OSOBNOST Cíle Po prostudování tohoto tématického celku budete schopni: • definovat osobnost z psychologického hlediska, • vysvˇetlit, cˇ ím se ve svých výzkumech zabývají psychologové osobnosti, • charakterizovat faktory, které tvoˇrí strukturu osobnosti
Klíˇ cové pojmy osobnost, psychologie osobnosti, motivace, potˇreba, schopnosti, vlohy, nadání, talent, genialita, inteligence, inteligenˇcní kvocient (IQ), sociální inteligence, emoˇcní inteligence, rysy, introverze, extraverze, emoˇcní labilita, emoˇcní stabilita, temperament, charakter
Obsah • Co a kdo je osobnost? • Psychologie osobnosti • Struktura osobnosti ◦ Motivace ◦ Schopnosti ◦ Osobnostní rysy ◦ Temperament ◦ Charakter
1
Co a kdo je osobnost? V hodinách dˇejepisu cˇ asto slýcháte, že napˇríklad Karel IV., Mistr Jan Hus nebo Tomáš Garrigue Masaryk jsou významnými osobnostmi cˇ eských dˇejin. V dˇejepisu a bˇežné ˇreˇci se totiž pojem osobnost používá v hodnotícím významu. Osobností je cˇ lovˇek nˇejak výjimeˇcný a vynikající, pˇredevším v pozitivním smyslu. V psychologii je tomu však trochu jinak a pojem osobnost má význam jiný. Samotný termín osobnost pochází z latinského slova persona, což znamená „maska“. Osobnost je však více než jen maska, kterou nosíme na veˇrejnosti. Je to také to, co leží za touto maskou: jakési trvalé „vnitˇrní jádro“ každého z nás, náš svébytný zpusob ˚ myšlení, prožívání a chování, který z nás cˇ iní jedineˇcné bytosti. Osobnost proto mužeme ˚ definovat jako individuálnˇe odlišný a relativnˇe stálý vzorec myšlení, emocí, motiv˚ u a chování. Osobností tedy z psychologického hlediska není jen nˇejaký výjimeˇcný a vynikající jedinec, ale každý cˇ lovˇek jako jedineˇcné a neopakovatelné individuum, odlišné od všech ostatních lidí.
Psychologie osobnosti Osobností se zabývá psychologický obor zvaný psychologie osobnosti. Psychologové osobnosti usilují o dvojí: (1) popsat a vysvˇetlit individuální rozdíly mezi lidmi a (2) vytvoˇrit ucelenou teorii osobnosti, která by vysvˇetlovala, jak „funguje“ osobnost jako celek.
Struktura osobnosti Každý z nás je v urˇcitých ohledech stejný jako všichni ostatní, v urˇcitých ohledech podobný nˇekterým lidem a v nˇecˇ em jako žádný jiný cˇ lovˇek. Podobnˇe jako na svˇetˇe neexistují dva lidé, kteˇrí by mˇeli stejné otisky prstu, ˚ nenalezneme na svˇetˇe ani dvˇe stejné osobnosti. V cˇ em tyto podobnosti a odlišnosti mezi lidmi spoˇcívají? Jednotlivé složky osobnosti, které tvoˇrí strukturu osobnosti, lze tˇrídit a uspoˇrádávat ruzným ˚ zpusobem. ˚ My se budeme držet rozlišení, které je pˇrijímáno autory vˇetšiny uˇcebnic bez ohledu na jejich teoretickou orientaci. Jedná se o rozlišení na motivaci, schopnosti a osobnostní rysy, popˇrípadˇe soustavy tˇechto rysu, ˚ vyjadˇrované výrazy temperament a charakter.
Motivace V tématickém celku Motivace a emoce jsme se zabývali obecnými aspekty motivace, které jsou pro nás všechny v podstatˇe stejné. Motivaci jsme definovali jako vnitˇrní stav, který podnˇecuje chování urˇcitým smˇerem, a za hlavní zdroj tohoto stavu jsme považovali potˇreby - subjektivnˇe pocit’ovaný nedostatek nˇecˇ eho. K oznaˇcení jednotlivých složek složité lidské motivace se užívá vedle pojmu potˇreba ještˇe dalších, zejména pojmu ˚ zájmy, zvyky, postoje, hodnoty a cíle. Motivace je však také faktorem, ve kterém se vzájemnˇe velmi lišíme. Lidé se liší pˇredevším v tom, k cˇ emu jsou motivování, jak silnˇe jsou motivováni a i když vykonávají stejnou cˇ innost, mohou tak cˇ init z ruzných ˚ motivu. ˚
2
Schopnosti Velké rozdíly mezi lidmi jsou již v tom, cˇ emu jsou schopni se nauˇcit. Schopnosti psychologové definují jako soubor vlastností, které umožn ˇ ují nauˇcit se urˇcitou cˇinnost a úspˇešnˇe ji vykonávat. Schopnosti jsou tím, co rozhoduje o úrovni výkonu cˇ lovˇeka v urˇcité cˇ innosti. A když dva dˇelají totéž, není to totéž. I když tedy Petr a Pavel budou oba chodit tˇrikrát týdnˇe na hodiny tenisu, velmi pravdˇepodobnˇe budeme pozorovat, že jednomu z nich to pujde ˚ lépe. Pˇríˇcinou rozdílného výkonu je rozdílná míra jejich - v tomto pˇrípadˇe psychomotorických - schopností. Schopnosti nejsou vrozené, ale nauˇcené. Vrozeným pˇredpokladem pro utváˇrení schopností jsou vlohy. Pˇríkladem muže ˚ být hudební sluch - tato vrozená vloha rozlišovat tóny je duležitým ˚ pˇredpokladem rozvinutí schopnosti hrát na hudební nástroj. Schopnosti se pak vyvíjí na základˇe vloh pusobením ˚ vnˇejšího prostˇredí. Teprve tehdy, když jsou vytvoˇreny pˇríznivé vnˇejší podmínky, „mˇení“ se vlohy ve schopnosti a umožnují ˇ svému nositeli vykonávat rozmanité cˇ innosti. I když tedy napˇríklad Filip má hudební sluch, je tˇreba, aby pravidelnˇe chodil na hodiny klavíru, aby jeho vlohy pˇrerostly ve schopnosti. V opaˇcném pˇrípadˇe zustanou ˚ nerozvinuté a zakrní. Schopnosti mohou nabývat ruzného ˚ stupnˇe: (1) vlohy, které umožn ˇ ují rozvinutí mimoˇrádných schopností, oznaˇcujeme jako nadání, (2) mimoˇrádnˇe velké projevené nadání se nazývá talent a (3) výjimeˇcnˇe rozvinutý talent, který umožn ˇ uje dosažení nejvyšší úrovnˇe intelektuálních nebo tvurˇ ˚ cích schopností, se nazývá genialita.
Inteligence Psychologové rozlišují mnoho druhu ˚ schopností, napˇr. schopnosti verbální, psychomotorické, percepˇcní, umˇelecké nebo sociální. Nejvˇetší pozornost však vˇenují schopnostem rozumovým neboli takzvané inteligenci. Aˇckoli o tom, co to inteligence pˇresnˇe je, se mezi odborníky vedou vleklé spory, zcela obecnˇe bývá inteligence definována jako schopnost uˇcit se ze zkušeností a úspˇešnˇe se pˇrizp˚ usobovat svému prostˇredí. První úspˇešné testy pro posuzování inteligence vyvinul francouzský psycholog Alfred Binet (1867-1911). Binet se domníval, že by inteligence mˇela být mˇeˇrena pomocí úkolu, ˚ které vyžadují schopnosti uvažovat a ˇrešit problémy. Usoudil, že pomalu chápající dítˇe je pravdˇepodobnˇe opoždˇené v mentálním vývoji. Pˇri ˇrešení testu ˚ bude tedy pomalu chápající dítˇe ˇrešit úkoly jako normální mladší dítˇe a chytré dítˇe jako normální starší dítˇe. Binet vymyslel škálu testových položek se stoupající obtížností, jež mˇeˇrily ty zmˇeny inteligence, ˇ které se obvykle spojují s pˇribývajícím vˇekem dˇetí. Cím vyššího stupnˇe na škále dítˇe správným vyˇrešením položek dosáhlo, tím vyšší byl jeho mentální vˇek (MV). Pˇri použití této metody bylo možno srovnat mentální vˇek (MV) dítˇete s jeho chronologickým vˇekem (ChV), který odpovídá datu narození. O pár let pozdˇeji Binetovy testové položky pˇrizpusobil ˚ k použití u amerických školáku ˚ Lewis Terman (1877-1956) ze Stanfordovy univerzity. Terman standardizoval administraci testu, test vyhodnotil u nˇekolika tisícu ˚ dˇetí a sestavil vývojové normy. Kromˇe toho pˇrevzal výhodný index inteligence, který navrhl nˇemecký psycholog William Stern (1871-1938). Tento index se nazývá inteligenˇcní kvocient (IQ) a inteligenci poˇcítá jako pomˇer mentálního vˇeku a chronologického vˇeku násobený stem: IQ =
MV · 100 C hV
3
Napˇríklad dítˇe, kterému je deset let (ChV), ale ˇreší zadané úkoly jako prumˇ ˚ erné dvanáctileté dítˇe (MV), bude mít IQ 120. A naopak dítˇe, kterému je deset let (ChV), ale pˇredložené úkoly ˇreší jako prumˇ ˚ erné osmileté dítˇe (MV), bude mít IQ 80. ˇ Rada skóru ˚ inteligenˇcních testu ˚ je stále uvádˇena jako IQ, avšak podle uvedeného vzoreˇcku se již nepostupuje. V souˇcasnosti se pod zkratkou IQ skrývá mnoho ruzných ˚ zpusob ˚ u ˚ hodnocení inteligence. Získané výsledky se vˇetšinou vztahují k urˇcitému standardu a na IQ se pˇrevádˇejí pomocí tabulek uzpusobených ˚ podle vˇeku testovaného jedince. Zároven ˇ se úroven ˇ inteligence vyjadˇruje spíše uvedením pásma než cˇ íslem udávajícím hodnotu IQ. Tato pásma spolu s jejich procentuálním zastoupením v populaci uvádí následující tabulka. Pásma úrovnˇe inteligence
Hodnoty IQ
Zastoupení v populaci
Vysoký nadprumˇ ˚ er
130 a výše
Výrazný nadprumˇ ˚ er
120-130
6%
Lehký nadprumˇ ˚ er
110-120
16 %
Prumˇ ˚ er
90-110
50 %
Lehký podprumˇ ˚ er
80-90
16 %
Výrazný podprumˇ ˚ er
70-80
7%
Lehká mentální retardace (debilita)
50-70
Stˇrední a tˇežká mentální retardace (imbecilita)
20-50
Hluboká mentální retardace (idiocie)
20 a níže
2,5 %
2,5 %
Sociální a emoˇ cní inteligence O tom, jak se cˇ lovˇek uplatní v životˇe a ve vztazích, se z jeho IQ cˇ asto nedozvíme nic. Pro úspˇešný život cˇ lovˇeka ve spoleˇcnosti je zpravidla schopnost rozumˇet sociálním situacím podstatnˇejší než nadání ˇrešit abstraktní úkoly, které jsou pˇredmˇetem zájmu klasických inteligenˇcních testu. ˚ To nás pˇrivádí k pojmum ˚ sociální a emoˇcní inteligence. Sociální inteligence znamená schopnost pohybovat se v sociálním prostˇredí, umˇet jednat s lidmi, ˇrídit lidi, pˇredvídat jejich chování a v souvislosti s tím pohotovˇe reagovat. Emoˇcní inteligence pˇredstavuje schopnost vnímat své i cizí emoce, umˇet na nˇe reagovat a vhodným zpu ˚ sobem je ovládat.
Osobnostní rysy Jak byste popsali osobnost svého dobrého kamaráda? Asi byste použili pˇrídavná jména, jako milý, zábavný, kamarádský, spoleˇcenský atd. Osobnost netvoˇrí jen motivace a schopnosti, ale rovnˇež celá ˇrada osobnostních rysu. ˚ Rysy jsou relativnˇe stálé tendence chovat se v urˇcité situaci urˇcitým zp˚ usobem. V bˇežné ˇreˇci je vyjadˇrujeme pomocí pˇrídavných jmen, jako milý, hodný, zábavný, kamarádský, spoleˇcenský atd. Kolik však existuje takových rysu? ˚ A jsou nˇekteré z nich duležitˇ ˚ ejší než jiné? Pˇri sestavování co nejobsažnˇejšího, avšak zvladatelného poˇctu osobnostních rysu, ˚ na jejichž základˇe by mohlo být provádˇeno posuzování jedincu, ˚ postupovali nejvýznamnˇejší psychologové následujícím zpusobem: ˚ • Nejprve se Gordon W. Allport a Henry S. Odbert obrátili na slovník. Pˇredpokládali, že se v jazyce v prubˇ ˚ ehu historie ustálila oznaˇcení pro vˇetšinu duležitých ˚ odlišností mezi jedinci. Dospˇeli k 18 000 slov, která lze využít k popisu chování. Tento poˇcet poté snížili
4
na 4500 slov tím, že vyˇradili nejednoznaˇcná slova a synonyma. Nakonec vzniklý seznam uspoˇrádali do psychologicky smysluplných podmnožin. • Americký psycholog Raymond Cattell (1905-1998), jeden z nejproduktivnˇejších badatelu ˚ v oblasti individuálních rozdílu, ˚ zredukoval Allportuv ˚ a Odbertuv ˚ seznam na ménˇe než 200 rysu. ˚ Za pomoci pomˇernˇe komplikované matematické metody, tzv. faktorové analýzy, pak stanovil 16 osobnostních faktoru. ˚ • Podobným zpusobem ˚ postupoval i Hans Jürgen Eysenck (1916-1997). Dospˇel ke dvˇema osobnostním faktorum: ˚ introverzi-extraverzi a emoˇcní labilitˇe-stabilitˇe, kterou nazývá neuroticismus. Jeho model zachycuje následující obrázek.
Osa intoverze-extraverze se vztahuje k míˇre, ve které je cˇ lovˇek obrácen dovnitˇr k já, nebo ven k vnˇejšímu svˇetu. Na pólu introverze této škály se nacházejí jedinci, kteˇrí jsou plaší a pracují nejradˇeji sami, mají sklon stahovat se do sebe, zvláštˇe v dobˇe, kdy prožívají stres nebo konflikt. Na pólu extraverze jsou jedinci, kteˇrí jsou spoleˇcenští a dávají pˇrednost takovému zamˇestnání, které jim umožn ˇ uje pracovat pˇrímo s ostatními lidmi, v dobˇe, kdy prožívají stres, vyhledávají spoleˇcnost. Osa labilita-stabilita pˇredstavuje míru emocionality, pˇriˇcemž na pól labilní jsou ˇrazeni náladoví, úzkostní, pˇrecitlivˇelí jedinci, zatímco na pólu stabilní jsou jedinci klidní, dobˇre pˇrizp˚ usobení. Model dále ukazuje mnoho dílˇcích rysu, ˚ které odpovídají vzájemným kombinacím tˇechto dimenzí. • Odborníci, jak vidíme, dospˇeli k odlišnému poˇctu základních rysových faktoru ˚ osobnosti. Avšak bez ohledu na tyto neshody se mezi badateli, kteˇrí se zabývají rysy, objevuje všeobecný souhlas, že nejlepší kompromis pˇredstavuje pˇet rysových dimenzí. Tyto dimenze byly nazvány „velká pˇetka“ („Big Five“) a spolu s reprezentativními rysovými škálami jsou uvedeny v následující tabulce.
5
ˇ VELKÁ PETKA (BIG FIVE) Rysový faktor
Vysoká míra rysu
Nízká míra rysu
Otevˇrenost vuˇ ˚ ci zkušenosti
Kreativní, originální, zvídavý,
Konvenˇcní, konzervativní,
imaginativní, s všestrannými
neumˇelecký, pˇrízemní, s
zájmy
úzkými zájmy
Spolehlivý, pracovitý,
Nespolehlivý, líný, nedbalý,
disciplinovaný, poˇrádný,
lhostejný, bez vule ˚
Svˇedomitost
vytrvalý Extraverze Vstˇrícnost
Spoleˇcenský, aktivní, hovorný,
Uzavˇrený, vážný, mlˇcenlivý,
optimistický
tichý
Dobrosrdeˇcný, laskavý,
Cynický, surový, podezíravý,
duvˇ ˚ eryhodný, pomáhající,
bezcitný, nespolupracující
upˇrímný Neuroticismus
Napjatý, neklidný, nejistý,
Klidný, stabilní, sebejistý,
nervózní, labilní
vyrovnaný, uvolnˇený
Temperament Urˇcitˇe jste si všimli, že po nevydaˇrené písemce reaguje každý z vás jinak. Jeden je smutný, druhý nazlobený na sebe nebo na uˇcitele a tˇretímu je to úplnˇe jedno. Za odlišnosti v našem prožívání a reagování je zodpovˇedný temperament. Tímto termínem psychologové osobnosti oznaˇcují soubor vrozených rys˚ u, které ovlivˇ nují emoˇcní prožívání a reagování na podnˇety. Rozdíly v temperamentu mužeme ˚ pozorovat již v novorozeneckém období, psychologové se proto domnívají, že temperament je pˇrevážnˇe vrozený. Z novˇejších výzkumu ˚ vyplývá, že je dán pˇredevším vlastnostmi nervové soustavy, hormony a neurotransmittery.
Hippokratova teorie temperamentu Autorem první dochované teorie temperamentu je Hippokratés (o dvˇe století pozdˇeji ji zastával Galén). Tento ˇrecký lékaˇr, žijící ve 4. stoletím pˇred naším letopoˇctem, se domníval, že osobnost cˇ lovˇeka je dána pomˇerem tˇelesných št’áv - krve, hlenu, žluˇce a cˇ erné žluˇce - které jsou u ruzných ˚ lidí ruznˇ ˚ e namíchány. Hippokrates pak rozlišil cˇ tyˇri základní typy lidských povah podle toho, která z tˇechto cˇ tyˇr tekutin v tˇele pˇrevládá. Sangvinik má v pˇrevaze krev. Je to
Flegmatik má v pˇrevaze hlen. Je to
cˇ lovˇek veselý, živˇe a rychle reagující,
cˇ lovˇek klidný, lhostejný, nepodléhá
optimistický a spoleˇcenský.
náladám, je spíše pomalý, ale spolehlivý.
Cholerik má v pˇrevaze žluˇc. Je to
Melancholik má v pˇrevaze cˇ ernou
cˇ lovˇek impulzivní, agresivní,
žluˇc. Je to cˇ lovˇek uzavˇrený,
vznˇetlivý, snadno se rozhnˇevá, jeho
pesimistický, pˇrecitlivˇelý, pomalý a
hnˇev však nemá dlouhého trvání.
špatnˇe pˇrizpusobivý. ˚
Hippokratova teorie vysvˇetlující temperament onˇemi cˇ tyˇrmi tˇelesnými št’ávami je samozˇrejmˇe dávno pˇrekonána. Pojmy sangvinik, flegmatik, cholerik, melancholik však natolik pronikly do bˇežné ˇreˇci, že je dobré jim správnˇe rozumˇet.
6
Charakter Co byste udˇelali, kdyby byl váš slabší spolužák šikanován silnˇejším? Zastali byste se ho, anebo byste mlˇceli a nic neudˇelali? Vaše reakce bude záviset na vašem charakteru. Tímto pojmem psychologové zpravidla rozumí soubor rysu ˚ , které se projevují ve vztahu cˇ lovˇeka k druhým lidem, sobˇe samému, prostˇredí a práci. Obecnými charakterovými vlastnostmi jsou ideály, hodnoty a zásady cˇ lovˇeka. Konkrétnˇe se jedná napˇríklad o úctu k druhému cˇ lovˇeku, vztah k materiálním a duchovním hodnotám, ke spoleˇcenskému i osobnímu vlastnictví, o zpusobilost ˚ chránit ostatní, stateˇcnost apod. Charakter je tedy ta cˇ ást osobnosti, která reguluje chování cˇ lovˇeka z hlediska morálních norem. Je úzce spjat s ostatními složkami osobnosti (s motivací, s temperamentem, ale i s intelektem) a na rozdíl od temperamentu je formován pˇredevším výchovou a prostˇredím, ve kterém cˇ lovˇek vyrustá. ˚
7
Shrnutí • Osobnost je individuálnˇe odlišný a relativnˇe stálý vzorec myšlení, emocí, motivu ˚ a chování. • Z hlediska psychologie je osobností každý cˇlovˇek jako zcela jedineˇcné a neopakovatelné individuum, odlišné od všech ostatních lidí. • Osobnost zkoumá psychologický obor zvaný psychologie osobnosti. Psychologové osobnosti usilují o dvojí: (1) popsat a vysvˇetlit individuální rozdíly mezi lidmi a (2) vytvoˇrit ucelenou teorii osobnosti, která by vysvˇetlovala, jak „funguje“ osobnost jakožto celek. • Strukturu osobnosti tvoˇrí motivace, schopnosti a osobnostní rysy, pˇrípadnˇe soustavy tˇechto rysu, ˚ vyjadˇrované výrazy temperament a charakter.
Otázky a úkoly 1. Co je osobnost? ˇ se zabývají psychologové osobnosti? 2. Cím 3. Co jsou schopnosti a co vlohy? 4. Co je inteligence? Jak se mˇeˇrila dˇríve a jak se mˇeˇrí dnes? 5. Popište Eysenckuv ˚ model osobnosti. 6. Co oznaˇcují pojmy temperament a charakter?
8
