Výuka plavání dětí předškolního věku

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě

Výuka plavání dětí předškolního věku Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

PaedDr. Miloš Lukášek, Ph.D.

Michaela Frantová

BRNO 2008

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Výuka plavání dětí předškolního věku vypracovala samostatně na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla uložena v knihovně fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity ke studijním účelům.

V Brně, dne 30. dubna 2008

……………………… Michaela Frantová

Chtěla bych touto cestou poděkovat vedoucímu bakalářské práce PaedDr. Milošovi Lukáškovi, Ph.D. za inspiraci, konzultace a podněty při vedení práce.

Obsah Úvod

6

1

7

Význam plavání a jeho zdravotní vliv na lidský organismus

1.1

Význam plavání u dětí

8

1.2

Význam plavání u dospělých

9

1.3

Plavání jako socializační činitel

10

1.4

Otužování

12

2

Plavání mládeže

14

2.1

Předškolní plavání

14

2.2

Základní plavecký výcvik

15

2.3

Zdokonalovací plavecký výcvik

16

2.4

Sportovní plavání

17

3

Metody a metodika výuky plavání

19

3.1

Analyticko-syntetická metoda

20

3.2

Názorná metoda ukázky

21

3.3

Metodika postupu výuky předškolního plavání

22

3.4

Preference plaveckého způsobu při zahájení výcviku

27

3.5

Kdy začít s nácvikem plavání

29

3.6

Organizace plavecké výuky

29

3.7

Obecné pokyny k odstranění chyb v plavecké technice

31

3.8

Plavecké pomůcky

33

4

Aplikace teoretických metod a metodických principů do praktické výuky plavání

38

4.1

Materiální a technické vybavení

38

4.2

Pedagogické zásady předškolního plavání v praxi

43

4.3

Rozdělení do skupin pro výuku plavání dětí

44

4.4

Administrativa související s výukou plavání

46

4.5

Charakteristika sledovaného souboru

47

4.6

Průběh výuky plavání sledovaných dětí

49

Závěr

52

Seznam použité literatury

53

Seznam příloh Příloha A Příloha B Příloha C Resumé

Úvod

6

Úvod Existence na naší planetě je neodmyslitelně spjata s vodou, bez níž by na Zemi neexistoval život. Využíváme ji pro uspokojování svých životních potřeb, vždyť lidské tělo se skládá z více než 60% vody, pro hygienu těla, ale i pro regeneraci, relaxaci a sportovní činnost přinášející pozitivní ovlivnění zdraví i fyzickou kondici. Avšak nic z těchto činností nemůže člověk ve vodním prostředí vykonávat bez odpovídající úrovně plavecké dovednosti a techniky. Úroveň plaveckých dovedností každého jedince závisí na mnoha faktorech a to od dostupnosti výuky plavání, až po motivaci a cíl, kterého chce plaváním dosáhnout. Již v daleké minulosti naši předkové věděli jak důležité je umět plavat. Tento um využívali pro záchranu životů, nebo naopak v boji, aby se byli schopni nepozorovaně a bezpečně dostat přes vodní příkopy k nepříteli. Plavání je pohybová činnost, jež upevňuje lidské zdraví i zachraňuje lidské životy. Učit se této dovednosti není nikdy pozdě a je lépe začít pozdě než nikdy. Bakalářská práce je zaměřena na výuku plavání dětí předškolního věku. Zahrnuje nejen teoretické poznatky, ale i praktické trenérské zkušenosti. Pro zjednodušení jsou v textu používány všeobecně uznávané zkratky užívány v plavání. V případě problémů či nejasností, lze nahlédnout do seznamu zkratek uvedených v příloze B. Velká část informací, které zde prezentuji, zejména v praktické části práce, pochází ze sledování výuky dětí a hlavně z vlastních trenérských zkušeností získaných při výuce i trénování plavání dětí. Cílem této práce je předložit model předškolní výuky plavání v podmínkách škol bez vlastního plaveckého bazénu. Doufám, že tyto poznatky budou přínosem pro každého, který si tuto práci přečte.


1

7

Význam plavání a jeho zdravotní vliv na lidský organismus Plavání jako sport ve velké míře pozitivně ovlivňuje psychiku člověka, kondi-

ci i rozvoj volních vlastností, cílevědomost, zvyšuje se sebevědomí, učí překonávat únavu atd. Z tohoto hlediska má plavání pro děti i dospělé velký význam pro rozvoj jejich volních vlastností a budování charakteru člověka. Podívejme se na plavání jako na faktor ovlivňující zdraví ať už pozitivně či negativně. Nejprve se soustředíme na kladné působení plavání a na fyziologické aspekty lidského organismu. Pozitivní působení plavání:

Plavání podporuje rozvoj svalstva celého těla, díky rovnoměrnému zatěžování zejména velkých svalových skupin. Tyto svaly se v běžném pohybovém stereotypu téměř nezapojují. Při provádění svalové práce zaměstnávající celé tělo a dochází k růstu svalových snopců do délky. Správné napětí a uvolnění svalstva při provádění cyklického pohybu u plavání je základním aspektem pro hospodárnost energie při výkonu.

Plavání z velké části ovlivňuje činnost vnitřních orgánů. Zatížením velkých svalových skupin dochází k zvýšené látkové přeměně. Tím rostou potřeby na příjem kyslíku, na odstranění oxidu uhličitého a na přísun energeticky bohatých látek do svalu.

Při pobytu ve vodním prostředí dochází ke stimulaci a zvýšené činnost vnitřních orgánů, a to především srdce a plic, což má kladný vliv na dýchací a oběhový systém.

Díky vztlakovým silám, které nám umožňují ležet ve vodorovné poloze na hladině, dochází k odlehčení dolních končetin a páteře a tím i k uvolnění a zrelaxování hlubokého svalstva zad a vzpřimovačů páteře.

Plavání je jedním z léčebných prostředků pro respiračně oslabené, pro částečně či zcela imobilní jedince a to všech věkových skupin, ať už s těmito poruchami vrozenými či získanými v průběhu života.


8

Neméně pozitivně tato aktivita ovlivňuje rozsah kloubní pohyblivost i ve vyšším věku, kdy se tento rozsah výrazně zmenšuje.

Plavání působí na termoregulační mechanismy.

Pohyb ve vodě nemá osvěžující účinky na lidský organismus jen po fyzické stránce, ale je i součástí mentální hygieny, relaxace či jako kompenzační sport vrcholových, výkonnostních nebo rekreačních sportovců

Na závěr mnoha zmíněných i mnoha nezmíněných kladů plavání můžeme uvést, že plavání patří mezi sporty s nejnižším rizikem úrazu

Negativní působení plavání: Onemocnění •

Mezi negativní působení plavání hlavně na bazénech je možnost nákazy plísňovým či jiným onemocněním přenášejícím se při kontaktu s nedostatečně hygienicky upraveným povrchem sprch a WC. Je zde také možnost onemocnění prochladnutím při pobytu na břehu v mokrých plavkách.

Působení chlóru •

Další nevýhodou plavání v bazénech je působení chlóru na pokožku, což může zhoršovat atopické ekzémy, ale většinou jsou to jen následky kosmetického charakteru, na jejichž léčbu stačí jakýkoliv druh mastí. Mohou se objevit problémy s očima až zhoršení zraku při dlouhodobém tréninku v přechlorované vodě bez plaveckých brýlí.

Finanční aspekty •

Můžeme se také zmínit o finanční náročnosti zvláště u závodního plavání, ale v porovnání s jinými sporty to zdaleka není tak markantní. [5, 8, 9]

1.1

Význam plavání u dětí

Plavání je jeden ze sportů, které můžeme pěstovat již od raného dětství až do pozdního stáří. S modifikovanou formou plavání začínáme již u kojenců a batolat. U dětí tohoto věku se více než o plavání jedná o seznámení s vodním prostředím a prodloužení ponořovacího reflexu, s kterým se všichni rodíme. Pokud se tento reflex


9

nerozvíjí, rychle se ztrácí, což dle mého názoru stíží seznámení s vodou a osvojení plaveckých dovedností v pozdějším věku. Nejlépe je s výukou plavání začít pomocí her. Touto hravou formou se dítě naučí plavat, aniž by si to uvědomilo. Pro plavání prospívající lidskému tělu musí být voda zdravotně nezávadná, to znamená čistá, bezbarvá a bez choroboplodných zárodků. Nejvhodnější teplota vody jak pro otevřenou vodu tak i pro bazény je 25-27 °C. Pokud teplota klesne pod 14 stupňů je voda již příliš studená a organismus začíná přespříliš zatěžovat orgány látkové přeměny, a to zejména krevní oběh, což vede k podchlazení organismu. Jedním z projevů podchlazení je ztížené dýchání. Svalstvo má malou možnost prokrvení a tím ,,tuhne“, z čehož vyplývá, že se plavec velmi rychle unaví. Pokud má voda více jak -27 °C je vhodná pro dlouhodobější pobyt ve vodě jako například výuka základního plaveckého výcviku, kdy jsou děti a zejména trenéři delší čas ve vodě. Avšak takto teplá voda je pro závodní plavání zcela nevhodná, neboť se plavec potí a brzy se unaví. [6, 10]

1.2

Význam plavání u dospělých Vliv plavání u dospělých jedinců je velmi rozsáhlé téma, a proto se podívejme

alespoň na některé z mnoha faktorů ovlivňující člověka jako takového. V této kapitole bych jsem se chtěla zaměřit spíše na specifika plavání ovlivňující dospělé jedince, neboť o obecný faktorech ovlivňující zdraví dětí i dospělých jsem se již zmínila v předchozích kapitolách. Některé z těchto faktorů se budou zákonitě prolínat u dětí i dospělých. V jakékoliv věkovém období lidský organismus reaguje, bez ohledu na věkové zvláštnosti, velmi podobně. Mnoho předních odborníků z oboru psychologie zastává názor, že pohybová aktivita jako taková má pozitivní vliv na psychiku člověka, a proto mezi toto kladné působení můžeme zařadit i specifický vliv plavání na psychický vývoj člověka. Při pohybu ve vodě dochází k přiměřenému dráždění center nervové soustavy. Zároveň navozujeme vyváženost procesů podráždění a útlumu a to vyvolává zklidňující účinky. Plní tedy funkci relaxačně-regenerační a tím ji řadíme mezi důležité prostředky obnovující fyzické i psychické síly. Dospělí využívají plavání nejen jako sport pro zlepšení výkonnosti, ale i jako možnou alternativu udržování si kondice stávající. Zejména u starších lidí, kdy


10

s přibývajícími léty pomalu začínají svaly ochabovat a klouby se opotřebovávají. Proto dnešní moderní medicína nepředepisuje jen medikamentózní léčbu, ale i léčbu pohybem. Plavání je předepisováno pro nadlehčovací vlastnosti vody díky nímž dochází k odlehčení namáhaných nosných kostí, ale i kvůli odporu vody, který zapojí svalstvo a tím jej posiluje. I pro tyto vlastnosti vodního prostředí je plavání lékaři uváděno, jako jeden z nevhodnějších sportů pro zdravotně oslabené jedince. Plavání také ovlivňuje člověka z fyziologicko-estetického hlediska. Vrcholový sportovci tréninkem získávají specifické rysy plavců jako např. větší ramena, která jsou mnohdy hyper-mobilní, nohy do X u prsařů atd. Pokud se na plavání podíváme z kulturně-estetického hlediska, můžeme uvést krásu plaveckého sportu aquabell které nejen choreografií, ale i svými pohybovými dovednostmi připraví divákům nejeden kulturní zážitek. Plavání ovlivňuje psychiku obézních lidí, kteří se v porovnání s pohledem sami na sebe v plavkách, a tím jak v nich vypadá běžná populace lidí, mohou mít pocit méněcennosti. Namísto příjemného zážitku z pohybu si z bazénu mohou odnášet frustrující pocity. Proto jsou v dnešní době poskytovány různé komerční kurzy i pro takto postižené, dospělé i děti, kde se jim snaží vhodným a korektním přístupem pomoci. [5, 8, 11, 16]

1.3

Plavání jako socializační činitel Jakékoliv sociální kontakty jsou založeny na vzájemné interakci mnoha čini-

telů i osob a to platí i v kolektivu závodního oddílu, nebo skupinky dětí učících se plavat. Plavání není jen um, který je dobré znát, protože plavat umí všichni, nebo protože se takto dá příjemně trávit čas. Je důležité umět plavat pro zachování bezpečnosti a ochranou před možným utonutím. Velkou výhodou tohoto sportu je kromě možnosti jeho využití pro záchranu životů i to, že jeho vykonávání není nijak věkově omezeno. Díky dnešnímu trendu plavání kojenců, batolat a předškolního plavání jsou sociální kontakty navázány, nejen mezi vrstevníky, ale i mezi dospělými. Tyto sociální kontakty jsou jedny z prvních, kterými se dítě ve svém ontogenetickém vývoji setkává a seznamuje. Nemalý vliv na upevnění sociálních vztahů v rodině má plaváni s rodiči, kdy se rodič dostává do jiných sociálních rolí než ve kterých jej dítě zná. Ať už rodiče


11

vystupují v pozici ,,instruovaného rodiče-trenéra“, či pozorovatele nebo pomocníka při výuce plavání. Nejjednodušší a zároveň pro dítě nejpřirozenější adaptace na vodní prostředí je formou her. Proto jsou herní činnosti nejpodstatnější částí předpavecké formy výuky. Hry formují a upevňují schopnosti, dovednosti i volní vlastnosti dětí, a proto jsou tyto hry ve vodě velmi důležitým socializačním faktorem ve vývoji dítěte. Plavání v organizované skupince dětí má za následek nejen socializaci dítěte, ale i jeho osamostatňování. Naučí se pracovat v kolektivu dle pokynů daným všem, což je dovednost pro školní docházku naprosto nezbytná. U mnohých dětí, zvláště u těch, které MŠ nenavštěvují pravidelně nebo vůbec, je velký problém, pokud tyto pokyny nechápají či nezvládají respektovat. Dítě získává první sociální uznání i sebedůvěru na základě příjemného prožitku z pohybu ve vodě a díky úspěšně provedeným pokusům, za něž dostává pochvalu, ať už od rodiče či trenéra nebo formou diplomu. Mnohaletými zkušenostmi, ale i vědeckým výzkumem bylo dokázáno, že pokud rodiče neumějí plavat, negativně to ovlivňuje postoj jejich dětí k plavání a k vodnímu prostředí vůbec. Přehnanými obavami rodičů, z něčeho co samotní neznají, budují v dítěti asociaci voda rovná se nebezpečí. Díky těmto mechanismům je jimi dítě ovlivňováno již od raného dětství. Takto vychovávané děti si vybudují podvědomou averzi či dokonce strach z vody. Čím je dítě starší, tím hůře se tento blok odstraňuje. Někteří rodiče se o to ani nesnaží a to může vést nejen k tomu, že své děti ochudí o zážitky se svými vrstevníky, o pocit štěstí, jehož mohou děti při plavání a hrách ve vodě prožívat, ale až k tragickým nehodám, které končí utonutím. Člověk, který neumí plavat, nebo jen velmi málo, je vystaven působení sociální deprivace, a proto se v určitých situacích nemůže cítit rovnocenný partnerem ostatním. Vyhýbá se vodě nebo jejímu okolí či zůstává v ústraní. Dokonce tomuto zkreslenému vnímání vodního prostředí podřizuje rekreační a pohybový režim celé své rodiny a přenáší na ni své úzkostné pocity. Zároveň se neplavci připravují o možnost využít plavání jako formu rehabilitace, a to zejména při problémech s pohybovým aparátem, nebo jako relaxaci. Plavání taktéž napomáhá k udržení a získání psychické i fyzické kondice v produktivním a postproduktivním věku, kdy výběr jiných pohybových aktivit, odpovídajících věkovým zvláštnostem jedince, je velmi omezen.


12

Na závěr této kapitoly se zmiňme o možnosti sociálního vlivu na život dítěte pokud se rodiče spolu s jejich dítětem rozhodnou věnovat se plavání na výkonnostní úrovni. Pokud je dítě talentované a zároveň má ono i rodiče dostatečnou vytrvalost věnovat se plavání, nabízí se možnost plavání na závodní úrovni. Tomu však předchází podřizování nejen svého volného času, ale mnohdy i dění v celé rodině, neboť každodenní tréninky a v pozdější věku i dvojfázové, ovlivní celý běh domácnosti i hodnotovou orientaci plavce s jeho hierarchií hodnot. [4, 8]

1.4

Otužování Pokud se podíváme podrobněji na jednotlivé aspekty ovlivňující zdraví pro-

střednictvím plavání, nesmíme opomenout významný faktor otužování. Již řadu let je nám známo, že lidé, kteří se pravidelně otužují vůči chladu, mají mnohem nižší procento výskytu tzv. onemocnění z nachlazení. U takto připravených jedinců je několikanásobně vyšší procento pravděpodobnosti, že neonemocní vůbec, nebo že nemoc bude mít lehčí průběh a dříve odezní. Dále působí proti alergiím, vředovým chorobám, hypertenzím a některým nervovým chorobám či psychických poruchám. Snad i proto se s bojem proti nemocnosti prostřednictvím otužování setkáváme již v dávné minulosti. Z mnoha lidí, kteří si tímto způsobem upevňovali zdraví, se zmíníme alespoň o německém lékaři jménem Kneipp, jehož léčebná metoda spočívala v soustavném otužování studenou vodou při pobytu v přírodě. Z našich lékařů, kteří jako jedni z prvních, dokazovali význam otužování pro prevenci tzv. chorob z nachlazení, můžeme jmenovat Chodounského a Sylabu. Otužování by se mělo stát součástí života každého, kdo chce dělat něco prospěšného pro své zdraví. Lidský organismus se proti tepelným ztrátám brání dvěma způsoby. Jedním z nich je zvětšení izolační schopnosti povrchu těla a termogeneze. Tato izolace povrchu těla se z dlouhodobého hlediska uskutečňuje díky vrstvě podkožního tuku. Bezprostřední ochrana před únikem tělesného tepla je zvětšení izolace vasokonstrikcí. Tento mechanismus nastupuje obvykle jako první, avšak při extrémním chladu jej vystřídá vasodilatace. Zvýšení prokrvení má v lokálních místech, jako jsou ruce a nohy, kladný vliv, aby nedocházelo k omrzlinám, ale z celkového hlediska má spíše nepříznivý vliv.


13

Hammel a Brückem s kolektivem uvádí tři hlavní reakční typy chladové aklimatizace: a) metabolické – spočívá ve zvýšené tvorbě tepla b) izolační – tvorba tepla zůstává stejná a zvyšuje se izolace /vasokonstrikce/ c) hypotermická – tvorba tepla ani vasokonstrikce se nezvyšuje, dochází k poklesu tělesné teploty. Organismus se adaptuje na nižší tělesnou teplotu. [9] Termogeneze se děje svalovým třesem, kdy si tělo snaží vyrábět vlastní teplo. Pomocí modifikace svalové činnosti se mechanická práce svalstva zvýší a tím i produkce tepla. Uvedené mechanismy z termoregulačního hlediska neovlivňují organismus stejně efektivně. Svalová práce a do určité míry i svalový třes způsobují zvýšení prokrvení povrchových struktur těla. Důsledkem tohoto děje klesá izolační kvalita tělního povrchu a tepelné ztráty narůstají. Tento proces je zvláště výrazný ve studené vodě, která díky svým vlastnostem, má až 25 krát větší tepelnou vodivost než vzduch.

Plavání mládeže

2

14

Plavání mládeže Plavecká výuka se v ČR již řadu let dělí na základní a zdokonalovací plavecký

výcvik. Nyní se již několik let pro pohybovou aktivitu dětí ve vodě mladších 6 let používají termíny jako plavání batolat, kojenců, předplavecký výcvik, přípravná plavecká výuka popřípadě předškolní plavání. Chtěla bych zdůraznit, že cílem těchto kurzů, pro děti předškolního věku, není výuka plavání, jak je běžně chápána mnohými z nás, ale je zde kladen důraz na adaptaci a seznámení dítěte s vodním prostředím. Terminologie je mnohdy zavádějící, proto použijeme-li výraz předplavecká výchova, nemělo by docházet ke zklamání rodičů, že jejich dítě, po absolvování předškolní výuky plavání, neplave na takové úrovni, jak by očekávali. [1, 6]

2.1

Předškolní plavání

Děti ve věku 5 až 7 let si umějí nejen hrát, ale jsou i schopny absolvovat hravou formou výcvik předškolního plavání. Děti v tomto věku by měli být zvyklé z mateřské školy na práci ve skupině a umět reagovat na pokyny dané všem. Fáze vývoje v tomto věku jsou velmi odlišné. Dítě je díky motorickému a psychickému vývoji schopno postupem času stále více spolupracovat, učit se a postupně si osvojovat základní plavecké dovednosti. Dnes již víme, že ideální věk pro motorické učení, kdy dítěti jde učení novým dovednostem velmi lehce a rychle, je ve věku devíti až desíti let. Proto se u dětí předškolního věku můžeme setkat s mnoha problémy. Plavání není koordinačně příliš náročné, avšak v tomto věku dítě ještě nedokáže přesně řídit své motorické pohyby. Trenéři musí charakter vysvětlování pohybového úkolu značně zjednodušit a přizpůsobit chápání dětí a to zvláště tehdy, je-li skupina dětí věkově smíšená. Tehdy se přizpůsobuje většina těm nejmladším z nich Při výběru jednotlivých metod a postupů je potřeba více vynalézavosti než u starších jedinců. Ve volbě prostředků je třeba dbát na motivační složku, pomocí níž se děti nejlépe a nejdéle dokáží soustředit. Vycházíme ze základních předpokladů, že nácvik plavecké lokomoce je pro období předškolního věku vhodný i možný.

Plavání mládeže

15

Během vývoje dítěte dochází k bezpočtu změn v dětském organismu jako například k rozvoji:

hrubé motoriky (polohy, pohyb, rovnováha celého těla)

jemné motoriky (pohyby rukou, jednotlivé dovednosti)

smyslového vnímání (cit pro vodu atd.)

sociálního a citového vnímání (poznávání a budování mezilidských vztahů atd.) [3, 7, 10, 11, 14]

2.2

Základní plavecký výcvik

Tato úroveň plaveckého výcviku probíhá na základních školách zpravidla ve 2 a 3 třídě nebo 3 a 4 třídě. Tento výcvik v rozsahu 20 vyučovacích hodin probíhá ve II etapách dvou po sobě následujících ročnících a je povinný. Cílem tohoto stupně výcviku je naučit děti plavat jedním stylem a zbavit neplavce strachu z vody. Naučit jej základní orientaci pod vodou a schopnosti překonat jednoduchou vodní překážku za příznivých podmínek pro plavání. Výcvik nebo výuka je organizována zpravidla kolektivně řízena trenérem nebo učitelem. Základní plavání by mělo mít nejméně 3040 lekcí. Na základních školách bez vlastního plaveckého bazénu se výcvik realizuje zpravidla 20 lekcemi. [8] Souhrn cílů základního výcviku: -

potápění a orientace ve vodě s otevřenýma očima

-

pády a různé druhy skoků

-

startovní skok (šipka)

-

výdechy do vody v klidu i při plavání

-

splývání na břiše i na zádech

-

zbavit neplavce strachu z vody

-

plavání s pomůckami

16

Plavání mládeže

-

základní jednoduchá obrátka

-

dát dětem základ dvou plaveckých stylů

Nejvíce se učí kombinace kraul-znak nebo kraul-prsa, ale je důležité, aby zvládli alespoň jeden plavecký styl. Hlavní výstupní dovedností plaveckého výcviku je zaplavání 100 až 200m bez přerušení a dopomoci. [12, 15]

2.3

Zdokonalovací plavecký výcvik Náplň a obsah zdokonalovacího výcviku se z části prolíná se základním vý-

cvikem. Úkolem tohoto výcviku je naučit žáky plavat všemi styly tak, aby plavec byl schopen zdolat vodní překážky i ve složitějších podmínkách jako jsou vlny, vítr, proud, chladná voda atd. Výcvik trvá 4-6 měsíců, nebo v ideálním případě celý rok a probíhá až 4x týdně. Jako rozšiřující učivo lze zavést záchranu tonoucího s dopomocí unavenému plavci, a to praktickou i teoretickou část zahrnující laickou první pomoc. Ve vzdělávacím programu základních škol je zdokonalovací plavecký výcvik pouze rozšiřující učivo a ne na všech typech škol se daří jej naplnit. Zdokonalovací etapa plavecké výuky má především za cíl: a. naučit žáky poznávat možnosti a zdokonalovat svoje schopnosti lokomoce ve vodě b. vychovávat v nich smysl pro odpovědnost a bezpečnost vlastní i druhých , tj. učit je chránit ve vodě život svůj i ostatních c.

zprostředkovávat jim radostné zážitky z vodních aktivit, jež by je motivovaly k vyhledávání příležitostí pokračovat v pravidelné plavecké činnosti v jejich dalším životě [1]

Vyjádříme-li to v praktických úkolech bude to znamenat: -

Prohlubování adaptace na vodní prostředí, a to zejména zdokonalení techniky nádechu a výdechu do vody, rozvíjení prostorové orientace (při obrátkách, plavání ve dvojicích atd.) a celkové koordinace ve vodě.

-

Neustálé zdokonalování plavecké techniky, odstraňování chyb.

Plavání mládeže

-

17

Nácvik dalších prvků, se kterými se žáci v předchozích kurzech plavání nesetkali, a získávání specifických dovedností a jejich uplatnění v kombinované činnosti ve vodě.

-

Získávání plavecké vytrvalosti postupným zatěžováním organismu formou tréninku vyhovující dané věkové kategorii.

-

Nácvik a osvojení si základních pádů, skoků a seskoků.

-

Je možno zařadit prvky vodního póla, synchronizovaného plavání, dopomoc unavenému plavci a záchrana tonoucího. [12,13]

2.4

Sportovní plavání

Představuje mnoholetý (až 15 let i více) systematický proces, jehož cílem je dosažení co nejvyššího sportovního výkonu. Dříve se hodnotilo výkonnostními třídami, kde mistrovská třída představovala světovou úroveň. Trénink ve výkonnostním plavání se koná mnohokrát týdně a uplavané denní dávky překračují i 10 km při více fázovém tréninku každý den. Trénink musí být doplňován posilováním a rehabilitací. Bývá individuální nebo skupinový, za ideální se považuje trénink ve dvojicích stejné výkonnosti. Výkonnostní trénink řídí trenér za pomocí realizačního týmu. (pomocní trenéři, lékař, masér technik apod.) [12] Sportovní plavání se rozděluje na: –

bazénové plavání

–

dálkové plavání (na otevřené vodě)

–

zimní plavání

Závodní plavání v bazénech se realizuje čtyřmi základními plaveckými styly motýl (delfín), znak, prsa, kraul. V tomtéž pořadí a kombinaci plaveckých stylů se plave tzv. polohový závod.

18

Plavání mládeže

V závodním plavání je trať, jež se může plavat libovolným plaveckým stylem a nazývá se volný způsob. Vzhledem k biomechanickým poznatkům i naměřeným časům je jasné že kraul je nejrychlejším stylem, a proto nejčastěji tuto trať plavou kraulově. Závodní délky tratí s kombinacemi plaveckých způsobů: Volný způsob (VZ) – 50, 100, 200, 400, 800 a 1500 m Motýlek (M) – 50, 100 a 200 m Znak (Z) – 50, 100 a 200 m Prsa – (P)50, 100 a 200 m Polohový závod (PZ) – 100, 200 a 400 metrů o Sprinterské tratě - plavou se tratě o délce 50 a 100m. o Střední tratě - 200 a 400m. o Vytrvalostní tratě - 800 až 1500m o Dálkové plavání ⇒ nejpoužívanější je plavecký způsob kraul (je nejrychlejší) ⇒ v průběhu závodů může plavec plavecké styly libovolně měnit ⇒ Převážná část závodů se koná na otevřené vodě, a to na rybnících, přehradách, moři atd. ⇒ U nás se plave na tratích 1, 3, 5 kilometrů dlouhých pro žákovské kategorie a na tratích 5, 10, 15, 20 a 25 kilometrů pro dorostenecké a dospělé kategorie. [4, 8]


3

19

Metody a metodika výuky plavání Metody, jimiž se v této kapitole budeme zabývat jsou takové metody a výukové

postupy, díky nimž mohou děti získávat nové pohybové dovednosti plavce a pomocí nichž dokážu trenéři úspěšně usměrňovat aktivitu svých žáků. Základními metodami jsou:

1) Komplexní metoda: využívá se u nejmenších dětí při adaptaci a seznamování s vodou. Poté co si dítě uvědomí, že ho voda nadnáší pomocí vztlakových sil a přestane se bát, nastává čas začít s výukou prvního plaveckého stylu. 2) Analyticko – syntetická metoda: Spočívá v samostatném a odděleném nácviku paží i nohou.(tzv. prvkové plavání). Po zvládnutí této fáze, při níž se využívají nadlehčovací pomůcky, se přechází k nácviku souhry. Více v kapitole 4.1.1

3) Smíšená metoda: Obě předchozí metody libovolně kombinujeme podle dětí, jež máme ve výuce a jejich dosavadních plaveckých dovedností. Některé zdroje uvádí i následující metody: 4) Praktická metoda: tzv. „metoda opakování“, je hlavní výukovou metodou předplaveckého výcviku a má přispívat k tomu, aby si dítě osvojilo vhodné pohybové návyky při pohybu ve vodě. 5) Cvičení na suchu: Tato metoda má mnoho odpůrců i mnoho zastánců. Z osobních zkušeností si myslí, vzhledem k malé zrakové kontrole prováděného pohybu, je tato metoda vhodná a to zvláště u výuky plavání bez předchozích plaveckých zkušeností. Avšak jen přiměřeně dlouhou dobu s velkou dávkou motivace, neboť děti při tomto způsobu výuky rychle ztrácí o procvičovaný prvek a zájem. Takto nacvičený pohyb dětem pomůže si procvičovaný prvek lépe zapamatovat, uvědomit a převést jej do praktické aplikace ve vodě.


20

6) využívání nadlehčení – U této metody využíváme různé druhy vhodných nadlehčovacích pomůcek, mezi něž nepočítáme plavecký kruh a rukávky, které omezují pohyb v plném rozsahu. Tyto pomůcky žákům zachovávají tělo ve vodorovné poloze. Jakou metodu či postupy při výuce plavání trenéři zvolí je jen na jejich uvážení, na jejich zkušenostech a kreativitě při práci s dětmi. Avšak nikdy by neměli zapomínat na individuální potřeby svých žáků a na potencionál skupiny, již vyučují. Pří výuce plavání na sledovaných školách jsou nejvíce využívány:analytickosyntetická metoda a názorná metoda ukázky, proto se jim v následujícím textu budeme věnovat více do hloubky. [4]

3.1

Analyticko-syntetická metoda

Žádný trenér, učitel a rodič by nikdy neměl zapomenout na to, že před tím i po tom, co dítěti vytknete nějakou chybu musí následovat pochvala nebo povzbuzení, aby nedošlo k demotivaci k dalšímu učení, ale naopak k větší motivaci ke zlepšení. Syntetický postup při učení plavání se používá v případě, pokud z něj lze vysvětlit jednotlivé fáze, zachovávajíc při tom spojitost s celým pohybem. Syntetický postup je možné v plavání použít především při osvojování si startovního skoku a nebo obrátky. Techniku plavání nelze učit synteticky, proto je třeba rozdělit celý komplex pohybu na jednotlivé fáze. Cvičenci si o mnoho lepší zapamatují tyto pohyby, na které je soustředěná jejich pozornost, než pokud se musí soustředit na celý komplex pohybů naráz. Každý vyučující plavání by jsi měl uvědomit, že každý pohyb je spojeným s celkem a že nácvik jednotlivých plaveckých pohybů není samoúčelný. Má za úlohu umožnit vyučovanému rychlejší zvládnutí celého plaveckého pohybu a to pomocí plaveckých prvků. Použití analytického postupu vyučování plavání vypadá tak, že:

na začátku výuky pohybu, jehož chceme žáky naučit, tento pohyb předvedeme (viz kapitola výše) a


21

pokud žáci již umí plavat dostanou za úkol uplavat krátký úsek předvedeným způsobem a pokouší se daný prvek napodobit (více v předchozím textu)

pokud žáci plavat zatím nedovedou následuje výuka jednotlivých prvků.

Nejprve se začíná výukou práce nohou, následně s prací paží a s koordinací paží a dýchání. Tím přecházíme z analytické metody na analytickosyntetickou metodu, kdy začínáme spojovat dva prvky, ale ještě to není souhra. Po zvládnutí těchto dovedností následuje použití syntetické metody, jež nám spojí všechny dosud naučené prvky v jeden celek, díky němuž mohou začít žáci plavat celou souhru plaveckého způsobu.

3.2

Názorná metoda ukázky

Při výuce plavání má velkou výhodu a je přínosem pro děti, pokud jim vše nejen vysvětlíme, ale hlavně ukážeme. To znamená, že použijeme takzvanou metodu ukázky či demonstrace. Ukázka doplněná slovním výkladem dává cvičencům možnost lepšího pochopení výkladu pohybu. Ukázka objasňuje pohyb přes sluchový a zrakový analyzátor, což urychluje chápání i uvědomování si vyučovaného pohybu, jenž bude po daném cvičenci vyžadován. Z vlastních trenérských zkušeností, ale i z vědeckých výzkumů je dokázáno, že pokud obě metody výkladu i ukázky probíhají současně je úspěšnost výuky daného plaveckého pohybu mnohokráte úspěšnější. Ale samotná ukázka, třeba i s vysvětlením, proto aby se žák naučil plavat, nepostačí. Je potřebné, aby daný pohyb žák zvládl sám, čehož může dosáhnout jen mnohonásobným opakováním a procvičováním. Ukázku provádí buď sám trenér, nebo jeho asistent popřípadě dobrý žák z řad žáků. Za ukázku lze považovat i instruktážní film či obrázky s popisem techniky a jejich řádným pochopitelným vysvětlením, dle věku cvičenců. Naplnit cíl této metody lze jen za předpokladu, jestliže bude ukázka dobře organizačně zvládnutá, technicky správně provedená a dobře viditelná pro všechny zúčastněné. Po každé ukázce, s odpovídajícím výkladem, by měl následovat prostor pro vlastní realizaci pohybu, který se snažíme žáky naučit. Tato vlastní realizace bez předchozích zkušeností nám jako trenérům ukáže, jaká fáze daného pohybu bude dětem dělat největší


22

problémy a cvičenci získají zpětnou reakci na vysvětlovaný pohyb. Vzhledem k tomu, že děti mají jen malou možnost této zpětné reakce pomocí zraku je dobré upozornit na všechny vyskytující se chyby i na ty, co by se mohly vyskytnout, ale vyvarujte se používání dětí pro ukázku chyb, které samy dělají z důvodu možnosti špatné psychické reakce, ať už na záporné hodnocení cvičence nebo posměch dětí. Východiskem z této situace je vlastní trenérova ukázka chyb, jichž se žáci dopouštějí a jejich následné odstranění pomocí plaveckých cvičení a opravování chyb přímo při provádění pohybu, a to nejen slovně, ale i uchopením a provedením cvičence daným pohybem.

3.3

Metodika postupu výuky předškolního plavání

Ukázka a výklad

trenér názorně předvede nacvičovaný pohyb, a to nejlépe on sám nejprve na suchu a poté ve vodě a doplní ukázku slovním doprovodem

je možno využít ukázku obrázku, videa či nějakého žáka)

začínáme seznámením s vodou a hrami ve vodě

později se snažíme nácvik splývání na zádech a pak na břiše, čemuž musí předcházet ponoření hlavy do vody, což některým dětem činí nemalé potíže, a výdechy do vody

1. Nohy na suchu Na vyvýšeném podkladě, který je překrytý měkkou podložkou

ideální je nácvik plaveckých nohou je na zvýšené podložce například bloku či lavičce kdy dítě leží na břiše či na zádech a nohy mírně klesají dolů např. po nadlehčovací velké desce či jiné měkké podložce a trenér dítě pohybem provází za pomoci jeho rukou.


23

Na zemi na podložce

dítě leží na břiše na podložce, nejčastěji na velké nadlehčovací desce, bradu si opírá o hřbety dlaní kolena má na šířku boků a buď za pomoci trenéra nebo samostatně si zkouší plavecké nohy.

V sedě na okraji bazénu

nohy by měly být po kotníky ve vodě zvláště u prsou, aby dítě nedávalo kolena k bříšku. Tato technika je vhodná pro kraulové nohy

Dříve se preferovala výuka prsařských nohou v sedě, což se postupem času zjistilo že je nevhodné, neboť děti při plavání prsařských nohou dávají kolena pod břicho. Ve stoji s opěrou o stěnu

děti stojí u stěny a jednou rukou se o ni opírají. Na jedné noze stojí a druhou nohou provádí nácvik kopu – prsařský kop

Jak všichni víme, na suchu se nikdo plavat nenaučí, ale chceme-li někoho naučit plavat, musíme mu nejprve předvést daný pohyb na suchu a ten pak převést v plaveckou dovednost ve vodě. Proto je vhodné, aby si děti po ukázce nejprve daný pohyb vyzkoušely samostatně a tím si i díky názorné ukázce utvořily předběžnou představu o pohybu, jehož chceme dosáhnout. Ve druhé fázi se dítě snaží o převedení své představy do vlastního konkrétního pohybu na suchu. 2. Nohy ve vodě v klidu i v pohybu

u okraje bazénu kdy se dítě drží hrany, nebo ve dvojicích

v pohybu ve splývavé poloze kdy dítě tlačí desku před sebou

3. Pohyb paží na suchu

pokud se jedná o nácvik prsových, kraulových popř. rukou, dítě stojí v mírném stoji rozkročném v předklonu a napodobuje pohyb daného stylu


24

při nácviku znaku je vhodné stát vzpřímeně a jen několikrát provést dítě pohybem, nejprve pravá pak levá, nebo naopak a nechat v chůzi vzad dítě kroužit pažemi abys uvědomilo rozdíl od kraulu a to že má vodu za sebou.

záleží na trenéři, zda preferuje nácvik paží pravá, levá s mezi úchopem desky (kraul) nebo dítěti jen zdůrazní že se paže nesmí potkat a nácvik provádí zároveň

ve vodě

Před nácvikem paží by se mělo dítě pokoušet o výdechy do vody a nádech do strany na mělčině ve stoji, v chůzi, v lehu na okraji bazénu s držením – nejprve pravá pak levá, v lehu v hluboké vodě za pomocí nadlehčovacích pomůcek.

Pokud se dítě drží oraje bazénu, je mu zcela přirozené, že samo začne kopat nohama proto ho v tom jen podporujeme, protože o to lehčeji bude pro něj plavání souhry

4. Souhra ve vodě bez dýchání

Při nácviku souhry je mnohdy potřeba děti brzdit, aby prováděná tempa nebyli zbrklá a příliš frekvenční, což vede k mnoha chybám a nepřesnému provádění pohybů.

V této fázi nácviku se snaží děti spojit pohyb paží a nohou a plavou bez nádechu, kam až zvládnou. Vzhledem k tomu, že nácviku výdechu do vody a nádechu do stran u kraulu je dobré se věnovat již od počátku nácviku plavání, některé děti již v této fázi se mohou pokusit o vlastní modifikaci nádechu při souhře.

5. Dýchání

průběžné opakování výdechů do vody již od začátku nácviku plavání buď formou her nebo účelného nácviku pro náročnost upevnění a zautomatizování této dovednosti

výdechy se zvednutím hlavy –prsa

výdechy s vytočením hlavy do strany –kraul

nácvik s pohybem paží na suchu


25

nácvik s pohybem paží ve vodě na místě, stoj v předklonu, v lehu na břiše a držením se za okraj bazénu a kopáním kraulových nohou s přenášením paže nejprve jedné poté druhé

Nácvik výdechu do vody má stěžejní význam pro plavecké dýchání. Tento nácvik začíná pomocí jednoduchých cvičení formou her. Usilujeme o hluboký nádech a úplný výdech. Postupně se snažíme o určitý rytmus dýchání za pomocíi počítání, říkadel, překážkových drah a podobně. Nezapomínejme na zrakovou kontrolu, což znamená že dítě pro budoucí plavání potřebuje mít otevřené oči a proto se snažme do her zařazovat cvičení, kdy dítě musí mít otevřené oči. 6. Souhra s dýcháním

v této fázi by mělo dítě již umět plavat, i když ne zcela bez chyb, ale ty se budou ,v dalších fázích učení i v následujících kurzech zdokonalovacího plavání postupně odstraňovat

Aplikace metodiky postupů na plavecké způsoby znak, prsa a kraul. Motýlem se v této bakalářské práci zabývat nebudeme, protože děti v předškolním plavání se tento styl neučí. V tomto stupni výuky plavaní se děti pouze seznamují s průpravnými cvičeními zaměřenými na vlnivou techniku. Znak: o Při plaveckém způsobu znak nemusí dítě potápět obličeje do vody

a ani

s dýcháním si nemusí dělat starosti, což je z určitého úhlu pohledu výhoda, ale pro další výuku plaveckým způsobům, je tato dovednost naprosto nezbytná, proto tento jev může mít, pro výuku z dlouhodobějšího hlediska, spíše negativní dopad. o Výhodou polohy naznak je možnost snadnější komunikace dítěte, jenž se sice špatně ve vodě orientuje, ale relativně dobře může trenéra slyšet a komunikovat s ním, což vede k jeho větší jistotě, a to zejména tehdy, kdy se ve vodě ještě necítí bezpečně.


26

o Pohyb paží i nohou je poměrně jednoduchý, avšak může činit potíže koordinace paží, kdy je potřeba, aby si dítě uvědomilo, že musí kroužit pažemi vzad. o U některých dětí nastává problém v tom, že si do vody přisedávají a to vede ke zhoršení splývavé polohy a mnohdy až k neschopnosti znak plavat, proto je velmi důležitý předchozí nácvik splývání.

Prsa o Výhodou tohoto plaveckého způsobu je možnost počátečního nácviku dýchání bez potápění obličeje s výdechem nad hladinou. o Pohyb paží dětem potíže většinou nedělá. Problémy nastávají až při nácviku pohybu dolních končetin, jež jsou pro koordinaci i uvědomování si pohybu ve vodě mnohem náročnější něž paže. Proto je velkou pomocí, zvláště u méně nadaných dětí, pokud se začne s nácvikem již v mateřské škole. o Souhra prsa je pro děti ze všech plaveckých způsobů nejnáročnější. Při poloze na břiše mají děti jen málo informací o tom, jak pohyb skutečně provádějí. Protože si jej nemohou ani zrakem zkontrolovat a ani tento pohyb nemají zautomatizovaný. o Jedním z důvodů proč mnoho trenérů tento způsob nácviku plavání preferuje, je jeho malá energetická náročnost a tím i možnost tímto plaveckým způsobem plavat i delší vzdálenosti. Kraul o Výchozí pohyb pro tento plavecký způsob je střídavý a tím pádem pro děti přirozený. Dalším pozitivem tohoto způsobu je poměrně snadný přechod z počátečních pohybů ke složitějším a později až k souhře. o Negativem tohoto způsobu je poměrně velká energetická náročnost při nesprávném provedení souhry, kdy děti koupou nohami a zabírají pažemi příliš frekvenčně. o Nejobtížnější při nácviku kraulu je naplnění podmínky výdechu do vody a nádechu do strany což je potřeba začít nacvičovat již od počátku výuky tohoto pla-


27

veckého způsobu, aby děti později dokázali sladit cyklický pohyb paží a nohou s nádechem do strany a výdechem pod hladinou.

3.4

Preference plaveckého způsobu při zahájení výcviku

Který plavecký způsob zvolit pro výuku plavání jako první, tak aby byl pro děti tím nejsnadnějším, je otázka, která trápí nejen mnohé trenéry, ale i rodiče, kteří sami učí své děti plavat. Ani trenéři ani odborníci se v této otázce nedokážou shodnout. V ČR je převážná tendence zahájení výuky plaveckým způsobem prsa, naproti tomu v Americe preferují začínat zásadně kraulem. Každý z trenérů má své argumenty podloženy svou filozofií výběru plaveckého způsobu, nebo svými mnohaletými praktickými zkušenostmi. Jednoznačná a přitom správná odpověď na tuto otázku dle mého názoru není. Každé dítě je jedinečná osobnost, a proto potřebuje individuální a originální přístup, a to nejen u nácviku plaveckých dovedností. Na základě pozorování plavání batolat bylo zjištěno, že každé mělo sklon k jinému plaveckému způsobu. Některá batolata hrabala rukama tak, že tento pohyb připomínal spíše prsařský styl, jiná svými přirozenými pohyby ve vodě vzdáleně napodobovala jako by plavce jenž plave kraul či znak. Z těchto poznatků by bylo lehké usoudit, že se kraulem, znakařem či prsařem již rodíme. Avšak ani zdaleka není tato teorie věrohodně podložena důkazy a záleží na uvážení každého z nás, jak se k ní postaví. Čistě teoreticky, kdyby byla tato teorie pravdivá, znamenalo by to, že dané dítě, u něhož byli pozorovány tyto projevy, se bude snáze učit danému plaveckému způsobu, jenž je mu vrozeně bližší. Pokud by tyto informace trenér měl a respektoval je, měl by nejen usnadněnou práci, ale i výuka dětí, kterým nácvik některého způsobu dělá velké potíže, což by pro ně bylo mnohem méně frustrující. Avšak na co můžeme zcela jednoznačně odpovědět je, že vzhledem k individualitě každého jedince je třeba, aby trenér nebo každý, jenž se snaží kohokoliv naučit plavat, přistupoval k danému jedinci nejen s trpělivostí, ale i originálním a individuálním přístupem pro odstranění, ať už strachu z vody, nebo vyladění chyb při jeho pokusech plavat. Proto i trenéři a instruovaní rodiče, vzhledem k těmto skutečnos-


28

tem, by měli přizpůsobit svoji výuku a hodiny nejen věkovým zvláštnostem dětí, ale i jejich motorickým schopnostem a dovednostem, ale hlavně osobnosti dítěte. Čím jsou děti mladší, tím snadnější bude jejich přizpůsobování se vodnímu prostředí, ale je důležité si uvědomit, že s nižším věkem dítěte, klesá i jeho počet pohybových zkušeností a díky tomu si mnohé vysvětlované pojmy dítě nemusí umět představit, nebo je ještě nedokáže pochopit. Předpoklady pro výuku konkrétního plaveckého způsobu: Konkrétní předpoklady pro to, aby se dítě naučilo plavat, se mohou od ideálních lišit v časových nebo pohybových možnostech nebo v materiálním zázemí rodičů či dané mateřské školy či školy, kterou dítě navštěvuje. Nevhodné podmínky by neměly odradit od výuky plavání, nebo dokonce vést k rezignaci. Pouze musíme nedostatky kompenzovat hledáním jiných alternativ, jak dítěti výuku zajistit. Ideální předpoklady: •

Dítě spolupracuje na plnění úkolů, je ochotné se ve vodě učit

•

Máme možnost se dítěti ve vodě věnovat denně nebo velmi často, vždy alespoň 20-30min

•

Máme k dispozici bazén s hloubkou vody dosahující dětem po pás až po prsa nebo s hloubkou vody, kde se alespoň rodiče dokážou bezpečně pohybovat po dně, s teplou vodou (28-30 °C)

•

Dítě je dobře sžité s vodním prostředí, cítí se ve vodě dobře, dokáže se uvolnit

•

Dítě zvládá – splývavé polohy na prsou a na zádech, krátký vdech a prohloubený výdech do vody, pád nebo skok z okraje bazénu do hloubky, samotný návrat na hladinu a zaujmutí polohy vznášení

•

Výhodou je zvládnutí odrazu a následného splývání s přiměřenou výdrží. [9]


3.5

29

Kdy začít s nácvikem plavání

Dítě přichází na svět s pasivní adaptací na vodní prostředí. Je snahou tuto adaptaci udržet, proto jakmile je dítě schopno reagovat na vnější pokyny, je možné začít s nácvikem plavání. Pokud se tato adaptace udržuje, aniž by se vytratil ponořovací reflex, s kterým se děti narodily, pohyby ve vodě jsou uvolněné a nenásilné. Není-li tato adaptace na vodní prostředí postupně udržována, rychle vymizí a pobyt ve vodě se pro dítě stává obtížným a mnohdy až stresujícím, nácvik ve vodě se stává obtížnějším a pohyby jsou mnohdy křečovité až strnulé. O dětech se říká, že se dříve naučí plavat než chodit avšak kojenci se sice dokážou pohybovat na hladině a postupem času i pod ní, ale tento způsob pohybu ve vodě se nedá nazvat plavání v pravém slova smyslu. Tyto děti ztrácí strach z hloubek a nerozlišují, z psychického hlediska, rozdíl mezi pobytem na souši, či ve vodě, což je pro další nácvik plavání velmi důležité. Při výuce plavání není snaha jen o získání dovednosti správně technicky plavat, ale i o to, aby děti pohyb ve vodě bavil a měly z něj radost. Proto by měl mít každý trenér nebo učitel plavání na mysli, že každý stresující okamžik, či špatná zkušenost, může zásadně ovlivnit postoj dítěte k vodě a velmi ztížit nácvik plaveckých dovedností. Tato negativní zkušenost může způsobit strach z vody, který může přerůst až v hydrofobii, což vyžaduje pro odbourání tohoto stavu individuální přístup trenéra, a mnohdy, i dětského psychologa. Proto se, pokud možno, snažme těmto situacím co nejvíce vyvarovat.

3.6

Organizace plavecké výuky

Pokud se rodičům podaří zorganizovat pro své dítě časté plavání, je to pro něj velká výhoda nejen v porovnání s dětmi, které tu to možnost nemají, ale i z důvodu rychlejšího seznámení s vodou a možnosti neustálého zkoušení si plaveckých dovedností. Pokud máme možnost působit na dítě vícekrát týdně po kratších časových intervalech, výsledky tohoto působení se v takto organizované výuce plavání dosta-


30

vují velmi rychle. Čím je dítě mladší, tím je potřeba častějšího kontaktu s vodním prostředím, avšak nesmíme zapomínat na to, že koncentrace dítěte i jeho spolupráce v učení se novým dovednostem je časově omezena, a to zpravidla 20-30 minutami. Chceme-li dosáhnout výsledků srovnatelných se základním plavání u dětí mladšího školního věku, je třeba, aby dítě mělo výuku plavání nejméně třikrát týdně. Pokud se výuce budeme věnovat nepravidelně a jen jedenkráte za čas či jedenkrát týdně, budou se výsledky dostavovat nespolehlivě, ale i takovýto kontakt s vodou má pro vývoj budoucího plavce pozitivní dopad. S ontogenetickým vývojem dítěte se mu bude lépe získávat a upevňovat plavecká dovednost. Každou lekci je potřeba dobře promyslet a připravit si, a to zvláště tehdy, pokud má cvičitel menší trenérské zkušenosti. Se samotnou výukou začínáme až po úvodním ,,zahřátí” ve vodě, kterému měla předcházet několika minutová rozcvička. Po vstupu do vody zadáváme dětem činnosti, které již znají, dynamické a jež je pozitivně a povzbudivě naladí pro další činnosti. U takto starých dětí se dá nazvat ,,rozplaváním” opakování toho, co již znají, hraní pohybových her ve vodě atd. Po takovémto úvodu hodiny motivujeme děti pro další řízenou činnost, kdy děti seznamujeme s novými prvky, jímž je tuto lekci máme v plánu naučit. Je velmi důležité děti povzbuzovat, oceňovat jejich snahu a chválit je, aby jejich pozornost zůstala ve střehu a nepřestalo je to bavit, což by mělo za následek nejen nepozornost, ale i zmaření pedagogického působení na vyučované jedince. Individuální přístup zvláště k hyperaktivním dětem je nedílnou součástí tohoto vyučovacího procesu. Pokud bychom hyperaktivní ze skupinky vyučovaných dětí, brali jako komplexní celek docházelo by k situacím, že by instruktoři nedokázali udržet organizaci výuky tak, jak si ji předsevzali, protože tyto děti s lehkou mozkovou dysfunkcí potřebují být neustále zaměstnávané a to dokonce až dvojnásobně více než děti bez této dysfunkce. Nezapomínejme na hravé a relaxační činnosti ve vodě. Mezi různými plaveckými cvičeními by měli být vkládány hry, které děti uvolní a při nichž se odreagují a po nichž budou dále s chutí pracovat. Na druhou stranu je důležité si uvědomit, že hra ve vodě by neměla být hlavním jediným cílem, je vždy spíše organizační formou, jež působí na dítě a napomáhá mu k upevnění a získání nových pohybových dovedností, aniž by si to dítě uvědomovalo. Dá se říci, že žáci plní určité úkoly prostřednictvím hry.


31

Lekce by měla vždy končit klidně a s radostí, aby se dítě na další lekci těšilo a nemělo z ní strach nebo necítilo k ní nechuť. Právě naopak, cvičitelé by měli dosáhnout toho, že děti z vody musíme vyhánět, neboť se dožadují plnění dalších úkolů. Na závěr bych chtěla podotknout, že pokud cvičitel či rodič, který je pouze přítomen na břehu či přímo účastný výcviku vidí, že některé dítě začíná mít projevy podchlazení, vezme dítě na břeh a na pár minut jej zabalí do ručníků a až po té, co se přestane třást, může se vrátit zpět mezi ostatní. Tímto způsobem můžeme předejít mnohým nemocem. Jak jsem se již zmínila, pokud je některý z rodičů přítomen, může to mít na dítě velmi pozitivní účinek, ale v některých případech i zcela negativní, zvláště tehdy, pokud je dítě na rodiče navázáno, Mnohdy se situace může vyhrotit až tak, že dítě celou hodinu odmítá spolupracovat a snaží se svým hlasitým pláčem si vynutit to, aby mohlo dělat jen to, co se mu líbí a rodiče z lásky ke svému dítěti nedokáží vydržet a z lekce dítě odvedou. Proto je dobré zvážit přímou přítomnost rodičů v hodinách výuky plavání, protože zvláště bojácným dětem trvá déle, než si na nové prostředí zvyknou. ,,Zachraňující” reakcí mohou rodiče více svému dítěti z hlediska dalšího seznamování s vodou a získávání plavecké dovednosti uškodit než prospět.

3.7

Obecné pokyny k odstranění chyb v plavecké technice

Nesprávně zafixované pohyby se projevují svou úpornou trvalostí, a proto je jejich odstranění velmi časově náročné a zdlouhavé. Jejich odstranění závisí nejen na trpělivosti cvičitele, ale i na žákově ochotě spolupracovat. Pokud se budeme snažit chyby odstranit pouze monotónním opakováním prvku, u nějž žák dělá chyby, často dochází k demotivaci, ztrátě zájmu o činnost, až ke stagnaci. Proto je velmi důležitý přístup učitele, jeho neustálá motivace svých svěřenců a jejich aktivace vhodným programem nácviku, jenž musí neustále obměňovat. Při odstraňování chyb je vhodné plavat pomalu na kratší vzdálenosti a později můžeme rychlost zvýšit na středně rychlou. Postupně lze úseky prodlužovat, ale stále by je měl žák plavat volným tempem, neboť při rychlém tempu žák vynaloží velké úsilí na vyvinutí rychlosti a už není schopen se dokonale soustředit na pohyb,


32

jenž se snažíme opravit. Také při nepříznivých podmínkách, jakou jsou únava, studená voda atd. se mohou znovu objevit staré nevhodné pohybové struktury. Proto korekce nedostatků v technice plavce má vždy předcházet intenzivnímu plavání. Při přeučování techniky využíváme formu takzvaného prvkového plavání, což znamená zapojování buď horních, nebo dolních končetin. K realizaci této formy plavání vyžíváme plavecké destičky a různé nadlehčovací pomůcky. Využíváme analyticko-syntetickou metodu, která se zakládá na zdokonalování jednotlivých plaveckých prvků, a teprve po alespoň částečném zvládnutí nové pohybové struktury, následuje komplexní plavání. Významným předpokladem pro výuku plaveckého způsobu, bez výrazných chyb v technice, je správná představa žáka o daném pohybovém úkolu, jenž má splnit. Tuto představu lze žákovi umožnit prostřednictvím názorné ukázky se srozumitelným výkladem. Při korekci chyb je vhodné vyzvednout spíše co se dělat má a je správné, než co se dělat nemá. Mnohokráte je třeba pohybový úkol, který vyžadujeme, přehánět, aby výsledkem byl pohyb odpovídající správné plavecké technice. Osvědčeným způsobem výuky je také metoda kontrastu, eventuálně demonstrace chyb, kterou je však nutné ihned konfrontovat se správným provedením. Důsledkem uvědomělých cvičení dochází k přestavbě starých a špatně technicky provedených pohybových struktur v novu účelnou bezpečnou techniku, která se projeví lehkostí a plynulostí i ustáleností pohybového rytmu plaveckých dovedností. Trvalost této získané zdokonalené pohybové dovednosti se ověří a projeví ve schopnosti provádět tuto činnost při zvýšené rychlosti frekvenci a za ztížených podmínek. [17] Náprava chyb v plavecké technice Cílem výuky plavání není jen snaha naučit žáka plavat, ale i to, aby získal kvalitní plavecké dovednostií, neboť jen správně technicky zvládnutá technika je účelná, efektivní a bezpečná. Proto se zdokonalovací plavání soustřeďuje převážně na odstranění stávajících chyb a zpřesnění pohybů v prostorových, časových a dynamických parametrech s to těmito úkoly: ¾ odstranit zbytečné a neúčelné pohyby ¾ optimalizovat směr a rozsah záběrových pohybů

33


¾ odstranit nepřiměřené svalové úsilí, rozvoj relaxace ¾ respektovat správnou dynamiku pohybu ¾ sladit celkovou koordinaci pohybů s pravidelným dýcháním [12]

3.8

Plavecké pomůcky

Na výkon, ale i psychickou pohodu dítěte mají i značný vliv plavecké pomůcky. Mezi ně patří: Plavky jsou nejdůležitější pomůckou plavce, a to nejen z estetického hlediska, zejména u rekreačního plavání, nýbrž i z hlediska morálního. Díky dnešní technologii, kdy se výrobci plaveckých potřeb předbíhají, kdo lépe napodobí zvířecí a to zejména tulení a delfíní pokožku, aby plavci co nejvíce omezili odpor vody, nám takto upravené plavky mohou usnadnit cestu k vítězství u závodního plavání.

Obr. 3.1. Plavky Plavecké brýle napomáhají nejen orientaci ve vodě, ale i chrání oči před působením chloru na citlivou zornici oka.

Obr. 3.2. Plavecké brýle Plavecká čepice je důležitá u závodního i nezávodního pojetí plavání např. z hygienických důvodů při vypadávání vlasů do bazénu, nebo pro lepší obtékání vody kolem hlavy plavce či zmírnění třecího odporu, zejména pokud má plavec delší vlasy a také z důvodů čistě praktických, aby takto dlouhé vlasy se plavci nepletly do obličeje, když je potřeba se soustředit na správnou polohu hlavy a ne na to, že nás vlasy bez čepice obtěžují a mnohdy až brání správnému dýchání.


34

Obr. 3.3. Plavecká čepice Plavecké destičky velké – (42x33cm) se používají pouze pro nadlehčování horní poloviny těla při plaveckých cvičeních zapojujících jen nohy.

Obr. 3.4. Plavecké desky velké Plavecká destička malá (30x20cm) se používá pro nadlehčování horní i dolní části těla u prvkového plavání.

Obr. 3.5. Plavecké desky malé Tzv. ,,piškoty” používají pro nadlehčování dolní části těla při prvkovém plavání, ale i při plavání souhry.

Obr. 3.6. Plavecká piškota


35

Plavecké žíněnky – (rozměry cca 100x70 cm) jsou využitelné pro hry i modifikovaná plavecká cvičení pro malé děti.

Obr. 3.7. Plavecké žíněnky modifikované

Obr. 3.8. Plavecké žíněnky

Nadlehčovací pásy – požívají se při plavecké výuce, a to zejména mladších žáků, na nadlehčování těla a k odstraňování chyb.

Obr. 3.9. Nadlehčovací pás

Plavecká kolečka, obdélníčky s otvory – (poloměr cca 10cm) slouží k nadlehčování horní poloviny těla.

Obr. 3.10. Plavecká kolečka s otvory


36

Ploutve - speciální pomůcka sloužící k vyvinutí větší rychlosti a uvolnění rozsahu kotníků.

Obr. 3.11. Plavecké tréninkové ploutve

Aqua-válce (špagetky) – pomůcka pro výuku plavání modifikovanou formou, lze je různě ohýbat a formovat kolem těla. Používají se i na aqua-aerobic

Obr. 3.12. Aqua-válce Pomůcky pro hry a soutěže – obruče, kroužky, puky, míčky atd.

Obr. 3.13. Míčky

Obr. 3.14. Herní pomůcky


37

Skluzavka – se využívá pro hry a seznamování dětí se skoky a pády do vody

Obr. 3.15. Skluzavka Některé z těchto pomůcek už jsou určeny převážně vrcholových plavcům pro zlepšení techniky i jejich výkonnosti. Mezi tyto pomůcky patří zejména odporové kalhotky, guma, packy či plavecké rukavice atd. U dětí předškolního a základního plavání jsou to desky a destičky různé velikosti a tvaru, nadlehčovací pásy, rukávky a pomůcky na hraní jako např. míčky, kelímky atd. Je dobré zmínit i věci, které potřebujeme nejen do vody ale i k bazénu vůbec a které nám naše zdraví chrání. Jsou to např. ručníky, hygienické prostředky z hlediska čistoty či koupací pláště zejména pro nejmenší děti, které velmi rychle ve vodě prokřehnou.V nich se mohou snadno a rychle zahřát. Dále boty k bazénu, které jsou druhem ochrany před různými druhy kožních plísní a bakterií.


4

38

Aplikace teoretických metod a metodických principů do praktické výuky plavání V rámci uceleného pojetí výuky předškolního plavání jsme sledovali tři ma-

teřské školy a jeden zájmový kroužek pod vedením trenérky Kateřiny Haškové. Mateřská škola Duha na bazén dojížděla jedenkrát týdně z okolí Brna přesněji z Kuřimi, a to vlastním objednaným autobusem. Dalšími MŠ, se kterými jsme spolupracovali, byli brněnské MŠ a to: Zdravá MŠ ZVÍDÁLEK a MŠ PONNY - anglická mateřská školka. Výuka mateřských škol probíhala vždy v dopoledních hodinách narozdíl od zájmového kroužku, jenž byl realizován každý pátek odpoledne. Obě mateřské školy měly výuku 45 min. Zájmovému kroužku výuka končila až po 60 min. Na výuce dětí se podíleli vždy dva trenéři, každý měl jednu skupinku dětí (kapříci x delfíni) a v převážném počtu hodin měli tito trenéři s sebou každý jednoho pomocného trenéra. Trenéři na rozdíl od pomocných trenéru museli mít absolvován kurz trenéra III. kategorie. Ve výuce MŠ bylo ve většině případů cca 16-20 dětí podle měsíce, který právě byl, neboť to velmi ovlivňovalo dětskou nemocnost. Do pátečního zájmového kroužku bylo nahlášeno 12 dětí, ale nikdy jsem nezažila, aby byl přítomen plný počet dětí.

4.1

Materiální a technické vybavení

Prostředí, v němž výuka probíhala a jeho technické vybavení Výuka dětí, které jsme natáčeli na naše CD probíhala v plaveckém areálu Kraví hora v Brně. Tento areál je nově postaven a otevřen v roce 2004. I díky tomu je jeho materiální vybavení velmi moderního rázu a pro výuku předškolního plavání, pro zdokonalovací plavání, ale i pro plavání kojenců, je ideální.V tomto areálu je možnost i závodního plavání díky vnitřnímu 25m bazénu a venkovnímu 50m. Pro


39

menší děti a jejich kurzy je k dispozici 15m bazén s hloubkou cca 90cm na jedné straně a cca 130cm na straně druhé. Na obou stranách bazénku jsou schůdky, ale tam kde je pouze 90cm jsou po celé šířce bazénu. Tím že je hlubší strana opatřena schůdky jen na jedné polovině šířky dává to možnost prostoru pro výuku skoků do vody a umístění přenosné skluzavky. Pro zpestření, hlavně když mají děti volno, jsou k dispozici tři chrliče různé intenzity a tvaru proudu. Voda zde má teplotu 2829 °C což je pro pobyt menších dětí a vyhovující teplota. Pro plavání kojenců je k dispozici vířivka, kterou cvičitelé používají v prvních hodinách předškolního plavání, aby se děti seznámily s vodou a nebáli se. Ve vířivce je voda cca o 5-6 °C teplejší než v dětském bazénku. Velkou výhodu skýtá i parní sauna jenž může posloužit pro prohřátí dítěte jenž má náznaky podchlazení. Pro převlékání je určená jedna šatna pro cvičitele a druhá velká šatna pro příchozí skupinu dětí, pokud se jedná o celou třídu z MŠ. Pokud přichází děti na výuku jednotlivě dostávají klíček od samostatné skříňky. Nevýhodou tohoto areálu je, dle mého pohledu, kombinace kurzů plavání, závodního tréninku a plavání veřejnosti, kdy převlékání, ale i předchozí vstup do bazénu mohou komplikovat množství lidí. Vzhledem tomu že naše kurzy předškolního plavání probíhali v dopoledních hodinách tento problém jsme téměř nepostřehly na rozdíl od páteční odpolední výuky kurzu nazvaného: mírně pokročilé děti, které se s plaváním seznámily, kdy bylo problém mnohdy rozeznat děti, které přišly na veřejné plavání a děti jenž přišly do kurzu, ale díky organizátorským schopnostem cvičitelů se to dalo vždy bez problémů zvládnout.

Obr. 4.1. Malý a velký bazén, Kraví hora

Obr. 4.2. Vířivka, Kraví hora


40

Materiální vybavení využívané při výuce Ve výuce předškolního plavání jsme využívali většinu plaveckých pomůcek, které jsou popsány v kapitole 3.8. Zacházení s nimi není u dětí zdaleka tak jednoúčelové jako u závodního plavání. Děti s těmito pomůckami nejen zdokonalují svou plaveckou techniku, ale v době volna před a po zahájení výuky se s nimi velmi vynalézavě hrají. Plavecké žíněnky a velká deska – využíváme je ve výuce prsových, ale i kraulových nohou, kdy na nich leží i dvě až tři děti podle cvičení, jež se provádí. Ve volnu na nich děti pořádají vodní závody na lodích z velkých plaveckých žíněnek. Stavějí z nich mosty spojením několika žíněnek k sobě pomocí „špagetek“ (aquaválce). Z velkých desek si dělají „dopravní sedačky”, na kterých plují po bazénku a mnohokrát vymyslí takové využití těchto pomůcek, jež by dospělého nikdy nenapadlo. Tuto velkou plaveckou desku lze využít i jako nadlehčovací pomůcku pod záda při průpravných cvičení pro znakové nohy.

Obr. 4.3. Hry s plaveckými pomůckami

Obr. 4.4. Kn na plavecké žíněnce

Aqua-válce – používáme je převážně pro výuku znakových nohou, kdy si děti daly tuto pomůcku ohnutou do tvaru podkovy pod hlavu a procházejíce pod pažemi ji uchopily rukama, což jim pomáhalo udržet hlavu nad vodou a pak se mohly více soustředit na techniku znakových nohou. Tato pomůcka má mnoho modifikovaných způsobů využití. Dalším z nich, jež jsme praktikovali, byl skluz v sedu nebo hlavou dolů po speciálně upravené skluzavce. Po vklouznutí do vody děti zároveň s dopadem uchopily podávanou „špagátku” od pomocného trenéra, který je jistil z vody, a plavaly kraulové nohy na druhý konec bazénu. Při seznamování


41

s vodou se děti na tyto aqua-válce posadí, jezdí na nich jako na „houpačce” nebo na „koníka“.

Obr. 4.5. Využití aqua – válců

Obr. 4.6. Využití aqua - válců

Skluzavka – tato pomůcka, jak bylo již výše uvedeno, slouží k nácviku a seznámení skoků a pádů do vody. Tento způsob výuky za pomocí skluzavky vyplývá z osvědčených zkušeností hlavní trenérky. Děti se na skluzavce pouze nevozí v rámci her, ale po dopadu do vody mají vždy zadaný úkol, či plavecké cvičení, jimž by se měly pokusit dostat na druhou stranu bazénu.

Obr. 4.7. Nácvik startovního skoku využitím skluzavky Nadlehčovací pásy a malé destičky s otvory – upevňují se na pas a pomáhají děti držet nad hladinou. Pásy je možno upnut i na nohy při samostatné nácviku


42

paží, ale jen u starších dětí. Malé destičky si děti otvorem natáhnou na paži, aniž by je omezovali při provádění pohybu. Nadlehčují horní polovinu těla. Jinak se tyto malé destičky, stejně jako i ty velké, využívají i jako klasická pomůcka pro nácvik plaveckých nohou pro všechny plavecké způsoby.

Obr. 4.8. Využití nadlehčovací pás

Obr. 4.9. Využití malých deštiček s otvory

Všechny tyto pomůcky jsou používány, stejně jako je běžné, pro plavecký trénink. Práce s nimi je přizpůsobována potřebám předškolní výuky a věkovým zvláštnostem dětí, s nimiž pracujeme. Mnohokrát jsme jako trenéři improvizovali a až na základě výsledků jsme usuzovali, zda se takovéto využití plaveckých pomůcek osvědčilo a jestli budeme ve využívání pomůcek tímto způsobem i nadále pokračovat, či naopak, bude potřeba vymyslet něco nového.

Pomůcky pro hry a seznamování s vodou – využíváme pomůcky různých tvarů a velikostí. Od kelímků, jimiž se děti polévají, aby se přestaly bát vody, až po předměty plavající na hladině, do nichž se fouká. Například míčky nebo věci, které klesnou ke dnu a děti se pro ně musí potopit.


43

Obr. 4.10. Pomůcky pro seznámení s vodou

Obr. 4.11. Pomůcky pro seznámení s vodou

4.2

Pedagogické zásady předškolního plavání v praxi

Při výuce plavání dětí, se kterými jsme pracovali, bylo potřeba pro správnou výuku dbát na obecné pedagogické zásady, jež pomáhají nejen dětem, ale i trenérům v efektivitě plnění zvolených cílů.


44

Pedagogické zásady: •

Systematičnost: Po stanovení cílů a metod, jež v pedagogickém procesu chceme

dosáhnout,

v našem případě

při

výuce

plavání,

začneme

s postupným na sebe navazujícím pedagogickým procesem, který se musí odvíjet od dosavadní dovedností vyučovaných žáků. •

Postupnost: S dětmi jsme postupovali od nejlehčích plaveckých prvků k složitějším. Tyto prvky na sebe, s dostatečně dlouhou dobou pro upevnění nových dovedností, navazovaly podle metodické průpravy plavecké výuky.

• Přiměřenost: Mnohokrát bylo při výuce velmi obtížné rozpoznat hranici, v které by děti nebyly přetěžovány příliš rychlým tempem výuky. Bylo důležité šikovnější děti dostatečně zaměstnat, aby se nenudily a zároveň nebyly pomalejšími příliš brzděny. •

Aktivita: V průběhu výuky jsme se jako trenéři snažili o aktivní a pestrý přístup k výuce, čemuž však musela předcházet dětská aktivita při plnění úkolů. Tato aktivita mnohdy, hlavně u plaveckých cvičení, chyběla a bylo potřeba použít více motivace.

•

Názornost: Pomocí názorných ukázek nejen na okraji bazénu, ale i ve vodě, s patřičným vysvětlením, bylo možné dosáhnout rychlejšího a snadnějšího pochopení zadaného prvku.

•

Kolektivnost a individuální přístup: Individuální přístup výuky sledovaných žáků byl potřeba převážně u slabší skupinky dětí – „kapříků”. Ve skupince „delfínků”, tedy těch šikovnějších dětí, jsme k dětem taktéž přistupovali individuálně, ale měli jsme, jako trenéři, větší snahu o budování sociálních vztahů v kolektivu. Důraz jsme taktéž kladli na dovednost přijímat pokyny dané celé skupině a nejen jmenovitě.

4.3

Rozdělení do skupin pro výuku plavání dětí Na natočení metodického videa jsme použili několik skupinek dětí z různých

plaveckých kurzů a výuky předškolního plavání pod záštitou plaveckého klubu Komety Brno, jež vedla paní Kateřina Hašková. Tato trenérka si děti rozděluje do několika plaveckých, nebo spíše neplaveckých úrovní a to:


-

neplavci a začátečníci, malé bojácné děti

-

mírně pokročilé děti, které se s plaváním seznámily

-

plavci začátečníci – umí ležet na vodě

-

šikovné děti (příprava na velký bazén)

45

Děti, které jsme sledovaly, byly převážně z kurzů pro mateřské školy, proto skupinky neměly stejnou úroveň dovedností. Díky tomu bylo potřeba vynaložit větší úsilí při individuální práci s dětmi, jež měly problémy se strachem z vody. Trenér-ka paní Hašková dbá na jednotlivý a osobní přístup k dětem, proto zpravidla nebývá na hodině sama, ale má zajištěnou výpomoc formou pomocných trenérů. Děti v kurzech pro mateřské školy jsou rozděleny do dvou skupin, a to na: •

kapříky – což jsou děti, které se bojí potopit hlavu, jsou plačtivé a plavání jim dělá výraznější potíže. Jsou to mladší a vzrůstově menší děti, bojácné a ty, jež mají s vodním prostředím jen minimální nebo žádné zkušenosti.

•

delfínky – zde jsou děti převážně starší o rok či o dva, což u dětí předškolního věku dělá velký rozdíl v motorickém i mentálním vývoji, ale není to podmínkou. Avšak jsou zde i děti, jež jsou stejná věková kategorie jako děti patřící do skupinky „kapříku”, které jsou velmi motoricky zdatné, nebojácné a mají hodně rády vodu. Jsou to převážně ty děti, s nimiž rodiče, již někdy v minulosti zkoušely plavat nebo si s dětmi ve vodě hrávaly. I proto mají takto vedené děti, oproti těm, co tuto možnost neměly, velkou výhodu a nemají strach z vody, ani se nebojí ponořit obličej. Výuka jim jde převážně velmi dobře, snadněji se motivují, než děti ve skupince „kapříků“. Avšak obtížněji se nám v této skupince udržovala dětská pozornost a vedení výcviku tak, aby děti dělaly skutečně to, co jsme měly pro danou lekci naplánováno.

Další skupinka dětí, se kterými jsme ve školním roce pracovali, navštěvovala Zájmový kroužek, taktéž pod vedením, trenérky Kateřiny Haškové, jež vedla i kurzy předškolního plavání pro MŠ. Tento kroužek je vyučován v odpoledních hodinách. Příchod i odchod dětí do výuky si organizují rodiče dětí. Rodiče mohou být


46

výuce přítomní, buď jako návštěvník areálu Kraví hora s tím, že si musí zaplatit vstupné nebo je možnost výcvik sledovat z balkónu nad bazénkem. Lekce trvá 45 minut. Na rozdíl od předškolního plavání jsou v tomto zájmovém kroužku i starší děti, cca až do 7 let. Mnohokrát tyto lekce navštěvují děti, jež do MŠ nechodí a jsou s jedním z rodičů na mateřské dovolené, nebo naopak, děti extrémně nadané, které plavání neobyčejně baví a chtějí se plavání věnovat. Z výcviků, jak pro MŠ, tak u zájmového kroužku, si trenérka předběžně vybírá děti, jež by se mohly ve vyšším věku věnovat závodnímu plavání, pokud by rodiče, i samotné dítě o tento druh sportu měly zájem. Plavání pro MŠ školy je organizováno formou deseti 45min lekcí v průběhu jednoho pololetí [19]

4.4

•

Administrativa související s výukou plavání

Docházka - u předškolní plavání pro MŠ si docházku dětí evidují učitelky, které jsou také odpovědné za jejich příchod a odchod. Docházka u zájmového kroužku se nedělala.

•

Prohlášení o zdravotní způsobilosti – rodiče musí dodat potvrzení o tom, že jejich dítě je schopno plavecký výcvik absolvovat a zda tomu předcházela prohlídka u lékaře.

•

Seznam dětí – trenérka má seznam dětí s jejich jménem, příjmením, bydlištěm, telefonním kontaktem na rodiče a rodným číslem pro případ úrazu.

•

Smlouva s organizátorem výcviku – před zahájením výuky je nezbytná smlouva s MŠ, která bude výcvik navštěvovat a také s SKP Kometou Brno, jež výcvik plavání organizuje pod vedením trenérky třetí třídy Kateřiny Haškové.

•

Zodpovědnosti za děti v době konání plavecké výuky – pedagogický dozor musí být v průběhy výuky neustále přítomen, jelikož je výuka plavání součástí výchovného procesu MŠ. Z čehož vyplývá, že učitelky mají za děti právní zodpovědnost před a po skončení 45 minutové výuky, ale v rámci výcviku za ně zodpovídá již trenér. V případě úrazu by se hodnotila míra zodpovědnosti pedagogického dozoru i trenéra.


4.5

47

Charakteristika sledovaného souboru

Zdravá MŠ ZVÍDÁLEK, Kachlíkova 17, Brno Z této MŠ do výuky předškolního plavání dojíždělo 16 dětí, z toho 9 dívek ve věkovém rozmezí 3-5 let a 7 chlapců ve věku 3-6 let. Výuka probíhala každé úterý od 9:45 do 10:30 a trvala 45 min. Prvních 10-15 min se děti mohly volně hrát a trenérka, která po zahájení výuky měla za děti zodpovědnost, přihlížela ze břehu a pouze slovně děti usměrňovala nebo se k těm bojácnějším přihovořila. Po uplynutí těchto volných minut následovala cca 20-25 min výuka, kterou zajišťovali 2 trenéři a dva pomocní trenéři. Posledních cca 5-10 min měly děti opět volnou činnost. Vyučující z dané mateřské školy byly ve výuce neustále přítomny. Děti z této MŠ dojíždějí na výuku prvního půl roku a před zahájením výcviku polovina dětí neměla téměř žádné zkušenosti s vodním prostředím. Dle výkonnostního rozdělení paní Haškové tedy patřili do první kategorií, nazývaných: neplavci a začátečníci-malé bojácné děti, mírně pokročilé děti. Proto polovina dětí byla ve slabší skupince „kapříků”. Velký problém dětem dělalo ponoření obličeje. Ke konci pololetí, převážná většina dětí hlavu potopila a naučily se lovit předměty, vydechovat do vody, pády a skoky do vody ze dřepu, splývat na zádech i na břiše a plavat s destičkou za hlavou, Kn, Zn. Tyto výstupní dovednosti zvládla naprostá většina dětí. Plavecký způsob prsa dětem dělal velké obtíže a jen lehce se s nimi seznámily.

MŠ PONNY anglická mateřská školka, Krondlova 913/1, Brno Tato MŠ do výuky nemusela přijíždět autobusem, ale na bazén s dětmi učitelky přijely MHD a k bazénu přicházely pěšky. Děti na bazén přicházely taktéž v úterý, ale výuku měly až od 10:30 do 11:15. Výuka probíhala v anglickém jazyce, i když byly některé děti z ČR. V hodině byly učitelky stále přítomny a dokonce se i zapojovaly tím, že si s dětmi povídaly, motivovaly je, i si s nimi ze břehu hrály. Ve výuce trvající taktéž 45 min, se stejnou organizací jako u předchozí MŠ, výcvik navštěvovalo 10 dětí, z toho 5 chlapců a 5 děvčat. Děti už absolvovaly


48

v loňském školním roce kurzy pro neplavce a začátečníky - malé bojácné děti, mírně pokročilé děti, které se s plaváním seznámily a nyní patří do kategorie: plavci začátečníci, kteří umí ležet na vodě. Vzhledem k nižšímu počtu dětí byli přítomní pouze tři trenéři. Jeden pro skupinku „kapříků”, ve které byly pouze 3 děti. Hlavní a pomocný trenér byli ve skupince „delfínků”, kde se vyučovalo 7 dětí. Ve skupince „kapříků“ byly jen tři děti, které v loňském roce neabsolvovaly předchozí stupně výuky. Obličej sice potopí, ale dělá jim to mírné potíže a vždy je potřeba postupovat zvolna a s ohledem na obavy dětí, jež musejí překonávat. Dětem ze skupinky „delfínků” ponoření hlavy nedělá žádné obtíže, jsou to šikovné a velmi aktivní děti, které výuka velmi baví. Výstupní dovednosti dětí jsou výdechy do vody, šipka z podřepu či stoje, splývání po odrazu od stěny, Zn a Kn s destičkou ve vzpažení a bez destičky s připaženými pažemi, Pn s destičkou. Děti ze skupinky delfínků vědí jak se plavou paže u každého plaveckého způsobu. Plavat souhrou kraul se vyučuje pouze ve skupince „delfínků“, a to bez nádechů. Nejšikovnější z nich jsou schopni kraulem zaplavat téměř na druhý břeh bazénku a znakem, alespoň pár temp.

Zájmový kroužek Komety Brno V tomto plaveckém kroužku je přihlášeno 15 dětí ve věkovém rozpětí 5 až 7 let. Střídají se v docházce dle nemocnosti a časových možností rodičů. Tyto děti patří do skupinky šikovných dětí, které se připravují na velký bazén. Jsou to děti, jež absolvovaly všechny kurzy předškolního plavání. Dokáží splývat, plavat Kn, Zn a Pn. Zvládnou uplavat několik metrů souhrou Znak, kraul i prsa, i když ne technicky správně. Největší problém jim dělá nádech do strany při kraulu, nádech a výdech u prsou a krčení kolen a vysazený zadek u znaku.V tomto kroužku se převážně zaměřuje na odstranění těchto chyb, dále na modifikované obrátky, zdokonalení startovního skoku a znakový odraz. Většina těchto dětí se chce v pozdějším věku věnovat sportovnímu plavání. Vyjma docházky do tohoto kroužku, chodí děti mnohdy i několikrát týdně s rodiči plavat. Dělení na „delfínky” a „kapříky” v tomto plaveckém kroužku není. [18, 19]


4.6

49

Průběh výuky plavání sledovaných dětí

První lekce byla spíše seznamovací. Dětem byly ukázány šatny sprchy s WC a poté samotný bazének, ve kterém probíhala výuka. Po tomto seznámení mohly jít na zbývající čas do vody, v níž se více odvážné děti hrály, ty bojácné postávaly nebo se jen „šplouchaly” na okraji schodů. Již tato první lekce trenéři mnoho napoví. Zda mělo dítě možnost kontaktu s vodním prostředím pro plavání, před příchodem do výuky plavání, jestli má strach z vody, a také, kterému dítěti bude dělat výuka problémy, například potopení hlavy. Neméně důležitá je také psychická složka, která velmi ovlivňuje nejen vztah k vodě, ale i schopnost naučit se plavat, a proto je tato první hodina, kdy se snažíme děti pozitivně naladit a zbavit je ostychu, velmi důležitá. Ke konci této lekce jsi trenérka rozdělila, dle svého uvážení, děti do dvou kategorií, a to na „Kapříky” a „Delfínky” (viz. kapitola 3.3) V další lekci, kdy už měla každá skupinka svého trenéra i pomocného trenéra, se děti formou her seznamovaly s vodu a byla snaha o to, aby dokázaly potopit obličej, popřípadě vydechnout do vody, což většinou dokázaly jen děti ze skupinky „delfínků“. Díky tomu, že v každé skupince vyučovali dva dospělí, bylo možné s dětmi pracovat individuálněji, což se ukázalo prospěšné zvláště u bojácných a plačtivých dětí. Ve skupince „kapříků“ se u jednoho chlapce nepodařilo téměř za celý plavecký výcvik, aby se nebál potopit hlavu. Bylo velkým úspěchem když vykonával ostatní cvičení a v zápalu hry ponořil obličej alespoň na pár vteřin. Je potřeba si uvědomit, že předplavecký výcvik nebo, chcete-li, předškolní plavání, se skládá z více jak 80% z her. V průběhu kurzu se postupně začala používat terminologie jako Kn, Zn atd., čemuž však vždy předcházela názorná ukázka s výkladem a aplikací v hrách, při nichž se dané cvičení nazvalo terminologicky správně, aby si je děti zafixovaly pod odpovídajícími názvy. Výdechy do vody jsme s dětmi nacvičovali od počátku až do konce kurzu, aby se jim tento pohyb stal přirozeným a zautomatizoval se. Začínali jsme s dětmi postupně kdy po sobě děti jen vzájemně šplíchaly vodu a polévaly se kelímky až po foukání do vody s ponořením brady. Vyvrcholením bylo, po několika lekcích, ponoření obličeje a později i celé hlavy do vody s otevřenýma očima.


50

Snažili jsme se dbát na správnou techniku prvků, jež se děti učily, ať už při hrách nebo u plaveckých cvičení, tak aby nedošlo k získání špatného pohybového stereotypu u nácviku daného plaveckého způsobu. Oprava chyb se dělala ukázkou, provedením dítěte daným pohybem, pochvalou a motivací pro další činnost. Mnohokrát se nám osvědčilo namotivovat děti formou různých soutěží, ale dávali jsme si pozor, abychom soutěže na rychlost zařazovali jen u těch cvičení, jež už měly děti naučené a upevněné. Přemíra motivace k vítězství mnohdy vede k zbytečným trhavým pohybům a technicky špatnému provedení, proto jsme nikdy tyto soutěživé hry nezařazovali ve fázi učení, ale naopak jsme s dětmi hráli hry, v nichž šlo o to, aby dokázaly zadaný pohyb provádět co nejlépe. Metodiku i posloupnost plaveckých cvičení, jež jsme využívali, se mírně odlišovala od metod a postupů popsaných v literatuře. Hlavní trenérka se zaměřovala převážně na způsob kraul a znak. Prsa s dětmi procvičovala jen velmi zřídka, což nepovažuji za chybu, vzhledem k většímu časovému prostoru pro výuku zbývajících dvou stylů a možnosti zaměření se na výuku prsou v základním plavání. Největší odlišností při výuce byla u nácviku plaveckého způsobu znak. Doporučený postup výuky Zn je s destičkou pod hlavou, s destičkou na břiše, s destičkou ve vzpažení za hlavou a bez destičky s pažemi ve vzpažení. Náš postup, vycházející z osvědčených trenérských zkušeností hlavní trenérky, probíhal v následující posloupnosti: destička pod hlavou, destička na břiše a Zn bez destičky s připaženými pažemi. Což může vést, v další výuce Zp, k obtížím s udržením těžiště ve vodorovné poloze při přenášení paží. Tento nedostatek se v průběhu absolvování základního výcviku odstraní. Další modifikací výuky, vyplývající z více jak desetileté trenérské praxe hlavní trenérky, byl nácvik startovního skoku, nebo-li šipky. Aby se děti přestaly bát přepadávat do vody po hlavě, využívala se skluzavka, po níž děti s dopomocí, ale i bez ní sjížděly do vody hlavou dolů. Po dopadu měly vždy zadané, kterým plaveckým stylem nebo cvičením se mají dostat na schody na druhé straně bazénku, kde měly počkat na ostatní děti. Když jsem tento styl výuky viděla poprvé měla jsem strach, aby se děti nezranily. Avšak v průběhu několika lekcí jsem zjistila, že vzhledem k tomu, jak byl konec skluzavky upraven a také k tomu, že děti byly předem poučeny v jaké poloze musejí sjíždět, byl tento způsob relativně bezpečný. Z mého pohledu jediná nevýhoda této metody se skluzavkou skví v tom, že děti musejí ze skluzavky sjíždět s hlavou vztyčenou nahoru což je pravý opak toho, jak by


51

se měl startovní skok skákat, kdy brada musí být na hrudníku. Tento nedostatek trenérka kompenzovala skoky do vody ze sedu, z kleku a později z dřepu na okraji bazénku, kde každému dítěti dávala dopomoc. Ostatní děti stály v řadě za skákajícím. Před samotným skokem trenérka každé dítě upozornila, že musí hlavu schovat za spojené vzpažené paže a dát bradu na hrudník. Tím se tento problém vykompenzoval. Děti tento způsob nácviku skoků velmi bavil a těšily se na něj, jen některé měly strach. Těmto bojácným dětem dával dopomoc pomocný trenér úchopem dítěte za jeho vzpažené paže. Každý trenér jsi výuku plavání přizpůsobí svým materiálním a prostorovým možnostem bazénu, jak to udělala v našem případě i paní Hašková. Měla k dispozici bazének, v němž se nedá nacvičovat plavání ve vodě, ve které by děti nedosáhly na dno. Ovšem nespornou výhodou je, že trenérka může v pokročilejších kurzech s dětmi přejít na velký 25m bazén, který je v tomtéž areálu. Všechny své trenérské zkušenosti dokázala hlavní trenérka, spolu s pomocnými trenéry, aplikovat v praxi a modifikovat je tak, aby co nejlépe vyhovovaly potřebám dětí, s nimiž pracuje.

Závěr

52

Závěr

Při výuce dětí, s nimiž jsme pracovali, jsme využívali i jiné než didakticky běžné metody výuky plavání. Z důvodů mnohaletých zkušenosti hlavní trenérky jsme se při nácviku některých plaveckých způsobů nepatrně odchýlili od metodiky, jež je popisována v literaturách zejména při nácviku znaku, kdy hlavní trenérka využívá připažených paží v poloze na zádech pro znakové nohy namísto vzpažených paží spojených nad hlavou. Mnohým dětem tento způsob výuky lépe vyhovoval, když se našly i děti, kterým tento způsob znakových nohou příliš nešel. Avšak vzhledem k praktickým výsledkům výuky si myslím, že tyto i jiné drobné modifikace přinášející úspěšné výsledky a jsou spíše kladem než záporem. Pokud by dítě navštěvovalo i další plavecké kurzy paní Haškové, jeho finální výstupní dovednosti, a to i s plaváním znakových nohou ve vzpažení, budou stejné a mnohdy i technicky správněji provedeny než u trenérů, jež se striktně řídí metodikou popisovanou v literatuře. Děti, s nimiž jsem v rámci praktické části práce pracovala, jsme natáčeli za účelem sledování aplikace plavecké didaktiky v praxi. S tímto natočeným materiálem by jsem chtěla v průběhu dalšího studia dále pracovat nic méně v rámci této práce jej použiji jen pro názornou ukázku toho, jak velký pokrok v plavecké technice lze dosáhnout po dvou letech docházení do plavecké výuky.


53

Seznam použité literatury Literatura: [1]

BĚLKOVÁ, T., a kol., Plavání Zdokonalovací plavecká výuka, NS Svoboda Praha 1998, ISBN 80-205-0550-4

[2]

ČECHOVSKÁ, I., Plavání dětí s rodiči, Grada, vydání:2, Praha 2007, ISBN 978-80-247-1635-0

[3]

ČECHOVSKÁ, I., HOCHOVÁ, J., Plavecká výuka předškolních dětí, ČÚV ČSTV-VS ZRTV, Praha 1989, metodický dopis

[4]

ČECHOVSKÁ, I., MILER, T., Plavání, Grada, Praha 2001, ISBN 80-2479049-1

[5]

JURSÍK, D., LAURENCOVÁ, S., Teória a didaktika plávania, Univerzita Komenského v Bratislave, Bratislava 1980, číslo publikace: 85-411-80

[6]

LAMBERT, J., LIŠKA, J., PASSER, J., ZÍTEK, I., Plavání mládeže, Sportovní a turistické nakladatelství, Praha 1963, číslo publikace: 27-069-63

[7]

MIKLÁNKOVÁ, L., Plavecká příprava dětí předškolního věku a vybrané determinanty její úspěšnosti, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2007, ISBN 978-80-244-1674-8

[8]

MOTYČKA, J., Teorie plaveckých sportů, PedF MU, Brno 2001, vydání:1, ISBN 80-210-2711-8

[9]

NOVÁK, J.,kol., Metodický dopis- zdravotní problematika plavání,ČÚSTV ČSTV, Praha 1989

54


[10]

PÉDROLETTI, M., Mon infant et l`eau, Od šplouchání k plavání, Portál, Praha 2007, ISBN 978-80-7367-205-8

[11]

PODMAJESKÁ, M., Plavání nenahraditelný um, Závěrečná práce doplňujícího pedagogického studia vychovatel, PedF, MU, Uherské Hradiště, březen 2004

[12]

PREISLEROVÁ, T., Didaktika základního a zdokonalovacího plaveckého výcviku na školách, UK, Praha 1983, vydání:1, číslo publikace: 1041-3975

[13]

SVOZIL, Z., Didaktika plavání pro 2. stupeň základní školy, Univerzita Pa lackého v Olomouci, Olomouc 1992, ISBN 80-7067-137-8

[14]

ŠTORKÁN, R., Nauč se plavat, Olympia, Praha 1976, vydání: 2, číslo publikace: 27-021-76

[15]

ŠVEC, J., Plavání na základní škole, PedF, Hradec Králové 1983, číslo publikace: 60-205-83

Elektronické zdroje: [16]

Active Athlete Media, Swimcity info, 2008, on World Wide Web: http://www.swim-city.com/

[17]

MILLS, G., Go swim, 2008, on World Wide Web: http://www.goswim.tv

[18]

KPSP Kometa Brno, Klub plaveckých sportů policie KOMETA BRNO, 29.04.2008, on World Wide Web: http://www.kometaplavani.cz

[19]

HAŠKOVÁ,

K.,

Plavání

Katka,

http://www.plavani-katka.cz/MS.htm

2008,

on

World

Wide

Web:

Seznam příloh

Seznam příloh

Příloha A – seznam obrázků použitých v bakalářské práci Příloha B – seznam použitých zkratek použitých v práci Příloha C – ukázka fotografií z výuky plavání dětí předškolního věku

Příloha A

Příloha A Seznam obrázků

Obr. 3.1 Plavky

33

Obr. 3.2 Plavecké brýle

33

Obr. 3.3 Plavecká čepice

34

Obr. 3.4 Plavecké desky velké

34

Obr. 3.5 Plavecké desky malé

34

Obr. 3.6 Plavecká piškota

35

Obr. 3.7 Plavecké žiněnky modifikované

35

Obr. 3.8 Plavecké žíněnky

35

Obr. 3.9 Nadlehčovací pás

35

Obr. 3.10 Plavecká kolečka s otvory

35

Obr. 3.11 Plavecké tréninkové ploutve

36

Obr. 3.12 Aqua-válce

36

Obr. 3.13 Míčky

36

Obr. 3.14 Herní pomůcky

36

Obr. 3.15 Skluzavka

37

Obr. 4.1 Malý a velký bazén, Kraví hora

39

Obr. 4.2 Vířivka, Kraví hora

39

Obr. 4.3 Hry s plaveckými pomůckami

40

Obr. 4.4 Kn na plavecké žíněnce

40

Obr. 4.5 Využití aqua-válců

41

Obr. 4.6 Využití aqua-válců

41

Obr. 4.7 Nácvik startovního skoku využitím skluzavky

41

Obr. 4.8 Využití – nadlehčovací pás

42

Obr. 4.9 Využití malých seštiček s otvory

42

Obr. 4.10 Pomůcky pro seznámení s vodou

43

Obr. 4.11 Pomůcky pro seznámení s vodou

43

Příloha B

Příloha B Seznam použitých zkratek MŠ Kn Zn Pn Zp Kp Pp M K Z P PZ VZ

– – – – – – – – – – – – –

mateřská škola kraulové nohy znakové nohy prsové nohy znakové paže kraulové paže prsové paže motýl kraul znak prsa polohový závod volný způsob

Příloha C

Příloha C Ukázka fotografií z výuky plavání dětí předškolního věku

Příloha C

Příloha C

Příloha C

Resumé

Resumé

Bakalářská práce se věnuje problematice výuky plavání dětí předškolního věku. Značná pozornost je věnována sociálnímu vlivu, významu plavání žáka a zdravotnímu vlivu na lidský organismus u dětí i dospělých. V další části se práce věnuje plavání mládeže a to předškolnímu, základnímu, zdokonalovacímu a sportovnímu plavání. V podstatné části práce je pozornost upřená na metody a metodiku plavání. Práce poskytuje čitateli přehled teoretických poznatků i zkušeností autora. Závěrečná část práce se zabývá aplikováním teoretických i získaných poznatků v praktické výuce plavání. Práce předkládá model předškolní výuky plavání v podmínkách škol bez vlastního plaveckého bazénu. This thesis concerns the teaching of swimming for pre-school children. Considerable attention is given to the social influence, the importance of swimming and the health influence on the organism of both children and adults. One part of the thesis deals with the swimming of young people, i.e. the preschool, basic, intermediate and sports swimming. Substantial part of the work is dedicated to methods and techniques of swimming. The thesis gives the reader an overview of theoretic information and author’s experience. The last part of the thesis concerns the application of theoretical and acquired knowledge in the swimming teaching in practice. The work presents a model of pre-school teaching of swimming in the condition of schools without their own swimming pool.

Výuka plavání dětí předškolního věku

Recommend Documents