Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje

CENTRUM PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A HODNOCENÍ KRAJINY

„Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje“

„Část 4 – Zpracování průzkumů vybraných faktorů ovlivňujících přírodní prostředí“ „1. Etapa – Dílčí zpráva o realizaci jednotlivých průzkumů“ ZADAVATEL: ZPRACOVAL:

KRAJSKÝ ÚŘAD MSK EKOTOXA s.r.o. LEDEN 2010

© EKOTOXA s.r.o. Kosmákova 28, 615 00 Brno Židenice tel. 558 900 010, fax 558 900 011, e-mail: [email protected]

1

Obsah ÚVOD ........................................................................................................................................................................... 3  5.1 AKTUALIZACE INFORMACÍ O VÝSKYTU ROZMNOŽIŠŤ A MIGRAČNÍCH TRAS ŽAB V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI ... 4  5.2 MONITORING TRVALÝCH PLOCH – MONITORING SPOLEČENSTEV DENNÍCH MOTÝLŮ VÁZANÝCH NA LUČNÍ  SPOLEČENSTVA A ZHODNOCENÍ JEJICH OVLIVNĚNÍ ROZDÍLNÝMI ZPŮSOBY HOSPODAŘENÍ ........................................ 9  5.3 ZHODNOCENÍ EFEKTIVITY REVITALIZAČNÍCH OPATŘENÍ VE VYBRANÝCH LOKALITÁCH MORAVSKOSLEZSKÉHO  KRAJE ......................................................................................................................................................................... 21  5.4 MONITORING FUNKCÍ ÚSES VE VYBRANÝCH LOKALITÁCH MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE ................................... 29  5.5 MONITORING RAKA PRUHOVANÉHO (ORCONECTES LIMOSUS) V ŘECE OSOBLAZE A JEJÍCH PŘÍTOCÍCH............... 36  5.6 FLÓRA A FAUNA ANTROPOGENNĚ OVLIVNĚNÝCH PLOCH V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI ................................... 42  5.7 MONITORING KRAJINNÉHO RÁZU V CHKO BESKYDY ............................................................................................ 61  5.8 MONITORING TRVALÝCH PLOCH – VLIVY MANAGEMENTU NA FLÓRU A VEGETACI V CHKO BESKYDY ................. 82 

2

Úvod V níže uvedené zprávě týkající se projektu „Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje - Části 4 – Zpracování průzkumů vybraných faktorů ovlivňujících přírodní prostředí“ jsou dle požadavků zadavatele zpracovány dílčí zprávy o realizaci jednotlivých dílčích průzkumů. Vzhledem k termínu uzavření smlouvy (prosinec 2009) nemohly být na většině lokalit provedeny konkrétní průzkumy, jednotlivé zprávy jsou proto zaměřeny především na rešerši stávajících dostupných podkladů (historické průzkumy, zpracování geografických dat apod.), obecnější informace týkající se jednotlivých lokalit, metodické záležitosti apod. V některých případech naopak projekt navazuje na některé z dřívějších výzkumů, které je zde možno uvést. Na zpracování jednotlivých průzkumů se podílelo více autorů, proto je i forma zpracování dílčích zpráv rozdílná dle typu průzkumu a autora. Hlavní část terénních prací bude ve většině případů prováděna v průběhu vegetačního období roku 2010, proto bude možno konkrétní výsledky předložit ve druhé a především třetí etapě projektu.

3

5.1 Aktualizace informací o výskytu rozmnožišť a migračních tras žab v Moravskoslezském kraji

4

Dílčí zpráva o realizaci (průběžná zpráva - 1. etapa)

Aktualizace informací o výskytu rozmnožišť a migračních tras žab v Moravskoslezském kraji

Zpracoval: Ing. Dalibor Kvita

5

Úvod Jednou z nejohroženějších skupin živočichů ve střední Evropě jsou obojživelníci. Již od 50. let 20. století dochází k jejich alarmujícím úbytkům vlivem komplexu negativních faktorů zahrnujících mimo chemizace prostředí, změn ve struktuře krajiny, neustálého úbytku vhodných vodních ploch, ve velké míře rovněž vliv dopravy. Zejména v jarním období dochází při tahu obojživelníků na rozmnožiště k masovým úhynům obojživelníků při střetech s automobily na komunikacích. Vzhledem k neustálému nárůstu podílu automobilové dopravy nabývá tento vliv na důležitosti. Na území Moravskoslezského kraje dlouhodobě probíhá mapování migračních tras obojživelníků a rizikových úseků komunikací. Komplexní práce zabývající se touto problematikou byla realizována naposledy v roce 2004. Protože v posledních třech letech dochází plošně k razantním negativním změnám v početnostech obojživelníků i na lokalitách bez přímých negativních vlivů lidské činnosti a vzhledem k tomu, že každoročně jsou identifikovány nové rizikové lokality, bylo přistoupeno k aktualizaci výskytu rozmnožišť a migračních tras žab, jež jsou na ohrožení dopravou z obojživelníků nejcitlivější.

Název průzkumu Aktualizace informací o výskytu rozmnožišť a migračních tras žab v Moravskoslezském kraji.

Cíl průzkumu a) Aktualizace údajů o výskytu migračních tras žab na území Moravskoslezského kraje b) Mapování rozmnožišť žab na území Moravskoslezského kraje c) Návrh doporučení managementu lokalit z hlediska ochrany žab

Použitá metodika Vzhledem k termínu zadání díla a biologickým nárokům zájmových druhů bylo momentálně přistoupeno ke shromažďování existujících údajů o rozmnožištích a migračních trasách žab na území Moravskoslezského kraje. Pro vlastní mapování rozmnožišť žab a rizikových migračních tras bude použita dostatečně podrobná metodika ČSOP - Mikátová et Vlašín (2002a, 2002b). U jednotlivých prověřovaných lokalit bude provedena determinace druhů, a budou zaznamenány údaje o typu lokality (rozmnožiště či tahová cesta), lokalizace (obec, k.ú.), popis biotopu, popis kritického úseku komunikace, počet usmrcených jedinců jednotlivých druhů, typ migrace (jarní, zpětná, migrace metamorfovaných jedinců, podzimní a nepravá migrace). Pro jednotlivé lokality budou rovněž zpracovány doporučení z hlediska ochrany druhů na lokalitě. Vektorizace jednotlivých lokalit výskytu rozmnožišť a tahových tras v prostředí GIS proběhne na podkladu ZM ČR 1:10 000. Body, polygony či linie budou předávány ve formátu *.shp s atributovou tabulkou, jejíž obsah bude totožný s výše uvedeným výčtem. U případného bodového výskytu bude doplněna odhadovaná plocha rozmnožiště v m2.

Výsledky Vzhledem k termínu zadání prací a závislosti jejich realizace na krátkém období v roce, kdy reálně dochází k migracím žab a jejich rozmnožování, bylo aktuálně provedeno zpracování dostupných údajů k jednotlivým známým tahovým cestám a jejich vzájemné porovnání. Na území Moravskoslezského kraje je jarní migrace žab aktivně chráněna na 11 lokalitách (na 10 lokalitách jsou zábrany instalovány každoročně a na jedné lokalitě jsou instalovány trvalé zábrany) z 43 doposud zaznamenaných a hodnocených v předcházejících pracích.

Číslo lokality 1 2 3 4 5 6

Migrační trasa zajištěna MSK Hradec nad Moravicí Přerovec Krnov - Ježiník Štramberk Dražné Štramberk Libotín Štramberk

Mapování Zwach 2004 "červené trasy" Hradec nad Moravicí Přerovec Krnov - Ježiník

Mapování Miklátová, Vlašín 2004

Krnov

Štramberk Libotín 6

Mapování Miklátová, ČSOP 2009 Slavík 2007 Hradec nad Hradec nad Moravicí Moravicí Přerovec Přerovec Krnov Krnov

Tamovice 7 Chotěbuz Český Těšín (ul. Ostravská a 8 Rybářská Český Těšín - Západ 9 Těrlicko Těrlicko Těrlicko 10 Třinec - Lyžbice 11 Dvorce na Moravě Třinec - Oldřichovice 12 Závist Trojanovice u Frenštátu 13 pod Radhoštěm Ostrava - jih - Svinov 14 I/11 Svinov Osoblaha - silnice směr 15 Pavlovice Stará Ves u 16 Stará ves u Rýmařova Rýmařova I. Kletné - směr Suchdol n. 17 O. Třinec - Oldřichovice 18 Oldřichovice Klimkovice - u Benova 19 rybníka 20 Odry - u ryb. Trněný 21 Nýdek - směr Kouty Trnávka - silnice směr 22 Brušperk Trnávka 23 Čeladná 24 Fryčovice 25 Hukvaldy 26 Chlebovice Karlova 27 studánka Kunčice pod 28 Ondřejníkem Lhotka u Frýdku - Místku Odry - I/47 Polanka nad Odrou Rýmařov Stará Ves u Rýmařova II Vidly

29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 7

Těrlicko

Těrlicko

Svinov

Svinov

Stará Ves Rýmařova I.

Trnávka Čeladná Fryčovice Hukvaldy Chlebovice

u Stará Ves u Rýmařova I.

Trnávka Čeladná Fryčovice Hukvaldy Chlebovice Karlova Karlova studánka studánka Kunčice pod Kunčice pod Ondřejníkem Ondřejníkem Lhotka u Lhotka u Frýdku - Frýdku Místku Místku Odry - I/48 Odry - I/49 Polanka nad Polanka nad Odrou Odrou Rýmařov Rýmařov Stará Ves u Stará Ves u Rýmařova II Rýmařova II Vidly Vidly Malá Malá Morávka Morávka Závišice Závišice Bystřice nad Bystřice nad Olší Olší Píšť Píšť

Město Město Albrechtice Albrechtice Budišov nad Budišov nad Budišovkou Budišovkou Nový Jičín Nový Jičín - Kojetín Kojetín Bartošovice Bartošovice Kružberk

39 40 41 42 43

Tab. 1 Srovnání doposud zaznamenaných a hodnocených lokalit s lokalitami se zajištěnou ochranou.

Závěr Z dostupných údajů vyplývá, že na území Moravskoslezského kraje je zajišťována ochrana žab při jarní migraci na 11 úsecích z 43 zaznamenaných a hodnocených. Mimo tyto uvedené lokality je AOPK ČR středisko Ostrava registrována ještě lokalita hranici k.ú. Velká Polom a Chabičov ve Slezsku. Zhodnocení těchto lokalit a aktualizace údajů může proběhnout až v sezóně 2010. Z dosavadních zkušeností a stavu ostatních dokumentací vyplývá, že rizikových lokalit na území Moravskoslezského kraje je minimálně o jeden řád více. Zařazování dalších lokalit do aktualizace údajů a hodnocení bude probíhat v odůvodněných případech na základě konzultací se zadavatelem.

Seznam použitých informačních zdrojů Český svaz ochránců přírody. http://www.csop.cz/index.php?cis_menu=1&m1_id=1002&m2_id=1026&m3_id=1373&m_id_old=1026 (nedatováno) Biolib. http://www.biolib.cz/cz/speciesmapping/id2/ (nedatováno) Biomonitoring. http://www.biomonitoring.cz/druhy.php?skupinaID=24 (nedatováno) ISOP. http://portal.nature.cz/publik_syst/ctihtmlpage.php?what=3&nabidka=hlavni (nedatováno) mapový server AOPK ČR. http://mapy.nature.cz , Mikátová B, Slavík P. (2007) Mikátová B., Vlašín M. (2002). Metodika ČSOP Ochrana obojživelníků. ČSOP Veronica, Brno. Mikátová B., Vlašín M. (2004). Doplněk k metodice č. 1 ČSOP Obojživelníci a doprava. ČSOP Veronica, Brno. Vojar J. (2007). Doplněk ke svazku č. 1 Ochrana obojživelníků. ČSOP Hasina, Louny. Zwach I., (2004). Závěrečné vyhodnocení nejvýznamnějších tahových cest v Moravskoslezském kraji, Ms. (Depon. in: Krajský úřad Moravskoslezského kraje). Zwach I., (2008). Obojživelníci a plazi České republiky. Grada, Praha. Soubor závěrečných zpráv z realizace záchranných přenosů zvláště chráněných druhů živočichů z let 2002 – 2004, Ms. (Depon. in: Krajský úřad Moravskoslezského kraje).

8

5.2 Monitoring trvalých ploch – monitoring společenstev denních motýlů vázaných na luční společenstva a zhodnocení jejich ovlivnění rozdílnými způsoby hospodaření

9

Dílčí zpráva o realizaci (průběžné zpráva - 1. etapa)

Monitoring trvalých ploch – monitoring společenstev denních motýlů vázaných na luční společenstva a zhodnocení jejich ovlivnění rozdílnými způsoby hospodaření

v rámci zpracování botanických průzkumů v rámci projektu „Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje“

Zpracoval: RNDr. Tomáš Kuras, Ph.D. 10

Úvod Předložený text představuje úvodní zprávu o plnění projektu "Monitoring trvalých ploch – monitoring společenstev denních motýlů vázaných na luční společenstva a zhodnocení jejich ovlivnění rozdílnými způsoby hospodaření". Vzhledem k pozdnímu zadání studie (listopad 2009) nebylo možno realizovat žádaný terénní monitoring. Předložený text je tedy tématicky zaměřen na úvodní rešeršní vstup do problematiky hospodaření na trvalých travních porostech v kontextu druhové rozmanitosti bezobratlých. Dále je zařazena metodická pasáž, jež řeší v detailu monitoring denních motýlů (Rhopalocera) plánovaný na vegetační sezónu r. 2010. Význam agrocenóz pro zachování biodiverzity Během posledních 50 let mění člověk ekosystémy rychleji a rozsáhleji než v kterémkoli srovnatelném období lidské historie. To platí zejména o vlivu zemědělství na přírodní prostředí (ERHARDT & THOMAS 1991, STRIJKER 2005). Od roku 1945 byla v celosvětovém kontextu na zemědělskou půdu přeměněna větší plocha než v 18. a 19. století dohromady. Z celkové plochy souší zaujímá orná půda zhruba 11 %, to znamená přibližně 14,7 milionů hektarů. Více než dvojnásobnou rozlohu - 24 % celkové plochy souší zaujímají stálé pastviny. Fakticky třetina souše je tedy využívaná k zemědělské produkci. Plošně jsou agroekosystémy nejvíce zastoupeny v jihovýchodní a jižní Asii, v okolí velkých jezer v Africe, v jižní Americe a v oblasti mírného pásu Eurasie a Severní Ameriky. Agroekosystémy tedy tvoří nejrozsáhlejší typ suchozemského ekosystému a význam zemědělství pro globální biodiverzitu se jeví v posledních dekádách jako klíčový (REID ET AL. 2005; HENDRICKX ET AL. 2007). Ne jinak je tomu v případě České republiky. Více než polovina (54%) rozlohy území je vedena jako zemědělská půda, přičemž regionálně může pokryvnost zemědělské půdy dosahovat více než 80 % (viz mikroregiony středních a jižních Čech a střední a jižní Moravy). V rámci zemědělsky využívaných ploch vede co do rozsahu orná půda (3,1 mil. ha) a trvalé travní plochy (1 mil. ha). Environmentální problémy vyplývající z moderního zemědělství jsou spojeny se změnou krajiny, rostlinných a živočišných společenstev, dále s poškozením půdy, vody a kvality vzduchu (např. STOATE ET AL. 1991). Člověk a jeho hospodářská činnost má tak zásadní vliv na druhovou diverzitu. Stěžejním bodem při uvažování o problematice ochrany přírody, krajiny a tedy biologické rozmanitosti by měla být volná zemědělská krajina a s ní spojená hospodářská činnost. Změny evropské krajiny Ačkoli má zemědělství dlouhou historii, environmentální problémy s ním spojené akcelerují ve 20. století. Ještě v první polovině 20. století byla evropská krajina pestrou mozaikou biotopů, tvořenou loukami, pastvinami, poli, úhory, sady, polními cestami, prosvětlenými lesíky atd. Taková krajina poskytuje širokou nabídkou biotopů, čímž zvyšuje přežívání druhů (LÖRTSCHER ET AL. 1997) a podporuje diverzitu na všech úrovních (RYSZKOWSKI 1995; JONSEN & FAHRIG 1997). Dalším podstatným faktem je, že evropská krajina byla po staletí až tisíciletí obdělávána stejným způsobem (ERHARDT & THOMAS 1991). V průběhu tohoto dlouhého období se množství druhů této rozšířené formě využívání krajiny přizpůsobilo (HENDRICKX 2007) a vyvinula se jedinečně adaptovaná a diverzifikovaná fauna a flóra (POTTS 1991, 1997). K postupnému přechodu na moderní zemědělství dochází již v 19. století s rozvojem agrochemie a vývojem minerálních hnojiv, upuštění od rotačního systému hospodaření, extenzivní pastvy a přechodem k chovu dobytka ve stájích (BEAUFOY ET AL. 1994). Největší změny přicházejí v poválečném období. Mění se zcela zemědělské metody a zemědělství prochází postupnou intenzifikací. Pro krajinu to znamenalo dvojí změnu. Některá půda byla využívána velmi intenzivně (moderní stroje, umělá hnojiva, pesticidy, zcelování pozemků a meliorace) a jiná opouštěna. To se týkalo zemědělsky méně produktivních půd, hlavně strmých ploch horských a podhorských oblastí (např. ERHARDT 1985; ERHARDT & THOMAS 1991; DOLEK & GEYER 1997; MAES & VAN DYCK 2001; STRIJKER 2005). Kritickým momentem bylo zejména scelování drobných políček malohospodářů a krajina prošla nevratnými změnami v jejím prostorovém uspořádání (KREBS ET AL. 1999). Původně různorodá, vysoce strukturovaná krajina byla přeměněna na uniformní intenzivně využívané plochy (ROBINSON & SUTHERLAND 2002) se stejnou technologií hospodaření a výrazně redukovanou diverzitou. Tyto změny se nevyhnuly ani České republice, situace byla nejkritičtější v 50., 60. a 70. letech 20. století v průběhu kolektivizace zemědělství.

11

Změny ve způsobu obhospodařování Porovnáme-li způsob hospodaření v 1. pol. 20. století a v době pozdější je rozdíl zcela markantní. Moderní stroje umožňují zásadně rychlejší obhospodařování polí a trvalých travních porostů nežli tradiční způsob obdělávání. Jako příklad si vezměme kosení luk. Než se rozsáhlejší louka pokosila, trvalo to třeba celé týdny. V dnešní době jsme schopni poséci několika set hektarové pozemky během pár dní. Přestože jsou živočichové pohybliví, ztrácí možnost přelétnout či přelézt na sousední louky se vzrostlou vegetací. Je třeba si také uvědomit fakt, že v předválečné době každý hospodář obhospodařoval svůj pozemek jindy a jinak, někdo kosil celou louku na seno, někdo sekal po částech, někdo na něm pásl nebo kombinoval pastvu se sečí či ho ponechal na nějaký čas ladem. Vznikala tak dynamická mozaika stanovišť v prostoru a čase. Živočichové tak vždy měli možnost a čas z narušovaného stanoviště uniknout a najít v sousedství jiné, které vyhovovalo jejich nárokům. Moderní způsob hospodaření na orné půdě i travních porostech je charakteristický vysokými látkovými vstupy a intenzivním obděláváním. Těžko bychom hledali neobdělané či neposečené okraje pozemků, kde živočichové i rostliny nacházeli dříve útočiště. Intenzívní pastviny bývaly v 80. letech meliorovány, zorněny a osety jetelotravními směsmi (KONVIČKA ET AL. 2006) a tudíž biologicky zcela znehodnoceny. Používáním vysokých dávek minerálních hnojiv a pesticidů došlo k vyhubení citlivějších druhů a v místech, kde dosud přežívala druhově bohatá společenstva (polní a lesní lemy, meze ušlé pozornosti scelování a příkopy) se ocitla společenstva chudá, schopná se přizpůsobit prostředí s nadbytkem živin. Mění se počet dobytka a způsob péče o něj. Zavedením nových plodin (brambory, řepa, jetel) umožnilo ukončení pastvy na nepřístupných a málo úživných pozemcích. Vlivem dovozu bavlny a levné vlny a ovčího masa z Nového Zélandu a Austrálie významně klesl počet chovaných ovcí a dramaticky ubylo spásaných travních porostů, zejména suchých, neúživných, stepních trávníků i mokřadních luk (POSCHLOD & WALLISDEVRIES 2002), které bez údržby pasením podlehly postupné sukcesi. Přitom výhřevné trávníky s vápenitým podkladem patří mezi mimořádně druhově pestré (DOLEK & GEYER 2002; KRAUSS ET AL. 2004). Pastva hovězího dobytka vytlačila z mnoha míst ovce, které vytvářejí spásáním jinou strukturu porostu než skot (viz PAVLŮ & HEJCMAN 2006). Další změnou, ke které došlo, byl přechod chovu dobytka z venkovního na celoroční stájový. Znamenal zvětšení výměry strojově sečených luk či vznik polí s chudými porosty trav či jetelotravních směsí, na úkor tradičních květnatých luk a pastvin. Jakým způsobem snižuje hospodaření druhovou diverzitu v rámci travních porostů? Intenzivní obdělávání trvalých travních porostů se na snižování diverzity podílí hned z několika důvodů. Při celoplošných sečích dochází k uniformnímu, neselektivnímu přerušení vegetace (např. ERHARDT 1985, ERHARDT & THOMAS 1991). Sečením se mohou vytvořit vegetačně uniformní porosty a větší hustota travního drnu, čímž dochází k redukci diverzity bylinných druhů louky (SMALLIDGE & LEOPOLD 1997). Dochází rovněž k usmrcení živočichů, zvláště u málo pohyblivých jedinců či vývojových stádií jsou pak následky seče fatální. Úplnou pohromou pro obyvatele luk je potom použití mulčovače. Pokud je celoplošná seč provedena v nevhodném termínu, většina lučních rostlin ještě nemá zralá semena, což zvýhodňuje rostliny, které se množí vegetativně. Živinami bohaté, přihnojované louky jsou často spojovány s nízkou rostlinnou diverzitou, která redukuje nabídku potenciálních potravních zdrojů (OOSTERMEIJER & VAN SWAAY 1998; SCHNEIDER & FRY 2001). Nadbytkem živin je v takových porostech narušena "zdravá" kompetice mezi rostlinami a zůstává jen několik konkurenčně zdatných druhů, kterým prospívá vysoké množství živin (většinou se jedná o traviny, jako srha Dactylis spp., bojínek luční Phleum pratense či ovsík vyvýšený Arrhenatherum elatius). Intenzivní způsob pastvy také není zdaleka ideálním způsobem hospodaření. Změněný režim pastvy a rostoucí množství živin se projevuje eutrofizací rostlinných společenstev (SMITH ET AL. 2000) s kaskádovým efektem na vyšší trofické úrovně, jako jsou bezobratlí a ptáci (VICKERY ET AL. 2001). Eutrofizace je způsobena neúměrným počtem dobytka a vede následně k převaze nitrofilní vegetace (kopřiva dvoudomá Urtica dioica, šťovík Rumex ssp., pcháč Cirsium), která se šíří na úkor květnatých společenstev. Při nátlakové kontinuální pastvě se vegetace nedokáže během sezóny obnovit, dochází k pozření či ušlapání jedinců a jejich larválních stádií. Následky intenzivního hospodaření jsou nasnadě. V krátkodobém časovém horizontu je to přímá likvidace živočichů, ztráta potravních zdrojů a úkrytů, čímž jsou živočichové vystaveni útokům predátorů (COLL & BOTTRELL 1994, DOVER ET AL. 1997), změna mikroklimatu (KRUESS & TSCHARNTKE 2002) a nulová 12

strukturovanost porostu. Rostliny mají jakousi pojistku ve formě půdní semenné banky, ze které mohou za příznivých podmínek znovu vyrůst nebo přežívají ve formě sterilních jedinců. Pokud se s nevhodným způsobem obhospodařování pokračuje nadále, bylinná společenstva postupně přecházejí v uniformní porosty tvořené několika málo odolnými druhy a luční živočichové vymizí (u citlivých nebo vzácných druhů může stačit i jen jediný špatný zásah). Druhová diverzita živočichů volné krajiny, ať už se jedná o motýly, vosy, včely, kobylky, čmeláky nebo ptáky, závisí do značné míry na druhové diverzitě rostlin (např. ERHARDT & THOMAS 1991; ÖCKINGER & SMITH 2006; ÖCKINGER ET AL. 2006) a celkové struktuře porostu (COLL & BOTTRELL 1994; BALMER & ERHARDT 2000; KRUESS & TSCHARNTKE 2002). Je zřejmé, že větší počet rostlinných druhů poskytuje pestřejší nabídku potravních zdrojů a ve strukturovaném porostu si každý druh najde svůj prostor. Závěrem je nutno poznamenat, že intenzivní obdělávání zemědělské půdy (KRUESS & TSCHARNTKE 2002; HENDRICKX 2007) a zvýšené množství živin (SCHNEIDER & FRY 2001; ÖCKINGER ET AL. 2006) mění kvalitu biotopů s pozdějšími účinky na mnoho druhů zemědělské krajiny a je tak jedním z hlavních důvodů úbytku lokální druhové diverzity. Herbivoři CLAUSEN et al. 2001 uvádějí, že mezi hlavní faktory, které ovlivňují abundanci a diverzitu motýlů v agrárních oblastech patří šířka přirozené vegetace, druhové složení rostlin (zdroj nektaru, a potrava pro housenky), přítomnost vody a stupeň spásání vegetace. Celkové snižování heterogenity plošek má negativní vliv na diverzitu lučních motýlů (SCHNEIDER & FRY 2001. Louky a pastviny by měly být rozděleny na menší plošky s různými typy managementu (SCHNEIDER & FRY 2001). Různým typem managementu se v tomto případě rozumí spásání nebo kosení a to pouze v některých částech obhospodařovaných ploch. Z hlediska ekonomického je spásání v méně dostupných oblastech jediná možnost hospodaření. Spásání může mít na výskyt druhů také negativní efekt, pokud je vedeno intenzivně a na celé ploše pastviny (DOLEK & GEYER 1997). Možností zvýšit diverzitu hmyzu může být výsev některých druhů zemědělských rostlin bohatých na nektar, ideálními jsou jetel nebo vojtěška (PEARCE & ZALUCKI 2005). Tyto rostliny přirozeně zvyšují heterogenitu prostředí a jsou důležitými zdroji potravy pro nektarofágní hmyz - motýly, včely a čmeláky (STAMPS & LINIT 1998, GOULSON et al. 2002, HOSSAIN et al. 2002). FUSSEL & CORBET 1992 zdůrazňují nezastupitelnou roli trvalek jako zdroje nektaru pro čmeláky. Čmeláci navštěvují zejména trvalky, protože produkují větší množství nektaru a protože jsou schopni si zapamatovat místo daného potravního zdroje v krajině. Významnými trvalkami jsou vrby, které umožní na začátku vegetačního období rychlý vývoj kolonií a jejich pravděpodobnější přežití (FUSSELL & CORBET 1992). Pro dlouhodobé přežívání druhů tvořících si hnízda v zemi jako jsou třeba samotářské včely, jsou důležité plošky, kde není aplikována orba (HOLZSCHUH et al. 2008). Hodně druhům motýlů vyhovuje spíše podzimní až zimní spásání vegetace, které nepoškodí jejich živné rostliny a nezničí zdroje nektaru (SMALLIDGE & LEOPOLD 1997). Kosené a nekosené plochy by se měli po roce střídat, aby se zamezilo zarůstání luk náletovými dřevinami nebo travinnými společenstvy. Některé druhy motýlů naopak potřebují intenzívně spasenou vegetaci, aby se mohlo utvořit mikroklima a podmínky pro jejich živnou rostlinu (modrásek černoskvrnný, soumračník čárkovaný) (SMALLIDGE & LEOPOLD 1997). Heterogenita zemědělsky obhospodařované krajiny byla také spojena s výmladkovým hospodařením, díky kterému vznikaly osluněné plošky vhodné pro žírnou rostlinu určitých druhů motýlů (hnědásek jitrocelový). Mozaikovost spojená s různými typy stanovišť (les, ekoton, louka), může poskytnout podmínky pro život motýlům, u nichž dospělá a larvální stádia potřebují pro přežití různé mikrohabitaty (soumračník jitrocelový) (SMALLIDGE & LEOPOLD 1997). Predátoři a parasitoidi Brouci jsou jednou s nejvíce zastoupených tříd povrchově (epigeicky) žijícího hmyzu v zemědělských ekosystémech. Většinou to jsou predátoři živící se různými druhy hospodářských škůdců. LEIBOLT (1996) konstatuje, že v přírodě může existovat trade-off (směna) zvýšené potravní konkurenceschopnosti, za odolnost vůči napadení. Zvýšený tlak predátorů posune druhové složení herbivorů k jedincům více odolným k napadení, což způsobí snížení dopadu herbivorů na svoji potravu. Proto, ochrana karnivorních bezobratlých by měla vést ke snížení hospodářských strát v důsledku gradací škůdců. Zvýšená heterogenita a menší zapojenost krajiny má obecně větší vliv na predátory a parazity než na herbivory (THEIS & TSCHRANTKE 1999, KRUESS & TSCHARNTKE 1994). Obecně platí, že čím výše je daný organizmus v tofickém řetězci, tím je pro něj potrava v prostředí méně dostupná. Obdobně, ve fragmentovaném a 13

heterogenním prostředí budou karnivoři méně úspěšnými predátory, protože budou mít větší problém kořist lokalizovat (DUFFY 2002). V tomto ohledu budou políčka izolovaná od přirozených ploch sehrávat roli refugií pro různé škůdce (FAHRING & JONSEN 1998). Populace predátorů jsou náchylnější na vymření i z důvodu, že v přírodě vytvářejí menší populace, jsou déle žijící, mají menší rychlost populačního i ekologické plasticity, oproti své kořisti - herbivornímu hmyzu. Tyto charakteristiky tvoří menší odolnost predátorů k náhlým disturbancím (tj. hospodářská činnost na orných plochách) (DUFFY 2002). Z predátorů - brouků jsou v našich podmínkách na orné půdě nejčastěji zastoupeny různé druhy střevlíkovitých (Carabeidae). Snižování populačních hustot střevlíkovitých vzniká zejména v důsledku pravidelných agrotechnických zásahů, jako je hluboká orba. Relativně příznivější je tzv. mělká orba (do 15 cm, kdy larvy střevlíků se vyskytují zpravidla pod touto úrovní). Používání ozimních plodin má na začátku jara pozitivní vliv na hmyz. Díky rychlému vytvoření vegetačního zápoje, nepanují v brzkém jaře na polích tak extrémní klimatické podmínky, znemožňující přežití některých citlivějších druhů bezobratlých (KROMP 1999). KROMP (1999) zjistil pozitivní korelaci mezi diverzitou střevlíků a používáním meziplodin a podsevu u obilných monokultur. Abundance a diverzita střevlíků obecně klesá od okraje k centrální části pole z důvodu růstu izolovanosti a homogenitě prostředí (HOSSAIN ET AL. 2002, SILVA ET AL. 2008). Druhové bohatství střevlíků koreluje s množstvím luk obklopujících ornou půdu, poskytujících střevlíkům množství ploch k přezimování (PURTAUF ET AL. 2005). Parasitoidi jsou vázáni na větší plošky dobře propojené s přirozenými ekosystémy, s porosty trvalek. Důležité je pro jejich výskyt především druhově pestré zastoupení trvalek, které parasitoidům poskytují potravní zdroje (nektar a pyl), ukryt a pravděpodobnější výskyt jejich hostitelů. Nevhodné je na těchto ploškách provozovat orbu, protože populace parazitoidů hybernuje v půdě a orba působí jejich úhyn (THEIS & TSCHARNTKE 1999). Shrněme-li význam orných ploch (orné půdy) pro bezobratlé, pak lze konstatovat následující. Přestože se u nás jedná o jeden z nejrozšířenějších typů krajinné struktury, význam pro druhovou diverzitu je vesměs negativní. V polních agrocenózách je schopno dlouhodobě přežívat a rozmnožovat se jen zlomek živočišných druhů. Pro naprostou většinu organismů se jedná o prostředí nevhodné k vývoji a výskytu. Nevhodnost pro výskyt a vývoj druhů vyplýva především z pravidelných disturbančních agrotechnických zásahů (orba, seč, aplikace biocidů) a uniformity podmínek prostředí (vč. pravidelného a plošného střídání plodin). Na rozdíl od rostlin není dopad konzumentů na ekosystém úměrný jejich abundanci, ale jejich diverzitě (DUFFY 2002). Z toho důvodu je zvyšování druhové diverzity organizmů v zemědělsky intenzívně využívané krajině způsob, jak obnovit nebo podpořit ekosystémové funkce krajiny. Indikační význam bezobratlých Jak dokazuje řada našich i zahraničních studií, představují bezobratlí živočichové vhodnou skupinu pro indikaci změn v životním prostředí (cf. OOSTERMEIJER & VAN SWAAY 1998). Je prokázáno, že bezobratlí (zejména pak hmyz) reagují na změny podstatně citlivěji, než když tytéž projevy sledujeme například na úrovni vegetace (např. THOMAS & MORIS 1995, dále viz fenomén z akcelerace fluktuace populačních hustot u troficky výše postavených druhů; SAMWAYS 2005). Změny v prostředí se odráží jak na druhovém složení společenstev, tak na proporčním zastoupení druhů (na jejich abundancích). Z hmyzu stojí za pozornost především dva taxony a to motýli (Lepidoptera) a brouci (Coleoptera). Obecné výhody obou taxonů pro ekologický monitoring lze spatřovat v několika momentech: (a) jedná se o druhově velmi početné skupiny s reprezentativním zastoupením v naprosté většině terestrických společenstev, (b) díky velké druhové rozmanitosti taxony obsahují řadu stenotopních a stenoekních druhů se zřetelnou bioindikační hodnotou, (c) oba taxony jsou poměrně intenzívně studovány a tedy máme solidní informace (alespoň co se týče evropských druhů) o ekologických nárocích jednotlivých druhům, kterých lze využít při interpretaci zjištěných změn, a konečně (d) existují propracované metodiky, kterých můžeme efektivně využít při sběru terénních dat. Další tradičně studovanou skupinou ve vztahu k zemědělským postupům (STEEN 1983), i ve vztahu k pastvě, její intenzitě a následnému vývoji pastvin (BYERS & BARKER 2000) jsou půdní bezobratlí. Vztah mezi kvalitou půdy a související biodiverzitou je obecně velmi dobře známý, biodiverzita půdy je dokonce považována za indikátor kvality půdy. Mezi skupiny, které vykazují dobrý bioindikační potenciál, patří například žížaly (Lumbricidae) (PAOLETTI 1999), ale hlavně členovci, z nichž tradičně je pozornost nejvíce zaměřena na střevlíky (KROMP 1999, PAOLETTI ET AL. 1996, PFIFFNER & LUKA 2003), pavouky (BUCHAR 1983), suchozemské stejnonožce (Isopoda: Oniscidea) (PAOLETTI & HASSALL 1999) či stonožkovce (Myriapoda) (BILTON 1996). Oproti motýlům a broukům sice poslední dvě skupiny nedisponují tak velkým druhovým spektrem (dle taxonu 42 až 147 druhů v rámci ČR), nicméně známe poměrně přesně 14

biotopové nároky většiny druhů. Bioindikace přitom nebývá založena pouze na diverzitě daných taxonů či jejich početnostech, ale je možné a vhodné ji posuzovat i podle dalších parametrů, jako je jejich distribuce či aktivita nebo poměr pohlaví (PAOLETTI & CANTARINO 2002). Indikační význam motýlů Motýli, především pak skupina denních druhů motýlů (Rhopalocera), patří mezi tradičně studované skupiny bezobratlých (DUELLI, OBRIST 2003). Nejen že se jedná o populární skupinou hmyzu, ale ukazuje se, že na základě změn v druhovém zastoupení motýlů jsme schopni velmi dobře rekonstruovat změny v krajině. Navíc je patrné, že kvalita druhového zastoupení motýlů velmi dobře odpovídá kvalitě druhového spektra ostatních suchozemských bezobratlých. Motýli se tedy pochopitelně řadí mezi významné bioindikátory kvality životního prostředí (NEW 1997, VAN SWAAY ET AL. 2006). Díky recentně vydanému Síťovému atlasu rozšíření denních motýlů České republiky (BENEŠ ET AL. 2002) víme, že změny ve fauně ČR, které proběhly v 19. a 20. století jsou opravdu dramatické. Ze 161 druhů denních motýlů jich za poslední století v Čechách a na Moravě vyhynulo 18, tj. zhruba každý desátý. Přibližně stejný počet druhů je na pokraji vyhubení a více než třetina současné fauny motýlů ČR je ohrožena. Obdobně neradostné závěry pocházejí od entomologů zabývajících se brouky (např. z vrubounovitých vyhynulo 13 %, z majek 40 %), rovnokřídlými (kobylky, cvrčci, sarančata, vyhynulo 12%), blanokřídlými (včely 18 %, vosy 19 %) apod. (srovnej FARKAČ ET AL. 2005). Pro utvoření lepší představy o výše uvedených číslech je dobré zobecnění. Podle zatím známých studií lze odhadovat, že na území České republiky za posledních zhruba sto let vyhynulo 7-15 % druhů členovců, což je v absolutních číslech 2 000 – 4 500 druhů! Při střídmých odhadech se jedná o množství převyšující počet všech vyšších rostlin rostoucích na území České republiky. Na lokální úrovni jsou změny ve fauně ještě tristnější. Příkladně ze zemědělsky intenzívně obhospodařovaných oblastí jako je střední Morava nebo Opavsko vyhynulo 20 až 30 % druhů denních motýlů a více než tři čtvrtiny druhů jsou ohroženy nebo kriticky ohroženy. Přestože procenta počtu vyhynulých druhů jsou sama o sobě alarmující, ve skutečnosti je situace o to horší, že se z krajiny vytratily právě biologicky cenné druhy, které byly vázány na extenzívně obhospodařovaná stanoviště. Proměna, kterou recentně prošla diverzita fauny nejen České republiky, ale třeba také Nizozemí nebo Belgie, je značná a vývoj má i nadále negativní trend (HELSDINGEN ET AL. 1996, VAN SWAAY & WARREN 1999). Agro-Envi z pohledu uchování biodiverzity V devadesátých letech 20. století je zřejmé, že k tomu aby byla udržena dostatečná zemědělská produkce, ale zároveň se dospělo k určitému zlepšení stavu životního prostředí a zvýšení biodiverzity, je nutno přijmout nějaká opatření. Alarmující zprávy o mizení evropské biodiverzity v důsledku intenzivního systému hospodaření měly za následek snahu o „ozelenění“ zemědělství. Evropská unie tak v roce 1992 přišla se systémem agro-environmentálních opatřeních. Přibližně na 20 % zemědělské půdy EU jsou používána agroenvi opatření (KLEIJN ET AL. 2001). Úspěšnost jejich aplikace je však rozporuplná a přechod na extenzivní hospodaření nepřinesl podle vědeckých studií očekávané výsledky. O vlivu managementu trvalých travních porostů na biodiverzitu půdních bezobratlých bylo publikováno několik prací. Některé z nich se zaměřovaly na možnost využití některých skupin bezobratlých, jako indikátor kvality pastviny. Různé skupiny dokáží reagovat na parciální změny na lokalitách různě, tj. „čtou“ jiné faktory. Příkladem by mohl být rovnokřídlý hmyz, využitý jako bioindikační modelová skupina po posouzení přírodnosti pastviny (BALDI & KISBEDENEK 1997). Mnohem lepší ukazatel kvality pastviny, než komplikované mnohorozměrné metody se v tomto případě ukázala pouhá diverzita vzácných druhů (na rozdíl od abundance a celkové diverzity, která byla vysoká na intenzivních pastvinách). Jinou vhodnou skupinou se ukázali být suchozemští stejnonožci, kteří poměrně citlivě reagují na intenzitu pastvy (SOUTYGROSSET ET AL. 2005). Změny byly pozorovatelné jak na úrovni diverzity (počtu druhů), tak v jejich abundancích (denzitách). Dle jiné studie přitom je zřejmé (ZIMMER ET AL. 2000), že hlavní (hodnocený) faktor pro distribuci stejnonožců na pastvinách je kyselost půdy (pH), přičemž je dobře známo, že na exkrementy pasoucích se živočichů mají poměrně zásadní vliv na půdní pH. Obecně lze o stejnonožcích říci, že více dobytka způsobí nižší půdní pH následně pokles diverzity i početnosti stejnonožců. Vliv intenzity pastvy byl prokázán i na další společenstva bezobratlých, jako jsou různé skupiny brouků (BATÁRI ET AL. 2007, DENNIS 2003), obecně lze shrnout, že herbivorní druhy citlivě reagují na změnu společenstva rostlin vlivem pastvy a druhy dravé, karnivorní, reagují opožděně a méně předvídatelně (HEMERIK & BRUSSAARD 2002). 15

Zajímavá zjištění o vlivu intenzity pastvy přináší také studie BARDGETTA a COOKA (1998). Zjistili, že intenzivní pastva je zpravidla doprovázena intenzivnějším hnojením pastvin. Obojí (nedaří se potom odlišit oba faktory) pak stojí za vyššími inputy do detritického řetězce (ať ve formě organických či syntetizovaných hnojiv, či ve formě exkrementů paseného dobytka). Takto ovlivněný systém se pak vyznačuje převažující bakteriální dekompozicí, která dává vzniknout labilním substrátům a oportunním bakteriofágním druhům půdních hlístic. Celý systém je tak podstatně nestabilnější a výraznou roli v něm hrají druhy s krátkými životními cykly (SIEPEL & VAN DE BUND 1988), naproti tomu nehnojený systém podporuje rozvoj aktinomycet, fungivorní druhy hlístic, které jsou odolnější a stabilnější, také se zde vyskytují druhy roztočů a chvostoskoků s delšími životními cykly (SIEPEL & VAN DE BUND 1988). Vedle hnojiv má na půdní bezobratlé vliv i aplikace dalších chemických látek, jako například pesticidů (BLACKBURN & ARTHUR 2001). Ač by se mohlo na základě předchozích informací zdát, že hnojení je jednoznačně škodlivé a jeho vynechání je jednoznačně prospěšné, při srovnání diverzity půdních bezobratlých na pastvinách lišících se dobou posledního hnojení je zřejmé, že situace je komplikovanější. Ve studované řadě pastvin se ukázalo, že doba posledního hnojení nemá příliš velký vliv. Mnohem důležitější faktor ovlivňující početnost i diverzity stonožek, mnohonožek a suchozemských stejnonožců bylo množství mrtvé organické hmoty na půdním povrchu (BERG & HEMERIK 2004), které pro řadu druhů představuje vlastní životní prostředí. Množství mrtvé biomasy na pastvině přitom negativně koreluje s intenzitou pastvy. Opět lze vidět, že pastviny extenzivnější jsou pro biodiverzitu vhodnější. Přechod pastvin intenzivních na extenzivní však není doprovázen rychlou změnou společenstev půdních bezobratlých. Důvody jsou víceré, jednak je řada skupin půdní fauny bezkřídlá a poměrně pomalu se dokáže šířit na nová stanoviště, jednak je sukcese dekompozitorů vázána na měnící se strukturu rostlinného společenstva a tím opožděná. Konkrétní poznatky o změnách funkčních skupin, respektive druhů dekompozitorů (konkrétně mnohonožek a žížal) podává studie z Rakouska (SEEBER ET AL. 2004). Druhou významnou skupinu poznatků vázajících se k pastvinám lze vidět v pracích, které si všímají vztahu biodiverzity pastviny a okolního prostředí. Závěry z těchto studií jsou vcelku jednoznačné – diverzita plodí diverzitu. V již zmiňované studii o diverzitě brouků (BATARI ET AL. 2007) se bohatší společenstva mandelinek, nosatců i střevlíků vyskytovala nejen na extenzivních pastvinách ve srovnání s intenzivními, ale mnohem významněji na pastvinách s pestřejším okolím. Zajímavé je, že tento fakt se odráží i na lučních druzích. Obecně totiž v ekotonu pastviny s lesem se vyskytují spíše lesní druhy (DOWNIE ET AL. 1996), jakoby lesní druhy byly schopny les opouštět, na rozdíl od druhů lučních, které se do ekotonu příliš nepouštějí. Při zkoumání nejvhodnějších způsobů ohraničení pastvin (ASTERAKI ET AL. 1995) se ukázalo, že na distribuci epigeonu má největší vliv vlhkost půdy. Vlhkost půdy se však může zvyšovat na hranici pastviny a lesa (nebo remízku) díky vychytávání horizontálních srážek keři a stromy na okraji (BLAKE ET AL. 1999). Velký význam také měla druhová diverzita rostlin na pastvině, způsob (intenzita) pastvy a stáří pastviny. Doporučení autorů pro zkvalitnění společenstev bezobratlých na intenzivních pastvinách bylo vyměnit ohradníky a kovové ploty za ploty živé či remízky. Význam remízků, či okolních keřových/lesních porostů se táhne jako memento výsledky řady studií (viz např. SOUTY-GROSSET ET AL. 2005) Různé studie se v názoru na prospěšnost zavedených agro-envi opatření značně liší a to i v rámci jednotlivých taxonů (srovnej KLEIJN 2001, KLEIJN ET AL. 2006, KNOP ET AL. 2006, MARSHALL ET AL. 2006, ALBRECHT ET AL. 2007, AVIRON ET AL. 2007, KONVIČKA ET AL. 2007, CONCEPCIÓN ET AL. 2008). Například studie prováděné ve Velké Británii či Švýcarsku prokázaly pozitivní vliv na biodiverzitu (FEEHAN ET AL. 2005; ROTH ET AL. 2008). Naopak studie v ostatních státech EU na zlepšení neukazují. Ne jinak je tomu bohužel v České republice. Jejich neúspěch zřejmě spočívá v jednotně nastavených pravidlech pro každou členskou zemi unie a nerespektování historického vývoje krajiny a také na lokálně a regionálně probíhajících procesů a zákonitostí. Dokonce i opatření určená pro zvláště chráněná území připouští jednorázovou celoplošnou seč a nařizují celoplošné odstranění nedopasků po každé pastvě. Dotován je plošný typ pastvy. Dochází tak nutně k homogenizaci krajiny a obecnému snížení diverzity. Odborné studie, které se zabývají biodiverzitou v zemědělské krajině, přikládají právě heterogenitě krajiny velký význam (WEIBULL ET AL. 2000; SCHNEIDER, FRY 2001; TSCHARNTKE ET AL. 2002).

Návrh metodiky sledování motýlů (skupina Rhopalocera) Vzhledem k výše uvedenému se jako nejvodnější skupinou pro orientační monitoring na trvalých travních porostech jeví skupina denních motýlů (Rhopalocera). Význam taxonu tkví nejen v indikačních vlastnostech jednotlivých druhů, ale též v relativní snadnosti praktického monitoringu na lokalitě. 16

Pro vyhodnocení společenstev motýlů v prostředí rozdílně obhospodařovaných luk bude potřeby vykonat alespoň 5 návštěv v průběhu vegetační sezóny + jedna návštěva jako rezervní (viz náhlé zhoršení počasí), celkem tedy 6 návštěv. Sčítání motýlů bude probíhat v období vrcholné vegetační sezóny a to zhruba dle následujícího plánu (1x květen, 1x červen, 2x červenec, 1x srpen). Vlastní monitoring bude probíhat za jasného/polojasného počasí, cca mezi 10:00 - 16:00, tedy v čase maximální aktivity imág. Vlastní monitoring bude probíhat tzv. časově definovanou pochůzkou v místě příslušného lučního segmentu, přičemž budou evidovány vždy počty pozorovaných denních motýlů. V daném termínu návštěvy bude příslušný segment projit a prosčítán nejméně 2x, lépe 3x (viz znalost variability v druhové kompozici na daném segmentu). Takto budou získána základní data o druzích příslušných lučních ploch, pro následné statistické vyhodnocení. Dále, vždy bude vedena evidence o momentálních klimatických podmínkách v čase sčítání (teplota, oblačnost, síla větru), a doba strávená sčítáním motýlů na daném lučním segmentu (a to na celé minuty důležité pro následnou časovou standardizaci "sběratelského úsilí"). Pro monitoring cílové skupiny bezobratlých - motýlů - byly vybrány 4 reprezentativní lokality/oblasti s rozdílným režimem hospodaření na trvalých travních porostech. Jmenovitě se jedná o tyto lokality: – – – –

k. ú. Kateřinice, Fryčovice (Podbeskydská pahorkatina), AEO - ekologické zemědělství, uživatel Radek Matěj (Ing. Josef Folta), trvalý travní porost, pastvina k. ú. Heřmanice u Oder (Nízký Jeseník), AEO - ekologické zemědělství, uživatel Pavel Ovčáčík, trvalý travní porost, pastvina k. ú. Suchdol nad Odrou (CHKO Poodří), konvenční hospodaření, uživatel Agrosumak a.s., mezofilní a vlhkomilné louky, seč v pásech do 31. 7. k.ú. Veřovice (podhůří Moravskoslezských Beskyd, půdní bloky 4208 a 4209), uživatel ZD Javorník, konvenční hospodaření, trvalý travní porost (na části neprováděna 1. seč)

Seznam použitých informačních zdrojů Albrecht, M., Duelli, P., Müller, C., Kleijn, D., Schmid, B., 2007. The Swiss agri-environment scheme enhances pollinator diversity and plant reproductive success in nearby intensively managed farmland. J. of Appl. Ecol., 44: 813-822. Asher, J., Warren, M., Fox, R., Harding, P., Jeffcoate, G., Jeffcoate, S., 2001. The Millennium Atlas of butterflies in Britain and Ireland. Oxford University Press, Oxford. Asteraki, E.J., Hanks, C.B., Clements, R.O., 1995. The influence of different types of grassland field margin on carabid beetle (Coleoptera, Carabidae) communities. Agriculture, Ecosystems and Environment, 54: 195-202. Aviron, S., Jeanneret, P., Schupbach, B., Herzog, F., 2007. Effects of agri-environmental measures, site and landscape conditions on butterfly diversity of Swiss grassland. Agriculture Ecosystems & Environment, 122: 295-304. Baldi, A., Kisbenedek, T., 1997. Orthopteran assemblages as indicators of grassland naturalness in Hungary. Agriculture Ecosystems and Environment, 66: 121-129. Balmer, O. & Erhardt, A. 2000. Consequences of succession on extensively grazed grasslands for Central European butterfly communities: rethinking conservation practices. Conserv. Biol., 14: 746-757. Bardgett, R.D., Cook, R., 1998. Functional aspects of soil animal diversity in agricultural grasslands. Applied Soil Ecology, 10: 263-276. Batari, P., Báldi, A., Szél, G., Podlussany, A., Rozner, I., Erdős, S., 2007. Responses of grassland specialist and generalist beetles to management and landscape complexity. Diversity and Distributions, 13: 196-202. Beaufoy, G., Baldock, D., & Clark, J., 1994. The nature of farming. Low intensity farming systems in nine European countries. London: IEEP. Beneš, J., Konvička, M., Dvořák, J., Fric, Z., Havelda, Z., Pavlíčko, A., Vrabec, V., Weidenhoffer, Z., (eds) 2002. Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II / Butterflies of the Czech Republic: Distribution and conservation I, II. Společnost pro ochranu motýlů, Praha. Berg, M.P., Hemerik, L., 2004. Secondary succession of terrestrial isopod, centipede, and millipede communities in grasslands under restoration. Biol Fertil Soils, 40: 163-170. 17

Bilton, D.T., 1996. Myriapods, isopods and molluscs — useful for enviroment assessment? In: Eyre, M.D. (ed.): Enviromental monitoring, surveilance and conservation using invertebrates. Benton, EMS Publications: 18-21. Blackburn, J., Arthur, W., 2001. Comparative abundance of centipedes on organic and conventional farms, and its possible relation to declines in farmland bird populations. Basic Appl. Ecol., 2: 373-381. Blake, L., Goulding, K.W.T., Mott, C.J.B., Johnston, A.E.,1999. Changes in soil chemistry accompanying acidification over more than 100 years under woodland and grass at Rothamsted Experimental Station, UK. Eur. J. Soil Sci., 50: 401-412. Buchar, J., 1983. Klasifikace druhů pavoučí zvířeny Čech, jako pomůcka k bioindikaci kvality životního prostředí. Fauna Bohemiae Septentrionalis, Ústí nad Labem, 8: 119-135. Byers, R.A., Barker, G.M., 2000. Soil dwelling macro-invertebrates in intensively grazed dairy pastures in Pennsylvania, New York and Vermont. Grass and Forage Science, 55: 253-270. Clausen H.D., Holbeck H.B., Reddersen J., 2001. Factors infuencing abundance of butterflies and burnet moths in the uncultivated habitats of an organic farm in Denmark. Biological Conservation, 98: 167-178. Coll, M. & Bottrell, D.G., 1994. Effects of nonhost plants on an insect herbivore in diverse habitats. Ecology, 75: 723–731. Concepción, E.D., Díaz, M. & Baquero, R.A., 2008. Effects of landscape complexity on the ecological effectiveness of agri-environment schemes. Land.Ecol., 23:135-148. Dennis, P., 2003. Sensitivity of upland arthropod diversity to livestock grazing, vegetation structure and landform. Food, Agriculture & Environment, 1: 301-307. Dolek M., & Geyer A., 1997. Influence of management on butterflies of rare grassland ecosystems in Germany. Journal of Insect Conservation, 1: 125-130. Dolek, M. & Geyer, A., 2002. Conserving biodiversity on calcareous grasslands in the Franconian Jura by grazing: a comprehensive approach. Biol. Conserv. 104: 351-360. Dover, J.W., Sparks, T.H. & Greatorex-Davis, J.N., 1997. The importace of shelter for butterflies in open landscapes. J. Ins. Conserv. 1: 89-97. Downie, I.S., Coulson, J.C,, Butterfield, J.E.L., 1996. Distribution and dynamics of surface-dwelling spiders across a pasture-plantation ecotone. Ecography, 19: 29-40. Duffy J.E., 2002. Biodiversity and ecosystem function: the consumer connection. Oikos, 99: 201-219. Erhardt, A., 1985. Diurnal Lepidoptera: Sensitive indicators of cultivated and abandoned grasslands. Journal of Applied Ecology, 22: 849-861. Erhardt, A., Thomas, J.A., 1991. Lepidoptera as Indicators of Change in the Semi-natural Grasslands of Lowland and Upland Europe, pp. 213-236In: Collins N.M. and Thomas J.A., eds., The conservation of insects and their habitats. 15th Symposium of the Royal Entomological Society of London. Academic Press, London. Fahrig L., & Jonsen I., 1998. Effect of habitat patch characteristics on abundance and diversity of insects in an agricultural landscape. Ecosystems, 1: 197-205. Feehan, J., Gillomor, D.A. & Culleton, N., 2005. Effects of an agri-environment scheme on farmland biodiversity in Ireland. Agriculture, Ecosystems & Environment. 107: 275-286. Farkač, J., Král, D., Škorpík, M., (eds.) 2005. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. Fussell M., & Corbet S.A., 1992. Flower usage by bumble-bees: a basis for forage plant management. Journal of Applied Ecology, 29: 451-465. Goulson D., Hugem W.O.H., Derwent L.C., 2002. Colony growth of the bumblebee, Bombus terrestris, in improved and conventional agricultural and suburban habitats. Oecologia, 130: 267-273. Hendrickx, F., et al. 2007. How landscape structure, land-use intensity and habitat diversity affect components of arthropod diversity in agricultural landscapes. Journal of Applied Ecology, 44, 340-351. Holzschuh A., Dewenter I.S., Tscharntke T., 2008. Agricultural landscapes with organic crops support higher pollinator diversity. Oikos, 117: 354-361. Hossain Z., Gurr G.M., Wratten S.D., Raman A., 2002: Habitat manipulation in lucerne Medicago sativa: arthropod population dynamic in harvested and “refuge“ crop strips. Journal of Applied Ecology, 39: 445454. Jonsen, I.D. & Fahrig, L., 1997. Response of generalist and specialist insect herbivores to landscape spatial structure. Land. Ecol., 12: 185-197. Kleijn, D., Baquero, R.A., Clough, Y., Dı´az, M., DeEsteban, J., Ferna´ ndez, F., Gabriel, D., Herzog, F., Holzschuh, A., Jo¨ hl, R., Knop, E., Kruess, A., Marshall, E.J.P., Steffan-Dewenter, I., Tscharntke, T., 18

Verhulst, J., West, T.M. & Yela, J.L., 2006. Mixed biodiversity benefits of agri-environment schemes in five European countries. Ecology Letters, 9: 243-254. Kleijn, D., Berendse, F., Smit, R., Gillissen, N., 2001. Agri-environment schemes do not effectively protect biodiversity in Dutch agricultural landscapes. Nature, 413: 723-725. Kleijn, D., Sutherland, W.J., 2003. How effective are European agri-environment schemes in conserving and promoting biodiversity. J. of Appl. Ecol., 40: 947-969. Knop, E., Kleijn, D., Herzog, F., Schmid, B., 2006. Effectiveness of the Swiss agri-environment scheme in promoting biodiversity. J. of Appl. Ecol., 43: 120-127. Kohler, F., Verhulst, J., Knop, E., Herzog, F., Kleijn, D., 2007. Indirect effects of grassland extensification schemes on pollinators in two contrasting European countries. Biol. Conserv., 135: 302-307. Konvička, M., Čížek, L., Beneš, J., 2006. Ohrožený hmyz nížinných lesů: ochrana a management. Sagittaria, Olomouc. Krauss, J., Klein, A.-M., Steffan-Dewenter, I. & Tscharntke, T., 2004. Effects of habitat area, isolation, and landscape diversity on plant species richness of calcareous grasslands. Biodiv. Conserv., 13: 1427–1439. Krebs, J.R., Wilson, J.D., Bradbury, R.B. & Siriwardena, G.M., 1999. The second silent spring? Nature, 400: 611–612. Kromp, B. 1999. Carabid beetles in sustainable agriculture: a review on pest control efficacy, cultivation impacts and enhancement. Agriculture, Ecosystems and Environment, 74: 187–228. Kruess A. & Tscharntke T., 1994. Habitat fragmentation, species loss, and biological control. Science 264: 1581-1584. Kruess, A. & Tscharntke, T., 2002. Contrasting of plant and insect diversity to variation in grazing intenzity. Biol. Conserv., 106: 293-302. Kruess, A. & Tscharntke, T., 2002. Grazing intenzity and the diversity of grasshoppers, butterflies and trapnesting bees and wasps. Conserv. Biol., 16: 1570-1580. Lörtscher, M., Erhardt, A. & Zettel, J., 1997. Local movement patterns of three common grassland butterflies in a traditionally managed landscape. Bull. Soc. Entomol. Suisse, 70: 43-55. Maes, D. & van Dyck, H., 2001. Butterfly diversity loss in Flandres (north Belgium): Europes worst case scenario? Biol. Conserv., 99: 263-276. Marshall, E.J.P, West, T.M., Kleijn, D., 2006. Impacts of an agri-environment field margin prescription on the flora and fauna of arable farmland in different landscapes. Agriculture Ecosystems & Environment, 113: 36-44. New, T.R., 1997. Are Lepidoptera an effective ‘umbrella group’ for biodiversity conservation? Journal of Insect Conservation, 1: 5-12. Öckinge,r E. & Smith, H.G., 2006. Landscape composition and habitat area effects butterfly species richness in semi-natural grasslands. Oecologia, 149: 526-534. Öckinger E., Eriksson A.K. & Smith H.G., 2006. Effects of grassland abandonment, restoration and management on butterflies and vascular plants. Biol. Conserv., 133: 291-300. Öckinger, E., Hammarstedt, O., Nilsson, S.G. & Smith, H.G., 2006. The relationship between local extinction of grassland butterflies and increased soil nitrogen levels. Biol. Conserv., 128: 564-573. Oostermeijer, J.G.B. & van Swaay, C.A.M., 1998. The relationship between butterflies and environmental indicator values: A tool for conservation in a changing landscape. Biol. Conserv., 86: 271-280. Paoletti, M.G., 1999. Using bioindicators based on biodiversity to assess landscape sustainability. Agriculture, Ecosystems & Environment, 74: 1-18. Paoletti, M.G., Cantarino, C.M., 2002. Sex ratio alterations in terrestrial woodlice populations (Isopoda: Oniscidea) from agroecosystems subjected to different agricultural practices in Italy. Applied Soil Ecology, 19: 113-120. Paoletti, M.G., Hassall, M., 1999. Woodlice (Isopoda: Oniscidea): their potential for assessing sustainability and use as bioindicators. Agriculture, Ecosystems & Environment, 74: 157-165. Paoletti, M.G., Sommaggio, D., Bressan, M. & Celano, V. 1996. Can sustainable agricultural practices affect biodiversity in agricultural landscapes? A case study concerning orchards in Italy. In: Arthropod Natural Enemies in Arable Land II. Surfoval, Reproduction and Enhancement. Acta Jutlandica, 71: 241 – 254. Pavlů, V. & Hejcman, M., 2006. Hospodářská zvířata. In: Mládek J., Pavlů V., Hejcman M., Gaisler J. (eds.), Pastva jako prostředek údržby trvalých travních porostů v chráněných územích. VÚRV, Praha. Pearce S., & Zalucki M.P., 2005. Does the cutting of lucerne (Medicago sativa) encourage the movement of arthropod pests and predators into the adjacent crop? Australian Journal of Entomology, 44: 219-225. Pfiffner, L. & Luka, H. 2003: Effects of low – input farming system on carabids and epigeal spiders – a paired farm approach. Basic and Applied Ecology, 4: 117 – 127. 19

Poschlod, P. & WallisDeVries, M. F., 2002. The historical and socioeconomic perspective of calcareous grasslands - lessons from the distant and recent past. Biol. Conserv., 104: 361–376. Purtauf, T., Roschewitz, I., Dauber, J., Thies, C., Tscharntke, T., Wolters, V., 2005. Landscape context of organic and conventional farms: Influences on carabid beetle diversity. Agriculture, ecosystems & environment, 108: 165-174. Reid W. V., (ed.) et al. 2005. Ekosystémy a lidský blahobyt. Syntéza. Centrum pro otázky životního prostředí, Praha. Robinson, R.A. & Sutherland, W.J., 2002. Post-war changes in arable farming and biodiversity in Great Britain. J. Appl. Ecol., 39: 157–176. Roth, T., Amrhein, V., Peter, B., Weber, D., 2008. A Swiss agri-environment scheme effectively enhances species richness for some taxa over time. Agriculture, Ecosystems & Environment, 125: 1-4. Ryszkowski, L. 1995. Managing ecosystem services in agricultural landscapes. Nat.Res., 31: 27-36. Samways, M., 2005. Insect Diversity Conservation. Cambridge University Press, Cambridge, UK. Seeber, J., Seeber, G.U.H., Kössler, W., Langel, R., Scheu, S., Meyer, E., 2005. Abundance and trophic structure of macrodecomposers on alpine pastureland (Central Alps, Tyrol. effects of abandonment of pasturing. Pedobiologia, 49: 221-228. Schneider, Ch., Fry, G.L.A., 2001. The influence of landscape grain size on butterfly diversity in grasslands. J. Ins. Conserv., 5: 163-171. Siepel, H., van de Bund, C.F., 1988. The influence of management practices on the microarthropod community of grassland. Pedobiologia, 31: 339-354. Silva P.M., Aguiar C.A.S., Niemelӓ J., Sousa J.P., Serrano A.R.M., 2008. Diversity patterns of groundbeetles (Coleoptera: Carabidae) along a gradient of land-use disturbance. Agriculture, Ecosystems and Environment, 124: 270-274. Smallidge, P.J. & Leopold, D.J., 1997. Vegetation management for the maintenance and conservation of butterfly habitats in temperate human-dominated landscapes. Land. Urb. Plan., 38: 259-280. Smith, R.S., Shiel, R.S., Millward, D. & Corkhill, P. 2000. The interactive effects of management on the productivity and plant community structure of an upland meadow: an 8–year feld trial. J. Appl. Ecol., 37:1029–1043. Souty-Grosset, C., Badenhausser, I., Reynolds, J.D., Morel, A., 2005. Investigations on the potential of woodlice as bioindicators of grassland habitat quality. Eur. J. Soil Biol., 41: 109-116. Souty-Grosset, C., Badenhausser, I., Reynolds, J.D., Morel, A., 2005. Investigations on the potential of woodlice as bioindicators of grassland habitat quality. Pedobiologia, 41: 109-116. Stamps W. T. & Linit M.J., 1998. Plant diversity and arthropod communities: implications for temperate agroforestry. Agroforestry Systeme, 39: 73-89. Steen, E., 1983. Soil animals in relation to agricultural practices and soil productivity. Swedish J. agric. Res., 13: 157-165. Strijker, D., 2005. Marginal lands in Europe – cause of decline. Basic . Appl. Ecol., 6: 99-106. Theis C. & Tscharntke T., 1999. Landscape structure and biological control in agroecosystems. Science, 285: 893-895. Thomas, J.A., Moris, M.G., 1995. Rates and patterns of extinction among British invertebrates. pp. 111-130 in J.H. Lawton and R. M. May (eds). Extinction rates. Oxford University Press, Oxford, UK. Tscharntke, T., Steffan-Dewenter, I., Kruess, A., Thies, C., 2002. Characteristics of insect populations on habitat fragments: a mini review. Ecol. Res., 17:229–239. van Swaay, C., Warren, M., 1999. Red Data book of European butterflies (Rhopalocera). Council of Europe Publishing, Strasbourg. Vickery, J.A., Tallowin, J.R., Feber, R.E., Asteraki, E.J., Atkinson, P.W., Fuller, R.J., Brown, V.K., 2001. The management of lowland neutral grasslands in Britain: eVects of agricultural practices on birds and their food resources. J. Appl. Ecol., 38:647–664. Weibull, A.-Ch., Bengtsson, J., Nohlgren E., 2000. Diversity of butterflies in the agricultural landscape: the role of farming system and landscape heterogenity. Ecography, 23: 743-750. Zimmer, M., Brauckmann, H.J., Broll, G., Topp, W., 2000. Correspondence analytical evaluation of factors that influence soil macro-arthropod distribution in abandoned grassland. Pedobiologia, 44: 695-704.

20

5.3 Zhodnocení efektivity revitalizačních opatření ve vybraných lokalitách Moravskoslezského kraje

21

Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje

Lučinka – Hájek jih

Nebesák

Zhodnocení efektivity revitalizačních opatření ve vybraných lokalitách Moravskoslezského kraje (průzkum č. 5.3.) Dílčí zpráva č. 1

Zpracoval: RNDr. Lukáš Merta, Ph.D. Prosinec 2009

22

1. Úvod, metodika práce Na území Moravskoslezského kraje byla provedena řada revitalizačních opatření, jejichž cílem byla přírodní obnova vybraných lokalit, v minulosti degradovaných necitlivými zásahy. Efektivita realizovaných revitalizačních opatření na území kraje dosud nebyla komplexně vyhodnocena. Z tohoto důvodu byl do ucelené studie s názvem „Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje“ zařazen také průzkum zaměřený na vyhodnocení biologického přínosu revitalizací na vybraných lokalitách: Lučinka – Hájek jih a Lučinka – Hájek střed (u Dolní Moravice) a Nebesák (u Horního Benešova). Obě lokality se nachází na Bruntálsku (viz Obr. 1). Obr. 1: Situační mapa zájmového území s lokalitami Lučinka – Hájek jih a Lučinka – Hájek střed (u Dolní Moravice) a s lokalitou Nebesák (u Horního Benešova)

Zhodnocení efektivity revitalizačních opatření na vybraných lokalitách bude postaveno na floristické inventarizaci, batrachologické inventarizaci a inventarizaci makrozoobentosu (v tekoucích a stojatých vodách). Vyhodnoceny budou změny bioty na lokalitách a aktuálně získaná data budou srovnány s dřívějším stavem. Ze získaných biologických dat bude vytvořena nálezová databáze. Důležitým výstupem budou také doporučení vhodných managementových opatření z pohledu ochrany přírody. Botanický a batrachologický inventarizační průzkum lokalit bude metodicky vycházet z Metodiky inventarizačních průzkumů MZCHÚ (AOPK ČR 2005). Inventarizační průzkum makrozoobentosu bude proveden podle Metodiky odběru a zpracování vzorků makrozoobentosu stojatých vod (VÚV TGM 2006) a Metodiky odběru a zpracování vzorků makrozoobentosu tekoucích vod metodou Perla (VÚV TGM 2006). Jelikož studie Zhodnocení efektivity revitalizačních opatření ve vybraných lokalitách Moravskoslezského kraje byla zadána až po skončení vegetační sezóny (podzim 2009), nebyly v letošním roce prováděny žádné inventarizační průzkumy. Terénní průzkum, realizovaný ke konci roku 2009, zahrnoval pouze celkovou rekognoskaci zájmových lokalit a seznámení se s jejich celkovým přírodním a krajinným rázem. Inventarizační průzkumy budou zahájeny na jaře roku 2010. Mimoterénní práce na studii zahrnovaly zejména rešerši dostupných podkladů, jakými byly projektové dokumentace provedených revitalizačních akcí a biologické průzkumy realizované v daných územích (pouze pro lokalitu Nebesák). Výstupem dílčí zprávy č. 1 je proto zejména specifikace provedených zásahů na sledovaných lokalitách a v případě lokality Nebesák též shrnutí výsledků biologického průzkumu, realizovaného před revitalizačními zásahy. 23

2. Popis zájmového území 2.1. Lučinka Hájek střed a Lučinka Hájek jih Lokalita Lučinka - Hájek střed se nachází na území k.ú. Dolní Moravice při severní hranici Nízkého Jeseníku a zahrnuje mělké údolí potoka Lučinka (též Luční potok) na svazích Moravické hory. Celé údolí Lučinky od pramene potoka po jeho ústí do Moravice je více než 1 650 m dlouhé. V dolních dvou třetinách byl potok v 70. letech minulého století v rámci realizace melioračních opatření zatrubněn, břehové porosty byly odstraněny a bývalé druhově pestré nivní louky byly rozorány a spojeny s okolními poli. Důsledkem necitlivých zásahů byla extrémní eroze půdy na těchto 500 až 1000 m dlouhých svazích, přestože zde některé pozemky byly zatravněny. Rýhová eroze se pravidelně objevovala na většině zdejších svahů, místy se vytvořily erozní rýhy i 1 - 2 m hluboké. Erozí docházelo k odplavování ornice, která se dostávala přes silnici do údolní nivy řeky Moravice, které je přírodně velmi cenným územím (chráněným jako PR Niva Moravice). Zde docházelo k nežádoucí sedimentaci splavenin a eutrofizaci původně oligotrofních až rašelinných ekosystémů. Obr. 2: Detailní mapa zájmové lokality Lučinka – Hájek jih (modré pole) a Lučinka – Hájek střed (vodní tok severně od předchozího)

Revitalizační opatření na lokalitě Lučinka – Hájek střed zahrnovala renaturalizaci toku, rekonstrukci okolních luk a břehových porostů v údolí potoka. Akce byla časově rozdělena na 2 etapy - v roce 1999 byly provedeny všechny potřebné zemní a technické práce, v roce 2000 pak byly provedeny úpravy nově se tvořícího koryta potoka a výsadby dřevin do břehových porostů a skupin autochtonních dřevin do vznikajících přípotočních luk. Na toku Lučinky byly v rámci revitalizačních opatření vybudovány dva suché poldry. Ve střední části toku, asi 650 m nad silnicí, byl vybudován menší suchý poldr se sypanou homogenní hrází, v dolní části toku (cca 200 m nad silnicí) podobným způsobem druhý suchý poldr. Hlavním cílem vybudování obou nádrží bylo zachycovat přívalové vody a splaveniny. Oba poldry jsou řešeny jako průtočné, v nichž je průtok běžného množství vody (do 20 l/s) zajištěn betonovými trubkami v tělese hrází, vyšší přívalové průtoky jsou přepouštěny přes hráz přelivem z lomového kamene.

24

Vegetační úpravy na lokalitě zahrnovaly výsadbu stromů a keřů. Celkem bylo v roce 2000 vysazeno 950 ks sazenic stromů o výšce přes 150 cm, 1600 ks sazenic stromů o výšce 100 cm, 1220 ks sazenic stromů kolem 70 cm a 2360 ks sazenic keřů. Výsadby byly zčásti chráněny uzlíkovým pletivem, zčásti individuálními obaly. Ke všem vyšším sazenicím (100+ a 150+) byly pro stabilizaci instalovány kůly nebo trojnožky. Následná péče zahrnovala obžínání vysazených sazenic a opravy stalibizačních kůlů a trojnožek, případně doplnění kůlů a individuálních obalů. V podzimním termínu bylo také provedeno dosazení sazenic namísto uhynulých exemplářů. Podle zkušeností z předchozích akcí je zde počítáno s úhynem a doplněním méně než 10% počtu vysázených sazenic, přičemž sortiment i velikostní a věková struktura zůstávají pro dosadbu stejné. Tab. 1: Dřeviny, vysazované (a následně dosazované) na lokalitě Lučinka – Hájek střed český název latinský název % počet počet sazenic zastoupení sazenic pro dosadby vysázených v roce 2001 v roce 2000 sazenice stromů 150+ jasan ztepilý Fraxinus excelsior 40 380 35 olše lepkavá Alnus glutinosa 40 380 35 javor klen Acer pseudoplatanus 20 190 15 sazenice stromů 100+ jasan ztepilý Fraxinus excelsior 30 480 40 olše lepkavá Alnus glutinosa 30 480 40 javor klen Acer pseudoplatanus 20 320 30 bříza bradavičnatá Betula verrucosa 10 160 14 vrba jíva Salix caprea 10 160 14 sazenice stromů 70+ jasan ztepilý Fraxinus excelsior 30 366 35 olše lepkavá Alnus glutinosa 30 366 35 javor klen Acer pseudoplatanus 20 244 23 bříza bradavičnatá Betula verrucosa 10 122 10 vrba jíva Salix caprea 10 122 10 sazenice keřů 3/1 vrba křehká Salix fragilis 30 708 70 vrba košíkářská Salix viminalis 30 708 70 vrba popelavá Salix cinerea 10 236 20 hloh obecný Crataegus monogyna 10 236 20 kalina obecná Viburnum opulus 10 236 20 střemcha hroznatá Padus racemosa 10 236 20 celkem sazenic dřevin pro dosadbu 556 ks Lučinka - Hájek jih je nejjižněji položené údolí potoka – pravobřežního přítoku Moravice v polích na svazích Moravické hory. Prameniště potoka se nachází v nadmořské výšce 638 m n.m., ústí ve výšce 573 m n.m. Celé údolí od pramene potoka po jeho ústí do Moravice je 1590 m dlouhé. Na většině délky toku byly v 70. letech minulého století provedeny podobné zásahy jako na předchozí lokalitě – zaklenutí toku, odstranění břehových porostů a rozorání bývalých druhově pestrých nivních luk. Při jarním tání a při letních přívalových deštích zde voda přesto tekla po povrchu a erodovala ornici. Otevřený (i když zahloubený, zregulovaný a napřímený) zůstal pouze na spodním úseku toku (nad silnicí). Na nejspodnějším úseku (mezi silnicí a ústím do Moravice) se potok rozléval do mokřadů v aluviu Moravice (PR Niva Moravice). V roce 1997 a 1998 bylo v této části koryto potoka obnoveno, aby nedocházelo k další eutrofizaci společenstev chráněného území. Realizovaná opatření na lokalitě Lučinka – Hájek jih vycházela z celkové koncepce řešení krajinného prostoru východního úbočí Moravické hory a opíraly se o praktické zkušenosti z realizace předchozích prací v severněji položených údolích (Lučinka – Hájek střed a Lučinka – Hájek sever). I zde byla provedena komplexní revitalizace potoka – tok byl odtrubněn a vytvarován do přirozeného koryta s nízkou průtočnou kapacitou (možnost vybřežování). Jako protierozní a retenční opatření zde byly i v tomto údolí vybudovány dva průtočné poldry. Po dokončení terénních a hydrotechnických úprav byly provedeny vegetační úpravy 25

vysázeny břehové porosty a rekonstruovány květnaté nivní louky. Realizační fáze revitalizace byly rozděleny do dvou etap: v první etapě v roce 2000 byla provedena hlavní technická opatření (odtrubnění potoka a výstavba průtočných poldrů s regulovatelnými stavidly), v roce 2001 bylo dotvarováno nové koryto potoka a postupně realizována výsadba dřevin a rekonstrukce druhově pestrých přípotočních nivních luk. Plošná výsadba dřevin byla realizována nad spodním zaústěním revitalizovaného potoka, nad dolním poldrem v místech zaústění melioračních hlavníků a pod vybudovaným přejezdem polní cesty. Tyto plochy byly před vysázením oploceny uzlíkovým pletivem Bulvark (výška 150 cm) umístěným na dřevěných kůlech 4 m od sebe. Sazenice dřevin byly na těchto oplocených plochách vysazovány ve sponu 120 x 100 cm, přičemž podél oplocení byl vysázen hustý plášť keřů. Pro výsadby bylo použito 1220 ks tříletých školkovaných sazenic stromů 70+ a 200 ks odrostků 100+. Sazenice byly sázeny ručně do jamek 25 x 25 cm, odrostky do jamek 35 x 35 cm. Do břehových porostů byly vysazovány sazenice stromů 100+ a 150+ a keřů ve výše uvedeném sortimentu ve směsi podle procentuálního zastoupení. Sazenice stromů 100+ byly všechny opatřeny dřevěnými kůly 150 cm vysokými, ke kterým byly vyvázány. Sazenice jasanů byly v těchto porostech chráněny proti poškození zvěří individuálními obaly ATRO 120 cm. Výsadba dřevin břehových porostů byla prováděna ručně do jamek o průměru větším než 35 cm (podle kořenových systémů konkrétních sazenic), které budou hloubeny jednak ručně, jednak lehkou mechanizací (bagr s podkopem 60 cm). Tab. 2: Dřeviny vysazované na lokalitě Lučinka – Hájek jih český název latinský název sazenice stromů 150+ celkem 500 ks jasan ztepilý Fraxinus excelsior olše lepkavá Alnus glutinosa javor klen Acer pseudoplatanus sazenice stromů 100+ celkem 800 ks jasan ztepilý Fraxinus excelsior olše lepkavá Alnus glutinosa javor klen Acer pseudoplatanus bříza bradavičnatá Betula verrucosa vrba jíva Salix caprea sazenice stromů 70+ celkem 8.600 ks jasan ztepilý Fraxinus excelsior olše lepkavá Alnus glutinosa javor klen Acer pseudoplatanus bříza bradavičnatá Betula verrucosa vrba jíva Salix caprea sazenice keřů 3/1 – celkem 1.200 ks vrba křehká Salix fragilis vrba košíkářská Salix viminalis vrba popelavá Salix cinerea hloh obecný Crataegus monogyna kalina obecná Viburnum opulus střemcha hroznatá Padus racemosa celkem sazenic dřevin 11.100 ks

% zastoupení

počet sazenic

40 40 20

200 200 100

30 30 20 10 10

240 240 160 80 80

30 30 20 10 10

2.580 2.580 1.720 860 860

30 30 10 10 10 10

360 360 120 120 120 120

2.2. Nebesák Lokalita Nebesák je situována východně od obce Horní Benešov, přibližně 10 km východně od města Bruntálu, v bezprostřední blízkosti silniční komunikace č. 11 mezi Bruntálem a Opavou. Severně od lokality se nachází čerpací stanice a areál bývalého zemědělského družstva (místo zvané „Kukačka“). Stanovištně je území poměrně pestré, zahrnuje vodní nádrž s přilehlými tůněmi, původní i nově založené fragmenty lesů a podmáčené louky. V rámci terminologie ÚSES je lokalita vedena jako lokální biocentrum (LBC) s názvem Nebesák. Lokalitě bylo provedeno biologické hodnocení a plán ÚSES (Bureš 2001), takže jsou k dispozici věrohodné informace o biologické hodnotě daného území před realizací revitalizačních opatření. 26

Obr. 3: Detailní zákres zájmové lokality Nebesák u Horního Benešova

Již před provedenými zásahy představovalo území bohatou mozaiku přírodních stanovišť, jak dokládá jejich výčet ze zpracovaného biologického hodnocení: 1. Rybníček a vodní tůně (rybníček souvisle zarosten porostem okřehku) 2. Porosty náletových dřevin (vrby, jívy, osiky, olše, břízy, bezy) kolem rybníčku 3. Nově vznikající mokřady na louce podél polní cesty (porosty ostřic, vlhkomilných trav a bylin) 4. Louky ve středním a jižním prostoru biocentra (druhově chudé i poměrně pestré mezofilní, místy až mírně podmáčené louky) 5. Podmáčené olšiny na jižním okraji biocentra 6. Smíšený porost listnatých a jehličnatých dřevin na jihozápadním okraji biocentra (smrk, modřín, bříza, osika, jasan, vejmutovka) Již v období před provedenými revitalizačními zásahy byla na lokalitě zjištěna přítomnost řady vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů (Bureš 2001). Mezi ochranářsky významné rostliny, rostoucí na lokalitě, patřily stolístek přeslenatý (Myriophyllum verticillatum), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), čertkus luční (Succisa pratensis) a ostřice latnatá (Carex paniculata). I když se nejedná o zákonem chráněné druhy, jsou uvedeny na celostátním Červeném seznamu v kategoriích C4, případně C3. Ze zákonem chráněných druhů obojživelníků byli na lokalitě registrováni kuňka obecná (Bombina bombina), ropucha obecná (Bufo bufo), ropucha zelená (Bufo viridis) a rosnička zelená (Hyla arborea). Z plazů zde byli nalezeni užovka obojková (Natrix natrix), ještěrka obecná (Lacerta agilis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) a slepýš křehký (Anguis fragilis). Také z ornitologického hlediska byla lokalita označena za významnou. Během průzkumů bylo zjištěno celkem 33 druhů ptáků (Bureš 2001). Ze zvláště chráněných druhů v kategorii silně ohrožených byli pozorováni chřástal polní (Crex crex) a chřástal vodní (Rallus aquaticus), z ohrožených druhů pak bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), moudivláček lužní (Remiz pendulinus), rorýs obecný (Apus apus) a vlaštovka obecná (Hirundo rustica). Zajímavý nález představovala také slípka zelenonohá (Gallinula chloropus). Ornitologický význam spočívá v pravidelném výskytu několika zákonem chráněných druhů ptáků a velké druhové diverzitě na relativně malé ploše biocentra. 27

Tab. 3: Seznam druhů obojživelníků a plazů, zjištěných na lokalitě Nebesák během průzkumů prováděných před započetím revitalizačních zásahů (Bureš 2001) Druh Kategorie České jméno Latinské jméno ochrany kuňka obecná Bombina bombina O ropucha obecná Bufo bufo O ropucha zelená Bufo viridis O rosnička zelená Hyla arborea SO skokan hnědý Rana temporaria ještěrka obecná Lacerta agilis SO ještěrka živorodá Zootoca vivipara SO slepýš křehký Anguis fragilis SO užovka obojková Natrix natrix O O...ohrožený druh, SO... silně ohrožený druh (podle vyhlášky č. 395/92 Sb.)

3. Plán prací na rok 2010 Terénní inventarizační průzkumy budou zahájeny na jaře roku 2010. Batrachologický průzkum bude započat v závislosti na klimatických podmínkách již v průběhu března, aby bylo podchyceno období kladení vajíček i u druhů s brzkou dobou kladení. Hydrobiologický průzkum (vodní bezobratlí) bude zahrnovat jarní a letní aspekt, a to jak na tekoucích, tak i na stojatých vodách. Na vodních tocích bude vybráno několik reprezentativních profilů. Botanický průzkum bude započat pravděpodobně již v měsíci dubnu a bude pokračovat až do konce vegetační sezóny (září). Podzim a zima roku 2010 budou věnovány zpracovávání nasbíraných dat a vyhotovení finálních výstupů. Odevzdání konečného výstupu se předpokládá v první polovině ledna roku 2011.

4. Literatura Adámek Z. (2006): Metodika odběru a zpracování vzorků makrozoobentosu stojatých vod. VÚV TGM Bureš L. (2001): LBC Nebesák u Horního Benešova: biologické hodnocení a plán ÚSES. Světlá Hora, 15 stran. Janáčková H. et Štorkánová A. (eds.) (2005): Metodika inventarizačních průzkumů zvláště chráněných území. AOPK ČR Kolektiv (2006): Metodika odběru a zpracování vzorků makrozoobentosu tekoucích vod metodou Perla. VÚV TGM Procházka F. (ed.) (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky. Příroda, 18: 1-166 Pyšek P., Sádlo J. et Mandák B. (2002): Catalogue of alien plants of the Czech Republic. Preslia 74: 97-186.

V Olomouci dne 28.12.2009 RNDr. Lukáš Merta, Ph.D. Mrštíkovo nám. 53 779 00 Olomouc tel.: 776 112 559 e-mail: [email protected]

28

5.4 Monitoring funkcí ÚSES ve vybraných lokalitách Moravskoslezského kraje

29

Monitoring funkcí ÚSES ve vybraných lokalitách Moravskoslezského kraje v rámci projektu:

„Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje“

Dílčí zpráva o realizaci projektu (Úvodní zpráva - 1. etapa)

Mgr. Radim Kočvara Leden 2010

30

Úvod Územní systém ekologické stability (dále ÚSES) je podle §3 písm. a) zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Hlavním smyslem ÚSES je posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb. Cílem územních systémů ekologické stability je zejména vytvoření sítě relativně ekologicky stabilních území ovlivňujících příznivě okolní, ekologicky méně stabilní krajinu, zachování či znovuobnovení přirozeného genofondu krajiny a zachování či podpoření rozmanitosti původních biologických druhů a jejich společenstev (blíže viz Maděra & Zimová 2005). Metodika vymezování územních systému ekologické stability byla formulována v první polovině 90. let minulého století. Ve stejné době byly zahájeny i realizace dílčích chybějících segmentů této sítě. Do dnešní doby byly jen v regionu Moravskoslezského kraje do výsadeb investovány částky v řádu milionů korun. Prakticky ve všech případech se ale jedná o jednorázovou aktivitu, kdy nejčastěji po ukončení povinné tříleté péče přestává být další existence sledována. Jakékoliv informace o reálném fungování realizovaných prvků, které by ve výsledku potvrdili oprávněnost investic, případně byly podkladem pro optimalizaci výsadeb a jejich managementu v dalších letech, zcela chybí. Cílem práce je tedy zhodnocení prvků ÚSES, které byly realizovány na území Moravskoslezského kraje. Protože monitoring prvků ÚSES dosud nebyl systematicky prováděn, v praxi ověřená metodika komplexnějšího sledování neexistuje. V první fázi je tak navržena metodika pro získání rámcového přehledu o rozsahu a aktuálním stavu účelově založených prvků ÚSES v Moravskoslezském kraji a pro zhodnocení přínosu budování systému pro ekologickou stabilitu krajiny na základě sledování modelových skupin organismů. V průběhu vegetačního období v roce 2010 pak bude pomocí této metodiky provedena inventarizace vybraných realizovaných prvků ÚSES v Moravskoslezském kraji včetně zprávy o aktuálním stavu porostů a následné vyhodnocení stavu těchto prvků a doporučení pro další monitoring a realizace ÚSES.

Metodika Přehled realizovaných ÚSES V současné době je doplňován celkový přehled všech realizovaných prvků ÚSES, případně dalších výsadeb, které mohou být jako ÚSES chápány. Byla uspořádána data získaná z databáze Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) Ostrava, která zahrnuje 203 realizovaných prvků na území Moravskoslezského kraje, z toho 50 v rámci doplnění ÚSES. Obecně se jedná o akce žádané z dotačního titulu na výsadby. Mimo tyto lokality existují další realizované výsadby, jejich ucelený přehled však neexistuje a informace o nich jsou deponovány na jednotlivých pracovištích pozemkových úřadů (v rámci Moravskoslezského kraje se jedná o působnosti v okresech Bruntál, Opava, Nový Jičín, Karviná a Frýdek Místek). Tyto údaje jsou v současné době získávány a zpracovávány. Postupně je tak vytvářen ucelený přehled s popisem a stavem lokalit, který bude jedním z výstupů této práce.

Vytvoření metodiky pro monitoring funkce ÚSES Hlavním cílem projektu je hodnocení funkčnosti vybraných realizovaných prvků ÚSES na základě sledování stavu rostlinných společenstev a určených skupin živočichů. Zde je nezbytné specifikování dvou obecných funkcí ÚSES, a to podpoření (zajištění) konektivity biotopů z hlediska migrační funkce a obecný přínos zvýšením biodiverzity v krajině s výsledkem podpory druhů, jejichž biotopy jsou realizovány. V tomto ohledu je možné velmi široké pojetí možného přínosu USES, dané jeho typem (lesní, luční, vodní biotop), rozlohou, místem realizace (obnova biotopu, případně vytvoření nového biotopu, typicky v zemědělské krajině). Na druhé straně je možné zkoumání a srovnání limitováno skutečným stavem realizovaných prvků ÚSES, které mají být předmětem studia. Proto je další postup zaměřen na lesní ekosystémy, jejichž srovnání je jako jediné možné, a to z důvodu typického lesního biotopu, který je při realizaci interakčního prvku v krajině při realizaci cílem, respektive ke kterému přirozenou cestou většina realizovaných prvků ÚSES směřuje.

31

Cílem tak bude A) inventarizace vybraných prvků ÚSES, které mají liniový charakter (viz dále), a které jsou směřovány ke vzniku lesního biotopu. Cílovými skupinami budou vyšší rostliny (botanický průzkum), obojživelníci a plazi, ptáci, drobní zemní savci a vybrané skupiny bezobratlých (epigeon s důrazem na brouky Coleoptera). Kromě inventarizace samotných prvků ÚSES bude pro srovnání a vyhodnocení provedena i inventarizace navazujících přirozených lesních ekosystémů. Výsledkem bude základní srovnání diverzity a denzity mezi „přirozenými“ a realizovanými prvky ÚSES. Inventarizace bude provedena dle základních metodik AOPK (Kolektiv 2009), upravených pro potřeby dané práce. Pro srovnání B) migrační funkce ÚSES budou vybrány vhodné liniové prvky, aby mohla být tato funkce testována. Toto sledování nejvíce limituje možné postupy, a aby bylo možné, je navrženo následující schéma experimentu, který umožní srovnání migrační funkce ÚSES a následně i jeho biologické hodnoty. V rámci území Moravskoslezského kraje jsou aktuálně vybírány takové lokality, které splňují nároky na možné založení experimentu a jeho případnou opakovatelnost. Doposud vybrané a ověřené lokality jsou výsadby realizované v okolí Lichnova a Bohušova (Bruntál). Výběr experimentálních ploch je následující, aby mohlo být v co největší míře odpovězeno na položené otázky: 1) Vybrané plochy budou zastupovat pouze nové realizované prvky ÚSES na ploše zemědělské půdy, aby byl eliminován vliv nekontrolovatelných faktorů. 2) Plochy budou mít charakter liniové výsadby s min. délkou 200 m. 3) Budou sledovány plochy ÚSES v krajině s a) malým (celkem 6 ploch) a b) velkým plošným zastoupením lesních celků v okolí (celkem 6 ploch), tj. 12 vybraných ploch ÚSES. 4) Budou sledovány tři typy liniových výsadeb a) linie spojující dva lesní biotopy (celkem 4), b) linie nespojující, avšak napojená na lesní biotop (celkem 4), c) linie bez kontaktu s lesním biotopem (celkem 4) 5) Budou sledovány dvě věkové struktury ÚSES, a) mladý porost (do několika let po výsadbě, celkem 6 ploch), b) starší porost (více jak pět let po výsadbě, celkem 6 ploch). Výše zmíněné podmínky poskytují maximální možnost srovnání a následně nalezení odpovědí na položené otázky. Tento experiment umožní srovnání funkce a ekologické hodnoty ÚSES ve všech rovinách. Celkem tak budou monitorována čtyři území (dvě území v zalesněné krajině a dvě v převažující zemědělské oblasti). V rámci každého území budou sledovány tři plochy ÚSES (polovina ze všech bude zaměřena na mladé výsadby, druhá polovina na starší porosty). Plochy ÚSES budou rozlišeny dle jejich propojení s okolními lesními celky (jedna propojená, jedna napojená a jedna oddělená), v rámci kterých bude vymezeno celkem šest lokalit (vždy daný okraj plochy ÚSES, tj. dvě lokality na jednu plochu ÚSES) a šest lokalit přirozených lesních celků (z toho tří napojených na ÚSES). Blíže viz mapa (obr. č. 1) s jednou z vybraných lokalit. Budou tak získány podklady pro srovnán konektivity v zalesněné a bezlesé krajině, přičemž je pro každou možnou vymezenou proměnnou zachována podmínka min. tří opakování: 1) 2) 3) 4) 5) 6)

Celkem 4 území Každé území se 3 plochami ÚSES = 12 ploch Každá plocha se dvěma lokalitami = 24 lokalit + 24 lesních lokalit Umožňuje srovnání starších a mladších ploch ÚSES (12 vs. 12 lokalit) Umožňuje srovnání lokalit ÚSES v lesní a nelesní krajině (12 vs. 12 lokalit) Umožňuje srovnání ÚSES s okolním lesním prostředím (24 vs. 24 lokalit) a výpočet konektivity v daném území 7) Umožňuje srovnání konektivity v rámci ÚSES a navazujících porostů (12 samostatných lesních lokalit, 12 lesních lokalit v návaznosti na ÚSES, 12 lokalit ÚSES v návaznosti na lesní prostředí a 12 lokalit ÚSES bez napojení na lesní prostředí).

Lokalitou v rámci ÚSES a lesního prostředí je myšlena odpovídající plocha v dané kategorii. Pro cévnaté rostliny a obratlovce to je vždy polovina dané plochy a odpovídající plocha lesního celku (minimálně 0,2 ha). Pro bezobratlé to je dvojice zemních pastí umístěných v dané lokalitě. Pro vyhodnocení budou použity standardních postupy zoologického a botanického monitoringu a statistických analýz, cílem bude srovnání denzity a diverzity ekologických skupin v rámci vymezení jednotlivých lokalit. Terénní práce budou provedeny od dubna do srpna 2010, což je s ohledem na aktivitu a vegetační sezónu plně dostačující. Monitoring bude prováděn vždy první týden v měsíci a bude na všech lokalitách 5x opakován (1 x duben, 1 x květen, 1 x červen, 1 x červenec, 1 x srpen). 32

Matematická analýza potenciálu části krajiny Na základě výše navržené metodiky bude možné provedení matematické analýzy stavu souvisejících částí krajiny z hlediska potenciálu pro zachování biodiverzity a migrace jako jeden z podkladů pro hodnocení pilotních lokalit.

Obr. č. 1 – Jedno ze čtyř vybraných území (Lichnov, okres Bruntál) se třemi vymezenými plochami ÚSES v požadovaných kategoriích, včetně sledovaných lesních ploch v okolí. To umožní vymezení lokalit v rámci ploch ÚSES na čtyřech různých územích (celkem 24 lokalit, 6 lokalit v jednom území) a lokalit v rámci navazujících lesních celků (celkem 24 lokalit, 6 lokalit v rámci jednoho území). S ohledem na možnosti analýzy a geograficky malou oblast je možné (a zároveň vhodné) provedení této analýzy u skupin bioty s omezenou možností disperze. Jak dokazuje řada studií, představují bezobratlí vhodnou skupinu pro indikaci změn v životním prostředí (Vessby et al. 2002). Je prokázáno, že bezobratlí (zejména pak hmyz) reagují na změny citlivěji, než když tytéž jevy sledujeme například na úrovni vegetace (Samways 2005). Změny v prostředí se odráží jak na druhovém složení společenstev, tak na proporčním zastoupení druhů (na jejich abundancích). Z hmyzu stojí za pozornost především brouci (Coleoptera), s ohledem na malou zkoumanou plochu území a blízkost lokalit. Data o společenstvech bezobratlých, případně i u dalších skupin, budou analyzována metodami mnohorozměrné ordinační statistiky. Ordinační metody umožňují jednak vizualizovat struktury v datech a tak upozorňovat na jinak "skryté" zákonitosti, jednak umožňují testovat specifické hypotézy vážící se ke vztahům mezi druhovým složením v rámci lokalit a charakteristikami vnějšího prostředí. Pro tyto účely se jako vhodný statistický software jeví program CANOCO 4.5 for Windows® (ter Brak & Šmilauer 2002). 33

Metodou mnohorozměrné statistiky budeme hledat klíčové faktory, které podmiňují strukturu společenstev v rámci jednotlivých typů lokalit. Významnost jednotlivých parametrů prostředí budeme testovat Monte Carlo permutačním testem. Takto bude možno rozkrýt jednotlivé měřené faktory prostředí a jejich význam pro společenstva bezobratlých. Kumulativní vztahy mezi faktory prostředí a strukturou společenstev budeme studovat regresními modely. Regresních modelů bude rovněž užito také pro interpretaci vztahů mezi klíčovými druhy (ochranářsky významnými druhy) společenstev a faktorů prostředí. Dále bude použit „Incidence Function Model, IFM“, který představuje sofistikovanější metodický postup pro hodnocení konektivity geograficky vymezených fragmentů/ostrovů. IFM stanovuje objektivněji význam daného prostředí z hlediska přežívání druhů, a to zejména proto, že v rámci kalkulací vychází, mimo jiné, z velikostí všech fragmentovaných ploch (Moilanen & Nieminen 2002). Prostřednictvím hodnot IFM lze interpretovat nejen ekologické vztahy na úrovni druhové rozmanitosti daného fragmentu, ale též význam jednotlivých fragmentů (ploch ÚSES) pro přežívání dílčích populací jednotlivých druhů (Hanski et al. 2000). Základní formule pro výpočet IFM je tato:

S = A ∑ exp(− αd ) A c

i

i

b

ij

j ≠i

j

kde: Si představuje konektivitu plochy i, dij je vzdálenost mezi plochami i a j (všechny vzdálenosti byly měřeny od okraje k okraji bezlesí), parametr α určuje vliv vzdálenosti na migraci (1/α je průměrná vzdálenost migrace) a proměnné b a c stanovují míru emigrace a imigrace (Moilanen & Nieminen 2002). Model bude počítán pro dvě hladiny parametru α (1,5 a 5), které představují různou míru disperze u bezobratlých živočichů (Moilanen 1999; Vos et al. 2001). Vycházíme z faktu, že vzdálenost mezi studovanými lesními fragmenty v průměru nepřesahuje 3 km, hladiny α jsou tudíž voleny takto: 1) α = 5,0 (pro druhy pohybující se do vzdálenosti 0,1 – 1 km) 2) α = 1,5 (pro druhy pohybující se do vzdálenosti 1 – 3,5 km) Tyto dvě hodnoty by měly pokrýt jak druhy méně pohyblivé, tak druhy disperzně schopnější a naznačit tak rozdíly různé míry konektivity ploch ÚSES a lesních fragmentů ve vztahu k jejich specifické migraci. Přesné stanovení hodnot b a c bude vyžadovat terénní průzkum na všech studovaných plochách, což je plánováno během vegetační sezóny.

Závěr Biodiverzita ekosystémů je tradičně interpretována na základě abiotických a biotických podmínek prostředí a jejích změn v čase. Další vlastnosti prostředí jako disperzní kapacita, míra heterogenity, fragmentace a konektivity krajinných plošek jsou uvažovány zpravidla jen okrajově, pokud vůbec. Na nízkou schopnost typicky lesních druhů obsazovat nová stanoviště v geograficky izolovaných lesních fragmentech poprvé poukázali Peterken & Game (1984). I relativně zachovalé lesní fragmenty totiž hostily významně nižší druhovou diverzitu, než jak by odpovídalo kvalitě stanoviště (zejména charakteru zastoupené vegetace). Je možné, že problematika konektivity fragmentované krajiny může přispět k vysvětlení zdánlivě paradoxní situaci v České republice, kdy relativně vysoká lesnatost území zcela neodpovídá disproporčně nižší druhové rozmanitosti např. v případě lesních bezobratlých. Právě prvky ÚSES by měly tento stav redukovat vzájemným propojením izolovaných lesních celků, respektive zkrácením vzdáleností mezi nimi. Méně známou skutečností je, že ze středoevropských lesů mizí také druhy ranně sukcesních stanovišť, tj. druhy s vazbou na světlé a řídké lesy (dříve pařeziny, pastevní lesy). Prvky ÚSES mohou v tomto ohledu hrát významnou roli, neboť tato sukcesní stadia po určitou dobu navozují. Na základě navržené metodiky a plánovaného průzkumu by se mohlo podařit na některé tyto otázky odpovědět. S ohledem na získané výsledky budou v závěrečné zprávě vyvozeny závěry o vhodnosti realizačních opatření a budou formulována doporučení pro další praxi. Budou založeny trvalé monitorovací plochy a vstupní šetření pro dlouhodobé sledování vývoje uměle založených prvků ÚSES.

34

Použitá literatura Brak ter C. J. F. & Šmilauer P. (2002): CANOCO Reference Manual and CanoDraw for Windows User´s Guide: Software for Canonical Community Ordination (version 4.5). Microcomputer Power (Ithaca, NY, USA). Hanski I., Alho J. & Moilanen A. (2000): Estimating the parameters of migration and survival for individuals in metapopulations. Ecology, 81: 239–251. Kolektiv (2009): Metodika inventarizačních průzkumů maloplošných zvláště chráněných území. AOPK ČR. http://www.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=3060 Maděra P. & Zimová E. (2005): Metodické postupy projektování lokálního ÚSES - multimediální učebnice. In: ÚSES - zelená páteř krajiny. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005, p. 66–71. ISBN 80-8606485-9. Moilanen A. & Nieminen M. (2002): Simple connectivity measures in spatial ecology. Ecology 83 (4), 1131– 1145. Moilanen A. (1999): Patch occupancy models of metapopulation dynamics: efficient parameter estimation using implicit statistical inference. Ecology, 80: 1031–1043. Peterken G. F. & Game M. (1984): Historical factors affecting the number and distribution of vascular plant species in woodlands of central Lincolnshire. Journal of Ecology 72, 155–182. Samways M. (2005): Insect Diversity Conservation. Cambridge University Press, Cambridge, UK. Vessby K., Soderstrom B., Glimskar A. & Svensson B. (2002): Species-richness correlations of six different taxa in Swedish seminatural grasslands. Conservation Biology, 16, 430–439. Vos C. C., Verboom J., Opdam P. F. M. & Ter Braak C. J. F. (2001): Toward ecologically scaled landscape indices. American Naturalist, 183: 24–41.

35

5.5 Monitoring raka pruhovaného (Orconectes limosus) v řece Osoblaze a jejích přítocích

36

Dílčí zpráva o realizaci (průběžná zpráva - 1. etapa)

Monitoring raka pruhovaného (Orconectes limosus) v řece Osoblaze a jejích přítocích v rámci

Zpracování botanických průzkumů v rámci projektu „Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje“

Zpracoval: Doc. RNDr. Zdeněk Ďuriš, CSc. OSTRAVA, 2009

37

Název průzkumu Monitoring raka pruhovaného (Orconectes limosus) v řece Osoblaze a jejích přítocích Cíl průzkumu a) Provedení inventarizačního průzkumu v řece Osoblaze a jejích přítocích s cílem ověřit výskyt raka pruhovaného (Orconectes limosus) b) V případě potvrzení výskytu raka pruhovaného navržení opatření zabraňujících jeho šíření Specifikace rozsahu průzkumu Aktuální inventarizace výskytu raka pruhovaného v řece Osoblaze a jejích přítocích; vytvoření nálezové databáze dat s doplňkovými údaji; doporučení vhodných managementových opatření ochrany přírody (opatření zabraňující šíření raka pruhovaného) Úvod Raci jsou společně s velkými druhy mlžů v podstatě jedinými zástupci větších forem bezobratlých živočichů našich vod, ve kterých plní nezastupitelnou roli velkých mikro- (mlži) a makrofágů (raci), a mimo to vystupují v roli cenných bioindikátorů kvality vody (Dyk, 1976; Sládeček a kol., 1981). K nejvýznamnějším druhům raků v povodí Odry patří rak říční Astacus astacus (L.) (Ďuriš, 2001), kriticky ohrožený druh fauny ČR (zákon č. 114, vyhláška č. 395/1992 Sb.). Kromě něj mohou být ve vodách severní Moravy nalezeni i raci bahenní Astacus leptodactylus Esch. (ohrožený druh), kteří byli v oblasti severní Moravy zjištěni doposud jen ve stojatých vodách Karvinska (Dolný, Ďuriš, 2001; Horká, 2006). Dalšími druhy raků, pro naši faunu však nepůvodními a nežádoucími, jsou rak pruhovaný Orconectes limosus (Raf.) a rak signální Pacifastacus leniusculus (Dana). Jedná se o invazní druhy zavlečené k nám ze Severní Ameriky koncem 19. a ve 20. století (Ďuriš, Holzer, 1988; Ďuriš, Kozák, 2000). V povodí Odry byl dosud nalezen jeden ze dvou druhů invazních raků, a to rak pruhovaný Orconectes limosus, který byl během průzkumů v r. 2006 zjištěn na Osoblažsku ve VT Prudník (Ďuriš, Horká, 2007). V jeho levostranném přítoku ve VT Osoblaha byl potvrzen výskyt populace raka říčního. V současné době jsou v celé Evropě populace domácích druhů raků decimovány račím morem, jehož původcem je zavlečená plíseň Aphanomyces astaci. Oba severoamerické druhy O. limosus i P. leniusculus jsou k této nemoci imunní a zároveň jsou jejími přenašeči. Evropské druhy raků, rak říční, bahenní i kamenáč jsou k račímu moru velmi citlivé, a v posledních letech byl v několika tocích severní Moravy v důsledku této choroby zaznamenán hromadný úhyn právě raků říčních. Jednalo se o řeku Olši a některé její přítoky (Kozubíková a kol., 2006, 2007, 2008, 2009). Použitá metodika Pro zjištění výskytu raků byly použity následující metody: 1. ruční a vizuální průzkum potencionálních úkrytů raků (otvory v březích – nory, prostory pod plochými kameny, a kořeny stromů, štěrbiny v kamenném záhozu břehů, apod.). 2. Hledání vývržků a trusu vodních predátorů raků (vydra, norek, ondatra, vodní ptáci) na vystouplých kamenech, skalnatých výchozech a při březích. 3. Instalace vrší s návnadou s expozicí 3 dnů. Návnada – mražené ryby (plotice). Průzkumy byly provedeny ve třech termínech: 21.11. – předběžné zhodnocení lokalit v úseku horní část obce Jindrčichov – Dívčí hrad; ruční průzkum lokalit pod Arnultovicemi, v Pitárné a Dívčím hradu. 29.11. – instalace vrší v úseku Arnultovice - Dívčí hrad. 2.12. – výběr vrší. Výsledky

38

První část průzkumu byla zaměřena na střední část vodního toku (VT) v katastru obcí Jindřichov a Arnultovice, kde byla při posledním vlastním šetření v r. 2006 potvrzena populace raka říčního (Ďuriš, Horká, 2007). Vzhledem k tomu, že spodní část toku a přítok Prudník jsou evidentně stále osídleny populací invazního raka pruhovaného infikovanou račím morem (Kozubíková a kol., 2008, 2009), byl kvůli zamezení přenosu spor račího moru zvolen postup průzkumu po proudu. Záměrem bylo tedy začít ve vodách dosud nezasažených morem, pokud se zde raci říční zachovali, a pak případně směrem po proudu zjistit horní hranici výskytu raka pruhovaného. Dosavadní část průzkumu obsáhla úsek VT Osoblahy od horní části obce Arnultovice po obec Dívčí Hrad pod samotným hradem. Ve všech prolovených úsecích byl potvrzen výskyt raka říčního (Tab. 1). Tab.1. Výsledky průzkumu VT Osoblahy v r. 2009 tok

obec

Osoblaha Osoblaha Osoblaha Osoblaha Osoblaha Osoblaha Osoblaha

Arnultovice, horní část Arnultovice Arnultovice pod Arnultovicemi Pitárné Dívčí hrad Dívčí hrad

lokalita

souřadnice

druh

u cesty č.57

50°14'59.05"N, 17°33'3.953"E 50°15'0.068"N, 17°33'7.744"E 50°14'57.549"N, 17°33'33.543"E 50°15'5.04"N, 17°35'11.394"E 50°14'53.275"N, 17°36'15.577"E 50°15'6.735"N, 17°37'25.908"E 50°14'46.358"N, 17°38'13.395"E

rak říční rak říční rak říční rak říční rak říční rak říční rak říční

před obcí pod hradem

Závěr Setrvání kvalitní populace raka říčního v úseku Dívčí hrad – Arnultovice je poměrně překvapivá vzhledem k tomu, že migrační schopnosti raka pruhovaného jsou široké a spodní úsek VT Osoblahy po Arnultovice je jen málo patřen významnými příčnými objekty (jezy), které by protiproudovou migraci druhu mohly významně omezit. Tento jednoznačně pozitivní výsledek poukazuje na následující možnosti: (1) rak pruhovaný migruje proti proudu VT Osoblahy natolik pomalu, že dosud nedosáhl sledovaného úseku. (2) Rak pruhovaný se ve svém postupu zastavil na vodní překážce, příp. omezil svůj výskyt pouze na dolní část toku (tj. „dolní“ na území ČR). (3) Populace raka pruhovaného je na ústupu a zůstal ve VT Prudník na území ČR, příp. ustoupil i z tohoto úseku. Na řešení aktuální míry výskytu tohoto druhu raka (potažmo i populace raka říčního) ve VT Osoblaha a přítocích bude zaměřena příští etapa monitoringu v r. 2010. Na základě výsledků bude pak možné odvodit návrh monitoringu ochrany původního druhu – raka říčního, a opatření k eliminaci vlivu nepůvodního druhu – raka pruhovaného ve sledovaném regionu. Seznam použité literatury DOLNÝ A., ĎURIŠ Z., 2001. Výskyt ohrožených bezobratlých na důlních odkalištích v Karviné. Živa, 49/87(6): 268-270. ĎURIŠ Z., 2001. K problematice výskytu raků na Karvinsku. Zpravodaj Ostravského Muzea, 6(3): 26-29. ĎURIŠ Z., HOLZER M., 1988. Les écrevisses en Tchécoslovaquie. L'Astaciculteur de France, (16): 1-4. ĎURIŠ Z., HORKÁ I., 2001. K výskytu raka bahenního Pontastacus (= Astacus) leptodactylus Eschscholtz na Karvinsku. Časopis Slezského zemského muzea z Opavě (A), 50 (supl.): 78-84. ĎURIŠ Z., HORKÁ I., 2007. První nález invazního raka pruhovaného Orconectes limosus (Rafinesque) na území Moravy a Slezska v ČR. Časopis Slezského Muzea v Opavě, 56: 49-52. ĎURIŠ, Z., KOZÁK, P., 2000. The „Golden Crayfish“ in Czech Republic. - Crayfish News, 22(1): 8-9. DYK V., 1976. Z dějin lovu, spotřeby, výzkumu a snah po obnově stavu raků. Dějiny vědy a techniky, 76: 8091. HORKÁ I., 2006. Astacus leptodactylus, Eschscholtz, 1823 – rak bahenní. In: Mlíkovský J., Stýblo P. (eds): Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky: 403. Praha: ČSOP. 39

KOZUBÍKOVÁ, E., PETRUSEK, A. ĎURIŠ, Z., KOZÁK, P. GEIGER, S., HOFFMANN R., OIDTMANN, B., 2006. The crayfish plague in the Czech Republic – review of recent suspect cases and a pilot detection study. Bulletin Francais de la Pêche et de la Pisciculture, 380-381: 1313-1323. KOZUBÍKOVÁ, E., PETRUSEK, A. ĎURIŠ, Z., OIDTMANN, B., 2007. Aphanomyces astaci, the crayfish plague pathogen, may be a common cause of crayfish mass mortalities in the Czech Republic. Bull. Eur. Ass. Fish Pathol., 27(2) , 79-82. KOZUBÍKOVÁ, E., PETRUSEK, A. ĎURIŠ, Z., MARTÍN M.P., DIÉGUEZ-URIBEONDO, J., OIDTMANN, B., 2008. The old menace is back: Recent crayfish plague outbreaks in the Czech Republic. Aquaculture, 274, 208–217. KOZUBÍKOVÁ, E., FILIPOVÁ, L., KOZÁK, P., ĎURIŠ, Z., MARTÍN, M.P., DIÉGUEZ-URIBEONDO, J., OIDTMANN, B., PETRUSEK, A. (2009): Prevalence of the crayfish plague pathogen Aphanomyces astaci in invasive American crayfishes in the Czech Republic. Conservation Biology, 23: 1204-1213. SLÁDEČEK V. a kol., 1981. Biologický rozbor povrchové vody. Komentář k ČSN 83 0532 - části 6: Stanovení saprobního indexu. Úřad pro normalizaci a měření, Praha.

40

PŘÍLOHA – výběr z fotodokumentace – raci říční v odlovech na lokalitách VT Osoblaha Obr.1 Arnultovice - horní část

Obr.2 Most silnice č.57 pod Arnultovicemi

Obr. 3 lesní úsek před Pitárné

Obr. 5 Dívčí hrad

Obr. 4 Pod jezem v Pitárné

41

5.6 Flóra a fauna antropogenně ovlivněných ploch v Moravskoslezském kraji

42

FLÓRA A FAUNA ANTROPOGENNĚ OVLIVNĚNÝCH PLOCH V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI Zpracování průzkumů vybraných faktorů ovlivňujících přírodní prostředí: kód 5.6. v rámci projektu „Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje“

1. část – dílčí zpráva o realizaci botanických průzkumů

Židoviník německý (Myricaria germanica), foto Z. Polášek „Široké spektrum služeb, které nám životní prostředí poskytuje a které považujeme za samozřejmé, je ohroženo, což má hluboké a zničující důsledky pro ekosystémy, ekonomiku a lidské životy" – Pan Ki-mun, generální tajemník OSN

Dne 7. ledna 2010 zpracoval Zdeněk Polášek 43

Úvodní část a cíl průzkumu V předložené zprávě je podána informace z floristické části 1. etapy plnění projektu, jehož prvním ze dvou dílčích cílů je zpracování botanických a zoologických inventarizačních průzkumů na antropogenně ovlivněných plochách za účelem zjištění jejich biodiverzity. Etapizace díla Vzhledem k zadání díla v listopadu 2009 a finální potřebě sladění lokalit ve floristické a faunistické části nebylo zatím možno realizovat terénní průzkumy v předepsaném rozsahu. První etapu díla bylo nutno zaměřit na zpracování základního výstupu před řešením druhé etapy, který sestává z následujících částí: • •

vymezení území se souborem potenciálních lokalit, z nichž bude proveden výběr pro monitoring; představení metodických postupů ve vztahu odborník-řešitel a předložení orientačních souhrnu informací o průzkumech sestavených na základě rešerší a vlastních poznatků týmu řešitele projektu.

Výstupem druhé etapy bude dílčí zpráva o realizaci botanických průzkumů na lokalitách, jejichž výběr bude proveden týmem řešitele na základě vyhodnocení poznatků z první etapy – ve zprávě bude k datu 16. července 2010 podána informace o průběžném průzkumu prováděném týmem botaniků v předepsaném rozsahu. V komplexním díle (výstup ze třetí etapy) bude objednateli k datu 14. ledna 2011 předáno výsledné zpracování botanických průzkumů na všech sledovaných lokalitách v rozsahu podle smluvního zadání. Součástí tohoto finálního výstupu bude předložení návrhu doporučených managementových opatření z hlediska ochrany přírody v jednotlivých lokalitách – návrh opatření pak představuje druhý z obou smluvně specifikovaných cílů průzkumů. Rok 2010 a předpokládaný přínos projektu k ochraně biodiverzity Rok 2010 byl Valným shromážděním OSN vyhlášen Mezinárodním rokem biodiverzity, jehož slavnostní zahájení proběhne v Berlíně dne 11. ledna 2010. Dosavadní zkušenosti z dílčích průzkumů v Moravskoslezském kraji naznačují, že biota antropogenně ovlivněných území přispívá k biodiverzitě kraje zásadním způsobem a přesahuje z hlediska ohrožených ekosystémů regionální význam. Zjištění stavu biodiverzity a nastavení vhodných opatření k udržitelnému rozvoji ohrožených společenstev včetně metody jejich monitoringu na vybraných antropogenně ovlivněných plochách Moravskoslezského kraje budou představovat základní příspěvek řešeného projektu k ochraně biodiverzity. Nutnost ochrany druhové pestrosti, genetické rozmanitosti a různorodosti ekosystémů na území ČR plyne z úmluvy o biologické rozmanitosti, jež vznikla v roce 1992 na konferenci v Rio de Janeiro a kterou dosud podepsalo 193 zemí světa.

44

Vymezení území Průzkum je prováděn v několika typech antropogenních stanovišť, které jsou v rámci Moravskoslezského kraje specificky vyhraněné a jsou na základě zadání typově soustředěny do dvou oblastí – na Ostravsku a Karvinsku se nachází soubor stanovišť vzniklých v důsledku těžby černého uhlí (dále jako oblast č. I), Odersko a Vítkovsko soustřeďuje stanoviště s odvaly vzniklými při těžbě břidlice (oblast č. II). Z hlediska stanovišť, které budou v roce 2010 zkoumány, se tedy v první etapě jedná o dvě oblasti se soubory potenciálně řešených lokalit. Antropogenní stanoviště v nich byla botaniky sledována různou měrou v rámci kvadrátů mezinárodního kvadrátového mapování organismů (PRUNER & MÍKA 1996). Oblasti jsou zatím orientačně vymezeny v následující „plovoucí“ mapce, která byla řešitelem v první etapě vyhotovena pro potřeby týmu spolupracovníků.

Oblasti, v nichž budou na základě týmové spolupráce vybírány lokality se zkoumanými stanovišti •

V oblasti č. I ovlivněné těžbou černého uhlí jsou zkoumány následující typy stanovišť: o odvaly hlušiny s počáteční sukcesí - hlušina není překrytá souvkovými hlínami; o odvaly hlušiny s pokročilou sukcesí; o poklesy po důlní činnosti na zemědělské půdě (Karvinsko – výběr vhodných lokalit je omezen na plochu kvadrátů 6176 a 6177); o poklesy po důlní činnosti v lesích na Karvinsku (6176 a 6177); o odkaliště na Karvinsku (6176 a 6177).

•

Antropogenní stanoviště v oblasti č. II s těžbou břidlice: o břidlicové odvaly.

45

Průzkumy Metodická část V zájmovém území byly dosud realizovány botanické průzkumy různého rozsahu a s rozdílným metodickým přístupem. Na lokalitách, které budou v rámci zahájení druhé etapy vybrány pro další monitoring stanovišť, bude floristický inventarizační průzkum proveden v souladu se zadáním, tj. ve specifikovaném rozsahu a s využitím následujícího podkladu.

Doporučené metodické podklady pro další řešení projektu Metodika inventarizačních průzkumů MZCHÚ (AOPK ČR, 2005), část III. – kap. 1. Botanické inventarizační průzkumy (floristika, rostl. společenstva, biotopy), podkap. 1.1 Floristická inventarizace.

Specifikace rozsahu práce odborníka pro stanovený typ stanoviště Rozsah činnosti • • • •

aktuální botanická inventarizace vybrané lokality včetně pořízení fotodokumentace; zpracování podkladu pro vytvoření databáze dat (s doplňkovými údaji o vybraných druzích) anebo samostatná tvorba nálezové databáze v prostředí NDOP; zhodnocení aktuálního stavu a eventuální srovnání s daty z předchozích mapování a inventarizačních průzkumů (pokud jsou tyto k dispozici), zjištění ohrožujících faktorů; doporučení vhodných managementových opatření ochrany přírody.

Požadavky na výstupy pro tvorbu digitální nálezové databáze •

•

zpracování údajů o výskytu zjištěných taxonů rostlin s důrazem na ZCHD (tj. na druhy zvláště chráněné) a ostatní vybrané taxony, tj. druhy z Červených seznamů či druhy zavlečené (Pyšek et al. 2002) a dodání stručného ochranářsko-ekologického komentáře k ZCHD a vybraným druhům zejména ve vztahu k řešenému typu stanoviště; údaje budou zpracovávány s ohledem na zkušenosti a praxi konkrétního odborníka, je však potřeba, aby informace splňovaly základní podmínky pro následné převedení do prostředí NDOP, a to zejména v případě doplňkových údajů u ZCHD a vybraných druhů (praxe se samostatnou prací v prostředí NDOP je sice vítaná, není však pro spolupráci rozhodující).

Požadavky na zpracování písemných výstupů včetně tabelárních přehledů a fotodokumentace •

Závěrečná zpráva pro sledovaný typ stanoviště: o použitá metodika (včetně uvedení data a pokud možno i času jednotlivých návštěv); o výsledky inventarizačního průzkumu – aktuální údaje o velikosti populace vybraných druhů v území, popis aktuálního stavu biotopu druhů, srovnání aktuálního stavu druhů a jejich biotopu s daty z předchozích mapování a inventarizačních průzkumů – eventuální historickou rešerši lze provést ve formě pro botanické průzkumy obvyklé; o definování ohrožujících faktorů druhu/druhů a jeho/jejich biotopu na lokalitě; o závěry a doporučení pro plánování managementových zásahů nebo hospodářského využívání; o seznam použitých informačních zdrojů včetně bibliografických údajů k zájmovému území; o sestavení tabelárního přehledu zjištěných druhových dat se shrnujícím komentářem a s eventuálním srovnáním dat z předchozích průzkumů s aktuálním stavem; o zákresy recentního výskytu ZCHD a ostatních vybraných významných taxonů do ortofotomapy (případně ve výstupu v GIS – samostatná práce v GIS je vítaná, není však pro spolupráci podmínkou). 46

•

Fotodokumentace: o fotografie (.jpg, .tiff) s doprovodným komentářem (.doc, .rtf); o součástí bude seznam fotografií, popis a datum pořízení jednotlivých snímků, snímky budou zakresleny do samostatné mapové přílohy vhodného měřítka; o fotografované objekty budou na mapě vyznačeny křížkem nebo linií – stanoviště fotografa bude vyznačeno kolečkem a směrovou šipkou (ke každé značce bude zapsáno číslo snímku).

Termínování výstupů •

•

odborníkem budou řešiteli odevzdány výstupy o průběhu a zhodnocení průzkumů na stanoveném typu stanoviště takto: o dílčí zpráva o průběhu realizace průzkumů k datu: 1. července 2010; o závěrečná zpráva k datu: 30. listopadu 2010 (včetně fotodokumentace); vytváření podkladu pro nálezovou databázi dat bude ve spolupráci s řešitelem přizpůsobeno zkušenostem odborníků a bude proto řešeno individuálně v průběhu plnění.

Specifikace rozsahu a podoby souhrnného díla (kód průzkumu 5.6.) Na základě výstupů dodaných jednotlivými odborníky je řešeno zpracování souhrnného díla o flóře a fauně antropogenně ovlivněných ploch v Moravskoslezském kraji. Dílo včetně nálezové databáze je řešitelem prováděno po etapách. Snahou je řešit dílo v podobě, která je v rámci smluvního zadání specifikovaná pro textové výstupy, tabelární přehledy, mapové výstupy a fotodokumentaci. Průběh plnění druhé etapy se bude odvíjet mimo jiné od úplnosti podkladů, které budou objednatelem na smluvním základě postupně předávány pro potřeby práce řešitele. Souhrnné dílo bude po ukončení všech dílčích prací řešitelem uvedeno do finální podoby a jako Komplexní dílo odevzdáno k datu 14. ledna 2011 objednateli.

Výsledky Pestrost biotopů a ruderalizace Jak bylo výše uvedeno, zájmové typy antropogenních stanovišť, které mají být sledovány z hlediska faktorů ovlivňujících přírodní prostředí Moravskoslezského kraje, byly dosud z botanického hlediska zkoumány v různém rozsahu a s nejednotným metodickým přístupem. Podrobnější vyhodnocení nesourodých výsledků z dostupných podkladů přesahuje rámec řešení první etapy vzhledem k pozdnímu termínu zadání díla, předběžně však lze vymezit některá společenstva, jež byla na antropogenních stanovištích v oblastech č. I a II recentně zjištěna. Předmětem zájmu jsou lokality v oblastech recentně velmi výrazně ovlivněných těžbou černého uhlí a některé břidlicové lomy. Přirozená vegetace je vesměs potlačena v důsledku zániku původních ploch, které jsou nahrazeny sekundárními stanovišti. Na nich však mnohdy vznikají biotopy s ohroženými společenstvy, náhradní přirozená vegetace se může výrazně prolínat s ruderální i synantropní vegetací. Soubor potenciálně zkoumaných lokalit je velmi pestrý a sledované antropogenní plochy se mohou pohybovat v rozsahu od lokalit, které se blíží svou kvalitou velmi cenným přirozeným stanovištím, až po lokality s nejvyšší možnou mírou ruderalizace. Determinace společenstev je v důsledku antropogenní přeměny lokalit mnohdy obtížná, rovněž nebylo dosud provedeno podrobné zhodnocení oblastí podle doporučené metodiky inventarizačních průzkumů MZCHÚ (AOPK ČR, 2005), podkap. 1.3.

47

Následující přehled je tedy předběžnou snahou o naznačení výskytu společenstev, blížících se na antropogenních plochách alespoň do určité míry standardizovanému stavu definovanému pro přírodní stanoviště dle aktuálně používaných metodik (zejména Chytrý, Kučera & Kočí [eds.] (2001). Řešitel zatím při zpracování 1. etapy vycházel z vlastních poznatků a zejména z činnosti některých botaniků, jež dosud v území různou měrou působili anebo se na získávání dat v rámci různých výstupů (často nepublikovaných) podíleli alespoň determinačně (dle abecedy: Mgr. Adrian Czernik, Mgr. Šárka Cimalová, RNDr. Leo Bureš, Mgr. Zuzana Dočkalová, RNDr. Věra Koutecká, Ing. Tomáš Koutecký, RNDr. Vítězslav Plášek, Ph.D., RNDr. Kateřina Švendová /+/, Ing. Zdeňka Prymusová). Pro další řešení projektu v oblasti I jsou nyní důležitými podklady hodnocení v rámci procesu EIA (Macháček a kol., 2009a, b, c, d), jejichž výstupy budou z botanického hlediska v rámci řešení druhé etapy zapracovány do následující zprávy.

Přehled biotopů Vodní toky a nádrže Formační skupina vodních toků a nádrží byla na potenciálně sledovaných stanovištích předběžně vymapována v obou oblastech, a to takto. •

Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod (V1) o odvaly hlušiny – zvodnělá místa mohou vznikat i v poklesech, kde již není rostlý terén, a zvodnění může postihnout i plochy překryté hlušinami (lokality jsou obsazovány makrofytní vegetací stojatých vod, nejedná se zde však o základní jednotku V1 v pravém slova smyslu – např. DP Louky; o poklesy po důlní činnosti na zemědělské půdě (6176 a 6177); o poklesy po důlní činnosti v lesích (6176 a 6177); o odkaliště na Karvinsku (6176 a 6177) – makrofytní vegetací stojatých vod jsou např. obsazovány okraje odkališť (opět se nejedná o základní jednotku V1 v pravém slova smyslu – např. DP Lazy; o břidlicové odvaly (jezírka v lomech mohou být obsazována makrofytní vegetací stojatých vod – k charakteristice jednotky obdobně, jak v odvalech v oblasti č. I).

•

Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod (V2) o odvaly hlušiny – méně často než V1 (v oblasti 1 je zřejmě více vázána na přirozený substrát nepřevrstvený hlušinou, nejedná se zde o základní jednotku V1 v pravém slova smyslu); o poklesy po důlní činnosti na zemědělské půdě (6176 a 6177); o poklesy po důlní činnosti v lesích (6176 a 6177).

Makrofytní vegetace stojatých vod je v oblasti I tvořena (v možných obměnách) svazy: Lemnion minoris, Utricularion vulgaris, Ceratophylletum demersi, Polygonetum amphibii, Magnopotamion, Myriophylletum spicati, Parvopotamion aj. (V1) a svazem Ranunculion aquatilis (V2). •

Vegetace parožnatek (V5) o odvaly hlušiny – i ve zvodnělých útvarech v hlušinách; o poklesy po důlní činnosti na zemědělské půdě (6176 a 6177); o poklesy po důlní činnosti v lesích (6176 a 6177).

48

Mokřady a pobřežní vegetace Formační skupina byla na potenciálně sledovaných stanovištích zjišťována v oblasti 1. •

Rákosiny a vegetace vysokých ostřic (M1) o odvaly hlušiny – ve vodních útvarech v hlušinách se např. lze v oblasti setkat s rákosinami stojatých vod (Phragmition communis); o poklesy po důlní činnosti na zemědělské půdě i v lesích (6176 a 6177) – rákosiny eutrofních stojatých vod (Phragmition communis), vegetace bahnitých substrátů (Oenanthion aquaticae) a vegetace vysokých ostřic (Magnocaricion elatae); o odkaliště na Karvinsku (6176 a 6177) – rákosiny Phragmition communis jsou místy zastoupeny v podobě rozsáhlých porostů (v kalištích mají pozitivní vliv načištění vody).

•

Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin (M2) o poklesy po důlní činnosti na zemědělské půdě i v lesích (6176 a 6177) – vegetace letněných rybníků (Bidention tripartitae, Litorellion uniflorae) se objevuje na obnažených bahnitých substrátech na okrajích vodních ploch zejména v místech dříve nepřevrstvených hlušinou – vegetace však má ruderální charakter (X7).

Sekundární trávníky a vřesoviště Formační skupina byla na potenciálně sledovaných stanovištích předběžně zjišťována v podobě luk a pastvin v obou oblastech. V oblasti I se louky s přirozenou druhovou skladbou v některých plochách dobývacích prostorů téměř nezachovaly a jejich zánik mimo jiné přímo souvisí se vznikem antropogenního stanoviště – místy jsou však okrajově na sledovaných antropogenních plochách zastoupeny v návaznosti na zbytky venkovské zástavby. V oblasti II souvisí výskyt s lokalizací příslušného břidlicového odvalu v krajině a s jeho charakterem. •

Louky a pastviny (T1) o poklesy po důlní činnosti na zemědělské půdě (6176 a 6177) – jen fragmentárně mezofilní ovsíkové louky, aluviální psárkové louky či vlhké pcháčové louky, které mohou být ještě zbytkově koseny a postiženy začínajícím poklesem; o břidlicové odvaly – mezofilní ovsíkové louky na okrajích odvalu břidlicového lomu uprostřed zemědělské krajiny sice mohou být zahrnuty do mapovaného prostoru lokality, jejich výskyt však musí být v dalších etapách správně vyhodnocen ve vztahu k danému antropogennímu stanovišti.

Ostatní formační skupiny přirozené a náhradní přirozené vegetace V zájmovém území se vyskytuje řada dalších podjednotek v několika základních jednotkách formačních skupin, jako např. ve skupinách K (vrbové křoviny podél vodních toků, vysoké mezofilní a xerofilní křoviny) a L (mokřadní olšiny, lužní lesy, dubohabřiny, bučiny, suché bory), vzhledem ke sledovaným antropogenním stanovištím však musí být jejich výskyt v dalších etapách správně vyhodnocen. Vesměs platí, že jsou sledovány plochy, které vznikly v důsledku zásadní přeměny původního stanoviště. Vzhledem k tomu jsou nově vzniklá společenstva poznamenána značnou měrou ruderalizace a jejich řazení bude v naprosté většině spadat do formační skupiny biotopů silně ovlivněných nebo vytvořených člověkem. Téměř xerofytní charakter některých ploch a zastoupená společenstva navozují dojem stanovišť blížících se přirozenému charakteru sutí a skal (zejména v oblast II), opět v tomto případě je však nutno ze strany odborných spolupracovníků přihlížet k faktu, že jde o biotopy vytvořené člověkem.

49

Biotopy silně ovlivněné nebo vytvořené člověkem Velká pozornost tedy musí být při dalším průzkumu věnována jednotkám biotopů z formační skupiny X. V území byly zaznamenány mj. zejména antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla (X6), ruderální bylinná vegetace mimo sídla (X7), křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy (X8), lesní kultury s nepůvodními dřevinami (X9) a nálety pionýrských dřevin (X12). Biotopy X jsou v rámci sledovaných lokalit zastoupeny různou měrou ve všech typech potenciálně sledovaných ploch a buď doplňují společenstva přirozeného charakteru anebo je zcela nahrazují. • • • •

Oblast č. I – odvaly hlušiny s počáteční sukcesí - hlušina není překrytá souvkovými hlínami: Oblast č. I – odvaly hlušiny s pokročilou sukcesí; Oblast č. I – poklesy po důlní činnosti na zemědělské půdě a v lesích (6176 a 6177); Oblast č. II – břidlicové odvaly.

Na základě současného stavu poznatků lze zmínit, že z hlediska ochrany přírody hrají důležitou a zajímavou roli antropogenní plochy se sporadickou vegetací (X6) a plochy s nálety pionýrských dřevin (X 12) na nepřekrytých flotačních a kamenných hlušinách – je zde např. evidován výskyt řady ohrožených druhů rostlin, které jsou konkurenčně slabé a vyžadují některá extrémnější stanoviště (bude řešeno v dalších etapách). Na titulním snímku je např. zachycen kriticky ohrožený židoviník německý (Myricaria germanica) – jedná se o zvláště chráněný druh rostliny, který se dnes sekundárně vzácně vyskytuje v oblasti č. I na nepřekrytých hlušinách.

Specifika průzkumů v antropogenních stanovištích Na rozdíl od zvláště chráněných území, pro která byly původně určeny doporučené metodiky průzkumů (viz kap. 3.1.1), probíhá průzkum s kódem 5.6 v hospodářsky mnohdy intenzivně využívaných plochách. Průzkum i potenciální následný management ploch tedy nebude možno realizovat úspěšně bez kooperace s majiteli a uživateli pozemků, které jsou v rámci antropogenních stanovišť zastoupeny. Jedním z dílčích kroků pro úspěšné řešení další etapy tedy bude příprava povolenek ke vstupu na některé lokality, jež jsou ve vlastnictví soukromých subjektů. Přípravu povolenek pro jednotlivé odborníky zajistí objednatel ve spolupráci s řešitelem.

Vyhodnocení a závěrečné doporučení V první etapě průzkumů bylo provedeno předběžné vyhodnocení dosavadního nesourodého souboru poznatků o flóře antropogenních ploch ve dvou řešených oblastech – oblast č. I je ovlivněna těžbou černého uhlí, oblast č. II těžbou břidlice. Již z předběžného hodnocení stanovišť z botanického hlediska plyne, že po uzavření průzkumů v dalších etapách lze očekávat poměrně zásadní přispění bioty některých antropogenních ploch k celkovému hodnocení Moravskoslezského kraje z hlediska biodiverzity ČR. Na základě uvedeného lze projekt považovat za příspěvek Moravskoslezského kraje k aktivitám ČR v rámci Mezinárodního roku biodiverzity. Úspěšnost projektu bude záviset jednak na správnosti zhodnocení floristického a faunistického průzkumu, který bude v rámci projektu probíhat s využitím jednotných metodických přístupů na lokalitách vybraných v návaznosti na poznatky z první etapy – jednak na potenciální účinnosti opatření, které budou navrženy v rámci plnění třetí etapy a předloženy v Komplexním díle. Jednotliví odborníci musí při dalším směrování průzkumů a zejména při navrhování opatření vzít v úvahu možnosti využití sledovaných ploch ze strany „land-users“ v čase. Průzkum s kódem 5.6 probíhá dílčím způsobem v hospodářsky využívaných plochách. Průzkum i následný management ploch tedy nebude možno realizovat úspěšně bez vstupní kooperace týmu řešitele a zadavatele průzkumů s majiteli a uživateli těch pozemků, které jsou v rámci sledovaných antropogenních stanovišť zastoupeny.

50

Předběžný výběr použitých podkladů Chytrý M., Kučera T. & Kočí M. [eds.] (2001): Katalog biotopů České republiky. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. Janáčková H. et Štorkánová A. (eds.) (2005): Metodika inventarizačních průzkumů zvláště chráněných území. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. Macháček M. a kol. (2009a): Pokračování hornické činnosti OKD, a.s., Dolu Karviná v dobývacích prostorech závodu ČSA. Dokumentace o hodnocení vlivů na životní prostředí podle 8 odst. 1 a Přílohy č. 4 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění zák. č. 163/2006 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí. RNDr. Milan Macháček – EKOEX JIHLAVA, leden 2009. Macháček M. a kol.(2009b): Pokračování hornické činnosti OKD, a.s., Dolu Karviná v dobývacím prostoru závodu Lazy. Dokumentace o hodnocení vlivů na životní prostředí podle 8 odst. 1 a Přílohy č. 4 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění zák. č. 163/2006 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí. – RNDr. Milan Macháček – EKOEX JIHLAVA, březen 2009. Macháček M. a kol. (2009c): Pokračování hornické činnosti OKD, a.s., Dolu ČSM na období 2009-2020. Dokumentace o hodnocení vlivů na životní prostředí podle 8 odst. 1 a Přílohy č. 4 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění zák. č. 163/2006 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí. – RNDr. Milan Macháček – EKOEX JIHLAVA, květen 2009. Macháček M. a kol. (2009d): Pokračování hornické činnosti OKD, a.s., Dolu Darkov v období 2011-2020. Dokumentace o hodnocení vlivů na životní prostředí podle 8 odst. 1 a Přílohy č. 4 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění zák. č. 163/2006 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí. – RNDr. Milan Macháček – EKOEX JIHLAVA, říjen 2009. Procházka F. (ed.) (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky. Příroda, 18: 1-166 Pyšek P., Sádlo J. et Mandák B. (2002): Catalogue of alien plants of the Czech Republic. Preslia 74: 97-186.

51

FLÓRA A FAUNA ANTROPOGENNĚ OVLIVNĚNÝCH PLOCH V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI Zpracování průzkumů vybraných faktorů ovlivňujících přírodní prostředí: kód 5.6. v rámci projektu „Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje“

2. část – dílčí zpráva o realizaci zoologických průzkumů

Rybák obecný (Sterna hirundo), foto Dušan Boucný „Žádné ničení planety nevidím, nikdy v životě jsem neviděl a nemyslím, že nějaký vážný a rozumný člověk by to mohl říci" – Václav Klaus, prezident ČR, Hospodářské noviny, 9. 2. 2007.

Dne 7. ledna 2010 zpracoval Zdeněk Polášek 52

Úvodní část a cíl průzkumu V předložené zprávě je podána informace z faunistické části 1. etapy plnění projektu, jehož prvním ze dvou dílčích cílů je zpracování botanických a zoologických inventarizačních průzkumů na antropogenně ovlivněných plochách za účelem zjištění jejich biodiverzity. Etapizace díla Vzhledem k zadání díla v listopadu 2009 a finální potřebě sladění lokalit ve floristické a faunistické části nebylo zatím možno realizovat terénní průzkumy v předepsaném rozsahu. První etapu díla bylo nutno zaměřit na zpracování základního výstupu před řešením druhé etapy, který sestává z následujících částí: • •

vymezení území se souborem potenciálních lokalit, z nichž bude proveden výběr pro monitoring; představení metodických postupů ve vztahu odborník-řešitel a předložení orientačních souhrnu informací o průzkumech sestavených na základě rešerší a vlastních poznatků týmu řešitele projektu.

Výstupem druhé etapy bude dílčí zpráva o realizaci zoologických průzkumů na lokalitách, jejichž výběr bude proveden týmem řešitele na základě vyhodnocení poznatků z první etapy – ve zprávě bude k datu 16. července 2010 podána informace o průběžném průzkumu prováděném týmem zoologů v předepsaném rozsahu. V komplexním díle (výstup ze třetí etapy) bude objednateli k datu 14. ledna 2011 předáno výsledné zpracování zoologických průzkumů na všech sledovaných lokalitách v rozsahu podle smluvního zadání. Součástí tohoto finálního výstupu bude předložení návrhu doporučených managementových opatření z hlediska ochrany přírody v jednotlivých lokalitách – návrh opatření pak představuje druhý z obou smluvně specifikovaných cílů průzkumů. Rok 2010 a předpokládaný přínos projektu k ochraně biodiverzity Rok 2010 byl Valným shromážděním OSN vyhlášen Mezinárodním rokem biodiverzity, jehož slavnostní zahájení proběhne v Berlíně dne 11. ledna 2010. Dosavadní zkušenosti z dílčích průzkumů v Moravskoslezském kraji naznačují, že biota antropogenně ovlivněných území přispívá k biodiverzitě kraje zásadním způsobem a přesahuje z hlediska ohrožených ekosystémů regionální význam. Zjištění stavu biodiverzity a nastavení vhodných opatření k udržitelnému rozvoji ohrožených společenstev včetně metody jejich monitoringu na vybraných antropogenně ovlivněných plochách Moravskoslezského kraje budou představovat základní příspěvek řešeného projektu k ochraně biodiverzity. Nutnost ochrany druhové pestrosti, genetické rozmanitosti a různorodosti ekosystémů na území ČR plyne z úmluvy o biologické rozmanitosti, jež vznikla v roce 1992 na konferenci v Rio de Janeiro a kterou dosud podepsalo 193 zemí světa.

53

Vymezení území Průzkum je prováděn v několika typech antropogenních stanovišť, které jsou v rámci Moravskoslezského kraje specificky vyhraněné a jsou na základě zadání typově soustředěny do dvou oblastí – na Ostravsku a Karvinsku se nachází soubor stanovišť vzniklých v důsledku těžby černého uhlí (dále jako oblast č. I), Odersko a Vítkovsko soustřeďuje stanoviště s odvaly vzniklými při těžbě břidlice (oblast č. II). Z hlediska stanovišť, které budou v roce 2010 zkoumány, se tedy v první etapě jedná o dvě oblasti se soubory potenciálně řešených lokalit. Antropogenní stanoviště v nich byla zoology sledována různou měrou v rámci kvadrátů mezinárodního kvadrátového mapování organismů (PRUNER & MÍKA 1996). Oblasti jsou zatím orientačně vymezeny v následující „plovoucí“ mapce, která byla řešitelem v první etapě vyhotovena pro potřeby týmu spolupracovníků.

Oblasti, v nichž budou na základě týmové spolupráce vybírány lokality se zkoumanými stanovišti •

V oblasti č. I ovlivněné těžbou černého uhlí jsou zkoumány následující typy stanovišť: o odvaly hlušiny s počáteční sukcesí - hlušina není překrytá souvkovými hlínami; o odvaly hlušiny s pokročilou sukcesí; o poklesy po důlní činnosti na zemědělské půdě (Karvinsko – výběr vhodných lokalit je omezen na plochu kvadrátů 6176 a 6177); o poklesy po důlní činnosti v lesích na Karvinsku (6176 a 6177); o odkaliště na Karvinsku (6176 a 6177).

•

Antropogenní stanoviště v oblasti č. II s těžbou břidlice: o břidlicové odvaly.

54

Průzkumy Metodická část V zájmovém území byly dosud realizovány zoologické průzkumy různého rozsahu a s rozdílným metodickým přístupem. Na lokalitách, které budou v rámci zahájení druhé etapy vybrány pro další monitoring stanovišť, bude faunistický inventarizační průzkum proveden v souladu se zadáním, tj. ve specifikovaném rozsahu a s využitím následujících podkladů.

Doporučené metodické podklady pro další řešení projektu Jednotliví odborníci budou postupovat podle níže doporučených podkladů, v případě, že tyto nejsou k dispozici, pak je nutno kvalitu a správnost provedeného průzkumu garantovat specialistou na danou skupinu živočichů. • • • • • •

Metodika inventarizačních průzkumů MZCHÚ (AOPK ČR, 2005), část III. – 5. Metody sběru brouků jako podklad pro inventarizaci bezobratlých; Metodika inventarizačních průzkumů MZCHÚ (AOPK ČR, 2005), část III. – 6. Metodika inventarizace druhů pavouků (rozšíření metodiky monitoringu společenstev pavouků pomocí zemních pastí); metodika inventarizačních průzkumů MZCHÚ (AOPK ČR, 2005), část III – 9. Inventarizace obojživelníků; metodika inventarizačních průzkumů MZCHÚ (AOPK ČR, 2005), část III – 10. Inventarizace ptáků; metodika sledování výskytu vážek (Odonata) (AOPK ČR, 1995); metodika sledování výskytu plazů v ČR (ČSOP Veronica, 2008).

Specifikace rozsahu práce odborníka pro stanovený typ stanoviště Rozsah činnosti •

• • •

Aktuální zoologická inventarizace vybrané lokality včetně pořízení fotodokumentace – lokality budou zkoumány z hlediska následujících specializací takto: o arachnologie – pavouci mají být zkoumáni na břidlicových odvalech v oblasti č. II; o batrachologie – poklesy po důlní činnosti na zemědělské půdě (I – Karvinsko); o batrachologie – poklesy po důlní činnosti v lesích (I – Karvinsko); o batrachologie – odkaliště (I – Karvinsko); o entomologie (Coleoptera) – odvaly hlušiny s počáteční sukcesí (bez překryvu hlínami) (I); o entomologie (Coleoptera) – odvaly hlušiny s pokročilou sukcesí (I); o entomologie (Coleoptera) – břidlicové odvaly (II); o entomologie (Odonata) – poklesy po důlní činnosti na zemědělské půdě (I – Karvinsko); o entomologie (Odonata) – poklesy po důlní činnosti v lesích (I – Karvinsko); o entomologie (Orthoptera) – odvaly hlušiny s počáteční sukcesí (bez překryvu hlínami) (I); o herpetologie (Sauria, Serpentes) – odvaly hlušiny s pokročilou sukcesí (I); o ornitologie – odvaly hlušiny s pokročilou sukcesí (I); o ornitologie – odkaliště (I – Karvinsko). zpracování podkladu pro vytvoření databáze dat (s doplňkovými údaji o vybraných druzích) anebo samostatná tvorba nálezové databáze v prostředí NDOP; zhodnocení aktuálního stavu a eventuální srovnání s daty z předchozích mapování a inventarizačních průzkumů (pokud jsou tyto k dispozici), zjištění ohrožujících faktorů; doporučení vhodných managementových opatření ochrany přírody.

55

Požadavky na výstupy pro tvorbu digitální nálezové databáze •

•

zpracování údajů o výskytu zjištěných taxonů živočichů s důrazem na ZCHD (tj. na druhy zvláště chráněné) a ostatní vybrané taxony, tj. druhy z Červených seznamů (Farkač, Král et Škorpík [eds.] (2005, Plesník, Hanzal et Brejšková [eds.] (2003) či druhy nepůvodní (invazní) a dodání stručného ochranářsko-ekologického komentáře k ZCHD a vybraným druhům zejména ve vztahu k řešenému typu stanoviště; údaje budou zpracovávány s ohledem na zkušenosti a praxi konkrétního odborníka, je však potřeba, aby informace splňovaly základní podmínky pro následné převedení do prostředí NDOP, a to zejména v případě doplňkových údajů u ZCHD a vybraných druhů (praxe se samostatnou prací v prostředí NDOP je sice vítaná, není však pro spolupráci rozhodující).

Požadavky na zpracování písemných výstupů včetně tabelárních přehledů a fotodokumentace •

Závěrečná zpráva pro sledovaný typ stanoviště: o použitá metodika (včetně uvedení data a pokud možno i času jednotlivých návštěv); o výsledky inventarizačního průzkumu – aktuální údaje o velikosti populace vybraných druhů v území, popis aktuálního stavu biotopu druhů, srovnání aktuálního stavu druhů a jejich biotopu s daty z předchozích mapování a inventarizačních průzkumů – pokud jsou tyto k dispozici; o definování ohrožujících faktorů druhu/druhů a jeho/jejich biotopu na lokalitě; o závěry a doporučení pro plánování managementových zásahů nebo hospodářského využívání; o seznam použitých informačních zdrojů včetně bibliografických údajů k zájmovému území; o sestavení tabelárního přehledu zjištěných druhových dat se shrnujícím komentářem a s eventuálním srovnáním dat z předchozích průzkumů s aktuálním stavem; o zákresy recentního výskytu ZCHD a ostatních vybraných významných taxonů do ortofotomapy (případně ve výstupu v GIS – samostatná práce v GIS je vítaná, není však pro spolupráci podmínkou).

•

Fotodokumentace: o fotografie (.jpg, .tiff) s doprovodným komentářem (.doc, .rtf); o součástí bude seznam fotografií, popis a datum pořízení jednotlivých snímků, snímky budou zakresleny do samostatné mapové přílohy vhodného měřítka; o fotografované objekty budou na mapě vyznačeny křížkem nebo linií – stanoviště fotografa bude vyznačeno kolečkem a směrovou šipkou (ke každé značce bude zapsáno číslo snímku).

Termínování výstupů •

•

odborníkem budou řešiteli odevzdány výstupy o průběhu a zhodnocení průzkumů na stanoveném typu stanoviště takto: o dílčí zpráva o průběhu realizace průzkumů k datu: 1. července 2010; o závěrečná zpráva k datu: 30. listopadu 2010 (včetně fotodokumentace); vytváření podkladu pro nálezovou databázi dat bude ve spolupráci s řešitelem přizpůsobeno zkušenostem odborníků a bude proto řešeno individuálně v průběhu plnění.

Specifikace rozsahu a podoby souhrnného díla (kód průzkumu 5.6.) Na základě výstupů dodaných jednotlivými odborníky je řešeno zpracování souhrnného díla o flóře a fauně antropogenně ovlivněných ploch v Moravskoslezském kraji. Dílo včetně nálezové databáze je řešitelem prováděno po etapách. Snahou je řešit dílo v podobě, která je v rámci smluvního zadání specifikovaná pro textové výstupy, tabelární přehledy, mapové výstupy a fotodokumentaci. Průběh plnění druhé etapy se bude odvíjet mimo jiné od úplnosti podkladů, které budou objednatelem na smluvním základě postupně předávány pro potřeby práce řešitele. 56

Souhrnné dílo bude po ukončení všech dílčích prací řešitelem uvedeno do finální podoby a jako Komplexní dílo odevzdáno k datu 14. ledna 2011 objednateli.

Výsledky 1. etapy Specifika území a snaha zachovat pestrost stanovišť Jak bylo výše uvedeno, zájmové typy antropogenních stanovišť, které mají být sledovány z hlediska faktorů ovlivňujících přírodní prostředí Moravskoslezského kraje, byly dosud ze zoologického hlediska zkoumány v různém rozsahu a s nejednotným metodickým přístupem. Podrobnější vyhodnocení nesourodých výsledků z dostupných podkladů přesahuje rámec řešení první etapy vzhledem k pozdnímu termínu zadání díla. Předběžně však lze učinit některá obecná shrnutí a doporučení, která budou vodítkem pro řízení dalších průzkumů na antropogenních stanovištích v oblastech č. I a II. Předmětem zájmu jsou lokality v oblastech recentně velmi výrazně ovlivněných těžbou černého uhlí a některé břidlicové lomy. V důsledku zániku původních ploch se vesměs jedná o nová sekundární stanoviště, mnohdy s extrémnějším prostředím, na které jsou asociovány specifické zoocenózy. Lokality s takto vzniklými a nadále vznikajícími biotopy představují často důležitý doplněk pro stávající územně vymezené limity vyplývající z přírodních vlastností krajiny Moravskoslezského kraje, jejichž ochrana je zabezpečována formou ÚSES, VKP, ZCHÚ, EVL a PO – pokud se již tyto lokality samy nestaly součástí těchto územních limitů, jako např. v případě EVL Heřmanický rybník (kód CZ0813444). Ve sledovaných oblastech na Ostravsku a Karvinsku anebo Odersku a Vítkovsku se na antropogenních plochách vyskytují poměrně často takové druhy živočichů, které jsou náročné na prostředí, a stáhly se sem z okolního území, kde již nenacházejí ve volné krajině dostatek vhodných biotopů. Pro zajištění ochrany takových biotopů je prvořadé udržení žádoucího stavu na lokalitách, který vyplývá ze specifik obou oblastí. Vzhledem k dílčím pozitivním účinkům dynamických změn krajiny v důsledku těžební činnosti a rekultivačních aktivit v oblasti I by se mohlo jevit jako nezbytné pro existenci specifických stanovišť dlouhodobé pokračování těžby a další ovlivňování krajiny důlní činností. Udržení dynamického stavu vyvolaného a dosud působeného hornickou činností však není dlouhodobě udržitelné – byly již připraveny podklady pro dotěžení v rámci těžebních prostorů na Karvinsku v řádu několika desetiletí. Výběr lokalit pro průzkumy tedy musí být připraven s ohledem na cílové využití území, v nichž jsou lokality situovány. Odborníci by měli alespoň předběžně vzít při vyhodnocování průzkumů a navrhování opatření v úvahu situaci, kdy management nebude po útlumu těžby zajišťován průběžnou činností ze strany těžební společnosti. Management bude muset být zajištěn v rámci spolupráce zainteresovaných subjektů a zcela rozhodující zde bude účast měst a obcí, státní ochrany přírody a nově vznikajících privátních subjektů, které dnes představují v rámci potenciálně řešených lokalit sice jednu z mála, avšak zásadní neznámou. Soubor potenciálně zkoumaných lokalit je velmi pestrý a sledované antropogenní plochy se mohou pohybovat v rozsahu od lokalit, které se blíží svou kvalitou velmi cenným přirozeným stanovištím, obsazeným řadou ohrožených druhů živočichů včetně desítek ZCHD, až po lokality natolik extrémní, že se zde udrží jen několik málo druhů z jednotlivých sledovaných skupin. Jako příklad lze uvést duhově chudou arachnofaunu na obnažených hlušinách – typickým zástupcem je např. skálovka Zelotes aeneus, která je sice obecně řídkým druhem, avšak vysokou abundanci v rámci zájmového území vykazuje ve velmi raných sukcesních stádiích – např. na nepřekrytých odvalech. Žádoucí stav lokality z hlediska výskytu druhu se však postupně mění v důsledku postupující sukcese, kdy druh z lokality ustupuje. Anebo je stanoviště nežádoucím způsobem pro skálovku změněno radikálně, a to v případě, pokud je odval překryt v rámci rekultivací zeminou a lokální populace je většinou jednorázově usmrcena. Následuje orientační přehled dosavadní činnosti odborníků, další průzkumy v rámci řešeného projektu budou již muset v území probíhat v koordinaci s botanickými průzkumy, jež budou stanovovat opatření pro ochranu biotopů na antropogenních plochách. 57

Řešitel zatím při pracování 1. etapy vycházel z vlastních poznatků a z poznatků o činnosti některých zoologů, jež dosud v území působili anebo se na získávání dat v rámci různých výstupů (i nepublikovaných) podíleli alespoň determinačně (dle abecedy): Mgr. Adrian Czernik, Ing. Dušan Boucný, RNDr. Milan Boukal, Ph.D., Petr Boža, RNDr. Aleš Dolný, Ph.D., Marek Haluzík, Mgr. Lukáš Choleva, Ph.D., RNDr. Petr Jeziorski, Ph.D., RNDr. Petr Kočárek, Ph.D., Mgr. Radim Kočvara, Doc. RNDr. Drahomír Kondělka, CSc., RNDr. Zdeněk Majkus, CSc., Mgr. Martin Mandák, Zdeněk Polášek, Ing. Jiří Stanovský, Ph.D., Petr Vlček aj., řada údajů a nejen o výskytu ptáků pochází z činnosti členů Slezské ornitologické společnosti, pobočky ČSO (ČSO – Česká společnost ornitologická (bližší údaje o ČSO viz http://www.birdlife.cz). Pro další řešení projektu v oblasti I jsou nyní důležitými podklady hodnocení v rámci procesu EIA (Macháček a kol., 2009a, b, c, d), jejichž výstupy budou z hlediska zoologie v rámci řešení druhé etapy zapracovány do následující zprávy.

Stručný přehled poznatků o činnosti zoologů v řešeném území Bezobratlí Arachnologické a entomologické průzkumy lokalit v obou oblastech byly dílčím způsobem publikovány v řadě prací. Důležitým zdrojem informací je např. periodikum Časopis Slezského Muzea, aktuální data jsou publikována prostřednictvím webových stránek, např. v rámci projektu encyklopedie BioLib (www.biolib.cz). Ucelená faunistická data byla zatím sebrána a vyhodnocena zejména v následujících dílech, k nimž je nutno přihlížet při vyhodnocování dalších etap průzkumů. Zároveň je nezbytně nutno přihlížet k činnosti jednotlivých odborníků v daných oblastech (lokalitách), jež jsou dále uvedeni jmenovitě. • • • •

Pavouci (Aranea) – Buchar J. & Růžička V. (2002), v oblastech působí a publikuje zejména Z. Majkus; Brouci (Coleoptera) – např. Stanovský & Pulpán (2006), v oblastech působí řada entomologů zaměřených na danou skupinu, z hlediska objemu dostupné práce bude zejména přihlíženo k činnosti P. Boži, P. Kočárka, J. Stanovského; Vážky (Odonata) – Dolný & Bárta (2008) (aktuálně se jedná o nejzásadnější dílo se zoologickou tematikou z hlediska řešeného projektu), v oblastech působili zejména A. Dolný a P. Jeziorski; Rovnokřídlí (Orthoptera) – v oblastech působí a publikuje zejména P. Kočárek, spoluautor publikace o řešené skupině – viz Kočárek, Holuša et Vidlička (2005).

Obratlovci Batrachologické, herpetologické a ornitologické průzkumy lokalit v obou oblastech byly dílčím způsobem publikovány v řadě prací, důležitým zdrojem informací je např. periodikum Časopis Slezského Muzea, vydáván je regionální zpravodaj Acrocephalus, který je zaměřen na ornitologii, ale jsou v něm publikovány i články s batrachologickou a herpetologickou tématikou. Aktuální data jsou publikována prostřednictvím webových stránek, např. v rámci projektu encyklopedie BioLib (www.biolib.cz). Ucelená faunistická data byla zatím sebrána a vyhodnocena zejména v následujících dílech, k nimž je nutno přihlížet při vyhodnocování dalších etap průzkumů. Zároveň je nezbytně nutno přihlížet k činnosti jednotlivých odborníků v daných oblastech (lokalitách), jež jsou dále uvedeni jmenovitě. •

•

•

Obojživelníci (Amphibia) – Moravec [ed.] (1994), v oblastech působilo několik zoologů, kteří se ve významné míře zabývají rovněž obojživelníky (např. L. Choleva, V. Zavadil, I. Zwach, nově A. Czernik a M. Mandák, zejména v oblasti I sledují batrachofaunu dlouhodobě P. Jeziorski, Z. Polášek a P. Vlček); Ještěři (Sauria) a hadi (Serpentes) – Mikátová, Vlašín et Zavadil (eds.) (2001), v oblastech působilo několik zoologů, kteří se ve významné míře zabývají rovněž obojživelníky (např. V. Zavadil a I. Zwach, nově A. Czernik a M. Mandák, zejména v oblasti I sledují herpetofaunu dlouhodobě Z. Polášek a P. Vlček); Ptáci (Aves) – Šťastný, Bejček & Hudec (2006), v zájmových oblastech působí dlouhodobě M. Haluzík (v oblasti I), D. Kondělka a Z. Polášek, aktuálně také M. Mandák, který spolu se 58

Z. Poláškem rediguje zpravodaj Acrocephalus, v němž jsou průběžně publikovány také poznatky z obou oblastí.

Specifika průzkumů v antropogenních stanovištích Na rozdíl od zvláště chráněných území, pro které byly původně určeny doporučené metodiky průzkumů (viz kap. 3.1.1), probíhá průzkum s kódem 5.6 v hospodářsky mnohdy intenzivně využívaných plochách. Průzkum i potenciální následný management ploch tedy nebude možno realizovat úspěšně bez kooperace s majiteli a uživateli pozemků, které jsou v rámci antropogenních stanovišť zastoupeny. Jedním z dílčích kroků pro úspěšné řešení další etapy tedy bude příprava povolenek ke vstupu na některé lokality, jež jsou ve vlastnictví soukromých subjektů. Přípravu povolenek pro jednotlivé odborníky zajistí objednatel ve spolupráci s řešitelem. Na titulním snímku je kupř. zachycen silně ohrožený rybák obecný (Sterna hirundo) – jedná se o zvláště chráněného zástupce avifauny, který dnes hnízdí jen v několika oblastech ČR. Z toho jsou některá hnízdiště v regionu Ostravska a Karvinska veřejnosti nepřístupná, jsou lokalizovaná v místech, která patří mezi stavební plochy (druh zde hnízdí na nepřekrytých hlušinách).

Vyhodnocení a závěrečné doporučení V první etapě průzkumů bylo provedeno předběžné a orientační nastínění dosavadní činnosti odborníků ve dvou řešených oblastech – oblast č. I je ovlivněna těžbou černého uhlí, oblast č. II těžbou břidlice. Z předběžného hodnocení publikovaných i nepublikovaných poznatků o zoocenózách řešených typů stanovišť plyne, že po uzavření průzkumů v dalších etapách lze očekávat poměrně zásadní přispění bioty některých antropogenních ploch k celkovému hodnocení Moravskoslezského kraje z hlediska biodiverzity ČR. Na základě uvedeného lze projekt považovat za příspěvek Moravskoslezského kraje k aktivitám ČR v rámci Mezinárodního roku biodiverzity. Úspěšnost projektu bude záviset jednak na správnosti zhodnocení floristického a faunistického průzkumu, který bude v rámci projektu probíhat s využitím jednotných metodických přístupů na lokalitách vybraných v návaznosti na poznatky z první etapy – jednak na potenciální účinnosti opatření, které budou navrženy v rámci plnění třetí etapy a předloženy v Komplexním díle. Jednotliví odborníci musí při dalším směrování průzkumů a zejména při navrhování opatření vzít v úvahu možnosti využití sledovaných ploch ze strany „land-users“ v čase. Průzkum s kódem 5.6 probíhá dílčím způsobem v hospodářsky využívaných plochách. Průzkum i následný management ploch tedy nebude možno realizovat úspěšně bez vstupní kooperace týmu řešitele a zadavatele průzkumů s majiteli a uživateli těch pozemků, které jsou v rámci sledovaných antropogenních stanovišť zastoupeny.

Předběžný výběr použitých podkladů Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of Spiders of the Czech Republic. - Peres Publishers, Praha, 352 pp. Dolný A. & Bárta D. (2008): Vážky České republiky. – ZO ČSOP Vlašim, Vlašim, 672 pp. Farkač J., Král D. et Škorpík M. [eds.] (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Čech Republic. Invertebrates. Agentura ochrany přírody a krajiny, Praha, 760 pp. Hanel L. (1995): Metodika sledování výskytu vážek (Odonata). Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. Janáčková H. & Štorkánová A. (eds.) (2005): Metodika inventarizačních průzkumů zvláště chráněných území. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. 59

Kočárek P., Holuša J. et Vidlička Ľ. (2005): Blattaria, Mantodea, Orthoptera and Dermaptera České a Slovenské republiky/of the Czech and Slovak Republics. – Kabourek, Zlín, 348 pp. Macháček M. a kol. (2009a): Pokračování hornické činnosti OKD, a.s., Dolu Karviná v dobývacích prostorech závodu ČSA. Dokumentace o hodnocení vlivů na životní prostředí podle 8 odst. 1 a Přílohy č. 4 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění zák.č. 163/2006 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí. – RNDr. Milan Macháček – EKOEX JIHLAVA, leden 2009. Macháček M. a kol.(2009b): Pokračování hornické činnosti OKD, a.s., Dolu Karviná v dobývacím prostoru závodu Lazy. Dokumentace o hodnocení vlivů na životní prostředí podle 8 odst. 1 a Přílohy č. 4 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění zák.č. 163/2006 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí. – RNDr. Milan Macháček – EKOEX JIHLAVA, březen 2009. Macháček M. a kol. (2009c): Pokračování hornické činnosti OKD, a.s., Dolu ČSM na období 2009-2020. Dokumentace o hodnocení vlivů na životní prostředí podle 8 odst. 1 a Přílohy č. 4 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění zák.č. 163/2006 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí. – RNDr. Milan Macháček – EKOEX JIHLAVA, květen 2009. Macháček M. a kol. (2009d): Pokračování hornické činnosti OKD, a.s., Dolu Darkov v období 2011-2020. Dokumentace o hodnocení vlivů na životní prostředí podle 8 odst. 1 a Přílohy č. 4 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění zák.č. 163/2006 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí. – RNDr. Milan Macháček – EKOEX JIHLAVA, říjen 2009. Mikátová B., Vlašín M. et Zavadil V., (eds.) (2001): Atlas rozšíření plazů v České republice. Atlas of the distribution of reptiles in the Czech Republic, AOPK ČR, Brno, Praha, 258 pp. Moravec, J. [ed.] (1994): Atlas rozšíření obojživelníků v České republice. Atlas of Czech amphibians. Národní muzeum, Praha, 136 pp. Plesník J., Hanzal V. et Brejšková L. [eds.] (2003): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. - Příroda, Praha, sv. 22. Stanovský J. & Pulpán J. (2006): Střevlíkovití brouci Slezska (severovýchodní Moravy). – Muz. Beskyd Frýdek–Místek, 159 pp. Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. (2006): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Aventinum, Praha. 463 p. Vlašín M. & Mikátová B. (2008): Metodika sledování výskytu plazů v ČR. Metodická příručka Českého svazu ochránců přírody č. 35. ČSOP Veronica.

60

5.7 Monitoring krajinného rázu v CHKO Beskydy

61

Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje

5.7 Monitoring krajinného rázu v CHKO Beskydy Dílčí zpráva č. 1

Zpracovatel:

Arvita P spol. s r.o. Příčná 1541, 765 02 Otrokovice Tel. 577 938 161, 606 447 330 e-mail: [email protected]

Zak.č. Arch.č.

03/2010 101/2010

62

Úvod Celkovým cílem projektu je vytvoření komplexního monitorovacího systému vybraných složek přírodního prostředí a faktorů ovlivňujících přírodní prostředí v Moravskoslezském kraji. Monitoring krajinného rázu je zpracován v rozsahu celé Chráněné krajinné oblasti Beskydy, tj. včetně části, lokalizované ve Zlínském kraj (viz výkres č. 1). Zájmové území bylo vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí pro své výjimečné přírodní hodnoty a rovněž mimořádnou estetickou hodnotu a pestrost krajiny, která vznikla historickým soužitím člověka s přírodou. Monitoring bezprostředně navazuje na dílo Preventivní hodnocení krajinného rázu CHKO Beskydy, zpracovatel Arvita P spol. s r.o., 2007.

Cíl průzkumu Cílem průzkumu je ochrana krajinného rázu jakožto významné hodnoty kulturní krajiny. K zajištění ochrany budou shromážděny, pořízeny a vyhodnoceny základní informace k hodnocení krajinného rázu, kategorizace území z hlediska krajinného rázu včetně stanovení limitů a návrhu regulativů využití území.

Použitá metodika Metodika monitoringu krajiny (respektive změn krajinného rázu) není v ČR zpracována. Za základ práce budou použity Metodické listy AOPK a další dílčí metodiky a doporučení uvedené v seznamu použitých podkladů. Předmětem sledování budou zejména: 1) stav zásadních, spoluurčujících, jedinečných a význačných znaků krajinného rázu dle vymezených individuálních jednotek KR (krajinné celky a místa - viz preventivní hodnocení KR CHKO Beskydy) 2) kvalita krajinného obrazu (vyhodnocení změn krajinné scény včetně změn vnějšího obrazu sídla) 3) přítomnost přírodních, kulturních a estetických hodnot území Stav nejvýznamnějších znaků krajinného rázu a obrazu bude vyhodnocen zejména s ohledem na sledování: - změn přírodních charakteristik (s akcentem na reliéf, vodní toky, zemský pokryv, biotopy), - změn kulturních charakteristik (architektonické a urbanistické znaky, struktura land use), - změny historických krajinných struktur a objektů zejména v pohledově exponovaných územích, - změn percepčních charakteristik (změny na pohledových horizontech, v projevech dominant, vnějšího obrazu sídla, prostorových vztahů, měřítka, působení krajinné scény, změny referenčních stanovišť posuzování krajinného rázu). Po provedení posouzení budou zpracována doporučení pro další postup (navržena frekvence monitoringu a sada sledovaných indikátorů, zpracována doporučení pro plán péče a územně plánovací dokumentace).

Vymezení pojmů Krajina Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky. Výraz krajina se obvykle používá jako označení pro vzhled části zemského povrchu včetně jeho tvaru, struktury a barev. Odráží také způsob, jakým se všechny tyto složky spojují, aby vytvořily specifické struktury a obrazy, které jsou typické pro určité lokality. Krajina však není pouze vizuální fenomén; její charakter (ráz) závisí také na celé řadě dalších faktorů. Ty zahrnují například geologické složení, půdní charakteristiky, topografii, historii krajiny, její využití (land use) a péči o ni (management), ekologické vztahy, architekturu a kulturní souvislosti. To všechno může mít vliv na naše vnímání a hodnocení krajiny. 63

Krajinný ráz Hodnocení krajinného rázu vychází z definice, zakotvené v §12 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, kde se krajinným rázem rozumí „zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti“. Je chráněn před činností, snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Vývoj kulturní krajiny je výsledkem permanentních střetů lidských činností s přirozenými vývojovými trendy. Přirozené krajinotvorné procesy působí nezávisle na vůli člověka, který vědomě i mimoděk tento řád narušuje. Ať je příčinou jeho činností cokoli, vesměs však funkční přizpůsobení krajiny, lze tyto jeho aktivity hodnotit z hlediska míry narušení krajiny, resp. jejích složek a současně z hlediska společenského zájmu (Sklenička, 2002). Krajinným rázem se rozumí zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti. Krajina je zákonem chráněná před činností snižující její přírodní a estetickou hodnotu. Předmětem ochrany krajinného rázu vzhledem k dikci zákona budou všechny přírodní, kulturní, historické a estetické charakteristiky a hodnoty krajiny.

Charakteristika /znak Charakteristikou krajiny rozumíme takový znak krajiny (objekt, vlastnost, asociace), který je pro krajinu specifický (určující její individuality) nebo typický (určující krajinný typ). Pro potřeby hodnocení krajinného rázu dělíme charakteristiky krajiny na charakteristiky primární (přírodní), sekundární a terciální (kulturní, historické) krajinné struktury. Vymezování charakteristiky krajiny je předmětem posuzování krajinného rázu.

Kulturní charakteristiky Kulturní charakteristikou jsou všechny objekty, prostory, vztahy a asociace, které určují identitu lidské kultury oblasti, regionu nebo státu. Kulturní charakteristiky mohou být historické (zpravidla starší než dvě lidské generace), nebo současné. Posuzování a hodnotu historických charakteristik z velké míry upravuje zákon (viz Historická hodnota). Hodnota současné kulturní charakteristiky je subjektivně podmíněná a lze ji posoudit pouze metodou multikriteriálního hodnocení.

Symbol V případě, že určitá charakteristika/znak krajiny vyvolává specifické významové asociace, stává se symbolem. Symboly mohou být vnímány pozitivně nebo negativně, podle toho, jestli je zmíněná asociace považována za sociálně přijatelnou nebo ne. Symboly, které mají současně přiznanou přírodní nebo kulturněhistorickou hodnotu, se stávají pro posuzování krajinného rázu určující. Díky mentálním vazbám se symboly stávají zprostředkovatelem a spolutvůrcem krajinné identity. Spolu s ní se tak stávají předmětem ochrany z hlediska mezinárodního práva.

Hodnota Hodnota je axiologická kategorie, nezbytná pro formování jakékoli lidské kultury. Může být vymezena zákonem (zpravidla zvláštními předpisy), nebo vyplývá z jiných společenských norem (např. náboženských nebo etických). Hodnotové kategorie mohou být subjektivně podmíněné. Jejich vymezování musí být proto z metodického hlediska transparentní.

Přírodní hodnota Přírodní hodnota je chráněna zákonem č. 114/1992 Sb o ochraně přírody a krajiny v platném znění. Z hlediska uvedeného předpisu jsou za významné přírodní hodnoty považovány především: významné krajinné prvky, zvláště chráněná území, přírodní parky. Z pohledu krajinného rázu mají zvláštní hodnotu i ty přírodní charakteristiky, které sice nejsou předmětem ochrany z hlediska zákona č. 114/1992 Sb., ale které lze považovat za charakteristiky pro území typické nebo specifické.

Historická hodnota Historická hodnota objektů a území je chráněná zákonem o státní památkové péči a jako historická charakteristika též zákonem č. 114/1992 Sb. v platném znění. Z uvedeného důvodu musí být posuzování krajinného rázu zaměřené i na ochranu historických hodnot území. Předmětem ochrany jsou zejména: archeologická naleziště, státem chráněné kulturní památky, památkové rezervace, památkové zóny, objekty na seznamu kulturního dědictví UNESCO, kulturní dominanty a prostorové vztahy krajinných kompozic. Historickou hodnotu mají i další objekty a krajinné struktury, které nejsou předmětem ochrany z hlediska 64

zákona o památkové péči, ale které jsou v daném regionu/republice unikátní, typické nebo specifické (např. relikty historické plužiny, dochované architektonické a urbanistické znaky sídel, relikty historických forem antropického reliéfu, staré a krajové odrůdy ovocných stromů, historické aleje, drobné sakrální stavby, části krajiny s významovou asociací apod.).

Estetická hodnota Estetická hodnota krajiny je předmětem státní ochrany ve smyslu zákona 114/1992 Sb. Pro její vymezení neexistuje v ČR legislativní předpis. Estetická hodnota je podřízená esteticko-hodnotovým normám stávající společnosti. Její posuzování je sice subjektivně podmíněné osobností hodnotitele, ale existují nástroje na jeho objektivizaci. Estetická hodnota krajiny významně podmiňuje obytnou a rekreační hodnotu a využitelnost území. Z uvedeného důvodu má proto velký význam i pro návrhy funkčního využití území.

Vizuální posuzování Vizuální posuzování je součástí posuzování krajinného rázu, i když není v české legislativě explicitně uvedené (na rozdíl od zahraničních zvyklostí). Předmětem vizuálního (správně percepčního) posuzování je vizuální identifikace významných znaků krajiny (včetně měřítka krajiny) a jejích estetických hodnot. Dominanta Dominantou označujeme takový prvek krajinné scény, který celkovou konfiguraci hmotných prvků krajinné scény ovládá (např. VOREL et al. 2004), t.j., který svými vlastnostmi nebo umístěním v terénu potlačí vizuální účinek ostatních prvků krajiny. Dominanty mohou být přírodní a kulturní, historické a současné, pozitivní a negativní. Mají významné postavení při utváření identity krajiny a rozhodující význam pro identifikaci obyvatel s územím. Kulturní dominanty jsou chráněny zákonem. U každé dominanty lze vymezit území, které je dominantou významně ovlivněno. Toto území (de facto ochranné pásmo dominanty) může být narušeno umístěním neadekvátního objektu, záměru nebo činnosti stejného nebo výraznějšího působení. Na posuzování změn území v ochranném pásmu dominant se tak vztahuje posuzování vlivů na krajinu.

Pohledový horizont Pohledové horizonty uzavírají vůči obloze (obzor) nebo krajinnému pozadí krajinnou scénu. Pohledový horizont je prostorovou jednotkou a je územím pohledově významně exponovaným. Stavby, činnosti a záměry lokalizované na horizontu budou s vysokou pravděpodobností vnímané jako dominantní. Tvar horizontu (zejména obzoru) patří k významným identifikačním znakům krajiny. Z uvedeného důvodu je jejich ochrana nutnou součástí ochrany krajinného rázu. Pohledové horizonty legislativa ČR nezmiňuje. Ve většině států EU je jejich ochrana, jako území veřejného zájmu, zakomponovaná do ochrany krajinného rázu jako území z principu nezastavitelné.

Harmonické měřítko krajiny Vyjadřuje takové členění krajiny, které odpovídá harmonickému vztahu činností člověka a přírodního prostředí a způsobům trvale udržitelného využívání dané krajiny. Z hlediska fyzických vlastností krajiny se jedná o soulad měřítka celku a měřítka jednotlivých prvků.

Vztahy v krajině Vztahy v krajině jsou předmětem ochrany krajinného rázu. Vztahy mohou vyplývat z funkčního využití a provozu v krajině, ze specifických uměleckých nebo náboženských krajinných konceptů (komponované krajiny), ze symboliky krajiny, ze specifik sídelních a krajinných siluet nebo jiných souvislostí. Jejich vymezení vyžaduje podrobné historické a percepční studium území. K vyhodnocení percepčních vztahů je nutné posoudit vizuální vazby mezi dominantami, pohledovými horizonty, komunikacemi, sídly, terénní konfigurací, historickými krajinnými strukturami, lokaci významných stanovišť a směrů vyhlídek a pohledů v krajině. Vztahům v krajině je nutné věnovat zvýšenou pozornost v okolí městských památkových rezervací, památkových objektů a krajinných památkových zón.

65

Krajinná scéna Krajinná scéna je částí krajinného prostoru, který obsáhneme jedním, zpravidla panoramatickým pohledem. Krajinná scéna je nositelem estetických hodnot, tkvících v prostorovém uspořádání, v neopakovatelnosti a jedinečnosti panoramat, v harmonickém měřítku a v prostorových vztazích krajiny. Z hlediska ochrany estetických hodnot krajiny, jejího harmonického měřítka a významných vztahů v krajině je její posuzování a ochrana nezbytné. Obecně rozlišujeme krajinnou scénu otevřenou, polootevřenou nebo uzavřenou.

Krajinný obraz Krajinný obraz je celkovým percepčním projevem fyziognomie krajiny. Je základní představou o krajině, kterou si obyvatelé nebo návštěvníci území vytváří na základě projevů struktury krajiny a procesů, které ji formují. Krajinný obraz je integrální součástí krajiny, krajinného rázu, proto je jeho posuzování nedílnou součástí posuzování krajinného rázu.

Oblast krajinného rázu Oblast krajinného rázu je krajinný celek s podobnou přírodní, kulturní a historickou charakteristikou odrážející se v souboru jejích typických znaků, který se výrazně liší od jiného celku ve všech charakteristikách či v některé z nich a který zahrnuje více míst krajinného rázu. Je vymezena hranicí, kterou mohou být přírodní nebo umělé prvky nebo jiné rozhraní měnících se charakteristik. Krajinný celek (KC) Oblast krajinného rázu s podobnou přírodní, kulturní a historickou charakteristikou odrážející se v souboru jejich typických znaků, který se výrazně liší od jiného celku ve všech charakteristikách či v některé z nich. Místo krajinného rázu Specifická individuální územní jednotka. Jedná se o menší krajinné prostory, zpravidla pohledově spojité s výrazně specifickým projevem charakteristik krajiny (specifikem genia loci).

Základní údaje k řešenému území Chráněná krajinná oblast Beskydy se nachází na území Moravskoslezského a Zlínského kraje, na okresech Nový Jičín, Frýdek - Místek a Vsetín. Zájmové území je vymezeno Výnosem MK z 5. března 1973 č.j. 5373/1973 ve výměře 116 000 ha. Podle GIS se jedná o výměru 119 696 ha. CHKO Beskydy jsou svou rozlohou největší chráněnou oblastí v České republice. Důvodem k vyhlášení CHKO Beskydy byly její výjimečné přírodní hodnoty, zejména původní horské pralesovité porosty s výskytem vzácných karpatských živočichů a rostlin, druhově pestrá luční společenstva, unikátní povrchové i podzemní pseudokrasové jevy a rovněž mimořádná estetická hodnota a pestrost ojedinělého typu krajiny vzniklého historickým soužitím člověka s přírodou v tomto území. Význam chráněné krajinné oblasti Beskydy je podtržen vyhlášením 51 maloplošných zvláště chráněných území (7 národních přírodních rezervací, 1 národní přírodní památka, 20 přírodních rezervací a 23 přírodních památek), územním překrytím CHKO s mezinárodně významným ptačím územím (IBA) a soustavou NATURA 2000, s chráněnou oblastí přirozené akumulace vod. V neposlední řadě je i rekreační oblastí s nadregionálním významem. Posláním CHKO je ochrana všech hodnot krajiny a jejich přírodních zdrojů. Jedná se zejména o povrchové utváření krajiny včetně vodních toků, její vegetační kryt a volně žijící živočichy, rozvržení a využití lesního a zemědělského půdního fondu, urbanistickou podobu obcí a architekturu staveb. Jeho naplňování neznamená pouze péči o existující přírodní a krajinné hodnoty, ale i jejich obnovu při současném hledání rovnováhy mezi hospodářským a rekreačním využíváním krajiny a ochranou přírody.

66

Obce v CHKO Beskydy Výčet obcí s katastrálním územím v CHKO Beskydy okres Frýdek - Místek

* 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16

Obec – katastrální území Bílá Bocanovice* Čeladná* Dobratice Dolní Lomná* Guty* (m.č. Třinec) Horní Lomná Janovice u Frýdku - Místku* Karpentná* (m.č. Třinec) Komorní Lhotka* Košařiska* Krásná pod Lysou horou* Kunčice pod Ondřejníkem* Lubno* (m.č. Frýdlant n. Ostravicí) Malenovice* Milíkov u Jablunkova*

* 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31

Obec – katastrální území Morávka Mosty u Jablunkova* Návsí u Jablunkova* Oldřichovice u Třince* (m.č. Třinec) Ostravice 1* Ostravice 2 Pražmo Raškovice Řeka Smilovice u Třince* Staré Hamry 1 Staré Hamry 2* Tyra (m.č. Třinec) Vendryně* Vyšní Lhoty*

Výčet obcí s katastrálním územím v CHKO Beskydy okres Nový Jičín

* 1 2 3 4

Obec – katastrální území Bordovice* Frenštát pod Radhoštěm* Hodslavice* Hostašovice*

* 5 6 7 8

Obec – katastrální území Lichnov * Mořkov* Trojanovice* Veřovice*

Výčet obcí s katastrálním územím v CHKO Beskydy okres Vsetín * 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19

Obec – katastrální území Dolní Bečva Francova Lhota Halenkov Hážovice (m.č. Rožnov p. Radh.) Horní Bečva Horní Lideč* Hovězí* Huslenky Hutisko Janová* Karolinka Krhová* (m.č. Val. Meziříčí) Leskovec* Lidečko* Lužná u Vsetína* Malá Bystřice* Malé Karlovice (m.č. V. Karlovice) Nový Hrozenkov Prostřední Bečva

* 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38

Obec – katastrální území Pulčín (m.č. Francova Lhota) Rožnov pod Radhoštěm Růžďka Solanec pod Soláněm Střelná na Moravě * Střítež nad Bečvou* Tylovice (m.č. Rožnov p. Radh.) Ústí u Vsetína* Valašská Bystřice* Valašská Polanka* Valašská Senice Velká Lhota u Valašského Meziříčí* Velké Karlovice Vidče* Vigantice Vsetín Zašová* Zděchov Zubří*

* Katastrální území obce zasahuje do CHKO Beskydy jen zčásti Společné znaky typické pro celou Chráněnou krajinnou oblast Beskydy V rámci vstupního hodnocení byly na CHKO Beskydy identifikovány následující společné znaky: • území mladé sídelní oblasti (osidlování až po roce 1200), • marginální příhraniční území, 67

• • • • • • • •

specifický charakter krajiny je dán: a) přírodními podmínkami (flyšové pásmo Karpat, zalesněné vrchoviny až hornatiny Beskyd), b) valašským a pasekářským osídlením s hlavní etapou v 16. a 17. století, c) stále intenzivnějším vlivem rekreace a cestovního ruchu po 2. světové válce, konzervativizmus ve stavebních technologiích, provizórium (ve stavebních technologiích, osídlování horských oblastí) a časté změny ve využívání území, způsob využití země (land use): les (místy až 97%), louky a pastviny na horských stráních a hřbetech, architektura: valašský roubený dvou nebo trojkomorový dům, stodoly, sklepy, komory, studánky, chlévy (stániny), vodní mlýny, hamry a pily, horské salaše, dřevěná sakrální architektura, zvonice, urbanistické znaky: lesní lánová ves (Frenštátsko), valašská řetězová ves, dvorcová ves (sedliště), gula, rozptýlené dvorce, typické doprovodné znaky historických forem zemědělství: kamenice, solitérní lípy a jasany (letniny), úseková nebo nepravá traťová plužina, záhumenice, ostrvy, typické znaky vegetačního krytu: kulturní les, nelesní dřevinná vegetace, travnaté porosty různé kvality.

Typický valašský způsob využívání území, a tím i původní charakter kulturní krajiny Moravských Beskyd postupně od 80tých let 18. století zaniká (na Těšínsku dříve), roste preference lesního hospodářství, v údolích průmyslu (sklárny, hutě). V současnosti lze konstatovat, že historické znaky území jsou z větší části setřeny (zejména horské salaše a letní chlévy) a díky pokračující nepůvodní zástavbě v okrajových částech sídel a rozsáhlému zalesňování pasek postupně zanikají. Původní fragmenty hospodaření na pasekách jsou zachovány ojediněle a částečně zejména díky rekreační činnosti (chalupaření). Znaky typické pro Těšínské Slezsko Průběh valašského osídlení měl na Těšínsku svá specifika. Noví kolonisté osidlující hory se zde objevují o něco dříve než na Valašsku, a to už od první poloviny 15. století (1420). Osadníci přicházejí od severu a východu a mají různý původ (Češi, Poláci, Slováci, Rumuni – ti přicházejí pravděpodobně ze západoslovenských panství Kašiců a Balassů). Valaši osidlují zejména oblast Jablunkovska a Frýdecka, podhůří Beskyd a částečně i nížiny. V letech 1420 – 1620 se horské pastevectví rozšiřuje a stává se pro tuto část Beskyd typické. Třicetiletá válka nepřerušila rozvoj Těšínska. V tomto období (1620 – 1640) vzniká celá řada vesnic: Morávka, Dvůr Břehy, Kovály, Staré Hamry, Javořinka nad Jablunkovem, Tyra, Řeka, Košařiska, Bělá u Jablunkova, Křivec, Lipina, atd. V 17. století se valašské osídlení rozvíjelo dále a Valaši se usidlovali v rozptýlených lazištích i v celých vesnicích. Koncem tohoto století dochází na Těšínsku k postupnému rozpadu valašského osídlení, zejména díky splynutí s místním obyvatelstvem (MACŮREK 1952). Na další vývoj kulturní krajiny od poloviny 18. století má vliv rozvoj těžby a průmyslu v oblasti Třince, Ostravy a Frýdlantu. Díky těmto vlivům se znaky valašského osídlení ztrácejí. Na Těšínsku se na rozdíl od mnoha moravských regionů nikdy nezformovala svébytná lidová kultura. Tuto oblast je nutné chápat spíše jako politický a správní celek, jehož vymezení se neodvozuje od etnických nebo etnografických poměrů, které byly vždy složité (střídavé vlivy polské, německé, slovenské a české). Pokud jde o architektonické znaky, v severovýchodní, slezské oblasti Beskyd, má utváření roubeného obytného domu proti Beskydům Moravským, některé odlišné znaky. Stěny bývají roubené z výjimečně mohutných trámů, často nehraněných. Dům bývá v průčelí rozložitější. Podélná vstupní strana domu mívá podsíň. Dřevěný vstupní portál bývá upraven do půlkruhového tvaru (Škabrada, 1975). O určitém stavebním konzervativizmu oblasti svědčí přetrvávání dvoukomorové archaické roubené architektury s dymnými (kurnými) jizbami (kurloky, Bukovec u Jablunkova). Salašnictví se v popisované části Těšínska nejvíce rozvinulo v horských a podhorských vsích Bukovec, Hrčava, Mosty u Jablunkova, Horní a Dolní Lomná, Košařiska, Tyra, Řeka a Komorní Lhotka. V ostatních, níže položených obcích při řekách Olši a Olešnici (od jablunkovského průsmyku až po Český Těšín) byl salašnický chov jen méně významným doplňkem zemědělského podnikání. Salaše těchto obcí ležely často na katastru horských vsí a též hovězí dobytek a ovce z těchto obcí pásli najatí horalé. Lidová kultura horských pasteveckých vsí se vyvíjela pospolu s goralskými obcemi, ležícími po polské straně státní hranice; proto se mnohdy neobejdeme bez krátkého srovnání s materiálem z tohoto území. Se salašnickým způsobem hospodaření se na území těšínské komory setkáváme už na počátku 16. století. Zavedli jej tu valašští kolonisté, kteří do tohoto kraje přišli i se stády tzv. valašského dobytka, tj. zvláštního odolného druhu ovcí a koz. Od vrchnosti si pronajali rozsáhlé horské plochy pro letní výpas dobytka a níže 68

položená místa v údolích pro jeho přezimování. V 17. století se stala vlastníky tohoto druhu dobytka většina usedlíků horských vsí. Obdělávali málo úrodné polnosti při svých usedlostech a připravovali píci pro přezimování svého dobytka, který se přes léto pásl na horách. Až do poloviny 18 století nedošlo ze strany těšínské komory k významnějšímu zásahu do rozvoje salašnického hospodaření. V osmdesátých letech 18. století dostoupil vývoj těšínského salašnictví svého vrcholu. Na salaších se páslo kolem dvaceti pěti tisíc kusů dobytka a jeho vlastníci – těšínští poddaní – disponovali dvěma třetinami lesní půdy a pastvin. Početná stáda salašnického dobytka však velmi škodila lesům, na jejichž úkor se rozšiřovala plocha pastvin. K opatřením chránícím lesní kulturu před dobytkem docházelo tehdy v celé habsburské monarchii (viz např. lesní patent z roku 1756). Na území těšínské komory se začala ve větší míře realizovat od sedmdesátých let 18. století v souvislosti s vydáním císařského dekretu z r. 1853 o rušení nebo regulaci servitutů. Těšínské salašnictví představovalo zcela osobitý typ. Jeho zvláštnost spočívala zejména: ve stanovení majetkových podílů, dělení užitku salaše, střídající se role bačujícího hospodáře, relativně vysoký počet hovězího dobytka na salaši (dojné krávy) a pobývání kravařky na salaši. Jednalo se o výrazně archaické formy salašnického hospodaření. Území bylo od přelomu 19. a 20. století výrazně ovlivňováno rozvojem průmyslu a růstem městských aglomerací (Ostrava, Třinec). Nejvýrazněji se industrializace projevila na charakteru podoblasti 1.1 Třinecko Jablunkovsko se všemi navazujícími atributy (dopravní koridory, obytná a rekreační zástavba, průmyslové zóny, technická infrastruktura, občanská vybavenost). Všechny znaky jsou kumulovány především v oblasti třinecko – jablunkovské brázdy a do území CHKO Beskydy zasahují pouze svou okrajovou částí nebo vizuálním projevem z oblasti Slezských Beskyd. Ostatní podoblasti (Těšínské Beskydy a Zadní hory) jsou typické odlišným historickým i současným vývojem, využitím území a percepčním projevem. Typické pro současné využívání území je zejména intenzivní lesní hospodářství s preferencí smrkových kultur, výrazně nižší intenzita zástavby (zejména v oblasti Zadních hor) a dominance rekreačního využívání území (v návaznosti na les a vodní díla). Znaky typické pro Lašsko Etymologicky nelze název Lašska blíže určit, než že je odvozen od jména severomoravského kmene Lachů, někdy označovaného též jako Moravci. Jedná se o novodobé označení oblasti a obyvatelstva v pásmu mezi Kravařskem, Valašskem a Těšínským Slezskem. Výraz Laši používali zejména Valaši pro označení lidu v nížinách horního povodí řek Visly, Olše a Ostravice. Laši sami se považovali naopak spíše za Valachy. Od Valachů je však výrazně (kromě reliéfního typu krajiny) odlišovala lidová kultura a především nářečí. Lašsko není jednolitou oblastí. Podle krajinného rázu, podle kroje, některých druhů tanců, ale především tanečního stylu se dělí na několik podoblastí. Vývoj Lašska byl kulturně oproti Moravě opožděný, a to zejména díky silným vlivům germanizace na jedné a polonizace na straně druhé. Jeho svébytnost byla díky umělecké tvorbě silně popularizována (Leoš Janáček, Petr Bezruč). Nejstarší památky lašské lidové kultury jsou většinou ze dřeva. Na Lašsku se tak stavěly celé vesnice i s kostelem. Odlišovalo se pouze fojtství se svými dvojitými barokními střechami a bílými zdmi. Největší rozkvět tohoto dřevěného stavitelství můžeme pozorovat v 18. století. V sídelních typech dominují uzavřené typy zástavby (silnicové vsi) koncentrované do podhůří Beskyd. Lašsko zasahuje na území CHKO jen svou okrajovou částí, která vykazuje spíše přechodné znaky s Valašskem a nelze jí tak označit za typickou. Znaky typické pro Valašsko Valašsko se jako územní celek odlišovalo od ostatních moravských regionů především zvláštní kulturou svých obyvatel, dále historickou tradicí a přírodními podmínkami. Nikdy nebylo úředně vymezeno, neboť nepředstavovalo žádný správní, politický ani etnický celek. V odborné a beletristické literatuře i na mapách, provázejících vlastivědné práce, bylo při jeho vymezování užito nejrůznějších kritérií, z čehož pochopitelně pramenily četné diference. Navíc byl tento nedostatek komplikován skutečností, že valašská kultura nezůstávala neměnná. Některé její výrazné rysy zanikaly (salašnický chov dobytka, valašský kroj) a leckdy nabývaly převahy jiné atributy, jejichž rozsah se nekryl s předchozím územím (dialekt, geografické podmínky). Že se územní rozsah Valašska měnil, o tom svědčí také přesuny v hraniční oblasti, zřetelné po 2. sv. válce. Odchylky v názoru pisatelů o rozsahu valašského území byly konečně i odrazem rozporů v náhledu obyvatelstva sousedícího s Valašskem. Z těchto příčin a často navíc i z malé informovanosti pramení většina neshod ve vymezování regionu. Týká se to však převážně jen okrajového území Valašska.

69

Valašsko (taky Moravské Valašsko) je dáno zejména národopisným vymezením oblasti. Jedním z nejčastěji připomínaných činitelů, které působily na formování etnografického regionu Moravské Valašsko (Valašsko) a na jeho územní rozsah, je tzv. karpatská salašnická kultura, rozšířená na východní Moravu valašskými kolonisty. Průkazným symptomem rozšíření valašských kolonistů jsou zvláštní názvy hor a horských tratí, které jsou doloženy v rozsáhlé karpatské a balkánské oblasti. Význam těchto topik nebyl pouze orientační. Jejich pomocí horalé kvalifikovali horský terén z hlediska jeho hospodářského využití. Nejvýznamnější jsou názvy signující tvar či porost horského útvaru nebo jeho položení. Sem patří například Kyčera – samostatný homolovitý kopec, Gigula – výrazná vyvýšenina, vrchol hory, Grapa – ráztoka, žleb, Grúň – návrší, hřbet vybočující z horského hřebene, Příslop – nehlubokým sedlem spojené návrší, Polana – lesní louka, a snad též Beskyd, Ust (úpatí hory) a Těrchla (mokřina). Častý je traťový název Salaš, Koliba nebo Kolibiska, Solisko či Solnicko (chráněné místo v horách, kam se ovcím na velké ploché kameny sypala sůl). Košáry nebo košářiska (místa, kde stály košáry, ohrady pro dobytek na salaši), méně častá Strunga či Strunžisko (původně ohrada, ve které se dobytek dojil), Kotelnice a Mraznica (místo, kde ještě v 18. století dobytek přezimoval) apod. V dávné době slovem "Valach" označovali Slované východní Romány, tedy dnešní Rumuny, kteří se ve 13. a 14. století přesunuli se svými stády do slovanské části Karpat (dnešní Zakarpatské Ukrajiny). Tak započala valašská kolonizace, která o tři sta let později skončila v Beskydech. Karpatský charakter lidové kultury na Valašsku nelze ale vysvětlovat jen jako přínos pasteveckého elementu, ale jako výsledek kontaminace několika činitelů, zejména geografických a hospodářských. Oblast Beskyd se pro běžný způsob zemědělské kultivace nehodila a zůstávala tak, zvláště ve vyšších horských polohách, po dlouhou dobu jen řídce osídlena. Území bylo kolonizováno (zejména v 16. a 17. století) obyvatelstvem přicházejícím do Beskyd z východních Karpat (pastevci horského dobytka, tzv. Valaši – zejména z Kysuc, Liptova a polského Slezska) nebo se jednalo o uprchlíky z jiných panství (tzv. pasekáři). Valaši přinesli nejenom nový způsob hospodářství (salašnictví), ale i novou formu osídlení. Osídlení bylo v horských oblastech nepravidelné, rozptýlené, někdy v odezvě na starobylé karpatské zvyklosti soudržného sídlení velkých rodin v podobě tzv. rodových shluků (guly, např. Országovci v Karolince – Raťkově). Jednalo se o volnou dvorcovou zástavbu situovanou zpravidla v těžišti obhospodařovaných pasek a holin na náhorních planinách a horských svazích. Díky tomu má krajina Beskyd podstatně odlišný charakter od ostatních hornatých oblastí. Kompaktní osídlení není pro území typické a je vázáno výhradně na dna širších údolí. Jednotlivé stavební součásti usedlosti jsou stavěny vlivem terénu bez vzájemné pravoúhlé kompoziční návaznosti. Většina usedlostí má spíše charakter volného seskupení budov a bývá výsledkem postupného narůstání. Základním prvkem je zpravidla dvou nebo trojkomorový obytný dům, dále pak chlév, stodola často spojená s kůlnou. K usedlosti patří sklípek ve svahu, často ve spojení s komorou. Usedlost často doplňuje studna a tyčové nebo houžvové oplocení. K vybavení patřily úly z kmenů a další hospodářské stavby (např. sušárny ovoce). Všechny objekty jsou roubené, často s podezdívkou z lomového kamene (pískovec). V 18., 19. a na počátku 20. století se na Valašsku ustálil typ karpatského roubeného stavení, avšak v jednotlivých oblastech se jeho formy různí.Vnější forma valašského domu je na první pohled odlišná od domu českého. Stavbu chrání silně přesahující sedlová střecha, často s polovalbou, která je nad okapem výrazně podlomena. Podlomení ve formě mohutné římsy obchází i štítové strany a tvoří tak výrazný a charakteristický znak valašské chalupy. Hlavní průčelí zdobí prkenný, svisle nebo výjimečně klasovitě bedněný štít se spárami krytými lištami, které tvoří i dekor. Ve vrcholu je štít zakončený kabřincem s makovicí. Podhled kabřince je často doplněný požehnáním nebo datem stavby. Střechy domů i ostatních objektů kryje šindel. K ojedinělým a nejvýraznějším usedlostem patřila fojtství – usedlost a dům fojta, rychtáře. Jedná se o mohutnou, nejčastěji patrovou roubenou stavbu s rozsáhlými hospodářskými budovami. V údolích bylo v minulosti značné množství vodních mlýnů, pil nebo valch na zpracování vlny. Na horských pasekách pak nalézáme specifický stavební druh – salaš, případně letní chlévy (stániny). Lidská sídla mají na celém území Valašska obdobné znaky: jsou to buď vsi řetězového typu (v údolí), často řetězově řazených dvorců, nebo rozptýlené dvorce pasekářského osídlení (na stráních nebo hřbetech vrchovin a hornatin). První případ umožňoval poddaným dědičně užívat půdu za odevzdání části úrody feudálnímu zeměpánovi. Druhý byl jen pronajímáním panské půdy, většinou znamenal hospodářské využití rozsáhlých lesů a horských pastvin. Vyvrcholením valašské lidové architektury jsou dřevěné kostely a kostelíky, budované ještě v 18. století (Velké Karlovice). Z hlediska náboženství a jeho vlivu na sakrální stavby je významné, že se Valaši výrazně hlásili k reformačnímu hnutí a po jeho potlačení prosluli svou účastí na protifeudálním odboji. Absenci většího

70

počtu sakrálních objektů, způsobenou částečně i méně trvanlivým dřevěným materiálem, lze tedy přičíst na vrub i určité neochotě konvertovat ke katolicizmu. Postupným vývojem území zejména v období 16. – 18. století se ve vztahu k reliéfu ustálilo několik charakteristických zón sídelních struktur: • relativně kompaktní zástavba (dvorcová řetězová ves) v údolí se zahradami a drobnou záhumenicovou držbou, • volné dvorce pasekářů ve spodní části svahů (osídlování z vnitřních zdrojů) v relativní blízkosti domovské obce, • lesní porosty na prudších svazích, • horské pastviny s roztroušeným pasekářským a valašským osídlením, letními chlévy a salašemi na hřebenu a ve vrcholových partiích svahů. Rozsah a výšková hranice lokalizace pasekářského osídlení se v průběhu doby měnila v závislosti od konkrétních společensko – ekonomických poměrů. Charakteristické je, že k opouštění pasek docházelo nejčastěji v případech, kdy došlo k výraznějšímu zvýšení životní úrovně obyvatel (odcházeli do oblasti s výhodnějšími životními podmínkami) nebo v době, kdy bylo horské pastevectví a zemědělství limitováno (např. kvůli zvýšené ochraně nebo méně výhodné než jiné dostupné hospodářské aktivity (lesní hospodářství, průmysl, rekreace). Naznačenou strukturu osídlení lze považovat v současné době za postupně zanikající. Přes uvedené konstatování je z hlediska ochrany identity kulturní krajiny a jejích přírodních, kulturně historických a estetických hodnot důležité zachovat alespoň přežívající zbytky fragmentů historické krajinné struktury. Znaky typické pro Kravařsko Přechodná národopisná oblast původně se smíšeným česko – německým obyvatelstvem. Rozkládá se po obou stranách Moravské brány kolem Oder, Nového Jičína a Příbora. K německé kolonizaci došlo po zpustošení kraje za mongolských nájezdů po roce 1241 a podporoval ji olomoucký biskup Bruno ze Šaumburku a rod pánů z Kravař, jemuž od druhé poloviny 13. století toto území náleželo. Německý název oblasti (Kuhländchen, Küheland) poprvé použil zřejmě Hanke z Hankenštejna v roce 1786. Název zřejmě není odvozen od jména panujícího rodu, ale od proslulosti oblasti v chovu hovězího dobytka. Nositelé specifičnosti oblasti jsou především němečtí osadníci, kteří se od okolních obyvatel lišili typy obydlí, krojem a obyčeji. Z celkového počtu 44 obcí území, bylo od středověku německých nebo poněmčených v průběhu 16. – 18. století celkem 37. Na území CHKO Beskydy se jedná pouze o hraniční přechodovou oblast mezi Kravařskem a Valašskem. Základní vstupní data shromážděná v rámci první etapy prací jsou uvedena ve výkresové části zprávy (výkres č. 2 – 8). Data budou v další etapě prací upřesněna a podrobně analyzována.

Specifikace dalšího postupu prací Bude zpracována navazující dokumentace pro komplexní hodnocení krajinného rázu v rozsahu vyžadovaném pro zásady územního rozvoje a územně analytické podklady dle stavebního zákona č. 183/2006 Sb. a vyhlášky č. 500/2006 Sb. a dále bude dopracováno: Specifikace míst krajinného rázu - zahrnuje podrobnější členění oblastí (4) a podoblastí (15) na jednotlivá místa krajinného rázu s detailnějším popisem charakteristik, především však kulturně historických a estetických hodnot. Podrobná rajonizace území do pásem odstupňované ochrany krajinného rázu Rozčlenění území CHKO Beskydy na plochy s přísnou, zpřísněnou a běžnou ochranou krajinného rázu, případně vyznačit plochy s výjimečnou hodnotou – dochovaným krajinným rázem s typickou lidovou architekturou, které mohou být i součástí území s nižším stupněm ochrany. Monitoring vývoje osídlení (urbanizační tendence) v CHKO Beskydy a významných změn využití krajiny. Další postup prací je schematicky znázorněn v příloze č. 1 71

Seznam použitých podkladů Metodiky • • • •

AOPK ČR (2006): Metodické listy č. 8 Vorel I. et al. (2006): Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz. Nakladatelství Naděžda Skleničková. Jančura P. (2003): Charakteristický vzhľad krajiny – význam identifikácie vlastností krajinného obrazu a krajinného rázu v ochrane krajiny, plánovacích procesoch a hodnotení vizuálneho impaktu. Habilitačná práca. Banská Štiavnica, FEE TU. Lipský T. et Romportl D. (2006): Krajinné indikátory pro hodnocení změn krajinného rázu. In Vorel, I., Sklenička, P.: Ochrana krajinného rázu: třináct let zkušeností, úspěchů i omylů. Nakladatelství Naděžda Skleničková.

Podklady pro zpracování díla jsou zejména: • • • • • • • •

Preventivní hodnocení krajinného rázu CHKO Beskydy, Arvita P spol. s r.o., 2007 Výnos MK ČSR č.j. 5373/1973 z 5.března 1973 Územní průmět významných prvků krajiny – Jihomoravský kraj, Terplan Praha, 1977 Územní průmět významných prvků krajiny – Severomoravský kraj, Terplan Praha, 1977 Vlastní terénní průzkumy Fotodokumentace Archivní materiály Arvita P spol. s r.o., Otrokovice a další

72

Přílohy Příloha č.1 Schematické znázornění postupu hodnocení krajinného rázu přípravné práce

fyzické, kulturní, vizuální a empirické

konzultace

relativní dominance průzkumy a rozbory, šetření v terénu

stanovení kritérií pro hodnocení krajinného rázu daného území

vzájemné vztahy a procesy

vyhodnocení krajinného daného území

rázu

jaké jsou hlavní charakteristiky území proč se charakteristiky území vyskytují

mapa typů krajinného rázu

hlavní v daném

určení hlavních charakteristik krajinného rázu daného území

vymezení typů krajinného rázu zastoupených v daném území

návrh regulativů a limitů pro výstavbu a způsob využívání jednotlivých typů krajinného rázu

určení charakteristik krajinného rázu, které se na daném území vyskytují vzácně, ale přesto mají rozhodující vliv na jeho krajinný ráz

identifikace hlavních vývojových trendů v daném území

Výkresová část 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Širší vztahy Diferenciace území Návrh ochrany Analýza viditelnosti Vizuální citlivost Srovnání landuse Krajinné typy Etnografie

73

zhodnocení potenciálního vlivu vývojových trendů na hlavní charakteristiky krajinného rázu

74

75

76

77

78

79

80

81

5.8 Monitoring trvalých ploch – vlivy managementu na flóru a vegetaci v CHKO Beskydy

82

Dílčí zpráva o realizaci (průběžné zpráva - 1. etapa)

Monitoring trvalých ploch – vlivy managementu na flóru a vegetaci v CHKO Beskydy

v rámci zpracování botanických průzkumů v rámci projektu „Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje“

Zpracoval: Mgr. Jan Mládek

83

Úvod V současnosti máme krajinu rozdělenou na poměrně velké a hospodářsky vyhraněné pozemky, tedy louky se pouze sečou a pastviny pouze vypásají. Toto rozdělení je podporováno i Ministerstvem zemědělství v podobě agro-environmentálních opatření (Anonymous 2007). Protože v České republice existuje dosud málo studií popisujících reakce konkrétních druhů rostlin na pozemcích s rozdílnou historií na nové typy obhospodařování (např. Krahulec et al. 1994, Pavlů et al. 2002, Hejcman et al. 2005), bylo v CHKO Beskydy v roce 2006 vybráno více lokalit, kde jsou různé typy managementu experimentálně zkoušeny a jejich vliv dlouhodobě monitorován. Byly vybrány celkem čtyři varianty hospodaření: pastva, pastva spojená s časně jarním vypalováním stařiny (jednou za dva roky), kosení porostu v první polovině července a ponechání ladem.

Název průzkumu Monitoring trvalých ploch – vlivy managementu na flóru a vegetaci v CHKO Beskydy (5.8)

Cíl průzkumu Monitoring druhového složení vegetace, změn pokryvností a frekvence výskytu cévnatých rostlin pod vlivem různých forem managementu lučních porostů na trvalých plochách v CHKO Beskydy.

Použitá metodika Metodika výzkumu byla zpracována při založení ploch v roce 2006 a je detailně popsána v práci Mládek (2008). Na třech lokalitách v CHKO Beskydy (Pulčín, Kýchová, Losovy) byly založeny experimentální plochy o velikosti 5 × 5 m v blokovém uspořádání se čtyřmi typy managementu (Obr. 1).

Obr. 1 Blokové uspořádání experimentu, 4 varianty managementu, každá 10 opakování, lokalita Losovy. Do jejich středu byly umístěny monitorované trvalé plochy o velikosti 1 m2, které jsou pro zpřesnění odhadu pokryvnosti přítomných rostlinných taxonů při monitoringu ještě rozdělovány pomocí železného rámu do devíti podploch. Pro pokrytí heterogenity společenstev na pastvině bylo na každé lokalitě založeno 10 bloků experimentálních ploch (schéma). Z technických důvodů bylo vždy pět bloků sdruženo pro vybudování jedné dřevěné ohrady kolem ploch sečených a ladem ležících a tyto bloky umístěny v 84

terénu tak, aby gradient prostředí (tj. hlavně sklon svahu) procházel mezi bloky, nikoliv napříč jednotlivými typy managementu v rámci bloku. Změny druhové skladby porostu směrované managementem jsou poté vždy statisticky analyzovány v rámci jednoho bloku, u kterého se předpokládá relativně stejnorodá vegetace před zahájením experimentu.

Výsledky V roce 2009 byl během června a července proveden pravidelný monitoring 120 trvalých ploch (botaniky Mládek, Kočí, Dančák), získaná data jsou již převedena do elektronické podoby (MS Excel), ale vzhledem k pozdnímu zadání práce nebyla dosud podrobně statisticky zpracována. Následující graf (Obr. 2) přináší analýzu počtu druhů pro všechny lokality dohromady v programu Statistica 9.0 (StatSoft Inc. 2009). Ani po třech sezónách odlišného managementu se různě obhospodařované plochy neliší počtem druhů na ploše 1 m2, což je patrné i z grafu - chybové úsečky u sloupců (střední chyba průměru) se v jednotlivých letech vždy alespoň částečně překrývají. Jak ale ukazuje výsledek testu interakce managementu a roku zápisu (ANOVA repeated measurements, p=0.00016), různě obhospodařované plochy se liší časovým vývojem. A sice plochy neobhospodařované snižují druhovou bohatost, zatímco na ostatních plochách se zvyšuje počet druhů. Plochy „pastva+vypalovaní“ do roku 2008 nejvíce zvyšovaly rozmanitost, druhé jarní vypalování v roce 2009 ji však opět snížilo.

Obr. 2 Změny počtu druhů na různě obhospodařovaných plochách, v roce 2006 byla sebrána „baseline data před započetím experimentu, ANOVA repeated measurements - interakce management*rok F(9, 348)=3.7471, p=0.00016. Tyto výsledky jsou v souladu s výstupy monitoringu obdobných experimentů v Bílých Karpatech (založených v roce 2004), kde se plochy neobhospodařované začaly významně odlišovat počtem druhů až po čtyřech letech managementu (cf. Mládek 2008a).

Závěr 85

Z výstupů dlouhodobého monitoringu je zatím patrné, že tři roky ponechání druhově bohatých porostů bez obhospodařování nevedou ještě k významnému ochuzení druhové skladby stanoviště. Rozdílný vliv kosení a pastvy na porost se začne projevovat v podmínkách dříve kombinovaně využívaných karpatských travních porostů až po více než třech letech. Tuto poměrně dlouhodobou odolnost vegetace vůči změnám v typu obhospodařování pravděpodobně způsobuje vysoká druhová rozmanitost studovaných ploch a nízká zásoba půdních živin, která neumožňuje rychlé převládnutí několika málo zvýhodněných druhů ve společenstvu. Vyhodnocení reakce konkrétních druhů na typ managementu bude provedeno po záznamu monitorovaných ploch v roce 2010 pomocí mnohorozměrných metod v programu Canoco for Windows (ter Braak, Šmilauer 2002). A sice samostatně pro každou ohradu na každé lokalitě, protože se lišily historií obhospodařování a intenzitou pastvy (Mládek 2008).

Seznam použitých informačních zdrojů Anonymous (2007). Agroenvironmentální opatření České republiky 2007–2013. MŽP, Praha. Hejcman M., Auf D., Gaisler J. (2005). Year-round cattle grazing as an alternative management of hay meadows in the Giant Mts. (Krkonoše, Karkonosze), The Czech Republic. Ekologia – Bratislava 24: 419429. Krahulec F., Hadincová V., Herben T., Kettnerová S. (1994). Monitorování vlivu pastvy ovcí na rostlinná společenstva: Zadní Rennerovky v Krkonošském národním parku. Příroda 1: 191-196. Mládek J. (2008). Monitoring vlivu různých managementových zásahů na pastevní porosty v CHKO Beskydy. Ms. (Depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm). Mládek J. (2008a). Monitoring vlivu různých managementových zásahů na trvalé travní porosty. - In: Piro Z., Wolfová J. [eds], Zachování biodiverzity karpatských luk, p. 33-36, FOA - Nadační fond pro ekologické zemědělství, Praha, 108 pp. Pavlů V., Hejcman M., Pavlů L., Gaisler J. (2003). Effect of rotational and continuous grazing on vegetation of an upland grassland in the Jizerske Hory Mts., Czech Republic. Folia Geobotanica 38: (1) 21-34 2003. StatSoft, Inc. (2009). STATISTICA (data analysis software system), version 9.0. www.statsoft.com. Ter Braak C. J F., Šmilauer P. (2002). Canoco for Windows Version 4.5. Centre for Biometry, Wageningen, CPRO-DLO, Wageningen, The Netherlands.

86