Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje Číslo projektu: CZ0138 „Podpořeno grantem z Norska prostřednictvím Norského finančního mechanismu“
Zpracování průzkumu invazních druhů (kódy průzkumů 4.1, 4.2 a 4.3) Závěrečná zpráva
Zpracovatel: Mgr. Roman Barták, Ing. Štěpánka Konupková Kalousová ZO ČSOP Onyx Spolupracovali: Doc. RNDr. Bohumír Lojkásek, CSc, ALKA Wildlife, o.p.s. Termín: prosinec 2010
Obsah 1 2 3 4
Název průzkumu.............................................................................................................................. 5 Cíl průzkumu................................................................................................................................... 5 Použitá metodika ............................................................................................................................. 5 dílčí průzkumy................................................................................................................................. 6 4.1 Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v CHKO Beskydy, kód průzkumu 4.1....................................................................................................................................... 6 4.1.1 Specifikace cíle a rozsahu průzkumu 4.1. ....................................................................... 6 4.1.2 Specifikace metodiky a časový harmonogram průzkumu 4.1. ........................................ 6 4.2 Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v CHKO Jeseníky, kód průzkumu 4.2....................................................................................................................................... 6 4.2.1. Specifikace cíle a rozsahu průzkumu 4.2. ....................................................................... 6 4.2.2. Specifikace metodiky a časový harmonogram průzkumu 4.2. ........................................ 7 4.3 Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů v Moravskoslezském kraji (mimo CHKO Beskydy a CHKO Jeseníky), kód průzkumu 4.3.............. 7 4.3.1. Specifikace cíle a rozsahu průzkumu 4.3. ....................................................................... 7 4.3.2 Specifikace metodiky a časový harmonogram průzkumu 4.3. ............................................... 7 5 výsledky........................................................................................................................................... 9 5.1 Přehled významných projektů zaměřených na likvidaci invazních druhů rostlin v moravskoslezském kraji ................................................................................................................... 9 5.1.1 Záchrana lužních stanovišť v povodí Morávky ............................................................... 9 5.1.2 Likvidace křídlatky v povodí Odry ................................................................................. 9 5.2 Přehled významných invazních druhů v moravskoslezském kraji .......................................... 9 5.2.1 Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)....................................................... 9 5.2.1.1 Popis druhu.................................................................................................................. 9 5.2.1.2 Invaze .......................................................................................................................... 9 5.2.1.3 Nebezpečí .................................................................................................................. 10 5.2.2 Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera)................................................................ 10 5.2.2.1 Popis druhu................................................................................................................ 10 5.2.2.2 Invaze ........................................................................................................................ 10 5.2.2.3 Nebezpečí .................................................................................................................. 10 5.2.3 Lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus) ..................................................................... 10 5.2.3.1 Popis druhu................................................................................................................ 10 5.2.3.2 Invaze ........................................................................................................................ 10 5.2.3.3 Nebezpečí .................................................................................................................. 11 5.2.4 Křídlatky (Reynoutria Spp.) .......................................................................................... 11 5.2.4.1 Popis druhu................................................................................................................ 11 5.2.4.2 Invaze ........................................................................................................................ 11 5.2.4.3 Nebezpečí .................................................................................................................. 11 5.2.5 Třapatka dřípatá (Rudbeckia laciniata) ......................................................................... 12 5.2.5.1 Popis druhu................................................................................................................ 12 5.2.5.2 Invaze ........................................................................................................................ 12 5.2.5.3 Nebezpečí .................................................................................................................. 12 5.2.6 Karas stříbřitý (Carssius auratus gibelio) ..................................................................... 12 5.2.6.1 Popis druhu................................................................................................................ 12 5.2.6.2 Invaze ........................................................................................................................ 12 5.2.6.3 Nebezpečí .................................................................................................................. 12 5.2.7 Norek americký (Mustela vison) ................................................................................... 13 5.2.7.1 Popis druhu................................................................................................................ 13 5.2.7.2 Invaze ........................................................................................................................ 13 5.2.7.3 Nebezpečí .................................................................................................................. 13 5.3 Výsledky Monitoringu vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v CHKO Beskydy, kód průzkumu 4.1.............................................................................................................. 13 5.3.1 Povodí řeky Morávky .................................................................................................... 13
5.3.1.1 Invazní druhy v povodí Morávky .............................................................................. 14 5.3.1.2 Postup likvidace v rámci projektu ............................................................................. 14 5.3.2 Povodí řeky Ostravice ................................................................................................... 14 5.3.3 Povodí řeky Lomná ....................................................................................................... 14 5.3.3.1 Invazní druhy v povodí Lomné ................................................................................. 14 5.3.4 Další výskyty nepůvodních druhů rostlin v CHKO Beskydy........................................ 15 5.3.5 Shrnutí ........................................................................................................................... 16 5.4 Výsledky Monitoringu vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v CHKO Jeseníky, kód průzkumu 4.2.............................................................................................................................. 17 5.5 Výsledky Monitoringu vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů v Moravskoslezském kraji (mimo CHKO Beskydy a CHKO Jeseníky), kód průzkumu 4.3............ 18 5.5.1 Výsledky Monitoringu vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v Moravskoslezském kraji............................................................................................................. 18 5.5.1.1 Povodí řeky Ostravice ............................................................................................... 18 5.5.1.2 Povodí řeky Olše ....................................................................................................... 20 5.5.1.3 Povodí řeky Opavy .................................................................................................... 21 5.5.1.4 Shrnutí ....................................................................................................................... 22 5.5.2 Závěrečná zpráva o monitoringu karase stříbřitého (Carssius auratus gibelio) ve vybraných lokalitách Moravskoslezského kraje (zpracoval Doc. RNDr. Bohumír Lojkásek, CSc.) 23 5.5.2.1 Název průzkumu........................................................................................................ 25 5.5.2.2 Cíl průzkumu ............................................................................................................. 25 5.5.2.3 Úvod .......................................................................................................................... 25 5.5.2.4 Přehled informací o řešené problematice .................................................................. 25 5.5.2.5 Území a lokality průzkumu ....................................................................................... 26 5.5.2.6 Metodika terénního průzkumu .................................................................................. 26 5.5.2.7 Výsledky.................................................................................................................... 27 5.5.2.8 Závěr.......................................................................................................................... 32 5.5.2.9 Faktory posilující nežádoucí šíření karase stříbřitého v povodí Odry....................... 33 5.5.2.10 Návrh opatření k omezení dalšího šíření karase stříbřitého v povodí Odry .......... 33 5.5.2.11 Literatura ............................................................................................................... 33 5.5.3 Závěrečná zpráva k monitoringu norka amerického (Mustela vison) na vybraných úsecích Odry či jejích přítoků (zpracovalo sdružení ALKA Wildlife, o.p.s.) ............................... 34 5.5.3.1 Souhrn ....................................................................................................................... 36 5.5.3.2 Úvod .......................................................................................................................... 36 5.5.3.3 Popis území ............................................................................................................... 36 5.5.3.4 Metodika.................................................................................................................... 36 5.5.3.5 Výsledky a navrhovaná opatření ............................................................................... 38 5.5.3.6 Literatura ................................................................................................................... 39 6 Navrhovaná opatření proti geograficky nepůvodním druhům rostlin ........................................... 40 6.1 Monitoring nepůvodních druhů rostlin.................................................................................. 40 6.2 Potlačení nepůvodních druhů rostlin ..................................................................................... 40 6.2.1 Možná omezení při potlačování nepůvodních druhů rostlin ......................................... 40 6.2.2 Přehled způsobů potlačování nepůvodních druhů rostlin.............................................. 41 6.2.2.1 Biologické způsoby ................................................................................................... 41 6.2.2.2 Mechanické způsoby potlačování.............................................................................. 41 6.2.2.3 Chemické způsoby likvidace..................................................................................... 41 6.2.3 Způsoby likvidace jednotlivých druhů .......................................................................... 41 6.2.3.1 Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) ................................................. 41 6.2.3.2 Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) ............................................................ 42 6.2.3.3 Lupina mnoholistá (Lupinus popyphyllus)................................................................ 42 6.2.3.4 Křídlatky (Reynoutria Spp.) ...................................................................................... 42 6.2.3.5 Třapatka dřípatá (Rudbeckia laciniata)...................................................................... 42 6.3 Veřejná informovanost .......................................................................................................... 43 7 Seznam použitých informačních zdrojů ........................................................................................ 43
8
Přílohy ........................................................................................................................................... 45 8.1 Příloha 1: Fotodokumentace.................................................................................................. 45 8.1.1 Fotografická příloha: Invazní druhy rostlin v Moravskoslezském kraji........................ 45 8.1.2 Fotografická příloha dílčí závěrečné zprávy: Závěrečná zpráva o monitoringu karase stříbřitého (Carssius auratus gibelio) ve vybraných lokalitách Moravskoslezského kraje........... 47 8.1.3 Fotografická příloha dílčí závěrečné zprávy: Závěrečná zpráva k monitoringu norka amerického (Mustela vison) na vybraných úsecích Odry či jejích přítoků ................................... 54
Úvod Obsahem předkládané závěrečné zprávy jsou výsledky průzkumů invazních druhů v rámci projektu „Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje“, (číslo projektu CZ 0138). Tento projekt je financován z Finančních mechanismů EHP/Norsko, prioritní oblasti 2 – Ochrana životního prostředí, zaměření priority 2.1. - Monitorovací systémy v regionech a systémy pro následné využívání výsledků monitorování.
1
NÁZEV PRŮZKUMU
V rámci průzkumu č. 4 jsou zpracovávány následující dílčí průzkumy: Kód průzkumu 4.1
Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v CHKO Beskydy Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v CHKO Jeseníky Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů v Moravskoslezském kraji (mimo CHKO Beskydy a CHKO Jeseníky)
4.2 4.3
2
Název průzkumu
CÍL PRŮZKUMU
Cílem projektu „Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje“ je vznik a fungování monitoringu vybraných složek a faktorů, ovlivňujících životní prostředí v Moravskoslezském kraji. Prakticky má projekt přispět k zajištění efektivnějšího získávání, zpracování a dostupnosti informací, týkajících se ochrany přírody v kraji. Jeho předmětem je monitoring vybraných druhů rostlin a živočichů, výskytu invazních druhů rostlin, návštěvnosti vybraných chráněných částí přírody a dalších vybraných faktorů. Výstupem projektu jsou soubory údajů, získávaných terénními průzkumy i sběrem, ale také zpracováním již existujících dat.
3
POUŽITÁ METODIKA
Metodika průzkumů 4.1 Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v CHKO Beskydy, 4.2 Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v CHKO Jeseníky a 4.3 Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů v Moravskoslezském kraji (mimo CHKO Beskydy a CHKO Jeseníky) je plně v souladu s metodikou zpracovanou RNDr. Markem Banašem, Ph.D. v květnu 2009 až na jedinou odchylku: druhy Reynoutria japonica, Reynoutria sachalinensis, Reynoutria x bohemica byly většinou mapovány jako Reynoutria Spp. Důvodem tohoto postupu je obtížná determinace druhů (především Reynoutria x bohemica), a také to, že především druhy Reynoutria japonica a Reynoutria x bohemica obývají často společné stanoviště. Vzhledem k tomu, že mapování druhů Reynoutria Spp. slouží především jako podklad pro následnou přímou likvidaci druhů a způsob likvidace těchto druhů je totožný, předpokládáme, že tento fakt nemá na výstupy průzkumů žádný vliv.
4
DÍLČÍ PRŮZKUMY
4.1
MONITORING VYBRANÝCH GEOGRAFICKY NEPŮVODNÍCH DRUHŮ ROSTLIN V CHKO BESKYDY, KÓD PRŮZKUMU 4.1.
4.1.1 Specifikace cíle a rozsahu průzkumu 4.1. Cílem průzkumu 4.1 je zjištění plošného výskytu vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum), netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera), křídlatky japonské (Reynoutria japonica), křídlatky sachalinské (Reynoutria sachalinensis) a křídlatky české (Reynoutria x bohemica) v CHKO Beskydy jako podkladu pro jejich následnou likvidaci. Shromáždění a zpracování informací o aktuálním výskytu (a jeho rozsahu) uvedených geograficky nepůvodních druhů proběhlo na základě terénního průzkumu celoplošně v CHKO Beskydy se zaměřením na vodní toky a jejich okolí, okolí komunikací, ruderální plochy apod. Součástí průzkumu je i návrh rámcového postupu likvidace porostů.
4.1.2 Specifikace metodiky a časový harmonogram průzkumu 4.1. Terénní mapování výskytu všech výše uvedených geograficky nepůvodních druhů rostlin probíhalo v období listopad 2009 – říjen 2010. Vodní toky a jejich okolí, komunikace a ruderální plochy byly postupně procházeny a nalezené invazní druhy byly zakresleny do podrobných mapových podkladů. Mimo to byla u každého nalezeného „ohniska“ s invazním druhem zaznamenána jeho pokryvnost. Druh výskytu se dělil do třech kategorií: 1) Bodový výskyt, tedy výskyt invazního druhu nepřesahující 5 x 5 m. 2) Liniový výskyt, tedy výskyt podél komunikace či vodního toků do šíře 2,5 m. 3) Plošný výskyt, tedy výskyt zahrnují větší plochu než předchozí kategorie. V případě liniových a plošných výskytů byla rozlišována pokryvnost daného invazního druhu ve 4 kategoriích a to: do 20 %, 20 – 50%, 50 – 80% a 80 - 100%. Takto připravené mapové podklady byly od listopadu 2010 do ledna 2011 digitalizovány do jednotlivých datových vrstev, včetně údajů o pokryvnosti. Na základě digitalizace pak byla zjištěna plošná výměra u jednotlivých linií a polygonů. Tato data pak byla zpracována do tabulek, které jsou součástí kapitoly Výsledky. Datové vrstvy, nejcennější výstup projektu, jsou součástí digitální podoby příloh k této závěrečné zprávě.
4.2
MONITORING VYBRANÝCH GEOGRAFICKY NEPŮVODNÍCH DRUHŮ ROSTLIN V CHKO JESENÍKY, KÓD PRŮZKUMU 4.2.
4.2.1. Specifikace cíle a rozsahu průzkumu 4.2. Cílem průzkumu 4.2 je zjištění plošného výskytu vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin velkolepého (Heracleum mantegazzianum), netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera), křídlatky japonské (Reynoutria japonica), křídlatky sachalinské (Reynoutria sachalinensis) a křídlatky české (Reynoutria x bohemica) a lupiny mnoholisté (Lupinus polyphyllus) v CHKO Jeseníky jako podkladu pro jejich následnou likvidaci. Shromáždění a zpracování informací o aktuálním výskytu (a jeho rozsahu) uvedených geograficky nepůvodních druhů rostlin na základě terénního průzkumu celoplošně v CHKO Jeseníky se zaměřením na vodní toky a jejich okolí, okolí komunikací, ruderální plochy, u Heracleum mantegazzianum, Impatiens glandulifera, Reynoutria japonica, Reynoutria sachalinensis, Reynoutria x bohemica, u Lupinus polyphyllus rovněž vybrané lesní porosty a neudržované trvalé travní porosty. Součástí průzkumu je i návrh rámcového postupu likvidace nepůvodních druhů.
4.2.2. Specifikace metodiky a časový harmonogram průzkumu 4.2. Terénní mapování výskytu všech výše uvedených geograficky nepůvodních druhů rostlin probíhalo v období listopad 2009 – říjen 2010. Vodní toky a jejich okolí, komunikace a ruderální plochy byly postupně procházeny a nalezené invazní druhy byly zakresleny do podrobných mapových podkladů. Mimo to byla u každého nalezeného „ohniska“ s invazním druhem zaznamenána jeho pokryvnost. Druh výskytu se dělil do třech kategorií: 1) Bodový výskyt, tedy výskyt invazního druhu nepřesahující 5 x 5 m. 2) Liniový výskyt, tedy výskyt podél komunikace či vodního toků do šíře 2,5 m. 3) Plošný výskyt, tedy výskyt zahrnují větší plochu než předchozí kategorie. V případě liniových a plošných výskytů byla rozlišována pokryvnost daného invazního druhu ve 4 kategoriích a to: do 20 %, 20 – 50%, 50 – 80% a 80 - 100%. Takto připravené mapové podklady byly od listopadu 2010 do ledna 2011 digitalizovány do jednotlivých datových vrstev, včetně údajů o pokryvnosti. Na základě digitalizace pak byla zjištěna plošná výměra u jednotlivých linií a polygonů. Tato data pak byla zpracována do tabulek, které jsou součástí kapitoly Výsledky. Datové vrstvy, nejcennější výstup projektu, jsou součástí digitální podoby příloh k této závěrečné zprávě.
4.3
MONITORING VYBRANÝCH GEOGRAFICKY NEPŮVODNÍCH DRUHŮ ROSTLIN A ŽIVOČICHŮ V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI (MIMO CHKO BESKYDY A CHKO JESENÍKY), KÓD PRŮZKUMU 4.3.
4.3.1. Specifikace cíle a rozsahu průzkumu 4.3. Zjištění plošného výskytu vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum), netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera), křídlatky japonské (Reynoutria japonica), křídlatky sachalinské (Reynoutria sachalinensis), křídlatky české (Reynoutria x bohemica), třapatky dřípaté (Rudbeckia laciniata), karase stříbřitého (Carssius auratus gibelio) a norka amerického (Mustela vison) jako podklad pro jejich následnou likvidaci či návrh speciálních opatření eliminace škodlivých vlivů těchto druhů na původní faunu v Moravskoslezském kraji. Shromáždění a zpracování informací o aktuálním výskytu (a jeho rozsahu) vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin na základě celoplošného terénního průzkumu v Moravskoslezském kraji (mimo CHKO Beskydy a CHKO Jeseníky) se zaměřením na vodní toky a jejich okolí, okolí komunikací, ruderální plochy (u Heracleum mantegazzianum, Impatiens glandulifera, Reynoutria japonica, Reynoutria sachalinensis, Reynoutria x bohemica), u Rudbeckia laciniata pouze v okolí řeky Ostravice; shromáždění a zpracování informací o aktuálním výskytu (a jeho rozsahu) vybraných geograficky nepůvodních druhů živočichů na základě terénního průzkumu – v případě Carssius auratus gibelio a Mustela vison na vybraných úsecích Odry či jejích přítoků (dle upřesnění zadavatele).
4.3.2 Specifikace metodiky a časový harmonogram průzkumu 4.3. Terénní mapování výskytu všech výše uvedených geograficky nepůvodních druhů rostlin probíhalo v období listopad 2009 – říjen 2010. Vodní toky a jejich okolí, komunikace a ruderální plochy byly postupně procházeny a nalezené invazní druhy byly zakresleny do podrobných mapových podkladů. Mimo to byla u každého nalezeného „ohniska“ s invazním druhem zaznamenána jeho pokryvnost. Druh výskytu se dělil do třech kategorií: 1) Bodový výskyt, tedy výskyt invazního druhu nepřesahující 5 x 5 m. 2) Liniový výskyt, tedy výskyt podél komunikace či vodního toků do šíře 2,5 m. 3) Plošný výskyt, tedy výskyt zahrnují větší plochu než předchozí kategorie. V případě liniových a plošných výskytů byla rozlišována pokryvnost daného invazního druhu ve 4 kategoriích a to: do 20 %, 20 – 50%, 50 – 80% a 80 - 100%.
Takto připravené mapové podklady byly od listopadu 2010 do ledna 2011 digitalizovány do jednotlivých datových vrstev, včetně údajů o pokryvnosti. Na základě digitalizace pak byla zjištěna plošná výměra u jednotlivých linií a polygonů. Tato data pak byla zpracována do tabulek, které jsou součástí kapitoly Výsledky. Datové vrstvy, nejcennější výstup projektu, jsou součástí digitální podoby příloh k této závěrečné zprávě. Terénní mapování nepůvodních druhů živočichů karase stříbřitého (Carssius auratus gibelio) a norka amerického (Mustela vison) probíhalo dle specifických metodik používaných pro daný druh. Tyto metodiky jsou podrobně popsány v kapitole Výsledky v dílčích závěrečných zprávách: Závěrečná zpráva o monitoringu karase stříbřitého (Carssius auratus gibelio) ve vybraných lokalitách Moravskoslezského Kraje a Závěrečná zpráva k monitoringu norka amerického (Mustela vison) na vybraných úsecích Odry či jejích přítoků.
5
VÝSLEDKY
5.1
PŘEHLED VÝZNAMNÝCH PROJEKTŮ ZAMĚŘENÝCH NA LIKVIDACI INVAZNÍCH DRUHŮ ROSTLIN V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI
5.1.1 Záchrana lužních stanovišť v povodí Morávky Projekt je realizován Moravskoslezským krajem od roku 2007 (v rámci programu LIFE III – Nature) a v roce 2010 běží posledním rokem. Křídlatky byly likvidovány na celkem 350 ha, v loňském roce byla provedena revize a případná likvidace na ploše 490 ha. Od roku 2008 je rovněž prováděna mechanická likvidace netýkavky žláznaté (v roce 2009 na ploše 70 ha, celkově do 100 ha). Projekt je zaměřen na Morávku po konec PP Profil Morávky (cca 1 km nad soutokem s Ostravicí) a zahrnuje rovněž levostranný přítok Mohelnici. Projektové území zahrnuje kromě zmíněné PP Profil Morávky rovněž NPP Skalická Morávka a zasahuje do CHKO Beskydy. Realizace projektu je prováděna především na území následujících obcí: Dobrá, Nošovice, Nižní a Vyšní Lhoty, Raškovice, Pražmo, Morávka a Krásná.
5.1.2 Likvidace křídlatky v povodí Odry Projekt je realizován ČSOP Salamandr od roku 2009 (v rámci OPŽP) a ukončení je plánováno na 2011. Likvidace křídlatky proběhne celkově na cca 40 ha v povodí následujících vodních toků (většiny pravostranných přítoků Odry): Jičínka, Sedlnice, Lubina a Ondřejnice a menší toky mezi nimi. Celkově je zasaženo projektovými aktivitami území 31 obcí a měst: Albrechtičky, Bartošovice, Brušperk, Frenštát pod Radhoštěm, Fryčovice, Hodslavice, Hukvaldy, Kopřivnice, Kozlovice, Krmelín, Kunčice pod Ondřejníkem, Kunín, Lichnov, Mořkov, Mošnov, Nový Jičín, Ostrava, Palkovice, Petřvald, Příbor, Sedlnice, Skotnice, Stará Ves nad Ondřejnicí, Šenov u Nového Jičína, Štramberk, Tichá, Trojanovice, Veřovice, Závišice, Ženklava, Životice u Nového Jičína. V současné době je již schválena také 2. etapa projektu zaměřená na levostranné přítoky Odry a vlastní Odru (po její vtok na území města Ostravy).
5.2
PŘEHLED VÝZNAMNÝCH INVAZNÍCH DRUHŮ V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI
5.2.1 Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) 5.2.1.1
Popis druhu
Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) je dvouletá někdy i víceletá bylina z čeledi miříkovitých (Apiaceae) dorůstající výšky až 5 m. Rostlina vykvétá po dvou až čtyřech letech velkými okolíky bílých květů, po dozrání plodů (na konci vegetační sezóny) umírá. Celá rostlina obsahuje nebezpečné látky (fotosenzibilní furanokumariny), které způsobují na kůži vlivem slunečního záření pomalu se hojící puchýře.
5.2.1.2
Invaze
Domovem této invazní rostliny je Kavkaz, odtud byla zavlečena do západní a střední Evropy, USA a Kanady. U nás byl poprvé vysazen roku 1862 v zahradě zámeckého parku Kynžvart u Mariánských Lázní. Odtud byl jako okrasná solitéra rozšířen do dalších oblastí, z nichž se postupně šířil. Počátek invaze byl zaznamenán v 60. letech 20. století, kdy ke spontánnímu šíření docházelo nejprve podél řek. Počátkem 90. let bylo u nás známo již 471 lokalit tohoto invazního druhu. (Pyšek a Tichý 2001). Invazní potenciál bolševníku velkolepého je dán vysokou produkcí biomasy, tedy schopností zastínit ostatní druhy rostlin a dobrou regenerací. Je schopný se rozmnožovat i z kořenových výmladků, ale jeho šíření probíhá zejména semeny, jich vytváří obrovské množství (jedna rostlina vytváří průměrně 15 000 semen). Semena se šíří velmi dobře vodou, k jejich dalšímu šíření přispívá i člověk (na
pneumatikách motorových vozidel, uschlé okolíky používané jako dekorace a následně vyhozené). Semena bolševníku jsou schopna dozrát i ve stadiu zelené zralosti, tedy na pokosené rostlině, což je třeba zohlednit při likvidaci tohoto druhu (Modrý at al. 2008).
5.2.1.3
Nebezpečí
Bolševník velkolepý potlačuje a ochuzuje domácí vegetaci a na ni vázanou faunu, umožňuje erozi na březích vod, znesnadňuje obhospodařování luk a pastvin, působí zdravotní potíže lidem i hospodářským zvířatům (Modrý at al. 2008).
5.2.2 Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) 5.2.2.1
Popis druhu
Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) je jednoletá rostliny z čeledi netýkavkovité (Balsaminaceae). Svojí výškou až 3 m se řadí k nejvyšším jednoletkám rostoucím v Evropě). Lodyha je silná, dutá, většinou větvená a obsahuje vysoký obsah vody. Rostlina kvete od června až do prvních mrazů výraznými květy v odstínech růžové a fialové. Roste převážně na vlhkých, živinami dobře zásobených stanovištích.
5.2.2.2
Invaze
Rostlina pochází z vlhkých, humózních, rozvolněných lesů monzunové části SZ Himaláje. Do Evropy, konkrétně do Anglie byly první rostliny dovezeny v roce 1839 jako okrasná a nektarodárná rostlina. Jako zplanělý druh je z Anglie poprvé uváděn v roce 1855. Z území České republiky pochází první údaje o pěstování z roku 1846 a o zplanění z roku 1896. Plošnější šíření podél řek je udáváno z počátku 20. století (Jizera, Svitava, Morava nad Olomoucí), v 60. letech nastal prudký nárůst lokalit a v současnosti tento druh obsadil již téměř všechny větší toky (Modrý at al. 2008). Jakožto jednoletá rostlina se druh rozmnožuje semeny, vystřelovanými až do vzdálenosti 3 m od mateřské rostliny. Invaze druhu podél vodních toků je podpořena specifickým šířením semen (hydrochorií), která jsou unášena poblíž dna a při větších záplavách vyplavena na břehy spolu s pískem. Statný jedinec dokáže vyprodukovat až přes 5 000 semen (Modrý at al. 2008).
5.2.2.3
Nebezpečí
Z okrasné letničky se stal agresivní invazní druh vytvářející mohutné porosty a potlačující domácí druhy. Nápadné květy s výraznou vůní navíc odlákávají opylovače od ostatních druhů, čímž se zvětšuje konkurence schopnost netýkavky. Předpokládají se i negativní vlivy na průběh záplav snižováním hydraulické kapacity říčního toku. (Mandák 2006)
5.2.3 Lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus) 5.2.3.1
Popis druhu
Lupina mnoholistá zvaná též vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus) je vytrvalá rostlina z čeledi bobovitých (Fabaceae). Dorůstá obvykle 50- 100 cm, listy jsou 12 – 15 četné, úzce kopinaté. Květy tvoří dlouhý hrozen v odstínech bílé, modré a fialové barvy (u pěstovaných kultivarů i jiných barev). Plody jsou pukavé lusky (Slavík 1995)
5.2.3.2
Invaze
Lupina neboli vlčí bob mnoholistý k nám byl dovezen koncem 19. století z USA. Byl často vyséván v lesích, zvláště na kyselých půdách pro obohacení půdy dusíkem a jako pastva pro zvěř a také jako nektarodárná rostlina. Jeho použití v lesnictví však bylo dlouhou dobu předmětem sporů. Dnes samovolně kolonizuje zejména mýtiny, okraje lesů a cest, řídké lesní porosty.
5.2.3.3
Nebezpečí
Rostlina obsahuje jedovaté alkaloidy zejména lupinidin, který podle velikosti dávky působí dráždivě nebo tlumivě na centrální nervový systém a vegetativní nervstvo, otrava se projevuje sliněním, nevolností, zvracením, obtížným polykáním, poruchami srdečního rytmu, v těžkých případech smrtelným ochrnutím dýchacích orgánů (Slavík 1995; Alberts 2002). Patří mezi méně známé invazní druhy rostlin, často je stále pěstována na zahrádkách. Ve volné přírodě však dokáže vytvořit rozsáhlé uzavřené porosty, kde se mění půdní poměry (obohacuje půdu dusíkem) a z druhově bohatého porostu pak vzniká porost s převahou invazního druhu. Nejčastěji bývají ohrožena živinově chudší společenstva na kyselých půdách.(Vacátková 2009).
5.2.4 Křídlatky (Reynoutria Spp.) 5.2.4.1
Popis druhu
Křídlatky (Reynoutria Spp.) jsou vytrvalé rostliny v čeledi Rdesnovité (Polygonaceae). V České republice se běžně vyskytují a jako invazní projevují tři druhy křídlatek: křídlatka japonská (Reynoutria japonica), křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis) a křídlatka česká (Reynoutria x bohemica), která je křížencem dvou předchozích druhů. Všechny tři druhy jmenovaných křídlatek se v Moravskoslezském kraji běžně vyskytují. Mimo to se v České republice vyskytuje ojediněle i další nepůvodní křídlatka a to křídlatka himálajská (Polygonum wallichii). V Moravskoslezském kraji byl zatím hlášení jediný výskyt tohoto druhu ze Smrku (Chytil 2010). Křídlatky jsou byliny s dlouhými, silnými, bohatě větvenými podzemními oddenky. Lodyha je dutá v horní části větvená, často červeně skvrnitá, dosahuje výšky až 4 m. Květy křídlatek jsou drobné, převážně bílé, uskupené do latovitých květenství. Plodem je nažka. Listy jsou řapíkaté, u křídlatky sachalinské podlouhle oválné, až 30 cm dlouhé. Křídlatka japonská má listy s uťatou bází a dlouhou špičkou 5-17 cm dlouhé. Křídlatka česká vytváří řadu přechodných forem mezi oběma druhy (Modrý at al. 2008).
5.2.4.2
Invaze
Křídlatky pocházející z východní Asie. Jako první byla do Evropy dovezena křídlatka japonská v to v roce 1825 holandským zahradníkem Philippem von Sieboldem, který ji následně pěstuje pro komerční účely a prodává dále do Evropy. V roce 1903 se již šíří spontánně. Na území České republiky byla křídlatka japonská introdukována na konci 19. Století, její spontánní šíření je datováno do 30. let minulého století (Modrý at al. 2008). V současnosti jsou křídlatky problémem nejen v Evropě, ale i v Americe a Austrálii. Příroda křídlatku vybavila několika vlastnostmi, které jí značně usnadňují obsazování nových území. Křídlatky velmi rychle rostou, za 1 den rostlina vyroste až 8 cm, během jedné vegetační sezóny (od jara do prvních mrazů) může vyrůst až 5 m, roste tedy rychleji než převážná většina ostatních rostlin. Svým bohatým olistěním rychle zastíní ostatní druhy rostlin, které pak postupně hynou. Další klíčovou vlastností křídlatek je přizpůsobivost. Křídlatky najdeme na velmi různorodých místech, roste na přímém slunci, stejně jako ve stínu lesa, nevadí jí ani příkopy podél cest nebo skládky, dokáže vyrůst ze štěrbiny na chodníku. Nejlépe se jí však daří, má-li dostatek světla a přístup k podzemní vodě. Dalším specifikem křídlatek je způsob rozmnožování. Přestože na konci léta kvetou bílými květy, semeny se rozmnožují pouze výjimečně. Zcela převládá vegetativní množení pomocí úlomků z lodyh a oddenků, což značně usnadňuje rychlé šíření křídlatek podél vodních toků, zejména po jarních povodních.
5.2.4.3
Nebezpečí
Invaze křídlatek velmi silně ovlivňuje původní společenstva. Díky výše jmenovaným vlastnostem a tedy i velmi silné konkurenční schopnosti, dokáže zcela potlačit ostatní druhy rostlin (a tedy i na ně vázaných živočichů). Na silně invadovaných stanovištích přežívají pouze jarní geofyty, adaptované na růst ve specifických podmínkách. Křídlatky znesnadňují údržbu na okrajích vozovek a snižují viditelnost a tím i bezpečnost na silnicích. Dalším negativem křídlatek je zvyšování eroze břehů řek. Mimo vegetační období jsou totiž plochy osídlené křídlatkou zcela holé. Kořeny křídlatek poškozují náspy, hráze, ale i okraje cest a chodníků.
5.2.5 Třapatka dřípatá (Rudbeckia laciniata) 5.2.5.1
Popis druhu
Třapatka dřípatá (Rudbeckia laciniata) je vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovité (Asteraceae). Dorůstá obvykle 50 – 250 cm, nápadná je svými žlutými květenstvími (úbory), kvůli nimž byla a stále je pěstována jako okrasná rostlina. Kvete od července do září. Rozmnožuje se generativně – semeny i vegetativně pomocí plazivých oddenků. Vyskytuje se na březích tekoucích i stojatých vod, na vlhkých loukách, podél komunikací a železnic, na skládkách, haldách a rumištích. Upřednostňuje vlhčí provzdušněné půdy.
5.2.5.2
Invaze
Třapatka dřípatá pochází z východní části Severní Ameriky, první zmínka z Evropy pochází již z roku 1615 z pařížské botanické zahrady, kam se dostala z tehdejších francouzských kolonií v Severní Americe. První výskyt mimo zahrady byl dokumentován ve Slezsku na řece Nise v roce 1787 (Kořínková at al. 2006).
5.2.5.3
Nebezpečí
Do Evropy byla dovezena jako okrasná rostlina a i v dnešní době se pěstuje v mnoha kultivarech. V České republice se začala šířit zejména v 50. – 70. letech, což zřejmě souviselo se změnou způsobu obhospodařování půdy (extenzivní hospodaření, ústup od pravidelného kosení). Nejčastěji se vyskytuje podél řek, silnic a železnic, kde může tvořit i dominantní porosty (Modrý at al. 2008).
5.2.6 Karas stříbřitý (Carssius auratus gibelio) 5.2.6.1
Popis druhu
Karas stříbřitý (Carssius auratus gibelio) je sladkovodní ryba z čeledi kaprovitých, dorůstající průměrné délky 15 – 30 cm. Průměrná hmotnost se pohybuje mezi 0,1 až 0,5 kg. Jedná se odolnou rybu obvykle žijící v prohřátých stojatých vodách, ale dokáže se přizpůsobit širokému spektru podmínek. Je odolný vůči nedostatku kyslíku i znečištění vody, vystačí si s minimem potravy, je dobře obrněn silným pancířem z šupin a přežije i značná poranění. Má schopnost vytlačovat z dané lokality ostatní druhy kaprovitých ryb a snadno se šíří. (Anonymus 2011).
5.2.6.2
Invaze
Karas stříbřitý pochází z východní Asie, do Evropy se dostal již v 17. století jako okrasná ryba. V 80. letech 20. století dorazil do naší republiky a dnes je široce rozšířeným druhem – daleko hojnějším než u nás původní karas obecný (Carassius carassius). Jeho šíření se dosud nezastavilo a neomezilo se jen na stojaté vody. Jako příklad lze uvést prudký vzestup početnosti tohoto druhu na jihočeské Otavě, kde se karasi stříbřití běžně pohybují i v typicky parmových úsecích a v květnu se desítky těchto ryb hromadí v proudech pod jezy (Anonymus 2011).
5.2.6.3
Nebezpečí
Rychlé šíření na úkor domácích kaprovitých ryb je dáno i způsobem rozmnožování karase stříbřitého. V centru areálu svého rozšíření vytváří populace složené z obou pohlaví rozmnožující se běžným výtěrem. Na okrajích areálu výskytu druhu (včetně našeho území) vytváří monopohlavní populace složené pouze ze samic. Při vývinu jejich jiker dochází při tvorbě vaječných buněk k odchylce od běžného dělení a vznikají buňky s triploidním jádrem odlišné od vaječných buněk v běžných jikrách. Jikernačky karase se vytírají s mlíčáky našich kaprovitých ryb (karas, kapr, cejn, …) a spermie těchto ryb pouze stimulují vývoj jikry, aniž by došlo ke splynutí jejich jádra s jádrem vaječné buňky. Z takto stimulovaných jiker se líhnou nové samice karase stříbřitého. Tento způsob rozmnožování je označován jako gynogenetický a je velkým přínosem pro karasovo explozivní šíření do dosud neobsazených vod. Jediná přenesená ryba se může stát základem nové populace. Samci karase stříbřitého se na našem území místy nevyskytují vůbec a na jiných lokalitách jsou mimořádně vzácní (udáván poměr 1 samec na 500 samic) (Anonymus 2011).
5.2.7 Norek americký (Mustela vison) 5.2.7.1
Popis druhu
Norek americký (Mustela vison) je šelma z čeledi lasicovitých (Mustelidae), která pochází ze Severní Ameriky. Dorůstá délky 35 – 55 cm a váží 0,4 – 1,5 kg. Normální zbarvení norka amerického (zvaného též mink) je tmavohnědé až černohnědé, pouze na spodním rtu a na bradě bílé. Různě velké světlé skvrny se někdy objevují i na hrdle, hrudi, břiše i ve slabinách. V přírodě se ovšem můžeme setkat i s různobarevnými jedinci z farem (chová se v téměř 60 různých odstínech od šedomodré až po béžovou a světle hnědou).
5.2.7.2
Invaze
Norek americký patří k šířícím se druhům na území České republiky. Jako nepůvodní severoamerický druh se značnou reprodukční kapacitou se jak u nás, tak v celé Evropě rozšiřuje v návaznosti na farmové chovy těchto významných kožešinových zvířat. Do Evropy byli první norci přivezeni ve dvacátých letech minulého století. Od této doby lze také datovat první nálezy volně žijících zvířat tohoto druhu v Evropě. První zprávy o výskytu norka amerického na našem území pocházejí z 60. let minulého století (Anděra, Hanzal 1996). Poslední průzkumy potvrzující, že se tento druh u nás lavinovitě šíří a v současnosti se pravděpodobně nachází na velké části republiky (Červený at al. 2001). Norek americký je semi-aquatická šelma vázaná na různé vodní ekosystémy. Loví potravu ve vodním prostředí a také v příbřežní vegetaci. Zdržuje se v nejbližším okolí vod a na březích si také upravuje odpočinková místa. Mezi povodími ale běžně přebíhají i v rámci svých domovských okrsků. Hranice povodí z tohoto pohledu tedy nejsou překážkou pro šíření druhu do nového povodí.
5.2.7.3
Nebezpečí
Jako zavlečený druh představuje norek potencionální nebezpečí pro původní faunu drobných a středních obratlovců Evropy. V řadě studií byl studován vztah norka k potencionálním konkurentům (norek evropský, tchoř tmavý, lasice hranostaj, vydra říční) a kořisti (vodní druhy ptáků, obojživelníci, plazi, raci) (např. Bonesi a další 2004, Bonesi a Palazón 2007). Norek americký, jako druh s vysokou mírou disperze, představuje také potenciálně významný zdroj a vektor šíření nových nemocí a parazitů. (Zpracoval: Poledník, Poledníková, Bendlová 2010)
5.3
VÝSLEDKY MONITORINGU VYBRANÝCH GEOGRAFICKY NEPŮVODNÍCH DRUHŮ ROSTLIN V CHKO BESKYDY, KÓD PRŮZKUMU 4.1.
V souladu se zadáním byl monitoring nepůvodních druhů rostlin v CHKO Beskydy zaměřen zejména vodní toky a jejich okolí, podél komunikací a na ruderální plochy, tedy na lokality náchylných k šíření invazních rostlin. Monitoring probíhal pouze v části CHKO Beskydy, která spadá do Moravskoslezského kraje. Do tohoto území spadá i několik významných vodních toků, které pramení v CHKO Beskydy. Jedná se zejména o řeky Morávka a její přítok Mohelnice, Ostravice a říčku Lomná.
5.3.1 Povodí řeky Morávky Řeka Morávka pramení na svahu Sulova na Bílém Kříži v nadmořské výšce 880 m. V celé své délce teče severozápadním směrem k městu Frýdek – Místek, kde zprava ústí do řeky Ostravice v nadmořské výšce 293 m n. m. Celková délka Morávky je 30,9 km, plocha jejího povodí je 149,3 km² a průměrný průtok v ústí do Ostravice je uváděn 3,73 m3. s-1 (Štefáček 2008). Řeka Morávka je významným vodohospodářským tokem, na jejím 18,7 říčním kilometru byla v letech 1961 – 1967 vybudována přehradní nádrž Morávka, jejím účelem je kromě nalepšování průtoků pod přehradou, snížení povodňových průtoků a průběžné energetické využití průtoku vypouštěného pod přehradu, zejména zásobování obyvatelstva pitnou vodou (Anonymus 2010d).
Od svého pramene po „Kopův“ most v obci Raškovice spadá povodí Morávky do CHKO Beskydy.
5.3.1.1
Invazní druhy v povodí Morávky
Povodí Morávky bylo v minulých letech velmi výrazně zasaženo invazí nepůvodních křídlatek (Reynoutria Spp.), což bylo důvodem k realizaci v té době (2007) ojedinělého projektu LIFE – Záchrana lužních stanovišť v povodí Morávky, jehož realizátorem byl Moravskoslezský kraj a jehož cílem bylo mimo jiné snížit výskyt invazních druhů rostlin pod 10% původního výskytu, což se podařilo. Tento projekt také odstartoval úspěšnou spolupráci státní správy (Moravskoslezský kraj, Lesy ČR s. p., Povodí Odry, státní podnik, AOPK ČR), neziskových organizací (ČSOP Salamandr) a obcí (obce v povodí). V povodí Morávky byly zaznamenány tyto invazní druhy rostlin, na něž byl projekt zaměřen: křídlatka japonská (Reynoutria japonica), křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis), křídlatka česká (Reynoutria x bohemica) a netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera).
5.3.1.2
Postup likvidace v rámci projektu
V rámci výše popsaného projektu byla používána chemická likvidace za pomoci 7-10 % roztoku Roundupu Biaktiv křídlatek a mechanická likvidace (opakované kosení a vytrhávání) netýkavky žláznaté. Křídlatky byly likvidovány v celém povodí tj. podél řeky Morávky a jejích přítoků: Mohelnice, Skalka, Slavíč, Malý a Velký Lipový, Vysutý potok. Dále podél komunikací a dle hlášení o výskytu od místních občanů. Mimo území CHKO, kam spadá podstatná část toků, bylo postupováno stejně, navíc byly křídlatky likvidovány podél Žermanického přivaděče a polních cest. Netýkavka žláznatá byla na území CHKO Beskydy kosena zejména na území obcí Morávka, Pražmo a Raškovice, podél Morávky. Mimo CHKO Beskydy pak byla netýkavka žláznatá kosena a vytrhávána od „Kopova“ mostu po spodní hranici NPP Skalická Morávka. Mimo zmíněné druhy invazních rostlin se v povodí ojediněle vyskytovali i rostliny bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum), který byl rovněž likvidován postřikem herbicidu. Vzhledem k trvání projektu (2007 – 2010) nebylo povodí Morávky zahrnuté do monitoringu průzkumu 4.1. Monitoring invazních rostlin v tomto území je plánován na vegetační sezónu 2011, kdy budou aktualizovány poznatky o výskytu invazních rostlin. Celé území zůstává pod dohledem partnerů projektu (Moravskoslezský kraj, Lesy ČR, Povodí Odry, AOPK ČR Správa CHKO Beskydy), kteří se zavázali pokračovat v likvidaci jmenovaných druhů dle aktuální situace a možností.
5.3.2 Povodí řeky Ostravice Vzhledem k tomu, že podstatná část povodí Ostravice leží mimo území CHKO Beskydy, bude tomuto toku věnována kapitola ve výsledcích monitoringu 4.3, který byl mapování invazních rostlin na řece Ostravici zaměřen. Křídlatka (Reynoutria Spp.) byla v povodí Ostravice na území CHKO nalezena v k.ú. Staré Hamry a Ostravice (viz. datové vrstvy).
5.3.3 Povodí řeky Lomná Řeka Lomná pramení na severních svazích vrcholu Burkov v nadmořské výšce 870 m. Ústí zleva do řeky Olše v Jablunkově v nadmořské výšce 380 m. Plocha povodí činí 70,6 km², délka toku 17,3 km a průměrný průtok v ústí je 1,49 m3. s-1 Lomná vytéká z lesů Moravskoslezských Beskyd nedaleko slovenských hranic, horskými masivy se prodírá převážně severovýchodním směrem. Horní část toku se nachází v CHKO Beskydy (Štefáček 2008).
5.3.3.1
Invazní druhy v povodí Lomné
V povodí řeky Lomné byly v průběhu vegetační sezóny 2010 zmapovány invazní druhy křídlatky (Reynoutria Spp.) a netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera). Zejména na horním toku Lomné převládají výskyty Impatiens glandulifera, později doprovázené Reynoutria Spp.
Bližší kvantifikaci uvádí následující tabulky. Tabulka 1 shrnuje plochy, na nichž byla Reynoutria Spp. nalezena tabulka 2 shrnuje plochy, na nichž byla nalezena Impatiens glandulifera. Pozn. k tabulkám: U bodového výskytu je počítána maximální velikost bodu 5 x 5 m pro každý bod. Tabulka 1, výskyt Reynoutria Spp. V povodí Lomné v CHKO Beskydy Výskyt Reynoutria Spp. v povodí Lomná v CHKO Beskydy Druh výskytu Pokryvnost Výměra (ha) Počet bodů bodový výskyt 0 - 20 % 0,01 2 20 - 50 % 0 0 50 - 80 % 0,03 11 80 - 100 % 0,03 10 plošný výskyt 0 - 20 % 0 20 - 50 % 0,11 50 - 80 % 0,14 80 - 100 % 0 celkem (ha)
0,31
Tabulka 2, výskyt Impatiens glandulifera v povodí Lomné v CHKO Beskydy Výskyt Impatiens glandulifera v povodí Lomná v CHKO Beskydy Druh výskytu Pokryvnost Výměra (ha) Počet bodů bodový výskyt 0 - 20 % 0,01 20 - 50 % 0,01 50 - 80 % 0,01 80 - 100 % 0,01 plošný výskyt 0 - 20 % 0,19 20 - 50 % 0,92 0,28 50 - 80 % 80 - 100 % 0,07 celkem (ha)
3 2 2 3
1,49
5.3.4 Další výskyty nepůvodních druhů rostlin v CHKO Beskydy Mimo výše jmenovaná povodí byl výskyt křídlatek (Reynoutria Spp.) a netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera) zaznamenám v okolí říčky Lomná a potoka bystrý v k.ú. Trojanovice (viz. datové vrstvy). Jedná se však jen o bodový výskyt, ne o souvislé plochy invazních druhů. Další ojedinělý výskyt Impatiens glandulifera byl zaznamenán v k.ú. Milíkov u Jablunkova, Guty, Řeka, Komorní Lhotka a Oldřichovice u Třince. Oba dva výše jmenované nepůvodní druhy pak byly nalezeny v povodí říčky Tyra. Zde se jedná o souvislejší výskyt podél vodního toku v k.ú. Tyra a Oldřichovice u Třince (viz. datové vrstvy).
5.3.5 Shrnutí Na území CHKO Beskydy byly v rámci projektu „Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje“ zmapovány dva druhy nepůvodních rostlin a to křídlatky (Reynoutria Spp.) a netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera). Celkovou kvantifikaci uvádí následující tabulky shrnující plochy, na nichž byly jmenované invazní druhy v rámci projektu nalezeny na území CHKO Beskydy (tedy na řekách Lomná, Ostravice, Tyra a mimo toky). Tabulka 3 shrnuje plochy, na nichž byla nalezena Reynoutria Spp. a tabulka 4 shrnuje plochy, na nichž byla nalezena Impatiens glandulifera. Pozn. k tabulkám: U bodového výskytu je počítána maximální velikost bodu 5 x 5 m pro každý bod. Tabulka 3, výskyt Reynoutria Spp. V CHKO Beskydy Výskyt Reynoutria Spp. v CHKO Beskydy Druh výskytu bodový výskyt
liniový výskyt
plošný výskyt
Pokryvnost 0 - 20 % 20 - 50 % 50 - 80 % 80 - 100 % 0 - 20 % 20 - 50 % 50 - 80 % 80 - 100 % 0 - 20 % 20 - 50 % 50 - 80 % 80 - 100 %
celkem (ha)
Výměra (ha) Počet bodů 0,03 12 0,01 4 0,04 17 0,03 10 1,5 0 0 0 0,06 0,37 0,89 0,39 3,32
Tabulka 4, výskyt Impatiens glandulifera v CHKO Beskydy Výskyt Impatiens glandulifera v CHKO Beskydy Druh výskytu bodový výskyt
plošný výskyt
celkem (ha)
Pokryvnost 0 - 20 % 20 - 50 % 50 - 80 % 80 - 100 % 0 - 20 % 20 - 50 % 50 - 80 % 80 - 100 %
Výměra (ha) Počet bodů 0,01 5 0,02 7 0,01 3 0,01 3 0,51 1,18 1,08 0,07 2,89
5.4
VÝSLEDKY MONITORINGU VYBRANÝCH GEOGRAFICKY NEPŮVODNÍCH DRUHŮ ROSTLIN V CHKO JESENÍKY, KÓD PRŮZKUMU 4.2.
V souladu se zadáním byl monitoring nepůvodních druhů rostlin v CHKO Jeseníky zaměřen zejména vodní toky a jejich okolí, podél komunikací a na ruderální plochy, tedy na lokality náchylných k šíření invazních rostlin. Monitoring probíhal pouze v části CHKO Jeseníky, která spadá do Moravskoslezského kraje. Na území v CHKO Jeseníky byl v rámci monitoringu nepůvodních druhů rostlin nalezeny dva druhy invazních rostlin a to lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus) a křídlatky (Reynoutria Spp.). Lupinus polyphyllus byla zaznamenána na dvou místech (a dvou katastrálních územích). Prvním místem je Karlov pod Pradědem, kde byla Lupinus polyphyllus nalezena na 969 m² při pokryvnosti 20 – 50%. Druhým místem je hranice katastru mezi Karlovem pod Pradědem a Malou Morávkou, zde se jedná o výměru 1871 m² při pokryvnosti 0 – 20%. V obou případech se Lupinus polyphyllus vyskytuje podél toku Moravice. Křídlatky (Reynoutria Spp.) se vyskytují v k.ú. Mnichov pod Pradědem (podél řeky Černá Opava), Železná pod Pradědem (podél Střední Opavy) a Vrbno pod Pradědem (u Bílé Opavy). Reynoutria Spp. byla mimo to nalezena podél železniční trati, která tvoří hranici CHKO Jeseníky, v k.ú. Nová Rudná, Stará Rudná a Světlá ve Slezsku a také podél místních komunikací v k.ú. Janovice u Rýmařova a Horní Moravice. Podrobné informace jsou v datových vrstvách Jeseníky, které jsou součástí elektronické verze této závěrečné zprávy. Bližší kvantifikaci uvádí následující tabulka. Tabulka 5 shrnuje plochy, na nichž byly Reynoutria Spp. a Lupinus polyphyllus nalezeny. Tabulka 5, výskyt Reynoutria Spp. a Lupinus polyphyllus v CHKO Jeseníky Výskyt Reynoutria Spp. v CHKO Jeseníky
Druh výskytu plošný výskyt
Pokryvnost 0 - 20 % 20 - 50 % 50 - 80 % 80 - 100 %
Výměra (ha) 0,73 1,15 0,7 0
celkem (ha) 2,58 Výskyt Lupinus polyphyllus v CHKO Jeseníky plošný výskyt
celkem (ha)
0 - 20 % 20 - 50 % 50 - 80 % 80 - 100 %
0,19 0,1 0 0 0,29
5.5
VÝSLEDKY MONITORINGU VYBRANÝCH GEOGRAFICKY NEPŮVODNÍCH DRUHŮ ROSTLIN A ŽIVOČICHŮ V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI (MIMO CHKO BESKYDY A CHKO JESENÍKY), KÓD PRŮZKUMU 4.3.
V souladu se zadáním byl monitoring nepůvodních druhů rostlin v Moravskoslezském kraji zaměřen zejména vodní toky a jejich okolí, podél komunikací a na ruderální plochy, tedy na lokality náchylných k šíření invazních rostlin, u Rudbeckia laciniata pouze v okolí řeky Ostravice. V případě karase stříbřitého (Carssius auratus gibelio) byl monitoring proveden na celkem 5 lokalitách v v povodí Odry v CHKO Poodří, na 4 lokalitách v povodí Odry mimo CHKO Poodří, na 1 lokalitě v povodí Opavy a na 2 lokalitách v povodí Olše (viz následující dílčí závěrečná zpráva Závěrečná zpráva o monitoringu karase stříbřitého (Carssius auratus gibelio) ve vybraných lokalitách Moravskoslezského kraje). Monitoring norka amerického (Mustela vison) na 8 vybraných úsecích Odry, 8 vybraných místech na přítocích Odry a na 8 rybnících v povodí Odry (viz následující dílčí závěrečná zpráva Závěrečná zpráva k monitoringu norka amerického (Mustela vison) na vybraných úsecích Odry či jejích přítoků).
5.5.1 Výsledky Monitoringu vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v Moravskoslezském kraji Monitoring probíhal v Moravskoslezském kraji mimo CHKO Jeseníky a CHKO Beskydy. Do tohoto území spadá i několik významných vodních toků. Jedná se zejména o řeky Ostravice, Olše (a její přítoky), Opava (a její přítoky) a Osoblaha. Do toho průzkumu byla zahrnuta řeka Odra a její přítoky pouze částečně, neboť území bylo již zmapováno a v současnosti zde probíhají projekty Likvidace křídlatky v povodí Odry - 1. etapa a Likvidace křídlatky v povodí Odry 2. - etapa, které za finanční podpory OPŽP a SFŽP realizuje ČSOP Salamandr. Řeka Morávka nebyla do průzkumu zahrnutu z důvodu realizace projektu LIFE – Záchrana lužních stanovišť v povodí Morávky viz. kapitola 5.3.1.
5.5.1.1
Povodí řeky Ostravice
Řeka Ostravice vzniká soutokem Bílé Ostravice (pramenící u Osady Bílá – Hlavatá) a Černé Ostravice (pramenící pod Bílým Křížem) u Starých Hamrů v nadmořské výšce 521 m, celková délka toku činí 65,1 km, povodí má plochu 826,8 km2. Ústí zprava do Odry v Ostravě - Hrušově v nadmořské výšce 204 m, průměrný průtok u ústí činí 14,25 m3.s-1. Na Ostravici byla v letech 1964 - 1969 vybudována vodní nádrž Šance, na říčním kilometru 45,770 52,0, její plocha je 335,5 ha a celkový objem 69,3 mil. m3. Vodní nádrž Šance slouží jako ochrana před povodněmi, zdroj pitné vody pro Ostravsko a má i energetické využití, neboť je do hráze zabudována vodní elektrárna. Až k obci Ostravice protéká řeka typickou lesní krajinou Moravskoslezských Beskyd. V tomto úseku je povodí součástí Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Další úseky jsou výrazně ovlivněny venkovskou a posléze městskou zástavbou. Dolní tok leží v antropicky silně ovlivněné urbanizované průmyslově-sídelní krajině Ostravy, výrazně ovlivněné průmyslovou činností. Přes všechny antropogenní vlivy a zásahy zde Ostravice s příbřežním pásmem tvoří nenahraditelný biokoridor vodní a mokřadní bioty s velkým významem pro kvalitu životního prostředí centrální části Ostravy (Anonymus 2010c).
5.5.1.1.1 Invazní druhy v povodí Ostravice V povodí Ostravice byly v průběhu vegetační sezóny 2010 zmapovány invazní druhy křídlatky (Reynoutria Spp.) a netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera). Území bylo mapováno od obce Bílá (Bílá Ostravice) po soutok Ostravice s Odrou. Mimo hlavní tok Ostravice se křídlatky (Reynoutria Spp.) a netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) vyskytují na přítocích Čeladénka (k.ú. Čeladná, Pstruží a Nová Ves u Frýdlantu nad Ostravicí), Olešná (k.ú. Staříč a Žabeň), Lučina (k.ú. Bartovice, Radvanice a Slezská Ostrava), místy rostou oba jmenované invazní
druhy zcela mimo toky. Od soutoku Ostravice a Čeladénky, pak tvoří křídlatka (Reynoutria Spp.) souvislé porosty podél řeky Ostravice. Zatímco v horní části (prakticky až po přehradu Šance) byly invazní druhy rostlin pozorovány jen výjimečně, zbytek toku je značně postižen invazí jmenovaných rostlin. Od soutoku Ostravice a Čeladénky, pak tvoří křídlatka (Reynoutria Spp.) souvislé porosty podél řeky Ostravice až po její ústí do řeky Odry. Podrobné informace jsou v datových vrstvách MSK, která jsou součástí elektronické verze této závěrečné zprávy. Bližší kvantifikaci uvádí následující tabulky. Tabulka 6 shrnuje plochy, na nichž byla Reynoutria Spp. nalezena tabulka 7 shrnuje plochy, na nichž byla nalezena Impatiens glandulifera. Pozn. k tabulkám: U bodového výskytu je počítána maximální velikost bodu 5 x 5 m pro každý bod. Tabulka 6, výskyt Reynoutria Spp. v povodí Ostravice (včetně CHKO Beskydy) Výskyt Reynoutria Spp. v povodí Ostravice Druh výskytu bodový výskyt
liniový výskyt
plošný výskyt
Pokryvnost 0 - 20 % 20 - 50 % 50 - 80 % 80 - 100 % 0 - 20 % 20 - 50 % 50 - 80 % 80 - 100 % 0 - 20 % 20 - 50 % 50 - 80 % 80 - 100 %
celkem (ha)
Výměra (ha) Počet bodů 0,05 18 0,00 0 0,01 3 0,04 15 11,64 6,59 0,46 0,91 134,85 132,78 69,1 36,6 393,02
Tabulka 7, výskyt Impatiens glandulifera v povodí Ostravice (včetně CHKO Beskydy) Výskyt Impatiens glandulifera v povodí Ostravice Druh výskytu bodový výskyt
liniový výskyt
plošný výskyt
celkem (ha)
Pokryvnost 0 - 20 % 20 - 50 % 50 - 80 % 80 - 100 % 0 - 20 % 20 - 50 % 50 - 80 % 80 - 100 % 0 - 20 % 20 - 50 % 50 - 80 % 80 - 100 %
Výměra (ha) 0 0 0 0 0,49 0,63 0,52 0 49 21,72 8,89 1,56 82,81
Počet bodů 0 0 0 0
5.5.1.2
Povodí řeky Olše
Řeka Olše pramení v sousedním Polsku nedaleko vesnice Istebna ve Slezských Beskydech v nadmořské výšce 840 – 880 m n. m. V horní části od Jablunkova po Třinec tvoří hranici mezi Slezskými a Moravskoslezskými Beskydami, následně tvoří česko-polskou hranici. Vlévá se do řeky Odry u Bohumína v nadmořské výšce 195 m n. m. Celková délka toku je 99 km (83 km v ČR a po hranici a 16 km v Polsku) a plocha povodí činí 1118 km². Průměrný průtok ve Věřňovicích na říčním kilometru 7,4 činí 13,7 m³/s (Anonymus 2010b).
5.5.1.2.1 Invazní druhy v povodí Olše Řeka Olše byla mapována od česko - polských hranic po soutok s Odrou. Zaznamenány byly druhy Impatiens glandulifera, Reynoutria Spp. Až na výjimky hlavní výskyt kopíruje vodní tok. Ojedinělá, ne však nevýznamná, ložiska jsou i u přítoků, nebo zcela nezávisle volně v krajině. Netýkavka v pokryvnosti do 25 % se vyskytuje téměř ve všech lesích u toku, lokálně je pokryvnost vyšší. Mimo hlavní tok se Reynoutria Spp. vyskytovala na přítocích Lomná, Ošetnice, Kopytná, Tyra. Velmi hojný je její výskyt na přítoku Ropičanka a Stonávka. Roste i na přítoku s polské strany Olšinka. Impatiens glandulifera se mimo hlavní tok vyskytuje rovněž na přítocích Lomná, Kopytná, Hluchová, Liderov, Tyra a její přítok Javorový potok, Bystrý potok, Ropičanka a Stonávka, kde je velmi hojná. Podrobné informace jsou v datových vrstvách MSK, které jsou součástí elektronické verze této závěrečné zprávy. Bližší kvantifikaci uvádí následující tabulky. Tabulka 8 shrnuje plochy, na nichž byla Reynoutria Spp. nalezena tabulka 9 shrnuje plochy, na nichž byla nalezena Impatiens glandulifera. Pozn. k tabulkám: U bodového výskytu je počítána maximální velikost bodu 5 x 5 m pro každý bod. Tabulka 8, výskyt Reynoutria Spp. v povodí Olše (mimo CHKO Beskydy) Výskyt Reynoutria Spp. v povodí Olše Druh výskytu bodový výskyt
plošný výskyt
celkem (ha)
Pokryvnost 0 - 20 % 20 - 50 % 50 - 80 % 80 - 100 % 0 - 20 % 20 - 50 % 50 - 80 % 80 - 100 %
Výměra (ha) Počet bodů 0,14 54 0,08 32 0,09 37 0,07 29 30,84 58,69 41,55 12,54 144,00
Tabulka 9, výskyt Impatiens glandulifera v povodí Olše (mimo CHKO Beskydy) Výskyt Impatiens glandulifera v povodí Olše Druh výskytu bodový výskyt
plošný výskyt
Pokryvnost 0 - 20 % 20 - 50 % 50 - 80 % 80 - 100 % 0 - 20 % 20 - 50 % 50 - 80 % 80 - 100 %
Výměra (ha) Počet bodů 0,09 35 0,02 6 0,03 13 0,03 10 21,79 37,6 9,87 1,72
celkem (ha)
5.5.1.3
71,14
Povodí řeky Opavy
Řeka Opava vzniká soutokem tří potoků a to Černé ( délka toku 17,9 km ), Střední ( zvaná též Zlatá, délka toku 12,4 km) a Bílé Opavy ( délka toku 13,2 km ). U západního okraje města Vrbna pod Pradědem je soutok Střední a Bílé Opavy a dále řeka teče jako Opava, do které u severovýchodního okraje Vrbna pod Pradědem ústí Černá Opava a tok řeky dále pokračuje pod jednotným názvem Opava ( délka toku 111,4 km ). Pramen Černé Opavy je na západním úbočí vrcholku Orlík ( 1203 m n. m.) v nadmořské výšce 1040 metrů. Pramen Střední Opavy najdeme na západním úbočí vrcholku Sokol (1186 m n. m.), který se zvedá jihozápadně od Videlského sedla. Bílá Opava pramení na jižním úbočí vrcholku Praděd (1491 m n. m.), jižně od turistické chaty Barborka a v nadmořské výšce 1300 metrů. Tok řeky Opavy směřuje nejprve jihovýchodním směrem k obci Nové Heřminovy, kde se stáčí severovýchodním směrem k městu Krnov. Od tohoto města pak Opava teče jihovýchodním směrem k Ostravě. Mezi městy Krnovem a Opavou tvoří tok řeky Opavy hranici s Polskem. Na hranici městských částí Ostravy a to Třebovic a Hošťálkovic ústí řeka Opava do Odry. Kromě celé řady potoků ústí do Opavy řeky Opavice a Moravice (Anonymus 2010a).
5.5.1.3.1 Invazní druhy v povodí Opavy Řeka Opava byla mapována od soutoku Černé a Střední Opavy ve Vrbně pod Pradědem po její ústí do řeky Odry. Mapování probíhalo rovněž na jejích přítocích. Zaznamenány byly zejména křídlatky (Reynoutria Spp.), netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) byla pozorována spíše ojediněle (bodový výskyt). Přímo na řece Opavě je výskyt křídlatek Reynoutria Spp. nad městem Opavou nepříliš hojný
(vyjma horního toku přítoku Čižina) a Opavice (včetně přítoku Kobylí potok). Od soutoku s Moravicí je výskyt Reynoutria Spp. naopak velmi hojný. Řeka Moravice byla zmapována od vodního díla Kružberk po soutok s Opavou. Na Moravici byl výskyt sledovaných druhů významnější od obce Žimrovice dále po toku (včetně přítoku Maječek). Zaznamenány byly Reynoutria japonica, Reynoutria sachalinensis a Reynoutria x bohemica, naopak Impatiens glandulifera se prakticky nevyskytuje. Mimo povodí Opavy se Reynoutria Spp. na Krnovsku hojně vyskytuje také na řece Osoblaha. Řeka Osoblaha pokračuje do Polska, kde následně ústí do Odry.
Co se týče Impatiens glandulifera, její výskyt v povodí Opavy je spíše bodový, na horním toku Opavy (až ke Krnovu) se vyskytuje jen ojediněle. Stejně tak na řece Moravici, kde jsou větší výskyty pouze v blízkosti města Opava. Podrobné informace jsou v datových vrstvách MSK, které jsou součástí elektronické verze této závěrečné zprávy. Bližší kvantifikaci uvádí následující tabulky. Tabulka 10 shrnuje plochy, na nichž byla Reynoutria Spp. nalezena tabulka 11 shrnuje plochy, na nichž byla nalezena Impatiens glandulifera. Pozn. k tabulkám: U bodového výskytu je počítána maximální velikost bodu 5 x 5 m pro každý bod. Tabulka 10, výskyt Reynoutria Spp. v povodí Opavy (včetně Osoblahy) Výskyt Reynoutria Spp. v povodí Opavy Druh výskytu bodový výskyt
plošný výskyt
Pokryvnost Výměra (ha) Počet bodů 0 - 20 % 0,12 46 20 - 50 % 0,23 92 50 - 80 % 0,15 59 80 - 100 % 0,11 43 0 - 20 % 20,52 20 - 50 % 30,45 50 - 80 % 15 80 - 100 % 2,62
celkem (ha)
69,19
Tabulka 11, výskyt Impatiens glandulifera v povodí Opavy (včetně Osoblahy) Výskyt Impatiens glandulifera v povodí Opavy Druh výskytu bodový výskyt
plošný výskyt
Pokryvnost Výměra (ha) Počet bodů 0 - 20 % 0,03 11 20 - 50 % 0,05 18 50 - 80 % 0,02 6 80 - 100 % 0,01 2 0 - 20 % 0,15 20 - 50 % 6,43 50 - 80 % 2,4 80 - 100 % 0
celkem (ha)
5.5.1.4
9,07
Shrnutí
Na území Moravskoslezského kraje byly v rámci projektu „Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje“ zmapovány dva druhy nepůvodních rostlin a to křídlatky (Reynoutria Spp.) a netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera). Celkovou kvantifikaci uvádí následující tabulky shrnující plochy, na nichž byly jmenované invazní druhy v rámci projektu nalezeny na území Moravskoslezského kraje mimo CHKO Beskydy a CHKO Jeseníky (tedy v povodí řek Olše, Ostravice, Opava (včetně Osoblahy), částečně i Odra a výskyty mimo vodní toky). Nejvíce postiženo invazní Reynoutria Spp. a Impatiens glandulifera je povodí Ostravice, nejméně pak povodí Opavy.
Podrobné informace jsou v datových vrstvách MSK, které jsou součástí elektronické verze této závěrečné zprávy. Bližší kvantifikaci uvádí následující tabulky. Tabulka 12 shrnuje plochy, na nichž byla nalezena Reynoutria Spp. a tabulka 13 shrnuje plochy, na nichž byla nalezena Impatiens glandulifera. Pozn. k tabulkám: U bodového výskytu je počítána maximální velikost bodu 5 x 5 m pro každý bod. Tabulka 12, výskyt Reynoutria Spp. v Moravskoslezském kraji mimo CHKO Výskyt Reynoutria Spp. v Moravskoslezském kraji mimo CHKO Druh výskytu Pokryvnost Výměra (ha) Počet bodů bodový výskyt 0 - 20 % 0,37 148 20 - 50 % 0,38 150 50 - 80 % 0,29 116 80 - 100 % 0,25 99 plošný výskyt 0 - 20 % 198,86 20 - 50 % 259,81 50 - 80 % 135,38 80 - 100 % 54,18 celkem (ha)
649,51
Tabulka 13, výskyt Impatiens glandulifera v Moravskoslezském kraji Výskyt Impatiens glandulifera v Moravskoslezském kraji mimo CHKO Druh výskytu Pokryvnost Výměra (ha) Počet bodů bodový výskyt 0 - 20 % 0,13 52 20 - 50 % 0,09 35 50 - 80 % 0,07 29 80 - 100 % 0,04 17 plošný výskyt 0 - 20 % 87,2 20 - 50 % 81,87 50 - 80 % 26,6 80 - 100 % 3,28 celkem (ha)
199,28
5.5.2 Závěrečná zpráva o monitoringu karase stříbřitého (Carssius auratus gibelio) ve vybraných lokalitách Moravskoslezského kraje (zpracoval Doc. RNDr. Bohumír Lojkásek, CSc.) Monitoring karase stříbřitého (Carssius aureus) byl realizován ve vybraných lokalitách v období září – listopad 2010. Podrobné výsledky přináší následující dílčí závěrečná zpráva zpracovaná Doc. RNDr. Bohumírem Lojkáskem.
Foto B. Lojkásek
Závěrečná zpráva o monitoringu karase stříbřitého (Carssius auratus gibelio) ve vybraných lokalitách Moravskoslezského Kraje Doc. RNDr. Bohumír LOJKÁSEK, CSc.
LISTOPAD 2010
5.5.2.1
Název průzkumu
Monitoring výskytu invazivního karase stříbřitého (Carssius auratus gibelio) ve vybraných lokalitách Moravskoslezského kraje.
5.5.2.2
Cíl průzkumu
Aktualizace znalostí o rozšíření a trendu vývoje početního stavu populací karase stříbřitého ve vybraných lokalitách povodí Odry.
5.5.2.3
Úvod
Monitoring výskytu karase stříbřitého je prakticky možné provádět celoročně. V našem případě bylo období monitoringu nasměrováno do pozdního léta a počátku podzimu. Důvodem bylo předpokládané snazší získání údajů o úspěšnosti výtěru ryb v daném roce. V průběhu řešení projektu však došlo k opakovanému zkomplikování situace neočekávanými extrémními klimatickými a hydrologickými jevy. V extrémně srážkově bohatém roce 2010 období kontinuálních dešťů vyvrcholilo v květnu povodní a následným trváním vysokých průtoků a zákalu vody do první dekády června, v nivě Odry se v některých loukách udržovala vodní hladina do července. Po dvou měsících byla situace opět zkomplikovaná vysokými vodními stavy v srpnu 2010. V důsledku popsaných okolností došlo v nivách nejvýznamnějších toků hydrografické sítě povodí Odry k rozsáhlým záplavám, které zasáhly i některé z monitorovaných lokalit. Přes uvedené skutečnosti jsou výsledky průzkumu cenné, přinášejí nové konkrétní informace o rozšíření sledovaného druhu a jsou využitelné při dalších krocích orgánů státní správy v oblasti ochrany přírody.
5.5.2.4
Přehled informací o řešené problematice
Potřeba aktualizace údajů o rozšíření karase stříbřitého vyplývá z jeho výjimečného postavení mezi kaprovitými rybami ČR. Jedná se zejména o skutečnost, že jde o nepůvodní invazivní druh ryby, která významným způsobem ovlivnila druhovou skladbu odstavených říčních ramen, rybníků a nížinných úseků vodních toků. V rybnících se v důsledku jeho rozšíření v mnoha případech změnily i kvantitativní poměry lovených ryb. Rozšíření karase stříbřitého sebou přineslo i další negativní jev, kterým je velmi rychlý úbytek početního stavu populací karase obecného a jeho následné mizení z lokalit, kde se ještě v 90. letech 20. století vyskytoval. Negativní dopad šíření karase stříbřitého na populace karase obecného lze vysledovat z následujících publikovaných údajů. O výskytu karase obecného ve sledovaném území jsou první údaje z období počátku rybníkářství ve Slezsku, kdy byl spolu s kaprem významným druhem chovaným v rybnících (Hurt 1960). V 60. a 70. letech minulého století se jednalo o obecně rozšířený druh v říčních ramenech, inundačních tůních a rybničních soustavách. Tento stav v povodí Odry panoval zhruba do konce 70. let minulého století, kdy došlo k zavlečení karase stříbřitého do vod Československa a jeho následné mohutné expanzi. Na výskyt karase stříbřitého a vysokou míru ohrožení karase obecného v jeho původních lokalitách nivy Odry ve svých pracích upozorňují Lusk a kol. (1998), Lojkásek a Lusk (2001), Lojkásek (2003). Na přelomu století bylo možné karase obecného zastihnout ještě na Osoblažsku (Lojkásek a kol. 2000), v Heřmanickém rybníku u Ostravy (Lojkásek 2004) nebo v několika lokalitách CHKO Poodří (Lojkásek et al. 2008).
Je pravděpodobné, že jednou z podstatných příčin mizení karase obecného z původních lokalit je konkurence karase stříbřitého, který již od počátku výskytu obsazoval stejný typ biotopů, které osídloval karas obecný. Pozoruhodné je, že na původ karase stříbřitého ve vodách povodí horního toku Odry jsou v odborné literatuře nejednotné až protikladné názory. Berg (1932) považuje tento druh za autochtonní element evropské ichtyofauny. Tomuto postoji nasvědčují údaje Heinricha (1856), který jej udává např. ze stojatých vod ve Slezsku a nověji Mišíka a Holčíka (1962), kteří jej uvádějí jako lovený druh z důlní propadliny v Horní Suché, tedy rovněž ve Slezsku. Naopak Libosvárský (1963) předpoklad o původnosti tohoto druhu v Evropě zamítá vzhledem k mozaikovitosti výskytu. Předmětem nejasných okolností původu výskytu na území severní Moravy a Slezska je poddruh karas stříbřitý eurasijský (Carassius auratus gibelio). Současný výskyt uvedeného podruhu a zejména jeho expanze v letech 1975 až 1985 (Lusk 1986) nemohou souviset se zjištěným výskytem populací v lokalitách povodí Odry před rokem 1975, kdy byl poprvé zjištěn Luskem v Dyji (Lusk a kol. 1997). Od poloviny 80. let minulého století je tento druh stabilním a nežádoucím prvkem v rybničních soustavách i všech ostatních typů vodního prostředí v povodí Odry, Opavy a Olše. Stejně jako dříve v povodí Dyje se i v povodí Odry na počátku jeho výskytu jednalo o populace samic s gynogenetickým způsobem rozmnožování. Během výzkumu ichtyocenózy Heřmanického rybníka v letech 1989 - 1994, nebyl mezi stovkami proměřených kusů dosud zjištěn výskyt jediného samčího jedince. Je pozoruhodné, že početnost populace tohoto druhu v Heřmanickém rybníku se dramaticky měnila a v roce 2000 činila přibližně 10 % ve srovnání se stavem v roce 1990 (vlastní nepublikované údaje). V hlavních tocích povodí Odry, zejména v Odře a Ostravici se v posledních pěti letech setkáváme s karasem stříbřitým často a v hojném počtu, přestože, jak se ukazuje v roce 2009 a 2010 jeho početnost klesá. Hlavní příčinou dosavadního nárůstů počtu jedinců karase stříbřitého v řekách a inundačních územích byla jeho vysoká produkce v rybničních soustavách, z nichž při záplavách migroval do zaplaveného území nebo byl při výlovech vypouštěn do okolních vodních toků.
5.5.2.5
Území a lokality průzkumu
Na základě posouzení stavu znalostí o předmětném druhu v povodí Odry na území Moravy a Slezska bylo rozhodnuto doplnit známé údaje o soubor informací z aktivního aluvia nejníže položených území říčních niv Odry, Opavy a Olše. Po zvážení místních podmínek bylo rozhodnuto, že k provedení průzkumu budou vybrány lokality, o jejichž ichtyocenózách existují dílčí informace z minulosti, aby bylo možné provést srovnání a posoudit trend jejich vývoje. Vybrán byl i nový a plošně rostoucí vodní útvar, o jehož rybím osídlení dosud neexistují žádné věrohodné informace. Dílčí povodí Odry v CHKO Poodří: Luční tůň u Kotvice, Jezero Slaňáky, Jezero Kaménka, Gelnarovo jezero, Bergerovo jezero (Tůň U dubu) Dílčí povodí Odry mimo CHKO Poodří: Heřmanický rybník, Nový (Vrbenský) rybník v PR Rezávka, Tůně v PR Přemyšov Povodí řeky Opavy: Rybník Štěpán Povodí řeky Olše: Kozinec – nově vznikající a zaplavovaná terénní deprese po těžbě uhlí na pravém břehu Karvinského potoka u Doubravy, Darkovské moře - zaplavená terénní deprese po těžbě uhlí v katastru Louky nad Olší
5.5.2.6
Metodika terénního průzkumu
Výběr lokalit pro průzkum byl proveden na základě vlastních zkušeností řešitele a zevrubné znalostí přírodních podmínek v aluviu Odry, Opavy a Olše. Vycházeli jsme ze skutečnosti, že karas obecný v hojné míře obýval biotopy s pomalu tekoucí nebo stojatou vodou zarůstající submerzní vegetací. Z dřívějších zkušeností je rovněž známo, že se vyskytuje obvykle sympatricky s piskořem pruhovaným. Uvedená kriteria byla proto uplatněna zejména v nivě Odry a Opavy, tj. v lokalitách,
které jsou zpracovateli známy z dřívějších šetření v souvislosti s piskořem pruhovaným. V nivě Olše byly vodítkem výběru lokalit informace členů ČRS o údajných úlovcích karase obecného (Darkovské moře) nebo naopak existence zajímavých vodotečí, o jejichž ichtyofauně nebyly dosud žádné věrohodné poznatky (Kozinec). Posouzení druhové skladby rybího osídlení bylo prováděno metodikou, která maximálně objektivizuje skutečný stav výskytu jedinců a umožňuje odhadnout populační charakteristiky zájmových druhů ryb. Při průzkumu vybraných lokalit byly v hlubokých stojatých vodách použity panelové tenatní sítě s dvanácti rozměry ok a kruhové vězence. V mělkých tůních a lokalitách zarostlých submerzní vegetací byl používán i elektrolov.
5.5.2.7
Výsledky
5.5.2.7.1 Dílčí povodí řeky Odry v CHKO Poodří
5.5.2.7.1.1 Luční tůň u rybníka Kotvice, k.ú. Nová Horka Terénní deprese v oblasti rozlivů jednoletých vod je pozůstatkem v minulosti přirozeně přemísťujícího se koryta Odry nebo Sedlničky. Při povodních je přeplavována horem a protékaná v celé ploše. Vodní dotace za nízkých průtoků vody Odrou je zabezpečena infiltrací ze sousedního rybníka Kotvice. Hloubka terénní deprese dosahuje cca 1,3 m, výška vodního sloupce je proměnlivá v rozsahu 0,3 - 1m. V době průzkumu 7. 9. 2010 byla výška vodního sloupce do 0,8 m. Plocha lokality činí zhruba 0,1 ha. Břehy i dno jsou přírodní, v okrajích s porosty travin a mokřadních bylin. Porosty lakušníku a růžkatce vytvářejí v celém prostoru tůně kompaktní porosty. Průzkum mohl být proto prováděn pouze elektrolovem. Charakter lokality je patrný z Obr. 1. v příloze 8.1.2. Uloveno bylo 8 druhů ryb. Jednalo se o štiku obecnou (Esox lucius) s ve věku 0+, plotici obecnou, karase stříbřitého, ouklej obecnou (Alburnus alburnus), perlína ostrobřichého (Scardinius erythropthalmus), lína obecného (Tinca tinca), piskoře pruhovaného (Misgurnus fossilis) o celkové délce cca 200 mm a okouna říčního (Perca fluviatillis). Odlovená část populace karase stříbřitého byla tvořena 7 jedinci, z čehož byly tři samice a jeden samec v reproduktivním věku. Tři juvenilní ryby dosahovaly téměř shodné délky těla od 55 - 60 mm. Hodnocení: Luční tůň můžeme hodnotit jako ichtyologicky velmi cennou lokalitu, kde v roce 2007 (Lojkásek et al. 2008) byl při průzkumu spolu s piskořem pruhovaný uloven i karas obecný. Hlavní negativním faktorem, který může tamní ichtyocenózu významně ovlivňovat, je relativně malá hloubka vody při zimování sousedního rybníka Kotvice a s tím související možnost promrznutí lokality do dna. Dalším faktorem, který bývá obvykle hodnocen jako pozitivní, je přeplavování lokality při vybřežení Odry. Ve světle konkurenčního vztahu karase obecného a stříbřitého jde o jev nežádoucí, který se konkrétně projevil migrací karase stříbřitého do tůně, kterou obýval karas obecný. Jev je nežádoucí zejména proto, že i v případě, kdy by karas obecný lokalitu při záplavách neopustil, při sympatrickém výskytu by došlo s vysokou pravděpodobností ke křížení obou druhů. Populace karase obecného by tak byla postupně oslabována a z lokality následně zcela vymizela.
5.5.2.7.1.2 Jezero Slaňáky, k.ú. Studénka nad Odrou V současnosti se jedná o oddělenou část bývalého koryta Odry v oblasti jejich jednoletých rozlivů. Lokalita je dotována vodu z Mlýnky, která propojuje jednotlivé rybníky Studenecké rybniční soustavy a ze Studeneckého potoka. Břehy jsou přírodní, s vysokou úkrytovou kapacitou pod převislou travní vegetací a kořeny stromů. Vodní plocha je v okrajových mělčinách jižní strany zarostlá stulíkem. Charakter lokality je patrný z Obr. 2. v příloze 8.1.2.
V době průzkumu 16. 9. a 15.10 2010 bylo uloveno 7 druhů ryb. Jednalo se o štiku obecnou, plotici obecnou, karase stříbřitého, cejna velkého (Abramis brama), kapra obecného (Cyprinus carpio), perlína ostrobřichého, ouklej obecnou, okouna říčního. Odlovená část populace karase stříbřitého byla tvořena 16 ks, z čehož bylo 10 jedinců samičího pohlaví v reproduktivním věku. Juvenilní ryby dosahovaly délky těla v rozmezí 40 – 95 mm. Hodnocení: Bývalé rameno Odry je svým charakterem typickým nivním biotopem, které s vysokou pravděpodobností obýval karas obecný. Jeho současná absence nemusí být důsledkem silného konkurenčního tlaku karase stříbřitého. Lokalita je silně antropogenně ovlivněna rybářským obhospodařováním, takže uměle vytvořená obsádka ryb je pravidelně dotována násadou štiky, tedy druhu, který se mohl na vymizení karase obecného rovněž podílet. Současně je třeba zdůraznit, že napojení lokality na Mlýnku je hlavním faktorem, který se kontinuálně podílí na doplňování karase stříbřitého z předřazené rybniční soustavy a případné úspěšné znovu obsazení ramene karasem obecným téměř vylučuje.
5.5.2.7.1.3 Jezero Kaménka, k.ú. Pustějov Jedná se stabilní tůň v dosahu jednoletých rozlivů Odry. Vodní dotaci lokality zabezpečuje strouha od Husího potoka a Pustějovských rybníků. Zastínění dřevinami je jen částečné, v osluněné střední části jezera jsou zhruba na třetině plochy hladiny porosty stulíku, v okrajích porosty rákosu, sítiny a chrastice. Výška vodního sloupce se pohybovala v rozmezí 0,2 – 1,1m. Charakter lokality je patrný z Obr. 3. v příloze 8.1.2. V době opakovaných průzkumů bylo uloveno celkem 11 druhů ryb. Jednalo se o štiku obecnou, plotici obecnou, karase stříbřitého, cejna velkého, kapra obecného, perlína ostrobřichého, hořavku duhovou (Rhodeus amarus), střevličku východní (Pseudorasbora parva), ouklej obecnou, piskoře pruhovaného (2 ks) a okouna říčního. Odlovená část populace karase stříbřitého byla tvořena 73 ks, z čehož byli 2 jedinci rozdílného pohlaví v reproduktivním věku. Juvenilní ryby dosahovaly délky těla v rozmezí 40 – 95 mm, z nichž významně převažovaly ryby ve věku 0+. Hodnocení: Jedná se o biologicky hodnotnou lokalitu, která habituálními podmínkami vyhovuje ekologickým nároků rybího společenstva stojatých vod říčních niv. Výskyt oukleje obecné, jako původně typické říční ryby, je důsledkem její migrace z řeky Odry během přeplavení lokality při vysokých průtocích vody. Pozitivním faktorem je skutečnost, že se jedná o nevypustitelnou tůň, nezávislou na manipulaci s vodou. Naopak časté přeplavování lokality vodou řeky Odry je pravděpodobně hlavním negativním jevem ve vztahu k tamní dřívější, dle informací členů MO ČRS Studénka, hojné populace karase obecného. Migrace karase stříbřitého z rybníků a z řeky Odry během rozlivů je dle výsledků odlovů pravděpodobně natolik masová, že případné znovu obnovení stabilní populace karase obecného prakticky vylučuje.
5.5.2.7.1.4 Gelnarovo jezero, k.ú. Studénka nad Odrou Jedná se o část starého ramene Odry v oblasti méně než jednoletých rozlivů Odry o rozloze 0,25 ha. Rameno je při povodních přeplavováno horem a protékáno po celé délce. V období mimo vybřežení Odry je vodní dotace infiltrací z Odry a lesního jezera. Nejhlubší jižní část k severu postupně vyznívá do travnatého litorálu. V centrální části jsou trvale rozsáhlé porosty stulíku, které tvoří cca 2/3 plochy hladiny. Výška vodního sloupce je proměnlivá v závislosti na výšce hladiny Odry a pohybuje se v rozmezí 0,3 – 2 m. V době opakovaných průzkumů v roce 2010 maximální hloubka vody postupně klesala od 2 m po 1,6 m. Charakter lokality je patrný z Obr. 4. v příloze 8.1.2. Uloveno bylo celkem 9 druhů ryb. Jednalo se o štiku obecnou, plotici obecnou, karase stříbřitého, perlína ostrobřichého, hořavku duhovou, střevličku východní, lína obecného, piskoře pruhovaného (1 samice) a okouna říčního. Odlovená část populace karase stříbřitého byla tvořena 17 ks, z čehož bylo 5 jedinců v reproduktivním věku. Jednalo se o 3 samice a dva samce. Všechny juvenilní ryby byly ve věku 0+, jejich délka těla byla v rozmezí 40 – 60 mm.
Hodnocení:Jedná se o ichtyologicky mimořádně hodnotnou lokalitu s optimálními podmínkami pro bioindikačně významné druhy ryb, karase obecného a piskoře pruhovaného. Pozitivním faktorem je zarůstáni hladiny jezera kompaktním porostem stulíku, který prakticky znemožňuje sportovní rybolov. I v tomto případě je zásadním negativním faktorem pro populace karase obecného časté přeplavování lokality během vybřežení Odry, které v dané lokalitě nastává i opakovaně během roku. Zásadní změna rybího společenstva od roku 2007 (Lojkásek et al. 2008) do současnosti je zřejmým důsledkem nekontrolovaného šíření karase stříbřitého během rozlivů do všech zaplavovaných lokalit.
5.5.2.7.1.5 Bergerovo jezero (U dubu); k.ú. Jistebník Mělká část uměle odstaveného meandru Odry v oblasti jednoletých rozlivů. Při povodních je tůň přeplavována ze strany. Vodní dotace je mimo rozlivy zabezpečena průsakem z Odry a sousedního rybníka. Lokalita je z 90 % nezastíněná, průměrná výška vodního sloupce cca 0,8 m. V jedné pětině tůně je vodní hladina zarostlá stulíkem žlutým. Charakter lokality je patrný z Obr. 5. v příloze 8.1.2. V době průzkumu bylo uloveno celkem 9 druhů ryb. Jednalo se o štiku obecnou, plotici obecnou, ouklej obecnou, karase stříbřitého, perlína ostrobřichého, hořavku duhovou, střevličku východní, lína obecného a okouna říčního. Odlovená část populace karase stříbřitého byla tvořena 11 ks, z čehož bylo 7 jedinců (6 samic) v reproduktivním věku. Juvenilní ryby různého stáří dosahovaly délky těla v rozmezí 40 – 110mm. Hodnocení: Jedná se o ichtyologicky hodnotnou lokalitu s příznivými habituálními podmínkami pro bioindikačně významné druhy ryb inundačních území. Pozitivním faktorem je zarůstání střední části hladiny jezera porostem stulíku žlutého. Absence, dle členů ČRS, ještě v 80. letech 20. století hojného karase obecného je s vysokou pravděpodobností dána častým přeplavováním lokality vodami Odry a následnou opakovanou dotací tamního rybího společenstva karasem stříbřitým různých věkových skupin.
5.5.2.7.2 Dílčí povodí řeky Odry mimo CHKO Poodří
5.5.2.7.2.1 Heřmanický rybník, k.ú. Ostrava, Rychvald Je vlastnictvím RPG Group, a.s., pronajímán Rybářstvím Rychvald a užíván ke sportovnímu rybolovu. Rybník je po důlních poklesech nevypustitelný, manipulace s vodní hladinou je značně omezená. Hlavní část vodní dotace je zabezpečena z Orlovské Stružky. Plocha činí cca 120 ha, z čehož vodní plocha představuje přibližně 80 ha. Průměrná výška vodního sloupce nepřesahuje 1 m. Maximální hloubka vody u výpustného zařízení je cca 2 m. Charakter lokality je patrný z Obr. 6. v příloze 8.1.2. Jedná se o lokalitu, se širokým spektrem lovených ryb a jednu z mála lokalit s dlouhodobě sledovaným výskytem karase obecného. V období 1989 - 2003 tam byli loveni jedinci o délce těla cca 300 mm v počtu jednotek kusů během roku. Významný pokles výskytu byl zaznamenán po roce 1997, kdy byl rybník dlouhodobě zaplaven vzdutou hladinou Odry v průběhu povodňových průtoků 7/1997. Naposled byli dva jedinci karase obecného autorem uloveni do tenatní sítě v květnu 2003 a po vyproštění vráceni do vody (Lojkásek 2004). Společně s jinými druhy ryb byl v lokalitě loven karas stříbřitý. Během odlovů pomocí vězenců v letech 1991-1996 tvořil podíl biomasy karase stříbřitého 70 - 95 %. V průběhu následujících let se početní stav jeho populace významně snižoval až do té míry, že v roce 2000 bylo do vězenců loveno přibližně 10 biomasy ve srovnání s úlovky z první poloviny let devadesátých. Během opakovaných průzkumů v roce 2010 bylo uloveno celkem 12 druhů ryb. Jednalo se o štiku obecnou, plotici obecnou, kapra obecného, lína obecného, perlína ostrobřichého, cejna velkého, cejnka malého (Abramis bjoerkna), karase stříbřitého, ouklej obecnou, sumce velkého (Silurus glanis), okouna říčního, candáta obecného (Sander lucioperca). V úlovku početností i biomasou převažoval cejn velký. Odlovená část populace karase stříbřitého čítala celkově pouze 19 jedinců o velikosti
délek těla v rozmezí 146 -210 mm. Z těchto jedinců bylo možné určit pohlaví u 10 samic a 4 samců. Ostatní ryby byly subadultní jedinci bez vyvinutých gonád s pohlavními produkty. V dané lokalitě nebyli ulovení jedinci ve věku 0+, přesto, že k lovu bylo použito vězenců, tenatních sítí s panely o straně oka 6 mm i elektrolovu. Takto zásadní pokles početnosti karase stříbřitého v dané lokalitě je dosud neobjasněným jevem, stejně jako tamní absence 0+ juvenilních jedinců. Současně je nutné poznamenat, že v tak rozsáhlé lokalitě nelze s naprostou jistotou konstatovat, že množství ulovených jedinců v jedné sezóně v porovnání s úlovky z první poloviny 90. let skutečně odpovídají reálným poměrům v nádrži. Totéž platí o karasu obecném, jehož výskyt v nádrži nebyl v roce 2010 potvrzen. Hodnocení: Lokalita je svou rozlehlostí a pestrostí abiotických podmínek velmi hodnotným biotopem výskytu desítek druhů vodních a na vodu vázaných obratlovců. Je pravděpodobné, že svými charakteristikami vyhovuje i ekologickým nárokům v nížinách žijících druhů ryb včetně karase obecného i stříbřitého. Jaký je důvod zjištěného významného snížení početnosti populací obou druhů karase však nelze z jednorázového průzkumu zjistit. Po zevrubném prozkoumání lokality se ukazuje, že jedním z faktorů může být absence měkké submerzně rostoucí vegetace, na níž by se oba druhy karase mohly úspěšně vytřít. V případě Heřmanického rybníka se totiž jeví jako pravděpodobné, že karas stříbřitý při své nízké populační početnosti nemusí být hlavním faktorem úbytku nebo vymizení karase obecného.
5.5.2.7.2.2 Nový (Vrbenský) rybník v PR Rezávka, k.ú. Ostrava - Svinov Rybník ve vlastnictví AOPK je využíván ke sportovnímu rybolovu Spolkem rybářů - ochránců vod Svinov. Rybník vznikl po důlních poklesech v místě bývalého Vrbenského rybníka, je nevypustitelný, manipulace s vodní hladinou je značně omezená, plocha vodní hladiny činí cca 4,2 ha, plocha navazujících rákosin je přibližně 15 ha. Dotace vodou je zabezpečena odbočkou z napřímeného koryta Mlýnky. V minulosti byly okrajové rákosiny dotovány malým vodním kanálem, odbočujícím z Mlýnky v Polanském lese v prostoru dnešního mimoúrovňového křížení s Rezávkou. Charakter lokality je patrný z Obr. 7. v příloze 8.1.2. V době průzkumů od 12.8 do 7.11 2010 bylo uloveno celkem 10 druhů ryb. Jednalo se o štiku obecnou, plotici obecnou, kapra obecného, lína obecného, hořavku duhovou, perlína ostrobřichého, cejna velkého, karase stříbřitého, střevličku východní, okouna říčního, candáta obecného. V úlovku početností i biomasou převažovali plotice obecná a cejn velký. Ulovení jedinci karase stříbřitého v počtu 22 ks dosahovali délky těla v rozmezí 65- 110 mm. Ve všech případech se jednalo o juvenilní jedince, u nichž nebylo možné určit pohlaví. Hodnocení. Jedná se o biologicky velmi cenný biotop nivních ichtyocenoz, jehož velká přednost spočívá ve skutečnosti, že je ve vlastnictví AOPK ČR. Dalšími velmi pozitivními faktory jsou relativně nízká intenzita obhospodařování rybníka po stránce rybochovné a jeho návaznost na rozsáhlé a z vody vyrůstající porosty rákosu. Lokalita habituálními podmínkami vyhovuje ekologickým nárokům karase obecného i karase stříbřitého. Je třeba připomenout, že v takto relativně rozsáhlé vodoteči nemusí výsledky jedno sezónního odlovu prokázat výskyt všech tam žijících druhů ryb.
5.5.2.7.2.3 Tůň v PR Přemyšov, k.ú. Polanka nad Odrou Jedná se o mělkou tůň s rozlohou do 0,2 ha, která vznikla pod levobřežní říční terasou řeky Odry s desítkami pramenišť. Lokalita silně zarůstá vláknitými řasami, okřehkem a kotvicí plovoucí. Zastínění vodní hladiny je minimální. Výška vodního sloupce se pohybuje v rozmezí 0,2 – 0,8 m. Dnový substrát je tvořen hlinitopísčitými až bahnitými sedimenty. Charakter lokality je patrný z Obr. 8. v příloze 8.1.2. V době průzkumu byly uloveny 4 druhy ryb. Jednalo se o plotici obecnou, karase stříbřitého, střevličku východní a hořavku duhovou. Početnost populace hořavky dosahuje mimořádných hodnot a náleží k nejbohatším, které kdy byly v povodí Odry zjištěny. Při opakovaných odlovech ryb bylo zjištěno, že tamní populace karase stříbřitého je tvořena maximálně 3- 5 adultními jedinci a zbytek tvoří pouze juvenilní ryby. Ulovení juvenilní jedinci
ve věku 0+ dosahovali délky těla v rozmezí 37 – 60 mm. Dva ulovení jedinci reproduktivního věku o délce těla 170 a 190 mm byli samičího pohlaví. Nepřirozenou věkovou skladbu ryb daného druhu s absenci subadultních jedinců ve věku jednoho a dvou let nelze jednosezónním sledováním lokality spolehlivě vysvětlit. Není vyloučeno, že aktuálně adultní ryby se do prostoru tůně dostaly zásahem člověka v subadultním věku až v roce 2008 nebo 2009 a lovení juvenilní jedinci jsou jejich prvním potomstvem. Hodnocení. Jedná se o biologicky velmi cenný biotop nivních ichtyocenoz, jehož velká přednost tkví v neatraktivnosti pro rybářské obhospodařování a nehrozící nebezpečí promrznutí vodního sloupce díky trvalé dotace vody z pramenných vývěrů. Lokalita habituálními podmínkami vyhovuje ekologickým nárokům karase stříbřitého. Jeho reprodukční potenciál je natolik vysoký, že během několika let mohou být kvantitativní poměry v tamní ichtyocenózy významně pozměněny v jeho prospěch. Dopad předpokládaného vývoje na cennou populaci hořavky duhové nelze v současnosti přesně predikovat.
5.5.2.7.3 Povodí řeky Opavy
5.5.2.7.3.1 Rybník Štěpán, k.ú. Ostrava – Poruba Jedná se o částečně zazemněný rybník o rozloze 46 ha ve vlastnictví Rybářství Hodonín. Jeho využití je zaměřeno na produkci násad kapra obecného. Současně jde o dlouhodobě známou lokalitu piskoře pruhovaného. Výška vodního sloupce se pohybuje za normálních okolností v rozmezí od 0,1 m do 1,3 m, u výpustného zařízení cca 2 m. Dnový substrát je tvořen na většině plochy dna jemnými hlinitojílovitými sedimenty. Charakter lokality je patrný z Obr. 9. v příloze 8.1.2. Během průzkumů v letech 2008-2010 bylo uloveno celkem 12 druhů ryb. Jednalo se o štiku obecnou, plotici obecnou, kapra obecného, lína obecného, perlína ostrobřichého, cejna velkého, karase stříbřitého, okouna říčního, candáta obecného. V úlovku početností i biomasou převažoval kapr obecný, v biomase kapra následoval karas stříbřitý. Při výlovu rybníka v říjnu 2010 bylo uloveno cca 2 000 ks karase stříbřitého. Početně se jednalo asi o 5 % celkového úlovku, v němž převažovala plotice obecná. Hodnocení. Jedná se o biologicky velmi cenný biotop, jehož velká přednost tkví v dohodě mezi AOPK a rybářstvím Hodonín. Tento hospodařící subjekt v rybníce provozuje extenzivní chov ryb a rybník po výlovu neprodleně napouští. Dalšími velmi pozitivními faktory jsou rozsáhlé porosty rákosu. Lokalita habituálními podmínkami vyhovuje ekologickým nárokům všech druhů ryb obývajících stojaté vody aktivního nížinného aluvia.
5.5.2.7.4 Povodí Olše
5.5.2.7.4.1 Kozinec, k.ú. Doubrava Jedná se o nově vznikající a zaplavovanou terénní depresi po těžbě uhlí mezi Karvinským potokem a řekou Olší u Doubravy. Plocha zaplaveného území se kontinuálně rozšiřuje a v době opakovaných průzkumů v termínu od 7. 10. – 28. 10. 2010 měla rozlohu cca 40 ha. Lokalita není zastíněná, břehy jsou průběžně uměle formovány návozy suti a zeminy. V prostoru vznikajícího jezera jsou desítky odumřelých topolů. Prvotní rybí obsádka s největší pravděpodobností vycházela z druhové skladby Karvinského potoka, který vznikající jezero dotuje povrchovou vodou. Jezero rovněž komunikuje podpovrchově s vodami koryta Olše. Charakter lokality je patrný z Obr. 10. v příloze 8.1.2. Během průzkumu byly opakovaně loveny 4 druhy ryb. Jednalo se o štiku obecnou, plotici obecnou, karase stříbřitého a okouna říčního. Ve všech úlovcích početně převažoval okoun říční. V biomase
ulovených ryb dosahovala štika i okoun přibližného zastoupení 40 %. Lovené štiky náležely do věkových skupin 0+ - 2+. Ulovení jedinci karase stříbřitého v počtu 7 ks dosahovali délky těla v rozmezí 155 – 210 mm. Ve všech případech se jednalo o pohlavně zralé jedince, z nichž bylo 5 samic. Hodnocení: Jedná se obecně o zoologicky zajímavou lokalitu, jejíž druhová skladba ichtyofauny bude procházet v první fázi vývoje přirozenou sukcesní řadou, neboť lokalita není rybářsky obhospodařovaným vodním útvarem. Ve vztahu ke karasu stříbřitému očekáváme jeho intenzivní rozvoj. V lokalitě je dosud málo submerzní vegetace a v očekávané štikové fázi vývoje bude vytvářen silný predační tlak na menší jedince všech druhů ryb. Štika může být v souvislosti s vývojem kvantitativních poměrů ichtyocenózy zásadním žádoucím a jinými druhy ryb nenahraditelným melioračním faktorem.
5.5.2.7.4.2 Darkovské moře, k.ú. Darkov, Louky nad Olší Jedná se o zaplavenou terénní depresi po těžbě uhlí v blízkosti bývalých Louckých rybníků. Lokalita je v posledních pěti letech nově rekultivovaná a dosud bez zastínění vodní hladiny. Dnový substrát je různorodý, převážně kamenitý. V litorálu se začínají vyvíjet ostrůvkovité porosty vodních makrofyt. Výška vodního sloupce v litorálu se pohybuje v rozmezí 0,5 – 1m. Největší hloubka v centru poklesu dosahuje řádově desítek metrů. Charakter lokality je patrný z Obr. 11. v příloze 8.1.2. V době opakovaných průzkumu od 22.9 do 17. 10. 2010 bylo zjištěno, že v lokalitě žije nejméně 8 druhů ryb. Jednalo se o štiku obecnou, plotici obecnou, cejna velkého, karase stříbřitého, hrouzka obecného, ouklej obecnou a okouna říčního. Vzhledem k charakteru lokality, která habituálními podmínkami pravděpodobně nevyhovuje druhům aktivního nížinného aluvia lze očekávat, že ani rozvoj karase stříbřitého nebude dramatický, aby významně ovlivnil kvantitativní poměry vyvíjející se ichtyocenózy. Ulovení jedinci karase stříbřitého v počtu 2 ks dosahovali délky těla v rozmezí 175 - 230 mm. V obou případech se jednalo o pohlavně zralé jedince samičího pohlaví. Hodnocení: Jedná se o rozsáhlý vodní útvar o rozloze cca 50 ha, který svými charakteristikami v současné době s vysokou pravděpodobností neodpovídá ekologickým nárokům ryb rodu karas. Po provedeném průzkumu je nutné uvést, že výsledky získané jedno sezónním odlovem nejsou pro takto plošně rozsáhlou lokalitu spolehlivým vodítkem při predikci vývoje ichtyocenózy v následujících letech.
5.5.2.8
Závěr
Provedené průzkumy výskytu karase stříbřitého v roce 2010 přinesly informace potvrzující očekávanou skutečnost, že tento druh již obsadil všechny typy vodních biotopů v povodí Odry. Zjištěný stav je logickým vyústěním dlouhotrvajícího způsobu neopatrného zacházení s tímto invazivním druhem ryby ve vodách ČR. To spočívá zejména v tom, že při výlovech rybníků, kde karas stříbřitý v posledním desetiletí býval nebo mnohde je silně zastoupených druhem úlovku, nebyl z vodního prostředí eliminován. S ohledem na skutečnost, že jde o rybu těžce prodejnou na trhu, konečným řešením bývalo jeho „puštění s vodou“ do příslušné části říční sítě, čímž docházelo k opakovanému intenzivnímu zarybňování tekoucích vod. Z vodních toků se při vybřežení vody a rozlivech karas stříbřitý mohl volně šířit i do izolovaných tůní v zaplaveném území. Z průzkumu v roce 2010 však vyplynuly i nové, dosud ne zcela známé skutečnosti. Ukazuje se, že ve srovnání s výsledky průzkumů, prováděných v některých vybraných lokalitách v předcházejících 10 letech, početnost populací karase stříbřitého stagnuje nebo klesá. Nejmarkantněji se tato situace projevila v rybníku Štěpán a Heřmanickém rybníku, kde početnost populací tohoto druhu ve srovnání s obdobím na přelomu tisíciletí klesla odhadem na méně než desetinu stavu. Trend poklesu úlovku karase stříbřitého potvrzují i výsledky odlovů ve studenecké a jistebnické rybniční soustavě.
5.5.2.9
Faktory posilující nežádoucí šíření karase stříbřitého v povodí Odry
Dosud nejzávažnějším faktorem, který působí dlouhodobě a je zaveden běžně ve vodách obhospodařovaných Českým rybářským svazem i vodách soukromých rybochovných organizací, je vracení ulovených ryb zpět do uzavřených i volných vod. Důsledkem je opakované zarybňování vod nežádoucím druhem, přestože zákon č. 254/ 2001 Sb. (vodní zákon) podle odstavce 3, § 35 (Podpora života ryb) takový postup bez souhlasu vodoprávního úřadu zakazuje. Obdobná je situace při využívání karase stříbřitého jako nástražní ryby. Tímto způsobem dochází rovněž k naprosto nekontrolovanému šíření druhu člověkem i do lokalit, kam by přirozenou cestou nemohl migrovat. Jedním z následných dopadů této nezákonné činnosti je rozšíření daného druhu do lokalit s výskytem posledních populací karase obecného. Konečným efektem je konkurenční tlak vůči karasu obecnému, hybridizace obou druhů a postupná eliminace karase obecného z příslušné ichtyocenozy.
5.5.2.10
Návrh opatření k omezení dalšího šíření karase stříbřitého v povodí Odry
Účinné kroky proti dalšímu šíření druhu musí spočívat v koordinovaném postupu orgánů státní správy, soukromě hospodařících subjektů v jednotlivých rybničních soustavách povodí Odry (Studenecká, Jistebnická, Rychvaldská, Dolní Benešov) a Českého rybářského svazu. Obsah opatření, která mohou mít zásadní význam, a žádoucí efekt lze formulovat v níže uvedených bodech. • Na úrovni příslušných vodoprávních úřadů přijat opatření k zákazu vypouštění jedinců karase stříbřitého do volných vod v celém povodí Odry. • Zákaz používání karase stříbřitého jako nástražní ryby při lovu ryb, nedošlo k jeho dalšímu šíření do míst, kde dosud nežil Tento krok nelze zajistit bez aktivní spolupráce soukromě hospodařících subjektů příslušných Rybářství a orgánů státní správy. Zároveň lze předpokládat, že efektivní spolupráce v tomto směru může nastat pouze v případě, že náklady spojené s odlovem, manipulací a případným odvozem ryb k likvidaci do kafilerie budou příslušným subjektům finančně kompenzovány.
5.5.2.11
Literatura
BERG L. S., 1932: Über Carrasius carassius und C. gibelio. Zool. Anzeig. Leipzig, 98 (1):15 -18. HEINRICH A., 1856:Mahrens und K. k. Schlesiens Fische, Reptilien und Vogel.Brun.200 s. HURT R., 1960: Dějiny rybníkářství na Moravě a ve Slezsku. Krajské nakl. Ostrava. 1. díl, 247 s., 2. díl, 374 s. LIBOSVÁRSKÝ J. 1963: Stáří a růst karase obecného, Carassius carassius (L.) v některých vodách ČSSR. Zool. listy, 12: 239-258. LOJKÁSEK B. 2003: Ichtyologická charakteristika hlavních toků říční sítě povodí Odry a posouzení migrační prostupnosti spádových objektů vodních toků ve správě Povodí Odry. Závěrečná zpráva studie. Depon. in Povodí Odry, s. p. Ostrava. 104 s. LOJKÁSEK B., 2004: Ichtyologická studie Moravskoslezského kraje. Krajský úřad MS kraje Ostrava, 57 s. LOJKÁSEK B., LUSK S., 2001: Ohrožené a bioindikačně významné druhy mihulovců a ryb v povodí řeky Odry na území Moravy a Slezska. Acta Fac. Rer. Nat. Univ. Ostraviensis, Biologica - Ecologica, 8: 133 – 140. LOJKÁSEK B., LUSK S., HALAČKA K., 2000: Fish communities in the drainage area of the Osoblaha river and the effect of the 1997 Flood. Czech Journal of Animal science, 45: 229 - 236.
LOJKÁSEK B., LUSK S., 2001: Ohrožené a bioindikačně významné druhy mihulovců a ryb v povodí řeky Odry na území Moravy a Slezska. Acta Fac. Rer. Nat. Univ. Ostraviensis, Biologica - Ecologica, 8: 133 - 140. LOJKÁSEK, B.; SOVÍKOVÁ, L.; LUSK, S., 2008: Weather Loach Misgurnus fossilis (Linnaeus, 1758) as a bioindicator of a hydrologic regime in the Protected Landscape Area of Poodří. Environmental changes and biolobical assessment IV. Ostrava: Ostravská univerzita. ISBN 978-807368-451-8 LUSK S., 1986: Problematika karase stříbřitého (Carassius auratus). Živočišná výroba, 31: 945 - 951. LUSK S., LUSKOVÁ V., HALAČKA K., 1997: Introdukované druhy ryb ve fauně České republiky. Bulletin Lampetra III: 119 – 133. LUSK S., HALAČKA K., LUSKOVÁ V., LOJKÁSEK B., SOVÍKOVÁ L., JAROŠEK R., NEUSCHLOVÁ Š., BERAN L., VÁVRA J., 1998: Aktuální stav základních složek vodní bioty v CHKO Poodří. Záv. zpráva projektu PPŽP/610/2/98/-DÚ 7.Depon. PřF OU Ostrava.29 s. LUSKOVÁ V., LUSK S., HALAČKA K., VETEŠNÍK L. 2010: Carassius auratus gibelio – The most successful invasive fish in waters of the Czech Republic. Russian J, Biological Invasions 1 (3): 176180. MIŠÍK V., HOLČÍK J., 1962: A note on Carassius auratus in Czechoslovakian Silesia. Věst. čs. Spol. zool., 26 ( 4 ): 329 – 332. PAPOUŠEK I., VETEŠNÍK L., HALAČKA K., LUSKOVÁ V., HUMPL M., MENDEL J. 2008: Identification of natural hybrids of gibel carp Carassius auratus gibelio (Bloch) and crucian carp Carassius carassius (L.) from lower Dyje River floodplain (Czech Republic). J. Fish Biol. 72: 12301235.
5.5.3 Závěrečná zpráva k monitoringu norka amerického (Mustela vison) na vybraných úsecích Odry či jejích přítoků (zpracovalo sdružení ALKA Wildlife, o.p.s.) Monitoring norka amerického (Mustela vision) byl realizován v CHKO Poodří a jejím okolí v období září – listopad 2010. Podrobné výsledky přináší následující dílčí závěrečná zpráva zpracovaná sdružením ALKA Wildlife, o.p.s.
PRŮZKUM NORKA AMERICKÉHO V
CHKO POODŘÍ A JEJÍM OKOLÍ
Mgr. Lukáš Poledník, Ph.D., Mgr. Kateřina Poledníková, Zuzana Bendlová ALKA Wildlife, o.p.s., Lidéřovice 62, 38001 Dačice, www.alkawildlife.eu Závěrečná zpráva 30. 11. 2010
5.5.3.1
Souhrn
V CHKO Poodří a jejím okolí proběhl v období září – listopad 2010 průzkum norka amerického pomocí pro tento druh specifických monitorovacích raftů. V oblasti bylo instalováno celkem 24 monitorovacích raftů po dobu 10 týdnů. V průběhu průzkumu byl norek americký zaznamenán čtyřikrát. Frekvence výskytu ukazuje na zatím řídký výskyt norků v oblasti. Pravděpodobně se jedná o počáteční fázi kolonizace. Doporučen je další monitoring i regulace norka v oblasti.
5.5.3.2
Úvod
Předložená zpráva shrnuje výsledky průzkumu norka amerického v CHKO Poodří a jejím okolí. Hlavním cílem průzkumu bylo zjistit přítomnost či nepřítomnost druhu v oblasti. V případě přítomnosti dále zhodnotit hustoty a využívání různého prostředí v oblasti. Norek americký může mít významný negativní vliv zejména na populace hnízdících ptáků v CHKO Poodří. Proto je zjištění aktuálního stavu důležité pro další ochranu vzácných druhů původních živočichů v oblasti.
5.5.3.3
Popis území
Sledované území se nachází v Moravskoslezském kraji, mezi obcemi Nový Jičín a Ostrava. Území zejména na sever a východ od CHKO Poodří je poměrně hustě osídlenou oblastí a toky (přítoky řeky Odry) jsou regulované, často vedoucí přímo v zástavbě obcí. Hlavní osou CHKO Poodří je řeka Odra a její údolní niva. Niva Odry s pestrým mikroreliéfem vznikla ve čtvrtohorách a následně hospodářským využíváním po středověké kolonizaci ve 13. a 14. století. Území je typické a ojedinělé zachovalým vodním režimem s každoročním zaplavováním rozsáhlých částí nivy. Tok řeky Odry v tomto úseku meandruje a jsou na něj navázány systémy ramen a tůní v různém stupni zazemnění. V nivě se nachází souvislý komplex aluviálních luk a lužními lesy (zastoupení dubu a jasanu téměř 50 %), dubohabřiny na terasách Odry a rybniční soustavy. Tato oblast má statut CHKO a byla také zařazena k mokřadním územím Ramsarské konvence. Území je místem výskytu řady ohrožených druhů především vodní a mokřadní květeny a zvířeny. Ze zvířat je to zejména mnoho druhů obojživelníků, více než 300 druhů ptáků, vydra říční a další.
5.5.3.4
Metodika
Průzkum norka amerického byl proveden pomocí monitorovacích raftů. Celkem bylo provedeno 10 výjezdů v období září – listopad 2010: 13. 9., 18. 9., 25. 9., 2.10., 10.10., 24.10., 31.10., 7.11., 13.11 a 22.11. Monitorovací rafty jsou plovoucí plochy, na kterých je umístěn měkký permanentně vlhký substrát (směs jílu a písku). Zvířata po přeběhnutí zanechají stopu, která umožňuje jejich detekci na lokalitě. Jedná se o neinvazivní metodu monitoringu, vyvinutou a používanou úspěšně ve Velké Británii a neohrožují žádný druh živočicha (Reynolds a další 2004). Rafty byly vyvinuty speciálně pro monitoring norka amerického, ale těmito rafty lze zachytit i některé další druhy živočichů pohybujících se v okolí vodních ploch a vodotečí (např. ondatra, hryzec, potkan atd.). Na rafty se nepokládá žádná návnada, zvířata jdou na rafty ze zvědavosti nebo také proto, že jim tvar raftu po zakrytí vegetací připomíná hnízda některých vodních ptáků. Pro průzkum byly použity rafty vlastní výroby částečně modifikované podle vzoru, který je používán v Anglii (Reynolds a další 2004). Vzhledem k tomu, že stopa norka amerického je velmi podobná stopě tchoře tmavého, který na rafty může také vylézt a v oblasti se pravděpodobně vyskytuje, je nutné všechny stopy těchto druhů fotit a dále analyzovat. Stopy se musí přeměřit a teprve podle hodnot a poměrů hodnot některých měření lze s určitostí potvrdit daný druh. Na lokalitě bylo instalováno 24 raftů, umístění viz Tab. 1 a Obr. 1.
Tabulka 1. Rozmístění monitorovacích raftů na lokalitě. Vodní tok nebo plocha
Charakter
Počet raftů
Odra
Řeka
8
Luha
Přítok Odry
2
Jičínka
Přítok Odry
2
Lubina
Přítok Odry
3
Ondřejnice
Přítok Odry
1
Bartošovické rybníky: Dolní Bart.
Rybníky
1
Rybníky u Studénky: Kačák
Rybníky
1
Rybníky u Studénky: Podlážka
Rybníky
2
Jistebnické rybníky: Bezruč
Rybníky
1
Jistebnické rybníky: Bažantí
Rybníky
1
Jistebnické rybníky: Křivý
Rybníky
1
Rybníky u Polanky: Nová louka
Rybníky
1
Obr. 1. Rozmístění monitorovacích raftů v CHKO Poodří a jejím okolí
Osm raftů bylo umístěno přímo na toku řeky Odry, osm raftů na přítocích řeky Odry a osm raftů na rybnících. Rafty byly ukotveny těsně u břehů toků či vodních ploch. Rafty byly nainstalovány a ponechány na lokalitě od 13. 9. do 22.11. Kontrolovány byly v týdenních intervalech. Jeden raft zmizel hned první týden (odplaven nebo zcizen). V daném období silně kolísaly hladiny toků a některé
rybníky byly vypuštěny. Přestože ukotvení raftu umožňuje určitou toleranci kolísání hladiny vody, rafty byly na tocích několikrát vyplaveny a naopak někdy byly natolik na suchu, že i takto byly nefunkční (bahno vysychá). Při kontrolách byly monitorovací rafty vždy opraveny či byla upravena jejich výška podle aktuálního stavu. Nedá se ale přesně spočítat, kolik proběhlo funkčních „raftonocí“. Počet funkčních „raftonocí“ v průběhu průzkumu byl v rozmezí 1218 - 1617. Příležitostně byly sledovány také pobytové znaky, zejména stopy a trus, na vhodných plochách v okolí, například pod mosty.
5.5.3.5
Výsledky a navrhovaná opatření
V průběhu průzkumu byl zaznamenán norek americký. Byl zaznamenán, ale pouze 4 x a to: 25. 9. pod mostem přes řeku Odru, silnice mezi obcemi Vražné – Mankovice 24. 10. raft na rybníce Dolní Bartošovický (Bartošovické rybníky) 31. 10. raft na rybníce Bezruč (Jistebnická soustava) 7. 11. raft na rybníce Dolní Bartošovický (Bartošovické rybníky) Přepočteno na intenzitu používání raftů je to 0,28 ks norka / 100 raftonocí, nebo 354 raftonocí na zachycení jednoho kusu (pro celkový počet funkčních raftonocí je brán průměr z výše uvedených mezních hodnot). Záznamy stop norka amerického zobrazuje Obr. 2. Obr. 2. Lokalizace záznamů stop norka amerického v CHKO Poodří a jejím okolí.
Záznamů o výskytu nebylo mnoho, naopak je ale potřeba upozornit, že tyto záznamy jsou od sebe poměrně vzdálené, pokrývají v podstatě celé území CHKO. Prozatím nebyly monitorovací rafty použity na mnoha místech republiky. Výsledky současné studie lze srovnat pouze se studií na Českomoravské vrchovině. V horním povodí řeky Sázavy se výskyt stop norka amerického na raftech pohyboval okolo 2,71záznamů norka amerického na 100 raftonocí (Šlapanka). V povodí řeky Dyje bylo napočítáno 4,07 záznamů norka amerického na 100 raftonocí.
(Poledník, nepublikováno). V obou případech se jedná o rybníkářskou oblast s již dlouhodobým výskytem norka amerického. Vzhledem k nízkému počtu zachycení norků během průzkumu není prozatím možné se detailněji vyjádřit k prostorovému využívání prostředí či upřednostňování určitého typu prostředí. Záznamy se vyskytují v samotné nivě řeky Odry (řeka Odra či přilehlé rybníky). To odpovídá obecným znalostem o využívání prostředí norkem americkým - zejména pomalu tekoucí a stojaté vody. Rozmístění záznamů také odpovídá předpokladu, jak se bude norek šířit novou oblastí – podél velkých řek. Výskytu norka amerického a jeho postupnému šíření se v České republice věnuje Červený a kolektiv (např. Červený a kolektiv 2007). Na základě dotazníkových akcí sledují dlouhodobě výskyt tohoto druhu. V povodí Odry byl v letech 2005 – 2006 hlášeny první záznamy výskytu norka amerického, a to právě v oblasti CHKO Poodří. Nikde jinde v celém povodí nebyl norek americký do roku 2006 hlášen. V roce 2010 byly stopy norka amerického také zjištěny na horním toku řeky Olše (u hranic s Polskem) při inventarizačním průzkumu EVL Olše (Poledníková a Poledník 2010). Na základě dosavadních znalostí a nejnovějších průzkumů lze říci, že v CHKO Poodří (ale vlastně také v celém povodí řeky Odry na území České republiky) jde v současnosti o počátek kolonizace území norkem americkým ze sousedních povodí. Pro původní faunu v CHKO Poodří představuje norek americký největší potencionální hrozbu pro vodní ptactvo, zejména ty druhy hnízdící na březích či na hladině a pak také pro obojživelníky. Co se týče možného managementu a monitoringu doporučujeme hned zpočátku regulační/eradikační zásah. Obecně platí, že eradikace invazivního druhu v počáteční fázi invaze je mnohem levnější, úspěšnější/účinnější než eradikační akce ve fázi, kdy je již invazivní druh běžným druhem v dané oblasti (Lockwood a kolektiv 2007). V závislosti na provedení/neprovedení a úspěšnosti managementu lokální populace je pak potřebné nastavit pravidelný monitoring výskytu. Norek americký se v současnosti nachází již v celé Evropě včetně České republiky, vyskytuje se ve všech okolních povodích studijní oblasti. V současnosti dané populace prosperují a neustále rozšiřují do ještě neobsazených oblastí. Je tedy pravděpodobné, že tlak z okolních oblastí bude neustálý. Plošná eradikace v celé Evropě není reálná, je ale možné na vymezených územích, kde může docházet k významných škodám na původní fauně, negativní efefkt tohoto druhu výrazně snížit. Pokud jsou na rybnících v CHKO Poodří instalovány hnízdní budky pro vodní ptáky, je potřebné provést úpravy, aby norci nemohli do budek vlézt. Norci do nezabezpečené budky vlezou bez větších potíží a zničí snůšku. Budky využívají i jako svá odpočinková místa (Beran 2005).
5.5.3.6
Literatura
Beran V. (2005): Ekologie norka amerického (Mustela vison) v České republice. Diplomová práce. Olomouc, katedra zoologie a antropologie, Universita Palackého Červený J., Anděra M., Koubek P., Homolka M., Toman A. (2001): Recently expanding mammal species in the Czech Republic: distribution, abundance and legal status. Beiträge zur Jagd- und Wildforschung, Bd. 26: 111 – 125. Červený J., Daniszová K., Anděra M. (2007): Současné změny rozšíření norka amerického (Mustela vison) v České republice. Konference Zoologické dny, Brno 8. – 9. 2. 2007 Lockwood J. L., Hopes M. F., Marchetti M. P. (2007): Invasion ecology. Blackwell Publishing, 304 str. Nová P., Fišer D. a Kerouš K. (2004): Problematika invazivního druhu - norka amerického (Mustela vison) z pohledu druhové ochrany. Nepublikovaná zpráva pro MŽP Poledník L., Poledníková K. (2010): CZ0813516 Olše: Inventarizační průzkum – vydra říční. Nepublikováno, 38 str. Reynolds J.C., Short M.J. a Leigh R.J. (2004): Development of population control strategies for mink Mustela vison, using floating rafts as monitors and trap sites. Biological Conservation 120: 533-543.
6
NAVRHOVANÁ OPATŘENÍ DRUHŮM ROSTLIN
PROTI
GEOGRAFICKY
NEPŮVODNÍM
Navrhovaná opatření proti geograficky nepůvodním druhům rostlin lze shrnout do třech základních kroků uvedených v této kapitole. Opatřeními proti šíření nepůvodních druhů živočichů karase stříbřitého (Carssius auratus gibelio) a norka amerického (Mustela vison) je obsaženo v kapitole Výsledky jako součást dílčích závěrečných zpráv: Závěrečná zpráva o monitoringu karasa stříbřitého (Carssius auratus gibelio) ve vybraných lokalitách Moravskoslezského Kraje a Závěrečná zpráva k monitoringu norka amerického (Mustela vison) na vybraných úsecích Odry či jejích přítoků.
6.1
MONITORING NEPŮVODNÍCH DRUHŮ ROSTLIN
Prvním krokem opatření proti nepůvodním druhům (rostlin i živočichů) je sledování a shromažďování informací o jejich výskytu. Bez těchto informací není možné přikročit k dalšímu kroku, kterým je potlačení či zastavení expanze daného druhu. K projektům poskytujícím podstatné informace o výskytu nepůvodních druhů patří i projekt „Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje, jehož součástí je tato závěrečná zpráva. Potřebu monitoringu nepůvodních druhů rostlin potvrzují i plány péče CHKO Beskydy a CHKO Jeseníky. Plán péče CHKO Beskydy na období 2009 – 2018 viz kapitola 5.1.5.2.: - sledování výskytu (šíření) invazivních a nepůvodních druhů rostlin v rámci vytváření databáze rostlinných druhů rostoucích v CHKO Beskydy a nejbližším okolí - sledování výskytu dalších invazních a expanzivních druhů rostlin na celém území CHKO, především na lokalitách vzácných a ohrožených společenstev a druhů Plán péče CHKO Jeseníky na období 2003 – 2013 viz kapitola 3.2.: - monitorovat stav rozšiřování invazních druhů rostlin v přípobřežní vegetaci a činit nápravná opatření k jejich likvidaci
6.2
POTLAČENÍ NEPŮVODNÍCH DRUHŮ ROSTLIN
Potlačení nepůvodních druhů rostlin je logickým krokem navazujícím na jejich monitoring. Stejně jako v předchozím bodě zmiňují tuto potřeby i plány péče CHKO Beskydy a CHKO Jeseníky: Plán péče CHKO Beskydy na období 2009 – 2018 viz kapitola 5.1.5.2.: - cíleně a systematicky hubit bolševník velkolepý na celém území CHKO - odstraňovat křídlatku na lokalitách vzácných a ohrožených společenstev a druhů Plán péče CHKO Jeseníky na období 2003 – 2013 viz kapitola - mapování expanzních druhů, zpracování efektivní strategie jejich likvidace (bolševník, křídlatka, třtina křovištní, chrastice rákosovitá nad 900 m n. m.)
6.2.1 Možná omezení při potlačování nepůvodních druhů rostlin Při potlačování nepůvodních druhů rostlin narážíme na několik zásadních omezení. V první řadě se jedná o financování těchto aktivit. Redukce invazních rostlin, ať již zvolíme mechanickou, chemickou nebo biologickou cestu, je vždy nákladnou záležitostí. V současné době, je však možnost využít některých finančních zdrojů, jež nám umožňuje členství v Evropské unii. Jedná se především o programy LIFE, Operační program Životní prostředí či program INTERREG. Další omezení, na které můžeme narazit, se týkají vlastnických práv. Pozemky, na nichž rostou invazní druhy rostlin, mají samozřejmě vlastníka (vlastníky) a ti by měli souhlasit (nebo alespoň nebýt proti). Jiná omezení mohou být dána druhem pozemku, případně omezeními vyplývajících z kategorie ochrany, do nichž pozemek spadá (ZCHÚ, Hygienické pásmo ochrany podzemních vod atd.).
V ZCHÚ (CHKO Beskydy, CHKO Jeseníky, PP, PR, NPR a NPP) je nutné v maximální míře respektovat platné plány péče. Vzhledem ke strategii šíření, kterou invazní druhy rostlin používají, není efektivní, zabývá-li se jejich likvidací například jedna obec v rámci povodí. Povodí jednotlivých postižených toků je vždy třeba brát jako celek (případně několik navazujících celků) a s potlačování invazních rostlin postupovat od pramene směrem po toku.
6.2.2 Přehled způsobů potlačování nepůvodních druhů rostlin Mezi metody potlačování nepůvodních druhů rostlin řadíme způsoby biologické, mechanické a chemické. Jednotlivé způsoby lze samozřejmě kombinovat, čímž v některých případech dosáhneme efektivnějšího potlačení nežádoucích druhů.
6.2.2.1
Biologické způsoby
Mezi biologické způsoby potlačování nepůvodních rostlin řadíme potlačování pomocí ostatních organizmů (přirození nepřátelé, patogeny, paraziti, herbivoři). V našich podmínkách připadá v úvahu pouze pastva domácích zvířat (ovcí, koz, skotu či koní), která může být za určitých podmínek úspěšná. Význam pastvy je dán i tím, že plochy pravidelně obhospodařované, ať již pastvou nebo kosením, nebývají invadovány nepůvodními druhy rostlin v takové míře. Má tedy značný zejména preventivní význam.
6.2.2.2
Mechanické způsoby potlačování
Mezi mechanické způsoby potlačování nepůvodních druhů rostlin patří ruční vytrhávání rostlin, kosení, vykopávání a vypalování, ořezávání plodných částí za květu (znemožnění dozrání semen), hluboká orba či jiná mechanická příprava půdy. Nejběžnější z těchto způsobů je kosení, které může být u některých druhů velmi účinné. (viz. následující kapitola: Způsoby potlačování jednotlivých druhů). Kosením se rostlina vyčerpává, je-li vhodně naplánováno a opakováno, může zejména u jednoletých rostlin vést k jejich úspěšnému potlačení. Totéž platí i o vytrhávání a vykopávání rostlin.
6.2.2.3
Chemické způsoby likvidace
Chemické metody potlačování nepůvodních druhů jsou často nejúčinnější, jak z technického hlediska, tak i výše vynaložených nákladů. Zvolené chemikálie používané při likvidaci invazních rostlin musí vycházet pouze z přípravků registrovaných v Seznamu povolených přípravků na ochranu rostlin, který vydává každoročně MZE a Státní rostlinolékařská správa. Přípravek volíme v závislosti na druhu rostliny, charakteru terénu. Vždy je nezbytně nutné dodržovat pokyny výrobce udávané v bezpečnostním listu přípravku a to zejména dávkování, ochranné pomůcky a nakládání s prázdnými obaly. Chemické látky (herbicidy) je možné aplikovat plošně pomocí motorových rosičů (velké plochy s velmi vysokou pokryvností nepůvodního druhu), motorových nebo ručních postřikovačů. Bodový postřik je možný herbicidními holemi, injektory nebo ručními postřikovači s k tomu uzpůsobenou krytkou.
6.2.3 Způsoby likvidace jednotlivých druhů 6.2.3.1
Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)
Bolševník velkolepý je možno likvidovat všemi třemi výše zmíněnými způsoby nebo jejich kombinací. Osvědčila se pastva, zejména ovcí, které díky vlně netrpí tolik „poleptáním“ jedovatými látkami.
Při kosení, je nutné důsledně dodržovat bezpečnost práce a používáním ochranných pomůcek zabránit kontaktu s pokožkou a zejména pak očima. Možné je také odsekávání okolíků v době květu (rostlina po vykvetení hyne), tato květenství je však nutné spálit, aby semena nemohla dozrát. Na chemický postřik reaguje bolševník rovněž velmi dobře. Konkrétní metodu je třeba zvolit v závislosti na druhu stanoviště a rozloze porostů bolševníku. V případě, že se bolševník vyskytuje spolu s dalšími invazními druhy př. Křídlatkami, je možné použít stejnou koncentraci herbicidu jako u křídlatek (dle doporučení výrobce pro jednotlivé herbicidy).
6.2.3.2
Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera)
Nejčastěji používanou metodou při likvidaci netýkavky žláznaté je ruční vytrhávání (pozor na schopnost vytrhaných lodyh opět zakořenit) a kosení v době květu. Kosení musí být během sezóny opakované. Protože se jedná o jednoletou rostlinu, je zásadní neumožnit jí vysemenění. Jsou – li porosty netýkavky žláznaté pohromadě s jinými invazními druhy například křídlatkami, je možné zvolit stejnou metodu (chemický postřik), musí být však vhodně načasován, před vykvetením nebo v době kvetení netýkavky žláznaté.
6.2.3.3
Lupina mnoholistá (Lupinus popyphyllus)
Lupina mnoholistá se odstraňuje poměrně obtížně, jedná se o práci na více let, protože zanechává v půdě značné množství semen, která jsou díky tvrdému obalu schopna přežít i několik desítek let, dokud nejsou vhodné podmínky k vyklíčení. Opakovaným odstraňováním (kosením před vykvetením a dozráním další zásoby semen) porostu se tato zásoba z velké části vyčerpá. Po třech letech ještě není práce u konce, protože místa, kde lupina mnoholistá rostla, jsou díky její přítomnosti dobře pohnojena (schopnost bobovitých rostlin obohacovat půdu dusíkem) na několik let dopředu. Louku je třeba ještě několik let pravidelně kosit, nejlépe 2× do roka. Ojedinělé jedince je zapotřebí vyrýpávat a lokalitu je nutno nadále bedlivě sledovat, aby se ze zapomenutých rostlin populace znovu neobnovila. U silně rozvinutých porostů je nutné použití herbicidu, a to nejméně po tři roky, aby opatření skutečně vedlo k potlačení nežádoucí dominanty (Vacátková 2009).
6.2.3.4
Křídlatky (Reynoutria Spp.)
Při likvidaci křídlatek se jako jednoznačně nejúčinnější jeví chemická likvidace. Používá se zejména postřik křídlatek na list (rosiče, postřikovače), případně injektáž (injektážní pistole). Optimální je „ošetření“ křídlatek herbicidem ke konci vegetační sezóny (v době květu křídlatek). V té době se křídlatky chystají na překonání zimního období a zatahují asimiláty z nadzemních částí do oddenkového systému. Pokud v této době „ošetříme rostlinu“ herbicidem, sama „dopraví“ herbicid spolu s asimiláty do oddenkového systému a „otráví se“. Křídlatky nelze zničit pouze jedním postřikem (injektáží) herbicidu, aplikaci je třeba opakovat, ideálně více let. Vyšší koncentrace herbicidu nezvyšují účinnost likvidace, protož rostliny reagují okamžitým shozením listů a netransportují herbicid do oddenků. Následně tedy opět obrazí. Při práci s herbicidy je vždy nutno postupovat dle návodu a dodržovat pokyny výrobce podle bezpečnostního listu (Barták, Kalousová, Krupová 2010).
6.2.3.5
Třapatka dřípatá (Rudbeckia laciniata)
Likvidace druhu je vzhledem k jeho klonálnímu šíření velmi obtížná. Při pravidelném kosení po dobu několika let dochází k úbytku jen velmi pomalu. Výhodná je aplikace herbicidů pronikajících do oddenkového a kořenového systému, čímž se zabrání následné regeneraci. Jako účinná se rovněž jeví kombinace kosení s následnou aplikací herbicidu (Modrý 2008).
6.3
VEŘEJNÁ INFORMOVANOST
Šíření invazních druhů rostlin je způsobeno ať již úmyslně (pěstování na zahrádkách, vysévání a vysazování do volné přírody) nebo neúmyslně především lidmi a lidskou činností. Přičemž si tito lidé často ani neuvědomují, že dělají něco špatně. Velmi častý jsou především přesuny odpadu ze zahrádek do lesa tzv. černé skládky, kdy se do přírody dostává velké množství semen a jiných částí nepůvodních rostlin. Neúmyslně pak dochází k šíření na kolech aut a techniky (podél komunikací), při přesunech zeminy (stavební práce) atd. Osvěta a informování lidí o nebezpečí, které invazní druhy představují, je tedy velmi podstatnou složkou boje proti nepůvodním druhům. Výhodná je v tomto směru zejména spolupráce se školami v místě výskytu (likvidace) invazních druhů. Příkladem může být spolupráce se ZŠ Raškovice při realizaci projektu LIFE – Záchrana lužních stanovišť v povodí Morávky, kdy žáci pomáhali s mapováním nepůvodních druhů, tedy se je naučili bezpečně poznávat a iniciovali umístění sběrných krabic na obecní úřady obcí v povodí Morávky, kam následně občané vkládali dotazníky o výskytu křídlatky v jejich okolí. Přes žáky základní školy se tedy i jejich rodiče a spoluobčané dozvěděli o problému, kterým invazní druhy rostlin jsou. Další účinným pomocníkem jsou obce, pomocí jejichž obecních zpravodajů, je možné informovat poměrně velké množství lidí, konkrétního území. Klasickou metodou osvěty pak jsou „propagační“ brožury, letáky, případně DVD.
7
SEZNAM POUŽITÝCH INFORMAČNÍCH ZDROJŮ
ANONYMUS 2011 dostupné z http://www.enviport.cz/ryby/default.aspx?assID=27327 [accessed 11. 1. 2011] ANONYMUS 2010a dostupné z http://www.opava.biz/info/?text=13 [accessed 18. 12. 2010] ANONYMUS 2010b: Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Olše (řeka) [online], dostupné z
[accessed 20. 12. 2010]. ANONYMUS 2010c dostupné z http://www.pod.cz/projekty/flora_a_fauna/Viteze/ostravice_cela.html [accessed 18. 12. 2010] ANONYMUS 2010d dostupné z http://www.pod.cz/moravka.html [accessed 19. 12. 2010]
ALBERTS A., MULLEN P. 2002: Psychoaktivní rostliny, houby a živočichové. Svojtka & Co. Praha ANDĚRA M., HANZAL V., 1996: Atlas rozšíření savců v České republice. II. Šelmy (Carnivora). Národní muzeum, Praha BARTÁK R., KONUPKOVÁ KALOUSOVÁ Š., KRUPOVÁ B. 2010: Metodika likvidace invazních druhů křídlatek (Reynoutria Spp.), Moravskoslezský kraj, depon. in Moravskoslezský kraj, odbor životného prostředí a zemědělství ČERVENÝ J., ANDĚRA M., KOUBEK P., HOMOLKA M., TOMAN A. 2001: Recently expanding mammal species in the Czech Republic: distribution, abundance and legal status. Beiträge zur Jagdund Wildforschung, Bd. 26: 111 – 125. KOŘÍNKOVÁ D., SÁDLO J. a MANDÁK B. 2006: Rudbeckia laciniata – třapatka dřípatá in MILÍKOVSKÝ J. a STÝBLO P.: Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky, ČSOP, Praha MANDÁK B. 2006: Impatiens glandulifera – netýkavka žláznatá in MILÍKOVSKÝ J. a STÝBLO P.: Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky, ČSOP, Praha MODRÝ M. at al., 2008: Likvidace invazních rostlin v teorii a praxi, výstupy projektů „Likvidace invazních rostlin v povodí Nisy“ a „Likvidace invazních rostlin v okrese Löbau- Zittau“, Liberecký kraj, resort rozvoje venkova, zemědělství, životního prostředí a informatiky PYŠEK P. a TICHÝ L. (eds.), 2001: Rostlinné invaze, Rezekvítek, Brno SLAVÍK B. 1995: Květena České republiky-4. díl. Academia Praha ŠTEFÁČEK S. 2008. Encyklopedie vodních toků Čech Moravy a Slezska. Baset, Praha VACÁTKOVÁ A. 2009: Lupina mnoholistá ozdoba zahrádek, nevítaný návštěvník národního parku, časopis Krkonoše – Jizerské hory dostupné z
http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=10527&Itemid=32 [accessed 11. 1. 2010] CHYTIL P. 2010 in verb
8
PŘÍLOHY
8.1
PŘÍLOHA 1: FOTODOKUMENTACE
8.1.1 Fotografická příloha: Invazní druhy rostlin v Moravskoslezském kraji Foto 1. Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) P. Konupka
Foto 2. Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) Š. K. Kalousová
Foto 3. Lupina mnoholistá (Lupinus popyphyllus) Š. K. Kalousová
Foto 4. Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis) Š. K. Kalousová
8.1.2 Fotografická příloha dílčí závěrečné zprávy: Závěrečná zpráva o monitoringu karase stříbřitého (Carssius auratus gibelio) ve vybraných lokalitách Moravskoslezského kraje SEZNAM PŘÍLOH: Fotografie Obr. 1 Luční tůň u rybníka Kotvice Obr. 2 Jezero Slaňáky Obr. 3 Jezero Kaménka Obr. 4 Gelnarovo jezero Obr. 5 Heřmanický rybník Obr. 6 Nový (Vrbenský) rybník Obr. 7 Tůň v PR Přemyšov Obr. 8 Rybník Štěpán Obr. 9 Kozinec Obr. 10 Darkovské moře
Foto B. Lojkásek
Obr. 1 Luční tůň u rybníka Kotvice
Foto B. Lojkásek
Obr. 2 Jezero Slaňáky
Foto B. Lojkásek
Obr. 3 Jezero Kaménka
Foto B. Lojkásek
Obr. 4 Gelnarovo jezero
Foto B. Lojkásek
Obr. 5 Bergerovo jezero (U dubu)
Foto B. Lojkásek
Obr. 6 Nový (Vrbenský) rybník
Foto Š.Cimalová
Obr. 7 Tůň v PR Přemyšov
Foto J. Ševčík
Obr. 8 Rybník Štěpán
Foto Z. Polášek
Obr. 9 Kozinec
Foto B. Lojkásek
Obr. 10 Darkovské moře
8.1.3 Fotografická příloha dílčí závěrečné zprávy: Závěrečná zpráva k monitoringu norka amerického (Mustela vison) na vybraných úsecích Odry či jejích přítoků Foto 1. Monitorovací raft
Foto 2. Monitorovací raft již zakrytý vegetací.
Foto 3. Monitorovací raft převrácený po vysoké vodě.
Foto 4. Stopy norka amerického v bahně pod mostem (stopy vpravo).
