VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ Fakulta architektury Ústav navrhování

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ Fakulta architektury Ústav navrhování

Ing. arch. Ivan Wahla

SEDM BRNĚNSKÝCH PROJEKTŮ ATELIERU RAW SEVEN BRNO PROJECTS BY ATELIER RAW ZKRÁCENÁ VERZE HABILITAČNÍ PRÁCE

BRNO 2009 1

Klíčová slova: brněnská architektura, špaletové okno, Ateliér RAW, Ernst Wiesner, Otto Eisler, Endre Steiner Key words:

brno architecture, scuntion window, Ateli r RAW, Ernst Wiesner, Otto Eisler, Endre Steiner

Originál práce je uložen ve fakultní knihovně Fakulty architektury VUT v Brně.

© Ivan Wahla, 2009 ISBN 978-80-214-3917-7 ISSN 1213-418X

2

2

Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sedm projektů Ateliéru RAW. . . . . . . . . . Závěr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Životopis. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Použitá literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Abstract. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

4 8 22 23 24 25

3

Úvod Na tomto místě uvedu tři moderní brněnské domy, které jsou obecně známé a pro mne osobně stále přitažlivé. Proč vzpomínám stavby jiných architektů z první poloviny dvacátého století? Jsem přesvědčen, že v architektuře a stavění je důležitá kontinuita – navazování na stavební umění předchozích generací. Je přirozeně velice podstatné, kdo koho učil a kdo byl vnímán jako vzor. Absolvoval jsem v  roce 1986 a  během studií jsem obdivoval stavby Normana Fostera, Renza Piana, Coop Himelblau, Morphosis. Samozřejmě jsem tehdy neviděl ani jednu jejich stavbu. Současně jsme tehdy s přáteli-spolužáky procházeli Brnem a fotografovali architekturu. Nejvíce jsme však diskutovali o domech z dvacátých a třicátých let dvacátého století, jejichž kvalita nám tehdy připadala nedostižná. Puristické stavby měly pro nás velice silný výtvarný náboj a připadaly nám velmi inspirativní, mnohem více než tehdy kulminující postmoderna. Město je učebnicí, k níž se můžeme vracet v průběhu mnoha let. Bohužel mnoho současných rozhovorů o  Brně se stejnými přáteli se často stočí na téma probíhající devastace staveb postavených v  předchozích dvou stoletích. Domy nejsou samozřejmě bourány, ale důkladně přestavovány. V  tomto směru neexistuje takřka žádná pozitivní koncepční ochrana, která by pomáhala stavebníkům zvolit při opravách správnou cestu. Jedná se o ničení jednotlivých stavebních detailů, které v celku tvoří architekturu. Všichni to známe: dřevěná kastlová okna kdysi vyrobená v truhlářských dílnách leží rozštípaná na ulicích před opravovanými domy. Nekvalifikovaní montážníci poté osazují plastová okna vyrobená na automatických linkách a smontovaná opět bez potřeby znalosti řemesla v montovnách. Ručně tažené vrstvené omítky jsou přelepeny polystyrénem, přes nějž je přetažena jen tenká vrstva nové syntetické omítky. To nejhorší však přichází nakonec. Stavebníci chtějí být něčím zvláštní. I jim zřejmě podvědomě připadá, že by jejich opravovaný dům měl mít nějakou kvalitu, kterou by se mohli pochlubit před svými sousedy. Vezmou tedy do rukou vzorníky barev od stavebních firem a  bez váhání vybírají nesnesitelnou růžovou, oranžovou nebo tyrkysovou. Při pohledu ze Špilberku je vidět celá ta hrůzná změna, jak se kdysi barevně kompaktní město začíná rozpadat a  drolit. Kam zmizelo to bílé funkcionalistické Brno? Na první pohled by se mohlo zdát, že není třeba velké inteligence k rozpoznání, co je správné, například zda přetřít původní bílý dům na růžový. Přesto se to běžně děje a nezabrání tomu ani skutečnost, že dotyčný dům byl například kdysi vyzdvihován a chválen. Navíc i  před opravou ho lidé dobře hodnotili a jeho byty se dobře prodávaly. Dokonce je známo jméno architekta, případně ještě žije a je vysoce ceněn. Toto je příklad brněnského sídliště Lesná, která se postupně mění v nevkusnou pestrobarevnou koláž.

4

Je obtížné určit pravou příčinu tohoto stavu. Jde o neúctu společnosti k autoritám, o obecnou nevzdělanost, nebo jen o prostou bezohlednost? Nejsilnějším důvodem je zřejmě snadná dostupnost syntetických barev a  lacinost plastových oken. Polská města ve Slezsku jsou na tom ještě mnohem hůř a naopak na předměstích a periferiích Paříže žádné křiklavé barvy nenajdeme. Není mi osobně jasné, jak tomuto trendu čelit. Kladu si otázku: Je morální povinností architektů ochraňovat předchozí stavební kulturu, nebo ji nechat přirozenému vývoji a starat se pouze o správnost, čistotu a logiku vlastních projektů?

Ernst Wiesner Moravská zemská životní pojišťovna na Beethovenově ulici v Brně

Otto Eisler Obytný nájemní dům na ulici Údolní v Brně

Endre Steiner Obytný nájemní dům na ulici Milady Horákové v Brně

Ernst Wiesner Moravská zemská životní pojišťovna v Brně 1921-1922 Na Beethovenově ulici lze stále obdivovat kompozici tří výjimečných staveb. Tři oblouky závěru jezuitského kostela, přemístěná brána jezuitského kláštera a  Wiesnerův palác bývalé Moravské zemské životní pojišťovny. Domnívám se, že výraz palác k  této první moderní brněnské budově patří. Symetrie uličního průčelí je nesmírně důstojná a  současně moderní a  svobodná. Střední sestava trojdílného okna centruje kompozici a je po obou stranách vyrovnána a odlehčena pravidelným uklidňujícím rozpalem čtyř okenních os. Zdi mezi okny jsou pouze o něco málo širší než okna. Masivní sokl z pískovce je skvělou ukázkou moderní kamenické práce, kdy jednotlivé kamenné bloky jsou kladeny na střih a  zpracovány včetně profilovaného ostění. Vstup je veliký a  monumentálně pojatý – lemován bohatě profilovaným ostěním. Prosklení vstupu chrání kovaná mříž se zubovitým ornamentem. Hala zádveří je také velmi reprezentativní a rozlehlá a můžeme v ní shledat podobnost s Wagnerovou Postsparkasse. Na schodišti se objevuje svislé pásové okno, prvek, který uplatňuje Wiesner na většině svých staveb. Také okna lze označit za pozoruhodná – jsou lemována opět profilovaným kamenným ostěním. Konstrukce oken je typická pro Wiesnerovy stavby, mechanismus kování je osazen na rámu a je plně viditelný. Kompozici podtrhuje hodně vyložená římsa se třemi mělkými kaskádami. Na ploché střeše byla zatravněná zahrada s pískovými cestičkami a s posezením na lavičce. V roce 2005 jsme mohli společně s Petrem Pelčákem a Filipem Šlapalem tento dům znovu veřejnosti představit na výstavě a v katalogu „Ernst Wiesner 1890–1971“ a na nových fotografiích. Je škoda, že se nedochovala původní omítka jako v  případě České banky Union. Naštěstí kamenná ostění celou kompozici „drží“ a jsou bytelně navržená, takže můžeme doufat, že tento dům přežije i naši dobu bez úhony.

5

Otto Eisler Obytný nájemní dům na ulici Údolní v Brně 1932 Tento obytný dům byl postaven podle návrhu Otto Eislera pro stavebníka dr.  Felixe Gallila. Kompozice hlavního průčelí je velmi uklidňující. Pět svislých okenních os ve třech podlažích s jedním typem okna působí velice důstojně. Střídají se stejné šířky – okno i zeď mezi nimi. Uprostřed v přízemí je okno nahrazeno úzkým vstupem jednokřídlých dveří. Dveře mají kolem sebe více hmoty a přirozeným způsobem tím vyvolávají monumentalitu a dodávají vstupu významnost. Symetrická kompozice oken je lemována a  ukončena po stranách plnými zdmi. Za nimi jsou pokoje, které nemají již okna do ulice, nýbrž do stran. Podobně je koncipováno také ustoupené čtvrté podlaží. Nyní již tři okna s parapety jsou opět lemována plnými zdmi. Otto Eisler si byl vědom působnosti kompozice založené na použití pouze jednoho typu okna. Důkazem je skutečnost, že u ložnic na terase nenavrhl balkonové dveře, jak by bylo přirozené pro místnosti s terasou orientovanou na jih. Naopak je umístil do bočních fasád, kde již nehrály kompoziční roli. Jednoduché trubkové zábradlí na terase podtrhuje kubický charakter domu. Tento dům jsme si natolik oblíbili, že jsme jeho fotografii umístili na obálku monografie Otto Eislera, kterou vydal Obecní dům Brno v roce 1998.

6

Endre Steiner Obytný nájemní dům na ulici Milady Horákové v Brně 1937 Nájemní obytný dům na ulici Milady Horákové postavil Endre Steiner v roce 1937. Kompozice tohoto domu je velice jednoduchá a  účinná. Parter má čtyři portály malých obchodů, mezi něž je včleněn úzký vstup. Architekt Jan Sapák poukazuje na charakteristickou úzkost vstupů u obytných domů židovských architektů a důvody pro tento motiv hledá v historii židovské komunity v souvislosti s obranou svých sídel. Výkladce jsou dochované a jsou z jednoduchých ocelových profilů. Tělo parteru je obloženo bílou keramikou. Následuje pět obytných podlaží se čtyřmi okenními osami velkých dvojitých oken, která jsou lemována opět bílou keramikou. Okna jsou složená ze dvou dvojkřídlých s  horními výklopnými větracími horizontálními křídly. Plášť domu je obložen červeným cihelným keramickým obkladem. Vrch průčelí zakončuje jednoduchá praktická římsa a nad ní je trubkové zábradlí horní terasy a posledního ustoupeného patra. V  roce 2000 jsme s  Filipem Šlapalem fotografovali vstupní halu a elegantní schodiště s trubkovým zábradlím a schodišťovými stupni z bílého umělého kamene. Dozvěděli jsme se, že Endre Steiner odjel za války transportem do koncentračního tábora a  že tam pravděpodobně zahynul. Když jsme tuto informaci použili v  katalogu „Brněnští židovští architekti“, vyšlo najevo, že Endre Steiner stále žije. V  roce 2005 jsme jej společně s  Petrem Pelčákem vyhledali. Zastihli jsme ho v dobré kondici, a tudíž jsme s ním mohli navštívit jeho stavby v Atlantě. Jeho názory na architekturu a urbanismus byly stále velice svěží, stejně jako jeho moderní vily.

7

Sedm projektů Ateliéru RAW V této práci představuji sedm prací Ateliéru RAW, v němž pracuji s Tomášem Rusínem od jeho založení v roce 1991. Jedná se o  brněnské projekty, které jsem záměrně vybral tak, aby obsahovaly co nejdelší časové období, od raných prací až po současné. Jde o čtyři realizované stavby, jednu připravovanou a dva soutěžní návrhy.

Regulace Římského náměstí v Brně

Pokusím se doložit, že mají určité společné principy. Jednoduše chci vypsat, o  co se v  práci pokoušíme a zda se toto usilování blíží určité metodě. Naše domy se snažíme navrhovat tak, aby přirozeně stárly a aby se daly snadno a levně opravovat a udržovat. Zakázky, které přijímáme a realizujeme nejraději, se nacházejí v  centrech měst. Naopak platí, že se snažíme vyhýbat zakázkám z okrajů měst. Nechceme se podílet na procesu plýtvání volnou krajinou, která je stále zabírána, přičemž uvnitř měst jsou zdevastované části ponechávány svému osudu. Naší ideální zakázkou je tedy dům v proluce. Současné velké tvarové soutěžení a tendence k výjimečnosti vedou k rozrušení celku, a proto se také záměrně pokoušíme o  pravidelný rozvrh dispozic i fasád a rádi používáme symetrii. Tuto kompoziční jednoduchost doprovází přesvědčování stavebníků, aby používali kvalitní a tradiční materiály a aby se na stavbě objevilo co nejvíce tradičních kvalitních řemesel. Vyhýbáme se montovaným hliníkovým fasádám a naopak nejraději navrhujeme bílé přírodní omítky, rovněž je nám proti mysli zateplování zdí přilepenými izolacemi. Terasáře, truhláře a zámečníky vidíme na stavbě raději než sádrokartonáře a  firmy zabývající se zateplováním domů. Velmi si také vážíme řemeslníků, kteří se věnují opravám a  rekonstruk­cím – například starých oken a dveří.

Humanic na náměstí Svobody v Brně

Administrativní budova DPMB v Brně

Regulace Obilního trhu v Brně

Administrativní dům na ulici Žarošické v Brně

Bytový dům na ulici Kopečné v Brně

Polyfunkční dům Wilson na náměstí Míru v Brně

8

Římské náměstí v Brně Soutěžní návrh: 1990

Ideou návrhu bylo vytvoření nového pravidelného náměstí a  uzavření nedokončeného městského bloku. Východiskem úvahy bylo, že původní rostlá struktura židovského města byla již totálně zničena a že není důvod ji obnovovat. Nový návrh navazoval na vysoké štítové zdi sousedních domů z  devatenáctého a  dvacátého století. Vložením čistého tvaru obdélníkového náměstí měl být tomuto prostoru vtisknut řád a  této geo­metrické formě jsou podřízena i nově navrhovaná křídla domu, která svírají pravý úhel. Domy měly pásová okna a jednoduché dispozice v dvoutraktech. Fasáda byla navržena s obkladem v bílém skle. Tento návrh tehdy v  soutěži neuspěl, byl označen za „grunderský“ a vyloučen z posuzování.

9

10

Obchodní dům Humanic v Brně Náměstí Svobody Rekonstrukce a dostavba: 2001 společně s Tomášem Rusínem

Objekt na náměstí Svobody 11 byl postaven na přelomu 19. a 20. století v historizujícím dekorativním stylu, navazujícím na okolní podobně datované stavby. Po poškození za druhé světové války nebyly již štuky obnoveny a celá fasáda byla opatřena hrubou „brizolitovou“ omítkou šedé barvy a horní patro dostalo ukončení v podobě nevzhledných trojdílných oken. V polovině 90. let byl objekt zprivatizován a majitel se rozhodl pro umístění dvoupodlažního obchodního domu firmy Humanic a pro rekonstrukci bytových jednotek. Celková přestavba fasády byla založena na kompozici dvou jednotně řešených obchodních podlaží a  tří obytných podlaží. V návrhu byla v co nejširší míře navržena otevřená univerzální dispozice, nové schodiště z 1. do 2. nadzemního podlaží a vyrovnání výškových úrovní. Navržená střešní vestavba s  terasou nebyla realizována. Stávající fasáda neodpovídala svým provedením významné pozici v  kontextu náměstí. Proto byl navržen nový povrch ve formě štukové omítky s  horizontální vlnkou. Vlnky byly vytvořeny tažením pomocí šablony. Okna byla navržena nová, světlešedá hliníková s novým vertikálním členěním, v původních proporcích otvorů (kromě posledního podstřešního patra, kde byly nevyhovující trojdílná okna nahrazena novými okny v duchu celé fasády). V  parteru došlo k  razantní přestavbě nosných pilířů, nezbytné pro pravidelné geometrické rozvržení dvoupodlažního parteru. Portál je proveden z  nerezových profilů, skla jsou vlepena do jedné roviny s  profily. Bylo tak dosaženo naprosté hladkosti portálu, který má kontrastovat se zvlněnou štukovou omítkou. Původně byl dům bílý, ale na přání klienta byl natřen minerální terakotou.

11

Budova Dopravního podniku města Brna Novobranská ulice Návrh: 1995; realizace: 2001 společně s Antonínem Novákem, Tomášem Rusínem a Petrem Valentou Proluka vznikla po spojeneckém bombardování. Původně zde stál jednoduchý historizující městský dům přiléhající svou dvorní fasádou ke klášterní zdi voršilského kláštera. V těsné blízkosti také procházely hradby města a nedaleko stojí Měnínská brána. Jedná se o dům na nároží. Uliční průčelí svírá tupý úhel a odstup před domem tedy umožní přehlédnout celé průčelí. Levá strana má osm svislých okenních os dvojdílných oken, uprostřed je okno trojdílné obloukové, pravá strana má čtyři svislé okenní osy. Celkem má průčelí třináct svislých os. Vstup je z  nároží. Okna jsou velká s  nízkým parapetem o  rozměrech 2×2,4 m, v  jejichž nadpraží se nacházejí stočené mechanismy rolet a ve spodní části jednoduché zábradlí tvořené skleněnou deskou. Parter byl obložen bílým spišským travertinem do výšky dvou podlaží, zbylá čtyři podlaží byla provedena ve světlebílé omítce. Toto klasické rozčlenění na parter a tělo domu bylo záměrně zrušeno výběrem bílého travertinu a bílé omítky. Dům má působit z dálkového pohledu, jako by byl vytvořen z jednoho materiálu, čímž by vyzněl monotónní hypnotický rytmus opakujících se oken a jedním nárožním obloukovým oknem, které drží celou kompozici. Poslední patro objektu ustupuje – směrem do ulice tak vzniká terasa zakončená výraznou římsou. Pro odlehčení byla do vstupní dvoupodlažní haly umístěna plastika neonových linií od Stanislava Zippeho.

12

13

Obilní trh v Brně Soutěžní návrh: 2003 společně s Tomášem Rusínem Cílem návrhu bylo posílit obdélníkový tvar náměstí, důsledně jej uzavřít a vytvořit příležitost pro stavbu významných městský domů. Dalším motivem, který tento regulační plán rozvíjel, byl nový přístup na Špilberk. Řešení bylo formulováno nalezením půdorysného tvaru dvou nových samostatných velkých domů, které uzavírají kompozici náměstí. Domy mají trojúhelníkový půdorys s vnitřními zastřešenými trojúhelníkovými dvoranami. První z nich je přičleněn k uliční frontě Údolní ulice, navazuje na štítovou zeď svého souseda a  svými třemi pohledovými fasádami tuto celou frontu domů ukončuje. Druhý dům volně stojící je orientován svým západním průčelím kolmo k ulici Údolní a jeho východní fasáda je v prodloužení zalícována s uliční linií objektu porodnice. Důvodem pro toto řešení byla snaha ukončit jižní stranu Obilního trhu jasným pravoúhlým tvarem, a tak dosáhnout čistého obdélníku náměstí, který diagonálně protíná Údolní ulici. Tato svým způsobem velkolepá půdorysná forma umožňovala v úpatí Špilberku důstojnou pozici pro budoucí významné budovy. V mezeře mezi novými domy je situován nový další nástup na Špilberk. Jde o novou dlouhou osu, která začíná v Jiráskově ulici a končí ve svazích Špilberku. Na prudké schodišťové cestě stoupající kolmo na vrstevnice je navrženo šest zastavení u sochařsky zpracovaných obelisků. Pod celým Obilním trhem je umístěno hromadné parkoviště s kapacitou 200 míst. Na náměstí při ulici Údolní jsou ponechány zastávky tramvají.

14

15

Administrativní dům s obchody v Brně na Vinohradech Žarošická ulice 2005 společně s Tomášem Rusínem V městské čtvrti Vinohrady podél obvodové komunikace kolem sídliště jsme navrhli administrativní dům s  obchody. V  přízemí se nacházejí vstupy do obchodů a vstupní hala pro administrativu ve třech následujících patrech. Dům je navržen na čtvercovém půdoryse a  od počátku byl koncipován jako velmi pevný a robustní „palác“ s mohutnými zdmi a řádným soklem. Dispozice administrativního podlaží je jednoduchá a symetrická. Po obvodu celého půdorysu jsou čtvercové kanceláře, do nichž se vstupuje ze široké obvodové chodby, a uvnitř dispozice bylo umístěno sociální vybavení a úsporné schodiště s výtahem. Dům byl navržen velmi ekonomicky. Zároveň však byl kladen velký důraz na použití přírodních materiálů a tradičních technologií. Fasády jsou velmi jednoduché – vždy dvě a dvě jsou stejné. Jedna strana má čtyři svislé okenní osy se širokými meziokenními zdmi, druhá strana má pět svislých okenních os s již subtilnějšími meziokenními zdmi. Nároží u obou stran je stejně široké. Tělo domu má klasickou omítku, jež je však profilována štukovou horizontální vlnkou, kterou provedli omítkáři klasickým tažením. Takto dostává povrch potřebný detail, který v  různém světle vytváří na struktuře vlnek rozdílné stíny. Parter byl projektován se snahou o co největší pravidelnost a celistvost, má vyvolávat charakter soklu, který uvozuje hlavní podstatnou hmotu v patrech. Proto bylo členění výkladců obchodů provedeno ve svislých úzkých pruzích, které odpovídají šířce dveří. Dvě strany parteru se vstupy do obchodů mají vysazenu betonovou římsu. Konstrukce portálu byla navržena pro výrobu v dílně, a to jako ocelové rámy s nerezovými rámečky, do nichž se vlepovala jednotlivá skla a osazovala se otevíravá okna a dveře. Vnitřní dveře jsou provedeny v  bukové dýze osazené do šedých kovových zárubní, podlahy jsou položeny marmoleem, na schodištích a v hale je bílý umělý kámen. Fasáda je komponovaná jako barevně monolitická v odstínech šedi. Okna a portál jsou tmavěšedé, omítka je světle­šedá, beton je přírodní.

16

17

Bytový dům na ulici Kopečné a Leitnerově v Brně 2008

pečná e Kopečná  společně s Milošem Klementem, Tomášem Rusínem

–2008

a Petrem Todorovem

Miloš Klement, Petr Todorov

Obytný blok uzavírá a nově vymezuje nároží brněnských ulic Kopečná a Leitnerova. Odsunutím uliční fronty v  ulici Leitnerově je dosaženo dostatečného prosvětlení západní strany domu a  vytvoření polosoukromého prostoru před vstupy do domu. Dostavba bloku je rozdělena do čtyř domů. Tři domy jsou orientovány do ulice Leitnerovy, jeden do ulice Kopečné. Domy v  Leitnerově ulici mají motiv vykloněné fasády se svislým pásovým oknem na schodišti, orientace bytů je východ–západ. Sekce v ulici Kopečné má také z ulice viditelné svislé pásové okno schodiště, byty jsou orientovány na sever a jih. Prudkého spádu ulice bylo využito pro umístění samostatných vjezdů do tří garážových pater. Dvorní fasáda má pravidelný rytmus opakujícího se jednoho typu dvojdílného francouzského okna. Přes celou fasádu probíhají průběžné konzoly balkonů, evokující původně stojící pavlačové domy. Velký společný vnitřní dvůr je uspořádán do dvou propojených teras v rozdílných výškových úrovních. Nachází se zde bezpečné zázemí pro hrající si děti v  zahradě a  možnost je kontrolovat z  lodžií bytů. Dům je postaven jako vyzdívaný monolitický skelet. Z venkovní strany je celý dům sjednocen obkladem režnou červenou cihlou. Dvorní fasáda je jednoduše omítnuta a má bílou barvu. V domě se nachází 66 bytů, 6 obchodů a 80 parkovacích stání.

vě vymezuje nároží brněnských ulic Kopečná  uliční fronty v ulici Leitnerově je dosaženo doápadní  strany  domu  a  vytvoření  polosoukropy do domu.  ena do čtyř domů. Tři domy jsou orientovány  n do ulice Kopečné. Domy v Leitnerově ulici  ády se svislým pásovým oknem na schodišti,  západ.  má  také  z  ulice  viditelné  svislé  pásové  okno  ntovány  na  sever  a  jih.  Prudkého  spádu  ulitění  samostatných  vjezdů  do  tří  garážových  

lný rytmus opakujícího se jednoho typu dvojkna.  Přes  celou  fasádu  probíhají  průběžné  í původně stojící pavlačové domy. ůr  je  uspořádán  do  dvou  propojených  teras  18 ovních. Nachází se zde bezpečné zázemí pro  možnost je kontrolovat z lodžií bytů. zdívaný monolitický skelet. Z venkovní strany  kladem režnou červenou cihlou. Dvorní fasá a má bílou barvu.

The residential block closes and newly demarcates the corners of the Brno streets of Kopečná and Leitnerova. The retreating fronts on Leitnerova street are achieved by sufficient lighting of the western side of the building with the formation of a half-private space in front of the entrance to the building. The structure of the block is divided up into four houses. Three houses are facing Leitnerova street while one faces out on Kopečná street. The houses on Leitnerova street have a motif of protruding façades with a perpendicular belt of windows on the staircase and the orientation of the flats on the eastwest line. The section on Kopečná street also has visible vertical belt windows on the staircase with the orientation on the north-south line. The steep descent of the street was made use of for placing the independent entrances into the three garage floors. The courtyard façade has a regular rhythm repeating one type of two-part French windows. Continuous consoles of balconies flow across the entire façade evoking the originally existing access balcony buildings. The large common inner yard is arranged into two connected terraces on different height levels. It contains a safe play area for children in the garden with a view of the area from the loggie of the flats. The building is constructed as a brick monolithic skeleton. The entire building is linked up from the external side by facing with bare red brick. The

Na následující dvoustraně: Pohled na tři vstupy  s  vertikálními  nárožními  schodišťovými  okny, pravidelně traktujícími podélnou fasádu  domu. Vlevo:  Dvorní  fasáda  evokující  formu  původních pavlačových domů Starého Brna. The following two pages: View of the three entrances with the vertical corner staircase windows, regularly articulated by the longitudinal façade of the building. Left: Courtyard façade evoking the form of the original access balcony apartment buildings of Old Brno.

82

82

Na následující dvoustraně: Pohled na tři vstupy  s  vertikálními  nárožními  schodišťovými  okny, pravidelně traktujícími podélnou fasádu  domu. Vlevo:  Dvorní  fasáda  evokující  formu  původních pavlačových domů Starého Brna. The following two pages: View of the three entrances with the vertical corner staircase windows, regularly articulated by the longitudinal façade of the building. Left: Courtyard façade evoking the form of the original access balcony apartment buildings of Old Brno.

83

19

Na násle py  s  ve okny, pra domu. Vlevo:  D ních pav

The follo trances w regularly the buildi

Bytový a polyfunkční dům Wilson Wilson Apartment and Multi-Functional House Polyfunkční dům Wilson v Brně Náměstí Míru, Brno

Náměstí Míru Projekt: 2008

2007–2008

společně s Tomášem Rusínem Masarykova čtvrť má v  rámci města Brna svým charakterem zástavby výsadní postavení. Jedná se o  urbanistický koncept z  přelomu 19. a  20. století, zastavující svahy roštovou strukturou se solitérními rodinnými a  bytovými domy. Na tuto strukturu navazují na náměstí Míru významné objemy škol, studentských kolejí a kostela. Stávající staveniště je v současnosti nevyužívaným pozemkem s několika přízemními objekty patřícími v minulosti armádě. Nový polyfunkční dům je čtyřpodlažní budova s  pátým ustupujícím podlažím, využívající sklonu pozemku směrem k ulici Údolní. V nejnižším bodě je vjezd do společných garáží umístěných v parteru domu. Do ulice Údolní, náměstí Míru a  ulice Lerchovy jsou navrženy provozy obchodů a  služeb. V  přízemí přístupném z  náměstí Míru je umístěno Centrum pro mládež a  seniory se zázemím, pro využití občanskými aktivitami, jak pro spolkovou činnost, tak i  pro kulturní akce. Ve 2.–5. nadzemním podlaží jsou navrženy pronajímatelné bytové jednotky a provozovny služeb, do ulice Údolní pak vzniká možnost využití pro další provozy veřejné Masarykova  čtvrť  má  v  rámci  města  Brna  výsadní  postavení  co  do   vybavenosti. charakteru  zástavby.  Jedná  se  o  urbanistický  koncept  z  přelomu  Návrhem domu jsme vytvářeli jednoduchou 19.  a  20. nového století,  zastavující  svahy  roštovou  strukturou  se  solitérními  rodinnými a bytovými domy. Na tuto strukturu navazují na náměstí Míru  pravoúhlou kompozici pevně formovaného nového významné objemy škol, studentských kolejí a kostela. Stávající stavenáměstí, jehož jedna strana je otevřená do parku. niště je v současnosti nevyužívaným pozemkem s několika přízemními  objekty,  které  v  minulosti  sloužily  armádě.  Navržená  architektonická  koncepce  vstupuje  do  území  s  cílem  dotvořit  stávající  urbanistickou  strukturu, a to jak po stránce výškové hladiny, tak i návrhu nové urbanistické kvality. Navržený obytný blok uzavírá a nově definuje plochu  náměstí.  Nový  polyfunkční  objekt  je  čtyřpodlažní  budova  s  pátým  ustupujícím  podlažím, využívající sklonu pozemku směrem k ulici Údolní. V nejnižším  bodě  se  nachází  vjezd  do  společných  garáží  umístěných  v  parteru  domu.  Do  ulice  Údolní,  náměstí  Míru  a  ulice  Lerchovy  jsou  navrženy  provozy  obchodů  a  služeb.  V  přízemí,  přístupném  pasáží  z  náměstí  Míru, je umístěna samoobslužná prodejna Brněnka, nárožní restaurace,  pronajímatelné  obchodní  jednotky,  veřejné  WC,  kavárna  a  centrum  pro  mládež  a  seniory  se  zázemím,  pro  využití  občanskými  aktivitami.   V  2.–5.  nadzemním  podlaží  jsou  navrženy  pronajímatelné  bytové  jednotky.  V  případě  zájmu  a  požadavku  je  možné  provozovny  služeb  umístit i do 2. nadzemního podlaží objektu. Bytová sekce směrem do  ulice Lerchovy je opatřena bezbariérovými byty. V návaznosti na tuto  sekci je v návrhu vytvořena možnost v parteru umístit lékařské ordinace  se zázemím. 126

20

Pohled z věže kostela sv. Agustina.

View from the tower of the Church of St. Augustine.

Masaryk quarter holds an essential place in the framework of the city of Brno in terms of the character of the construction work. It consists of a townplanning concept from the turn of the 19th and 20th centuries building up the slopes with solitary family and apartment houses. It adjoins náměstí Míru (Peace Square) with its renowned volume of schools, halls of residence and a church. The construction site is at present an unused lot of land with several ground level buildings, used for the needs of the army in the past. The designed architectural concept has the intention of adding to the already existing urban structure, both in terms of the level of height, and with a design of new urbanistic quality. The designed apartment block brings to a close and newly defines the surface of the square. The new multi-functional building has four-storeys with a fifth retreating floor, making use of the slope of land in the direction of Údolní street. The lowest point contains the entrance into the common garages placed on the main floor of the building. The operations for the shops and services are designed for Údolní, náměstí Míru and Lerchovy streets. The ground floor, accessible by the arcade from náměstí Míru contains the self-service shop Brněnka, a corner restaurant, rentable shop units, a public WC, a café and a centre for young people and seniors with facilities for social activities. The 2nd to the 5th floors are designed for rentable flat units. Depending on interest and requirements, services can be also placed into the 2nd storey of the building. The flats face out on Lerchovy street and are fully wheelchair-accessible. In connection with this section, the possibility of a medical surgery with facilities on the main floor is included in the design.

Obě uliční fasády a  dem z režného zdiva dřevěná. Zadní fasá couzskými okny a č nadzemní podlaží u po celé své délce o Základním principe urbanizovanou form nizovanou dopravou dům s obchody a s Fasá patrech. Jeho tvaro známé. 

mework of the city of It consists of a townuries building up the adjoins náměstí Míru alls of residence and d lot of land with sevarmy in the past. The ing to the already exht, and with a design ck brings to a close

a fifth retreating floor, lní street. The lowest placed on the main ervices are designed und floor, accessible rvice shop Brněnka, a café and a centre activities. The 2nd to nding on interest and storey of the building. elchair-accessible. In surgery with facilities

Obě uliční fasády a fasáda objektu ve vnitrobloku jsou opatřeny obkladem z režného zdiva v kombinaci s travertinovým obkladem, okna jsou  dřevěná. Zadní fasáda směrem do dvora je pravidelně traktována francouzskými okny a členěna průběžnými horizontálními lodžiemi. Páté  nadzemní podlaží ustupuje po celém svém obvodě. Parter objektu je  po celé své délce opatřen atypickým ocelovým proskleným portálem.  Základním principem návrhu je pomocí nového objektu vytvořit jasně  urbanizovanou formu náměstí, s pravidelným tvarem, přehledně organizovanou dopravou a pohybem pěších. Jedná se o klasický městský  dům s obchody a službami v parteru a komfortními byty v ostatních  patrech. Jeho tvarosloví a náplň jsou pro Brno typické a všeobecně  známé.  Fasáda uzavírající budoucí Wilsonovo náměstí. 

Both the street façades and the façade of the building in the inner block are equipped with fair-faced brickwork in a combination with travertine siding, the windows are wood. The back façade facing the courtyard is regularly treated with French windows and articulated with continuous horizontal loggie. The fifth floor retreats along the entire circumference. The main floor of the building is lined along its entire length with an atypical steel glazed portal. The basic principle of the design is helping the new building create a clear urban form of a square, with a regular shape and clearly organised transport and pedestrian movement. It consists of a classic city building with shops and services on the main floor and comfortable flats on the remaining floors. Its style and content are typical and generally known for Brno.

Façade bringing to a close the future Wilson Square.

127

129

21

Závěr Těmito sedmi vybranými projekty a komentářem k nim bych rád dokázal, že naše projekty vznikají na stálých principech a idejích a že se opakovaně pokoušíme používat pro zpracování projektů konkrétní metodu.

Červen 2009

22

Ivan Wahla

Ivan Wahla

Životopis 1963 1986 1986–1988 1988–1990 1991 1990–1992 1998–2001 1992–1997 1991–dosud 1998–dosud 1995–dosud 2008–dosud

narozen v Českém Těšíně diplom, Fakulta architektury VUT Brno Stavoprojekt Brno, ateliér Viktora Rudiše Drupos, ateliér Pavla Šrubaře založení společného Ateliéru RAW s Tomášem Rusínem externí učitel na katedře scénografie brněnské JAMU člen dozorčí rady Nadace české architektury účast na kurátorství výstav v Galerii architektury v Brně člen spolku Obecní dům Brno účast na editování architektonických publikací spolku Obecní dům Brno externí učitel FA VUT Brno člen Akademie architektury Obce architektů a České komory architektů

Biography 1963 1986 1986–1988 1988–1990 1991 1990–1992 1998–2001 1992–1997 1991–present 1998–present 1995–present 2008–present

born in Český Těšín graduated from the Faculty of Architecture VUT Brno Stavoprojekt Brno, studio of Viktor Rudiš Drupos, studio of Pavel Šrubař established studio RAW with Tomáš Rusín external teacher at the department of scenography of JAMU Brno member of the advisory board of the Foundation of Czech Architecture participated in curatorial exhibitions at the Gallery of Architecture in Brno member of the association of Obecní dům Brno participation in editorial work on architectural publications of the association of Obecní dům Brno external teacher at the Faculty of Architecture VUT Brno member of the Academy of Architecture of the Association of Architects and the Czech Chamber of Architects

23

Použitá literatura Otto Eisler editoři / editors: Petr Pelčák, Jindřich Škrabal, Ivan Wahla Obecní dům Brno, 1998 Brněnští židovští architekti 1919–1939 Brno’s Jevish architects 1919–1939 editoři / editors: Petr Pelčák, Jan Sapák, Ivan Wahla Obecní dům Brno, 2000 Ernst Wiesner editoři / editors: Petr Pelčák, Ivan Wahla Obecní dům Brno, 1998

24

Abstract As an introduction, I present three modernist houses in Brno, which - in my opinion - are generally recognized and still valuable. Why do I  mention buildings from other architects active in the first half of the 20th century? I believe that continuity is important in architecture and building - developing the building skills of preceding generations. It is naturally significant for architects who taught who, and who was considered a  role model. I  graduated in 1986 and during my studies I  was admiring the work of Norman Foster, Renzo Piano, Coop Himmelblau, Morphosis. Obviously, I  had no opportunity to actually see any of their buildings. At the same time, we would wander with my colleagues through Brno, taking photographs of architecture. The most discussed houses were built in 20s and 30s of the last century. Their quality seemed to be invincible. We considered the purist buildings, with their intensive artistic spirit, most inspiring – unlike then contemporary and trendy post-modern architecture. The city is a  schoolbook that we can return to for many years. Unfortunately, today’s discussions with the same friends have another central theme – the continual destruction of the building culture of the last two centuries. Certainly, the houses are not being demolished, but thoroughly rebuilt. As for this matter, there seems to be no positive concept of protection, which would lead the builders in the right direction. Individual construction details which create the final architecture are being destroyed. We have all seen it – original wooden windows, carefully crafted by skilled carpenters, crashed into pieces in front of the buildings under reconstruction. Unqualified workers are fitting in new plastic windows, prefabricated on assembly lines without actual knowledge of the craft. Original hand-made facades are being covered by polystyrene board isolation with only a thin layer of new synthetic facade. The worst comes at last – the investors tend to prove their originality and uniqueness, they like to show off. Consequently, they go through colour cards of the facade providers and choose the unbearable pink, orange or turquoise. Looking at the city from the hill of Spilberk Castle, we can see the horrible change. Formerly compact city starts to fall apart and crumble. Where has the white functionalistic City of Brno disappeared? At first sight it seems there is no sparkling intelligence necessary to recognize right from wrong - whether it is right to paint the originally white house pink. Still, it has been happening despite the fact that this house is praised for its outstanding qualities. Even before the reconstruction, the house had been valued and its flats sold well in real estate catalogues. We even know the name of the architect. And the architect is still alive and praised. This is a  concrete example of Lesna housing estate, which is changing into a  disgusting colourful patchwork.

I  find it difficult to find and define the cause of this state of things. Is it a  disrespect to authorities, a general lack of education of our society or just plain inconsideration and ignorance? We certainly cannot blame the easily accessible synthetic paints and cheap plastic windows. Polish towns in Silesia are in much worse state, while there are no screaming colours in the suburbs of Paris. I personally do not know what should be done about it. The question I  ask myself is: Is it a  moral duty of architects to protect the building culture of the past or should it be left to natural evolvement? Should we only concentrate on the correctness, purity and logic of our own projects? In my thesis, I present seven pieces of work of RAW architectonic studio, where I  have been working together with Tomas Rusin since the studio was established in 1991. All of them are situated in Brno – four of them fully completed, one in construction, and two competition projects. I have deliberately chosen works representing the whole period of our work – since the beginning to the present. I would be glad to find common features and principles in these projects. I  will try to explain what we have been trying to acomplish, and if there is a  method behind these efforts. We try to design houses that age naturally and can be easily repaired and maintained. Our favourite type of commissions are those in the city centre - we try to avoid the outskirts if possible. This is a logical outcome of our refusal to waste free landscape which is continually annexed while many devastated parts of the city center are ignored. Therefore, our ideal commission is a building in a gap site. Recent eclectic form tendencies and a  competition in uniqueness and originality of buildings lead to fragmentation. That is why we design regular floor plans and facades, and use symmetry. This simplicity is supported by our continual encouragement of the developers to use traditional quality materials and crafts. To illustrate this, I  would say we try to avoid prefabricated aluminum facades and tend to design traditional white-plaster facades. We also avoid externally attached heat insulation of the walls. On the construction sites, we prefer to meet carpenters, terrace makers, and iron-mongers rather than plasterboard workers and firms providing the heat cladding. Conclusion: On the seven examples given, together with commentaries, I would like to prove that our projects have been based on stable principles and ideas, and that we repeatedly follow a  particular method of project development.

25