Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra didaktických technologií
Výuka odborného výcviku 1. ročníku oboru vzdělání Kadeřník, tematický celek „Vodová ondulace“ Bakalářská práce
Vedení bakalářské práce:
Vypracovala:
Ing. Pavla Stejskalová
Radka Fráňová Brno 2010
Poděkování Děkuji Ing. Pavle Stejskalové za cenné rady, připomínky a odborné vedení, které mi poskytla při zpracování bakalářské práce.
2
Prohlášení „Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou, práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“
Prštice dne 16. dubna 2010
.………………………..................
3
Anotace V této práci se jedná o vytvoření podkladů pro výuku odborného výcviku 1. ročníku oboru vzdělání Kadeřník. Je zde popsána charakteristika a pojetí oboru vzdělání, jsou zde uvedeny profesní poţadavky na učitele odborného výcviku, popsána příprava na vyučování, uvedeny metody výuky, průběh pracovního dne a hodnocení ţáků. Ve druhé části je zmínka o historii oboru a je zde podrobně popsán tematický celek „Vodová ondulace“. Jsou zde uvedeny potřebné pomůcky, nářadí a materiály potřebné k vodové ondulaci. Jsou zde podrobně popsány různé způsoby vodové ondulace. Práce je doplněna i rozkresy a fotografiemi jednotlivých technologických postupů a konečného výsledku vodové ondulace. Klíčová slova: výuka odborného výcviku, vodová ondulace, technologický postup, odborná příprava, tematický plán, kadeřník, učitel odborného výcviku, natáčky, natáčení vlasů.
Annotation In this work is to create teaching materials for training 1st Hairdresser of the training year. Her is the description of the concept and field of education are introduced professional requirements for teacher training, described the preparation of lessons, the methods of teaching, course work and assessment of pupils. The sekond part is the mention of the history of the field and is described in detail the thematic unit „water-wave“. Are given the necessary equipment, tools and materials needed for water-wave. There are described different ways of water-wave. Work is supplemented with photographs of various spare parts and processes and the final outcome of water-wave. Keywords: the teaching of vocational, the water-wave, the technological process, the training, the tematic plan, the hairdresser, the teacher training, the curlers, the hair shooting.
4
Obsah: Obsah
5 str.
Úvod
7 str.
1.
Cíl bakalářské práce
9 str.
Teoretická část 2.
Pojetí a charakteristika učebního oboru
10 str.
2.1.
Vstupní předpoklady ţáků
10 str.
2.2.
Délka a forma vzdělávacího programu
10 str.
2.3.
Zdravotní poţadavky ţáků
11 str.
2.4.
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci
11 str.
2.5.
Odborná příprava kadeřníků
12 str.
2.6.
Moţnost dalšího profesního vzdělávání kadeřníků
14 str.
3.
Osobnost učitele odborného výcviku
15 str.
4.
Motivační a výchovná funkce učitele odborného výcviku
15 str.
5.
Příprava učitele odborného výcviku na vyučování
17 str.
5.1.
Dlouhodobá příprava
18 str.
5.1.1. Tematický plán
18 str.
5.2.
Krátkodobá příprava
19 str.
6.
Průběh pracovního dne
20 str.
6.1.
Úvodní část
20 str.
6.2.
Pracovní část
21 str.
6.3.
Závěrečná část
22 str.
7.
Vyučovací metody v odborném výcviku
23 str.
8.
Hodnocení
24 str.
Praktická část 9.
Vznik a vývoj kadeřnického oboru
28 str.
9.1.
Vývoj vodové ondulace
28 str.
10.
Společenský význam oboru
29 str.
11.
Charakteristické znaky práce v kadeřnickém oboru
30 str.
12.
Vlas
33 str.
13.
Mytí vlasů
37 str.
13.1. Technologický postup mytí vlasů
39 str.
14.
41 str.
Masáž vlasové pokožky
5
15.
Stanovení diagnózy vlasů
42 str.
16.
Vodová ondulace
43 str.
16.1. Základní tvar natáčení – šestiúhelník
48 str.
16.2. Natáčení na pěšinku
51 str.
16.3. Natáčení do vln
53 str.
16.4. Spirálovité natáčení
54 str.
16.5. Sušení vlasů do tvaru horkým vzduchem (foukaná)
55 str.
16.6. Krouţkování vlasů
57 str.
16.7. Kombinace technik vodové ondulace
60 str.
16.8. Pokládaná vlna
63 str.
16.9. Foukaná pokládaná vlna
67 str.
17.
Dotazník
68 str.
Závěr
70 str.
Resumé
71 str.
Seznam použité literatury
72 str.
Přílohy
73 str.
6
Úvod Pro kvalitní vzdělávání ţáků je velmi důleţité pedagogovo vzdělání, které je nutno neustále rozšiřovat a doplňovat. Vztahy mezi učitelem a jeho ţáky jsou neustále aktuální problém. S návazností na nové školní vzdělávací plány j sou v popředí i nové poţadavky na vztahy učitelů s ţáky. Do popředí se dostává ţák, jeho vzdělávání a proţitky, zdůrazňuje se jeho seberealizace, asertivita a jeho uspokojování potřeb. Učitel odborného výcviku musí být kvalifikovaným odborníkem ve svém oboru. Nejenţe musí být vyučen v oboru, jemuţ vyučuje, a mít střední odborné vzdělání ukončené maturitní zkouškou, je na něj kladen i poţadavek praxe ve své oboru. Kromě odborného vzdělání je nutné i vzdělání pedagogické, které je stanoveno zákonem o pedagogických pracovnících. Toto vzdělání je realizováno na vysokých školách pedagogických. Kdyţ má učitel učit, musí vědět a znát co učí, proč učí a jak má učit, proto musí být odborníkem nejen po odborné stránce, ale i po stránce pedagogické. Tato praxe je velmi důleţitá při výuce, kdy můţe uplatnit své poznatky z reálného pracovního prostředí. Na tyto poznatky a zkušenosti ţáky upozorňuje a můţe je tak lépe připravit na pracovní realitu, která je při práci a při styku se zákazníky čeká. Sama vyučuji odborný výcvik kadeřníků 1. ročníku, a tak mohu potvrdit, ţe ţáky nadchne učitel, který sám prošel praxí na provozu a dovede předat svým ţákům tyto zkušenosti, poznatky a dovednosti. Kaţdý dobrý učitel musí být svým způsobem i trochu psychologem. Musí umět své svěřence vhodně a cíleně motivovat pro jejich pracovní činnost, pomáhat jim poznávat nové pracovní poznatky a pomoci jim je vhodně aplikovat do praxe. Musí porozumět jejich postojům a pocitům, vţdyť jsou to ţáci v nelehkém období adolescenčního vývoje. Učitelé odborného výcviku se musí neustále zdokonalovat a sledovat nové trendy a poznatky v oboru, osvojovat si nové technologické postupy a předávat tyto novinky v rámci odborného výcviku svým ţákům.
7
Učitel odborného výcviku má velmi důleţitou a nelehkou úlohu vychovat z ţáků odborníky ve svém oboru. Proto jeho práce musí být usilovná, cílevědomá, řízená a organizovaná. Pří výuce odborného výcviku učitel vychází z platných učebních dokumentů, které tvořivým způsobem zpracovává pro potřeby vzdělávání. Musí být odborníkem po didaktické stránce vyučování, jenţ je zaloţená na kombinaci teoretických poznatků přenesených do odborné praxe. Jsou tedy nutné nejen odborné, ale i pedagogické zkušenosti. Pro úspěšnou práci učitele odborného výcviku je nutná kaţdodenní příprava na vyučování. Tato příprava je nezbytná pro práci kaţdého učitele. Je základem přesného a efektivního řízení procesu vyučování. Kromě příprav se učitel účastní různých školení, seminářů a přednášek z oboru, aby neustále drţel krok s novinkami v oboru. Organizuje pro ţáky exkurze do provozů běţné praxe, aby jim tuto práci co nejvíce přiblíţil. Díky těmto exkurzím se ţáci setkávají s realitou. Ve školních učňovských provozovnách se sice ţáci seznamují se všemi situacemi, které mohou v praxi nastat, ale skutečný svět praxe je přece jen jiný a oni alespoň diky těmto exkurzím vidí, jak to chodí v reálu.
8
1. Cíl bakalářské práce Práce učitele odborného výcviku je velmi náročná, jak po odborné stránce, tak i po stránce psychické. Je nezbytné před výukou mít přichystané vhodné učební texty a materiály, ze kterých je moţno při výuce vycházet a podle nich učit. Rozhodla jsem se pro vypracování bakalářské práce z oblasti kadeřnického řemesla. Tato práce se soustředí na tematický celek č. VI. „Vodová ondulace“. Toto téma je stěţejním tématem učiva 1. ročníku učebního oboru Kadeřník. Tomuto učebnímu celku předchází řada jiných témat, která bych zde alespoň ve stručnosti chtěla poznamenat. Jsou to úkony nezbytné k provedení úspěšné vodové ondulace, které jí předchází a bez nichţ tuto práci nelze kvalitně provést. V teoretické práci se věnuji historii oboru, základním údajům týkajících se přijetí ke studiu, profilu absolventa, moţnosti dalšího vzdělávání, uplatnění se na trhu práce, bezpečnosti práce, odborné přípravě kadeřníků, výchovné funkci učitele odborného výcviku, příprav na vyučování, vyučovacím metodám v odborném výcviku, průběhu vyučovacího dne, hodnocení, stanovení cílů výuky atd. V praktické části popisuji jednotlivé pracovní úkony nezbytné k dosaţení cíle „Vodová ondulace“. Je zde popsán princip vodové ondulace, podmínky úspěšné práce, příčiny neúspěchu při práci, volba vhodných materiálů, nářadí a pomůcek, přesné technologické postupy různých druhů natáčení vlasů atd. Máme sice ke své práci na pomoc odbornou literaturu v podobě učebnice pro kadeřníky, ale ta neobsahuje všechny technologické postupy, proto jsem si vybrala ke zpracování toto téma. Do budoucna bych chtěla, aby tato mnou zpracovaná práce slouţila jako pomůcka při výuce nejen mně, ale i mým kolegyním. Kaţdý má sice při práci své zaběhnuté zvyky, ale ţákům by se měl předávat ucelený jednotný text, podle kterého se učí pracovat. Aţ z nich budou profesionálové, kaţdý z nich si najde svůj styl, ale základ, ze kterého se při práci vychází, musí být jednotný.
9
Teoretická část 2. Pojetí a charakteristika oboru Cílem vzdělávacího oboru kadeřník je vychovat odborníky, kteří jsou schopni poskytovat kvalitní, kvalifikované pracovníky kadeřnických sluţeb. Pracovníky, kteří bravurně ovládají práci v dámském i pánském kadeřnictví. Pojetím vyučovacího předmětu odborného výcviku je naučit ţáky všem pracím v oboru. Ţáci si během učení osvojí pouţívání správných technologických postupů a zároveň si osvojí volbu vhodných materiálů. Během učení se také naučí doporučovat vhodnou volbu úpravy vlasů,
která
odpovídá
charakteru
kaţdého
zákazníka.
Naučí
se
pracovat
podle
technologických postupů a neustále se seznamovat s novými technikami v oboru. Úkolem učitele odborného výcviku je vytvářet a rozvíjet profesní schopnosti a vlastnosti ţáků tak, aby byli schopni dobře vykonávat a poskytovat odborné kadeřnické sluţby. Ţáci se během učení naučí základním předpokladům pro uplatnění se v ţivnostenském podnikání z hlediska profesních dovedností.
2.1. Vstupní předpoklady žáků Do vzdělávacího oboru kadeřník jsou přijímány dívky i chlapci, kteří úspěšně ukončili 9. ročník povinné školní docházky, ale i další uchazeči, kteří splnili povinnou školní docházku, aniţ by základního vzdělání dosáhli. Dalším velmi důleţitým předpokladem je zájem o obor a předpoklady pro jeho vykonávání po stránce fyzické a osobnostní. Hodnotí se zde i dosaţené studijní výsledky a hlavně splnění zdravotních předpokladů stanovených pro tento obor.
2.2. Délka a forma vzdělávacího programu Délka vzdělávacího programu je koncipována na 3 roky formou denního studia. Obor vzdělávání je ukončen závěrečnou zkouškou. 10
2.3. Zdravotní požadavky žáků Při volbě kadeřnického povolání z hlediska zdravotního stavu ţáka vadí poruchy funkce pohybového a podpůrného aparátu, závaţná onemocnění horních a dolních končetin, chronická onemocnění kůţe a spojivek včetně alergických onemocnění a přecitlivělost na některé látky pouţívané v kadeřnictví. Neţádoucí je onemocnění provázející poruchy vidění, zorného pole a barvocitu, neţádoucí jsou dále i nemoci nervové – zejména spojené s poruchami koordinace pohybu a nervovými záchvaty. Nepřípustná jsou i onemocnění srdce a vrozená závaţná srdeční onemocnění. Dále nemohou být do tohoto učebního oboru přijati ţáci s projevy bacilonosičství a s poruchami imunity. Lékař ţákům vystaví zdravotní průkaz, který jsou povinni předloţit při začátku studia, který musí nadále neustále nosit při sobě. Při jakémkoliv virovém či infekčním onemocnění jsou ţáci povinni podrobit se kontrolnímu vyšetření a na praxi mohou nastoupit aţ po naprostém odeznění příznaků nemoci.
2.4. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci „Pod pojmem „bezpečnost a ochrana zdraví při práci“ rozumíme soubor všech opatření, která zajišťují, že pracující, bude-li pozorně pracovat a bude-li on i organizace dodržovat všechny bezpečnostní zásady, pravidla a předpisy, neutrpí úraz a nebude pracovat za podmínek, které mohou dříve či později poškodit jeho zdraví. K bezpečné práci a ochraně zdraví musí být žáci po celou učební dobu systematicky vedeni. Zvláště v počátečním období, kdy žáci přicházejí do učebního poměru s malými životními a praktickými zkušenostmi, je výchova k bezpečné práci v odborném výcviku velmi důležitá. Péče o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve výchově žáků je nedílnou součástí osvojování vědomostí a dovedností ve všech vyučovacích předmětech, zejména v odborném výcviku.“ (Čadílek M. 2005).
11
2.5. Odborná příprava kadeřníků Odborná příprava je upravena učebními dokumenty, které jsou stanoveny pokyny Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky (MŠMT ČR). Tyto dokumenty obsahují délku vzdělávání, obsah vzdělávání a poţadavky k závěrečným zkouškám. Odborné vzdělávání kadeřníků trvá tři roky. Odborná příprava kadeřníků v odborném výcviku 1. ročník – ţáci se seznamují s pracovištěm kadeřníků, hygienou a bezpečností práce a první pomocí na pracovišti. Seznamují se s nářadím, které při své práci budou pouţívat, a s materiály pouţívanými v kadeřnictví. Učí se pouţívat ochranné prádlo, stanovovat diagnózu vlasů a vlasové pokoţky, umývat vlasy, provádět masáţ vlasů různými technikami, holení vousů a úpravu knírů a plnovousu, základní techniky vodové ondulace (natáčení vlasů na natáčky, pokládanou vlnu, krouţkování, foukanou ondulaci do tvaru, foukanou pokládanou vlnu), základy ondulace ţelezem, techniky dámských a pánských střihů, natočení a pracovní postup preparace vlasů. 2. ročník – ţáci si rozšiřují, prohlubují a upevňují pracovní dovednosti postoje a návyky, získané v prvním ročníku. Učí se módní techniky stříhání vlasů a upravovat hustotu vlasů. Odbarvují a melírují vlasy, tónují a barví vlasy, provádějí různé techniky preparace vlasů, zdokonalují se v dalších technikách vodové ondulace, upravují účesy, v neposlední řadě se seznamují i se speciálními trendovými soutěţními účesy. Trénují techniky ondulace ţelezem a učí se odborné péči o pěstění vlasů. 3. ročník – ţáci prohlubují si dovednosti s předchozích ročníků. Učí se úpravy společenských a soutěţních účesů, prohlubují si své znalosti v oblasti barvení vlasů, provádějí kombinované barvení, učí se stahovat neţádoucí odstíny barev, seznamují se s pouţíváním vlasových doplňků a příčesků, barví vousy, obočí a řasy, provádějí péči o vlasy a regeneraci vlasového stvolu, učí se poradenské sluţbě s ohledem na typ zákaznice, typ vlasů a úpravu obličeje líčením. V kaţdém ročníku na konci pololetí vykonávají ţáci průběţné samostatné zkoušky z odborného výcviku, tyto průběţné zkoušky jsou realizovány v učebnách odborného výcviku. Kaţdý ţák tito zkoušku provede na modelu, kterého si přivede na zkoušku. Obor vzdělávání je ukončen závěrečnou zkouškou.
12
Závěrečná zkouška je rozdělena na tři části: písemná – teoretická praktická ústní – teoretická.
Umění domluvit se, dovednost komunikovat se zákazníkem Ţáci se musí naučit pracovat nejen dobře, přesně a podle technologických postupů, ale je pro ně důleţité i zvládnutí vhodné komunikace se zákazníkem. Procvičování komunikace se zákazníkem se s ţáky pravidelně procvičuje i v rámci odborného výcviku, protoţe není nic horšího, neţ to ţe ţák začne pracovat na provozovně a neví jak má se zákazníkem komunikovat. V práci kadeřníka je důleţité poznat zákazníka, abychom byli úspěšní, nestačí pouze dobře ovládat svoji práci, důleţité je umění domluvit se, se zákazníkem, protoţe potřebujeme zjistit, co přesně je jeho přáním. Dovednost komunikovat se zákazníkem je důleţitá také proto, aby byl zákazník spokojen a příště zvolil opět naše kadeřnictví. Při jednání se zákazníkem musíme mít vţdy na paměti, ţe jsme tu pro zákazníka, ne on pro nás. Profesionální kadeřník dodrţuje při jednání se zákazníkem pravidla slušného chování, jedná se zákazníkem zdvořile, slušně, taktně a projevuje vţdy ochotu uspokojit jeho potřeby. Svým vystupováním a chováním, ale i úpravou svého zevnějšku reprezentuje kadeřník svou provozovnu a současně je pro zákazníka určitou zárukou, ţe mu budou poskytnuty kvalitní sluţby. Pro zákazníka je důleţitý první kontakt a nestačí mu k tomu jen slovní pozdrav, ale i úsměv a pohled z očí do očí, tak získá jistotu, ţe jsme ho vzaly na vědomí. Důleţití je i dobrá slovní zásoba a hlavně nesmí chybět slova jako „děkuji, prosím, přejete si, rádi to pro vás uděláme, samozřejmě“. Při komunikaci se zákazníkem dodržujeme určité zásady a pravidla: 1. Důleţité je navodit přátelskou atmosféru. 2. Vyjadřovat se srozumitelně, plynule a přiměřeně hlasitě. 3. Dívat se při komunikaci zákazníkovi do očí, neuhýbat očima. 4. Vhodně se zeptat a zdvořile bez přerušení zákazníka vyslechnout. 5. Vhodně klást upřesňující otázky. 6. Podávat jasné a pravdivé informace.
13
7. Odborné informace předávat přesně, srozumitelně a jednoznačně, vhodnými komunikačními prostředky. 8. Nezapomínat na zpětnou vazbu – ověření zda jsme zákazníka správně pochopili a on naše informace také. 9. Pokud se zákazník táţe, máme mít po ruce vhodnou odpověď, nevíme-li něco tak potřebnou informaci co nejdříve zjistíme. Při své práci nesmí kadeřník zapomínat na dobrou komunikaci nejen se zákazníky, ale i se svými spolupracovníky a nadřízenými, protoţe to přispívá i k dobré sociální atmosféře na pracovišti.
2.6. Možnost dalšího profesního vzdělávání kadeřníků Odborná příprava kadeřnic je základem různých profesních činností. Příslušným dalším vzděláním v různých odborných kurzech si můţe kadeřnice zvyšovat a rozšiřovat svoji kvalifikaci například o typologii, maskérství, vlásenkářství, vizáţistiku apod. Svoji kvalifikaci si můţe zvýšit studiem nástavbového studia „Podnikání v oboru“ nebo „Vlasová kosmetika“, které se ukončuje maturitní zkouškou. Stejně jako je to u všech ostatních oborů a profesí je i pro kadeřníky důleţité, aby se zajímali o novinky a trendy v oboru. K tomu jim poslouţí informace, které získává od různých firem, které se zabývají výrobou, vývojem a distribucí kadeřnických materiálů a pomůcek. Tyto firmy pořádají pravidelně různá školení a semináře zaměřené na práci kadeřnic.
14
3. Osobnost učitele odborného výcviku Učitel odborného výcviku můţe svou práci vykonávat jedině tehdy, je-li sám odborníkem a to nejen ve svém oboru, ale i v pedagogice. Vedle své profese je třeba, aby měl úplné pedagogické vzdělání a aby uměl jasně, srozumitelně a věcně vysvětlit svým ţákům danou učební látku. Ve vztahu ke svým ţákům musí být trpělivý, rozhodný a zachovávat pedagogický takt. Zároveň ale musí být ke svým ţákům náročný a mít k nim úctu a pochopení – vţdyť oni se teprve práci učí. Dobrý učitel si nevystačí se svými znalostmi, které získal, kdyţ se sám učil. Doba jde dopředu a je nutno s ní drţet krok. To znamená, ţe i odborník ve své oboru se učí celý ţivot. Trendy, technologie a materiály se neustále vyvíjí a zdokonalují, a tak i současní ţáci se musí učit současné věci. Učitel musí být dobře připraven na všechny moţné situace, které mohou během vyučování nastat. Mnoho ţáků a to zejména v prvním ročníku, má zkreslenou představu o oboru a svými všetečnými dotazy nesmí dostat učitele do slepé uličky. Ten musí pohotově, ovšem věcně a přesně reagovat. Vţdyť právě učitel odborného výcviku je ta osoba, která pomáhá vybudovat v mladém člověku vztah k jeho zvolenému profesnímu oboru. A právě na začátku učení bývá učitel odborného výcviku pro ţáka tím největším vzorem, a právě v této fázi nesmí být ţák zklamán při své představě o své budoucí práci. Ţáci v tomto věku jsou velmi kritičtí k veškerému svému okolí a je důleţité, aby je i učitel dokázal vést k sebekritičnosti. Je to velmi sloţité, ale o to důleţitější.
4. Motivační a výchovné funkce učitele odborného výcviku Vedoucím prvkem při výuce ţáků v odborném výcviku je učitel odborného výcviku. Na něm velmi záleţí, jak ţáky vede. Vedle úlohy učitele na ţáky působí i řada jiných faktorů. Mezi tyto faktory ovlivňující ţáky řadíme jejich spoluţáky, prostředí v jakém je odborný výcvik realizován, vybavení, škola a její klima, učitelé a spousta dalších věcí. Ovšem mezi nejdůleţitější prvek ovlivňující jejich práci a vybudování si pozitivního vztahu k ní se řadí učitel odborného výcviku. Učitel odborného výcviku předává ţákům vědomosti a dovednosti v jejich oboru. Vede je k přesné cílevědomé práci, při které je učí uplatňovat vlastní názory a postoje, které vedou ke 15
zdokonalování jejich práce. Vedle vyučování je jeho povinností ţáky vhodně motivovat. Tuto motivaci zvyšuje předáváním svých zkušeností, přičemţ pouţívá příkladů ze své praxe. Ţáky musí umět dobrý učitel motivovat tak, aby ţáci získali přesvědčení, ţe věci, které se učí, se jim budou hodit. Dovednosti a poznatky, které se učí musí být zajímavé a musí povzbuzovat jejich zvídavost. „Zkušení i začínající učitelé pokládají motivaci za předpoklad úspěšného učení a pro mnoho z nich je největším úkolem přimět své žáky k tomu, aby se učit chtěli. Jestliže se žáci učit nechtějí, může jejich učení být natolik neefektivní, že se nenaučí vůbec nic. Když víte, jak žáky motivovat, můžete tempo jejich učení podstatně zvýšit.“(Petty G. 2004, str.40) K dobré motivaci ţáků k pracovním činnostem je uvádět teoretické poznatky do praxe. Při učení stanovuje učitel odborného výcviku dosaţitelné cíle. Cíl práce musí být stanoven tak, aby i slabší ţák dosáhl tohoto vytyčeného cíle. Pro dosaţení poţadovaného výsledku práce musí mít ţák dostatek času. Jednotlivé pracovní úkony se rozdělují na více částí, a kaţdá část je vhodně a věcně hodnocena. K procvičování kaţdého pracovního úkonu je potřebný dostatečný čas, který je tak dlouhý, dokud ţák, pracovní úkon a učivo dostatečně nezvládne. Teprve potom se v učivu pokračuje dále. K motivaci vhodně přispívá, kdyţ kaţdý pracovní krok zhodnotíme a alespoň něco pochválíme. Vţdy se dá najít něco, co je dobré a pozitivní. U ţáků slabších je nutné pochválit alespoň snahu a dále je v činnosti povzbudit, vţdyť ustavičným trénováním je schopen i slabší ţák učivo zvládnout, nesmí takový ţák mít pocit méněcennosti a neschopnosti. Dá mu to sice více práce a snahy, neţ ţákům nadanějším a zručnějším, ale o to větší pocit podpory potřebuje, aby na svou práci a snahu nerezignoval. Ţáci potřebují za svou práci nějakou odměnu a tou jim můţe být pochvala, která je motivuje do další činnosti.
16
5. Příprava učitele odborného výcviku na vyučování Vypracování si přípravy je pro kaţdého učitele odborného výcviku jedna z nejdůleţitějších součástí výchovně - vzdělávacího procesu. Vhodně vypracovaná příprava je základním předpokladem správného řízení vzdělávání. Styl ani rozsah příprav na vyučování nejsou nijak stanoveny. Písemná příprava umoţňuje učiteli přesnou orientaci v přehledu vyučované látky. Při zhodnocování výsledků vzdělávání mu umoţňuje vracet se k přípravám, upravovat je, doplňovat je a měnit s ohledem na moţnosti a schopnosti výkonů ţáků. Jedním z hlavních cílů je promyšlení metod a postupů, pomocí kterých dosáhneme efektivnosti cíle. Na základě teoretických znalostí se sestavuje průběh praktického vyučování. Praktická výchova vychází z teorie, kterou ţáci získali ve škole při teoretické výuce odborných předmětů: technologie, materiály. Teoretické poznatky tedy při praktickém vyučování mohou převést a uplatnit v praxi. Kaţdý učitel je povinen mít stanovené cíle, jichţ chce při své práci s ţáky dosáhnout. Cíl pro vyučujícího Přispět k rozvoji pedagogických, psychologických a odborných dovedností učitele odborného výcviku učebního oboru Kadeřník. Detailní rozpracování vhodných technologických postupů. Vhodně se připravit na výuku, určit a rozplánovat jednotlivé pracovní kroky k dosaţení stanovených cílů s vyuţitím vhodných metod a prostředků vyučování. Naučit ţáky samostatné práci a rozhodování se ve volbě vhodných technologických postupů, přípravků a materiálů.
17
„Hlavním cílem přípravy je promyšlení metod a postupů k dosažení stanovených cílů. Na základě teoretických poznatků i praktických zkušeností se doporučuje rozvrhnout přípravu na vyučování dvojfázově, tj. realizovat perspektivní a aktuální přípravu na vyučování.“ (Maňák J., 1992)
Přípravu dělíme na - perspektivní – dlouhodobou - aktuální – krátkodobou.
5.1. Dlouhodobá příprava Dlouhodobá příprava sestává z promyšleného a vypracovaného tématického plánu.
5.1.1. Tematický plán Tematický plán je tak zvaná dlouhodobá příprava, ve které je časově rozvrhnuto učivo jednotlivých ročníků s časovým rozvrţením jednotlivých učebních témat. Učivo tematických celků je rozvrţeno do vyučovacích dnů s danou hodinovou dotací. Tematický plán se vypracovává na delší časové období, většinou na celý školní rok. Výchozím bodem tematického plánu jsou učební osnovy. Takto uspořádaný učební plán umoţňuje učiteli odborného výcviku si vhodně promyslet a připravit vyučovací metody a postupy práce s ohledem na jednotlivé tematické celky. Umoţňuje zajistit vhodné pracovní prostředí, odpovídající podmínky pro odborný výcvik a zajistit potřebný pracovní materiál a pracovní pomůcky. Tematický plán umoţňuje učiteli odborného výcviku promyslet a připravit si co nejschůdnější sled práce s ohledem na moţnosti a schopnosti ţáků. Vedle tematických plánů, které slouţí jako vodítko pro sled výuky jednotlivých tematických celků, si učitel v průběhu výuky odborného výcviku poznačuje a doplňuje své poznatky a zkušenosti, které se týkají organizace a rozvrţení práce, doplňuje si osvědčené metody a postupy. 18
Tímto neustálým doplňováním a uchováváním si předešlých poznatků z výuky, dosáhne učitel během několika let učení optimálního rozloţení učiva. Toto rozloţení učiva má doplněno vhodnými vyučovacími metodami a postupy. Takto vypracované poznatky z vyučování pomohou k úspěšné a efektivní výuce učiteli do dalších let. Samozřejmě si zde doplňuje i novinky z oboru, neboť vývoj jde neustále kupředu a ţáci se nemohou učit jen staré zaběhnuté technologické postupy práce. Náplní učitele odborného výcviku je být neustále ve středu dění svého oboru, proto by se měl neustále zajímat o novinky v oboru, o nové technologie, materiály a pracovní pomůcky. Tyto poznatky pak musí předávat svým ţákům, aby z nich vychoval opravdové odborníky svého oboru. Příloha č. 1. Tematický plán
5.2. Krátkodobá příprava Vychází z tematického plánu, koncipuje se na jednotlivý tematický celek, nebo nejlépe na kaţdý jednotlivý vyučovací den. V této přípravě jsou zahrnuty materiály a pomůcky pro jednotlivé tematické celky nebo dny. Jsou zde také zaznamenány jednotlivé doporučené vyučovací metody, jejich sled a formy výuky – výklad, předvedení, nácvik. Do krátkodobých příprav si poznačujeme průběh vyučovacího dne, dále kontrolní otázky k právě probírané učební látce. Jsou zde zařazeny jednotlivé fáze výuky -
přípravná
-
operační
-
konečná.
Je zde zahrnuta bezpečnost práce, didaktické pomůcky a vyuţívá vnitropředmětových vztahů. Ke krátkodobé přípravě patří i příprava různých dokumentů, vztahujících se k danému tématickému celku, jsou to různé nákresy, obrazová dokumentace, vhodné je i pouţití vizuálních pomůcek jako fotografií či videa. Takové přípravy si učitel uchovává a i zpětně do nich doplňuje své poznatky, které vedou k zefektivnění následné výuky. Zaznamenává si zde nastalé problémy, na které je nutno se příště zaměřit a věnovat jim větší pozornost. Příloha č. 2. Příprava na vyučování
19
6. Průběh učebního dne Odborný výcvik pro ţáky prvního ročníku je 6 hodin (1h.=60 minut). Vzdělávání je pro ţáky realizováno v týdenních intervalech. Týden teoretické výuky střídá týden odborného výcviku. Ţáci se účastní odborného výcviku ve dvou směnách. Ranní směna je od 7:00 do 13:00, odpolední směna od 12:00 do 18:00. Tyto směny se ţákům pravidelně střídají. Každý učební den obsahuje tři části: - úvodní část - pracovní část - závěrečnou (hodnotící) část.
6.1. Úvodní část Zahájení učebního dne odborného výcviku začíná nástupem ţáků na ranní směnu v 7:00, na odpolední směnu v 12:00. Na začátku učebního dne učitel odborného výcviku zkontroluje docházku ţáků a zkontroluje předloţené omluvenky, které musí být zapsány ve studijním průkazu ţáka. To vše zaznamená učitel odborného výcviku do deníku evidence odborného výcviku. Zaznamená zde i učivo, které je daného dne probíráno. Po kontrole docházky následuje kontrola pracovního oděvu ţáků (bílé tričko, bílé kalhoty, bílé ponoţky a bílé zdravotní boty). Zkontroluje pracovní nářadí, které si kaţdý ţák na výuku odborného výcviku nosí své. Nářadí musí být čisté, nepoškozené, vydesinfikované a podepsané. Ţáci překontrolují a doplní materiál potřebný k výuce (doplnění šamponu a balzámu). Následuje malá rozcvička prstů a kloubů ruky (zápěstí), nácvik na uvolnění prstů například na vytvoření pokládané vlny. Instruktáž V úvodu musí být ţáci seznámeni s cílem vyučovacího dne. V této části představíme ţákům novou (právě) probíranou učební látku formou výkladu. Výklad by neměl být příliš dlouhý, abychom udrţeli pozornost ţáků. Obsah musí být vhodný, výstiţný, přesný a věcný. 20
Po výkladu učební látky bychom měli s ţáky prodiskutovat daný učební cíl. Zjistíme, zda pochopili přednesenou látku, klademe jednoduché věcné otázky vztahující se k právě probíranému tématu, pomáháme upřesňovat jejich odpovědi. Necháme volný prostor pro dotazy ţáků k dané učební látce. Své odpovědi formulujeme zřetelně a přesně. Učitel odborného výcviku upozorní na situace, které mohou nastat při práci a zdůrazní postup k jejich řešení. Upozorní ţáky na příčiny neúspěchu při vodové ondulaci a zdůrazní zásady úspěchu při vodové ondulaci. Pokud se jedná o novou učební látku, nadiktujeme ţákům zápis k učební látce do sešitu odborného výcviku. Povinností kaţdého ţáka je si tento sešit odborného výcviku vést a nosit na výuku. Potom rozdá učitel odborného výcviku ţákům záznamový arch, který slouţí k nákresu technik natáčení při vodové ondulaci. Do tohoto archu si ţáci zakreslují: umístění jednotlivých natáček, umístění a připevnění pinet a směr natáčení vlasů, při jednotlivých technikách vodové ondulace. Tento arch ţákům slouţí jako názorná pomůcka pro jejich další nácvik natáčení vodové ondulace. Příloha č. 3. Záznamový arch – vodová ondulace Předvedení V učební fázi předvedení ukáţeme ţákům pracovní úkon. Při realizaci tohoto pracovního úkonu opět ke kaţdému pracovnímu kroku pouţíváme instruktáţ. Vše provádíme přesně podle technologických postupů a vyuţíváme vhodných pracovních pomůcek a materiálů, určených pro daný tip činnosti. I zde je ponechán prostor pro případné dotazy ţáků. Učitel vhodně a přesně zodpovídá kladené dotazy. Lze říci, čím více dotazů učitel od ţáků k dané problematice obdrţí, tím si můţe být jistější, ţe u ţáků probudil větší zájem o učební látku.
6.2. Pracovní část Dříve neţ ţáci začnou pracovat, jsou rozděleni do pracovních dvojic. V této dvojici pracují po celý vyučovací den odborného výcviku. V 7:45 ţáci začínají pracovat ve dvojicích. Kaţdý z ţáků je polovinu pracovního dne v roli kadeřníka a druhou polovinu v úloze zákazníka (modela). Po malé přestávce na svačinu, asi
21
v 10:30 při ranní směně, v 15:30 při odpolední směně si ţáci ve dvojici vymění pracovní pozice. Nácvik Pracovní část vyučovacího dne sestává především z vyučovací metody nácviku. Ţáci si na modelech nebo na sobě navzájem procvičují jednotlivé pracovní úkony v souladu s pracovními postupy jednotlivých úkonů za pouţití příslušných předepsaných pracovních pomůcek, nářadí a materiálů V průběhu pracovní části vyučovacího dne učitel kontroluje práci svých ţáků, opravuje chyby a pracovní nedostatky a provádí dle potřeby průběţnou instruktáţ. Tuto průběţnou instruktáţ je moţno provádět hromadně, ke všem ţákům, nebo i jednotlivě kaţdému ţákovi, dle potřeby napravit vyskytnutý problém a nedostatek. Je-li potřeba, předvede učitel opakovaně pracovní postup, ať uţ hromadně všem ţákům, nebo jednotlivcům. Učitel musí při výuce dosáhnout toho, aby svou prací a vzorem dovedl ţáky k umění správného pouţívání pracovních pomůcek, nářadí a materiálů a pouţívání správných a vhodných technologických postupů. Procvičování Je potřeba, aby u ţáků došlo k osvojení si pracovních návyků a dovedností. Tohoto dosáhneme opakováním a procvičováním. Teprve po perfektním zvládnutí pracovního úkonu, je moţné se v učební látce posunout dále. Jelikoţ se jedná o odborný výcvik, je pro ţáky nezbytné si tyto pracovní úkony procvičovat nejen v rámci odborného výcviku ve škole, ale ţák se tímto úkolem musí zabývat i při domácí přípravě v rámci tréninku. Jedině usilovným tréninkem a zájmem o obor a práci s ním spojenou, se z ţáka stane profesionál.
6.3. Závěrečná část Závěrečná instruktáž – hodnotící V této části učebního dne nastává souhrnné opakování učiva na konci učebního dne (po probrání tématu – po několika učebních dnech). V první části této fáze učitel pokládá ţákům
22
tzv. kontrolní a opakovací otázky. Vyvolaní ţáci zopakují pracovní postup a nejdůleţitější pracovní operace a pouţité pomůcky a materiály. Ve druhé části, která je součástí kaţdého dne, učitel zhodnotí práci a dosaţené pracovní výsledky celé skupiny a také jednotlivě zhodnotí kaţdého ţáka. Učitel provede analýzu práce ţáků, opět upozorní na nedostatky a vyzvedne klady práce. Ţákům je doporučeno na co se mají v následujících nácvicích práce a pracovních postupů soustředit, ve kterých etapách se vyskytuje nejvíce chyb a pracovních úskalí. V závěrečné fázi pracovního dne ţáci provádějí úklid pracoviště, kontrolu materiálu, případně jeho doplnění. Během celého pracovního dne musí ţáci i učitel odborného výcviku dodrţovat zásady hygienických a bezpečnostních předpisů práce. Konec pracovního dne pro ranní směnu je v 13:00, pro odpolední směnu v 18:00.
7. Vyučovací metody v odborném výcviku Vyučovací metody patří do nemateriálně didaktických prostředků. Vyučovací metoda v souhrnu s organizačními formami se někdy přirovnává k technologickému postupu ve výrobě, při které se cílevědomě mění vhodnými způsoby výchozí stav surovin a materiálů tak, aby bylo dosaţeno konečného výsledku. Pouţitá technologie je rozhodujícím činitelem efektivity výroby. Moderní technologie, která vyuţívá nejnovějších poznatků ve výrobě, zaručí úspěch v domácí i světové konkurenci. Je to přirovnání velice zjednodušené, přesto však i při vyučování nejlépe promyšlený cíl a obsah, při zabezpečení odpovídajících forem se nestane majetkem ţáka, není li mu vhodnými způsoby předán a jím zvládnut. Proto i v pedagogickém procesu stále více pouţíváme pojmu didaktická technologie. Tedy i ve vyučování odborného výcviku patří vyučovací metody k nejdůleţitějším činitelům výchovně vzdělávacího procesu.
23
Bez správně volené, promyšlené a dokonale zvládnuté metody nemůţe učitel odborného výcviku splnit cíl vyučování. Proto věnujeme tak velkou pozornost metodám vyučování. „Znovu je potřeba zdůraznit, že při výuce odborného výcviku jde v podstatě o jednotu obsahu a prostředků z hlediska stanoveného cíle. Vyučovací metoda je specifickým druhem činnosti učitele odborné výchovy při vyučování, kdy vhodným pedagogickým působením řídí učení žáků a vede je k dosažení stanovených cílů. Pojem vyučovací metoda lze definovat jako souhrn postupů s racionálním využitím materiálních prostředků, které tvoří činnost zaměřenou na dosažení vytyčeného cíle. Metodami odborného výcviku tedy rozumíme systém cílevědomého jednání učitele odborného výcviku, který organizuje způsoby poznávací a praktické činnosti žáků.“ (Čadílek M., 2005)
8. Hodnocení „Hodnocení a klasifikace žáků základních a středních škol je součástí jejich výchovy a vzdělávání. Účelem hodnocení a klasifikace je přispívat k odpovědnému vztahu žáka k výchově a vzdělávání. Výsledky hodnocení a klasifikace uvede škola na vysvědčení.“ (Čadílek M., Stejskalová P., 2001)
Hodnocení výsledků práce žáků v odborném výcviku Ţáci jsou hodnoceni na základě předvedení a splnění praktických úkolů. Při hodnocení je kladen důraz na praktické vědomosti a dovednosti. Průběţně se hodnotí odpovědný přístup při provádění kadeřnických úkonů, manuální zručnost, správnost, dodrţování technologických postupů, způsob komunikace, dodrţování bezpečnostních, hygienických a jiných předpisů. Hodnocení práce v odborném výcviku je rozděleno na dvě kategorie: průběžné souborné. Průběžné hodnocení práce v odborném výcviku provádí učitel v průběhu celého učebního dne a v závěru učebního dne.
24
Zásady průběžného hodnocení hodnocení ţáka je organickou součástí výchovně vzdělávacího procesu průběţná klasifikace se uplatňuje při hodnocení dílčích výsledků a projevů ţáka ve vyučování při hodnocení ţáka klasifikací jsou výsledky vzdělávání a chování ţáka hodnoceny tak, aby byla zřejmá úroveň vzdělání ţáka, kterého dosáhl vzhledem k cílům vzdělávání uvedeným v učebních dokumentech chování neovlivňuje klasifikaci výsledků ve vyučovacím předmětu při hodnocení a klasifikaci pedagogický pracovník uplatňuje přiměřenou náročnost a pedagogický takt, nepodléhá ţádným subjektivním vlivům při hodnocení výsledků práce a klasifikaci posuzuje učitel výsledky práce objektivně a přiměřeně náročně. Podklady pro hodnocení a klasifikaci výchovně vzdělávacích výsledků získává učitel těmito formami, prostředky a metodami: soustavné diagnostické pozorování ţáka soustavné sledování výkonů ţáka a jeho připravenost na vyučování různé metody zkoušení (písemné, ústní, praktické, …), didaktický test kontrolní praktické zkoušky analýza dosaţených výsledků ţákovy práce konzultace s jinými vyučujícími rozhovor s ţákem a pohovory se zákonnými zástupci ţáka. Souborné hodnocení se provádí vţdy po probrání tématického celku, jenţ je ukončen samostatnou soubornou prací vztahující se k probranému tématu. Dále mezi souborné hodnocení práce se řadí i známka na konci kalendářního měsíce, jenţ je udělena na základě práce a dosaţených výsledků vzděláváni za toto období.
25
Hodnocení výsledků učiva v odborném výcviku 1. Hodnocení odbornosti 2. Hodnocení kvality práce 3. Hodnocení rychlosti
Hodnocení výchovně vzdělávacích výsledků Stupeň 1 (výborný) – ţák ovládá poţadované poznatky stanovené učebními osnovami, fakta, definice, pojmy uceleně, přesně a úplně. Pohotově a samostatně vykonává poţadované intelektuální a motorické činnosti. Stupeň 2 (chvalitebný) – ţák ovládá poţadované poznatky stanovené učebními osnovami, fakta, definice, pojmy uceleně, přesně a úplně. Pohotově vykonává poţadované intelektuální a motorické činnosti. Samostatně a produktivně nebo podle menších podnětů učitele uplatňuje osvojené poznatky a dovednosti. Stupeň 3 (dobrý) – ţák má v ucelenosti, přesnosti a úplnosti osvojení poţadovaných poznatků, faktů, pojmů a definic nepodstatné mezery. Poţadované intelektuální a motorické činnosti nevykonává vţdy přesně. Podstatnější nepřesnosti a chyby dovede za pomoci učitele korigovat. Stupeň 4 (dostatečný) – ţák má v ucelenosti, přesnosti a úplnosti osvojení poţadovaných poznatků, faktů, pojmů a definic závaţné mezery. Při činnosti je málo pohotový a má znatelnější nedostatky. V uplatňování osvojených poznatků a dovedností při řešení teoretických a praktických úkolů se vyskytují závaţné chyby. Stupeň 5 (nedostatečný) – ţák si poţadované poznatky neosvojil uceleně, přesně a úplně, má v nich závaţné a značné mezery.
26
Hodnocení výsledků vzdělávání žáka na vysvědčení Na konci kaţdého ročníku se ţákům vydává vysvědčení, za 1, pololetí se vydává ţákům výpis z vysvědčení. Hodnocení výsledků vzdělávání ţáka na vysvědčení je vyjádřeno klasifikací těmito stupni prospěchu: 1 – výborný 2 – chvalitebný 3 – dobrý 4 – dostatečný 5 – nedostatečný.
Hodnocení chování žáků Stupeň 1 – velmi dobré Stupeň 2 – uspokojivé Stupeň 3 – neuspokojivé Udělení sníţeného stupně se zdůvodní v pedagogické dokumentaci.
27
Praktická část 9. Vznik a vývoj kadeřnického oboru Zvyk upravovat si tvář a vlasy se u člověka projevuje odedávna. Dá se říci, ţe je to jedním ze základních znaků jeho kulturní vyspělosti. Jiţ ve středověku věnoval člověk pozornost svému zevnějšku. Historické nálezy v jeskyních – fresky na stěnách, výtvarné práce umělců to plně dosvědčují. První bradýř a lazebník se v Čechách objevil na počátku 13. století. Zmínka o první ţeně lazebnici, která se jmenovala „Vítka“, pochází z roku 1318. Lazebníci měli i svůj znak – stočenou osušku a ptáčka ledňáčka. Pověst vypráví o lazebnici Zuzaně, která zachránila ţivot králi Václavu IV. Ve 14. století došlo k rozdělení cechů na cechy lazebníků, bradýřů a chirologů. V 17. století se oddělil i cech parukářů. Od 14. století je zaznamenáno mnoho změn v postavení tovaryšů těchto cechů v Čechách i na Moravě, ale nikdy nedošlo ke zlepšení jejich pracovních podmínek. Dobře situovaní byli jen majitelé větších obchodů. Moderní společnost postavila pracovníky kadeřnictví na lepší úroveň a zajistila jim osmihodinovou pracovní dobu. Dnes má kaţdý zaměstnanec moţnost dosáhnout potřebné kvalifikace, podle které je zařazen na určitou pracovně vyspělou linii a podle toho odměňován.
9.1. Vývoj vodové ondulace Vodová ondulace je technika úpravy vlasů za mokra. V dřívějších dobách byla katolická církev nepřítelem kadeření vlasů. Ţeny však ve snaze o slušivou úpravu svých účesů zákazu nedbaly, a tak se kadeření a úprava vlasů nejen udrţelo, ale hlavně zdokonalilo. Vodová ondulace vznikla jiţ v Egyptě, známá byla také v Řecku i Římě. V té době se silně navlhčené nebo namaštěné vlasy projíţděly hřebenem v klikaté linii. V Řecku i Římě se vlasy tvarovaly teplým ţelezem.
28
Ve starověku se rovné vlasy začaly natáčet na zahřáté hliněné natáčky a tím se ondulovaly. V období starých Římanů se vlasy tvarovaly kalamistrem. Vlasy se natáčely na rourku, do které se vkládala nahřátá tyčinka. Poznatek, ţe lze vlasy tvarovat teplem, vedl k výrobě nejrůznějších tvarů krepovacích kleští a ondulačních ţelez. V 17. století se začalo pouţívat nové techniky – papilot. Později se místo papilot začalo pouţívat natáčení vlasů. Vlhkou cestou se dají kaţdé vlasy zvlnit, a to tak, ţe jim hřebenem, prsty a natáčkami dáme poţadovaný tvar a necháme uschnout. Všechny postupy vodové ondulace mají společné to, ţe vytvarování vlasů má jen dočasnou trvanlivost. Působením vlhkosti se toto vytvarování ztratí.
10. Společenský význam oboru Kadeřnický obor řadíme mezi sluţby. Odvětví sluţeb přispívá ke zvyšování ţivotní úrovně obyvatelstva. Hlavní náplní kadeřnického oboru je péče o krásu i zdraví člověka, tj. péče o jeho pěkný vzhled, dobře ošetřenou pleť, ruce a nohy. K dosaţení dobrých výsledků je nutná výchova všestranně vzdělaných odborníků. Kadeřník pracuje s ţivým materiálem – s lidmi. Stále stoupající nároky zákazníků si vyţadují plně kvalifikované sluţby, které odpovídají náročnosti obsluhy, hygieny, estetiky a módy. Cílem výchovy pracujícího dorostu je příprava odborná, se smyslem pro přesný výkon práce, odpovědnost, kulturní vystupování, tělesnou zdatnost a schopnost k rychlému přizpůsobení se vývoji sluţeb a hlavně módy. U kadeřníka je nutné naučit se ţít kolektivním ţivotem, být čestným, precizním a přizpůsobivým. K tomu je třeba si vypěstovat trpělivost, vytrvalost, houţevnatost, talent ke tvoření, mít dobrou představivost a nadšení pro práci v tomto oboru.
29
11. Charakteristické znaky práce v kadeřnickém oboru Kaţdá práce má své charakteristické znaky. Tyto znaky rozdělujeme do čtyř základních skupin: 1. Pracovní činnosti 2. Pracovní prostředky 3. Předměty práce 4. Pracovní prostředí
1. Pracovní činnosti Pracovní činnosti odpovídají na otázku Jak? má vypadat charakter práce. Pracovní činnosti někdy bývají totoţné s produktem práce, jsou-li tímto produktem sluţby. V kadeřnických salonech jsou prováděny pracovní činnosti související s péčí o zákazníka. Spadají sem činnosti spojené s odvětvím dámského kadeřnictví, pánského a dětského kadeřnictví, poradenskou sluţbou a prodejem výrobků určených k péči o vlasy a vlasovou pokoţku. Pracovní činnosti v kadeřnickém oboru bývají v podstatě totoţné s produktem práce, vzhledem k tomu, ţe produktem práce v tomto případě jsou sluţby. Všechny tato sluţby jsou charakteristické péčí o tělo, kdy pracovníci prostřednictvím různých prostředků, přípravků a hlavně za působení svých šikovných rukou a zapojení své fantazie a vkusu dosáhnou kýţeného výsledku.
2. Pracovní prostředky Pracovní prostředky odpovídají na otázku Čím? práci vykonáváme. Přípravky a nástroje pro práci kadeřnic Z popisu práce kadeřnic vyplývá, které sluţby musí kadeřnice znát. Pro poskytnutí perfektních sluţeb potřebuje vedle své zručnosti a kreativity vhodné přípravky a nástroje.
30
Přípravky Nejpouţívanější přípravky v kadeřnické praxi Kadeřnický úkon
Přípravek
Mytí vlasů
šampon
Péče o vlasy
Balzám, kúra, lotion, sérum, maska
Péče o pokoţku hlavy Vlasová voda, vlasová tonika Styling účesu
Tuţidlo, gel, vosk, lak na vlasy
Preparace vlasů
Příprava, preparační voda, ustalovač
tónování
Tónovací pěna, krém, kapalina, šampon, kolorace
odbarvování
Příprava, odbarvovací přípravek, H2O2
barvení
Příprava, barvící krém, H2O2
Nástroje Jako u všech řemeslných profesí jsou i na profesionální kadeřnické nástroje kladeny zvláštní poţadavky. Nástroje kadeřnic: -
musejí být šetrné k vlasům a pokoţce
-
musejí se dobře drţet v ruce
-
musejí se snadno čistit
-
musejí vydrţet kaţdodenní delší namáhání.
3. Předměty práce Předmět práce odpovídá na otázku Co? se opracovává, o co se pečuje. Předmětem práce v kadeřnickém oboru je obsluhovaný člověk (zákazník). U sluţeb je produktem práce činnost a uţší vztah je tam tedy s pracovní činností. Předmět práce je zde vyjádřen v názvu pracovní činnosti – kadeření. Předmětem práce je zde péče o vlasy a vlasovou pokoţku.
31
Předmětem práce je – mytí vlasů, určování diagnózy vlasů, regenerace vlasů, masáţ vlasů a vlasové pokoţky, stříhání vlasů, barvení vlasů, tónování vlasů, odbarvování vlasů, preparace vlasů, vodová ondulace, foukaná ondulace, poradenská sluţba, prodej přípravků k pěstění vlasů a k péči o vlasy a vlasovou pokoţku. Dále sem patří i poradenská sluţba. Produkt práce Produkt práce souvisí s předmětem práce. To jaký bude produkt práce kvalitní, závisí vzdělání kadeřnice, její praxe, zájem o obor a o novinky v oboru, kvalita pouţívaných prostředků, kvalita a dodrţování technologických postupů. Aby byla kadeřnice úspěšná má vliv sledování nejnovějších módních trendů, technologií, rozvíjení fantazie, vkusu a přizpůsobení se přáním zákazníka. Protoţe spokojený zákazník je to nejdůleţitější co kadeřnice potřebuje. A co je hlavní? Kadeřnice musí být vždy příjemná, chápající a usměvavá.
4. Pracovní prostředí Pracovní prostředí odpovídá na otázku Kde? je práce vykonávána. Kadeřnická provozovna (kadeřnický salon) je pracovním prostředím pro kadeřníka. Kadeřnické provozovny posuzujeme z hlediska: provozovaných činností a velikosti. Z hlediska provozovaných činností dělíme provozovny na specializované a kombinované
32
12. Vlas Co je nutno vědět o vlasech Vlas je zrohovatělá bílkovina, zvaná kreatin. Z pohledu chemie se skládají keratiny z aminokyselin, které jsou spolu spojeny jako články řetězu. Jeden z těchto článků, obsahující aminokyselinu cystin, je schopen vytvářet můstky mezi dvěma bílkovinnými řetězci. Tím se bílkoviny navzájem zesíťují. Vlas si lze nejlépe představit jako v sobě stočené mnoţství tenkých vláken, která jsou navzájem zřetězena. Ve vlasu jsou bílkovinné řetězce dvou různých struktur: 1. neuspořádaná (amorfní) struktura 2. uspořádaná, zatočený tvar – šroubovice. Pro neuspořádané, amorfní proteinové řetězce je charakteristické, ţe jsou – relativně častým výskytem těchto můstků – více příčně zesíťované neţ šroubovité oblasti. Tyto jsou stabilizovány vazbami vodíku a chovají se jako krystalická struktura. Při kontaktu s vodou neuspořádané oblasti silně bobtnají, zatímco uspořádané a šroubovité oblasti vodu nepřijímají.
Chemické složení vlasu uhlík, vodík, kyslík, dusík ţelezo, měď, zinek jód 20 různých druhů aminokyselin cca 50% amorfních (neuspořádaných) proteinů cca 50% á-helikálních (šroubovitých) proteinů lipidy – např. cholesterin vodu (cca 12% hmotnosti vlasu)
33
Struktura vlasu Struktura vlasu je velmi jemná, skládá se ze tří základních částí: kutikula – vnější šupinatá vrstva kortex – střední vláknitá vrstva medula – vnitřní centrální vrstva, tzv. dřeň vlasu.
Kutikula Je to šupinatá vrstva vlasu, která se skládá ze šupinových destiček. Vzniká při růstu vlasů, přičemţ se buňky, které se nově tvoří ve vlasovém folikulu (vlasovém váčku) mění na buňky kutikuly. Překrývají se ze 4/5 jako šupiny a řadí se v 6-10 buněčných vrstvách kolem vlasu kruhovitě. Čím silnější vlas je, tím více vrstev kutikuly lze rozpoznat. Kutikula slouţí vlasu jako tvrdý ochranný val odolný proti vodě a nečistotám, který chrání vnitřní vláknité buňky kortexu. Jednotlivé vrstvy kutikuly jsou navíc pokryty jemnou membránou a dohromady jsou navzájem spojeny tmelem, jenţ obsahuje hlavně bílkoviny (proteiny) a tuky (lipidy). Kutikula reaguje na podněty chemické struktury. Za působení slabě kyselých roztoků se jednotlivé šupiny kutikuly uzavírají a vlivem alkalických roztoků se otevírají.
Kortex Kortexu se také říká vlasová kůra. Největší část vlasu (cca 80%) tvoří kortex. V jednom průřezu vlasu je 100 – 200 dlouhých, zrohovatělých buněk kortexu, orientovaných souběţně s osou vlasu. Tenká vrstva mezi buňkami, komplex buněčných membrán, zajišťuje jejich stabilní spojení. Vláknité buňky se skládají z menších, dlouhých vláken – makrofibril. Makrofibrily jsou tvořeny z ještě jemnějších mikriofibril aţ k jednotlivým spirálovým keratinovým proteinům (alfa-helikální struktura). Propůjčí vlasu jeho pevnost a pruţnost. Mikrofibrily se kruhovitě seskupují, vytvářejí snopečky a tak vytvářejí další stavební jednotku vlasu – makrofibrilu. Takto snopečkovitě vybudovaná část kortexu se nazývá ortokortex. Takto však není uspořádána celá část vlasového kortexu. Ve vlasech se nachází i méně pravidelné uspořádání kortexu, to se nazývá parakortex. Obě tyto části se liší nejen fyzikálně a chemicky, ale i různou chemickou reaktivitou. 34
V kortexu se také nachází vlasové pigmenty, které vypadají jako tmavé ostrůvky mezi fibrilami keratinu. Medula Tato část vlasu je také nazývána jako dřeň vlasu. Jemný vlas se skládá jen z kutikuly a kortexu. Silnější vlas obsahuje i třetí typ buněk – medulu. Nachází se zpravidla uprostřed vlasového stvolu. U dlouhých vlasů se tato vrstva nachází jen u kořínků vlasu. Průřez meduly má nepravidelný tvar. Medula má jiné chemické sloţení neţ kortex. Medula má houbovitou strukturu s dutinkami. Obsahuje asi 3,5% tuků tzv. lipidů. Medula přispívá k lesku vlasů a slouţí jako zásobník pigmentu.
Průřez vlasu
Kolik vlasů má člověk? V průměru roste na hlavě asi 100 000 vlasů. To znamená asi 120 vlasů na kaţdý čtvereční centimetr. Existují samozřejmě rozdíly. Světlovlasí mají více vlasů a to aţ 140 000, zrzaví
35
nejméně a to asi 80 000. také síla vlasů je případ od případu jiná. Denní nárůst délky vlasu je 0,3 – 0,4 mm.
Fyzikální vlastnosti vlasu Nejdůleţitější vlastnosti keratinu vlasu jsou: taţnost pruţnost pevnost odolnost proti zevnímu tlaku nasákavost (bobtnavost). Vlasy po speciální úpravě (ondulace, odbarvování) mají odlišný charakter, z čehoţ vyplývá různá nasákavost vlasu, způsobená změnami vlasové struktury. Keratin účinkem vody bobtná, přičemţ dosáhne zvětšení průměru vlasu o 10 aţ 15%, do délky se vlas v mokrém stavu zvětší o 1%.
36
13. Mytí vlasů Význam mytí vlasů a vlasové pokožky Pomůcky k mytí vlasů: ochranné prádlo (malá pláštěnka a ručník), šampon (různé druhy na různé typy vlasů), kondicionér (různé druhy na různé typy vlasů), dámský hřeben na rozčesání vlasů před mytím. Pomůcky k mytí si nachystáme tak, abychom měli vše co nejblíţe, aby nedocházelo k nepříjemnému odbíhání při práci. Šampony Dříve se pouţívaly šampony určené k ředění, zpravidla se ředily 1:8. Dnes jiţ většina firem dodává hotové výrobky, které se neředí, pouze je ředíme, je-li ředění doporučeno výrobcem (vţdy u všech výrobků se řídíme návodem od výrobce). „Vždy u všech kadeřnických výrobků je nutno prostudovat a dodržovat návod k použití stanovený výrobcem!“ Kondicionér Kondicionér neboli balzám na vlasy pouţíváme po mytí vlasů pro lepší rozčesávání a regeneraci vlasového stvolu. Kyselá lázeň Kyselá lázeň je slabě kyselý roztok, který uzavírá šupinky kutikuly po mytí vlasů. Dnes se pouţívá jen výjimečně, neboť kondicionéry, pouţívané po mytí vlasů jiţ tuto kyselou sloţku obsahují, tento účel splní.
37
Bezpečnost a hygiena práce při mytí vlasů Tak jako pro ostatní pracovní úkony a operace, tak i pro mytí vlasů platí dodrţování bezpečnosti práce a ochrany zdraví. 1. Prevence úrazu – suchá a čistá podlaha. 2. Teplota vody při mytí vlasů – dle přání zákazníka, avšak nikdy ne studená. 3. Ochranné prádlo zákazníka – na kaţdého zákazníka vţdy čisté. 4. Prevence vzniku koţní alergie – péče o ruce kadeřníka, mytí rukou a pouţívání ochranného regeneračního krému. 5. Prevence přenosu infekčního onemocnění vlasové pokoţky – ošetřujeme pouze vlasy a vlasovou pokoţku bez projevů infekce a onemocnění.
Mytí vlasů – příprava na mytí vlasů Ucelené mytí vlasů v sobě zahrnuje nejen přípravu na mytí vlasů, vlastní mytí vlasů dle technologického postupu, ale i následnou úpravu vlasů bezprostředně po mytí vlasů. Kadeřník je v průběhu celého procesu mytí v bezprostředním kontaktu se zákazníkem. V průběhu mytí zjišťuje, zda jsou jednotlivé pracovní kroky zákazníkovi příjemné.
Příprava mytí vlasů Před tím neţ začneme umývat vlasy je nutno učinit přípravu: uvítání zákazníka usazení zákazníka domluva se zákazníkem
38
příprava nářadí a pomůcek (malou pláštěnku, ručník, dámský hřeben na rozčesání vlasů, kartáč) prostřeme ochranné prádlo – malá pláštěnka a ručník vlasy rozčešeme hřebenem nebo kartáčem určíme diagnózu vlasů a vlasové pokoţky zvolíme vhodné materiály k mytí vlasů (šampon a kondicionér), odpovídající poţadavkům k ošetření dle stanovené diagnózy usadíme zákazníka k mycímu boxu a upravíme polohu mycí mísy.
13.1. Technologický postup mytí vlasů 1. Zákazník sedí u mycího boxu, má prostřeno ochranné prádlo, rozčesané vlasy, stanovenu diagnózu vlasů a kadeřník má připraveny odpovídající přípravky k mytí vlasů. 2. Hlavu zákazníka zakloníme nad mycí mísu. 3. Nastavíme teplotu vody. 4. Vlasy po celé jejich délce důkladně namočíme. 5. Rovnoměrně naneseme šampon na vlasy a napěníme. 6. Provádíme vlastní mytí vlasů dle technologického postupu. První mytí -
od čela k vlasovému víru – pravá ruka myje vlasy hadovitými pohyby, levá ruka dělá zábranu nad čelem, aby voda a šampon nestékaly do obličeje, tento pohyb několikrát opakujeme
-
od spánků k vlasovému víru – obě ruce pracují současně – hadovité pohyby – opakovaně
-
od uší k vlasovému víru - obě ruce pracují současně – hadovité pohyby – opakovaně
-
krční partie myjeme tak, ţe začínáme za pravým uchem pravou rukou mytí, máme vidlicovitě postavené prsty a myjeme hadovitými pohyby ve směru od krku k vlasovému víru a postupně se směr mytí posouvá na levou stranu za levé ucho, levá ruka přidrţuje hlavu na temeni – pohyb několikrát opakujeme 39
-
vyměníme ruce, pravá ruka je na temeni hlavy a levou rukou s vidlicovitě postavenými prsty myjeme vlasy z levé strany od krku k vlasovému víru směrem z leva doprava – pohyb několikrát opakujeme
-
temeno hlavy myjeme tak, ţe postavíme prsty obou rukou proti sobě a pohybem prstů, které se mezi sebe zasouvají, myjeme temeno hlavy z míst nad vlasovým vírem, přes vlasový vír směrem pod něj – opět několikrát opakujeme
-
na konec prvního mytí se věnujeme konturám kolem obličeje a celé hlavy, toto mytí provádíme souběţně oběma rukama krouţivými pohyby, věnujeme se zejména partiím za ušima, neboť zde dochází ke zvýšené tvorbě koţního mazu, který je nutno při mytí důkladně odstranit
-
stáhneme z vlasů pěnu vzniklou při mytí, nastavíme si vhodnou teplotu vody a vlasy důkladně opláchneme
Při prvním mytí se netvoří zpravidla bohatá pěna, ale většina nečistot a mastnoty se z vlasů uvolní. Druhé mytí Technologický postup druhého mytí je stejný jako u mytí prvního, ale zároveň působí jako relaxační masáţ. Po provedení mytí přidáme ještě před opláchnutím šamponu masáţní prvky v podobě krouţivých pohybů prováděných bříšky prstů po celé hlavě. Pohyb krouţků směřuje vţdy od konturních částí hlavy k vlasovému víru ve všech partiích opakovaně. Následně stáhneme pěnu, která je u druhého mytí bohatší neţ u prvního. Důkladně opláchneme šampon z vlasů a vlasové pokoţky. 7. Provedeme regeneraci vlasů za pomocí vlasového kondicionéru zvoleného pro daný typ vlasů, vlasy důkladně rozčešeme od špiček směrem ke kořínkům a necháme krátce působit. 8. Vlasy opět důkladně opláchneme. 9. Odsajeme z vlasů přebytečnou vodu ručníkem 10. Vlasy opět učešeme a přesadíme zákazníka na křeslo k pracovní obsluze. 11. Po mytí opláchneme mycí mísu a uklidíme pouţité prádlo a materiál. Celé mytí musí být provedeno důkladně a šetrně, aby nedošlo k neţádoucímu podráţdění pokoţky vlasů. Pro zákazníka musí být příjemné. 40
14. Ruční masáž hlavy Účinky masáže: Zdravý růst vlasů (dochází ke zvýšenému proudění krve v koţní tkáni) Dostaví se příjemný pocit osvěţení, účinky se zvyšují, jestliţe vetřeme do pokoţky vlasovou vodu (březová voda) Specifickým účinků dosáhneme pomocí vlasových tonik (proti lupům, padání vlasů a upravující tvorbu mazu)
Způsoby masáže: Povrchová - lehkým třením pokoţky rovnoběţnými nebo krouţivými pohyby bříšek prstů Hloubková - intenzivní tření s větším tlakem bříšek prstů na pokoţku. Masáţ působí v hloubce koţní tkáně na nervová zakončení, uvolňuje svalové napětí Vibračním přístrojem - není tak citlivé jako prsty Vysokofrekvenčním přístrojem - pouze v lékařské praxi v rámci váţnějších vlasových poruch
Postup: Naneseme vlasovou vodu na několik míst hlavy a ihned lehce roztíráme, poté následuje vlastní masáţ. Masírujeme prsty od konců krční partie a bříšky prstů pohybujeme směrem k temenní partii, poté od spánkových a čelních partií k temeni, kde masáţ končí.
41
15. Stanovení diagnózy vlasů Správně stanovit diagnózu vlasů a vlasové pokoţky je velice důleţitý ukazatel pro určení pomůcek, technik a materiálů pro následnou úpravu vlasů nejen před vodovou ondulací, ale před započetím všech kadeřnických úkonů. U vlasů určujeme: přirozenou kvalitu vlasů- jemné, středně silné a silné přirozenou tvárnost vlasů – kudrnaté, vlnité, rovné nasávací schopnost u nenarušených vlasů – vlasy bez předchozího chemického poškození získanou nasávací schopnost po chemickém narušení vlasů – barvení, preparace, melír, odbarvení.
Používané metody pro stanovení diagnózy vlasů Pohledem - posuzujeme vlasy v suchém i mokrém stavu. V suchém stavu rozpoznáme míru znečištění vlasů a vlasové pokoţky. V mokrém stavu posuzujeme míru nasávací schopnosti vlasů. Vlasy hladké, lesklé mají nízkou nasávací schopnost, oproti tomu vlasy hrubé, matné - většinou chemicky narušené, mají zvýšenou nasávací schopnost. Hmatem – posuzujeme kvalitu vlasů – jemné vlasy – na omak hebké, čím je vlas silnější, tím je na omak hrubší. Dotazem – získáme informace od zákazníka o způsobu jeho péče o vlasy – četnost mytí vlasů, přípravky, které pouţívá při péči o vlasy, způsoby úpravy vlasů …. V praxi to pro kadeřníka znamená, ţe si vede o zákazníkovi kartotéku a do ní veškeré tyto informace zaznamenává a podle získaných poznatků volí nejvhodnější přípravky a postupy pro dosaţení co nejkvalitnějšího výsledku své práce.
42
16. Vodová ondulace Princip vodové ondulace Vodová ondulace je fyzikální proces zvlnění vlasů bez pouţití chemických přípravků. Znamená to, ţe vlas zůstává po chemické stránce nezměněn. V důsledku namočení a mytí vlasů dochází ve vlasu pouze k rozpojení vodíkových vazeb (iontová vazba a disulfidová vazba zůstávají nezměněny, k jejich změnám dochází pouze při chemických úkonech na vlasech). Zjednodušeně řečeno. Mokrý umytý vlas se vytvaruje do poţadovaného tvaru (vodíková vazba je rozpojena), vlas usušíme (vodíková vazba se opět spojí) do nového poţadovaného tvaru a máme hotovou vodovou ondulaci. Při vodové ondulaci se nijak nemění struktura vlasu, je to proces dočasný a k jeho zničení dojde, pokud se vlas opět namočí. Vodová ondulace se také nazývá „Dočasné tvarování vlasů“.
Způsoby provádění vodové ondulace Vlasy při vodové ondulaci je moţno tvarovat několika různými způsoby: natočení vlasů na natáčky krouţkování vlasů kombinace natočení vlasů na natáčky a krouţkování vlasů pokládaná vlna foukaná pokládaná vlna sušení vlasů do tvaru účesu – foukaná ondulace splétání do copánků splétání do ruliček kombinace různých technik.
43
Způsoby natočení vlasů na natáčky základní tvar natáčení (šestiúhelník) natáčení na pěšinku natáčení do vln spirálovité natáčení natáčení do šachovnice natáčení na stranu bez pěšinky
Nářadí, pomůcky a materiály k vodové ondulaci Nářadí Jako u všech řemeslných profesí jsou i na profesionální kadeřnické nářadí kladeny zvláštní poţadavky: -
musejí být šetrné k vlasům a pokoţce
-
musejí se dobře drţet v ruce
-
musejí se snadno čistit
-
musejí vydrţet kaţdodenní delší namáhání.
Hřebeny Hřebeny mají jako nástroj pro kadeřnice velký význam. Mohou být vyrobeny z tvrdé pryţe, plastu, kovu nebo rohoviny. Kvalitní hřeben se vyznačuje těmito vlastnostmi: -
vysokou pruţností
-
odolností vůči chemikáliím
-
hladkými zuby a rukojetí
-
zaoblenými konci zubů
-
malou citlivostí vůči teplu
-
malým nabíjením elektrostatickým nábojem
44
Druhy hřebenů Hřebeny
Pouţití
Řídkozubý hřeben
Rozčesání před a po mytí
Dámský hřeben
Rozčesávání, stříhání, vytváření pokládané vlny
Hřeben na vodovou ondulaci Rozčesání po vodové ondulaci, tvorba pokládané vlny Hřeben se špičkou (hrotník)
Oddělování vlasových partií, oddělování a natáčení pramenů při vodové ondulaci a preparaci vlasů
Tupírovací hřeben
Umoţňuje snadné tupírování vlasů
Kovový hřeben
Pouţívá se při tvorbě pokládané foukané vlny
Vidličky
Slouţí k načechrání a vyčesání účesu
Kartáče K česání a vysoušení se pouţívají kartáče. Rozlišujeme následující druhy kartáčů: -
kadeřnické kartáče k úpravě účesu
-
kartáče na vysoušení
-
masáţní kartáče.
Podle struktury vlasů se pouţívají kartáče s různými štětinami: -
přírodní štětiny
-
štětiny z umělé hmoty
-
drátěné štětiny.
Dále kartáče dělíme na: -
kulaté
-
ploché.
Samozřejmě, ţe kaţdý účes potřebuje jinou velikost kartáče v souvislosti s délkou vlasů a poţadované míry zvlnění, proto má kaţdá kadeřnice kaţdý druh kartáče v několika velikostech a jejich pouţití volí vţdy v závislosti na kvalitě vlasů a způsobu pouţití a poţadavku zvlnění vlasů.
45
Natáčky na vodovou ondulaci Natáčky k vodové ondulaci jsou nástrojem k dočasnému tvarování účesu. Jsou vyráběny v několika velikostech z kovu, nebo plastu. Volba velikosti pouţité natáčky je závislá na kvalitě vlasů a poţadovaném zvlnění. K jejich upevňování slouţí pinety (betky), které jsou rovněţ z kovu nebo plastu. Pinety se pouţívají i k upevňování krouţků při krouţkování vlasů. Vysoušeče vlasů Pouţíváme vysoušeče pro profesionální pouţití. Jsou výkonnější, odlehčené a dobře padnou do ruky, při jejich pouţívání nedochází k nadměrné zátěţi zápěstí. I tyto přístroje musí odpovídat bezpečnostním poţadavkům a být pravidelně kontrolovány.
Pomůcky Pinety, síťky na vlasy – zabraňují deformaci účesu při sušení, vata, ochranné prádlo – malá pláštěnka, ručník, přístroje na sušení vlasů (sušák – helma).
Materiály Šampon a balzám = mytí vlasů, tuţidlo, lak na vlasy, gel, vosk.
Podmínky úspěchu při natáčení vlasů na natáčky 1. Přesná domluva se zákaznicí 2. Natáčíme na čisté, umyté a zregenerované vlasy. 3. Prameny vlasů oddělujeme hrotníkem, velikost odděleného pramene odpovídá velikosti zvolené natáčky. 4. Oddělený pramen vlasů, který chceme natáčet, vţdy řádně pročešeme od kořínků aţ po konečky. 5. Pramen vlasů drţíme napnutý kolmo od hlavy, špičky vlasů nezalamujeme, pramen nepřekrucujeme. 6. Vlasy pečlivě natočíme na natáčky. 7. Pinetami připevňujeme natáčky k hlavě, pinety vţdy z jedné strany.
46
8. Všechny vlasy řádně natočíme. 9. Vlasy na natáčkách dostatečně vysušíme.
Příčiny neúspěchů při natáčení vlasů na natáčky 1. Nedostatečná domluva se zákaznicí. 2. Vlasy jsou nedostatečně umyty a zbaveny nečistot ve vlasech. 3. Špatná volba velikosti natáček 4. Příliš velké, nebo příliš malé prameny vlasů určené k natáčení na natáčky. 5. Nepročesané prameny vlasů, zalomené konečky vlasů, překroucené prameny vlasů. 6. Špatně připnuté natáčky. 7. Všechny vlasy nejsou řádně natočeny na natáčkách. 8. Vodová ondulace je nedostatečně vysušená, v důsledku toho dochází k narovnání vlasů.
47
16.1. Základní tvar natáčení – šestiúhelník Pomůcky: natáčky, pinety, dámský hřeben, hrotník, plochý kartáč, hřeben vidlička, síťka na vlasy, vata, ochranné prádlo, ručník, vysoušeč vlasů (helma). Materiál: šampon, balzám, tuţidlo, lak na vlasy. Pracovní postup Natáčíme na mokrých umytých vlasech. Všechny vlasy rozčešeme a sčešeme směrem dozadu. Pomocí dámského hřebene utvoříme na levé straně pomocnou pěšinku tak, aby kdyţ k ní přiloţíme doprostřed čela k vlasové kontuře natáčku (vodorovně), byl její okraj shodný s okrajem natáčky. Po utvoření pěšinky vlasy odčešeme do boků od pěšinky. Pomoci hřebene hrotníku oddělujeme jednotlivé vodorovné prameny vlasů. Pramen vlasů svou velikostí odpovídá velikosti pouţívané natáčky. Oddělené pěšinky musí být rovné. Pramen nadzvedneme, ostatní vlasy sčešeme, aby nám nepřekáţely. Přesná velikost pramene odpovídající velikosti natáčky slouţí k rovnoměrnému rozloţení vlasů na natáčku při natočení. Oddělený pramen vlasů důkladně pročešeme od hlavy ke konečkům, drţíme jej levou rukou kolmo k hlavě. Levou rukou drţíme pramen mezi ukazováčkem a prostředníkem pevně, aby hladce pročesané vlasy zůstaly v poloze napnuté. V pravé ruce drţíme hrotník, který při práci neodkládáme, a natáčku. Natáčku přiloţíme ke špičkám vlasů odděleného a pročesaného pramene. Za střídavého přidrţování palců a ukazováků obou rukou na natáčce stáčíme pramen vlasů aţ k hlavě. Po celou dobu musí být pramen napnut, aby nedošlo k nerovnoměrnému natočení pramene vlasů. Natáčku připevníme k hlavě pinetou, kdy jedna část pinety je zastrčeny do natáčky a současně druhá část mezi vlasy u pokoţky hlavy směrem k vzniklé pěšince pod natáčkou. Takto pokračujeme aţ na vlasový vír. Po natočení horní partie hlavy dotvoříme takzvaný šestiúhelník. Začneme na levé straně. Asi uprostřed natočených vlasů oddělíme kolmo k uchu pěšinku, která je široká stejně jako natáčka. Od této pěšinky utvoříme šikmou pěšinku, kterou vedeme k první natáčce nad čelem. Takto oddělený pramen je ve tvaru trojúhelníku. Pramen pročešeme, vypneme, natočíme na natáčku a upevníme na hlavu pinetou. Potom od krátké pěšinky od středu natočených vlasů na temeni utvoříme další oddělený pramen ve tvaru trojúhelníku, kdy trojúhelník je ve směru od středu k poslední natáčce na temeni hlavy. Pramen opět pročešeme, vypneme, natočíme na natáčku a upevníme na hlavu pinetou. To stejné provedeme s vlasy na pravé straně. Tím nám
48
vznikl šestiúhelník. Nyní začneme natáčet spánkové partie, nejprve na pravé straně a potom na levé straně. Natáčky na spáncích oddělujeme rovnoběţně s trojúhelníčkovou základnou u obličeje směrem k uším. Tím docílíme toho, ţe udrţíme oblouk na zadní partii. Vţdy dodrţujeme zásadu velikosti pramene a velikosti natáčky. Aţ natočíme pravou stranu, to samé provedeme nalevo. Nyní máme natočeny všechny vlasy kolem obličeje a temna temeni hlavy. V zadní partii klademe natáčky vodorovně vedle sebe a vytváří se nám tak oblouk kolem hlavy. Zde jsou řady pod sebou natáčeny šachovitě, aby nedošlo k neţádoucímu dělení vlasů od pěšinek. Takto pokračujeme aţ do úrovně uší. Nyní se nám hlava zuţuje a toto zúţení je nutno vyrovnat. Pod poslední natočenou řadu, upevníme další natáčku do středu vlasové partie, jenţ se má nyní natáčet. Natáčku natočíme a upevníme. Na kaţdou stranu od této natáčky upevníme natáčku na oddělený pramen trojúhelníkové základny. Levá natáčka zúţená směrem vlevo, pravá vpravo. Pořád dodrţujeme velikost oddělovaných pramenů. Další řada se natáčí opět souběţně s předešlou, ale prameny jsou zde zase oddělovány ve tvaru obdélníčku. Pokračujeme aţ na konec vlasového růstu. Po celou dobu natáčení drţíme hrotník v pravé ruce, a to i tehdy, kdyţ natáčíme natáčku, či upínáme pinetu, které se upínají vţdy z pravé strany. U natáčení na šestiúhelník je moţno dle přání zákaznice vlasy na spáncích natáčet dozadu. Natočení natáček dozadu je jen na úrovni spánků, dále je natáčení stejné. Poté přes natáčky upevníme síťku, k uším dáme vatičku a dáme sušit pod sušák. Po natočení všech vlasů na natáčky, umístíme nad uši kousek vaty, která brání pálení ucha od natáčky při sušení, všechny vlasy zakryjeme síťkou na vlasy a dáme sušit pod sušák. Délku vysoušení vlasů pod sušákem volíme v závislosti na délce a hustotě vlasů, dále na zvolené velikosti natáčky. Doba vysoušení je 20 – 50 minut. Na vysoušeči nastavíme dobu sušení a teplotu, která by měla být asi 45 stupňů. Je-li zákaznice pod sušákem, občas ji zkontrolujeme, neboť horký vzduch jí můţe způsobit nevolnost. Po vypršení doby sušení necháme natáčky asi 2 minuty vychladnout, odstraníme vatičku a síťku z vlasů, jestliţe jsou vlasy dostatečně usušeny, zkontrolujeme odtočením nejdelšího pramene z natáčky. Je-li pramen vlhký, natáčku znovu přitočíme k hlavě a dáme vlasy opět pod sušák dosušit. Jsou-li vlasy dostatečně vysušeny, sundáme natáčky a pinety z vlasů. S odstraňováním natáček začínáme vţdy od krční partie. Po odstranění všech natáček vlasy důkladně pročešeme a přikartáčujeme do tvaru účesu, do něhoţ byly natočeny. Důkladným pročesáním a přikartáčováním vlasů dosáhneme pravidelného rozčesání vzniklých vln a začesáním pěšinek, které nám vznikly po natáčkách. 49
Dle přání zákaznice vlasy natupírujeme a poté vyčešeme do tvaru účesu. Vyčesáváme pomocí dámského hřebene a vidličky. Účes během práce kontrolujeme v zrcadle a konzultujeme se zákaznicí. Vyčesáváme a upravujeme vlasy tak, aby byly hladké ve tvaru vln, které jsme vytvořili při natáčení. Vidličkou vlasy nadzvedujeme a načechráváme, aby účes nepůsobil uplácnutým dojmem. Potom účes zafixujeme lakem na vlasy. Šestiúhelník – pohled z boku,
Šestiúhelník – pohled zepředu.
spánkové partie dolů k uším.
Šipka ukazuje směr natáčení vlasů, červená tečka místo umístění pinety.
Šestiúhelník – pohled z boku,
Šestiúhelník – pohled zepředu.
spánkové partie dozadu.
Šipka ukazuje směr natáčení vlasů, červená tečka místo umístění pinety.
50
16.2. Natáčení na pěšinku Pomůcky: natáčky, pinety, dámský hřeben, hrotník, plochý kartáč, hřeben vidlička, síťka na vlasy, vata, ochranné prádlo, ručník, vysoušeč vlasů (helma). Materiál: šampon, balzám, tuţidlo, lak na vlasy. Pracovní postup Mokré umyté vlasy sčešeme dozadu, naneseme vlasové tuţidlo. Utvoříme nad čelem na boku pěšinku, dle přání zákaznice. Začneme natáčet na větší straně ve směru od pěšinky k uchu. Natáčky klademe jednu pod druhou aţ k uchu. Totéţ provedeme na druhé straně od pěšinky k uchu. Pinety umisťujeme vţdy z pravé strany do středu natáčky směrem k pokoţce. Na vrcholu hlavy hned za předními natáčkami umístíme další natáčku vodorovně tak, ţe pěšinka, která je dlouhá stejně jako je délka natáčky, která je natočená podél ní, směřuje do středu nové natáčky. Tato natáčka nám tzv. uzavírá pěšinku, aby se nám dále nedělila na vrchol hlavy k vlasovému víru. Pokračujeme dalšími natáčkami za sebe poskládanými (pěšinky na sebe navazují) aţ na vlasový vír. Další natáčkou z kaţdé strany uzavřeme pomyslný šestiúhelník. Dále pokračujeme natáčení vţdy ve vodorovné linii od levé strany doprava. Neustále si hlídáme, aby natáčky umisťované vedle sebe na sebe vzájemně navazovaly pěšinkami. Vţdy dodrţujeme pravidlo „velikost pramene odpovídá velikosti natáčky“. Pokračujeme v dalších řadách aţ na krční partii. Hlídáme si, aby se nám natáčky neřadily pod sebou, ale aby se jednotlivé řady pod sebe řadily šachovitě. To se nám někdy daří automaticky, jindy toho docílíme pomocí dříve ukončené řady trojúhelníkem, kdy následující řadu natáčím tak, aby nová byla ukončena na konci řady obdélníčkem. To znamená, ţe řadu pod končící trojúhelníkem (konec řady vlevo), začneme trojúhelníkem (začátek nové řady vlevo) a pokračujeme na konec řady obdélníčky. Takto pokračujeme aţ ke krku. Mnoţství umístěných natáček na hlavu je závislé na zvolené velikosti natáčky. U natáčení na pěšinku je moţno natáčet vlasy nad ušima směrem dozadu. Po natočení všech vlasů na natáčky, umístíme nad uši kousek vaty, která brání pálení ucha od natáčky při sušení, všechny vlasy zakryjeme síťkou na vlasy a dáme sušit pod sušák. Délku vysoušení vlasů pod sušákem volíme v závislosti na délce a hustotě vlasů, dále na zvolené velikosti natáčky. Doba vysoušení je 20 – 50 minut. Na vysoušeči nastavíme dobu
51
sušení a teplotu, která by měla být asi 45°C. Je-li zákaznice pod sušákem, občas ji zkontrolujeme, neboť horký vzduch jí můţe způsobit nevolnost. Po vypršení doby sušení necháme natáčky asi 2 minuty vychladnout, odstraníme vatičku a síťku z vlasů. Jestli uţ jsou vlasy dostatečně usušeny, zkontrolujeme odtočením nejdelšího pramene z natáčky. Je-li pramen vlhký, natáčku znovu přitočíme k hlavě a dáme vlasy opět pod sušák dosušit. Jsou-li vlasy dostatečně vysušeny, sundáme natáčky a pinety z vlasů. S odstraňováním natáček začínáme vţdy od krční partie. Po odstranění všech natáček vlasy důkladně pročešeme a přikartáčujeme do tvaru účesu, do něhoţ byly natočeny. Důkladným pročesáním a přikartáčováním vlasů dosáhneme pravidelného rozčesání vzniklých vln a začesáním pěšinek, které nám vznikly po natáčkách. Dle přání zákaznice vlasy natupírujeme a poté vyčešeme do tvaru účesu. Vyčesáváme pomocí dámského hřebene a vidličky. Účes během práce kontrolujeme v zrcadle a konzultujeme se zákaznicí. Sčesáváme a doupravujeme vlasy tak, aby byly vlasy hladké a ve tvaru vln, které jsme vytvořily při natáčení. Vidličkou vlasy nadzvedáváme a načechráváme, aby účes nepůsobil uplácnutým dojmem. Potom účes lakem na vlasy zafixujeme.
Pohled z boku, spánkové partie dolů.
Pohled zepředu
Šipka ukazuje směr natáčení vlasů, červená tečka místo umístění pinety.
52
16.3. Natáčení do vln Pomůcky: natáčky, pinety, dámský hřeben, hrotník, plochý kartáč, hřeben vidlička, síťka na vlasy, vata, ochranné prádlo, ručník, vysoušeč vlasů (helma). Materiál: šampon, balzám, tuţidlo, lak na vlasy. Pracovní postup Mokré umyté vlasy sčešeme dozadu, naneseme vlasové tuţidlo. Partii nad čelem k vlasovému víru natočíme běţným způsobem. Dodrţujeme zásady natáčení. Potom natáčíme z jedné strany na druhou. Hrotníkem oddělujeme svislé prameny vlasů, jejich velikost se řídí velikostí natáčky. Natáčku přikládáme z boku pramene a pevně natočíme k hlavě. Pramen je pečlivě pročesaný, špičky nejsou zalomené, po celou dobu natáčení je pramen vypnutý. Natáčku upevníme pinetou z pravé strany. Abychom docílili natočení do vln, musí celá jedna řada od ucha k uchu směřovat doprava a druhá naopak doleva, takto pravidelně se nám jednotlivé řady střídají aţ na konec vlasového růstu na krku. Po natočení všech vlasů na natáčky dáme zákaznici na vlasy síťku, k uším vatičku a dáme vysušit. Po vysušení odstraníme natáčky, vlasy rozčešeme a upravíme běţným způsobem.
Natáčení do vln, pohled z boku.
Natáčení do vln pohled zepředu.
Šipka ukazuje směr natáčení vlasů, červená tečka místo umístění pinety.
53
16.4. Spirálovité natáčení vlasů Pomůcky: natáčky, pinety, dámský hřeben, hrotník, plochý kartáč, hřeben vidlička, síťka na vlasy, vata, ochranné prádlo, ručník, vysoušeč vlasů (helma). Materiál: šampon, balzám, tuţidlo, lak na vlasy. Postup natáčení V podstatě se natáčky na hlavu umisťují ve stejném stylu, jako při natáčení do vln. Tato technika se provádí na dlouhých vlasech, na nichţ chceme vytvořit spirálky nebo-li lokny z vlasů. Oddělování pramenů vlasů je také stejné, pouze natočení pramene vlasů na natáčku se liší tím, ţe při natáčení do vln natáčíme pramen vlasů od špiček ke kořínkům a při spirálovitém natáčení se vlas začne navíjet na natáčku od pokoţky směrem ke špičkám. Mokré umyté vlasy sčešeme dozadu, naneseme vlasové tuţidlo. Oddělíme pramen vlasů odpovídající velikosti zvolené natáčky, natáčku přiloţíme 3 – 5cm. od pokoţky k pramenu vlasů. Jednou rukou přidrţujeme natáčku u pramene vlasů 3 -5cm od pokoţky, pomocí prstů druhé ruky navinujeme pramen vlasů postupně na natáčku aţ do špiček vlasů. Jakmile přitočíme špičku pramene na natáčku, dotočíme celou natáčku k hlavě (zbývajících 3 – 5cm), tím schováme špičky vlasů pod vlasy od hlavy, natáčku připevníme pinetou. Pokračujeme po celé hlavě. Vlasy schováme pod síťku, k uším dáme vatičku a dáme dokonale vysušit. Po vysušení z vlasů odstraníme natáčky a pinety, opět s odstraňováním natáček začínáme od krční partie. Vlasy pouze lehce pročešeme od hlavy, nepročesáváme aţ do špiček. Konce vlasů jemně pročešeme a protřepeme prsty, aby nám zůstaly vlasové prameny ve spirálkách (loknách). Na závěr podle přání zákaznice nalakujeme.
54
16.5. Sušení vlasů do tvaru účesu – tvarování horkým vzduchem (foukaná) Tvarování horkým vzduchem – foukaná ondulace je v posledních letech hojně pouţívanou technikou vodové ondulace. Tento způsob úpravy je moţný u všech délek vlasů. Pomůcky a materiály: ochranné prádlo, tuţidlo, lak, gel, vosk, hřeben na rozčesání vlasů, kartáče různých velikostí, vysoušeč vlasů (fén), skřipce, hřeben na tupírování vlasů, hřeben zvaný vidlička … Postup foukané ondulace Foukanou ondulaci provádíme na mokrých, umytých vlasech., na vlasy je vhodné nanést tuţidlo. S pouţitím tuţidla je účes pevnější. Foukanou ondulaci začínáme od krční partie. Vlasy si oddělujeme ve vodorovných úsecích po pěšinkách, oddělíme asi 2cm. široký pramen přes celou šíři vlasů. Tento pramen necháme volně, ostatní vlasy sepneme do skřipce. Fén drţíme v pravé ruce, kartáče v levé. Nejprve zvedneme vlasy pomocí kartáče od hlavy, vytvoříme tzv. náčesek Foukání vlasů u kořínků (vytvoření náčesku) se provádí proto, aby se docílilo velkého objemu vlasů od kořínků nebo, aby se zdůraznily některé části účesu, např. pěšinka. K vysoušení náčesku se pouţívá půlkulatého nebo kulatého kartáče. Po vysušení a vytvarování náčesku natáčíme vlasy na kulatý kartáč a neustálým protáčením kartáče v pramenu vlasů vlasy vysušujeme a tvarujeme podle velikosti kartáče, které jsme si zvolili. Postupně oddělujeme další prameny a postup opakujeme po celé hlavě. Velikost kartáče je rozhodujícím a důleţitým faktorem při tvorbě foukané ondulace. Větší kulaté kartáče dosahují velkého objemu, menší kulaté kartáče dosahují sice menšího objemu, ale většího zvlnění. U problémových oblastí, například při zploštělém týlu, nebo u příliš úzkého obličeje je potřeba větší objem a velké pozvednutí vlasů u kořínků. Zde by se mělo vysoušet nejprve proti směru růstu vlasů a aţ potom po směru růstu vlasů. Foukanou lze tvarovat i jen za pomocí fénu a prstů, při tomto způsobu tvarování se dosáhne leţérnějších, rozcuchaných účesů.
55
Po foukané ondulaci, kdy máme všechny vlasy zpracovány do poţadovaného tvaru, upravíme účes stylingovými přípravky (gel, lak, vosk) dle přání zákaznice.
Průběh foukané ondulace
Konečné vyhotovení účesu
56
16.6. Kroužkování vlasů Pomůcky: hrotník, pinety, síťka na vlasy, sušák na vlasy. Materiál: šampon, balzám, tuţidlo, lak na vlasy. Krouţkování vlasů je jeden z nejstarších osvědčených způsobů práce, při tvorbě vodové ondulace. Po usušení vznikají přirozené kadeře, lokýnky nebo vlny. Rozlišujeme dvě techniky krouţkování vlasů: od špiček od pokožky. Ke krouţkování jsou vhodné vlasy tvárné, vlnité nebo lehce zpreparované. Krouţkování se stejně jako jiné techniky vodové ondulace provádí na mokrých umytých vlasech. V současné době se krouţkování po celé hlavě provádí jen zřídka, častěji se krouţkuje v kombinaci s technikou natáčení na natáčky a to ty partie, které jsou krátké a nedají se natočit. Jsou to většinou partie na spáncích a na krku.
Kroužkování od špiček Výsledkem této techniky krouţkování jsou plošně přiléhající části účesů. Pokud krouţky uspořádáme v řadách ve střídavém směru, vznikají vlnité části účesů nebo celé vlnité účesy. Tato technika není příliš vhodná pro dlouhé a kudrnaté vlasy. Pramínek vlasů oddělený hrotníkem stáčíme prsty obou rukou od špiček směrem k hlavě. Krouţek upevníme proti směru náčesku, abychom jej nedeformovali. Pramínek musí být plochý a důkladně pročesaný.
Kroužkování od pokožky Touto technikou se vytvářejí objemné a husté účesy. Průměr krouţků určuje velikost pramene, ta je rozhodující pro objem účesu a pruţnost vlasů.
57
Postup kroužkování Z mokrých vlasů oddělíme hrotníkem pramen vlasů asi 2x2 cm. Pramínek vlasů důkladně pročešeme, drţíme jej vypnutý kolmo k hlavě. Krouţkujeme-li doprava, natáčíme pramen na pravý ukazováček, doleva pak na levý ukazováček. Ukazováček, na který natáčíme, přiloţíme těsně k hlavě a pramen vlasů kolem něj stáčíme jako stuţku. Pozor ať je pramen po celou dobu vypnutý a ať nedochází k jeho přetočení! Pramen musí být hladký a rovný jinak dojde k deformaci krouţku. Vlas je kolem prstu omotán volněji, aby se dal dobře stáhnout z prstu bez poškození vytvořeného krouţku. Špičky vlasů směřují dospod. Ukazováček, na který máme natočený pramen vlasů, postavíme kolmo k hlavě a pramínek těsně u hlavy stáhneme. Pinetou upevníme do středu šikmo proti náčesku. Po celou dobu práce drţíme hrotník v ruce. Kroužkování do vln Krouţkování do vln provádíme stejně, jako běţné krouţkování, rozdíl je v tom, ţe se musí pravidelně střídat jednotlivé řady vytvořených krouţků. Tedy jedna řada doprava a další pod ní následující doleva. Musíme při tom dbát na to, ţe velikost všech krouţků musí být stejná, stejně jako vzdálenost řad. Podle zvolené velikosti krouţků budou vlny drobnější a pevnější, nebo větší a volnější. Po nakrouţkování celé hlavy přiloţíme na krouţky zlehka síťku na vlasy a dáme sušit. Po důkladném vysušení vlasy rozčešeme a upravíme do tvaru běţným způsobem, který je stejný jako u jiných vodových ondulací. Důležité zásady při kroužkování: -
určení vhodného typu vlasů ke krouţkování
-
pravidelné oddělování pramínků
-
důkladné pročesání pramínků
-
pramínek je po pročesání vţdy plochý
-
určení směru a poloţení krouţků
-
pravidelné střídání směru krouţků při krouţkování do vln
-
správné upevnění krouţků
-
volba vhodné velikosti krouţku v závislosti na poţadovaném zvlnění.
58
Způsoby kroužkování Na plocho
špatně
správně
správně
špatně
špatně
59
16.7. Kombinace technik vodové ondulace Všechny techniky vodové ondulace se dají různě mezi sebou kombinovat. Nejčastěji se pouţívá kombinace technik natáčení vlasů na natáčky v horních partiích, na bočních a krčních partiích se pouţívá technika krouţkování vlasů. Stejně vhodná je kombinace techniky kladené vlny v kombinaci s krouţkováním. V některých případech je moţné kombinovat natáčení na natáčky s tvarováním foukanou vlnou. Techniky volíme vţdy podle kvality vlasů, jejich délky a podle typu poţadovaného účesu. Při kombinaci různých technik je nutné, aby vytvářené vlny na sebe vzájemně navazovaly.
Kombinace natáčení na natáčky a foukané ondulace
Pohled zleva
Pohled zprava
60
Hotový účes
Kombinace natáčení na natáčky a kroužkování vlasů
Pohled z levé strany
Pohled zepředu
Vyčesání a konečná úprava účesu
61
Pohled z pravé strany
Pohled zepředu
Pohled z boku
Vyčesání a konečná úprava účesu
Hotový účes s vlasovým doplňkem
62
Pohled zezadu
16.8. Pokládaná vlna Pokládaná vlna je jedna z klasických technik tvarování vlasů v rámci vodové ondulace. Jde o velmi náročnou techniku tvarování vlasů. Ke zvládnutí je třeba intenzivního tréninku v procvičování a uvolnění prstů i samotné tvorby vln. Nejprve procvičujeme prsty a klouby na pevné podloţce a teprve potom lze přistoupit k nácviku tvoření vln. Procvičujeme zejména prostředníček, ukazováček, vytočení palce a uvolnění zápěstí. Nácvik ruky: poloţíme levou ruku na pevnou podloţku, prostředníček a ukazováček máme mírně od sebe, ruku prohneme tak, aby prostředníček a ukazováček zůstaly celou svou plochou napnuty na podloţce a dlaň zvedneme od pokoţky. Procvičujeme prsty a dlaň tak, ţe střídavě zvedáme a pokládáme dlaň na podloţku, prsty přitom neustále jsou poloţeny na podloţce Prsty máme na podloţce, dlaň zvednutou a postupně přenášíme houpavým pohybem tlak z prostředníčku na ukazováček a zpět, plocha obou prstů je při tomto pohybu neustála ne podloţce Prsty máme na podloţce, dlaň zvednutou, provádíme přenášení tlaku z prstu na prst, přičemţ při přenášení tlaku na ukazováček vytočíme palec směrem do dlaně a snaţíme se ukazováček bez zvednutí z podloţky přitáhnout k prostředníčku a navrátit jej zpět. Toto procvičování je z počátku nutno procvičovat denně po dobu několika minut, aby došlo k uvolnění kloubů a zafixování si automatické koordinace prstů na tento pohyb. Při tvorbě vlny na vlasech je nutné, aby stisk mezi prsty byl silný a souměrný. Tím dochází k pravidelnému a přesnému vytvoření hrany vlny. Teprve po důkladné rozcvičení prstů je moţno přistoupit k tvorbě vln na vlasech. Základní pravidla při tvorbě pokládané vlny: pěšinka na levé straně v úrovni jedné třetiny obočí od kořene nosu, směřujíc od kontury vlasů k vlasovému víru náčesky od pěšinky vţdy směrem dozadu (nad čelem do srdíčka) vlasy na úrovni vlasového víru se nerozdělují, ale jsou pravidelně odčesány (do vějířku)
63
náčesek na pravé straně cca na 3 prsty (tvorba první vlny) ostatní vlny na 2 prsty výška hrany určuje hloubku vlny první vlna končí u vlasového víru, ostatní vlny od jedné strany ke druhé ve stejné úrovni šířka vlny po celé délce je jednotná. Pomůcky: dámský hřeben, pinety, síťka na vlasy, sušák na vlasy. Materiál: šampon, balzám, tuţidlo, lak na vlasy. Postup tvorby pokládané vlny V pravé ruce drţíme dámský hřeben a tvoříme vlnu, prsty levé ruky přidrţují vlasy a tvoří hranu vlny. Na umytých, mokrých vlasech vytvoříme rovnou pěšinku, vlasy od pěšinky odčešeme do náčesků a začneme tvořit pokládanou vlnu, vlasy je moţno natuţit, aby účes déle a lépe drţel tvar. Prostředníček levé ruky poloţíme vodorovně na vlasy na pravé straně hlavy 3 centimetry od pěšinky zuby hřebene, v pravé ruce zasuneme do vlasů vodorovně pod prostředníček, hřebenem sčešeme vlasy pod prostředníčkem směrem doprava 2 centimetry, ukazováček poloţíme těsně nad hřeben, pevně jej přitáhneme k prostředníčku, vytočíme palec směrem do dlaně a vlasy odčešeme do leva (dozadu). Po celou dobu jsou prsty i hřeben na vlasech. Máme vytvořenou první část první vlny. Posuneme prsty na vlasy vedle směrem do leva a celý postup opakujeme. Dbáme na to, aby jednotlivé úrovně vlny na sebe navazovaly, nevznikaly mezi vlasy mezery a byla zachována šířka vlny. Tuto první vlnu ukončíme u vlasového víru tak, ţe konec hrany směřuje na vlasový vír. Máme hotovou celou první vlnu. Druhou vlnu začínáme přiloţením prostředníčku do oblouku následující vlny vpravo pod první vlnu. Pracujeme opatrně, abychom si jiţ vytvořenou vlnu nepoškodili. Pracujeme stejně, jako při tvorbě první vlny s tím rozdílem, prsteníček pravé ruky poloţíme doprostřed oblouku vlny a pohyb hřebene je v opačném směru, neţ byl u předešlé vlny, neboť jedna vlna je tvořena doprava a následující doleva, tyto směry vln se nám pravidelně opakují po celé hlavě. Tuto vlnu jiţ nekončíme pod vlasovým vírem, ale pokračujeme aţ na levou spánkovou partii. Po celou dobu si hlídáme šířku a pravidelnost tvořených vln. Takto pravidelně ve střídavém
64
směru vln pokračujeme po celém vlasovém růstu aţ na krční partie, konečky vlasů, pokud máme vlasy dlouhé, nakrouţkujeme ve směru následující vlny a upevníme pinetou. Po celou dobu sledujeme pohyb hran vlny a hlídáme, aby vlasy nebyly přetaţeny do jiné úrovně vlasové partie, neţ v které je jejich přirozený růst. V případě přetaţení vlasů by vlna působila rušivě. Takto vytvořenou pokládanou vlnou zajistíme proti poškození při sušení pinetami, které umístíme pravidelně vedle sebe do oblouků vln a tím vlasy podrţíme, aby se při sušení nepoškodily, na vlasy zlehka přiloţíme síťku na vodovou ondulaci a dáme pod vysoušeč vysušit. Doba sušení je závislá na délce a hustotě vlasů (30 – 60 minut). Po vysušení odstraníme síťku, vlasové pinety a vlasy pročešeme do tvaru, je moţno účes natupírovat a nalakovat. Pozor: „Vlasy musí být zcela vysušeny, v případě, ţe by byly mokré nebo vlhké, účes nedrţí tvar a vlasy se narovnají – práce by byla zbytečná!“ Tvoření vln
Pokládaná vlna pohled z vrch
65
Pokládaná vlna pohled zezadu
Pokládaná vlna pohled z vrchu
Pokládaná vlna pohled z boku
66
16.9. Foukaná pokládaná vlna Pomůcky: dámský hřeben (z materiálu, který snese vyšší teplotu), vysoušeč vlasů (fén) Materiál: šampon, balzám, tuţidlo, lak na vlasy. Tvoření foukané pokládané vlny, patří mezi náročné techniky úpravy vlasů. K docílení kvalitního výsledku úpravy vlasů je potřeba velké zručnosti při tvorbě pokládané vlny. Foukaná pokládaná vlna se provádí tvarování a sušení vlasů pomocí hřebene a vysoušeče. Na umytých a mokrých vlasech po nanesení tuţidla si vytvoříme pokládanou vlnu. Toto naznačení vln je velmi důleţité pro správnou orientaci během práce. Tvarování a sušení vln pomocí hřebene a vysoušeče Hřeben drţíme v levé ruce a vysoušeč v ruce pravé. Vlasy, které hřebenem nepřidrţujeme, nesmí zasáhnout proud vzduchu z vysoušeče, jinak by vznikly neţádoucí deformace tvaru vlny. Proud vzduchu nasměrujeme do směru hrany vlny, potom do oblouku vlny vţdy po směru vlny, do kterého jsou vlasy pomocí hřebene vedeny. Takto pokračujeme vţdy po celé hraně vlny z jedné strany na druhou a potom obdobným způsobem tvoříme další hranu a oblouk vlny. Vţdy je jeden oblouk kolem celé hlavy vlevo a druhý vpravo. To se pravidelně střídá aţ do konců vlasů. Konce vlasů stáčíme dle poţadavku dospodu, nebo nahoru. Při úpravě konečků vlasů nabíráme konečky a stáčíme je kolem své osy k hlavě. Vlasy se stáčejí dle potřeby svrchu, nebo zespodu. Konečná úprava Vysušené vlasy do tvaru vln pročešeme hřebenem a dle potřeby nalakujeme.
67
17. Dotazník Dotazník jsem si připravila pro ţáky 1. ročníku učebního oboru „Kadeřník“. Dotazník byl rozdán mezi 25 ţáků. Mezi dotazovanými bylo 23 dívek a 2 chlapci. Dotazník byl anonymní. Dotazníkové šetření jsem provedla, ohledně zjištění vztahu ţáků k odbornému výcviku. Toto zjištění mě napomůţe upravit a doplnit potřebné poznatky k výuce v odborném výcviku. Je nezbytně nutné, aby došlo k rovnováze ve výuce, protoţe teprve potom dojde ke vzájemné spokojenosti s prací, jak ze strany vyučujícího, tak ze strany ţáků. Na první otázku týkající se důvodů, které ţáka vedli k rozhodnutí volby povolání, odpovědělo 20 dotazovaných ţáků (80%), ţe to byla jejich volba; 2 ţákům (8%) s volbou pomohli rodiče; na doporučení kamarádů nedbal nikdo z dotazovaných (0%); a jiný důvod pro toto rozhodnutí měli 3 ţáci (12%). Druhá otázka, se týkala spokojenosti s volbou svého budoucího povolání „Kadeřník“. Spokojeno se svojí volbou je 20 ţáků (80%); 4 ţáci (10%) ještě neví; 1 ţák (4%) je se svojí volbou nespokojen. Třetí otázka byla, co je pro ţáka přínosnější a zajímavější. Zda teoretické vyučování ve škole, nebo odborný výcvik. Zajímavější a přínosnější je teorie ve škole pro 3 ţáky (12%), odborný výcvik upřednostňuje 22 ţáků (88%). Čtvrtá otázka se týkala hodnocení průběhu odborného výcviku. Odborný výcvik hodnotilo jako zajímavý a přínosný 12 ţáků (48%), nezajímavý je odborný výcvik pro 2 ţáky (8%), a odpověď hodnocení odborného výcviku „jak kdy“ zvolilo 11 ţáků (44%). Pátá otázka se týkala dostupnosti informací k probírané učební látce v odborném výcviku. Pro všech 25 ţáků (100%) jsou informace zcela dostupné. Šestá otázka se týkala toho, zda ţákovi stačí ke zvládání učiva nácvik v odborném výcviku. Procvičování si učiva v odborném výcviku stačí 19 ţákům (76%); nestačí 6 ţákům (24%).
68
Sedmá otázka byla, jestli si ţák procvičuje učivo odborného výcviku i doma. Vţdy si neprocvičuje nikdo z dotazovaných ţáků (0%); někdy si doma učivo procvičuje 20 ţáků (80%); nikdy si učivo neprocvičuje 5 ţáků (20%). Osmá otázka se týkala toho, jak jsou ţáci spokojeni s výkladem a instruktáţí od vyučujícího v odborném výcviku. Spokojeno je 18 ţáků (72%); spokojeno někdy je 7 ţáků (28%); nespokojen není ţádný z dotazovaných ţáků (0%). Devátá otázka byla, jestli si myslí, ţe se jim vyučující v odborném výcviku dostatečně věnuje. Ano odpovědělo 24 ţáků (96%); 1 ţák (4%) si myslí, ţe se mu vyučující v odborném výcviku věnuje nedostatečně.
Příloha č. 4. Grafické vyhotovení dotazníku
69
Závěr Bakalářská práce Výuka odborného výcviku 1. ročníku oboru vzdělání Kadeřník, tematický celek „Vodová ondulace“ přináší základní body a informace o učiteli odborného výcviku a ţácích 1. ročníku oboru vzdělání Kadeřník. Vysoce kvalitní a ucelená výuka v odborném výcviku je nedílnou součástí výchovněvzdělávacího procesu ţáků při přípravě na jejich budoucí povolání. V teoretické části této práce se zabývám charakteristikou a pojetím vzdělávacího oboru, plánováním a organizací výuky, jsou zde uvedeny vyučovací metody a hodnocení v odborném výcviku. Jsou zde uvedeny i poţadavky profesního vzdělání učitelů odborného výcviku. V praktické části je podrobné rozpracování učiva tematického celku „Vodová ondulace“. Tento tematický celek je v podstatě stěţejním učebním tématem učiva 1. ročníku oboru vzdělání Kadeřník. Na základě těchto učebních textů lze vhodně připravovat a zpracovávat přípravy na jednotlivé učební dny a tematické celky. V mé práci jsou uvedeny nejen podrobné výukové texty k jednotlivým technikám vodové ondulace, ale doplnila jsem je o nákresy technik a fotografie účesů. Věnuji se zde i průvodním tématům, bez nichţ nelze vodovou ondulaci řádně a úspěšně provést. Jedná se o historii kadeřnického oboru, kterou musí kaţdý kadeřník znát, je zde věnován prostor k seznámení se s vlasem a jeho vlastnostmi, popisuji zde důleţitost určování diagnózy vlasů a věnuji se tu také přípravkům, nářadí a materiálům nezbytným pro práci kadeřníka v souvislosti s vodovou ondulací. Při tvorbě této práce jsem vycházela nejen z poznatků z odborné literatury, týkajících se kadeřnického řemesla, dále z literatury pedagogické a psychologické, ale hlavně z platných učebních dokumentů, které se vztahují k prvnímu ročníku oboru vzdělání „ Kadeřník“. Jako samostatná část je zde zpracován a vyhodnocen dotazník, jenţ byl mezi ţáky distribuován. Tento dotazník se týkal získání informací od ţáků, co je vedlo k volbě tohoto povolání, týkal se jejich názorů na výuku a zjištění jejich míry spokojenosti s výukou a s přístupem učitele odborného výcviku k výuce. Zpracovala jsem zde podrobné výukové texty, které budou slouţit nejen ţákům prvních ročníků oboru kadeřník, ale i učitelům odborného výcviku tohoto oboru. 70
Resumé Bakalářská práce „Výuka odborného výcviku 1. ročníku oboru vzdělání Kadeřník, tematický celek „Vodová ondulace“ přináší základní informace o přípravě učitele odborného výcviku oboru vzdělání kadeřník, ve kterém pracuji. Vhodná a ucelená výuka v odborném výcviku je důleţitým prvkem pro přípravu budoucích kadeřníků. V teoretické části se zabývám charakteristikou a pojetím oboru vzdělání, poţadavky na profesní vzdělání učitele odborného výcviku, tematickým plánem, dlouhodobou i krátkodobou přípravou vyučování, metodám výuky a hodnocení v odborném výcviku. V praktické části se věnuji historii oboru, struktuře vlasu, určování diagnózy vlasů, mytí vlasů a materiálně technickému zabezpečení práce, a především technologickým postupům vodové ondulace. Samostatně je zde zpracován dotazník, týkající se odborného výcviku a spokojenosti ţáků s jeho průběhem.
Summary The bachelor´s work „The teaching vocational trainining 1st year of field education hairdresser, thematic unit the water – wave“ brings some basic informatik about the vocational training teacher´s preparation in field education hairdresser, in which I work. Suitable and comprehensive education in the vocational training is an important element for the future hairdressers´preparation. In the theoretical part I describe the characteristic and koncept of the field education, demands for the professional education of the vocational training teachers´, thematic plan, long therm and short therm preparation of the lessons, the methods of classwork and classifikation in the vocational training. In the practical part I attend of the field history, the hair structure, the determination of the hair diagnose, the hair washing, material and technical work protection and especially the technological processes of the water – wave. There is separately processed an inquiry which is rlevent to the vocational training and the pupils´ kontent with its process.
71
Seznam použité literatury: ČADÍLEK M., STEJSKALOVÁ P. - Didaktika praktického vyučování II., 2. vydání, Brno: MU,
2001.
(69
s).
Dostupné
na
Word
Wide
Web:
http://boss.ped.muni.cz/vyuka/material/puvodni/skripta/dpv/dpv2.pdf ČADÍLEK M., STEJSKALOVÁ P. - Didaktika praktického vyučování I., Brno: MU, 2005. (115
s).
Dostupné
na
Word
Wide
Web:
http://boss.ped.muni.cz/vyuka/material/puvodni/skripta/dpv/dpv1.pdf ČÁP J., MAREŠ J. – Psychologie pro učitele, 2. vydání, Praha: Portál, 2007. (656 s), ISBN 978-80-7367-273-7 HUNTEROVÁ M. – Účinné vyučování v kostce, 1. vydání, Praha: Portál, 1999. (102 s), ISBN 80-7178-220-3 MAŇÁK J. – Nárys didaktiky, 1. vydání, Brno: MU, 1995. (104 s), ISBN 80-210-1124-6 PETERKA E., KOCOUREK F., PODZIMEK M. - Materiály pro učební obor Kadeřník, 4. vydání, Praha: Informatorium, 2004. (140 s), ISBN 80-7333-020-2 PETTY G. – Moderní vyučování, 3. vydání, Praha: Portál, 2004. (380 s), ISBN 80-7178-978-X POLÍVKA L., KOMENDOVÁ H., PECH V., VALÁŠEK J. - Technologie I pro učební obor Kadeřník, 4. vydání, Praha: Informatorium, 2003. (145 s), ISBN 80-7333-006-7 PRŮCHA J. – Učitel: současné poznatky o profesy, 1. vydání, Praha: Portál, 2002. (160 s), ISBN 80-7178-621-7
72
Přílohy Seznam příloh: Příloha č. 1. Tematický plán Příloha č. 2. Příprava na vyučování Příloha č. 3. Záznamový arch – vodová ondulace Příloha č. 4. Výsledky dotazníku předloţeného ţákům 1. ročníku učebního oboru Kadeřník Příloha č. 5. Foto účesů vytvořených pomocí vodové ondulace
73
Příloha č. 1. 1. ročník obor vzdělání: 69 – 51 – H / 01 Kadeřník (522 hodin – sudý týden), (15 hodin/týden)
Tematický plán Září 1. Úvod 1.1. Základní ustanovení právních norem a bezpečnosti práce a ochraně zdraví při práci 1.2. Seznámení s pracovištěm odborného výcviku 1.3. Bezpečnost a hygiena práce Druhy ohroţení při práci a způsoby ochrany pracovníků Nejčastější zdroje příčiny pracovních úrazů První pomoc při úrazech, nehodách a náhlých onemocněních Pravidla chování při poţáru Osobní hygiena 2. Kadeřnické přístroje, nářadí a materiály 2.1. Pouţívání, údrţba a uskladnění 2.2. Bezpečnostní a hygienické předpisy 2.3. Prádlo a jeho pouţití 2.4. Základní pracovní úkony 3. Mytí vlasů Říjen 3.1. Příprava pomůcek a pracoviště k mytí vlasů 3.2. Technologický postup mytí vlasů Pouţití šamponu Ruční masáţ hlavy Rozčesávání vlasů po mytí 3.3. Dodrţování bezpečnostních a hygienických předpisů 4. Kadeřnické úkony běţně prováděné v kadeřnických provozovnách - předvedení Listopad 6. Vodová ondulace 6.1. Rozdělování pěšinek Volba vhodné velikosti natáček Natáčení vlasů Upevňování natáček na hlavě Základní natáčení vlasů Prosinec 7. Ondulace ţelezem 7.1. Druhy natáčení Vytváření vln ondulačním ţelezem Nácvik 6. Vodová ondulace
74
Školení BOZP Exkurze na pracoviště odborného výcviku 24 hodin 30 hodin
12 hodin 12 hodin 30 hodin 12 hodin 30 hodin
30 hodin 30 hodin
12 hodin
Leden 6.1. Natáčení vlasů 6.2. Úprava účesu z natáček Rozkartáčování a úprava hřebenem do tvaru účesu Zpevnění účesu lakem na vlasy 8. Stříhání vlasů 8.1. Ovládání hřebene, nůţek, břitvy a elektrického strojku 8.5. Dodrţování bezpečnostních a hygienických předpisů Únor 6. Vodová ondulace 6.1. Natáčení vlasů 6.2. Úprava účesů z natáček 6.3. Krouţkování vlasů Oddělování vlasů ke krouţkování Kladení krouţků do směru účesu Připevňování krouţků 6.4. Úprava účesu z krouţkování 5. Holení a úprava vousů 5.2. Technologický postup holení Napínání pokoţky Ošetřování pokoţky po holení Březen 8. Stříhání vlasů 8.1. Ovládání hřebene, nůţek, břitvy a elektrického strojku Základní pánský střih 3. Mytí vlasů 5. Holení a úprava vousů 5.3. Úprava vlasů a vousů 5.4. Dodrţování bezpečnostních a hygienických předpisů Duben 6. Vodová ondulace 6.5. Pokládaná vlna Nácvik kladení vln 6.1. Natáčení vlasů 6.3. Krouţkování vlasů 6.6. Foukaná ondulace 6.7. Dodrţování bezpečnostních a hygienických předpisů 8. Stříhání vlasů 8.1. Ovládání hřebene, nůţek, břitvy a elektrického strojku Základní pánský střih 8.2. Plastické stříhání Ovládání seřezávaje, břitvy a nůţek Rozdělení vlasů ke stříhání 8.3. Zástřihy vlasů Druhy zástřihů Květen 9. Preparace vlasů 9.1. Pomůcky k preparaci Druhy preparačních vod 75
30 hodin
24 hodin
30 hodin
30 hodin
30 hodin 6 hodin 24 hodin
24 hodin
30 hodin
30 hodin
Pouţití preparační vody podle kvality vlasů 9.2. Rozdělení vlasů Správná volba natáček Způsoby natáčení Doba působení preparačního roztoku Neutralizace 9.3. Dodrţování bezpečnostních a hygienických předpisů 4. Kadeřnické úkony běţně prováděné v kadeřnických provozovnách 6. Vodová ondulace Červen 8. Stříhání vlasů 9. Preparace vlasů Technologický postup preparace 4. Kadeřnické úkony běţně prováděné v kadeřnických provozovnách 6. Vodová ondulace 8. Stříhání vlasů 8.2. Plastické stříhání Ovládání seřezávaje, břitvy a nůţek 8.4. Stříhání dámských vlasů – techniky střihů Klouzavý střih Seřezávání Tupý střih Prostříhávání 8.5. Dodrţování bezpečnostních a hygienických předpisů 9. Preparace vlasů 9.1. Pomůcky k preparaci Druhy preparačních vod Pouţití preparační vody podle kvality vlasů 9.2. Rozdělení vlasů Správná volba natáček Způsoby natáčení Doba působení preparačního roztoku Neutralizace 9.3. Dodrţování bezpečnostních a hygienických předpisů 4. Kadeřnické úkony běţně prováděné v kadeřnických provozovnách
76
30 hodin 6 hodin 6 hodin 12 hodin 6 hodin 6 hodin 12 hodin
12 hodin
18 hodin
Příloha č. 2.
Příprava na vyučování Učební den: 8. 2. 2010 – 12. 2. 2010
Tematický celek: Vodová ondulace
Hodin v tématu: 30 hodin
Téma: Vodová ondulace s konečnou úpravou. Věcný cíl: Správné oddělení pramene vlasů, natočení na natáčky, přesné upevnění pinet, vysušení vlasů, rozkartáčování do tvaru účesu, natupírování, vyčesání do tvaru poţadovaného účesu, nalakování. Doporučené vyučovací metody: Předvedení, nácvik na modelech.
Typ učebního dne: Skupinový, nácvikový.
Materiálně technické zabezpečení: Didaktické pomůcky: Ručníky, šampon, kondicionér na vlasy, tuţidlo, lak, dámský Odborné časopisy, hřeben, hrotník, pinety, kartáč, natáčky, síťka na vlasy, videokazety. vysoušeč vlasů. Vnitropředmětové a mezipředmětové vztahy: Technologie pro kadeřníky I. Ověřovací otázka: Jaké jsou zásady při natáčení vodové ondulace?
Schéma pracovního postupu Úkony přípravné Úkony operační Úkony ukončovací
Prostření ochranného prádla, rozčesání vlasů a určení diagnózy vlasů, mytí vlasů a regenerace vlasového stvolu. Rozčesání vlasů po mytí, nanesení tuţidla, natočení vlasů do poţadovaného tvaru účesu, vysušení. Sundání natáček a pinet, rozkartáčování vlasů, natupírování a prolakování, vyčesání do finálního účesu, nalakování.
Bezpečnost práce: Pouţívat ochranné prádlo, pouţívat pracovní oděv a obuv, dodrţovat pořádek na pracovišti. Dodrţování předepsaných koncentrací pouţívaných roztoků. Úklid pracoviště.
Prověřovací otázky: Co nastane s vodovou ondulací při nedostatečném vysušení vlasů? V čem spočívá správná volba velikosti natáček? Co nastane při nerovnoměrném oddělování pramenů vlasů?
77
Příprava na vyučování - týdenní Stanovení cíle : „Vodová ondulace s konečnou úpravou“. Typ učebního týdne: Opakování již dříve probrané učební látky. Zahájení: kontrola docházky, kontrola pracovního oděvu, kontrola pracovního nářadí, příprava pomůcek a materiálů potřebných při vodové ondulaci, rozdělení ţáků do dvojic. Instruktáž: Vodová ondulace – zopakování různých technik pouţívaných při vodové ondulaci, zásady úspěchu při vodové ondulaci, příčiny neúspěchu při vodové ondulaci. Praktický nácvik Kontrolní otázky Zhodnocení práce, upozornění na chyby a nedostatky při práci Úklid pracoviště Průběh pracovního týdne v odborném výcviku: 1. 2. 3. 4.
den (pondělí): Základní natáčení vlasů (šestiúhelník) s konečnou úpravou účesu. den (úterý) : Natáčení vlasů na pěšinku s konečnou úpravou účesu. den (středa): Natáčení vlasů do šachovnice s konečnou úpravou účesu. den (čtvrtek): Kombinované natáčení: natáčení na natáčky + krouţkování s konečnou úpravou účesu. 5. den (pátek) : Kontrolní písemná práce na téma vodová ondulace: princip vodové ondulace zásady vodové ondulace neúspěchy při vodové ondulaci nářadí, pomůcky a materiály potřebné k vodové ondulaci. Natáčení vlasů různými technikami vodové ondulace dle předlohy. Kaţdý ţák si vylosuje předlohu s účesem, zvolí vhodnou techniku natáčení a provede účes dle předlohy s konečnou úpravou. Na konci kaţdého učebního dne zhodnocení práce a upozornění na chyby a nedostatky. Kaţdý pracovní úkon je klasifikačně ohodnocen.
78
Příloha č. 3.
Záznamový arch – vodová ondulace
79
Příloha č. 4.
Výsledky dotazníku předloženého žákům 1. ročníku učebního oboru Kadeřník 1. Na základě čeho si se rozhodl/a pro povolání kadeřník? a) byla to moje volba b) doporučili mě to rodiče c) doporučil/a mě to kamarád/ka d) jiný důvod
2. Jak si spokojen/a se svojí volbou? a) spokojen/a b) ještě nevím c) nespokojen/a
a). 20
b). 4
c). 1
4% 16%
80%
80
3. Co je pro tebe přínosnější a zajímavější? a) teorie ve škole b) odborný výcvik¨
a). 3
b). 22
12%
88%
4. Jak hodnotíš průběh odborného výcviku? a) zajímavý a přínosný b) nezajímavý c) jak - kdy
a). 12
b). 2
44%
c). 11
48%
8%
81
5. Jaká je dostupnost informací k probírané učební látce v odborném výcviku? a) zcela dostupné informace b) nedostupné informace
a). 25
b). 0
0%
100%
6. Stačí ti ke zvládání učiva v odborném výcviku nácvik při odborném výcviku? a) ano b) ne
a). 19
b). 6
24%
76%
82
7. Procvičuješ si učivo odborného výcviku i doma, a) vţdy b) někdy c) nikdy
a). 0
b). 20
c). 5
0% 20%
80%
8. Jak si spokojen/a s výkladem a instruktáží od vyučujícího odborného výcviku? a) spokojen/a b) někdy c) nespokojen/a
a). 18
b). 7
c). 0
0%
28%
72%
83
9. Myslíš, že se vám vyučující v odborném výcviku dostatečně věnuje? a) ano b) ne
a). 24
b). 1
4%
96%
Příloha č. 5
Foto účesů vytvořených pomocí vodové ondulace
84
85
