Využití moderních informačních technologií v procesu vzdělávání

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra matematiky, statistiky a IT

Využití moderních informačních technologií v procesu vzdělávání

Diplomová práce

Autor:

Bc. Luboš Pavel Informační technologie a management

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Lukáš Herout

červen,

2011

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze dne ………………… Místo a datum

…………………………. jméno a příjmení autora

Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval několika lidem, kteří měli velmi významný vliv na podmínky vzniku této práce a bez jejichž podpory by tato diplomová práce nevznikla. V první řadě chci poděkovat mým rodičům Pavle a Antonínu Pavlovým za finanční ale i osobní podporu po celou dobu mého studia. Dále bych rád poděkoval Mgr. Miluši Říhové a Ing. Kateřině Kalinové za jazykovou a stylistickou korekturu této závěrečné práce. V neposlední řadě též samozřejmě vedoucímu práce Ing. Lukáši Heroutovi za citlivé vedení, dobré a užitečné rady, bez kterých by tato práce nemohla být v této podobě dokončena.

Anotace: Předmětem diplomové práce je problematika využití moderních informačních technologií v procesu vzdělávání. Práce je rozdělena do dvou částí, teoretické a praktické. V teoretické části jsou vysvětleny hlavní pojmy týkající se e-learningu a popis moderních technologických nástrojů využitelných v procesu vzdělávání. Praktická část zahrnuje zmapování v oblasti e-learningu využitelných nástrojů poskytovaných informačním systémem školy a dotazníkový průzkum provedený mezi studenty školy týkající se jejich spokojeností s tímto IS a případným využíváním e-learningu v rámci výuky. Poslední kapitola zahrnuje možné varianty změny a implementace nového informačního systému pro BIVŠ. Klíčová slova: Learning Management System - LMS, E-learning, tvorba E-kurzu, specifika E-learningu, elektronický kurz, Moodle, Tutor, výuka Annotation: The subject of the Diploma thesis is the issue of use modern information technology in the educational process. The thesis is divided into two parts, a theoretical and practical part. The theoretical section explains the main concepts of e-learning and a description of modern technological tools, which are used in the process of education. The practical part includes the mapping of e-learning tools provided usable school information system and a questionnaire survey conducted among school students regarding their satisfaction with the IS and any use e-learning in the classroom. The last chapter describes possible variants of changes and implementation of a new information system for BIVS. Key words: Learning Management System – LMS, E-learning, E-courses production, specific of E-learning, electronic course, Moodle, Tutor

Obsah Úvod ........................................................................................................ 7 1. Pojem e-learning ………………………………………………………… 9 1.1. Historie současného e-learningu ............................................................. 9 1.2. Úvod do E-learningu .............................................................................. 10 1.2.1 Co je e-learning ......................................................................................................... 10 1.2.2 Základní pojmy ......................................................................................................... 11 1.2.2.1 E-learningový kurz ................................................................................................ 11 1.2.2.2 Lekce ....................................................................................................................... 12 1.2.2.3 Studijní opora ........................................................................................................ 12 1.2.2.4 Distanční a kombinované studium ....................................................................... 12 1.2.2.5 LMS Systémy ......................................................................................................... 13 1.2.2.6 LCMS systémy ....................................................................................................... 14 1.2.2.7 Tutor ....................................................................................................................... 15 1.2.2.8 Pedagog, autor ....................................................................................................... 16 1.2.2.9 Standardy e-learningu........................................................................................... 16

2. Technologické nástroje e-learningu ............................................... 18 2.1 Nástroje pro podporu vzájemné spolupráce a sdílení znalostí ........... 18 2.1.1 Wiki ............................................................................................................................ 18 2.1.2 Weblog (Blog)............................................................................................................ 19

2.2 Technologie a přístupy umožňující distribuci obsahu ......................... 20 2.2.1 Podcasting ................................................................................................................. 20 2.2.2 Elektronické učebnice .............................................................................................. 22

2.3. Nástroje zprostředkující komunikaci................................................... 23 2.3.1 Diskusní fóra ............................................................................................................. 23 2.3.2 Nástroje synchronní komunikace ........................................................................... 23

2.4 Komplexní nástroje podporující vyučování a učení ............................ 25 2.5. Google a sociální sítě jako nástroje e-learningu .................................. 28

3. Bankovní institut vysoká škola a e-learning .................................. 30 3.1. Informační systém BIVŠ........................................................................ 31 3.1.1 Situace využívání e-learningových nástrojů vyučujícími na BIVŠ ...................... 31 3.1.2 Situace využívání e-learningových nástrojů studenty BIVŠ................................. 34 3.1.3 Anketa spokojenosti studentů s IS BIVŠ ................................................................ 36 3.1.4 Výsledky průzkumu mezi studenty na IS BIVŠ .................................................... 39

4. Návrh nového informačního systému pro BIVŠ ............................ 43

4.1. Varianty možných změn IS na BIVŠ.................................................... 43 4.2. Proč zavést e-learning na BIVŠ ............................................................ 46 4.3. Bariéry a nevýhody implementace e-learningu na BIVŠ ................... 47 4.4. Teoretický postup implementace nového IS na BIVŠ ....................... 48 4.4.1 Etapa I - Zahájení projektu ..................................................................................... 49 4.4.2 Etapa II – Plánování a výběr řešení ........................................................................ 52 4.4.3 Etapa III – Realizace řešení ..................................................................................... 55 4.4.4 Etapa IV – Provoz a údržba LMS systému ............................................................ 57

4.5. Praktické řešení implementace IS na BIVŠ ......................................... 58 4.5.1 Postup tvorby zkušebního e-learningového kurzu ................................................ 59 4.5.1.1 Výběr LMS systému pro zkušební testy .............................................................. 60 4.5.1.2 Instalace a konfigurace Moodle ........................................................................... 61 4.5.1.3 Výběr vhodného tématu a sestavení realizačního týmu ..................................... 62 4.5.1.4 Vytvoření kurzu ..................................................................................................... 64 4.5.1.5 Realizace pilotního kurzu a jeho následné vyhodnocení.................................... 65 4.5.1.6 Akreditace studijního kurzu ................................................................................. 66

Závěr ..................................................................................................... 67 Seznam použitých zdrojů .................................................................... 69 Použité zkratky: ................................................................................... 72 Přílohy .................................................................................................. 74 Příloha 1 ............................................................................................... 75 Další otisky obrazovek z průběhu instalace systému Moodle .......... 75 Příloha 2 ............................................................................................... 76 Další otisky obrazovek z tvorby kurzu v systému Moodle ............... 76

Úvod Dá se říci, že současnému světu vládnou počítače všech forem a v některých případech si lidé ani neuvědomují, že za některými, pro ně zcela běžnými aktivitami, jsou ukryty právě ony. Často se s nimi setkáváme v podobě klasických desktopových stanic nebo notebooků ve svých domovech či na pracovištích, ve formě PDA1, mobilních telefonů apod. Díky jejich přítomnosti doslova na každém kroku mění tvář současné společnosti, veškerých lidských činností a vztahů mezi lidmi. Jednou z hlavních příčin těchto velkých a hlavně rychlých změn je rapidní rozvoj vědy a techniky ve druhé polovině minulého století, zejména pak informačních a komunikačních technologií (ICT). Díky vlastnostem počítačů, které jsou schopny zobrazovat nejen holý text, ale i různé multimediální prvky, jako jsou obrázky, videa a zvuk se začaly již v minulosti prosazovat i v oblastech, kde by to bylo dříve nepředstavitelné. Díky jejich rozmachu a svým vlastnostem tak začaly výrazně zasahovat i do oblasti školství a vzdělávání a staly se tak nedílnou součástí chodu všech typů škol, od mateřských až po univerzity. Rovněž jsou využívány i pro vzdělávání mimo sektor školství např. ve firmách, kde elektronické kurzy nahradily klasické vzdělávací školení. Fenoménem dnešní doby se stala celosvětová počítačová síť Internet, která vzájemně propojila dříve oddělené lokální sítě a spojila je tak v jeden celek a umožnila komunikaci a výměnu informací lidí po celém světě. Jejímu rozvoji přispěla i cenová dostupnost jejího využívání, což se odráží na vzrůstajícím počtu uživatelů, kteří se ji snaží využívat i pro své vzdělávání. Bez využití informačních a komunikačních technologií si dnes již nelze představit procesy řízení či administrativu vzdělávacích institucí a komunikaci mezi jednotlivými aktéry vzdělávání. Jelikož jsou moderní informační a komunikační prostředky nedílnou součástí života na školách, je třeba se zamyslet, zda by se počítače nedaly přímo využít v procesu učení. Nenastala již vhodná doba, kdy by mohlo dojít k nahrazení klasického učebního modelu představovaného učitelem stojícím před tabulí s křídou v ruce a přednášejícím studentům látku nějakým modernějším a efektivnějším způsobem? 1

PDA - personal digital assistant 7

V záplavě informací dnešní doby, požadují lidé co nejnovější a konkrétní informace, což jim učitel v klasickém pojetí nedokáže vždy poskytnout. Učitel je schopen nabídnout jen méně konkrétní informace, protože svoji pozornost musí rozdělit mezi skupinu žáků a je nucen přizpůsobit obsah poskytovaných informací tak, aby byly obecným přínosem pro všechny. Není proto schopen přednášenou látku pojmout individuálně dle potřeb každého jednotlivého studenta. Klasická výuka v učebně rovněž neumožňuje z pohledu žáka vstřebávat informace dle svého ideálního tempa, protože na některé oblasti přednášené problematiky potřebuje více času a možností procvičení dané látky. Na druhé straně ale není zase možné, aby každý žák měl svého pedagoga pro individuální přístup a potřeby.

Řešením tohoto problému, tj. aby student měl individuální přístup k výuce, ale pouze v době, kdy to vyhovuje jemu, je v poslední době velmi se rozvíjející oblast tzv. e-learningu.

8

1. Pojem e-learning 1.1. Historie současného e-learningu Ačkoliv se může zdát, že je e-learning výhradně současným trendem a jeho počátky mohou být spojovány s počátky počítačů, principy tohoto typu vzdělávání jsou výrazně starší. Prvky distančního vzdělávání je možné vystopovat již v roce 1840 v Anglii, kde jsou známy první dálkové kurzy, které byly populární i po většinu minulého století. Tento

způsob

šíření

informací

byl

později

podporován

rozvojem

modernějších

multimediálních technologií např. rádiem, televizí apod. Distanční vzdělávání však ve své podstatě, ze které vzešlo a v jaké podobě bylo až do masivního rozšíření počítačů realizováno, není totéž, jako e-learning v moderním pojetí a tak jak ho známe nyní. Zásadní rozdíl mezi nimi je v naprostém fyzickém oddělení studenta a učitele v učebně. V moderním pojetí totiž dochází díky maximálnímu využití možností poskytovaných moderními informačními technologiemi zcela odděleně. První pokusy jak využít výpočetní techniku v procesu vzdělávání byly uskutečněny již ve druhé polovině šedesátých let minulého století, kdy se experimentovalo se stroji na učení, kterým se říkalo vyučovací automaty. Tento trend pronikl rovněž k nám, kde byl vyvinut vyučovací automat s názvem Unitutor, u kterého byla vykládaná látka rozdělena na jednotlivé stránky, z nichž každá byla zakončena kontrolní otázkou s výběrem několika možných odpovědí. Na základě zvolené odpovědi, bylo možné program následně větvit a pokračovat libovolnou další stránkou. Správná či chybná odpověď představovala okamžitou zpětnou vazbu, ale díky složitosti a nepříliš vysoké účinnosti se vyučovací automaty příliš neujaly.[26] S příchodem 16-ti bitových počítačů ve druhé polovině 80. let se vlády nad trhem ujímají osobní počítače PC. Společně s rychlým rozšiřováním osobních počítačů dochází i k obrovskému rozmachu kancelářských aplikací a vývoji výukových systémů Inteligent Tutoring Systems, které využívají ve větší míře možnosti grafiky, animace a dokážou tak integrovat do jednoho celku i zcela nezávislé programy. S rozvojem World Wide Web se v devadesátých letech do popředí zájmu v širší míře dostává i e-learning.

9

1.2. Úvod do E-learningu 1.2.1 Co je e-learning V současné době existuje řada definic tohoto pojmu, vždy v závislosti na úhlu pohledu a na době, kdy se jej snažíme definovat. Na téma e-learningu byla napsána již řada odborných knih a článků a dalo by se očekávat, že se v této definici shodují. Opak je však pravdou a v literatuře můžeme narazit na řadu definic. Uveďme si alespoň několik z nich od různých autorů. E-learning je výuka s využitím výpočetní techniky a internetu. [27] E-learning je v podstatě jakékoli využívání elektronických materiálních a didaktických prostředků k efektivnímu dosažení vzdělávacího cíle s tím, že je realizován zejména/nejenom prostřednictvím počítačových sítí. V českém prostředí spojován zejména s řízeným studiem v rámci LMS. [27] E-learning je vzdělávací proces, využívající informační a komunikační technologie k tvorbě kursů, k distribuci studijního obsahu, komunikaci mezi studenty a pedagogy a k řízení studia. [27] E-learning je forma vzdělávání využívající multimediální prvky - prezentace a texty s odkazy, animované sekvence, video snímky, sdílené pracovní plochy, komunikaci s lektorem a spolužáky, testy, elektronické modely procesů, atd. v systému pro řízení studia (LMS). [27] Jde o takový typ učení, při němž získávání a používání znalostí je distribuováno a usnadňováno elektronickými zařízeními. [27] E-learning zahrnuje jak teorii a výzkum, tak i jakýkoliv vzdělávací proces (s různým stupněm intencionality), v němž jsou v souladu s etickými principy používány informační a komunikační technologie pracující s daty v elektronické podobě. Způsob využívání prostředků ICT a dostupnost učebních materiálů jsou závislé především na vzdělávacích cílech a obsahu, charakteru vzdělávacího prostředí, potřebách a možnostech všech aktérů vzdělávacího procesu. [26]

10

Již z uvedených definicí je patrné, že tento pojem nelze jednoduše popsat, jelikož jeho problematika je značně obsáhlá a rozmanitá. Široký okruh oborů, které tento termín zastřešuje, lze ve zjednodušené formě vidět na obrázku č. 1.

Obrázek 1 Oblasti e-learningu (od shora po směru hodinových ručiček (pedagogický, technologický, rozhraní a design, oceňování, management, podpora zdrojů, etický, institucionální). [27]

1.2.2 Základní pojmy 1.2.2.1 E-learningový kurz Stejně jako je složité vysvětlit pojem e-learning, nelze jednoznačně definovat ani pojem elearningový kurz. Jestliže k definici tohoto pojmu přistoupíme z technického hlediska, lze jej popsat jako studijní materiál předmětu. [16] Z pedagogického hlediska se jedná o jedinečný prostředek nabízející možnost zajímavou a poutavou formou presentovat konkrétní látku za použití multimediálních prvků – textů, hypertextových odkazů, obrázků, animací, audiovizuálních příloh apod. Z pohledu systémového, si ho lze představit jako prvek systému, který je poskytován uživateli nezávisle 11

na ostatních prvcích např. jako „Dokument o protipožárních směrnicích v rámci organizace“. Tento předpis může být nezávislým dokumentem stejně jako jedním z mnoha dokumentů o bezpečnosti chování v rámci organizace. 1.2.2.2 Lekce Pod pojmem lekce si lze představit jednotlivé stavební prvky kurzu, ze kterých je složen v jeden celek. Jednotlivé lekce jsou v rámci kurzu řazené podle předem pevně definované osnovy, každá lekce má jasnou přesně strukturovanou učební náplň, která se během jejího studia procvičuje. [6] 1.2.2.3 Studijní opora Pod pojmem studijní opora rozumíme veškeré studijní a informační zdroje, které jsou součástí studia, a které žák získává přímo od učitele nebo od vzdělávací instituce. Tímto způsobem učitel poskytuje svým žákům podklady nejen v rámci denního studia, ale i v procesech distančního a kombinovaného studia, kde je nutnost přípravy studijních podkladů větší a vyžaduje větší komplexnost a více času na zpracování. Studijní oporou může být nejen klasický tištěný text, ale i elektronické studijní texty, audiovizuální nahrávky, DVD apod.[16] 1.2.2.4 Distanční a kombinované studium Distanční vzdělávání bylo a v současnosti často stále je ještě chybně zaměňováno a spojováno se studiem kombinovaným, a to díky skutečnosti, že výraz distanční lze volně přeložit jako dálkové.2 Dálkové studium lze stručně popsat jako multimediální formu řízeného samostudia, během kterého jsou vyučující a konzultanti v průběhu celého studia trvale či z větší části odděleni. Během studia docházejí studenti distančního studia pouze zřídka, často jen na několik hodin za semestr v rámci konzultace nad problémy, které se během samostudia vyskytly. Průběh celého studia je založen na principech e-learningu a vlastní studium je zakončeno získáním diplomu a titulu. Velmi často je forma distančního vzdělávání využívána v procesu celoživotního vzdělávání, u kterého jeho délka často přesahuje dobu trvání „klasických“ forem studia.[6]

2

Přestoţe některé školy nabízejí distanční studium pod hlavičkou kombinovaného, jedná se o zvláštní způsob vzdělávání, který je samostatně definován v zákoně č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, konkrétně v § 44. 12

Kombinované studium je obdobou dřívějšího dálkového studia, které v sobě spojuje prvky presenčního a distančního studia, jelikož většinou zahrnuje několik přednáškových dnů během měsíců v příslušném semestru a může být doplněno i formou e-learningu. Zakončení je podmíněno složením státních závěrečných zkoušek z přihlášených předmětů. Jeho délka bývá shodná s presenčním studiem. 1.2.2.5 LMS Systémy Zkratka LMS pochází z anglického názvu Learning Management System, což je možné do češtiny přeložit jako „systém pro řízení výuky“ nebo „učební správní systém“. Jelikož se české ekvivalenty tohoto názvu v praxi neujaly, pojem se nepřekládá.[15] Jedná se o speciální software instalovaný na serveru, který poskytuje mnohostrannou podporu výuky. Dá se říci, že se jedná o soubor nástrojů, které umožňují tvorbu, správu a užívání kurzů v elektronickém prostředí. Pro studenta je LMS virtuální studijní prostředí, ve kterém kromě kurzů, testů a pokynů jak studovat, nalezne i svůj aktuální rozvrh úkolů, diskusní fórum, díky kterému se může účastnit diskusí ke konkrétním tématům či konzultovat pro něj nejasné části výuky jako ve skutečné třídě. Kromě těchto možností se mohou studenti díky LMS systémům přihlašovat i na jednotlivé zkoušky resp. se z nich odhlásit. Z pohledu vyučujících jsou LMS skupinou aplikací, které v sobě integrují nejrůznější online nástroje pro komunikaci a řízení studia, jakými jsou např. evidence a hodnocení studentů, jejich zkoušení, datové úložiště výukových materiálů, správa studijních plánů, nástěnka apod. Současně zpřístupňují studentům studijní materiály, a to jak v režimu on-line, tak off-line. Z předchozích charakteristik vyplývají následující základní funkce, které by měl každý kvalitnější LMS systém splňovat: evidence a správa studentů řízení a evidence všech typů výuky a to jak elektronických, tak i klasických v učebnách centrální katalog všech vzdělávacích akcí správa studijních plánů evidence hodnocení studentů 13

testování a přezkušování studentů správa přístupových práv sada komunikačních nástrojů mezi studenty a vyučujícími autorské nástroje k vytváření výukových kurzů a objektů centrální úložiště výukového obsahu LMS systémů je k dispozici celá řada a jejich rozsah je velmi odlišný – od těch nejjednodušších LMS, které jsou vyvíjeny samotnými vzdělávacími institucemi až po rozsáhlé a komplexní komerční aplikace, jakými jsou například produkty Adobe Connect Fronter, ABC Academy, College atd. Řada kvalitních LMS systému je šířena i jako free nebo open source software jako jsou například systémy Moodle, Claroline, eTutor a řada dalších. Výhody a nevýhody LMS systémů z pedagogického pohledu budou detailněji popsány v kapitole 2.4. 1.2.2.6 LCMS systémy V předchozí kapitole byly popsány základní vlastnosti LMS systémů, dá se tedy zjednodušeně konstatovat, že se tyto systémy zaměřují na kompetence, vzdělávací aktivity, logistiku jejich dodávání, ale nezabývají se vlastním procesem tvorby výukového obsahu.[16] S procesem tvorby vlastních výukových materiálů jsou spojovány systémy LCMS (Learning Content Management System). Touto zkratkou lze označit jakýkoliv nástroj či celý systém, který je určen k tvorbě či sestavování výukového materiálu a je určen pro spolupráci se systémy LMS, přestože jsou to do jisté míry nezávislé systémy. Jejich spojnicí je v dnešní době norma SCORM, která definuje popis a chování učebních jednotek tak, aby byly systémy LMS schopny s libovolným obsahem, odpovídající této normě, pracovat a zprostředkovávat je.

14

Systémy LCMS by obecně měly podporovat: týmový proces tvorby obsahu, správu a opětovné používání zdrojů obsahu, dekompozici a kompozici obsahu na učební jednotky libovolného rozsahu, dodávání individuelně uzpůsobitelných učebních jednotek koncovým uživatelům, detailní sledování aktivit uživatelů nad učebními jednotkami, podporu integrace výukových strategií e-learningu.

Obrázek 2 Vazby mezi LMS a LCMS [23]

1.2.2.7 Tutor Tutor je hlavním pedagogickým pracovníkem v systému elektronického zprostředkovávání studia, někdy též nazývaný mentor, což v českém jazyce zní poněkud hanlivě. [6] Hlavní úkoly tutora jsou: hodnocení přidělené samostatné práce a sdělování výsledků studujících zodpovídání dotazů studujících, týkajících se obsahu studijních materiálů a pomůcek (konzultace lze provádět telefonicky, osobně, korespondenčně e-mailem apod.) vedení povinných nebo nepovinných prezenčních seminářů (tutoriály) pomáhaní studujícím překonávat studijní obtíže.

15

Náplň práce tutora je odlišná od učitele a lektora, kteří působí při prezenční formě výuky. 1.2.2.8 Pedagog, autor Role pedagoga, tak jak je vnímána v klasickém systému vzdělávání, se v jeho elektronické formě poněkud mění. Pedagog je velmi často rovněž autorem studijních opor pro elektronický kurz, které v návaznosti na zpětné vazby studentů a tutorů postupně upravuje a zdokonaluje. Rozdíl mezi rolí pedagoga a autora je zřejmý. Pedagog v e-learningu zkouší studenty z probrané látky a dle jejich znalostí, stejně jako u klasické výuky, je hodnotí. Autorem je ten, kdo ve spolupráci s odborným týmem vytváří učební materiály, tj. vytvoří celou učební oporu a po odborné stránce odpovídá za její obsah.[6] 1.2.2.9 Standardy e-learningu Pojem standardy e-learningu lze definovat jako sadu pravidel nebo procedur, které byly odsouhlaseny nebo schváleny příslušnou standardizační organizací. V oblasti e-learningu jsou tyto standardy určeny především pro nastavení komunikace mezi kurzy a řídicím systémem vzdělávání a jsou důležité jak pro poskytovatele e-learningových kurzů, tak i pro uživatele.[2] Stejně jako v jiných oblastech IT, tak i v oblasti e-learningu existuje řada standardů definujících určitá pravidla od popisu hardware, komunikačních rozhraní až po didaktiku a meta-data. V současné době jsou v oblasti e-learningu nejuznávanější standardy AICC3 a SCORM4. Standard AICC je významný především z historického hlediska, jelikož v minulosti patřil mezi široce podporovaný standard a dodnes existuje velké množství hotového obsahu vytvořeného dle tohoto standardu.[18] Současným trendem je však druhý z výše uvedených, americký standard SCORM, který oproti AICC přináší výhody z hlediska adaptability, sdílení, prohledávání a opětovného načítání obsahu. Základní jednotkou standardu SCORM je SCO5 tzv. sdílený vzdělávací objekt, který si lze představit jako de facto cokoliv, co je možné nést resp. sdělovat určitý

3

AICC - Aviation Industry Computer-Based Training Committee (mezinárodní asociace profesionálních technologicky-zaloţených školení) 4 SCORM - The Sharable Courseware Object Reference Model (mnoţina specifikací, které při aplikaci na obsah kurzu vytvoří malé a znovupouţitelné výukové objekty. Výsledek iniciativy sdruţení Advanced Distributed Learning) 5 SCO – sharable content object 16

vzdělávací obsah např. celý studijní text, obrázek, graf, hodnotící test apod. Tyto objekty pak mohou být následně implementovány do některého e-learningového LMS systému.[28] Kromě těchto dvou standardů existuje celá řada dalších např. IMS, IEEE, ADL atd. Díky těmto zavedeným, obecně uznávaným a dodržovaným standardům tak mají tvůrci kurzů, vývojáři aplikací a systémů LMS možnost, věnovat se pouze aktivitám na dalším vylepšování systémů, a to i v jiných oblastech než je pouhé poskytování vzdělávacích obsahů. Stejně tak i zákazníci mají díky těmto standardům zajištěnou kompatibilitu zakoupených produktů pro jimi provozované systémy. Bohužel množství zavedených standardů nezaručí, že produkty vytvořené v jednom vývojovém systému budou zcela kompatibilní s jiným prostředím a bude možné je v něm upravovat.

17

2. Technologické nástroje e-learningu Ať se již k definici e-learningu přistupuje z různých pohledů, nelze pominout, že se vždy jedná o sdílení a předávání informací, znalostí a vědomostí za pomoci využití moderních informačních technologií, zejména www6. V současné době existuje řada způsobů a nástrojů, pomocí kterých lze informace sdílet a předávat. Níže uvedené technologické nástroje jsou rozděleny do několika skupin podle jejich přínosu pro e-learning. Hlavním kritériem pro toto rozdělení je pedagogický potenciál daného nástroje, tedy pro jakou oblast vyučování či učení může být konkrétní nástroj nejužitečnější.

2.1 Nástroje pro podporu vzájemné spolupráce a sdílení znalostí 2.1.1 Wiki Wiki je označení webů, které umožňují rychlé vytváření webových stránek, určených pro sdílení nejen textů, ale i obrázků či audio souborů. Na tvorbě či rozšiřování obsahu stránky se může podílet více uživatelů resp. přispívatelů najednou, což je základním principem tohoto nástroje. Její obsah tak nemusí být statický, ale může být neustále rozvíjen a zpřesňován, rozvíjen a doplňován o hypertextové odkazy na další, s daným tématem související, zdroje. Tvůrci wiki mohou kontrolovat obsah, případně omezit přístup k editaci informací pouze pro určitou skupinu lidí. Základní podmínkou relevantnosti a přesnosti informací na takto vytvořených stránkách je, že komunita vytvářející stránku má zájem na tom, aby uvedené informace byly pravdivé a přesné. Nejznámějším je bezesporu projekt Wikipedia, což je mnohajazyčná webová encyklopedie s otevřeným obsahem, který vytvářejí dobrovolní uživatelé z celého světa. Wiki tak představuje nástroj určený k vytváření a sdílení znalostí, které jsou dostupné online všem uživatelům internetu. Wiki je možné využívat všude tam, kde je potřeba sdílet obsah, umožnit uživatelům tento obsah doplňovat, přičemž nemusí jít nutně o otevřené či veřejné zdroje. Může se jednat o informace na intranetu, případně se může tento nástroj využít jako součást výukových kurzů dostupných on-line.

6

WWW - World Wide Web 18

Výhody a nevýhody Z pedagogického pohledu je využití wiki založeno na výše uvedených vlastnostech, které umožňují asynchronní interakci studentů, jež se mohou společně podílet na vytváření obsahu, mohou si osvojit publikování na webu, spolupráci s ostatními studenty na společném tématu, úpravu a korigování textu, propojení textu s fotografiemi, obrázky atd. Učitel má navíc možnost mapovat příspěvky jednotlivých přispěvatelů či skupin, což může být zároveň i určitým východiskem pro jejich hodnocení, jelikož může přesně vidět i průběh tvorby zadané práce, kdo se na ni jak podílel, co vytvořil a v jaké kvalitě. Často je samozřejmě vhodné omezit přístup do wiki jen omezené skupině studentů. Výhodou je rovněž fakt, že systémy wiki nevyžadují žádné specifické znalosti a dovednosti a stačí pouze standardní uživatelská znalost počítačů. To napomáhá k tomu., že tento nástroj je dostupný široké skupině uživatelů.[16] Wiki (často je tento program zaměňován se zmíněnou Wikipedií) bývá často kritizován kvůli svým základním vlastnostem, tedy možnosti editování textu kýmkoliv a často žádnému nebo nedostatečnému odbornému dohledu nad publikovanými hesly a texty. Kritikové, kteří kvůli tomu poukazují na nízkou úroveň obsahu, nepřesnosti apod., si však neuvědomují, že chyba není na straně systému, ale uživatelů.

2.1.2 Weblog (Blog) Weblog je další webovou aplikací, pomocí které lze na webu snadno publikovat prakticky jakékoliv informace formou jakéhosi deníku, podobně jako když si píšeme tradiční deník. Klíčovou funkcí weblogu je možnost publikování komentáře k příslušnému článku prakticky kýmkoliv, nebo naopak pouze registrovanými uživateli. To může vést k vytváření komunit, které se orientují na určité téma. Blog může mít více autorů, ale oproti wiki má tu nevýhodu, že nelze upravovat nebo rozvíjet obsah jednoho sdělení jako v případě wiki. Výhody nevýhody Weblog, který v mnoha případech představuje významný zdroj aktuálních informací, lze použít jako doplněk obsahu mnoha předmětů, protože jejich autory bývají často renomovaní odborníci. Skutečnou výhodu však představuje možnost diskuse k publikovaným článkům, kde základní článek slouží jako jakýsi první vhled do tématiky, na kterou následně reagují ostatní čtenáři. Díky nim se neustále rozvíjí dané téma, objevují se nové pohledy na danou 19

věc, kritika a díky svému pojetí v podstatě slouží blog i jako archiv diskuse, ve kterém lze dobře mapovat její vývoj. [16] Weblog tak podporuje učení prostřednictvím sdílení znalostí, ale rozvíjí rovněž kritické a analytické myšlení či kritickou sebereflexi. Nevýhodu weblogu, jakožto učebního prostředku lze spatřovat například v neochotě některých učitelů či studentů presentovat svoje názory veřejně. Rovněž nevýhodou může být i nutnost sledování probíhající diskuse, což nemusí být vždy jednoduché při velkém počtu příspěvků. Proto je nutné předem důkladně promyslet využití tohoto prostředku v rámci výuky a jejího začlenění do celkové koncepce propojením s dalšími aktivitami v rámci výuky. Bariérou může být i nedůvěra v tuto technologii.

2.2 Technologie a přístupy umožňující distribuci obsahu Moderní informační technologie nabízejí celou řadu možností, jak vytvářet a šířit výukový obsah. Dvě z nich, wiki a weblog, byly zmíněny již v předchozí kapitole a dá se říci, že jsou schopny i distribuce obsahu, ale jejich přednosti spočívají v možnostech způsobu tvorby a sdílení obsahu či znalosti, nežli nástroje, které budou popsány v této kapitole a u nichž je klíčové hledisko šíření obsahu.

2.2.1 Podcasting Termín podcasting7 lze jednoduše popsat jako metodu distribuce zvuku a videa v rámci sítě a jejím autorem je Adam Curry, který ji v roce 2004 vynalezl. Pro jednotlivé a navazující sady záznamů se používá rovněž označení podcast. Jedná se o zvukové (nebo i video) záznamy, které umístí jejich autor na Internetu, a na které odkazuje na svých webových stránkách. Pro šíření těchto záznamů se v případě podcastingů využívá technologie RSS8, která je hojně využívána všemi většími zpravodajskými servery a původně sloužila ke sdílení informací o aktuálních článcích mezi jednotlivými servery. V současné době tato technologie umožňuje uživatelům Internetu se přihlásit k odběru novinek z vybraných webů podporujících tzv. RSS kanál, které jsou na straně uživatele automaticky stahovány pomocí RSS čteček. Čtečky RSS

7

Podcasting – toto slovo vzniklo spojením názvu přehrávače iPod (Pod = Personal On Demand) firmy Apple a anglickým slovem broadcasting, vysílání. Tento název se vţil i přesto, ţe k vyuţívání podcastingu není iPod potřeba, ani se nejedná o vysílání v tradičním slova smyslu. 8 RSS - Rich Site Summary 20

kanálů mohou být samostatné programy nebo se může jednat o plugin do jiného programu (typicky webového prohlížeče). Pro potřeby podcastingu však existují tzv. podcast-ready čtečky, které oproti klasickým, umožňují automatické stahování i audio souborů do vybraného adresáře na počítači. [30] Jestliže by se tato technologie více rozšířila v rámci vzdělávacích institucí, studenti by díky této technologii nebyli vázáni na studovny s počítači nebo síťové připojení, ale mohli by automaticky získávat namluvené studijní texty do svých mobilních zařízení a získali tak možnost učit se např. při cestování. Výhody nevýhody Pro potřeby učení a vyučování skýtá podcasting řadu možností a nemusí jít vždy nutně o pasivní poslech předem připravených záznamů. Tvorba vlastních „pořadů“ může představovat zajímavou alternativu v procesu vzdělávání, kdy je od studentů vyžadován aktivní a tvůrčí přístup, kteří by tak mohli vytvářet vlastní audiovizuální prezentace v rámci různých seminárních prací či projektů. K dalším výhodám podcastingu patří bezesporu možnost neustálého opakování určitého souboru či pořizovací náklady na jeho vytvoření. Díky dostupným technologiím je možné vytvářet záznamy z přednášek pro ty, kteří se nemohli dostavit na přednášky nebo pro účely studentů distančního či kombinovaného studia.[16] Výhradní využití zvukových materiálů může znevýhodnit ty studenty, kteří nepreferují tento způsob výuky. Audiovisuální či zvuková forma není vhodná tam, kde je nutné pracovat s komplexními či velmi detailními informacemi. Rovněž je velmi složité u audiovisuálních nahrávek poměrně obtížné procházet celou její strukturu či hledat určitou informaci. Další otázkou je archivace dat, protože v případě velkého množství souborů je již nutné řešit rychlost připojení, diskovou velikost archivu apod. Rovněž otázka týkající se autorských práv je poměrně zásadní.

21

2.2.2 Elektronické učebnice Pravděpodobně nejjednodušší formou elektronické knihy resp. učebnice je elektronická verze tradiční tištěné knihy, kterou si uživatel může číst na obrazovce počítače, notebooku, PDA9 nebo jiného mobilního zařízení. Elektronické knihy se distribuují v řadě různých formátů, které podporují celou řadu podpůrných funkcí – podpora hypertextových odkazů na další relevantní zdroje, zvukové soubory apod. Výhody nevýhody Mezi největší výhody elektronických knih patří možnost rychlého procházení či vyhledávání konkrétních hesel. Mimo jiné umožňují vytvářet poznámky nebo záložky v textu apod. Kromě toho skýtají elektronické knihy možnost velmi snadné aktualizace, což je velmi výhodné zejména v případě, kdy knihu resp. skripta používají řádově desítky až stovky studentů, jsou snadněji dostupné a neničí se jejich používáním. Možnost propojení elektronické knihy s externím odkazem na wiki či webblog lze efektivně využít pro komunikaci autora se studenty a tím i doplňovat a upřesňovat její obsah.[7] Co lze označit za výhodu, se může z jistého pohledu jevit i jako nevýhoda. Díky jejich snadné dostupnosti vyvstává problém s otázkou autorských práv, nelegálním šířením a případně snadným plagiátorstvím. Také cenu čteček elektronických knih lze vnímat jako jistou nevýhodu.

9

PDA (personal digital assistant) – překlad osobní digitální pomocník, obecně nazývaný palmtop 22

2.3. Nástroje zprostředkující komunikaci Předchozí kapitoly byly věnovány popisu různým moderním technologiím podporujícím spolupráci a sdílení informací na internetu. V rámci jejich popisu byla několikrát zmíněna podpora komunikace mezi učitelem a studenty. S rozvojem a všeobecným rozšířením moderních technologií mezi širokou veřejností docházelo a dochází k jejímu neustálému rozvoji. Asi nejrozšířenějším a nejdostupnějším způsobem digitální komunikace je komunikace pomocí elektronické pošty (e-mailu), která se stala jednou z nejpoužívanějších služeb na internetu. Umožňuje zasílání a přijímání zpráv včetně příloh, podporuje tvorbu e-mailových konferencí mezi všemi zainteresovanými účastníky.

2.3.1 Diskusní fóra Další velmi rozšířenou formou komunikace podporované internetem jsou online diskusní fóra, která lze definovat jako webové stránky umožňující uživatelům publikovat svoje názory a reagovat na příspěvky ostatních účastníků diskuse. Obecně lze říci, že v případě diskusních fór jde o tzv. asynchronní komunikaci, kdy účastníci diskuse nemusí být připojeni ve stejnou dobu a jednotlivé reakce na příspěvek se objevují s jistým zpožděním. Standardní funkcí diskusních fór jsou emailem automaticky zasílané informace o napsání odpovědi někým s ostatních diskutujících případně jiné aktivitě na fóru. Diskusní fóra nemusejí existovat pouze jako samostatné aplikace, ale mohou být i součástí komplexnějších programů např. součástí výukového prostředí Moodle.[5] V procesu vyučovaní mají diskusní fóra celou řadu využití. Lze jimi doplňovat tradiční formy výuky, jakými jsou přednášky, semináře, ale mohou se stát i elektronickou náhradou diskuse v tradičním vyučování. Jakožto součást specializovaných uzavřených výukových aplikací, je lze využít pro úzce specifické diskuse navazující na výukové aktivity. Výhodami fór je jejich dostupnost v režimu téměř 24/7 a vkládání příspěvků není vázáno na určitou hodinu nebo místo.

2.3.2 Nástroje synchronní komunikace V této kapitole budou zmíněny nástroje, které mají řadu společných vlastností s těmi, které byly popsány v předchozích kapitolách, ale mají oproti nim jednu zásadní vlastnost, která je

23

odlišuje a proč je jim věnována zvláštní pozornost. Touto odlišností je synchronní komunikace tzn., že jednotliví účastníci diskuse musí být připojeni k internetu a přihlášeni do těchto komunikačních nástrojů ve stejnou dobu. Komunikace tedy probíhá v reálném čase, téměř jako v běžném životě. Mezi nejpoužívanější komunikátory patří aplikace ICQ, Skype, Windows Life Messenger! a mnoho dalších. Z těchto komunikátorů je vhodné se detailněji zmínit o produktu Skype, který kromě tradiční psané komunikace podporuje telefonování a konferenční hovory, zasílání souborů nebo sdílení pracovní plochy a souborů. Tyto funkčnosti jsou podporovány i v řadě podobných produktů, ale Skype byl pravděpodobně první uživateli hojně využívaný program pro telefonování prostřednictvím sítě. Z pedagogického pohledu by tyto programy mohly usnadnit komunikaci mezi studenty a učiteli, což by ocenili zejména studenti kombinovaného a distančního studia. Tato forma komunikace by mohla být vhodným doplňkem studia, její velký potenciál lze spatřovat zejména v elektronické podobě individuálních konzultací, jejichž záznam lze ukládat do souboru. Velkou nevýhodou těchto programů je bezpečnost a nebezpečí napadaní viry apod. Dalším omezujícím faktorem může být rovněž nedostatečná rychlost připojení na internet, zejména v případě videokonferencí, což může výrazně omezit kvalitu diskuse. Pokud by vyučující měl tyto programy neustále spuštěné, hrozilo by reálné nebezpečí, že by byl neustále vyrušován od své práce, což by mohlo vést i k naprostému zahlcení neustálou komunikací. Pokud by se tyto komunikační prostředky používaly pro konzultace, bylo by jistě vhodné předem stanovit rozsah konzultačních hodin a jasná pravidla.

24

2.4 Komplexní nástroje podporující vyučování a učení V předchozích

kapitolách

byla

zmíněna

celá

řada

technologických

nástrojů

zprostředkovávajících komunikaci, sdílení a šíření znalostí. Vždy se však jedná o jednotlivé, z pohledu moderních informačních technologií, poměrně sofistikované samostatné nástroje. Tato kapitola bude zaměřena na nástroje „komplexní“, které obsahují souhrn výše uvedených technologií sloučených v jeden celek. Tyto nástroje bývají nazývány „online výuková prostředí“, které kromě podpory komunikace učitel-student podporují i administraci studia. Asi nejrozšířenějším představitelem komplexních nástrojů jsou virtuální výuková prostředí (VLE10), která lze stručně definovat jako technologie, které lze využít v online učení, jelikož v sobě integrují nejen nástroje, které jsou nutné pro realizaci vyučování, ale i nástroje pro administraci studia. S velkým rozmachem internetu a využívání webových stránek naráželi vyučující, kteří je pro svou činnost využívali, na problém s nedostatkem času a dovedností pro jejich úpravu a správu informací o studiu. Tento problém z valné většiny vyřešily tzv. systémy určené k řízení studia či učení, které jsou obecně známy pod zkratkou LMS a o nichž již byla zmínka v kapitole 1.2.2.5. Koncepce těchto komplexních nástrojů vytváří jak pro vyučující, tak i pro studenty, integrovaná virtuální prostředí umožňující administraci studia, tvorbu a správu jednotlivých kurzů, nástroje pro tvorbu textu tj. textové editory a jejich zpřístupnění studentům. Tyto systémy slouží také jako možná úložiště pro soubory různého typu – textové, audio či video soubory. U propracovanějších LMS systémů je standardní součástí i sada nástrojů pro komunikaci (diskusní fóra či e-mail), nástroje pro sdílení informací a vzájemnou spolupráci všech aktérů (wiki). Velkou výhodou je i uživatelská přívětivost jednotlivých nástrojů, které tak mohou ovládat i uživatelé bez znalosti HTML. Je-li v tomto systému vytvořen výukový kurz, je možné přístup k němu ochránit heslem a umožnit tak přístup pouze určité skupině uživatelů. To umožňuje vyučujícím soustředit se výhradně na obsahovou formu výukových materiálů, aniž by museli řešit složité technologické otázky.[26] LMS systémy představují velmi účinný nástroj zejména pro kombinované a distanční studium. Učitelé dostávají do rukou nástroj, který tvoří integrované prostředí, nabízející vše 10

VLE - Virtual learning environment 25

potřebné pro výuku a administraci. Tyto systémy umožňují rovněž velmi jednoduchou aktualizaci studijních materiálů. Díky integraci komunikačních prostředků, jako jsou diskusní fóra, wiki, weblog., např. v systému Moodle, je možné v rámci jednoho prostředí flexibilně propojit teoretický výklad látky v podobě textového dokumentu s aktivní diskusí studentů a zvýšit tak pestrost celé výuky o tento aktivní prvek. LMS systémy si uchovávají veškerou historii komunikace a učitelé tak mohou mít přehled o aktivitě resp. pasivitě studentů po celou dobu studia. Lze také monitorovat rozvoj vědomostí studentů a podle výsledků přizpůsobit průběh a formu výkladu. Toto ovšem vyžaduje zvýšené nároky na čas a pozornost vyučujícího, přestože má k dispozici tým lidí, který se na přípravě kurzů podílí.[31] Určitou nevýhodou LMS systémů může být právě jejich komplexnost a uzavřenost, protože nemusí být celý systém nebo jeho rozhraní kompatibilní s existujícími, již implementovanými informačními systémy na dané instituci. Při existenci velkého množství spravovaných a provozovaných kurzů na těchto systémech by tak byly kladeny relativně vysoké nároky na technické vybavení serveru a s tím související vyšší náklady. Implementace těchto systémů vyžaduje i kvalitní připojení k internetu. Při využívání těchto systémů je reálná šance, pokud by vyučující participoval na řadě kurzů, hrozilo by jeho zahlcení nejen prací na jejich přípravě, ale i v důsledku řady dotazů vznesených od studentů. Řada LMS systémů je ale naštěstí dostatečně uživatelsky přívětivá a intuitivní na ovládání a učitelé jsou tak schopni vytvářet a spravovat si celé kurzy sami. Pokud by totiž vyučující byli zahlceni prácemi na vývoji kurzů, jejich správou a komunikací se studenty, hrozilo by nebezpečí, že se vrátí k původnímu pojetí LMS systémů, kterým dříve bylo jen sdílení výukových materiálů tj. jen jakési sofistikovanější úložiště souborů. V současné době zaznamenalo velký rozvoj a popularitu virtuální výukové prostředí Second Life, které ovšem není primárně určeno pro vzdělávací účely. Jedná se o 3D multiuživatelské virtuální prostředí, definované samotnými uživateli a podobně jako v reálném světě objevují nové věci, komunikují vzájemně v reálném čase, nebo mají k dispozici své vlastní grafické presentace, díky nimž lze spolupracovat s ostatními na různých projektech. To, že se nejedná pouze o technologický výstřelek uzavřené skupiny uživatelů lze doložit aktivitou některých českých vysokých škol, které se tímto virtuálním prostředím v minulosti již presentovaly na dnech otevřených dveří. [20]

26

Toto prostředí nabízí pro kombinovanou či distanční formu vzdělávání možnost jak připravit pro studenty učení, které bude založeno na týmové spolupráci v reálném čase, tj. kdy budou společně řešit nějaký projekt či úlohu. Nevýhodou může být pro uživatele např. zpočátku náročná příprava a obtížnější ovládání.

27

2.5. Google a sociální sítě jako nástroje e-learningu Přestože je Google vnímán pouze jako obsáhlý fulltextový internetový vyhledávač, pravdou je, že služeb poskytovaných touto firmou je celá řada a jejich cílené vzájemné provázání může poskytovat jistou formu virtuálního výukového prostředí. Kromě vlastního internetového vyhledávače, asi nejvýznamnější služby, nám Google nabízí elektronickou poštu, která je provázána s dalšími službami obsaženými v balíčku aplikací Google Apps např. Google talk hlasový a textový komunikátor, Google Dokumentary – pro zpracování dokumentů a jejich presentaci, kalendář a aplikace pro tvorbu webových stránek a wiki (Google Sites). Všechny tyto služby jsou dostupné online a z jednoho uživatelského účtu, které si lze personalizovat. Další zajímavou skupinou Google služeb jsou Google Gross, umožňující vytváření on-line konferencí či diskusních skupin.[11] Soubor všech těchto služeb nabízí e-learningu široké spektrum možností využití v řadě forem učení a vyučování. Jako nevýhodu lze spatřovat skutečnost, že všechna data jsou uložena na serverech Google a nikoliv na vlastním diskovém prostoru, což může být vnímáno jako reálné nebezpečí jejich zneužití, zejména v případě, pokud se jedná o citlivé informace, jako jsou interní data firem, osobní údaje studentů a mnoho dalších. V případě nějakého důvodu nedostupnosti připojení k internetu, jsou tak všechny emaily, podklady ke studiu, či rozpracované projekty rovněž nedostupné. Tím může být narušen celý průběh výuky, protože je narušena komunikace mezi vyučujícím a studenty anebo mezi studenty navzájem.[16] Do kategorie VLE lze zařadit i v poslední době se rozvíjející fenomén sociálních sítí, které jsou názorným důkazem toho, jak internet vstupuje do života lidí a umožňuje jejich vzájemnou komunikaci. Mluvíme-li o sociálních sítích, pak nejde jen o jednu izolovanou aplikaci, ale o celou řadu vzájemně provázaných služeb, které umožňují propojení lidí se stejnými zájmy, umožňující jejich komunikaci a také sdílení souborů. Mezi takové služby můžeme zařadit např. komunitní server MySpace, Facebook, původně určený jen pro studenty Harvardské university, akademickou síť Academia.edu, umožňující vyhledávání kolegů se stejnými odbornými zájmy, profesně orientovanou sociální síť LinkedIn nebo služby Del.icio.us, umožňující ukládání, sdílení, hledání, stahování či nahrávání záložek internetových odkazů, kde je možné tyto odkazy kategorizovat podle klíčových slov, pomocí tzv.tagování.

28

Z pohledu e-learningu i tyto technologie mají potenciál, jak je v jeho procesu využít. Největší předností moderních informačních technologií je schopnost vytvářet pomocí přístupu na internet různá společenství a komunity lidí, kteří mají společné zájmy, cíle a znalosti bez ohledu na hranice regionů, států apod. To může být jedním z důvodů, proč uvažovat o zapojení sociálních sítí do procesu vzdělávání, jelikož komunity představují kromě tradičních tištěných a elektronických výukových materiálů bohatý informační zdroj. Tyto nástroje umožňují uchovávat historii diskusí či dílčí produkty spolupráce. Nejen učitelé, ale i sami studenti ji tak mohou zpětně sledovat a využít je tak v oblasti sebereflexe a zpětného hodnocení své práce.

29

3. Bankovní institut vysoká škola a e-learning Bankovní institut vysoká škola je nejstarší soukromou českou vysokou školou a zájemcům o studium nabízí bakalářské a magisterské studium několika oborů. Zájemci o studium na této škole si mohou zvolit mezi prezenční a kombinovanou formou studia. Kromě akreditovaných studijních programů nabízí rovněž kurzy v rámci celoživotního studia, dlouhodobé vzdělávací programy a rekvalifikační kurzy. Stejně jako ostatní vysoké školy, rovněž i Bankovní institut provozuje informační systém, který v sobě má implementovány prvky podporující e-learning.

Obrázek 3 Ukázka informačního systému BIVŠ

Tato kapitola se bude zabývat možnostmi tohoto informačního systému a zmapováním využívání jeho nástrojů, a to jak z pohledu školy, tak i z pohledu studentů, kteří tuto vzdělávací instituci navštěvují.

30

3.1. Informační systém BIVŠ Bankovní institut vysoká škola (dále jen BIVŠ) kromě vlastní webové presentace, která je umístěna na adrese www.bivs.cz, využívá informační systém, který je produktem fakulty informatiky Masarykovy univerzity v Brně, kterou je zároveň i provozován11. Tento informační systém je BIVŠ dodáván formou outsourcingu jako „blackbox“ tj. uzavřený systém, do jehož struktury pracovníci této školy nemohou zasahovat a jakékoliv úpravy jsou řešeny pomocí požadavku na dodavatele tohoto řešení. Za pravidelný měsíční finanční paušál BIVŠ získává na základě vzájemné smlouvy informační systém, jehož administraci v rámci studijního oddělení zajišťuje pan Ing. Luboš Svárovský a činnosti jako např. zajištění dostupnosti systému, pravidelné zálohování dat, implementaci různých updatů atd. zajišťují pracovníci Masarykovy univerzity v rámci uzavřené smlouvy o dodávce této služby. Informační systém Masarykovy univerzity je možné zařadit do kategorie LMS systémů, jelikož nabízí komplexní evidenci a správu studentů, od jejich přihlášení ke studiu až do momentu ukončení jejich studia, centrální správu učebních plánů pro jednotlivé semestry zahrnující jak rozčlenění studentů do jednotlivých kurzů, správu rozvrhů atd. V průběhu studia umožňuje tento systém vyučujícím vyvěšovat informace o zkouškových termínech, zpřístupňovat podklady ke studiu - jelikož slouží i jako datové úložiště, testovat a přezkušovat studenty a následně zapisovat výsledná hodnocení absolvovaných zkoušek. Studentům nabízí sadu komunikačních nástrojů pro elektronickou komunikaci se školou tj. vyučujícími a studijním oddělením a s ostatními studenty díky emailové schránce, diskusnímu fóru nebo blogu.12

3.1.1 Situace využívání e-learningových nástrojů vyučujícími na BIVŠ Jak již bylo v předchozí kapitole stručně uvedeno, informační systém provozovaný na BIVŠ obsahuje některé funkčnosti, které lze zařadit do oblasti e-learningu v rámci využití moderních informačních technologií tak, jak byly detailněji popsány v úvodních částech této práce. Využívání těchto implementovaných funkčností, které tento systém nabízí, lze však z pohledu vysoké školy resp. vyučujících, popsat jako značně omezené, jelikož nejsou ze strany vysoké školy využívány.

11

Informační systém vyvinutý fakultou informatiky Masarykovy univerzity obdrţel několik mezinárodních cen ISA Awards 2009, EUNIS 2005 Elite Award, Inforum 2007 a 2009 12 Kompletní přehled moţností a vlastností informačního systému vyvinutého fakultou informatiky Masarykovy university lze nalézt na adrese http://is.muni.cz/nas_system/moznosti.pl 31

Informační systém v podobě, v jaké se v současné době nachází, nabízí z pohledu e-learningu několik nástrojů pro sdílení resp. předávání informací, a to konkrétně vývěsku, diskusní fórum, integrovaný e-mail, nástroje pro vytváření interaktivní učební osnovy a pro průběžné a závěrečné testování studentů formou testu. Vezme-li se v úvahu, že informační systém BIVŠ má implementováno diskusní fórum, jako jeden z moderních prostředků komunikace, není vyučujícími tento nástroj zcela využíván pro komunikaci se studenty. Ačkoliv jsou začátkem každého semestru automaticky v diskusním fóru založena témata dle zapsaných předmětů, kde by vyučující mohli komunikovat se studenty, využívat je pro korigování průběhu výuky či v režimu off-line průběžně řešit např. práce na semestrálních pracích, zůstávají tato témata prázdná. Při prohlídce obsahu diskusního fóra je patrné, že tento integrovaný nástroj není, až na občasné výjimky, využívám ani studenty. Výjimky tvoří žádosti resp. nabídky skript či studijních materiálů. Vyučující téměř výhradně preferují komunikaci se studenty pomocí elektronické pošty a v urgentních případech pomocí mobilního telefonu, ale v obou případech se jedná o individuální přístup, přestože se mnohdy jedná o informace týkající se celé skupiny studentů. Velmi zřídka je přednášejícími nabídnuta studentům možnost komunikace pomocí některého z rozšířených on-line komunikátorů jako je např. Skype, ICQ apod. Ale i v tomto případě se jedná spíše o výjimky nabízené zejména v období příprav a tvorby bakalářských nebo diplomových závěrečných prácí, za účelem usnadnění a urychlení komunikace. Příčin nevyužívání dalších způsobů komunikace se studenty než prostřednictvím elektronické pošty může být z pohledu přednášejících několik. Hlavním důvodem je pravděpodobně skutečnost, že drtivá většina přednášejících na BIVŠ je pouze externími spolupracovníky školy, mají svá hlavní zaměstnání nebo přednášejí na více školách současně a nemají tak dostatek času věnovat se off-line diskusím se studenty, čímž by byli neustále vyrušováni ze své práce, respektive by jim na ní nezbýval čas. Tento fakt byl již uveden jako jedna z nevýhod tohoto komunikačního prostředku v obecném popisu e-learningových nástrojů v první části této práce. Dalším důvodem pro nepoužívání této funkcionality by mohla být i jistá konzervativnost přednášejících, kteří preferují „klasické“ formy komunikace se studenty tj. osobní konzultaci nebo komunikaci pomocí e-mailu, jakožto náhrady za klasický telefonní hovor.

32

Obrázek 4 Webová prezentace komunikátoru ICQ [32]

Z výše uvedených integrovaných e-learningových prostředků informačního systému je asi nejvíce využívaným, e-mail. Někteří přednášející rozesílají jeho pomocí studentům obecné informace týkající se změny či zrušení zkouškového termínu nebo informace o využití datového úložiště, jakožto dalšího standardního prostředku LMS systému, kam byly umístěny studijní podklady k přednášenému předmětu. V případě externích přednášejících BIVŠ je upřednostňována komunikace přes vlastní emailovou schránku, která není součástí informačního systému školy. Úložiště dat je jako součást informačního systému BIVŠ používáno hlavně studenty závěrečných ročníků pro odevzdávání závěrečných bakalářských a diplomových prací. Tato funkčnost je rovněž využívána pro odevzdávání semestrálních prací, pakliže jsou součástí podmínek úspěšného zakončení předmětu. Je to tak i přes skutečnost, že jsou tyto práce zasílány vyučujícím prostřednictvím emailu, někdy dokonce odevzdávány duplicitně i v tištěné formě. Přednášející, kteří jsou trvale zaměstnáni na jiných vysokých školách a na BIVŠ působí pouze jako externisté, pro komunikaci se studenty často využívají informační systémy svých „domovských“ škol např. LMS systém Claroline provozovaný na elektrotechnické fakultě ČVUT anebo pro komunikaci, sdílení učebních opor a odevzdávání semestrálních prací 33

osobní stránky založené na některém z wiki systémů např. dokuwiki13. Tyto wiki systémy rovněž podporují nejen sdílení výukových materiálů, ale i možnost ukládání dokumentů. V případě studentů dále slouží k odevzdávání semestrálních prací a jsou jednotlivými vyučujícími upřednostňovány před systémem provozovaným na BIVŠ. Dalším, přednášejícími velmi zřídka využívaným, nástrojem je komponenta systému umožňující vytvářet testy. Tento nástroj pro tvorbu testů je již integrovanou součástí provozovaného systému a jeho častější využívání by bylo vhodným doplněním přednášeného předmětu. Umožnilo by vyučujícím průběžně získávat přehled o aktuální úrovni znalostí odpřednášené látky mezi studenty nebo jej využít jako součást závěrečného hodnocení pro ukončení vyučovaného předmětu. Nejčastěji je informační systém využívám studijním oddělením školy, které jeho prostřednictvím informuje studenty o řadě událostí souvisejících s jejich studiem. Jsou zveřejňovány informace o připraveném rozvrhu pro nový semestr, informace o konzultačních hodinách, záležitostech týkajících se školní knihovny apod.

3.1.2 Situace využívání e-learningových nástrojů studenty BIVŠ Dá se říci, že z pohledu využívání moderních nástrojů vycházejících ze základních principů elearningu tj. výměny informací, znalostí a vzájemné komunikace, jsou studenti BIVŠ kreativnější a aktivnější než vyučující. Tato skutečnost je dána především omezenými možnostmi vlastního informačního systému, a to zejména jeho nepřehledností a s tím i související komplikovaností najít hledanou informaci resp. podklady ke studiu. Studenti často preferují komunitní server www.spoluzaci.cz14, kde si jednotlivé třídy na počátku studia zakládají vlastní virtuální „třídy“, přes které si po celou dobu studia předávají informace. Sdílejí mezi sebou informace o studiu, jeho průběhu, nebo informace o změnách termínů zkoušek apod. Vzájemně spolupracují na vytváření podkladů potřebných k úspěšnému ukončení nejen jednotlivých zkoušek, ale i studia jako takového.

13

http://www.dokuwiki.org/dokuwiki Server spoluzaci.cz je jedním z mnoha internetových serverů provozovaných českým vyhledávacím internetovým serverem www.seznam.cz 14

34

Další alternativou, která je studenty pro sdílení informací využívána, je stejná, jako v případě některých přednášejících a tou jsou pro tento účel vytvořené internetové stránky založené na některém z wiki systémů např. dokuwiki.

Obrázek 5 Ukázka virtuální "třídy" na serveru spoluzaci.cz

Studenti preferující učení poslechem, využívají moderních záznamových technologií pro pořizování audio nahrávek z přednášek tzv. podcasting, který byl detailněji popsán v kapitole 3.2.1. Výhodou podcastingu je možnost opakovaného poslechu probrané látky např. při cestě do práce, v autě nebo v prostředcích městské hromadné dopravy. Tyto zvukové záznamy jsou a musí být pořizovány s výslovným souhlasem přednášejícího, aby nedošlo k porušení autorských práv. Nahrávky přednášek jsou díky možnostem kompresního formátu MP3 šířeny mezi ostatní studenty. Pravdou však je, že tento způsob sdílení informací je i mezi studenty využíván velmi zřídka, jelikož je poměrně složité se v takto amatérsky pořízeném záznamu orientovat a vyhledávat potřebné informace v často několika hodinovém souvislém zvukovém záznamu. Tento způsob učení by byl studenty v širším měřítku více využíván pravděpodobně v případě, kdy by se

35

jednalo o způsob podporovaný vyučujícími, kteří by učební podpory v této podobě připravili pro potřeby poslechu studentů např. jako doplněk k přednáškám.

3.1.3 Anketa spokojenosti studentů s IS BIVŠ V oblasti podnikání je nejdůležitějším a nejvýznamnějším měřítkem úspěšnosti každého produktu či poskytované služby samozřejmě spokojenost zákazníka. V případě školy se jedná o spokojenost studentů s poskytovanými službami, zaměříme-li se konkrétně na vlastní informační systém BIVŠ, tak se jedná o jeho přehlednost, funkčnost, uživatelskou přívětivost a kvalitu nabízených služeb z oblasti e-learningu podporujících sdílení informací. Pro účely získání informací spokojenosti studentů se stávajícím informačním systémem, jeho poskytovanými službami a rozsahem využívání e-learningu na této škole, byl pro potřeby této práce proveden průzkum. K jeho provedení byl využit internetový server vyplňto.cz, který zdarma nabízí pro účely veřejných průzkumů interaktivní tvorbu formuláře a jeho následný provoz po dobu max. 30 dnů. Z důvodu lepšího a jednoduššího zpracování odpovědí respondentů, bylo zvoleno použití uzavřených otázek, které umožňují i jednoduché procentuální vyjádření odpovědí a jejich následné zpracování a vyhodnocení. Osloveni byli prioritně studenti 1. a 2. ročníků kombinovaného magisterského studia. Následně byl odkaz na dotazník za účelem získání co největšího počtu respondentů zveřejněn na jedné z několika neoficiálních stránek BIVŠ založené na sociální komunitní síti Facebook.

36

Obrázek 6 Otisk obrazovky realizovaného průzkumu na serveru www.vyplnto.cz

Respondentům byly v rámci průzkumu položeny následující otázky s možnými odpověďmi: 1. Jste studentem prezenčního nebo kombinovaného studia? Prezenčního Kombinovaného 2. Studujete při zaměstnání? Ano Ne 3. Víte, co se skrývá pod pojmem e-learning? Ano Ne 4. Považujete informační systém BIVŠ za přehledný při získávání informací potřebných ke studiu? Ano Spíše ano Spíše ne Ne 5. Uvítali byste interaktivní výukové kurzy jako doplněk k přednáškám? Ano 37

Ne Nevím 6. Domníváte se, že na BIVŠ jsou dostatečně využívány možnosti, které poskytuje elearning? Ano Spíše ano Spíše ne Ne 7. Využíváte některý z prostředků komunikace poskytovaný IS BIVŠ pro komunikaci, předávání a sdílení informací s vyučujícími nebo spolužáky (diskusní fórum, datové úložiště)? Pravidelně Využívám nepravidelně, jen když je vyžadováno vyučujícím Nevyužívám vůbec 8. Využíváte pro komunikaci a sdílení informací se spolužáky jiné, většinou veřejné služby nabízené na internetu např. (spoluzaci.cz, vlastní dokuwiki systémy apod.)? Ano Ne 9. Připadají vám studijní podklady poskytované přednášejícími jako dostatečné pro výuku? Ano Spíše ano Spíše ne Ne 10. Uvítali byste absolvování vybraných předmětů formou elektronických on-line kurzů? Ano Spíše ano Spíše ne Ne 11. Uvítali byste skládání závěrečných zkoušek formou elektronických on-line testů? Ano Spíše ano Spíše ne Ne 38

3.1.4 Výsledky průzkumu mezi studenty na IS BIVŠ Veškeré odpovědi studentů byly zpracovány pomocí tabulkového procesoru Microsoft Excel. Z níže uvedených grafů vytvořených na základě výsledků veřejného průzkumu provedeného mezi studenty BIVŠ lze vyhodnotit následovně.

Přestože byla učiněna snaha stejnou měrou provést průzkum mezi studenty denního a kombinovaného studia, z průzkumu jasně vyplývá, že 93 % respondentů bylo studenty kombinovaného studia a zbylých 7 % prezenčního. Stejnou měrou byla vyhodnocena i otázka, zda respondenti při studiu pracují. Tato otázka se může zdát nepodstatná a poněkud nelogická, ale v kontextu s dalšími otázkami např. s přáním ve větší míře absolvovat přednášené předměty formou elektronického kurzu má své opodstatnění.

39

Z celkového počtu 108 respondentů je 78 % zcela či spíše nespokojeno s kvalitou současného informačního systému provozovaného na BIVŠ. Dá se říci, že za největší nevýhodu IS považují studenti, kteří se do ankety zapojili, jeho uživatelskou nepřívětivost respektive celkovou nepřehlednost systému jako takového a vyhledávání potřebných informací za zdlouhavé a neintuitivní. S přehledností a ovládáním informačního systému mají však problémy nejenom sami studenti, ale i někteří přednášející. Na základě osobních zkušeností studentů, neumějí někteří přednášející uložit do informačního systému výsledky hodnocení závěrečných zkoušek nebo podklady pro studium a jsou nuceni požádat některého z pracovníků studijního oddělení nebo někoho ze svých kolegů. V rámci objektivity je však nutno říci, že dle informací pana Ing. Luboše Svárovského, který na BIVŠ pracuje jako aplikační správce IS, se občasných kurzů ovládání systému které pořádá, účastní jen minimum pozvaných. I to může být jistým způsobem příčina výše popsaných potíží. Opět na základě osobního rozhovoru se správcem IS, panem Svárovským, je bohužel jakákoliv centrální „customizace“ vzhledu a nabídkového menu, a tím i jeho celkové zpřehlednění nemožná, a to z důvodu, že se jedná o uzavřené řešení dodávané formou „black boxu“ bez možností téměř jakýchkoliv úprav na straně klienta, v tomto případě BIVŠ. Rovněž odezva na požadavky ze strany dodavatele není zcela ideální, zejména co se týká rychlosti odpovědí, vstřícnosti řešit problém nebo proaktivního přístupu. V důsledku omezených možností nastavení vzhledu uživatelského rozhraní tak mají všichni uživatelé IS, studenti i zaměstnanci školy, téměř stejné uživatelské nastavení bez ohledu na roli, kterou v něm mají nadefinovánu – student, přednášející, pracovník studijního oddělení atd.

40

Průzkum potvrdil i skutečnost, která byla již jednou naznačena, že studenti využívají elektronické komunikační prostředky IS školy minimálně nebo vůbec. Výjimkou jsou případy, kdy je využití těchto prostředků požadováno vyučujícími např. k uložení semestrální práce. Studenti si za pomocí různých wikisystémů a komunitních webů vytvářejí vlastní „elearningové“ systémy mimo oficiální informační systém, a to s jediným cílem, kterým je snaha úspěšně zakončit studium na škole, což by měla být i snaha přednášejících.

Velmi často se stává, že poskytované materiály ze strany přednášejících jsou velmi málo obsáhlé, často jen v podobě přednáškové presentace vytvořené v Microsoft Powerpoint, která má spíše užitek pro přednášejícího než pro studenta. Velmi zřídka tyto poskytované materiály nabízejí přípravné testy či otázky, na kterých by si sami studenti ověřili, jaký je stav jejich aktuálních znalostí, a proto si tyto nedostatky sami nahrazují tvorbou vlastních „znalostních databází“, kde si vzájemně sdílejí zápisy z přednášek, výpisky s doporučených materiálů, nalezené a již zpracované jiné dokumenty související s danou tématikou. Hlavní motivací pro tuto činnost je, jak bylo uvedeno, úspěšné ukončení nejen jednotlivých předmětů, ale i studia samotného. Nicméně není to jen touha ukončení předmětu, ale i chuť studentů a dobrý pocit z vlastní tvorby něčeho, co považují za užitečné pro sebe nebo své spolužáky. Kdyby bylo možné využití této aktivity školou, byl by tu velice pozitivně fungující model přístupu ke studiu, při kterém se student učí vlastními silami a zároveň tak zdarma vytváří hodnotný informační zdroj pro školu, který by bylo možné snadno udržovat aktualizovaný. Praktický postup využití studentů a jejich podkladů je naznačen v praktické části této práce.

41

Spokojenost s poskytovanými materiály, jakožto podkladem ke studiu lze popsat jako „patovou“. 52 % respondentů v průzkumu projevilo spokojenost s jejich kvalitou a považuje je za dostatečné ke studiu. Oproti tomu téměř stejný počet studentů, 48 % z celkového počtu dotázaných odpovědělo, že je spíše či zcela nepovažuje za dostatečné. Zde je ovšem nutné brát v potaz, že představy studentů o kvalitě učebních opor potřebných ke studiu se mohou dle individuálních představ lišit.

56 % z dotázaných studentů navštěvujících Bankovní institut, by uvítalo skládání závěrečných zkoušek z předmětů, pakliže jsou ukončovány pomocí písemných testů, elektronickou formou, což se děje zcela výjimečně. Vzhledem ke skutečnosti, že většina respondentů byla z řad studentů kombinovaného studia, tj. chodí pravidelně do zaměstnání, participace na přednáškách a zkouškách, jejichž termíny jsou vypsány na všední dny, pro ně představuje jistou komplikaci, kdy si musí se svým zaměstnavatelem domluvit volno nebo vzít dovolenou. Zpříjemnění studia by představoval právě elektronický způsob studia a skládání zkoušek, jejichž datum a přesný čas by si dohodli studenti dle vlastních možností. Aby se zamezilo opisování či podvádění při skládání testů z domova, dalo by se toto nebezpečí eliminovat vypsáním zkouškového termínu na víkend a zpřístupněním počítačové učebny, kde by se studenti sešli ve stanovenou hodinu a závěrečný test absolvovali.

42

4. Návrh nového informačního systému pro BIVŠ 4.1. Varianty možných změn IS na BIVŠ Jak internetový průzkum, popsaný a vyhodnocený v předchozí kapitole ukázal, studenti by rádi v průběhu svého studia na BIVŠ ve větší míře využívali možnosti, které nabízí moderní formy e-learningu tj. absolvování některých předmětů elektronickou formou nebo skládání závěrečných testů stejným způsobem. Co se týče skládání vybraných průběžných či závěrečných zkoušek formou testů, zejména u předmětů, které to z podstaty přednášené učební látky umožňují, tj. je možné obsah vyučované látky zpracovat formou testu, by bylo možné realizovat již pomocí stávajícího informačního systému dodávaného Masarykovou univerzitou, který má tuto funkčnost již implementovanou. Současný systém umožňuje vytvořit zkušební testy s různým nastavením počtů odpovědí, nastavení procentuální úspěšnosti odpovědi u otázek, které mají možnost více správných odpovědí apod. Je však využívána zřídka, jelikož navržení závěrečného testu ve stávajícím informačním rozhraní není příliš uživatelsky přívětivé a je tím pádem i časově náročné. Rovněž záleží na přednášejícím, zda chce takovýmto způsobem zakončit výuku anebo zda dává přednost např. ústní zkoušce. Zavedení zkušebních testů by zkoušejícím díky přednastaveným variantám odpovědí a následnému automatickému vyhodnocování ušetřilo mnoho času s pracnými ručními opravami písemných odpovědí studentů. Jestliže bude BIVŠ chtít v rámci své koncepce vzdělávání v budoucnu intenzivněji využívat možností, které se nabízejí využitím moderní informačních technologií tj. různými formami elearningu a poskytovat tak svým studentům kvalitní studijní opory bude nutné, dříve či později, zahájit implementaci nového informačního systému. V tomto implementačním procesu je možné se ubírat několika cestami. Variant, jak postupovat v případě implementace je několik: 1. První variantou je implementace některého z komplexních LMS systémů, které nabízejí jak evidenci a správu studentů, řízení studia, správu studijních plánů atd., ale zejména autorské nástroje k vytváření výukových kurzů a objektů, které v současném systému zcela chybí. Pakliže by se rozhodla škola nabízet plnohodnotné distanční resp. celoživotní vzdělávání, nejen formou jakéhosi hybridního kombinovaného studia 43

poskytovaného prostřednictvím svých konzultačních středisek, jako doposud, pak je zavedení nového informačního systému naprostou nutností. Přestože je distanční forma studia založena především na samostatném studiu, je nutné, aby studenti ke svému studiu získali kompletní studijní materiály (studijní opory), připravené speciálně pro samostudium, a to jak již bylo několikrát zmíněno, stávající řešení neumožňuje. Náhrada stávajícího informačního systému školy za nový, celkově vhodnější, ale tato cesta je z hlediska vynaložení lidských zdrojů, času a finančních investic nejnáročnější. Jelikož BIVŠ nemá vlastní vývojové oddělení, které by vytvořilo nový systém, bude nutné připravit velmi podrobný scénář postupu nákupu a implementace od externího dodavatele, který bude koordinován projektovou skupinou sestavenou z odborných zaměstnanců školy. Z finančního hlediska se jedná o nákladnou investici, která bude vyžadovat neustálý přísun prostředků do chodu a údržby systému. Z dlouhodobého hlediska, se však tato možnost jeví jako nejvíce efektivní, jelikož funkční otevřený systém, který bude přehledný, bude mít možnost neustálých úprav a bude vylepšován na základě aktuálních potřeb školy se tak bude schopen pružně přizpůsobovat požadavkům trhu, čímž přiláká další zákazníky v podobě nových studentů a s nimi i větší objem finančních prostředků. 2. Jako druhá varianta se naskýtá možnost zachovat stávající systému pro podporu prezenčního a kombinovaného studia a spuštění paralelního, výhradně na e-learning zaměřeného systému. Bohužel toto řešení má několik nevýhod, které je možné spatřovat ve vyšších finančních nákladech a časové náročnosti na správu dvou souběžně běžících systémů. Nevýhodou tohoto řešení by byla rovněž existence dvou oddělených databází s informacemi o studentech a o jejich studijních výsledcích, které by bylo nutné mezi oběma systémy nějakým způsobem replikovat. Přestože by se druhá varianta, tj. souběžný provoz dvou systémů, mohla jevit jako víceméně nepraktická, pro její využití může hovořit její bezpečnost pro chod stávajícího systému a vynaložení méně finančních prostředků.

44

3. Třetí možností zavedení plnohodnotného e-learningového systému je vývoj vlastního komplexního informačního systému školy, který by zahrnoval jak stávající funkčnosti, tak i rozšířené možnosti pro podporu e-learningu. V tomto případě se management školy má možnost rozhodnout mezi návrhem zcela nového IS vlastními silami od samého počátku nebo za základ svého nového IS využít některého na internetu zdarma nabízeného opensource produktu jakými jsou např. systémy Moodle, Claroline apod. Bohužel vývoj vlastního systému je obecně velmi náročná činnost a BIVŠ pravděpodobně nemá k dispozici dostatečné personální zázemí a proto je tato varianta za současného stavu nerealizovatelná. Stejné důvody budou i rozhodujícím faktorem pro zamítnutí úpravy nějakého opensource systému. Před vlastním rozhodnutím, jakým způsobem implementovat nový informační systém, si musí vedení BIVŠ zodpovědět několik zásadních otázek: Proč a zda je nutné implementovat nový IS? Jaký bude mít přínos pro jeho studenty a vyučující? Zajistí škole nabídka nových služeb založených na moderních formách vzdělávání více studentů, kteří budou mít zájem o studium na BIVŠ a tím i návratnost investic?

45

4.2. Proč zavést e-learning na BIVŠ Pro zavedení e-learningového systému na BIVŠ, a to jak formou vytvoření vlastního systému nebo nákupem hotového řešení od externí firmy hovoří několik faktorů: snížení nákladů na klasickou formu vzdělávání, zejména v oblasti fixních nákladů na provoz učeben, mzdy pedagogů, nákladů na dopravu, nákladů na provoz konzultačních středisek, které zahrnují i náklady za pronájem prostor, platy pracovníků atd. studentům nabídne nezávislé a individuální studium, kdy si sám student zvolí dobu, kdy se studiu bude věnovat, zvolí si vlastní tempo výuky dle svých individuálních potřeb, což přinese nové zájemce o studium, kterým tato forma bude vyhovovat. pokud budou jednotlivé kurzy dostatečně kvalitní, což zajistí jejich důsledná příprava a práce oponentů jednotlivých kurzů, je garantována vysoká úroveň předávaných informací, což u klasické výuky není vždy pravidlem. větší možnost spravedlivé měřitelnosti znalostí studentů, protože u elektronických kurzů nemůže být výsledná známka ovlivněna některými faktory vyplývajícími z klasického vztahu učitel-student tj. z nějaké předpojatosti e-learningové kurzy vytvořené zajímavou a zábavnou formou mohou oslovit více zájemců o studium a zpříjemnit vlastní průběh studia díky větší časové flexibilitě a atraktivnosti, které v sobě moderní e-learning skrývá, má BIVŠ reálnou šanci po jeho zavedení do učebních osnov získat řadu nových studentů, které by zaujalo kompletní on-line studium, a tím i příliv finančních prostředků. Návratnost investic by byla snazší zavedení e-learningu do procesu výuky na BIVŠ by rovněž zajistilo stejnou úroveň požadavku na znalosti pro úspěšné absolvování studia bez ohledu, zda by se jednalo o výuku na ústředí nebo na jejích pobočkách, ať již tuzemských nebo zahraničních, které se staly v poslední době terčem kritiky.

46

4.3. Bariéry a nevýhody implementace e-learningu na BIVŠ Přestože se podle výčtu výhod nasazení e-learningu do celkové koncepce výuky popsaných v předchozí kapitole může jevit, že přinese pouze samé výhody, není tomu tak. Jako téměř všechny novinky, má i toto řešení své klady a zápory, které mohou celý proces implementace zkomplikovat či dokonce znemožnit. Zde jsou některé z bariér a nevýhod: Asi největší překážku v zavedení nového e-learningového systému z pohledu vedení školy budou představovat investice do IT struktury tj. vstupní finanční náklady na nákup HW a SW vybavení, vývoj či nákup cílového řešení, náklady na nové zaměstnance. Tyto vstupní náklady mohou být velkou finanční zátěží a mohou tak zásadním způsobem ovlivnit rozhodnutí, zda projekt zahájit či nikoliv. Jelikož tvorba kvalitních elektronických studijních opor vyžaduje vysokou profesionální odbornost, nelze ji jednoduše zadat pedagogům bez předchozí odborné přípravy. Práce učitelů klade vysoké nároky na týmovou spolupráci všech zúčastněných v procesu samotné přípravy e-kurzů, a to především z důvodu znalosti technologie didaktického zpracování učiva a znalosti nástrojů pro jejich tvorbu, jelikož vývoj elektronických učebních opor je nesrovnatelně náročnější v porovnání s vývojem analogických klasických vzdělávacích osnov. Tyto skutečnosti budou klást zvýšené nároky na jistou formu rekvalifikace pedagogů a jejich zaškolení do nového způsobu tvorby studijních materiálů. V neposlední řadě budou znamenat další finanční náklady spojené právě s touto rekvalifikací. E-learningovou výuku lze na škole zavést pouze v případě, že o ní bude dostatečný zájem nejen ze strany studentů, ale bude mít i širokou podporu vedení školy a v neposlední řadě i vyučujících. Překážku v nasazení e-learningu na BIVŠ můžou nepřímo představovat i jisté předsudky stávajících pedagogů, kteří podvědomě mohou vnímat elektronickou formu studia jako kvalitativně horší, než v případě klasické formy. Jistou bariéru mohou představovat i některé sociálně-společenské aspekty, jelikož elearning přinese do procesu vzdělávání určité odosobnění výuky, kdy díky němu dojde k téměř naprostému přerušení osobních vztahů mezi přednášejícími a studenty. Stejně tak výhradně elektronická forma sdělování informací nemusí být vhodná pro všechny studenty, z nichž řada může preferovat klasickou formu výuky v učebnách. 47

4.4. Teoretický postup implementace nového IS na BIVŠ Rozhodnutí zamýšlet se nad potencionální změnou stávajícího IS je prvním krokem, který ovlivní fungovaní a vystupovaní BIVŠ před studenty, učiteli, ale i vůči veřejnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že pořizování každého informačního systému představuje velkou finanční náročnost pro investora, v tomto případě management BIVŠ, jde o to, aby bylo po jeho implementaci dosaženo jeho maximální efektivnosti a tím i co nejrychlejší návratnosti vložených finančních prostředků do projektu. Úspěšné realizace takto náročného projektu je možné dosáhnout jen komplexním přístupem jeho implementace. Vzhledem k rozsáhlosti projektu je nutné brát zřetel i na počet zaměstnanců BIVŠ, kteří budou na projekt alokováni, bude nutné nastavit procesy budoucí správy tohoto systému a tvorby kurzu atd. Bez dokonalého naplánování jednotlivých fází a stanovení strategie využití by hrozilo, že by se z dříve ambiciózního projektu mohla stát jen ukázka špatně investovaných prostředků. Strategii využití e-learningu na škole v budoucnosti je nutné naplánovat v horizontu min. 1012 let, což je ve vyspělých státech odhadovaná doba návratnosti finančních prostředků vložených do vývoje a nasazení e-learningu. Toto řešení zahrnuje rovněž náklady na pořízení software i hardware. Celý proces implementace IS lze rozdělit do čtyř základních etap:[1] 1. Etapa I – Zahájení projektu a. Analýza potřeb b. Vize a stanovení cílů c. Tvorba strategie d. Zadání projektu e. Rozhodnutí managementu školy o zavedení nového informačního systému f. Sestavení projektového týmu 2. Etapa II – Plánování a výběr řešení a. Výběr vhodného LMS systému, který bude obsahovat funkčnosti stávajícího systému a navíc bude obsahovat nástroje pro tvorbu interaktivních výukových opor. b. Provedení analýzy způsobu realizace c. Uzavření smlouvy o zavedení nového systému

48

3. Etapa III – Realizace řešení a. Vlastní implementace vybraného systému b. Sestavení týmů pro tvorbu e-learningových kurzů c. Tvorba zkušebních kurzů v rámci pilotního provozu 4. Etapa IV – Provoz a údržba LMS systému a. Zaškolení pracovníků, vypracování dokumentace b. Zahájení ostrého provozu nového IS

Obrázek 7 Fáze realizace projektu

4.4.1 Etapa I - Zahájení projektu Informace získané v této etapě projektu budou nezbytným podkladem pro rozhodnutí, které bude nutné učinit, než se škola rozhodne přistoupit k vlastní implementaci nového LMS systému a tím i k radikálním změnám v celkovém procesu vzdělávání. Analýzu současného stavu, která zmapuje různá přání a představy o budoucím směrování poskytování výuky na BIVŠ provede vybraný zodpovědný pracovník. Tato analýza bude sloužit jako jeden z podkladů ke stanovení budoucí vize a další strategie a poskytne odpověď na otázku, nakolik je realizace nového systému proveditelná. Budoucí vize musí být dostatečně obecná a musí definovat dlouhodobé cíle, k jejichž dosažení je nutné splnit řadu

49

krátkodobých cílů, na které bude celý proces rozdělen. Vytvoření vize je velmi náročnou činností a podcenění její tvorby může způsobit rozpad celkové strategie. Pro tuto fázi projektu je možné použít obecně techniky typu SWOT analýzy, která pomůže odhalit silné a slabé stránky současného stavu a dále napomůže odhalit a eventuelně upřesnit možné příležitosti a hrozby. Jestliže bude hotova analýza současného stavu (as-is) a nadefinovány cíle, je možné přistoupit k tvorbě strategie. Stejně jako každá velká firma, i BIVŠ musí dokonale zvážit, zda je pro ni zavedení e-learningu vhodným nástrojem pro proces vzdělávání studentů. Není vhodné rozhodnout se stávající a fungující systém měnit bez dostatečné představy budoucí strategie vzdělávání a poskytování pedagogických služeb. Po ukončení úvodních analýz a definici základní vize lze zahájit vlastní fázi přípravy projektu, kterou bude nutné zpracovat velmi pečlivě a důkladně, protože tato fáze projektu rozhoduje o možnostech realizace cílů, které byly vydefinovány při zpracování podnikové vize a globální strategie. Skupinou, která rozhodne o zahájení této fáze projektu, bude nejvyšší management BIVŠ, který by měl i rozhodnout, zda bude zavedení e-learningového systému realizováno jednorázovým nákupem LMS nebo LCMS systému, který bude nadále administrován a vyvíjen zaměstnanci školy, anebo bude řešen nákupem hotových kurzů od externího dodavatele. Bude nutné zvážit, zda má škola dostatečné HW zázemí pro provozování LMS systému na vlastních serverech, případně zda bude nutný nákup nového HW nebo outsourcované řešení jako v současnosti, kdy je obojí zajišťováno Masarykovou univerzitou. Na tyto otázky by měla dát odpověď studie proveditelnosti, která bude obsahovat i informace o finanční připravenosti realizovat projekt, dostatečném personálním zajištění projektu atd. Posledním krokem první fáze projektu je vytvoření projektového týmu, který se bude podílet na přípravách a realizaci vlastního projektu. Důleţitou roli při výběru vhodných kandidátů nehraje pouze odpovědnost jednotlivých pracovníků, ale i jejich kvalifikace. Tato skupina by měla připomínkovat, schvalovat, následně rozhodovat o nákupu a nasazení vybraného řešení. Pokud by Bankovní institut neměl ve svých řadách dostatečný počet zkušených odborníků, mohl by částečně tento nedostatek vyřešit uzavřením smlouvy s externími pracovníky.

50

Do projektového týmu je potřeba zahrnout kromě odborníků, kteří budou řídit vlastní projekt po odborné stránce, i budoucí klíčové uţivatele, jejichţ práci nejvíce ovlivní nový systém (např. zaměstnance studijního oddělení změna správy studentů nebo učitele zavedení LMS systému). Zapojení těchto „laiků“ přivede do procesu návrhu připravovaného systému nový pohled, který je nezbytný pro jejich budoucí spokojenost. V rámci projektového týmu je potřeba přesně vydefinovat oblasti zodpovědností jednotlivých rolí, stanovit si pravidla spolupráce a komunikace mezi nimi. Nelze opomenout zohlednit časové moţnosti jednotlivých členů týmu, protoţe není moţné jen vyuţívat jejich odborné znalosti, ale je nutné vzít v potaz i jejich standardní pracovní náplň. V ideálním případě by bylo dočasné plné alokování na projekt a jejich standardních pracovní zodpovědnost, by převzali jejich kolegové a umoţnili jim tak maximální časovou flexibilitu pro participování na náročném projektu. Projektový tým by měl zahrnovat tyto důleţité role:[15] Vedoucí projektu (project manager), který bude mít zodpovědnost za dodání poţadovaných výstupů projektu s přidělenými zdroji, na základě dohodnutého časového harmonogramu, nákladů a v přiměřené kvalitě. Zodpovídá rovněţ za zpracování dokumentace, dodrţení finančního plánu, vypracovává podklady pro dodavatele a v neposlední řadě reportuje o stavu projektu managementu školy. Vlastník procesu (process owner), osoba, která má zodpovědnost za celý proces a vše s tím související, často se této funkce ujímá i vedoucí projektu. Sponzor projektu (project sponsor), většinou se jedná o reprezentanta podniku, v případě BIVŠ se bude jednat o osobu z nejvyššího managementu školy, který bude zodpovědný za to, ţe projekt bude realizován dle zadaných kritérií. Mezi další úlohy sponzora patří stanovování termínů projektu, uvolňování finančních prostředků. Návrhář výuky, pedagog a vývojář. Odborný expert, garant studia a tvůrce vlastního obsahu (subject matter Expert), do jehoţ kompetence bude spadat rozhodování, zdali je moţné poţadované studium realizovat pomocí e-learningu. Administrativní pracovník – člen týmu, který bude mít na starost zajištění běţné agendy jako např. plánování schůzek, komunikaci s členy napříč projektovým teamem. 51

4.4.2 Etapa II – Plánování a výběr řešení Druhá etapa zavedení e-learningového systému na BIVŠ bude realizována pouze v případě kladného rozhodnutí nejvyššího managementu školy tento nákladný projekt realizovat a financovat. Toto rozhodnutí bude podloţeno vypracovanou studií proveditelnosti a jejím následným odsouhlasením. Vzhledem k personálnímu sloţení zaměstnanců BIVŠ je zřejmé, ţe tato implementace bude muset být realizována nákupem hotového řešení, v případně rozhodnutí nákupu pouze jednotlivých kurzů zadáním jejich dodávky „na klíč“ u externích dodavatelů. Této fázi projektu by měl projektový tým věnovat zvýšenou pozornost především provedením co nejobjektivnějšího srovnání na trhu dostupných řešení a získaných nabídek s ohledem na skutečné potřeby školy a finanční prostředky, které byly na jeho realizaci uvolněny. Vzhledem ke skutečnosti, ţe zkušenosti s e-learningem a tvorbou jeho aplikací jsou na půdě BIVŠ minimální, bylo by vhodné do výběrového řízení zapojit fundovaného externího specialistu na danou tématiku. V tomto případě nesmí být opomenuto dobré právní a smluvní ošetření této spolupráce, jelikoţ v rámci této poradenské činnosti se dostane k citlivým strategickým informacím školy. Bankovní institut má tři moţnosti, jak oslovit budoucího dodavatele: První moţností je vypsání výběrového řízení pomoci tzv. elektronického trţiště např. b2b.cz nebo allytrade.cz. Tento způsob je moţný pouze v případě, pokud bude mít zadavatel jiţ jasnou představu o výsledném zpracování projektu tj. v jakém časovém a finanční rozsahu se tato poptávka bude realizovat. Velkou výhodou tohoto způsobu je osloveni většího mnoţství dodavatelských firem a tím i větší tlak na výslednou cenu. Druhou moţností je osloveni institucí podobného zaměření tj. škol, které jiţ mají nějaký e-learningový systém implementovaný. Zde je šance, ţe v případě projevení zájmu ze strany BIVŠ o toto řešení, bude moţné s dodavatelem a partnerskou institucí uzavřít cenově výhodnější smlouvu o dodávce produktu dvěma zákazníkům, kteří se např. mohou podělit o náklady na vlastnictví a za sluţby spojené s technickou částí jeho provozu. Výhodou tohoto řešení můţe být niţší pořizovací cena hotového produktu, ale jen v případě, ţe poţadavky na dodávaný produkt budou totoţné. V opačném případě, pokud by BIVŠ poţadoval dodatečné úpravy funkčnosti tohoto 52

řešení, mohla by paradoxně být výsledná cena zakázky vyšší a přesáhnout finanční plán. K dalším moţnostem je přímé oslovení skupiny potencionálních dodavatelů poţadovaného IS, kteří jiţ mají s tvorbou a implementací e-learningových systémů většího rozsahu praktické zkušenosti. Tito dodavatelé budou kontaktováni a po předběţných jednáních jim budou dodány bliţší specifikace připravovaného projektu. Pokud tyto oslovené firmy budou mít zájem se do výběrového řízení vyhlášeného školou zapojit, vypracují cenovou nabídku na projekt, která bude jiţ obsahovat vizualizace a rámcové časové údaje scénáře implementace IS. Pro výběr vhodného dodavatele budoucího e-learningového systému má BIVŠ několik moţností jak postupovat a bylo by vhodné, kdyby byl výběr proveden ve dvou, po sobě navazujících, krocích. Po obdrţení nabídek od oslovených dodavatelů bude proveden tzv. hrubý výběr a do druhého kola postoupí jen ty nabídky, které budou nejzajímavější a pro školu nejvýhodnější. Z druhého výběrového kola vzejde vítěz a dodavatel IS. Zde je nutné, aby projektový tým stanovil přesná výběrová kritéria, podle kterých bude cenové nabídky posuzovat. Lze říci, ţe z pohledu systémového hlediska výběr vhodného LMS systému ovlivňují tři hlavní prvky – vlastní LMS systém, jeho dodavatel a budoucí uţivatel tj. v tomto případě BIVŠ. Kritérií pro výběr vhodného LMS systému nemusí být extrémně velký počet, ale jejich výběr musí být pro školu rozhodující a zcela zásadní. Mohou to být například: shodnost zaměření funkčností LMS systému s potřebami školy, počet a typ referencí daného LMS systému, orientace dodavatele LMS systému na podobnou velikost vzdělávací instituce, tuzemské zastoupení dodavatele LMS systému, znalost a zkušenost dodavatele LMS systému s podobnými projekty, celková velikost dodavatelské firmy velikost firmy a její portfolio.

53

Klíčovým aspektem pro výběr dodavatele bude samozřejmě i cena, která je pro zákazníka velmi důleţitá. Neměla by však být tím hlavním hodnotícím kritériem při výběru vhodného řešení, protoţe při jejím hodnocení je nutné vzít v úvahu zvlášť pořizovací a zvlášť provozní náklady. Mohlo by se tak stát, ţe díky snaze ušetřit finanční prostředky při prvotním nákupu a implementaci nového řešení by se v dlouhodobém časovém horizontu celý projekt prodraţil díky vysokým provozním nákladům, které by zahrnovaly i náklady na případné dodatečné úpravy a vylepšení. Během výběru vhodného řešení a během posuzování nabídek bude rovněţ nutné vybrat vhodnou technologii pro splnění poţadavků zákazníka. Jestliţe tedy bude schválen proces implementace nového informačního systému s podporou e-learningu, přikročí se k hlubší analýze nabízených řešení. Jistým limitujícím kritériem s největší pravděpodobností bude v závislosti na vybraném řešení podmínka rámcově dodrţet zadané termíny např. přechod na nový systém do dvou let a dodrţet odhadnutý rozpočet, který byl v úvodní fázi projektu předloţen vedení školy. Při výběru vhodné technologie nelze opomenout tato důleţitá hlediska: nutnost vybrat takovou technologii, která se stane standardem pro všechny pobočky BIVŠ a budou ji moci bez jakýchkoliv překáţek moci vyuţívat. V dnešní době se bude jednat o řešení podporující technologii server-klient, kdy pobočky budou vzdáleně přistupovat pomocí internetu na centrální server, nové řešení musí umoţňovat migraci všech dat ze stávajícího IS do nového tak, aby byla zachována veškerá administrativa o minulých i stávajících studentech tj. jejich studijní výsledky, archivy odevzdaných semestrálních a závěrečných prácí atd., pokud se BIVŠ rozhodne pro implementaci LMS systému a ne jen pouze pro náhradu stávajícího IS, měla by být součásti kriterií pro výběr být součástí ověření vybrané technologie i tvorba tzv. testovacích kurzů, na kterém bude ověřeno, ţe nabízené řešení je pro školu zcela vyhovující a dostačující. Není proto moţné vybrat řešení, které pak bude za vynaloţení dalších finančních nákladů nutné upravovat, vybrat takové řešení, které spadá do celkového konceptu a architektury současného resp. budoucího informačního systému a zváţit, jakou mají nabízená řešení technologickou perspektivu do budoucnosti, jak velké bude riziko s přechodem na novou technologii apod.

54

Jiţ ve fázi vlastního výběru vhodné technologie pro cílové řešení se přirozeně zuţuje počet vhodných dodavatelů. Konečné rozhodnutí při výběru dodavatele ovlivní, kromě kritéria ceny produktu i dodatečné sluţby, které zájemci o realizaci tohoto projektu nabídnou, jako např. servis, technická podpora, nabízené SLA15, automatické aktualizace atd. Po předloţení přesně vydefinovaného dokumentu zahrnující všechny potřebné údaje jako jsou typ vybraného řešení, přesný časový plán implementace a migrace dat ze stávajícího systému do nového, přesný odhad finančních nákladů, bude schvalovacím orgánem předloţený projekt odsouhlasen a schválen k realizaci či nikoliv. V případě kladného rozhodnutí bude třeba dořešit nezbytné administrativní formality týkající se přesného finančního plánu, uzavření a verifikace smluv a bude moţno přistoupit k fázi samotné implementace.

4.4.3 Etapa III – Realizace řešení Okamţikem, kdy bude vybrán dodavatel nového řešení a budou přesně vydefinovány a smluvně ošetřeny všechny podmínky dodávek, nastává okamţik, kdy se zahájí fáze vlastní technologické realizace vybraného řešení. Tato fáze bude pravděpodobně nejnáročnější na organizaci a koordinaci všech do projektu zapojených pracovníků školy a externích dodavatelů. V případě implementace LMS systému na půdě BIVŠ se bude jednat o dvě souběţně probíhající aktivity – příprava, plánování a tvorba pilotních e-learningových kurzů na jedné straně a migrace dat ze stávajícího systému do nového IS na straně druhé. Přestoţe bude vybrán dodavatel budoucího řešení a budou přesně dohodnuty funkčnosti nového systému a časový harmonogram, není moţné mu zcela bez kontroly svěřit realizaci. Bude nutná důkladná a průběţná kontrola všech dodaných komponent, jejichţ kvalita a rozsah musí být v souladu s podmínkami odsouhlasenými oběma stranami. Jelikoţ neexistuje ideální a univerzální řešení, které lze bez jakýchkoliv úprav implementovat, bude nezbytné v průběhu realizace pomocí změnových řízení vlastnosti zaváděného systému upravovat pro potřeby zadavatele tj. BIVŠ. Dá se očekávat, ţe dodavatelé budou chtít případné změny realizovat co nejjednodušeji, nejrychleji a budou se snaţit přesvědčit odběratele, ţe jimi navrhované řešení je právě to nejlepší, ale opak bývá pravdou. Proto bude 15

SLA - Service Level Agreement 55

nutná nejen důkladná kontrola dodávek ale i přítomnost některého z členů projektového teamu u všech zásadních změn a instalací. Do průběhu realizační fáze projektu bude vhodné ve zvýšené míře začlenit i budoucí administrátory informačního systému, aby získali co nejrozsáhlejší znalosti o fungování systému. Nicméně na tyto pracovníky budou kladeny vysoké nároky a bude tak nezbytné, aby byli co nejvíce vyvázáni ze svých standardních pracovních aktivit a jejich práce byla delegována na jejich zástupce. V rámci třetí projektové fáze bude provedena i tvorba pilotních kurzů, které poslouţí k otestování úspěšné softwarové implementace LMS systému. Tyto zkušební kurzy slouţí pouze k ověření, zda je moţné kurzy v LMS systému zakládat, vytvářet, průběţně upravovat, absolvovat jej a vyhodnocovat. V následující kapitole věnované praktickému řešení implementace LMS systému je nastíněno, jak by BIVŠ mohla získat relevantní informace o náročnosti a praktických postupech s tvorbou jednotlivých elektronických kurzů. Tyto zkušenosti, získané jiţ ve fázi plánování celého projektu, by mohly být vhodným zdrojem informací a dovedností, které by se daly vyuţít v rámci pilotního provozu nového systému. V rámci pilotního provozu nového systému by do závěrečných testů měli být zapojeni i zaměstnanci školy, kteří nebudou mít na starost správu a tvorbu elektronických studijních opory. Zejména se bude jednat o zaměstnance studijního oddělení, kteří mají na starost správu studentů, rozvrhů, výsledků přijímacích řízení, ukládání jednotlivých zkoušek v průběhu studia apod. Kromě funkčních testů nesmí být opomenuto ani provedení zátěţových kapacitních testů, aby byla řádně otestována funkčnost celého systému i při velké zátěţi např. špičky v podobě hromadné registrace studentů ke studiu, přihlášení většího studentů do e-learningového kurzu a jeho absolvování resp. skládání zkušebních testů v jeden okamţik. V případě podcenění kapacitních tzv. stress testů resp. jejich neprovedení by mohlo po přechodu do ostrého provozu dojít k přetíţení serveru a kolapsu celého systému.

56

4.4.4 Etapa IV – Provoz a údržba LMS systému Po akceptaci výsledků na základě vyhodnocení pilotního provozu bude provedeno spuštění nového informačního systému do ostrého provozu. Jelikoţ se jedná o velmi důleţitý okamţik, kdy se ještě mohou vyskytnout některé provozní nedostatky nového systému, bylo by vhodné se rozhodnout pro jeho implementaci ve dvou fázích a to zejména v případě, ţe jsou jisté pochybnosti o připravenosti nového systému jako celku pro ostrý provoz. Během souběţného provozu by se administrativní kroky prováděly po nějakou dobu ještě v systému stávajícím. Po ověření funkčnosti a analýze bezproblémového běhu e-learningové části by se provedlo i finální překlopení druhé části systému. Se zavedením systému do on-line provozu de facto proces projektu implementace nového systému končí. Bude nutné si od dodavatele vyţádat dokumentaci pro správce systému a vyjednat proškolení všech zaměstnanců školy, kteří budou nový systém vyuţívat.

57

4.5. Praktické řešení implementace IS na BIVŠ Jak bylo v předchozí kapitole zmíněno, klíčovým momentem pro rozhodnutí, zda zahájit proces implementace nového informačního systému školy, který by nahradil stávající, je důkladná analýza, která dodá co nejvíce relevantních podkladů umožňujících rozhodnutí. V rámci úvodní studie je možné provést průzkum mezi studenty, zda by měli o elektronickou formu výuky zájem, provést zmapování trhu s vhodnými produkty, vyžádat si cenové nabídky komerčních produktů od firem specializujících se na implementace hotových e-learningových systémů a získat tak mnoho dalších relevantních informací. Implementace nového informačního systému pro školu se však poněkud liší od „standardní“ implementace IS, který zohledňuje spíše procesní přínos pro firmu. Univerzitní systém má sice zajišťovat především správu studentů, pedagogů a zaměstnanců školy, uchovávání výsledků studia, sloužit jako úložiště dat atd., ale nové, o prvky e-learningu doplněné řešení, by mělo navíc nabídnout zájemcům o studium, bez ohledu na jeho formu, i možnost její elektronické podoby. Její zavedení by mohlo přilákat další studenty a s nimi i finanční prostředky. Detailním průzkumem mezi studenty, který bude zadán externí specializované firmě, se s největší pravděpodobností potvrdí, že by o elektronické učební opory měli zájem. Otázka, zda bude opravdu toto řešení v praxi efektivní, ukáže však pouze reálná zkušenost. Přestože finálním, a pravděpodobně i jediným, řešením tedy bude nákup hotového komerčního systému a jeho implementace na vlastní technické vybavení nebo opět formou outsourcingu

poskytovaný

hardware,

jako

v současnosti

Masarykovou

univerzitou

provozovaný informační systém, je reálná možnost si vytvořit několik vlastních zkušebních elektronických kurzů. Tento zkušební provoz by se dal již realizovat na půdě BIVŠ vlastními silami s vynaložením minimálních finančních nákladů, za což by vedení školy získalo představu o náročnosti tvorby elektronických opor, zkušenosti s nastavením procesů pro jejich tvorbu od počátku jejich návrhu, přes jejich realizaci až po konečné zavedení do provozu. Existuje i reálná a logická možnost do tohoto zkušebního předprojektu zapojit i studenty, kteří budou právě na půdě BIVŠ působit a spolupracovat s nimi při tvorbě kurzů, jejich testování a zpětném hodnocení. Tím by škola „zdarma“ získala řadu důležitých informací, které by

58

představovaly cenné podklady pro rozhodnutí managementu, zda projekt implementace nového systému zahájit či nikoliv.

4.5.1 Postup tvorby zkušebního e-learningového kurzu Pro získání prvních zkušeností s LMS systémy není nutné kupovat hotová komerční komplexní a nákladná řešení, zejména ve fázi, kdy ještě není jisté, zda se pro implementaci nového řešení vedení školy vůbec rozhodne. Pro interní testy je možné využít některý z velkého množství opensource LMS systémů, kterých je ke stažení na síti řada. Z běžně dostupných a velmi rozšířených e-learningových systémů je možno použít například produkty

Atutor

(www.atutor.ca),

Openlms

(www.openelms.org),

Moodle

(www.moodle.org), Claroline (www.claroline.net), Sakai (www.sakaiproject.org) či Dokeos (www.dokeos.com) a řada dalších. Z výše uvedených systémů je zejména Moodle a Claroline již implementován a v praxi využíván i na několika univerzitách v České republice. Při tvorbě zkušebního kurzu, který by poskytl dostatek informací a zkušeností s procesem tvorby elektronických studijních opor, jež by byly jedním ze základních faktorů pro rozhodnutí náhrady v současné době používaného systému za nový, je nutné přistoupit k realizaci jakéhosi mini projektu implementace. Pro úspěšné provedení tohoto zkušebního projektu bude nutné realizovat následující kroky: výběr systému, který bude sloužit k testům instalace zvoleného systému výběr jednoho či více témat, která poslouží pro zkušební testy vytvoření realizačního týmu zpracování jednoho či více zkušebních kurzů a následné posouzení jejich odborné kvality po stránce obsahové i didaktické realizace pilotního kurzu vyhodnocení kurzu, jak po stránce přínosu pro studenty, jeho efektivnosti, tak i odhad finanční a časové náročnosti na jeho přípravu Výše uvedený výčet je jen hrubým sledem základních kroků, které je nutné v rámci zkušebního testu provést. Některé činnosti lze provádět současně, různými do projektu zainteresovanými osobami, čímž se zkrátí celková doba. 59

4.5.1.1 Výběr LMS systému pro zkušební testy LMS systémů, které jsou na síti k dispozici zdarma, je velké množství a některé byly zmíněny v předchozí kapitole. Pro účely testů by bylo vhodné použít systém Moodle a pro tuto volbu hovoří hned několik faktorů. Kromě již jednou uvedené skutečnosti, že je tento software zdarma, je Moodle v České republice poměrně hojně rozšířen a k dispozici je i přeložená dokumentace. Mimo jiné u nás existuje rozsáhlá komunita lidí, kteří si na vlastním webovém portálu vzájemně vyměňují zkušenosti. Dalším faktorem, který hovoří pro použití sytému Moodle pro prvotní získání zkušeností s tvorbou elektronických kurzů je, že kdyby se vedení BIVŠ v budoucnu rozhodlo pro implementaci tohoto systému, ať již pro jeho implementaci vlastními silami anebo ve spolupráci s firmou Moodlecon, která je oficiálním partnerem tohoto systému pro Českou republiku, budou mít zaměstnanci školy s tímto systémem již jisté zkušenosti.

Obrázek 8 Webová prezentace systému Moodle

Systém Moodle je systém pod GLP licencí a je možné si jej stáhnout z oficiálních stránek tohoto produktu. Tento systém je možné nainstalovat na počítač či server s nainstalovaným operačním systémem Windows, Unix, Linux nebo Mac OS X, Nettware či jakýmkoliv dalším systémem s podporou PHP. Data jsou ukládána v databázi MySQL, PostgreSQL, MS SQL

60

nebo Oracle. Dále jsou k dispozici různé moduly a pluginy, jazykové balíčky a různé themes16. 4.5.1.2 Instalace a konfigurace Moodle Instalace systému Moodle je poměrně jednoduchá a detailní postup typu „krok za krokem“ lze nalézt jak na oficiálních, tak i na českých komunitních stránkách tohoto systému. Pro úspěšnou instalaci je požadováno: Software pro webový server. Většina uživatelů používá Apache, ale Moodle bude správně pracovat na libovolném webovém serveru podporujícím PHP (v případě platformy Windows např. IIS). Běžící PHP (verze 4.1.0 nebo vyšší). Od Moodle verze 1.4 je podporováno i PHP 5. Pro plnohodnotný a bezproblémový provoz je nutno mít k dispozici PHP bez tzv. safe_mode. Běžící databázový server: doporučuje se MySQL nebo PostgreSQL. Po vlastní instalaci systému Moodle je již možné začít s vytvářením konkrétních elektronických kurzů, které budou použity pro získání prvních zkušeností s jejich tvorbou a získání představ o náročnosti celého procesu.

Obrázek 9 Otisk obrazovky z průběhu instalace systému Moodle 16

themes – různé vzhledy systému 61

4.5.1.3 Výběr vhodného tématu a sestavení realizačního týmu Již v rámci plánování a příprav na zkušební tvorbu kurzu a během příprav technických prostředků pro jeho provoz je možné sestavit realizační tým a vybrat vhodné zkušební téma. Pro vytvoření kvalitního kurzu je zcela nezbytná týmová spolupráce několika odborníků, z nichž každá zastává v celém procesu svou nezaměnitelnou a nezastupitelnou roli. Realizační tým by se měl skládat z následujících rolí: manažer kurzu – osoba zodpovědná za výběr jednotlivých členů týmu, autor projektu kurzu, koordinátor příprav na tvorbu kurzu a zodpovědná osoba za výsledek garant kurzu – řídí a koordinuje jednotlivé členy autorského kolektivu, spolupracuje s pedagogem, vybírá oponenta kurzu a řeší případné připomínky autora autor – vytváří odborný obsah kurzu, je zodpovědný za jeho kvalitu, metodicky zpracovává písemné materiály pedagog – kontroluje celý kurz po stránce didaktické, jeho zpracování po stránce didaktické a aplikaci metodiky student (tester) – osoba, která není odborníkem na danou tématiku, která průběžně testuje vznikající materiály, jejich srozumitelnost, přehlednost a uspořádání oponent – odborník na tématiku probírající se v kurzu, hodnotí obsah kurzu a dává odborné připomínky a náměty na zlepšení techničtí pracovníci – především grafik a softwarový specialista, technici, kteří se podílí na vlastní tvorbě kurzu V rámci zkušebních testů na BIVŠ je možné zejména z důvodu úspory času a nákladů na ně vynaložených některé role sloučit tak, aby jejich funkci vykonávala jedna osoba např. pedagog a oponent. Velmi efektivní z pohledu školy by bylo do vlastních příprav testu zapojit i některé studenty. Vybraní studenti by se tak mohli zapojit do tvorby kurzů v rámci příprav pro napsání jejich státních závěrečných prací nebo v rámci výuky předmětů týkajících se vedení procesů apod. Díky jejich zapojení do tohoto procesu, z nichž mnozí, zejména studenti kombinovaného studia, mají již zkušenosti s prácemi na různých projektech anebo jsou zkušení grafici či programátoři, lze ušetřit celkové náklady a zpestřit tak výuku o praktickou činnost. Pro studenty presenčního studia by to naopak byla šance získat první zkušenosti s týmovou prací, se kterou se následně setkají během jejich budoucí profesní kariéry

62

ve firmách, kde budou zaměstnáni a budou tak schopni se rychleji stát fungující a přínosnou součástí existujícího teamu.

Obrázek 10 Schéma realizačního teamu pro tvorbu elektronického kurzu [14]

Přestože přetrvávají pochybnosti, zda se dají elektronické formy výuky aplikovat na všechny obory v rámci distančního vzdělávání, lze je bezpochyby využít vždy v kombinované formě studia, u kterého je větší podíl prezenční části výuky, tj. kdy jsou studenti osobně přítomni v učebnách. Pro první zkušební tvorby testů by bylo vhodné využít např. předměty Ekonomické základy evropské integrace nebo Vnitřní trh EU, které mají spíše faktografický charakter a jejich zpracování a zejména ověření znalostí by bylo snadno realizovatelné, jelikož u nich nejsou vyžadovány žádné výpočty, analýzy apod. a jejich závěrečné vyhodnocení se dá snadno realizovat formou testu.

63

4.5.1.4 Vytvoření kurzu Před zahájením vlastní tvorby kurzu je nezbytné vydefinovat obsah a rozsah v závislosti na potřebách studentů. Obsahová náplň je již definována ve vlastním základním textu, který slouží studujícím jako zdroj informací. V případě jeho převodu do elektronické podoby, kdy bude studující zcela odkázán na samostudium, je nutné tento základní text doplnit o prvky, které budou nahrazovat působení učitele při prezenčním resp. kombinovaném studiu. Při přípravě textů pro studijní opory elektronického kurzu nelze jednoduše převést tištěný text do elektronické podoby. Tištěný text učebnice resp. skript má řadu odlišností od textu určeného pro samostudium.

Obrázek 11 Otisk obrazovky tvorby kurzu v systému Moodle

Před zahájením tvorby je důležité rozhodnout, zda skutečně vytvořit kurz zcela od začátku anebo upravit stávající učební text. V případě úpravy stávajícího textu je pak nutné určit, kolik textu a podpůrného materiálu pro elektronický kurz použít, pro koho bude kurz určen a jaká bude jeho cílová skupina studentů. Pro tvorbu zkušebního testu by bylo vhodné využít rovněž studenty školy resp. části jejich soukromého „e-learningu“, který si vytvářejí společně mimo rámec školy. Studenti mají přirozenou schopnost při zpracovávání vyučované tématiky podle doporučené literatury vytvořit strukturované podklady, které obsahují nejdůležitější body výuky, které budou

64

potřebovat k úspěšnému zakončení předmětu. Tyto podklady studentů by mohly tvořit základ struktury budoucího kurzu, který by byl korigován pedagogem a tutorem. Jelikož je postup tvorby vlastního studijního textu poměrně náročná a rozsáhlá činnost vyžadující spolupráci řady odborníků a detailní popis jeho tvorby a metodiky překračuje rámec této diplomové práce, lze postup tvorby shrnout do několika základních kroků: před zahájením plánování strategie psaní kurzu je nutné určit cílovou skupinu studentů, stanovit si cíle kurzu, vydefinovat obsah a posloupnost výuky, způsoby hodnocení stanovení posloupnosti obsahu kurzu např. téma za tématem, chronologicky, podle osnovy zaměřené na problém apod. Rovněž nelze opomenout stanovit si okamžiky, kdy bude probraná látka kontrolována pomocí testu, aby tutor řídící výuku obdržel informace o stavu znalostí jemu přidělených žáků. nastavit proces předávání informací v rámci celého týmu, tj. způsob získávání zpětné vazby o kvalitě textu, o nutné metodické úpravě textu apod. 4.5.1.5 Realizace pilotního kurzu a jeho následné vyhodnocení Pravděpodobně asi nejlepším způsobem, jak ověřit kvalitu a efektivitu vytvořeného kurzu, je zorganizování a následné vyhodnocení jeho pilotního provozu. Tím lze chápat absolvování jednoho jeho studijního běhu skupinou vybraných studentů. V tomto případě by bylo vhodné do těchto testů zařadit vybrané jedince z řad studentů, kteří mají konkrétní kurz absolvovat v jeho klasické např. kombinované formě. Tito vybraní jedinci by měli za úkol velmi pečlivě a pravidelně vyhodnocovat každou etapu studia, přehlednost a srozumitelnost textů, administrátorské zajištění kurzu a činnost tutora. Zpětná vazba z řad těchto studentů - testerů by byla následně realizována některou z forem hromadného sběru informací např. formou dotazníku nebo osobním pohovorem popř. kombinací obou, aby bylo možné získat co nejkomplexnější a nejobjektivnější výsledky. Efektivitu elektronické formy kurzu v získávání informací studenty, by bylo možné ověřit a následně porovnat i tím, že by závěrečný test absolvovala i stejně početná část studujících, kteří by stejný kurz absolvovali klasickou formou. Na základě porovnání výsledků obou skupin studentů by bylo možné porovnat úroveň získaných znalostí a získat tak další z podkladů pro závěrečné hodnocení. 65

Zkušební návrh a pilotní test vytvořeného kurzu poskytne i jistou představu o časové a finanční nákladnosti tvorby jednoho kurzu, která bude i jedním z velmi důležitých faktorů, které ovlivní rozhodnutí managementu školy, zda a v jakém rozsahu provozovat e-learning. 4.5.1.6 Akreditace studijního kurzu V rámci procesu tvorby testovacího kurzu a jeho pilotního provozu nebude jeho akreditace Ministerstvem školství nutná. Rozhodne-li se však BIVŠ zahájit provoz plnohodnotného distančního vzdělávání na své škole, bude nejprve nutné každý takto realizovaný studijní program mít akreditován. V důsledku této zákonné povinnosti bude proto nezbytné již při vlastním návrhu jednotlivých kurzů brát v úvahu faktory, které budou sledovány a hodnoceny při jeho akreditaci.[9] Povinnost akreditace každého studijního programu vychází z § 44 Zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách, který říká, že každý bakalářský, magisterský nebo doktorandský studijní program musí být akreditován. Akreditaci všech studijních programů provádí akreditační komice Ministerstva školství, která je složena ze špičkových odborníků, jejímž hlavním cílem je dbát o co nejvyšší kvalitu poskytované výuky. Distanční studium je poměrně specifickou multimediální formou řízeného studia, které značně omezuje kontakt studentů a personálu školy obecně na nezbytné minimum. Jelikož je toto studium individualizováno na maximální možnou míru, klade, kromě nároků na samostudium žáků, zvýšené nároky na administraci, technické vybavení, kvalitu poskytovaných studijních materiálů, pomůcek a podporu studujících. Proto jsou kritéria platná pro klasické formy studia tj. prezenční a kombinované rozšířeny ještě o řadu dalších kontrolních faktorů jako např. kvalita vybavení školy, o další kritéria kvality studijních materiálů, pomůcek, způsobech hodnocení průběhu a výsledků studia atd.

66

Závěr Zadání této práce je možné rozdělit na dvě části. První, ryze teoretická, si stanovila za cíl obecně zmapovat možnosti moderních forem e-learningu a komunikačních prostředků využitelných v procesu kombinovaného nebo distančního vzdělávání. Druhá, praktická část, si kladla za cíl zmapovat aktuální situaci na Bankovním institutu vysoké škole a navrhnout implementaci vhodného e-learningového LMS systému pro tuto školu. V první části práce byly popsány nejrozšířenější nástroje, které by bylo možné považovat za vhodný prostředek komunikace mezi studenty a vyučujícími. Přestože se některé z nich na první pohled mohou jevit nevhodné jako doplňky pro studium např. diskusní fóra, blogy a sociální sítě, opak je pravdou. Vyučování je obecně a zjednodušeně možné popsat jako předávání informací a znalostí a právě tyto prostředky se dají v individuálním přístupu spolupráce se studenty velmi efektivně využít. Praktická část byla rozdělena na dvě části. První byla zaměřena na zmapování aktuální situace na BIVŠ, jak jsou zde využívány nejen v teoretické části uvedené prostředky komunikace. Součástí byl i průzkum mezi studenty s cílem zjistit, jak oni vnímají přístup školy k moderním metodám komunikace, jejich využívání a jak jsou spokojeni s používaným informačním systémem. Provedený průzkum mezi studenty ukázal, že by uvítali širší využívání e-learningu na této škole, konkrétně absolvování vybraných předmětů elektronickou formou a stejnou měrou i jejich následné zakončení stejným způsobem. Bohužel se i přes snahu v průzkumu nepodařilo obsáhnout stejnou měrou studenty prezenčního a kombinovaného studia a ankety se převážně zúčastnili studenti druhé skupiny. Tato skutečnost se může v jistém pohledu jevit jako jistá slabina závěrů učiněných na základě tohoto průzkumu. Avšak s přihlédnutím ke skutečnosti, že druhá polovina praktické části je věnována návrhu LMS systému, který by podpořil rozvoj distančního vzdělávání, dá se považovat tento nedostatek za akceptovatelný. To z toho důvodu, že některé aspekty kombinovaného a distančního vzdělávání jsou společné anebo mají k sobě velmi blízko např. zvýšené požadavky na samostudium, dají se tak výsledky průzkumu provedené pro účely této práce považovat za relevantní a vypovídající.

67

Dalším cílem praktické části práce byl návrh konkrétního LMS systému, který by byl vhodný pro implementaci na škole. Během psaní této práce bylo zjištěno, že nelze zvolit či jednoznačně doporučit jeden konkrétní systém. To bylo zapříčiněno několika zásadními faktory, které ovlivnily postup při zpracování této praktické části: Především se jedná o neznalost celkové obchodní strategie managementu školy, tj. jakým směrem bude chtít výuku na škole do budoucna rozvíjet, jaké služby bude chtít zájemcům o studium nabízet, zejména co se týče plnohodnotného distančního vzdělávání provozovaného pomocí vhodného LMS systému. S ohledem na personální kapacity BIVŠ bylo odhadnuto, že přistoupí-li škola k implementaci nového informačního systému s podporou e-learningu, bude tak realizováno formou nákupu hotového řešení od vybraného dodavatele a následnou vlastní administrací. Jako více pravděpodobná varianta se ale jeví využití outsourcingu tak, jak tomu bylo doposud. Proto byla tato část práce pojata více teoreticky, než bylo původně zamýšleno a byla zaměřena více na metodiku implementace samotného informačního systému. V části popisující postup výběru vhodného řešení formou outsourcingu bylo zmíněno i několik možností, jakou se vedení školy může ubírat včetně nastínění finanční náročnosti každého z postupů. Nejprve byl tedy obecně popsán teoretický postup implementace nového systému do prostředí školy zahrnující veškeré nezbytné fáze jeho zavedení a následně popsán postup návrhu vlastního elektronického kurzu, s popisem nezbytných rolí, které je nutné při jeho tvorbě personálně obsadit, popis podmínek pro zahájení jeho tvorby atd. Tento popis zahrnuje i doporučení použít tyto praktické testy pro zjištění náročnosti jejich tvorby opensource produkt Moodle, který je v České republice hojně rozšířen. Díky velké komunitě uživatelů k němu existuje i lokalizovaná technická dokumentace a rozsáhlou znalostní databázi na českém portálu tohoto produktu lze využít nejen pro vlastní instalaci, ale i pro vlastní tvorbu kurzů. Díky tomuto pokusu, v jehož rámci by mohly být využity i personální kapacity studentů, by vedení BIVŠ mohlo získat důležité poznatky, které by ovlivnily způsob řešení realizace e-learningu na této škole.

68

Seznam použitých zdrojů Knižní zdroje: [1] BASL J.; BLAŢÍČEK R.: Podnikové informační systémy: podnik v informační společnosti. Praha: Grada Publishing, 2008. 285 s. ISBN 978-80-247-2279-5. [2] EGER, L.; BARTOŇKOVÁ, H.: Studijní texty v distančním vzdělávání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2003. 78 s. ISBN 80-244-0755-8. [3] HORTON, W. K. Designing Web-Based Training. John Wiley & Sons, 2000. ISBN 0471-35614-X. [4] HRONÍK, F.: Rozvoj a vzdělávání pracovníků. Praha: Grada Publishing a.s., 2007. 233 s. ISBN 8024714574. [5] KAPOUNOVÁ, J., PAVLÍČEK, J. Počítače ve výuce a učení. Ostrava: Pedagogická fakulta, Ostravská univerzita, 2003. 117 s. ISBN 80-7042-265-3. [6] NOCAR, D.; HOBLÍKOVÁ, I.; SNÁŠELOVÁ, L.: E-learning v distančním vzdělávání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. 78 s. ISBN 80-244-0802-3. [7] PAVLÍČEK, J. Technologie pro e-tutory. Ostrava: Ostravská univerzita, 2003. 72 s. ISBN 80-7042-922-4. [8] PAVLÍČEK, J. Základy e-didaktiky pro e-tutory. Ostrava: Ostravská univerzita, 2003. 65 s. ISBN 80-7042-921-6. [9] PRŮCHA, J.: Akreditace v distančním vzdělávání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2003. 58 s. ISBN 80-244-0760-4.

69

[10]

RUTH C. C.; MAYER E.R.: E-learning and the science of instruction: Proven

guidelines for consumers and designers of multimedia learning. San Francisco: John Wiley and Sons, 2007. 476 s. ISBN 0787986836. [11]

SALMON, G.: E-moderating - the key to teaching and learning on-line. London:

Taylor Francis Paperback, 2000. ISBN 0-7494-3110-5. [12]

TAYLOR, James. Začínáme řídit projekty. 1. vyd. Brno: Computer Press, a.s., 2007.

215 s. ISBN 978-80-251-1759-0. [13]

VOŘÍŠEK, J.: Strategické řízení informačního systému a systémová integrace. Praha:

Management Press, 1997. 323 s. ISBN 80-85943-40-9. [14]

WATKINS, R.: 75 e-Learning Activities: Making Online Learning Interactive.

London: Pfeiffer Wiley, 2005. ISBN 0-7879-7585-0. [15]

ZLÁMALOVÁ, H.: Distanční vzdělávání a elearning. Praha: Univerzita Jana Amose

Komenského, 2008. 144 s, ISBN 978-80-86723-56-3. [16]

ZOUNEK, J.: E-learning - jedna z podob učení moderní společnosti. Brno:

Masarykova univerzita, 2009. 162 s. ISBN 978-80-210-5123-2. Internetové zdroje: [17]

URL: [cit. 2011-03-07]

[18]

URL: [cit. 2010-10-10]

[19]

URL: [cit. 2011-03-15]

[20]

URL: [cit. 2010-

12-10] [21]

URL: [cit. 2011-03-07] 70

[22]

URL:

[cit.

2010-10-10] [23]

URL: [cit. 2011-13-23]

[24]

URL:
filozoficka-fakulta-univerzity-palackeho.html> [cit. 2011-03-23] [25]

URL: [cit. 2010-03-15]

[26]

URL: [cit. 2010-12-12]

[27]

URL: < http://www.mc2.cz/node/15 > [cit. 2011-04-27]

[28]

URL:
tandardy&pos=3> [cit. 2011-03-23] [29]

URL: [cit.

2010-12-10] [30]

URL: [cit. 2010-03-15]

[31]

URL: < http://moodle.cz//> [cit. 2011-06-23]

[32]

URL: < http://www.icq.com > [cit. 2011-04-27]

Podklady k přednáškám [33]

ŠEBEK V.: Projektové řízení: Podklady k předmětu M108RPP Řízení projektů a

podnikových procesů, BIVŠ v Praze, 2010

71

Použité zkratky:

AICC

Aviation Industry CBT Committee

BIVŠ

Bankovní institu vysoká škola

ICT

Information and Communication Technologies

IEEE

The Institute of Electrical and Electronics Engineers

IT

Information Technology

LCMS

Learning Content Management System

LMS

Learning Management System

PDA

Personal Digital Assistant

RSS

Rich Site Summary

SCO

Sharable Content Object

SCORM

Sharable Content Object Reference Model

VLE

Virtual Learning Environment

72

Seznam použitých obrázků: Obrázek 1 Oblasti e-learningu .................................................................................................. 11 Obrázek 2 Vazby mezi LMS a LCMS ..................................................................................... 15 Obrázek 3 Ukázka informačního systému BIVŠ ...................................................................... 30 Obrázek 4 Webová prezentace komunikátoru ICQ ................................................................. 33 Obrázek 5 Ukázka virtuální "třídy" na serveru spoluzaci.cz .................................................... 35 Obrázek 6 Otisk obrazovky realizovaného průzkumu na serveru www.vyplnto.cz ................ 37 Obrázek 7 Fáze realizace projektu............................................................................................ 49 Obrázek 8 Webová prezentace systému Moodle ...................................................................... 60 Obrázek 9 Otisk obrazovky z průběhu instalace systému Moodle ........................................... 61 Obrázek 10 Schéma realizačního teamu pro tvorbu elektronického kurzu ............................. 63 Obrázek 11 Otisk obrazovky tvorby kurzu v systému Moodle ................................................ 64

73

Přílohy Příloha č. 1: Další otisky obrazovek z průběhu instalace systému Moodle…………………75 Příloha č. 2: Další otisky obrazovek z tvorby kurzu v systému Moodle…………………….76

74

Příloha 1 Další otisky obrazovek z průběhu instalace systému Moodle

75

Příloha 2 Další otisky obrazovek z tvorby kurzu v systému Moodle

76