Výukový materiál pro praktické vyučování oboru Kadeřník, tematický celek Barvení vlasů

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA DIDAKTICKÝCH TECHNOLOGIÍ

„ Výukový materiál pro praktické vyučování oboru Kadeřník, tematický celek „Barvení vlasů“

Bakalářská práce

Brno 2012

Vedoucí práce: Mgr. Bc. Pavla Dvořáková

Vypracovala: Michala Kolářová

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci „ Výukový materiál pro praktické vyučování oboru Kadeřník, tematický celek „Barvení vlasů“, vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných informačních zdrojů. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně 16.4 2012

_____________________

Poděkování Děkuji paní Mgr. Bc. Pavle Dvořákové za odborné vedení, konzultace, cenné rady a připomínky a za obětavou pomoc, kterou mi poskytla při zpracování bakalářské práce.

Anotace V této práci jsou zpracovány materiály pro výuku prvního a druhého ročníku praktického vyučování oboru Kadeřník. Tento výukový materiál je zaměřený na „Barvení vlasů“. V první části je popsáno pojetí kadeřnického oboru, osobnost a funkce učitele praktického vyučování a důleţitost jeho přípravy. Je zde vysvětlen obsah a průběh praktického vyučování a jeho části. Následuje druhá část práce věnovaná tematickému celku „Barvení vlasů“. Jsou zde popisovány veškeré činnosti spojené s barvením vlasů a jejich technologické postupy. Obsahuje také základní bezpečností a hygienické zásady práce v kadeřnické provozovně. Práce je doplněna fotografiemi pracovních postupů a výzkumným šetřením pomocí dotazníku. Klíčová slova: výuka praktického vyučování, barvení vlasů, osobnost učitele, technologický postup, oxidační barva, přeliv, zákazník, kadeřník, pracovní pomůcky, výukový materiál. Annotation In this work, are prepared teaching materials for first and second year of practical training field Hairdresser. This educational material is aimed at "Hair color". The first section describes the concept of the hairdressing industry, personality and function of teachers of practical subjects and the importance of their training. It is explained here and the course content and practical training part. Followed by a second part devoted to the thematic unit,, hair coloring". There are described all activities related to hair coloring and their technology. It also includes basic safety and hygiene work in the hairdressing shop. The work is complemented by photographs of working practices and a survey by questionnaire.

Key words: teaching of practical subjects, hair coloring, personality of the teacher, the technological process, oxidation color, Colored sauce, the customer, a hairdresser, working equipment, teaching material.

Obsah 1

Úvod ....................................................................................................................... 7

2

Cíl bakalářské práce ................................................................................................ 8

3

Charakteristika oboru kadeřník............................................................................. 10

4

5

6

7

8

9

3.1

Vliv trhu práce na výběr povolání ................................................................. 10

3.2

Historie učebního oboru ................................................................................ 11

3.3

Profil absolventa ............................................................................................ 12

3.4

Zdravotní způsobilost ţáků............................................................................ 13

3.5

Organizace studia .......................................................................................... 14

3.6

Ukončení studia ............................................................................................. 14

Učitel praktického vyučování ............................................................................... 15 4.1

Úloha učitele praktického vyučování ............................................................ 15

4.2

Osobnost učitele ............................................................................................ 15

4.3

Příprava Učitele praktického vyučování ....................................................... 16

Hlavní sloţky praktického vyučování................................................................... 17 5.1

Cíle praktického vyučování ........................................................................... 17

5.2

Obsah učiva praktického vyučování .............................................................. 18

5.3

Prostředky praktického vyučování ................................................................ 19

Bezpečnost práce, ochrana zdraví a hygiena v praktickém vyučování................. 26 6.1

Zařízení výukového pracoviště z hlediska bezpečnosti a hygieny práce ...... 26

6.2

Faktory ovlivňující bezpečnost práce ............................................................ 29

6.3

Cíle pedagoga při výchově k bezpečné práci v praktickém vyučování......... 30

Vlas ....................................................................................................................... 31 7.1

Vlas a struktura vlasů .................................................................................... 31

7.2

Barva vlasů .................................................................................................... 34

Barvení vlasů ........................................................................................................ 36 8.1

Historie barvení vlasů .................................................................................... 36

8.2

Charakteristika Barvení vlasů........................................................................ 37

Technologické postupy úkonů při barvení vlasů .................................................. 42 9.1

Prostředky potřebné k barvení vlasů ............................................................. 42

9.2

Příprava vlasů před barvením ........................................................................ 43

9.3

Nanášení barvícího přípravku........................................................................ 46

9.4

Úprava vlasů po barvení ................................................................................ 55

10

Bezpečnost práce a ochrana zdraví při barvení vlasů ....................................... 66

11

Dotazník ............................................................................................................ 68

12

Závěr ................................................................................................................. 71

13

Resumé .............................................................................................................. 72

14

Pouţitá literatura ............................................................................................... 73

15

Přílohy ............................................................................................................... 75

1 Úvod Při výchovně vzdělávacím procesu jsou důleţité vztahy mezi jednotlivými subjekty. Tyto subjekty se označují jako ţáci, učitelé a učivo. Pro dobré fungování výchovně vzdělávacího procesu, musí být vztahy mezi těmito subjekty rovnoměrně vyrovnané.

Kaţdý ze subjektů v tomto vztahu hraje svou roli, a společným

fungováním by měli dospět k cíli vzdělání. Osobnost učitele je ve výchovně vzdělávacím procesu velmi důleţitá. Na učitele praktického vyučování působí mnoho činitelů, které ovlivňují jeho chování, myšlení a postoje. Proto by měl mít dostatečné kvalifikované vzdělání, aby tyto stavy mohl zvládat a umět je správně řešit. Musí mít vzdělání nejen ve svém oboru, a ten kvalitně ovládat, ale také musí mít střední odborné vzdělání s maturitní zkouškou, a praxi ve svém oboru. Dále jeho vzdělání musí mít formu, kterou udává zákon o pedagogických pracovnících. Je to ukončené vzdělání na vysokých pedagogických školách. Správný učitel by měl ţákům předávat poznatky i zkušenosti, nejen z vyučované problematiky, ale i ze ţivota a reálného pracovního prostředí. Měl by rozvíjet ţákovu samostatnost, seberealizaci, utvářet jeho postoje a prohlubovat jeho vědomosti a dovednosti. Učitel musí mít i dostatečně duševně silný. Podporovat ţáky a motivovat je k lepším výkonům. Vztah učitele a ţáka je ve výchovně vzdělávacím procesu velmi důleţitý. Neméně důleţitý je však vztah učitele a ţáka k samotnému učivu. Učitel potřebuje dovednosti a poznatky obsaţené v učivu předat ţákovi co nejrychlejší a nejjednodušší cestou. To se mu daří, pokud je učivo kvalitně zpracované a srozumitelné. To se pak odráţí i na délce pochopení učiva ţákem a na srozumitelnosti výkladu. V praktickém vyučování je preciznost zpracování výukových materiálů o to důleţitější, protoţe zde jde jak o zapamatování a pochopení učiva, tak i o přesné předvedení. Správné zpracování technologických postupů a celková posloupnost dávkování učiva, vede ke zdárnému splnění výukového cíle. Nedílnou součástí práce učitelů praktického vyučování je vypracování přípravy na vyučování. Je to také jedna z forem výukového materiálu.

7

2 Cíl bakalářské práce V sestavování cíle mé bakalářské práce, bych se chtěla zmínit, proč jsem si vybrala právě téma „ Výukový materiál pro praktické vyučování oboru Kadeřník, tematický celek „Barvení vlasů“. Toto téma je spojeno se všemi důleţitými úkony spojenými s výkonem barvení vlasů tak, aby tato sluţby byla provedena kvalitně. Jelikoţ jsem také navštěvovala Střední odbornou školu, kde jsem se učila oboru kadeřnice, tak vím, jaké výukové materiály jsme zde mněli k dispozici. Jak uţ v teoretickém, tak v praktickém vyučování. Jsem si jistá, ţe tyto podmínky ovlivňovali nepřímo i mé studijní výsledky. Proto se domnívám, ţe zajištění kvalitních výukových materiálů je velmi důleţitou podmínkou, pro dobré fungování výchovně vzdělávacího procesu a pro následné dosaţení jeho cílů. Pomocí mé bakalářské práce, chci poukázat, na velmi malé procento výukových materiálů, které slouţí přímo učitelům praktického vyučování. Je sice mnoho kadeřnických knih, ale jejich zpracování není vhodné pro výuku praktického vyučování. Další nevýhodou, jiţ zpracovaných materiálů je jejich neucelenost. Proto jsem vytvořila kvalitní výukový i pomocný materiál pro výuku na praktickém vyučování oboru kadeřník. V první, tedy teoretické části, mé bakalářské práce se věnuji kadeřnickému oboru vůbec. Jeho celkové charakteristice, coţ obsahuje i historii oboru a faktory ovlivňující výběr tohoto povolání. Dále jsem se zaměřila přímo na učební obor kadeřnice. V této části jsem připomněla veškeré poţadavky kladené na ţáka. Je zde zařazen profil absolventa, jeho zdravotní způsobilost, organizace a ukončení studia. Dále se věnuji osobnosti učitele, jeho úloze v praktickém vyučování a jeho přípravě na vyučování. Popisuji zde obsah a průběh praktického vyučování. Na závěr jsem se zaměřila na hlavní sloţky praktického vyučování a bezpečnost práce. V druhé, praktické části se věnuji všem úkonům, které jsou potřebné ke správnému provedení „ Barvení vlasů“. Jsou zde zpracovány veškeré informace a poznatky od historie barvení, přes diagnózu a sloţení vlasu, pomůcky potřebné k barvení vlasů a samotný technologický postup. Dále pokračuji postupy regenerace vlasů a konečné úpravy vlasů po barvení.

8

Cílem mé práce tedy bylo zpracovat nový výukový a pomocný materiál, který bude celkově zahrnovat veškeré informace o barvení vlasů. Dále jsem, v mém výzkumném šetření zjistila, jak jsou ţáci spokojeni s výukovými materiály zejména v praktickém vyučování. A jak jsou ţáci spokojeni s celkovou výukou na praktickém vyučování. Domnívám se, ţe pokud budou mít ţáci i učitelé dobré a kvalitní materiály pro výuku, bude je zmiňovaný obor více bavit, a poznatky zde získané budou moci lépe vstřebat a následně i pouţívat.

9

I.

Teoretická část

3 Charakteristika oboru kadeřník Obor kadeřník řadíme v odvětví národního hospodářství do sféry sluţeb obyvatelstvu. Někdo by si snad mohl říct, ţe kadeřník/kadeřnice je pouze osoba, která lidem upravuje vlasy. Opak je však pravdou. Kadeřník nejen upravuje vlasy a stará se o jejich vzhled, ale také se zabývá vzhledem pleti, rukou a nohou. Většina lidí si myslí, ţe je to obor, který není moc populární a který studují jen osoby s niţším potenciálem. Naopak, pojem kadeřnice je vţdy spojován s uměním, citem pro krásu, fantazií a dokonce i s lékařstvím a psychologií. Pro tuto práci musí mít člověk vlohy. Kadeřník musí mimo vědomostí a dovedností potřebných pro výkon svého povolání mít i jiné kvality. V prvé řadě potřebuje nutnou dávku kreativity a fantazie, potřebné kaţdý den, pro vytvoření originálního účesu. Velice důleţité při výkonu této profese je být pečlivý, zabývat se detaily a hlavně být manuálně zručný. Dá se říci, ţe kadeřník je částečně i lékař a psycholog. Jeho práce totiţ zahrnuje i důleţitou diagnózu vlasů a vlasové pokoţky, a následné zhodnocení a řešení problému. Mnoho lidí, kteří míří do kadeřnického křesla, se nejde jen nechat zkrášlit, ale také si odpočinout, popovídat si, svěřit se a třeba i vyřešit své problémy. Z tohoto důvodu by měl kadeřník mít i dostatečné psychologické vzdělání a duševní odolnost. Povolání kadeřníka se dá popsat nejen jako práce, ale jako poslání. Pro tuto práci se musí člověk narodit a nemůţe ji dělat kaţdý.1

3.1 Vliv trhu práce na výběr povolání Učební obory, jsou v dnešní době velice populární. Objevuje se zde totiţ nová studijní filozofie, a to taková, ţe dnešní ţáci se raději vyučí nějakému řemeslu a po té případně dostudují nástavbové a vysokoškolské studium, neţ aby studovali nějaký, například ekonomický obor na střední škole. Je to dáno hlavně současnou situací na trhu práce a s tím souvisejícím nedostatkem pracovních míst. Jinak řečeno, trh práce je přesycen absolventy středních a vysokých škol ekonomického nebo jiného administrativního zaměření. A naopak, je nedostatek absolventů oborů sluţeb 1

Hulsken, Margot a kolektiv: Příručka pro kadeřnice, Praha: Europa – Sobotáles cz. s.r.o., 2006, 360, ISBN 80-86706-12-5 str. 12-20

10

obyvatelstvu. Z toho vyplývá, ţe v budoucnu bude větší zájem o pracovníky s niţším vzděláním řemeslného zaměření, nebo z oblasti sluţeb. Proto je pro studenty v dnešní době výhodnější vyučit se nějakému řemeslu, protoţe vědí, ţe v budoucnu pro ně bude místo na pracovním trhu.

3.2 Historie učebního oboru První zmínky o kadeřnickém oboru se tradují, jiţ z dob starých Egypťanů. Napovídají tomu i různé malby a fresky na stěnách, které byli během let objeveny. První

kadeřnické

řemeslo

ovládali

nejspíše

otroci

těchto

Egyptských

a

mezopotamských panovníků. Ti museli vědět, jak se mají start o vlasy. Zde začali poprvé pouţívat různé bylinné rozvary a produkty. Tím je myšleno například pouţívání bylin, jako je heřmánek (na světlé vlasy), odvar z ořechů (na hnědé vlasy)nebo šalvěj proti nadměrnému maštění vlasů. Dále byli, objeveny přírodní barviva Hena (červené barvivo) a Indigo (modré barvivo). V té době současně vznikl i obor vlásenkářství. První kadeřníci se současně museli věnovat nejen kadeřnickému řemeslu, ale i vlásenkářství, ranhojičství a lazebnictví. Aţ v pozdější době byly tyto obory od sebe odděleny. Lazebník, coţ byl pozdější ranhojič, dostal za vlády Václava IV, jako symbol ledňáčka. Dalším postupem času vzniká obor holič- vlásenkář. Tento obor se rozmáhá v novověku, kdy ho vykonávali především muţi, kteří se těšili velké obliby ţen. V roce 1872 vzniká ondulace ţelezem a s tím nový název tohoto řemesla, dámský kadeřník. Dalším velkým mezníkem byl vznik módy zvlněných vlasů v roce 1906. V polovině 90 let nastupuje móda zkracování, která je praktikována nejen u vlasů, ale i u šatů. Nastává období mikád, které se v pozměněné podobě vyskytuje dodnes. Dnešní pojetí tohoto oboru je velmi rozsáhlé. Zasahuje do všech oblastí estetiky. Ať uţ se to týká oblečení, líčení, samotného účesu, ale i zdraví člověka. 2

2

Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M. Materiály. Pro 1. aţ 3 ročník učebního oboru Kadeřnice. 3. vyd. Praha 4: Informatorium, spol. s r. o., 1999. ISBN 80-86073-83-6, str. 34

11

3.3 Profil absolventa Hlavním cílem v tomto oboru, je vytvořit předpoklady pro rozvoj osobnosti ţáka. Jeho hlavní funkcí je připravit ţáka na plnohodnotné zapojení a uplatnění v dnešní demokratické společnosti. Při tom je brán ohled na samotnou osobnost ţáka a jeho psychické a fyzické předpoklady.

Obecné vědomosti: Kaţdý ţák je veden k pochopení základních práv a svobod člověka, které by měl sám ve svém ţivotě dodrţovat. Dále je veden k respektování názorů jiných lidí, a to i s jinou kulturou a národností. Kaţdý absolvent je také veden k samostatnosti, cílevědomosti, pracovitosti, soutěţivosti atd. Dále se zde klade důraz na správnost jeho mluveného i psaného projevu a formy komunikace. Kaţdý ţák je veden k ekologickému smýšlení. Je vychováván chránit přírodu a své okolí. Ţák je zde také připravován na svou budoucí roli rodiče, a jeho postavení v rodině a rodinném ţivotě. V neposlední řadě je seznamován se současnou situací na trhu práce, jeho umístěním na trh práce, seznámení s úřady práce a portály s nabídkami práce. Dále je veden k práci s moderními didaktickou a výpočetní technikou. Ţák tudíţ samostatně pracuje na počítači, umí ovládat základní programy v počítači a umí psát všemi deseti prsty.

Odborné dovednosti a vědomosti: Po dokončení studia oboru kadeřník úspěšným zvládnutím závěrečné zkoušky, by měl ţák znát následující: Měl by umět zvolit vhodné technologické postupy všech kadeřnických úkonů, a také je správně provést. Znát dobře své pracoviště, práci s pomůckami a materiálem na pracovišti. Vědět jak pracovat s chemikáliemi a nebezpečným odpadem. Volit vhodné přípravky podle úkonu a druhu problému vlasů a vlasové pokoţky. Vědět jak správně regenerovat a ošetřovat vlasy a provádět masáţe. Znát techniky stříhání vlasů a umět je provádět. Umět techniky natáčení vlasů, jak na natáčky, tak pomocí ondulačního ţeleza. Umět všechny úkony a postupy v souvislosti s barvením vlasů. Vědět jak provést finální úpravu vlasů. Znát postup a technologii holení vousů a knírů. Dobře ovládat desinfikování pracovních ploch a pomůcek. Dodrţovat předpisy BOZP při práci a hygienické normy určené vyhláškou. 12

Žák je pak v praxi schopen: Poskytovat poradenskou sluţbu Vytvářet společenské a soutěţní účesy Zhotovovat účesy všech střihů podle přání zákazníka Barvit, odbarvovat, melírovat a tónovat vlasy různými technikami

3.4 Zdravotní způsobilost žáků Zdravotní stránka ţáků, je v tomto oboru neméně důleţitá. Jelikoţ zde ţákům hrozí mnoho zdravotních rizik, ale také jim mnoho zdravotních problémů můţe toto studium znemoţnit. Tato zdravotní rizika se mohou týkat onemocnění pohybového aparátu a dolních nebo horních končetin (např. skolióza, ochrnutí atd.), jelikoţ kadeřník po celou dobu výkonu své práce stojí na nohou. Tudíţ je velmi namáhán celý jeho pohybový aparát. Dalším druhem onemocnění, které znemoţňuje výběr tohoto povolání, jsou různé alergie a koţní onemocnění (atopický ekzém, alergie na chemikálie pouţívané v kadeřnictví, lupénka atd.). Tato onemocnění se mohou v průběhu studia zhoršovat a mohou ohrozit, jak zdraví ţáka, tak i zákazníka. V neposlední řadě jsou to také zdravotní rizika týkající se jakéhokoliv onemocnění srdce a kardiovaskulárních onemocnění. Neţádoucí zde jsou také onemocnění zraková (tupozrakost, onemocnění barvocitu, šedý či zelený zákal atd.), psychická (schizofrenie, úzkost, výbuchy vzteku), a onemocnění imunitního systému. V souhrnu se dá říci, ţe ţák, který se rozhodně pro studium oboru Kadeřník, by měl být v pořádku po psychické a fyzické stránce. Pro to je nutné, aby ţákům lékař vystavil zdravotní průkaz, kterým prokazují svůj zdravotní stav. Tento průkaz musí předloţit při začátku studia, a musí jej mít celou dobu studia u sebe.3

3

Profil absolventa: Oboru kadeřník. In: RVP pro obor kadeřník [online]. MŠMT, 28. 6 2007 [cit. 2012-03-27]. Dostupné z: http://zpd.nuov.cz/

13

3.5 Organizace studia Veškeré učební dokumenty, rozvrţení učiva, formu studia a zakončení studia oboru kadeřník stanovují pokyny Ministerstva školství mládeţe a tělovýchovy České republiky (MŠMT ČR). Učivo je rozvrţeno do 3 let denního studia. Výuka je koncipována tak, ţe ţákovi se střídá týden praktického vyučování a týden teorie. V praktickém vyučování je učivo rozvrţeno podle ročníků takto: Ročník první – ţáci se zde seznamují se samotnou profesí kadeřníka. Poznávají základní úkony této profese jako je určit diagnózu vlasů a vlasové pokoţky. Učí se znát hygienické a bezpečnostní zásady. Seznamují se s pracovním nářadím, které budou pouţívat. V tomto ročníku se učí základní úkony, jako jsou: Mytí vlasů, holení, stříhání, foukaná ondulace, denní péče o vlasy, natáčení preparace, vodové ondulace, a vlásenkářství. Probírá se zde také barvení, odbarvování a melírování vlasů. Ročník druhý – zde se ţáci zdokonalují v natáčení vlasů jak na trvalou, tak na vodovou ondulaci. Naučí se zhotovovat kladenou vlnu. Prohlubují znalosti v oblasti barvení a melírování, znalost nových technik. Totéţ i v oblasti střihů. Dále se zde učí postupy preparace vlasů a také novou účesovou tvorbu. Ročník třetí – ţáci se učí dějiny tvorby účesů, současnou účesovou tvorbu, soutěţní účesy. Další, nové techniky barvení. Do hloubky se zabývají regenerací vlasů a zásadami kosmetické péče.

3.6 Ukončení studia Studium oboru kadeřník je ukončeno závěrečnou zkouškou, která se skládá z písemné zkoušky, praktické zkoušky a ústní zkoušky. Náplní všech částí zkoušky jsou celkové znalosti z oboru kadeřník, jak teoretické, tak praktické. Po úspěšném ukončení všech tří částí zkoušky ţák obdrţí vysvědčení o závěrečné zkoušce a výuční list. Po ukončení studia oboru kadeřník je ţák připraven na výkon povolání oboru kadeřník. Dále můţe vyuţít mnoha kurzů a rekvalifikací příbuzných tomuto oboru, které můţe náleţitě vyuţít. Je to například manikúra, typologie, vizáţistka. 14

4 Učitel praktického vyučování 4.1 Úloha učitele praktického vyučování Hlavním úkolem učitele praktického vyučování je vést ţáka k poznání. Ze všech faktorů, které na ţáka působí, je učitel praktického vyučování ten nejdůleţitější. Nejen ţe ţáky učí, ale také je vychovává. Výchovná funkce učitele je v tomto věku ţáků velice důleţitá, jelikoţ se vyvíjí jejich osobnost a charakter. Učitel praktického vyučování vede ţáky k rozvoji jejich schopností, jak rozumových, tak manuálních. Rozvíjí jejich samostatnost, cílevědomost a zvídavost. Dále také probouzí v ţákovi zájem o daný obor. Hlavní úlohou učitele je tedy celkový rozvoj osobnosti ţáka a správné vedení k osvojování dovedností na praktickém vyučování. Učitel praktického vyučování můţe být z části pro některé ţáky i vzorem, proto by měl dbát hlavně na svoje chování, vystupování a prokazování schopností před ţáky. Učitel by měl být přirozenou autoritou. Vedle úkolu vedení ţáků má ještě mnoho dalších úkolů. Mezi ten nejvýznamnější patří také celková plynulost, plánovitost a cílevědomost vyučování na praktickém vyučování.4

4.2 Osobnost učitele Učitel praktického vyučování tedy předává ţákům veškeré vědomosti a dovednost, které budou potřebovat ve výkonu své profese. Je pro své ţáky vzorem a proto, je potřebné, aby měl vynikající znalosti jak ve svém oboru, tak v pedagogice. Učitel praktického vyučování musí umět dokonale instruovat veškeré činnosti, které jsou nezbytné k výkonu budoucího povolání. Vytváří si vzájemné vztahy jak se samotnými ţáky, tak s celou pracovní skupinou. Dále musí také vzájemně komunikovat s ostatními učiteli a vychovateli. V neposlední řadě by měl umět vycházet a komunikovat s rodiči ţáků a snaţit se společně utvářet jejich osobnost.5

4

Pařízek, V. Učitel a jeho povolání (analýza učitelské profese). 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1988, 124s. 5

Švec, V., Pedagogické znalosti učitele teorie a praxe. 1.vyd. nakladatelství Aspi Praha 2005. 136s

15

Odborné kvality učitele: Odbornost – učitel musí být opravdovým mistrem svého oboru. Musí dokonale ovládat veškeré technologické postupy a teoretické a praktické znalosti. Tzn.: Vyučení v oboru, dokončené úplné střední vzdělání, potřebná délka praxe, doplňující pedagogické vzdělání Pedagogické znalosti - musí mít správný pedagogický takt a dovednost. Umět správně vysvětlit probírané učivo. Metodičnost - učitel se ji učí postupně a velkou měrou na ní působí vlohy učitele. Organizační schopnosti – musí umět vytvořit vhodné prostředí pro splnění výchovně vzdělávacího cíle a utváření charakteru ţáka. Docílí toho správnou organizací výuky, její plynulostí, návazností témat a správnou organizací práce. Charakter – potřebné charakterové vlastnosti učitele jsou klidná povaha, spravedlnost, taktnost, trpělivost, rozhodnost, umění komunikovat a dobře se vyjadřovat. Musí umět vytvářet dobré, klima“ ve své skupině. V neposlední řadě by měl být přirozenou autoritou. Vztah k žákům – Základním poţadavkem je být náročný, ale mít k ţákům úctu. Dále být laskavě přísný, ale nic jim neslevit. Nepodceňovat, ale ani nepřeceňovat své ţáky. Umět s nimi komunikovat a zajímat se o jejich ţivot i zájmy.

4.3 Příprava Učitele praktického vyučování Příprava učitele, je asi tou nejdůleţitější činností, kterou by měl učitel dokonale zvládat a pečlivě ji vykonávat. Prostřednictví přípravy na vyučování se efektivně a racionálně řídí výchovně vzdělávací proces ţáků. Učiteli slouţí k orientaci ve výuce, ale i k hodnocení výsledků výuky. Hlavní sloţkou při sestavování přípravy je rozmýšlení metod a forem výuky, tak aby byl správně dosaţen stanovený cíl. Příprava učitele se můţe dělit na perspektivní (dlouhodobou), a aktuální (bezprostřední).

16

Perspektivní (dlouhodobá) Vypracování tematického plánu – rozvrţení učiva do tematických celků, časové rozčlenění do celého školního roku, nebo do pololetí. Vytváří se podle osnov pro daný obor. Určují se zde dlouhodobé vyučovací cíle. Příprava výukových prací

Aktuální (bezprostřední) Jedná se o přípravu na jednotlivé učební dny. Vychází z perspektivní přípravy. Čím je dokonaleji zpracovaná perspektivní příprava, tím kratší čas učiteli zabere aktuální příprava. Zde se určují výukové cíle aktuálního vyučovacího dne, materiální pomůcky atd.6 „Hlavním cílem přípravy je promyšlení metod a postupů k dosažení stanovených cílů. Na základě teoretických poznatků i praktických zkušeností se doporučuje rozvrhnout přípravu na vyučování dvojfázově, tj. realizovat perspektivní a aktuální přípravu na vyučování.“ (Maňák J., 1992).

5 Hlavní složky praktického vyučování Mezi hlavní sloţky praktického vyučování patří tři základní činitelé, bez kterých by se nemohl realizovat výchovně vzdělávací proces, jak v teoretické, tak v praktickém vyučování. Patří sem cíle, obsah a prostředky praktického vyučování.

5.1 Cíle praktického vyučování Za cíl se povaţuje představa, čeho by mělo být dosáhnuto na konci výchovně vzdělávacího procesu. Je velmi důleţité rozpracovat si hlavní cíl do soustavy dílčích cílů, podle kterých pak učitel praktického vyučování postupuje. K určení správného cíle musíme znát především profil absolventa a učební osnovy.

6

Čadílek M., Stejskalová P. - Didaktika praktického vyučování II., 2. vydání, Brno: MU, 2001. Str. 1820

17

Cíle dělíme: 1. Podle míry obecnosti Cíle obecné – jsou určovány z celkového školství a z jednotlivých typů škol určované zákonnými normami. Cíle zvláštní - cíle jednotlivých oborů, předmětů a praktického vyučování.

2. Podle stupně vzdělání Sestavují se podle toho, na jak dlouhou dobu jsou určovány. Podle časového rozmezí. Jsou to například cíle za první ročník, druhý ročník, třetí ročník atd…

3. Podle obsahového zaměření Cíle vzdělávací - určují nám jaké dovednosti v praktickém vyučování by ţáci měli dosáhnout. Výsledkem jsou získané, vědomosti, dovednosti a návyky. Cíle informativní (výchovné) – jsou odrazem rozvoje osobnosti ţáků. Jsou vyjadřovány působením učitele praktického vyučování na samotného ţáka. Je to především utváření charakterových vlastností ţáka, dále utváření vztahu k okolí a k přírodě, kultuře a umění.

5.2 Obsah učiva praktického vyučování Je to soubor učiva, činností a poznatků, které si má ţák prostřednictvím učitele praktického vyučování osvojit – Didaktická soustava učiva. Skládá se z několika důleţitých bodů, které by měl kaţdý učitel dodrţovat a řídit se jimi. Výběr učiva Učivo by měl učitel vybírat podle profesní charakteristiky příslušného oboru. Učivo by se mělo sestavovat podle toho, co by měl ţák v budoucím povolání umět a jaké na něj budou poţadovány nároky.

18

Složky učiva Sloţky učiva se rozdělují na : -

Druhy prací- tematické celky

-

Pracovní operace- témata

-

Úseky operace- podtémata

-

Pracovní úkony – heslo

-

Pohyby

Struktura učiva. Spočívá v rozčlenění učiva do čtyř základních fází: -

Přípravné

-

Výkonné

-

Řídící (regulační)

-

Kontrolní

Učební dokumenty Obsahují veškeré potřebné údaje o učebním oboru. Je v nich zahrnut obsah a rozsah učiva. Tyto dokumenty vydává Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy ČR platné pro veškeré studijní a učební obory uvedené ve vyhlášce Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy ČR. Základním znakem učebních dokumentů je kód a název oboru, který je na nich uvedený. Dále je zde uvedeno datum vydání a datum platnosti. Pro určité obory existují základní dokumenty, které se nazývají charakteristika učebního oboru, kde jsou uvedeny veškeré důleţité informace o příslušném oboru vzdělání. Učební dokumenty tedy obsahují informace o profilu absolventa, o učebním plánu a učební osnově příslušného oboru.

5.3 Prostředky praktického vyučování Můţeme říci, ţe prostředky praktického vyučování jsou veškeré jevy a předměty, které pouţíváme k dosaţení výchovně vzdělávacích cílů. Tyto prostředky dělíme na Materiální a nemateriální.

19

Nemateriální prostředky praktického vyučování Do této skupiny můţeme zařadit organizaci výuky a výukové metody. Organizace praktického vyučování znamená funkční propojení cílů a obsahu učiva, tak, aby vznikla ucelená vyučovací soustava. Tato organizace se zabezpečuje pomocí organizačních opatření a organizačními formami. Organizační opatření – rozdělení výuky na učební období, koordinace výuky a postupy výuky. Organizační formy - Zabývají se místem kde, se uskutečňuje výuka praktického vyučování (cvičná pracoviště, laboratoře, provozní pracoviště, dílny praktického vyučování). Dále se zaměřují na způsob výuky. Učitel praktického vyučování si můţe vybrat, jaký způsob výuky bude praktikovat. Výuka můţe být individuální, skupinová a kombinovaná.

Učební den v praktickém vyučování Je základní jednotkou vyučovací soustavy v praktickém vyučování. Počet hodin se určuje podle jednotlivých ročníků a učebního plánu. Jedna vyučovací hodina v praktickém vyučování trvá 60 minut. Počátek i konec jednoho vyučovacího dne stanovuje vţdy příslušná vyhláška Ministerstva školství, která je koncipována podle různých oborů. Zařazení přestávky je individuální, podle ročníku, nebo studia a to buď, desetiminutové přestávky po dvou hodinách výuky, anebo půl hodinové přestávky po pěti hodinách výuky. Učební den se dělí na tři části: Část úvodní – úvodní část začíná zahájením učebního dne, kdy učitel kontroluje přítomnost ţáků. Pokračuje výkladem nové látky, které se ţáci budou ten den věnovat. Je důleţité je seznámit s cílem celého pracovního dne a motivovat je. Dalším úkonem co v této části musí učitel provést je instruktáţ: Část pracovní – v této části si ţáci procvičují nové dovednosti a zdokonalují jiţ známé úkony. Učitel je jen průběţně kontroluje a hodnotí. 20

Část závěrečná – konečná kontrola práce ţáků, zhodnocení celého pracovního dne a toho jak byl splněn cíl učebního dne. Následuje závěrečné ukončení dne. V praktickém vyučování je úvodní část a závěrečná část znatelně kratší, neţ část pracovní.

Metody výuky „Při výuce odborného výcviku jde v podstatě o jednotu obsahu a prostředků z hlediska stanoveného cíle. Vyučovací metoda je specifickým druhem činnosti učitele odborného výcviku při vyučování, kdy vhodným pedagogickým působením řídí učení žáků a vede je k dosažení stanovených cílů. Pojem vyučovací metoda lze definovat jako souhrn postupů s racionálním využitím materiálních prostředků. Které tvoří činnost zaměřenou na dosažení vytyčeného cíle. Metodami odborného výcviku tedy rozumíme systém cílevědomého jednání učitele odborného výcviku, který organizuje způsoby poznávací a praktické činnosti žáků.“ (Čadílek M., 2005) Faktory ovlivňující volbu metod praktického vyučování se dělí na základní faktory (objektivní) a specifické faktory (subjektivní). Mezi základní faktory, které ovlivňují výběr metod výuky v praktickém vyučování, patří didaktický cíl vyučovacího dne. Dále sem můţeme zařadit obsah učiva a čas, který je potřeba na jeho osvojení. Následkem tohoto je volba vyučovacích metod také do značné míry ovlivněna poměrem intelektuálních a manuálních úkonů a mechanizací a automatizací pracovního úkonu. Mezi specifické faktory, které také ovlivňují volbu metod výuky, zahrnujeme veškeré předpoklady ţáků. Ať uţ se jedná o předpoklady ke zvládnutí oboru, nebo posuzování jednotlivé práceschopnosti ţáků během celé výuky a také nezapomínat na náročnost učiva v průběhu celého vyučovacího celku. Druhým, důleţitým faktorem, ke kterému musíme přihlíţet, je samotná osobnost učitele praktického vyučování. Učitel by měl vhodné metody volit podle svého uváţení, tak aby vyučovací proces byl co nejefektivnější a vyuţít tak nejlépe své pedagogické i odborné dovednosti.

21

Metody používané v praktickém vyučování Práce s technikou a účetní dokumentací Tato metoda je velice vyuţívaná, jelikoţ se s ní ţáci naučí veškeré provozní úkony, které budou v budoucím zaměstnání potřebovat.

Do technické a účetní

dokumentace patří: Výkresy, schémata, tabulky, veškeré technologické i pracovní postupy, materiálové listy, mzdové listy, účetní kniha atd. Předpokladem této vyučovací metody je, aby ţáci důkladně ovládali vědomosti a znalosti z odborných předmětů. Z tohoto důvodu musí učitel praktického vyučování komunikovat a spolupracovat s učitele teoretických předmětů. Podstatou této metody je vést ţáky krok po kroku k úplné samostatnosti provádění úkonů jak v technické tak účetní dokumentaci. Instruktáž Tato metoda je komplexní, nejčastěji pouţívaná metoda v praktickém vyučování. Instruktáţ se v praktickém vyučování provádí ve všech moţných obměnách podle potřeby učitele, anebo podle konkrétní situace. Této metodě se říká komplexní z toho důvodu, ţe v sobě kombinuje několik metod výuky. Jsou to zejména metody slovní, metody pozorování a metody pracovní. Cílem instruktáţe je předat ţákům znalosti obsahu učiva a současně je vést k počátečnímu osvojení určité činnosti nebo dovednosti. Instruktáţ by neměla, přesáhnou dobu delší jak 30 minut, jelikoţ je velice náročná na pozornost ţáků, tudíţ by mohlo dojít k poklesu jejich soustředěnosti. Samotná instruktáţ se člení na tři části. Instruktáž úvodní – ta se pouţívá zejména u nových tematických celků a u výuky nových dovedností, které ţáci samy nikdy nevyzkoušeli. Učitel by měl nejprve seznámit ţáky s cílem instruktáţe, dále s obsahem a vhodně je motivovat. Na začátku instruktáţe, musí učitel praktického vyučování nejdříve seznámit ţáky s teoretickými znalostmi k danému tématu a aţ následně můţe přistoupit k samotné instruktáţi. Pro předvádění správné instruktáţe je zde několik hlavních zásad, které je třeba dodrţovat. -

Ţák musí na předváděnou instruktáţ dobře vidět i slyšet. Učitel proto musí najít vhodné místo na provádění instruktáţe.

-

Při provádění instruktáţe by se neměl vytvářet zrcadlový odraz.

-

Učitel by měl instruovanou práci provést přesně bez zbytečných pohybů. 22

-

Učitel musí zdůrazňovat důleţité úkony (správný postoj, pohyby rukou atd.)

-

Důleţité je upozornit ţáky na moţné chyby a nepřesnosti.

-

Po ukončení úvodní instruktáţe, by měli alespoň dva ţáci úkon po učiteli zopakovat.

-

Učitel by měl pomocí kontrolních otázek zjistit úspěšnost instruktáţe.

Instruktáž průběžná - pouţívá se v průběhu celé učební doby, kdyţ se objeví u ţáků nějaké nepřesnosti v úkonech, které jim jiţ byli, instruovány. Tuto instruktáţ pouţíváme okamţitě po zjištění chyby ţáků. Instruktáž závěrečná – obsahuje opakování jiţ naučených dovedností. Můţe být zařazena buď na konci tematického celku anebo na konci pracovního dne, při opakování sloţitější operace. Simulační metody Jsou pouţívány tam, kde je potřeba nahradit reálné pracovní prostředí, předmět, pracovní prostředek nebo jeho část. Tato chybějící část je nahrazena simulátorem, trenaţérem nebo simulovaným prostředím- cvičným pracovištěm. Simulátor slouţí pouze k napodobení funkce určitého zařízení, naopak trenaţér má svou kontrolní a programovací jednotku, takţe má pro učitele i zpětnou vazbu. Tato pracovní činnost nemá za výsledek ţádnou uţitnou hodnotu. Problémové metody Problémové metody se pouţívají k procvičení problémových situací, které mohou ţáky v jejich ţivotě potkat. Touto metodou vedeme ţáky k samostatné a tvořivé práci, k soustředění a pozorování. Výhodou této metody je, ţe ţáci zde jsou samostatní a vyuţívají jiţ osvojených vědomostí a dovedností mohou rozšiřovat svoje znalosti o daném oboru. Úkolem učitele odborného výcviku je vypracovat problémové úkoly pro ţáky a nechat je na nich samostatně pracovat. Inscenační metody Inscenační metoda spočívá v pouţití řízeného slovního dialogu. Rozdělujeme dva druhy inscenačních metod a to Strukturní inscenaci a nestrukturní inscenaci. Podstatou strukturní inscenace je zadání úkolu, který se řeší podle předem zadaného scénáře.

23

Nestrukturní inscenace je improvizovaná. Prostředkem inscenační metody jsou cvičení, práce cvičná, práce uţitková a práce produktivní. Exkurze Význam exkurze v praktickém vyučování je obrovský. Nejen ţe ţáci mohou vidět správné technologické procesy, organizaci práce a způsoby práce s výrobním zařízením, ale také dochází k motivaci ţáků a upevnění učiva. Exkurzi dělíme do tří částí. První část je přípravná, druhá realizační a třetí závěrečná. Přípravná část obsahuje celkové seznámení ţáků s exkurzí. Sem spadá cíl exkurze, čas, který exkurze bude trvat a její organizační informace. Realizační část se projevuje jiţ při samotné exkurzi a těsně před ní. Učitel by měl upozornit ţáky, na které činnosti nebo věci mají zaměřit svou pozornost, a jak se mají na exkurzi chovat. Musí je poučit o bezpečnosti a zadat jin úkoly, které později budou muset vypracovat. Délka exkurze, by neměla přesáhnout dvě hodiny. V závěrečné části musí být obsaţeno celkové shrnutí exkurze. Učitel by měl odpovědět na případné dotazy ţáků.

Materiální prostředky praktického vyučování Řadí se sem všechny zařízení a předměty, které jsou potřebné pro výuku a práci v praktickém vyučování.

24

Materiální prostředky OV

Výrobní faktory

Didaktické prostředky

(příslušného oboru)

Vyučovací pomůcky Didaktická technika

Mezi výrobní prostředky patří základní nástroje, stroje, měřidla a veškeré technické pomůcky, které jsou nezbytné, pro práci v praktickém vyučování. Za výrobní materiální prostředek se tedy povaţuje celé pracoviště praktického vyučování i s jeho plným vybavením, učebními pracemi a dokumentací. Tyto prostředky by měli plně odpovídat vybavení na reálném pracovišti. Význam didaktických materiálních prostředků spočívá v usnadnění pochopení učiva a nácviku dovedností. Slouţí k zefektivnění práce a pracovních postupů v praktickém vyučování. V praktickém vyučování se ve velké míře pouţívají trenaţéry. Viz. Simulační metody.7

7

Čadílek M., Stejskalová P. - Didaktika praktického vyučování I., Brno: MU, 2005. Str. 32-77

25

6 Bezpečnost práce, ochrana zdraví a hygiena v praktickém vyučování Znalost základních hygienických předpisů a opatření bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, je velmi důleţitá součást vedení ţáků v praktickém vyučování. Je důleţité, aby tyto znalosti byli ţákům, vštěpovány jiţ od samého začátku studia. Budou tak vybaveni znalostmi, které budou vyuţívat v praktickém vyučování, ale hlavně i v budoucím ţivotě ţáků. „Pod pojmem „bezpečnost a ochrana zdraví při práci“ rozumíme soubor všech opatření, která zajišťují, že pracující, bude-li pozorně pracovat a bude-li on i organizace dodržovat všechny bezpečnostní zásady, pravidla a předpisy, neutrpí úraz a nebude pracovat za podmínek, které mohou dříve či později poškodit jeho zdraví.“ (Čadílek M, 2005). Nejdůleţitější úlohu v osvojování znalostí o bezpečnosti a ochraně zdraví v praktickém vyučování má učitel praktického vyučování. Jeho úkolem je vést ţáky k dodrţování a znalosti tohoto souboru předpisů a nařízení.

6.1 Zařízení

výukového

pracoviště

z hlediska

bezpečnosti a hygieny práce Provozovny kadeřnických praxí, jsou nedílnou součástí při utváření vědomostí, dovedností a osobnosti ţáka. Zde se ţák tyto vědomosti a dovednosti učí a vstřebává je. Proto je velmi důleţité, aby tyto prostory byli bezpečné pro jejich práci. Při zařizování provozovny, nebo výukového pracoviště je nutné dbát hlavně na základní hygienická a bezpečnostní pravidla. Jedno z důleţitých pravidel je výměra pracovní plochy. Je třeba si uvědomit důleţitost i větrání, vytápění a osvětlení v budoucí provozovně. Pracovní plocha V praktickém vyučování existuje mnoho druhů provozoven, podle oborů a učilišť, které je provozují. Mají různé velikosti a vybavení. I se všemi odlišnostmi by měli splňovat některá pravidla a předpisy. Jedním z nich je i prostor vyměřený pro 26

výuku ţáků. V praktickém vyučování je vyměřený prostor na jednoho ţáka nejméně 1,65m2. Osvětlení V kaţdé provozovně nebo zařízení pro výchovu a vzdělávání, by měl být dostatečný podíl přirozeného denního, popřípadě umělého světla. Velký význam to má zvláště u kadeřnické provozovny. Zde to totiţ můţe mít dopad na kvalitu provedené sluţby. Potřebujeme totiţ rozeznávat konkrétní odstíny barev a střihů. Z druhé strany jde také o ochranu zdraví kadeřníka (ţáka), kdy nedostatkem světla poškozuje své oči. Osvětlení po provozovně by tedy mělo být rovnoměrné. Osvětlení výchovně vzdělávacích prostor a provozoven se řídí, podle norem ČSN 730580. Osvětlení kaţdé provozovny se určuje tak, ţe plocha oken by měla být nejméně v poměru 1:8 k ploše podlahy. Mnoţství prosvětlení provozovny záleţí, také na materiálech a barevnosti stěn a ploch v provozovně. Například bílá stěna odrazí aţ 80% světelných paprsků a naopak 20% jich pohltí. Tmavé barvy stěn většinu paprsků spíše pohltí, neţ odrazí, totéţ i hrubé a drsné materiály. Na pohlcení a odráţení světla má vliv i nábytek v provozovně, její vybavení, květiny, ale i oblečení samotných pracovníků nebo ţáků. Osvícena by měla být vţdy hlava zákazníka, a prostor okolo ní. Osvětlovací soustavy by měli být pravidelně čištěny a kontrolovány. Správné osvětlení provozoven pánské kadeřnictví- ţárovkově nebo zářivkově (500 1x) dámské kadeřnictví- ţárovkově (400 1x) Důleţité je, aby při vybavování provozoven byli, dodrţeny platné hygienické předpisy a normy. Větrání V provozovnách pro výchovu a vzdělávání musí být zajištěno dostatečné větrání, zvláště v kadeřnických provozovnách, kde se pracuje s chemickými látkami. Větrání můţe být zajištěno dvěma způsoby: přirozené větrání větrání vzduchotechnickým zařízením

27

Přirozené větrání je prováděno prostřednictvím oken. Okna umístěná v provozovně nebo výchovně vzdělávacím zařízení musí být zajištěná proti rozbití v důsledku průvanu. Je třeba zajistit větrání jak šaten ţáků, tak záchodů a denní místnosti. V souladu s těmito pravidly by vzdušný prostor na ţáka neměl být menší neţ 5m2. Při určování větrání v prostorách výchovně vzdělávacích zařízení a provozoven je třeba postupovat podle vyhlášky 410/2005 sb.8 Vytápění Vytápění výukových prostor v praktickém vyučování, by mělo podle předpisů a norem dosahovat určité hodnoty. Aby byla dodrţena správná teplota, musí být v místnosti určené k teoretické výuce nejméně 19-20 stupňů celsia, a v učebně praktického vyučování nejméně 14- 20 stupňů celsia. Tento rozdíl teplot v učebnách teoretického a praktického vyučování je vysvětlován činností ţáků. Jelikoţ ţáci se v učebnách teoretického vyučování nepohybují, je zde potřeba vyšší teplota neţ v učebnách praktického vyučování, kde se předpokládá, ţe se ţáci budou fyzicky pohybovat. Pro kaţdý obor, kde se provádí praktická výuka, jsou navrţena určitá doporučení na vybavení a zařízení prostor pro výuku praktického vyučování. Zde jsou uvedeny jaké stroje a přístroje by neměli v daném provozu chybět, a aby tak byla zajištěna kvalitní výuka. Do tohoto se zařazují také prostředky poţární ochrany, první pomoci a osobní ochranné pomůcky. Další nedílnou součástí kaţdého praktického vyučování je bez pochyby lékárnička. Zde je důleţité vést si deník úrazů na pracovišti, do kterého se zapisují veškerá zranění a ošetření, která se na daném pracovišti provedla. Tyto záznamy slouţí nejen k ochraně učitelů praktického vyučování, ale i samotných ţáků.

8

Vyhláška č. 410/2005 Sb., O hygienických poţadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, Ministerstvo vnitra. MŠMT

28

Před kaţdým zahájením provozu výukového pracoviště, je nutná kontrola a schválení hygienika a bezpečnostního technika. Veškeré platné předpisy jsou uvedeny ve vyhlášce o hygienických poţadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých.9

6.2 Faktory ovlivňující bezpečnost práce V praktickém vyučování i v „normálním“ pracovním prostředí, je mnoho nástrah, které nás i naše ţáky mohou ohrozit na zdraví. Tyto nástrahy vznikají ze vztahu mezi člověkem, pracovním prostředím a organizací práce. Člověk Samotný člověk můţe být sám sobě nebezpečný. Jeho nebezpečí vyplývá například z jeho anatomicko-fyziologické stránky. Do tohoto se zahrnuje jeho zdatnost, vyvinutost čichu, zraku, chuti a sluchu. Další jeho slabou stránkou můţe být nedostatečná psychická vyspělost. Ta zahrnuje pozornost, přesnost a součinnost všech faktorů. Nejdůleţitější roly v praktickém vyučování přitom hrají jeho odborné vědomosti a dovednosti. Sem se řadí veškeré ovládání technologických postupů, manipulace s nářadím, zařízením a se stroji, atd. Informace a návyky pro výkon bezpečné práce získá člověk systematickou výchovou jiţ od samého dětství. Pracovní prostředí V pracovním prostředí je asi nejvíce faktorů, které mohou člověka při práci ohrozit. Z těch nejdůleţitějších je to například jakékoliv mechanické poranění. To má za následek píchnutí, pořezání, pohmoţdění v horším případě i zlomení například končetiny. Velice častá příčina úrazů v praktickém vyučování je působení chemických látek. Chemikálie můţou způsobit otravu organizmu, poleptání pokoţky, a mnoho koţních problémů, jako jsou ekzémy. Dalšími faktory, které mohou ohrozit zdraví člověka při práci je elektrický proud, velký hluk na pracovišti (porušení sluchu), velké znečištění pracoviště prachem (nemoci plic), škodlivé záření a extrémní vysoké či nízké teploty.

9

Polívka, L. - Komendová, H. - Pech, V. - Valášek, J. Technologie1: Učebnice obor Kadeřník. 5. Vydání. Praha 4: Informatorium, spol. s.r.o., 2010. Str 5- 20

29

Pracovní prostředí můţeme z hlediska bezpečnost práce zlepšit například změnou technologického postupu, nahrazením škodlivé látky méně škodlivou, vybavením učebny praktického vyučování zařízením pro bezpečnost a ochrannými pomůckami. Existuje mnoho pomůcek, které na pracovišti pomáhají při eliminaci úrazů a dodrţování bezpečnosti práce. Patří mezi ně nástěnné obrazy, kreslená hesla, filmy a videokazety, modely bezpečnostních zařízení, pomocné fotografie, atd. Organizace práce Předejít jakémukoliv úrazu na pracovišti můţeme mnoha způsoby. Jedním z nich je zavedení vhodné organizace práce. Do ní spadá mnoho úkonů, jako jsou přesná organizace a celková úroveň pracoviště, pracovní kázeň zaměstnanců (ţáků) a jejich iniciativa v dodrţování bezpečnosti práce.

6.3 Cíle pedagoga při výchově k bezpečné práci v praktickém vyučování Hlavním cíle učitele praktického vyučování při vedení ţáků ke znalosti bezpečnosti práce a hygienickým předpisům je vytvářet jejich kladný postoj k této problematice. Vzbudit u ţáka zájem a formovat jeho osobnost. Je důleţité rozvíjet u ţáka veškeré dovednosti a schopnosti, které povedou k bezpečnému výkonu jeho práce. Učitel praktického vyučování musí mít za cíl také rozvinutý zájem o bezpečnou práci v ţákovi udrţet, aby jej vnímal jako svoji prioritu i v jeho budoucím povolání. Je potřeba aby výukou v praktickém vyučování získávali návyky bezpečných pracovních postupů a pracovní kázně. Je totiţ dokázáno, ţe většina úrazů v hodinách praktického vyučování, vzniká nekázní samotných ţáků.10

10

Čadílek, M., Stejskalová, P. - Didaktika praktického vyučování I., Brno: MU, 2005 str. 84-90

30

II. Praktická část

7 Vlas 7.1 Vlas a struktura vlasů Vlasy pokrývají celé naše tělo. Mohou to být vlasy dlouhé (vlasy na hlavě, podpaţí), dále vlasy krátké (obočí a řasy) a nakonec chmýří (lanugo), které pokrývá celé naše tělo kromě plosek nohou a dlaní. Vývoj vlasu Základní stavební jednotkou vlasů je keratin. Vlas se vyvíjí ze zárodečného pupenu. Tento pupen je pak základnou pro utvoření samotného vlasu s jeho potní i mazovou ţlázou. Vyvinutý vlas se pak dělí na vlasový kořínek a vlasový stvol. Vlasový kořínek Je ukryt v kůţi ve vlasovém míšku. Na vlasový míšek nasedá i mazová a potní ţlázka. Dalším článkem vlasového míšku je papila, na kterou navazuje vlasová cibulka (bulbus). Ve vlasové cibulce probíhá proces vytváření buněk pro tvorbu samotného vlasu. Vlasový stvol Je to část vlasů nacházející se nad pokoţkou a nad vlasovým kořínkem. Vzniká přeměnou z buněčné hmoty prekeratinu na pevnou hmotu zvanou keratin. Proces této přeměny buněk se nazývá rohovatění- keratinizace. Vlasový stvol je ukazatelem barvy, kvality a celkového vzhledu vlasů. Kaţdý člověk má vlasový stvol odlišný. Odlišují se například podle rasy obyvatel, podle tloušťky vlasů a mnoho dalšího.11

11

Polívka, L. - Komendová, H. - Pech, V. - Valášek, J. Technologie1: Učebnice obor Kadeřník. 5. Vydání. Praha 4: Informatorium, spol. s.r.o., 2010. Str. 5-10

31

Rasa

Síla

Kadeřavost

jemná ø 70

vlnitá, hladká

Barva

Evropská Kavkazská Německá

plavá, tmavohnědá

kudrnaté

černá

vlnité

hnědočerná

hladké

tmavohnědá

vlnité, zvlněné

černohnědá

Negroidní

Japonská hrubá ø 90 Asijská

Africká

Tab 1. Druhy síly a vzhledu vlasů podle rasy obyvatelstva (Kolářová M., Sešit technologie, 2003)

Struktura vlasu Struktura vlasu se skládá ze 3 základních částí. Tím jsou: kutikula kortex medula

32

Obrázek 1- Struktura vlasu (Vlasy-pleť kvalitně: Struktura vlasů. [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://vlasy-plet.kvalitne.cz)

Kutikula Je to šupinatá vnější vrstva vlasu. Chrání vlas před poškozením při česání, kartáčování, i před vnějšími přírodními vlivy. Tato vrstva je porušitelná jiţ ve spojení s vzdušnou vlhkostí a mlhou. Vlastnosti: propouští krátkovlnné a ultrafialové paprsky a také odráţí velké mnoţství paprsků škodlivých. To má za důsledek, ţe se vlas leskne. Povrch šupinek kutikuly chrání vyloučený maz z mazových ţláz. Kutikula je tvořena 5-10 vrstvami odumřelých buněk, které vytváří sedmi buněčné prstence, které jsou do sebe navzájem posazeny. Na povrchu jsou pokryty membránou (bílkovinná tělíska chudá na síru). Tyto vrstvy jsou spojeny bílkovinnými tmely a tuky.

Kortex Je to vnitřní vláknitá vrstva vlasu. Je to největší část vlasu. Říká se jí také vlastní vlasová hmota a má vliv na fyzikální vlastnosti vlasu. Tím se rozumí na nasákavost, pruţnost, trhavost, taţnost a pevnost vlasu. Z chemického hlediska je tvořen bílkovinou zvanou keratin. Jednotlivá jeho vlákna se nazývají mikrofibrily, které pak tvoří větší útvary makrofibrily. Tyto větší útvary tvoří kopečkovitě vybudovanou část kortexu, která se nazývá ortokortex. 33

Takto však není kortex uspořádán celý. V kortexu můţeme najít i méně uspořádané části, které nesou název parakortex.

Obě tyto části se liší nejen

fyzikálními, ale i chemickými vlastnostmi. Jako u kutikuly jsou jednotlivé fibrily spojeny tuky a tmely. Tato část vlasu je velmi bohatá na síru. V buněčné části kortexu se také nacházejí pigmentová zrna, která v sobě nesou barvivo melanin. Melanin je vlastně vlasové barvivo.

Medula Je to centrální, houbovitá část vlasu. Některé vlasy medulu obsahují a jiné zase ne. Její přítomnost není ve vlasu nutná. Dlouhé vlasy ji například mají jen u kořínkové části pak uţ ne. Kde se více vyskytuje, jsou kratší a tuţší vlasy. Jako jsou vousy, obočí a řasy. U člověka nemá ţádný zvláštní význam, naopak u zvířat slouţí jako jejich tepelná izolace.12

7.2 Barva vlasů Barva vlasů je ukryta ve vnitřní vláknité vrstvě vlasů kortexu. Zde se nachází ve shlucích pigmentových zrn, kde je obsaţen melanin.

Vlasové barvivo Barvivo, ze kterého, vzniká výsledná barva vlasů, se nazývá melanin. Melanin – nerozpustné přírodní barvivo vlasů. Je to organická sloučenina a makromolekulární barvivo. Je uloţeno ve vlasovém bulbu (cibulce), v buňkách, které nesou název melanocyty. Sloučením aminokyseliny tyrosinu a následným působením enzymů a dalších látek v nich vzniká melanin.

12

Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M. Materiály. Pro 1. aţ 3 ročník učebního oboru Kadeřnice. 3. vyd. Praha 4: Informatorium, spol. s r. o., 1999 str.20-30

34

Druhy barviva – melaninu Tmavý melanin – Eumelanin „ Je vytvářen hnědočerným barevným principem, nachází se ve velkém množství především v černých vlasech ve formě kulatých homogenních zrn velkých 0,3 až 1,0.“ (E. Peterka, F. Kocourek, M. Podzimek, 1999) Světlý melanin - Feomelanin „ Je to oranžový pigment tvořící 0,2 až 0,7 um velká, charakteristicky uspořádaná zrna s nepravidelným povrchem a elipsovitým tvarem. Feomelanin je obsažen téměř výlučně ve velmi světlých vlasech. Tmavší odstíny jsou vytvářeny v kombinaci s tmavým melaninem.“ (E. Peterka, F. Kocourek, M. Podzimek, 1999) Červený melanin - Erytromelanin „ Barevný základ je tvořený trichosiderinem. Zrna se vyskytují v několika typech a společně v několika obměnách. Velikost zrn je přibližně stejně velká jako u tmavého melaninu. Často vytváří shluky jednotlivých typů zrn, a tak zřejmě vzniká měděno červená (rezavá) barva vlasů.“ (E. Peterka, F. Kocourek, M. Podzimek, 1999) Pokud bychom měli poukázat ještě na šedivou barvu vlasů, nebo chcete-li stříbrnou, musíme říci, ţe zde nejde o ţádné barvivo. Tato barva vzniká naopak postupným vymizením barveného pigmentu z vlasů Mezi kortexovými vlákny vznikají dutinky bez barevného pigmentu a nám se pak vlasy zdají šedivé.13

13

Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M. Materiály. Pro 1. aţ 3 ročník učebního oboru Kadeřnice. 3. vyd. Praha 4: Informatorium, spol. s r. o., 1999

35

8 Barvení vlasů 8.1 Historie barvení vlasů Barvení vlasů je dnes i s líčením velmi uţívanou formou dekorativní kosmetiky. Tento úkon můţeme pouţít při poţadování změny barvy vlasů, zakrytí šedivých vlasů, nebo jen podpořit stávající odstín vlasů tónováním. Jiţ ze starších kultur jsou nám známi mnohé barvící techniky, ale i přírodní látky, které k barvení pouţíváme. K těm nejznámějším přírodním barvivům patří Hena, která pochází z rostliny Lawsonia Dermis a Indigo. Hena (oranţové barvivo) se pouţívá na barvení a tónování vlasů do oranţových odstínů a indigo (modré barvivo), se smíchání s henou pouţívá na barvení a tónování vlasů od tmavších barev po světlejší podle koncentrace obou sloţek. Dalším přírodním barvivem pouţívaným jiţ v Egyptě a dalších starých kulturách, byli odvary z bylin a rostlin. U tónování světlých vlasů se pouţíval odvar z heřmánku, nebo máčení vlasů ve slané mořské vodě. Obarvení vlasů do tmavých odstínů se docílilo pouţitím odvaru ze slupek ořechů, nebo skořice. Tato přírodní barviva se tedy pouţívala jiţ ve starobylém Egyptě, ale jejich pouţití přetrvalo dodnes.14 Dalším druhem barvících přípravků, byli v minulém století kovová barviva. Při pouţití těchto barviv bylo moţno vytvořit mnohem větší škálu barevných odstínů. K takovému barvení se pouţívaly rozpustné soli kovů mědi, niklu, kobaltu, stříbra, atd. Tyto soli, se nanášeli na suché vlasy a pak byli, aktivovány vzduchem, nebo chemikáliemi. Při tomto barvení se však nemohl pouţívat peroxid vodíku, jelikoţ by reagoval s kovy a poničil by vlasový keratin. Proto se později začali pro barvení pouţívat oxidační barvy, které mají uplatnění dodnes. Barvení těmito barvami je snadné, barvy jsou trvalé, spolehlivé a rychlé. Mají mnoho barevných odstínů, které jsou velmi přirozené. Dalším podstatným rozdílem těchto barev je jejich ochranná sloţka, která působí na vlas.15

14

Polívka, L, Komendová, H., Pech, V., Valášek, J.. Technologie II. Pro učební obor Kadeřník. 4.vyd. Praha:a spol, s.r.o., 2003, 99 s 15 Polívková, P., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., Technologie III pro učební obor kadeřník, nakladatelství Informatorium Praha 2003, 125 str.

36

8.2 Charakteristika Barvení vlasů V dnešní době existuje široký sortiment barvících prostředků, které nás uspokojí jak barevnou škálou, tak i trvanlivostí barev. Velký význam u barvení vlasů mají syntetické barvy. Podle trvanlivosti odstínů barev, dělíme syntetické barvy na krátkodobé, dlouhodobé a kombinované. Krátkodobé (dočasné) Při tomto druhu barvení se barvící látky jen částečně uchytí na vlasovém stvolu. To má za následek jen lehké obarvení, nebo povzbuzení přirozeného odstínu vlasů. Je nestálé a dá se odstranit šamponem. Tento způsob obarvení vlasů dosáhneme barevnými oplachovacími lázněmi, barevným šamponováním nebo barevný postřikem. Barevné oplachovací lázně Barevným opachovacím lázním se v dnešní době říká přelivy. Tyto přípravky jsou koncentrované a obsahují azobarviva, nebo jiná kyselá barviva a organické kyseliny. Můţe to být kyselina vinná, octová, citrónová a další. Postup tohoto barvení vlasů je takový, ţe vlasy oplachujeme barevnou lázní aţ do té doby, dokud není lázeň jen slabě zabarvená. V průběhu oplachování vlasů, se barvivo uchycuje na povrchu vlasů a vlas jej absorbuje. Barvení přelivovou barvou musí následovat aţ po důkladném umytí vlasů šamponem. Je to z důvodu ochranné tukové vrstvy, kterou je vlas obalen, a přes kterou by k němu nepronikla barvící lázeň. Tento barevný oplach má krátkou trvanlivost a z vlasů, které nejsou narušené, se smyje pouhým šamponem. Pokud jsou vlasy poničené odbarvováním, nebo preparací můţe se stát, ţe barvivo vnikne i do vnitřní vrstvy vlasu a z vlasů se bude odstraňovat delší dobu.

37

Barvící šampony Dalším druhem krátkodobého barvení jsou Barvící šampony. Jde v podstatě o podobný princi, jako u barevných lázní. U barvících šamponů je vyuţíván smáčivý účinek látek obsaţených v barvícím šamponu. Tyto látky obsahují nitroskupinu a aminoskupinu, jeţ jsou vázány na benzenovém jádře. Barevné postřiky Prodávají se ve formě aerosolových přípravků podobným laků na vlasy. Tyto přípravky obsahují alkoholické roztoky barviv, které jsou přimíseny k fixačním pryskyřicovým látkám a syntetickým gumám. Dlouhodobé (permanentní) barvení vlasů Podstatou dlouhodobých barvících prostředků je obsah látek, které proniknou do hloubky vlasu, kde se uchytí. Barvivo pouţívané na permanentní obarvení vlasů musí být šetrné jak k pokoţce zákazníka, tak ke struktuře a stavbě vlasů. Dále nesmí způsobovat přecitlivělost. Hlavním principem dlouhodobého barvení vlasů je, stálost a lesk barvy, její neporušení mechanickými úpravami vlasů a ani slunečním zářením. Nesmí reagovat v závislosti na pouţití jakýchkoliv fixačních a regeneračních přípravků. Permanentní barvy můţeme rozdělit na : Barviva rostlinná Barviva kovová Barviva oxidační Rostlinná barviva Rostlinná barviva jsou známá jiţ od starověkých Egypťanů. Jejich velkou výhodou je, ţe nedráţdí pokoţku hlavy, tudíţ nevzniká přecitlivělost. Naopak nevýhoda je v jejich nepřirozených barevných odstínech a úzké škále barev. Mohou také nepříznivě působit na vlasový stvol. Dvě nejdůleţitější skupiny přírodních barviv, které se pouţívají dodnes, jsou Henna a Reng. 38

Henna Toto barvivo se získává z usušených listů keře Lawsonia inermis. Tento keř pochází z Asie a Afriky. Z rostliny se spotřebovává Lawson (zelený prášek), který je rozpustný v alkoholických roztocích. Nejlepšího vybarvení se dosahuje v prostředí, kde je pH 5 - 5,5. Barvení se provádí smícháním barvícího prášku henny s teplou vodou, buď do formy kaše, nebo extraktu. Po obarvení hennou vlasy dostávají nepřirozeně červený odstín. Zvláště u světlých vlasů je intenzita barvy větší. Mnohem lepšího barevného výsledku se dosáhne smícháním henny a dalších barvících látek jako je například Reng. Reng Je to barvivo dříve nazývané jako indigo. Získáváno je z keře Indigofera argentae. Barvivo je jako u heny produkováno ve formě jemného prášku modré barvy. Smícháním s hennou vzniká mnoho nádherných odstínů. Kovová barviva Kovová barviva v podstatě nahradila barviva přírodní. Jejich velkou výhodou byla velká barevná škála. V dnešní době je však pouţití kovových barviv jiţ minulostí. Jejich barvící schopnost spočívala v pouţití rozpustných kovových solí (mědi, manganu, kobaltu, zinku, stříbra a dalších). Pracovní postup spočíval v nanášení směsi barvy na vlasy umyté šamponem. Odstíny se pak pomocí vzduchu, světla a speciálních roztoků začaly vyvíjet a vybarvovat. Příčinou vymizení kovových barviv, byla jejich nestálost a jejich pozdější aţ příliš kovový vzhled. Dalším důvodem omezení jejich pouţívání byla jejich jedovatost a nemoţnost dalších úprav vlasů po jejich pouţití. Vyvíječe kovových barviv obsahují pyrogalol, který je také dost škodlivý. Oxidační barviva Jsou barvy, které se do dnes při barvení vlasů pouţívají a vytlačily jak přírodní barviva, tak kovová barviva. Jejich asi největší předností je obrovská barvená škála, snadné pouţití a velká snášenlivost barev. 39

Oxidační barva obsahuje malou molekulu, a proto snadno proniká do vnitřní vrstvy vlasu, kde se usazuje a přitom nepoškozuje buněčnou výplň vlasů – keratin. Vlastnosti Struktura oxidačních barev je většinou bezbarvá, nebo jen slabě zabarvená. Barevnost vzniká aţ oxidací v pigmentových zrnech působením kyslíku a oxidačního činidla. Vhodným oxidačním činidlem je peroxid vodíku. Jeho působením vzniká nerozpustný pigment. Barevná látka vzniká oxidací diaminu na chinon. Dále pak tři molekuly chinonu oxidují na nerozpustný barevný pigment. Složení barev Barviva se skládají z různých druhů látek, a jejich smícháním se pak vytvoří poţadovaný odstín. Do těchto látek se řadí: Parafenylendiamin - je to jedovatá látka, která je dnes jiţ zakázaná. Její kombinací s ostatními látkami se dosahovalo vynikajících odstínů od světlých po tmavé vlasy. Povoleny jsou pouze jeho sulfonované deriváty v 2 % koncentraci. Paratoluylendiamin – tato látka je dodnes pouţívána pro vybarvení světlých aţ kaštanových odstínů. Je kombinována s resorcinolem. Paraminofenol - je pouţíván pro vybarvení světlých a hnědých odstínů Paraaminodifenylamin – Jeho pouţití je zakázáno. Vybarvuje šedé odstíny jak světlých barev, tak barev tmavých. Podporuje také temné odstíny tmavých barev. Diaminodifenylamin – jeho pouţití spočívá ve vybarvení tmavých odstínů, které mohou jít aţ do fialova. Diaminofenol – mahagonové zabarvení Diaminoanisol – jeho vybarvení je zlatavé a je pouţívání pro blond odstíny. Resorcinol – oxidační činidlo16

16

Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M. Materiály. Pro 1. aţ 3 ročník učebního oboru Kadeřnice. 3. vyd. Praha 4: Informatorium, spol. s r. o., 1999.

40

Oxidační činidla Při barvení vlasů jsou potřeba určité látky, které aktivují vybarvující schopnost barvící látky. Bez těchto látek by proces barvení nemohl probíhat. Tyto látky se nazývají oxidační činidla. Základní dva druhy oxidačních činidel v procesu barvení vlasů oxidačními barvami je peroxid vodíku a amoniak. Peroxid vodíku Jeho chemická značka je H2O2. Jeho pouţití je při barvení vlasů oxidační barvou, přes preparaci vlasů, aţ po odbarvování. Jeho hlavní vlastností je jeho nestálost. Tuhne při 2 stupních celsia a vře při 84 stupních celsia. Jeho vyprchání urychluje teplo, světlo a jakýkoliv pohyb. Jeho pH je slabě kyselé okolo hodnoty 6 pH. Peroxid vodíku je ve vysoké koncentraci zdravý nebezpečný, jelikoţ můţe způsobit poleptání. Peroxid vodíku v dnešní době je dodáván v kapalné formě, jiţ naředěný na příslušnou koncentraci. Je to podle značky a druhu většinou 2,5 %, 3%, 6%, 9% a nejvíce 12% peroxid vodíku. Peroxid vodíku je ve zředěném stavu velmi náročný na skladování, proto by se měl co nejdříve spotřebovat. Doporučené skladování je v tmavých označených lahvích. Při práci s peroxidem vodíku musíme dbát zásad bezpečné práce a chránit se ochrannými pomůckami, jako jsou plášť a rukavice. Amoniak Je to velice důleţitá sloučenina dusíku, která je obsaţena v barvících, odbarvovacích a preparačních přípravcích, které alkalizuje. Tato látka je silně alkalická a její pH se pohybuje od 7pH víš. Koncentraci lze určovat je orientačně a to indikátorovými papírky. Jeho vlastnosti jsou: Lehčí neţ vzduch Rozpustný ve vodě Vytěsňuje se z roztoků teplem Je těkavý Má štiplavý zápach Urychluje rozklad H 2O2 41

Působení amoniaku spočívá v emulgaci vlasového mazu, v otevření šupinek kutikuly a v rozpojení iontových vazeb ve vlasovém keratinu. To pomůţe proniknout aktivním látkám do vlasu. Dalším vyuţitím amoniaku v kadeřnické praxi je příprava roztoku, ve kterém čistíme kartáče a hřebeny od tuhých nečistot.

Amoniak se

většinou pouţívá ve zředěném stavu v 5% koncentraci. Skladuje se na tmavém místě, dobře označený aby nedošlo k úrazu – poleptání.17

9 Technologické

postupy

úkonů

při

barvení vlasů 9.1 Prostředky potřebné k barvení vlasů Při barvení vlasů potřebujeme mnoho pomůcek, prostředků a materiálů k odvedení kvalitní práce. Pomůcky K barvení vlasů potřebujeme a musíme si nachystat nekovovou misku, štětec, gumové rukavice. Pokud budeme barvit, například technikou americké barvení musíme dále připravit alobal, tupírovací hřeben s hrotem a melírovací hřeben. Do pomůcek se mohou zahrnout i přístroje, které nám pomáhají například barvení urychlit. Takovým přístrojem je například klimazon. Dále je zde nezbytná váha na barvy, vymačkávač na zbytky barev. Prostředky Při barvení potřebujeme prostředky pro ochranu nás i zákazníka. Tím je myšlen ručník a pláštěnka, která chrání zákazníkův oděv. Pláštěnka pro kadeřníka abychom chránili svůj oděv.

17

Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M. Materiály. Pro 1. aţ 3 ročník učebního oboru Kadeřnice. 3. vyd. Praha 4: Informatorium, spol. s r. o., 1999

42

Materiál Z materiálu budeme potřebovat oxidační barvu a oxidační činidlo. Oxidačním činidlem se rozumí peroxid vodíku většinou v koncentraci pro barvení vlasů, coţ je 6%, jinak se řídíme návodem výrobce barev. Mastný pleťový krém, na ochranu kontur zákazníka před obarvením pokoţky. Odstraňovač barvy z pokoţky.

Obrázek 2 - pomůcky a prostředky potřebné k barvení (Archiv autora, 2012)

9.2 Příprava vlasů před barvením

Diagnóza vlasů a vlasové pokožky Prvním a nejzákladnějším krokem při barvení vlasů je diagnóza vlasů a vlasové pokoţky. U zákazníka zjišťujeme různé koţní vady a nemoci. Jsou to například znaménka na pokoţce pod vlasy, lupénky na pokoţce hlavy a jiné koţní nemoci. Dalším kritériem, které posuzujeme u diagnózy vlasů je jejich kvalita, poškození, barevný typ zákazníka a jeho vlastní přání.

Poradenství pro volbu odstínu barvy Kadeřník by měl jako odborník nejen pracovat, ale i komunikovat se zákazníkem. Součástí jeho práce je i poradenství nejen v oblasti střihů, ale i barev. Většina zákazníků sama neví, jak by v dané barvě vypadal a od toho je tu kadeřník, aby mu správně a odborně poradil. Při poradenství pro volbu odstínu barvy, se musí zohlednit barevný typ zákazníka (jarní, letní, podzimní, zimní). Další faktor hrající

43

velkou roli při výběru barvy je obličej a celková postava zákazníka. Do tohoto se zahrnuje barva očí i pleti. Dále se musí zohlednit jeho povaha a charakter osobnosti.

Obrázek 3- Vzorník barev (Archiv autora, 2012)

Postup: Usadíme zákazníka k obsluze se zrcadlem. Předloţíme mu vzorník barev a necháme ho, aby si zvolil jeho poţadovaný odstín. Pokud si nemůţe vybrat, nebo tušíme, ţe by mu jeho zvolený odstín neslušel, pokusíme se mu s volbou barvy pomoci. Následně přiloţíme pramínek vlasů ze vzorníku, s poţadovanou barvou k jeho obličeji. Musíme ovšem schovat všechny vlasy, které by nás mohli zmást. Po vybrání vhodného odstínu se musíme vţdy domluvit se zákazníkem a poţádat ho o souhlas. Pokud je zvolený odstín vybrán, musíme si ještě prohlédnout přirozenou barvu vlasů na odrostlých vlasech. Toto musíme zohledňovat kvůli přilnavosti barvy a jejímu správnému vybarvení. Jako poslední zjistíme sílu vlasů a jejich nasákavou schopnost. Zkouška citlivosti Zkouška citlivosti je velice důleţitý úkon obzvláště u barvení vlasů. Zde totiţ hrozí přecitlivělost zákazníka na mnoho chemických sloţek obsaţených v barvách. Její opomenutí můţe mít za následek váţné zdravotní potíţe zákazníka. Zkouška

44

citlivosti se provádí nejméně 24 hodin před samotným barvením, aby se případná reakce na některou sloţku mohla projevit.18 Postup: Se zákazníkem vybereme poţadovaný odstín, kterým budeme barvení provádět. Smícháme malé mnoţství peroxidu v patřičné koncentraci s malým mnoţstvím oxidační barvy nebo přelivu. Důkladně zamícháme. Přípravek se nanáší na kůţi předloktí, jelikoţ je zde kůţe velmi citlivá. Při zkoušce citlivosti necháváme barvu působit cca 30 minut. Po uplynutí doby působení barvu smyjeme vatovým tampónkem namočeným ve vodě. Po 24 hodinách místo zkontrolujeme. Pozitivní test se projeví zčervenáním pokoţky, jejím otokem nebo svěděním či pálením. Pokud dojde, k reakci pokoţky testovanou barvu nikdy nepouţíváme. Po negativní

zkoušce citlivosti se

můţe

přejít

k samotnému

barvení.

Zkontrolujeme vlasy, a pokud jsou silně znečištěny, je třeba je ještě před barvením umýt. Při mytí ovšem vlasy a vlasovou pokoţku moc nedrhneme a netlačíme na ni, aby nebyla podráţděná. Moření vlasů Pokud chceme pouţít oxidační barvu, nebo její odstín s menší krycí schopností, je potřebné vlasy trošku zdrsnit aby se na nich lépe uchytila barva. Provádí se vţdy těsně před nanášením barvy. Postup: Připravíme si mořící roztok smícháním oxidačního činidla příslušné koncentrace (6%) a malého mnoţství šamponu. Takto připravený roztok nanášíme na čerstvě umyté a mokré vlasy, tak jako by to bal jen šampon. Přípravek však nanášíme pouze na odrostlé vlasy. Pečlivě zapěníme. V této fázi necháme působit 10 minut, mezi tím můţeme zákaznici provádět masáţ hlavy. 18

Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J.. Technologie II. Pro učební obor Kadeřník. 4.vyd. Praha:Apol, s.r.o., 2003, 99 s

45

Po uplynutí doby působení pouze propláchneme teplou vodou. Poté můţeme přejít k samotnému nanášení barvy. Po moření vlasů jsou vlasy dostatečně změklé a barva se tudíţ snadněji absorbuje do vlasu. V dnešní době se jiţ moření moc nepouţívá. Před-pigmentace V současné době nahradila moření vlasů. V podstatě tento termín znamená velké nahromadění barvy na vlasy, která zvýší krycí schopnost určité oxidační barvy. Postup: Barvu nanášíme na kontury okolo obličeje, kde jsou vlasy silně prošedivělé, nebo na vlasy, které mají špatnou nasávací schopnost. Pouţíváme odstín barvy, stejné řady, se kterou budeme zbytek barvení provádět. U vlasů silně prošedivělých na konturách pouţíváme odstíny tmavší. Před-pigmentace se provádí základními odstíny – přírodním odstínem. Barvu nanášíme především na místa, která jsou silně prošedivělá a u tvrdých vlasů po celé délce. Necháváme působit zpravidla 10 minut. Poté pokračujeme barvení zbytku vlasů jiţ námi zvoleným odstínem. Barva pro před-pigmentaci se nesmývá, nechává se zaschnout a působit dále s celkovou barvou. Smývá se aţ po celkovém uplynutí doby působení.19

9.3 Nanášení barvícího přípravku Techniky a postupy barvení vlasů se mohou lišit podle druhu barvení vlasů. Odlišujeme postupy u těchto způsobů barvení vlasů:

19

Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J.. Technologie II. Pro učební obor Kadeřník. 4.vyd. Praha:Apol, s.r.o., 2003, 99 s

46

Barvení po celé délce vlasů Přípravné práce Jako první musíme chránit oděv zákazníka, a to jeho ramena a krk ručníkem, dále pouţíváme límec z vaty. Nesmíme opomenout igelitovou jednorázovou pláštěnku, kterou upevníme kolem krku, vzadu přeloţíme konce a vepředu uváţeme. Límec z vaty pak je ohrneme, přes okraj pláštěnky. Vlasy zákazníka důkladně pročešeme a při tom zjišťujeme diagnózu vlasů a stav pokoţky. Také se zákazníkem konzultujeme poţadovaný odstín. Velmi důleţité je potřít kontury obličeje a krku mastným pleťovým krémem, aby se ochránila pokoţka před ulpíváním barvy a případným poškozením. Takto připraveného zákazníka můţeme ponechat sedět u obsluhy a barvící přípravek nanášet u mycího boxu, kde je nanášení bezpečnější. Pokud barvíme v mycím boxu, musíme jej pohodlně upravit podle přání zákazníka. Hřebenem se špičkou si nejprve rozdělíme vlasy na základní kříţovou pěšinku. Coţ znamená od jednoho ucha přes temeno k druhému uchu, a od čelních partií přes temeno k týlní partii.

Obrázek 4- Křížová pěšinka (Archiv autora, 2012)

Příprava barvy -Vybrali jsem odpovídající odstín, podle domluvy se zákazníkem a také s přihlédnutím k diagnóze vlasů. Z tuby tedy vymáčkneme potřebné mnoţství barvy, do plastové mističky, podle délky a hustoty vlasů.

Poté ji smícháme

s peroxidem vodíku v příslušné koncentraci podle doporučení výrobce, většinou však koncentrace 6%, nebo 4%. Poměr míchání barev je prakticky vţdy 1:1, pokud výrobce neurčí jinak. 47

Obrázek 5- Příprava barvy (Archiv autora, 2012)

Nanášení barvy Barvit začínáme vţdy od zadních týlních partií podle kříţové pěšinky. Pak následují boční partie a na konec přední partie kolem obličeje, kde bychom měli barvu nanášet naposled. Zde jsou vlasy vlivem vnějšího prostředí oslabené a mají větší nasávací schopnost, proto zde barva chytne rychle.

Obrázek 6- Nanášení barvícího přípravku (Archiv autora, 2012)

Pokud jsou však vlasy kolem spánků a nad čelem prošedivělé, začínáme barvit od předních partií, aby měla barva delší čas se na vlasech uchytit. Pro barvení vlasů krémovými barvami platí tento způsob nanášení. Hřebenem se špičkou oddělujeme úzké, asi centimetrové pramínky, které následně potíráme slabou vrstvou barvy, od kořínků vlasů ke konečkům.

48

Obrázek 7- Oddělování pěšinek (Archiv autora, 2012)

S nanášením barvy na vlasy postupujeme od zadních týlních partií po pěšinkách k partiím vlasového víru.

Obrázek 8- Postup od zadních partií k předním partiím (Archiv autora, 2012)

Poté barvu nanášíme na přední a postranní partie.

Obrázek 9- Nanášení barvy na přední partie (Archiv autora, 2012)

49

Po nanesení barvy po celé hlavě musíme zkontrolovat, zda jsou vlasy dobře protřeny. Po celou dobu působení vlasy kontrolujeme a pročesáváme.

Obrázek 10- pročesávání vlasů po nanesení barvy (Archiv autora, 2012)

Doba působení se liší podle značky barev, a druhu barvených vlasů. Většinou se tato doba však pohybuje mezi 20 – 40 minutami. Po uplynutí doby působení se přesvědčíme o dobrém uchycení barvy ve vlasech. Kontrolu provedeme setřením barvy z malého místa na vlasech hranou hřebene. Pokud probarvení ještě není dokonalé, na setřené místo naneseme barvu znovu. Proto nevybarvenou barvu před dokončením barvení nikdy nevyhazujeme ani nesmýváme. Pro urychlení působení barvy můţeme zákaznici posadit pod přístroj na urychlení barvy. Na trhu jich je v dnešní době mnoho druhů. Po uplynutí doby působení vlasy můţeme umývat.20

Barvení odrůstajících vlasů Při barvení odrostlých vlasů je zapotřebí, mít zaloţenou jmennou kartotéku, kde by mělo být uvedeno: značku barvy, kterou u zákaznice pouţíváme číslo odstínu barvy jaká byla provedena příprava před barvením (moření) koncentrace barvy, poměr míchání a koncentrace oxidačního činidla 20

Polívka, L., Komendová, H., P., Václav, Valášek, J., Technologie II. Pro učební obor Kadeřník. 4.vyd. Praha:Apol, s.r.o., 2003, 99 s

50

gramáţ pouţité barvy čas, který barva působila Přípravné práce a příprava barvy Stejná jako u Barvení vlasů po celé délce. Postup Oddělování pramínků probíhá jako u barvení vlasů po celé délce. Jediným rozdílem je, ţe barvu nenanášíme po celé délce, ale jen na odrostlé vlasy ke kořínkům. Pracujeme velmi opatrně a pečlivě, aby se barva nedostala na dříve obarvené vlasy. Pramínky pokládáme opatrně, aby se neotiskla barva na ty předem nabarvené. Dalším rozdílem je, ţe u tohoto barvení odrostlých vlasů, vlasy nikdy nepročesáváme. Těsně před ukončením doby působení, vlasy pročešeme řídkým, barvícím hřebenem. Ovšem jen přes okraj dříve obarvených vlasů. Tímto se přirozeně zamaskuje přechod mezi starou a novou barvou. Někdy můţeme barvu zředěnou vodou na chvilku opatrně vmasírovat i do konců, pro oţivení barvy.21 Barvení vlasů na světlejší odstín kombinovanou barvou Kombinovaná barva je druhem oxidačních barev. Funkce těchto barev spočívá v současném nabarvení a zesvětlení vlasů. Má tedy kombinaci dvou funkcí barvící a odbarvovací. Přípravné práce – viz. Barvení vlasů po celé délce Příprava barvy – barvu smísíme s peroxidem vodíku. Rozdíl od normálního barvení vyplývá z mnoţství peroxidu, které pouţíváme. Tyto barvy se míchají s větším mnoţstvím peroxidu.

21

Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M. Materiály. Pro 1. aţ 3 ročník učebního oboru Kadeřnice. 3. vyd. Praha 4: Informatorium, spol. s r. o., 1999

51

Postup: Barvu na krátké vlasy nanášíme nejprve od středu vlasů do konců a teprve pak ji naneseme od kořínků do středu. Jinak opět postupujeme po pěšinkách, jako u normálního barvení. Barvu na dlouhé vlasy nanášíme nejprve na střední část vlasů a teprve pak ji naneseme na konce. Na úplný konec nanášíme barvu ke kořínkům vlasů. Zde totiţ barva působí nejrychleji z důvodů tepla, které sálá z pokoţky hlavy. Barvení narušených vlasů Nejdůleţitější úkon při barvení narušených vlasů, je zjisti jak moc velké je jejich poškození. Dříve neţ tedy začneme barvu nanášet, zkontrolujeme si, jakou mají vlasy nasávací schopnost. Příprava barvy - Pokud je nasávací schopnost vlasu zvýšena, musíme pouţít při přípravě barvy niţší koncentraci peroxidu, jelikoţ by při pouţití normální koncentrace peroxidu mohly být vlasy podnesení barvy moc zářivé. Přípravné práce – viz. Barvení vlasů po celé délce Postup: Stejný jako u barvení vlasů po celé délce s drobnými rozdíly. Barvu nanášíme vţdy na mokré vlasy. Tímto způsobem se vlasy stejnoměrně probarví. Při narušení vlasových konečků, je nejprve ošetříme regeneračním prostředkem.

Barvení vlasů na sytější načervenalý odstín U zářivějších barevných odstínů, se stává, ţe se barva z poničených konečků rychle vymývá a vlasy tak nemají stejnou barvu. U těchto odstínů je tedy potřeba, nejprve je nanášet na konečky a aţ potom na zbytek vlasu.

Nanášení barvy popelavých odstínů Protoţe tyto pigmenty popelavých barev rychleji a intenzivněji pronikají do vlasových konečků, je zde potřebné barvu nanášet na konce vlasů aţ naposled.

52

Barvení vlasů po chemické preparaci Po provedení chemické preparace vlasů, by se nemělo barvení provádět. V dnešní době jsou však nové přípravky a techniky, kdy je moţné jiţ po preparaci šetrnými barvami provést barvení. Barvení vlasů tón v tónu Tato technika je v dnešní době dost populární. Jde vlastně o tzv. melírování vlasů, s tím rozdílem, ţe k melírování se pouţívá oxidační barva nebo přeliv. Pouţívají se vţdy barvy z jedné barevné řady, nebo barevně podobné, které se nanášejí střídavě do vlasů. Postup: Vlasy si oddělíme kříţovou pěšinkou. Postupně od zadních partií oddělujeme úzké prameny, které buď celé, nebo vyháčkované natíráme střídavě jednou a druhou vybranou barvou. Takto pokračujeme se všemi vlasy. Barvení barevnými přelivy S pouţitím barevných přelivů, jsou vlasy vybarveny jen dočasně a po určité době se vymyjí. Toto barvení není doporučováno pro barvení šedivých, a býlích vlasů. Mohou se pouţít pouze u mírně prošedivělých vlasů. Přípravné práce - viz. Barvení vlasů po celé délce Příprava barvy: U barvení barveným přelivem, pouţíváme peroxid niţší koncentrace neţ u barvení oxidační barvou. Postup: Je prakticky stejný jak u barvení vlasů oxidační barvou. Rozdílem je, ţe se vlasy před nanesením barvy lehce umyjí a vysuší ručníkem. Přeliv se nanáší štětcem po pěšinkách. Před ukončením doby působení, zředíme zbytek barvy teplejší vodou a do vlasů na posledních 5 minut zapěníme.

53

Doba působení je u přelivových barev kratší, neţ u barvení permanentní barvou. Zpravidla tuto dobu působení určuje výrobce. V průběhu působení vlasy stále pročesáváme. Po ukončení doby působení vlasy dvakrát umyjeme šamponem. Pastelování vlasů Jde pouze o natónování vlasů z důvodů oţivení barvy, nebo naopak zmatnění. K tomuto účelu se pouţívají pouze fyzikální barviva, která nepronikají do hloubky vlasu a zůstanou jen na jeho povrchu. Proto tato změna není dlouhodobá, většinou po jednom, či dvou umytích vymizí. Vyrábějí se ve formách různých tablet, v tekuté gelové formě, nebo ve spreji. Pastelové barvy jsou rozděleny na: Odstíny matovací: Tyto odstíny jsou modré aţ fialové, šedé s odleskem do modra, stříbra, nebo perleti. Odstíny jemných barev: Tato barevná škála je přes zlaté odstíny, přes měděné aţ do mahagonové, tiziánové a růţové. Pastelové barvy se ředí teplou vodou a vţdy se musí nanášet na čerstvě umyté mokré vlasy. Postup: Vlasy zákazníka důkladně umyjeme šamponem. Přebytečnou vodu z nich odstraníme a vlasy důkladně pročešeme. Zákazníkovi dáme ochranné pomůcky, jako je pláštěnka a ručník. Upravíme mísu na mytí vlasů podle přání zákazníka. Do umělohmotné misky dáme přiměřené mnoţství teplé vody a do ní pak pastel. Důkladně tuto směs promícháme. Připravenou směs nanášíme štětcem nebo houbičkou po pramínkách na umyté vlasy. U krátkých vlasů můţeme celé vlasy touto směsí jen přelít a zapěnit. Při nanášení pouţíváme ochranné rukavice.22

22

Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J.. Technologie II. Pro učební obor Kadeřník. 4.vyd. Praha:Apol, s.r.o., 2003, 99 s.

54

9.4 Úprava vlasů po barvení Po uplynutí doby působení přípravku na barvení vlasů, je třeba udělat ještě mnoho úkonů, tak aby vlasy byli krásné a zdravé. Řadí se sem mytí vlasů spojené s masáţí, regenerace vlasů po barvení, způsoby sušení vlasů a konečné úpravy a v neposlední řadě i stylingové přípravky. Mytí vlasů Mytí vlasů je nejzákladnějším úkonem při pěstění vlasů. Působí blahodárně i na vlasovou pokoţku, jelikoţ se při něm provádí i lehká masáţ vlasové pokoţky. Nejen, ţe z vlasů odstraňuje tuhé nečistoty a maz, ale také odstraňuje zbytky barvy, které se nevstřebali do vlasu. Dalším úkonem, který následuje po nabarvení vlasů je tedy Mytí vlasů Prostředky a pomůcky potřebné k mytí vlasů: Jsou to především prostředky k ochraně zákazníka, jako je pláštěnka a ručník. Mísa na mytí vlasů, kde má zákazník pohodlně zakloněnou hlavu. Voda by měla být měkká a mít přijatelnou teplotu, podle přání zákazníka. Při oplachování vlasů by se měla pouţívat sprcha, kvůli snadnějšímu odstranění nečistot díky vzduchovým bublinkám, které vytváří. Šampon je přípravek, který přeměňuje tuhou nečistotu na emulzi, čímţ se snadněji odstraňuje z vlasů. Při aktivaci šamponu vodou a mechanickém napěnění vznikají bublinky, do kterých se nečistota usazuje. Je důleţité, aby všechny zbytky šamponu byli, z vlasů odstraněny. Jinak se mohou tvořit lupy, suchá pokoţka a další. Mytí vlasů je nutné provádět vţdy dvakrát, neboť při prvním mytí se odstraní jen část nečistot. Obzvlášť důleţité je to po barvení vlasů, kdy potřebujeme dokonale odstranit zbytky barvy. Pracovní postup mytí vlasů Zákazníka posadíme k mycí míse. Jeho oděv chráníme ochrannými pomůckami.

55

Nastavíme mycí místu tak, aby to bylo pohodné nám i zákazníkovi. Hlava však musí být mírně zakloněná, záda se musí opírat o opěradlo a tělo musí být uvolněné. Vlasy pročešeme. Tento úkon provádíme i po barvení, kdy dopůsobil barvící přípravek.

Obrázek 11- Pročesávání vlasů před mytím (Archiv autora , 2012)

Nejprve musíme nastavit vhodnou teplotu vody, kterou zkoušíme na hřbetu ruky. Tam je totiţ pokoţka přibliţně stejně citlivá jako na pokoţce hlavy.

Obrázek 12- Zkouška teploty vody (Archiv autora, 2012)

56

Začneme s důkladným propláchnutím vlasů. Zde přikládáme hranu dlaně k čelním a spánkovým partiím. Takto zabráníme vniknutí vody do obličeje a uší.

Obrázek 13- Proplachování vlasů (Archiv autora, 2012)

Šampon neaplikujeme přímo na vlasy, ale rozetřeme ho v dlaních a vetřeme do několika míst na vlasech. Mytí vlasů začneme krouţivými pohyby bříšek prstů, nekrouţíme prudce, jinak dochází k rozstřikování a uvolňování mastnoty a nečistot Začínáme od čela přes temeno k vlasovému víru

Obrázek 14- Začátek mytí od vlas. víru (Archiv autora, 2012)

57

Pokračujeme současně oběma rukama po stranách směrem k vrcholu hlavy.

Obrázek 15- Postup mytí oběma rukama (Archiv autora, 2012)

Pak od krční přes týlní partie. Od krčních partií myjeme tak, ţe stojíme z levé strany levou rukou, přidrţujeme hlavu nad čelem a pravou provádíme mytí směrem k temeni.

Obrázek 16- Mytí zadních partií (Archiv autora, 2012)

Pak přejdeme na opačnou stranu a ruce vyměníme. Vzhledem k tomu ţe za ušima dochází k zvýšené tvorbě mazu, věnujeme těmto místům zvláštní péči. Přejdeme, na mytí kontur ty jsou mastné od krémů a líčidel. V zadních partiích těsně pod vlasovým vírem, myjeme tak ţe máme ruce proti sobě, pohybujeme s nimi k sobě a od sebe a citlivě třeme pokoţku.

58

Při prvním mytí se neodstraní veškerá nečistota, jelikoţ se netvoří bohatá pěna. Šampon z vlasů odstraníme propláchnutím vodou.

Obrázek 17- Opláchnutí šamponu vodou (Archiv autora, 2012)

Celý tento postup opakujeme ještě jednou. Poté bude vlas i vlasová pokoţka dokonale čistá. Na závěr mytí musíme zbytky alkalických látek na vlasech (šamponu) zneutralizovat. Musíme vlasu navrátit jeho přirozené pH a to uskutečníme okyselením. Dříve se kyselost vlasům navracela kyselou lázní, dnes uţ stačí pouţít balzámy na vlasy, které tuto funkci nahrazují. Mytí vlasů by mělo být prováděno pečlivě a citlivě, tak aby bylo pro zákazníka příjemné. Dobře umyté vlasy vypadají zdravě a jde z nich vytvořit i krásný účes. Další metodou, jak z vlasů odstranit přebytečnou nečistotu je suchý šampon.23 Frekvence mytí a volba přípravků v závislosti na typu vlasů. Normální vlasy Tyto vlasy se většinou myjí v rozmezí 7-10 dní. Je to závislé na prostředí, ve kterém člověk ţije a na ţivotním stylu. Lidé s těmito vlasy by měli pouţívat například šampony ovocné a heřmánkové a vlasové vody s rostlinnými extrakty.

23

Polívka, L. - Komendová, H. - Pech, V. - Valášek, J. Technologie1: Učebnice obor Kadeřník. 5. Vydání. Praha 4: Informatorium, spol. s.r.o., 2010.

59

Suché vlasy Zde je frekvence mytí individuální, jelikoţ tyto vlasy se nezmastí aţ 14 dní. Můţe to být i vrozená porucha, nebo jen nedostatek vitamínu A. Tito lidé by měli pouţívat například šampony s obsahem olejů, regenerační na lámání vlasů a s obsahem ţelatiny. Vlasové vody se pouţívají obsahem olejů, nebo tuků nebo bylin. Mastné vlasy Tento druh vlasů je zapotřebí umývat jiţ po dvou dnech. Příčinou je nadměrná činnost mazových ţláz. Lidé mající takovéto vlasy musí pouţívat šampony s obsahem síry, ovocné a především čiré. Vlasové vody a oplachy se pouţívají březový a kopřivový ovšem bez tuku, šalvěj a přeslička.24 Regenerace vlasů Význam Regenerace vlasů přispívá k tomu, aby vlas vypadal zdravě, chrání ho a předchází jeho poškození. Napomáhá odstraňovat vzniklé problémy vlasů a vlasové pokoţky. Jejich pouţívání je nezbytné při jakémkoliv zásahu do vlasu. Zvláště důleţitá je po barvení a odbarvování vlasů, vlasové preparaci a i stříhání vlasů. Regenerace působí uvnitř i navenek vlasu. Dodává vlasu a vlasové pokoţce látky a vitamíny, které mu chybí, nebo které jsme mu odstranily nějakým chemickým zásahem. Druhy Existují základní dva druhy regenerace. Je to regenerace povrchová a hloubková. Povrchová – je určena k ochraně vlasu zvenku. Většinou jsou to přípravky, které se vtírají do mokrých vlasů a uţ se nesmývají.

24

Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M. Materiály. Pro 1. aţ 3 ročník učebního oboru Kadeřnice. 3. vyd. Praha 4: Informatorium, spol. s r. o., 1999.

60

Hloubková – provádí se po chemickém zásahu do vlasu a jeho narušení. Je to zejména při barvení a odbarvování vlasů. Nanáší se po umytí vlasů na mokré vlasy a nechává se působit. Postup Při nanášení přípravku hloubkové regenerace postupujeme jako u barvení vlasů. Po umytí vlasů, vlasy lehce prosušíme ručníkem. Vlasy si oddělujeme po pěšinkách a štětcem nanášíme regenerační přípravek. Pokud je přípravek pro regeneraci moc tekutý, můţeme jej nanášet rovnou z tuby nebo z nádoby pomocí rukou a jen promasírovat do vlasů.

Obrázek 18- Nanášení hloubkové regenerace (Archiv autora, 2012)

Přípravky pro hloubkovou regeneraci necháváme působit asi 20 minu. Pokud pouţijeme přístroj pro urychlení působení, nebo vlasy zahřejeme, můţeme dobu působení zkrátit na polovinu. Po ukončení doby působení přípravek z vlasů důkladně vymyjeme. Složení přípravků Přípravky určené k regeneraci většinou obsahují velké mnoţství mastných látek a tukových přísad. Jsou to především sloučeniny mastných kyselin a glycerínů. Jsou tu ale i další látky obsaţené v těchto přípravcích: -

Parafín – impregnační vlastnosti, odolnost vůči chemikáliím

-

Cholesterol – obsahují ho membrány buněk a ţivočišných tkání 61

-

Lecitin – působí na látkovou výměnu, je obsaţen ve vaječném ţloutku

-

Rostlinné extrakty – působí protizánětlivě a prokrvují

-

Vitamíny B, E, F, A – působí na růst, vyţivují pokoţku

-

Kyselina pantotenová – zabraňuje maštění, obsaţena v mateří kašičce

-

Kyselina nikotinová – rozšiřuje cévní řečiště

-

Tkáňové extrakty – obsahují enzymy a vitamíny

Druhy přípravků Na ošetření vlasového stvolu Na takovéto ošetření se pouţívají přípravky ve formě gelů, olejů, tonik a krémů. Do těchto přípravků řadíme: Vlasové gely a emulgované přípravky – tyto přípravky jsou obohaceny o větší mnoţství tukových sloţek a dalších účinných látek. Kondicionéry – Jsou pouţívány proto, ţe působí na vlasovou kutikulu. Většina těchto přípravků obsahuje silikony, které vyplňují chybějící šupinky v kutikule vlasu. Přípravky s větším obsahem silikonů mohou zamezit proniknutí chemikálií do vlasů, coţ zamezí i vniknutí barvy do vlasu. To můţe být příčinou nesprávně vybarvené barvy při barvení vlasů. Proto je nutné číst sloţení a obsah přípravků. Domácí prostředky k regeneraci – většinou se pouţívá směs tvořená z vaječných ţloutků, olivového oleje a kapkou citrónové šťávy. Tuto směs pak naneseme na vlasy a necháme působit. Na ošetření vlasového kořínku Vlasové vody a tonika - jsou to slabé alkoholické roztoky ředěné vodou. Jejich obsah se skládá z 30 % etylalkoholu a aktivních látek. Jejich základem jsou rostlinné výtaţky, organické kyseliny, vitamíny a malý obsah přitučňujících přísad.

62

Vlasové emulze a gely - působí jak na vlasový kořínek, ale i na vlasový stvol. Nanášejí se většinou pomocí masáţe a příznivě ovlivňují činnost mazových a potních ţláz.25 Sušení vlasů a konečná úprava Po umytí a regeneraci vlasů po barvení na řadu přichází finální úprava účesu. Patří do ní vysušení vlasů do příslušného tvaru a konečná úprava vlasů. Při sušení vlasů je v dnešní době nejpouţívanější foukaná. Dále pak můţeme pouţít natáčení na natáčky, nebo volné proschnutí vlasů. Pak, i následné ţehlení nebo natáčení vlasů. Přípravky používané pro sušení a konečnou úpravu vlasů Na mokré vlasy -

Pěnová tuţidla – na dodání pevnosti vlasů

-

Spreje nebo pěny na ochranu vlasů

-

Přípravky pro lesk a výţivu vlasů – oleje, krémy

Na suché vlasy -

Vosky a gely na vlasy

-

Lesky na vlasy

-

Laky na vlasy

-

Tekuté krystaly – dodají výţivu a lesk, zacelují konce

Pomůcky Pro sušení vlasů je základní pomůckou hřeben. Na foukanou se pouţívají kulaté kartáče všech velikostí. Za nejkvalitnější jsou povaţovány keramické kartáče. Další pomůckou je hřeben se špičkou a skřipec na uchycení vlasů. Potřebujeme také vysoušeč vlasů. Na konečnou úpravu je moţné pouţít ţehličku na vlasy, kulmu, krepovací kleště a sponky do vlasů, nebo příčesky.

25

Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M. Materiály. Pro 1. aţ 3 ročník učebního oboru Kadeřnice. 3. vyd. Praha 4: Informatorium, spol. s r. o., 1999.

63

Postup Po umytí vlasů posadíme zákaznici k obsluze. Pokud bude chtít střih, nejprve ji ostříháme. Domluvíme se na výsledném tvaru účesu se zákaznicí. Poté jí ponecháme na ramenou ručník, a na vlasy naneseme přípravek pouţívaný před foukání. Můţe to být mléko na zvětšení objemu, pěnové tuţidlo, ochrana před teplem a další. Vlasy si oddělíme kříţovou pěšinkou a připevníme skřipci.

Obrázek 19- Rozdělení vlasů před foukáním (Archiv autora, 2012)

Zvolíme vhodný kulatý kartáč podle délky, hustoty vlasů a poţadovaného tvaru. Oddělujeme pramínky asi centimetr široké, nabíráme je na hřeben a pomocí fénu sušíme. Vzduch fénu by neměl být příliš teplý, aby se nepoškodily vlasy a aby to bylo pro zákaznici příjemné. Kaţdý pramen, který vyfoukáme do sucha, nakonec zchladíme studeným vzduchem z fénu. Toho docílíme kdyţ máčkneme tlačítko studeného vzduchu na přístroji. Výsledkem bude dokonalé udrţení vyfoukaného tvaru. Takto pokračujeme od zadních partií po přední, dokud nejsou suché všechny vlasy.

64

Obrázek 20- Postup foukání vlasů (Archiv autora, 2012)

Poté vlasy můţeme pročesat, natupírovat je, nebo jakkoliv upravit. Pokud si to zákaznice přeje, vlasy můţeme upravit ţehlením, nebo natočením kulmou. Na konečnou úpravu pouţijeme přípravek podle druhu a vzhledu ošetřovaných vlasů. Můţou to být tekuté krystaly, vosky, gely nebo lesky na vlasy. Poslední úpravou, kterou by, jsme měli na účesu provést, je nalakování. Lak na vlasy totiţ obsahuje filmotvornou látku, která vlasy zakonzervuje, obalí a ochrání před škodlivými vlivy okolí a udrţí jejich tvar. Aplikace laku na vlasy by měla být ze vzdálenosti 20-30 cm.26

Obrázek 21- Finální úšes (Archiv autora, 2012)

26

Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J. Technologie II. Pro učební obor Kadeřník. 4.vyd. Praha :Apol, s.r.o., 2003, 99 s

65

10 Bezpečnost práce a ochrana zdraví při barvení vlasů Bezpečnost práce a ochranu zdraví, by měl mít na paměti kaţdý ţák na kadeřnické praxi. Je jeho povinností dodrţovat příslušná zásady a pravidla, tak aby neohroţoval zdraví svoje i svých zákazníků. Tyto zásady a pravidla se týkají následujících úkonů, které provádíme při barvení vlasů.

Mytí vlasů a regenerace Mytí vlasů můţeme provést pouze tehdy, je-li pokoţka hlavy zdravá a bez jakéhokoliv poranění. Mycí mísa musí být po kaţdém zákazníkovi zdezinfikována. V oblasti mycího boxu, musí být omyvatelné obklady a suchá podlaha. Kadeřník i zákazník by se měli chránit ochrannými pomůckami, jako je pláštěnka, ručník, límec a rukavice. Je nutné po kaţdém mytí vlasů ošetřit ruce krémem. Při zasaţení očí a jiných sliznic mycím, nebo regeneračním přípravkem, je nutné postiţené místo aspoň 5 minut proplachovat vodou.

Nanášení barvícího přípravku a jeho míchání Při samotném barvení je důleţité, mít ochranné pomůcky, jak u zákazníka, tak u kadeřníka. Při míchání barvy pracujeme opatrně a pouţíváme ochranu očí. Vţdy pracujeme v rukavicích. Při prvním pouţití barvy u zákazníka vţdy pouţijeme zkoušku citlivosti. Vţdy se řídíme návodem výrobce, jak v poměru míchání, tak v koncentraci peroxidu. Do styku s pokoţkou nesmí přijít peroxid vodíku, který má vyšší koncentraci neţ 9%. Pomůcky, které pouţíváme, musí být vţdy řádně zdesinfikovány, před kaţdým zákazníkem. Pokud dojde k potřísnění pokoţky barvou, místo okamţitě omyjeme vodou a ošetříme ochranným krémem. Pokud dojde k zasaţení očí nebo sliznic, proplachujeme proudem tekoucí vody a vyhledáme lékaře.

66

Postoj při práci Většina chorob z povolání vzniká v oborech, kde v práci lidé stojí. To je případ i kadeřnictví. Jsou zde velice zatěţovány dolní končetiny. Při špatném postoji velice brzo dochází k poruchám a onemocnění končetin a páteře. Nesprávný postoj, je většinou ten pohodlný. Nesprávným postojem vznikají kulatá záda, která jsou příčinou bolestí zad a často vedou aţ k neschopnosti vykonávat danou práci. Ke správnému postoji přispívá i správná obuv. Vhodně zvolená obuv pomáhá vyrovnávat nerovnoměrnost zatíţení, ale také chrání proti mechanickému poranění nohou, jako jsou puchýře, kuří oka a další. Další výhodou je prevence proti úrazu. Ve vhodně zvolené obuvi máme pevnou nohu a chrání nás proti uklouznutí. Při nošení nevhodné obuvi vznikají i křečové ţíly. Správná obuv má mít: -

Vysoký podpatek 3 - 4 cm.

-

Musí odpovídat tvaru chodidla, podráţka musí být pevná, ohebná a protiskluzová.

-

Vrchní část obuvi musí zpevňovat oba dva kotníky, a také nárt.

-

Obuv musí být vyrobena z omyvatelného materiálu

Ochrana a ošetření rukou Pokoţka rukou kadeřníka je velice namáhána. Kaţdý den na ni působí mnoho chemických látek různého původu. Jeho ruce jsou i pracovní nástroj. Prováděním kadeřnických úkonů (mytí vlasů, nanášení masky či pastelu a další) z pokoţky rukou smýváme ochranný film, který musíme dodat zpátky. Dodáme jej pomocí krémů na ruce, které ovšem musí být mastné, ale za to snadno vstřebatelné. Ruce si musíme také desinfikovat po kaţdém zákazníkovi, ale i před kaţdým zákazníkem. Ruce by vţdy měli být upravené a do kulata ostříhané nehty.27

27

Polívka, L. - Komendová, H. - Pech, V. - Valášek, J. Technologie1: Učebnice obor Kadeřník. 5. Vydání. Praha 4: Informatorium, spol. s.r.o., 2010. ISBN 978-08-7333-079-8. 164. Str.

67

11 Dotazník Moje dotazníkové šetření jsem zaměřila na ţáky prvního a druhého ročníku, učebního oboru Kadeřník. Moje otázky byli, směřovány na kvalitu výuky a výukových materiálů v praktickém vyučování. Na tento dotazník odpovídalo 40 ţáků, ze kterých bylo 39 dívek a jeden chlapec. Tento dotazník byl anonymní. Pomocí výsledků tohoto šetření, jsem zjistila aktuální kvalitu výuky praktického vyučování, z pohledu ţáků. Díky tomu budu moci přizpůsobit své budoucí chování i přípravu výukových podkladů. Výsledky tohoto dotazníku, mohou vyuţít všichni učitelé praktického vyučování v oboru Kadeřník. Jelikoţ vzájemné vztahy mezi učiteli, ţáky a učivem vedou k dosaţení výchovně vzdělávacího cíle. 1) . Vybrali jste si tento obor sami? a) ano (50 %) b) spíše ano (35%) c) ne (3%) d) spíše ne (12%) 2) Jak vás tento obor baví? a)Hodně (80%) b)moc ne (20%) c)ne (0%) 3) Co považuješ za zábavnější? a) praxi (100%) b) teorii (0%) c) nevidím v tom rozdíl (0%)

68

4) Jaké množství učebních materiálů máte při praktickém vyučování? a) ţádné nemáme (0%) b) máme jich málo (80%) c) máme jich dostatek (20%) 5) Vyhovuje ti obsahové zpracování výukových materiálů na praxi? a) ano (45%) b) ne (55%) 6) Myslíš, že by tyto materiály měli být více propracované a podrobnější? a) ano (82%) b) ne (18%) 7) Domníváš se, že by kvalitněji zpracované výukové materiály zlepšily tvoje studijní výsledky? a) ano určitě (90%) b) nevím (8%) c) určitě ne (2%) 8) Jsi spokojen/a s instruktáží a výkladem svého učitele na praxi? a) ano (75%) b) ne (25%) 9) Domníváš se, že by se ti tvůj učitel praxe měl více věnovat? a) ano (82%) b) ne (18%)

69

10) Jsi spokojen/a s celkovým průběhem výuky na praktickém vyučování? a) ano (55%) b) spíše ano (24%) c) spíše ne (16%) d) ne (5%)

Výsledky dotazníkového šetření, poukazují na to, ţe materiály dosud pouţívané v praktickém vyučování jsou nedostačující. Dále by se měl zlepšit i vztah učitelů k jednotlivým ţákům a individuálně se jim věnovat.

70

12 Závěr Moje bakalářská práce „ Výukový materiál pro praktické vyučování oboru Kadeřník, tematický celek „Barvení vlasů“ se zaměřuje na vypracování pomocného výukového materiálu, pro učitele praktického vyučování oboru Kadeřník a jejich ţáky. V mé práci je podrobně rozpracována důleţitost všech sloţek tvořících výchovně vzdělávací proces a samotné vytvoření výukového materiálu k tématu Barvení vlasů. V teoretické části je vysvětlena důleţitost úlohy učitele v praktickém vyučování a jeho funkce. Popsala jsem zde celkový průběh a sloţení praktického vyučování. Podrobně jsou zde uvedeny informace o učebním oboru Kadeřník a nároky na ţáky, zde kladené. Zaměřila jsem se také na bezpečnostní a hygienické poţadavky na pracovištích praktického vyučování. V praktické části je podrobně zpracován celek „ Barvení vlasů“. Jsou zde zahrnuty všechny potřebné úkony a postupy, které by měl ţák znát, pokud chce precizně ovládat tento pracovní úkon. Zahrnula jsem sem i stavbu vlasu, jeho rozdělení, mechanizmus barvení, a samotné postupy různých druhů barvení. Moje práce obsahuje i postupy úkonů potřebných pro dokončení barvení vlasů. Je to mytí a konečná úprava vlasů. Na závěr zde připomínám zásady bezpečné práce a hygieny při barvení vlasů. Materiály, ze kterých jsem čerpala informace, pro tuto práci jsou převáţně určeny pro studium kadeřnického oboru. Tyto materiály jsou, ovšem podle mého názoru zpracovány chaoticky a celky v jednotlivých ročnících na sebe nenavazují. Proto jsem vytvořila přehledný a systematicky uspořádaný výukový materiál pro téma „Barvení vlasů“. Další literatura, ze které jsem čerpala, se týká osobnosti učitele. Jeho stylům výuky, osobnosti z hlediska psychologie a charakteru. Byli to především psychologická a pedagogická literatura. Doufám, ţe moje práce bude slouţit mě i mým budoucím ţákům, ale i některým jiným učitelům praktického výcviku ke zdokonalení vyučovacího procesu. Na závěr mé bakalářské práce, bych chtěla říci, ţe „Přijímat informace je právě tak potřebné, jako živit tělo“. (Cicero) 71

13 Resumé Bakalářská práce „ Výukový materiál pro praktické vyučování oboru Kadeřník, tematický celek „Barvení vlasů“ zahrnuje komplexně všechny informace z kadeřnického oboru v souvislosti s barvením vlasů. Tento výukový materiál je vytvořen uceleně a je proto velmi vhodný pro výuku v praktickém vyučování. V teoretické části popisuji kadeřnický obor a osobnost učitele praktického vyučování. V praktické části se věnuji struktuře vlasu, popisu všech druhů technik barvení, které obsahují i technologické postupy a bezpečnostní předpisy. Celá práce je doplněna dotazníkovým šetřením a fotografiemi postupů barvení a účesů.

Summary Thesis "Educational material for practical teaching field Hairdresser, thematic whole" hair coloring "comprehensively covers all information hairdressing industry in relation to hair dyeing. This educational material is developed fully and is therefore very suitable for teaching practical lessons. In the theoretical part of the hairdressing industry and describe the personality of the teacher of practical training. In the practical part deals with the structure of hair, description of all types of staining techniques, which also include technological procedures and safety legislation. The entire work is completed a questionnaire and photographs of dyeing processes and hairstyles.

72

14 Použitá literatura Polívka, L. - Komendová, H. - Pech, V. - Valášek, J. Technologie1: Učebnice obor Kadeřník. 5. Vydání. Praha 4: Informatorium, spol. s.r.o., 2010. ISBN 978-08-7333079-8. 164. s Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J. Technologie II. Pro učební obor Kadeřník. 4.vyd. Praha: Apol, s.r.o., 2003, 99 s. ISBN 80-7333-010-5 Polívka, L., Komendová, H., Pech, V., Valášek, J., Technologie III pro učební obor kadeřník, nakladatelství Informatorium Praha 2003 140s. ISBN 807333-011-3 Peterka, E., Kocourek F., Podzimek M. Materiály. Pro 1. aţ 3 ročník učebního oboru Kadeřnice. 3. vyd. Praha 4: Informatorium, spol. s r. o., 1999. ISBN 80-86073-83-6 Vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických poţadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. Ministerstvo vnitra. MŠMT

[online].

2005

[cit.

2012-01-26].

Dostupné

z:

http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2005/sb141-05.pdf Vyhláška č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzděláváním. (školský zákon), v platném znění. Čadílek M., Stejskalová P. - Didaktika praktického vyučování I., Brno: MU, 2005.(115 s). Dostupné na Word Wide Web: http://boss.ped.muni.cz/vyuka/material/puvodni/skripta/dpv/dpv1.pdf Čadílek M., Stejskalová P. - Didaktika praktického vyučování II., 2. vydání, Brno: MU, 2001. (69 s). Dostupné na Word Wide Web: http://boss.ped.muni.cz/vyuka/material/puvodni/skripta/dpv/dpv2.pdf Profil absolventa: Oboru kadeřník. In: RVP pro obor kadeřník [online]. MŠMT, 28. 6 2007 [cit. 2012-03-27]. Dostupné z http://zpd.nuov.cz/RVP/H/RVP%206951H01%20Kadernik.pdf Maňák J. – Nárys didaktiky, 1. vydání, Brno: MU, 1995. (104 s), ISBN 80-210-11246 73

Švec, V., Pedagogické znalosti učitele teorie a praxe. 1.vyd. nakladatelství Aspi Praha 2005. 136s. ISBN 80-7357-072-6 Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J., Pedagogický slovník. 1.vyd. nakladatelství Portál Praha 1995. 292s. ISBN 80-7178-029-4 Hulsken, Margot a kolektiv: Příručka pro kadeřnice, Praha: Europa – Sobotáles cz. s.r.o., 2006, 360, ISBN 80-86706-12-5 Pařízek, V. Učitel a jeho povolání (analýza učitelské profese). 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1988, 124s. Otto Čačka, Přehled psychologie obecné, dospívání a pracovní výkonnosti, 1. vyd. , Brno MU, 1995. (83 s), ISBN 80-210-0904-7

74

15 Přílohy Příloha 1: Příprava na vyučování Učební den:

Tematický celek:

Hodin v tématu:

8. 2. 2012 – 12. 2. 2012

Barvení vlasů

30 hodin

Téma: Barvení vlasů Věcný cíl: Správné míchání a nanášení barvícího přípravku. Správná typologie a určení barevného odstínu. Technologické postupy u různých druhů barvení.

Doporučené vyučovací metody:

Typ učebního dne:

Předvedení, nácvik , instruktáţ

Skupinový, nácvikový.

Materiálně technické zabezpečení:

Didaktické pomůcky:

Ručníky, oxidační barva, pláštěnka, rukavice, šampon, Odborné krém na obličej, maska na vlasy, kondicionér na vlasy, videokazety. tuţidlo, lak, dámský hřeben, hřeben s hrotem, pinety, kartáč vysoušeč vlasů.

časopisy,

Vnitropředmětové a mezipředmětové vztahy: Technologie pro kadeřníky I. a II Ověřovací otázka: Jaké jé druhy barev máme??? Jak dlouho působí barva? Jaké sloţení má oxidační barva?

75

Schéma pracovního postupu

Úkony přípravné

Úkony operační

Úkony ukončovací

Prostření ochranného prádla, Bezpečnost práce: rozčesání vlasů a určení diagnózy vlasů, Zkouška citlivosti, Pouţívat ochranné prádlo, pouţívat pracovní oděv a obuv, rozdělení kříţové pěšinky. dodrţovat pořádek na Nanášení barvícího přípravku, pracovišti. postup nanášení podle stavu vlasů, Dodrţování předepsaných doba působení, urychlení doby koncentrací pouţívaných působení, závěrečné pročesání. roztoků. Mytí vlasů, regenerace, pročesání, Úklid pracoviště. konečná úprava se stříháním nebo foukáním, styling.

Prověřovací otázky: Jaké sloţení má vlas?? Jakou funkci má u barvení peroxid vodíku a čpavek?? Jaké druhy barev uţ se nepouţívají a proč?

76

Příloha 2:

Výsledek dotazníkového šetření 1. Vybrali jste si tento obor sami?

Ano

Spíše ano

Ne

Spíše ne

2. Jak vás tento obor baví?

Hodně

Moc ne

Ne

3. Co považuješ za zábavnější?

Praxi

Teorii

Nevidím v tom rozdíl

77

4. Jaké množství učebních materiálů máte při praktickém vyučování?

Žádné nemáme

Máme jich málo

Máme jich dostatek

5. Vyhovuje ti obsahové zpracování výukových materiálů na praxi?

Ano

Ne

6. Myslíš, že by tyto materiály měli být více propracované a podrobnější?

Ano

NE

78

7. Domníváš se, že by kvalitněji zpracované výukové materiály zlepšily tvoje studijní výsledky?

Ano určitě

Nevím

Určitě ne

8. Jsi spokojen/a s instruktáží a výkladem svého učitele na praxi?

Ano

Ne

9. Domníváš se, že by se ti tvůj učitel praxe měl více věnovat?

Ano

Ne

79

10. Jsi spokojen/a s celkovým průběhem výuky na praktickém vyučování?

Ano

Spíše ano

Spíše ne

80

Ne

Příloha 3. Fotografie konečného účesu a barvy

Obrázek 4- Finální účes a barva (Archiv autora, 2012)

Obrázek 5- Finální účes a barva (Archiv autora, 2012)

81