VÝUKOVÝ MATERIÁL: VY_32_INOVACE_ DUM 14, S 20 DATUM VYTVOŘENÍ:

VÝUKOVÝ MATERIÁL:

VY_32_INOVACE_ DUM – 14, S 20

JMÉNO AUTORA:

Bc. Blažena Nováková

DATUM VYTVOŘENÍ:

1.4. 2013

PRO ROČNÍK:

2. ročník

OBORU:

Předškolní a mimoškolní pedagogika

VZDĚLÁVACÍ OBLAST. TEMATICKÝ OKRUH:

Odborné předměty Speciální pedagogika – etopedie

TÉMA:

Poruchy chování a jejich klasifikace

OVĚŘENO:

Datum: 6.5. 2013

POPIS METODICKÉHO VYUŽITÍ VM VE VÝUCE:

Pracovní list pro výkladovou část hodiny.

ANOTACE:

Výukový materiál vymezuje pojem porucha chování, charakterizuje poruchy chování z hlediska stupně společenské závažnosti a z hlediska věku.

třída: 2.KOP

Vymezení pojmu porucha chování 





Porucha chování je charakterizována trvalými projevy disociálního, agresivního a vzdorovitého chování, které trvá alespoň 6 měsíců. Jedinec není schopen respektovat normy chování na úrovni odpovídající jeho věku, nebo na úrovni svých rozumových schopností. Při posuzování zda se jedná o poruchu chování bereme v úvahu: - vývojový stupeň jedince (mentální a fyzický věk) - frekvenci výskytu poruchy chování - intenzitu poruchy chování

Klasifikace poruch chování 1. Z hlediska stupně společenské závažnosti Disociální chování  Nepřiměřené, nespolečenské chování, které se dá zvládnout běžnými pedagogickými postupy.  Bývá přechodné. Příčiny disociálního chování  Vynucování pozornosti, nástrojem boje o moc s rodiči, školní problémy, důsledek perfekcionistické výchovy, posilnění sebevědomí, strach, získání výhody. Disociální poruchy  Vzdorovitost - různé projevy chování od pasivity až po agresivitu.  Negativismus - vystupňované, zásadně negativně odpovídá na kladné podněty, odmítnutí komunikace.  Lež.

Asociální chování     

Porušení společenských norem, ale intenzitou ještě nepřekračuje právní předpisy společnosti. Je v rozporu s morálkou, výskyt nedostatečného sociální cítění. Svým chováním jedinec poškozuje většinou sebe. Bývá trvalé, s častou frekvencí, patrný vzestupný trend. Vyžaduje speciálně pedagogický přístup v podobě poradenské, i ústavní péče ve speciálních výchovných zařízeních.

Příčiny asociálního chování  Uznání v partě, osvědčení schopností, dobrodružství, upoutání pozornosti, nedosažitelnost věcí, problémy v komunikaci, neúspěch ve škole, šikana, reakce na náročnou situaci. Asociální poruchy  Krádež, záškoláctví, útěky z domova, toulky s partou.  Závislostní chování - toxikománie, narkománie, alkoholismus, tabakismus, gamblerství.  autoagrese - demonstrativní sebepoškozování

Antisociální chování 

   

Protispolečenské jednání, poškozující společnost i jedince Jsou porušovány zákony společnosti Ohrožuje společenské hodnoty, včetně lidského života. Je nutná náprava ústavní péčí / školská zařízení, věznice/ Velká pravděpodobnost recidivy.

Antisociální poruchy 

   

 

Krádeže, loupeže - rozdíl v ohrožení objektu Vandalství Sexuální delikty - pohlavní zneužití, znásilnění Zabití, vraždy Vystupňované násilí, terorismus, rasismus Organizovaný zločin (mafie) Trestná činnost související s toxikomanií

2. Z hlediska věku Děti 6 - 15 let  Riziková období: počátek školní docházky, puberta, asociální chování zpravidla u dětí mladších, kolem 12 roku výskyt antisociálního chování.  Dětská delikvence, dětská kriminalita - znaky: Skupinovost, malá připravenost a promyšlenost. Mladiství 15 - 18 let  Juvenilní delikvence - kriminalita mladistvých.  Kritické období – dospívání, kdy nastávají - sociální změny, silný vliv vrstevníků, zvláštnosti psychosomatického vývoje, sociální nezralost, neukončený morální vývoj.  Častá recidiva, patří sem zejména jedinci se základním vzděláním bez kvalifikace, mají antisociální chování. Jedinci nad 18 let  Kriminalita dospělých, skupina tzv. mladých dospělých (18 -23, 24 let).

Pracovní list pro žáka 1. Jaké jsou příčiny a projevy disociálního chování? 2. Chování, při kterém jedinec porušuje zákony společnosti a ohrožuje tím i lidské životy je:  Disociální chování  Antisociální chování  Asociální chování  Prosociální chování 3. Charakterizujte asociální chování jedince.

Seznam použitých informačních zdrojů PIPEKOVÁ, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 1998. ISBN 80-85931-65-6. VÁGNEROVÁ, M. Psychologie problémových dětí a mládeže. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2000. ISBN 80-7083-378-5.