VYUŽITÍ DECHOVÝCH A RELAXAČNÍCH CVIČENÍ VE FITNESS

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra celouniverzitního sportu

VYUŽITÍ DECHOVÝCH A RELAXAČNÍCH CVIČENÍ VE FITNESS Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

Mgr.Alena Pokorná, Ph.D.

Monika Románková Trenérství – fitness

Brno, 2011

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v pouţitých zdrojích.

V Brně dne Monika Románková

Děkuji paní Mgr.Alena Pokorná, Ph.D. za ochotu a pomoc při bakalářské práci. Dále paní Mgr. Pavlíně Vaculíkové, Ph.D. za zprostředkování interních materiálů pro instruktory Body and Mind a souhlasu s jejich pouţitím od Mgr. Lenky Velínské.

OBSAH OBSAH ............................................................................................................... 4 ÚVOD .................................................................................................................. 6 1 CÍL PRÁCE .......................................................................................... 8 2 VYUŽITÍ DECHOVÝCH CVIČENÍ VE FITNESS ......................... 9 2.1 FYZIOLOGIE DÝCHÁNÍ................................................................ 9 2.1.1 ZEVNÍ DÝCHÁNÍ ...................................................................... 9 2.1.1.1 VENTILACE PLIC ............................................................. 9 2.1.1.1.1 Vdech ............................................................................ 10 2.1.1.1.2 Výdech .......................................................................... 10 2.1.1.2 VENTILACE ALVEOLŮ ................................................. 11 2.1.2 VNITŘNÍ DÝCHÁNÍ ............................................................... 11 2.1.3 ŘÍZENÍ DÝCHÁNÍ .................................................................. 11 2.2 DÝCHACÍ CESTY .......................................................................... 12 2.3 DRUHY DÝCHÁNÍ ......................................................................... 14 2.3.1 KLAVIKULÁRNÍ DÝCHÁNÍ ............................................... 14 2.3.2 ŽEBERNÍ DÝCHÁNÍ .............................................................. 14 2.3.3 ABDOMINÁLNÍ DÝCHÁNÍ................................................... 15 2.4 ANATOMIE DÝCHACHÍCH SVALŮ ......................................... 16 2.4.1 HLAVNÍ SVALY NÁDECHOVÉ ........................................... 16 2.4.2 POMOCNÉ SVALY NÁDECHOVÉ ...................................... 17 2.4.3 HLAVNÍ SVALY VÝDECHOVÉ ........................................... 18 2.4.4 POMOCNÉ SVALY VÝDECHOVÉ ...................................... 19 2.5 VHODNÉ DÝCHÁNÍ V PRŮBĚHU POSILOVÁNÍ ................... 20 2.5.1 ANATOMIE SVALSTVA HLUBOKÉHO STABILIZAČNÍHO ............................................................................ 22 SYSTÉMU PÁTEŘE ........................................................................... 22 2.5.2 ANATOMIE SVALŮ PRO STABILIZACI LOPATKY ...... 23 2.6 DECHOVÁ CVIČENÍ ..................................................................... 25 2.6.1 NÁCVIK ABDOMINÁLNÍHO NÁDECHU .......................... 25 2.6.2 NÁCVIK SILOVÉHO VÝDECHU ......................................... 28

3 VYUŽITÍ RELAXAČNÍCH CVIČENÍ VE FITNES ..................... 30 3.1 CHARAKTERISTIKA RELAXACE ............................................ 30 3.1.1 MOZEK A RELAXACE .......................................................... 31 3.1.1.1 HLADINA ALFA ............................................................... 32 3.1.2 ROZDĚLENÍ RELAXACE ..................................................... 33 3.2 RELAXAČNÍ CVIČENÍ VE FITNESS ......................................... 34 3.2.1 STAVBA LEKCÍ BODY AND MIND .................................... 35 3.2.2 ROZDĚLENÍ BODY AND MIND .......................................... 35 3.2.2.1 DYNAMICKÁ JÓGA........................................................ 35 3.2.2.2 JÓGALATES ..................................................................... 36 3.2.2.3 BODY BALANCE ............................................................. 36 3.2.2.4 POWER STRETCHING ................................................... 37 3.2.2.5 CHI-TONING .................................................................... 37 3.2.2.6 BODY ART ........................................................................ 37 3.2.2.7 SLOW TONING ................................................................ 37 3.2.2.8 PORT DE BRAS ................................................................ 38 3.2.3 ÚČINKY BODY AND MIND .................................................. 38 4 ZÁVĚR ................................................................................................ 39 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................ 40 RESUMÉ .......................................................................................................... 47

ÚVOD ,, Je moţno po týdny nepoţívat pevné stravy, po několik dní je moţno nepít. Nedýchat můţeme jen několik minut.´´ (Van Lysebeth, André; 1984). Dech je spojovacím článkem mezi tělem a duchem, a proto se kaţdá změna našeho psychického stavu odráţí v dýchání a tedy i v těle (Fojtík, Ivan, 2003). Dýchání je jedna z hlavních funkcí našeho organismu pro přeţití. Respirace je uskutečněna autonomní činností centrální nervové soustavy. Jde tedy o funkci, kterou nemůţeme jen tak zastavit a zase znovu rozběhnou. Můţeme ji ovšem ovlivnit. Například ţe zastavíme dech, či provedeme hluboký nádech. Ovlivňují ho pochopitelně i smích, pláč, stres a pohybová aktivita (Jelínek, Jan; Zicháček, Vladimír; 2007). Ovlivnění respirace pohybovou aktivitou, přesněji pohybovou aktivitou ve fitness se v této práci budeme zaobírat. Poněvadţ mnoţství lidí všech věkových kategorií v dnešní době navštěvuje posilovny. Někdo se jde odreagovali, někdo jde něco pro sebe udělat, kaţdý má pro její navštívení jiný důvod. Neţ lidé přijdou do fitness podívají se do literatury o cvičení a kulturistice. Zde se dozví jak daný cvik provádět, na jakou svalovou partii je zaměřen a velmi stručně je jim poskytnuta instrukce, kdy se nádech či výdech provádí. Tato informace vypadá nějak následovně: v průběhu zvedání zátěţe vydechujeme a při brzdění zátěţe nadechujeme. Ale to ţe nadechnutí by měl být abdominální ( ,,dolů´´) a vydechnutí by mělo být prováděno proti odporu (,,silový´´) o tom se skoro nikde nedočtete [1]. O správném dýchání, přesněji jak jej vhodně provádět a pohybové aktivitě ve fitness totiţ není v nynějším obrovském mnoţství zdrojů příliš zmiňované či oţehavé

téma. Publikace

popisují spíše provádění a správnou techniku jednotlivých cviků. Přitom je správné dýchání tak podstatná věc, díky které jsou cviky více efektivní. Kromě lepší účinnosti cviků dochází k většímu přísunu kyslíku ke svalům a mozku. Lepším okysličením mozku se zvýší soustředěnost na danou činnost [2]. Stejně jako většina návštěvníků posiloven neví jak správně dýchat, tak také nevědí jak správně relaxovat. Abychom se neuštvali je potřeba si vytvořit určitou rovnováhu mezi výdejem naší energie a potřebným uvolněním. Poměr

6

mezi výdejem a relaxací se musí neustále upravovat podle stavu zatíţení a potřeby, tak aby byl tento vztah rovnováţný [21]. V dnešní době plné moderních technologií [25] naše ţivoty nabírají čím dál více rychlejší spád, coţ vede ke zvýšeným nárokům na naši osobu, která se dostává do stresu. Tyto faktory vedou k napětí mající negativní dopad na organismus. Působící stres naše tělo vede ke zvýšené produkci adrenalinu, neboť se cítí být v ohroţení. Od pravěku je v organismu zakódováno, ţe pokud se člověk ocitne v mimořádných podmínkách, například v nebezpečí, spustí se obrané mechanismy, které stres vyvolají a tím pádem jak jiţ bylo zmíněno, se zvýší hladinu adrenalinu. Pokud dojde k tomuto intenzivnějšímu uvolnění hormonu dřeně nadledvinek, tělo dojde do stavu napětí. A to jak psychického, tak fyzického [26]. Výzkumy dokazují existující vztah mezi tělesným a duševním napětím, kdy se jedno přelévá přes druhé [27]. Protějškem stresu je relaxace [28]. V této práci bude popsáno vysvětlení fyziologie dýchání, kterými částmi nadechnutý kyslík a následně vydechnutý oxid uhličitý proudí, jaké máme jeho druhy. Ovšem hlavní snahou úsilí je poodhalení důleţitosti principu optimální respirace při posilování, které by mělo být pouţíváno cvičenci, neboť jeho správné provedení vede k dalším procesům ovlivňující náš organismus. Tak jako se gymnasta, fotbalista či jiný sportovec musí učit jeden prvek v jednotlivých fázích, stejně si i my společně s osvětlením vhodné respirace a její pozitivní činnosti na organismus, uvedeme příklady nacvičení ,,spodního´´ nádechu a silového výdechu neboli odporovému výdechu. Jako druhý úkol práce jsme si uloţili vysvětlit pojem relaxace a její rozdělení. Jako hlavní úmysl si uloţili poskytnout informace o formách komerčních relaxačních cvičeních, která jsou nabízený veřejnosti ve fitness centrech s pozitivními účinky na organismus a psychiku člověka.

7

1 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je poukázání na vhodnost nácviku správného dýchání během posilování a také poskytnout informace o pozitivních účincích na lidských organismus, které mají relaxačních cvičení ve fitness. Jako dílčí cíle v první části této práce jsme si uloţili objasnit princip dýchání společně s popsáním kudy nadechnutý kyslík a následně vydechnutý oxid uhličitý proudí, ujasnit jaké jsou typy dýchání s anatomickým popsáním svalů, které jsou zapotřebí. Poté uvedeme, co za formu dýchání by se měla vyuţívat v průběhu cvičením, s odůvodněním, proč bychom měli dechová cvičení provádět a poskytneme ukázky těchto cvičení. V druhé

částí

chceme

charakterizovat

pojem

relaxace

s jejím

rozdělením. Následně představíme relaxačních cvičení, která jsou nabízena ve fitness centrech, jakou mají stavbu lekcí., a vysvětlíme její pozitivní účinky na organismus.

8

2 VYUŽITÍ DECHOVÝCH CVIČENÍ VE FITNESS

2.1 FYZIOLOGIE DÝCHÁNÍ Pro udrţení lidských ţivotných funkcí, dobrou výměnu informací a aktivitu metabolických orgánů je potřeba energie (Shubert, Ernest; 1991). Tuto potřebnou energii získáváme převáţně oxidací tuků, cukrů, aminokyselin přijatých ze stravy. Energie, která je obsaţena v těchto ţivinách, přesněji energie chemická je uvolněna počtem reakcí, při kterých je zapotřebí kyslík a vzniká oxid uhličitý. Kyslík přijímáme z okolní atmosféry a následně vzniklý oxid uhličitý uvolňujeme zpět do prostředí. Celé dýchání lze popsat v dvou fázích. Jako první je výměna plynů mezi okolním prostředím a plícemi, tj. ventilace. Druhou částí je vyměňování plynů mezi alveolárním vzduchem a krví (Trojan, Stanislav; 2003). V této kapitole si popíšeme obě fáze vnějšího dýchání společně s vnitřním dýcháním.

2.1.1 ZEVNÍ DÝCHÁNÍ

2.1.1.1 VENTILACE PLIC Ventilace je výměna kyslíku a oxidu uhličitého mezi vzduchem a alveolárním prostorem. Je uskutečněna za pomoci pohybů hrudníku, které zprostředkovává hrudní svalstvo (Shubert, Ernest; 1991). Hlavní síla, která při ventilaci představuje důleţitou roli, jsou rozdíly tlaku mezi alveolami a vnějším prostředím. Při respiraci dochází ke stahu bránice, zdviţení ţeber v součinnosti s pomocnými nádechovými svaly, přičemţ tlak v alveolách klesne pod barometrickou hodnotu tlaku okolí. Naopak inspirace je pasivní,pokud ovšem je dech zesílený aktivuje se svalstvo břišní stěny, které vytlačí bránici nahoru a

9

dojde k vzestupu alveolárního tlaku nad barometrickou hodnotu okolního prostředí (Silbernagl, Stefan; 2004). Celou výměnou je umoţněno proudění vzduchu v dýchacích cestách ve směru tlakových gradientů (Trojan, Stanislav; 2003). 2.1.1.1.1 Vdech Je aktivní proces, kdy hlavní dechové svaly zvětšují hrudní dutinu. Meziţeberní svaly zvětšují objem hrudníku, jeho zvednutím nahoru a do stran, tj. ţeberní dýchání. Pokud bránice klesá směrem dolů, jedná se o brániční dýchání. Při vdechu dochází ke zvětšení pohrudničního podtlaku, kdy poměr mezi hlavními inspiračními svaly a objemovými změnami plic je odkázán na poddajnost plic. Mnoţství vdechů u můţu je 16 a u ţen 18 vdechů za minuty při klidovém stavu těla. Pokud člověk provádí tělesnou aktivitu, zvýší se počet vdechů a zároveň také spotřeba kyslíku (Hanzlová, Jitka; Hemza, Jan; 2007). 2.1.1.1.2 Výdech Je to pasivní činnost, při níţ se hrudník vlastní váhou vrací z vdechové polohy do polohy výdechové (Hanzlová, Jitka; Hemza, Jan; 2007). Při návratu do výdechové polohy se uplatňuje hlavně pruţnost plic, pruţnost hrudní stěny a hmotnost hrudníku [3]. Objem hrudníku se zmenšuje a bránice se zdvihá vzhůru poté, co dojde k uvolnění dýchacích svalů. Potom, co se dokončí výdech dojde ke smrštění vnitřních meziţeberních svalů (musculus intercostales interni) (Hanzlová, Jitka; Hemza, Jan; 2007). Tento proces můţeme zesílit, pokud usilovně vydechujeme. Usilovný výdech je prováděn za pomoci břišních svalů a vnitřních svalů meziţeberních [3]. Při pouţití usilovného výdechu, nebo také dechu proti odporu, zvýšíme

intenzitu prováděného cviku [4].

10

2.1.1.2 VENTILACE ALVEOLŮ Citujeme Shuberta (1991), ţe alveolární vzduch se v plicích dostává do styku s krevní plazmou a difúzí ( pozn. citujeme Silbernagla (2004), který uvádí ţe difúze je transport plynů na krátké vzdálenosti přes buněčné a membránové bariéry ) nastává výměna plynů přes tenkou stěnu alveol do krevního oběhu. Koncentrace plynu určuje jakým směrem a jakou velikostí bude výměna plynů probíhat (Schubert, Ernest; 1991). Sloţení alveolárního vzduchu při respiraci normálního vzduchu a normálním atmosférickém tlaku je závislé na rozsahu alveolární ventilace, spotřebě kyslíku a produkci oxidu uhličitého v organismu. Poté je kyslík pomocí hemoglobinu transportován krví do tkání (Trojan, Stanislav; 2003). Z krve kyslík následně proniká do mitochondrií zásobovaných buněk. Oxid uhličitý, který poté v těchto buňkách vzniká je poté z nich odváděn protichůdnou cestou (Silbernagl, Stefan; 2004).

2.1.2 VNITŘNÍ DÝCHÁNÍ Pod

pojmem

v mitochondriích,

kde

vnitřní

dýchání

dochází

rozumíme

k metabolismu

oxidoredukční

energie.

Pro

děje

aerobní

metabolismus je nutná přítomnost kyslíku ve tkáních. Z toho vyplývá, ţe při anaerobním

metabolismu,

dochází

k nedostatku

kyslíku

ve

tkáních.

Informátorem metabolické aktivity tkání je spotřeba kyslíku ve tkáni (Trojan, Stanislav; 2003).

2.1.3 ŘÍZENÍ DÝCHÁNÍ Naše respirace je řízena centrálně z dýchacího ústředí. Toto středisko nalezneme uloţené v prodlouţené míše a v mozkovém kmenu. V této centrále počínají vzruchy, které následně procházejí cestou míšních nervů k jednotlivým respiračním a inspiračním svalům (Hanzlová, Jitka; Hemza, Jan; 2007). Dýchání je také regulováno chemicky a volně (Rokyta, Richard; et al.; 2008).

11

2.2 DÝCHACÍ CESTY Dýchací cesty nám představují dráhu, kterou dochází ke konvekci kyslíku z okolního prostředí. Jsou sloţeny z: 1. zevního nosu – má formu trojboké pyramidy, nachází se v obličejové části, kde začíná od kořene nosu (místo přechodu nosu a čela), přes hřbet nosní postupuje k nosnímu hrotu. Boční stěny, nám tvoří nosní křídla, které obkruţují nosní dírky. Uvnitř, jej půlí nosní přepáţka. 2. dutiny nosní- uvnitř zevního nosu, členíme ji na nosní předsíň a vlastní dutinu nosní (Naňka, Ondřej; Elišková, Miloslava; 2009). 3. vedlejší dutiny nosní- jsou uloţeny v sousedních pneumatických kostech a rozšiřují se do horního a středního průchodu nosního. 4. nosohltan- pokračuje v návaznosti na nosní dutinu a s ní se dorozumívá prostřednictvím vnitřních nozder. Nosohltan je spojovacím článkem mezi dutinou nosní a hrtanem (Hanzlová, Jitka; Hemza, Jan; 2007). 5. hrtan- vzájemně artikulující chrupavky se svaly a vazy tvoří dutou trubici, jeţ má tvar přesýpacích hodin. Jeho začátek je rozšířeny a poté se zuţuje do štěrbiny, která je umístěna mezi nepravými hlasivkovými vazy, přičemţ mezi pravými hlasivkovými vazy je další zúţení, která je poté rozšířena na obě strany nad hlasivkami. Tato část tvoří střed hrtanu. Místo pod hlasivkami postupuje dále (Naňka, Ondřej; Elišková, Miloslava; 2009). 6. průdušnice- nachází se pod jícnem, navazuje na hrtan a sestupuje směrem dolů od prstencové chrupavky. Průdušnice se větví na dvě průdušky v místě mezihrudí.

12

7. průdušky- průdušnice se rozděluje na pravou a levou průdušku, přičemţ pravá průduška je kratší a širší a levá je naopak uţší, delší a postupuje ve větším úhlu od průdušnice. Průdušky se několikrát dále dělí na menší a menší aţ na průdušinky, který jdou do respiračních průdušinek a ty poté postupují do alveolárních chodbiček, na něţ navazují sklípkové váčky. Ty se skládají z četného mnoţství hroznovitých plicních sklípků (Hanzlová, Jitka; Hemza, Jan; 2007). 8. plíce- mají tvar komolého kuţele a jsou párovým orgánem. Pravá plíce je větší neţ levá, protoţe je sloţena ze tří laloků a levá pouze ze dvou laloků. Tyto laloky jsou od sebe navzájem odděleny rýhami. Prostor mezi pravou a levou plící se nazývá mezihrudí ze shora ohraničeno horním hrudním otvorem, ze spodu bránicí, ze stran mediastinální plochou pohrudnice, ze předu hrudní kostí a ţeberními chrupavkami, ze zadu páteří (Naňka, Ondřej; Elišková, Miloslava; 2009).

13

2.3 DRUHY DÝCHÁNÍ Lidé v dnešní době mají problémy s dýcháním. Nemyslíme tím, ţe je trápí nějaké dýchací obtíţe, či onemocnění dýchacího ústrojí, ale máme na mysli způsob jejich dýchání. Víte, jak dýcháte vy? Pokud člověk správně nedýchá má to negativní dopady na jeho organismus. Vţdyť hlubokým dýcháním pozitivně ovlivňujeme naši imunitu a napomáháme tím i potlačení stresu, které ho je kolem nás velké mnoţství. Dýchání můţeme rozdělit do tří druhů. Jedním z těchto druhů je klíčkové, neboli klavikulární dýchání, další je hrudní (ţeberní) a poslední třetí druh je břišní, neboli abdominální dýchání. Typy dýchání se liší podle toho, kam nám vdechnutý kyslík nejvíce proudí a od toho jsou odvozeny i jednotlivé názvy. Tyto tři druhy dechu popisují jogíni jako základ jejich cvičení [5].

2.3.1

KLAVIKULÁRNÍ DÝCHÁNÍ Způsob provedení klavikulárního dýchání je, ţe při nádechu zvedáme

ramena a klíční kosti [6]. Tento děj je uskutečněn činností meziţeberních svalů společně s šikmými svaly krku. U klavikulárního dechu musíme vyvíjet mnohem větší úsilí neţ u hrudního dechu, poněvadţ se nám do pohybu zapojují nejkratší ţebra, která jsou hůře pohyblivá. I přes to, ţe dýchání tímto způsobem se označuje za ne příliš vhodné, neboť je povrchní, pozitivní účinky přeci jen má. Provzdušníme tak horní část plic, coţ znamená, ţe výměna vzduchu proběhne v plicních hrotech a tím působí jako prevence astmatu a prevence zánětů v této části plic [7].

2.3.2 ŽEBERNÍ DÝCHÁNÍ Realizace ţeberního dýchání spočívá v roztaţení ţeber a zvětšení hrudního koše (Van Lysebeth, André; 1984). Roztaţení ţeber a následné zvětšení hrudního koše je vyvoláno interkostálními svaly [8].

14

Tento způsob naplňuje vzduchem střední část ţeber, coţ vede k menšímu obsahu přijatého kyslíku a dýchání se stává namáhavějším neţ dýchání abdominální. Ovšem ve spolupráci s břišním dýcháním nám zajistí dostatečnou ventilaci plic (Van Lysebeth, André; 1984). Ţeberní dýchání se vyuţívá jako prevence onemocnění srdce a krevního oběhu [9].

2.3.3 ABDOMINÁLNÍ DÝCHÁNÍ Tímto způsobem dýchání dochází k poklesu bránice, čímţ se nafukuje břicho a přijatý kyslík se nám dostává do spodní části plic (Van Lysebeth, André; 1984). Princip spočívá v pravidelném střídání kontrakcí bránice s uvolněním. Jak jiţ bylo uvedeno, při nádechu dochází k poklesu bránice, čímţ nám vznikne v hrudním prostoru více místa pro plné roztaţení plic, stlačí se orgány v břišní dutině a dochází k jemné masáţi orgánů. Během výdechu bránice stoupá a vytlačí vzduch z plic ven. Díky abdominálnímu dýchání se mohou plíce zcela naplňovat a vyprazdňovat coţ vede k lepšímu okysličení organismu. Vzniká méně odpadních produktů v plicích a krvi, které podněcují nervozitu a pocit únavy [10].

Nedostatečné provádění tohoto dýchání můţe mít za následek větší sklon k zácpě, špatnému trávení i hemeroidům. Kromě jemné masáţe vnitřních orgánu dutiny břišní je tento způsob podstatný i pro lepší ţilní návrat z dolních končetin a energetickému nabití. Při akutních onemocněních v břišní dutině či těhotenství by se měl tento styl dýchání vynechat. Není ho také vhodné provádět během menstruace [11].

15

2.4 ANATOMIE DÝCHACHÍCH SVALŮ Stejně jako u zvedání paţe víme, které svalstvo nám ji zvedá, měly bychom také vědět, které svaly se nám zapojují při dýchání a kde se nacházejí. V této kapitole jsou obsaţeny svaly podílející se na všech typech dechu. Svaly, které se nám podílejí na dýchání, můţeme rozdělit do několika skupin. V první skupině jsou hlavní svaly nádechové. V druhé poté budou pomocné svaly nádechové. Ve třetí a čtvrté skupině budou logicky zařazeny hlavní a pomocné svaly výdechové. Obecně je dáno, ţe výdech je pasivní pokud vydechujeme bez odporu. Citujeme Dylevského (2003) který uvádí, ţe pro pasivní výdech, nám postačí elastičnost dýchacích komponent a gravitační síla, která nám působí na vzpřímený trup. Níţe popsané svalstvo se zapojuje pří exspiraci proti odporu. Následující podkapitoly jsou rozčleněny stejně, jak bylo popsáno výše.

2.4.1 HLAVNÍ SVALY NÁDECHOVÉ Hlavní svaly nádechové jsou ty, díky nimţ se nám zvětšuje hrudník a zvedají ţebra (Naňka, Ondřej; Elišková, Miloslava; 2009). Mezi ně patří bránice (musculus diaphragma), společně se zevním meziţeberním svalstvem (musculus intercostales externi) a svaly kloněnými (musculus scaleni) (Druga, Rastislav; Grim, Miloš; et.al; 2005). Bránice (m. diaphragma) je plochý sval oddělující hrudní dutinu od břišní. Během nádechu se snopce bránice oplošťují a klesají dolů (Čihák, Radomír; 2001). Má tři začátky, bederní, ţeberní a sternální. V bederní části začíná bránice od bederních obratlů, v ţeberní části od ţeber na boční straně hrudníku a v sternální části od vnitřní plochy mečovitého výběţku hrudní kosti. Všechny snopce se poté sbíhají do šlašitého středu (Losová, Saly; 2006). Citujeme Dimona, Jr. (2009), ţe zevní meziţeberní svaly (musculus intercostales externi) začínají na spodní hraně kaţdého ţebra a upínají se na vrchní hranu následujícího spodního ţebra, probíhají šikmo dolů a dopředu.

16

Svaly kloněné (musculus scaleni) se podílejí na nádechu při fixované páteři. Začínají na příčných výběţcích krčních obratlů a vedou šikmo dolů. Upínají se na 1. a 2. ţebro (Čihák, Radomír; 2001).

2.4.2 POMOCNÉ SVALY NÁDECHOVÉ Citujeme Grima M., Druga R.et al. (2005) se jedná o kývač hlavy (m. sternocleidomastoideus), velký sval prsní (m. pectoralis major), malý sval prsní (m. pectoralis minor), podklíčkový sval (m. subclavius), pilovitý sval přední (m. serratus anterior), zadní pilovitý sval horní (m. serratus posterior superior), zvedač lopatky (m.levator scapulae), horní část trapézového svalu (m. trapezius pars cranialis). Kývač hlavy (m. sternocleidomastoideus) je silný sval, který se nachází na přední straně krku (Čihák, Radomír; 2001). Má dva začátky, jeden na rukojeti hrudní kosti a druhý na klíční kosti. Pochází šikmo vzhůru a upíná se na bradavčitém výběţku kosti spánkové (Losová, Saly; 2006). Velký sval prsní (m. pectoralis major) je mohutný sval na přední straně hrudníku. Jeho začátek se táhne od klíční kosti, hrudní kosti, přes přilehlé části prvních šesti ţeber, na přední části 6. ţebra aţ na pochvu přímého břišního svalu (Čihák, Radomír; 2001). Všechny jeho vlákna mají společný úpon na paţní kosti pod ramenem, z vnější strany (Losová, Saly; 2006). Malý sval prsní (m. pectoralis minor) je uloţen pod velkým svalem prsním. Při opoře je pomocný nádechový sval. Jeho začátek je od třetího aţ pátého ţebra a upíná se na hákovitém výběţku lopatky (Losová, Saly; 2006). Podklíčkový sval (m. subclavius) se podílí na nádechu při fixovaném rameni, jde od prvního ţebra šikmo k dolní straně klíční kosti (Páč, Libor; Horáčková, Ladislava; 2009). Pilovitý sval přední (m. serratus anterior) je plochý sval pokrývající boční stranu hrudníku. Při fixované lopatce se podílí na vdechu. Jeho začátek je devíti zuby na prvních devíti ţebrech (dle literatury od M.Elišková, O.Naňka (2009) je začátek pilového svalu předního osmi aţ deseti zuby na horních devíti

17

ţebrech), postupuje dozadu, podbíhá lopatku a upíná se ve střední části dolního okraje lopatky (Páč, Libor; Horáčková, Ladislava; 2009). Zadní pilovitý sval horní (m. serratus posterior superior) počíná od posledních dvou krčních trnů a prvních dvou hrudních obratlů, přičemţ se upíná na 2.-5. ţebro (Losová, Saly; 2006). Zvedač lopatky (m. levator scapulae) začíná na příčných výběţcích 1. -4. krčního obratle, jde dolů a upíná se na horním úhlu lopatky (Naňka, Ondřej; Elišková, Miloslava; 2009). Horní část trapézového svalu (m. trapezius pars cranialis) začíná kraniálně od kosti týlní a od trnových výběţků horní poloviny krčních obratlů, směřuje šikmo dopředu, kde se upíná na klíční kost a nadpaţek lopatky (Naňka, Ondře; Elišková, Miloslava; 2009).

2.4.3 HLAVNÍ SVALY VÝDECHOVÉ Při zdůrazněném výdechu, tedy provedeném silovém výdechu se zapojují do činnosti příčný sval břišní (m.transversus abdominis), vnitřní svaly meziţeberní (mm. intercostales interni ) a odštěpená část vnitřnějších meziţeberních svalů (m. intercostales intimit) [12]. Dále se na něm podílejí šikmé svaly břišní vnitřní a vnější (m. obliquus abdominis internus et externus ) [19], svaly podţeberní (mm. subcostales) (Losová, Saly; 2006).

Příčný sval břišní (m.transversus abdominis) začíná od hřebene kosti kyčelní a chrupavčité části 7. -12. ţebra, jehoţ úpon je na pochvě přímého břišního svalu. Vnitřní svaly meziţeberní (mm. intercostales interni) jdou od horního okraje ţebra šikmo nahoru a vpřed. Upínají se na zadní okraj předcházejícího ţebra (Dylevský, Ivan; Druga, Rastislav; Mrázková, Olga; 2000). Vnitřnější meziţeberní svaly (m. intercostales intimit) počínají na horním okraji dolního ţebra a upínají se na zadní okraj horního ţebra [12]. Šikmé vnitřní svaly břišní (m. obliquus internus abdominis) počínají nepřímo od berní části páteře, dále od hřebene kosti kyčelní a vnějšího okraje

18

tříselního vazu. Upínají se na dolní tři ţebra a prostřednictvím široké ploché šlachy do linea alba přímého břišního svalu. Šikmé vnější břišní svaly (m. obliquus externus abdominis) počínají osmi zuby, a spodních osmi ţebrech, jdou šikmo dolů a jejich úpon je na hřebenu kosti kyčelní a pomocí široké ploché šlachy se upínají do linea alba přímého svalu břišního. Podţeberní svaly (mm. subcostales) spojují u páteře vzdálenější ţebra z vnitřní strany (Losová, Saly; 2006).

2.4.4 POMOCNÉ SVALY VÝDECHOVÉ Mezi toto svalstvo patří přímý sval břišní (m. rectus abdominis), zadní pilovitý sval dolní (m. serratus posterior inferior) (Hanzlová, Jitka; Hemza, Jan; 2007), příčný sval hrudní (m.transversus thoracis) (Losová, Saly; 2006), čtyřhranný sval bederní (m.quadratus lumborum) [19]. Přímý sval břišní (m. rectus abdominis) začíná od 5. -7. ţebra a upíná se na kosti stydké [20] Pilovitý sval zadní dolní (m. serratus posterior inferior) začíná od trnů posledních dvou hrudních a prvních dvou bederních obratlů, upíná se na poslední čtyři ţebra (Dylevský, Ivan; Druga, Rastislav; Mrázková, Olga; 2000). Příčný sval hrudní (m.transversus thoracis) spojuje hrudní kost s přilehlými chrupavky ţeber, má plochý vějířovitý tvar. Čtyřhranný sval bederní (m.quadratus lumborum) začíná od posledního ţebra a upíná se na zadním horním okraji hřebene kyčelní kosti (Losová, Saly; 2006).

19

2.5 VHODNÉ DÝCHÁNÍ V PRŮBĚHU POSILOVÁNÍ Nyní se zaměříme na dýchání, které by se mělo správně vyuţívat při cvičení ve fitness. Za nejideálnější typ dýchání je povaţováno dýchání abdominální. Tento způsob vyuţíváme i ve fitness společně s výdechem proti odporu neboli silovým výdechem. Základní princip břišního dýchání byl jiţ uveden. Nyní jej pouze připomene v návaznosti na cvičení během posilování. Proč? To si vysvětlíme v následujícím textu. Břišní nádech spočívá v principu, kdy hlavní nádechový sval bránice (m. diafragma) se vyklene do břišní dutiny, kde stačuje obsah břišní dutiny směrem dolů (Rokyta, Richard; 2008). Společně s rozpětím břicha, dochází i k rozpětí perineum, hráze a konečníku. Tím dochází k jemnému uvolnění povrchových svalů (Fojtík, Ivan; 2003).

Uvolněním povrchového svalstva se zvýší tlak

v břišní dutině. Tento vytvořený tlak vytváří oporu pro bederní páteř. Bederní páteř tak fixujeme (přednášky Tlapák, Petr). Po nádechu následuje výdech. Pokud zanecháme pasivní výdech, sníţí se tím nitrobřišní tlak a také dojde ke zhoršení bederní stabilizace. Tento výdech není pro překonávání zátěţe během posilování vhodný. Pro dobrou stabilizaci beder musí být nitrobřišní tlak zachován [1]. Toho dosáhneme silovým výdechem, kde dochází ke kontrakci břišních svalů, tzn. vtaţením břišní stěny k páteři a zploštěním břicha. Udrţíme tak svalovou rovnováhu na přední i zadní straně trupu (Fojtík, Ivan; 2003). Jedná se tedy o kruhovité zúţení břišní a bederní oblasti. Bedra zůstávají v zachovaném fyziologické zakřivení společně s výdechovou pozicí ţeber [1]. Tento způsob dýchání, pro udrţení pevného středu těla je optimální nejen pro bederní část zad, ale pro celou páteř. Jedná se o hluboký stabilizační systém páteře - pouţívá se označení HSSP (přednášky Tlapák, Petr). Hlubokým stabilizačním systémem páteře se jinými slovy rozumí společná činnost svalů, které jsou důleţité pro fixaci páteře během pohybů. Jedná se o hluboké svalstvo trupu [13]. Do hlubokého svalstva trupu důleţitého pro stabilizaci patří příčný sval břišní, svaly pánevního dna, vnitřní šikmý břišní sval, bránice, rotátory, vzpřimovače páteře (přednášky Tlapák, Petr). Tyto svaly nám vymezují břišní dutinu. Aby bylo, dosaţeno dobré stabilizace musejí být v rovnováze [14].

20

Pokud nedochází, ke správné aktivaci hlubokého stabilizačního systému zapojují se do činnosti povrchové svaly, které přebírají úlohu hlubokých a zamezují jejich fungování. Povrchové svaly nejsou uzpůsobeny pro zpevnění trupu, a proto neplní dokonalou funkci stabilizace [14]. Při nedostatečném zpevnění dochází k zatíţení plotének a jejich moţné traumatizaci [13]. Poněvadţ páteř není nataţená a ploténky jsou více zatěţovány [15]. Můţe docházet ke svalovým dysbalancím, jako jsou hyperlordóza, kyfóza či k většímu opotřebení kloubů [15]. Pro správné dýchání je zapotřebí udrţovat trup ve správné poloze, protoţe sklon ţeber při nesprávném stání či sezení zamezuje dostatečně velkému roztaţení ţeber a zmenšuje se tak ventilace plic (Eger, Ludvík; 1999). Proto, abychom docílili správné stabilizace je zapotřebí i dodrţovat správné postavení těla. Jelikoţ pouze při optimálním drţení těla můţeme dobře a kvalitně dýchat [16]. Správným drţením těla rozumíme, ţe hlava je vytaţena za temenem vzhůru, brada je mírně přitaţena a ramena staţena od uší (přednášky Tlapák, Petr). Zároveň jsou rozloţena do šířky [17]. Pozice hrudníku je ve výdechovém postavení, tedy hrudní kost nevyčnívá vpřed. Lopatky neodstávají od hrudníku (přednášky Tlapák, Petr). Břicho je zploštělé a zataţené. Boky se nacházejí ve stejné výši, dolní končetiny jsou volně pod kyčlemi [17]. Pokud nastavíme tělo do fyziologického postavení, nastavíme tak klouby do centrované pozice, coţ znamená, ţe se kloubní hlavice opírá co největší plochou o jamku a kloub se tak minimálně ničí. Tím eliminujeme jeden z negativních důsledků špatné stabilizace a nesprávného dýchání (přednášky Tlapák, Petr). Pro aktivaci hlubokého stabilizačního systému je nejdůleţitější nastavení lopatky. Pokud je lopatka celou plochou na ţebrech dojde k aktivaci fixátorů lopatky a pilového svalu předního. Při uvedení do činnosti pilového svalu předního se zvýší napětí mezi ţebry a lopatkou. Přičemţ aktivní fixátory lopatky, hlavně široký sval zádový, vytváří pevnou oporu zadní části ţeber. Pevnější hrudník poskytuje lepší oporu pro šikmé břišní svaly, které se zvýšením pnutí mezi ţebry a lopatkou aktivovali a uvedli tak v činnost hluboký stabilizační systém páteře. Dle P.Tlapáka docházíme k dogmatu, ţe pro

21

začátečníka je nejdůleţitější pilovitý sval přední a lopatka (přednášky Tlapák, Petr).

2.5.1 ANATOMIE SVALSTVA HLUBOKÉHO STABILIZAČNÍHO SYSTÉMU PÁTEŘE Hluboký stabilizační systém páteře tvoří příčný sval břišní, svaly pánevního dna, vnitřní šikmý břišní sval, bránice, hluboké svaly zádové (přednášky Tlapák, Petr). Příčný sval břišní (m.transversus abdominis) je nejhlouběji uloţený sval z abdominálního svalstva. Začíná na chrupavkách sedmého aţ dvanáctého ţebra a upíná se ze zadní strany do linea alba přímého svalu břišního (Dylevský, Ivan; Druga, Rastislav; Mrázková, Olga; 2000). Svaly pánevního dna (mm. perinei) uzavírají prostor mezi kostmi pánevními. Jejich průběh je podélný, příčný, nálevkovitý, jejichţ součástí jsou kruhové svěrače. Udrţují orgány dutiny břišní ve správné poloze (Losová, Saly; 2006). Bránice (m. diaphragma) má tři začátky, bederní, ţeberní a sternální. V bederní části začíná bránice od bederních obratlů, v ţeberní části od ţeber na boční straně hrudníku a v sternální části od vnitřní plochy mečovitého výběţku hrudní kosti. Všechny snopce se poté sbíhají do šlašitého středu (Losová, Saly; 2006). Hluboké svaly zádové jsou umístěny mezi příčnými a trnovými výběţky páteře a částečně jsou i na ţebrech. Jsou tvořeny spinotransverzálním systémem, sakrospinálním systémem, spinospinálním systémem, transverzospinálním systémem a systémem krátkých zádových svalů. a) spinotransverzálním systémem (m. splenius cervicis et capitis) tvoří svaly krční a horní hrudní páteře. Začínají od 6. krčního obratle po 6. hrudní obratel a upínají se na příčné výběţky a kost týlní. b) sakrospinální systém (m.erector spinae) počíná od bederních obratlů a hřebene kosti kyčelní. Postupně se upínají na páteř a ţebra.

22

c) spinospinálním systémem (m. spinalis) jde od trnů 11. hrudního obratle aţ na 2.bederní obratel. Končí na trnech 3. – 9. hrudního obratle. d) transverzospinálním systémem tvoří: 1) mm.multifidi začínající od příčných výběţků a končící k většímu počtu trnových výběţků po celé délce páteře; 2) mm. rotatores coţ je 11párů krátkých svalů od příčných krčních a hrudních výběţků po nejbliţší oblouky horních obratlů (Dylevský, Ivan; Druga, Rastislav; Mrázková, Olga; 2000). e) systém krátkých zádových svalů tvoří: 1) mm. interspinales cervicis začínají L1-L5, Th1-Th2, Th2-Th3, Th11-Th12, C2-Th1 trnových výběţcích a upínají se na trnovité výběţky vyššího obratle. 2) mm. intertransversarii počínají Th10-L1, Ll-L5, C1-Th1 příčných výběţků a upínají se na vyšší obratle ([18] Vnitřní šikmé břišní svaly (m. obliquus internus abdominis) počínají nepřímo od berní části páteře, dále od hřebene kosti kyčelní a vnějšího okraje tříselního vazu. Upínají se na dolní tři ţebra a prostřednictvím široké ploché šlachy do linea alba přímého břišního svalu (Losová, Saly; 2006).

2.5.2 ANATOMIE SVALŮ PRO STABILIZACI LOPATKY Jako hlavní stabilizační sval pro lopatku je pilovitý sval přední (m. serratus anterior) Jeho začátek je devíti zuby na prvních devíti ţebrech ( dle literatury od M.Elišková, O.Naňka (2009) je začátek pilového svalu předního osmi aţ deseti zuby na horních devíti ţebrech), postupuje dozadu, podbíhá lopatku a upíná se ve střední části dolního okraje lopatky (Páč, Libor; Horáčková, Ladislava; 2009). Mezi fixátory lopatky se řadí dále sval trapézový (m. trapezius), široký sval zádová (m.latissimus dorsi). Trapézový sval (m. trapezius) začíná od kosti týlní a všech krčních a hrudních trnových výběţků. Upíná se na klíční kost, nadpaţek lopatky a hřeben lopatky.

23

Široký sval zádová (m.latissimus dorsi) začíná prostřednictvím povázky od kříţové kosti, bederních, dolních hrudních trnů a na posledních třech ţebrech. Upíná se na kosti paţní, pod malým hrbolkem (Hanzlová, Jitka; Hemza, Jan; 2007).

24

2.6 DECHOVÁ CVIČENÍ

2.6.1 NÁCVIK ABDOMINÁLNÍHO NÁDECHU A) První poloha nácviku tohoto typu dechu je vleţe na břiše, hlava je podepřena hřbety rukou a je v prodlouţení páteře. Lopatky jsou uvolněné a staţené dolů. Cvičící dýchá volně podle sebe. Poté následují cílené nádechy, které by se měly projevovat zvýšením tlaku v břiše, tedy zúţením, fixací v oblasti beder a břicha. Přitom se nesmí zvedat ramena nahoru, také by nemělo dojít ke zvednutí hrudníku a hrudní kosti nevyčnívají do podloţky. V této pozici lze vyzkoušet tři typy cílených nádechů. Důsledek všech těchto typů je totoţný. a. Do oblasti 1cm pod posledními ţebry (zhruba oblast ledvin) poloţíme dva uvolněné prsty (ukazováček a prostředníček), s tím, ţe dech míříme do oblasti, kde jsou prsty poloţeny. V průběhu nádechu nesmí docházet ke zvednutí bederní části zad

Obr.1 Nácvik břišního nádechu vleţe na břiše.

b. Nádechy směřujeme stranou do oblasti posledních ţeber. Během nádechu se tato partie rozšíří a zpevní.

25

Obr.2 Nácvik břišního nádechu vleţe na břiše.

c. Dech orientujeme do oblasti třísel. Mezi pupkem a předním trnem kyčelním vytvoříme spojnici, na které nahmatáme hranu přímého svalu břišního. Centimetr od této hrany směrem k tříslům poloţíme prsty a cíleným nádechem do prstů zatlačíme.

Obr.3 Nácvik břišního nádechu vleţe na břiše.

B) Druhá pozice je vleţe, pokrčená kolena, chodila opřená o zem. Ruce jsou volně u těla, dlaněmi vzhůru. Hlava v prodlouţení páteře, ramena staţena od uší, lopatky přitisknuty celou plochou k ţebrům. V této pozici je nácvik cíleného nádechu stejný jako vleţe na břiše. Obě tyto polohy v nízkých pozicích jsou vhodné pro počáteční nácvik, jelikoţ dochází k lepší koncentraci pro nacvičování cílených dechů.

26

Obr.4 Nácvik břišního nádechu v leţe na zádech [1].

C) Třetí pozice je náročnější, neboť je prováděna ve stoji, kde musíme hlídat, aby stoj byl na šířku pánve, mírně pokrčená a zpevněná kolena, hlava vytaţena temenem vzhůru, uvolněná ramena od uší. Horními končetinami se přidrţujeme například rámu dveří a jsou, jako kdyby objímali strom. Opět při nácviku postupujeme stejně jako v předchozích polohách. Zde se musí více kontrolovat, aby nedocházelo k zvedání ramen.

Obr.5 Nácvik břišního nádechu ve stoji.

Obr.6 Nácvik břišního nádechu ve stoji.

27

Obr.7 Nácvik břišního nádechu ve stoji.

2.6.2 NÁCVIK SILOVÉHO VÝDECHU Na začátku pro uvědomění si hlubokého svalstva, které se aktivuje během výdechu proti odporu, je dobré nechat cvičícího volně nadechnout a poté vyslovit citoslovce hek, kejch, hmm, ehm. Během vyslovování těchto citoslovcí pocítí pod spodními ţebry, jak se hluboké svalstvo zapojuje A) U nacvičování silového výdechu opět začínáme v nejniţší poloze, tedy v lehu pokrčmo, s nohy opřenými o lavičku. Provedeme jiţ naučený abdominální nádech a poté bude následovat výdech s kontrakcí břišních svalů. Tím ţebra klesnou dolů do exspirační polohy a vytvoří se opaskovitá fixace oblasti břišní a bederní.

Obr.8 Nácvik silového výdechu v lehu.

28

B) Další cvičení je prováděno opět v lehu na zádech s nohy opřenými chodily o zem, opřenými o lavičku či, kdy zapojíme k výdechu i pohyby rukou s jednoručními činkami. Pro uvedení příkladu, jsme si zvolili tricepsový tlak. Během brzdivé fáze, coţ je klesání jednoročních činek k hlavě, provádíme naučený břišní nádech. Zvedání činek od hlavy je doprovázeno silovým výdechem se současným zpevněním břišních svalů.

Obr.9 + 10 Nácvik silového výdechu v lehu s jednoručními činkami.

Pokud cvičící zvládá silový výdech vleţe na zemi, můţe být zapojen do posilování na strojích C) Odporová exspirace lze velmi dobře nacvičovat ve visu, kdy jsou nohy částečně opřeny o zem. Během kontrolovaného visu dochází k usnadněnému nádechu, protoţe hrudník je v protaţení a horní fixátory lopatek jsou uvolněny, přičemţ střední a dolní fixátory jsou v mírné aktivaci, aby hlava nebyla zapadnutá mezi rameny. Při usilovném výdechu zpevníme břicho, stáhneme ţebra, ramena stáhneme od uší a hlavu vytáhneme za temenem vzhůru. Tato poloha je dobrá nejen pro trénování odporové exspirace, ale je vhodná i pro pozdější posilování břišních svalů [1]

29

3 VYUŽITÍ RELAXAČNÍCH CVIČENÍ VE FITNES

3.1 CHARAKTERISTIKA RELAXACE Relaxace začíná zvnějšku, ale proniká až do nejhlubších vrstev naší podstaty. BKS IYENGAR Prvotní pojem relaxace vychází z fyziologie, poněvadţ se jednalo hlavně o uvolnění svalových vláken v těle. Současné době se jedná o uvolnění jak psychické tak i fyzické, které dohromady se správným dýcháním vede k neutralizaci působení stresu. Činnost probíhá v alfa mozkových vlnách [23]. Relaxací rozumíme stav člověka, kdy dochází s intenzivním odpočinkem také k regeneraci organismu [24], neboť je to fyziologický, přirozený způsob podporování a urychlování regeneračních procesů v organismu (Knížetová, Věra; 1989). Tímto se zvyšuje obranyschopnosti, sniţuje krevní tlak, tepová frekvence, svalové napětí, zlepšuje se prokrvení periferií a vnitřních orgánů, sniţuje se dechová frekvence, hladina cukru v krvi, atd. [24]. Je to tedy vhodná technika péče o tělo a mysli, jejichţ výsledkem je stav fyzické a psychické rovnováhy [29]. Dobrá relaxace obsahuje 3 základní znaky. Jsou to koncentrace, zklidnění mysli a celkové uvolnění [23]. Pro relaxaci se pouţívají uvolňovací cviky. Tyto cviky mají dlouhou tradici, první zmínky o nich pocházejí ze cvičebních systémů, které se pouţívaly před naším letopočtem. K nejstarším systémům patří Do-Ni, coţ byla domácí léčebná gymnastika pouţívající se v Číně. Datuje se zhruba do 4 000 let př.n.l.. Další systém se vyvíjela Jóga v Indii, asi 2000let př.n.l.. I kdyţ popis těchto technik je neúplný, slouţí jako podnět pro relaxační cvičení (Knížetová, Věra; 1989). Cvičení působí na tělesnou strukturu člověka. Má pozitivní vliv na zlepšení různých psychických projevů, sniţuje hladinu úzkosti, posiluje

30

psychiku ve stresových situacích [41]. Z toho můţeme vyvodit, ţe při tělesném cvičení, dojde k uvolnění po stránce fyzické, ale i psychické. Poněvadţ duševní napětí uvolnit prostřednictvím vůle příliš nejde. Tento způsob dokáţe jen velmi málo lidí. Zato svalový tonus se oproti tomu uvolňuje mnohem jednodušeji [27]. Pro celkovou relaxaci organismu se vyuţívá speciálních relaxačních technik, z nichţ nejznámější jsou:



progresivní relaxace vyvinutá E. Jacobsonem, které vyuţívá napínání kosterního svalstva s jeho následným povolením. Postupným opakováním kontrakce s uvolněním vznikne pocit hlubokého uvolnění, tzv. vlastního uvolnění (PhDr.Geist, Bohumil; 2000)

-

J. H. Schulzův autogenní trénink, který pracuje s představami na základě sugesce, autosugesce a autohypnózy. Tento trénink pracuje tedy s obrazovými představami, díky nimţ dochází k fyzickému i psychickému uvolnění (Buzková, Klára; 2006). Současně s obrazovými vizemi má šest zásadních fází. Jde o pocity příjemné tíhy, tepla, klidného dechu, pravidelného tepu srdce, tepla v břiše a chladného čela. Schulzův autogenní trénink trénuje uvolnění svalstva a koncentraci [23].

3.1.1 MOZEK A RELAXACE Aby bylo pochopení relaxace plno hodnotnější je potřeba vědět něco o lidském mozku. Mozek je důleţitý orgán v lidském těle, jenţ se svojí strukturou velmi sloţitý. Někteří vědci jej označují jako geniální biologický počítač. Novodobá věda zjistila, ţe člověk má vlastně tři mozky. První nejstarší se vyvíjel po několik milionů let. Máme ho společný s plazy a ještěry, tento mozek tvoří prodlouţená mícha [29]. V ní spočívají centra důleţitá pro ţivot. Jedná se o centrum dýchání, srdeční činnosti, obranné, centrum pro orientaci v protoru, které je spojeno s řízením napětí svalstva (Kolarovová, Z.I.; 1971). V pořadí

31

druhý nejstarší mozek vytváří hlavně emoce a máme jej společný se savci. Nejmladší třetí mozek tvoří šedá kůra mozková, v níţ se nachází centrum řeči, druhy paměti. Tyto tři mozky fungují jako samostatné jednotky. Mají odlišnou biochemickou stavbu a ve stavu bdícího vědomí nepracují skoro nikdy synchronně. Relaxace je fyziologický postup jak dosáhnout jejich součinnosti. Obecné pojetí mysli spočívá ve zpracování informací a podnětů ze smyslových orgánů. Mozek a mysl můţeme rozdělit na dvě části: a) levá hemisféra – vědomá vnější mysl, která provádí logické a analytické úkoly b) pravá hemisféra- podvědomá vnitřní mysl, která je obrazotvorná, Náš mozek funguje ve 4 základních vlnových délkách: 1) hladina beta – vědomá, logické myšlení 2) hladina alfa- během plně bdělosti odpočinek těla, duše, klid mysli 3) hladina theta - spánek, kdy dochází k útlumu funkci organismu 4) hladina delta- hluboký spánek, aţ bezvědomí. Pokud se naše tělo nachází, v relaxačním stavu mozek pracuje pomaleji a nachází se v hladině alfa.

3.1.1.1 HLADINA ALFA V této hladině nejvíce dochází k regeneraci. Rozděluje se na: a) vysoká alfa b) nízká alfa c) super alfa. Vysoká alfa je spojena s charakteristickými příjemnými pocity nebo proţitky například při četbě, procházce, zahrádkaření. Jde o spontánní stav pohody a bezpečí. V této hladině se vyskytujeme velmi často, aniţ bychom o tom věděli.

32

V nízké alfa a super alfě je nacházíme při plné bdělosti během hluboké relaxace těla a mysli [29].

3.1.2 ROZDĚLENÍ RELAXACE V obr. 11 bylo pouţito rozdělení z publikace Buzkové Kláry (2006).

Lokální-dílčí, lokální

Komplexní-celková,

Diferencovaná-částečná-likviduje

tělo a mysl (,,body and

zbytečné napětí v těle, některé svaly

mind´´)

jsou uvolněné při zatíţení jiných svalů

Mimovolní-spánek,

Volní

Pohybová

Klidová

Aktivní pohyb-uvolněné pohyby,

Pasivní pohyby-můţe vykonávat

protřepávání končetin,

i druhá osoba.

spontánní tanec. Obr. 11 Rozdělení relaxace.

33

3.2 RELAXAČNÍ CVIČENÍ VE FITNESS V tabulce předchozí kapitoly jsme si uvedli, jak se relaxace rozděluje. Ve fitness centrech je v současné době nabízena aktivní pohybová volní komplexní relaxace. Jednoduše řečeno aktivní relaxace, která je nabízena v několika druzích cvičení. Toto cvičení má souhrnný název Body and Mind. Body and Mind je v současnosti vyhledávaným prostředkem, jímţ se lze aktivně fyzicky i psychicky izolovali od problémů a povinností doprovázejících naše ţivoty v průběhu všedního dne. Jedná se o aktivní formu relaxace, kde lze vybrat z několika pomalejších forem cvičení, které budou více vyhovovat poţadavkům jednotlivců. Celé cvičení Body and Mind vychází z myšlenky mnoha let staré kalokagathie. Princip kalokagathie v širším významu znamená harmonické spojení tělesných a duševních hodnot, vycházejících z řeckého ideálu výchovy. ,, Výchova tělesná pěstovala krásné (řecky kalos) tělo, duchovní dobrého (řecky agathos) ducha, vyznačujícího se ctností, spravedlností a udatností.´´ [22] Tudíţ její základ jednoduše řečeno zní: harmonické spojení těla a mysli. Z toho principu vychází filozofie Body and Mind. Během těchto cvičení zapojíme mysl prostřednictvím plné koncentrace na správné dýchání a zapojované svalstvo. Pomocí koncentrace dochází k zapojení centra těla, díky němuţ můţeme provádět vedené a řízené pohyby. Aktivace centra těla zapojí hluboký stabilizační systém páteře, který má velmi podstatnou úlohu v průběhu cvičení. Pomáhá podpírat tělo ve správném vzpřímeném drţení a tím provádí dobrou oporu pro páteř. V průběhu Body and Mind dochází k procítěným uvědomělým pohybům prováděných v pomalém tempu. ,,V jednotlivých lekcích se provádí cvičení protahovací, posilovací či uvolňovací. Případně i cvičení pouze relaxační nebo dechová. ´´(učební text FBGA; Velínská, Lenka). V jednotlivých pozicích se tedy bude posilovat nebo protahovat, uvolňovat, tvarovat, případně budete provádět jejich kombinaci.

34

3.2.1 STAVBA LEKCÍ BODY AND MIND I přes četnost druhů cvičení Body and Mind mají všechny stejnou zásadu stavby hodin. Lekce začíná lehkým zahřáním, ve kterém by mělo být docíleno zklidnění těla a mysli, přičemţ koncentrace je soustředěna na dýchání, drţení těla a uvědomění si jeho pozice. Po přípravě organismu na následující zátěţ přichází hlavní část hodiny a to jest vlastní cvičení. Hlavní část hodiny můţe být vedena i v kompenzačním charakteru, kdy se vyrovnávají svalové dysbalance, posilují oslabené partie a protahují partie přetíţené či hyperaktivní. Dalším úsekem druhé poloviny lekce je floor work. Floor work je samostatné posilování a strečink prováděný na podloţkách na zemi (učební text FBGA; Velínská, Lenka).

3.2.2 ROZDĚLENÍ BODY AND MIND Body and mind se rozděluje do tří základních skupin: 1) tradiční cvičení 2) fitness cvičení 3) třetí skupinu tvoří pomůcky Do tradičních forem cvičení je zahrnuta jóga, Tai-chi, pilates, 5tibeťanů, zdravotní cvičení a jako poslední feldenkraisova metoda. Součástí fitness cvičení body and mind je dynamická jógá, pila jóga, yogaletes, body balance, power streching, chi-toning, body art, postural training, slow fit, slow toning, PortDeBras. Během jednotlivých lekcí mohou být vyuţity i pomůcky jako overball, bodyball, balatek, baloning ball, flexi bar, bosu, aerostep (učební text FBGA; Velínská, Lenka).

3.2.2.1 DYNAMICKÁ JÓGA Vycházejí z metody učení stylem vinyasakrama, coţ znamená po krocích. Po krocích se zde učí fungování těla. Tedy základní princip je zaloţen na biomechanických principech fungování těla. V jednotlivých asánách je

35

aplikována ne vnější dynamika, ale vnitřní, na kterou dynamická jóga poukazuje. Základním prvkem cvičení je prociťování. Pozornost je věnována pocitům a reakcím v těle, čímţ se prohloubí cit pro vlastní tělo. Pozice plynule přechází jedna do druhé, načeţ asány jsou, vyjádřeny dynamickými pohyby mezi dvěmi fázemi usány a dechu. Základ této dynamické jógy vychází z klasické jógy [30].

3.2.2.2 JÓGALATES Toto cvičení spojuje prvky jógy s prvky pilates. Jedná se o moderní formu jógy přizpůsobenou západnímu tělu, kde je člověk spojen s psacím stolem a hypokynézou. Cílem je pevné zdravé tělo společně s vyrovnanou myslí. Lze zde nalézt soustavy pohybů ve spojení s protahováním, posilováním svalů a udrţování optimální kostní hustoty. Kontrolovanými otáčivými pohyby spojenými se specifickými pozicemi jógy a dynamickým dýcháním uvolní i vyrovná energii společně se zpevněním vnitřních orgánů. Během cvičení posilujeme a protahujeme všechny svalové skupiny a hlubší vrstvu svalstva. Tím se svalstvo zpevní a dochází také k lepšímu drţení těla (Solomonová, Louise; 2005).

3.2.2.3 BODY BALANCE Jiţ z názvu je zřejmě, ţe jde o cvičení s vyuţitím balančních pomůcek a pomalého tempa [31]. Nalezneme zde spojení principu fyzioterapie, pilates, také kombinace prvků z jógy, Tai-ti, čínské medicíny, Feldenkraisovi metody a taneční terapie. Důraz je zde kladen na uvědomění těla a jeho jednotlivých pohybů [32].

36

3.2.2.4 POWER STRETCHING Znamená kombinaci statického strečinku, relaxačního a posilovacího cvičení [33]. V této formě aktivity je základním kamenem zachování a rozvoj pohyblivosti aparátu, zlepšení drţení těla, obnova energie. Vychází z jógy, strečinku a Tai-ti[34].

3.2.2.5 CHI-TONING Chi můţeme přeloţit jako energie a toning jako zpevnění. Jednotlivé prvky cvičení slouţí pro obnovení, doplnění a zesílení fyzické i psychické energie. Přičemţ pozitivně působí na pohybový aparát člověka, zejména na břicho, záda a jeho drţení. Nalezneme zde části z pilates, jógy, pěti tibeťanů. Spojením těchto tradičních forem cvičením vzniká motto: program budoucnosti z minulosti [35].

3.2.2.6 BODY ART Slučuje východní filozofii DO IN a základy jógy s novými směry západního zdravotního cvičení fitness. Pomalé cvičení, kde pozice a sestavy z jógy jsou přizpůsobeny zdravotním omezením lidí tak, aby se jednalo o stabilizační zdravotní cvičení [36].

3.2.2.7 SLOW TONING Kompenzační cvičení podobající se chi-toningu , bez tvrdých dopadů či nárazů [37]. Jde o sloţky z pilates, jógy a klasického baletu [38], takţe cvičení je kombinací posilování, balančních pozic, protaţení i uvolnění. Během lekcí se vyuţívají overbally, gumičky či velké míče [37]. .

37

3.2.2.8 PORT DE BRAS Lekce jsou spojením baletu a klasického tance. Základem je procvičení správného drţení těla a zpevnění zad [39]. Pomalé, plynulé cviky, které jsou tělu přirození, uvolňují, protahují tělo a zlepšují ladnost i koordinaci pohybů [40]. Během samostatného posilování na podloţkách je kladen důraz na zpevnění břišní partie [39].

3.2.3 ÚČINKY BODY AND MIND Cvičením napomáháme spotřebování nakupených metabolitů, čímţ působíme zdravotně a preventivně proti vzniku civilizačních chorob. Ty vznikají pokud stres nedoprovází zvýšená tělesná pohyblivost. Metabolity tak zůstávají v těle a přispívají ke vzniku těmto chorob. Pomocí Body and Mind odvádíme pozornost od závaţných problémů k proţitkům radosti, odreagování se, citovému přeladění. Nenechme se mýlit, ţe pohybovou aktivitou stupňujeme duševní únavu. Není tomu tak, ona ji sniţuje. Cvičení vede také ke zvýšení antistresové odolnosti (Slepička, Pavel; Hošek, Václav; Halátová, Běla; 2009).

I přes to, že Body and Mind patří do skupiny aktivní relaxace, bylo velmi obtížné naleznout spojovací most mezi relaxací a tímto druhem relaxačních cvičenchí, které jsou nabízena ve fitness centrech. Body and Mind není nikde přesně definováno a neexistuje k tomu žádná ucelená literatura. Proto je pravděpodobné, že se názory na toto cvičení liší. Stejně tak je možné, že se charakteristika jednotlivých druhů Body and Mind také rozchází.

38

4 ZÁVĚR Míníme prezentovat, ţe tato publikace vytváří dobrý a přehledný základ pro pochopení dechových a relaxačních cvičení. Tato práce, je určena pro všechny jedince, kteří nechtějí svému tělu ubliţovat, ale naopak pro něj něco dobrého udělat. Chceme, touto prací poskytnout důleţité informace o provádění dechových cvičení. Právě, kdyţ provádíme dechová cvičení, trénujeme vhodnou respiraci, která je důleţitá pro aktivaci hlubokého stabilizačního systému páteře. Tato stabilizace, nám vytváří dobrou oporu pro páteř, čímţ zamezíme moţným úrazům. Společně s tím, podporujeme zapojování svalstva od centra k periferii. Díky tomu, eliminujme i moţné svalové dysbalance a optimalizujeme svalový tonus v oblasti kloubů. Součastně poukazujme, jak v dnešním uspěchaném světě je zapotřebí se umět zastavit a odpočinout si. Poskytujeme údaje o relaxačních cvičeních, která jsou nabízena ve fitness centrech. Jedná se o různé druhy pohybových aktivit, které vycházejí z tradičních cvičení, ale jsou zkombinována do atraktivních forem, pro různorodou veřejnost. Princip všech cvičení, ale zůstává pořád stejný. Neustále, jde o duševní a fyzické uvolnění člověka.

39

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. BUZKOVÁ, Klára . Fitness jóga [online]. Praha : Grada Publisher a.s, 2006 [cit. 2011-04-20]. Dostupné z WWW: . ISBN 80-247-1525-2. 2. ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. 2., upravené a doplněné vydání. Praha : Grada Publisher a.s, 2001. 516 s. ISBN 978-80-7169-970-5. 3. DIMON, JR., Theodore . Anatomie těla v pohybu : základní kurz anatomie kostí, svalů a kloubů. Praha : Pragma, 2009. 264 s. ISBN 97880-7349-191-8. 4. DRUGA, Rastislav; GRIM Miloš, et al. Základy anatomie - 3. : Trávicí, dýchací, močopohlavní a endokrinní systém. Praha : Galén, 2005. 163 s. ISBN 80-7262-302-8. 5. DYLEVSKÝ, Ivan. Základy anatomie pro maséry. [s.l.] : Triton, s.r.o., 2003. 272 s. ISBN 80-7254-275-3. 6. DYLEVSKÝ, Ivan; DRUGA , Rastislav ; MRÁZKOVÁ, Olga. Funkční anatomie člověka. Praha : Grada Publisher a.s, 2000. 664 s. ISBN 807169-681-1. 7. EGER, Ludvík. Čínská zdravotní cvičení : čchi-kung, Qi-Gong. Brno : Schneider, 1999. 64 s. ISBN 80-85796-69-4. 8. FOJTÍK, Ivan. Čchi-kung : Masáže a cvičení pro zdraví. [s.l.] : Portál, 2003. 172 s. ISBN 80-7178-733-7. 9. PhDr. GEIST, Bohumil. Psychologický slovník. Praha : Vodnář, 2000. 425 s. ISBN 80-86226-077. 10. HANZLOVÁ, Jitka ; HEMZA, Jan. Základy anatomie soustavy dýchací, srdečně cévní, lymfatického systému, kůže a jejich derivátů III.. 1.vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 122 s. ISBN 978-80-2104360-2. 11. JELÍNEK, Jan; ZICHÁČEK, Vladimír. Biologie : pro gymnázia. 9.vydání. [s.l.] : Olomouc, 2007. 576 s. EAN 9788071822134

40

12. KNÍŢETOVÁ, Věra. Strečink, relaxace, dýchání. Praha : Olympia, 189. 142 s. 13. KOLAROVÁ, Z.I. Nervová soustava a sport. Praha : Olympia, 1971. 64 s. 14. LOSOVÁ, Saly. Anatomie do sportovní kapsy : učební text školení instruktorů fitness Tonus. upravený dotisk 2010. Praha : Printia, s.r.o., 2006. 101 s. 15. NAŇKA, Ondřej ; ELIŠKOVÁ, Miloslava . Přehled anatomie. 2. doplněné a přepracované vydání. Praha : Karolinum, 2009. 310 s. ISBN 978-246-1717-6. 16. PÁČ, Libor; HORÁČKOVÁ, Ladislava. Anatomie pohybového systému člověka. Brno : Masarykova univerzita, 2009. 146 s. ISBN 978-80-2104953-6. 17. PŘEDNÁŠKY Fitness Institut Tonus- PaedDr. Petr Tlapák, CSc. 18. ROKYTA, Richard, et al. Fyziologie. 2.přepracovanbé vydání. Praha : ISV, 2008. 428 s. ISBN 80-86642-47-X. 19. SCHUBERT , Ernest . Fyziológia člověka : Vysokoškolská priručka. [s.l.] : Osveta , 1991. 287 s. ISBN 80-217-0333-4. 20. SILBERNAGL , Stefan . Atlas fyziologie člověka. Vyd. 3. české. [s.l.] : Grada Publisher a.s, 2004. 435 s. ISBN 80-247-0630-X. 21. SLEPIČKA, Pavel; HOŠEK, Václav; HALÁTOVÁ, Běla. Psychologie sportu. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2009 . 242 s. ISBN 978-80-2461602-5. 22. SOLOMONOVÁ, Louise. Jógalates : celkové zpevnění těla. Praha : Pavel Dobrovský- BETA, 2005. 144 s. ISBN 80-7306-172-4. 23. SPECIÁLNÍ UČEBNÍ TEXT FBGA pro instruktory Body and Mind ; Mgr.Lenka Velínská – se souhlasem 24. TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání, přepracované a doplněné. [s.l.] : Grada Publisher a.s, 2003. 772 s. ISBN 80-247-05125.

41

25. VAN LYSEBETH, André . Jóga. 3.vydání. Praha : Olympia, 1984. 275 s. INTERNETOVÉ ZDROJE [1]

Fitness institut tonus [online]. 2003 [cit. 2011-04-13]. Dýchání a břišní svaly. Dostupné z WWW: http://tonus.cz/dychani.html [2]

Žirafa 05 : mentaurov [online]. 2005 [cit. 2011-04-13]. MNŠ - relaxace. Dostupné z WWW: http://www.dvojka.cz/zirafamentaurov05/dokumenty.php [3]

Studium.yarousch : studijní materiály pro budoucí zdravotní sestřičky a nejen pro ně [online]. 2008 [cit. 2011-04-13]. Mechanika dýchání. Dostupné z WWW: http://www.yarousch.cz/studium/body.php?menu=menu_somatologie&b ody=somatologie/somatologie_005_5 [4]

Kompenzační cvičení [online]. c2011 [cit. 2011-04-13]. Práce s dechem. Dostupné z WWW: http://www.zdravotnicviceni.estranky.cz/clanky/prace-s-dechem/ [5]

Vebmagazín : rozhledna [online]. c2001-2011 [cit. 2011-04-13]. Umíte dýchat?. Dostupné z WWW: http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=2682 [6]

Oxylife : oxygen worldwide project [online]. 2007 [cit. 2011-04-13]. Dýchám, takţe ţiji. Dostupné z WWW: [7]

Cvičíme.cz : od bolesti zad k svěžesti a klidné mysli [online].c2002-2009 [cit. 2011-04-13]. Podklíčkové dýchání- fyziologie. Dostupné z WWW: http://www.cvicime.cz/cviceni-praha/cviky/dech/podkl_fyziol.html [8]

VELKÝ LÉKAŘSKÝ SLOVNÍK [online]. c2008-2011 [cit. 2011-04-13]. Kostální dáchání. Dostupné z WWW: http://lekarske.slovniky.cz/lexikon-pojem/kostalni-dychani-1 [9]

42

Cvičíme.cz : od bolesti zad k svěžesti a klidné mysli [online]. c2002-2009 [cit. 2011-04-13]. Hrudní dech - fyziologie. Dostupné z WWW: [10]

Doktoronline : vaše zdraví na internetu [online]. [cit. 2011-04-13]. Dýchání. Dostupné z WWW: http://www.doktoronline.cz/clanek/704Dychani.html [11]

Cvičíme.cz : od bolesti zad k svěžesti a klidné mysli [online]. c20022009 [cit. 2011-04-13]. Břišní dech - fyziologie. Dostupné z WWW: http://www.cvicime.cz/cviceni-praha/cviky/dech/brisni_fyziol.html [12]

Sportstatus [online]. c2009-2001 [cit. 2011-04-13]. Svalová soustava Svaly hrudníku. Dostupné z WWW: http://www.sportstatus.cz/anatomie/svalova-soustava---svaly-hrudniku [13]

FIT [online]. c2010 [cit. 2011-04-13]. Hluboký stabilizační systém páteře . Dostupné z WWW:
Mizici.cz [online]. c2005 [cit. 2011-04-13]. Hluboký stabilizační systém páteře. Dostupné z WWW: http://www.mizici.com/article.php?aid=105 [15]

Život v kondici : Pohybem k radosti a zdraví [online]. 2009 [cit. 201104-13]. Co je Core neboli HSSP. Dostupné z WWW: http://www.zivotvkondici.cz/co-je-core-neboli-hssp [16]

Nový věk : zdraví rodina příroda [online]. c2006-2011 [cit. 2011-0413]. Povídání o dýchání. Dostupné z WWW: http://www.novyvek.cz/index.php?sekce=maminka&pg=clanek&id=118 [17]

Doktorka.cz : o zdraví a kráse [online]. c1999-2010 [cit. 2011-04-13]. Správné drţení těla. Dostupné z WWW: http://zdravypohyb.doktorka.cz/spravne-drzeni-tela/ [18]

3. Lékařská Fakulta [online]. [cit. 2011-04-19]. Univerzita Karlova v Praze. Dostupné z WWW: .

43

[19]

Patobiomechanika a Patokinesiologie [online]. [cit. 2011-04-19]. Kompendium. Dostupné z WWW: . [20]

Intermetový magazín [online]. c2001-2010 [cit. 2011-04-19]. Ronnie.cz. Dostupné z WWW: . [21]

Sportuj.com : internetový magazín [online]. c2007,2008,2009 [cit. 2011-04-13]. Hluboký stabilizační systém. Dostupné z WWW: http://www.sportuj.com/view.php?nazevclanku=hluboky-stabilizacnisystem&cisloclanku=2009010015 [22]

Vaše Encyklopedie [online].Optimus s.r.o., c1999-2011 [cit. 2011-0420]. CoJeCo. Dostupné z WWW: . [23]

Aktivní máma [online]. 2004 [cit. 2011-04-30]. Relaxační techniky – potrava pro duši i tělo. Dostupné z WWW: . [24]

Asistentka.cz : nebuď jen šedá myš [online]. [cit. 2011-04-30]. Umění relaxace. Dostupné z WWW: . [25]

Sportuj.com : internetový magazín [online]. c2007,2008,2009 [cit. 201105-01]. Umění relaxace. Dostupné z WWW: . [26]

Celostnímedicína.cz : informační sever o zdraví z pohledu celostní, přírodní, alternativní medicíny [online]. c2004 [cit. 2011-05-01]. Relaxace. Dostupné z WWW: .

44

[27]

Relaxace : web z rodiny psychoweb.cz [online]. 2009-2010 [cit. 201105-01]. Relaxace-přehled metod. Dostupné z WWW: . [28]

Mladážena.cz : dámský portál mladé fronty [online]. c2005-2011 [cit. 2011-05-01]. Umění relaxace: Odpočiňte si!. Dostupné z WWW: . [29]

Prána [online]. [cit. 2011-05-01]. Relaxační technologie nového věku. Dostupné z WWW: . [30]

Jóga : magazín.cz [online]. c2009 [cit. 2011-05-01]. Dynamická jóga. Dostupné z WWW: . [31]

Sportovní centrum Kalikovský mlýn [online]. [cit. 2011-05-01]. Body balance. Dostupné z WWW: . [32]

Studio balance : wellness služby do firem i pro Váš domov [online]. [cit. 2011-05-01]. Body balance cvičení. Dostupné z WWW: . [33]

Cestovní kancelář Lenka [online]. [cit. 2011-05-01]. Body & Mind > Power Stretch. Dostupné z WWW: . [34]

Shiatsu shin tai : harmonizace těla a duše [online]. c2009 [cit. 2011-0501]. Cvičení. Dostupné z WWW: . [35]

Aerobicstyl.cz : stylový magazín nejen o aerobiku [online]. c2007 [cit. 2011-05-01]. Chi-toning. Dostupné z WWW: . [36]

Cestovní kancelář Lenka [online]. [cit. 2011-05-01]. Body & Mind > Body Art. Dostupné z WWW: .

45

[37]

Sport klapka [online]. c2011 [cit. 2011-05-01]. Slow toning ve Fit Beleza. Dostupné z WWW: . [38]

Stob obezitě [online]. c2010 [cit. 2011-05-01]. Slow toning a kruhový trénink. Dostupné z WWW: . [39]

Ocvičení.cz [online]. c2008-2011 [cit. 2011-05-01]. Port De Bras. Dostupné z WWW: . [40]

Ženy.cz : každodenní internetové čtení [online]. c2008-2011 [cit. 201105-01]. Port De Bras- víc, neţ jen cvičení. Dostupné z WWW: . [41]

Sociální pedagogika [online]. c2000 [cit. 2011-05-01]. 6.semestr. Dostupné z WWW: <socialped.wz.cz/6semestr/psychohygiena/psychohygienacelek.rtf>.

46

RESUMÉ Práce je rozdělena do dvou částí. V první, se zaměřuje na vysvětlení principu dýchání, jeho druhy, poté typ, který vyuţíváme ve fitness a následně uvedením jednotlivých dechových cvičení pro nacvičení dobré respirace. V druhé části, vymezujeme pojem relaxace, důleţitosti jejího provádění a její dělení. Jako poslední přibliţujeme jednotlivá komerční relaxační cvičení nabízená ve fitness centrech.

RESUME The work is dividend into two parts. The first focuses on explaining the principle of breath, his companions, then type that we use in the fitness and consequently an indication of breathing exercises to rehearse during respiration in a good workout. In the second part defines the concept of relaxation, the importance of its implementation and its division. The last shed light on individual commercial relaxation exercises offered in fitness center.

47