Výuka carvingu u dětí a dospělých. Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě

Výuka carvingu u dětí a dospělých Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracoval: Lukáš Bartošek Animátor sportovních aktivit Technická a informační výchova

Mgr. Martin Vilím

Brno, 2009

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury.

V

Brně

...............................

dne

19.

dubna

2009

Děkuji vedoucímu bakalářské práce Mgr. Martinu Vilímovi za věnovaný čas a cenné rady, které mě poskytl při tvorbě bakalářské práce.

Obsah: Úvod......................................................................................................................5 1. Co je to carving .................................................................................................6 1.1 Co je to carving .........................................................................................6 1.2 Historie carvingu.......................................................................................6 2. Materiální vybavení ........................................................................................11 2.1 Lyže ........................................................................................................11 2.2 Boty .........................................................................................................14 2.3 Vázání a podložky...................................................................................16 2.4 Hole .........................................................................................................18 2.5 Doplňky ..................................................................................................18 2.6 Oblečení ..................................................................................................19 3. Výuka carvingu ...............................................................................................20 3.1 Úvod do výuky........................................................................................21 3.2 Rozcvičení...............................................................................................22 3.3 Základní lyžařský postoj .........................................................................23 3.4 Průpravná cvičení základní carvingové jízdy .........................................23 3.5 Racecarving ............................................................................................30 3.6 Funcarving ..............................................................................................38 3.7 Extrémní carving.....................................................................................44 3.8 Přechod z klasických lyží na carvingové ................................................48 4.Výuka dětí ........................................................................................................50 4.1 Úvod do výuky dětí.................................................................................50 4.2 Materiální vybavení dětí .........................................................................51 4.3 Výuka v různých věkových obdobích.....................................................55 4.4 Lyžařský učitel ........................................................................................58 Závěr ...................................................................................................................60 Seznam použité literatury ...................................................................................61 Resumé................................................................................................................63

Úvod

Období sportovního využití lyží začíná přibližně v polovině 19. století a trvá dodnes. Během této doby se neustále vyvíjí, v průběhu let se objevují nové styly jízdy a metody výuky, dochází k používání nových technologií a materiálů což souvisí s rozvojem lidského poznání vědy a techniky. K významné změně došlo na konci minulého století, kdy nové, carvingové lyže během krátké doby téměř vytlačily ze sjezdovek lyže klasické a podstatně změnily dosavadní pohled na sjezdové lyžování. A právě problematiku carvingu a jeho výuky jsme si vybrali jako téma naší bakalářské práce. Cílem je podat celkový přehled o carvingu jako moderním způsobu lyžování a zpracovat jeho metodiku výuky u dospělých i dětí. U dospělých

předpokládáme alespoň mírně pokročilé lyžaře,

nebudeme tedy rozepisovat základní výuku jízdy a rovnováhy na lyžích, protože počítáme s jejím zvládnutím a zaměříme se především na výuku a zdokonalení carvingové jízdy. U dětí popíšeme vhodné vybavení a výuku rozdělenou do předškolního, mladšího a staršího školního věku. Zmíníme se o vlastnostech

učitele,

který

má

úspěchu/neúspěchu při výuce dětí.

5

hlavní

podíl

na

případném

1. Co je to carving

1.1 Co je to carving Carve = řezat, krájet. Carving, jízda řezanými oblouky, je technika lyžování, při které jsou lyže v oblouku vedeny maximálně po hranách a vyřezávají stopu s minimálním podílem smyku (Musil, Reichert, 2008, str.75). Jedná se stále ještě o poměrně mladý lyžařský styl, který se masivně rozšířil až koncem 20. století. Tato moderní technika jízdy na lyžích rozšířila škálu doposud možných způsobů jízdy a tím podstatně zvýšila atraktivitu sjezdového lyžování. Povedlo se jí nejen oživit a rozšířit zájem o lyžování, ale i zastavit hromadnou migraci znuděných lyžařů na snowboard. A to díky své zábavnosti, poměrně jednoduchosti a hlavní devíze – jízdě po hranách v oblouku, která nám přinesla nový zážitek z lyžování. Carving nám otevírá zcela nové obzory, přibližuje jízdu po hranách i obyčejným lidem kterým tak přináší nové pocity, a myslím že nebudeme daleko od pravdy, když si dovolíme říci, že na přelomu tisíciletí carving zachránil lyžování.

1.2 Historie carvingu Carving tu s námi jako s běžnými lidmi sice není příliš dlouho, nicméně jeho historie je poměrně dlouhá. Vždyť bočně vykrojené lyže zná lidstvo již přes 100 let, kdy se koncem 19. století v Norské škole používají tzv. telemarkové lyže, což již byly lyže s bočním vykrojením. Již na přelomu 19. a 20. století byl ve škole Žďárského znám poznatek o přímé úměrnosti délky lyže a vynaložení svalového úsilí na jejich vytočení. V 70. letech 20. století experimentoval s délkou a bočním vykrojením rakušan Reinhard Fischer. Doba však na tyto experimenty

6

nebyla ještě dostatečně zralá a lyžařský průmysl zatím nebyl nijak nucen radikálně měnit klasickou výrobu. Až konec 80. let přinesl radikální změnu bočního vykrojení lyží u předních závodníků v obřím slalomu a Super G. Postupně se nové poznatky a technologie ze závodního lyžování začaly prosazovat i do běžně dostupného vybavení pro lyžařské nadšence. Firma Kneissl byla první, kdo začal ve velkém vyrábět extrémně vykrojené lyže (tzv. Ergo lyže). Byly určené zejména pro lyžařské půjčovny. V sezoně 1991/1992 pojmenovali tyto lyže poprvé Carven, ještě ale nebyla přesně určena cílová skupina lyžařů. V sezoně 1992 nabízí firma Elan své extrémně vykrojené lyže nazvané Parabolic. Sezona 1994/1995 znamená obrovský boom těchto typů lyží v USA a v roce 1997 se nový proud lyžování rozšiřuje i do Evropy. Nové lyže jsou podstatně kratší (o 10-15 cm), širší ve špičce a patce. Zvyšuje se tuhost v torzi a podélná pružnost, lyže překlopené na hranu se tedy rovnoměrně prohnou po celé délce oblouku. V letech 1997-1998 tvoří carvingové lyže 40% celkových prodejů. Přelom století pak vystavuje stopku klasickým lyžím a prodej carvingových lyží dosahuje ve vyspělých lyžařských zemích 100%. Ne vše označené jako carvingová lyže je skutečně carvingová lyže, dosud totiž neexistuje přesná definice bočního vykrojení, které výrobce opravňuje ke carvingovému označení lyží. Objevují se lyže s asymetrickým podélným tvarováním, kdy vnější hrana je silněji tvarována než vnitřní. Lyže tak v oblouku jedou pod stejným úhlem. Hlavním problémem zkracování lyží byla v minulosti kvalita materiálu, kdy u krátkých lyží byly problémy s jejich tuhostí v torzi a pružností. Jsou známé pokusy o výrobu extrémně krátkých lyží hlavě pro výuku, kdy nastávaly problémy jako extrémní prohnutí lyže při zatížení dospělým člověkem a tudíž nastalo špatné vedení lyže v oblouku, lyže se místo prohnutí jakoby „zlomila“.

7

S nástupem moderních materiálů a technologií se však tyto problémy podařilo vyřešit a dnes si již můžeme dopřát jízdu i na extrémně krátkých lyžích. Dnes již na klasické lyže v obchodech nenarazíme, ale to nás nemusí nijak mrzet protože i na carvingových lyžích můžeme jezdit klasickou technikou smýkaných oblouků.

(http://www2.fhv.umb.sk/Publikacie/2004/Paugschova%20-%20Lyzovanie.pdf, 140) (Příbramský, 1999)

Historie v datech:

1860 - Telemarken - vyrobeny první lyže s vykrojením - známý "telemarský tvar" 1966 - prodávají se první snowboardy jako předchůdci carvingu 1966 – Zvone Debjak ze Slovinska staví první silně vykrojené lyže 1977 - firma Burton začíná sériově vyrábět snowboardy s bočním vykrojením pro alpský styl 1977 - ELAN - patent na lyže s přestavitelným vykrojením (Servo a Retro) 1984 - Ingemar Stenmark vyhrává paralelní slalom na silně vykrojených lyžích Elan 1987 - Jörg Kiesow a Walter Kuchler: šest televizních filmů RTL ukazujících vývoj k radiálnímu lyžování ELAN - oznamuje použití silně vykrojených lyží v závodech 1989 - Walter Kuchler: Die neue Skitechnik - konfrontace staré a nové techniky 1991 - první carvery pro veřejnost: ELAN - Parabolic - lyže s rádiusem 12m KNEISSL - Ergo - rádius 12m (160 a 180cm) Reinhard FISCHER - Snowrider 8

1994 - Lyže na obří slalom dostávají větší vykrojení než slalomky (kolem 37m) 1995 - SPORTS vydává - Walter Kuchler: SuperSki radial radikal - první masověji rozšířená kniha o carvingu 1996 - ISPO Mnichov - všichni výrobci mají v nabídce Carving Ski s rádiusem 9-24m. Lyže na obří slalom se dostávají s rádiusem pod 30m, u některých firem se zařazují s 24m mezi běžné carvery Milan Maver: Nova Radialna Technika - president jugoslávské organizace učitelů lyžování vydává druhou světově rozšířenou knihu o carvingu 1997 - ISPO - všechny firmy představují řady carverů, někteří výrobci již nenabízí klasické lyže, carvingové lyže se stávají standardem nový systém rozdělení lyží Walter Kuchler: Skirevolution carving - druhá kniha od SPORTS

1998 - Začíná se jezdit FIS Carving Cup ATOMIC - Funcarver 9.11 a Carvermaschine (140cm), HEAD - Cyclone

(140cm),

SALOMON - Axelcarver (152cm) Walter Kuchler: Carven: Der Skikurs für Einsteiger und Umsteiger 1999 - první slalomky se silným vykrojením, superkraťasy pod 100cm, slopestyle 2001 - všechny lyže na sjezdovku se rádiusem i délkou přibližují funcarverům 2002 - ústup firem od funcarverů, nahrazují je slalomky 2003 - speciální lyže pro skicross SALOMON Crossmax, ATOMIC Supercross

9

(http://www.carv.cz/index.php?site=historie)

S nástupem carvingu jako nového progresivního stylu jízdy nastala ve sjezdovém

lyžování podstatná změna, místo techniky smýkaných

oblouků přišla jízda v oblouku po hranách s minimálním podílem smyku. Carving se objevil u profesionálních závodníků a s nástupem výroby carvingových lyží pro běžné lyžaře se koncem 20. století carvingové lyžování masivně rozšířilo mezi veřejnost a podstatně změnilo styl jízdy většiny lyžařů. Přestože je tu s námi jako s rekreačními lyžaři carving již přes 10 let, předpokládáme mu ještě dlouhou budoucnost.

10

2. Materiální vybavení 2.1 Lyže Parametry lyží Při výběru nových lyží je potřeba se zamyslet nad tím, jaký styl jízdy budeme provozovat. Musíme také zhodnotit úroveň svých lyžařských schopností a v jakém terénu se budeme pohybovat (upravené sjezdovky, volný terén, naše hory…)

-

Rádius Je dnes nejdůležitějším parametrem pro výběr lyží. Udává míru

bočního vykrojení lyže, tzn. oblouk, který bude opisovat nezatížená, mírně zahraněná lyže. Velké vykrojení – malý rádius – menší oblouky, malé vykrojení – velký rádius – velké, dlouhé oblouky. Průměrný rádius je dnes 13-15m. Jen pro porovnání, klasické lyže mívaly rádius asi 50m.

-

Délka lyží S nástupem carvingu se délka razantně zkrátila, u dospělých se

nemusíme bát délek až o 30cm kratších,než výška postavy. Většinou se však doporučují délky mezi bradu a nos. Doporučujeme vybírat spíše podle rádiusu a stylu jízdy než délky. Délka lyží ovlivňuje poloměr oblouků (delší lyže mají větší rádius) a rychlost jízdy.

-

Tvar lyží Sledujeme šířku lyže ve špičce, ve středu a v patce.

Celkově širší lyže (ve středu) jsou univerzálnější, hodí se na sjezdovku i mimo ni. Široká špička umožňuje rychlejší a radikálnější zahájení oblouku.

11

Široká patka se zařezává na konci oblouku a zabraňuje smýkání -

Tuhost v torzi Tuhost ve zkrutu, u dostatečně tuhé lyže se při zahranění postaví

celá na hranu, měkká lyže se kroutí a na hranu se postaví jen střední část, špička a patka jsou zahraněny málo a nemůžeme se na ně spolehnout. Bohužel zatím neexistuje univerzální index tvrdosti lyže, musíme tedy vycházet z dané kategorie lyží.

-

Podélná tuhost Měkčí lyže – vhodné pro začátečníky, zatáčení v pomalé jízdě, pro

lehčí a slabší lyžaře. Jde snadněji prohnout a ochotně zatáčí. Tvrdé lyže – pro rychlé, těžké sportovní lyžaře a závodníky na tvrdých tratích.

Kategorie lyží S nástupem carvingu nastala ve výběru lyží malá revoluce, klasické lyže se přestaly úplně vyrábět a dnes na ně v obchodech vůbec nenarazíme. Vybíráme tedy pouze z lyží carvingových, což neznamená žádné omezení, protože na nich můžeme jezdit jak carvingovou, tak klasickou technikou jízdy.

-

Univerzální lyže Velice široká skupina lyží, jsou spíše širší (ve středu 70mm i více),

měkčí, více vykrojené. Délky 150 – 170cm, rádius 12 – 17. Hodí se pro pohodové lyžování, jsou tolerantní k chybám, vhodné pro výuku, ženy, děti, mládež. Jsou však schopny i sportovní jízdy a dají se využít ve volném terénu. Typickými představiteli jsou lyže kategorií allround, ladycarver, allmountain.

-

Sportovní lyže Vycházejí ze závodních modelů.

12

racecarver – pro velmi dobré lyžaře preferující střední až dlouhé oblouky ve vyšších rychlostech. Jejich vlastnosti využijeme na tvrdých a upravených tratích. Rádius 15 – 19m, délka 170 – 185cm. slalomcarver – pro sportovní a dravé jezdce kteří upřednostňují jízdu krátkými oblouky po upravené sjezdovce. skicross – Větší šířka, zvládnou upravené sjezdovky i lehčí terén. Délky 160 – 180cm, rádiusy 15-18m.

-

Závodní lyže Obřačky – Úzké lyže, rádius minimálně 21m (limit FIS). Jsou velmi

tuhé ve středu, přední a zadní část je měkčí. Délky od 180 do 195 cm. Lyže jsou určené pro vysokou rychlost, tvrdé tratě, dlouhé oblouky. Slalomky – Šířka minimálně 60mm, minimální délky u žen 155 cm, mužů 165 cm, žactva 130 cm (limity FIS). Rádius kolem 11m, určeny na dokonale upravené sjezdovky pro rychlé, krátké, řezané oblouky.

-

Speciální lyže Freestyle - Maji zvedlou špičku i patku (twin-tip), spíše měkčí lyže,

šířka středu 75 – 85 mm, délky 140 – 180 cm. Podle délky, šířky a tuhosti vybíráme lyže do U-rampy, pro skoky, nebo jízdu ve volném terénu (freeridová lyže – široký střed, velká délka). Snowblades – lyže o délce kolem 1 m, rádius 7m, velmi lehké, tvrdé ale pružné. Používají se pro nácvik a výuku carvingu a rozvoj lyžařských dovedností. Nemusí mít klasické bezpečnostní vázání. Telemarkové lyže – Používají se klasické univerzální lyže, rádius nad 15 m, o 10 cm delší než by jsme si vybrali pro běžnou carvingovou jízdu. Na ně se namontuje speciální telemarkové vázání s možností volné paty.

(Reichert, Musil, 2007, 16)

13

2.2 Boty Boty na rozdíl od lyží neprovází s nástupem carvingu tak prudký technologický rozvoj, jejich vývoj je pozvolný a klidnější. Nicméně i ze dochází k postupnému vylepšování a úpravám. Pozornost je věnována novým materiálům, které nám zaručí dobré držení a zároveň pohodlí nohy – vnitřní botičky s tepelně tvarovanou pěnou atd. Mezi hlavní změny s nástupem carvingu patří tzv. dopředná flexe – změkčování boty do nákleku. Díky ní můžeme přenést váhu více vpřed, snížit postoj a přesně přenášet síly na lyže. Výrobci nabízí několik produktových řad pro různě pokročilé lyžaře, podobně jako u lyží jejich značení a názvy nejsou nijak sjednoceny.

Dělení sjezdařských bot do kategorií a jejich základní parametry: (Štumbauer, Vobr, 2005, 37)

Měkké boty: Jsou určeny pro rekreační lyžaře, většinou mají 1-3 přezky v kombinaci s lankovým šněrovadlem opatřeným pojistkou. Používají se kombinace měkkých (kůže) a pevných (plast) materiálů. Jsou pohodlné ale díky své měkkosti nevedou zcela přesně lyže, vhodné pro zábavu ve snowparcích atd.

Rekreační sjezdařské boty: Použití pro začátečníky, seniory a půjčovny. Mají nejnižší hodnoty flexe a jednoduchou konstrukci -

menší počet přezek a minimum

regulačních prvků.

Sportovně komfortní boty Mají střední hodnoty indexu flexe, většinou přední nástup, málo regulačních prvků – většinou jen přepínač ski/walk.

14

Vysoce sportovní boty Celkově vyšší tuhost skeletu a hodnoty dopředné flexe, výhradně přední nástup, 4 masivní přezky z kovu a s funkcí mikro, v horní části komínu stahovací pásek. Dále mají minimálně dvoustupňovou regulaci náklonu a tvrdosti komínu, někdy vnitřní botičku s tvarovatelnou výplní.

Závodní boty Mají velmi vysokou celkovou tuhost a nejvyšší hodnoty dopředné flexe. Stavba boty je úzká, s tenkou, většinou individuálně tvarovatelnou botičkou a vysokým komínem. 4 až 5 masivních přezek jsou vyrobeny z kovu, nahoře najdeme stahovací pásek. Boty jsou určeny pro závodníky do specifických disciplín, mají tedy méně regulačních prvků. Dle specifikace FIS je maximální výška tuhých i měkkých částí pod patou maximálně 45mm.

Speciální boty pro carving mají: - užší podešev, - vyšší podrážku, - vysokou boční stabilitu, - předozadní ohebnost – dopředná flexe. (Bartáková, 2004, 26)

Rady pro výběr a nákup bot: Výběru bot je třeba věnovat velikou pozornost, jedná se o jeden z nejdůležitějších prvků lyžařského vybavení. Pokročilý racecarver bude nešťastný z příliš měkkých bot, stejně tak rekreační lyžař bude trpět pokud si koupí extrémně tvrdé závodní boty. Špatně padnoucí boty či nevhodně zvolená velikost nám způsobí otlaky, bolest se neustále zvětšuje a zaručeně zničí dobrý zážitek z lyžování.

15

- Zvážíme úroveň svých lyžařských schopností a dovedností, styl kterému se chceme věnovat. - Začátečníkům se nedoporučuje kupovat obuv pro vyspělé a závodní lyžaře. - Kupujeme odpovídající velikost boty, ne větší jak bývá často zvykem. Při zkoušení můžeme před zapnutím cítit dotek nejdelšího prstu o přední stěnu boty. Zapnutím přezek se noha posune dozadu, rozdíl může být až půl čísla. Časem se vnitřní botička přizpůsobí tvaru nohy a tzv. si „sedne“. - Boty zkoušíme v lyžařských ponožkách ve kterých budeme později lyžovat. - Po zapnutí všech přezek vyzkoušíme základní lyžařské pohyby a v botech strávíme minimálně 15 minut. Ani po této době nás nesmí nikde tlačit a musíme se cítit pohodlně. - Po zapnutí všech přezek musí pata držet na místě, ani při náklonu vpřed se nesmí zvedat. - Zkoušíme více bot, různých značek a velikostí, nikam nespěcháme a pečlivě srovnáváme. - Nedoporučujeme kupovat použité boty z bazaru, botička již může být vytvarována na nohu předchozího majitele.

2.3 Vázání a podložky Sjezdové vázání

16

Upíná sjezdovou botu k lyži. Na pevnosti tohoto spojení závisí rychlost a přesnost přenosu lyžařových řídících impulsů na lyže. V kritických zatíženích však musí bezpečně a okamžitě uvolnit nohu od lyže, a to v předozadním, bočném, diagonálním i různě kombinovaném směru působení sil. (Částka, Kolovská, Vojtík, 2005, 16) Vázání pro sjezdové lyže prochází postupným a klidným vývojem, princip nášlapného bezpečnostního vázání se již delší dobu moc nemění. Výrobci

se

soustřeďují

zdokonalování

spolehlivosti,

funkčnosti,

bezpečnosti a nové materiály. Vázání a jeho nastavení by mělo odpovídat tělesným parametrům, lyžařským schopnostem a způsobu jízdy daného lyžaře. Přesné seřízení vypínacích sil vázání necháme vždy provést v odborném servisu.

Vázání by mělo mít přibližně následující rozsah vypínacích sil: •

Děti do 10 let: stupnice do 3 DIN,

•

děti 10 – 15 let: stupnice do 6 DIN,

•

mládež, ženy: stupnice do 10 DIN,

•

muži: stupnice do 12 – 14 DIN,

•

závodní lyžaři: stupnice do 24 DIN.

(Reichert, Musil, 2007, 26) Podložky Podložky pod vázání se ujaly s nástupem carvingu, kdy v náklonu v řezaných obloucích potřebujeme z důvodu dotyku boty o sníh zvýšit výšku boty nad sněhem. Je nám tak umožněn větší úhel zahranění a větší náklony. Dále tlumí nežádoucí vibrace, zesilují tlak do hran lyží a podporují plynulý průhyb lyže v oblouku. Výšku destičky a tedy celkové zvýšení boty nad sněhem určíme podle druhu lyží a lyžařské disciplíny. V extrémních případech se můžeme dostat až na hodnoty kolem 10cm.

17

Po zvednutí vázání musíme zkontrolovat zda brzdy dostatečně dosáhnou na zem, případně je prodloužit.

2.4 Hole S příchodem carvingu se použití lyžařských holí výrazně mění. V klasické technice jsou hole aktivně využívány zapíchnutím při zahájení oblouku, v carvingové technice tato jejich funkce odpadá. Využíváme je hlavně pro zvýšení rovnováhy, pomáhají správné poloze a držení těla, usnadňují vypínání vázání či pohyb na rovině. U funcarvingu a jeho odnoží se nepoužívají vůbec. Hole se vyrábějí z různých materiálů, běžnější typy jsou ze slitin na bázi hliníku, dražší typy se vyrábějí z kompozitních materiálů. Existují různé typy holí pro různé lyžařské disciplíny, např. závodní ohnuté hole, hole pro free ride, hole pro běžné použití… (Štumbauer, Vobr, 2005, 45)

2.5 Doplňky Přilby Přilbu kupujeme novou, sledujeme expirační dobu a zda odpovídá schváleným normám. Nikdy ji nekupujeme jako použitou v bazaru, byť nenese známky poškození. Při nákupu je potřeba vyzkoušet zda dobře sedí, nikde netlačí a cítíme se v ní příjemně. Materiál by měl být z tvrzených plastů, laminátových a uhlíkových vláken. Přilba je pak pevná a přitom lehká. V kvalitní přilbě nám nebude zima ani horko, dobře uslyšíme a při případném pádu snižujeme riziko zranění. Po větším úderu je vhodné přilbu dále nepoužívat a koupit novou.

Brýle

18

Lyžařské brýle chrání oči před vysokohorským sluncem a větrem, zvyšují viditelnost v mlze, vánici či jinými zhoršenými podmínkami. Důležitý je UV filtr a funkce proti mlžení – dvojitá skla, anti fog úprava. Brýle musí dobře sednout na obličej a nikde netlačit. Vhodné je vyzkoušet je při nákupu společně s naší helmou. V některých případech lze použít i sluneční brýle.

Chrániče Chrániče chrání a zpevňují nejzranitelnější a nejčastěji otlučené části těla. Chránič páteře – Základní chránič, využívají jej hlavně závodníci v alpských a freestylových disciplínách, nicméně jeho použití doporučujeme všem, i rekreačním lyžařům. Chrání páteř ale nijak při pohybu nepřekáží a zatepluje. Existují speciální kalhoty nebo spodní prádlo s chráničemi boků, beder, kyčlí, kolen...

2.6 Oblečení Neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení. Nevhodně zvolené oblečení může zkazit celé lyžování, a tak při jeho výběru dáváme veliký pozor. Doporučujeme tzv. „cibulový“ systém, více tenkých vrstev na sobě. Tento systém je prodyšný, odvádí pot od těla, ale zároveň je nepromokavý a větruodolný.

Spodní vrstva Na těle, je vhodné termoprádlo (ribano nebo triko + kalhoty), které odvádí tělesný pot do vyšších vrstev. Střední - tepelná vrstva Jedná se o různé fleece mikiny atd. Jejich množství přizpůsobíme venkovní teplotě.

19

Svrchní vrstva je nepromokavá a odolná větru, s dobrou ochranou kolem krku, bederním pásem proti sněhu, zapínatelným větráním a odepínatelnou kapucí. Vhodné jsou lyžařské bundy s moderními materiály a systémy jako Gore-tex, Windstopper atd.

Kalhoty Z podobných materiálů jako bunda, zesílení na kolenou a hýždích, pohodlný střih.

Rukavice Z nepromokavého ale prodyšného materiálu, vhodnější jsou prstové pro lepší cit. Vyztužené dlaně pro kontakt se sněhem, dostatečná délka pro natažení přes bundu, vyztužené/zpevněné zápěstí. Pro funcarving jsou speciální rukavice s kevlarovými vlákny, což sice zvedá jejich cenu ale zároveň prodlužuje životnost při častém kontaktu se sněhem.

Čepice Lepší a bezpečnější je helma, pokud trváme na čepici měla by být vybavená funkcí Windstopper nebo některou jí podobnou.

Z hlediska materiálního vybavení pro carvingové lyžování jsou pro nás zásadní použité lyže a boty. Vybavení vybíráme dle předpokládaného stylu carvingové jízdy (racecarving/funcarving..) a úrovně našich dovedností. Doporučujeme kupovat lyžařské sety – komplety lyží, podložek a vázání od jednoho výrobce. Tyto sety jsou funkčně i barevně sladěny a vycházejí levněji než kupované zvlášť.

3. Výuka carvingu

20

3.1 Úvod do výuky Cíl výuky: Naším cílem je popsat základní postup a cvičení při výuce: - základní carvingové jízdy, - sportovní jízdě – racecarvingu, - zábavné jízdě – fun carvingu. - extreme carvingu. Při výuce carvingu předpokládáme alespoň mírně pokročilé lyžaře, cviky jsme se snažili zařadit tak, aby na sebe logicky navazovaly a byla zajištěna návaznost cvičení. Přecházíme tedy od jednoduchých cvičení až po složité.

Podmínky pro výuku:

Vhodné carvingové lyže: Pro výuku a základní seznámení s carvingem jsou vhodné allround (allmoutain) lyže o rádiusu maximálně 15m. Pokud bychom měli rádius větší, na carvingové oblouky bychom potřebovali vyšší rychlost, oblouky by vycházely dlouhé a začátečníci by se báli. Pro výuku jsou tedy vhodné lyže s menším radiusem, vhodné je, aby instruktor a žáci měli radius stejný nebo podobný – lépe se bude sledovat stopa instruktora. Pro různé formy pokročilého carvingu se požadavky na lyže liší, v každé kapitole si povíme jaké lyže jsou pro tuto disciplínu vhodné a proč.

Snowblades (Supershorties): Jsou výbornou pomůckou pro výuku carvingu a pochopení jízdy po hranách, reagují rychle při postavení na hranu. Jedná se o velmi krátké lyže s malým radiusem. Délka je do jednoho metru a radius kolem 7m, nemusí mít bezpečnostní vázání jako klasické lyže. Díky krátké délce a

21

nízké hmotnosti je cvičení na nich méně namáhavé, lépe (bezpečněji) se padá i vstává, cvičení je celkově bezpečnější, i proto že probíhá v nižších rychlostech než na klasických lyžích. Může za to právě malý radius, kdy lyže vykrojí velmi krátký oblouk a nerozjede se po spádnici. Instruktor tak může názorně a v nízké rychlosti ukazovat právě probírané cvičení. Dají se využít i pro různé triky, hry, funcarving a jsou výborným zábavným doplňkem ke standartním carvingovým lyžím.

Terénní podmínky:

- Dobrá viditelnost, - široký, mírný, upravený svah, - modrá/červená sjezdovka, - dostatek volného prostoru pro naši výuku i pro ostatní lyžaře, - kvalitní sníh, nevhodný je zledovatělý terén, muldy nebo mokrý sníh, - pro hromadný výcvik se nehodí víkendové návaly ve střediscích.

Nácvik je vhodnější provádět v dopoledních hodinách, kdy je upravený povrch sjezdovek ještě bez větších nerovností a vydřených ploch. (http://www.carv.cz/index.php?site=jakZacit).

3.2 Rozcvičení Rozcvička je velmi důležitá část před samotným lyžováním, podstatně ovlivňuje náš výkon a zvyšuje bezpečnost při případném pádu.

Rušná část - cviky na zahřátí svalů – chůze/běh na místě, kroužení trupem, hlavou, pažemi, zápěstím, dřepy, pro děti hry na zahřátí atd.

22

Druhá část je formou protahování, výdrže v polohách 10 – 20 sekund – zaměřujeme se na protažení krčních svalů, pletence ramenního, předních a zadních svalů stehenních, třísel, lýtek...

3.3 Základní lyžařský postoj

Musí být přirozený a uvolněný. Trup mírně předkloněn, hlava vzpřímena a pohled směřuje vpřed. Dolní končetiny jsou mírně pokrčené ve všech kloubech. Stopa je širší, kotníky jsou od sebe na šířku pánve. Hmotnost lyžaře je rozložená na obě lyže. Paže jsou pokrčeny v loktech a směřují mírně vpřed. (Částka, Kolovská, Vojtík, 2005, str. 27.)

3.4 Průpravná cvičení základní carvingové jízdy Odšlapování ke svahu Cíl cvičení: Naučit se lyži naklopit na hranu, sklouznout se po ní a navodit pocit jízdy po hraně. Dále se učíme přenášet váhu z jedné lyže na druhou. Vedení lyží po vnitřních a vnějších hranách, odraz z vnitřní hrany vnější lyže, přiklonění kolena ke svahu, rovnovážné cvičení.

Popis cvičení: Cvičení provádíme na mírném svahu. V základním sjezdovém postoji vyjíždíme šikmo svahem. Postupně přeneseme váhu na vnější (nižší) lyži.Zároveň snížíme těžiště a přiklopením vnějšího kolena ke svahu tuto lyži překlápíme na její vnitřní hranu. Z té se odrazíme, zdviháme těžiště, a

23

zároveň přemístíme vyšší lyži stranou do mírného odvratu. Přeneseme váhu na vyšší lyži a nižší přisuneme zpět do paralelního postavení. Celý cyklus opakujeme až do zastavení (obr.1). obr. 1 Odšlapování ke svahu (Částka, Kolovská, Vojtík, 2005) Časté chyby: Smýkání lyži při malém postavení lyží na hrany, nepřenesení hmotnosti z lyže na lyži, přisedání při snižování těžiště.

Oblouk na vnější lyži ke svahu

Cíl cvičení: Získání pocitu jízdy po hraně.

Popis cvičení: Vnitřní lyže je na ploše a slouží jako opora. Ramena kolmo na lyže, trup mírně nakloněný do oblouku. Oblouk zahájíme přikloněním vnějšího kolena ke svahu a postavením vnější lyže na hranu. Vyjedeme oblouk.

Časté chyby: Nohy blízko u sebe, smýkání vnější lyže, nevyjetí oblouku po hraně.

Oblouk ke svahu

Cíl cvičení:

24

Získání pocitu jízdy po hranách, souměrné přiklopení obou kolen ke svahu, souměrné překlopení obou lyží na hrany. Jedná se o základní cvičení, které je třeba bezpodmínečně zvládnout. Zpočátku cvičení provádíme na mírném svahu, později můžeme úhel nájezdu měnit až k výjezdu po spádnici. obr.2 Oblouk ke svahu (Částka,

Kolovská,

Vojtík, 2005) Popis cvičení: V základním sjezdovém postoji vyjíždíme šikmo svahem, je potřeba se rozjet - pomalou jízdou oblouk po hranách uděláme velice těžko. Postupným přikloněním kolen, pánve a trupu ke svahu překlopíme lyže na hrany. Vyjedeme oblouk až do zastavení v protisvahu (obr.2). Měly by za námi zůstat dvě úzké, vyříznuté stopy.

Časté chyby: Nerovnoměrné zatížení lyží, nedůsledné jízda po hranách – dochází ke smýkání lyží.

Dlaně přiklánějí kolena

Cíl cvičení: Nácvik rovnoměrného zatížení obou lyží a souměrného přiklonění obou kolen ke svahu, souměrného překlopení obou lyží na hrany.

obr.3 Dlaně přiklánějí kolena

25

(Částka, Kolovská, Vojtík, 2005) Popis cvičení: Vyjíždíme šikmo svahem v základním sjezdovém postoji, přiložíme dlaně na kolena a postupným tlakem je přikláníme ke svahu. Dlaně vedou pohyb, nohy se nechají vést (obr.3). Vyjedeme oblouk až do zastavení.

Časté chyby: Nerovnoměrné zatížení obou lyží, nedůsledná jízda po hranách – dochází ke smýkání, nesouměrné přiklonění obou kolen ke svahu.

Dlaně přiklánějí vnitřní koleno

Cíl cvičení: Nácvik zatížení vnitřní lyže, přiklonění vnitřního kolena ke svahu, překlopení vnitřní lyže na hranu. obr.4 Dlaně přiklánějí vnitřní koleno (Částka, Kolovská, Vojtík, 2005) Popis cvičení: Vyjíždíme šikmo svahem v základním sjezdovém postoji, přiložíme dlaně na vnitřní koleno a postupným tlakem dlaněmi přikláníme vnitřní koleno ke svahu. Nemusí to být velký tlak, stačí si uvědomit možný rozsah přiklonění kolene. Souměrně přikláníme koleno vnější končetiny. Oblouk vyjedeme až do úplného zastavení.

Časté chyby: Nerovnoměrné postavení vnitřní a vnější lyže na hrany, nedůsledná jízda po vnější hraně vnitřní lyže.

26

Modifikace: Na koleno tlačí jen vnější ruka, vnitřní je v předpažení a ukazuje do oblouku. Zvyšuje se tak náš náklon, zároveň vnitřní ruka pomáhá stabilitě.

Girlandy

Cíl cvičení: Příprava

na

zahájení

oblouku, získání pocitu jízdy po hranách,

souměrné

přiklopení

obou kolen ke svahu, souměrné překlopení obou lyží na hrany. obr.5

Girlandy

(Částka,

Kolovská,

Vojtík, 2005) Popis cvičení: Základní sjezdový postoj, vyjíždíme šikmo svahem. Postupně přikloníme kolena, pánev, trup ke svahu, překlápíme lyže na hrany a vyjíždíme oblouk ke svahu. Po překonání vrstevnice provedeme odlehčení lyží a převedeme je do nového postavení šikmo dolů svahem (obr.5). Postup opakujeme a provádíme na obě strany.

Časté chyby: Nerovnoměrné zatížení lyží, nedůsledné jízda po hranách – dochází ke smýkání lyží.

(Částka, Kolovská, Vojtík, 2005, 71)

Hlazení velkého psa

Cíl cvičení:

27

Nácvik rovnoměrného zatížení obou lyží ke svahu, přiklonění pánve, kolen, trupu ke svahu.

obr.

6

obr.7 Hlazení velkého psa (Částka, Kolovská, Vojtík, 2005) Popis cvičení Vnější paže je upažena a oblouk začínáme pohybem vnějšího ramene směrem nad lyže. Tím dochází k přiklonění kolen, pánve a trupu ke svahu (obr.6). Pohyb paže je ukončen před tělem nad lyžemi (obr.7), následuje stejný postup v navazující oblouku. Druhá (vnitřní) paže je přirozeně před tělem, nebo může být v předpažení a v průběhu oblouku se vnější paže připojí k vnitřní.

Časté chyby: Pokud bude pohyb paží příliš prudký, může dojít ke smýkání lyží. Hole za zády

Cíl cvičení: Odstranění rotace trupu, stabilizace trupu

Popis cvičení: Hole držíme lokty za zády,

obr.8 Hole

za zády postavením lyží na hrany vyjíždíme Vojtík, 2005) napojované oblouky, přičemž hole jsou kolmo na lyže (obr.8).

Časté chyby:

28

(Částka, Kolovská,

Rotace trupu – hole nejsou kolmo na lyže – vede ke smýkání lyží.

Hole vodorovně před tělem

Cíl cvičení: Odstranění rotace trupu, stabilizace trupu.

Popis cvičení: Hole držíme vodorovně před tělem v šíři ramen, v oblouku se současně naklání trup i hole.

obr.9 Hole

před tělem Hole jsou kolmo na lyže (obr. 9).

(Částka, Kolovská,

Vojtík, 2005)

Časté chyby: Rotace trupu, vertikální pohyb.

„L“ – Hole v prodloužení rukou

Cíl cvičení: Zvýšení jistoty v oblouku, přenos těžiště a zvětšení náklonu v oblouku.

obr.10 (is.muni.cz) Popis cvičení:

29

„L“

Držíme hole opačně – jsou v prodloužení rukou, v oblouku vnější paži vzpažíme a vnitřní upažíme, přičemž hrot vnitřní hole směřuje do středu oblouku, nebo může kreslit stopu ve sněhu (obr.10).

(http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/fsps/ps08/sjezd_lyze/web/pages/19_o_ navazovane.html)

Základní carvingový oblouk

V základním

sjezdovém

postoji

s holemi

vedeme

lyže

v

paralelním postavení na šířku pánve, hmotnost je na obou lyžích. Postupně přikloníme kolena, pánev a trup do oblouku a překlopíme lyže na hrany (obr.11). Po vyjetí oblouku přehraníme na druhou stranu a postup opakujeme. Rychlost regulujeme zavíráním oblouků, mezi oblouky nedochází k žádnému odpichování holemi.

obr. 11 Základní carvingový oblouk (Částka, Kolovská, Vojtík, 2005) Pokud jsme zvládli předcházející cvičení, dá se říci že umíme jezdit carvingovou jízdou po hranách. Většině rekreačních lyžařů tato úroveň bude stačit, nadšenci se mohou pustit do dalších disciplín – racecarvingu, funcarvingu a jeho odnoží. 3.5 Racecarving Je technika vycházející ze závodního stylu jízdy v alpských disciplínách, především z obřího slalomu. Společně s funcarvingem tvoří dva hlavní směry carvingového lyžování. Vyznačuje se několika základními rysy:

30

- výrazné přiklonění pánve ke svahu kompenzované mírným odklonem trupu - minimální vertikální pohyb - široké vedení lyží zajišťující vysokou stabilitu - rozložení váhy na obě lyže - bérce jsou vedeny rovnoběžně - neutrální předozadní poloha – tlak v úrovni předních bříšek chodidel - nízká poloha těžiště - vyšší rychlost jízdy K výuce racecarvingu přistupujeme po plném ovládnutí základů carvingové jízdy.

Vhodná výbava: Tvrdé lyže s větším radiusem, které nám umožní delší oblouky ve vysokých rychlostech. Doporučené délky lyží jsou 160 až 185cm, rádius se pohybuje přibližně od 15 do 20m. K jízdě používáme hole, ale mají zde spíše stabilizační funkci.

Tanečník

Cíl cvičení:

31

Přiklonění pánve ke svahu, zvýraznění kompenzačního odklonu trupu.

obr. 12 Tanečník (Částka, Kolovská, Vojtík, 2005) Popis cvičení: V základním sjezdovém postoji se rozjedeme po spádnici, nabereme rychlost, v oblouku dáme vnější ruku v bok a tlačíme pánev a kolena do oblouku ke svahu. Vnitřní ruka je předpažena a ukazuje do směru jízdy (obr. 12).

Časté chyby: Nohy příliš blízko u sebe, tím pádem úzká stopa – málo zahraněno a špatná stabilita. Výrazný vertikální pohyb těžiště.

Volant z oblouku:

Cíl cvičení: Zvýraznění svahu,

přiklonění

kompenzačního

odstranění

rotace

pánve

odklonu trupu

ke

trupu, při

racecarvingovém oblouku.

obr.13. Volant z oblouku (Částka, Kolovská, Vojtík, 2005) Popis cvičení: Základní sjezdové postavení, rozjedeme se po spádnici a nabereme rychlost. V předpažených rukou držíme virtuální volant, paže jsou mírně pokrčené. Tímto volantem otáčíme v oblouku na opačnou stranu než je směr jízdy (obr. 13). Mezi oblouky držíme volant v neutrální poloze. Časté chyby:

32

Nohy příliš blízko u sebe, tím pádem úzká stopa – málo zahraněno a špatná stabilita.

Vnější ruka – vnitřní hýždě:

Cíl cvičení: Odstranění rotace při racecarvingovém oblouku, výraznější přiklonění pánve do oblouku. obr.14

Vnější

ruka

–

vnitřní hýždě (Částka, Kolovská, Vojtík, 2005) Popis cvičení: Základní sjezdové postavení, rozjedeme se po spádnici a nabereme rychlost. V oblouku vnější ruku přikládáme na vnitřní hýždi, vnitřní paže je předpažená (obr. 14).

Časté chyby: Nohy příliš blízko u sebe, tím pádem úzká stopa – málo zahraněno a špatná stabilita. Nedůsledná jízda po vnější hraně vnitřní lyže.

Kladivář

Cíl cvičení: Nácvik přiklonění pánve ke svahu a odklonu trupu

obr. 15

Popis cvičení: Kladivář

(Reichert, Musil 2007)

33

Lyžař představuje atleta kladiváře při odhodu kladiva. Ruce jsou spojené, při zahájení oblouku jsou obě paže na vnější straně a v oblouku je táhneme směrem dopředu (obr. 15). Je možné velké přiklonění pánve ke svahu. Letadlo ven z oblouku

Cíl cvičení: Nácvik

přiklonění

pánve

ke

svahu

a

kompenzačního odklonu trupu, nácvik zatížení vnitřní lyže. obr. 16 Letadlo ven z oblouku (Částka,

Kolovská,

Vojtík, 2005) Popis cvičení: Vyjíždíme po spádnici na mírném svahu. V základním sjezdovém postoji upažíme a postupně přikláníme pánev s koleny ke svahu, zatímco trup odkláníme. Paže držíme zpevněné a jejich osu kolmou na osu trupu (obr.16).

Časté chyby: V momentě přehranění by nemělo docházet k vertikálnímu pohybu těžiště.

Quattro

Cíl cvičení: Nácvik správného racecarvingového postoje, k němuž nás nutí hole tažené po sněhu.

obr. Musil, 2007)

34

17

Quattro

(Reichert,

Popis cvičení: Hole chytneme podhmatem a držíme v natažených pažích. Při jízdě se bodce holí neustále dotýkají sněhu, celkem tedy za námi zůstávají 4 stopy (obr.17). Časté chyby: Oddálení holí od sněhu a vertikální pohyb, při rotaci trupu dochází k překřížení čar. V případě nedostatečného zalomení v pase vnější hole nemůže kreslit po sněhu.

Překřížení lyži

Cíl cvičení: Nácvik

správného

racecarvingového

postavení a protirotace trupu, rovnovážné cvičení.

obr. 17 Překřížení lyží (Částka,

Kolovská,

Vojtík, 2005) Popis cvičení: V základním sjezdovém postoji zahajujeme oblouk přenesením hmotnosti na vnější lyži a jejím překlopením na hranu. Vnitřní lyži zvedneme nad sníh a v průběhu oblouku ji držíme překříženou nad vnější lyží (obr. 17). Vyjíždíme spíše delší a zavřené oblouky.

Časté chyby: Nedůsledná jízda po vnitřní hraně vnější lyže, nedostatečné přenesení hmotnosti na vnější lyži.

35

Hole pod koleny

Cíl cvičení: Nácvik souměrného přiklonění kolen ke svahu, snížení postoje.

Popis cvičení:

obr.18 Hole pod

koleny Spojené hole dáme do podkolenních jamek.

(Reichert, Musil,

2007) Kolena navádíme pohyby holemi do stran, udržujeme mezi nimi stejnou vzdálenost (obr.18).

Sjezdový postoj - Vajíčko

Cíl cvičení: Zvýraznění přiklonění pánve ke svahu, odstranění vertikálního pohybu.

obr. 19. Vajíčko (Částka, Kolovská, Vojtík, 2005) Popis cvičení: Dolní končetiny jsou pokrčeny ve všech kloubech, trup je předkloněn, paže jsou vytaženy vpřed, ruce u sebe a pevně svírají držadla holí. Lokty jsou před koleny. Hole jsou zasunuty v podpaždí, přibližně v horizontální poloze. Hlava je mírně zakloněna a pohled směřuje vpřed. Celé tělo je tak sbaleno a v nízkém postavení (obr.19 a 20). Vajíčko

36

obr. 20

(Reichert, Musil, 2007) Rozjezdem po spádnici nabereme rychlost a přikloněním pánve ke svahu překlopíme lyže na hrany. V oblouku klademe důraz na minimální vertikální pohyb těžiště a soustředíme se na výrazný horizontální pohyb, tj. pohyb pánve dovnitř oblouku. Časté chyby: vertikální pohyb v momentě přehranění – vede ke smýkání lyží.

37

Racecarvingový oblouk

Ze sníženého těžiště zahajujeme oblouk vkloněním obou kolen, pánve, případně i trupu do oblouku. V oblouku je vnitřní dolní končetina výrazně pokrčena v kolenním a kyčelním kloubu, pánev je velmi nízko, což kompenzujeme odklonem trupu od svahu (obr 21). Váha je rozložena na obě lyže. V okamžiku ukončení oblouku přesuneme těžiště zpět nad lyže a překlápíme je na opačnou stranu.

obr. 21 Racecarvingový oblouk (Částka, Kolovská, Vojtík, 2005)

3.6 Funcarving Již z názvu je patrné, že funcarving je hlavně zábava. Jedná se o jízdu po hranách v krátkých až středních obloucích v obrovských náklonech. Funcarving je podobný jízdě na snowboardu – podobný je tvar lyže i styl jízdy, kdy se celé tělo naklání do oblouku.

Charakteristické vlastnosti funcarvingu: -

výrazné zatížení vnitřní lyže,

-

velmi široká stopa,

-

jezdí se bez holí,

-

výrazný náklon celého těla do oblouku,

-

rotace trupu ve směru zatáčení,

-

dotek částí těla se sněhem,

-

nižší rychlosti.

38

Vhodná výbava:

Lyže: Potřebujeme krátké s malým radiusem, tzn. délka 120 až 160 cm a rádius pod 10 m. Vhodné jsou i snowblady.

Boty: Pro funcarving musí umožňovat silný náklon. Najdeme na nich často přepínání SKI-CARV-WALK. Také je můžeme poznat podle spodní přezky na komínu, která je na vnitřní straně boty upevněna na samostatném pásku, vedoucím přímo z kloubu boty. Pokud takové boty nemáme, můžeme si alespoň povolit horní přezku komínu. To nám umožní dobrý náklon, ale není to ideální - noha musí v botě držet a v tomto případě tomu tak není. (http://carving.webzdarma.cz/funcarving.html)

Pomocí následujících cviků zvětšíme především náklon trupu do oblouku:

Základní oblouky bez holí – Easy carving

Cíl cvičení: Získání jistoty v obloucích bez holí, postupně s přibývající jistotou větší náklon celého těla do oblouku.

obr.22

Easy

carving (Částka, Vojtík, 2005)

39

Kolovská,

Popis cvičení: Začínáme základním carvingovým obloukem ve sjezdovém postoji, paže držíme upažené pokrčmo vpřed poníž. V obloucích se obě mírně natáčejí do oblouku. Náklon trupu postupně zvyšujeme. Trup je uvolněný a do oblouku přidáváme mírnou rotaci ramen (obr.22). Funcarvingové letadlo

Cíl cvičení: Získání jistoty při náklonu celého těla do oblouku, nácvik zatížení vnitřní lyže.

obr.23 Funcarvingové letadlo (Částka,

Kolovská,

Vojtík, 2005) Popis cvičení: Rozjezdem po spádnici nabereme rychlost a v základním sjezdovém postoji upažíme. Oblouk zahájíme postavením obou lyží na hrany. Aktivními pohyby křídel (paží) nakláníme trup do oblouku (obr.23). Váha je na obou lyžích, ale snažíme se výrazněji zatížit vnitřní. Snažíme se do oblouku naklánět celý trup, ne jen paže a ramena.

Volant do oblouku

Cíl cvičení: Získání jistoty při náklonu celého těla do oblouku bez racecarvingového zalomení v pase. Zatížení vnitřní lyže, rotace trupu ke svahu při funcarvingovém oblouku.

40

obr.24

Volant

do

oblouku (Částka,

Kolovská,

Vojtík, 2005) Popis cvičení: Ruce máme mírně pokrčené před sebou a držíme v nich pomyslný volant. Podobně jako v autě točíme volantem do oblouku, až je spojnice mezi pěstmi ve svislé poloze (obr. 24).

Boxer

Cíl cvičení: Nácvik plynulé rotace trupu při funcarvingovém oblouku, výrazné zatížení vnitřní lyže.

obr.25 Boxer (Částka,

Kolovská,

Vojtík, 2005) Popis cvičení: Rozjedeme se po spádnici, ruce na prsou. Vnější paže provádí v oblouku boxerský úder směrem mírně do oblouku (obr.25). Úder provází mírná rotace trupu. Pohyby jsou plynulé, úder střídá úder a snažíme se omezit vertikální pohyb. Přehnaná rotace trupu vede ke smýkání lyží.

Jízda po vnitřní lyži s oporou partnera

Cíl cvičení:

41

Nácvik jízdy po vnější hraně vnitřní lyže, rovnovážné cvičení. obr.26 Jízda po vnitřní lyži s oporou partnera (Částka,

Kolovská,

Vojtík, 2005) Popis cvičení: Dva lyžaři vyjíždí vedle sebe oblouk ke svahu a drží se za ruce. Lyžař níže po spádnici postupně přiklání celé tělo ke svahu a vyjíždí oblouk pouze po vnější hraně vnitřní lyže. Lyžař výše jej stále drží za ruku a pomáhá držet stabilitu (obr26). Při následném oblouku se role lyžařů vymění. Cvičení nejprve zkoušíme na mírném svahu, s přibývající jistotou a sehraností dvojice můžeme jít na prudší svah. Je vhodné aby partneři měli lyže s podobným radiusem a zároveň byli přibližně stejně velcí a silní.

Oblouk po vnější hraně vnitřní lyže bez holí

Cíl cvičení: Zvládnout jízdu po vnější hraně vnitřní lyže, zvýšení stability a rovnováhy při jízdě po vnější hraně vnitřní lyže, získání citu pro velikost náklonu v daném oblouku. obr.27 Oblouk po vnější hraně vnitřní lyže bez holí (Částka,

Kolovská,

Vojtík, 2005) Popis cvičení: Ve fázi zahájení oblouku přeneseme hmotnost na vnitřní lyži, celé tělo nakloníme do oblouku a lyži překlopíme na její vnější hranu. Vnitřní dolní končetina je mírně pokrčená, vnější je zvednuta do vzduchu (obr.27).

Při ukončení oblouku přeneseme těžiště zpět nad obě

lyže a plynule navážeme na oblouk na vnější hraně druhé lyže.

42

Ke správnému provedení cviku je již nutna vyšší rychlost, při příliš pomalé jízdě po přenesení váhy na vnitřní lyži spadneme.

Modifikace: Při jízdě po vnější hraně vnitřní lyže postupně zanožujeme vnější dolní končetinu a ohýbáme ji v koleni až do pravého úhlu. Paže směřují do oblouku (obr.28). Tímto pohybem přeneseme těžiště více nad vnitřní lyži, čímž ji výrazně zatížíme.

obr.28 Oblouk po vnější hraně

vnitřní lyže se zanožením (Částka, Kolovská, Vojtík, 2005)

360ka do roviny Jedná

se

o

jeden

z

vrcholných kousků funcarvingu, potřebujeme

lyže

s velmi

malým radiusem.

obr. 29 360ka do roviny (Štumbauer, Vobr, 2005) Ideální místo je prudší kopec, který přechází do roviny nebo velmi mírného svahu. Z kopce nabereme rychlost, na rovině nasadíme oblouk, vyjedeme kolečko a vrátíme se do své stopy (obr. 29).

Funcarvingový oblouk

43

Správné provedení je těžké definovat, již bylo řečeno že funcarving je hlavně zábava, může zde tak vyniknout individualita každého lyžaře který si funcarvingový oblouk může modifikovat a přizpůsobit sobě na míru, pro svůj maximální požitek z jízdy.

Všeobecně se dá říci že oblouk zahajujeme přenosem váhy na vnitřní lyži, tělo nakláníme do oblouku a dochází k rotace ramen a trupu do směru zatáčení. Trup je předkloněn a snažíme se zatížit špičky lyží. Snažíme se tělo natáhnout do středu oblouku, nemělo by docházet k lámání v pase do strany. Paže jsou mírně pokrčené před tělem, jedna nebo i obě se mohou dostat do kontaktu se sněhem (obr.30). S vyšší rychlostí se díky odstředivé síle můžeme více položit do oblouků, rychlost regulujeme uzavíráním oblouků, nikoli smýkáním.

obr.30 Funcarving (kostenski.ru/images/faq/funcarver.jpg) 3.7 Extrémní carving Extrémní podoba fun carvingu, podobá se jízdě na slalomovém snowboardu. Jedná se o jízdu po hranách v extrémních náklonech, ve kterých dochází ke kontaktu různých částí těla se sněhem, případně celého těla. Nácvik extreme carvingu doporučujeme až zkušeným lyžařům, kteří mají jízdu po hranách plně pod kontrolou. Jezdí se střední rychlostí a bez holí. Základním předpokladem jsou vhodné lyže a carvingové boty, lyže kratší s malým radiusem – cca 160cm, radius kolem 10. Svah je středně prudký, vysněžený, upravený a bez lidí.

44

Hand carving - Jedná se o oporu jednou (vnitřní) nebo obou rukou v oblouku, - paže je vepředu před tělem, dlaň klouže po sněhu, prsty ruky směřují dopředu a vzhůru, - ruka se stává další lyží a nese část váhy těla, - většina váhy je na vnitřní lyži.

Cvičení pro nácvik Hand carvingu:

Hlazení malého psa

Trup položíme na stehna, vnitřní rukou ukazujeme dopředu do oblouku a vnější rukou tlačíme do kolene. Snažíme se zatížit přední část vnitřní lyže, hodně se naklonit do oblouku s dlaní vpředu a přiblížit se dotyku sněhu. Vnitřní paže musí být před tělem, v případě pádu by jinak hrozilo poranění. Hrozí i zranění prstů pokud při kontaktu se sněhem nebudou zvednuty.

Opora o dvě ruce

Vyjíždíme stále větší náklon, dlaň jede do sněhu dál od lyží, jestliže jsme dostatečně vpředu, máme dostatek času a místa na položení druhé dlaně na sníh. Oblouk se zanožením

(viz. kapitola Fun carving) Tímto cvikem zdokonalujeme naklonění trupu dopředu a do oblouku, zahájení oblouku vnitřní lyží

45

2 dlaně na sněhu a zanožení

Již

velice

náročné

cvičení,

v oblouku

se

zanožením položíme i druhou ruku na sníh (obr.31).

obr.31 2 dlaně na sněhu a zanožení (http://www.sportovnikurzy.cz/domu/extremecarving.html)

Pianista

Obě dlaně jsou položeny na sněhu, jako by lyžař hrál na piano. Tělo je téměř narovnané, oblouk vyjíždíme čistě po vnitřní lyži. obr.32 Pianista (http://www.sportovnikurzy.cz/domu/extremecarving.html)

Body carving Základní charakteristika Body carvingu: - Dotýkáme se sněhu nejen dlaněmi, ale téměř celou jednou stranou těla (obr.33),

46

- podobně jako u pianisty se musíme vytáhnout dopředu a do oblouku, - maximální přenesení váhy na vnitřní lyži, - při položení na sníh dochází k tzv. „slide-out“ efektu, kdy na chvíli „opustíme hranu“. Lyže nevyjíždí oblouk čistě po hraně, nýbrž přismýkává. To nám umožňuje pohrávat si s délkou pobytu v oblouku.

obr.33 Body carving (http://www.sportovnikurzy.cz/domu/extreme-carving.html)

Cvičení pro nácvik Body carvingu:

Pád od svahu a vstávání Tento cvik je obtížnější, díky tomu, že lyžař musí vrhnout tělo od svahu dolů, což je zpočátku psychicky náročnější. Provádíme v maximálně sníženém postoji, tělo je silně předkloněno. Při jízdě šikmo svahem padáme od svahu dříve, než lyže začnou zatáčet. Přitom natáhneme do nového směru obě ruce, které nám pomohou zmírnit kontakt s terénem.

Po pádu se lyže otáčejí kolem trupu a

v okamžiku kdy dosáhnou spádnice je aktivním pohybem kolen zahraníme. Trhneme vnější paží vzhůru a vnitřní paží se odrazíme od sněhu. Tím dokončíme vstávání. Při správném provedení cviku a dostatečné rychlosti se lyžař terénu téměř nedotkne, protože ho udrží odstředivá síla v novém, ostře zahájeném oblouku.

(http://www.carv.cz/index.php?site=jakZacit) (Musil, D., Němeček, L., Reichert, J. Škola Carvingu, 2003)

47

3.8 Přechod z klasických lyží na carvingové Carvingová technika se od klasické výrazně liší. Carving umožňuje jízdu po hranách i běžnému lyžaři, což bylo v minulosti doménou převážně závodníků.

V klasické technice se lyže do oblouku otáčejí pomocí rotace bérců a trupu, vysouváním pat, odklonem trupu a oporou o hůl. Lyže se po oblouku pohybují s větším či menším smýkáním, které ubírají lyžaři mnoho sil. U carvingové techniky vjíždějí lyže postavené na hrany do oblouku na základě své autokinetiky, rychlost se v oblouku zvyšuje. Nepůsobí rušivé boční tření a jízda je méně tělesně namáhavá. (Bartáková, 2004, 42)

Výhody carvingových lyží oproti klasickým:

- Díky jízdě po hraně a náklonu do oblouku můžeme projet stejný oblouk vyšší rychlostí, - lehčí zahájení oblouku, - schopnost lepšího držení na tvrdých až zledovatělých površích, což byl u klasických lyží problém, - kratší lyže a jednodušší ovládání, - snadnější a rychlejší výuka, - hra s odstředivou silou, možnost extrémních náklonů, - možnost jízdy bez holí, - možnost kontaktu se sněhem během jízdy.

Výuku u klasických lyžařů provádíme postupně pomocí cviků popsaných v kapitolách 3.4 – 3.7.

48

Nejčastější chyby při přechodu na carvingové lyže:

Vertikální pohyb – zvedání těla mezi oblouky Používá se u smýkaných oblouků, u carvingové jízdy má často za následek nasazení oblouku smykem.

Nadzvedávání vnitřní lyže V minulosti používané, u carvingu komplikuje vyjetí oblouku po hraně. Vnitřní lyže tak nenakrojí oblouk.

Nedostatečné postavení vnitřní lyže na hranu – tzn. „Áčko“ Vzdálenost mezi lyžemi je větší než mezi koleny a mezera mezi bérci má pak tvar písmene A.

Protirotační technika trupu Podobně jako u snowboardu, trup s pažemi se vytáčí ven z oblouku.

Prudké a přehnané rotační pohyby ramen do oblouku U carvingu se požívá mírná rotace ramen do oblouku, ovšem přehnané a prudké rotační pohyby vedou ke smýkání lyží.

Záklon Vykrojené patky carvingových lyží nás v záklonu na konci carvingového oblouku vymrští velikou silou do těžko kontrolovatelného pádu, většinou přímo na záda.

Snaha dotknout se za každou cenu rukou sněhu Lyže jedou po plochách a lyžař se ukláněním a krčením snaží dotknout sněhu.

49

(Musil, D., Němeček, L., Reichert, J. Škola Carvingu, 2003) Carving není složitý, jízdu základními carvingovými oblouky se lze naučit poměrně rychle. Doporučujeme postupovat podle cviků které jsme uvedli a ke složitějším přistupovat až po zvládnutí předchozích jednodušších. Každý pak vstupuje do výuky s jinými cíli a záleží na něm, kam až dojde.

4.Výuka dětí

4.1 Úvod do výuky dětí

Na úvod je dobré si uvědomit, co od výuky očekáváme a co je naším cílem. Pokud chceme aby dítě začalo lyžovat závodně, je vždy lepší přihlásit jej brzy do lyžařské školy či sportovního lyžařského oddílu, kde se mu budou věnovat zkušení odborníci, zpravidla po celý rok. Pokud není naším cílem závodní forma ale spíše snaha vypěstovat v dítěti kladný celoživotní vztah k lyžování a rekreačnímu sportu všeobecně,

může

výuku

provádět

rodič

(po

nastudování

dané

problematiky) či učitel. Děti se učí rychleji než dospělí, nepřinášejí si do výuky předchozí špatné návyky, jsou tvárné a záleží tedy především na cvičiteli jak výuku zvládne a kam až se s dětmi dostane.

Kdy začít Obecně se dá říci, že čím dříve tím lépe. U malých dětí jsme omezeni jejich psychickou a fyzickou vyspělostí, která je velmi

50

individuální. Většina dětí sice začíná chodit kolem jednoho roku života ale o bezpečné chůzi můžeme hovořit až kolem tří let. U takto malých dětí se bude ale spíše jednat o aklimatizaci a seznámení se zimním prostředím. Od čtyř let je děti možné zařadit do malé skupinky vrstevníků. Nejvhodnější věkové období pro začátek výuky je mezi šestým a desátým rokem.

4.2 Materiální vybavení dětí

Volba vybavení může velmi výrazně ovlivnit úspěšnost výuky. Nevyplácí se příliš šetřit, staré, nevhodně zvolené či nekvalitní vybavení může děti velmi odradit a celý sport jim znechutit. Známým nešvarem je kupování delších lyží a větších bot (do budoucna), či dědění staršího a nevhodného vybavení po sourozencích. Důležité je i kvalitní oblečení, v němž se dítě bude cítit pohodlně a v teple. S tím vším pak rostou finanční nároky, zejména pokud dítě z vybavení brzy vyroste a je potřeba koupit nové. Pokud finance nejsou, je možný nákup použitého vybavení. Použité lyže a vázání ale musíme důkladně prohlédnout a koupit jen pokud jsou v odpovídajícím stavu. Po zakoupení je necháme ošetřit a překontrolovat v odborném servisu.

Lyže: Vývoj lyží a nástup carvingu ovlivnil všechny kategorie lyží, dětské nejsou výjimkou. Nejvýznamnější konstrukční změnou je u dětských lyží jejich vykrojení, kterého při výuce dokážou velice rychle využít. Délka dětských lyží se sice zkrátila, ale ne tak výrazně jako u dospělých.

51

Při výběru dětských lyží sledujeme zejména následující parametry:

Rádius Není tak důležitý jako u dospělých lyží, sledujeme spíše délku lyže. Není potřeba příliš velké vykrojení, děti díky svým tělesným předpokladům ještě nedokážou plně využít přehnaně carvingový tvar lyže.

Tvrdost Dáváme přednost měkčím lyžím. Děti nemají příliš sílu ani hmotnost, měkká lyže se při jízdě po hraně snadněji prohne a vyjede oblouk.

Délka Určujeme podle věku a výšky dítěte. Raději volíme kratší lyže. 3 – 5 let: Používáme lyže od 70 cm délky, ideální je 10cm pod výšku ramen. Rádius je vhodný 5 – 10m. 6 – 13 let: Většinou v délkách 120 – 150 cm. Začátečníci asi 10 cm pod výšku ramen, pokročilejší maximálně k nosu. Pokročilým dětem nebo těm co jezdí závodně pořídíme lyže k nosu, maximálně stejně dlouhé jako je výška postavy. Vhodný rádius je 8 – 12 m.

Snowblades Nejsou pro výuku dětí příliš vhodné. Ačkoliv mohou splňovat délku a rádius, jedná se o lyže pro dospělé. Jsou velmi tvrdé a nemají

52

bezpečnostní vázání, hrozí tedy vážné poranění dětských lyžařských začátečníků.

Vázání: Děti mají lepší pružnost a kloubní pohyblivost než dospělí, je zde tedy menší riziko poranění. I tak je však povinností moderní bezpečnostní vázání, které necháme správně namontovat a seřídit v odborném servisu. Kontrolu a správné seřízení vázání podle váhy a umění dítěte necháme v servisu provést před každou sezonou, pokud je delší i v jejím průběhu. Dítě musí umět do vázání samo nastoupit a vystoupit.

Vypínací sílu vázání, uváděnou v DINech, doporučujeme: -

malé děti: do 4 DINů,

-

děti, mládež: do 7 DINů.

Doporučujeme kupovat tzv. sety – lyže s namontovaným vázáním. Jsou technicky i vizuálně sladěny a levnější než kupované zvlášť.

Boty: Nesmí nikde tlačit ani být jinak nepohodlné, musí dobře padnout a tepelně izolovat. Velikost by měla být na jedny lyžařské ponožky. U nejmenších dětí (3-5 let) jsou vhodné boty se zadním nástupem, u větších (6 a víc) můžeme použít klasické přezkové.

Hole: Délka může být až do podpaží. 53

Podle Tremla (2004) doporučujeme s ohledem na bezpečnost dětí: - hole s nahoře ukončenou rukojetí, - hole, které se při pádu ohnou, nikoliv zlomí, - dostatečně široký talíř, aby se děti nebořily, V úvodních lekcích nejsou nutné, někdy děti spíše ruší.

Oblečení: Musí být stejně jako u dospělých funkční a příjemné. V současné době se dá dětské oblečení pořídit ze stejných materiálů a ve stejné kvalitě jako oblečení dospělé. Opět se jedná o záležitost na které se nevyplatí příliš šetřit, protože nekvalitní oblečení může dítěti i vyučujícímu celou výuku otrávit, zejména pokud nastane nepříjemné počasí, bude mokrý sníh atd. Při oblékání tedy platí stejná pravidla jako u dospělých, tzn. vrstva spodního prádla schopného odvádět pot a zároveň tepelně izolovat, dále fleecová mikina a lyžařská bunda s dostatečným počtem větracích otvorů, kapucí, protisněhovým pásem atd. Kalhoty by měly mít zvýšený pás na zádech, šle a návleky přes lyžařské boty. Pro malé děti je vhodná kombinéza.

Přilba:

54

Je dnes u dětí jednoznačnou povinností a nutností. Kupujeme ji zásadně novou a sledujeme expirační dobu, nikdy ji nekupujeme jako použitou v bazaru, byť nenese známky poškození. Při nákupu je potřeba vyzkoušet zda dobře sedí, nikde netlačí a dítě se v ní cítí příjemně. Materiál by měl být z tvrzených plastů, laminátových a uhlíkových vláken. Přilba je pak pevná a přitom lehká. Rukavice: Doporučujeme palčáky, menší citlivost v nich nevadí. Měly by být vybaveny ochrannou manžetou proti vniknutí sněhu. Brýle: Vhodný je měkký rám brýlí, který dobře přilne na tvář. Důležité je taky dobré odvětrávání a kvalitní UV-filtr jako ochrana před UV zářením a zlepšení viditelnosti ve špatném počasí.

4.3 Výuka v různých věkových obdobích

Předškolní věk: 3-5 let: Seznamování, navykání

Již jsme se zmínili, že v tomto věku nemá smysl příliš organizovaná výuka. Dítě navyká na nové prostředí, mráz, sníh, lyže, hole... Dítě vnímá jen globálně, novým dovednostem tedy učíme komplexně. Omezíme instrukce a teorii na minimum, názorné ukázky jsou mnohem efektivnější, děti následují příkladu. Rozvíjíme především obratnost. Přehled prvků, které nacvičujeme: Nošení lyží, obouvání a zouvání bot a lyží, nasazování holí, cvičení na rovině, chůze, obraty na rovině a svahu, výstupy, přímý sjezd, zastavování, brzdění, přejezd terénních nerovností, mírná vlnovka...

55

(Treml, 1984) Cílem výuky na tomto stupni je postupné navykání dětí na zimní prostředí, pozitivní seznámení se sněhem a první sklouznutí po něm, seznámení s lyžemi, rozvoj rovnováhy. Toto navykání by pro děti mělo být příjemné, pokud je výuka přestane bavit nebo jim bude zima, je vhodné výcvik ukončit.

Mladší a starší školní věk: 6-10 let: Hra Jedná se o nejlepší období pro začátek vážné výuky lyžování. Začíná rozvoj rozumových funkcí, myšlení se posunuje od fantazie k realitě, stabilizují se pohybové funkce a dítě je schopné se naučit i složité pohybové tvary. Děti dokážou výborně napodobovat cvičitele a mají zájem o výsledek. S dětmi cvičíme ve družstvech a děti musí být neustále zaměstnány a pozorné, což klade veliké požadavky na schopnosti cvičitele. Je vhodné zařazovat volné chvilky pro individuální lyžování.

Přehled prvků, které nacvičujeme: Všechny prvky z předchozího věkového období, přidáme jízdu na vleku, odšlapování, bruslení, vlnovky, různé druhy oblouků, jízdu v brankách, skok na malém můstku... (Treml, 1984) V tomto věku již můžeme začít s výukou carvingu.

Příklady průpravných cvičení carvingu:

Cvičení na místě: - Širší stopa, lyže rovnoběžně, střídavé naklápění lyží na hrany pohybem bérců na obě strany s oporou o hole, stejné cvičení bez holí.

56

- Dvojice žáků stojí vedle sebe a drží se za bližší ruce, společně se pomalu vyklánějí stranou od sebe a stavějí obě lyže na hrany (na obě strany).

- Metronom- trojice stojí vedle sebe, prostřední provádí výpady vpravo a vlevo ve zpevněném postoji se stavěním lyží na hrany, ruce pokrčené v předpažení, krajní žáci ho zastavují a „posílají“ zpět. (http://pf.ujep.cz/~nosek/nosek_web/postup_carving.html) Snažíme se výuku udělat formou soutěží a her (která dvojice vydrží stát nejdéle na hranách?), tím děti motivovat a bavit.

Cvičení za jízdy: Můžeme postupovat podle cviků uvedených v kapitole 3.4. Je vhodné využívat pomůcky které děti velmi baví a výuku jim obzvláštní – různé míče, tyče – použití jako volant, atd. Všechny pomůcky musí být bezpečné, z měkkých materiálů a bez ostrých hran. 11 – 14 let: Učení U některých dětí dochází k značnému tělesnému růstu se kterým se každé vypořádá jinak, u některých může nastat snížená pohyblivost a koordinace pohybů. Cvičitel by pak měl ke každému přistupovat individuálně. Začínají se projevovat fyzické rozdíly mezi chlapci a dívkami, výuka již může probíhat odděleně. Děti se již dokážou soustředit delší dobu, zvyšuje se rychlost učení nových pohybů. V projevech předpubertálních dětí se střídají období sebevědomí s obdobími kdy si nevěří, mívají konflikty s autoritami, učitel s tím musí počítat a citlivě k dětem přistupovat. (Treml 1984, 2004) V tomto věkovém období dochází u pohybově nadaných dětí k přesnějšímu provedení a ekonomizaci pohybů, se správným vedením tak můžeme dosáhnout slušných výsledků v carvingovém lyžování. Po předchozí zvládnuté přípravě (stupeň seznamování a hra) postupujeme

57

podle cviků v kapitole 3.4, s nadanými dětmi se po jejich zvládnutí můžeme pustit do dalších forem carvingu – racecarvingu a fun carvingu.

4.4 Lyžařský učitel Na lyžařského učitele dětí jsou kladeny veliké nároky které musí splňovat, aby výuka dopadla ke spokojenosti všech stran.Výuku dítěte (dětí) může provádět rodič, učitel či profesionální instruktor. Základním předpokladem je umět dobře lyžovat, tato podmínka je přímo úměrná věku a lyžařské pokročilosti dětí. Pokud vyučující nebude umět lyžovat nebo bude vypadat směšně, nikdy nebude mít u dětí autoritu a ty ho nebudou brát vážně ani poslouchat. Vyučující musí být dobře fyzicky vybaven, musí být schopen správně předvést probírané cvičení a opravit chyby svých svěřenců, tedy být znalý dané problematiky, znát současné didaktické postupy a pedagogické zásady. Hlavní podmínkou při výuce je bezpečnost dětí, musí tedy vybrat správné místo a okolní podmínky, zvládnout organizaci při daném počtu dětí, odhadnout úroveň svěřenců a provádět správné cvičení. Důležité je mít autoritu, ale zároveň dobrý a přátelský vztah k dětem, ty velmi citlivě vnímají učitelovo chování a vystupování. Pokud se učiteli podaří děti bavit, motivovat a tím dostat na svou stranu, má vyhráno. Profesionální instruktor pracující v lyžařských klubech a školách musí mít příslušnou akreditaci pro výuku malých dětí.

Lyžařský učitel, či osoba která výcvik dítěte provádí, má hlavní podíl na výsledku výuky. Jeho hlavní cíl musí být, aby dítě výuka bavila. Pokud tomu tak nebude, je velmi jednoduché v dítěti vypěstovat

58

k lyžování odpor a celý tento sport mu znechutit. Svého cíle musí dosáhnout poctivou přípravou, zábavnou výukou, přátelským přístupem k dětem a chválením za každý pokrok či snahu. Děti musí mít neustále co dělat a být zabavené, zvláště malé děti velice rychle ztrácejí pozornost a koncentraci. Učitel vždy musí vybrat vhodný a bezpečný terén, na kterém bude výuka probíhat (dětské hřiště, dětský svah, svah s minimem lyžařů).

59

Závěr Nástup carvingu koncem minulého století podstatně změnil dosavadní pohled na sjezdové lyžování. Nastal prudký rozvoj lyžařské technologie, materiálů a stylu jízdy, kdy se jízda v oblouku po hranách přiblížila na dosah i běžným lidem. Cílem naší práce bylo podat celkový přehled o carvingu jako moderním způsobu lyžování a zpracovat jeho metodiku výuky u dospělých i dětí. V naší práci jsme se pokusili popsat problematiku současného carvingového lyžování, jeho historii, dělení a princip. Shromáždili jsme praktická cvičení pro výuku základního carvingu, racecarvingu, fun carvingu a jeho odnoží. Cvičení jsme se snažili zařadit tak, aby byla zajištěna logická posloupnost a náročnost cviků, u jednotlivých cviků jsme popsali správné provedení i časté chyby. V práci jsme uvedli tipy a doporučení pro správný výběr a koupi kompletního lyžařského vybavení pro dospělé i děti. Popsali jsme základní dělení výuky dětí v závislosti na věkovém období, jejich specifika a vlastnosti dobrého učitele dětského lyžování.

60

Seznam použité literatury 1. Bartáková, K., Carving. Diplomová práce. Brno: MU FSpS, 2004. 2. Částka, K., Kolovská, I., Votík, J., Jak dokonale zvládnout carving. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. 112 s. 3. Maršík, J., Carving. Praha: Grada Publishing a.s., 2003. 100s. 4. Musil, D., Reichert, J., Lyžování od začátků k dokonalosti. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. 192s. 5. Musil, D., Reichert, J., Lyžování od začátků po freestyle. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. 120s. 6. Psotová, D., Příbramský, M., Sjíždění a zatáčení na lyžích. Univerzita Karlova v Praze: Nakladatelství Karolinium, 2006. 7. Příbramský, M., Lyžování. Praha: Grada Publishing, a.s., 1999. 8. Štumbauer, J., Vobr, R., Moderní lyžování. České Budějovice: KOPP nakladatelství, 2005. 9. Treml, J. Malá škola lyžování. Praha: Olympia, 1984. 127s. 10. Treml, J., Lyžování dětí. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. 134s.

Internetové zdroje: 1. Sjezdové lyžování – Metodika pro lyžařské kurzy [on-line] URL: <

http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/fsps/ps08/sjezd_lyze/web/pages/kapitoly.ht ml> [citováno 21.dubna 2009]

2. Lyžovanie [on-line]

61

URL:
nie.pdf> [citováno 21.dubna 2009]

3. Funcarving [on-line] URL:< http://carving.webzdarma.cz/funcarving.html> [citováno 21.dubna 2009]

4. Extreme carving [on-line] URL:< http://www.sportovnikurzy.cz/domu/extreme-carving.html > [citováno 21.dubna 2009]

5. Sjezdové lyžování dětí a mládeže [on-line] URL:< http://pf.ujep.cz/~nosek/nosek_web/postup_carving.html > [citováno 21.dubna 2009]

6. Poprvé na svahu - Tipy jak naučit děti na lyžích [on-line] URL:[citováno 21.dubna 2009]

6. Jak naučit dítě lyžovat. Bez pláče. [on-line] URL:< http://slovacky.denik.cz/babyboom/lyze20080131.html >[citováno 21.dubna 2009]

7. URL:< http://www.carv.cz />[citováno 21.dubna 2009]

Video záznamy: 1. Musil, D., Němeček, L., Reichert, J. Škola Carvingu, 2003

62

Resumé Bakalářkou

práci

jsme

věnovali

problematice

carvingového

lyžování, jeho principu, vybavení a výuce u dospělých i dětí. Cílem bylo popsat jeho současný stav, vhodné materiální vybavení a pokusit se logicky popsat výuková cvičení, které by mohly být nejvhodnější pro výuku carvingového

lyžování

jak

u

lyžařských

začátečníků,

tak

lyžařů

přecházejících z klasické techniky. Výsledek práce by měl pomoci novým lidem zajímajícím se o tento sport, vysvětlit jim princip carvingového lyžování a také jim nabídnout zásobu cviků pro jeho plné zvládnutí. Ne každý dojde až k extreme carvingu, je tedy věcí každého s jakými přichází cíli a na jakou úroveň se chce dostat.

The bachel work has been devoted on carving ski issue, its principle, equipment and training for adults and children. The aim was to describe its current state, the appropriate equipment and try to logically describe the training exercises that could be most appropriate for teaching carving skiing for ski beginners and skiers passed the classic techniques. The result of the work should help the new people interested in this sport, explain the principle of carving skiing to them as well as to offer them stock exercises its full mastery. Not everyone comes to the extreme carving, it is on everyone's objectives to what level he wants to get.

63