Výtvarný rozbor kodexu Liber horarum z Moravské zemské knihovny v Brně

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia

Výtvarný rozbor kodexu Liber horarum z Moravské zemské knihovny v Brně bakalářská diplomová práce

Vypracovala: Olga Slavíková Vedoucí práce: PhDr. Aleš Filip, Ph.D.

Brno 2009

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce PhDr. Aleši Filipovi, Ph.D. za ochotu, shovívavost a trpělivost, s níž se zhostil vedení této bakalářské diplomové práce. Dále bych poděkovala studentu fakulty informatiky Masarykovy univerzity Bc. Ondřeji Frintovi, který pracoval na rekonstrukci písma použitého v daném rukopise a poskytl mi mnoho podkladů a rad pro sepsání této práce.

Obsah 1  Úvod. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 2  Vývoj rukopisu.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 3  Vývoj knihy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 4  Výroba a složení knihy.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 5  Breviář.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 6  Liber horarum.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 6.1  Původ rukopisu 6 6.2  Obsah rukopisu 7 6.3  Pergamen a papír 7 6.4  Psací prostředky: husí brk a kravský roh 9 6.5  Inkoust 10 6.6  Písmo – humanistická minuskule a majuskule 11 6.7  Iniciály 12 6.8  Vazba 13 6.9  Výtvarné zpracování rukopisu 13 6.9.1  Dvojstrana 22v, 23r – „Zvěstování Panně Marii“ 14 6.9.2  Dvojstrana 39v, 40v – „Narození Páně“ 15 6.9.3  Dvojstrana 43v, 44r – „Zvěstování pastýřům“ 15 6.9.4  Dvojstrana 47v, 48r – „Klanění Tří králů“ 16 6.9.5  Dvojstrana 51v, 52r – „Uvedení Páně do Chrámu“ 17 6.9.6  Dvojstrana 55v, 56r – „Útěk do Egypta“ 18 6.9.7  Dvojstrana 76v, 77r – „David spatřil Betsabé v lázni“ 19 6.9.8  Dvojstrana 88v, 89r – „Kladení do hrobu“ 19 6.10  Symbolika barev 20 6.11  Symbolika námětů 21 7  Rukopis versus dnešní kniha. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 8  Písmo jako umění.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 9  Závěr.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Resumé. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Cizojazyčné resumé.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Slovník použitých výrazů.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Seznam použité literatury a pramenů.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Seznam elektronických zdrojů.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Soupis bibliografických citací.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Obrazová příloha.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

1

1  Úvod Kniha je předmět, bez kterého si v dnešní době mnoho lidí nedokáže svůj život představit. Málokterý čtenář však ví, kde se první kniha zrodila, nebo jaký byl její vývoj, než se stala takovou, jak ji známe dnes. Za umělecky nejzdařilejší knihy jsou považovány rukopisné kodexy a to nejen pro jejich bohatou výzdobu desek, ale také iluminace a v neposlední řadě umělecky propracované písmo. Ačkoli existují knihovny, které čtenářům nabízejí možnost nahlédnout do starých tisků a rukopisů, není samostudium těchto knih příliš oblíbené a možná právě proto, že lidé o této možnosti nejsou informováni. Cílem mojí práce je základní popis vybraného rukopisu – ručně psané knihy Liber horarum, která je uložena v Moravské zemské knihovně v Brně. Nejprve nastíním vývoj knihy. Dále se zmíním o vývoji materiálů a dalších charakteristických náležitostí spojených s tvorbou knihy. Pokusím se upřesnit majitele rukopisu a vyhledat možného autora knihy. Práce se také zaměří na popis miniatur s biblickou tématikou, výklad symboliky barev a motivů, ale také možné předlohy. Vzhledem k tomu, že se mi téma rukopisu jako umělecké památky zdá málo uznávané, chtěla bych poukázat na jeho uměleckou hodnotu. V předposlední části poukáži na rozdíly mezi rukopisem a současnou knihou a v poslední se zamyslím, zda může být písmo považováno za umění. Hlavním podkladem pro práci je především badatelský server Manuscriptorium, z něhož jsou použity obrazové přílohy a informace o původu a stavbě rukopisu, dále různé publikace týkající se vývoje písma a knihy. Daný rukopis ještě nebyl podrobněji popsán v žádné literatuře a pokud ano, chybí o tomto zpracování informace. Důležitým zdrojem jsou dějepisné texty zabývající se středověkou literaturou, materiály o historii umění, Bible, výklady o ikonografii a také studie výtvarných a písařských technik. Popis rukopisu prokládám vlastím výzkumem způsobů výroby jedné strany rukopisu. Za nejdůležitější si kladu přiblížení tématu rukopisů. Popíšu schopnost současné knihy konkurovat středověkým rukopisům v kvalitě zpracování.

2

2  Vývoj rukopisu Vývoj rukopisu závisel na vzdělanosti mnichů, kteří se na něm podíleli. Podle toho jsou některé zdařilejší a jiné méně. Po laicizaci, kdy již nebyla tvorba rukopisů monopolem klášterů, byly knihy obohaceny o mnoho námětů i technik, které pro kláštery nebyly přípustné, nebo i známé. Je důležité zmínit, že bez klášterů by se těžko literatura rozvíjela tak rychle. Křesťanské kláštery byly a jsou domovem pro různé církevní řády. První mniši se objevili přibližně na konci třetího století našeho letopočtu, ale první kláštery začaly vznikat až během přelomu čtvrtého a pátého století. Významný byl klášter benediktýnů sv. Havla ve švýcarském St. Gallen. Tento klášter se svou stavbou stal ideálem a podle něj bylo vystavěno mnoho dalších. Mezi další významné kláštery v Evropě patřily klášter Lerinum u Nizzy, klášter sv. Viktora u Marseille, klášter v Monte Cassinu u Neapole, klášter ve Fumarole blízko Monte Cassina, cisterciácký klášter v Cîteaux, benediktýnský v Cluny, klášter Gorze v Horním Lotrinsku, klášter Cartusia u Grenoblu, klášter v Clairvaux v Champagni a další. Nejstarší doložený klášter na našem území byl řádu benediktýnek na Pražském hradě u svatého Jiří. Vznikl kolem roku 972 našeho letopočtu. Následně bylo založeno několik mužských benediktýnských klášterů, například v Břevnově, Sázavě, Rajhradu a Želivu. Nejednalo se o jediný řád, který na našem území působil. Dalším byl řád cisterciáků. Měli sídla kupříkladu v Sedlci, Pomuku, Žďáru nad Sázavou nebo v Hradišti nad Jizerou. Premonstráti založili ve dvanáctém století klášter v Litomyšli, Hradisku, v Brně – Zábrdovicích nebo ženský na Strahově či v Doksanech. V Brně byl i další klášter, jednalo se o kartuziánský klášter na Králově Poli. Ve třináctém století nechala vdova po Přemyslu Otakaru I. Konstancie Uherská postavit klášter v Předklášteří u Tišnova. Za zmínku stojí i klášter ve Zlaté Koruně nebo ve Vyšším Brodě. Proč byly kláštery tak důležité? Rozvíjela se v nich vzdělanost a součástí většiny z nich byly velmi obsáhlé, významné knihovny a skriptoria. Mezi nejvýznamnější patřily knihovny v Břevnovském a Sázavském klášteře. V klášterech vzkvétala vzdělanost, ale postupně se z části přesunula také na univerzity. Boloňská univerzita byla založena v roce 1088 a je nejstarší univerzitou v Evropě. Postupně vznikaly další univerzity Salerno, Oxford, Cambridge, Valencia, Padova, Krakov, Vídeň, Sorbona, Salamanca a další. V roce 1348 byla založena Pražská univerzita a v roce 1566 byla jezuity založena univerzita v Olomouci. Všechny ostatní současné univerzity na našem území byly založeny až během devatenáctého až dvacátého století.

3

3  Vývoj knihy Definice slova kniha není složitá. Jedná se o literární nebo obrazovou publikaci, která musí tvořit myšlenkový nebo výtvarný celek. Zpravidla bývá vytištěná a knihařsky zpracovaná. Na vývoj knihy a písma, které je nedílnou součástí knih již od nepaměti, měl hlavní vliv nástroj a materiál. Vše začalo zaznamenáváním na stěny pravěkých jeskyní. Stačilo jen opálené dřívko, nebo hrudka hlíny. Vývoj písma a knihy prošel různými stádii. Až v Egyptě byla objevena výroba svitku z papyru. Za první knihu je možné považovat právě svitek. Je přenosný, text i podložka tvoří jeden celek a při čtení se jednoduše převíjí. Jednotlivé kusy papyru se k sobě nalepovaly, až vznikl dlouhý pás, který byl zpravidla šest až sedm metrů dlouhý. Poté se namotaly na hůl a takto se uskladňovaly. Psalo se na ně podél delší strany do sloupců, ale pouze po jedné straně. Aby se poznalo, co je na uskladněném svitku napsáno, vlepil se na něj kousek papyru nebo pergamenu a napsal se název a jeho autor. Nejstarší knihou na světě je tzv. „Prisseův papyrus“, který byl sepsán ve dvacátém prvním století před naším letopočtem. Postupně se objevily další způsoby zaznamenání potřebných informací. Voskové destičky používané Řeky a Římany se někdy svazovaly do svazečků, či špalíčků a tvořily tak kodexy. Jednalo se o další předstupeň knihy. První pergamenové kodexy se objevují až ve čtvrtém století našeho letopočtu. První listy, které se do nich vázaly, byly právnické texty a bible. Později se pro výrobu kodexů užívalo papíru. Slovo kniha bylo poprvé použito během šestnáctého století, a s dalším rozvojem společnosti, průmyslu a doby vznikla moderní kniha v dnešní podobě.1 V současné době se knihy vydávají v různé formě vazby. Když přebal a měkká vazba tvoří s knižním blokem samostatný celek, jedná se o knihu brožovanou. Knižní blok není sešitý. Polotuhá vazba se vytváří z lehkých lepenek. Knihy s kartónovými deskami se staly velmi moderními hlavně pro svou nízkou cenu. Typické pro ně je je, že nemají přebal a desky zároveň slouží jako obálka. Jsou potištěny a knižní blok je většinou lepen. Tuhá vazba nejvíce připomíná první rukopisné knihy. Její desky jsou zhotoveny z pevných strojových lepenek, které jsou pokryté knihařským plátnem, a nebo umělými hmotami jako je koženka, PVC, speciální knihařské fólie, případně jsou desky kašírovány papírem s potiskem.

1  MUZIKA, František. Krásné písmo ve vývoji latinky I. Praha – Litomyšl: Paseka, 2005.

4

4  Výroba a složení knihy Na počátku vzniku kodexu byla výroba pergamenu, kterou zajišťovali pergameníci. Vytvářeli ho z kůží ovcí, koz a telat. Z vypracovaných kůží tvořili dvojlisty, které se skládaly do složek. Další bylo zpracování knihy a napsání samotného textu. Sepsáním knih se zabývali písaři. Většinou buď v klášterech nebo na univerzitách. Iluminátor měl za úkol doplnit text o iluminace a ilustrace. Poslední osobou, která se účastnila výroby kodexu byl knihař. Ten musel svázat složky do kodexu, vytvořit vazbu, popřípadě ji ozdobit inkrustacemi z kování, drahokamů nebo ozdobami, ornamenty a jinými motivy do kůže. Moderní knižní celek se skládá z přebalu, knižní vazby a knižního bloku. Přebal nebo obálka má knihu chránit stejně jako vazba. Ve středověku se staly předmětem zdobení a v podstatě se do nich ukládal majetek. Knižní blok obsahuje samotný text knihy. Vnitřní složení je také pevně dáno, dělí se na knižní blok, předsádku (spojuje vazbu s knižním blokem), kapitálek (lemovka, okraj knižního bloku v dutince knihy), dutinku (papír vytvářející funkční mezeru mezi hřbetem knižního bloku a hřbetem vazby), arch (základní rozměr vytištěného nesloženého papíru), složku (složený sešitý arch), normu (označení na hřbetu složek pro správné sešití textu), ořízku (povrch knižního bloku) a záložku (součást knižního přebalu, také k založení knihy). Dnes se knihy zpracovávají strojově. Postup je díky technologiím poměrně jednoduchý. Vytištěné archy se skládají a následně se šijí nitěmi do složek, ty se pak na sebe skládají. Po složení se podle normy zkontroluje, zda jsou správně seřazeny, sešijí se na gázu tak, aby držely pohromadě a ořežou se trojřezem. Celek se zakulatí a obarví se ořízka. Vlepí se záložka a kapitálek a hřbet se přelepí papírem. Vytvoří se dutinka a připraví přířezy lepenky a plátna na desky. Ty se nakonec vylepí. Poté přichází na řadu ražba titulu, popřípadě grafické výzdoby desek. Dále se již pouze oblí hřbety, zavěsí se bloku do desek a nalepí předsádka. Zcela nakonec přichází zabalení do přebalu, který má za úkol knížku chránit a nakonec balení, páskování, paletizace knih a jejich vývoz.2 Pokud bychom porovnali středověký rukopis se současnou knihou z hlediska uměleckého zpracování, došli bychom k závěru, že toto srovnání je možné pouze u tzv. ručních unikátních vazeb, které jsou speciální uměleckou disciplínou knižního umění. Tato vazba se vyznačuje tím, že výtvarníci užívají různých tradičních i netradičních materiálů a technik pro jejich výrobu. Jako jediná se dá uznat za umělecky hodnotnou, jelikož ostatní knihy jsou zpracovávány strojově a to od písma, přes reprodukce až po vazbu. Umělecká hodnota středověkých rukopisů, tedy spočívá v jedinečnosti jednotlivých kodexů. V umělecky řemeslném zpracování desek, iluminací i písma. Každá z těchto hlavních součástí rukopisného kodexu si vyžadovala pro své vytvoření odborníka. 2  BLAŽEJ, Bohuslav. Grafická úprava tiskovin. Praha: SPN, 1990.

5

5  Breviář „Breviarium“ je krátký výtah z nějakého obsáhlejšího celku. Jedná se o modlitby a náboženské texty na každý den. Stejně jsou tvořeny hodinky určené pro laickou veřejnost. Jednalo se o povinné čtení, které se předčítalo v různou denní, či noční dobu. Doba, kdy se člověk měl modlit, nebyla dobrovolná, byla pevně stanovená doba. Četlo se při východu slunce, v devět hodin, v poledne, ve tři hodiny odpoledne, večer, před spaním a dvakrát během noci. Je také pevně stanoven obsah breviáře. Na začátku knihy najdeme kalendář církevních svátků, žaltář, antifony a responsoria vložená mezi žalmy, hymnář, umělé biblické písně a lekce. Lekce jsou homiletická (nauka o kázání) čtení z bible. Můžeme ho najít i pod jinými názvy, jako například agenda, officium canonicum, collecta, ale také liber horarum. V dnešní době existuje dokonce eBreviář, tedy online breviář na internetu3. Česká verze je zatím neúplná, slovenská je však v celém znění.

6  Liber horarum Jedná se o latinsky psaný rukopis ze šestnáctého století, který vznikl ve Francii. Na stránkách Manuscriptoria v otevřeném katalogu historických fondů i v Moravské zemské knihovně je možné jej nalézt pod signaturou RKP-0820.800. Je ve formě kodexu psaný na dvou psacích látkách, a to pergamenu a papíře. Liber horarum byl údajně napsán písařem v šestnáctém století kaligrafickou humanistickou minuskulí. Současná vazba knihy pochází ze sedmnáctého století a je vyrobena ze zeleného sametu. Pokrývání desek textilními materiály přineslo baroko. Užíval se nejen samet, ale také brokát, hedvábí nebo vyšívaná krajka. Desky jsou opatřeny dvěma sponami ze stříbrného materiálu se zdobenými pírky, kterými se dá rukopis pevně uzavřít. Ořízka listů je pozlacena. Dle informací přístupných na badatelském internetovém serveru Manuscriptorium4, se rukopis do Čech dostal pravděpodobně během Třicetileté války. Rukopis nejspíše patřil rodu Buquoyů, což je usuzováno podle připsaných záznamů v knize o narození a křtu dětí stejného jména. Rozsah knihy je 139 stran. První část je napsaná na pergamenu a druhá na papíře. Strana 125r a 128v – 139v jsou prázdné. Rozměry knihy jsou 170 x 110 mm. Podle dnešního 3  Liturgie hodin – Elektronický breviář [Cit. 18. března 2009] Dostupné z: http://www.ebreviar.cz/index2.htm 4  Manuscriptorium – Virtuální badatelské prostředí pro oblast historických fondů [Cit. 17.listopadu 2008]. Dostupné z: http://www.manuscriptorium.com/Site/CZE/default_cze.asp

6

řazení knih dle normalizovaného formátu Liber horarum téměř na centimetr odpovídá knihám kapesního vydání. Okraje rukopisu jsou poměrně široké, písmový celek o rozměrech 115 x 65 mm je vždy umístěn tak, že horní okraj s levým a pravým mají stejný rozměr a spodní větší. Rozměry okrajů odpovídají téměř na každé stránce s lehkými odchylkami. Základem středověké i dnešní typografie je symetrie a ta je uplatněna také zde. Kniha je psána převážně černým, ale také červeným inkoustem, písmo je zdobené barevnými inkousty a zlacením. Na počátku jsou iniciály modré se zlaceným filigránem a rostlinnými motivy rozvilin. Najdeme zde osm zdobených dvojstran, z nichž vždy jedna obsahuje miniaturu. Tyto miniatury jsou kolorované kresby tuší. Dvojstrana je sjednocena vždy stejným motivem orámování každé strany. Náměty miniatur jsou biblické: „Zvěstování Panně Marii“, „Narození Páně“, „Zvěstování pastýřům“, „Klanění Tří králů“, „Uvedení Páně do chrámu“, „Útěk do Egypta“, „David spatřil Betsabé v lázni“ a „Kladení do hrobu“.

6.1  Původ rukopisu Jak jsem již uvedla výše, rukopis vznikl během 16. století a na naše území se dostal za třicetileté války. Jelikož jsou na jeho deskách přípisky o narození a křtech dětí z rodu Buquoy, předpokládá se, že rukopis patřil některému členu tohoto rodu. Pokusila jsem se o krátké zmapování příchodu rodu do Českých zemí. První z rodu Buquoyů, který přišel do Českých zemí byl Karel Bonaventura Buquoy, velitel jednoho ze dvou sborů habsburské armády, na počátku třicetileté války po roce 1618. Jeho předci pocházeli z Francie a Belgie a aby odlišil českou větev rodu vypustil z původního jména Bucquoy písmeno „c“ a někdy se zaměňovalo „y“ za „i“. Hlavním úkolem, kterým ho císař Matyáš Habsburský pověřil bylo uklidnit povstání stavů v Českých zemích. Velitelem druhého habsburského sboru byl Henri Duval Dampierre. Zatímco Buquoy obsadil Budějovice a Krumlov, Dampierre prošel Moravou a společně zahájili útok na Prahu. Nejvýznamnější bitvou v níž získal Karel Bonaventura Buquoy zásluhy, byla bitva u Záblatí, která se odehrála nedaleko Českých Budějovic 10. června 1619. Po smrti císaře Matyáše Habsburského nastoupil Ferdinand II., který byl novým protivníkem českých stavů. Českým králem byl zvolen Fridrich Falcký, ale ne na příliš dlouho. Mezi tím dál probíhala třicetiletá válka a Karel Bonaventura Buquoy dobýval české země pro císaře Ferdinanda II. Bitvy na Bílé hoře se však již po těžkém zranění účastnil pouze jako přihlížející. Za svou službu císaři a finanční půjčku získal různá panství, například Nové Hrady, tvrz Cukenštejn, Rožmberk, Libějovice u Vodňan a další. 10. července 1621 padl na Slovensku při obléhání Nových Zámků a jeho ostatky byly uloženy v Rožmberku v kostele Panny Marie. Zůstala po něm manželka Marie Magdalena

7

de Biglia hraběnka de Sarona a syn Karel Albert. Nejprve česká panství spravovali správci, ale byli nespolehliví a tak přijela Marie Magdalena spravovat nabytá panství sama, nechala opravit Nové Hrady a nastěhovala se na toto panství. Komu přesně rukopis patřil? Podle přípisků psaných na deskách rukopisu o narození a křtech dětí by vše odpovídalo tomu, že právě Karlu Albertovi nebo jeho ženě Marii Guillemette rozené hraběnce se Croy et Solre, s níž se oženil 4. února 1634. Data totiž odpovídají narození jejich dětí. Takovouto dokumentaci si ale mohla stejně jako jeden z nich matka Karla Alberta, Marie Magdalena, vdova po generálu Karlu Bonaventurovi Buquoyovi5. Rod na panství hradu sídlil až do počátku 19. století, ale jací umělci s rodinou spolupracovali v období vzniku rukopisu, se mi nepodařilo zjistit.

6.2  Obsah rukopisu Rozsah rukopisu je 139 stran. Kodex je rozdělen do dvaceti sedmi částí. Ve své práci je uvádím tak, jak jsou seřazeny v rukopisu. Pro lepší srozumitelnost je však uvádím v celém znění, ne pouze ve zkratce, jak jsou uvedeny v rukopise. V závorce za názvem části je uveden její rozsah v knize. Jedná se o tyto části: „Calendarium“(1r-12v), „Evangelium secundum loanem“(13r-13v), „Sequentia sancti euangelij secundum Lucam“(13v-14v), „Euangelium secundum Matheum“(14v-15r), „Euangelium secundum Marcum“(15v-16r), „Passio domini secundum Iohannem“(16r-22v), „Ad matutinas“(23r-39r), „Ad primam“(39v-43r), „Ad tertiam“(43v-47r), „Ad sextam“(47v51r), „Ad nonam“(51v-55r), „Ad vesperas“(55v-61r), „Ad completorium“(61v-66r), „Commemoratio pro defunctis“(66v), „Officium per aduentum“(66v-67v), „Officium beate Mariae in aduentu“(67v-68r), „Diebus martis et veneris“(68r-70r), „Diebus mercurij et sabbati“(70v-72r), „Officium beate Mariae in aduentu“(72v-76r), „Septem psalmi penitentiales“(76v-83r), „Letania“(83r-84v), „Preces“(85r-88v), „Vigiliae mortuorum“(89r-116r), „Commemoratio pro defunctis“(116r-117r), „Suffragia communia“(117r-121r), Oratio ad deum“(121r-123r) a „Oratio de beata Maria“(123r-124v). Na deskách jsou ještě přípisky psané humanistickou polokurzívou.

6.3  Pergamen a papír První část rukopisu, přesněji strany 1-125, Liber horarum je napsána na pergamenu. Pergamen vznikl během druhého tisíciletí před Kristem. Vyráběl se z kůže ovcí, koz, telat a ještě nenarozených jehňat. Kůže se nejprve pomocí „škrabadel“ zbavily osrstění a blan až vznikla holina. Dále 5  KOBLASA, Pavel. Buquoyové - Stručné dějiny rodu. České Budějovice: VEDUTA, 2002. – str. 14 – 21

8

se holina loužila v nálevech s uhličitanem sodným nebo uhličitanem draselným. Následovalo bělení ve vápenaté vodě. Po bělení přišlo na řadu zbroušení a praní na odstranění přebytku vápna. Nakonec se kůže namořila enzymy, dnes netradičním způsobem, jelikož se pro namoření užíval psí a holubí trus. Na řadu přišlo praní, čištění a vypnutí na rám, na němž se vyčiněná kůže sušila. Na rámu se kůže hladila sopečným sklem (pemzou) a natírala křídou a vápnem. Nakonec se vyrovnala kovovými hladítky a pergamen byl hotov.6 Druhá část rukopisu, od strany 126 do 139, je papírová. Papír a svitky vznikly v Egyptě z papyru před pěti tisíci lety. Papír, který známe dnes, vynalezli v Číně okolo roku 100 po Kristu. Do Evropy zanesly tajemství o výrobě papíru Arabové přibližně v osmém století a začal se používat z důvodu poměrně nákladné výroby pergamenu. Ve středověku se papír v Evropě připravoval ze starých hadrů, které se zakopaly do jámy. Podle Encyklopedie knihy se po dvou týdnech hnití hadry vykopaly, opraly a rozmělňovaly se ve žlabech pomocí stoup. Ale byly i jiné způsoby postupu pro přípravu hadrů na výrobu papíru. Například se vytvořila hromada hadrů na dvoře papírny, polívala se průběžně vodou a nechávala se dva týdny vyhnít. Stoupy7 jsou zařízení na drcení a rozmělňování. Používaly se na drcení různých plodin, ale také na nerosty a jiné suroviny. Než však byly vynalezeny, užívalo se k rozmělňování kamenů a vše se dělalo ručně. Jedná se o poměrně jednoduchý mechanismus několika klád, popřípadě kladiv dopadajících do žlabu nebo díry, v níž se rozmělňuje vypraná surovina. Hadry se 12 až 18 hodin rozmělňovaly pomocí stoup, dokud se nerozvláknily a nerozpadly se na jemnou hmotu. Hmota se uvařila a dále kladla do kádí, nabírala se na síta, prokládala pruhy lnu nebo jiného ztužovacího materiálu a poté se navrstvila na plsť v několika patrech na sebe a mezi dvěma dřevěnými deskami se lisovala. Když byla vytlačena přebytečná voda, vyndaly se plstěné proložení a lisovala se opět. Na řadu přišlo sušení na půdách papíren nebo volně na zemi, klížení, aby na papíře držel inkoust a nerozpíjel se, a na konec hlazení8. Látka, z níž jsem se rozhodla utvořit papír, se dříve používala na šití dětských plínek a neobsahovala žádná syntetická vlákna, pouze velmi jemná bavlněná. Právě proto jsem ji volila. 20. října 2008 jsem vzala čtyři kusy této staré bavlněné hadry a jeden z nich zakopala do kompostu, druhý na louku, třetí do písku a čtvrtý vložila do lahve s vodou, abych mohla sledovat hnití a rozklad. Lahev jsem uložila na teplé místo v kotelně, aby vysoká teplota urychlila proces rozkladu. Po čtyřech měsících první zakopaný kus na kompostu podlehl působení larev chrousta, které ho využily jako potravu. Druhý vzorek na louce byl sice v lepším stavu, ale zatím nedostatečně rozložen. Třetí kus, který jsem umístila do písku, nejevil žádné známky rozkladu. V lahvi uložený 6  VOIT, Petr. Encyklopedie knihy. Praha: Libri, 2006. – str. 677 7  Abeceda malých vodních pohonů. [Cit. 12. ledna 2009]. Dostupné z: http://mve.energetika.cz/uvod/stoupa-krupnik.htm 8  VOIT, Petr. Encyklopedie knihy. Praha: Libri, 2006. – str. 661 – 662

9

vzorek prošel stádiem, kdy se na povrchu vody utvořila plíseň. Další známkou působení mikroorganismů naznačoval vznik řasy. Vlákno hadru bylo postupně velmi měkké a jemné a bylo znát, že již brzy bude vhodné pro přípravu papíru. Proces rozkladu nejlépe probíhal v lahvi s vodou uložené na teplém místě. Nadále jsem tedy pokračovala pouze s tímto vzorkem. Přesto jsem zkontrolovala i ostatní vzorky. Vzorek z louky byl znehodnocen hlodavci a působením dalších organizmů a zbyl z něj pouze malý kousek. Ze vzorku v kompostu díky působení larev chroustů a dalších organismů téměř nic nezbylo. Oproti tomu vzorek v písku, který byl neustále promýván vodou a půda byla téměř bez jakýchkoliv živin, byl stále pevný a rozklad na něm nebyl znát. Dále jsem pokračovala pouze se vzorkem v lahvi. Po další době hnití v dubnu 2009 bylo již vlákno tak měkké, že se pouhým dotykem trhalo a to byl okamžik, kdy se musela vytvořit hmota na tvorbu papíru. Vzhledem k tomu, že jsem neměla možnost si vytvořit stoupy, v nichž se hmota rozmělňovala, použila jsem starší techniku, rozmělňování pomocí kamene. Směs vody a rozpadlých hadrů jsem vlila do mísy a pomocí drsného valounu vyráběla jemnou hmotu na vytvoření papíru. Po čtyřech dnech jsem vzniklou hmotu vlila do hrnce a deset hodin vařila. Potom jsem ji navrstvila na plátno ve formátu velkého archu, proložila savou tkaninou a ručníky a mezi dvěma dřevěnými deskami lisovala zatížené kameny. Přestože dříve údajně stačilo pouze dvoutýdenní hnití, já si vyzkoušela, že i půl roku je málo a vše závisí nejen na podmínkách počasí, struktuře hadrů (dříve se užívaly především hadry z kopřiv, lnu a konopí, které se rozkládají rychleji), ale také na půdě, v níž jsou hadry uloženy.

6.4  Psací prostředky: husí brk a kravský roh Předchůdcem brku byl seříznutý rákos a štětec. Teprve poté se začal používat ke psaní brk. Husí nebo labutí pera byla nejvhodnější pro výrobu per psacích, ale možností bylo více. Muselo se však vždy jednat o velká a silná pera, nejlépe letová. Pro přípravu pera k psaní bylo nutné ho nejprve několik hodin vařit, aby změklo. Po povaření se očistila dolní část brku od přebytečných postranních větví (ram) a paprsků (radií). Ořízla se šikmo špička brku a ta se uprostřed naštípla. Dále se seřízla ze stran a při seřezávání špičky se pero musí opřít o rovnou tvrdou podložku potom se uřízne špička tak, že se s ním dá již následně psát.9 Dříve se na inkoust používal kravský roh, který se zasunul do kulového otvoru v dřevěné destičce tak, aby z něj inkoust nevytekl. Později se začaly vyrábět kalamáře z mosazi a jiných materiálů. Brkem se psalo až do devatenáctého století, jediná věc, která prošla proměnou, bylo seříznutí hrotu brku. Zatímco dříve se seřezával široce, v novověku se začalo seřezávat hrot zešikma, a tím se docílilo tenkých stejnoměrných tahů 9  JEAN, Georges. Písmo – paměť lidstva. [Praha]: Slovart. 1994.

10

a psaní bylo rychlejší. Souběžně s vývojem brku se vyvíjela tužka. Její předchůdkyní byl uhlík a tyčinka ze stříbra či olova. Poté co byl nalezen grafit, se začaly lisovat tyčinky z něho a pro lepší manipulaci s psacím náčiním byly zabaleny v papíru a postupně i v jiných materiálech. Největší rozmach proběhl během šestnáctého století v Anglii, která měla monopol na výrobu tužek10. V devatenáctém století se objevilo první ocelové pero a nahradilo tak husí brk. Postupně začaly vznikat různé další pomůcky, například po první světové válce vzniklo plnící pero. Dnes se používá ke psaní mnoho druhů per, propisek, tužek i jiných nástrojů. Pokusila jsem se o výrobu psacího brku, neměla jsem k dispozici přímo husí brk ani labutí, a tak jsem použila velké letové pero z dravce. Nejprve jsem ho povařila šest hodin ve vroucí vodě, aby změklo a dále se s ním lépe pracovalo. Bohužel však nezměklo dostatečně, pokusila jsem se ho proto vařit déle, ale ani poté nebylo dostatečně měkké a proto jsem ho ořezala podle postupu v knize Písmo – paměť lidstva od Georgese Jeana11. Psaní s ním bylo sice možné, ale jeho stopa nevyhovující.

6.5  Inkoust Na výrobu inkoustů se používaly různé materiály: černý (arabská guma, saze a voda), železo duběnkový (ze zelené skalice, duběnky, arabské gumy a vody – způsobuje však rozpad podkladového materiálu, jelikož koroduje), zlatý inkoust (práškové zlato rozmíchané ve vaječném bílku), modrý inkoust (z kamene azuritu, bílku a vápence), zelený inkoust (z malachitu, bílku a vápence), žlutý inkoust (ze sopečné půdy nebo šafránu) a červený, který obsahoval rtuť a byl pro písaře jedovatý. Současné pigmenty, používané k psaní, jsou již z různorodých materiálů a ve velkém množství barev. Jejich domácí příprava již není nutná, vše lze pohodlně zakoupit. Inkoust jsem připravila ze sazí, bílku a medu podle jednoho z postupů, který jsem našla12. Nejtěžší bylo najít správný poměr surovin. Inkoust se příliš nepodobá dnešnímu a ke každému psaní se musí míchat nový, rychle ztrácí své vlastnosti a kazí se.

10  KAŠPAR, Jaroslav. Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím. Praha: SPN, 1979. – str. 25 – 33 11  JEAN, Georges. Písmo – paměť lidstva. [Praha]: Slovart. 1994. 12  FIALOVÁ, Zuzana. Písařství neboli chemie, biologie, elektronika. [on-line] 4. května 2006. [Cit. 4. ledna2009]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/leonardo/historie/_zprava/240979

11

6.6  Písmo – humanistická minuskule a majuskule V polovině čtrnáctého století se po písmu vrcholné gotiky objevuje zvrat ve vývoji latinky. Písmo musí být zřetelné, čitelné a musí se dát rychle napsat. Oživuje se klasická tradice písmařství. Vzniká kulturní hnutí humanismu nebo jinými slovy nastává věk renesance. Rozvíjí se tři formy písma, a to nápisové, rukopisné a tiskové. V mnou zvoleném kodexu se jedná o formu rukopisnou, kdy je celá kniha sepsána jedním písařem. Písařem se nemohl stát kdokoliv. Muselo se jednat o neobyčejně zručného člověka se smyslem pro umění znalého různých chemických technik pro výrobu inkoustů. V klášterech k tomu bylo dobré prostředí, jelikož se techniky předávaly od zručných starých mnichů na mladé a ti se učili například i dávno nepoužívané způsoby. Každý klášter měl svůj styl v jehož duchu tvořil. Na rozdíl od moderních tiskovin na rukopisu pracovali mniši často až desítky let, a právě proto by měly být pro dnešní společnost více než jen starými knihami. Trpělivost, se kterou psali každý tah jednotlivých písmen a přesnost, díky které je každé písmenko téměř jako vytištěné, je neuvěřitelná. Humanistická minuskule vznikla během první poloviny patnáctého století v Itálii a poměrně rychle se rozšířila do celé Evropy. Na přelomu patnáctého a šestnáctého století vzrostl zájem o matematiku, geometrii a konstrukci písma na jejich základě. Ale vzorem pro humanistickou minuskuli byla minuskule karolinská, jenž byla považována za vrcholný stupeň vývoje latinského písma a vznikla v druhé polovině osmého století. Humanistická minuskule je ve vývoji písma důležitá proto, že právě jí byl dokončen vývoj principu malé abecedy. Nejprve se objevilo písmo Littera fere Humanistica (skorohumanistické písmo), nebo také gotikoantikva. V tomto písmu byl ještě znatelný vliv gotiky a jednalo se tedy o přechod mezi ryze gotickým písmem a humanistickou minuskulí (novokarolinskou minuskuli). V období čtrnáctého a patnáctého století se postupně zdokonalila rukopisná forma a dostala název humanistická minuskule, která již byla zcela oproštěna od gotických vlivů. Centrem vývoje tohoto písma byla Florencie, kde v roce 1425 založil Niccola Niccoli (1364-1437) písařskou humanistickou školu, na níž se úhledné okrouhlé písmo vyučovalo. Novým požadavkem pro humanistickou vzdělanost bylo umět správně čitelně psát. Humanistické rukopisy se staly známými také díky bohaté a krásné výzdobě. Přibližně v roce 1448 byl Jahannesem Gensfleischem Gutenbergem vynalezen knihtisk. Zapříčinil masové rozmnožování knih a jednalo se o jednodušší a kratší proces jejich výroby. Humanisté ho považovali za hodný opovržení, protože vyvinuli ideální, krásné a čisté písmo, které považovali za nepřekonatelné. Vlastně se tomu nemůžeme divit, jelikož mnoho písařů trávilo nad knihou dlouhé hodiny a snažili se ji dovést na vrchol dokonalosti. Nový vynález jim tak vzal práci a přestože se tradice psaní rukopisů ještě nějakou dobu udržela, postupně se stala stále méně vyhledávanou až zcela zanikla. Nebylo jí už potřeba, protože knihtisk byl schopen pracovat

12

rychleji a především levněji. Rukopis sepsaný humanistickou minuskulí lze poznat podle několika prvků. Jedním z nich je užití arabských číslic a tečky nad „i“. Další věc , která je pro toto písmo charakteristická jsou obměny při psaní některých písmen. Arabské číslice jsou v rukopise použity a to u číslování stran a také v kalendáři na začátku knihy. Jsou zde uvedeny jak římské tak arabské číslice. Iniciály jsou psány humanistickou majuskulí, která má základ v klasických latinských písmech devátého století. V českých zemích se toto písmo objevuje na konci patnáctého století a našli bychom ho v kancelářích Ladislava Pohrobka či Jiřího z Poděbrad, ale největší zásluhu má vliv uherské kanceláře, která nejvíce ovlivnila texty na našem území. Písmo však bylo užíváno pouze pro latinské listiny, kdežto české a německé byly nadále sepisovány novogotickým písmem. Ve Francii, odkud tento text pochází, se humanistická minuskule uchytila až v šestnáctém století13.

6.7  Iniciály Slovo iniciála vzniklo na základě latinského slova „initium“ – začátek. Jedná se o první písmeno psaného nebo tištěného textového celku14. Je zdůrazněno barvou, výzdobou a velikostí. Mohou být vyzdobeny figurálními, zvířecími nebo rostlinnými výjevy, abstraktními ornamenty, nejčastěji však filigrány a rozvilinami. V textu najdeme. Na straně 13r – „I“ s motivem červené růže, 16r – „E“ s motivem zralých jahod, 23r – „D“ s hnědou muškou, 30r – „D“ s hnědým ptáčkem připomínajícím slavíka s červenými bobulemi (viz. Obrazová příloha), 38r – „D“ s maceškou zahradní velkokvětou, 38v – „D“ se zralými jahodami, 39v – „D“ s maceškou zahradní velkokvětou, 43v – „D“ s hnědočerným motýlem, možná žluťáskem barvoměnným, 47v – „D“ opět s maceškou zahradní velkokvětou, 51v – „D“ s motivem Slunéčka sedmitečného, 55v – „D“ se zralými jahodami, 61r – „C“ s violkou trojbarevnou, 67r – „D“ opět s violkou trojbarevnou, 76v – „D“ se zralými jahodami, 89r – „D“ se slunéčkem sedmitečným, 117r – „S“ s červenou růží. Na první pohled zaujmou tím, že zobrazují reálné poměrně zdařile namalované předměty. Tři řádky vysoké jsou ještě dvě zlaté iniciály s filigrány a rozvilinami na modrém poli a jedna na poli červeném. Zlaté zdobení na podkladu iniciál je rostlinného charakteru tvořící propletený ornament s drobnými lístky. Tentýž motiv se opakuje na menších iniciálách pouze ve zjednodušené formě. Středně velkých zlatých iniciál zdobených filigrány a rozvilinami v modrém poli je 118, středně velkých zlatých iniciál v červeném poli je 125. Malých jednořádkových zlatých iniciál na modrém poli s rozvilinami a filigrány je 771, stejných tentokráte však na červeném poli je 769.

13  MUZIKA, František. Krásné písmo ve vývoji latinky II. Praha a Litomyšl: Paseka, 2005. – str 13 – 59 14  VOIT, Petr. Encyklopedie knihy. Praha: Libri, 2006. – str. 406

13

6.8  Vazba Toto označení může charakterizovat způsob svázání listových složek, ale také pokrytí a výzdobu knižních desek. Vazba má hlavně ochrannou funkci, avšak také užitkovou a estetickou. Užívalo se na ní různých tkanic, ozdobných spon a kování. Zhotovení vazby, bylo velmi náročnou a poměrně drahou záležitostí a bylo třeba několika řemeslníků k tomu, aby vůbec kniha vznikla. Navíc byla výroba zdlouhavá. První zdobené vazby vznikaly již v byzantské říši. Výzdoba rukopisů většinou vycházela z aktuálního slohového období, byla také ovlivněna soudobou módou. Způsob byl většinou individuální a stejně tak, jako se lišila výzdoba knih na různých kontinentech, tak se mohla lišit mezi státy či městy. Vazby byly různého typu – vyřezávané, puncované, zlacené, kované, malované, vyšívané, reliéfní, slepotiskové a jiné. Zdobily se nejen desky, ale také hřbety knih. Vazba se rozděluje podle pokrytí desek do čtyř skupin na koženou, papírovou, pergamenovou a plátěnou. Poměrně velký vliv na konečnou podobu vazby měl hlavně její objednavatel, nejen tvůrce. Podle objednavatele, jeho finanční situace a výtvarných požadavků ovlivnil konečný výsledek práce.

6.9  Výtvarné zpracování rukopisu Pergamen a papír, na němž je rukopis napsán, byl nejprve pro psaní upraven pomocí rýsovacích potřeb. Pečlivě vyměřené zrcadlo textu je umístěno na středu stránky tak, že rozměr horního, levého a pravého okraje má stejný rozměr (a) a dolní okraj (b) je o jednu polovinu tohoto rozměru větší. Dá se tedy vyjádřit matematickým výrazem b = a + a/2. Toto zrcadlo je ohraničeno tenkým žlutým rámečkem a uvnitř něj jsou narýsovány řádky. Popis miniatur zde budu uvádět pod názvy a číslováním stran podle virtuálního katalogu historických fondů Manuscriptorium15. Dále vždy popíši motiv ve srovnání s Biblí, tedy hlavně s pěti knihami dějepisnými, kam patří Matoušovo, Markovo, Lukášovo, Janovo evangelium a Skutky apoštolské. Nad každou miniaturou je nápis stanovující na kdy je modlitba určena. Dvojstrany s miniaturou jsou tématicky sjednoceny iluzivním ohraničením, které vychází z různých typů ostění oken a jeho předchůdců. Aby v textu nezůstávaly nedopsané řádky jsou doplněny o tzv. fleurony, což jsou drobné pásové ornamenty a výzdoba květinového typu16. Dále také vlysy, které známe především z architektury a jenž mají podobu podlouhlých dekorů, které mají 15  Manuscriptorium - Virtuální badatelské prostředí pro oblast historických fondů [Cit. 17.listopadu 2008]. Dostupné z: http://www.manuscriptorium.com/Site/CZE/default_cze.asp 16  VOIT, Petr. Encyklopedie knihy. Praha: Libri, 2006. – str. 268

14

estetickou a optickou funkci17. Ke každé miniatuře jsem se pokusila najít evropské umělecké dílo se stejným motivem a podobnou kompozicí, se kterým se mohl autor setkat a inspirovat se jím.

6.9.1  Dvojstrana 22v, 23r – „Zvěstování Panně Marii“ Motiv „Zvěstování Panně Marii“ je ve výtvarném umění poměrně častý. V kostele svatého Františka v italském Arezzu je nástěnná freska z roku 1455 s názvem „Zvěstování“, jejíž motiv a také kompozice odpovídá miniatuře18. Další námětově a kompozičně stejné umělecké dílo je střední deska triptychu Mistra Zvěstování z Aix, která vznikla někdy mezi lety 1442 až 1445. Našli bychom ji v Aixenu v Provance v kostele Svaté Marie Magdalény19. V rukopisu je zrcadlo textu ohraničeno žlutým rámem a kolem něj je rozvěšena látka v podobě opony, která vychází ze středu horního okraje, pod nímž je modrá oponka po stranách upevněná hřeby a v dolní části volně visící tak, že tvoří draperii. Je oranžovo-žluto-zelené barvy. V dolní části strany s označením 22v je červený nápis na modrém poli, okolo něhož je nakresleno zlatožluté zdobení s přírodním motivem v horní části a andělíčkem v dolní. Stejný motiv ohraničení se opakuje na straně 23r. Zde je vyobrazena první miniatura této knihy s názvem „Zvěstování Panně Marii“. Nad miniaturou je text „Septem psalmi“. Děj by se měl odehrávat v Nazaretu. Na levé straně miniatury stojí archanděl Gabriel se zlatou svatozáří, ve fialovém rouchu se zeleno hnědými křídly, v levé ruce drží kytici lilií symbolizující čistotu, pravou rukou se dotýká květů a zvěstuje Panně Marii, že počne z Ducha svatého. Ducha svatého představuje holubice vyobrazená s roztaženými křídly u hlavy anděla nad kyticí. Přímo nad Gabrielovou hlavou v levém horním rohu je umístěna polopostava Boha Otce, který žehná z oblaku. Je oblečen do světle modrého roucha s červenou pláštěnkou. V pravém horním rohu je bílá postel s baldachýnem, jedná se o symboliku Panny Marie jako „Nevěsty Slova“. Toto zobrazení poukazuje na holandské mistry patnáctého století, jimiž byl autor zjevně ovlivněn. Panna Marie má nad hlavou zlatou svatozář, klečí u zlatého pulpitu (psacího stolku) pokrytého zelenou splývavou látkou, na kterém má položenou knihu. Jednou z verzí je, že anděl Páně zastihl Pannu Marii právě když četla proroctví Izaiášovo. Oblečena je do červených šatů s modrozelenou pláštěnkou.20 Matoušovo a Markovo evangelium se o zvěstování Panně Marii příliš nezmiňuje. Naproti tomu Lukášovo evangelium je ve výkladu podrobnější, zvěstování je zmíněno již v první kapitole („O příčinách sepsání tohoto evangelium; 5. o rodičích Jana Křtitele; 8. o zrození jeho; 26. též o vtělení Syna Božího.“) Pod miniaturou se nachází modrá 17  VOIT, Petr. Encyklopedie knihy. Praha: Libri, 2006. – str. 996 18  VIGUÉ, Jordi. Mistři světového malířství. Praha: Rebo Productions, 2005. – str. 48 19  Kolektiv autorů. Malířské umění od A do Z – Dějiny malířského umění od počátků civilizace. Praha : Rebo Productions, 1995. – str. 268 20  ROYT, Jan. Slovník biblické ikonografie. Praha: Karolinum, 2007. – str 317

15

iniciála písmene D ve zlatém poli ohraničeném černou linkou. Ozdobena je rostlinnými motivy a uprostřed malou hnědou muškou.

6.9.2  Dvojstrana 39v, 40v – „Narození Páně“ Ztvárnění tohoto motivu se nejvíce podobá obrazu od Correggia s názvem „Narození Krista a světci“ z roku 1512 až 1513. Jedná se o kompozičně podobné uspořádání21. Obraz je uložen v Pinacotece di Brera v Miláně. Opakuje se žlutý rám, který je však pro změnu ozdoben prvkem připomínajícím stočený ořezaný pergamen modré barvy z vnitřní strany a žluté z vnější. Motivem miniatury na straně 39v je „Narození Páně“. Nápis „Ad primam“ je v horní části miniatury. Matoušovo evangelium v druhé kapitole hovoří pouze o narození Páně, žádné další informace například o místě zde nejsou. Markovo evangelium o něm nehovoří. Evangelium podle Lukáše se v druhé kapitole („Páně Krista narození, 8. pastýřům zjevení, 21. obřezání, 22. do chrámu přinesení, 41. ve dvanácti letech s doktory mluvení.“) hovoří o příchodu Josefa do Betléma se snoubenkou Marií, která v tu dobu čeká dítě. Přišli sem kvůli sčítání lidu. Když byli v Betlémě Panna Marie porodila svého prvorozeného syna, položili ho zabaleného v plenkách do jesliček a mezi tím zvěstoval anděl Páně narození Ježíška pastýřům. Ti přišli do Betléma, aby ho přivítali a přinesli mu dary. Na miniatuře je dominantní stojící postava Josefa v modrém oděvu s rudou pláštěnkou, opírajícího se o hůl. Josef je jediná postava na miniatuře, která má svatozář. Stojí před šedomodrou budovou v pozadí. Hůl téměř kopíruje středovou osu miniatury a u Josefových nohou klečí Panna Marie ve fialovém oděvu s modrou pláštěnkou a v levém dolním rohu je postavička ležícího Ježíška. Nad ním se naklání spolu s panenkou Marií oslík a volek a nad nimi dva pastýři, kteří přišli, aby ho vítali.22 Vlevo klečící je mladší a má žluté roucho a hnědé vlasy a vpravo na Marií klečící má roucho červené a šedivé vlasy. Směrem z levého horního rohu jdou zlatavé paprsky světla symbolizující hvězdu betlémskou, která pastýřům ukázala cestu. Pod obrázkem je opět modrá iniciála ve zlatém poli. Jedná se o písmeno „D“ ozdobené rostlinným motivem s maceškami.

6.9.3  Dvojstrana 43v, 44r – „Zvěstování pastýřům“ Spíše něž toto téma najdeme často jako námět maleb „Klanění pastýřů“. Deskový obraz s názvem „Klanění pastýřů“ v roce 1485 namaloval Domenico Ghirlandaio23. Stejný námět jako Ghirlandaio zpracoval olejem na plátno Tintoretto v letech 1579 – 1581. Třetí miniatura umís21  ZUFFI, Stefano. Pinacoteca di Brera – Milán. Edice Slavné galerie světa. Praha: Knižní klub, 2006. – str. 66 22  ROYT, Jan. Slovník biblické ikonografie. Praha: Karolinum, 2007. – str 166 23  Kolektiv autorů. Malířské umění od A do Z – Dějiny malířského umění od počátků civilizace. Praha : Rebo Productions, 1995. – str. 249

16

těná na straně 43v s tématikou „Zvěstování pastýřům“je ohraničena vypnutou žlutou látkou s fialovým pruhem na okraji, upevněnou hřebíky a tělo textu na protilehlé straně také. Námět souvisí s narozením Ježíše Krista, jak jsem již uvedla výše. Narození Páně podle Bible zvěstoval pastýřům archanděl Gabriel. Pastýři měli v tu dobu v izraelitské společnosti nejnižší postavení. Zmínku o Zvěstování pastýřům najdeme v Bibli v Lukášově evangeliu ve druhé kapitole („Páně Krista narození, 8. pastýřům zjevení, 21. obřezání, 22. do chrámu přinesení, 41. ve dvanácti letech s doktory mluvení“). Pastýři byli v tu dobu nedaleko a ponocovali hlídajíce svá stáda. Náhle se jim zjevil anděl, osvítilo je světlo a pověděl jim o narození „Spasitele“. Po zjevení pastýři odešli do Betléma poklonit se narozenému děťátku a obdarovat ho beránkem. Skupina pěti pastýřů je na miniatuře umístěna v dolní části a zabírá jednu polovinu plochy. Zcela dole sedí jeden pastýř zády ve fialovém oděvu s černou kápí po levé straně, druhý v červeno-růžovém rouše s hnědým kloboukem a hnědou kápí po pravé straně a na klíně má hnědý soudek. Mezi nimi leží hnědý pes dívající se na pastýře v modrém rouše s šedivými vlasy klečícího nad ním ve střední části. Další dva pastýři stojí každý po jedné straně a vzpínají ruce k červenému oblaku na němž se zjevili tři andělé a nápis „Ad tertiam“. První z nich stojí nalevo, má červený oděv s modrou kápí, černý klobouk na hlavě a opírá se o hůl. Na pravé straně je pastýř oděný do žlutého s fialovou kápí. V pozadí se pase stádo bílých ovcí na loučce. V textu pod miniaturou je Modrá iniciála s rostlinným motivem písmene D na zlatém poli uvnitř níž je umístěn s červeno-hnědými křídly.

6.9.4  Dvojstrana 47v, 48r – „Klanění Tří králů“ Předlohou pro tuto miniaturu mohl být obraz „Klanění králů“ od Correggia24, který vznikl někdy mezi lety 1515 až 151825. Také se autor mohl inspirovat u německého malíře Bartholomea Bruyna staršího a jeho obrazu asi z poloviny šestnáctého století. Jedná se o oltářní obraz „Klanění tří králů“26. Miniatura na straně 47v je ohraničena červeným zvrásněným plátnem přivěšeným hřeby, opět připomíná oponu s uzly v rozích a uprostřed stran. Miniatura má v horní části nápis „Ad sextam“. O příchodu Tří králů se dozvídáme v Bibli v evangeliu svatého Matouše ve druhé kapitole („Příjezd mudrců k narozenému králi. 13. Utíkání do Egypta. 16. Dítek mordování. 19. Z Egypta navrácení.“). Vypráví o příchodu mudrců od východu, kteří šli za hvězdou betlémskou, aby se klaněli právě narozenému králi židovskému. Jako dary mu přinesli zlato, kadidlo a myrhu. Dary, které přinesli Tři králové, Kašpar, Melichar a Baltazar, mají danou symboliku. Zlato je symbolem královské důstojnosti Ježíše Krista, kadidlo božství a myrha utrpení a pohřbe24  VIGUÉ, Jordi. Mistři světového malířství. Praha: Rebo Productions, 2005. – str. 124 25  ZUFFI, Stefano. Pinacoteca di Brera – Milán. Edice Slavné galerie světa. Praha: Knižní klub, 2006. – str. 10 26  Kolektiv autorů. Malířské umění od A do Z – Dějiny malířského umění od počátků civilizace. Praha : Rebo Productions, 1995. – str. 99

17

ní. Dary které přinesli byly tři věci, které Adam dostal po vyhnání z ráje. Ukryl je do jeskyně, kde si je Tři králové vyzvedli a odnesli je novému synu Božímu, Kristovi, který byl považován za nástupce starozákonního Adama. Nalezneme zde typické vyobrazení klanění králů, kdy jeden z nich, nejstarší, klečí a další dva stojí za ním. Židé se mohli klanět pouze Bohu, v případě Krista se jedná o výjimku, kdy se klaní z úcty k Bohu a jeho synu. Počet králů je odvozen podle darů, není však zcela jasné, či nějakým způsobem dané, kolik jich bylo. Matoušovo evangelium hovoří pouze o příchodu mudrců, ne o tom, jaký byl jejich opravdový počet. Dominantou je stáj s oslem a volkem v zadní části, v pravém horním rohu. Z levého horního rohu svítí betlémská hvězda do protějšího rohu, v němž sedí Panna Marie a drží Ježíška na kolenou. Marie má na sobě fialové roucho s modrou pláštěnkou, za ní stojí Josef v žluté haleně s modrými rukávy a červenou pláštěnkou. Ježíšek je pouze zabalený v plenkách a vztahuje ruce na zlatou karafu, kterou mu podává nejstarší z králů klečící před ním. Josef s Marií mají tenkou zlatou svatozář nad hlavou a Ježíšek také, ale tvoří mu jakoby zlatou korunu. Josef má šedé vlasy a vousy, žluté šaty a červenou pláštěnku. Za ním stojí vlevo druhý z králů ve žlutém šatu s hnědými vlasy a vousy, držící v ruce další dar, není však zcela zřetelné, oč se jedná.27 Vedle něj vpravo stojí černý král ve fialovém rouše s modrým límcem a červenými rukávy, v levé ruce drží zlatý pohár. Pod obrázkem je Modrá iniciála písmene „D“ na zlatém poli s květinovým a rostlinným motivem.

6.9.5  Dvojstrana 51v, 52r – „Uvedení Páně do Chrámu“ Toto téma mohl autor znát z kartuziánského kláštera v Champmol z oltářního křídla z roku 1399, které vytvořil Melchior Broederlam pod názvem „Obětování v chrámu“28. Barevnost oděvů téměř odpovídá, postavy a kompozice však ne. Typ ohraničení miniatury ze strany 51v připomíná pozdně renesanční ostění oken s ušima. Dozdobeno je pruhem nařasené fialové látky provlečené v horní části dvěma otvory, po stranách uvázané na uzly a přibité hřeby. Ve spodní části ohraničení je opět užit obdobný pruh látky zelené barvy, provlečen je spodními dvěma otvory ostění a odtud směřuje nahoru k uším uprostřed ostění, kde je přibit v místě zauzlení po každé straně jedním hřebíkem.29 Nad miniaturou je nápis „Ad nonam“ upřesňující období modlitby. Uvedení Páně do chrámu neboli Obětování Krista v Chrámu najdeme popsané v Lukášově evangeliu, ve druhé kapitole („Páně Krista narození, 8. pastýřům zjevení, 21. obětování, 22. do chrámu přinesení, 41 ve dvanácti letech s doktory mluvení“). Všechno prvorozené muselo být obětováno v Chrámu Hospodinu, dítě však mohlo být vykoupeno částkou pěti šekelů, což byla 27  ROYT, Jan. Slovník biblické ikonografie. Praha: Karolinum, 2007. – str 110 28  Kolektiv autorů. Malířské umění od A do Z – Dějiny malířského umění od počátků civilizace. Praha : Rebo Productions, 1995. – str. 89 29  HEROUT, Jaroslav. Staletí kolen nás. Praha: Karolinum, 1981. – str. IV/25, V/24, V/25

18

tehdejší izraelská měna. Označení vzniklo ze slova še – ječmen, platilo se nejprve v zrnech, později v ražených mincích. Pod nápisem „Ad nonam“ je malba prostoru chrámu se zlatým oltářem po pravé straně, na němž je bílý ubrus nad kterým drží ve světle fialové látce velekněz nahého Ježíška. Proporce postavy Ježíška neodpovídají proporcím dítěte, ale tento druh zobrazení, kdy tělesné proporce zobrazené postavy neodpovídají proporcím dítěte, byl poměrně obvyklý. Velekněz má tmavě fialové roucho se zelenou pláštěnkou a na hlavě fialovou čepici. Není zcela jasné, o koho se jedná. Podle Slovníku biblické ikonografie by to mohl být Simeon, jelikož ten bývá zobrazován při obětování. Obvykle jej na vyobrazeních doprovází ještě prorokyně Anna, tu zde však nenajdeme. Za veleknězem jsou ještě dvě mužské postavy, jedna dřímá v pravé ruce hůl o je oděna v modrém, a druhá pouze přihlíží za zády kněze oblečena ve fialovém. Před oltářem stojí Panna Marie se skloněnou hlavou, má modrý plášť a pod ním fialové šaty, levou nohu má nakročenou k oltáři a ruce vztažené k dítěti. Za ní zcela na levé straně miniatury stojí Josef v červeném plášti a v rukou drží dvě holubičky jako dar.30 Pod miniaturou nalezneme modrou iniciálu D ve zlatém poli s rostlinnými motivy a uprostřed s obrázkem Slunéčka sedmitečného. Všechny postavy na miniatuře mají nad hlavou svatozář. Pouze Ježíšek paprsčitou.

6.9.6  Dvojstrana 55v, 56r – „Útěk do Egypta“ Toto téma není příliš zobrazováno, daleko obvyklejší je „Odpočinek na cestě do Egypta". Domenico Fetti namaloval na počátku 17. století „Útěk do Egypta“31, který je velmi poutavý, za předlohu ho však považovat nemůžeme, jelikož vnikl nejspíše až po tomto rukopisu. Miniatura na straně 55 v je v kodexu ohraničena oponou z vnitřní strany zelenou a z vnější modrou s fialovým zdobeným okrajem v horních okrajích je přivázána červenými šňůrkami. Nad miniaturou je nápis „Ad Vesperas“. Na počátku ve druhé kapitole („Příjezd mudrců k narozenému králi. 13. utíkání do Egypta. 16. Dítek mordování. 19. z Egypta navrácení.“) evangelia podle Matouše se dozvídáme o útěku do Egypta a jeho důvodech. Ve snu se Josefu zjevil opět archanděl, jelikož Herodes hledal dítě, které se mělo stát novým židovským králem, a chtěl ho zabít. Hlavním motivem miniatury je osel nesoucí na hřbetě Pannu Marii ve fialovém rouše s modrou pláštěnkou, která drží v náručí Ježíška vztahujícího ruce k datlím nad ním. Panna Marie i Ježíšek mají svatozář. Datlovník roste po pravé straně miniatury a v jeho koruně na horním okraji jsou dva andělé. Za oslem kráčí po kamenité cestě Josef se svatozáří nad hlavou ve fialovém oděvu s červeným pláštěm, červených botách a drží pravou rukou osla za hřbet. V pozadí je modrá krajina.32 Pod miniaturou je na zlatém podkladě modrá iniciála „D“ s rostlinným motivem a jahodami. 30  ROYT, Jan. Slovník biblické ikonografie. Praha: Karolinum, 2007. – str. 181, 182 31  Kolektiv autorů. Malířské umění od A do Z – Dějiny malířského umění od počátků civilizace. Praha : Rebo Productions, 1995. – str. 219 32  ROYT, Jan. Slovník biblické ikonografie. Praha: Karolinum, 2007. – str. 300

19

6.9.7  Dvojstrana 76v, 77r – „David spatřil Betsabé v lázni“ Zobrazení kdy David sleduje z poza závěsu Betsabé v lázni jsem žádné nenašla. Na miniatuře ze strany 76v se opakuje motiv ohraničení stránky nařasenou žluto-oranžovo-červenou oponou přibitou hřeby, jako u miniatury Klanění Tří králů. Nad miniaturou je nápis „Septem psalmi“. Vztah mezi Betsabé a Davidem je zvláštní v tom, že může představovat symboliku zobrazení Krista a církve, kdy David představuje Krista a Betsabé církev. Co ale víme určitě je, že v bibli je tento výjev zmíněn ve druhé knize Samuelově na začátku jedenácté kapitoly („Cizoložství Davidovo a vražda“). Na miniatuře vidíme v popředí v pravém rohu lázně, v nichž se koupe Betsabé a je částečně zahalena, sedí na okraji malého bazénu, obě chodidla ponořena ve vodě. Utírá se zeleným rouchem, které má spadlé do klína, levou ruku vztyčenou nad hlavu. Za ní je stěna s hlavou, z jejíž úst tryská voda. Na levé straně od bazénku stojí služebná ve fialových šatech, má odhalené nohy, světlé dlouhé vlasy v rukou drží nádobu. Za služebnou v horní části miniatury se skrývá David za balustrádovým zábradlím a modrým závěsem. Oblečen je do červeného oděvu, má hnědé vlasy a plnovous. Pod miniaturou je ve zlatém poli modrá iniciála písmene D s rostlinným motivem a jahodami.33

6.9.8  Dvojstrana 88v, 89r – „Kladení do hrobu“ „Kladení do hrobu“ je poměrně obvyklým tématem. Namalovali ho například Sandro Botticeli, Raffael Santi, ale také umělec známý pod jménem Mistr Virgo inter virines v roce 148634. Na jeho zobrazení odpovídá miniatuře sice pouze Panna Marie utěšovaná Janem Evangelistou, ale i tak stojí toto dílo za zmínku. Orámování poslední z miniatur na straně 89r tvoří opět ostění oken. Je zelené barvy, tvarově typické pro přelom šestnáctého a sedmnáctého století, po stranách s volutovým motivem. V horní a dolní části je motiv kovového oka, které je také pod pravým a levým horním okem. Nad miniaturou najdeme nápis „Vigiliae mortuor.“ Motivem je „Kladení do hrobu“. Matoušovo evangelium se o kladení do hrobu zmiňuje v 27. kapitole (O Jidášovu skončení; 11 též o ukřižování; 57. a pohřbu Páně.“) Mluví o příchodu Josefa z Arimatie, vyžádání těla, ovinutí plátnem a pohřbení v novém hrobě, který si pro sebe nechal vystavět vytesáním do skály. Tentýž motiv nalezneme zpodobněn v Markově evangeliu v 15. kapitole („Pán Pilátovi vydán, 15. odsouzen, 16. korunován, 19. uplván, 20. posmíván, 24. ukřižován a usmrcen, 33. Divové, 42. a pohřeb“), v Lukášově evangeliu v 23. kapitole („Pán Pilátovi vydán, 7. k Heródosovi posílán, 24. odsouzen, 26. vyveden, 33. ukřižován, 46. umřel, 53. i pohřben.“), v Janově 33  ROYT, Jan. Slovník biblické ikonografie. Praha: Karolinum, 2007. – str. 69 34  Kolektiv autorů. Malířské umění od A do Z – Dějiny malířského umění od počátků civilizace. Praha : Rebo Productions, 1995. – str. 736

20

evangeliu v 19. kapitole („Pán ubičovaný ukřižován, 3. posmíván, 16. na smrt odsouzen, 18. ukřižován, 20. umřel, 38. od Josefa a Nikodéma počestně pohřben.“). Na pravé straně miniatury je vidět vstup do hrobu, v jeho dveřích stojí šedivý starý muž s plnovousem v modrém rouchu a červených kamaších. Je to Josef z Arimatie a drží Ježíšovo mrtvé tělo pod pažemi. Má jako jediný, mimo Ježíše, nad hlavou svatozář. S tělem Krista, které je pouze z jedné strany přikryto plátnem, mu pomáhá další muž, tentokrát mladší s hnědými vlasy a vousy ve žlutém plášti s hnědými botami. Podle Janova evangelia lze předpokládat, že by se jedná o Nikodéma, který přinesl sto liber směsi myrhy a aloe, což jsou věci potřebné pro pravý židovský pohřeb. Na pravé straně za Nikodémem jsou vyobrazeny ještě další čtyři postavy. V pravém dolním rohu je to Panna Marie, matka Kristova, kterou poznáme podle modrého pláště a fialového roucha. Utěšuje ji mladý holobradý muž ve hnědém rouchu s hnědými vlasy, pravděpodobně svatý Jan Evangelista. Vedle vchodu do hrobu přihlíží mladík se světlými vlasy v zeleném oděvu nesoucí rudé roucho se zlatým okrajem a za ním stojí u stromu druhá Marie Magdaléna s fialovým pláštěm a červenými šaty.35 Pod obrázkem je umístěna modrá iniciála ve zlatém poli s motivem Slunéčka sedmitečného uprostřed.

6.10  Symbolika barev Každá barva, náměty i kompozice měla v křesťanské ikonografii určitý význam. Symbolika barev byla odvozována od symboliky různých druhů kamenů a materiálů, čímž se ve svých spisech již ve starověku zabýval například Plinius. Černá zobrazovala ďábla (raritou je bílý ďábel na Kuksu), smrt, ale i skromnost, opovržení světským životem (černé oděvy mají jeptišky i kněží). Červená barva představuje oběť, krev. Purpurová/fialová barva symbolizuje Boha otce, někdy Krista nebo Pannu Marii, církev. Na všech miniaturách mimo první tak bezpečně poznáme Pannu Marii, která má fialový oděv. Zelená symbolizuje naději, vyvolení, ráj a mimo jiné ve Svaté trojici zobrazuje Ducha svatého. Modrá je barvou Krista ve trojici, také znázorňuje nekonečno, nebesa, padlého anděla a společně s bílou a červenou roucho Panny Marie. Na miniaturách z Liber horarum má však Panna Marie takto barevné oblečení pouze na miniatuře „Zvěstování Panně Marii, dále má pouze fialovo modré roucho. Hnědá nebo šedá jsou barvou dobrovolného odevzdání se Bohu, pokání a zřeknutí se světa. Nosí ji některé mnišské řády. Žlutá nebo zlatá zobrazuje světlo a vyčlenění ze společnosti (je barvou zrady, kacířů – Hus, Jidáš). Bílá značí nevinnost, mír. Srovnáme-li tuto barevnou symboliku se symbolikou kamenů, příliš se nerozchází. Barva kamene ametystu – purpurová, fialová nebo červená vyjadřuje nejvyšší lásku k Bohu, nebo mučednickou smrt, dále je spojována s pokorou a cudností světců, proto ji má většina na rou35  ROYT, Jan. Slovník biblické ikonografie. Praha: Karolinum, 2007. – str 108 – 109

21

chu. Beryl – světle zelený až do žluta je připodobňován k Panně Marii. Činí člověka milým, nepřemožitelným, vyznačuje milost Ducha svatého, Pannu Marii jako matku spasitele, pokoru, pokání a čistotu srdce. Hyacint se podobá barvě nebe a je barvou touhy po nebesích, rozjímání o Bohu. Je symbolem světců a pomoci bližnímu. Chalcedon je červený až temně červený a jedná se o barvu utrpení ve jménu Krista, připodobňuje se Panně Marii, která neodlehla tělesným svodům a byla pannou před porodem i po něm. Chrysolit se zlatým leskem je symbolem moudrosti a spravedlnosti, dále Mariiny zbožnosti, hořkého nebo trpkého údělu a ve výtvarném umění často zdobí korunu Panny Marie. Chrysopras může být zelený nebo rudý a je obrazem vyvolených, moudrých nebo víry. Jaspis je zelené barvy temnější než smaragd a znázorňuje pevnost, stálost Krista, touhu po věčném životě, věčný život v božím království a chrání před přeludy nebo nástrahami ďábla. Křišťál se vyznačuje zářivostí. Perla ztotožňuje Krista a je bělostné barvy. Safír je drahokam modrý jako vzduch a symbolizuje anděly, nebeskou ctnost a přirozenost. Saridus, kámen červený jako země, má barvu pokory, Krista jakožto druhého Adama, který měl za úkol z lidstva sejmout hřích. Sardonyx, který se zbarvuje od bílé, do červena až černa, je obrazem prostého lidu, nevinných, čistého života. Jeho červená část symbolizuje tělesné utrpení, bílá čistotu a nevinnost a černá pozemské soužení. Topaz je zobrazován jako červeno modro zelený kámen a jeho barvy jsou barvami Krista a ctností světců. Zlato má různý výklad, jeho barva může být vykládána jak pozitivně tak negativně. Je požehnáním nebo darem z nebe, symbolem božské podstaty, přirozeností nebo zářivostí. Mnohdy je Kristus zobrazován se zlatýma rukama jako symbolem požehnání.36 Výše uvedené kameny a jejich barvy jsou výchozí při symbolickém popisu středověkých uměleckých děl a uvedená symbolická barevnost odpovídá zobrazení na miniaturách Liber horarum. Nelze však stoprocentně věřit barvám na miniaturách ze šestnáctého století. Postupem času se barvy můžou měnit v jiné. Odchylka může být v odstínu barvy, ale také v celé barvě. Barevná symbolika se však zachovala dodnes a je jednotná pro všechny ikony.

6.11  Symbolika námětů Mimo barevné symboliky je důležité zmínit také symboliku zobrazených námětů především u velkých iniciál. Již výše jsem se zmínila o tom, že v textu je šestnáct velkých modro-bíle stínovaných malovaných iniciál ve zlatém poli zabírajících čtyři řádky, obsahují obrázky s poměrně dobře přírodovědně zařaditelným motivem. Najdeme zde motiv jahod, motýla, slavíka, mouchy, violek nebo macešek, slunéčka sedmitečného a růže. Je zajímavé, že některé tyto motivy se dají 36  ROYT, J. - ŠEDINOVÁ, J. Slovník symbolů: Kosmas, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha: Mladá Fronta, 1998. – str. 37 – 75

22

přesně zařadit, ale hlavní je jejich symbolický charakter. Jahoda patří mezi tzv. Mariino rostlinstvo a je symbolem nejsvětější trojice, pokory, skromnosti a dobrých skutků37. Violka, maceška nebo fialka je další květinou z Mariina rostlinstva a je zobrazována na mariánských obrazech. Je společně s konvalinkou, petrklíčem a jahodou květinami z Mariiny kytice38. Další květinou na iniciálách je růže, která je květinou Krista. Motýl zobrazuje z mrtvých vstání Krista, moucha kacíře nebo Kristovo utrpení nebo zdraví a slavík touhu člověka po nebesích39. Význam slunéčka sedmitečného jsem nenašla. Na miniaturách můžeme vidět také lilie, které jsou atributem nevinnosti, tělesné i duchovní čistoty, příkladem odevzdanosti do vůle boží, symbolem cudnosti, půvabu svátosti, obrazem smíření, ale hlavně zvěstování Panně Marii. Osel je zvířetem s posvátným úkolem a zobrazuje zdrženlivost. Myrta je předobraz nového věku, zlato zosobňuje božské podstaty, kadidlo je symbolem modlitby, úcty a pocty a datlovník pokoje. Tři pírka na sponě uzavírající tento rukopis mohou ztvárňovat nejsvětější trojici. Symbol tří je pro křesťanství velmi důležitý.

7  Rukopis versus dnešní kniha Hlavním rozdílem mezi rukopisem a knihou takovou, jak ji známe dnes, je její vznik. Zatímco rukopisy vznikaly na základě ruční práce a každý z nich byl v podstatě originál, dnešní knihy se zpracovávají strojově a ve velkém množství. Rozdílný je také materiál. Dříve se na výrobu knihy užívalo pergamenu a papíru vzniklým z hadrů, dnes se papír vyrábí z celulosy a nebo recyklací papíru starého. Rukopis byl napsán, moderní kniha je tištěná. Na výzdobu se již neklade takový důraz jako dříve. Je stále obvyklejší, že knihy nejsou ani proloženy ilustrací a najdete v nich mnohdy jen holý text mnohdy i typograficky špatně upravený. Ilustrace a typografická úprava textu slouží nejen k lepší orientaci, ale díky ní se kniha také lépe čte. Existují také knihy v ručních unikátních vazbách. K jejich výrobě se používá netradičních materiálů a knihařských technik. Takových knih jsou však velmi ojedinělé a nevycházejí ve velkém nákladu. Výzdoba knih je poměrně důležitým prvkem. Nejen desky, ale i obsah rukopisného kodexu byl zpracován velmi 37  ROYT, J. - ŠEDINOVÁ, J. Slovník symbolů: Kosmas, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha: Mladá Fronta, 1998. – str. 84 38  ROYT, J. - ŠEDINOVÁ, J. Slovník symbolů: Kosmas, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha: Mladá Fronta, 1998. – str. 82 39  ROYT, J. - ŠEDINOVÁ, J. Slovník symbolů: Kosmas, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha: Mladá Fronta, 1998. – str. 90 – 133

23

důkladnými řemeslnými technikami. Přestože hlavní úkol desek je knihu ubránit před vnějšími vlivy, i tak by jejich úprava měla být estetická. Často se v levnější formě tiskne kniha brožovaně a na její budoucí dochování to bude mít velmi zásadní vliv. Současné knize nesmí chybět základní náležitosti: obsah, seznam vyobrazení, literatura, rejstřík (jmenný či věcný) a technická tiráž. Obsah je umístěn podle typu knihy u poezie, beletrie knih s obrazového charakteru bývá na konci, u odborných před textem. Seznam vyobrazení, použitá literatura a rejstřík bývají uvedeny před obsahem. Tyto údaje bývají tištěny menším písmem. Na předposlední liché straně nebo poslední je umístěna technická tiráž, která obsahuje různé důležité informace o knize (například ty, které jsou již uvedené v titulu), dále je potom uvedena tiskárna, v níž byla kniha vytištěna, typografický úpravce, vydavatel, ilustrátor, odpovědný redaktor, výtvarný redaktor, technický redaktor, informace v jakém nákladu kniha vyšla, počet stran, tematická skupina a vydání. Nad tiráží se ještě uvádí edice a vedoucí edice v případě, že je kniha její součástí a další údaje. Rukopis povětšinou žádný obsah neměl a ani číslované strany. Zatímco dnes je přirozené, že v knize je uveden její autor, dříve byla kniha dílem několika anonymních řemeslníků.40

8  Písmo jako umění Lze považovat jakékoliv písmo za umění? Jedná se o poměrně choulostivou otázku a je jasné, že ne každé písmo bychom mohli označit jako umělecky zdařilé. Stačí se podívat na některé reklamní plakáty, popřípadě na stránky magazínů. Ve velkém množství tištěných médií, vyjma většiny novin, se užívá písem, která nejsou typograficky vhodná. Líbivost není hlavní hledisko pro sazbu textu. Hlavním pravidlem pro písmo je čitelnost, bez níž by typografie nebyla nikdy zařazena mezi užité umění. Umění v podstatě nemá pravidla, ale typografie bez pravidel by nemohla existovat. Písmo, které je možné považovat za umění, je většinou součástí nějaké památky. V první řadě se písmo dochovalo jako součást rukopisů, tisků, architektury, mozaiky a v menším množství také na sochách a obrazech. S písmem jsme se mohli setkat u pyramid, na skalách i na velké části domů. Avšak jako nejdůležitější architektonickou památku, která ovlivnila vývoj písma, je na místě jmenovat Trajánův sloup, vytvořený v roce 113 našeho letopočtu. Na jeho podstavci se zachoval nápis v římské nápisové kapitále, který je základem pro další vývoj písma na mnoho let. Pokud nebudeme hovořit o knihách, v nichž hraje písmo největší roli, nabízí se sochy a obrazy. Na sochách se příliš s nápisy nesetkáváme, pokud nejsou součástí architektury, nebo nemají 40  NAJBRT, Vladislav; BĚHAL, Miroslav; POTUŽÁKOVÁ, Vladislava. Redaktor v tiskárně. Praha: Novinář, 1979.

24

vytesány nějaké informace na podstavci. Na starších obrazech jich mnoho nenajdeme. Některé pravoslavné ikony však nápisy obsahovaly. Na moderních obrazech bývá písmo užito častěji. Kaligrafické písmo je samo o sobě uměleckou disciplínou, ale ne všechny varianty jsou čitelné a dále použitelné. Z formálního hlediska by bylo možné na grafické zpracování rukopisného písma nazírat pouze v případě písma jako součásti uměleckého díla. Písmo samotné je totiž považováno především za jeden z prostředků vizuální komunikace. Klasifikace písma se vyučuje na fakultě informatiky z hlediska stavby písma a jeho dalšího využití. Na filosofické fakultě se vyučuje znalosti, jak které písmo číst z důvodu jeho sdělovací schopnosti, avšak písmo jako umělecká disciplína zahrnuto není. Jeho vývoj a historie se vyučuje pouze na fakultě informatiky. Umělecké předměty založené na přítomnosti písma jsou například poštovní známky a plakáty, které jsou součástí užitkového umění. Autoři secesních plakátů Toulouse Lautrec, Jules Chéret, Alfons Mucha a další umělci přelomu devatenáctého a dvacátého století ovlivnili svou tvorbou velmi výrazně celou řadu dalších oborů. V dnešní době se umělecky hodnotné písmo užívá hlavně v moderním designu. Uplatňuje se nejen jako sdělovací prostředek, ale také k potisku látek, výzdobě interiéru a exteriéru domů, vozů, téměř všude. Ve většině případů však má malou, nebo vůbec žádnou estetickou hodnotu.

25

9  Závěr Knihy a písmo jsou společností považovány za předmět denní potřeby, a rukopisné kodexy za součást historie. Zájem veřejnosti o ně jako o umění není výrazný a nepředpokládám, že se postupem času změní. Jejich bližší zkoumání nám však naskýtá možnost objevu nového rozměru písma i knih a stojí za to se jím zabývat. V první řadě jsou v práci uvedeny pojmy, které je třeba znát při zkoumání problematiky historických rukopisů. Pokud se chceme zabývat tímto tématem, nestačí přečíst pouze jedinou publikaci, ale zabývat se tématem delší dobu. S každou novou přečtenou prací se jen upevňují nabité informace a postupně se objevují další, které napomůžou pochopit danou problematiku, nebo alespoň ji přiblížit. Práce pojednává o kodexu Liber horarum. Podle přípisků na konci kodexu o narození a křtech dětí rodu Buquoy víme, že rukopis vznikl v 16. století a prostřednictvím rodu se dostal na naše území za Třicetileté války. Z přípisků lze zjistit, že se jedná o děti syna generála Karla Bonaventury Buquoye, Karla Alberta Buquoye. Jak jsem se dozvěděla od vedoucí studovny rukopisů a starých tisků Mgr. Jitky Machové, rukopis Moravská zemská knihovna zakoupila v roce 1980. Hlavním úkolem práce bylo vytvořit základní popis vybraného rukopisu a jeho výtvarný rozbor. Dále pak výklad problematiky související s rukopisy jako jeho vznik a vývoj. Hlavním důvodem, proč byl pro bakalářskou diplomovou práci vybrán právě tento rukopis, byla jeho výzdoba – miniatury. Jsou velmi neobvyklé pro své iluzivní ohraničení, které tvoří například ostění oken, opona a další motivy. Jiný rukopis s tímto způsobem výzdoby jsem nenašla. Vyložila jsem také symboliku zobrazených námětů a barev. V práci najdeme popis výroby a částí, z nichž se rukopisy skládají, také materiály, kterých bylo potřeba k jejich tvorbě a techniky výroby. Vlastním pokusem jsem ověřila, že před vynálezem knihtisku byla výroba knihy nákladnou a složitou záležitostí, na níž se specializovala různá umělecká řemesla. Průzkum ukázal, jak náročné je vytvořit materiál na jedinou stranu rukopisu a zjistila jsem, že samotná příprava na psaní rukopisu trvá nejméně osm měsíců. Zaměřila jsem se na výrobu středověkého papíru, který se používal v Evropě, vyrobeného ze shnilých hadrů. Kromě materiálu, na který se psalo, jsem se pokusila vyrobit psací pomůcky – brk a inkoust. Náročnost tvorby rukopisu je poměrně velká a vyžaduje zručnost a znalost různých rozličných řemeslných postupů. Podařilo se mi zjistit, že rukopis je pro svou náročnost výroby, potřebnou zručnost, ale i nutnost uměleckého cítění a velkou estetickou hodnotu, zařaditelný do oblasti umění. Samozřejmě by bylo možné rukopis podrobit podrobnější analýze. Po mém zkoumání zůstala spousta otázek nezodpovězených. Mohla jsem se například více zaměřit na provenienci

26

rukopisu. Zabývat se problematikou francouzské knižní malby a jejím vývojem, ale pro nedostatek literatury a omezený čas pro napsání této práce, jsem se touto otázkou nemohla zabývat. Technická stránka tvorby rukopisu je podstatnou a nedílnou součástí mé práce. Je nutné se zabývat tím, jak dané umělecké dílo vznikalo, jelikož právě tyto procesy umocňují umělecký dojem z daného díla a bez povědomí o tom, jakých technik a procesů bylo použito by samotný předmět zkoumání ztratil na umělecké hodnotě. Nejenže nám knihy přinášejí záznam doby minulé a také jsme díky nim schopni sestavit vývoj společnosti, ale jsou předmětem zdobení a umělecké hodnoty. V poslední části se práce zaměřila na srovnání kodexu a současné knihy. Vyjmenovala jsem hlavní rozdíly mezi nimi a dále je specifikovala. Přestože složení knihy bylo dříve poměrně individuální otázkou, postupně se vyvinul koncept její stavby a náležité části, které musí obsahovat.

27

Resumé Bakalářská diplomová práce „Výtvarný rozbor kodexu Liber horarum z Moravské zemské knihovny v Brně“ pojednává o výtvarném zpracování vybraného kodexu. Rukopis vznikl v šestnáctém století a za třicetileté války se dostal na naše území. Jedná se o breviář, což jsou denní modlitby pro každý den. Práce se věnuje stručné charakterizaci rukopisu a především se zabývá miniaturami s biblickou tématikou. Miniatur je osm a jejich popis je proveden podle biblických evangelií svatého Marka, svatého Matouše, svatého Lukáše a svatého Jana. Důležitým zdrojem je však také výkladový Slovník biblické ikonografie. Dalším základem pro naše zkoumání je vývoj knihy a literatury, pod vlivem vývoje společnosti, psacích materiálů a technik. Je zde popsána každá součást rukopisu společně s výkladem o jeho vzniku. Zaměřuje se na kodex jako základ pro knihu a na to, proč bylo šestnácté století nejdůležitějším obdobím, které přineslo nejzásadnější vlivy na usměrnění tendencí pro vývin současné knihy. Práce popisuje základní rozdíly mezi rukopisem a moderní knihou, jak ji známe dnes. Veškeré informace pro porovnání jsou čerpány z odborných publikací zabývajících se danou tématikou. Je jasné, že s odstupem staletí, růzností materiálu a nuancemi v postupu může dojít k časové nepřesnosti údajů, proto je nutné brát je pouze jako orientační.

28

Cizojazyčné resumé The “Pictorial Analysis of the Liber horarum Codex from the Moravian Gallery in Brno” Bachelor's Diploma Thesis deals with the pictorial treatment of the selected codex. The manuscript was written in the 16th century, and was brought into the Czech region during the Thirty Years’ War. The manuscript is a breviary, which means that it contains prayers for everyday use. The thesis briefly characterizes the manuscript − it describes the miniatures with biblical motifs primarily. There are eight miniatures in the manuscript; these have been described according to St. Mark’s, St. Matthew’s, St. Luke’s and St. John’s Gospels. The explanatory Dictionary of Biblical Iconography has been another important source. A pictorial supplement accompanies the commentary on miniatures and initials. Another question dealt with in the thesis is the development of books and literature under the influence of society, and writing materials and techniques. Each part of the manuscript has been described, and a commentary concerning the manuscript’s formation has been provided. The thesis focuses on the codex as the basis of a book, and on the reasons why the 16th century brought essential influence on the tendencies of the current books’ development. The thesis describes basic differences between the manuscript and a modern book as we know it today. All information for comparison has been drawn from specialized publications. Obviously, what with the distance of centuries, difference of material and the nuances in procedure, some time inaccuracy of data may have occurred, and these should therefore be approached tentatively.

29

Slovník použitých výrazů antikva, gotikoantikva – latinkové písmo klasického tvaru duběnka – 2 cm velká kulovitá hálka, kterou způsobuje druh blanokřídlého hmyzu – žlabatka dubová filigrány – jeden ze způsobů výzdoby iniciál knižní malbě fleurony – pásové ornamenty a ozdůbky květinového typu holina – opracovaná kůže zbavená blan a srsti homiletika – nauka o kazatelském umění humanistické písmo – písmo užívané v patnáctém století, již umožňovalo rychlé psaní, dobře čitelné iluminace – knižní malba, středověká výzdoba rukopisných kodexů; tvůrce iluminace iniciála – počáteční písmeno textu kodex – sbírka rukopisů a dokumentů laicizace – zesvětštění, odstranění vlivu církve majuskule – velká abeceda, kapitála, odvozena z písem antického Říma minuskule – malá abeceda, abeceda složená z malých písmen, dovršen vývoj karolinskou minuskulí miniatura – malba malých rozměrů, iluminace v rukopisech normalizovaný formát – velikost papírů ve dvou formátech A a B užívajících se pro tisk periodik papyrus – šáchor papírodárný; rostlina z níž se ve středověku vyráběla látka na psaní; rukopis na něm psaný pemza – vulkanické pórovité sklo až pěnovité struktury pergamen – speciálně upravená holina z oslů, koz, ovcí, aj. používaná na psaní; listina napsaná na této látce plsť – velmi savý druh tkaniny polokurzíva – již propojovaná některá písmena, ještě se nejedná o kurzívu punc – otisk, charakteristická známka,úřední označení výrobků z drahých kovů rozviliny – druh výzdoby s rostlinným i abstraktním motivem kroucených tvarů rukopis – dokument psaný rukou slepotisk – technika reliéfní ražby, vyražení plastické grafiky stoupa – zařízení k drcení a rozmělňování svitek – vinutý pás ohebného materiálu, ve starověku z papyru typografie – věda zabývající se písmem; technika tisku z výšky, knihtisk, souborné označení pro tiskárenský průmysl vlys – je zdobný pás na architektuře nebo v knize, průběžný hladký a nebo členěn

30

Seznam použité literatury a pramenů [01] MUZIKA, František. Krásné písmo ve vývoji latinky I, II. Praha – Litomyšl: Paseka, 2005. [02] HARRIS, David. Kaligrafie – 100 úplných abeced. [Praha]: Slovart, 2004. [03] HÚŠČAVA, Alexander. Dejiny a vývoj nášho písma. Bratislava 1951. [04] BERAN, Vladimír. Typografický manuál. Praha: Kafka design, 1999. [05] BLAŽEJ,Bohuslav. Grafická úprava tiskovin. Praha: SPN, 1990. [06] ROYT, Jan. Slovník biblické ikonografie. Praha: Karolinum, 2007. [07] HEROUT, Jaroslav. Staletí kolen nás. Praha: Panorama, 1981. [08] VOIT, Petr. Encyklopedie knihy. Praha: Libri, 2006. [09] SVOZIL, Bohumil. Česká literatura ve zkratce I, Období od 9. století do 70. let 18. století. Praha: Brána, 1997. [10] Kolektiv autorů. Ilustrovaný encyklopedický slovník I. (a – i). Praha: ACADEMIA, 1980. [11] JEAN, Georges. Písmo – paměť lidstva. [Praha]: Slovart, 1994. [12] NAJBRT, Vladislav – BĚHAL, Miroslav – POTUŽÁKOVÁ, Vladislava. Redaktor v tiskárně. Praha: Novinář, 1979. [13] Slovník cizích slov. Praha: Levné knihy Kma, s.r.o., 2006. [14] KLUČINA, Petr. Třicetiletá válka : Obraz doby 1618-1648. Litomyšl : Paseka, 2004. [15] HORA-HOŘEJŠ, Petr. Toulky českou minulostí 4 : Od bitvy na Bílé hoře (1620) do nástupu Marie Terezie (1740). Praha : Baronet, 1995. [16] KOBLASA, Pavel. Buquoyové. Stručné dějiny rodu. České Budějovice: Veduta, 2002. [17] ROYT, Jan – ŠEDINOVÁ, Jana. Slovník Symbolů: Kosmas, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha: Mladá fronta, 1998. [18] HALL, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha – Litomyšl: Paseka, 2008. [19] VIGUÉ, Jordi. Mistři světového malířství. Praha: Rebo Productions, 2005. [20] Kolektiv autorů. Malířské umění od A do Z – Dějiny malířského umění od počátků civilizace. Praha : Rebo Productions, 1995. [21] ZUFFI, Stefano. Pinacoteca di Brera – Milán. Edice Slavné galerie světa. Praha: Knižní klub, 2006.

31

Seznam elektronických zdrojů [22] Manuscriptorium - Virtuální badatelské prostředí pro oblast historických fondů [Cit. 17.listopadu 2008] Dostupné z : http://www.manuscriptorium.com/Site/CZE/default_cze.asp [23] FIALOVÁ, Zuzana. Písařství neboli chemie, biologie, elektronika. [on-line] 4.5. 2006. [Cit. 4. ledna 2009] Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/leonardo/historie/_zprava/240979 [24] Liturgie hodin – Elektronický breviář [Cit. 18. března 2009] Dostupné z: http://www.ebreviar.cz/index2.htm [25] Abeceda malých vodních pohonů. [Cit. 12. ledna 2009]. Dostupné z: http://mve.energetika.cz/uvod/stoupa-krupnik.htm

32

Soupis bibliografických citací 1.

MUZIKA, František. Krásné písmo ve vývoji latinky I. Praha – Litomyšl: Paseka, 2005.

2.

BLAŽEJ, Bohuslav. Grafická úprava tiskovin. Praha: SPN, 1990.

3.

Liturgie hodin – Elektronický breviář [Cit. 18. března 2009] Dostupné z: http://www.ebreviar.cz/index2.htm

4.

Manuscriptorium – Virtuální badatelské prostředí pro oblast historických fondů [Cit. 17.listopadu 2008]. Dostupné z: http://www.manuscriptorium.com/Site/CZE/default_cze.asp

5.

KOBLASA, Pavel. Buquoyové - Stručné dějiny rodu. České Budějovice: VEDUTA, 2002. – str. 14 – 21

6. VOIT, Petr. Encyklopedie knihy. Praha: Libri, 2006. – str. 677 7.

Abeceda malých vodních pohonů. [Cit. 12. ledna 2009]. Dostupné z: http://mve.energetika.cz/uvod/stoupa-krupnik.htm

8.

VOIT, Petr. Encyklopedie knihy. Praha: Libri, 2006. – str. 661 – 662

9.

JEAN, Georges. Písmo – paměť lidstva. [Praha]: Slovart. 1994.

10. KAŠPAR, Jaroslav. Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím. Praha: SPN, 1979. – str. 25 – 33 11. JEAN, Georges. Písmo – paměť lidstva. [Praha]: Slovart. 1994. 12. FIALOVÁ, Zuzana. Písařství neboli chemie, biologie, elektronika. [on-line] 4. května 2006. [Cit. 4. ledna2009]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/leonardo/historie/_zprava/240979 13. MUZIKA, František. Krásné písmo ve vývoji latinky II. Praha a Litomyšl: Paseka, 2005. – str 13 – 59 14. VOIT, Petr. Encyklopedie knihy. Praha: Libri, 2006. – str. 406 15. Manuscriptorium - Virtuální badatelské prostředí pro oblast historických fondů [Cit. 17.listopadu 2008]. Dostupné z: http://www.manuscriptorium.com/Site/CZE/default_cze.asp 16. VOIT, Petr. Encyklopedie knihy. Praha: Libri, 2006. – str. 268 17. VOIT, Petr. Encyklopedie knihy. Praha: Libri, 2006. – str. 996 18. VIGUÉ, Jordi. Mistři světového malířství. Praha: Rebo Productions, 2005. – str. 48 19. Kolektiv autorů. Malířské umění od A do Z – Dějiny malířského umění od počátků civilizace. Praha : Rebo Productions, 1995. – str. 268 20. ROYT, Jan. Slovník biblické ikonografie. Praha: Karolinum, 2007. – str 317 21. ZUFFI, Stefano. Pinacoteca di Brera – Milán. Edice Slavné galerie světa. Praha: Knižní klub, 2006. – str. 66 22. ROYT, Jan. Slovník biblické ikonografie. Praha: Karolinum, 2007. – str 166 23. Kolektiv autorů. Malířské umění od A do Z – Dějiny malířského umění od počátků civilizace. Praha : Rebo Productions, 1995. – str. 249 24. VIGUÉ, Jordi. Mistři světového malířství. Praha: Rebo Productions, 2005. – str. 124

33

25. ZUFFI, Stefano. Pinacoteca di Brera – Milán. Edice Slavné galerie světa. Praha: Knižní klub, 2006. – str. 10 26. Kolektiv autorů. Malířské umění od A do Z – Dějiny malířského umění od počátků civilizace. Praha : Rebo Productions, 1995. – str. 99 27. ROYT, Jan. Slovník biblické ikonografie. Praha: Karolinum, 2007. – str 110 28. Kolektiv autorů. Malířské umění od A do Z – Dějiny malířského umění od počátků civilizace. Praha : Rebo Productions, 1995. – str. 89 29. HEROUT, Jaroslav. Staletí kolen nás. Praha: Karolinum, 1981. – str. IV/25, V/24, V/25 30. ROYT, Jan. Slovník biblické ikonografie. Praha: Karolinum, 2007. – str. 181, 182 31. Kolektiv autorů. Malířské umění od A do Z – Dějiny malířského umění od počátků civilizace. Praha : Rebo Productions, 1995. – str. 219 32. ROYT, Jan. Slovník biblické ikonografie. Praha: Karolinum, 2007. – str. 300 33. ROYT, Jan. Slovník biblické ikonografie. Praha: Karolinum, 2007. – str. 69 34. Kolektiv autorů. Malířské umění od A do Z – Dějiny malířského umění od počátků civilizace. Praha : Rebo Productions, 1995. – str. 736 35. ROYT, Jan. Slovník biblické ikonografie. Praha: Karolinum, 2007. – str 108 – 109 36. ROYT, J. - ŠEDINOVÁ, J. Slovník symbolů: Kosmas, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha: Mladá Fronta, 1998. – str. 37 – 75 37. ROYT, J. - ŠEDINOVÁ, J. Slovník symbolů: Kosmas, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha: Mladá Fronta, 1998. – str. 84 38. ROYT, J. - ŠEDINOVÁ, J. Slovník symbolů: Kosmas, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha: Mladá Fronta, 1998. – str. 82 39. ROYT, J. - ŠEDINOVÁ, J. Slovník symbolů: Kosmas, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha: Mladá Fronta, 1998. – str. 90 – 133 40. NAJBRT, Vladislav; BĚHAL, Miroslav; POTUŽÁKOVÁ, Vladislava. Redaktor v tiskárně. Praha: Novinář, 1979.

34

Obrazová příloha Seznam příloh Obr. 1:  desky kodexu Liber horarum Obr. 2:  strana 22v Obr. 3:  strana 23r – „Zvěstování Panně Marii“ Obr. 4:  Mistr Zvěstování z Aix - „Zvěstování Panny Marie“ (1442 - 1445) Obr. 5:  strana 39v – „Narození Páně“ Obr. 6:  Correggio – „Narození Krista a světci“ (1512 – 1513) Obr. 7:  strana 40r Obr. 8:  strana 43v – „Zvěstování pastýřům“ Obr. 9:  Tintoretto - „Klanění pastýřů“ (1579 - 1581) Obr. 10:  strana 44r Obr. 11:  strana 47v – „Klanění Tří králů“ Obr. 12:  Bartholomeus Bruyn st - „Klanění tří králů“ Obr. 13:  strana 48r Obr. 14:  strana 52r Obr. 15:  strana 51v – „Uvedení Páně do Chrámu“ Obr. 16:  Melchior Broederlam – „Obětování v chrámu“ (1399) Obr. 17:  strana 55v – „Útěk do Egypta“ Obr. 18:  Domenico Fetti -“ Útěk do Egypta“ Obr. 19:  strana 56r Obr. 20:  strana 76v – „David spatřil Betsabé v lázni“ Obr. 21:  strana 77r Obr. 22:  strana 88v Obr. 23:  strana 89r – „Kladení do hrobu“ Obr. 24:  Mistr Virgo inter virgines - „Kladení do hrobu“ (1486) Obr. 25:  strana 30r – Modrá iniciála na zlatém podkladu s motivem ptáka Obr. 26:  strana 67r – Modrá iniciála na zlaté podkladu s motivem violky trojbarevné Obr. 27:  strana 67v – tři řádky vysoká zlatá iniciála na modrém podkladu s rozvilinami Obr. 28:  strana 121r – poškozená, tři řádky vysoká zlatá iniciála na červeném podkladu s rozvilinami Obr. 29:  strana 73r – dva řádky vysoká zlatá iniciála na modrém podkladu s rozvilinami Obr. 30:  strana 88r – dva řádky vysoká zlatá iniciála na červeném podkladu s rozvilinami Obr. 31:  strana 91r – jednořádková zlatá iniciála na modrém podkladu s rozvilinami Obr. 32:  strana 79v – jednořádková zlatá iniciála na červeném podkladu s rozvilinami Obr. 33:  strana 9r – fleurony Obr. 34:  strana 28v – fleurony a vlysy

35 35 36 36 37 37 38 38 39 39 40 40 41 41 42 42 43 43 44 44 45 45 46 46 47 47 47 47 48 48 48 48 49 49

35

Obr. 1:  desky kodexu Liber horarum

Obr. 2:  strana 22v

36

Obr. 3:  strana 23r – „Zvěstování Panně Marii“

Obr. 4:  Mistr Zvěstování z Aix - „Zvěstování Panny Marie“ (1442 - 1445)

37

Obr. 5:  strana 39v – „Narození Páně“

Obr. 6:  Correggio – „Narození Krista a světci“ (1512 – 1513)

38

Obr. 7:  strana 40r

Obr. 8:  strana 43v – „Zvěstování pastýřům“

39

Obr. 9:  Tintoretto - „Klanění pastýřů“ (1579 - 1581)

Obr. 10:  strana 44r

40

Obr. 11:  strana 47v – „Klanění Tří králů“

Obr. 12:  Bartholomeus Bruyn st - „Klanění tří králů“

41

Obr. 13:  strana 48r

Obr. 14:  strana 52r

42

Obr. 15:  strana 51v – „Uvedení Páně do Chrámu“

Obr. 16:  Melchior Broederlam – „Obětování v chrámu“ (1399)

43

Obr. 17:  strana 55v – „Útěk do Egypta“

Obr. 18:  Domenico Fetti -“ Útěk do Egypta“

44

Obr. 19:  strana 56r

Obr. 20:  strana 76v – „David spatřil Betsabé v lázni“

45

Obr. 21:  strana 77r

Obr. 22:  strana 88v

46

Obr. 23:  strana 89r – „Kladení do hrobu“

Obr. 24:  Mistr Virgo inter virgines - „Kladení do hrobu“ (1486)

47

Obr. 25:  strana 30r – Modrá iniciála na zlatém podkladu s motivem ptáka

Obr. 26:  strana 67r – Modrá iniciála na zlaté podkladu s motivem violky trojbarevné

Obr. 27:  strana 67v – tři řádky vysoká zlatá iniciála na modrém podkladu s rozvilinami

Obr. 28:  strana 121r – poškozená, tři řádky vysoká zlatá iniciála na červeném podkladu s rozvilinami

48

Obr. 29:  strana 73r – dva řádky vysoká zlatá iniciála na modrém podkladu s rozvilinami

Obr. 30:  strana 88r – dva řádky vysoká zlatá iniciála na červeném podkladu s rozvilinami

Obr. 31:  strana 91r – jednořádková zlatá iniciála na modrém podkladu s rozvilinami

Obr. 32:  strana 79v – jednořádková zlatá iniciála na červeném podkladu s rozvilinami

49

Obr. 33:  strana 9r – fleurony

Obr. 34:  strana 28v – fleurony a vlysy

50

• uvedené fotografie rukopisu Liber Horarum jsou z virtuálního badatelského prostředí pro oblast historických fondů Manuscriptoria [01] Manuscriptorium - Virtuální badatelské prostředí pro oblast historických fondů [Cit. 17.listopadu 2008] Dostupné z : http://www.manuscriptorium.com/Site/CZE/default_cze.asp

• reprodukce obrazů z knih: [02] VIGUÉ, Jordi. Mistři světového malířství. Praha: Rebo Productions, 2005. [03] Kolektiv autorů. Malířské umění od A do Z – Dějiny malířského umění od počátků civilizace. Praha : Rebo Productions, 1995. [04] ZUFFI, Stefano. Pinacoteca di Brera – Milán. Edice Slavné galerie světa. Praha: Knižní klub, 2006.