedagogická fakulta, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem ** Ústav zdravotnických studií, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

Klíčová slova: Kvalita života, sociokulturní rozdíly, kvantitativní výzkum, škálování, komparace, základní škola

ÚVOD Tematika kvality života je v oblasti výzkumných aktivit v ČR stále dosud poměrně novým oborem. Většina výzkumů, které byly na toto téma v minulosti provedeny, je zaměřena na kvalitu života dětí či dospělých lidí jako pacientů či klientů různých zdravotnických nebo sociálních zařízení. V zemích západní Evropy a také v USA vyšlo však již v 70. letech 20. století množství publikací, které se zabývaly definováním pojmu kvalita života (quality of life – QOL), který byl v té době užíván v souvislosti s určitými důsledky celkového vývoje spojeného s rozvojem vědy a techniky. V současné době se otázky kvality života stávají nedílnou součástí všech vědních oborů. V tomto příspěvku jsou prezentovány výsledky výzkumu hodnocení

vybraných

stěžejních

kritérií

kvality

života

u zvolených skupin mládeže ve věku 14 – 16 let. Výzkumný vzorek zahrnuje klienty dětských domovů se školou (DDŠ), žáky venkovských a městských základních škol Ústeckého kraje (Šluknovsko, Rumbursko) a třetí výzkumnou skupinu tvoří žáci pražských základních škol. Výzkumu se zúčastnilo celkem 277 respondentů.

185

DIMENZE KVALITY ŽIVOTA Koncept kvality života je v zásadě možné chápat ze dvou perspektiv subjektivní a objektivní. Subjektivní hodnocení kvality života je nejdůležitějším a určujícím aspektem života člověka. V současné době to platí i pro medicínské a ošetřovatelské obory, kde byly objektivně měřitelné ukazatele zdraví dlouho považovány za nejpodstatnější a nejvíce validní pro volbu další léčby. I v těchto oborech se nyní výrazně zohledňuje subjektivní vnímání a hodnocení stavů, které kvalitu života ovlivňují. Z psychologického hlediska je ústředním bodem lidský jedinec a jeho pohled na život. Na čem toto vidění závisí a co jej ovlivňuje? Do určité míry souvisí s časovým hlediskem. Jedinec srovnává minulé zkušenosti se současným životním stylem a projektuje do něj svá očekávání a naděje. Důležitou úlohu zde hraje sociokulturní prostředí, ve kterém člověk žije a které mu vymezuje základní hodnoty a materiálně ekonomické podmínky. Objektivní hodnocení kvality života se soustředí na souhrn ekonomických, sociálních, zdravotních a environmentálních podmínek, které ovlivňují život člověka

(Vaďurová,

Mühlpachr,

2005).

Obvykle

zahrnuje

materiální

zabezpečení, sociální podmínky života, sociální status a fyzické zdraví. Subjektivní hodnocení kvality života se týká jedincova vnímání svého postavení ve společnosti v kontextu jeho kultury a hodnotového systému. Výsledná spokojenost je závislá na jeho osobních cílech, očekáváních a zájmech (Vymětal, 2003). Je přitom signifikantní, že subjektivní hodnocení kvality života a objektivní indikátory spolu obvykle dostatečně vzájemně nekorespondují. Hovoříme o tzv. „paradoxu spokojenosti“, který potvrzuje, že míra spokojenosti není podmíněna reálným stavem objektivních parametrů (tj. materiálním bohatstvím, zdravím či dobrými vztahy v rodině). Z toho vyplývá, že kvalita života se nedá definovat jako všeobecně závazný konstrukt, ale měla by být chápána jako formální pojem, který lze individuálně naplnit. Kvalita života tedy představuje výsledek individuálních hodnotících procesů, v kterých jde o konvergenci, resp. divergenci hodnocení aktuálního a očekávaného (Džuka, 2007).

186

OBJEKTIVNÍ INDIKÁTORY KVALITY ŽIVOTA Mezi nejčastěji uváděné objektivní indikátory kvality života patří následující oblasti života, které zahrnují určité objektivně měřitelné parametry: 1.

Ekonomická situace jedince, resp. rodiny, ve které žije. Z hlediska dětí a

dospívajících je ekonomická situace rodiny vnímána jako „dostatek peněz“ a je vztahována především k vlastnictví určitých věcí, které mládež pokládá za symboly dobrých majetkových poměrů. Jak ukázaly provedené výzkumy (Casas et al, 2005), ovlivňují tyto atributy výrazněji subjektivní hodnocení kvality života u chlapců než u dívek. Ekonomická úroveň rodiny je důležitým faktorem, který

ovlivňuje

mnohé

stránky

života

dětí,

a

to

nejen

ve

vztahu

k dostatečnému materiálnímu zabezpečení, ale také v souvislosti s využíváním a naplňováním volného času dětí, vybavením potřebným pro vzdělávání dětí a v neposlední řadě s poskytováním adekvátní zdravotní péče. 2.

Bydlení a životní prostředí. Tento aspekt indikuje jednak určitou úroveň

materiálních zdrojů a je v přímé vazbě s ekonomickou situací jedince či rodiny, a jednak je zdrojem dlouhodobého pocitu bezpečí. Adekvátní úroveň bydlení působí na naše hodnocení pocitu spokojenosti, ale může být i věcí prostého přežití. Fahey, Maître a Whelan (2004) poukazují na fakt, že obydlí je centrem rodinného života, ve kterém se rodí a vyrůstají děti, kde se uskutečňuje jejich socializace, a kde jsou vytvářeny a pěstovány rodinné vztahy. Nejisté bydlení a bezdomovectví zvyšují riziko ohrožení sociálním vyloučením. Životní prostor a jeho okolní prostředí souvisí s kvalitou života např. přístupem k rekreačním oblastem, stupněm znečištění, mírou hluku, ale také v rámci sociálních hrozeb např.

mírou

kriminality

apod.

Nezanedbatelný

je

také

ekologický

a environmentální rozměr kvality života, neboť životní prostředí má přímý vliv na život člověka a značný dopad na zdraví lidí a na jejich bezpečnost. 3.

Zdraví a zdravotní péče. Dobrý zdravotní stav je nutný nejen pro pocit

duševní spokojenosti a celkové pohody (well-being), ale je ve většině případů také nezbytným pro schopnost jedince dosáhnout svých cílů a naplnění osobních ambicí. Zdraví je hodnotou, kterou většina lidí staví na první příčky svého žebříčku hodnot. Ochrana zdraví a úroveň poskytované zdravotnické péče jsou jedním z nejdůležitějších priorit všech vyspělých států. Úroveň dosaženého vzdělání je významným faktorem ovlivňujícím životní styl, příležitosti 187

a také uvědomování si zdravotních a dalších rizik. Dle Evropské komise hodnotí svůj zdravotní stav pozitivněji lidé s vyšším stupněm dosaženého vzdělání. (Alber, Fahey, 2004) 4.

Osobnostní rozvoj (profesní život, vzdělání). Vzdělání a s ním spojené

uplatnění se ve společnosti tvoří velmi důležitou součást kvality života. Má přímou souvislost s konkurenceschopností a společenskou i ekonomickou úrovní. Vzdělání je odrazem kultury a představuje systém tradic a hodnot dané společnosti. Dobré zaměstnání je rozhodujícím faktorem nejen pro ekonomické zabezpečení jedince a rodiny, ale je také rozhodujícím činitelem integrace jedince do společnosti. Z těchto důvodů je např. kladen velký důraz na zaměstnání a s ním související socializaci jedince jako součást komprehenzivní rehabilitace osob s určitým typem znevýhodnění. Vytváření pracovních příležitostí stojí proto v centru pozornosti zaměstnanecké politiky vlád naprosté většiny zemí světa. S tímto faktorem ovlivňujícím kvalitu života velmi úzce souvisí i politika rovných příležitostí a především koncept celoživotního učení a vzdělávání. Smysluplná práce vede u člověka v optimálním případě k uspokojování potřeb seberealizace (Maslow, 1970). Práce determinuje rodinný život mnohem intenzivněji, než ostatní faktory. V dnešní době překonávání tradičního modelu dělení domácích prací a podílení se na péči o domácnost a děti, je nutné najít rovnováhu profesního života a prací v domácnosti. Stále platí, že ve většině rodin zastává práci v domácnosti spojenou s péčí o děti převážně žena, přestože vykonává zaměstnání, stejně jako muž v rodině. Camaille (2000) uvádí, že snížením kvality života jsou proto ohroženy zejména osamělé matky s dětmi, které musí překonávat nejvíce překážek k vyvážení profesního a rodinného života. 5.

Rodinné a přátelské vztahy. Rodina je jedním z nejvýznamnějších činitelů

přispívajících k individuálnímu pocitu spokojenosti, bezpečnosti, sounáležitosti a lásky. V této nejvýznamnější sociální skupině se dítě učí dovednostem sociální komunikace, normám a žádoucím způsobům chování ve formě rolí. Dítě se prostřednictvím rodičů seznamuje s genderovou dělbou práce v rodině, se způsobem řešení problémů a přejímá hierarchii hodnot. V rodině se dítě učí zodpovědnosti za domácí práce a péči o rodinu. V hodnocení spokojenosti s rodinnými vztahy se odrážejí mnohé problémy současné rodiny 188

jako zvyšující se rozvodovost a s ním spojená výchova dítěte pouze jedním z rodičů, týrání či zneužívání dětí, adopce, nedostatek času zaměstnaných rodičů apod. Rozvod rodičů, související se širšími sociálními změnami, se stále častěji promítá do života dětí, které jsou vystaveny větší či menší emocionální zátěži. Wallersteinová, Kellyová (In Giddens, 1999) uvádějí, že pět let po rozvodu rodičů zůstávala asi třetina z celkového počtu tázaných dětí výrazně nespokojena se svým životem a podléhala depresím a pocitům osamělosti. Alber a Fahey (2004) uvádějí, že kvalita života v souvislosti s domácností a rodinnými vztahy je významně ovlivňována i tím, že rodina poskytuje většině lidí podporu zvláště v praktických záležitostech. V případě osobních či intimních záležitostí a potřeby morální či emocionální podpory vzrůstá význam přátelských vztahů. V období dospívání se zvyšuje význam vrstevnické skupiny a přátelských vztahů a uspokojení v této oblasti představuje důležitou součást celkově vnímané kvality života dětí. Příslušnost ke skupině přátel či vrstevníků může významně ovlivňovat trávení volného času a další vývoj jedince. Podle Pávkové, Hájka a Hofbauera (2002) některé skupiny představují rizikové prostředí, které je často spojené s některými sociálně patologickými jevy (např. delikventní party, drogová subkultura, sekty apod.). 6.

Volný čas. Kategorie volného času je nezanedbatelnou součástí života

jedince a značně ovlivňuje kvalitu života. Pod pojmem volný čas rozumíme odpočinek, relaxaci, zábavu, zájmové činnosti a dobrovolnou společensky prospěšnou činnost. Volný čas dětí by měl být pedagogicky ovlivňován z důvodu nedostatku zkušeností v dětském období života a špatné orientace ve všech oblastech zájmových činností. Je nutné děti citlivě vést k tomu, aby samostatně a smysluplně dokázaly naplnit a využít svůj volný čas. Každá společnost by měla mít zájem o to, jak děti tráví svůj volný čas, jestli existuje dostatečná nabídka rozmanitých činností a zařízení pro volnočasové aktivity. Volný čas může přispívat k utváření mezilidských vztahů ve formálních i neformálních skupinách, které vznikají na základě společného zájmu. Do jisté míry je volný čas prostorem, v kterém mohou pedagogičtí pracovníci ve škole a výchovných zařízeních kompenzovat vliv některých problémových či sociálně znevýhodněných rodin. Důležitost efektivního využívání volného času se zvyšuje v období dospívání dětí, kdy narůstá význam vrstevnických skupin. 189

V tomto období je třeba působit na výběr aktivit nabídkou zajímavých činností v zařízeních pro volný čas, která by byla dostupná a atraktivní i dětem z méně podnětného nebo sociálně nedostatečného prostředí (Pávková, Hájek, Hofbauer, 2002).

CÍLE VÝZKUMU Hlavním

cílem

prezentovaného

výzkumného šetření

byla deskripce

objektivních indikátorů kvality života mládeže ve věku 14 – 16 let a komparace kvantifikovaných hodnot objektivních indikátorů kvality života mezi vybranými třemi skupinami mládeže z odlišného sociokulturního prostředí. Komparace byla prováděna induktivními metodami statistické analýzy dat pomocí Fisherova LSD testu pro vícenásobnou komparaci hodnot aritmetických průměrů na hladině významnosti α = 0,05.

POPIS VÝZKUMNÉHO VZORKU A JEHO POŘÍZENÍ V rámci realizace výzkumného šetření byly záměrným výběrem zvoleny tři skupiny mládeže ve věku 14 – 16 let, u kterých lze předpokládat odlišný sociokulturní status: 1. Žáci vybraných základních škol městského typu v oblasti Šluknovského výběžku v Ústeckém kraji (128 respondentů). 2. Žáci vybraných pražských základních škol (107 respondentů). 3. Klienti dětských domovů se školou v Ústeckém kraji (42 respondentů). Výzkumu se zúčastnilo celkem 277 respondentů. Základní školy v oblasti Šluknovského výběžku - ZŠ Jiříkov, ZŠ Šluknov a ZŠ Rumburk jsou typické školy městského typu s větším zastoupením národnostních minorit (především vietnamské a romské populace). Mezi vybranými pražskými školami jsou dvě typické sídlištní základní školy, do kterých docházejí převážně žáci ze sídliště Jižní město. Dětský domov se školou (DDŠ) je etopedické zařízení pro děti od 12 do 15 let, které jsou sem umístěny na základně diagnostického pobytu v diagnostickém ústavu. Ve škole, která je součástí tohoto zařízení, se vzdělávají žáci s lehkým mentálním postižením v kombinaci s poruchami chování i žáci se sociálním znevýhodněním – z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy atd. 190

Nejčastějšími poruchami chování jsou problémy s nedodržováním stanovených norem, záškoláctví, útěky či toulky, zneužívání psychotropních látek a alkoholu, krádeže a nepřiměřené projevy agresivity vůči lidem a okolí. Velmi vysoké procento klientů DDŠ pochází ze sociálně slabých či nepřizpůsobivých rodin, které často neplní své funkce nebo jsou tyto funkce významným způsobem narušeny. Matoušek a Kroftová (2003) uvádějí, že příčiny deliktů páchaných dětmi a mládeží často souvisejí s tím, z jaké společenské vrstvy mladí delikventi pocházejí. Sociálně slabé rodiny s nízkou úrovní vzdělání a s vysokou mírou nezaměstnanosti považuje za nejpříznivější živnou půdu pro kriminogenní chování

mládeže.

Výjimkou

však

nejsou

ani

mladí

delikventi

z vyšších

společenských vrstev, kde se také můžeme setkat s nezájmem či zanedbáváním výchovy dítěte např. pro nedostatek času či dohledu na dítě ve volném čase. Delikvence mládeže z dobře situovaných rodin může být chápána jako následek klesajícího vlivu rodiny na chování dospívajících dětí ve všech společenských vrstvách.

POPIS POUŽITÉHO VÝZKUMNÉHO NÁSTROJE Jako

výzkumný

nástroj

bylo

použito

českého

překladu

5.

vydání

standardizovaného dotazníku Comprehensive Quality of Life Scale (ComQoL) v mutaci S5, která je určena pro školní děti a adolescenty ve věku 12-18 let. Autorem tohoto výzkumného nástroje je Robert A. Cummins z Deakin University v Melbourne. Koncept kvality života tak, jak je pojímán v diskutovaném výzkumném nástroji, zahrnuje složku subjektivní a objektivní, přičemž každá z nich sestává ze sedmi domén: •

materiální zabezpečení (material well-being),

•

zdraví (health),

•

produktivita, výkonnost (productivity),

•

osobní vztahy (intimacy),

•

pocit bezpečí (safety),

•

společenský život, místo v komunitě (community),

•

emoční pohoda (emotional well-being).

191

Každá z těchto domén je ve výzkumném nástroji rozpracována obvykle do tří konkrétních položek. Používána jsou položky otevřené i uzavřené. Uzavřené položky jsou konstruovány na principu intervalových škál.

VÝSLEDKY A JEJICH DISKUSE Při porovnání objektivní kvality života byla posuzována objektivní data na úrovni sedmi výše uvedených domén. Vzhledem k tomu, že dotazník ComQoL rozpracovává každou ze sedmi sledovaných domén do dalších dílčích kritérií, je celý datový soubor poměrně obsáhlý. Proto jsou dále prezentovány pouze některé významné hodnocené položky v rámci daných domén nebo položky, v nichž byly zaznamenány statisticky významné rozdíly mezi zvolenými skupinami mládeže.

Jejich

grafické

znázornění

je

prováděno

pomocí

diagramů

zobrazujících hodnoty aritmetických průměrů a intervalů spolehlivosti s kódy: DD = klienti dětských domovů se školou, UL = žáci ze základních škol v oblasti Ústeckého kraje, Praha = žáci z pražských základních škol. Statistická významnost rozdílů aritmetických průměrů byla posuzována Fisherovým LSD testem pro vícenásobnou

komparaci

hodnot

aritmetických

průměrů

na

hladině

významnosti α = 0,05. Statistická analýza dat byla provedena pomocí statistického programu Statgraphics Centurion XV.

Materiální zabezpečení Oblast materiálního zabezpečení zahrnuje v dotazníku ComQoL úroveň bydlení, množství vlastnictví věcí a je určována také ekonomickou situací rodičů. Úroveň materiálních podmínek v daných skupinách mládeže je do jisté míry dána výběrem skupin z různého sociokulturního prostředí. Zjištěná úroveň a její porovnání jsou patrné z následujícího diagramu.

192

10,7 9,7 8,7 7,7 6,7

DD

UL

Praha

Obr. 1 Materiální zabezpečení

Při komparaci materiálního zabezpečení rodin, z kterých vybraná mládež pochází, je statisticky významný rozdíl mezi klienty dětských domovů se školou a ostatními skupinami. Mezi zbývajícími dvěma skupina není statisticky významný rozdíl. Lze předpokládat, že mezi klienty dětských domovů se školou se vyskytuje značné

množství

mladých

delikventů,

kteří

pocházení

s rodin

s nízkou

sociokulturní úrovní. Matoušek a Kroftová (2003) uvádějí, že navzdory zvyšování kriminality dětí ze středních vrstev a nárůstu kriminality dětí z ekonomicky velmi dobře zajištěných vrstev, většina mladých lidí dopouštějících se delikventního chování, pochází s nejnižších sociálních vrstev, s nízkými příjmy, chybějící kvalifikací a s velkou mírou nezaměstnanosti.

Zdraví Fenomén kvality života je velmi často dáván do souvislosti se zdravím. Zdravotní stav či úroveň poskytované zdravotní péče jsou důležitým faktorem ovlivňujícím kvalitu života jedinců a jsou také nezbytné při dosahování jejich životních cílů. Zdraví je hodnotou, která zaujímá přední místa hodnotového žebříčku většiny lidí. Následující diagram ukazuje úroveň zdraví, která byla zjištěna u dospívající mládeže z různých oblastí a s různým socioekonomickým zázemím.

193

14 13,8 13,6 13,4 13,2 13 12,8 12,6 12,4 12,2 12

DD

UL

Praha

Obr. 2 Zdraví a zdravotní stav

Z uvedeného diagramu je patrné, že nejvýše hodnotili svůj zdravotní stav žáci pražských škol. Mezi těmito žáky a dalšími dvěma skupinami respondentů je statisticky významný rozdíl. Tento výsledek se jeví poněkud paradoxním, vzhledem k tomu, že je zdraví pokládáno za hodnotu, která není příliš ovlivňována sociálním a sociokulturním kontextem. Také v závislosti na životním prostředí by u žáků pražských škol byla očekávána spíše opačná tendence v oblasti zdraví, vzhledem ke zvýšené míře znečištění ovzduší a také s ohledem na omezenou možnost pohybu na čerstvém vzduchu. Na zdravotním stavu se podílí mnoho faktorů. Dá se předpokládat, že vzdělanější a více informovaní rodiče, více dbají například na zdravou stravu a na poskytování včasné a kvalitní

zdravotní

péče.

Na

druhé

straně

je

v souladu

s výsledky

předpokládaná nejnižší úroveň zdraví klientů dětských domovů se školou. Je to dáno tím, že vysoké procento dětí z těchto institucí trpí určitými poruchami zdraví následkem užívání drog. Vzhledem k lehké mentální retardaci, ke které se častěji přidružují některé další poruchy a také s ohledem na zvýšenou agresivitu některých klientů, se tato skupina vyznačuje také největší mírou užívání léků.

Produktivita, výkonnost Produktivita či výkonnost jsou v tomto smyslu chápány ve spojení se smysluplným využíváním času a s plněním povinností, které děti v tomto věku mají. Tato kategorie souvisí s potřebou sebeuplatnění. Mladý člověk v období dospívání začíná s hledáním své pozice ve společnosti a do značné míry rozhoduje o tom, jak využije svůj potenciál v dalším vývoji a rozhodování o své 194

budoucnosti. Níže uvedený diagram uvádí rozdíly v tom, jak se sledované skupiny mládeže v tomto směru realizují.

11,9 11,4 10,9 10,4 9,9 9,4 8,9

DD

UL

Praha

Obr. 3 Produktivita, výkonnost

Z uvedeného diagramu vyplývá statisticky významný rozdíl mezi klienty dětských domovů se školou a ostatními skupinami. U klientů dětských domovů se školou je nižší úroveň seberealizace očekávaným výsledkem. Děti pocházející z vrstev s nižší úrovní vzdělání neměly v době svého vývoje dostatek příležitostí setkat se s úspěchem. Vzhledem k častějšímu výskytu negativního chování v rodinách, ve kterých tyto děti vyrůstaly, si neměly možnost osvojit pracovní návyky a jejich úroveň aspirací byla ovlivněna nedostatkem pozitivní odezvy ze strany rodičů a okolí. Tyto děti mají do jisté míry narušené vnímání tradičních hodnot ceněných ve společnosti, jako jsou práce, dosahování dobrých výsledků ve škole, či úspěchu při vykonávání zájmových aktivit apod. a nejsou dostatečně motivováni k dosahování těchto cílů. Narozdíl od této skupiny mládeže svědčí míra produktivity ostatních dětí o tom, že si uvědomují důležitost svých povinností a jejich plnění.

Osobní vztahy Osobními vztahy jsou zde chápány především vztahy dětí s rodiči a dalšími rodinnými příslušníky a také přátelské vztahy s nejbližšími lidmi. Kvalita vazby s rodiči v raném dětství a později i s širší rodinou, je klíčovým činitelem osobnostního vývoje jedince (Matoušek, Kroftová, 2003). V období pubescence dochází k modifikaci vztahu dětí k rodičům, jejichž role je v této době oslabena. 195

Proces individuace s sebou nese určitá rizika konfliktů mezi dětmi a jejich rodiči. Nezřídka děti z rodin s nepříliš pozitivní odezvou a nedostatkem zájmu, hledají pocit uspokojení a naplnění v různých partách, které mohou být potenciálem vzniku sociálně patologických jevů. Pro dospívající mládež je velmi důležité zázemí vstřícných a chápajících rodičů, ale také v této době získávají na intenzitě blízké přátelské vztahy. V níže uvedeném diagramu lze pozorovat hodnoty těchto osobních vztahů u zvolených skupin mládeže.

13 12,8 12,6 12,4 12,2 12 11,8

DD

UL

Praha

Obr. 4 Osobní vztahy

Diagram ukazuje, že úroveň osobních vztahů nevykazuje žádné statisticky významné rozdíly u žádné ze sledovaných skupin. Nejnižší zjištěnou hodnotu lze pozorovat u žáků pražských škol. Ve velkoměstě je obecně kladen větší důraz na pracovní nasazení a produktivitu práce lidí. Pokud jde o osobní vztahy klientů dětských domovů se školou, je jejich hodnota na stejné úrovni jako u žáků městských základních škol v oblasti Ústeckého kraje a žáků pražských škol. Vzhledem k tomu, že do kategorie osobních vztahů pro účely této studie spadají i přátelské vztahy, je pravděpodobné, že pro klienty dětských domovů se školou jsou přátelské vztahy do určité míry substitucí za nedostačující rodinné zázemí.

Pocit bezpečí Pocit bezpečí je multidimenzionální aspekt kvality života, s nímž souvisejí různé faktory života jedince, jako jsou sociálně-ekonomické podmínky, bydlení, pracovní a životní prostředí, ale i sociální vztahy. Individuální pocit bezpečí u daných skupin mládeže je graficky znázorněn v níže uvedeném diagramu.

196

11,7 11,4 11,1 10,8 10,5 10,2 9,9

DD

UL

Praha

Obr. 5 Pocit bezpečí

Na diagramu můžeme pozorovat statisticky významný rozdíl mezi skupinou dětí z dětských domovů se školou a dalšími dvěma skupinami respondentů. Příčiny nižší míry pocitu bezpečí u klientů dětských domovů se školou lze hledat v rizikovém prostředí, z kterého většina těchto dětí pochází. Toto prostředí se vyznačuje zvýšenou mírou kriminality a větším výskytem sociálně patologických jevů. To jsou hlavní faktory přispívající ke snížení pocitu bezpečí v běžném životě dětí vyrůstajících v tomto prostředí. Nejvyšší hodnotu posuzovaného pocitu bezpečí vykazují žáci základních škol v oblasti Ústeckého kraje, před žáky pražských základních škol. Také prostředí velkoměsta může být chápáno jako prostředí s mnoha rizikovými faktory projevujícími se na vnímaném pocitu bezpečí.

Společenský život, komunita Období

dospívání

je

vnímáno

jako

určitý

mezník,

kdy

se

dítě

osamostatňuje, a uvolňují se vazby na rodinu. V tomto důležitém období sílí vliv vrstevníků a přátelských vztahů, prostřednictvím kterých se mladý člověk vymezuje vůči rodině a okolí, hledá své místo ve společnosti a utváří si vlastní identitu. Pro dospívajícího člověka je v této době považována za velmi důležitou společná činnost s kamarády či vrstevníky realizovaná mimo domov. Zároveň je dospívání spojeno s vyšším rizikem vzniku sociálně patologických jevů, které často souvisejí s nedůslednou výchovou, nedostatkem času či zájmu rodičů, nevhodným vyplněním volného času dětí nebo s pouhou nudou, která se dostavuje u mládeže s nevyhraněnými zájmy či u dětí z rodin s nízkým 197

socioekonomickým

statutem.

Následující

diagram

ukazuje,

nakolik

je

u jednotlivých skupin mládeže věnován čas aktivitám mimo domov v komunitě kamarádů či vrstevníků.

9,2 8,8 8,4 8 7,6 7,2 6,8

DD

UL

Praha

Obr. 6 Společenský život, komunita

Na výsledcích je opět patrný statisticky významný nižší podíl na těchto aktivitách u klientů dětských domovů se školou oproti žákům základních škol z oblasti Šluknovského výběžku v Ústeckém kraji i pražským dětem, mezi kterými není zaznamenán statisticky významný rozdíl. Tento fakt je možné přičíst tomu, že děti z prostředí, které neposkytuje dostatek podnětů, se méně zapojují do různých činností či volnočasových aktivit a častěji je jejich život vyplněn nesmysluplným trávením času a nudou. Z výsledků lze vysledovat, že klienti dětských domovů se školou posuzovali svůj čas z hlediska svého rodinného prostředí, které považují za svůj stálý domov, ne z perspektivy dočasného pobytu ve výchovném zařízení, kde mají dostatek příležitostí trávit svůj čas aktivně podílením se na různorodých činnostech v rámci kolektivu. Mezi žáky základních škol v Ústeckém kraji a žáky základních škol pražských nebyl pozorován statisticky významný rozdíl v podílení se na společných aktivitách mezi kamarády.

Emoční pohoda Pojem emoční pohoda v tomto pojetí zahrnuje pocit štěstí, který je determinován mnoha různorodými faktory, např. zdravotním stavem, kvalitou mezilidských vztahů, uspokojujícím sebeuplatněním ve společnosti, smysluplnou náplní volného času, úspěchy dosaženými v osobním životě atd. Tato hodnota 198

je tedy velmi individuální a odráží se v ní celkový postoj k životu. Zkoumaná úroveň emoční pohody je znázorněna v níže uvedeném grafu.

8,9 8,6 8,3 8 7,7 7,4 7,1

DD

UL

Praha

Obr. 7 Emoční pohoda

V hodnocení pocitu emoční pohody se jako statisticky významný jeví rozdíl mezi skupinou žáků pražských základních škol a skupinou žáků městských základních škol v oblasti Šluknovského výběžku. Mezi ostatními skupinami nebyly zaznamenány statisticky významné rozdíly. Nízko posuzovaná emoční pohoda pražských dospívajících dětí může být chápána jako nenaplnění vytýčených cílů či tužeb, které nebyly uspokojeny nebo jako určitá frustrace z požadavků, které jsou na tyto děti kladeny jejich rodiči, školou či okolím. Prostředí velkoměsta může působit na mládež jako svět různých lákadel, po kterých tito lidé touží a nemohou je získat. Zároveň je život v tomto prostředí náročnější na uplatnění se v konkurenci silných, vzdělaných či jinak vynikajících jedinců, což může na některé děti, které nejsou tolik úspěšné působit poněkud deprimujícím dojmem. Z výše uvedeného porovnávání objektivní části kvality života na úrovni jednotlivých domén, je patrné, že v mnoha ohledech jsou výsledky hodnocení na nejnižších hodnotách u klientů dětských domovů se školou. Tento výsledek je v souladu s předpokladem s ohledem na podmínky a prostředí, v kterých tyto děti často vyrůstaly a žily. Nízká socioekonomická úroveň spolu s rizikovým prostředím a nezájmem nebo nedůsledností některých rodičů klientů dětských domovů se školou, se odráží v sebepojetí a v hodnocení různých oblastí života této skupiny mládeže. Tyto faktory mají vliv na jejich vztahy s ostatními lidmi a na výběr aktivit ve volném čase. Negativně se tento stav projevuje také na snížení 199

pocitu bezpečí a na celkové úrovni sebehodnocení dospívajících klientů dětských domovů se školou. Následující tabulka obsahuje výčet dílčích otázek či položek na úrovni jednotlivých domén, u kterých nebyl zaznamenán statisticky významný rozdíl mezi sledovanými skupinami respondentů.

Tab. 1 Přehled položek bez statisticky významného rozdílu mezi všemi skupinami Položka Návštěva lékaře

Kamarádství

Sledování TV

Kvalita spánku

Vztahy s rodinou a přáteli

Pocit bezpečí

Svěřování se blízkým

Členství v zájmovém útvaru

V další tabulce je uveden výčet položek, u kterých byly zaznamenány nejnižší hodnoty u klientů dětských domovů se školou.

Tab. 2 Přehled položek s nejnižšími hodnotami u klientů dětských domovů se školou Položka Úroveň bydlení

Aktivity mimo domov

Vlastnictví věcí

Vztahy s rodinou a přáteli

Příjmy rodiny

Kvalita spánku

Návštěva lékaře

Pocit bezpečí

Pro názornost jsou zde uvedeny také graficky znázorněné výsledky dotazovaných položek, u kterých jsou patrné statisticky významné rozdíly mezi sledovanými skupinami mládeže.

200

Úroveň bydlení

4,1 3,7 3,3 2,9 2,5

DD

UL

Praha

Obr. 8 Úroveň bydlení

Statisticky významně nižší hodnota je pozorována mezi klienty dětských domovů se školou a zbývajícími dvěma skupinami. Mezi žáky městských základních škol v Ústeckém kraji a žáky pražských základních škol nebyl zaznamenán statisticky významný rozdíl. Nejvyšší úroveň bydlení žáků základních škol

v oblasti

Ústeckého

kraje

poněkud

nekoresponduje

s informacemi

o poměrně nízké ekonomické úrovni obyvatel této oblasti, která má také vysoké procento nezaměstnanosti. Tento paradox lze vysvětlit tím, že poměrně velká část obyvatel Šluknovského výběžku žije ve vlastních rodinných domech, což bylo v daném nástroji měření ohodnoceno nejvyšším počtem bodů. Naopak velká část pražských děti bydlí v bytě panelákového nebo činžovního domu, což je v rámci dotazníku hodnoceno nižším počtem bodů než bydlení ve vlastním domě.

201

Vlastnictví věcí

3,5 3,3 3,1 2,9 2,7 2,5

DD

UL

Praha

Obr. 9 Vlastnictví věcí

Pokud jde o úroveň vlastnictví věcí mládeže z různých sociokulturních prostředí, opět je zde patrný jejich statisticky významně nižší podíl mezi klienty dětských domovů se školou ve srovnání s dalšími skupinami respondentů. Tento výsledek je v souladu s předpokladem o nižší socioekonomické úrovni rodin klientů dětských domovů se školou. Mezi zbývajícími skupinami sledované mládeže nebyl zaznamenán statisticky významný rozdíl v úrovni věcí, které respondenti vlastní. Absence rozdílů v úrovni vlastnictví věcí mezi pražskými dětmi a dětmi z oblasti Šluknovského výběžku může být dána tím, že velká část rozpočtu pražských rodin je vynaložena na náklady spojené se životem, především na bydlení. Navzdory vyšší ekonomické síle tohoto regionu je úroveň vlastnictví věcí pražských dětí srovnatelná s úrovní vlastnictví věcí u dětí z oblasti Šluknovska. Nuda

3,8 3,6 3,4 3,2 3 2,8

DD

UL

Praha

Obr. 10 Nuda

202

Z uvedeného diagramu vyplývá, že je u klientů dětských domovů se školou statisticky významně nižší podíl nevyužitého času, kdy se mládež nudí ve srovnání se skupinami žáků základních škol v oblasti Ústeckého kraje a s žáky pražských základních škol, mezi kterými nebyl zaznamenán statisticky významný rozdíl. Tento výsledek značí, že klienti dětských domovů se školou často nevědí, jak naložit se svým volným časem. Vzhledem k tomu, že v rámci zařízení, do kterého byly tyto děti umístěny, probíhá trávení volného času organizovaně a volné chvíle klientů jsou naplněny různými činnostmi a zájmovými aktivitami, je pravděpodobné, že respondenti z této sledované skupiny hodnotili využití svého volného času probíhajícího v rodinném prostředí, z kterého pocházejí a který považují za svůj stálý domov. Tento nevyužitý volný čas se pak stává příležitostí pro vznik sociálně patologických jevů, jejichž dlouhodobější trvání je důvodem k umístění dětí do podobných typů zařízení, jako je domov se školou. Mezi zájmové aktivity, které jsou pro klienty dětských domovů se školou organizovány, patří především různé sportovní aktivity, pohybové hry či turnaje, které jsou mezi klienty oblíbené a účastní se jich většinou z vlastní iniciativy (fotbal, tenis, stolní tenis, floorbal, hokej, plavání, cyklistika, aerobic, lyžařské pobyty atd.). Klienti mají také příležitost realizovat se a vyjadřovat své pocity v rámci arteterapie prostřednictvím rozmanitých výtvarných aktivit a technik, které jsou také důležitou složkou výchovného působení na klienty (malba a kresba na různé materiály, koláže, používání přírodních materiálů, výroba keramiky, batikování apod.) Další možností trávení volného času pro klienty dětských domovů se školou jsou hudební aktivity (hra na hudební nástroje, poslech hudebních skladeb, sólový a sborový zpěv, hudebně-pohybové hry a tanec). Talentovaní klienti se ochotně účastní různých soutěží a vystoupení probíhajících mezi jednotlivými zařízeními stejného typu.

203

Obavy a úzkost

3,8 3,6 3,4 3,2 3 2,8 2,6

DD

UL

Praha

Obr. 11 Výskyt obav a úzkostných pocitů

V rámci sledované kategorie je patrná statisticky významně nižší hodnota, která v tomto případě znamená častější výskyt obav a úzkosti pociťovaných klienty dětských domovů se školou v porovnání se žáky základních škol oblasti Šluknovského

výběžku.

V rámci

této

položky

odpovídá,

na

rozdíl

od

předcházejících položek výzkumného nástroje, nižší hodnota nejvyššímu výskytu pozorovaného jevu, tedy obav a úzkostných pocitů. Mezi žáky základních škol Ústeckého kraje a žáky pražských škol nebyl zaznamenán statisticky významný rozdíl. Častější výskyt obav a úzkosti u klientů dětských domovů se školou může souviset s jejich odloučeností od blízkých osob a rodinného prostředí či určitou izolovaností od světa a nemožností realizovat své individuální cíle. Obavy se mohou týkat také poněkud nejisté budoucnosti těchto dětí, která je spojena s návratem do původního problémového prostředí. Zdrojem obav a úzkosti klientů dětských domovů může být obecně nižší úroveň sociálních vztahů těchto dětí.

ZÁVĚR V současné době, která se velmi rychle a dynamicky mění a vyvíjí, získává téma kvalita života jedince velmi důležitou pozici ve všech oblastech života. Navzdory určité konzumnosti a přetechnizovanosti tohoto období, které vyzdvihuje

a

oslavuje

jedince

výkonného,

společnosti

prospěšného

a perspektivního, je stále větší důraz kladen také na vnitřní potenciál člověka,

204

jeho vyrovnanost a na to, aby se život tohoto jedince stával čím dál kvalitnějším ve všech jeho rozměrech. Hodnoty materialismu jsou tak doplňovány zaměřením se na člověka samostatného a na kvalitu jeho života jako celku. Lidský život je komplexní a spokojenost s různými aspekty kvality života se přirozeně odráží také v ostatních oblastech a v celkovém životě člověka. Dnešní mladí lidé se dostávají do situací zcela nových, ve kterých jsou nuceni se orientovat a samostatně rozhodovat. V současném moderním světě mají mladí lidé k dispozici mnoho možností a příležitostí vybrat si životní styl, který je jim blízký a stanovovat si určité cíle, ke kterým mohou směřovat a jimiž mohou svůj život naplňovat. I přes první neúspěchy, se kterými se dospívající na své cestě životem potýkají, je jejich subjektivní hodnocení kvality života výrazně vyšší než u lidí po třicátém roce života (Pichler, 2006). Mladí lidé jsou plni ideálů a snů, v jejichž naplnění věří. Jsou také odolnější vůči stresovým situacím a oplývají vysokou mírou životního optimismu. Tato skutečnost sebou však nese i své stinné stránky. Zejména mládež pocházející z rizikových skupin obyvatelstva je vystavena velkému množství problémů, které ovlivňují zdravý vývoj těchto dětí a do jisté míry je tak předurčují k dalším problémům v jejich budoucím životě. Právě těmto skupinám mládeže je nutné věnovat dostatečnou pozornost a snažit se částečně kompenzovat negativní vlivy rodinného prostředí, z kterého tito jedinci pocházejí. Tito mladí lidé by měli být vedeni k získání pracovních návyků, které je hlavním předpokladem uplatnění se ve společnosti jako pracující člověk. Náležitou péči je třeba věnovat také systematickému vzdělávání dětí ze zhoršeného socioekonomického prostředí, které je vstupní branou k budoucímu profesnímu uplatnění na trhu práce. Tyto a další aspekty jsou důležitými faktory ovlivňujícími nejen materiálně ekonomické zajištění života, ale také úroveň sebehodnocení a celkovou kvalitu života jedinců.

LITERATURA ALBER, J. - FAHEY, T. 2004. Perceptions of living conditions in an enlarged Europe. Euro-pean Foundation for the Improvement of Living and Working Conditions. Luxembourg : Office for Official Publications of the European Communities, 2004.

205

CAMAILLE, J. 2000. The role of the family in establishing the social and political link. The double defamilialisation. In CAVANNA, H. (ed.) The new citizenship of the family. Comparative perspectives. Aldershot : Ashgate, 2000. 230 s. ISBN 07546-1222-8. CASAS, F. - BUXAIRRAIS, M., R. - FIGUR, C. - GONZÁLEZ, M. - TEY, A. - NOGUE-RA, E. RODRIGUEZ, J. - M. 2005. Values and their influence on the life satisfaction of adolescentns age 12 to 16: A study of some correlates. Psychology in Spain, 2005, vol 9, n. 1, p. 21-33. ISSN 1137-9685. CUMMINS, R. A. 1997. Comprehensive quality of life scale – school version. Melbourne: School of psychology, Deakin university, 1997. ISBN 0-7300-2726-0 [online]

Dostupné:


[cit. 21. 6. 2007] DŽUKA, J. 2007. Kvalita života a subjektívna pohoda – teórie a modely, podobnosť

a

rozdiely.

[online]

Dostupné

:

ttp://www.pulib.sk/elpub/FF/Dzuka3/05.pdf [cit. 16. 11. 2007]. FAHEY, T. - MAÎTRE, B. - WHELAN. C. 2004. Quality of life in Europe. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2004. 117 s. ISBN 92897-0260-5. GIDDENS, A. 1999. Sociologie. Praha : Argo, 1999. s. 596. ISBN 80-7203-124-4. MASLOW, A., H. 1970. Motivation and personality. Second ed. New York, Evanston, London : Harper and Row Publishers, 1970. MATOUŠEK, O. - KROFTOVÁ, A. 2003. Mládež a delikvence. Praha : Portál, 2003. s. 340. ISBN 80-7178-771-X. PÁVKOVÁ, J. - HÁJEK, B. - HOFBAUER, B. 2002. Pedagogika volného času. Praha : Portál, 2002. ISBN 80-7178-711-6. PICHLER, F. 2006. Subjective quality of life of young Europeans. Feeling happy but who knows why? Social indicators research, 2006, vol. 75, no. 3, p. 419 – 444. ISSN 0303-8300. VAĎUROVÁ, H. - MÜHLPACHR, P. 2005. Kvalita života: teoretická a metodologická východiska. Brno : MU, 2005. ISBN 80-210-3754-7. VYMĚTAL, J. 2003. Lékařská psychologie. Praha : Portál, 2003. s. 198 – 201. ISBN 807178-740-X.

206

SOUHRN V článku jsou popsány výsledky realizované výzkumné studie zaměřené na posouzení vybraných objektivních parametrů kvality života u zvolených skupin mládeže ve věku 14 – 16 let. Jedná se o skupiny mládeže z odlišného sociokulturního prostředí – klienty dětských domovů se školou, žáky městských a vesnických škol příhraničních oblastí Ústeckého kraje a žáky pražských sídlištních škol. Výzkumné studie se zúčastnilo celkem 277 respondentů. Pro sběr dat byl použit český překlad standardizovaného dotazníku ComQol – S5. Sledovány jsou následující objektivní parametry kvality života: materiální zabezpečení, zdraví, produktivita a výkonnost, osobní vztahy, pocit bezpečí, společenský život a emoční pohoda. V článku jsou diskutovány dosažené výsledky a jejich vazba k sociokulturnímu kontextu sledovaných skupin mládeže.

SUMMARY There are described the results of realized research study focused on examination of objective quality of life characteristics by the groups of youth at the age of 14 – 16 years in the entry. It does about the groups of youth from different social-cultural environs – clients of children’s home with school, pupils of city and village schools from the area of Usti nad Labem region and Prague. The research study involved 277 of respondents. The standardized questionnaire „ComQol-S5“ (czech translation) was used in this research. These quality of life characteristics were watched: material situation, health, productivity, personal relations, sense of safeness, social life and wellbeing. The results and their connections to social-cultural context of watched goups of youth are discussed in the entry.

207

ŠKOLSKÝ SYSTÉM - SKÚSENOSTI A POZNATKY Z PRACOVNO – ŠTÚDIJNÉHO POBYTU V NÓRSKU MILAN TOMKA Katedra telesnej výchovy a športu, Fakulta humanitných vied, Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica

Kľúčové slová: Školský systém, Nórsko, šport, telesná výchova

ÚVOD Nórske kráľovstvo sa rozprestiera na rozlohe 323 900 km², t.z., že je 6,5x väčšie

ako

Slovensko.

V povojnovom

období

bolo

Nórsko

jednou

z najchudobnejších krajín Európy. To však neplatí dnes. Vďaka rope, ktorej ťažba sa začala v 70. rokoch minulého storočia je Nórsko dnes na čele krajín zdužených v OECD. 4,5 miliónový národ si už tradične volí do svojho zastúpenia politikov so silnou sociálnou orientáciou a 2x v referende odmietol vstup do európskej únie. Hospodársky rast krajiny sa neustále dynamicky rozvíja a sociálnoekonomická situácia zabezpečuje vysokú životnú úroveň obyvateľov a kvalitu v sektore školstva. Školský systém a šport je téma, ktorú sme sa rozhodli monitorovať a prezentovať získané poznatky.

PROBLÉM Pod pojmom školský systém, alebo školská sústava chápeme sústavu škôl a zariadení od materských škôl až po vysoké školy, ktoré v danej krajine existujú podľa jej zákonov a zabezpečujú príslušné stupne vzdelania. Školská sústava každej krajiny je výsledkom jej dlhodobého historického vývoja ako aj

208

novodobej transformácie národných a štátnych špecifík (Obdržálek, Z. 1996.) Svoje štátne a národné špecifiká má aj školská sústava v Nórsku. Charakteristickým znakom školskej sústavy v Nórsku je uplatnenie princípu integrácie, ktorý viedol k vytvoreniu jednotnej desaťročnej základnej školy, ktorá zahrňuje všetku školopovinnú mládež. Na túto školu nadväzuje gymnaziálna škola, ktorá má podobu gymnázia alebo odbornej školy pripravujúcej na povolanie. Predprimárne vzdelanie – pozostáva z inštitúcií verejného a súkromného charakteru. Stará sa o deti od narodenia do 5 rokov. Dochádzka do materskej školy je dobrovoľná. Povinné vzdelanie sa realizuje na takzvanej Grunnskole. Tá sa vnútorne člení na tri stupne: -

Barnetrinnet

(základný

stupeň)

–

pre

deti

vo

veku

6-9

rokov,

- Mellomtrinnet (stupeň pre pokročilých)- pre deti vo veku od 10-12 rokov, - Ungdomstrinnet (nižšia sekundárna úroveň)- pre vekovú kategóriu 13-16 rokov. Stredoškolskej úrovni zodpovedá Videregående skole (vyššia stredná škola) pre mládež vo veku 16-19 rokov. Táto úroveň vzdelania zahŕňa všeobecnú teoretickú časť (gymnázium) a praktickú časť (odborné školy). Vysoké školstvo tvorí v Nórsku šesť univerzít, 6 špecializovaných univerzitných inštitúcií, 25 fakúlt, 2 fakulty umenia a 32 súkromných vyšších vzdelávacích inštitúcií, ktoré realizujú terciárne vzdelávanie. Severná časť Nórska, Nordland má 20 gymnázií, z toho 5 je športových. Pre náš výskum sme si vybrali Gymnázium, Vesvågøy videregående skole v Leknes. "Sport gymnasium“ nie je typ osemročného športového gymnázia, ale má charakter gymnázia s rozšíreným vyučovaním telesnej výchovy. Momentálne tu študuje 620 študentov, ktorí absolvujú trojročné štúdium. Dosiahnuté vzdelanie má podobný charakter ako na Slovensku, pripravuje študentov na ďalšie štúdium (vysokoškolské štúdium, nadstavbové štúdium). Uchádzači o štúdium neabsolvujú prijímací pohovor, teoretické skúšky ani testy všeobecnej pohybovej výkonnosti do športovej sekcie. Študenti sú selektovaní na základe dosiahnutých výsledkov na základnej škole. Pre úplnosť informácií treba doplniť, že z desaťročnej povinnej školskej dochádzky na základných 209

školách sú žiaci známkovaní v posledných troch ročníkoch a to "prevrátenou" stupnicou od 1 – 6 (1 – nedostatočne, 6 – výborne). Prvých sedem ročníkov podliehajú žiaci ústnemu hodnoteniu zo strany pedagógov a táto informácia je podávaná rodičom štyrikrát do roka.

CIEĽ Cieľom práce je priniesť poznatky a skúsenosti z Nórskeho školského systému so zameraním na školskú telesnú výchovu a šport.

METODIKA V práci sme použili metódu pozorovania. Pri získavaní faktov sme sa opierali o metódu neštandardizovaného rozhovoru s riaditeľom a učiteľmi telesnej výchovy na vybratej škole "Sport gymnasium" v severnej časti Nórska – Nordland.

VÝSLEDKY Pri pravidelných návštevách a rozhovoroch s pedagógmi a riaditeľom gymnázia sme sa dopracovali k týmto konkrétnym výsledkom. V športovej sekcii sa v každom ročníku nachádza 20 – 30 študentov– športovcov. Títo absolvujú všetky druhy športov a všeobecno – vzdelávacie predmety v rozsahu určenom učebnými osnovami a plánmi. Na zisťovanie úrovne pohybových schopností nie sú stanovené oficiálne štandardy (normy) a preto ich školy ani nerealizujú. Avšak, jedenkrát do roka, v septembri, je organizovaný Idretts dag, športový deň pre celú školu. Študenti absolvujú test pohybovej výkonnosti, ktorý nie je možné komparovať s bežne používanými testovými batériami všeobecnej pohybovej výkonnosti školskej mládeže u nás ako napr. Eurofit, Unifit, a.i. Skladá sa z týchto disciplín: skok do diaľky, beh na 60m, 200m, 3000m a vrh guľou. Výsledky sú zaznamenané, zverejnené a študenti majú možnosť sa navzájom porovnať. Každý študent v športovej sekcii si môže ako voliteľný predmet zvoliť jeden šport, ktorému sa bude venovať v rozšírenom vyučovaní. Sám si musí vytvoriť tréningový plán a zvoliť si cieľ, ktorý chce dosiahnuť. Vyučujúci plán skontroluje, zhodnotí objem, obsah, intenzitu, zaťaženie a prípadne upozorní na nedostatky. Zaujímavé je sledovať aký cieľ si zvolí študent a podľa akých kritérií sa bude 210

porovnávať, keď v Nórsku nie sú vytvorené normy na zisťovanie všeobecnej pohybovej výkonnosti. Väčšina študentov má svoj športový vzor a sleduje jeho kariéru prostredníctvom médií (tlač, televízia, internet). Práve internet zohráva dôležitú úlohu nielen v informovanosti ale aj v rámci plnenia si tréningových povinností. Každý väčší nórsky športový klub má na svojich webových stránkach zverejnené výsledky testových batérií a fyziologických ukazovateľov svojich športovcov (beh na 60 metrov, VO2

max.,

a pod.). Študent sa snaží čo najviac

priblížiť svojmu vzoru. Forma vyučovania telesnej výchovy a vyučovacie metódy sú podobné našim podmienkam. Vyučovacia hodina v Nórsku má 45 minút a organizačná štruktúra má podobný charakter ako u nás. Úvodná a prípravná časť má 10 minút a slúži na oboznámenie s obsahom hodiny a zahriatie organizmu. V hlavnej časti trvajúcej 25 – 30 minút sa venujú nácviku a zdokonaľovaniu vybraných cvičení. V záverečnej časti hodiny, v rozsahu 5 – 10 min., sa nehodnotí výsledok nácviku preberaných činností, ale sa vykonávajú zábavné hry a štafetové cvičenia. V roku 2007 sa menila štruktúra a obsah vyučovania v Nórsku z nariadenia vlády. Z hľadiska inovácie v oblasti školskej telesnej výchovy ale aj v oblasti športu sa v hlavnej časti tréningovej jednotky alebo vyučovacej hodiny venuje 30% nácviku (driblovým cvičeniam) a 70% riadenej a voľnej hre. Do riadenej hry zasahuje učiteľ (tréner), ktorý hru preruší a komentuje. Pri nácviku nových herných zručností sa prispôsobujú pravidlá hry a prostredie danému nácviku (napr. pri nácviku hry 1:1 je menšie ihrisko, pri nácviku streľby je menej hráčov, a pod.). Vedomosti

zo

všeobecno-vzdelávacích

predmetov

sú

kontrolované

testami, vydávané ministerstvom školstva, jedenkrát do roka v januári. Január je mesiac, kedy sa začína druhý polrok (semester) a vyučujúci môže touto formou zistiť prípadné nedostatky vo vedomostiach študentov. Ak sú vedomosti nedostačujúce má stále dosť času vykonať potrebné opatrenia a dosiahnuť nápravu do konca školského roka. Študenti absolvujú každoročne výcvikový kurz v prírode. Prváci strávia v lone prírody 1 noc, druháci 2 noci, tretiaci 3 noci. Obsahom a cieľom kurzu je naučiť sa prežiť v prostredí voľnej prírody, spoznávať ju a získavať z nej potravu. 211

Jeden krát do roka absolvujú jednodňový výcvik bežeckého lyžovania. Zaujímavosťou však je, že vymeškané vyučovanie počas kurzu nie je ospravedlnené a študenti si ho musia samoštúdiom doplniť. Na škole existujú dva kluby, hádzanársky a futbalový. Pred niekoľkými rokmi sa nórska vláda snažila spopulárniť basketbal, avšak bez väčšieho ohlasu a úspechu. Každoročne sa medzi strednými školami usporadúvajú „lile olympisk spill“ (malé olympijské hry). Je to hádzanársky a futbalový turnaj medzi školami. Kvalifikácia sa odohráva podobne ako u nás, najprv v rámci kommune (okresov) a potom sa hrá záverečný turnaj v rámci fylke (kraja). Vzhľadom na rozlohu krajiny a obrovské vzdialenosti medzi väčšími mestami sa víťazi krajov už nestretávajú v celonárodnom turnaji o víťaza Nórska medzi strednými školami. Študenti sú vedení k samostatnosti nielen v rámci školy ale aj v bežnom živote o čom svedčí fakt, že stredné školy nemajú k dispozícií pre svojich študentov internátne ani iné ubytovacie priestory. Bývajú v podnájmoch. Škola zabezpečuje každému študentovi štipendium vo výške závislom od príjmu rodičov. Z pohľadu nórskych pedagógov je školský systém v Nórsku dobrý, aj keď trochu

kritiky

sa

znieslo

na

hlavu

štátnych

orgánov

zabezpečujúcich

financovanie. Nórske školstvo je financované ministerstvom školstva a výnosmi z lotérií. Balík peňazí je z Osla zasielaný do fylke (krajov) a tie prerozdeľujú financie podľa požiadaviek jednotlivých kommune (okresov). Zaujímavosťou je, že tieto prostriedky sú použité len na vybavenie učební a vybavenie telocviční (náradie a náčinie). V prípade poškodenia budovy (napr. zatekajúca strecha) principal (riaditeľ) školy požiada kommune o nápravu. Kommune sa postará o všetky náležitosti spojené s problémom. Zabezpečí financie, firmu a opravu, a pod.

ZÁVER V priebehu nášho dlhodobého pobytu v Nórsku sme sa stretli s mnohými odlišnosťami v spoločenskom živote, ktoré sme hodnotili kladne ale aj s javmi, ktoré sa nám zdali prinajlepšom nekonvenčné. Treba si uvedomiť, že väčšinu územia severnej časti Nórska - Nordland, pokrývajú lesy, kopce a fjordy. Hustota

212

zaľudnenia je minimálna a vidiecky život sa podobá našim samotám na Orave a Kysuciach. Na základe vlastných skúseností z ročného pobytu v Nórskom kráľovstve by som rád vyzdvihol snahu spoločnosti viesť mladých ľudí k samostatnosti a nezávislosti. V oblasti telesnej výchovy na Sport Gymnasium si mladí ľudia sami vyberajú šport, ktorému sa budú primárne venovať počas štúdia. Aj keď nedisponujú danosťami vynikať vo vybranom športovom odvetví, učiteľ ich plnou mierou podporuje a motivuje. Nie vždy je prioritou víťazstvo a pocit výnimočnosti z najlepšieho výkonu. Veď šport by mal prinášať radosť z pohybu, slobodu mysle, pocit vnútornej nekonečnosti a mal by mladých ľudí emočne napĺňať a uspokojovať.

LITERATÚRA OBDRŽÁLEK, Z. 1996. Škola, školský systém ich organizácia a riadenie. Bratislava : UK, 1996 http://en.wikipedia.org/wiki/Education_in_Norway http://www.euroeducation.net/prof/norco.htm

ZHRNUTIE Príspevok

prezentuje

názory

a skúsenosti

na

základe

dlhodobého

pôsobenia v Nórsku v oblasti školskej telesnej výchovy a športu. Výsledky sú prezentované popisnou formou pre lepšiu ilustráciu socialno – spoločenského života a systému vzdelávania.

SUMMARY EDUCATION SYSTEM – EXPERIENCE AND KNOWLEDGE FROM WORK AND STUDY PROGRAM FROM NORWAY. The text deals about author view in problematic of education system in Norway. Priority is giving to physical education and sport at all. Results are presented in describing form for better point of view.

Key words: School system, Norway, sport, physical education 213

214

ÚVAHA NAD KVALITOU ŽIVOTA V RÁMCI PENITENCIÁRNÍ PRAXE SLAVOMIL FISCHER - DOMINIKA PYŠNÁ Pedagogická fakulta, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

Klíčová slova: Kvalita života, vězení

ÚVOD Východisko pro vymezení kvality života bývá v naší sociokulturní normě spojováno

z humanistickou

psychologií.

Využívána

je

například

teorie

hierarchické koncepce potřeb A. Maslowa (1968). Kvalita života, tedy přeneseně životní spokojenost, souvisí s uspokojováním základních potřeb (nasycení, spánek, sexuální potřeba), potřeb bezpečí a jistoty, potřeby někomu náležet (láska) a také potřeby být uznáván, společensky oceňován. Další koncepcí, se kterou se lze v naší sociokulturní normě setkat je koncepce „Flow“, optimálního fungování a prožitku. Jejím představitelem je americký psycholog M. Csikszentmihalyi (1990). Kvalita života je spojována s dosahováním pocitu takové spokojenosti, pociťované individuálně jako příjemný tok (flow). Existuje celá řada dalších přístupů. U všech můžeme zaznamenat tu analogii, že kvalita života je popisem biopsychosociálních aspektů života konkrétního člověka. Celková kvalita života je individuálně podmíněnou reflexí jejich interakce. To souvisí s celou řadou faktorů, mj. s fyzickým a duševním zdravím, s pohlavím a věkem, rodinným zázemím, s preferencí hodnot utvářených v průběhu vývoje a

socializace

(Kratochvílová,

2007,

s.92-97),

s dosaženým

vzděláním,

s religiozitou, atd. Vymezit přesněji kvalitu života jako pojem je vzhledem k řadě výše uvedených aspektů obtížné. S nejvýstižnějším vymezením se můžeme setkat při hodnocení

dopadu

různých

onemocnění

jedince

na

jeho

somatický

a psychický stav. Jaký vliv toto onemocnění může pak mít pro způsob života a související životní spokojenost. Posuzování kvality života však souvisí s celou řadou jiných problémů a životních situací. Týká se například mj. i osob, které se dopouštějí společensky nepřijatelného chování (delikvence), v jehož důsledku následná sankce souvisí s odnětím svobody a uvězněním. Práci s takovými 215

jedinci označujeme jako penitenciární proces. Zhodnotit zda a proč má význam u osob v situaci uvěznění, tj. v rámci penitenciární praxe o kvalitě života hovořit, nebo pro kvalitní způsob života vytvářet podmínky je hlavním záměrem našeho příspěvku.

ŘEŠENÝ PROBLÉM V současné době probíhají diskuse o smyslu trestu a sním souvisejícím obsahu penitenciární péče, jejích poslání a cílů. Tyto diskuse mají velmi úzkou souvislost s kvalitou života ve vězeňských zařízeních. Na tento fenomén lze z hlediska výkonu trestu a uvěznění pohlížet z různých hledisek. Rádi bychom poukázali na některé z nich, které pokládáme za významné. Jedná se v podstatě o oscilaci dvou extrémních přístupů: trestat a nevěnovat se, trestat a snažit se o sociálně adaptivní korekci chování. První hledisko, patřící k nepodstatnějším, je otázka trestu, jeho společenské úlohy a účinnosti. V popředí stojí dvě základní koncepce. Jedná se o teorii odplaty a teorii prevence. Uvedené koncepční přístupy nejsou ničím novým. Teorii odplaty zastávali již například Aristotelés, Tomáš Akvinský, Kant i Hegel (Anzenbacher, 2004, s. 263). Vycházeli z přesvědčení, že člověk je osoba s vnitřní svobodou, díky níž je schopen určovat odpovědnost za své jednání. Tyto teorie chápaly jedince zásadně jako příčetného, který za to co koná, nese odpovědnost. Nepopíraly existenci psychicky nemocných osob, ty jsou považovány za výjimku. Porušování zákonných norem zasluhuje trest, trest se neukládá pro nemorální charakter jednání, ale pouze pro jeho nezákonnost. Spravedlnost je spatřována v tom, že je odplatou vyrovnáváno bezpráví a znovu obnovena spravedlnost. Teorie prevence (teorie předcházení) vidí smysl trestu v ochraně společnosti a v polepšení zločince. Trest je pojímán jako terapie vedoucí k zabránění případného budoucího delikventního jednání. Tyto teorie pracují s otázkou provinění, a to tak, že jej chápou jako psychosociálně podmíněné chování, tedy v podstatě jako nemoc. Namísto imperativu „Vina vyžaduje trest“ nastupuje jiný imperativ „Nemoc vyžaduje léčení“ (Anzenbacher, 2004, s. 264).

216

Charakter penitenciární péče vychází z filozofie a účelu trestu, a představ většinové společnosti o tom, jakým způsobem se má s pachateli kriminálního jednání zacházet. Výše uvedená původní filozofie trestu starověké společnosti spočívala v zastrašení pachatelů a v odplatě za spáchaný trestný čin, „oko za oko, zub za zub“. Trest musel přinášet podstatnou újmu pachateli na životě, zdraví, majetku, či cti.. Takové pojetí pro naší dnešní sociokulturní normu nepřichází v úvahu. V stávajícím pojetí trestu je transparentní etopedický základ. Trest je spojen se snahou o změnu pachatele a jeho napravení, spočívajícím zejména v projevení lítosti nad spáchaným činem, což se odráží v pojmu „paenitentia“ (Fischer, 2006, s.79-80). Zkušenost s pouhou odplatnou funkcí trestu ukázaly na jeho neúčinnost z hlediska ochrany společnosti. Proto je účel trestu doplňován o funkci regulativní, která by měla tuto účinnost podstatně zvýšit. Ochrana společnosti je zajišťována prostřednictvím izolace pachatele, jeho odstrašením a změnou ve vzorcích

chování,

charakteristik.

respektive

Regulační

osobnostních

funkce

se

díky

vlastností rozvoji

a

psychických

pedagogických

a psychologických věd, včetně etopedie, posouvá na ose od primitivního odstrašování (deterrence aproach) (Blackburn, 1993). na pokud možnou trvalou změnu v budoucím chování konkrétního jednotlivce ve smyslu korekce jeho životního způsobu do společensky žádaných nebo alespoň přijatelných forem. Kritériem účinnosti trestu, který plní regulativní funkci je míra eliminace společensky nebezpečného jednání a jeho případné recidivy. To lze vyjádřit tak, že účinný je takový minimální trest, který zamezí opakování kriminálního chování. V současných odborných přístupech k funkcím trestu dochází k schizmatickému rozporu, spočívajícímu v dlouhodobém řešení zdánlivě protikladných hledisek „trestu versus zacházení“ (punishment vs. treatment) (Smith, Berlin, 1988). Řešení tohoto rozporu lze nalézt v efektivitě trestu z hlediska přístupu a požadavků konkrétní společnosti. Zkušenosti s trestem, omezeným na pouhou izolaci a odstrašení ukazují, že nejúčinnější je přístup postupného prodlužování izolace a zostřování sankce, vedoucí v extrémních případech až k absolutnímu trestu. Tento přístup je z hlediska stávajících společenských trendů, a rovněž z hlediska poslání etopedie neschůdný. Zmíněným trendem i etopedickým východiskem je

217

otázka humanity. Je nezbytné se tedy orientovat na dosažení změn v osobnosti delikventů, a to pokud možná trvalou, jak jsme již uvedli výše. V souvislosti s tímto trendem a cílem pak nutně vyvstává otázka kvality života vězňů. Tu můžeme koncentrovat zejména do následujících oblastí, které vycházejí z principů minimálních standardů zacházení s vězni (EPR, 2006). Jejich aplikace, tedy vytváření podmínek pro zlepšování kvality života ve věznicích, je spojována s vyšší účinností při dosahování požadovaných osobnostních změn. Velká pozornost je soustředěna na problém tzv. špatného zacházení s vězni ze strany personálu. Špatné zacházení může mít různé formy. Nemusí být vždy úmyslné, může se jednat spíše o důsledek organizačních nedostatků nebo nedostatečných prostředků. Celková kvalita života ve vězeňských zařízeních je tedy podmíněna technicky, materiálně a personálně. Rozvoj a podpora konstruktivních vztahů oproti vztahům konfrontačním mezi vězni a personálem vede k eliminaci napětí. To je sice přirozenou součástí každého vězeňského prostředí. Eliminace významně snižuje pravděpodobnost výskytu násilných událostí a s nimi spojeného špatného zacházení. Do velké míry závisí kvalita života vězňů na aktivitách, které jsou jim nabízeny. Ty mají pro dosažení změn klíčový význam. Program aktivit (zaměstnání, vzdělávání, sport atd.) by měl být pestrý. To platí nejen pro výkon trestu ale i pro zařízení pro vyšetřovací vazbu je aktivit uvedeného druhu velmi málo. Organizace aktivit v rámci režimu vyšetřovací vazby není jednoduchá. Není zde samozřejmě možné uskutečňovat individuální programy, stejně jako v zařízeních pro odsouzené. Není však účelné ponechat vězně, aby strádali uzavřeni v celách. Pro vězně je významně důležité aby si udrželi funkční či přijatelný kontakt s venkovním světem. Vězni musí být poskytnuta možnost uchovat si vztah s rodinou a blízkými přáteli. Jednou z hlavních zásad práce s vězni je podpora kontaktu s vnějším světem. Jakákoliv omezení tohoto kontaktu by měla být zdůvodněna výlučně bezpečnostními hledisky závažného významu anebo nedostatkem možností. Zlepšení kvality života z tohoto pohledu může spočívat v pružnosti při aplikaci pravidel pro návštěvy, korespondenci a telefonní rozhovory u vězňů, jejichž rodiny žijí ve velké vzdálenosti (což ztěžuje pravidelné návštěvy). Těmto vězňům by se například mohlo povolit akumulovat dobu 218

vyhrazenou pro návštěvy anebo by jim mohly být nabídnuty lepší možnosti telefonního kontaktu s jejich rodinami. Pozornost je dále nutné věnovat i specifickým problémům, které se vyskytují u specifických skupin vězňů, např. žen, mladistvých a cizinců. Velký význam pro kvalitu

života

ve

věznicích

má

vzdělávání

zaměstnanců.

K

základním

požadavkům pro přijímání nových zaměstnanců pro orgány činné v trestním řízení by měla patřit schopnost mezilidské komunikace. Dále by pak měl být v průběhu výcviku a praxe kladen značný důraz na rozvoj dovedností v oblasti interpersonální komunikace založené na respektování lidských práv (CPT, 1992). Ovládání takových dovedností často vězeňskému dozorci pomáhá zklidnit situace, které by jinak vyústily v násilnosti. Obecně řečeno vedou k zmírnění napětí a zlepšení kvality života ve vězeňských zařízeních, a to ku prospěchu všech, jichž se týkají.

ZÁVĚR Humanizace výkonu trestu je jedním z pilířů českého penitenciárního procesu, pro jehož reformu se náš stát po roce 1989 rozhodl s cílem vyrovnat se standardu zemí Evropské unie. Je otázkou, do jaké míry lze z hlediska humanizace dojít, aby ještě trest zůstal trestem. Humanizace trestu nemůže snižovat účinnost trestu, trest musí stále obsahovat určitou míru újmy pro jednotlivce. Humánní trest je tedy trestem nezbytně nutné újmy po nezbytně nutnou dobu, doplněným takovým zacházením s provinilcem, aby plnil regulativní

funkci,

spočívající

jak

v ochraně

společnosti,

tak

rovněž

v osobnostních změnách (EPR, 2006). Dospět k prosociálnímu chování je vysoký charakterový rys a pokud zde hovoříme o působení na delikventní populaci, jedná se o cíl, jehož dosažení má obecně nižší míru pravděpodobnosti. Přesto by měl jedním ze sledovaných cílů zůstat. K tomu nepochybně přispívá i otázka kvality života ve vězení. Podstatný význam má celkový stav vztahů mezi vězni a personálem. Dále pak smysluplný způsob práce (zacházení) s vězněnými osobami.

LITERATURA ANZENBACHER, A. 2004. Úvod do filozofie. Praha : Portál, 2004.

219

BLACKBURN, R. 1993. The psychology of criminal conduct: theory, research and practice. Chichester : Wiley & Sons, 1993. CSIKSZENTMIHALYI, M. 1990. Flow: The Psychology of Optimal Experience. New York: Harper and Row, 1990. EUROPEAN PRISON RULES. Recommendation Rec. 2006. 2 of the Committee of Ministers to member states. FISCHER, S. 2006. Etopedie v penitenciární praxi. Ústí nad Labem : Univerzita J.E. Purkyně, 2006. INCIARDI, J.A. 1998. Criminal Justice. Orlando : Harcourt Publishers Inc., 1998. KRATOCHVÍLOVÁ, I. 2007. Kvalita života mládeže a jejich hodnotová orientace. In: KOL. AUT. Kvalita života I. Ústí nad Labem : Ústav zdravotnických studií UJEP, 2007. KŘIVOHLAVÝ,J. 2004. Pozitivní psychologie. Praha : Portál, 2004. MASLOW, A. 1968. Toward a Psychology of Being. John Wiley & Sons, 1968. SMITH, A.B. - BERLIN, L. 1988. Treating the Criminal Offender. Heidelberg: Springer, 1988. The 2nd general report on the CPT's activities covering the period 1 January to 31 December 1991. European Committee for the Prevention of Torture and Inhuman or Degrading Treatment or Punishment (CPT) Strasbourg: Council of Europe, 1992.

SOUHRN Cílem článku je zhodnocení současných trendů a východisek, které souvisejí s problematikou kvality života v rámci penitenciární praxe. Pozornost je věnována humanizaci zacházení s vězněnými osobami. Tento trend se do kvality života ve vězení promítá v různých oblastech. Ty mají význam pro dosažení změn v chování do sociálně přijatelných struktur.

RESUME The Article deals with contemporary trends and points of view connected with quality of life in the sphere of penitentiary practice. Humanisation of treatment to offenders is main topic of paper. This tendency could be observed in the various aspect of quality of life in imprisonment. These aspects observe the directing of the offenders’ personality to adaptive social structures. 220

KVALITA ŽIVOTA V PODMÍNKÁCH CHUDOBY A SOCIÁLNÍ EXKLUZE MIROSLAV HAJER - JANA PYŠNÁ - JANA MILLEROVÁ - DOMINIKA PYŠNÁ LENKA HAJEROVÁ – MILLEROVÁ - JIŘÍ ŠKODA - PAVEL DOULÍK Pedagogická fakulta, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

Klíčová slova: Kvalita života, sociální izolace

ÚVOD Podle Z. Baumana (1995) chudoba se sociální exkluzí nepochybně úzce souvisí jakožto vyloučení ze standardu života a životních šancí, konzumních aspirací, ze zdravotní péče a vzdělání. Dnes „znamená chudoba rovněž omezení či absenci spotřebitelské volby“, a ta je v konzumní společnosti považována za jednu z forem svobody. Přesto by bylo omylem považovat koncept sociální exkluze jen za synonymum chudoby. Ne všichni chudí musí být vyloučenými, ale ani všichni vyloučení nemusí být chudými. Chudoba také pravděpodobně není ani nutnou, ani postačující podmínkou sociální exkluze. Přechod od chudoby k vyloučení je snazší tam, kde je chudoba koncentrována a kde roztržka mezi životními zkušenostmi chudých a těch ostatních nabývá extrémních rozměrů. Výhodou konceptu sociální exkluze oproti konceptu chudoby (mnohdy chápané jednodimenzionálně jako chudoby příjmové) je především jeho komplexnost a dynamický charakter, stejně jako zahrnutí nejen chudoby, ale i jevů chudobou vyvolaných. Hovoří-li se o multidimenzionalitě sociální exkluze. Kvalita života sociálně exkludovaných a chudých je způsobem života, předávaným z generace na generaci. Děti v procesu socializace přijímají hodnotový systém, postoje, nízké aspirace. To je handicapuje při vyhledávání a využívání životních šancí. Kvalita života sociálně exkludovaných a chudých se jeví jako „morální status“, jehož obsahem je závislost. Přitom podle P. Mareše (1999) se koncem 70. a začátkem 80. let obecně předpokládalo, že chudoba v evropském prostoru neexistuje. Předpokládalo se, že ekonomický růst umožňoval větší redistribuci prostřednictvím welfare state a chudobu tak trvale odstranil. Aktivity welfare state mají však i nezamýšlený 221

důsledek: čím více se snaží chudým pomoci, tím více jich produkuje (podpory svobodných matek umožňují nárůst svobodných matek, které si tuto možnost vybraly jako životní strategii). Chudoba a vyloučení jsou dány více vnějšími okolnostmi (jejich odstranění předpokládá změnu prostředí) nebo způsobem myšlení lidí, které postihují (jejich odstranění předpokládá změnu postojů postižených)? Jde tedy o nedostatek příležitostí (jako názor myšlenkové levice), nebo spíše o neschopnost, nedostatek píle a iniciativy využít těch příležitostí, které existují (jako názor myšlenkové pravice)? J. Berghman (1997) konstatuje, že sociální exkluze se dnes chápe spíše jako důsledek selhání společnosti než selhání jedince, a to selhání jejich čtyř základních složek: •

demokracie a práva (podporují občanskou integraci),

•

trhu práce (podporuje ekonomickou integraci),

•

sociálního státu (podporuje sociální integraci),

•

rodiny spolu s komunitou (podporují interpersonální integraci). Toto selhání pak vede k ohrožení kvality života chudobou, prostorovému,

ekonomickému a kulturnímu vyloučení.

OHROŽENÍ KVALITY ŽIVOTA CHUDOBOU Nejvíce je člověk ohrožen chudobou ve 3 fázích života: dětství, založení rodiny, stáří. Nejzranitelnější

a

nejpočetnější

je

skupina

starých.

Je

způsobena

vyloučením z trhu práce. Je zvýšená potřeba platit za zdravotní a osobní péči, schopnost platit za ně je však nižší. Chudoba dětí je spojována se statusem jejich rodičů ve společnosti. Čím je větší počet dětí v rodině, tím je větší jejich ohrožení chudobou. S každým dítětem přichází pokles životní úrovně. Kvalitativní předěl přichází se třetím dítětem. Znamená disproporční nárůst nákladů a pokles životní úrovně rodiny. Neznamená jen větší rozsah potřeb, ale i bariéru pro účast matky na trhu práce. Chudoba se často dotýká i mladých lidí, kteří se ocitají na sekundárním trhu práce. Děti v neúplných rodinách často sdílejí handicap i feminizace chudoby. Prodlužuje se délka závislosti na rodičích a následně na sociálním státu. Ti se stávají chronickými klienty. Rostoucí počet těhotenství mladistvých jako 222

alternativní strategie, jak dosáhnout status dospělé osoby a získat tak příjem ze sociálních dávek. Chudoba svobodných žen, osamělých matek, ale i chudoba žen uvnitř rodin. Vše je dáno postavením žen na trhu práce – obecně vyšší míra nezaměstnanosti žen, směřování do méně placené práce na sekundárním trhu práce, často zaměstnání sezónního charakteru, mzdová diskriminace ve srovnání s muži ve stejných pracovních pozicích, propouštění žen v první linii při ekonomické depresi, nejvíce jsou postižené neúplné rodiny, díky nerovné redistribuci finančních prostředků v rodině, může být žena chudá i v nechudé rodině, neplacená práce v domácnosti, ztráta času žen představuje jistou bariéru v uplatnění na trhu práce. Rovněž některé handicapy tělesné, duševní jsou překážkou vstupu na trh práce, nebo alespoň důvodem diskriminace osob. Nejvíce problematická je tzv. skrytá chudoba, která je problémem chudých, kteří neuplatňují nárok na dávky sociální pomoci (neznalost práv, strach ze stigmatizace ve společnosti, hrdost, nezájem o pomoc).

KVALITA ŽIVOTA V PROSTOROVÉM VYLOUČENÍ Jednou z dnešních forem absolutního vyloučení je bezdomovectví, druhou je existence ghett vznikajících nejen sestěhováním vyloučených, ale i odchodem majoritní populace z určitých komunit. To vede nejen k redukci pracovních příležitostí a sociální vybavenosti (odcházejí například i drobní obchodníci, pro něž unikající střední třída představovala podstatnou část zákazníků), ale i k izolování setrvávajících obyvatel od hlavního proudu společnosti. Ti, co zůstávají, se pohybují v prostoru bez placené práce na legálním pracovním trhu, v prostoru rostoucího násilí a zhoršujících se životních podmínek. Objevují se zde symptomy extrémní chudoby, jako jsou anomie, závislost na sociálních podporách jakožto na jediném zdroji příjmů, vysoký stupeň nesezdaného soužití, těhotenství nezletilých a osamělých žen, rozvodů, delikvence, nízká úroveň aspirací, kriminalita, šíření drog, násilí, destabilizace rodiny a další. Konsekvencemi koncentrace vyloučených pro komunitu je úpadek společenské a občanské aktivity, ale i redukce a ochuzení sociálních sítí jejich obyvatel. R. Dahrendorf (1991) konstatuje, že ti, kdo zůstali v ghettech, se ocitli ve stavu společenské izolace a koncentrační efekt zdůraznil a upevnil hranice mezi nimi a ostatními. 223

K sociální exkluzi paradoxně mnohdy přispívá i sociální politika svou tendencí

koncentrovat chudé (sociální bydlení, rekvalifikační kursy pro

nezaměstnané ap.) a vytvářet tak homogenní prostředí, v němž absentují lidé schopní být příkladem životních strategií čelících vyloučení. I komunální politika ve snaze řešit některé problémy, volí často mechanismy exkluze, aniž si uvědomuje, že tím generuje nové a možná i závažnější problémy. To je i případ soustřeďování neplatičů nájemného do tzv. holobytů, které volí české obce v naději, že se vypořádají s finančním únikem. Vytváří tím ovšem homogenní prostředí vyloučených s mnoha nezamýšlenými sociálními důsledky (efekt ghetta). Hranice ghett – k jejichž existenci často dala přímý impuls – ne vždy vymezuje majoritní společnost, v mnoha případech je vymezují právě vyloučení. Z. Bauman (1996) konstatuje, že obyvatelé ghett používají svérázné zátarasy jako pečeť vlastnictví svého území – rituály, typické oblečení, porušování předpisů, fyzické napadání cizinců, dožadování se práv a spravedlnosti.

KVALITA ŽIVOTA V EKONOMICKÉM VYLOUČENÍ Mezi faktory motivující sociálně vyloučené jedince orientovat se na neoficiální (ilegální) pracovní trh spíše než na oficiální pracovní trh patří dle R. Steinera (2004) zejména: 1. Vysoká zadluženost – značná část sociálně vyloučených rodin je zatížena vysokými dluhy. Nejčastěji se jedná o následující typy dluhů: • Dluhy na nájemném. • Dluhy na platbách za služby spojené s bydlením – za elektřinu a plyn. • Dluhy na zdravotním pojištění (zejména v souvislosti s migrací). • Dluhy za neuhrazené pokuty zejména za městskou hromadnou dopravu. Chudí a zadlužení lidé se často uchylují k takovým strategiím získání finančních prostředků, které jsou přínosné pouze z krátkodobého hlediska a které jsou rizikové až zhoubné z hlediska dlouhodobého. Mezi tyto strategie s potenciálně negativním ekonomickým dopadem patří zejména: • Využívání platebních karet s možností kontokorentu. • Nakupování předmětů (zejména spotřební elektroniky) na splátky a následné zastavování těchto předmětů v zastavárnách. 224

• Zastavování rodinného majetku. • Lichva, resp. úžera je fenoménem, který klade de-facto nepřekonatelné ekonomické břemeno, neboť na ně uvaluje z půjčené částky obvykle 50% až 100% úrok za měsíc. S problematikou vysokého zadlužení úzce souvisí problematika racionální preference práce na černo. Pokud jsou jedinci zatíženi tak vysokými dluhy, že je mimo jejich reálné možnosti tyto dluhy splácet, ztrácejí takto postižení lidé jakoukoli motivaci pro vstup na legální pracovní trh. Příjmy získané na černém trhu práce jsou neoficiální, a proto je nelze zabavit či snížit za účelem umoření stávajících dluhů. 2. Nízká mobilita – míněna je tzv. mobilita horizontální (prostorová), nikoli vertikální (sociální). Problém nízké mobility sociálně vyloučených souvisí dle R. Steinera (2004) s orientací na rodinné sítě. Tyto (rodinné solidární) sítě „zamezují“ jejich členům emancipovat se a odstěhovat se např. za prací. Dále může mít nízká mobilita souvislost s nízkým ekonomickým kapitálem. Nízký ekonomický kapitál znemožňuje cestovat daleko za prací a stěhovat se v rámci deregulovaného trhu s byty. Nízká mobilita souvisí se skutečností, že řada sociálně vyloučených lokalit se nachází v prostorovém segregovaném a izolovaném prostředí, do kterého je špatná dopravní obslužnost nejen prostřednictvím veřejné hromadné dopravy. 3. Nízký

vzdělanostní

status,

který

odkazuje

jeho

nositele

pro

výkon

nekvalifikované, nízko ohodnocované práce - nejproblematičtější skupinou uchazečů o zaměstnání

jsou pomocní

a nekvalifikovaní

pracovníci.

Současné požadavky trhu práce téměř vyřazují nekvalifikovanou pracovní sílu ze soutěže. Jako řešení nezaměstnanosti nabízí ÚP žadatelům o zaměstnání poradenskou službu, motivační kurzy, rekvalifikační kurzy a job cluby. Job cluby otevírají pro nekvalifikované uchazeče o práci větší prostor. Jsou zaměřeny na cílovou skupinu „dlouhodobě nezaměstnaní“, a to s různým stupněm dosaženého vzdělání. Jejich cílem je navýšit sociální a pracovní kompetence uchazečů o zaměstnání (sestavování životopisu, poskytnutí informací o veškerých službách samotného ÚP, vlastní vyhledávání vhodných pracovních příležitostí na PC). Obyvatelé sociálně vyloučené lokality se po příchodu k potencionálnímu zaměstnavateli prokazují nejen 225

stigmatizující adresou, ale i „etnicitou“, která je v rámci laického diskurzu také významným

stigmatizujícím

faktorem.

Problematiku

(ne)zaměstnanosti

obyvatel sociálně vyloučených lokalit je nutné konceptualizovat především ekonomicky a sociálně, nikoli „etnicky“. Souhrn těchto momentů motivuje sociálně vyloučené jednotlivce i rodiny k ekonomické orientaci na šedou sféru ekonomiky proto, že je to pro ně obecně ekonomicky „výhodnější“. Jedinci se vzhledem k relativně štědré finanční podpoře od státu – vzhledem k vysoké čisté míře náhrady – často vyplatí občas pracovat na černo „na brigádách“ a zároveň pobírat sociální dávky.

KVALITA ŽIVOTA V KULTURNÍM VYLOUČENÍ Kulturní vyloučení se projevuje zejména nízkou úrovní dosaženého vzdělání vyloučených populací, resp. vyloučením z přístupu ke vzdělání. Nízký kulturní kapitál (čili nízká úroveň dosaženého vzdělání) má vztah ke vzdělanostním aspiracím potomků, neboť vzdělanostní status rodičů tíhne k sebereprodukci v následující generaci. Významnou roli při sociální reprodukci společnosti podle P. Bourdieua (1993) hraje školský systém, resp. institut formálního vzdělání tím, že zachovává a případně posiluje stávající nerovnosti mezi lidmi. J. Steiner (2004) uvádí, že

jedním z nejvýznamnějších

faktorů, které

vedou

k nízkému

vzdělanostnímu statusu je skutečnost, že děti nemají dostatečné pobídky a motivace pro to být úspěšní ve škole. Rodiče, kteří např. sami vychodili základní školu a nepociťují to jako nedostatek, nebudou dostatečně silně motivovat své děti k dalšímu studiu. Někteří sociálně vyloučení státním institucím, včetně institucí vzdělávacích, obecně nedůvěřují, chápou je jako represivní orgány, které mají za primární úkol disciplinovat a trestat. Nepřátelské postoje vůči orgánům státní správy a školním institucím, které jsou sdíleny v nějaké skupině, se samozřejmě prostřednictvím výchovy přenášejí i na děti v této skupině vyrůstající. Konceptualizace školy jako represivní instituce vede k obtížné komunikaci mezi školou a rodiči, neboť rodiče se snaží osobní kontakty se školou minimalizovat. Sociálně vyloučeným s nízkým vzdělanostním statusem chybí nejen motivace, ale často i dostatečné znalosti na to se doma se svými dětmi učit. K adaptaci na školní prostředí by měly sloužit tzv. „přípravné třídy pro děti ze 226

sociokulturně znevýhodněného prostředí“. Dalšími významnými faktory, které sociálně vyloučené predisponují k nízkému vzdělanostnímu statusu, jsou tzv. „faktory kulturní“ a diskriminace. Mezi kulturní faktory bývá zařazována skutečnost, že v kulturní a historické zkušenosti vyloučených skupin často neexistuje kauzální vztah mezi úrovní dosaženého vzdělání a následnou úspěšností na legálním trhu práce. Lidé dlouhodobě nezaměstnaní nemají proto ze svého pohledu ani důvod motivovat své děti k dalšímu vzdělání. Mezi faktory spadající do kategorie diskriminace lze zařadit zejména očekávání budoucí „rasové“ diskriminace na trhu práce bez ohledu na eventuální dosažené vzdělání. S „rasovou“ diskriminací má negativní přímou osobní zkušenost řada osob ze sociálně vyloučených lokalit. I tato negativní zkušenost je odrazuje od prosazování relativně nákladného studia pro jejich děti. O. Lewis (1966) vysvětluje koncept kultury bídy jako vznik subkultury s deviantními hodnotami a kulturními cíli. Na základě této kultury vzniká underclass, tvořená osobami, které uvázly trvale v pasti chudoby. Podle W. G. Runcimana (1996) jsou to lidé zcela vyloučení z trhu práce – bez ohledu na to, proč – stávající se dlouhodobě nezaměstnanými a závislými na sociálním státu.

BOJ PROTI SOCIÁLNÍ EXKLUZI Co se týče nástrojů v boji proti sociální exkluzi nebo nástrojů pro zmírňování jejích

důsledků,

existují

dvě

sady

nástrojů,

které

mají

potenciál

se

komplementárně doplňovat. Jedna sada těchto nástrojů existuje na úrovni místní samosprávy (či státní správy), druhá sada je na úrovni neziskového sektoru. Uplatnění možností boje na úrovni místní samosprávy často selhává. Znalosti o struktuře a fungování sociálně vyloučených lokalit nejsou v rámci jednotlivých složek místní samosprávy a lokálního neziskového sektoru systematicky sdíleny a jsou často z důvodu tzv. sekundární prezentace zkresleny. „Řešení“ dílčích problémů jsou předkládána ad hoc, bez znalosti širších souvislostí. Tato „řešení“ navíc navrhují často lidé nekompetentní, resp. lidé bez znalostí, vzdělání a zkušeností, které by mohly vést k sociálně citlivějšímu a efektivnějšímu řešení. Navíc nejsou plně využívány všechny dostupné prostředky, které jsou k dispozici,

227

zejména jde o nevyužívání institutu zvláštního příjemce, nedostatečně je využíván i nástroj terénní sociální práce. Na úrovni neziskového sektoru působí několik organizací, které poskytují sociální služby osobám a rodinám ohroženým sociální exkluzí. Služby, které tyto organizace nabízejí, je možné rozdělit do následujících kategorií: - Terénní sociální práce. - Vzdělávací činnost. - Pracovní poradenství. - Volnočasové aktivity zaměřené zejména na mládež.

ZÁVĚR V oblasti boje proti prostorové exkluzi, na státní úrovni je zejména nutné formulovat a uplatňovat jasnou koncepci sociálního bydlení. Stát by měl motivovat (nebo sankcionovat) obce, aby nevytvářely další sociálně vyloučené lokality. V rámci boje proti ekonomickému vyloučení by se měl stát snažit pomocí svých výkonných složek kontrolovat ekonomické aktivity namířené proti zájmům a potřebám sociálně vyloučených osob a domácností. Zejména by se měl stát zasadit o účinnější boj proti lichvě a proti spekulaci na trhu s byty. Podpora vzdělanosti sociálně vyloučených jedinců, zejména pak dětí, např. pomocí různých stipendií, úzce souvisí i s bojem proti kulturnímu vyloučení, které se ukázalo být s ostatními dimenzemi sociální exkluze jako nedílně spojené. Politiku boje proti sociální exkluzi je nutné formulovat nejprve centrálně a závazně na státní úrovni a poté z pozice moci motivovat obce, aby tuto politiku přijaly a prakticky uplatňovaly. Je nutné odstranit příčiny, zejména je nutné věnovat pozornost navrhování a uplatnění takových změn na úrovni organizace praxe místní samosprávy. Způsob jejího fungování by poté neměl umožňovat vytvářet (etnicky) segregované sociálně vyloučené lokality a stávající sociálně vyloučené lokality umožnit sociálně citlivým způsobem odstraňovat. Úroveň místní samosprávy se dosud ukazuje jako neschopná se o tento cíl zasadit sama. B. Jordan (1996) konstatuje, že se v současnosti drolí základy sociální solidarity. Chudí byli ponecháni sami sobě a mají menší motivaci pro participaci v širší společnosti. Hovoří se o dezintegraci morální solidarity nechudých s 228

chudými a o měnících se příležitostech a hrozbách, s nimiž jsou chudí konfrontováni. Současně s tím se zhoršuje i kvalita života chudých jedinců i chudých komunit ve společnosti. Současná společnost rozvinutých zemí je typická individualizací osudu člověka. Dnes se lidé musejí spoléhat sami na sebe, bez opory širší sociální skupiny. Jedinec sám se stává reprodukční jednotkou sociálního bytí. Vzniká kapitalismus bez tříd s individualizovanými sociálními nerovnostmi. Vztahy nerovnosti

přetrvávají,

jsou

však

redefinovány

v diskursu

individualizace

sociálního rizika (úzkost, konflikt, neuróza, pocit viny…). Užití bohatství (příjmu) je spojeno se sociální, ekonomickou a politickou mocí a vlivem, ale také s životní úrovní a životním stylem. Nerovnost ve spotřebě spočívá v tom, že chudí mají přístup k těmto statkům nebo službám ztížen nebo zcela odepřen.

LITERATURA BAUMAN, Z. 1995. Úvahy o postmoderní době. Praha : SLON, 1995. BAUMAN, Z. 1996. Myslet sociologicky. Praha : SLON, 1996. BERGHMAN, J. 1997. Social Exclusion in Europe: Policy Context and Analytical Framework. In Beyond the Threshold: The Measurement and Analysis of Social Exclusion, ed. by G. Room. Bristol : The Policy Press University Bristol, 1997, p. 1028. BOURDIEU, P. 1993. Teorie jednání. Praha : Karolinum, 1993. DAHRENDORF, R. 1991. Moderný sociálny konflikt. Bratislava : Archa, 1991. JORDAN, B. A 1996. Theory of Poverty and Social Exclusion. Oxford: Polity Press, 1996. LEWIS, O. 1966. The Culture of Poverty. Scientific American, 1966, vol. 215/4. MAREŠ, P. 2002. Marginalizace, sociální vyloučení. In SIROVÁTKA, T. (ed) Menšiny a marginalizované skupiny v České republice. Brno : Masarykova univerzita, 2002. MAREŠ, P. 2000. Chudoba, marginalizace, sociální vyloučení. Sociologický časopis, 2000, Vol. 36, No. 3: 285-297. MAREŠ, P. 1999. Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha : Slon, 1999. MATOUŠEK, O. 1993. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha : Slon, 1993.

229

RUNCIMAN, W. G. 1996. How Many Classes are there in Contemporary British Society?“ Sociology 24, 1996, p. 377-396. STEINER, J. 2004. Ekonomie sociálního vyloučení. In JAKOUBEK, M., HIRT, T., (ed) Romové: kulturologické etudy. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2004. http://portal.mpsv.cz/sz/loca/pm_info/stat/trh_prace_pk.pdf.

SOUHRN Sociální vyloučení má charakter sociální izolace. Pak je provázeno koncentrací chudoby v určitých oblastech. To vede ke sdílení nejistého osudu. Současně s tím se zhoršuje i kvalita života chudých jedinců i chudých komunit ve společnosti.

RESUME The social exclusion has a character of a social isolation. It is followed by cumulation of poverty in a certain regions. This situation leads to sharing of an uncertain fate. At the same time there is deterioration of a poor community‘s and a poor individuals‘quality of life.

230

EXERCITATIO CORPOLIS – MOTUS – SOLUS 2008 Náklad: Rozsah: Vydanie: Formát: Vydavateľ:

50 ks 231 strán štvrté A4 Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici Fakulta humanitných vied

ISBN 978-80-8083-541-5 EAN 9788080835415

231

VÝVINOVÉ KRIVKY ZMIEN TELESNÉHO ROZVOJA A POHYBOVEJ VÝKONNOSTI ROČNÝCH DIEVČAT NA OSEMROČNOM GYMNÁZIU V KRÁĽOVSKOM CHLMCI V ROKOCH

Recommend Documents