Výukové materiály z oblasti ICT
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Moderní trendy ve vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami (reg. č. CZ.1.07/1.2.37/02.0019) -1-
1 Chytrá mobilní zařízení Pod pojmem chytrá mobilní zařízení dnes rozumíme taková zařízení, která v sobě spojují na jedné straně funkce klasických stolních počítačů či notebooků, na druhé straně funkce mobilních telefonů, fotoaparátů a MP3 přehrávačů. Mezi chytrá mobilní zařízení řadíme například tzv. smartphone či tablet. Tato zařízení vycházejí z klasických mobilních telefonů, které byly původně určeny pouze k telefonování a posílání SMS. S postupem doby a také se zdokonalením moderních technologií došlo k vývoji mobilů směrem k počítačům. Prvními vlaštovkami pokroku byly telefony s fotoaparátem či přehrávačem hudby. Postupně se přidala dotyková obrazovka, bezdrátové technologie a čím dál tím výkonnější hardware. Chytrá mobilní zařízení dokáží v dnešní době v mnoha ohledech nahradit klasické počítače a již dávno neslouží pouze k telefonické komunikaci. Stala se z nich plnohodnotná multimediální zařízení, která zjednodušují širokou škálu činností od vyřizování pracovních záležitostí, přes výuku, až po zábavu a volný čas. Rozšíření těchto zařízení lze pozorovat i v číslech. Zatímco prodej počítačů každoročně klesá, obliba tabletů a chytrých telefonů má stoupající tendenci. V posledních letech se po celém světě každoročně prodají téměř dvě miliardy chytrých telefonů. Tabletů je v porovnání s nimi zhruba pětina, nicméně se očekává, že v roce 2015 se prodá více tabletů než počítačů a notebooků. Chytrá mobilní zařízení mohou být využívána k přístupu na výukový software a práci s ním. Vzhledem k větší úhlopříčce nabízí pohodlnější práci samozřejmě tablet, možné je ale i využití např. mobilního telefonu.
1.1 Chytrý telefon Nejpoužívanějším typem chytrých mobilních zařízení je chytrý mobilní telefon (z angl. smartphone). Ten se nejvíce podobá klasickému mobilnímu telefonu. Oproti němu je však vybaven dotykovým displejem, fotoaparátem, bezdrátovými adaptéry a řadou dalších moderních technologií. Chytré telefony se vyrábějí v mnoha velikostech a provedeních, liší se také výbavou, výdrží a výkonem. Ty Obr. 1: Chytrý mobilní telefon LG nejlevnější lze použít pouze k základním činnostem jako je Optimus 2X volání či vyřizování e-mailů, ty nejdražší se stávají plnohodnotnými multimediálními zařízeními k hraní náročných her či spouštění složitých aplikací.
-2-
Pořízení chytrého telefonu s sebou nese i nevýhody. K nim patří nižší výdrž baterie oproti klasickým mobilům, které nemusejí napájet velký displej a výkonný hardware. Běžný chytrý telefon na jedno nabití vydrží průměrně jeden až dva dny, což je nesrovnatelné s mnohdy až týdny u starších telefonů. Další nevýhodou může být také menší důraz na bezpečnost uživatele a jeho citlivých dat. Každý uživatel počítače je dnes již zvyklý používat antivirové programy a dávat si pozor na nebezpečí podvodu přes internet, v případě mobilních telefonů to však neplatí. Přestože viry představují nebezpečí i zde, málokdo dnes myslí na antivirovou ochranu ve svém smartphonu. Potenciální bezpečnostní riziko představují i aplikace, které do chytrých telefonů lze stáhnout. Ne vždy je proces kontroly těchto aplikací zcela důkladný a tak se může poměrně snadno stát, že méně zkušený uživatel nainstaluje aplikaci, která má přístup k jeho citlivým údajům. K těm patří například i automatické oznamování polohy pomocí GPS modulu uvnitř telefonu.
1.2 Tablet Tablety představují další vývojový krok od chytrých telefonů směrem k počítačům. Oproti telefonům bývají zpravidla větší a těžší. Nejpodstatnějším rozdílem je, že běžný tablet neobsahuje 3G modul a neumožňuje tedy volání a posílání zpráv. Stává se tak spíše multimediálním zařízením než telefonem. Existují však i tablety, který tento modul obsahují a lze je použít i jako klasický mobilní telefon. Tablety jsou svým vzhledem téměř stejné jako telefony, některé z nich ale mohou obsahovat i fyzickou klávesnici, která je u telefonů většinou pouze virtuální. Tyto tablety jsou pak vhodné i k náročnější kancelářské práci či psaní delších textů, např. pro tvorbu výukových materiálů. Více informací o tabletech a jejich využití obsahují následující kapitoly.
Obr. 2: Tablet Apple iPad 2
1.3 Chytré hodinky Poměrně netypickým mobilním zařízením jsou tzv. chytré hodinky. Ty nejsou zase až takovou novinkou. Pokusy o vylepšení klasických hodinek probíhají již od 70. let 20. století, kdy vznikly první modely hodinek s pokročilým digitálním displejem či miniaturní klávesnicí.
-3-
S postupem času se přidávaly další funkce jako například kalendář, kalkulačka či dokonce jednoduché hry. Skutečný nástup chytrých hodinek na trh se však konal až s rozvojem chytrých telefonů. Díky tomu, že moderní věda umožňuje vyrábět stále menší a menší zařízení, jsou moderní technologie dostupné i pro tak malá zařízení, jakými jsou hodinky. Mezi nejvýznamnější výrobce těchto hodinek patří společnosti Sony, Samsung a Apple. Chytré mobilní hodinky používají ke svému provozu upravené verze běžných mobilních operačních systémů a nabízejí tak velmi podobné funkce jako chytré telefony. Tyto hodinky dnes umožňují volání, posílání SMS zpráv, připojení k internetu a spouštění řady aplikací. Uživatelé chytrých hodinek mohou jejich prostřednictvím komunikovat skrze Obr. 3: Chytré hodinky Sony nejpopulárnější komunikační nástroje, ke kterým patří SmartWatch 3 například e-mail, Skype či sociální síť Facebook. Chytré hodinky lze také používat jako hudební přehrávač nebo dokonce fotoaparát. Zajímavou funkcí chytrých hodinek je jejich propojení s odpovídajícím chytrým telefonem, který pak mohou dálkově ovládat. Další oblastí pro využití možností chytrých hodinek představuje turistika a sport.
1.4 Google Glass Revoluční novinkou na trhu mobilních zařízení jsou chytré "brýle" Google Glass. Ty jsou vyvíjeny společností Google a poprvé byly představeny v roce 2012. Označení „brýle“ není zcela přesné, neboť v případě Google Glass se jedná o minipočítač, který svou formou brýle pouze připomíná, i když vývojáři slibují, že v budoucnu bude možné použít tento přístroj i jako dioptrické brýle. Google Glass promítají veškerý obraz přímo na sítnici Obr. 4: Google Glass tak, aby skrze něj bylo možné normálně vidět. Ovládání Google Glass probíhá buď pomocí hlasu, kdy uživatel aktivuje rozpoznávání hlasových příkazů úvodní větou "O.K. Glass" a dále vyslovuje jednotlivé instrukce, nebo pomocí dotykového touchpadu umístěného podélně na pravé straně brýlí. Google Glass běží na operačním systému Android a obsahují mimo jiné například i kameru, která umožňuje nahrávání HD videa, Wi-Fi přijímač či 16GB úložného prostoru. V současné chvíli mají Google Glass své využití především pro základní činnosti, jako je navigace, komunikace pomocí telefonních hovorů či zpráv, vyhledávání a surfování na internetu nebo pořizování fotografií a videí. Vývojáři z Google však slibují další vývoj a
-4-
přidávání nových funkcí. Je tedy možné, že by se v budoucnu mohly stát také zajímavou pomůckou ve výuce.
2 Tablet Tento dokument se zabývá využitím tabletů pro výuku, a proto si v následujících kapitolách přiblížíme to, jak tablety fungují, z čeho se skládají a jak se používají.
2.1 Popis Tablet je moderní mobilní zařízení určené převážně pro obsahovou konzumaci a komunikaci na internetu. Jedná se o zařízení, které na rozdíl od laptopů nebo desktopů má integrované všechny části do jednoho hardwaru a skládá se pouze z dotykové obrazovky, která integruje všechny tyto komponenty:
ovládání (skrze dotykovou obrazovku a virtuální klávesnici)
zvukový vstup a výstup (konektor pro připojení sluchátek)
baterii
výpočetní hardware (procesor, paměť, diskové uložiště...) Tablety jsou po smartphonech druhým nejprodávanějším mobilním zařízením a jejich popularita stále roste.
2.2 Historie Počátky vývoje tabletů sahají do 60. a 70. let 20. století, kdy se začala rozšiřovat myšlenka tabletu jako univerzálního přenosného počítače, který by byl schopen vykonávat všechny potřebné operace. Takové zařízení by našlo uplatnění ve všech myslitelných oborech od výuky, přes zdravotnictví, až po strojírenství. I přes neustálý vývoj však tehdejší technologie neumožňovaly dokonalou realizaci této myšlenky a tak tablety dlouho existovaly pouze ve formě konceptů či raných prototypů. Tablety se také začaly objevovat v řadě filmů a povědomí o nich se pomalu šířilo mezi veřejnost. První funkční zařízení ještě byla na hony vzdálena tabletům v té podobě, v jaké je známe dnes. Většinou obsahovala klávesnici a často se ani nejednalo o přenosná zařízení. Skutečná mobilní zařízení ovládaná dotykem se začala objevovat v 90. letech 20. století. Jedním z nich byl i tablet Apple Newton od společnosti Apple, který se ovládal dotykovým perem, tzv. stylusem. Obr. 5: Apple Newton V 90. letech se vývoj odklonil od původní myšlenky tabletů a začala vznikat zařízení označovaná jako PDA (Personal Digital Assistant, česky osobní digitální
-5-
asistent), která měla sloužit především jako přenosný organizér obsahující kalendář, zápisník a pracovní dokumenty. Trend těchto zařízení trval více než 10 let do doby, kdy se začaly objevovat chytré telefony, které PDA postupně vytlačily z trhu. O znovuoživení tabletů se postarala společnost Microsoft v čele s jejím majitelem Billem Gatesem, který v roce 2000 představil Microsoft Tablet PC. Toto zařízení mělo nahradit PDA a stát se užitečným přenosným pomocníkem pro vyřizování pracovních záležitostí. Většímu rozšíření však bránila řada nedostatků, ke kterým patřila vyšší hmotnost či ne zcela vyladěné prostředí tabletu. Opravdový rozmach tabletů v dnešní podobě nastal až v roce 2010, kdy společnost Apple představila první moderní tablet Apple iPad. Ten vycházel z populárního chytrého telefonu iPhone a naprosto změnil situaci na trhu. Lidé se najednou začali o tablety více zajímat a jejich prodeje prudce stoupaly. Obr. 6: Tablet Apple iPad Na to zareagovaly i další společnosti a oznámily vývoj vlastních tabletů. Dnes již prodeje tabletů překračují prodej klasických počítačů a uživatel si může vybírat mezi desítkami různých druhů a značek.
2.3 Dělení tabletů Po velkém počátečním úspěchu tabletu iPad od společnosti Apple následovalo rychlé zaplnění trhu desítkami až stovkami modelů tabletů, které se liší různými vlastnostmi a parametry. Následující kapitoly popisuji hlavní parametry, kterými se jednotlivé tablety mohou lišit.
2.3.1 Operační systém Stejně jako chytré telefony, i tablety mají v závislosti na výrobci různé operační systémy. Lze zde najít určitou podobnost s operačními systémy na klasických počítačích. Tam se používají především systémy Windows, Linux a Mac OS. Stejně tak u tabletů nalezneme Windows, Android (vychází z Linuxu) a iOS (stejně jako Mac OS vytvořen společností Apple).
2.3.2 Velikost a rozlišení displeje Tablety se vyrábějí ve všech možných velikostech. U těch nejmenších se úhlopříčka displeje (vzdálenost mezi protějšími rohy displeje) pohybuje okolo 5 palců (1 palec = 2,54 centimetru). Tato zařízení jsou skladná, vhodná na cesty a mají obvykle větší výdrž. Jejich cena také bývá nižší, obecně platí, že čím větší displej, tím vyšší cena. Na druhou stranu, s trendem zvětšování displejů u mobilních telefonů již těchto rozměrů dosahuje i řada telefonů. Pro náročnějšího uživatele je tak lepší variantou tablet s úhlopříčkou displeje mezi 7 až 9 palci. Tyto tablety jsou vhodné pro surfování na internetu, čtení knih, prohlížení fotografií a
-6-
videí či hraní her. Je potřeba zde počítat s vyšší hmotností a kvůli většímu displeji také často kratší výdrži baterie. Velmi nároční uživatelé pak mají k dispozici i tablety s úhlopříčkou 10 či dokonce 11 palců, které se svými rozměry pomalu přibližují notebookům. Tyto tablety umožňují pohodlnou práci s nejrůznějšími druhy kancelářských programů při zachování velice kvalitního obrazu. Důležitým údajem souvisejícím s displejem je také jeho rozlišení. Pod pojmem rozlišení rozumíme počet pixelů (nejmenší bod zobrazující jednu barvu), který je displej schopen zobrazit. Rozlišení se vyjadřuje jako počet sloupců (počet pixelů na šířku) a počet řádků (počet pixelů na výšku). Čím větší rozlišení displej má, tím více bodů dokáže zobrazit a tím jemnější a kvalitnější obraz tak můžeme získat. Pokud bychom tedy měli tablety o úhlopříčce 8 palců a měli bychom porovnat, zda je lepší zařízení s rozlišením 800x480 pixelů nebo zařízení s rozlišením 1024x600 pixelů, kvalitnější obraz jednoznačně získáme při rozlišení 1024x600. Obecně lze říci, že rozlišení displeje odpovídá jeho velikosti, běžným rozlišením je 1280x800, ale například některé druhy Apple iPad nabízejí rozlišení až 2048x1536. V tomto případě se již jedná o velmi kvalitní displej, který dokáže zachytit i ty nejjemnější detaily.
Obr. 7: Porovnání velikosti displeje u iPhone 5, Kindle Fire a Samsung Galaxy Tab 10
2.3.3 Výkon Tablety lze také dělit podle jejich HW vybavení, které udává výkon zařízení a tím pádem i doporučené použití. Více o jednotlivých parameterech a HW komponentách se dozvíte v následujících kapitolách, zde si v krátkosti představíme jednotlivé parametry a jejich typické hodnoty.
-7-
Zásadní komponentou každého tabletu (ale i chytrého telefonu) je procesor. Procesor se stará o celý chod zařízení a veškeré výpočetní operace uvnitř systému. Čím je procesor výkonnější, tím rychleji mohou jednotlivé aplikace fungovat. Pokud je procesor málo výkonný, může se stát, že tablet si nebude vědět rady s příliš velkou zátěží a bude pomalý, bude se zasekávat a práce s ním bude zdlouhavá a neefektivní. Je tedy na místě zabývat se při výběru tabletu i touto vlastností. Pokud od tabletu nežádáme absolutní plynulost a použití pro větší množství náročných aplikací, vystačíme si i s jedno jádrovým procesorem. V případě, že chceme pracovat s mnoha aplikacemi najednou nebo od tabletu vyžadujeme svižný provoz, je vhodné pořídit si tablet s dvou jádrovým procesorem. Ten je schopen vyřídit většinu náročných požadavků a tablety vybavené tímto procesorem jsou rychlé a spolehlivé i při deseti a více spuštěných aplikacích naráz. Pokud by nám ani to nestačilo, můžeme využít tablety s čtyř jádrovým procesorem, které se hodí především na náročné 3D hry. Další důležitou komponentou je paměť RAM. Ta slouží k ukládání jednotlivých spuštěných aplikací a dat operačního systému. Nestačí tedy pouze výkonný procesor. Malá kapacita paměti RAM neumožňuje plynulý chod více aplikací zároveň a operační systém musí často některé z nich automaticky vypínat, aby získal místo pro uložení potřebných dat jiných aplikací. Minimální doporučená velikost paměti RAM je 1GB. Kromě kapacity této paměti však záleží také na operačním systému, který se v daném tabletu nachází, neboť každý systém má jinak úspornou správu paměti, některé s volným místem nakládají šetrněji a umožňují lepší výkon. Posledním důležitým technickým parametrem je kapacita datového úložiště. Zdě opět platí, že čím více paměti pro data, tím lépe. Tato paměť slouží k ukládání stažených aplikací, fotografií, videí, hudby a dalších dat. Lze ji také rozšířit pomocí externí paměťové karty (pokud tablet obsahuje slot na paměťovou kartu). V dnešní době je standardem minimálně 8GB kapacity interního datového úložiště, pro optimální využití všech možností tabletu je vhodná kapacita 16GB či dokonce 32GB. Nejlépe vybavené tablety obsahují až 64GB datového prostoru.
2.3.4 Další vybavení Kromě základních parametrů, kterými jsou displej, výkon a paměť, má tablet několik dalších vlastností, které se mezi jednotlivými modely liší. Poměrně podstatným ukazatelem, který by měl hrát roli při výběru tabletu, je výdrž baterie. Ta se u nejlevnějších modelů pohybuje okolo 5-6 hodin na jedno nabití, což je při pravidelném používání poměrně málo. Kvalitní tablety nabízejí výdrž přes deset hodin na jedno nabití, ty nejlepší pak i 20-30 hodin. Z hlediska konektivity má smysl zabývat se především připojením k internetu, které je u tabletů realizováno Wi-Fi přijímačem, ten je standardní součástí každého tabletu. Náročnější uživatelé si mohou pořídit tablet s 3G modemem, který jim umožní přijímat mobilní internet jako u běžných chytrých telefonů. Dalšími bezdrátovými technologiemi v tabletech je
-8-
Bluetooth sloužící ke komunikaci s okolními zařízení a GPS modul, který umožňuje použít tablet jako navigaci. Důležitou součástí tabletu je i fotoaparát. Většina tabletů dnes disponuje fotoaparátem, který je kromě pořizování fotek schopen nahrávat i videa. Hlavním měřítkem kvality fotoaparátu je jeho rozlišení. To začíná na 2 Mpx u těch nejlevnějších strojů. Průměrné tablety obsahují fotoaparát s rozlišením 8 Mpx a ty nejlepší modely nabízí rozlišení fotoaparátu až 13 Mpx. Kromě rozlišení však také závisí na dalších faktorech, jakými jsou schopnost ostření či zachycení barev. Některé tablety kromě zadního fotoaparátu obsahují i přední objektiv, který zastupuje funkci webkamery.
2.3.5 Cena Tablety se podle ceny, podobně jako chytré telefony, dají rozdělit do několika kategorií. Tou první jsou levné tablety, jejichž cena se pohybuje mezi 2.000,- až 3.000,-. Tyto tablety jsou vhodné především k seznámení se s prostředím mobilních zařízení, obvykle nejsou příliš spolehlivé a použitelné pro dlouhodobé pravidelné použití. Zajímavý poměr ceny a výkonu nabízejí tablety v cenové hladině mezi 5.000,- až 8.000,-. Tyto modely již nabízejí poměrně spolehlivý výkon a dají se použít k široké škále činností. Tablety vybavené i hardwarovou klávesnicí se pohybují v ceně okolo 10.000,-. U těchto tabletů již téměř neexistují operace a aplikace, které by tablety nezvládly. Pro ty nejnáročnější uživatele pak existují i zařízení s cenou nad 20.000,-, které se svým výkonem vyrovnají i klasickým počítačům.
2.4 Výrobci Od uvedení prvních moderních tabletů na trh se postupně objevila celá řada výrobců, kteří nabízejí své modely od těch nejlevnějších až po nejkvalitnější a nejdražší stroje. Nabídka tabletů je tak široká, že pro uživatele může být poměrně složité vybrat vhodný tablet. V poslední době stoupají v oblibě také velice levné tablety od neznámých výrobců, které vynikají svou nízkou cenou, na druhou stranu u nich ale neexistuje záruka dlouhodobé spolehlivosti. K nejznámějším výrobcům tabletů patří společnost Apple, která svým zařízením iPad spustila zájem široké veřejnosti o tablety, který trvá dosud. Tradičním konkurentem je korejská společnost Samsung, jejíž vlajkovou lodí jsou tablety Samsung Galaxy Tab. V závěsu za těmito lídry trhu se pak nachází tablety od společností Asus, Amazon, Lenovo či Acer.
2.5 Využití tabletů S příchodem tabletů na trh si řada lidí kladla otázku, zda mají takový zařízení smysl a proč by si je měl uživatel kupovat, když má k dispozici širokou nabídku chytrých telefonů. Vývoj však ukázal, že tablety se staly prodejním hitem a získaly si oblibu miliónů lidí.
-9-
2.5.1 Pracovní nástroj Řada lidí využívá tablety jako další pracovní nástroj. Díky jejich přenositelnosti, velké obrazovce a spolehlivému výkonu mohou tablety do značné míry nahradit stolní počítače a notebooky. Umožňují spouštět celou řadu pracovních aplikací od e-mailových klientů, přes kalendáře, záznamníky, seznamy úkolů až po komunikační nástroje, jakým je například Skype. Rozměrný displej tabletu umožňuje i práci s klasickými kancelářskými programy, jejichž ovládání lze učinit ještě efektivnější připojením externí klávesnice. Další výhodou tabletu jako pracovního nástroje je skutečnost, že nelze tak snadno přepínat mezi jednotlivými aplikacemi, jako je tomu možné u počítače, což ve výsledku může znamenat větší soustředění na jednu činnost. Tento princip však lze využít i opačně a použít tablet jako nástroj k odpočinku tak, že počítač bude sloužit čistě k pracovním účelům a tablet bude určen k uvolnění a zábavě.
2.5.2 Univerzální multimediální zařízení Tablet může sloužit také jako univerzální multimediální zařízení pro celou rodinu. Díky možnostem připojení tabletu k televizi a reproduktorům jej lze použít k promítání fotek či přehrávání videí a hudby.
2.5.3 Studijní pomůcka Řada mladých lidí, především studentů, používá tablet jako přenosný digitální zápisník. Pro mnoho z nich je nepraktické nosit s sebou větší množství sešitů a proto k zapisování poznámek a učiva používají tablety. Ty poskytují mnohem pohodlnější a příjemnější správu vlastních poznámek, snadno lze opravit překlepy, organizovat jednotlivé předměty či zapisovat i složité rovnice a grafy. Velkou výhodou je on-line synchronizace, která umožňuje sdílet poznámky i s počítačem či chytrým telefonem. Dalším důvodem, proč si pořídit tablet jako studijní pomůcku, je široká nabídka vzdělávacích aplikací. Uživatelé se mohou díky tabletům například učit cizí jazyky, procvičovat matematiku či absolvovat různé on-line kurzy. Tablet může sloužit i jako učební pomůcka pro malé děti, existuje řada aplikací, které zábavnou formou zprostředkovávají výuku čtení či počítání. Tablety jsou obecně pro děti atraktivní a výuka s nimi je více baví. Využití tabletů ve výuce dětí se speciálními vzdělávacími potřebami Tablety nabízejí celou řadu výhod ve vzdělávání i dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Tablety jsou pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami více atraktivní, než klasické pomůcky, motivují je ke studiu i komunikaci s okolím. Tablety oproti klasickým pomůckám sdružují celou řadu vzdělávacích nástrojů v jediném zařízení. Odpadá nutnost skladovat a používat celou řadu dalších pomůcek. Není také nutné tisknout výukové materiály. Tablet je snadno použitelný i pro uživatele s tělesným postižením, pro osoby s autismem a všechny stupně mentálního postižení. Tablet lze použít např. jako elektronickou
- 10 -
komunikační tabulku, pomocí níž se děti, které nekomunikují běžným způsobem, mohou domluvit se svým okolím, vyjadřovat své myšlenky, pocity, názory, přání, klást otázky. V případě dětí, které se nemohou pohybovat nebo které špatně snáší změnu prostředí, není nutné, aby se žák přemístil k tomuto zařízení, ale tablet může být přenesen k němu. Tablet lze díky nainstalovaným aplikacím přizpůsobit na míru uživateli.
2.5.4 Univerzální čtecí zařízení Tablet lze také použít jako elektronickou knihovnu. Velká část vydávaných knih dnes existuje i v elektronické podobě, a tak je možné si je stahovat do svých mobilních zařízení a číst je prakticky kdekoliv. Tablety však neslouží pouze ke čtení knih, umožňují také sledovat zpravodajství, prohlížet časopisy či číst nejnovější články z oblíbených serverů. Existují desítky aplikací, které shromažďují vybraný obsah podle zadaných parametrů, lze tak snadno sledovat například články o politice či sportu.
2.5.5 Dálkové ovládací zařízení Rozvoj nejen mobilních technologií dnes umožňuje spolupráci mezi jednotlivými zařízeními, které se v domácnosti nacházejí. Díky správným aplikacím tak lze tablet snadno přeměnit v dálkový ovladač počítače, domácího kina nebo dokonce celého domu.
2.5.6 Inteligentní palubní deska Díky svým rozměrům a snadnému ovládání si tablety získaly oblibu mezi řidiči automobilů, kde mají více možných uplatnění. Tablet lze použít buď jako klasickou GPS navigaci, kde větší displej umožňuje zobrazit více údajů, nebo rovnou jako plnohodnotnou palubní desku automobilu, která dokáže nahradit běžné vestavěné přístroje. Navigace, hudební přehrávač, ovládání hlasem, to vše dokáže tablet snadno vykonat.
2.5.7 Pomůcka pro umělce Pro řadu umělců, kteří ve své tvorbě používají moderní technologie, jsou tablety zajímavou pracovní pomůckou. Ať už se jedná o spisovatele, malíře či hudební skladatele, tablet jim poskytuje sadu nástrojů, které jim umožňují věnovat se své tvořivé činnosti i na cestách a mimo své běžné prostředí. Díky tabletu mohou umělci zachytit každý zajímavý nápad či myšlenku a následně jej dokončit již s použitím jejich klasických nástrojů.
2.5.8 Herní zařízení Velice rozšířeným použitím tabletů je jejich použití pro hraní her. Tablet představuje zajímavý kompromis mezi výkonem a rozměry klasického počítače a přenositelností a skladovatelností mobilního telefonu. Fanoušci her tak mohou hrát své oblíbené tituly i na cestách. Pro náročnější hry je však potřeba použít kvalitnější modely, které v sobě obsahují rychlý procesor a dostatek operační paměti.
- 11 -
3 HW vybavení tabletu Tablet je koncipován jako mobilní zařízení pro jednoduchou práci a konzumaci obsahu. Dle různých definic je to mezičlánek mezi chytrými mobilními telefony a laptopy, které byly realizovány mnohem dříve. Z důvodu kombinace těchto dvou platforem jsou požadavky na jeho vlastnosti následující:
výkon a teoretické možnosti laptopů a domácích počítačů,
mobilita smartphonů,
přiměřená výdrž baterie.
Stávající technologie, zejména procesory architektury ARM, dovolují teoretický výkon dostačující základním předpokladům laptopů – prohlížení internetu, kancelářské programy, multimedia. Rozhraní dotykové obrazovky a lithium-iontové baterie dodávají zařízení potřebnou mobilitu. Jeden z důležitých faktorů, kterým se tablety odlišují, je jejich fyzická konstrukce. Na konstrukci závisí, jak bude tablet odolný, těžký, jak dobře se s ním bude pracovat a také samozřejmě jak bude drahý. Obecně platí, že kvalitnější a odolnější jsou těla z hliníku. Dobře odvádí teplo, jsou příjemné na omak a zaručují vyšší pevnost těla než v případě plastového těla. Možností je ovšem více. Díky své nízké ceně je často používaný obyčejný plastový kryt. Ten lehký a vcelku odolný, nicméně při dlouhodobém používání se může poměrně snadno opotřebit nebo nalomit. U zařízení od společnosti Apple se pak často používá i sklo. Použitý materiál je tedy jeden z velice důležitých parametrů při koupi tabletu. Pro ochranu tabletu před vnějším poškozením lze použít celou řadu ochranných obalů od lehkých gelových krytů, přes kožené či polstrované obaly, až po velice robustní kryty, které bývají často vyztuženy a poskytují maximální ochranu vůči pádu či jiným nebezpečným poškozením. Jak bylo zmíněno v minulé kapitole, tablety se z hlediska hardware příliš neliší od laptopů nebo desktopů. Stejně jako ony potřebují procesor, operační paměť, diskové úložiště a další HW vybavení. Tablety se skládají z:
procesoru,
operační paměti,
datového úložiště,
grafického procesoru,
dotykové obrazovky,
dalších integrovaných zařízení.
- 12 -
3.1 Dotyková obrazovka Základní vizualizační a ovládací jednotka tabletu je dotyková obrazovka. Skrze ni se obsah zobrazuje i ovládá. Vývoj dotykového displeje byl základní předpoklad použití tabletu. V současné době se využívá tzv. kapacitní displej, který dobře reaguje na ovládání prstů, je odolný a dostatečně přesný pro použití na tabletu. Masivní rozšíření tabletů a dotykových obrazovek je zapříčiněno také rozmachem LED podsvícení, které je velice tenké, účinné a má malý příkon, což přesně splňuje požadavky na obrazovku tabletu. Moderní trend a téměř již nepsané pravidlo je použít tzv. multitouch technologie, která podporuje ovládání více prsty a použití gest. Populární je například gesto přiblížení, či oddálení fotografie, gesto návratu na domovskou stránku atd. Přesné významy gest závisí na operačním systému tabletu a na individuálním nastavení. Více v kapitole Ovládání. Kromě dotyku prstem lze tablet ovládat i tzv. stylusem, což je speciální elektronické pero určené k ovládání dotykových zařízení. K jeho výhodám patří skutečnost, že poskytuje jemnější ovládání displeje, lze jej použít jako běžné pero a zapisovat tak klasické ručně psané poznámky či kreslit. Použití stylusu navíc eliminuje nepříjemné šmouhy a otisky prstů na displeji. Nevýhodou stylusu je nutnost jej přenášet společně s tabletem, což může vést i k jeho ztrátě. Existuje také technologie Super Sensitive Touch, která umožňuje vyrábět dotykové obrazovky tak, aby je bylo možné ovládat téměř čímkoliv, například i prsty v rukavicích, což je dnes jeden z problémů při používání tabletů a chytrých telefonů v zimě. Dotyková obrazovka je nejvýraznější, ale také nejnáchylnější část tabletu. Nejčastější opravou a znehodnocení tabletu je právě poškození dotykové obrazovky při pádu, tlakem nebo poškrábáním. Je vhodné obrazovku chránit folií, která se dá nahradit a tím pádem udržuje obrazovku bez škrábanců, ale kvalitnější folie také podporují odolnost při pádu nebo při tlaku. Při výběru tabletu je vhodné se zaměřit na pojem Gorilla glass, což je technologie tvrzeného skla, která zvyšuje odolnost displeje. První verze Gorilla Glass nabídly snížení počtu škrábanců na displeji, které běžně vznikají i při zdánlivě bezpečné činnosti. Stačí přejet po displeji prstem, na kterém zůstalo nějaké větší zrnko prachu či telefon položit na špinavý stůl a na displeji se ihned mohou objevit nepříjemné škrábance. Nejnovější verze Gorilla Glass 4 slibuje i zvýšenou odolnost vůči pádům a následným prasknutím displeje. Další zajímavou funkcí Gorilla Glass je údajné samočištění displeje od všudypřítomných bakterií.
3.1.1 Typy displejů Při výrobě dotykových obrazovek a displejů se používají různé technologie, které se liší nejen kvalitou, ale i cenou. K těm nejrozšířenějším dnes patří technologie TFT, SLCD a Super Amoled. Každý z těchto displejů lze porovnávat z různého hlediska. Má smysl zajímat se především o kvalitu obrazu, kontrasty barev (zobrazení černé a bílé barvy), pozorovací úhly (zda se musí uživatel dívat na displej pouze čelem nebo jej lze dobře sledovat i při naklonění) a viditelnost na slunci (některé displeje jsou na slunci téměř nečitelné).
- 13 -
Nejstarším a nejzákladnějším typem displeje je LCD. Tato technologie, využívající tekuté krystaly, je dnes použita téměř na každém elektronickém zařízení, které potřebuje zobrazovat nějaká data na displej. Toto rozšíření umožňuje především nízká energetická náročnost, díky které lze LCD napájet i z baterie. Velký rozmach zažily tyto displeje ve chvíli, kdy postupně začaly nahrazovat staré CRT monitory připojené k počítačům. Hlavním důvodem, proč LCD displeje a monitory uspěly, je především jejich kompaktnost a skladnost. Mohou být velmi tenké, je oproti rozměrným CRT monitorům velká výhoda. Navíc poskytují také stabilnější obraz bez blikání. Dnes jsou však tyto vlastnosti již standardem a klasické LCD obrazovky jsou postupně nahrazovány novějšími a modernějšími technologiemi. K největším nedostatkům patří především nedokonalý kontrast barev, který neumožňuje vykreslit sytě černou barvu, občasné zkreslení obrazu a někdy i pomalá odezva. Ani pozorovací úhly nebo čitelnost na slunci nepatří k silným stránkám LCD. Proto tak dnes tyto displeje najdeme už jen u těch nejlevnějších a nejzákladnějších tabletů a telefonů. SLCD neboli Super LCD představuje další vývoj klasických LCD displejů. Oproti nim nabízí ostřejší, živější a čitelnější obraz. Po příchodu Amoled displejů však začala zaostávat i tato technologie a proto bylo nutné ji dále rozvíjet. Vznikly tak displeje SLCD2, které nabízí špičkovou kvalitu obrazu. Ten je čistý, ostrý, velmi jasný, dokáže dobře zachytit všechny barvy včetně černé a bílé. To však přináší určitou nevýhodu v podobě energetické náročnosti. Tyto displeje jsou používány především v zařízeních společnosti HTC a budou se ještě nadále vyvíjet a zdokonalovat. Technologií, která je označována jako technologie budoucnosti, jsou OLED displeje. Ty fungují na odlišném principu, než "konkurenční" LCD. Nabízejí skvělý kontrast a věrné zachycení barev. Doba odezvy je oproti LCD také mnohem kratší, OLED displeje nabízí velmi široké pozorovací úhly a bezproblémovou čitelnost na slunci. V neposlední řadě patří k výhodám i velmi tenký displej a nízká energetická náročnost. Ze všech těchto důvodů jsou však OLED displeje poměrně nákladné a to také brání jejich většímu rozšíření. U tabletů se nejčastěji můžeme setkat s provedením Amoled a Super Amoled. Tyto displeje jsou použity zejména v zařízeních od společnosti Samsung.
3.2 Klávesnice Pro komunikaci uživatele s tabletem je využíván dotykový displej. Ten kromě dotykových gest, které jsou popsány dále, nabízí také klávesnici k zadávání textu. Existuje několik typů klávesnice, které se liší svým použitím a pohodlím.
3.2.1 Virtuální klávesnice Tablety pro všechnu svou komunikaci s uživatelem využívají dotykovou obrazovku a sadu několika málo tlačítek na okrajích (viz dále). Tedy pro ovládání není využita fyzická klávesnice, ale používá se virtuální klávesnice na obrazovce. Je tedy výhodou, že zde není
- 14 -
fyzická klávesnice (zařízení je menší a lehčí), na druhou stranu virtuální klávesnice ze svého principu nemůže nabídnout takové pohodlí a ergonomii jako běžná klávesnice fyzická. Obsahuje sice všechny klávesy a v nastavitelnosti předčí fyzické klávesy, ale zejména její velikost a nulová možnost rozeznávání hmatem je její základní slabinou. Tablet samotný tedy z tohoto principu není vhodný pro delší tvorbu textů a práci obecně, ale spíše pro obsahovou konzumaci.
Obr. 8: Rozdíl mezi fyzickou (hardwarovou - nahoře) a virtuální (softwarovou - dole) klávesnicí
Jako další nevýhoda virtuální klávesnice je její překrývání zobrazovaného obsahu. Obrazovka tabletu samotná není příliš velká, v porovnání s běžným monitorem nezbývá při zobrazení virtuální klávesnice příliš prostoru pro zobrazení obsahu. Tento problém je řešen kompromisem - skrýváním/zobrazováním virtuální klávesnice pouze ve chvíli, kdy uživatel je aktivní v textovém poli nebo například v textové editoru, kdy je očekáván jeho textový vstup.
Obr. 9: Překrývání obrazovky klávesnicí
Na druhou stranu je výhodou virtuální klávesnice fakt, že ji lze používat v několika režimech. Kromě základního rozložení obsahuje vždy další vrstvy pro psaní speciálních znaků nebo číslic, jejichž realizace na fyzické klávesnici vyžaduje znalost psacích režimů nebo klávesových zkratek. Snadno tak můžeme přepnout do režimu, který Vám nabídne jiné rozložení, speciální znaky nebo psaní rukou. Základní rozložení maximálně imituje běžnou klávesnici a to jak v rozložení, tak v obsahu. Další rozložení pomáhají se speciálními znaky, nebo zpřístupňuje znaky pouze na krajích, je tedy možné pohodlně psát, i když držíte tablet oběma rukama.
- 15 -
Obr. 10: Rozložení pro obě ruce. Držíte-li tablet v obou rukách, můžete psát palci. Windows 8
Obr. 11: Režim psaní speciálních znaků.
Obr. 12: Režim psaní prstem nebo perem.
Windows 8
Windows 8
3.2.2 Fyzická klávesnice Jak již bylo zmíněno, virtuální klávesnice není pro psaní delších textů tím nejvhodnějším nástrojem, což omezuje použití tabletu jako pracovního či studijního nástroje, a proto existují také externí fyzické klávesnice. Ty lze připojit buď kabelem skrze microUSB nebo také bezdrátově pomocí technologie Bluetooth. Tyto klávesnice většinou bývají univerzální a lze jej použít i pro telefon či počítač. Jejich hmotnost a rozměry jsou optimalizovány pro snadné používání a přenášení společně s tabletem.
3.2.3 Dokovací klávesnice s touchpadem U tabletů řady ASUS Transformer (například model T100) přišel nový prvek v ovládání a práce s tabletem. Tablet je doplněn o klávesnici s touchpadem a jako celek tvoří netbook s dotykovou obrazovkou. Tento princip dává tabletu větší možnost využití, prostor pro další baterii nebo pevný disk a větší pohodlí. Tablet je lehce oddělitelný od dokovací klávesnice a tedy v mžiku je možné mít jen tablet nebo netbook s pohodlnou klávesnicí. Dle modelu (a samozřejmě ceny) je možné mít v dokovací klávesnici umístěnu další baterii, pevný disk, USB port nebo Obr. 13: Tablet s dokovací další rozšiřující prvky. Většinou (a u ASUS Transformer klávesnicí všude) je přítomen běžný USB konektor verze 3, tedy je možné připojit k tabletu běžnou USB klíčenku. Jak již bylo zmíněno, skrze port USB, je možné nabíjet další zařízení, tedy je možné například nabít mobilní telefon z tabletu.
- 16 -
3.3 Tlačítka Pro komunikaci s vnějším světem obsahují tablety obecně sadu tlačítek. Tato tlačítka bývají umístěná na bocích zařízení, většinou s podobným umístěním a funkcionalitou téměř u všech tabletů od nejrůznějších výrobců. Rozložení i účel tlačítek je většinou zděděn od menších předků tabletů – od smartphonů. Tlačítka na tabletu bývají typicky tato: 1. Zapnutí/vypnutí tabletu Tablet se většinou fyzicky nevypíná, ale pouze uspává a hlavně se zamyká obrazovka. Toto tlačítko bývá typicky umístěno v pravém horním rohu. Krátký stisk tlačítka zamyká/odemká tablet, dlouhý stisk jej zapíná/vypíná. 2. Ovládání hlasitosti Tento model je zděděn zejména z menších kolegů – smartphonů, kde rychlé a pohotovostní ovládání hlasitosti je žádoucí. Jedná se pouze o dvě tlačítka – zesílit a zeslabit zvuk. Tato sada je většinou v levém horním rohu. 3. Fotoaparát Pokud tablet má zadní fotoaparát, obsahuje většinou i tlačítko pro pohodlné focení. S tabletem totiž můžeme prudce pohnout při snaze zmáčknout tlačítko na obrazovce a koncept fyzického tlačítka je přirozenější, protože jej známe z běžných fotoaparátů. Některé tablety však toto tlačítko neobsahují a je u nich potřeba fotit stisknutím tlačítka na displeji. 4. Přídavná tlačítka Některé modely tabletů mají další funkční tlačítka na stranách zařízení nebo na spodní liště tabletu. Například u tabletu iPad je to tlačítko „Domů“ na přední straně pro přechod do hlavní nabídky a tlačítko pro ztlumení nebo zakázání rotace na kraji přístroje.
Obr. 14: Popis tlačítek tabletu iPad
- 17 -
Většina tabletů obsahuje také softwarová tlačítka, ta jsou umístěna na spodní straně displeje a zůstávají tam při spuštění libovolné aplikace jako součást operačního systému. U tabletů s operačním systémem Android se například jedná o tato tři tlačítka:
Zpět: toto tlačítko slouží k zpětné navigaci v aplikaci. Stisknutím tlačítka zpět se lze dostat na předchozí obrazovku aktuální aplikace.
Domů: pomocí tlačítka domů se vždy lze vrátit na úvodní obrazovku systému. Aktuálně spuštěná aplikace se minimalizuje na pozadí.
Spuštěné aplikace: toto tlačítko, které je obvykle umístěno nejvíce vpravo, zobrazí seznam všech aktuálně spuštěných aplikací a umožňuje mezi nimi přepínat nebo je zavírat.
Obr. 15: Softwarová tlačítka operačního systému Android
3.4 Procesor Jak již bylo uvedeno v jedné z předchozích kapitol, procesor je tím hlavním parametrem, který určuje rychlost a použitelnost celého tabletu. Čím kvalitnější a výkonnější procesor je v tabletu umístěn, tím rychleji s ním lze pracovat a tím náročnější aplikace lze spouštět. S rozvojem moderních technologií dochází také k částečné změně významu slova procesor. V původním významu slova jde o miniaturní číslicový obvod, který vykonává veškeré instrukce zařízení a obsluhuje jeho chod. Dnes si ve spojení s mobilními technologiemi pod pojmem procesor můžeme představit centrální čip, na kterém jsou kromě klasického procesoru umístěny i pomocné paměti či grafická karta a jiné obvody. Mezi hlavní parametry procesoru, které určují jeho výkon, patří zejména počet jader a takt. Je však potřeba vzít v potaz i architekturu či instrukční sadu, které kvalitu procesoru také ovlivňují. Například v případě instrukční sady však téměř všechny procesory v tabletech pracují s ARMv7, která má nízký příkon, dostatečný výkon, malé rozměry a procesor v tomto případně nepotřebuje aktivní chlazení (chlazení za účasti ventilátoru nebo kapalinového oběhu). Právě tato sada, vytvářená britskou firmou ARM Holdins, je jedním z klíčových prvků, který sehrál roli v masovějším rozšíření tabletů a mobilních zařízení obecně. V roce 2013 pokořily procesory ARM početně hlavního rivala – procesory s architekturou x86 a x86_64 (tyto procesory se vyskytují především v zařízeních s operačním systémem Windows). Co se týká architektury procesoru, rozlišujeme zde mezi dvěma základními typy, 32-bitovou architekturou a 64-bitovou architekturou. U klasických počítačů dnes již převládá druhá zmíněná, u mobilních zařízení se teprve pomalu začíná rozšiřovat. 64-bitová architektura umožňuje používat složitější a rozsáhlejší instrukce, které mohou obsloužit více dat a je tedy rychlejší. V současné době se v nových výkonnějších zařízeních objevují již spíše procesory s
- 18 -
64-bitovou architekturou, čemuž dopomohlo i vydání nové verze operačního systému Android s názvem Lollipop, která je 64-bitová. Zcela zásadními parametry procesoru jsou takt a počet jader. Původní procesory použité v počítačích pracovaly pouze s jedním jádrem, jejich vývoj však umožnil tento počet násobit a zvyšovat tak výkon procesoru. Dnes se tak u počítačů a notebooků můžeme setkat i s 16tijádrovými procesory. Tato technologie se nyní rozvíjí i u tabletů a kvalitnější tablety tak nabízejí 2 nebo i 4 jádra procesoru. Neplatí zde však přímá úměra, 4 jádra procesoru neznamenají čtyřikrát větší výkon. Mohou však například urychlit použití více aplikací naráz (poslouchání hudby a surfování na internetu) tím, že každá aplikace bude využívat samostatné jádro procesoru. Takt procesoru potom udává, jak rychle je schopen pracovat, tedy kolik operací dokáže vykonat během sekundy. Takt procesoru se udává v hertzích (Hz) a běžné hodnoty taktu ve většině současných tabletů se pohybují mezi 800 MHz až 2 GHz.
3.5 Paměť Operační paměť (RAM) je místo, kam si procesor ukládá pracovní data a výsledky výpočtů. To, co procesor vykoná a spočítá, je potřeba někam uložit, jinak by byly údaje ztraceny. Právě k tomu slouží operační paměť, která je velmi rychlá a dá se přepisovat prakticky neomezeně. Nahrávají se do ní například všechny aplikace, které jsou spuštěné nebo aplikace, které se často používají. Od platformy laptopů a desktopů se příliš neliší a její hlavní parametr je kapacita. Obecně platí, že čím vyšší kapacita operační paměti, tím může tablet pracovat rychleji a zvládat běh více aplikací naráz (tzv. multitasking). V případě, kdy je kapacita paměti RAM nedostatečná, dochází ke zpomalení systému, zasekávání aplikací a dokonce i k jejich nucenému vypínaní. Operační systém totiž může libovolně operovat s aplikacemi v operační paměti, a pokud potřebuje volné místo pro aktuálně spuštěnou aplikaci, musí v některých situacích vypnout aplikace běžící v pozadí. Při výběru tabletu je tedy velikost operační paměti zásadní parametr.
3.6 Datové úložiště Stejně jako má laptop nebo desktop běžný pevný disk, tak i tablet potřebuje úložiště pro ukládání dat, aplikací a operační systém. K tomu lze sice použít například operační paměť RAM, která byla zmíněna v minulé kapitole, ta má však omezenou velikost a její primární účel je uchovávat především dočasná data a informace. Proto každý tablet obsahuje také vnitřní datové úložiště. Z důvodu mobility je nanejvýš nevhodné použití klasického otáčivého pevného disku (HDD) z latopů a desktopů. Zejména z důvodu vysokého příkonu a náchylnosti na otřesy (otáčivé plotny disku jsou velice citlivé). Proto se pro úložiště v tabletech používají paměti Flash, podobné jako jsou v USB klíčenkách. Jsou energeticky nenáročné, nevolatilní (udrží data i bez elektrické energie), spolehlivé a dostatečně rychlé. Oproti klasickým pevným diskům mají
- 19 -
také nižší hmotnost a jsou proto vhodnější pro časté přenášení. Do jisté míry jsou také odolnější vůči ztrátě dat například při pádu. U tabletů se primárně neočekává uchovávání velkoobjemových dat (filmy, hudba, fotografie), a proto není cílem velká kapacita úložiště, i když i ta se u nejnovějších modelů postupně zvyšuje. Celkové úložiště se dělí na interní (zabudované přímo v tabletu) a pokud to tablet umožňuje, tak externí v podobě vložené SD paměťové karty. Interní úložiště je neměnný parametr tabletu a pohybuje se v řádech Obr. 16: MicroSD karta desítek GB. Je důležité ale myslet na fakt, že ne celá kapacita, která je udána výrobcem, je k dispozici uživateli. Část (několik procent) zabírá souborový systém a několik GB zabírá operační systém tabletu. Externí úložiště rozšiřuje kapacitu interního úložiště a primární úloha je uchovávání málo používaných dat, které se většinou jen čtou (hudba, filmy...). Externí úložiště je dědictví z platformy smartphonů, kde kapacita interního úložiště je pouze v řádu jednotek GB. Realizuje se paměťovou kartou, většinou formátu SD (verze microSD). Tato karta má rozměry pouhých 15 x 11 x 1 mm. Základní nevýhoda paměťových karet je jejich rychlost, která se nemůže rovnat s rychlostí interních úložišť, proto pokud chceme využívat SD kartu, je vhodné ji využívat pouze pro ukládání primárně statických dat, nikoliv pro data, která běžně používáme (aplikace, pracovní dokumenty...). Běžně dostupné kapacity paměťových karet jsou do 64GB. Výhodou paměťových karet je jejich použitelnost na více zařízeních, můžeme si tedy data z tabletu snadno přenášet do mobilního telefonu nebo notebooku.
3.7 Bezdrátové technologie Tablety potřebují komunikovat skrze síť internet, a proto se do nich integrují moduly pro komunikaci skrze Wi-Fi, mobilní sítě a Bluetooth. V oblibě stoupá také technologie NFC.
3.7.1 Wi-Fi Wi-Fi je technologie pro bezdrátové připojení koncových zařízení (tedy tablety, mobily, počítače, ...) k síti, kterou vysílá tzv. router. Některá zařízení jsou také schopná vytvořit ad-hoc sít a propojit se navzájem mezi sebou. To lze použít například k výměně dat mezi těmito zařízeními. V dnešní době je hlavním důvodem použití Wi-Fi sítí připojení k internetu. Router je připojen k internetu pomocí kabelu a do bezdrátové sítě, kterou vysílá, pak sdílí toto internetové připojení. Každá síť je identifikována pomocí tzv. SSID, což je textový identifikátor o délce 32 znaků (neboli název sítě).
- 20 -
Obr. 17: WiFi router
Tento identifikátor je pravidelně vysílán do okolí a díky němu se do bezdrátové sítě mohou připojovat jednotlivá koncová zařízení. Důležitou vlastností Wi-Fi sítí je jejich bezpečnost. Protože do sítí jsou připojena velká množství zařízení, která v nich mohou sdílet důležitá data, je potřebné, aby bylo možné zabránit připojení nepovolaných osob. Existuje několik způsobů, jak síť zabezpečit. Tím nejjednodušším je nevysílat SSID sítě, což umožní připojení pouze těm zařízením, které jej znají. Je to však poměrně primitivní metoda a není příliš bezpečná. Další možností je nastavení povolených MAC adres, které se do sítě mohou připojit (MAC adresa je unikátní identifikační číslo každého zařízení). Útočník však může zjistit adresu některého z povolených zařízení a vydávat se za něj. Bezdrátovou síť Wi-Fi lze také zabezpečit heslem. Existuje několik technologií od ne příliš bezpečné WEP až po robustní WPA2. Tablety obsahují integrovanou kartu, která se umí připojit na síť Wi-Fi a to na standardu IEEE 802.11 b/g/n na frekvenci 2.4 GHz, která je nejběžnější, nebo na standardu 802.11ac, který pracuje na frekvenci 5 GHz. Podle třídy (a ceny) tabletu obsahuje Wi-Fi kartu, která podporuje různé zmíněné standardy. Je doporučen trend využívat maximálně sítě na frekvenci 5 GHz, protože v tomto pásmu se dosahuje vyšších rychlostí a také na tomto pásmu nepracuje tolik sítí, které si mohou konkurovat a rušit se, proto je přenos spolehlivější. Jednotlivé standardy jsou zpětně kompatibilní, tedy pokud si pořídíme tablet podporující 802.11ac, nemusíme se bát, že bychom se nepřipojili k starším verzím.
3.7.2 3G modul Pro připojení k internetu mimo dosah sítě Wi-Fi lze využít mobilní internetové připojení od telefonních operátorů, jak jej známe z mobilních telefonů. Pro toto připojení je nutné mít běžnou SIM kartu a modul v tabletu, podporující tuto technologii. Nevýhodou je nutnost platit operátorovi za připojení dle nabízeného tarifu a datová omezenost, tzv FUP. Jako základní výhoda mobilního připojení je jeho dostupnost téměř kdekoliv. Zkratka 3G značí sítě tzv. třetí generace. Pokrytí České republiky signálem 3G není kompletní, v místech, kde není tento signál, se využívá jiných sítí a to EDGE, HSPDA nebo GPRS. Tyto sítě mají nižší rychlosti přenosu dat, ale mají větší pokrytí. U nejnovějších tabletů nacházíme tzv. LTE modul, což je zařízení, které je schopno pracovat na sítích čtvrté generace, tedy LTE (Long Term Evolution). Jedná se o technologii, která je určená pro vysokorychlostní internet v mobilních sítích. Uvádí se, že teoreticky by tato síť měla umožnit přenos dat o rychlosti až 100 Mb/s. V České republice je technologie LTE zatím na pomalém vzestupu a postupně se šíří po jednotlivých částech země. FUP (Fair User Policy, Fair Usage Policy nebo Fair Use Policy) je technika, která se využívá u poskytovatelů mobilního internetu (telefonní operátoři) jako datové omezení. Princip má uživatel nastaven limit, a pokud během určitého časového období (většinou jedno zúčtovací období – 1 měsíc) stáhne z internetu větší množství dat než je stanovený limit, tak je nějak postižen a to nejčastěji v podobě výrazně snížené přenosové rychlosti. Toto omezení trvá
- 21 -
pouze do konce výše zmíněného časového období a v novém časovém období je rychlost opět obnovena. V praxi tedy u poskytovatelů zkratka FUP znamená datový limit, kolik můžete měsíčně celkem dohromady odeslat a přijmout dat. Např. je-li FUP 1 GB, tak můžete odeslat 0.2GB a stáhnout 0.8GB s poté vám poskytovatel zpravidla sníží přenosovou rychlost na téměř nepoužitelnou (takže internet bude sice fungovat ale velice pomalu) až do začátku nového měsíce, kdy začnete počítat zas od nuly. Po vyčerpání limitu FUP je většinou operátorem nabízen nový balíček dat, který je samozřejmě zpoplatněn. Původním smyslem bylo zamezit tomu, aby jeden uživatel přílišným využíváním svého internetového připojení omezoval ostatní uživatele. Tlak Českého telekomunikačního úřadu a zejména uživatelů, kteří hojně začali využívat mobilní připojení k internetu, nutí mobilní operátory k neustálému zvyšování limitů a v budoucnosti i jejich zrušení, stejně jako v případě běžného domácího připojení.
3.7.3 Bluetooth Bluetooth je stálice v technologiích, které se používají a vkládají do mobilních zařízení. Ještě dávno před zrodem smartphonů měly mobilní telefony čip pro komunikaci skrze bluetooth. Dnes je tato technologie v mírném ústupu, ale své využití a opodstatnění pořád má. Jedná se komunikační technologii s dosahem několika metrů (předpokládá se, že cílové zařízení je minimálně ve stejné místnosti) pro výměnu dat mezi dvěma zařízeními. Pro komunikaci je nutné zařízení spárovat – nastavit přístup pro komunikaci. Princip technologie je podobný jako u Wi-Fi, Bluetooth také pracuje ve frekvenčním pásmu 2.4 GHz. Rychlost přenosu se u Bluetooth pohybuje max na hranici 24 Mb/s. Kromě spojení dvou zařízení umožňuje Bluetooth i druhý režim fungování – jedno za zařízení se může stát "serverem" a dalších až 7 zařízení se pak může připojit v klientském režimu. Nejčastěji se Bluetooth využívá pro bezdrátové přehrávání hudby, párování zařízení s počítačem v autě nebo pro připojení periferních zařízení (myš, klávesnice, sluchátka...).
3.7.4 NFC NFC je poměrná nová technologie, která slouží k bezdrátové komunikaci mezi dvěma zařízeními. Od Wi-Fi a Bluetooth se však liší v jedné podstatné vlastnosti – tato komunikace probíhá na vzdálenost několika milimetrů až centimetrů. O NFC se často hovoří jako o technologii budoucnosti, která nabízí řadu možných využití. NFC čipy mohou být součástí zařízení, existují ale také ve formě nálepek, se kterými se lze setkat u dražších výrobků v obchodě nebo například u platebních karet. V dnešní době je nejrozšířenějším a nejpopulárnějším využitím NFC možnost platby v obchodě pomocí mobilního telefonu případně tabletu. Jsou k tomu potřeba speciální aplikace, které se do zařízení nainstalují a které umožnují vložit do zařízení virtuální variantu platebních karet daného uživatele. Ten pak může v obchodě, který tuto možnost podporuje,
- 22 -
zaplatit svůj nákup pouhým přiložením zařízení ke speciální "čtečce". Bezpečnost této metody zajišťuje nutnost zadávání PIN kódu při každé platbě, v případě částky vyšší než 500 korun pak i dalšího bezpečnostního kódu. Technologie NFC však slibuje mnohem širší využití těchto mobilních plateb. V některých městech se již testují univerzální čipové karty, které v sobě obsahují několik různých karet, které člověk běžně používá. Jedná se například o kartu do knihovnu, o jízdenku v MHD a podobně. Všechny tyto karty lze sloučit do jedné, případně uchovávat přímo v mobilním zařízení, prostřednictvím kterého se pak lze jednotlivými kartami identifikovat. Poměrně diskutovaným využitím NFC je i použití mobilních zařízení s NFC čipem jako klíčů. Tablety a mobilní telefony by pak mohly odemykat téměř cokoliv od počítačů, přes osobní automobily až po byty či celé nemovitosti. Stačilo by pouze pořídit příslušný odemykací systém. Velkým problém tohoto řešení je však bezpečnost, protože hrozí ztráta či odcizení zařízení, které pak může být zneužito k neoprávněnému přístupu.
3.8 Další integrovaná zařízení Základní úloha a výhoda tabletu nespočívá ve výpočetním výkonu, ale v integraci mnoha technologií, které jako celek přináší vysoký multimediální užitek. Proto se v tabletu vyskytují další prvky.
3.8.1 GPS modul GPS je v dnešní době jedna z nejpopulárnějších technologií a bez její podpory by tablety neměly šanci na úspěch. Tato technologie umožňuje určit aktuální polohu na libovolném místě na planetě a to s přesností na několik metrů. Poloha je vyjádřena pomocí zeměpisné délky a šířky. Zjištění a vypočítání polohy zajišťuje GPS modul uvnitř tabletu, tedy čip a anténa přijímající GPS signál. Na oběžné dráze země se nachází 31 družic, které vysílají signál, a pomocí toho signálu lze složitým výpočtem určit aktuální polohu. Zajímavostí je, že celý systém družic provozuje a sponzoruje americká vláda, která na něj ročně vynakládá několik stovek milionů dolarů. Zjišťování polohy lze využívat k široké řadě aktivit. Tou hlavní je GPS navigace, která se používá zejména v osobních automobilech. Stačí tablet se zapnutou GPS připevnit na palubní desku či přední sklo automobilu, spustit speciální aplikaci, zvolit cíl trasy a aplikace sama s pomocí GPS spočítá nejlepší cestu a naviguje na jednotlivých křižovatkách či odbočkách. Navigaci však lze použít i v rámci pěšího pohybu po městě. Využití GPS je prakticky neomezené, lze pomocí ní najít zajímavé obchody či služby v okolí, existují také populární hry, které využívají principu zjišťování polohy. Informaci o aktuální poloze je také možné ukládat k pořízeným fotografiím nebo ji sdílet v rámci sociálních sítí.
- 23 -
3.8.2 Gyroskop Jako gyroskop se označuje sada senzorů, která umožňuje detekovat změnu orientace zařízení. Tedy to, zda je zařízení drženo tzv. v režimu na výšku nebo režimu na šířku. To lze využít pro celou řadu aplikací, například surfování po internetu je pohodlnější s režimu na šířku, stačí tedy tablet otočit a systém automaticky otočí a rozšíří i obraz na displeji. Gyroskop dokáže poznat také naklánění zařízení, což je použito v mnoha hrách.
3.8.3 Fotoaparát Tablet jako multimediální zařízení se bez fotoaparátu neobejde. Integrovaný fotoaparát dosahuje kvalit běžných kompaktů a má rozlišení v jednotkách až desítkách megapixelů. Kromě fotografií většinou ovládá i videozáznam (HD nebo FullHD).
3.8.4 Baterie Důležitou součástí každého mobilního zařízení je jeho baterie. Na výkonu a kapacitě baterie závisí použitelnost zařízení a jeho výdrž na jedno nabití. Podstatná je však také optimalizace operačního systému tak, aby s baterií nakládal šetrně. Dnes nejpoužívanějšími typy baterií v mobilních zařízení jsou baterie Li-Ion a Li-Pol. Nejdůležitějším parametrem baterií použitých v tabletech je jejich kapacita. Obecně platí, že čím větší má baterie kapacitu, tím déle vydrží. U nejlevnějších modelů se kapacita baterie pohybuje okolo 4000 mAh - 5000 mAh, nejvýkonnější tablety pak nabízejí baterii s kapacitou i více než 10 000 mAh. To však nemusí nutně znamenat delší výdrž, neboť tyto tablety mají poměrně náročné Obr. 18: Li-Ion baterie HW vybavení, které spotřebuje hodně energie. Dalším podstatnou vlastností baterie je tzv. nabíjecí cyklus, což je číslo, které udává, kolikrát je možné baterii nabít. Počítá se úplné nabití od 0% až po 100% a tento parametr mívá hodnotu mezi 400 – 1000. Zdá se to jako nízké číslo, je ale potřeba si uvědomit, že se jedná o kompletní nabití, takže jednotlivé nabití, které nejsou od nuly až do plného stavu, se sčítají. Nabití baterie dnes obvykle trvá mezi 1 – 3 hodinami. Zajímavostí je skutečnost, že rychlost nabíjení není po celou dobu stejná. Prvních zhruba 70% baterie se nabije poměrně rychle, zhruba během hodiny, zatímco zbylých 30% může trvat i stejnou nebo delší dobu. Je to dáno procesem nabíjení, který je rozdělen do několika fází a právě ve fázi první je vstupní napětí nejvyšší. Baterii škodí krajní stavy, tedy úplné vybití a úplné nabití. Oba tyto stavy je sice baterie schopna detekovat, nicméně v dlouhodobém hledisku nemají na životnost baterie dobrý vliv. Ideální je tedy udržovat stav baterie mezi 40% - 80%, čímž se její životnost prodlouží na maximum. U starších typů baterií se také mluvilo o tzv. paměťovém efektu, který údajně způsoboval při špatném zacházení nemožnost nabít baterii na plnou kapacitu. To dnes již - 24 -
nehrozí a proto ani není nutné používat různé formátovací cykly a jiné techniky, které se dříve používaly jako ochrana proti paměťovému efektu. Pro delší výdrž a životnost baterie je také důležité teplota, ve které se baterie nachází. Ta by neměla být příliš vysoká, je tedy vhodné dbát na to, aby tablet či telefon nebyl vystaven přímému slunci a chladu. Způsob nabíjení se u různých tabletů liší. Většina tabletů podporuje nabíjení skrze port MicroUSB. U těchto tabletů stačí připojit zařízení k počítači případně pomocí speciálního adaptéru do zásuvky a začnou se automaticky nabíjet. Některé tablety však mají nabíjení odděleno a je nutné je nabíjet ze zásuvky speciální adaptérem. Technologií budoucnosti je pak bezdrátové nabíjení, které se dnes stále vyvíjí. Pro tablety má smysl zabývat se především indukčním nabíjením, což v praxi znamená, že zařízení se nabíjí položením na speciální nabíjecí podložku. Tento způsob zatím mnoho zařízení nepodporuje, je však možné si zakoupit speciální pouzdro, do kterého se tablet či telefon vloží a které toto bezdrátové nabití umožní. Poslední možností, jak prodloužit výdrž zařízení, je externí baterie. Ta může mít několik podob. V případě zařízení, která umožňují fyzicky vyměnit baterii uvnitř, lze používat více záložních baterií, které se střídají, tzn., zatímco se jedna baterie nabíjí, druhá je použita uvnitř tabletu. To s sebou nese nutnost časté výměny a spravování dvou baterií. Druhou možností je použití Obr. 19: Externí baterie zcela samostatné externí baterie. Tu lze nabít a následně připojit k zařízení, které si z něj bere potřebnou energii. Nevýhodou tohoto řešení je horší přenositelnost v případě nabíjení, takže vhodné použití na cestách je například ráno nebo večer.
3.9 Možnost připojení dalších zařízení Tablety jsou obecně jen obyčejné počítače obohacené dotykovou obrazovkou a konstruované jako mobilní zařízení. Fakt, že uvnitř tepe běžné vybavení jako v ostatních noteboocích nebo stolních počítačích, dává možnost připojovat k nim další periferní zařízení. Množství a typ zařízení, která k je možné připojit k tabletům, závisí na portovém vybavení daného tabletu. Zde je nutno zmínit, že se zásadně liší vybavení tabletů iPad a ostatních tabletů s operačními systémy Android nebo Windows. Vždy ale nacházíme port pro připojení sluchátek, tzv. 3.5mm jack.
3.9.1 Porty pro připojení u tabletů iPad Firma Apple je ve svém přístupu k vybavení svých zařízení (tablety a telefony) porty velice specifická a vybavuje svá zařízení pouze jedním datovým portem. Ten je kompatibilní pouze s jejich specifickým konektorem, skrze který je realizován jak datový přenos, tak i nabíjení tabletu. Kabel s tímto konektorem je většinou zakončen koncovkou USB pro připojení do
- 25 -
nabíječky nebo do USB portu v počítači. Pokud chceme přenášet video skrze HDMI, číst flashdisky přes USB nebo otevírat paměťové karty MicroSD, musíme použít redukci s těmito porty.
3.9.2 Porty pro tablety s operačními systémy Windows nebo Android Tablety, které nepatří do rodiny firmy Apple, jsou většinou vybaveny více porty jako je MicroUSB, MicroHDMI a slot pro paměťové karty. MicroUSB je port, který je velice rozšířen, a najdeme ho téměř u všech mobilních zařízení. Používá se k datovým přenosům (hudba, fotky…) a nabíjení u telefonů, navigací, čteček a samozřejmě i u tabletů. Jak už název napovídá, jedná se o zmenšenou úpravu populárního konektoru USB, který najdeme v každém počítači. Výhoda tohoto konektoru spočívá ve faktu, že kromě datových přenosů je schopný připojené zařízení paralelně i nabíjet, tedy je možné nabíjet tablety i z počítače nebo laptopu. Kabel k tomuto portu bývá zakončen na druhé Obr. 20: Různé druhy USB konektorů straně běžným USB konektorem pro připojení do počítače nebo nabíječky. USB se na trhu momentálně vyskytuje ve verzích 2.1 a 3. Tyto verze jsou zpětně kompatibilní (můžete je jakkoliv kombinovat), ale mají zásadně odlišnou rychlost datového přenosu. MicroHDMI je port pro přenos videa do jiného zařízení. S tímto portem je možné se připojit k televizi, monitoru nebo projektoru a například přehrát film, ukázat fotky nebo předvést prezentaci. Vzhledem k velikosti konektoru se na tabletech vyskytuje pouze ve verzi microHDMI, tedy pro připojení „velkého“ HDMI konektoru je nutné použít redukci. HDMI přenáší kromě obrazu i zvuk, není nutné připojovat reproduktory, pokud připojujete tablet například k televizi. HDMI konektory jsou postupně nahrazovány technologií MHL, která umožňuje propojit na jedné straně HDMI zařízení (televizor) a na druhé straně mobilní zařízení (tablet, smartphone). Principem MHL je redukce, která zprostředkovává přenos dat mezi oběma konektory. Slot pro paměťové karty slouží pro práci s paměťovými kartami, většinou typu MicroSD (nejrozšířenější). Tyto Obr. 21: MHL redukce paměťové karty se využívají v dalších zařízeních, jako jsou kamery, fotoaparáty nebo mobilní telefony. Kromě čtení dat z těchto zařízení se využívají i k zvětšení datové kapacity tabletu, protože samotné tablety nebývají většinou vybaveny velkým úložištěm. Je nutné ale myslet na fakt, že tyto karty nevládnou vysokou rychlostí čtení a
- 26 -
zápisu, je tedy vhodné je používat pouze jako úložiště (hudby, filmů) a ne jako pracovní kapacitu (práce s často používanými daty). Pokud paměťová karta z cizího zařízení není kompatibilní s Vaším tabletem, využijte externí čtečku paměťových karet.
Obr. 22: Porty pro periferní zařízení na tabletu ASUS T100
V oblasti mobilních zařízení se objevuje také standard DLNA, který si dává za cíl sjednotit způsob propojení jednotlivých zařízení v domácnosti a to co nejjednodušeji. Při použití DLNA stačí mít v domácnosti zprovozněnou Wi-Fi síť, ve které se nachází jedno zařízení označované jako DLNA server. Ostatní zařízení se k němu mohou připojit a zpřístupnit svůj obsah. Snadno pak lze procházet obsah telefonu a zobrazit jej například na televizi, což se hodí pro přehrávání fotek z tabletu a mobilu.
4 Operační systémy Inteligentní a pokročilé operační systémy jsou to, co dělá chytrá zařízení chytrými. Původní mobilní telefony sice také obsahovaly operační systémy, jejich možnosti však byly omezené a obsahovaly pouze předem určenou sadu funkcí a operací, typicky zprávy, volání, kalendář, budík, kalkulačka, apod. Tyto operační systémy tak byly nazývány jako uzavřené. Dnešní operační systémy můžeme označit slovem "otevřené". Tím rozumíme především skutečnost, že tyto operační systémy lze libovolně rozšiřovat o aplikace třetích stran a dodávat jim tak nové funkce a vylepšení.
4.1 Přehled mobilních OS Prvním mobilním otevřeným operačním systémem, který se dostal do podvědomí větší skupiny lidí, byl OS Symbian, který byl spojen především s telefony značky Nokia. Na svou dobu to byl revoluční systém, který umožňoval řadu pokročilých funkcí, po příchodu dalších operačních systémů však svou pozici na trhu neudržel a telefony s tímto systémem byly na ústupu. Dnes již další vývoj operačního systému Symbian neprobíhá. Revoluci v oblasti chytrých mobilních zařízení spustila společnost Apple, která v roce 2007 začala prodávat svůj telefon iPhone, který běžel na operačním systému iOS. Ten nabídl jednoduché a intuitivní ovládání, bohatou škálu funkcí a do budoucna také stále se rozšiřující nabídku aplikací ke stažení. Systém iOS se rychle stal dominantním systémem na trhu a nějakou dobu trvalo, než se pro něj objevila seriózní konkurence. Tuto konkurenci představuje systém Android. Ten je dnes neodmyslitelně spjat se společností Google, málokdo však ví, že původně byl vyvíjen společností Android Inc., kterou Google v
- 27 -
roce 2005 odkoupil. Operační systém Android byl oficiálně představen v roce 2007, tedy v době, kdy na trhu již existoval konkurenční iOS. Za Android se postavila řada společností včetně HTC, Samsungu či LG, které zaštítily jeho vývoj pod hlavičkou sdružení Open Handset Alliance. Necelý rok po oznámení vyšla první verze systému Android, která postupně nabírala na popularitě, až nakonec předstihla i iOS. Třetím významným hráčem na poli mobilních operačních systémů je společnost Microsoft se svým systémem Windows Phone. Ten navazuje na předchozí operační systém Windows Mobile a jeho první verzí, která byla vydána v roce 2010, je Windows Phone 8.
4.2 Podíl na trhu Historický vývoj statistik ukazuje, jak se postupně zmenšoval počet hlavních operačních systémů a jak se také měnil jejich podíl na trhu. Operační systém iOS měl před konkurencí náskok díky svému datu vydání. Jako první mobilní operační systém neměl zpočátku konkurenci a i proto se mohl poměrně rychle rozšířit. Protože brzy ale začaly vznikat další mobilní operační systémy, jeho dominantní pozice začala upadat. Napomohl tomu především operační systém Android, který se brzy ujal role nejrozšířenějšího systému na poli mobilních zařízení a odsunul iOS až na druhé místo. Z ostatních operačních systémů si významnější podíl udržel ještě Windows Phone a po několik let i BlackBerry OS, ten však již svou pozici ztratil a dnes jeho podíl činí méně než 1 %. Ze statistik, které pochází z třetího čtvrtletí každého roku, můžeme vidět, jak postupně stoupá počet prodaných zařízení se systémem Android. Lze předpokládat, že tento trend bude ještě nějakou dobu pokračovat, protože chytrá zařízení s operačním systémem Adroid nabízejí širokou škálu zařízení od těch nejlevnějších, po kterých je vysoká poptávka, až po ta velmi výkonná, která uspokojí i náročnější uživatele. Operační systém iOS si stabilně drží druhé místo v prodejnosti a nevykazuje žádné větší výkyvy ve statistikách. Je to dáno i poměrně stabilní a věrnou základnou uživatelů, kteří nemají důvod ze zařízení od společnosti Apple přecházet k jiným telefonům či tabletům. Lze očekávat, že podíl zařízení se systémem iOS se v nejbližší době bude zvětšovat, protože budou oznámeny nové modely iPhone 6. Na třetím místě se nachází operační systém Windows Phone, který na výraznější úspěch stále čeká. Pomoci by mu mohl přechod společnosti Nokia pod křídla společnosti Microsoft a také zahájení spolupráce s řadou jiných výrobců, ke kterým patří i společnosti jako Samsung či HTC. Operační systém BlackBerry OS bude v dalších letech pravděpodobně ztrácet své postavení a zařadí se mezi skupinu systému s téměř nulovým podílem. Nedá se také očekávat, že by se objevil nový operační systém, který by současnou situaci výrazněji pozměnil.
- 28 -
100% 80% 60% 40% 20% 0%
2011
2012
2013
2014
Android
57,40%
74,90%
81,20%
84,40%
iOS
13,80%
14,40%
12,80%
11,70%
Windows Phone
1,20%
2,00%
3,60%
2,90%
BlackBerry OS
9,60%
4,10%
1,70%
0,50%
Ostatní
18,00%
4,50%
0,60%
0,60%
Obr. 23: Přehled zastoupení jednotlivých operačních systémů 1
4.3 Android Mobilní operační systém Android je postaven na operačním systému Linux, který je známý především z oblasti klasický operačních systémů v osobních počítačích. Ke klíčovým vlastnostem tohoto systému patří otevřenost (vývojáři mohou vytvářet vlastní aplikace) a podpora multitaskingu (každá aplikace běží samostatně a systém může rozhodovat o ukončení nepotřebných aplikací). Výrazným znakem systému Android je jeho propojení s účtem Google, jehož prostřednictvím je možné celý telefon ovládat a přihlašovat se k jednotlivým aplikacím. Operační systém Android je přeložen do více než 50 světových jazyků. Android také umožňuje výrobcům uzpůsobit vzhled uživatelského rozhraní, každá značka telefonu má tedy ve výsledku trochu jinou podobu systému. Kromě základních aplikací od společnosti Google je možné do zařízení stahovat i nové aplikace skrze Google Play (play.google.com). Uživatelům operačního systému Android je k dispozici téměř 1,500,000 aplikací ke stažení.
4.3.1 Historie Historie operačního systému Android se začala psát v roce 2003, kdy byla založena společnost Android Inc., jejímž čelním představitelem byl Andy Rubin. Ten se také stal členem nově vzniklého vývojového týmu poté, co společnost Google odkoupila Android Inc. a zapojila se do vývoje nového operačního systému pro mobilní telefony. Tehdy tomu ještě nebyla věnována patřičná pozornost a nikdo nepředpokládal, že se začíná rodit budoucí hit na Obr. 24: Mobilní telefon HTC Dream poli mobilních zařízení. To se však brzy změnilo díky událostem z roku 2007, kdy konkurenční společnost Apple oznámila v té době revoluční smartphone iPhone s operačním systémem iOS. Na to Google 5. 1
http://www.idc.com/prodserv/smartphone-os-market-share.jsp
- 29 -
listopadu 2007 zareagoval tím, že ve spojení s několika dalšími výrobci mobilních telefonů (HTC, Samsung, LG,…) oznámil vznik uskupení Open Handset Alliance a zároveň v ten den oznámil také vývoj nového operačního systému jménem Android. Ten měl být postaven na otevřených standardech a podle plánů Open Handset Alliance se měl v budoucnu rozšířit na stovky různých zařízení. Po roce vývoje byl na podzim roku 2008 na trh uveden první chytrý telefon s operačním systémem Android, jehož výrobcem byla společnost HTC a který se jmenoval HTC Dream. Tento telefon, který byl ještě vybaven klasickou fyzickou klávesnicí, obsahoval Android 1.0, měl paměť RAM o velikosti 192MB a základní fotoaparát s rozlišením 3,2 megapixelů. Tento model odstartoval popularitu operačního systému Android, který se během jednoho roku objevil na více jak 20 zařízeních a v roce 2010 se již stal nejpoužívanějším mobilním operačním systémem. Velice důležitým krokem v historii operačního systému Android bylo také zpřístupnění zdrojového kódu systému, díky čemuž mohl každý vývojář vybavený zařízením s Androidem a příslušnými nástroji vytvářet vlastní aplikace, které si pak uživatelé mohli stahovat a používat. Právě relativně snadná tvorba nových aplikací pro Android je jedním z důvodů, proč je tento systém tak úspěšný a rozšířený.
4.3.2 Přehled vybraných verzí OS Android První verzí operačního systému Android, která byla vydána 23. září 2008, byla označena jako Android 1.0. Nový operační systém přinesl řadu atraktivních funkcí. K základní programové výbavě systému patřily aplikace přímo od společnosti Google, například Google Calendar (osobní kalendář a plánovač), Google Maps (mapy včetně navigace) či Gmail (e-mailový klient). Součástí systému byl také webový prohlížeč a aplikace Android Market, která umožňovala stahování dalších aplikací. Android byl od verze 1.5 kromě čísla pojmenován také názvem, který vždy označoval nějakou sladkost. První takové označení bylo Android 1.5 Cupcake (dortík). Tato aktualizace přinesla mj. upravené uživatelské rozhraní, možnost nahrávání videí z kamery (včetně nahrání například na Youtube) a novou podobu virtuální klávesnice s automatickým doplňováním slov. Další vylepšení a zrychlení systému přinesla verze Android 1.6 Donut (kobliha). Ta nabídla podporu pro lepší rozlišení displeje, upravenou podobu rozhraní fotoaparátu, kamery a Obr. 25: Hlavní obrazovka galerie a také vylepšené vyhledávání hlasem. Android 1.0 Významnou aktualizací byla verze 2.0 Eclair. Ta nabídla hned několik důležitých novinek. K těm nejviditelnějším patřily další úpravy uživatelského
- 30 -
rozhraní, které nově umožňovalo použít i animované tapety. Vylepšen byl také prohlížeč s podporou HTML 5 a byla přidána podpora dalších rozlišení displeje. Velkého vylepšení se dočkal fotoaparát, u kterého bylo nyní možné využít blesk a digitální zoom. S tou verzí se začaly objevovat první modely, jejichž nástupci dnes patří k těm nejznámějším. Jedná se například o telefony Samsung Galaxy, Nexus (telefon přímo od společnosti Google) nebo HTC Desire. 20. května 2010 byl představen Android 2.2 Froyo. Je to první z verzí, se kterou se dnes ještě na starších zařízeních můžeme setkat. Tato verze vyšla v době, kdy Android pomalu začal porážet společnost Apple a získával první místo na trhu. Začaly se také objevovat první tablety, například Samsug Galaxy Tab. Verze 2.2 přinesla důležitou novinku v podobě možnost ukládat aplikace na paměťovou kartu, což do té doby nebylo možné a interní paměť telefonu se tak dala poměrně rychle zaplnit. Další zajímavou funkcí byl tzv. Wi-Fi hotspot. Ten umožňuje vytvořit z mobilního zařízení Wi-Fi vysílač a propojit tak více zařízení, která mohou sdílet data nebo i internetové připojení. K této verzi patřila i tradiční vylepšení grafiky a rychlosti systému. Za dalšího půl roku, tedy v prosinci 2010, byla oznámena nová verze Android 2.3 Gingerbread. Ta přinesla především podporu technologie NFC, která umožňuje bezdrátovou komunikaci na krátké vzdálenosti (v řádech jednotek až desítek cm). Systém v této verzi prošel také další úpravou vzhledu a vylepšení se dočkala i virtuální klávesnice. Kromě několika dalších technických úprav byla zajímavou novinkou také možnost sledovat aktuálně Obr. 26: Hlavní obrazovka Android 2.3 spuštěné aplikace a ručně je zastavovat (dosud to dělal pouze operační systém). S touto verzí se dnes lze stále setkat v poměrně velkém množství. Další vývoj operačního systému Android byl ovlivněn stoupající popularitou tabletů, která rostla i díky zařízením iPad od společnosti Apple. Existovaly sice i tablety běžící na systému Android, ten však v té době nebyl speciálně upraven pro tablety a nemohl se rovnat upravené verzi iOS. Konsorcium Open Handset Alliance tak zareagovalo vývojem nové verze Android 3.0 Honeycomb. Ta představovala jakousi odbočku od dřívějších verzí, protože byla zaměřena na tablety a na mobilních telefonech nebyla vůbec dostupná. Cílem této verze bylo poskytnout přizpůsobené rozhraní systému tak, aby se dal pohodlně používat i na tabletech. Změny se tak dočkala většina základních funkcí. Prostředí operačního systému bylo upraveno pro větší obrazovky, upravena byla i řada vestavěných aplikací včetně internetového
- 31 -
prohlížeče. Důležitou aktualizací prošla i virtuální klávesnice, která ve své klasické verzi nebyla pro tablety příliš vyhovující. 19. října 2011 byla vydána verze Android 4.0 Ice Cream Sandwich. Android 4.0 je první verzí současnosti, jejíž vzhled a funkce přetrvávají dodnes. Velké úpravy doznalo především grafické rozhraní operačního systému, které bylo modernější a přehlednější. Řada úprav se odehrála uvnitř systému, který tak byl rychlejší a spolehlivější. Pro uživatele byla novinkou například možnost odemykání zařízení pomocí detekce obličeje. Vylepšeno bylo ovládání hlasem a správa spuštěných aplikací (ty bylo možné nyní zobrazit a zastavit jedním jednoduchým pohybem). Novou podobu dostal také adresář kontaktů a galerie fotografií, ke které nově patřil i vestavěný editor fotografií. Přestože však tato verze byla první verzí řady 4, dnes již není tolik používána a byla poměrně rychle nahrazena novými verzemi. Nástupcem ICS byl Android 4.1 - 4.3 Jelly Bean. Tato verze se dnes nachází v téměř polovině zařízení s operačním systémem Android. Představena byla 9. července 2012. Zajímavostí je, že prvním modelem, který byl touto verzí vybaven, byl tablet Nexus 7. Cílem verze 4.1 bylo především zrychlení systému spolu s porcí nových funkcí a úprav. Uživatelské rozhraní bylo optimalizováno tak, aby maximálně využívalo všech možností zařízení a aby práce s ním byla plynulejší. Vylepšení se dočkal fotoaparát a také notifikační lišta, která poskytovala více informací u každé notifikace a také umožňovala vypnout/zapnout notifikace pro jednotlivé aplikace. Přibyla také podpora více uživatelských účtu v jednom zařízení a další jazyky operačního systému. V září 2013 byl představen nový Android 4.4 KitKat. Ten je dnes druhou nejrozšířenější verzí. Hlavním cílem této verze bylo vylepšit fungování systému na zařízeních s nízkou kapacitou paměti RAM. Minimální doporučená velikost RAM paměti byla stanovena na 512 MB. Součástí aktualizace byla řada drobnějších úprav a novinek. V této verzi již operační systém Android představoval stabilní a velmi dobře použitelný systém, většina vylepšení se tak zaměřovala na různé vychytávky a ne zcela viditelné změny. K těm patřila například průhlednost ovládacích prvků, vylepšení notifikací či rozšířené možnosti nastavení. Zatím nejnovější verzí je Android 5.0 Lollipop. Tato verze byla oznámena 25. června 2014 pod označením Android L. V prvních zařízeních byla dostupná od 12. listopadu téhož roku. Největší novinkou ve verzi 5.0 je přepracované uživatelské rozhraní, které je vytvořeno v tzv. materiálním designu. Ten klade důraz na shodné rozhraní systému od
- 32 -
Obr. 27: Hlavní obrazovka Android 5.0
mobilů, přes tablety, až po počítače. Další novinky v této verzi se týkají notifikací, ovládání hlasem a vylepšené bezpečnosti systému. Zlepšila se také výdrž baterie a celkový výkon systému.
4.4 iOS Mobilní operační systém iOS je vyvíjen americkou společností Apple, jejímž zakladatelem byl známý vizionář Steve Jobs. Tento operační systém se vyskytuje na všech zařízeních od Apple včetně tabletů. Původní název systému byl iPhone OS. iOS je založen na operačním systému Mac OS X, který společnost Apple používá na svých počítačích Macbook a iMac. iOS byl prvním zveřejněným operačním systémem pro chytrá zařízení a jako takový v mnoha směrech určil způsob, jakým budou chytré telefony (a následně i tablety) fungovat. Specifickým prvkem zařízení se systémem iOS je přítomnost jediného tlačítka pod displejem, jehož funkcí je návrat na hlavní obrazovku (oproti třem tlačítkům u většiny zařízení se systémem Android). Princip práce se zařízením je obecně podobný jako u ostatních systémů, každý operační systém má však svá specifika a v určitých detailech se liší. Zařízení od Apple nejsou díky své poměrně vysoké ceně dostupná pro každého. Cena za originální iPhone 5 se pohybuje okolo 10 000 Kč. I to je důvod, proč je operační systém iOS až na druhém místě ve statistikách prodeje a používání, svou cenou totiž nemůže konkurovat levným modelům s operačním systémem Android, které lze koupit již od 2 000 Kč. Na druhou stranu nabízí zařízení od společnosti Apple velmi vysokou kvalitu a výborné zpracování z hlediska HW i SW výbavy. Jak iPhone, tak iPad jsou odolnými a spolehlivými zařízeními, které jen málokdy postihne nějaký problém. Tato zařízení jsou dnes díky své ceně a preciznímu zpracování také určitým stylovým doplňkem a zákazníci Apple patří mezi nejvěrnější. Existuje řada nadšenců, kteří si pořizují každý nový model. Stejně jako v případě operačního systému Android, i iOS umožňuje vyvíjet vlastní aplikace. Proces vývoje a především schvalování je však náročnější a zdlouhavější než u Androidu. Každá aplikace musí projít důkladnou kontrolou, která se zaměřuje nejen na nezávadnost obsahu, ale také na kvalitu aplikace. Pokud tedy vývojáři chtějí publikovat svou aplikaci veřejně, je potřeba, aby byla bez technických chyb a aby byla dostatečně zajímavá na to, aby mohla být schválena. Apple se tímto snaží předejít záplavě nekvalitních a nepoužívaných aplikací, které se v poměrně velké míře vyskytují u operačního systému Android. V současné chvíli mohou uživatelé zařízením se systémem iOS stahovat více než 1,200,000 různých aplikací.
4.4.1 Historie Historie operačního systému iOS sahá do roku 2005, kdy se Steve Jobs začal zabývat myšlenkou vlastního chytrého telefonu s dotykovým ovládáním. V té době vyráběla společnost Apple několik úspěšných zařízení, kde k nejoblíbenějším patřil počítač Mac a
- 33 -
hudební přehrávač iPod. Jobs zvažoval, které ze zařízení by se mělo stát základem pro nový mobilní telefon, a nakonec zvolil cestu spojení toho nejlepšího z obou modelů. První chytrý telefon od společnosti Apple, který se jmenoval iPhone, byl veřejnosti oznámen v lednu 2007. V červnu toho roku se pak začal také prodávat. V první verzi zařízení se nacházel nový mobilní operační systém, který zpočátku neměl žádné oficiální označení. Až v roce 2008 se začal označovat jako iPhone OS. První model iPhone slavil obrovský úspěch a nastartoval revoluci na poli mobilních zařízení. Přestože nový operační systém nabízel spoustu dříve nemyslitelných funkcí, byl v porovnání s dnešními systémy značně zaostalý. Neumožňoval například funkce kopírovat a vložit, nedokázal posílat e-mailové přílohy a MMS a v té době ještě ani nepodporoval aplikace třetích stran. Další vývoj zařízení od Apple pokračoval v pravidelných ročních intervalech, kdy byly postupně oznamovány nové verze iPhone a iOS. V lednu 2010 pak společnost Apple oznámila první tablet s operačním systémem iOS, který se jmenoval iPad. Ten se stal velmi oblíbeným a během prvního roku prodeje se jej prodalo téměř 15,000,000 kusů. V dalších letech pak vznikly nové verze, jako jsou iPad 2, iPad mini či iPad Air.
4.4.2 Přehled verzí iOS První verze tehdy ještě nepojmenovaného systému nabízela intuitivní ovládání pomocí široké škály dotykových gest. K základní výbavě patřil internetový prohlížeč Safari, aplikace Mail na práci s elektronickou poštou, aplikace Mapy, která obsahovala kompletní mapy celé planety včetně družicových snímků a navigace. Součástí systému iOS byl také multimediální přehrávač, který umožňoval hudbu a videa. První verze iOS ještě neumožňovala instalaci nových aplikací, které v tu dobu ani nebyly dostupné. V roce 2008 byla vydána nová verze iPhone OS 2, která doprovázela nový model iPhone 3G. Tato verze rozšířila operační systém iPhone OS o řadu nových funkcí. Tou nejzásadnější byly aplikace iTunes a App Store, které umožňovaly stahovat do zařízení nový multimediální obsah a aplikace. Kromě toho byl vylepšené také výkon a rozhraní systému a úprav se dočkalo i zabezpečení telefonu. Rok 2009 byl pro Apple ve znamení modelu 3GS a také Obr. 28: Hlavní obrazovka iOS 1.0 nové verze operačního systému iPhone OS 3. Ten představoval další spoustu nových funkcí a vylepšení. Mimo jiné přinesl i chybějící funkce kopírování a vkládání, které jsou dnes neodmyslitelnou součástí jakékoliv práce s počítačem či telefonem a tabletem. Přidána byla také možnost posílání MMS a notifikace aplikací třetích stran. Jednou z funkcí, která usnadňovala práci s telefonem, bylo i nové rozvržení virtuální
- 34 -
klávesnice v módu telefonu položeného na šířku. Ve verzi 3 bylo také přidáno ovládání hlasem a možnost stahování filmů, seriálů a audioknih do zařízení. V roce 2010 se událo několik zásadních momentů, které ovlivnily nejen další chod společnosti Apple, ale i vývoj celého trhu s mobilními zařízeními. Kromě oznámení tabletu iPad byla také vydána další verze systému, která nově nesla označení iOS 4. Tato verze systému, která byla doprovázena uvedením iPhone 4 na trh, znamenala další nové funkce systému. Jednou z nich byla možnost seskupovat aplikace do složek a ušetřit tím místo na pracovní ploše. Velkého vylepšení se dočkal tzv. multitasking, který umožňoval spouštět více úloh naráz. Nebylo tak již problémem prohlížet si internetové stránky a u toho poslouchat hudbu. Součástí iPhone 4 byla také nový přední fotoaparát a vylepšený zadní fotoaparát, který měl rozlišení 5 Mpx. K další zajímavé funkci patřila aplikace iBooks, která umožňovala stahování a následně čtení knih přímo v zařízení. Další verzí byl operační systém iOS 5, který byl vydán společně s mobilním telefonem iPhone 4S. Hlavním tahákem páté verze byla aplikace Siri. Ta byla původně samostatnou aplikací stažitelnou z App Store a nyní se stala integrovanou součástí operačního systému. Siri je virtuální asistentka ovládaná hlasovými příkazy, která dokáže vykonat širokou škálu činností. K těm základním patří například odeslání zprávy či vytočení čísla, Siri lze také použít k ovládání různých aplikací či vyhledávání informací na internetu. Aplikace dokáže dokonce odpovídat i na základní vědomostní otázky. Aktualizace operačního systému také přinesla více než 200 nových funkcí a vylepšení, mezi které patří například pokročilá integrace Twitteru či on-line úložiště iCloud. V červnu roku 2012 byla vydána verze iOS 6. Ta mimo jiné zaujala i tím, že neobsahovala mapy od společnosti Google, které nahradila vlastní mapovou aplikací. Ta však obsahovala řadu chyb a stala se terčem kritiky. Vylepšení se dočkala aplikace Siri, která nově dokázala doporučit restauraci, či zveřejňovat diktované tweety a Facebookové statusy. Právě Facebook se v této verzi také dočkal pokročilejší integrace do systému. Novinkou byla i služba Passbook, která měla sloužit jako univerzální virtuální peněženka. Verze iOS 7, představená v roce 2013, přinesla poměrně razantní změnu uživatelského prostředí. Vzhled operačního systému byl modernizován a přizpůsoben novým grafickým trendům. Redesign se stal terčem kritiky, ale i pochval. Tato verze vyšla společně s mobilními telefony iPhone 5s a iPhone 5c. Novinkou byl vysouvací ovládací panel, který obsahoval Obr. 29: Hlavní obrazovka iOS 7 možnosti rychlého nastavení typu zapnout/vypnout Wi-Fi, zapnout/vypnout Bluetooth či povolit automatické otáčení obrazovky. Vylepšena byla i aplikace Siri, která se nově dočkala i mužského hlasu a podpory
- 35 -
pro němčinu a francouzštinu. Další novinky se týkaly například vylepšeného rozhraní fotoaparátu či multitaskingu. Zatím poslední verze iOS 8 byla vydána 17. září 2014 a její vypuštění doprovázelo také uvedení přístrojů iPhone 6 a iPhone 6 Plus. Tato verze představuje další vylepšení a úpravy, jednou z oblastí, na kterou se společnost Apple zaměřila, byly notifikace, kde došlo k jejich zpřehlednění a zjednodušení. Novinkou je také doplněk virtuální klávesnice nazvaný QuickType, který se snaží o automatické doplňování slov. Ve verzi 8 je možné instalovat i virtuální klávesnice třetích stran. K novinkám patří také sada zdravotních aplikací či vylepšení aplikace Siri, která nově dokáže i rozpoznávat hrající písně.
4.5 Windows Phone Windows Phone je mobilní operační systém vyvíjený společností Microsoft, který navazuje na předchozí systém Windows Mobile. Největší novinkou Windows Phone oproti Windows Mobile je zcela nové grafické rozhraní, které je vytvořeno ve stylu Metro, který byl poprvé představen u počítačového operačního systému Windows 8. Ze všech tří hlavních mobilních operačních systémů má Windows Phone nejmenší zastoupení a i proto nabízí v současné době něco přes 300 000 aplikací ke stažení, což je oproti systémům Android a iOS zhruba pětina. Systém Windows Phone byl dříve rozšířen především na zařízeních od společností HTC a Samsung, v posledních letech však i díky partnerství Microsoftu a Nokie běží Windows Phone z 90 % na telefonech značky Nokia.
4.5.1 Historie a přehled verzí Windows Phone Prvním předchůdcem dnešního operačního systému Windows Phone byl operační systém Pocket PC 2000, vydaný v dubnu roku 2000. Ten byl provozován na zařízeních nazývaných Pocket PC, což byli předchůdci dnešních chytrých telefonů, kteří kombinovali funkce stolních počítačů a kompaktnost mobilních telefonů. Operační systém Pocket PC 2000 byl svým vzhledem a ovládáním podobný systémům Windows 98 a Windows 2000. Obsahoval také mobilní verze některých klasických programů jako například Internet Explorer, Windows Media Player či Microsoft Office. Dalším vývojovým stadiem tohoto systému byl Pocket PC 2002, který nabídl rozšířené možnosti personalizace obrazovky a řadu úprav v jednotlivých aplikacích. V červnu roku 2003 byla vydána první verze operačního Obr. 30: Hlavní obrazovka Windows systému Windows Mobile, tehdy s označením Windows Mobile 2003
Mobile 2003, která navazovala na dřívější systém Pocket PC 2002. Existovaly celkem čtyři verze určené pro různé typy zařízení – Premium Edition,
- 36 -
Professional Edition, Smartphone a Phone Edition. Jednou z novinek ve Windows Mobile 2003 byla například vylepšená podpora Bluetooth komunikace. Zjednodušení se dočkala správa připojení k internetu (nově přibyla podpora Wi-Fi sítí) či jiným zařízením a kromě úprav stávajících aplikací byla vydána i nová aplikace pro prohlížení a úpravu obrázků. S verzí 2003 se vzhled operačním systému přiblížil Windows XP. V březnu roku 2004 pak vyšla aktualizovaná verze Windows Mobile 2003 Second Edition, která přinesla několik dalších změn. Tou nejviditelnější byla podpora pro zobrazení naležato. Přibyla také podpora VGA rozlišení a možnost nastavit velikost systémového písma. Aplikace se dočkaly nových funkcí, přibylo několik her a vylepšila se také bezpečnost Wi-Fi připojení. Květen roku 2005 znamenal vydání nové verze systému Windows Mobile 5. Jedním z velkých taháků této verze byla slibovaná delší výdrž baterie, která byla realizována střídavým používáním paměti RAM a paměti typu Flash (běžný uživatel telefonu nepoznal žádný rozdíl). S verzí 5 se představila také nová podoba kancelářských aplikací, jejichž balík byl nově označení jako Microsoft Office Mobile a obsahoval mimo jiné aplikace Excel Mobile, Word Mobile či PowerPoint Mobile. Vylepšení se dočkaly i technologie Bluetooth a GPS. V únoru 2007 byla vydána verze Windows Mobile 6. Ta přišla na trh ve třech verzích – verze Professional pro zařízení s dotykovou obrazovkou, verze Standard pro zařízení bez dotykové obrazovky a verze Classic pro zařízení Pocket PC. Kromě zlepšení po stránce stability a rychlosti doznal systém Windows Mobile i změnu ve vzhledu systému, který se nyní podobal počítačovému operačnímu systému Windows Vista. Kancelářský balík Microsoft Office Mobile se dočkal podpory nových typů dokumentů .pptx, .docx a .xlsx. Nové funkce přibyly mimo jiné do e-mailového klienta Outlook Mobile a do internetového prohlížeče Internet Explorer Mobile. Zlepšila se také podpora pro vývojáře a nástroje orientované na podnikové systémy. Společnost Microsoft zapracovala také na bezpečnosti systému a přidala například šifrování obsahu na paměťové kartě. Z hlediska nových zařízení byla přidána podpora pro vyšší rozlišení displeje. Aktualizace Windows Mobile 6.1, která byla oznámena 1. dubna 2008, představovala vylepšení především po stránce výkonu a upravené domovské obrazovky. Poslední verzí systému Windows Mobile byla verze Windows Mobile 6.5. Tato verze vyšla v roce 2009 a byla původně zamýšlena jako mezi článek mezi řadou 6 a novou řadou Windows Mobile 7, která však nakonec nikdy nespatřila světlo světa a byla nahrazena operačním systémem Windows Phone. Verze 6.5 se zaměřila především na optimalizaci uživatelského rozhraní systému, která spočívala ve zvětšení dotykových ploch jednotlivých Obr. 31: Hlavní obrazovka Windows Mobile 6.5 ovládacích prvků tak, aby byly snadno klikatelné prstem. Zbytek změn se věnoval především optimalizaci systému a
- 37 -
aktualizaci některých vestavěných aplikací. Rok 2010 znamenal milník ve vývoji mobilních operačních systémů od společnosti Microsoft. Systém Windows Mobile nesplňoval požadavky na moderní operační systém pro mobilní zařízení a nemohl konkurovat úspěšným systémům Android a iOS. Společnost Microsoft na tuto situaci zareagovala vývojem zcela nového systému, který byl označen jako Windows Phone a přestože navázal na číslování předchozího Windows Mobile 6.5, nebyl s ním zpětně kompatibilní a nastartoval zcela nový směr vývoje. První verze Windows Phone 7 byla oznámena v únoru 2010 a vydána v listopadu téhož roku. Prvními zařízeními, na kterých se Windows Phone 7 objevil, byly modely od společností HTC, LG, Samsung a Dell. Prodej těchto zařízení byl zahájen ve 30 zemích, přičemž operační systém Windows Phone podporoval celkem 25 různých jazyků. Největší rozdíl Windows Phone oproti Windows Mobile představovala kompletní změna uživatelského rozhraní. Windows Phone 7 byl postaven na systému Metro známém z Windows 8. Výrazném prvkem systému je hlavní obrazovka, ta se skládá z dlaždic, které představují jednotlivé aplikace a součásti systému, ale i odkazy na stránky nebo uložená data. Tyto dlaždice jsou dynamické a jako takové také zobrazují dynamický obsah podle jejich typu (například aktualizované číselné údaje nebo předpověď počasí). Dlaždice je také možné snadno přesouvat a organizovat. Zajímavou vlastností systému Windows Phone je pokročilá integrace sociálních sítí a služeb, jakými jsou například Windows Live, Facebook či Twitter. To mimo jiné umožňuje seskupování kontaktů a vedení jedné souvislé komunikace s daným člověkem napříč různými komunikačními kanály. V jednom tzv. vláknu tak mohou být jak SMS zprávy, tak i e-maily či zprávy z Facebooku. Windows Phone podporuje širokou základnu multimediálních souborů, lze stahovat hudbu a videa ze služeb Xbox Music Store, Vevo, Youtube a dalších. Systém podporuje také většinu základních a používaných audio a video formátů zahrnujících například formáty MP3, MP4, MOV či AVI. Windows Phone umožňuje propojit zařízení s herní službou Xbox Live včetně zobrazování statistik a herních žebříčků. Velký důraz je ve Windows Phone kladen na vyhledávání. Každé zařízení běžící na systému Windows Phone 7 musí obsahovat speciální tlačítko "Hledat", jehož funkce se liší v závislosti na aktuálním stavu zařízení. V případě, že je toto tlačítko zmáčknuto ve chvíli, kdy má uživatel otevřenou některou z aplikací, ve které je možné vyhledávat, uživatel může prohledat data dané aplikace, například kontakty či Obr. 32: Hlavní obrazovka Windows Phone 7 zprávy. V dalších verzích systému však již bylo toto tlačítko vyhrazeno pouze pro vyhledávání pomocí služby Microsoft Bing. Stejně jako konkurenční operační systémy, i Windows Phone umožňuje ovládání
- 38 -
zařízení pomocí hlasu, uživatel tak může svými povely například vyhledávat pomocí Bing, spustit vybranou aplikaci či vytočit telefonní číslo ze seznamu kontaktů. Důležitou službou systému Windows Phone je i balík Microsoft Office Mobile, který vylepšuje jednotlivé mobilní verze kancelářských aplikací. V roce 2011 byla vydána aktualizace Windows Phone 7.5, která znamenala další integraci sociálních sítí do systému, například i zobrazování událostí z Facebooku v kalendáři. Vylepšení se dočkaly některé aplikace z balíku Microsoft Office Mobile a především aplikace Internet Explorer Mobile, která nově podporovala technologii HTML5. Zlepšil se i multitasking aplikací třetích stran. Ve stejném roce došlo také k důležitému rozhodnutí, které poznamenalo další vývoj systému Windows Phone, resp. vývoj zařízení, na kterých tento operační systém běží. Společnost Microsoft totiž uzavřela partnerství se společností Nokia. Ta dosud ve všech svých zařízeních používala operační systém Symbian, který však již byl zastaralý a nevyhovoval nejnovějším požadavkům. Cílem tohoto partnerství bylo, aby se Nokia stala největším výrobcem zařízení podporujících Windows Phone. Obě strany tušily, že společný postup je jediná možnost, jak konkurovat stále rozšířenějším systémům iOS a Android. V rámci partnerství došlo k integraci vyhledávače Bing do všech zařízení Nokia a ke sloučení mapových podkladů a internetových obchodů obou společností. Dalším krokem ve vývoji operačního systému Windows Phone bylo vydání verze Windows Phone 8. K tomu došlo 29. října 2012. Spolu s touto verzí byla vydána i verze Windows Phone 7.8, která přinášela některé funkce z verze 8 do systémů řady 7. Nová řada systému totiž nebyla z důvodu technických omezení dostupná pro starší zařízení. Jedním z důvodů byla i technická inovace uvnitř systému, který byl nově postaven na odlišné architektuře a neumožňoval spuštění nových aplikací na staré verzi systému. Verze 8 přinesla celou řadu novinek. Patřila k nim například podpora zařízení s větším rozlišením obrazovky a multijádrovými procesory. Dále také podpora technologie NFC či paměťových karet MicroSD. Vývojáři zapracovali také na multitaskingu a zjednodušeném rozhraní vůči ostatním operačním systémům, které například umožňovalo snadno vytvářet aplikace zároveň pro Windows 8 (operační systém v klasických počítačích) i Windows Phone 8. K uživatelsky viditelnějším Obr. 33: Hlavní obrazovka Windows Phone 8.1 změnám patřila upravená hlavní obrazovka, nový internetový prohlížeč Internet Explorer 10 a také nové možnosti ovládání fotoaparátu. V prosinci roku 2012 byla vydána první aktualizace Windows Phone 8 Update 1, která měla za cíl opravit některé nedostatky a vylepšit několik menších vlastností. Řešila také problém
- 39 -
některých uživatelů, kteří se setkávali s náhodným restartováním zařízení. V létě 2013 vyšla druhá aktualizace Windows Phone 8 Update 2. Ta přinesla možnost propojit zařízení s Google účtem a importovat tak například události do kalendáře či kontakty. Některé telefony se dočkaly také podpory FM rádia. Několik vylepšení získala také služba Xbox Music a internetový prohlížeč Internet Explorer. Na podzim roku 2013 pak vyšla poslední aktualizace Windows Phone Update 3. Tato verze podporovala další velikosti displeje a výkonnější procesory. Díky tomu mohla vybraná zařízení na hlavní obrazovce zobrazovat více dlaždic. Představen byl nový režim, do kterého bylo možné zařízení přepnout během řízení vozidla. Tento režim blokoval zprávy a volání a umožňoval odeslat automatickou odpověď o dočasné nedostupnosti. Další úpravy se týkaly například vylepšeného ovládání pro zrakově postižené, možnosti vypnout automatické otáčení obrazovky či vylepšení připojení přes Wi-Fi a Bluetooth. Nejnovější verzí mobilního operačního systému Windows Phone je Windows Phone 8.1. Tato verze byla vydána v dubnu roku 2014 a představuje řadu nových funkcí. Po vzoru konkurenčních operačních systémů získal i Windows Phone svého virtuálního asistenta, kterého představuje služba Cortana. Tento asistent umožňuje zapisovat poznámky, vytvářet schůzky v kalendáři či vyhledávat informace prostřednictvím internetového vyhledávače Bing. Vylepšení se dočkala řada vestavěných aplikací systém v čele s novou verzí Internet Explorer 11. Byl také vylepšen multitasking aplikací. Z hlediska uživatelského rozhraní přibyly novinky ve vzhledu hlavní obrazovky a notifikační centrum, které obsahovalo nastavení notifikací. Budoucí vývoj mobilního operačního systému Windows Phone bude ve znamení spojení se systémem Windows. Uživatelé se toho dočkají ve verzi Windows 10, která bude univerzální operačním systémem napříč platformami.
5 Seznámení s ovládáním tabletu – iOS V této kapitole si představíme základy práce s tabletem iPad Air, který běží na operačním systému iOS. Specifikace tohoto modelu jsou následující:
Výrobce: Apple
Operační systém: iOS
Úhlopříčka displeje: 9,7'' (24,64 cm)
Rozlišení displeje: 2048 x 1536
Model procesoru: Apple A7
Počet jader procesoru: 2
Frekvence procesoru: 1,7 GHz
Velikost paměti: 16 GB
Rozlišení zadního fotoaparátu: 5 Mpx
Rozlišení předního fotoaparátu: 1,2 Mpx
- 40 -
Výdrž baterie: 10 hodin
Výbava: Wi-Fi, Bluetooth, GPS
5.1 Spuštění tabletu, zamykací obrazovka V této kapitole budeme používat tablet otočený na výšku. Tablet lze zapnout stiskem tlačítka umístěného na pravé straně horní hrany zařízení. Tablet zapneme dlouhým stiskem tohoto tlačítka. Pokud má tablet dostatečně nabitou baterii, zobrazí se bílé pozadí s černým obrázkem jablka (logo společnosti Apple). Po chvíli načítání se table zapne a objeví se zamykací obrazovka systému. Tato obrazovka se zobrazí vždy po zapnutí tabletu či probuzení tabletu tlačítkem pro odemykání. Funkci odemykání plní opět tlačítko vpravo v rohu. Toto tlačítko tablet zamyká i odemyká. Akci můžeme provést krátkým stiskem tlačítka. Pokud se tablet nachází v uzamčeném režimu, obrazovka je zhasnutá a nereaguje na dotyky. Zablokována je také funkce tlačítek pro ovládání hlasitosti, která se nacházejí na pravé straně zařízení.
Obr. 34: Zamykací obrazovka systému iOS
Nyní si popíšeme jednotlivé prvky zamykací obrazovky. 1. Indikátor připojení k Wi-Fi síti V levém horním rohu obrazovky se nachází název zařízení (v případě připojení k mobilní síti je zde název operátora), vedle kterého je ikona označující připojení k Wi-Fi síti. Tato ikona
- 41 -
udává, zda je zařízení připojeni k Wi-Fi či nikoliv. Pokud se tam nenachází, znamená to, že zařízení není připojeno k žádné síti. Počet plných čárek v této ikoně také indikuje sílu signálu. 2. Oznamovací centrum Pomocí záložky uprostřed obrazovky lze zobrazit oznamovací centrum (popsáno v dalších kapitolách). Oznamovací centrum lze "vytáhnout" dotekem kdekoliv v horním řádku obrazovky a následným pohybem dolů. Opačným pohybem jej lze zase skrýt. 3. Indikátor baterie V pravém horním rohu se nachází ukazatel aktuálního stavu baterie. Ten je vyjádřen číslem, které udává, kolik procent baterie je k dispozici a také ikonou baterie, jejíž výplň odpovídá číselné hodnotě. Pokud je baterie aktuálně nabíjena, ukazatel baterie je zelený a objeví se vedle něj ikona blesku signalizující nabíjení. Pokud je hladina baterie velmi nízká, ikona baterie je červená. 4. Datum a čas Uprostřed obrazovky je ukázán aktuální čas a datum. Tyto hodnoty lze změnit v nastavení. 5. Prostor pro notifikace Vybrané notifikace (upozornění jednotlivých aplikací) lze zobrazit i v rámci zamykací obrazovky. Tyto notifikace jsou zobrazeny ve volném prostoru pod datem a časem. 6. Odemykací instrukce Ve spodní části obrazovky se nachází informativní text "odemkněte přejetím". Tento box nemá žádnou funkci, pouze říká, jak lze odemknout obrazovku a dostat se do hlavní nabídky. Tak, jak naznačuje šipka, obrazovku lze odemknout pohybem doprava. 7. Ovládací centrum Záložka na spodním okraji obrazovky má podobnou funkci jako záložka Oznamovacího centra. Tato spodní záložka umožňuje zobrazit Ovládací centrum, které je popsáno v dalších kapitolách. 8. Fotoaparát Zamykací obrazovka poskytuje také možnost přímého otevření fotoaparátu. Ten můžeme vyvolat tak, že klikneme na ikonu fotoaparátu v pravém dolním rohu a provedeme pohyb nahoru. Tím "vytáhneme" rozhraní fotoaparátu, které si popíšeme později. Jak již bylo uvedeno, zamykací obrazovku lze odemknout posunutím do strany a zobrazit tak hlavní obrazovku. Je však také možné nastavit nutnost zadání bezpečnostního kódu. V takovém případě se po odsunutí zamykací obrazovky zobrazí ještě číselná klávesnice, na které je nutné zadat 4místné bezpečnostní heslo, bez kterého nelze ovládat zbytek systému.
5.2 Základní ovládání, navigace systémem Po odemknutí zamykací obrazovky se dostaneme na hlavní obrazovku systému. Její horní lišta je shodná se zamykací obrazovkou a to včetně vysouvacího centra notifikací. Stejně tak lze vytažením ze spodního okraje zobrazit i Ovládací centrum.
- 42 -
Hlavní obrazovka systému představuje výchozí bod systému a zobrazuje všechny aplikace, které jsou k dispozici. Na tuto obrazovku se vždy lze dostat stiskem tlačítka Domů, které je umístěno pod displejem. Hlavní obrazovka je tvořena ikonami jednotlivých aplikací. Na obrazovku se vejde celkem 20 ikon, více ikon se objeví na dalších obrazovkách. Ty je možné zobrazit dotykem a pohybem prstu na stranu. Celkový počet obrazovek signalizují bílé tečky ve spodní části displeje. Pod nimi je ještě jeden ukotvený řádek ikon. Ten obsahuje ikony, které se zobrazují nezávisle na tom, zda je zobrazena první strana či některá další. Pořadí ikon a jejich umístění do ukotveného panelu lze měnit. Pro vyvolání režimu úprav je potřeba podržet prst na některé z ikon, po zhruba 2 vteřinách se ikony začnou "chvět" a je možné je přesouvat. Stačí kliknout na vybranou ikonu a s podrženým prstem ji přesunout buď na jiné místo, na jinou obrazovku nebo do panelu ukotvených ikon a následně pustit. Ukotvený panel může obsahovat maximálně 6 ikon. Ikony lze seskupovat do složek. Toho docílíme, Obr. 35: Obrazovka s přehledem spuštěných aplikací pokud některou z ikon přetáhneme přes jinou. Vznikne nová složka, která může obsahovat až 20 ikon. Složku lze také přejmenovat. K jednotlivým aplikacím pak přistupujeme tak, že nejprve otevře složku jedním dotykem a druhým dotykem otevřeme vybranou aplikaci. Režim přesouvání lze ukončit stisknutím tlačítka Domů. Systém může obsahovat celkem 11 obrazovek po 20 ikonách. Dohromady je to maximálně 220 ikon, resp. aplikací. Tento počet lze zvýšit používáním složek. Aplikaci lze spustit klepnutím na její ikonu. Zpět na hlavní obrazovku se pak lze dostat stisknutím tlačítka Domů. Je možné také zobrazit seznam aktuálně spuštěných aplikací. Ten lze vyvolat dvojitým stiskem tlačítka Domů. Zobrazí se seznam aplikací spolu s náhledem dané aplikace. Lze mezi nimi posouvat pohybem do stran. Pokud chceme nějakou aplikaci ukončit, podržíme na ní prst a vytáhneme ji směrem nahoru. Tlačítko Domů má ještě jednu funkci. Pokud jej dlouze stiskneme, spustí se virtuální asistentka Siri. Ta umožňuje ovládání telefonu a vykonávání akcí pomocí hlasových příkazů. Siri dokáže rozumět přirozené lidské řeči a není potřeba používat předem vybranou sadu příkazů. Mezi základní akce Siri patří například vyhledávání na internetu, spouštění aplikací, diktování zpráv, vytáčení telefonních čísel, práce s kalendářem, ovládání GPS navigace, diktování příspěvků na sociální sítě Facebook a Twitter či spouštění hudby. Lze také zadat Obr. 36: Virtuální asistentka Siri
- 43 -
libovolnou frázi, kterou Siri následně vyhledá na internetu. Siri aktuálně dokáže rozpoznat více než deset jazyků, mezi které patří například angličtina, němčina či francouzština. Čeština mezi podporované jazyky nepatří. Na hlavní obrazovce lze také vyvolat funkci prohledávání zařízení. Pole pro vyhledávání lze zobrazit tak, že kdekoliv v prostoru mezi horním a spodním okrajem obrazovky provedeme krátký pohyb prstem dolů. Tím zobrazíme novou vrstvu, která obsahuje řádek, do kterého můžeme zadat hledaný text. Tímto způsobem je například možné vyhledat některou z aplikací nebo vyhledávat uvnitř zpráv či e-mailů.
5.3 Nastavení Obrazovku nastavení lze vyvolat kliknutím na příslušnou ikonu na hlavní obrazovce. Obrazovka nastavení je rozdělena do dvou částí. Vlevo se nachází sloupec s jednotlivými kategoriemi nastavení, vpravo se pak po kliknutí na vybranou kategorii zobrazí detail příslušné kategorie.
Obr. 37: Obrazovka nastavení
Nyní si popíšeme základní možnosti, které lze v nastavení měnit. Letový režim umožňuje vypnout bezdrátové funkce zařízení, jejichž vypnutí je z bezpečnostních důvodů vyžadováno při cestování letadlem. Těmito funkcemi rozumíme WiFi, Bluetooth a GPS. Zapnutý letový režim je indikován ikonou letadla v horním řádku obrazovky. Pod ikonou letového režimu se nacházejí možnosti připojení prostřednictvím Wi-Fi a Bluetooth. Obě tyto funkce je potřeba nejprve zapnout, aby je zařízení bylo schopno použít ke komunikaci. Po zapnutí Wi-Fi se zobrazí seznam dostupných sítí v okolí. Připojení k síti lze provést kliknutím na vybranou síť. Pokud není chráněna heslem, mělo by dojít k
- 44 -
automatickému připojení, v opačném případě je potřeba ještě zadat heslo. Úspěšné připojení k síti je signalizováno ikonou fajfky v seznamu sítí a indikátorem sítě v levém horním rohu obrazovky. V sekci Oznámení lze spravovat nastavení Oznamovacího centra. Lze zde nastavit nejen to, jakým způsobem se budou notifikace řadit (podle času nebo podle vlastního pořadí), ale i nastavení jednotlivých aplikací. U každé aplikace, která podporuje oznámení, lze určit, zda se tato oznámení vůbec budou zobrazovat a pokud ano, tak za jakých podmínek (například po přijetí 5 nových e-mailů), jakým způsobem (zvukové upozornění) a v jaké podobě (bannery, boxy). Zajímavou funkcí je funkce Nerušit. Ta umožňuje přepnout zařízení do režimu, ve kterém systém automaticky ztlumí veškeré zvuky příchozích hovorů a upozornění. Tato funkce má několik možností nastavení. Kromě ruční aktivace režimu Nerušit lze také nastavit jeho spouštění podle předem určeného režimu (vhodné do školy či do práce). Můžeme také nastavit výjimky pro určité osoby, případně povolit přijetí opakovaného hovoru. Kategorie Obecné, jak název napovídá, obsahuje obecná nastavení a informace o systému. V první řadě zde lze najít veškeré informace o HW a SW zařízení, tedy například verzi systému, číslo modelu, sériové číslo nebo zbývající kapacitu paměti. Jednou z podkategorií je i Aktualizace softwaru, která umožňuje aktualizovat operační systém na novější verzi. V kategorii Obecné se nachází nastavení virtuální asistentky Siri, kde si lze vybrat mužský či ženský hlas a jazyk komunikace. V podkategorii Přepínač na straně lze nastavit funkci bočního tlačítka. To může sloužit buď ke ztlumení zvuku, nebo k uzamčení automatického otáčení obrazovky (obrazovka se automaticky otáčí podle toho, jestli je zařízení drženo na výšku nebo na šířku). Kategorie umožňuje dále nastavit například základní informace o systému, kterými jsou jazyk, datum a čas či nastavení klávesnice. V sekci Zobrazení a jas je kromě jasu displeje (ten lze upravit buď ručně, nebo jej ponechat na automatickém přizpůsobení okolnímu světlu) i velikost textu a to, zda má být tučný či nikoliv. Sekce Tapeta poskytuje možnost nastavit obrázek na pozadí hlavní obrazovky. Uživatel má na výběr z několika možností. Buď je možné použít vložené tapety Apple, které se dělí na dynamické (drobná animace pozadí) a klasické, tedy obrázky (většinou přírodní scenérie). Je také možné nastavit na pozadí vlastní obrázek či fotografii, kterou lze vybrat z fotogalerie. Položka Zvuk obsahuje kompletní nastavení systémových zvuků. Kromě tlačítek na boku zařízení je možní i zde měnit hlasitost zvuků Obr. 38: Možnosti a je zde také možné nastavit jednotlivé zvuky systému jako nastavení zvuku například vyzvánění, SMS zpráva, nový e-mail či příspěvky na sociálních sítích. Můžeme zde také nastavit, zda chceme, aby zařízení vydávalo zvuk při uzamčení či psaní na klávesnici.
- 45 -
V sekci Kódový zámek můžeme nastavit zabezpečení zamykací obrazovky číselným kódem. Lze zde nastavit jeho aktivaci a deaktivaci, lze zde zadat jeho konkrétní hodnotu a také to, kdy bude vyžadován (ihned po odemčení obrazovky nebo se zpožděním). Je také možné zde povolit přístup k některým aplikacím i skrze zamykací obrazovku bez zadání číselného kódu. Dalšími položkami jsou iCloud a iTunes a App Store. Tyto sekce se zabývají uživatelskými účty a připojením k internetovým obchodům Apple a budeme se jimi ještě podrobněji zabývat později. Zbytek položek v nastavení přísluší jednotlivým vestavěným aplikacím, které jsou předpřipravenou výbavou systému iOS. V případě pošty můžeme například spravovat jednotlivé e-mailové účty, nastavit frekvenci vyzvedávání nových zpráv, nastavit styl zobrazování e-mailů apod. Svou položku zde má i internetový prohlížeč Safari, u kterého můžeme přizpůsobit nastavení vyhledávání, zabezpečení či obecných vlastností aplikace. Své položky mají v nastavení i aplikace pro jednotlivé sociální sítě, kde se lze přihlásit a spravovat svůj účet.
5.4 iCloud iCloud je cloudová služba společnosti Apple. Pod pojmem cloud a cloudová technologie rozumíme nástroje, služby a prostředky, ke kterým přistupujeme vzdáleně, obvykle pomocí internetu, které nemusíme instalovat a které nás zbavují závislosti na vlastním HW. Práce s cloudem umožňuje ukládat veškerý obsah na internetu a také tam provádět veškeré operace a náročné výpočty. Obsah není závislý na aktuálním zařízení a je možné k němu přistupovat odkudkoliv. Společnost Apple realizuje tuto technologii pomocí služby iCloud, která je dostupná napříč všemi Apple zařízeními, kterými jsou Mac, iPad, iPhone, iPod Touch a další. Princip iCloudu je ten, že zaznamenává veškerá data, která se v daném zařízení vytvoří, uloží nebo stáhnou a tato data pak odesílá na server (tedy do cloudu). Díky tomu jsou pak tato data dostupná na všech ostatních zařízeních, ke kterým se uživatel přihlásí stejným účtem. Příkladem může být například situace, kdy uživatel pořídí fotku pomocí chytrého telefonu iPhone. Služba iCloud tuto fotografii zazálohuje a odešle na server a uživatel tuto fotku může následně prohlížet i na počítači nebo v tabletu. Prostřednictvím služby iCloud se také zálohují důležitá data a informace. Patří k nim veškeré kontakty, záznamy v kalendáři, poznámky a e-mailová komunikace. Toto zálohování je obzvláště přínosné v případě ztráty či poškození jednoho ze zařízení. Služba iCloud má své uplatnění i v případě odcizení zařízení, protože slouží
- 46 -
Obr. 39: Nastavení služby iCloud
také jako bezpečnostní mechanismus tabletu a neumožňuje některé operace bez zadání hesla iCloud. Bezplatná verze služby iCloud poskytuje 5 GB úložného prostoru, pro další volné místo na serveru je potřeba zaplatit finanční částku dle zvolené varianty služby. Proces zálohování probíhá automaticky každý den a to ve chvíli, kdy je zařízení připojeno k Wi-Fi, je zamčené a je připojeno ke zdroji napájení. Nastavení služby iCloud nalezneme v nastavení v sekci iCloud. Abychom mohli tuto službu používat, je potřeba si nejprve založit Apple ID, což je univerzální účet pro všechny služby Apple. Pro vytvoření tohoto účtu je potřeba vyplnit krátký registrační proces, který zahrnuje vyplnění e-mailu, jména a hesla. Po ověření údajů přes e-mail pak můžeme Apple ID začít používat. Po přihlášení pomocí Apple ID můžeme v sekci iCloud nastavit způsob zálohování a také to, co vše se má zálohovat a synchronizovat se serverem. Po splnění těchto kroků je zařízení připraveno k automatické synchronizaci se službou iCloud.
5.5 Fotoaparát 5.5.1 Použití fotoaparátu Fotoaparát lze vyvolat buď kliknutím na ikonu aplikace Fotoaparát, nebo výše uvedeným postupem ze zamykací obrazovky, tedy vytáhnout jej ze spodní části displeje přes ikonu fotoaparátu.
Obr. 40: Rozhraní fotoaparátu
- 47 -
Rozhraní fotoaparátu se skládá z aktuální obrazu z fotoaparátu a ovládacího panelu na pravé straně. I na této obrazovce můžeme vytáhnout lišty Oznamovacího centra a Ovládacího centra z horního a spodního okraje obrazovky. Na hlavní obrazovku se můžeme vrátit stiskem tlačítka Domů. Nyní si popíšeme ovládací panel fotoaparátu. 1. Přepínač fotoaparátu Tímto tlačítkem v pravém horním rohu můžeme přepínat mezi hlavním zadním fotoaparátem, který má větší rozlišení a je schopen pořizovat kvalitnější fotografie a menším předním fotoaparátem, který se hodí především k rychlým fotkám a autoportrétům. Přední fotoaparát není dostupný v režimu Panoráma. 2. Samospoušť Pomocí tlačítka v podobě hodin můžeme nastavit čas samospouště. To znamená, že po zmáčknutí tlačítka k focení se fotka nevytvoří ihned, ale až po uplynulém čase. Systém umožňuje přepínat mezi 0 vteřinami, 3 vteřinami a 10 vteřinami. 3. Režim HDR Toto tlačítko slouží k zapínání a vypínání HDR režimu. HDR je technologie, která umožňuje zachytit větší rozsah barev. Výsledná fotografie má, zjednodušeně řečeno, větší rozdíl mezi světlými a tmavými barvami a může tak být barevně bohatší. Mimo jiné to znamená také to, že fotografie dokáže zachytit více detailů v tmavých a světlých oblastech a snímek tak přesněji vykresluje skutečný obraz. Tato funkce je v systém iOS realizována tak, že zařízení zdánlivě pořídí pouze jednu fotku, ve skutečnosti se však vyfotí 3 snímky, každý s trochu jiným nastavením, které se následně složí dohromady a vytvoří HDR efekt. Díky tomu, že výsledný snímek se skládá z více dílčích snímků, není vhodné pomocí této technologie fotit pohybující se objekty, protože mohou být viditelné drobné rozdíly mezi jednotlivými fotkami. Focení pomocí HDR je vhodné použít například při focení proti světlu a obecně v situacích, kdy chceme vyfotit snímek s velkými rozdíly mezi světlými a tmavými plochami. To se týká například focení v přírodě, kdy chceme zachytit například výhled na krajinu, který má typicky rozdíl mezi světlou oblohou a tmavou zemí. 4. Spoušť Fotografie je možné pořizovat dvěma způsoby. Prvním z nich je použití tlačítka na displeji. Stačí jednoduše zamířit tablet tak, aby zachycoval požadovaný obraz a stisknout toto tlačítko. Druhou možností, jak pořídit fotografii, je stisknutí tlačítka pro ztlumení hlasitosti, které je umístěno na pravé straně tabletu. Vyvolaná fotografie se uloží do galerie. Fotoaparát automaticky zaostřuje na střed obrazu, případně, pokud je to možné, se snaží automaticky detekovat a zaostřit lidskou tvář. Je také možné zaostřit obraz ručně. To provedeme dotykem displeje v místě, kde si přejeme obraz
- 48 -
Obr. 41: Zaostření fotoaparátu na vybrané místo
zaostřit. Podle světlosti daného místa se přizpůsobí světlost zbytku obrazu. Pokud vybereme světlou oblast, celá fotografie bude světlejší, pokud vybereme tmavou oblast, celá fotografie bude tmavší. Světlost scény lze měnit také ručně. Po zaostření na vybrané místo se vpravo od zaostřovacího čtverečku objeví ikona slunce, která označuje světlost snímku. Tu můžeme upravit posunem nahoru (světlejší) či dolů (tmavší). Obraz je také možné přiblížit. To můžeme udělat tak, že na displeji provedeme pohyb dvou prstů od sebe (přiblížení) nebo k sobě (oddálení). Fotoaparát dokáže vyfotit sérií snímků pořízených rychle za sebou. To můžeme udělat tak, že podržíme spoušť fotoaparátu. Ten začne pořizovat snímky jeden po druhém do té doby, než spoušť opět pustíme. 5. Přepínač režimů Fotoaparát lze používat v několika režimech. Prvním režimem je Časosběr. Po přepnutí do tohoto režimu je možné pořizovat tzv. časosběrné fotografie. Princip takové fotografie spočívá v tom, že pořizujeme více fotografií v určitém časovém intervalu. Frekvence pořizování fotografií je delší než frekvence jejich přehrávání. Jinými slovy, pořizujeme fotografie například jednou za minutu, ale přehráváme si je v rychlosti 1 fotografie za sekundu. Tímto způsobem lze zachytit například velmi pomalý pohyb nebo delší časový úsek. Oblíbeným použitím této techniky je například fotografování přírody či města, kdy lze zachytit stovky snímků pořízených během více hodin, dní či dokonce měsíců. Tyto snímky pak lze poskládat za sebe a vytvořit z nich efektní video. Časosběr v zařízeni iPad funguje tak, že fotografie se po stisknutí spouště pořizují každých 10 vteřin do doby, než spoušť zmáčkneme podruhé. Pro dosažení uspokojivého výsledku se doporučuje s tabletem nehýbat, je tedy vhodné jej umístit do stabilizované polohy (například jej o něco opřít). Systém pak z vyfocených snímků automaticky sestaví video, které lze prohlížet v galerii. Dalším režimem je režim Video. V tomto režimu přepínáme fotoaparát do režimu videokamery. Video můžeme začít natáčet stisknutím červeného tlačítka spouště a zastavíme jej opět stisknutím toho samého tlačítka. Nad tlačítkem je zobrazena aktuální délka natáčeného videa. V průběhu videa můžeme zaostřovat a přibližovat stejným způsobem jako v režimu fotografování. Režim Foto jsme si již popsali. Další možností je režim Čtverec, který ořeže zachycovaný obraz do tvaru čtverce. Tento formát fotografie je v dnešní době poměrně oblíbený a používá jej například také sociální síť Instagram. Posledním nabízeným režimem je Panoráma. V tomto módu můžeme pořizovat široké panoramatické fotografie vhodné k zachycení pohledu do krajiny nebo například scény ve městě či interiéru. Pro zachycení panoramatické fotografie je potřeba dodržovat instrukce na obrazovce. Na ní se objeví vodorovná čára, které se musíme držet, pokud chceme vyfotit kvalitní panoramatický snímek. Nastavíme tablet, aby zabíral začátek zachycované scény, a stiskneme tlačítko spouště. Následně pohybujeme tabletem doprava tak, abychom udržovali
- 49 -
čáru uprostřed obrazu. Nesmíme pohyb provádět příliš rychle, aby nedošlo ke ztrátě kvality. Poté, co tabletem dojedeme na konec dráhy, můžeme fotografování ukončit a výsledný snímek se uloží do galerie. 6. Poslední snímek Tlačítko, resp. obrázek v pravém dolním rohu ovládacího panelu zobrazuje poslední vyfocený snímek či natočené video. Kliknutím na tento obrázek se přesuneme do galerie fotografií, kterou podrobněji popisujeme v následující kapitole.
5.5.2 Galerie fotografií Galerii fotografií můžeme vyvolat dvěma způsoby. Tím prvním je skrze ikonu Obrázky na hlavní obrazovce, tím druhým je náhled posledního zachyceného snímku v rozhraní fotoaparátu.
Obr. 42: Prohlížení fotografií
Na obrázku můžeme vidět rozhraní galerie v tom rozložení, ve kterém je zobrazeno při přechodu na tuto obrazovku z náhledu poslední vyfocené fotografie v ovládacím panelu fotoaparátu. Nyní vidíme poslední zachycený snímek. Pokud chceme zobrazit předešlé snímky, můžeme použít pohyb prstem doprava. Pokud chceme fotku přiblížit, můžeme použít pohyb dvou prstů od sebe (oddálení provedeme pohybem prstů k sobě). Nyní si popíšeme jednotlivé ovládací prvky obrazovky.
- 50 -
1. Všechny obrázky Kliknutím na tento odkaz (tlačítko) se dostaneme na hlavní obrazovku galerie, která obsahuje seznam všech fotografií a umožňuje také jejich třídění, vyhledávání a zobrazování po albech. 2. Datum a čas Údaj uprostřed horního řádku obrazovky zachycuje datum a čas, kdy byla aktuálně zobrazená fotografie pořízena. 3. Označení oblíbené fotky Každou fotku lze označit jako oblíbenou. Takto označená fotka se pak zobrazuje ve speciálním samostatném albu Oblíbené. Fotku lze označit jako oblíbenou pomocí ikony srdíčka v horním řádku obrazovky. Prázdné srdíčko značí fotky, které nejsou označeny jako oblíbené, plné srdíčko značí oblíbené fotky. Pokud chceme zrušit označení oblíbené fotky, stačí na ni znovu kliknout a označení se zruší. 4. Úprava fotky Vyfocené snímky lze dále upravovat. Slouží k tomu samostatná aplikace, která umožňuje fotky například oříznout, upravit jejich světlost, barvu a kontrast či aplikovat na fotky některý ze speciálních efektů (černobílá fotografie, barevné filtry apod.). Tuto aplikaci lze spustit pomocí tlačítka Upravit v pravém horním rohu obrazovky. 5. Konec prohlížení V případě, že jsme galerii fotografií vyvolali skrze náhled posledního snímku v ovládacím panelu fotoaparátu, najdeme v pravém horním rohu obrazovky tlačítko Hotovo, prostřednictvím kterého se můžeme vrátit zpět do aplikace Fotoaparát. Pokud obrázek zobrazíme samostatně skrze seznam obrázků v galerii, tlačítko Hotovo se zde nenachází. 6. Sdílení fotografie Každou fotografii je možné sdílet. To můžeme provést stisknutím ikony v levém spodním rohu obrazovky. Tímto se nám zobrazí možnosti sdílení fotografie. Fotografii můžeme sdílet různými způsoby v závislosti na tom, které aplikace máme v zařízení nainstalovány. K výchozím možnostem patří odeslání snímku e-mailem, uložení snímku do internetového úložiště iCloud či sdílení pomocí sociálních sítí Twitter a Facebook. Dalšími dostupnými akcemi je Obr. 43: Možnosti sdílení fotografie zkopírování fotky do schránky, jednoduchá tvorba prezentace z více uložených fotek, přiřazení fotky ke kontaktu (můžeme vyfotit osobu a uložit si ji takto do seznamu kontaktů), nastavení fotky jako tapety hlavní obrazovky či tisk fotky (v případě, že je k dispozici tiskárna).
- 51 -
Přehled fotografií Pod hlavní zobrazenou fotografií se nachází seznam miniatur naposledy vyfocených fotografií. Kliknutím na vybranou fotografii ji lze zobrazit jako hlavní. Tímto seznamem lze také přejíždět prstem a plynule tak zobrazovat jednotlivé fotografie jako hlavní. Tuto funkci můžeme použít například ve chvíli, kdy vyfotíme více fotografií rychle po sobě a chceme si je "přehrát". 7. Odstranění fotografie Pokud chceme aktuálně odstraněnou fotografii zobrazit, můžeme tak učinit pomocí tlačítka popelnice v pravém spodním rohu obrazovky. Systém se nás ještě zeptá, zda tuto akci chceme opravdu provést, aby tak předešel nechtěnému odstranění fotek. Je tedy potřeba ještě kliknout na tlačítko Smazat obrázek.
5.6 Oznamovací centrum Oznamovací centrum je prostor, ve kterém mohou aplikace zobrazovat upozornění a související informace. Existuje několik způsobů, jak aplikace může vyvolat upozornění o nějaké akci. Prvním z nich je obyčejné zvukové upozrnění. Druhou možností je zobrazení notifikace v Oznamovacím centru a třetí možností je doplnění obrázku nebo čísla k ikoně aplikace (napříkad signalizace 3 nepřečtených zpráv může vypadat jako číslo v kolečku nad ikonou aplikace Mail). Oznamovací centrum lze zobrazit z jakékoliv obrazovky v systému vytažením z horního okraje obrazovky směrem dolů. Oznamovací centrum se skládá ze dvou záložek, Dnes a Oznámení. Mezi těmito záložkami je možné se přepínat buď kliknutím na název záložky v horním řádku, nebo přesunutím obrazovky do strany.
Obr. 44: Oznamovací centrum, záložka Dnes
- 52 -
Záložka Dnes obsahuje rychlý přehled dne. Poskytuje souhrnné informace o tom, co je potřeba vědět o dnešním dni a obsahuje také stručný náhled zítřejšího dne. To znamená, že kromě data a času zobrazuje například aktuální počasí v oblasti, ve které se uživatel právě nachází. Dále zobrazuje seznam schůzek, které jsou v kalendáři naplánovány na dnešní den. Tato záložka může obsahovat také poznámky ze zápisníku nebo přehled aktuální dopravní situace v okolí. Podobu této záložky lze změnit kliknutím na tlačítko Upravit. Zde lze nastavit, které informace se v této záložce budou zobrazovat a také v jakém pořadí. Záložka Oznámení obsahuje notifikace jednotlivých aplikací, které mají povoleno tyto notifikace zobrazovat (lze určit v nastavení). Kliknutím na notifikaci otevřeme aplikaci, která je s ní spojená. Můžeme také provést rychlou akci, jejichž výběr se zobrazí, když vybranou notifikaci Obr. 45: Oznamovací centrum, záložka Oznámení posuneme směrem doleva. V případě emailu zde můžeme například e-mail označit jako přečtený nebo jej odstranit. Máme také možnost danou notifikaci odstranit. Akce, které zde najdeme, se dělí na destruktivní a nedestruktivní. Rozdíl mezi nimi je v tom, že akce destruktivní obecně něco mažou či blokují a přestože tato akce jde většinou vrátit, jejich tlačítko je označeno červenou barvou (např. akce Přesunou do archivu). Nedestruktivní akce symbolizují spíše potvrzovací a označovací akce a jejich tlačítko je modré (např. akce Označit jako přečtené). Některé akce mohou být také chráněny bezpečnostním kódem (v případě, že je aktivován). To se týká situace, kdy některou z těchto akcí chceme provést z Oznamovacího centra na zamykací obrazovce. Danou akci pak můžeme provést až po zadání bezpečnostního číselného kódu. Tento ochranný mechanismus se většinou používá pro citlivé akce typu odpovídání na zprávy nebo odstranění dat. Každá aplikace může využívat více typů notifikace. Například kalendář může zobrazovat notifikaci o pozvánce na novou událost, ale také upozornění na konání události uložené v kalendáři. Facebook zase může upozorňovat na nový příspěvek nebo zprávu od přítele. Dostupné akce se pak pro každý typ notifikace liší.
5.7 Ovládací centrum Ovládací centrum poskytuje rychlý přístup k základnímu nastavení a základním aplikacím systému. Oznamovací centrum lze zobrazit z jakékoliv obrazovky v systému vytažením ze
- 53 -
spodního okraje obrazovky směrem nahoru. Ovládací centrum lze zavřít klepnutím na horní část obrazovky nebo zasunutím zpět dolů.
Obr. 46: Ovládací centrum
Nyní si popíšeme jednotlivé ovládací prvky Ovládacího centra. 1. Hudební přehrávač Jednou ze zabudovaných aplikací systému iOS je i hudební přehrávač. Tato aplikace slouží nejen k poslechu hudby, ale také jako hudební knihovna, která obsahuje všechny zvukové soubory uložené v zařízení. Aplikaci můžeme ovládat buď kliknutím na ikonu Hudba na hlavní obrazovce systému, nebo skrze miniaturní verzi v Ovládacím centru. V Ovládacím centru vidíme název aktuálně přehrávané písně a máme možnost ji pozastavit/spustit, přetočit na libovolný čas nebo spustit předchozí či následující píseň. 2. Ovládání hlasitosti Hlasitost zvuků v zařízení je možné ovládat několik způsoby. Tím prvním jsou fyzická tlačítka na pravé straně tabletu. Tlačítko, které je umístěno nejvýše, slouží k přepínání tichého režimu. Dvojice tlačítek pod ním umožňuje zvýšení a snížení hlasitosti. Druhou možností ovládání hlasitosti je posuvník v Ovládacím centru. 3. Přepínač letového režimu Letový režim jsme si již podrobněji vysvětlili v jedné z předchozích kapitol. Letový režim lze zapnout buď z hlavní obrazovky nastavení, kterou lze zobrazit kliknutím na ikonu Nastavení na hlavní obrazovce, nebo prostřednictvím ikony letadla, která se nachází v Ovládacím centru. 4. Přepínač Wi-Fi připojení Připojení k Wi-Fi je potřeba poměrně často vypínat a zapínat a proto je jeho přepínač umístěn právě v Ovládacím centru. Pokud se po zapnutí Wi-Fi zařízení nachází v dosahu některé ze známých sítí (tzn., že zařízení zná heslo pro připojení do sítě), automaticky se do této sítě připojí. 5. Přepínač Bluetooth Stejně jako letový režim a Wi-Fi, i Bluetooth je datová funkce zařízení, jejíž přepínač se nachází v Ovládacím centru. Po jeho zapnutí Bluetooth automaticky vyhledává dostupná zařízení v okolí. - 54 -
6. Přepínač režimu Nerušit Režim Nerušit je speciální režim systému, ve kterém zařízení ignoruje příchozí hovory a oznámení dle nastavení systému. Tento režim je vhodný například při řízení vozidla nebo v práci. Režim Nerušit je možné zapnout i z hlavní obrazovky nastavení. 7. Zámek otáčení obrazovky Tablet iPad má díky miniaturnímu gyroskopu, který je v něm zabudován, možnost detekovat naklonění a otočení zařízení. To umožňuje mimo jiné i automatické otočení obrazu podle toho, zda je zařízení postaveno na výšku nebo na šířku. Toto automatické otáčení lze vypnout či zapnout pomocí tlačítka v Ovládacím centru. 8. Ovládání jasu Pomocí tohoto posuvníku lze nastavit aktuální jas displeje. Ten lze nastavit také v hlavní obrazovce nastavení, kde je i možnost nastavit automatické přizpůsobení jasu podle okolního světla. 9. AirDrop Funkce AirDrop umožňuje jednoduše sdílet fotky, videa, polohu či další informace s ostatními uživateli v okolí, kteří používají některé ze zařízení od společnosti Apple (Mac, iPhone, iPod.). Aby bylo možné používat tuto funkci, je potřeba zapnout WiFi a Bluetooth. Funkci AirDrop je možné zobrazit pomocí tlačítka v Ovládacím centru. To obsahuje několik možností sdílení. Kromě vypnutí AirDrop je zde na výběr Obr. 47: Sdílení fotek přes AirDrop buď sdílení pouze se zařízeními, které má uživatel v kontaktech, nebo se všemi Apple zařízeními v okolí, které také používají funkci AirDrop. Samotné sdílení pak lze provést v detailu vybraného objektu, který chceme sdílet. Například v případě sdílení fotky musíme otevřít detail fotky, v levém spodním rohu kliknout na tlačítko sdílet, vybrat jednu nebo více fotek ke sdílení a následně je odeslat klepnutím na fotku a jméno některého z kontaktů, které jsou zobrazeny pod vybranými fotkami. Pokud se zde žádné kontakty nenacházejí, buď v okolí nejsou žádná vhodná zařízení, nebo nemají zapnutou funkci AirDrop. 10. Minutka Aplikace Minutka obsahuje několik miniaplikací souvisejících s časem. Samotná funkce minutka umožňuje nastavit odpočet času, po kterém se spustí zvukové upozornění. Tato
- 55 -
aplikace dále obsahuje funkce stopky, budík a zobrazení světového času v různých časových pásmech. Aplikaci lze otevřít kliknutím na ikonu hodin v Ovládacím centru. 11. Fotoaparát Rozhraní fotoaparátu lze zobrazit několika způsoby. Kromě ikony v Ovládacím centru je to ještě ikona na zamykací obrazovce a ikona aplikace na hlavní obrazovce systému.
5.8 Vybrané základní aplikace V předchozích kapitolách jsme si představili ovládání systému a také aplikace Fotoaparát a Obrázky. Kromě těchto aplikací však existuje několik dalších základních aplikací, které jsou vestavěnou součástí systému a které nabízejí zajímavé funkce.
5.8.1 Kalendář Jednou z nejčastěji používaných aplikací systému iOS je kalendář. Ten je díky jeho možnosti vytvářet upozornění a zobrazovat se i v rámci zamykací obrazovky vhodným organizačním pomocníkem. Nyní si ukážeme jednotlivé prvky ovládací rozhraní této aplikace. 1. Časové období Aplikaci Kalendář lze zobrazit v režimu několika různých časových období. K dispozici je zobrazení jednoho dne, jednoho týdne, jednoho měsíce a celého roku. Čím kratší časový úsek zvolíme, tím více informací máme k dispozici na první pohled nutnosti dalšího klikání. V následujícím textu se budeme věnovat zobrazení kalendáře pro aktuální den. 2. Přepínač zobrazovaného dne V režimu zobrazení jednoho dne jsou vždy zobrazeny informace pouze pro jeden den. K přepínání dnů v rámci týdne slouží horní lišta, která obsahuje názvy dní a jejich data. Aktuálně vybraný den je označen kolečkem. Dnešní den je označen červenou barvou. Den lze přepnout kliknutím na vybrané datum. 3. Hledání událostí Protože událostí může být v kalendáři i poměrně velké množství, aplikace nabízí
Obr. 48: Aplikace Kalendář
užitečnou funkci vyhledávání. Tu lze zapnout kliknutím na ikonu lupy v pravém horním rohu obrazovky. Zobrazí se okno, ve kterém lze vyhledávat událost pomocí textu. Zadaný text se
- 56 -
vyhledává nejen v názvu události, ale také v adrese a detailním popisu. Pokud jsou podle zadaného textu nalezeny nějaké události, zobrazí se v seznamu a kliknutím na ně je možné zobrazit jejich detail. 4. Nová událost Pro přidání nové události do kalendáře slouží tlačítko "+" v pravém horním rohu obrazovky. Pro každou událost je možné vyplnit několik informací. Patří k nim především název události, datum a čas konání, případně i adresa, kde se událost koná a detailnější popis události. Pro událost je také možné vytvořit upozornění (např. 2 hodiny předem). 5. Seznam událostí Hlavní prostor obrazovky je vyhrazen pro seznam událostí, které jsou uloženy v kalendáři. Podoba tohoto seznamu závisí na aktuálně zvoleném časovém rozmezí. V případě zobrazení aktuálního dne zde můžeme vidět rozpis dne po jednotlivých hodinách, kde jsou ke každé hodině přiřazeny příslušné události. 6. Detail události Pokud klikneme na některou událost v seznamu, v pravé polovině hlavního okna se zobrazí její detail. Zde vidíme všechny informace o této události. Můžeme vidět její název, datum a čas konání a také kalendář, do kterého událost patří. Pokud jsme při vytváření události zadali i adresu, zobrazí se nám zde také mapa místa, kde se událost odehrává. Po kliknutí na tuto mapu se otevře mapová aplikace. V tomto sloupci se nachází také tlačítko Upravit, které umožňuje změnit detaily vybrané události. 7. Zobrazeného dnešního dne Pro rychlé zobrazení dnešního dne slouží tlačítko Dnes v levém spodním rohu obrazovky, které v případě, že je aktuálně zobrazen jiný den, přenese pohled na kalendář pro dnešní den.
Obr. 48: Formulář pro přidání
8. Přepínání kalendářů nové události Aplikace Kalendář umožňuje spravovat a zobrazovat více kalendářů. Můžeme tak mít různé kalendáře pro různé příležitosti. Například pracovní kalendář obsahující všechny důležité pracovní schůzky a termíny, jiný kalendář obsahující sportovní akce a třetí kalendář, do kterého si můžeme ukládat například kulturní akce. Tyto kalendáře lze přepínat a spravovat kliknutím na tlačítko Kalendáře, které je umístěné uprostřed spodního řádku obrazovky. 9. Pozvánky Do kalendáře lze vkládat nejen vlastní události, ale také události jiných uživatelů. Tyto události lze přidat skrze pozvánky, které se zobrazují kliknutím na tlačítko Příchozí umístěné v pravém spodním rohu obrazovky.
- 57 -
5.8.2 Poznámky Tablet iPad lze také použít jako elektronický poznámkový blok. K tomu slouží aplikace Poznámky. Její rozhraní je velmi jednoduché. Po otevření aplikace máme k dispozici čistou stránku "papíru", na kterou můžeme psát novou poznámku. Tu zapíšeme pomocí ikony tužky a papíru v pravém horním rohu obrazovky. Zapsanou poznámku můžeme odstranit nebo sdílet. Pokud chceme zobrazit uložené poznámky, klikneme na tlačítko Poznámky v levém horním rohu obrazovky, které zobrazí seznam všech poznámek. Kliknutím na vybranou poznámku ji zobrazíme a můžeme ji případně také upravit.
5.8.3 Internetový prohlížeč Safari Jednou ze základních funkcí tabletu je připojení k internetu a prohlížení internetových stránek. K tomu lze v operačním systému iOS použít mobilní internetový prohlížeč Safari. Ten lze spustit skrze ikonu na hlavní obrazovce. Nyní si popíšeme základní ovládání prohlížeče.
Obr. 49: Internetový prohlížeč Safari
1. Předchozí a následující stránka Při prohlížení internetových stránek si prohlížeč ukládá jejich historii. Tuto historii pak lze snadno procházet. To znamená, že pro každou stránku můžeme zobrazit její předchozí stránku a v případě, že se nejedná o poslední stránku, i následující stránku. K tomu slouží šipky v levém horním rohu obrazovky. 2. Záložky Jednou z nejdůležitějších funkcí internetového prohlížeče jsou záložky. Ty lze v prohlížeči Safari zobrazit kliknutím na ikonu knížky v levém horním rohu obrazovky. Zobrazí se panel, ve kterém můžeme najít celkem tři typy záložek. Tím prvním jsou klasické záložky, tedy webové stránky, které si chceme uložit a jejich adresu si chceme "zapamatovat". Patří sem například recepty, tipy na výlet či jiné zajímavé stránky. Druhým typem záložek je tzv. Seznam četby. Zde můžeme uložit libovolnou webovou stránku, jejíž čtení si chceme nechat na později. Od záložek se tato sekce liší tím, že sem ukládáme spíše jednorázové webové
- 58 -
stránky, zatímco odkazy v záložkách mívají trvalejší charakter. Pokud tedy narazíme na zajímavý článek, můžeme jej uložit do seznamu četby a poté, co jej přečteme, jej můžeme zase odstranit. Třetím typem záložek jsou sdílené odkazy. Zde se zobrazují odkazy sdílené našimi kontakty na sociálních sítích. 3. Adresní řádek Adresní řádek představuje nejdůležitější ovládací prvek celého prohlížeče. Do tohoto řádku zadáváme adresu webové stránky, kterou chceme zobrazit. Postup zadávání je takový, že klikneme na adresní řádek, objeví se nám virtuální klávesnice, na které napíšeme adresu stránky (například www.google.cz) a klikneme na tlačítko Otevřít. Pokud jsme připojeni k internetu, po chvíli by se v hlavním okně prohlížeče měla zobrazit zadaná stránka. 4. Obnovit stránku Pokud chceme obnovit aktuálně otevřenou stránku, můžeme použít tlačítko zakulacené šipky, které je umístěné na pravé straně adresního řádku. 5. Sdílení stránky Každou webovou stránku je možné sdílet. Po kliknutí na tlačítko sdílení se nám zobrazí možnosti sdílení. Stránku je možné sdílet pomocí bezdrátové služby AirDrop, která umožňuje sdílení s ostatními Apple zařízeními v okolí, nebo pomocí některé z aplikací nainstalovaných v systému. V nabídce se také nachází akce jako přesunout danou webovou stránku do záložek či seznamu četby. 6. Nová záložka Internetový prohlížeč Safari umožňuje prohlížet více webových stránek naráz, což je poměrně podstatná funkce, která umožňuje přepínat mezi jednotlivými stránkami bez nutnosti je znovu zadávat. K tomu jsou použity panely. Každý panel může obsahovat samostatnou webovou stránku. Pro vytvoření nového panelu slouží tlačítko "+" v pravém horním rohu stránky. Přepínání mezi panely Pro přepínání mezi panely lze použít tlačítko v pravém horním rohu obrazovky, které zobrazí všechny otevřené panely a umožní je spravovat. Můžeme zde mezi panely nejen přepínat, ale také je mazat nebo měnit jejich pořadí. Pořadí panelu lze změnit tak, že na vybraném panelu podržíme prst a přesuneme jej na požadované místo. 7. Otevřené panely Druhou možností, jak přepínat mezi panely, je lišta panelů, Obr. 50: Panel záložek v prohlížeči která se nachází pod adresním řádkem. Najdeme zde Safari jednotlivé panely, mezi kterými lze přepínat klikáním na vybraný panel. Panel lze také odstranit kliknutím na ikonu křížku.
- 59 -
5.8.4 iTunes Do zařízení je možné stahovat nový multimediální obsah. K tomu slouží internetový obchod iTunes provozovaný společností Apple. iTunes ovšem není pouze zdroj nového multimediálního obsahu. Tato aplikace umožňuje také kompletní správu zakoupených a stažených písní či filmů. iTunes představuje hudební knihovnu, do které se automaticky ukládají všechna zakoupená alba a písně. Celou sbírku lze upravovat, hodnotit a vytvářet z ní hudební seznamy pro různé příležitosti. Služba iTunes se netýká pouze mobilních zařízení. Je dostupná i jako webová stránka a dokonce i jako přehrávač hudby pro klasické počítače. V tomto přehrávači si lze pustit veškerý obsah hudební knihovny, prohlížet obaly alb či procházet texty písní. Tento přehrávač disponuje i funkcemi jako náhodné přehrávání či doporučování hudby na základě oblíbených písní. K tomu slouží funkce Genius, která je dostupná i v operačnímu systému iOS. Tato funkce prohledává celou hudební knihovnu, seskupuje a řadí jednotlivé skladby a dokáže tak vytvořit mix podobných písniček určitého žánru nebo hudební seznam vhodný pro speciální příležitost. Internetový obchod iTunes slouží jako centrum nákupu nejnovější hudby a filmů (lze zde však zakoupit i starší skladby nebo filmy). V iTunes je možné sledovat žebříčky nejposlouchanější hudby, stahovat nové singly nebo zkoušet hudební doporučení na základně naposledy stažených skladeb. Filmy i hudbu je možné procházet i podle žánrů.
Obr. 51: Aplikace iTunes
5.9 Správa externích aplikací Kromě aplikací, které jsou základní součástí systému, je možné do tabletu stahovat i nové aplikace z internetového obchodu s aplikacemi App Store. Pro stahování aplikací z App Store je potřeba mít účet Apple ID. Apple ID je univerzální účet používaný k veškeré komunikaci tabletu s internetovými službami a zdroji obsahu, k těmto službám patří iTunes, App Store, iCloud a další. Založení účtu Apple ID spočívá ve vyplnění osobních údajů, tedy e-mailu, hesla, data narození a bezpečnostních otázek (pro případ ztráty hesla). Vytvořený účet je
- 60 -
potřeba ještě ověřit pomocí odkazu, který je zaslán na e-mail a pak je již možné Apple ID používat ke stahování a nákupu obsahu. Tento účet lze vytvořit při prvním přihlášení do aplikací iTunes a App Store nebo na internetové adrese www.appleid.apple.com.
5.9.1 Základní ovládání aplikace App Store Aplikace lze otevřít kliknutím na ikonu App Store na hlavní obrazovce systému. Nyní si popíšeme základní ovládání aplikace.
Obr. 52: Aplikace App Store
1. Seznam kategorií Aplikace se dělí do mnoha kategorií. Dvěma základními kategoriemi jsou Aplikace a Hry (Hry jsou zobrazeny jako podkategorie Aplikací, ale běžně se mezi nimi rozlišuje). Hlavní rozdíl je v tom, že hry většinou slouží především k zábavě (existují ale i vzdělávací a logické hry), zatímco aplikace mají spíše praktický účel. Aplikace se dělí do hlavních kategorií, které dále mohou obsahovat podkategorie. Mezi kategoriemi najdeme například tyto: Sport, Cestování, Finance, Počasí, Jídlo a pití apod. U her najdeme například kategorie Akční, Deskové, Logické, Sportovní či Závodní. Seznam všech kategorií lze vyvolat kliknutím na tlačítko v levém horním rohu obrazovky. Kategorie, které mají vpravo vedle názvu kategorie šipku, obsahují ještě další podkategorie. 2. Seznam přání Každou placenou aplikaci lze vložit do tzv. seznamu přání. Tento seznam slouží k ukládání aplikací, které si chceme stáhnout později, protože na ni teď například nemáme čas nebo je aplikace příliš drahá. Kliknutím na ikonu seznamu můžeme zobrazit všechny aplikace, které
- 61 -
jsou zařazeny na seznam přání. Můžeme zde zobrazit jejich detail nebo je odstranit. Aplikaci lze vložit do seznamu přání kliknutím na ikonu sdílení v detailu dané aplikace. 3. Vyhledávání Důležitou funkcí služby App Store je vyhledávání aplikací. To lze provést zadáním hledaného textu do pole v pravém horním rohu obrazovky. Lze zde zadat částečný nebo úplný název aplikace, ale také obecnější frázi typu "akční hry" nebo "výuka jazyků". Následně se zobrazí seznam nalezených aplikací. Hledaný text se hledá nejen v názvu hry, ale také v jejím popisu. 4. Vybrané aplikace Tlačítka ve spodní části obrazovky slouží k přepínání mezi různým typem obsahu v hlavním okně aplikací. První tlačítko zobrazuje vybrané aplikace. To jsou aplikace, které jsou vybrány přímo společností Apple. Patří sem doporučené aplikace, které se v poslední době zařadily mezi nejstahovanější nebo nejlépe hodnocené. Tvůrci aplikací mají možnost si pozici na této straně koupit. Na této obrazovce jsou zobrazeny také tzv. kolekce, což je soubor doporučených aplikací, které mají společné téma nebo zaměření. Například rodinné hry nebo nejlepší aplikace zaměřené na recepty. 5. Žebříčky aplikací Kromě doporučených a vybraných aplikací můžeme zobrazit také žebříčky nejpopulárnějších aplikací. Tato obrazovka se dělí na dvě poloviny. Levá polovina zobrazuje placené aplikace a pravá polovina zobrazuje aplikace zdarma. I zde můžeme přepínat mezi kategoriemi pomocí tlačítka v levém horním rohu obrazovky. Tím zobrazíme žebříčky pro vybranou kategorii. 6. Procházení aplikací Prostřední tlačítko zobrazuje podrobnější procházení aplikací. V levém sloupci jsou zobrazeny všechny kategorie včetně podkategorií. Po kliknutí na kategorie se v pravém sloupci zobrazí jednotlivé aplikace, které si můžeme prohlížet. V levém sloupci lze také přepínat mezi jednoduchým seznamem aplikací a seznam vybraných a doporučených aplikací. 7. Stažení a zakoupené aplikace Tato sekce zobrazuje seznam všech aplikací, které byly staženy či zakoupeny. Zobrazují se nejen aplikace stažené do tabletu, ale případně i aplikace stažené v jiných zařízeních, ve kterých bylo použité stejné Apple ID. Díky tomu je možné si zde stáhnout aplikace, které jsme si stáhli jinde a chceme je používat i v tabletu. Aplikace, které se nacházejí na této obrazovce, je také možné prohledávat nebo třídit podle toho, zda chceme zobrazit všechny aplikace nebo aplikace, které nejsou nainstalovány v našem tabletu. 8. Aktualizace aplikací Vývojáři jednotlivých aplikací mohou vydat novou verzi aplikace. Aplikace, které mají k dispozici novou verzi, jsou zobrazeny v tomto seznamu.
5.9.2 Instalace aplikace Nyní si ukážeme postup instalace vybrané aplikace. Jako příklad použijeme aplikaci Duolingo, která slouží k učení a procvičování nových jazyků.
- 62 -
1. Spuštění App Store Pomocí ikony na hlavní obrazovce systému spustíme aplikaci App Store. Ve spodní řadě tlačítek klikneme na tlačítko Featured (Vybrané aplikace). 2. Nalezení aplikace a) Ruční vyhledání Nyní máme několik možností, jak najít a zobrazit hledanou aplikaci. Prvním způsobem je ruční vyhledání v seznamu kategorií. Klikneme na tlačítko Categories (Kategorie) v levém horním rohu obrazovky. Objeví se seznam všech kategorií. Klikneme na kategorii Education (Vzdělání). V hlavním okně se zobrazí vybrané aplikaci pro tuto kategorii. Je pravděpodobné, že aplikace Duolingo bude díky své popularitě zobrazena již na této obrazovce. V tom případě na ni můžeme kliknout a zobrazíme tím její detail. Pokud se zde nenachází, vyhledáme si řádek aplikací s nadpisem Free (Zdarma) a v tomto řádku na pravém okraji obrazovky klikneme na tlačítko See All (Zobrazit všechny). Zde se nám zobrazí seznam jednotlivých aplikací. Tento seznam lze posouvat pohybem prstu směrem nahoru. Procházíme seznam tak dlouho, dokud nenajdeme hledanou aplikaci. b) Vyhledání pomocí názvu Druhou možností vyhledání aplikace je její nalezení podle názvu. K tomu můžeme využít vyhledávací pole v pravém horním řádku obrazovky. Zadáme do něj text "duolingo" a na virtuální klávesnici stiskneme tlačítko Hledat. Můžeme použít také tzv. našeptávač, který pod vyhledávacím polem zobrazuje různá slovní spojení, která se podobají napsanému výrazu. Po odeslání hledaného výrazu se objeví seznam odpovídajících aplikací. Na prvním místě bude aplikace Duolingo. Kliknutím na aplikaci zobrazíme její detail. 3. Stažení aplikace Po kliknutí na aplikaci se nám zobrazí její detail. Zde jsou k dispozici všechny potřebné informace o aplikaci. Kromě její ikony a názvu zde také zjistíme, zda je aplikace zdarma či placená. Vidíme zde její hodnocení, obrázky aplikace, popis a další informace o aplikaci. Můžeme také zobrazit podobné aplikace. Pro stažení aplikace klikneme na tlačítko GET. Aplikace je bezplatná a proto se toto tlačítko změní na tlačítko INSTALL (u placených aplikací zde ještě dochází k platbě). Druhým kliknutím zahájíme instalaci aplikace. Před stažením aplikace můžeme být vyzváni k zadání našeho hesla k účtu Apple ID. Po stažení aplikace ji lze spustit pomocí ikony Duolingo na hlavní obrazovce.
6 Seznámení s ovládáním tabletu – Windows 8 V této kapitole si představíme základy práce s tabletem Asus Transfomer Book, který běží na operačním systému Windows 8. Specifikace tohoto zařízení jsou následující:
Výrobce: Asus
Operační systém: Windows 8
- 63 -
Úhlopříčka displeje: 10,1'' (25,65 cm)
Rozlišení displeje: 1366 x 768
Model procesoru: Intel Atom Z3740
Počet jader procesoru: 4
Frekvence procesoru: 1,33 GHz
Velikost paměti: 32 GB
Rozlišení předního fotoaparátu: 1,2 Mpx
Výdrž baterie: 10 hodin
Výbava: Wi-Fi, Bluetooth, USB, MicroUSB, MicroHDMI, čtečka karet MicroSD Asus Transformer se od tabletu iPad v mnoha ohledech liší. Kromě jiného operačního systému je největším rozdílem především možnost zasadit tablet do základny s klávesnicí a touchpadem. V tomto složení pak tablet svým ovládáním a funkcemi i díky operačnímu systému Windows připomíná spíše notebook. Díky tomuto připojení fyzické klávesnice lze tablet využívat i pro pokročilejší operace typu kancelářská práce či delší psaní. Samotný tablet však lze také odpojit a používat jej jako klasický tablet s dotykovým displejem. Operačním systémem, který je v tabletu použit, je systém Windows 8. Tento systém je poměrně dobře známý z klasických stolních počítačů, kde navazuje na předchozí verze Windows Vista a Windows 8. I z tohoto důvodu se nebudeme věnovat podrobnému ovládání systému, ale ukážeme si spíše jeho odlišnosti a speciální funkce ve verzi pro tablety.
6.1 Popis tabletu
Obr. 53: Tablet Asus Transformer Book
- 64 -
Na obrázku můžeme vidět tablet v režimu připojení k mobilní základně. Propojení je realizováno pomocí dvou úchytů a dokovacího portu, který umožňuje používání klávesnice a touchpadu (dotyková alternativa myši). I v tomto propojení je možné tablet dále ovládat pomocí dotykového displeje. Nyní si popíšeme jednotlivé součásti a tlačítka displeje. 1. Tlačítko napájení Pomocí tlačítka vlevo na horní hraně zařízení jej můžeme zapnout a vypnout. Slouží také k přechodu do režimu spánku a probuzení. Dá se použít i k resetování tabletu a to tak, že jej podržíme 10 sekund a zařízení se resetuje. 2. Webkamera Tento tablet má k dispozici pouze přední kameru. Ta má rozlišení 1,2 Mpx. Lze ji použít k záznamu videa nebo fotografování. 3. Snímač okolního osvětlení Tento snímač, který se nachází napravo od webkamery, detekuje množství okolního světla. Díky tomu může zařízení automaticky přizpůsobit jas displeje. 4. Mikrofon Zařízení má v sobě zabudováno mikrofon, který lze použít pro pořizování zvukových nahrávek nebo například videokonference (ve spojení s přední webkamerou). 5. Ovládání hlasitosti Toto tlačítko, umístěné na levé hraně zařízení, slouží k ovládání hlasitosti zvuků v zařízení. Stisknutím horní části tlačítka hlasitost zvýšíme, stisknutím spodní části tlačítka hlasitost snížíme. 6. Tlačítko Windows Stiskem tohoto tlačítka je možné se v systému přesunout na úvodní obrazovku. Pokud je již tato obrazovka zobrazena, stisk tlačítka zobrazí naposled otevřenou aplikaci. 7. Slot pro kartu MicroSD Zařízení má vestavěný pevný disk o velikost 32 GB, který lze doplnit o další úložnou kapacitu pomocí paměťových karet. Slot pro tyto karty se nachází na pravé hraně zařízení. Tablet podporuje tyto typy paměťových karet: MicroSD, MicroSDHC a MicroSDXC. 8. MicroUSB 2.0 Tento port slouží k nabíjení zařízení. Nabíjení lze provést tak, že použijeme nabíjecí adaptér, který zasuneme do klasické zásuvky 100 – 240 V a pomocí USB redukce jej připojíme do tohoto portu. 9. MicroHDMI Pomocí toho portu lze k zařízení připojovat například monitor či televizi a přenášet tak obraz za zařízení na jinou obrazovku. 10. Sluchátkový výstup/mikrofónní vstup Pomocí tohoto portu je možné k tabletu připojit sluchátka nebo reproduktory, případně externí mikrofon. 11. Uvolňovací tlačítko
- 65 -
Aby bylo možné odpojit tablet od mobilní základny, je potřeba použít toto uvolňovací tlačítko. Po jeho stisku se uvolní západky, které obě části spojují, a horní část samotného tabletu je možné vyjmout. 12. USB 3.0 Tento port slouží k připojování externích zařízení k tabletu. Například externí pevné disky, flash disky apod. 13. Touchpad Pomocí touchpadu umožňuje ovládání tabletu, slouží jako náhrada klasické myši. Skládá se z dotykové plochy, pomocí které lze přesouvat kurzor po obrazovce, a dvou tlačítek, které simulují levé a pravé tlačítko myši.
6.2 Klávesové zkratky Ovládání zařízení pomocí fyzické klávesnice umožňuje použití různých klávesových zkratek. Klávesovou zkratku lze vyvolat stiskem klávesy Fn a příslušné klávesy. Mezi klávesové zkratky patří například tyto:
Fn+F3: zapnutí/vypnutí Wi-Fi
Fn+F4: zapnutí/vypnutí režimu spánku
Fn+F5: nastavení připojení a zobrazení druhé obrazovky
Fn+F6: vypnutí displeje (a opětovné zapnutí)
Fn+F7: deaktivace/aktivace touchpadu
Fn+F8: vypnutí zvuku/návrat na původní hlasitost
Fn+F9: snížení hlasitosti
Fn+F10: zvýšení hlasitosti
Fn+F11: zvýšení jasu displeje
Fn+F11: snížení jasu displeje
6.3 Spuštění tabletu, obrazovka
spouštěcí
Tablet zapneme pomocí krátkého stisku tlačítka, které se nachází na levé straně horní hrany zařízení. Po spuštění zařízení nebo jeho probuzení z režimu spánku se zobrazí spouštěcí obrazovka Start. Pokud je zařízení nastaveno Obr. 54: Obrazovka zámku jinak, může se před touto obrazovkou zobrazit ještě obrazovka zámku. Pokud se objeví obrazovka zámku, spouštěcí obrazovku zobrazíme tak, že ji vysuneme ze spodní části displeje nebo stiskneme libovolnou klávesu na klávesnici. Pokud je zařízení zabezpečeno heslem, musíme ještě zadat heslo aktuálně přihlášeného uživatele.
- 66 -
Spouštěcí obrazovka systému je výchozím bodem celého systému a poskytuje základní navigaci k jednotlivým aplikacím a funkcím systému. Formou tzv. dlaždic jsou zde zobrazeny jednotlivé vestavěné i stažení aplikace systému. Jednotlivé aplikace lze otevřít dotekem ikony nebo kliknutím levého tlačítka touchpadu. Pokud na ikonu klikneme pravým tlačítkem, vyvoláme další možné akce s ikonou dané aplikace. Na této obrazovce lze provádět také několik dalších akcí, které si nyní popíšeme. Tyto akce lze provádět jak dotykovými gesty, tak pomocí touchpadu.
Obr. 55: Spouštěcí obrazovka systému Windows 8
1. Naposledy otevřené aplikace Levá strana obrazovky slouží k zobrazení panelu naposledy otevřených aplikací. Pokud najedeme ukazatelem pomocí touchpadu do levého horního rohu obrazovky, z levé strany nám vyjedou siluety jednotlivých otevřených aplikací. Kliknutím na tyto siluety zobrazíme dané aplikace. Pokud se chceme vrátit zpět do spouštěcí obrazovky, můžeme použít tlačítko Start na klávesnici nebo zobrazit tlačítko Start na displeji (viz bod č. 2). Panel naposledy otevřených aplikací lze zobrazit i pomocí dotykového displeje. Pokud provedeme gesto vytažení z levého okraje obrazovky, zobrazíme tím naposledy otevřenou aplikaci. Pokud toto gesto provedeme pouze částečně a následně vytaženou aplikaci zasuneme zpět, zobrazí se nám celý panel naposledy otevřených aplikací. Tuto akci lze provést v libovolné obrazovce systému. 2. Tlačítko Start Kromě tlačítka Start na klávesnici můžeme použít i virtuální tlačítko Start, které je součástí panelu naposledy otevřených aplikací. Ten lze zobrazit podle instrukcí v bodu 1. Tlačítko však lze zobrazit i přímo tím způsobem, že přesuneme kurzor do levého spodního rohu obrazovky. I tato akce je dostupná v libovolné obrazovce systému. Pokud tlačítko stiskneme ve chvíli, kdy se nacházíme na spouštěcí obrazovce, zobrazí se naposledy otevřená aplikace.
- 67 -
3. Přizpůsobení spouštěcí obrazovky Dlaždice a ikony jednotlivých aplikací na spouštěcí obrazovce lze přizpůsobit. To lze provést v režimu úprav, který zapneme pomocí gesta přejetí prstem po dotykové obrazovce shora dolů. Ve spodní části obrazovky se zobrazí panel tlačítek, režim úprav zapneme stiskem tlačítka Přizpůsobit v pravém spodním rohu obrazovky. Nyní můžeme jednotlivé dlaždice přesouvat. Kliknutím na dlaždici se v panelu tlačítek zobrazí tlačítka s dostupnými akcemi. Můžeme zde danou aplikaci například odinstalovat nebo změnit velikost její dlaždice. Režim přizpůsobení lze aktivovat také dlouhým stiskem dlaždice některé z aplikací. Zobrazení dlaždic můžeme přibližovat či oddalovat. Potřebujeme k tomu dva prsty, kterými hýbeme buď směrem k sobě (oddálení) nebo od sebe (přiblížení). Gesta přiblížení a oddálení jsou dostupná i mimo režim úprav. 4. Panel symbolů Panel symbolů je panel nástrojů, který lze zobrazit na pravé straně obrazovky. Lze jej zobrazit pomocí doteku vytažením z pravé strana obrazovky nebo najetím kurzoru do pravého horního rohu obrazovky. Panel symbolů poskytuje nástroje, které slouží k rychlému zobrazení
Obr. 56: Panel symbolů
různých základních funkcí systému. První funkcí je vyhledávání, které zobrazí textové pole. Do tohoto pole můžeme zadat hledaný text a systém následně prohledá všechny možné výskyty tohoto textu. Prohledávají se například aplikace, které se v zařízení nacházejí, prohledává se také nápověda nebo soubory uložené na disku. Druhou akcí, která je v panelu symbolů dostupná, je sdílení aktuální aplikace. Pokud máme tedy například otevřenou aplikaci Počasí, můžeme sdílet její aktuální stav pomocí dostupných aplikací (e-mail, sociální sítě apod.). V panelu se také nachází virtuální tlačítko Start, které zobrazuje buď spouštěcí obrazovku, nebo naposledy otevřenou aplikaci. Tlačítko Zařízení zobrazuje možnosti připojených zařízení a tlačítko Nastavení umožňuje přechod do ovládacího panelu systému. Panel symbolů lze zobrazit v libovolné obrazovce systému. 5. Seznam všech aplikací Spouštěcí obrazovku lze zobrazit ve dvou režimech. Výchozím režimem, který je vždy zobrazen po přechodu na tuto obrazovku, je režim zobrazení pomocí dlaždic. Tento způsob zobrazení je vizuálně atraktivní a při správném přizpůsobení může být poměrně efektivní, v některých situacích však může být nepřehledný a není snadné v něm najít hledanou aplikaci. Proto existuje také druhý režim, který zobrazuje aplikace formou seznamu. Tento seznam lze vyvolat vytažením ze spodního okraje obrazovky. V tomto seznamu lze najít všechny aplikace, které jsou v systému k dispozici. Seznam můžeme řadit podle různých kritérií (podle názvu od A do Z, podle kategorie, podle data instalace nebo podle četnosti použití).
- 68 -
6.4 Plocha Kromě spouštěcí obrazovky je druhou důležitou obrazovkou klasická plocha, kterou známe z dřívějších verzí systému Windows. Plocha umožňuje práci s aplikacemi, umožňuje jejich spouštění pomocí ikon na ploše nebo ikon v hlavním panelu, jejích přepínání pomocí hlavního panelu, umožňuje procházení složek systému a další akce. Plochu lze zobrazit pomocí dlaždice Plocha nebo stisknutím kláves Start+D. Nyní si popíšeme jednotlivé akce, které jsou na ploše dostupné.
Obr. 57: Systémová plocha
1. Ikony aplikací Plocha může zobrazovat odkazy na jednotlivé aplikace. Na rozdíl od spouštěcí obrazovky se zde nezobrazují dlaždice, ale ikony aplikací. Dotykem nebo kliknutím na tyto ikony spustíme příslušnou aplikaci. Novou ikonu, resp. zástupce, lze přidat tak, že klikneme pravým tlačítkem na volnou plochu a v nabídce vybereme možnost Nový a v další nabídce možnost Zástupce. Následně vyhledáme příslušnou aplikaci. Pomocí této nabídky lze také vytvořit nový soubor přímo na ploše nebo zobrazit nastavení různá nastavení systému. Tuto nabídku lze také vyvolat dlouhým dotykem obrazovky. Ikony na ploše je možné libovolně přesouvat. To můžeme udělat buď pomocí touchpadu, kdy najedeme kurzorem na vybranou ikonu a společně s držením levého tlačítka ji přesuneme na cílenou pozici. Ikonu lze přesunout také pomocí dotyku, kdy jednoduše ikonu uchopíme a tahem prstu přesuneme. U každé ikony lze také zobrazit seznam dostupných akcí. V tomto seznamu můžeme ikonu kopírovat, odstranit či přejmenovat. Dále zde máme k dispozici různé možnosti spuštění dané aplikace nebo zobrazení pokročilých nastavení aplikace. Tento seznam akcí lze vyvolat buď kliknutím pravým tlačítkem na ikonu, nebo dlouhým stiskem ikonu pomocí prstu. 2. Tlačítko Start - 69 -
Virtuální tlačítko Start, pomocí kterého můžeme zobrazit spouštěcí obrazovku. Tu lze zobrazit také pomocí tlačítka Start v Panelu symbolů nebo pomocí tlačítka Start na fyzické klávesnici. 3. Připnuté aplikace Na hlavní panel lze připnout libovolné aplikace. Aplikaci lze na hlavní panel připnout pomocí režimu přizpůsobení na spouštěcí obrazovce. Spustíme režim přizpůsobení (dotykovým pohybem dolů nebo dlouhým stiskem dlaždice) a označíme vybranou dlaždici. Ve spodním panelu ikon klikneme na tlačítko Připnout na hlavní panel. Ikona této aplikace bude nyní dostupná na hlavním panelu, odkud ji lze spustit jednoduchým kliknutím (pomocí touchpadu nebo doteku). Chceme-li některou aplikaci odebrat z hlavního panelu, klikneme na ni pravým tlačítkem nebo ji podržíme dlouhým stiskem prstu a vybereme možnost Odepnout tento program z hlavního panelu. 4. Spuštěné aplikace Kromě připnutých aplikací se na hlavním panelu zobrazují také některé aktuálně spuštěné aplikace. Tyto aplikace poznáme podle toho, že kolem sebe mají světlé pozadí. Kliknutím na jednotlivé ikony lze mezi aplikacemi přepínat. Mezi aplikacemi můžeme přepínat také pomocí klávesové zkratky Alt+Tab. Tu použijeme tak, že stiskneme klávesu Alt a postupným mačkáním klávesy Tab (je umístěna na levé straně klávesnice nad klávesou Caps Lock) přepínáme mezi jednotlivými aplikacemi. Aplikace lze prostřednictvím hlavního panelu také ukončovat. To můžeme udělat tak, že vyvoláme nabídku dané aplikace (pravé tlačítko nebo dlouhý dotek na ikoně) a zvolíme možnost Zavřít okno. 5. Virtuální klávesnice Toto tlačítko slouží k zobrazení virtuální klávesnice. Tu je možné použít jak samostatně tak i v režimu, kdy máme tablet připojený k mobilní základně. Virtuální klávesnici je možné po obrazovce i přesouvat a to tak, že ji buď uchopíme dotykem za horní stranu okna a přesouváme po obrazovce nebo použijeme levé tlačítko a provádíme obdobný pohyb. Chceme-li virtuální klávesnici skrýt, můžeme použít tlačítko v pravém spodním rohu klávesnice. 6. Systémové ikony V pravé části hlavního panelu se nacházejí systémové ikony. Obvykle jsou to 4 základní ikony. První ikonou je Centrum akcí. Centrum akcí slouží jako informační centrum, které zobrazuje přehled důležitých oznámení a zpráv o systému. Najdeme zde například informace o neobvyklém stavu systému, upozornění na nutnost nějaké akce (například aktualizace systému) nebo hlášení o problémech systému. Další ikona zobrazuje informace o baterii zařízení. Pokud je tablet aktuálně nabíjen, zobrazí se zde ikona připojeného adaptéru, pokud tablet není nabíjen, zobrazuje ikona aktuální stav baterie. Podle úrovně naplnění tedy lze snadno poznat, kolik energie ještě zbývá. Více informací můžeme zjistit kliknutím na tuto ikonu. Zjistíme tak, kolik procent baterie ještě
- 70 -
zbývá a můžeme zde také upravit jas obrazovky, který ovlivňuji výdrž baterie, nebo zobrazit další možnosti napájení. Třetí ikona slouží jako indikátor bezdrátového připojení k Wi-Fi. Pokud máme aktivován režim v letadle, zobrazí se zde ikona letadla, která značí, že bezdrátová komunikace je vypnutá. Pokud se zde zobrazí ikona stupnice s červeným křížkem, znamená to, že máme zapnutý přijímač Wi-Fi, avšak v okolí není k dispozici žádná bezdrátová síť. Pokud máme vedle stupnice zobrazenou hvězdičku, znamená to, že v okolí jsou sítě, ke kterým je možné se připojit. V případě, že jsme k nějaké síti připojeni, zobrazuje se pouze ikona stupnice, která zabarvením jednotlivých sloupců Obr. 58: Zobrazení kalendáře z hlavního panelu vyjadřuje sílu signálu. Čím více sloupců je bílých, tím silnější signál zařízení přijímá. Kliknutím na tuto ikonu můžeme zobrazit seznam dostupných Wi-Fi sítí. Poslední ikona slouží k nastavení hlasitosti zvuků systému. Kliknutím na tuto ikonu zobrazíme posuvník, pomocí kterého můžeme měnit hlasitost směrem nahoru či dolů. 6. Datum a čas V pravém rohu hlavního panelu se nachází aktuální systémové datum a čas. Kliknutím na tyto údaje zobrazíme kalendář.
6.5 Nastavení Nastavení systému můžeme zobrazit ze spouštěcí obrazovky pomocí dlaždice s ozubeným kolečkem, případně pomocí ikony v Panelu symbolů, případně pomocí ikony v seznamu všech aplikací (lze na spouštěcí obrazovce vyvolat vysunutím ze spodní hrany obrazovky). Nastavení systému se dělí do různých kategorií, nyní si popíšeme ty nejzákladnější.
- 71 -
Obr. 59: Seznam kategorií v nastavení
6.5.1 Počítač a zařízení Tato kategorie nastavení obsahuje obecná nastavení zařízení. Patří sem například nastavení zamykací obrazovky. Můžeme nastavit tapetu, která se má na zamykací obrazovce zobrazit, můžeme zde také zvolit, které aplikace budou na zamykací obrazovce zobrazovat rychlý přehled a oznámení (například počet nepřečtených e-mailů či schůzky v kalendáři). V této kategorii lze dále nastavovat například připojená zařízení, jako jsou tiskárny či externí obrazovky. Zde lze také spravovat připojení pomocí Bluetooth. Je zde možné upravovat nastavení touchpadu a klávesnice, u klávesnice lze nastavit například automatickou kontrolu pravopisu, u virtuální klávesnice pak lze nastavovat i našeptávání či zvuky klávesnice. Dále je možné zde upravovat nastavení baterie a režimu spánku (můžeme určit, po jaké době nečinnosti se zařízení přepne do režimu spánku). Lze zde také sledovat volné místo na disku a zjišťovat základní informace o zařízení a o systému.
6.5.2 OneDrive OneDrive je cloudová služba společnosti Microsoft (podobná jako iCloud u Apple), která umožňuje nahrávat veškeré dokumenty na internetové úložiště a následně k nim přístupových z libovolného umístění a libovolného zařízení. Lze tak sdílet data mezi tabletem, telefonem i počítačem. Existují různé možnosti nastavení přístupu ke sdíleným datům (vlastník, přátelé, veřejný přístup). Základním prostorem, který je na OneDrive k dispozici, je 15 GB volného místa. Toto místo lze buď navyšovat zakoupením dalších GB nebo různými akcemi jako například přizvání přátel do služby OneDrive či zakoupení některých programů společnosti Microsoft. Aby bylo možné využívat službu OneDrive, je potřeba mít k dispozici účet Microsoft. Ten lze vytvořit velmi snadno během pár minut a jeho pořízení je zdarma. Účet lze vytvořit na domovské stránce služby OneDrive, která má adresu www.onedrive.com. Služba OneDrive umožňuje vytvářet libovolnou strukturu složek a nastavovat pro každou složku přístupová práva. Do složek je pak možné nahrávat soubory z libovolného zařízení, ve kterém se nachází aplikace OneDrive. Je také možné složky a soubory stahovat. OneDrive nabízí také správu fotografií. Služba automaticky rozpozná nahrané fotografie a vytváří pro ně speciální fotoalba, která lze prohlížet odkudkoliv. Zajímavou funkcí OneDrive je také sdílení dokumentů. Tyto dokumenty je možné sdílet například s přáteli či spolupracovníky a je také možné je upravovat pomocí Office Online. Jako Office Online je označována sada online kancelářských aplikací Word, Excel, PowerPoint a OneNote. Tyto aplikace poskytují stejné funkce, jako běžné verze na klasických počítačích, není však potřeba je instalovat, aplikace se ovládají prostřednictvím internetového prohlížeče. K jejich používání je tedy potřeba mít dostupné připojení k internetu. Pomocí Office Online je také možné upravovat dokumenty ve více lidech. Sada Office Online existuje také v podobě mobilních aplikací pro platformy Android, iOS a Windows Phone.
- 72 -
6.5.3 Hledání a aplikace V této sekci můžeme spravovat nastavení vyhledávače a také nastavení instalovaných aplikací. Můžeme zde například určit, které aplikace se budou nabízet při sdílení, či nastavovat, které aplikace mohou zobrazovat oznámení.
6.5.4 Soukromí Kategorie Soukromí obsahuje veškeré nastavení, které se týká potenciálně zneužitelných funkcí systému. Můžeme zde nastavit, jaké informace bude systém poskytovat jednotlivým aplikacím a případně i ostatním zařízením v síti. Lze zde také nastavit, zda má systém Windows odesílat informace o poloze zařízení či to, jaké aplikace mohou využívat webkameru či mikrofon.
6.5.5 Síť Veškeré nastavení připojení zařízení k internetu můžeme provádět v kategorii Síť. Můžeme si zde zobrazit seznam všech bezdrátových Wi-Fi sítí, měnit jejich nastavení a připojovat s k nim. Je zde k dispozici také přepínač do režimu v letadle, který deaktivuje veškeré bezdrátové technologie tabletu.
6.5.6 Čas a jazyk Další sekcí je časové a jazykové nastavení systému. Můžeme zde určit, v jakém časovém pásmu se nacházíme a můžeme zde měnit čas systému (lze také nastavit automatickou synchronizaci času přes internet). K dispozici je také nastavení jazyku systému a jazyku klávesnice.
6.5.7 Aktualizace a obnovení Tato kategorie obsahuje veškeré informace o dostupných aktualizacích operačního systému Windows. Můžeme zde zobrazit nejnovější verze systému, provádět jejich aktualizaci či sledovat historii jednotlivých aktualizací. Je zde také k dispozici funkce obnovení systému, která umožňuje zachytit stav systému v určitém čase a v případě poruchy či nějakého problému se k tomuto stavu vrátit.
6.5.8 Ovládací panely V levém spodním rohu obrazovky s nastavením se nachází také tlačítko Ovládací panely. Přesunem do Ovládacích panelů zobrazíme pokročilé možnosti nastavení.
- 73 -
7 Tvorba digitálních výukových materiálů v Microsoft Word V této kapitole se budeme věnovat práci s programem Microsoft Word, který umožňuje vytvářet a upravovat textové dokumenty všeho druhu – od jednoduchých poznámek až po komplexní výukové materiály. Ve Wordu máme k dispozici celou řadu nástrojů, díky kterým lze vytvářet i profesionální materiály – můžeme použít pokročilé formátování, vkládat obrázky či tabulky, Word dokonce podporuje i práci více uživatelů na jednom dokumentu (uživatelé mohou komentovat jednotlivé části textu). V tomto textu se budeme věnovat ovládání verze Microsoft Word 2010. Ta je následovníkem starších verzí 2007 a 2003.
7.1 Podporované formáty Word umožňuje ukládat výsledný dokument do různých formátů. Nejstarším a dříve nejpoužívanějším formátem jsou soubory s koncovkou .doc. Právě tyto soubory byly používány nejstaršími verzemi Wordu až do verze Microsoft Word 2003. DOC je základní formát Wordu a umožňuje ukládat veškerý obsah včetně obrázků i tabulek. S příchodem verze Microsoft Word 2007 vznikl nový formát .docx, který má oproti původnímu DOC jinou vnitřní strukturu a není možné jej standardně otevřít ve starších verzích (2003 a nižší). Pro otevření nového formátu .docx ve starších verzích Microsoft Word (2003 nebo nižších) je možno si doinstalovat doplněk od Microsoftu Microsoft Office Compatibility Pack2, který umožní otevření souborů v novém formátu i na těchto starších verzích Wordu. Další možností je otevření souboru .docx v kancelářském balíku OpenOffice.org (příp. LibreOffice). Možné je také použít on-line nástroj3 pro převedení souboru z formátu DOCX do DOC. Vždy ale musíme počítat s tím, že může dojít k tomu, že se nezachová originální formátování dokumentu. V dnešní době je však formát DOCX již převažujícím formátem, protože starší verze Microsoft Word jsou na ústupu. Alternativou pro tyto základní formáty Wordu je formát .odt nebo OpenDocument, což je tzv. otevřený formát. To znamená, že na jeho vývoji se podílí více společností a organizací, jeho specifikace je veřejná a může být použit libovolnou aplikací. Díky tomu je tento formát univerzální a může být použit napříč různými programy a operačními systémy i se zachováním formátování (což je u DOC či DOCX problém). Další možností, jak ukládat dokumenty ve Wordu, je formát .html neboli klasická webová stránka. Je možné vytvořit libovolný dokument včetně formátování a uložit jej jako HTML
2
https://support.office.com/cs-cz/article/Otev%C5%99en%C3%AD-dokumentu-aplikace-Word-2007-v-
d%C5%99%C3%ADv%C4%9Bj%C5%A1%C3%AD-verzi-aplikace-Word-8fe47805-64a9-4cc5-a115b148625fe043?ui=cs-CZ&rs=cs-CZ&ad=CZ 3
http://www.zamzar.com/convert/docx-to-doc/
- 74 -
soubor, který pak lze nahrát na web. Tato varianta je však vhodná pouze při použití základního formátování, složitější dokumenty se nemusí zobrazit správně. Microsoft Word umožňuje také export dokumentu do formátu .pdf. Tento formát slouží pouze ke čtení, nelze jej editovat a k jeho zobrazení je potřeba využít speciální programy (např. bezplatný Adobe Reader). Formát PDF slouží především ke sdílení různých dokumentů a formulářů, u kterých je potřeba zachovat formátování. Pokud totiž uložíme dokument jako PDF, máme jistotu, že se zobrazí všude stejně. Tento formát je navíc podporován různými přenosnými zařízeními, jako jsou chytré telefony, tablety nebo čtečky elektronických knih.
7.2 Základní ovládání programu V dalším textu se přepokládá základní znalost ovládání programu Microsoft Word, tedy psaní textu, odřádkování nového odstavce, uložení souboru apod. Nejprve si však přiblížíme jednotlivé sekce ovládacích tlačítek v horní části okna. Kliknutím na název každé části lze zobrazit tlačítka v ní obsažená.
Obr. 60: Ovládací prvky Microsoft Word 2007
Sekce Soubor obsahuje veškeré operace související s otevíráním či ukládáním souborů ve Wordu. Můžeme zde vytvořit nový soubor (klávesová zkratka Ctrl+N), uložit jej (zkratka Ctrl+S) nebo otevřít jiný soubor (zkratka Ctrl+O). Máme zde k dispozici také přehled naposledy otevřených souborů a můžeme k nim snadno přistupovat a upravovat je. Zřejmě nejpoužívanější skupinou tlačítek je sekce Domů. Nachází se zde všechny nástroje pro formátování dokumentu. Tato sekce je rozdělena na několik menších oddílů (název oddílu se nachází vždy na spodu tlačítkové lišty). Oddíl Schránka obsahuje tlačítka pro práci se schránkou, tedy klasické operace, kopírování (zkratka Ctrl+C), vyjmutí (zkratka Ctrl+X) a vložení (zkratka Ctrl+V). Oddíl Písmo nám umožňuje měnit vzhled písma. To zahrnuje změnu tzv. fontu (podoba jednotlivých znaků), velikost, barvy, řezu apod. Oddíl Odstavec slouží k práci s odstavci a obecně většími bloky textu. Můžeme zde měnit zarovnání textu či vytvářet číslované a nečíslované seznamy. Oddíl Styly obsahuje seznam všech stylů, které můžeme použít. Pomocí stylů si můžeme nastavit vzor pro formátování textu, který pak můžeme použít na vybrané části textu (nadpisy, poznámky, apod.). Posledním oddílem jsou Úpravy, kde najdeme tlačítka pro vyhledání určitého textu a jeho nahrazení za jiný. Další často používanou sekcí je Vložení. Tato sekce slouží ke vkládání různých objektů do textu, díky čemuž můžeme vytvářet bohatší dokumenty. Nejpoužívanější jsou především tlačítka pro vložení tabulky, obrázku či textového pole. Můžeme zde také vkládat hypertextové odkazy nebo upravovat záhlaví a zápatí stránky.
- 75 -
Sekce Rozložení stránky obsahuje veškeré nastavení celkového vzhledu dokumentu. Měníme zde rozměry stránky, okraje, odsazení, mezery a další podobné vlastnosti. V sekci Reference můžeme spravovat obsah, poznámky, zdroje, či citace. Můžeme zde vytvořit obsah dokumentu, který se automaticky generuje na základě nadpisů, můžeme zde také vkládat poznámky a vysvětlivky. Sekce Korespondence slouží pro tvorbu e-mailových šablon a s tím spojené akce. Sekce Revize obsahuje nástroje nejen pro formální kontrolu dokumentu, ale také nástroje pro hromadnou spolupráci více lidí na jednom dokumentu. Můžeme zde provádět kontrolu pravopisu, zjistit statistiky dokumentu (počet znaků, slov, apod.) či překládat text. Máme možnost přidávat do textu komentáře, navrhovat změny a ty schvalovat či zamítat. Poslední sekcí je sekce Zobrazení. Zde upravujeme prostředí Wordu. Můžeme zde měnit přiblížení či oddálení, zobrazovat dokument v různých režimech či zobrazit dokument v náhledu pro tisk. Najdeme zde také tlačítka pro práci s více okny (dokumenty) zároveň.
7.3 Formátování textu V této kapitole si popíšeme možnosti formátování textu, které program Microsoft Word nabízí. V ovládacím panelu budeme pracovat se sekcí Domů.
7.3.1 Úprava písma Prvním oddílem tlačítek je Písmo. Můžeme zde provádět veškerou úpravu písma ve smyslu toho, jak jednotlivá písma vypadají. K základním akcím zde patří změna písma, což je označení pro ucelenou podobu všech znaků, a jeho velikosti (1.). Rozlišujeme mezi dvěma základními typy písem a to jsou patková písma a bezpatková písma. Znaky patkových písmen jsou na spodní straně zakončena tzv. patkou, která umožňuje lepší čitelnost. To však platí především pro tištěné dokumenty, kdy je patkové písmo vhodnější. Příkladem patkových písem jsou písma Times New Roman či Courier. Bezpatková písma se rozšířila především díky používání počítačů, protože zobrazení patek u menších znaků na obrazovce počítače není uspokojivé. Bezpatková písma jsou tedy vhodná pro delší elektronické texty, pro nadpisy pak lze použít i písmo patkové. Mezi bezpatková písma řadíme například písma Arial či Verdana. Dále zde můžeme provádět typické akce, kterými měníme tzv. řez písma (2.). Jako řez písma označujeme vzhled písma, pomocí kterého nějakou část textu odlišujeme od okolního textu. Mezi základní řezy písma patří kromě obyčejné výchozí podoby také tučný text (zkratka Ctrl+B) a kurzíva (zkratka Ctrl+I). K odlišení textu můžeme použít i podtržení (zkratka Ctrl+U), případně přeškrtnutí. Při práci s čísly nebo matematickými vzorci se mohou hodit tlačítka Dolní (zkratka Ctrl+=) a Horní index (zkratka Ctrl+%) (3.). U každého písma lze měnit také jeho barvu (4.). Vybírat můžeme ze standardních barev a rozšířené nabídky barev motivu, lze ale také použít zcela libovolnou vlastní barvu. Tu vytvoříme tak, že klikneme na šipku vedle tlačítka Barva písma a zobrazí se nám panel barev, na jehož spodním konci klikneme na možnost Další barvy... Zde máme k dispozici rozšířenou
- 76 -
paletu barev, pokud by nám nestačila ani ta, můžeme se přepnout do záložky Vlastní, kde si můžeme pomocí posuvníků nastavit libovolnou barvu. Barvu lze nastavit i pomocí barevných modelů RGB a HSL, kdy výslednou barvu tvoříme spojením jednotlivých složek (červená, zelená a modrá u RGB, odstín, sytost a světelnost u HSL). Máme-li vytvořenu vlastní barvu, stiskem tlačítka OK ji aplikujeme na vybraný text, případně ji můžeme zobrazit v panelu barev v sekci Naposledy použité barvy. Na text lze aplikovat i přechod, jehož použitím můžeme text obarvit do ztracena případně plynule z jedné barvy do druhé. Přechody můžeme upravovat opět po zobrazení panelu barev, kde zvolíme poslední možnost Přechod. Kromě barvy a přechodu můžeme text také zvýraznit nebo na něj aplikovat textové efekty. K těmto efektům patří například stíny, odrazy či zvýrazněné okraje písma. Veškeré formátování textu lze snadno vymazat pomocí tlačítka Vymazat formátování (5.). Další možnosti formátování můžeme najít v dialogovém okně Písmo, které lze zobrazit buď kliknutím na šipku v pravém spodním rohu ovládacího panelu (6.) nebo stisknutím klávesové zkratky Ctrl+D.
Obr. 61: Možnosti formátování písma
7.3.2 Práce s odstavci K nastavení vzhledu odstavců slouží oddíl Odstavec. K nejpoužívanějším tlačítkům zde patří tlačítka pro zarovnání textu (1.) doleva (zkratka Ctrl+L), na střed (zkratka Ctrl+E), doprava (zkratka Ctrl+R) a do bloku (zkratka Ctrl+J). Můžeme zde také nastavit řádkování textu (2.), tedy velikost mezery mezi jednotlivými řádky. Upravit můžeme i grafický vzhled odstavce, k dispozici máme tlačítka pro změnu barvy pozadí a nastavení ohraničení textu (3.). Jednotlivé možnosti ohraničení zobrazíme kliknutím na šipku vedle tlačítka Ohraničení. Okno s kompletním nastavením ohraničení zobrazíme kliknutím na poslední položku s názvem Ohraničení a stínování. V tomto oddíle máme k dispozici také funkci Zobrazit vše (zkratka Ctrl+8), která umožňuje zobrazit i netisknutelné znaky, jako jsou mezery či nové řádky (4.). Tato funkce se hodí v případě, kdy chceme správně naformátovat rozmístění dokumentu a hodí se také jako pomůcka pro dodržování typografických pravidel. Další možnosti nastavení vzhledu odstavce můžeme zobrazit v dialogovém okně, které otevřeme kliknutím na šipku vpravo dole v oddíle Odstavec (5.).
Obr. 62: Tlačítka v oddílu Odstavec
- 77 -
7.3.3 Číslování, odrážky, seznamy Velice často používaným způsobem formátování obsahu je jeho uspořádání do různých seznamů. Ve Wordu máme k dispozici různé druhy seznamů. Můžeme vytvářet číslované seznamy, nečíslované seznamy nebo i kombinované víceúrovňové seznamy. Tyto seznamy lze vytvářet v rámci oddílu Odstavec, který jsme si představili v předchozí kapitole. Výhodou automatických seznamů (zřejmé je to hlavně u číslovaných seznamů) je to, že když přidáme nebo ubereme položku, seznam se automaticky přečísluje a nemusíme číslování u každé položky měnit ručně. Čím složitější seznam, tím více práce nám tato funkce ušetří (obzvláště u víceúrovňových seznamů). Prvním typem seznamu jsou Odrážky (6.). Kliknutím na toto tlačítko vytvoříme seznam, jehož jednotlivé položky začínají nějakým znakem či symbolem. Chceme-li vytvořit další položku seznamu, stiskneme klávesu Enter a vytvoří se nová odrážka, kam můžeme psát další text. Chceme-li přerušit psaní nových odrážek a vrátit se k psaní souvislého textu, stiskneme klávesu Enter dvakrát. Symbol na začátku jednotlivých odrážek můžeme měnit. Kliknutím na šipku vedle tlačítka zobrazíme panel s možnostmi nastavení odrážek. Můžeme zde zobrazit naposledy použité odrážky nebo seznam všech použitých odrážek v dokumentu, především se zde ale nachází knihovna odrážek, která obsahuje seznam všech předdefinovaných odrážek. Kliknutím na vybranou odrážku změníme všechny odrážky aktuálního seznamu, nebo pokud se kurzor nenachází na položce seznamu, vytvoříme nový seznam s odrážkami daného typu. Kliknutím na položku Definovat novou odrážku zobrazíme dialogové okno, ve kterém můžeme nastavit libovolný symbol nebo obrázek odrážky. Druhým typem seznamu je Číslovaný seznam (7.). Číslovaný seznam funguje na stejném principu jako Odrážky, místo symbolů však zobrazuje postupně číslice, které stoupají s počtem položek seznamu. Můžeme opět nastavit vzhled seznamu, po kliknutí na šipku vedle ikony máme k dispozici knihovnu číslování, kde kromě klasického číslování 1, 2, 3, atd. můžeme použít i římské číslice nebo písmena abecedy. I u číselného seznamu máme možnost vytvořit zcela vlastní způsob číslování, oproti odrážkám můžeme také nastavit, od které hodnoty bude seznam začínat (například od 5 místo od 1). Obr. 63: Ukázka Poslední možností je tzv. Víceúrovňový seznam (8.). Toto víceúrovňového seznamu tlačítko umožňuje tvořit seznamy s více úrovněmi zanoření (až 9 úrovní zanoření), kde každá úroveň zanoření obsahuje vlastní číslování a vlastní styl odrážek. Novou položku seznamu vytvoříme klasicky stisknutím klávesy Enter, pokud chceme odsadit položku na novou úroveň, přesuneme kurzor na začátek položky a stiskneme klávesu Tab. Použít můžeme i tlačítka Zmenšit odsazení a Zvětšit odsazení (9.). Kliknutím na - 78 -
šipku vedle tlačítka Víceúrovňový seznam zobrazíme knihovnu víceúrovňových seznamů. Tato knihovna obsahuje několik základních kombinací čísel, písmen a symbolů, k dispozici zde máme ale například i nastavení víceúrovňového seznamu pro články a obecně jakékoliv strukturované dokumenty. Můžeme také vytvářet vlastní strukturu víceúrovňových seznamů.
7.3.4 Styly Abychom si ušetřili práci s opakovaným formátováním textu, je velmi žádoucí využít oddíl Styly. Styly nám umožňují vyhnout se tomu, že pro každou část textu, která má mít určitou podobu a která se v dokumentu opakuje, bychom museli nastavovat všechno formátování ručně a celé znovu. Díky stylům si můžeme vytvořit sadu vlastností, kterou můžeme jednoduše aplikovat na vybrané části textu. Příkladem může být formátování nadpisů. Pokud bychom chtěli, aby každý hlavní nadpis dokumentu byl velký, tučný a výrazný, museli bychom každý nadpis označit, změnit ručně velikost, řez písma a barvu. S použitím stylů stačí nadpis označit a v oddíle Styly kliknout například na styl Nadpis 1, který vybraný text naformátuje jako velký výrazný nadpis. Takto lze snadno a rychle naformátovat všechny nadpisy v dokumentu. Ještě více práce nám styly ušetří, když se později rozhodneme formátování změnit. Například bychom chtěli u nadpisů ve výše uvedeném příkladu změnit velikost písma z hodnoty 20 na 24. Bez stylů by to znamenalo projít celý dokument a ručně nastavit nadpisy. Při použití stylů stačí změnit jen vlastnost stylu a nadpisy se automaticky přizpůsobí. Všechny styly, které máme v jednu chvíli k dispozici v oddíle Styly, označujeme jako sadu stylů. Každá sada stylů se vyznačuje jinou grafickou úpravou a lze mezi nimi libovolně přepínat. Pro zobrazení všech sad stylů klikneme na tlačítko Změnit styly a vybereme první možnost Sada stylů. Objeví se seznam všech sad. Najedeme-li myší na jednotlivé sady, změní se nám vzhled dokumentu na příslušnou sadu, aniž bychom tuto sadu museli aplikovat. Pokud se nám náhled líbí, můžeme sadu aplikovat kliknutím levého tlačítka myši na název sady. V okně se styly se nám pak zobrazí příslušně upravený seznam stylů. Kromě sady stylů můžeme měnit také barevnou paletu stylů a jejich písmo. Tyto akce můžeme opět provádět po kliknutí na tlačítko Změnit styly.
Obr. 64: Oddíl Styly
Podobu jednotlivých stylů lze měnit. Toho lze nejjednodušší cestou dosáhnout tak, že na vybraný styl v okně stylů klikneme pravým tlačítkem myši a zvolíme položku Změnit. Zde můžeme měnit různé vlastnosti daného stylu jako například barvu a velikost písma. Kliknutím na tlačítko Formát v levém dolním rohu dialogového okna můžeme měnit další vlastnosti,
- 79 -
například ohraničení či nastavení odstavce. Klepnutím na tlačítko OK se změny uloží a aplikují na všechna místa, kde je tento styl použit.
7.4 Základy typografie V této kapitole uvedeme základní typografická doporučení, jejichž dodržování vede k vytvoření čitelnějšího a lépe použitelného dokumentu. Součástí doporučení budou také nejčastější chyby, kterých se lidé dopouštějí. 1. Nejprve píšeme celý text a až poté se věnujeme jeho formátování. Umožní nám to soustředit se na obě činnost zvlášť a provádět je efektivněji. Pokud navíc budeme formátovat text až ve chvíli, kdy je kompletní, můžeme vše udělat "na jeden zátah". Pokud
2. 3. 4.
5.
6.
7.
8. 9.
bychom text formátovali po částech, mohlo by se stát, že některé části budou mít odlišné formátování nebo na některé části zapomeneme. Je vhodné použít co nejméně různých druhů písem. Volíme taková písma, která jsou univerzální a dobře čitelná. V jednom dokumentu nepoužíváme více než 3 druhy písem. Pro texty v tištěné podobě používáme patková písma, pro texty v elektronické podobě jsou vhodnější bezpatková písma. Pro nadpisy můžeme použít i patková písma. Dokument pomocí nadpisů a podnadpisů dělíme na menší části, které se snadněji čtou. Na základě tohoto dělení pak můžeme automaticky vygenerovat obsah dokumentu (za předpokladu, že používáme styly). Dostupné možnosti formátování používáme s rozmyslem. Vždy zohledňujeme účel, kterému bude dokument sloužit, a cílovou skupinu. Pro žáky tak samozřejmě můžeme tvořit materiály barevné a veselé. Barevnost však nikdy nesmí být na úkor čitelnosti. Nekombinujeme jednotlivé řezy písma a jeho zvýraznění. K základním způsobům, jak zvýraznit část textu, patří tučné písmo, kurzíva a výjimečně i podtržený text. Podtržení se používá zejména pro hypertextové odkazy. Věnujeme dostatečnou pozornost výběru použitých barev. Je důležité, aby barva textu byla dostatečně kontrastní proti barvě pozadí. Pokud je to možné, používáme kombinaci černého textu na bílém pozadí. U ostatních kombinací dbáme na to, aby byly dostatečně čitelné. Pro přechod na nový řádek nepoužíváme klávesu Enter. Text se automaticky zalamuje na konci řádku. Klávesu Enter používáme k vytvoření nového odstavce. Pokud chceme přejít na další stránku, nepoužíváme odřádkování pomocí klávesy Enter. Vhodnější je vložit ruční konec stránky, v sekci Vložit klikneme na tlačítko Konec stránky, které na aktuální místo na dané stránce vloží ukončení stránky a veškerý následující text bude začínat na další stránce. Je chybou použít pro vytvoření nové stránky odřádkování pomocí klávesy Enter, protože v případě, že bychom upravili předchozí text, posunul by se i konec stránky.
10. Snažíme se, aby na začátku nebo konci stránky nezůstávaly osamocené řádky odstavců.
- 80 -
11. K zarovnání textu pod sebe nepoužíváme mezery, ale klávesu Tabulátor. Použití mezer neumožňuje přesné zarovnání, protože každý znak má jinou šířku. Při použití mezer by navíc mohlo dojít k rozhození textu při jeho úpravě. 12. Mezi slovy neděláme více mezer. Pokud chceme slova roztáhnout po celé šířce řádku, použijeme zarovnání do bloku. Pokud potřebujeme zvětšit mezery mezi znaky, klikneme na kartě Domů v sekci Písmo na tlačítko pro vyvolání dialogového okna Písmo (jde o malé tlačítko v pravém dolním rohu sekce Písmo). V dialogovém okně Písmo na záložce Upřesnit můžeme nastavit proložení znaků. 13. Pro zarovnání textu nepoužíváme mezery. Je nevhodné tvořit zarovnání na střed nebo doprava ručně pomocí mezer. K zarovnání textu používáme tlačítka v sekci Domů, oddíl Odstavec. 14. Za interpunkčními znaménky píšeme mezery. Patří sem například čárky ve větě, tečky, dvojtečky či vykřičníky a otazníky. Před interpunkčními znaménky nepíšeme mezery, interpunkční znaménka jsou umístěna hned za slovem. 15. Za zkratkami píšeme tečky (apod., tzv.). Viz není zkratka! 16. Dbáme na to, aby na konci řádků nezůstávaly znaky a slova, která nemají být rozdělena (jednopísmenné předložky, spojení "a tak", apod.). V těchto případech používáme tzv. nedělitelnou mezeru, kterou vložíme pomocí klávesové zkratky Ctrl+Shift+Mezerník. Použití této mezery zajistí, že mezera se nebude nacházet na konci řádku.
7.5 Práce s grafikou a objekty Součástí kvalitních a obsahově bohatých dokumentů jsou i obrazové materiály, fotky a další grafické objekty. Microsoft Word poskytuje potřebné nástroje, které umožňují grafiku nejen vkládat a upravovat, ale dokonce ji i přímo vytvářet.
7.5.1 Obrázky Asi nejčastěji používanou možností grafiky ve Wordu jsou obrázky. Obrázek můžeme do dokumentu vložit několika způsoby. Tím prvním je vložení obrázku ze schránky. Abychom mohli vložit obrázek tímto způsobem, je potřeba jej mít ve virtuální schránce. Tam jej musíme dostat v nějakém jiném programu. Můžeme použít například grafický editor Malování, ve kterém označíme buď celý obrázek, nebo jeho část a stiskneme klávesovou zkratku Ctrl+C. Tím se nám obrázek uloží do schránky a můžeme jej použít v programu Word. Další možností, jak dostat obrázek do schránky, je například pořízení aktuálního snímku obrazovky pomocí klávesy Print Screen. Obrázek můžeme do schránky přemístit i v internetovém prohlížeči, kdy klikneme pravým tlačítkem myši na vybraný obrázek a zvolíme možnost Zkopírovat do schránky (přesný text se liší v závislosti na použitém prohlížeči). Máme-li obrázek ve schránce, vložíme jej do dokumentu stisknutím klávesové zkratky Ctrl+V. Druhou možností, jak vložit obrázek do dokumentu, je vložení obrázku ze souboru. V tomto případě se ve Wordu přepneme do záložky Vložení, kde klikneme na tlačítko
- 81 -
Obrázek. V dialogovém okně vybereme příslušný obrázek a kliknutím na Vložit jej umístíme do dokumentu (na místo, kde se aktuálně nachází textový kurzor). Pokud chceme obrázek smazat, označíme jej a stiskneme klávesu Delete. Vložený obrázek můžeme upravovat celou řadou způsobů. Základní operací s obrázkem je změna jeho rozměrů. Chceme-li vyvolat ovládací rozhraní pro změnu rozměrů obrázku, klikneme na obrázek levým tlačítkem myši. Okolo obrázku se objeví rámeček s jednotlivými body, pomocí kterých provádíme změnu rozměrů. Chceme-li obrázek zmenšit či zvětšit se zachováním Obr. 65: Změna rozměrů obrázku poměru stran, je vhodné použít některý z rohových bodů. Samotnou změnu rozměrů provedeme kliknutím levého tlačítka myši na některý z bodů a tažením ve směru od středu obrázku (pro zvětšení) nebo ke středu obrázku (pro zmenšení). Nad obrázkem se nachází zeleného kolečko, pomocí kterého můžeme obrázek otáčet. Kliknutím na toto kolečko se kurzor myši změní na ikonu otáčení a tažením myši měníme úhel natočení obrázku. V tomto režimu je možné obrázek také přesouvat. To provedeme tak, že klikneme na obrázek (ikona se změní na ikonu přesunu) a přesuneme jej na požadované místo. Další operace s obrázkem lze provádět v sekci Nástroje obrázku, která se zobrazí po kliknutí na obrázek. Jednou z nejčastěji prováděných operací je oříznutí obrázku, které můžeme provádět pomocí tlačítka Oříznout v oddíle Obr. 66: Oříznutí obrázku Velikost. Kliknutím na toto tlačítko přejdeme do režimu oříznutí. Režim oříznutí vypadá podobně jako režim změna rozměrů. Na rozdíl od něj však místo bodů v rozích posouváme "příčky", kterými vymezíme novou podobu obrázku. Pro provedení oříznutí pak už jen stačí kliknout mimo obrázek a ten se automaticky ořízne do zvolené formy. Abychom mohli vytvářet vizuálně poutavé dokumenty, je důležité umět vložit obrázek přímo do textu, k čemuž slouží tzv. obtékání textu. Nastavení obtékání textu provádíme kliknutím na tlačítko Zalamovat text v oddíle Uspořádat. Máme zde v nabídce několik možností obtékání:
Rovnoběžně s textem – obrázek se vloží dovnitř textu a chová se jako písmeno (aktuální řádek se zvětší na výšku podle obrázku, obrázek rozdělí text na řádku na levou a pravou část).
Obdélník a Těsné – tento režim obtékání vloží obrázek dovnitř textu tak, že jej okolní text obtéká v závislosti na tom, jak obrázek posouváme. Rozdíl mezi těmito dvěma
- 82 -
možnostmi je ten, že u Obdélníku můžeme nastavit horní a dolní mezeru okolo obrázku.
Obr. 67: Různé módy obtékání obrázku
Uvnitř – tato možnost je podobná předchozím dvěma, liší se však v tom, že v případě, kdy vložíme obrázek, který má některé části průhledné, se i v těchto průhledných částech zobrazí obtékaný text, zatímco u možností Obdélník a Těsné text obtéká celý blok obrázku.
Nahoře a dole – pomocí Nahoře a dole můžeme obrázek zobrazit na samostatný řádek, lze také nastavit mezeru nad a pod obrázkem.
Před textem a Za textem – tyto dvě možnosti jsou velmi podobné, liší se jen pořadím textu a obrázku. V možnosti před textem se obrázek zobrazí nad textem, tedy text překrývá. To většinou není příliš žádoucí a tak je používanější možností volba Za
textem, kdy je obrázek umístěn na pozadí. To může být graficky zajímavé, je však potřeba si dát pozor na kontrast obrázku na pozadí a barvy textu v popředí. Velice zajímavou funkcí Microsoft Word 2010 je odstranění pozadí. S pomocí této funkce lze upravit obrázek tak, že odstraníme pozadí nebo vyjmeme některý objekt v popředí. Máme možnost využít automatické detekce pozadí, můžeme ale také oblast pozadí označit a ručně upravit.
Obr. 68: Odstranění pozadí z obrázku
Chceme-li odstranit pozadí z obrázku, klikneme na vybraný obrázek a následně na tlačítko Odebrat pozadí v oddíle Upravit. Část obrázku zůstane stejná a část obrázku se zabarví do fialova. Fialovou barvou je označena ta část obrázku, která bude odstraněno. První označení fialovou barvou provede Word sám automaticky, máme ale možnost toto označení upravovat. První možností, jak upravit označení, je měnit velikost rámečku okolo původní fotografie. Tím dosáhneme toho, že se postupně mění fialově označená část. Dovnitř obrázku můžeme také vkládat značky pro zachování vybrané části obrázku nebo naopak pro její cílené odstranění. Ve chvíli, kdy jsme s nastavením fialové části spokojeni, můžeme kliknout na
- 83 -
tlačítko Zachovat změny a dojde k odstranění pozadí obrázku. Pokud pozadí odstranit nechceme, klikneme na tlačítko Zahodit všechny změny. Sekce Nástroje obrázku nám také umožňuje upravovat různé obrazové vlastnosti vybraného obrázku. Kliknutím na tlačítko Automatické opravy v oddíle Upravit zobrazíme dostupné akce pro zaostření a rozostření obrazu či nastavení jasu a kontrastu. Najetím na každou z možností zobrazíme její náhled přímo na obrázku. Po tlačítkem pro automatické opravy se nachází tlačítko Barva. Tímto tlačítkem lze měnit barevné vlastnosti obrázku. Můžeme zde nastavit například sytost (od černobílých tónů až po zářivé barvy), odstín (různé teploty obrázku od chladného zabarvení do modrá až po teplé zabarvení do oranžova), případně můžeme celý obrázek přebarvit do nějaké zvolené barvy. Můžeme si vybrat některou z přednastavených barev nebo zvolit barvu zcela libovolnou. V tomto oddíle se nachází i tlačítko Grafické efekty, pomocí kterého můžeme na obrázek aplikovat různé efekty. K těmto efektům patří například překrytí obrázku vrstvou tužky, perokresba, křída nebo vodové okraje. Oddíl Styly obrázků nám umožňuje měnit vzhled obrázku jako celého grafického objektu. Patří sem nastavení různých okrajů, stínů apod. V tomto oddíle najdeme již několik přednastavených stylů obrázku. Kliknutím na vybraný styl jej aplikujeme na označený obrázek. Mezi styly patří například různé formy rámečku, obrázky s odrazem či obrázky vrhající stíny. Pokud chceme všechny tyto vlastnosti nastavovat sami, můžeme použít tlačítka Ohraničení obrázku a Efekty obrázků. Tlačítko Rozložení obrázku nabízí různé možnosti toho, jak lze obrázek kombinovat například s textem či jinými grafickými prvky. Každému obrázku můžeme přiřadit i titulek. To můžeme provést tak, že klikneme pravým tlačítkem na obrázek a v panelu zvolíme možnost Vložit titulek. Zde vyplníme titulek pro daný obrázek. Můžeme si také vybrat text před titulkem, určit umístění titulku nebo si definovat zcela nový a vlastní typ titulku. Je zde možné nastavit i číslování titulku v případě, že chceme začít od určitého čísla nebo navázat na předchozí sérii titulků. Po vyplnění potřebných informací klikneme na tlačítko OK a k našemu obrázku se vloží nový titulek. Tento titulek můžeme, stejně jako odstavec, zarovnávat a měnit jeho formát. Abychom mohli s obrázkem provádět libovolné změny a měli zároveň k dispozici možnost vrátit se k původní podobě obrázku, existuje ve Wordu tlačítko Obnovit obrázek, které se nachází v oddíle Upravit a které celý obrázek uvede do původního stavu. Můžeme tedy bez obav zkoušet různé možnosti úpravy obrázku a kdykoliv se můžeme vrátit zpět.
7.5.2 Kreslení ve Wordu Kromě vkládání již existujících obrázků je lze přímo ve Wordu také vytvářet. Tím se rozumí možnost vkládat do dokumentu různé základní geometrické tvary, čáry či šipky, pomocí kterých lze vytvářet i složitější obrázky. Tyto tvary lze použít k různým účelům od názorných ilustrací až po tvorbu grafů či složitějších obrazců.
- 84 -
Pro vložení nového obrazce do dokumentu se přepneme do sekce Vložení, kde v oddíle Ilustrace klikneme na tlačítko Obrazce. Objeví se panel s různými kategoriemi obrazců. Kliknutím na vybraný obrazec se přepneme do režimu vkládání. V tomto režimu klikneme dovnitř dokumentu a se stisknutým levým tlačítkem myši táhneme kurzorem a můžeme pozorovat, že se nám daný obrazec kreslí do dokumentu. Pohybem myši Obr. 69: Obrazec v režimu kreslení a vytvoříme obrazec v požadovaném tvaru a pustíme levé v režimu úpravy tlačítko myši. Tímto dokončíme vkládání obrazce do dokumentu. Pokud chceme při vkládání obrazovce zachovat jeho poměr stran, můžeme při pohybu myší držet stisknutou klávesu Shift. Pokud chceme obrazec smazat, označíme jej a stiskneme klávesu Delete. Po vložení obrazce do dokumentu se tento obrazec automaticky označí a v ovládacích panelech se vytvoří sekce Nástroje kreslení. Zde můžeme upravovat všechny vlastnosti nakresleného obrázku. Některé z vlastností jsou podobné jako vlastnosti vkládaných obrázků (například obtékání textu). Můžeme zde také opět měnit styl obrazce, tzn. výplň, obrys a další efekty, jako jsou stíny, odrazy či záře. Do obrazce můžeme také vkládat text. To provedeme tak, že klikneme pravým tlačítkem myši na obrazce a v panelu zvolíme možnost Přidat text. Uvnitř obrazce vznikne textové pole, do kterého můžeme psát libovolný text. Tento text můžeme formátovat pomocí tlačítek v oddílech Text a Styly WordArt.
7.5.3 Textová pole Dalším typem objektu, který můžeme ve Wordu vkládat, je tzv. textové pole. Textové pole představuje prostor pro vložení text do libovolného místa dokumentu. Kromě klasických textových odstavců tak můžeme vkládat do dokumentu různé popisky, poznámky a další nezávislé bloky textu. Tlačítko Textové pole nalezneme v sekci Vložení. Po kliknutí na toto tlačítko se nám zobrazí knihovna předdefinovaných textových polí, které již mají nastavenou určitou pozici v dokumentu (dle jejich významu a užití) a také jsou již Obr. 70: Ukázka textového pole naformátována. Pokud se nám žádné z těchto předdefinovaných polí nehodí, můžeme si nakreslit vlastní textové pole. Na spodním okraji panelu klikneme na položku Nakreslit textové pole. Kurzor myši se změní na "+" a nyní můžeme držením levého tlačítka myši a tažením nakreslit nové textové pole. Po nakreslení požadovaného tvaru pustíme levé tlačítko myši a textové pole se vytvoří, zároveň se také stane aktivním a můžeme do něj rovnou psát. Výchozí formát textového pole obsahuje černý rámeček a text uvnitř pole je zarovnán doleva nahoru. Nejen tyto, ale i řadu dalších grafických vlastností pole můžeme měnit. Po kliknutí na
- 85 -
textové pole se nám v ovládacích panelech vytvoří nová sekce Nástroje kreslení, kde máme k dispozici různá tlačítka pro formátování vybraného textového pole. Tak jako u obrázků a obrazců, i zde můžeme měnit styly pole. V oddíle Styly obrazců nalezneme seznam předdefinovaných stylů, které určují pozadí, okraj, stín, barvu textu a další vlastnosti textového pole. Pokud nám žádný z předdefinovaných stylů nevyhovuje, lze jednotlivé vlastnosti pole nastavit ručně. Můžeme k tomu využít tlačítka Výplň obrazce, Obrys obrazce a Efekty obrazců. Po kliknutí na tato tlačítka se nám zobrazí panely s příslušnými možnostmi nastavení. Všechny tyto možnosti můžeme také zobrazit v jednom okně, stačí kliknout na šipku v pravém dolním rohu oddílu Styly obrazců. Chceme-li naformátovat vzhled písma, můžeme použít buď tlačítka v oddílech Text a Styly WordArt nebo je také možné se přepnout do sekce Domů, kde máme k dispozici všechny nástroje pro formátování běžného textu.
7.5.4 Rovnice Microsoft Word umožňuje vkládat do dokumentu i matematické výrazy a rovnice, což je obzvláště vhodné pro tvorbu studijních materiálů. Chceme-li do dokumentu vložit rovnici, přepneme se na sekci Vložení, kde se zcela vpravo nachází tlačítko Rovnice. Po kliknutí na toto tlačítko se nám do dokumentu vloží speciální box pro tvorbu rovnice. Kliknutím do tohoto boxu aktivujeme režim úpravy rovnice (sekce Nástroje rovnice v ovládacích panelech). Veškeré znaky, které nyní napíšeme, se vkládají dovnitř rovnice. Můžeme zde psát nejen čísla, ale jednotlivé znaky jako jsou písmena či matematické operátory. Protože však na klávesnici nelze vytvořit pokročilé matematické operace, máme k dispozici sadu tlačítek pro vkládání různých matematických výrazů.
Obr. 71: Sekce Nástroje rovnice
V oddíle Nástroje můžeme měnit základní vzhled rovnice pomocí tlačítek Profesionální a Lineární (mění se grafické zobrazení mezi klasickou rovnicí a zápisem na jeden řádek). Především zde však můžeme vkládat předdefinované rovnice. To lze provést kliknutím na tlačítko Rovnice, které zobrazí panel již vytvořených rovnic. Kliknutím na vybranou šablonu ji vložíme dovnitř boxu s rovnicí. Zároveň zde můžeme tvořit vlastní šablony rovnic. Abychom mohli uložit vlastní šablonu, označíme rovnici vytvořenou v dokumentu (klikneme na ikonu tří teček v levém horním rohu rovnice) a po kliknutí na tlačítko Rovnice zvolíme zcela dole možnost Uložit výběr do galerie rovnic. Následně budeme mít uloženou rovnici k dispozici k dalšímu použití bez nutnosti ji tvořit znovu. Chceme-li vytvořit novou rovnici ručně, k dispozici máme různé nástroje, jak do rovnice vkládat symboly a matematické operace, které na běžné klávesnici nenajdeme. Po označení boxu s rovnicí a přepnutí do sekce Nástroje rovnice můžeme vybírat vkládat prvky rovnice z oddílů Symboly a Struktury. Symboly obsahují sadu symbolů, které můžeme vkládat do
- 86 -
rovnice kliknutím na vybraný symbol. Word poskytuje několik sad symbolů, abychom mezi nimi mohli přepínat, musíme nejprve kliknout na tlačítko Více (vpravo dole vedle seznamu symbolů). V zobrazeném panelu následně můžeme pomocí přepínače vlevo nahoře zobrazovat jednotlivé sady symbolů, například Základní matematika, Řecká písmena, Operátory apod. Pro vkládání matematických výrazů a struktur můžeme použít oddíl Struktury. Najdeme zde různé typy matematických struktur, jako jsou zlomky, odmocniny, integrály či matice. Kliknutím na tlačítko s typem struktury se nám zobrazí podrobný seznam dostupných struktur. Po kliknutí na vybranou strukturu se tato struktura vloží do boxu s rovnicí. Můžeme si všimnout, že některé části struktury obsahují prázdné čtverečky s tečkovaným okrajem. Tato místa slouží k vložení vlastních čísel a symbolů. Vložíme-li do rovnice například zlomek, máme k dispozici boxy na vyplnění čitatele a jmenovatele. Do těchto ploch můžeme vkládat i další matematické struktury, můžeme tak vytvářet i složitější matematické výrazy (například odmocnina ze zlomku apod.).
7.5.5 Tabulky Běžnou součástí kvalitně vypracovaných dokumentů jsou i tabulky. Proto Microsoft Word poskytuje nástroje, které umožňují tyto objekty vkládat do dokumentu a pracovat s nimi. Existuje několik způsobů, jak do dokumentu vložit novou tabulku. Všechny jsou dostupné skrze tlačítko Tabulka v sekci Vložení. Tip: Tabulky se dají použít také např. pro tvorbu křížovek. 1. Vložení tabulky jedním kliknutím Nejrychlejším způsobem, jak do dokumentu vložit tabulku, je výběr velikosti tabulky v panelu, který se zobrazí po kliknutí na tlačítko Tabulka. Můžeme zde přejetím kurzoru myši určit velikost vložené tabulky a jedním potvrzovacím kliknutím levého tlačítka myši ji vložit do dokumentu. Maximální velikost takto vložené tabulky je 8 řádků a Obr. 72: Panel pro vytvoření 10 sloupců. nové tabulky Vložení tabulky se specifickými rozměry Pokud by nám nevyhovoval prvním způsob, můžeme tabulku vložit s přesnější specifikací jejich rozměrů. To lze provést kliknutím na položku Vložit tabulku. Zobrazí se nám dialogové okno, ve kterém můžeme nastavit libovolný počet řádků a sloupců tabulky. Je zde také možnost nastavit vlastnosti automatického přizpůsobení velikosti tabulka. Ta může mít buď pevnou šířku sloupců, nebo se může měnit v závislosti na obsahu či velikosti okna.
2. Návrhový režim Nejpodrobnějším způsobem, jak do dokumentu vložit tabulku, návrhový režim, který aktivujeme kliknutím na položku Navrhnout tabulku. Kurzor myši se změní na tužku. Prvním krokem je vytvoření tabulky jako celku. Stiskneme a držíme levé tlačítko myši a tahem vytváříme obrys tabulky. Následně levé tlačítko myši pustíme a v dokumentu nám vznikne nová tabulka. Nyní můžeme kreslit vnitřní řádky a sloupce tabulky. V místě, kde chceme
- 87 -
vytvořit řádek či sloupec, klikneme na okraj tabulky a se stiskem levého tlačítka myši táhneme kurzor ve směru, ve kterém chceme vytvořit příčku tabulky. Pokud bychom například chtěli rozdělit tabulku na dva stejně široké sloupce, klikneme na horní okraj tabulky a uprostřed nakreslíme čáru směrem dolů ke spodnímu okraji. Tam tlačítko myši pustíme a vzniknou nám dva stejně velké sloupce tabulky. Tímto způsobem můžeme tvořit libovolně strukturované tabulky, vždy tvoříme nové příčky mezi již existujícími příčkami tabulky.
Obr. 73: Tabulka vytvořená v návrhovém režimu
3. Tabulka Excel Pro vytvoření nové tabulky můžeme použít i rozhraní programu Microsoft Excel. To lze vložit pomocí položky Tabulka Excel. Po kliknutí na tuto položku se do dokumentu vloží speciální box, ve kterém se zobrazí rozhraní programu Excel. V tomto rozhraní můžeme vytvořit tabulku pomocí nástrojů, které jsou v dispozici Excelu. Po vytvoření tabulky stačí kliknout na libovolné místo dokumentu a tabulka se automaticky vloží a vytvoří. Pokud ji chceme upravit, provedeme dvojklik na vloženou tabulku. 4. Předdefinované tabulky Poslední možností, jak vkládat tabulky do dokumentu, je využití předdefinovaných tabulek. Ty můžeme zobrazit kliknutím na položku Rychlé tabulky. Zobrazí se nám seznam předpřipravených tabulek. Kliknutím na zvolenou šablonu ji vložíme do dokumentu. Můžeme zde také ukládat vlastní šablony tabulek, to provedeme tak, že označíme celou tabulku, kterou chceme uložit a klikneme na položku Uložit výběr do galerie rychlých tabulek. Zobrazí se nám dialogové okno, ve kterém vyplníme příslušné informace o tabulce a uložíme ji. Každou vytvořenou tabulku lze upravovat. Pokud klikneme na tabulku, v ovládacích panelech se zobrazí nová sekce Nástroje tabulky, která se dělí na podsekce Návrh a Rozložení. V sekci Návrh můžeme upravovat grafickou podobu jednotlivých buněk tabulky. Máme zde k dispozici předdefinované styly, které lze jedním kliknutím aplikovat na vybranou část tabulky (jedna nebo více buněk). Můžeme zde také vytvářet vlastní styly. V této sekci také můžeme měnit návrh tabulky. Kliknutím na tlačítko se přepneme do návrhového režimu, ve kterém můžeme vytvářet další buňky tabulky. Stejně tak ale můžeme buňky i mazat to pomocí tlačítka Guma. Kliknutím na toto tlačítko aktivujeme režim, ve kterém mažeme jednotlivé příčky tabulky kliknutím na vybranou příčku. Pokud chceme tento režim ukončit, stačí znovu kliknout na tlačítko Guma. V sekci Rozložení nalezneme nástroje pro podrobnější práci s tabulkou a jejími buňkami. Na rozdíl od návrhového režimu zde jednotlivé operace provádíme pomocí tlačítek, což nám umožňuje například přesnější slučování a rozdělování buněk. Můžeme zde také vkládat nové řádky a sloupce, měnit jejich výšku a šířku či zarovnání textu uvnitř buňky. - 88 -
Obr. 74: Úprava tabulky pomocí sloučení buněk
Chceme-li tabulku z dokumentu odstranit, je potřeba ji celou označit a stisknout klávesu Delete. Druhou možností je v sekci Rozložení kliknout na tlačítko Odstranit a zvolit možnost Odstranit tabulku.
7.6 Správa dokumentu ve více lidech Při přípravě výukových materiálů je běžné, že na dokumentu pracuje více než jeden člověk. Microsoft Word podporuje spolupráci na dokumentu ve více lidech a poskytuje užitečné nástroje, které tuto spolupráci usnadňují. Tyto nástroje jsou k dispozici v sekci Revize. V oddílu Komentáře můžeme vkládat komentáře dovnitř textu. Tyto komentáře slouží například jako návrhy k úpravě nějaké části textu nebo upozornění na pravopisné či stylistické chyby. Pro vložení komentáře označíme vybranou část textu, kterou chceme okomentovat a klikneme na tlačítko Nový komentář. Text se označí červenou barvou (není viditelná ve výsledném dokumentu) a vpravo od dokumentu se vytvoří příslušné políčko pro vepsání komentáře. Takto můžeme vkládat libovolný počet komentářů. Můžeme mezi nimi přepínat pomocí tlačítek Předchozí a Další, případně je odstranit kliknutím na tlačítko Odstranit. Oddíly Sledování a Změny pak umožňují sledovat tyto komentáře a schvalovat či odmítat upravené části textu. Můžeme tímto způsobem sdílet návrhy na úpravy textu. První uživatel může vytvořit text a zaslat jej druhému uživateli k připomínkování. Ten prostřednictvím komentářů označí části textu, které navrhuje změnit. První uživatel si může zobrazit všechny komentáře a podle vlastního uvážení upravit příslušné části textu. Před provedením úprav je vhodné zapnout sledování změn kliknutím na tlačítko Sledovat změny. V tomto režimu se všechny provedené úpravy zaznamenají i se jménem uživatele, které je provedl. Upravený dokument si pak může druhý uživatel otevřít a kliknutím na tlačítko Podokno revizí zobrazit seznam všech změn, které první uživatel provedl. Pomocí tlačítek Přijmout a Odmítnout může schválit či zamítnout jednotlivé úpravy, které byly v dokumentu provedeny. Tímto způsobem lze provádět korektury i rozsáhlejších materiálů.
Obr. 75: Režim sledování změn dokumentu
7.7 Cvičení V rámci procvičení práce s programem Microsoft Word, která byla popsána v předchozích kapitolách, následuje cvičení, ve kterém bude naším úkolem vytvořit výsledný dokument tak,
- 89 -
aby vypadal jako předloha na obrázku. V rámci cvičení si vyzkoušíme práci s formátováním textu, vkládání obrázků i grafických obrazců, práci se seznamy či tabulkami. Je vhodné si nejprve prohlédnout obrázek s předlohou ke cvičení a pokusit se jej napodobit vlastními silami. V případě, že si nebudete vědět rady, využijte přiloženého postupu. Pro potřeby cvičení můžeme použít nástroj Blábot4, který slouží ke generování náhodných výplňových textů v českém jazyce. Vygenerovaný text zkopírujeme a vložíme do nového dokumentu. Je možné, že se nám text zkopíruje i s formátováním písma, proto celý text ještě označíme a klepneme na tlačítko Vymazat formátování v oddíle Písmo (sekce Domů). Do textu napíšeme ještě několik nadpisů dle předlohy (jeden hlavní nadpis a dva podnadpisy).
Obr. 76: Předloha cvičení 4
http://cs.blabot.net/
- 90 -
1. Přepneme se do sekce Domů a označíme text "Hlavní nadpis dokumentu". V oddíle Styly klikneme na styl s názvem Nadpis 1. 2. Označíme texty "Menší podnadpis" a "Druhý podnadpis" a klikneme na styl s názvem Nadpis 2. 3. Označíme druhé až čtvrté slovo prvního odstavce a klikneme na tlačítko Tučné v oddíle Písmo. Můžeme použít i klávesovou zkratku Ctrl+B. 4. V polovině prvního odstavce si zvolíme libovolnou větu a na jejím konci za tečkou dvakrát stiskneme klávesu Enter. Tím vytvoříme nový odstavec s volným místem před předchozím odstavcem. 5. Přesuneme kurzor do volného místa mezi odstavci a v oddíle Odstavec klikneme na šipku vedle tlačítka Odrážky. Zde zvolíme odrážky v podobě černých čtverečků. Tímto do textu vložíme nový odrážkový seznam. Vytvoříme tři položky tohoto seznamu. 6. Přesuneme kurzor na začátek poslední odrážky a stiskneme klávesu Tab. Tím dosáhneme odsazení odrážky na nižší úroveň. 7. Na konci poslední odrážky dvakrát stiskneme klávesu Enter, čímž se dostaneme zpět na původní úroveň a vložíme další položku seznamu. 8. Na konci poslední odrážky dvakrát stiskneme klávesu Enter, čímž ukončíme úpravu seznamu a vytvoříme místo pro další seznam. Klikneme na šipku vedle tlačítka Číslování a zvolíme formát seznamu s římskými číslicemi. Vytvoříme seznam se čtyřmi položkami. 9. Označíme poslední položku číslovaného seznamu a v oddíle Písmo změníme typ písma na Arial Black. 10. Označíme odstavec textu pod seznamem a v oddíle Odstavec klikneme na tlačítko Zarovnat do bloku (zkratka Ctrl+J). 11. Na konci tohoto odstavce stiskneme klávesu Enter, čímž vytvoříme volný prostor pod textem, do kterého přesuneme textový kurzor. Přepneme se do sekce Vložení a klikneme na tlačítko Obrázek v oddíle Ilustrace. Vybereme obrázek z disku a kliknutím na tlačítko Vložit jej umístíme do dokumentu. 12. Klikneme na vložený obrázek a pomocí bodu v pravém dolním rohu jej zmenšíme na polovinu tak, aby byl zachován poměr stran. 13. Přepneme se do sekce Domů a se stále označeným obrázkem klikneme na tlačítko Zarovnat na střed (oddíl Odstavec). 14. Klikneme pravým tlačítkem na obrázek a vyberme možnost Vložit titulek. Vyplníme titulek obrázku a klikneme na tlačítko OK. 15. Klikneme na obrázek a přepneme se do sekce Nástroje obrázku. Zde v oddíle Styly obrázků vybereme některý ze stylů a kliknutím na něj jej aplikujeme na obrázek. 16. Klikneme na tlačítko Barva v oddíle Upravit a zvolíme sytost obrázku 200%. 17. Přesuneme textový kurzor na konec druhého podnadpisu a stiskneme klávesu Enter. Přesuneme textový kurzor do prostoru, který vznikl pod nadpisem.
- 91 -
18. Přepneme se do sekce Vložení a klikneme na tlačítko Tabulka. Vložíme tabulku, která bude mít 3 řádky a 4 sloupce. Vyplníme tabulku hodnotami podle předlohy nebo vlastními hodnotami. 19. Označíme horní řádek tabulky a přepneme se do sekce Návrh. Klikneme na tlačítko Stínování v oddíle Styly tabulky a nastavíme barvu na světle modrou. 20. Označíme buňky v prvním sloupci tabulky a nastavíme barvu na světle zelenou. 21. Označíme obsah tabulky kromě prvního sloupce a v sekci Rozložení klikneme na tlačítko Zarovnat na střed (oddíl Zarovnání). 22. Přepneme se do sekce Vložení a v oddíle Text klikneme na tlačítko Textové pole. Klikneme na položku Nakreslit textové pole a nakreslíme textové pole doprostřed obrazovky pod poslední odstavec textu. Napíšeme do pole libovolný text. 23. Označíme textové pole a přepneme se do sekce Nástroje kreslení. V oddíle Styly obrázků klikneme na tlačítko Výplň obrazce a zvolíme světle oranžovou barvu. Tlačítkem Obrys obrazce nastavíme barvu okraje na modrou a nastavíme šířku okraje na 3 body. Vytvoříme stín textového pole pomocí tlačítka Efekty obrazců (zvolíme některý ze stínů v sekci Stín). 24. V oddíle Text klikneme na tlačítko Zarovnat text a zvolíme zarovnání uprostřed.
8 Tvorba digitálních výukových materiálů v aplikaci Microsoft PowerPoint V této kapitole se budeme věnovat tvorbě prezentací a interaktivních materiálů v aplikaci Microsoft PowerPoint (dále pouze PowerPoint). PowerPoint je program určený ke tvorbě prezentací a podobný nástroj je obsahem každého jiného kancelářského balíčku.
8.1 Podporované formáty prezentací Stejně jako Word, také PowerPoint pracuje s vlastními formáty dokumentů, v našem případě prezentací. Zkratka pro formát prezentací vychází opět z názvu aplikace, a tedy v případě PowerPointu mluvíme o PPT formátu, od verze 2007 se používá formát PPTX. PPTX formát je novější a obsahuje mnohá rozšíření proti původnímu formátu, což bohužel vede k porušení zpětné kompatibility s PowerPointem verze 2003 a staršími. Tedy soubor s příponou PPTX není možné otevřít ve starších verzích, ovšem naopak, nové verze umí stále pracovat se staršími soubory s příponou PPT. Pokud víme, že se náš dokument dostane na počítač, kde je stará verze PowerPointu (2003 a starší) použijeme formát PPT, v ostatních případech se doporučuje použít PPTX.
- 92 -
Stejně jako v případě Wordu je však i v PowerPointu možno problém s kompatibilitou vyřešit pomocí instalace doplňku od Microsoftu Microsoft Office Compatibility Pack5, který umožní otevření souborů v novém formátu i ve starších verzích PowerPointu. Další možností je otevření souboru .pptx v kancelářském balíku OpenOffice.org (příp. LibreOffice). V každém případě ale musíme počítat, že pokud otevřeme prezentaci v jiné verzi softwaru, než ve které byla vytvořena, může se zobrazit lehce odlišně. Pokud neznáme prostředí, kde budeme prezentovat, je lépe si připravit prezentaci v obou formátech.
8.1.1 Export do PDF PPT(X) je formát uchovávající veškeré nastavení souboru a prezentace (přechody, zvuky, animace…) a lze tedy prezentaci kdykoliv a kdekoliv znovu upravit. Pokud neznáme přesně technické zázemí na místě, kde budeme prezentovat a chceme mít jistotu, že prezentaci zobrazíme alespoň textově, můžeme si hotovou prezentaci vyexportovat do formátu PDF pro uniformní zobrazení na všech zařízeních. Oželet ale v tomto případě budeme muset přechody, zvuky, animace a další multimediální „vychytávky“. Název PDF je opět zkratkou, tentokrát Portable Document Format, tedy formát určený pro přenos dokumentů. Bohužel obecně platí, že PDF dokumenty nejsou již určeny k editaci, pouze ke čtení. Což můžeme využít, pokud chceme dokument (textový nebo prezentaci) zveřejnit a nechceme, aby jej někdo lehce upravil. Výhodou je shodné zobrazení na všech počítačích. Pro export do PDF využijeme nabídku „Uložit jako“ a při cestě a názvu souboru vybereme typ Dokument PDF.
Obr. 77: Uložení souboru do formátu PDF
8.1.2 Formátové alternativy Stejně jako dokument z Wordu, i prezentace mají alternativy v podobě jiných kancelářských balíčků. OpenOffice nebo LibreOffice nabízí program Impress a jeho formát ODP. Princip ODP je podobný jako v případě PPT a programy na obou stranách zajišťují základní 5
https://support.office.com/cs-cz/article/Otev%C5%99en%C3%AD-dokumentu-aplikace-Word-2007-vd%C5%99%C3%ADv%C4%9Bj%C5%A1%C3%AD-verzi-aplikace-Word-8fe47805-64a9-4cc5-a115b148625fe043?ui=cs-CZ&rs=cs-CZ&ad=CZ
- 93 -
kompatibilitu, tedy je možné oba formáty v obou programech otevřít, ale výrazně se nedoporučuje jejich míchání. Složitější nastavení nebo zobrazení v prezentaci se může každý z programů interpretovat po svém a dochází k problematickým konfliktům. Velice důrazně se doporučuje držet se formátu PPTX u programu PowerPoint 2007 a vyšší a pro výsledné zobrazení prezentace použít formát PDF, pokud nechcete, aby Vaše prezentace obsahovala pokročilé možnosti, které PDF korektně nezobrazí nebo nebude fungovat – animace, videa, zvuky… Pro export prezentací do jiného formátu použijeme opět stejný postup jako v případě exportu do PDF, pouze ve výběrovém dialogu vybereme jiný formát – například PPT pokud víme, že počítač, kde se prezentace bude otevírat má nainstalovaný pouze Microsoft Office 2003 nebo ODP pokud počítáme s tím, že si prezentaci otevřeme na počítači obsahující LibreOffice. Prezentace většinou slouží k vystoupení před publikem (ve škole, na konferenci…) a určitě se chceme vyvarovat problémům s nefunkční technikou. Dokončíme-li práci na prezentaci, vyexportujme naši prezentaci do více variant formátů (PPTX, PPT, ODP a PDF) abychom nebyli překvapeni, až dorazíme k projektoru, vložíme flashdisk a uvidíme na projektoru něco jiného, než jsme chtěli.
8.1.3 Obsah prezentace Prezentace není dokument, který bychom znali z papírové alternativy, je to ryze digitální dokument, skládající se ze snímků. V některých zdrojích se můžou snímky označovat anglickým ekvivalentem slide/slides/slidy, nebo i v počeštěné podobě „slajd/slajdy“.
8.2 Základní ovládání programu PowerPoint Microsoft již několik posledních verzí se snaží unifikovat vzhled, chování a ovládání kancelářských programů a tedy i v PowerPointu nacházíme blok tzv. ribbonu. Jedná se o horní blok ovládacích prvků členěný do karet podle zaměření. V základním rozložení bez dodatečného nastavení obsahuje ribbon osm základních karet.
Obr. 78: Základní nástrojová lišta 1) Domů Základní nabídka s prací se snímky (rozložení, nový snímek…), nastavení písma a odstavců, jednoduché kreslení a orientace v textu (nahradit, najít). 2) Vložení Do prezentace se dá vkládat mnoho externích materiálů jako obrázky, videa, grafy, odkazy, videa, tabulky nebo zvuky. Cokoliv, co chcete do prezentace vložit, hledejte v kartě Vložení. - 94 -
3) Návrh Grafickou podobu snímku, orientace na šířku nebo výšku a další nastavení najdeme v kartě Návrh. 4) Přechody
Při přepínání mezi jednotlivými snímky můžeme vložit animované přechody. Více v kapitole Přechody.
5) Animace Kromě animací v přechodech mezi snímky, můžeme skrze kartu Animace nastavit i animované zobrazování jednotlivých elementů na snímku. Více v kapitole Animace. 6) Prezentace Tato karta slouží pro spuštění prezentace při promítání. Existuje množství nastavení a variant, jak prezentaci spustit. 7) Revize PowerPoint je velice sofistikovaný nástroj, který se nám snaží usnadnit práci, jak jen to jde. Proto v kartě nabízí kontrolu pravopisu, tvorbu komentářů a porovnávání dokumentů. 8) Zobrazení Kromě základního rozložení a zobrazení ovládacích prvků je možné si zobrazit i jiné nástroje a v jiných variantách.
8.3 Tvorba snímků Každý snímek má definované vlastní rozložení obsahu. Nový snímek vytvoříme kliknutím na „Nový snímek“ (1) v kartě Domů, případně můžeme použít klávesovou zkratku CTRL+M. Pro každý snímek se definuje jeho rozložení obsahu, které se dědí od snímku předešlého. Skrze tlačítko „Rozložení“ (2) na kartě Domů, můžeme rozložení obsahu změnit pouze pro jeden daný snímek, který máme momentálně otevřený. Obecně se pracuje s rozložením typu „Nadpis a obsah“, ale i další varianty mají svá opodstatnění. Jiná varianta, kterou vytvoříme již nový snímek s jiným rozložením je skrze rozšířenou nabídku (4) tlačítka „Nový snímek“, která alternativní rozložení nabízí. Tímto způsobem můžeme velice pohodlně tvořit nové snímky s daným rozložením, které nám vyhovuje, a nemusíme jej nastavovat pro každý snímek zvlášť.
- 95 -
Obr. 79: Tvorba snímků
8.4 Grafická podoba snímků V minulém odstavci jsme si vysvětlili jak tvořit snímky, řekněme si také jak jim dát vhodnou grafickou podobu.
8.4.1 Volba grafiky Před ukázkou možností PowerPointu je nutno říci, že promítáním snímků na plátno může výrazně deformovat barvy a výsledný snímek nemusí vypadat, tak jak ho vidíme na obrazovce počítače. Je vhodné zamyslet se nad prostředím, kde se bude prezentace promítat, nad jeho světelnými podmínkami a cílovou skupinou. Vyvarujte se obecně nízko kontrastním kombinacím barev (žlutá na bílém pozadí apod.) nebo naopak výrazně „svítícím“ variantám (fosforově zelená na černém pozadí). Doporučuje se vycházet z barevných variant, které nabízí PowerPoint, neb tyto varianty byly tvořeny grafiky, kteří dodržovali kontrastní poměry. Jako velice doporučený krok je vyzkoušet si prezentaci přímo v místnosti, kde se bude promítat a zvážit barevné nastavení. Zároveň zvažme použití grafického návrhu dle prezentovaného tématu.
8.4.2 Výběr grafického návrhu Grafický návrh aplikujeme skrze nástroj v sekci „Návrh“ výběrem z ribbonu. Kliknutím na jednu z variant (3) se automaticky všechny snímky překreslí do barevného návrhu grafiky. Každý grafický návrh definuje množinu barevných palet, do které se může návrh transformovat. Líbí-li se nám tedy jistý návrh pro jeho použité písmo nebo texturu pozadí, jen bychom jej chtěli v jiné barvě, můžeme to změnit skrze nabídku „Barvy“(2) v ribbonu.
Obr. 80: Grafický návrh
8.4.3 Externí grafické návrhy Kromě již dodaných grafických návrhů od firmy Microsoft můžeme tvořit další, nebo naopak využít již vytvořené uživateli, kteří je sdílejí na internetu (například free-power-pointtemplates.com). Takový návrh si můžeme jednoduše stáhnout, importovat jej do PowerPointu a použít. Provedeme tak skrze rozšířenou nabídku (1) a volbu „Hledat motivy…“ kde vybereme PPTX stažený soubor a ten Obr. 81: Vlastní grafické návrhy - 96 -
následně je aplikován jako barevný návrh v naší prezentaci.
8.4.4 Vlastní grafické návrhy Kromě přednastavených a externích grafických návrhů můžeme tvořit grafickou podobu prezentace ručně sami. Skrze tlačítko „Styly pozadí“ můžeme definovat vlastní pozadí z nabídky, nebo zvolit v nabídce „Formát pozadí…“ a vybrat například obrázek.
8.5 Vkládání obsahu Máme-li nadefinovanou grafickou podobu snímků, začneme vkládat obsah. Obsah prezentací se obecně skládá z textu, obrázků a videí. Text se obyčejně vkládá jako odrážky pod daným nadpisem. Prezentace má sloužit jako opora řečníka nebo pro demonstraci, nikoliv jako čtení před spaním, proto by se mělo textem v prezentaci šetřit. Obecně tedy platí, že se vkládá text pouze Obr. 82: Vložení obsahu do snímku v odrážkách, heslovitě, nejlépe bez sloves a logicky za sebou. Podle daného rozložení snímku klikneme do plochy, kde by měl být text a PowerPoint nám vložení textu nabídne (1). Jak můžeme vidět na obrázku, základní vložení dalších druhů obsahu jako je obrázek (2) nebo video (3) můžeme provést skrze kliknutí na příslušný obrázek a PowerPoint nám otevře dialog pro nalezení obrázku nebo videa pro vložení. Pokud chceme vkládat text (např. z důvodu animace) i jinam, musíme jej vložit skrze kartu „Vložení“ (1). V ribbonu vybereme „Textové pole“(6) a klikneme do plochy snímku pro výběr místa, kam chceme text vložit a následně text napíšeme.
Obr. 83: Vkládací nástrojová lišta Dále ribbon nabízí vložení Záhlaví a zápatí (7), Data a času (8) nebo Čísla snímku (9). Všechna tato tlačítka vedou ke stejnému dialogu, který umí vložit tyto vyjmenované informace do snímku. Pokud se rozhodneme některé z těchto informací do snímku vložit (doporučeno), je vhodné, aby všechny tyto informace byly vloženy na stejném místě ve snímku. Posluchač totiž danou informaci vždy hledá na stejném místě, a pokud ji umístíme jinam, podaří se nám ho akorát zmást. Další element, který můžeme vložit do prezentace, je tabulka (2). Ta funguje zcela ekvivalentně jako ve Wordu, tedy kliknutí na tlačítko si zvolíme velikost tabulky a ta se vloží. - 97 -
Vložení grafu (5) je opět zcela ekvivalentní jako ve Wordu, tedy pro data reprezentovaná v grafu musí existovat Excel soubor. Potřebujeme-li vložit symbol, který není k dispozici na klávesnici, je možné jej vložit skrze nabídku „Symbol“ (11). Velice zajímavé a pro interaktivní výklad praktické je použití Obrazců (3) a SmartArtů (4).
8.5.1 Vkládání rovnic Vytváříme-li prezentaci například pro matematiky, určitě uvítáme vložení objektu typu „Rovnice“. Tento malý a nenápadný modul umí vložit základní vzorce od objemu kruhu až po Taylorův rozvoj nebo si také můžeme nadefinovat vlastní vzorce a rovnice kliknutím pokročilé nástroje. Tím se dostáváme do editačního modulu rovnic a vybíráním jednotlivých matematických konstrukcí (zlomek, exponent, odmocnina…) vytváříme v prezentaci blok, do kterého pouze zapisujeme koeficienty a dosahujeme tím vlastních vzorců.
Obr. 84: Nástrojová lišta vkládání rovnic
8.5.2 Obrazce a SmartArt Obrazce umí vkládat mnohé - od základních geometrických útvarů až po různé šipky a piktogramy. Obrazce nebo piktogramy se velice prakticky vážou na „Akce“ nebo na „Animace“ (viz dále). „SmartArt“ se jeví pouze jako obdoba Obrazců, ale kromě
Obr. 85: SmartArt a Obrazce vložení nějakého tvaru se do něj dá vkládat text a popisky, můžeme tedy definovat závislosti, vyjadřovat množiny pomocí Vennových diagramů apod.
8.5.3 Akce Velice praktickou a interaktivní komponentou je vložení akcí, které nám umožňuje vložit do našeho výukového materiálu interaktivitu. Skrze vložené Akce můžeme například:
přesunout se na jiný snímek (předchozí, následující, první, poslední, přímo určený),
ukončit prezentaci,
spustit program,
- 98 -
spustit jinou prezentaci. Klíčový pohyb na jiný snímek nám dovoluje integrovat do prezentace interaktivní větvící bod. Princip akce si ukážeme na následujícím krátkém cvičení. Zadání: Vytvořte prezentaci, která bude obsahovat snímek, ve kterém se zobrazí rada podle vybraného pohlaví. Vybere-li uživatel „Chlapec“ ukáže se rada „A“, vybere-li „Dívka“, ukáže se „B“. Při zobrazení rady A nebo B bude možnost se vrátit na začátek nebo ukončit prezentaci. Postup 1. Vytvoříme novou prezentaci, grafický návrh libovolný. 2. Jako první snímek vložíme s rozložením „Dva obsahy“. 3. Do levého bloku napíšeme „Chlapec“, do pravého „Dívka“. 4. Vytvoříme dva následující snímky a do prvního vložíme radu A, do druhého radu B. 5. Jednotlivě klikneme pravým tlačítkem na zvolené snímky a zvolíme „Skrýt snímek“.
Důvod: Pokud bychom prošli prezentaci snímek po snímku bez kliknutí na chlapce či dívku, dostali bychom se i tak k radě A i B, což není naším cílem. 6. Na snímku 1 označíme blok „Chlapec“ a v kartě Vložení zvolíme „Akce“ 7. Jako „Akci po kliknutí“ (1) vybereme „Přejít na cíl hypertextového odkazu“ (2) a v nabídce vybereme „Snímek…“ (3) 8. V novém dialogovém okně vybereme příslušný snímek, v našem případě snímek „2. Rada A“ (4) 9. Opakujeme body 6-8 pro Dívku a Radu B Obr. 86: Nastavení akce 10. Analogicky na snímku „Rada A“ a „Rada B“ vytvoříme element dle vlastního uvážení (text, obrázek, Obrazec, SmartArt…) a dle bodů 6-8 vytvoříme odkazy pro ukončení prezentace a pro přechod na snímek 1 (Vyberte) Skok na konec prezentace zajistíme výběrem „Konec prezentace“ v kroce 7 (3) Zcela analogicky bychom mohli stejnou akci definovat i pro „Přetažení myší“ nebo bychom mohli při provádění akce nadefinovat přehrání zvuku. Jako použití se nabízí možnost například takto tvořit elementární testy pro žáky.
8.5.4 Vkládání multimediálního obsahu Prezentaci je možno doplnit zvukem či videem. K tomuto vložení slouží tlačítka „Video“ (12) a „Zvuk“ (13). Po kliknutí na jedno z těchto tlačítek se zobrazí dialog pro výběr souboru. - 99 -
Vložené video nebo zvuk je velice nadstandartní funkcionalita prezentací, proto je silně doporučeno si ověřit přehrávání na počítači kde bude prezentace promítána, případně mít záložní řešení. Videa, zvuk ani žádné akce nebo animace nezvládne zobrazit formát PDF.
8.6 Přechody mezi snímky Při změně snímků je možno definovat akci, která bude změnu snímků doprovázet. Tato akce může být ve dvou rovinách a to jako animace nebo zvukový doprovod. Dále je možno nadefinovat způsob vyvolání změny snímků a to vázanou na kliknutí myší (případně prezentačního zařízení) nebo na časový interval. Samozřejmě musíme zvážit, které přechodové efekty budou vyhovovat vzdělávacímu účelu i potřebám žáků, aby například nebyly příliš agresivní a nepůsobily tak příliš rušivě nebo až dokonce děsivě.
8.6.1 Animace v přechodu snímků V kartě „Přechody“ (1) je možno definovat animaci, která nastane při přechodu na vybraný snímek. V ribbonu je nadefinováno několik základních animací (2), ale v pokročilých volbách (3) je možno si vybrat z většího počtu. Každý přechod je následně možno i nastavit (4) (například směr „příletu“ snímku apod.). Neb faktické zobrazení zvolené animace nemusí být vždy lehce představitelné, nabízí se tlačítko „Náhled“ (5), které danou animaci spustí, a tím pádem si můžeme vybrat animaci bez nutnosti prezentaci spouštět.
Obr. 87: Přechody
8.6.2 Zvuk v přechodu snímků Skrze tlačítko „Zvuk“ (6) můžeme doprovodit změnu snímku i zvukem. Buď si vybereme z přednastavených zvuků (7), nebo si vybereme vlastní zvuk v podobě WAV souboru. Kromě vybraného zvuku definujeme i délku jeho přehrávání (8). Můžeme tím pádem použít pouze počátek nějaké skladby nebo písničky. Tento zvuk, stejně jako jiné nastavení můžeme skrze tlačítko „Použít u všech“ (9) rozdistribuovat mezi všechny snímky a tím pádem budeme mít stejné efekty u všech snímků a nemusíme je nastavovat ručně.
8.6.3 Akce přechodu snímků Při běžné prezentaci měníme snímky skrze myš, tlačítka PageUp/PageDown, nebo skrze šipky, případně prezentačním zařízením (např. kliknutím myší). Jsou ale situace, kdy chceme prezentaci posouvat automaticky po nějakém časovém intervalu. Například pokud chceme použít prezentaci jako zadávání otázek publiku v testu. V tom případě můžeme skrze volbu časového intervalu (10) definovat za jak dlouho se provede přechod na další snímek.
- 100 -
8.7 Animace Pro jakýkoliv objekt v prezentaci je možné definovat animaci jeho zobrazení či další interakce. Můžeme tedy rozpohybovat texty, obrázky, obrazce či cokoliv jiného. Nejčastěji se Animace používají pro „příchod“ objektů ve snímku (například jednotlivých odrážek textu) nebo obrázků. Mají však mnoho dalších využití. Díky těmto interaktivním prvkům můžeme například zakomponovat do našeho výukového materiálu okamžitou zpětnou vazbu žákům u úkolů – např. po kliknutí na správný objekt se tento zvětší a po kliknutí na špatný objekt tento odletí z plochy apod. Pro žáky bude navíc pohyblivý materiál, který reaguje na jejich činnost atraktivnější. I zde ovšem platí, že typ animací a efektů volíme podle potřeb žáků.
Obr. 88: Nástrojová lišta animací Pro přidání animace k objektu je nutno objekt označit a v kartě „Animace“ vybrat jednu z přednastavených animací (1). Dá se konstatovat, že množství a varianty všech animací, které Microsoft do PowerPointu vložil je více než dostačující. Ihned po vybrání animace je animace na objektu předvedena, tedy máte přesnou představu o tom, jak bude výsledek vypadat. K různým objektům můžeme přidat různé animace a to i opakovaně. Animacím můžeme nastavit jejich délku trvání (6), aktivační událost (co animaci spustí) (4,5), čas zpoždění proti plánu (7) a pořadí spouštění (8). Chceme-li animaci zobrazit, použijeme tlačítko náhled (9). Animace bychom mohli rozdělit do dvou kategorií – zobrazovací a pohybové. Zobrazovací animace mají za úkol jen dovést objekt na určené místo a tam ho nechat. Můžeme sem řadit například prolnutí nebo vplynutí. Slouží zejména na efekt. Naopak pohybové animace se dají velice dobře využít pro interakci nebo pro názornost. Ukažme si opět na příkladu. Zadání: Vytvořte animaci, která bude demonstrovat základní taneční kroky tance Waltz. Využijte obrázky. 1. Skrze vložení vložíme jednoduché obrázky pánských bot (levou a pravou zvlášť) 2. Označíme levou botu a v kartě „Animace“ přidáme animaci skrze tlačítko „Přidat animaci“ a vybereme „Čáry“ 3. Nad botou se nám zobrazí vektor posunu, který obrázek vykoná během animace. Přesuneme tedy šipky vektoru tak, aby zelenou začínal „v botě“ a pravým koncem končil v jisté vzdálenosti od boty
Obr. 89: Schéma animace směrem vzhůru 4. Označíme pravou botu a skrze tlačítko „Přidat animaci“ zvolíme oblouky.
- 101 -
5. Pod pravou botou se zobrazil oblouk. Upravíme jej, aby dovedl pravou botu do pravého horního rohu pomyslného Waltzového čtverce. 6. Body 4 a 5 opakujeme pro zbylé pohyby tanečních kroků. 7. Všimneme si čísel 1 a 2 u animací. Tato čísla značí, v jakém pořadí se budou animace provádět. Kromě předefinovaných tvarů můžeme pro složitější dráhy animací použít vlastní ručně kreslenou dráhu. Například pokud bychom chtěli animovat posun lyžaře mezi brankami, můžeme nad obrázkem přidat animaci „Vlastní dráha“ a ručně nakreslit dráhu, po které se má lyžař pohybovat.
- 102 -
9 Zdroje obrázků: Obr. č. 1 - http://www.kmobile.co.kr/report_img/115182.jpg Obr. č. 2 - http://m2.paperblog.com/i/212/2120738/le-istruzioni-ipad-L-gqYhV8.jpeg Obr. č. 3 - http://www.stuffi.fr/wp-content/uploads/2014/11/Sony-Smartwatch-3-710x434.jpg Obr. č. 4 http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/dd/Google_Glass_Main.jpg/1280p x-Google_Glass_Main.jpg Obr. č. 5 - http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/92/Apple_NewtonIMG_0454.jpg/600px-Apple_Newton-IMG_0454.jpg Obr. č. 6 - http://cdn-a.verkkokauppa.com/300/images/57/2_157761-1345x1996.jpeg Obr. č. 7 - vlastní tvorba Obr. č. 8 - vlastní tvorba Obr. č. 9 - vlastní tvorba Obr. č. 10 - vlastní tvorba Obr. č. 11 - vlastní tvorba Obr. č. 12- vlastní tvorba Obr. č. 13 - http://pricewatchimg.vr-zone.net/2013/10/T100_edition_06.jpg Obr. č. 14 - vlastní tvorba Obr. č. 15 - vlastní tvorba Obr. č. 16 - http://www.microcubo.com/fotos_productos/memoria-microsd-2-gb-sandiskblister.1.medium.jpg Obr. č. 17 - http://free-illustrations-ls01.gatag.net/images/lgi01a201401160800.jpg Obr. č. 18 - http://www.extraimagens.com.br/Control/ArquivoExibir.aspx?IdArquivo=60731036 Obr. č. 19 - https://9to5toys.files.wordpress.com/2014/09/new-trent-icarrier-12000mahportable-dual-usb-port-external-battery-chargerpower-pack-for-smartphones-tablets-andmore-now-wmicro-usb-charge-port-e1410198719558.jpg?w=655&h=278 Obr. č. 20 - vlastní tvorba Obr. č. 21 - http://cdn.pollin.de/article/big/G541876.JPG Obr. č. 22 - vlastní tvorba Obr. č. 23 - vlastní tvorba Obr. č. 24 - androidheadlines.com/wp-content/uploads/2013/05/tmobile-htc-g1-dream.png Obr. č. 25 http://www.smartphonemag.com/cms/sites/smartphonemag.com/files/images/Capture3.jpg Obr. č. 26 http://visualstudiomagazine.com/articles/2012/04/25/~/media/ECG/visualstudiomagazine/Ima ges/2012/04/wcMonoDebug4.ashx Obr. č. 27 - http://pic.baixingjd.com/uploadfile/2014/0811/20140811053617742.png - 103 -
Obr. č. 28 - http://faq.findmespot.com/admin/media_store/2/AA-00316/untitled.png Obr. č. 29 - https://d22r54gnmuhwmk.cloudfront.net/photos/2/at/gh/usAtGhreUIBWtNp800x450-noPad.jpg Obr. č. 30 - http://image20.it168.com/201112_240x180/899/cd081270df6d14d8.jpg Obr. č. 31 - http://cdn.redmondpie.com/wpcontent/uploads/2009/12/WindowsMobile6.5.3.jpg Obr. č. 32 - http://www.pocketpccentral.net/newscenter/wpcontent/uploads/2011/06/trophy_ss1.jpg Obr. č. 33 - http://cdn.arstechnica.net/wp-content/uploads/2014/07/large-live-foldercollapsed.png Obr. č. 34 - vlastní tvorba Obr. č. 35 - vlastní tvorba Obr. č. 36 - vlastní tvorba Obr. č. 37 - vlastní tvorba Obr. č. 38 - vlastní tvorba Obr. č. 39 - vlastní tvorba Obr. č. 40 - vlastní tvorba Obr. č. 41 - vlastní tvorba Obr. č. 42 - vlastní tvorba Obr. č. 43 - vlastní tvorba Obr. č. 44 - vlastní tvorba Obr. č. 45 - vlastní tvorba Obr. č. 46 - vlastní tvorba Obr. č. 47 - vlastní tvorba Obr. č. 48 - vlastní tvorba Obr. č. 49 - vlastní tvorba Obr. č. 50 - vlastní tvorba Obr. č. 51 - vlastní tvorba Obr. č. 52 - vlastní tvorba Obr. č. 53 - vlastní tvorba Obr. č. 54 - http://img.ideageek.it/uploads/2013/03/image227-494x214.png Obr. č. 55 - vlastní tvorba Obr. č. 56 - vlastní tvorba Obr. č. 57 - vlastní tvorba Obr. č. 58 - vlastní tvorba Obr. č. 59 - vlastní tvorba Obr. č. 60 - vlastní tvorba Obr. č. 61 - vlastní tvorba Obr. č. 62 - vlastní tvorba
- 104 -
Obr. č. 63 - vlastní tvorba Obr. č. 64 - vlastní tvorba Obr. č. 65 - vlastní tvorba Obr. č. 66 - vlastní tvorba Obr. č. 67 - vlastní tvorba Obr. č. 68 - vlastní tvorba Obr. č. 69 - vlastní tvorba Obr. č. 70 - vlastní tvorba Obr. č. 71 - vlastní tvorba Obr. č. 72 - vlastní tvorba Obr. č. 73 - vlastní tvorba Obr. č. 74 - vlastní tvorba Obr. č. 75 - vlastní tvorba Obr. č. 76 - vlastní tvorba Obr. č. 77 - vlastní tvorba Obr. č. 78 - vlastní tvorba Obr. č. 79 - vlastní tvorba Obr. č. 80 - vlastní tvorba Obr. č. 81 - vlastní tvorba Obr. č. 82 - vlastní tvorba Obr. č. 83 - vlastní tvorba Obr. č. 84 - vlastní tvorba Obr. č. 85 - vlastní tvorba Obr. č. 86 - vlastní tvorba Obr. č. 87 - vlastní tvorba Obr. č. 88 - vlastní tvorba Obr. č. 89 - vlastní tvorba
- 105 -
