VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ Katedra zdravotnických studií
Ošetřovatelské potřeby nemocných po CMP bakalářská práce
Autor:Lucie Kladivová Vedoucí práce: Mgr. Irena Točíková Jihlava 2012
Anotace: Ošetřovatelské potřeby nemocných po cévní mozkové příhodě je název bakalářské práce, která skládá se ze dvou částí. První část je teoretická a druhá praktická. V teoretické části je popsána klinická stránka onemocnění, dále vysvětlení pojmu cévní mozkové příhoda, rizikové faktory, příznaky, diagnostika, léčba a důsledky nemoci. Dále se v ní nachází ošetřovatelská, rehabilitační a následná péče o pacienta. V praktické části je provedeno dotazníkové šetření. Cílem výzkumu je zjistit, jaké jsou nejčastější komplikace cévní mozkové příhody 2 roky po prodělaném onemocnění. Výzkum byl prováděn v neurologické ambulanci a u dalších pacientů, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu. Klíčová slova: cévní mozková příhoda, ischemie, hemoragie, tranzitorní ischemická ataka, ošetřovatelská péče, rehabilitace
Annotation: Nursing Leeds of patiens after strok eis name of the thesis, which consists of two parts. The first pasrt is theoretical and the sekond is practical. The theoretical part describes the clinical aspekt of the dinase and explane terms: stroke, risk factors, symptoms, diagnosis, treatment and consequences of the dinase. Furthermore, it contains the nursing, rehabilitation and aftercare of a patient. In the practical part a surfy is conducted. The research aim is to determine chat are the most common complications of stroke 2 years after the dinase has been endured. The research was conducted in neurological outpatient department and on other patiens who have had a stroke. Key words: stroke, ischemia, hemorrhagie, transient ischemic attack, nursing care, rehabilitation
Na tomto místě bych chtěla poděkovat své vedoucí bakalářské práce Mgr. Ireně Točíkové za odborné vedení, cenné rady, laskavý přístup. Zároveň děkuji pacientům a Litomyšlské nemocnici, a.s., která mi velice pomohla s vyplněním dotazníků. Také bych ráda poděkovala své rodině, všem blízkým a přátelům, kteří mě velice podporovali při psaní bakalářské práce.
Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis
Obsah 1
ÚVOD ....................................................................................................................... 8
1.1
Cíle práce ......................................................................................................... 10
1.2
Hypotézy práce................................................................................................. 10
2
TEORETICKÁ ČÁST .......................................................................................... 11
2.1 Pojem CMP ............................................................................................................. 11 2.1.1
Ischemická cévní mozková příhoda .......................................................... 11
2.1.2
Hemoragická cévní mozková příhoda ...................................................... 11
2.1.3
Tranzitorní ischemická ataka .................................................................... 12
2.2
Rizikové faktory vzniku onemocnění .............................................................. 12
2.3
Příznaky CMP .................................................................................................. 12
2.4
Diagnostika CMP ............................................................................................. 13
2.5
2.6
2.7
2.8
2.4.1
Laboratorní vyšetření ................................................................................ 13
2.4.2
Počítačová tomografie (CT)...................................................................... 13
2.4.3
Magnetická resonance (MRI) ................................................................... 13
2.4.4
Ultrazvuk a magnetická resonanční angiografie (MRA) .......................... 14
Léčba CMP....................................................................................................... 14 2.5.1
Iktové jednotky ......................................................................................... 14
2.5.2
Léčba akutní ischemické příhody ............................................................. 15
2.5.3
Léčba hemoragické mozkové příhody ...................................................... 15
Důsledky cévní mozkové příhody .................................................................... 16 2.6.1
Tělesná omezení po CMP ......................................................................... 16
2.6.2
Neuropsychologické následky iktu ........................................................... 17
2.6.3
Psychologické následky iktu ..................................................................... 18
Potřeby nemocných po CMP ........................................................................... 18 2.7.1
Ošetřovatelská péče o nemocné po CMP ................................................. 19
2.7.2
Deficit sebepéče v oblasti hygieny ........................................................... 19
2.7.3
Deficit sebepéče v oblasti výţivy ............................................................. 20
2.7.4
Deficit sebepéče v oblasti vyprazdňování ................................................ 20
2.7.5
Deficit sebepéče v oblasti spánku a odpočinku ........................................ 21
Rehabilitace po CMP ....................................................................................... 22 2.8.1
Pohybové problémy .................................................................................. 22
2.8.2
Zásady rehabilitace ................................................................................... 23
2.9
2.8.3
Rehabilitace hybné poruchy, vyuţití facilitacích metod ........................... 23
2.8.4
Ergoterapie ................................................................................................ 24
Následná péče................................................................................................... 25 PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................ 27
3 3.1
Metodika výzkumu........................................................................................... 27
3.2
Charakteristika vzorku respondentů ................................................................. 27
3.3
Výzkumné prostředí a průběh výzkumu .......................................................... 28
3.4
Zpracování získaných dat ................................................................................. 28
3.5
Vlastní výsledky výzkumu ............................................................................... 29
4
DISKUZE .............................................................................................................. 47
Vyhodnocení hypotéz ................................................................................................... 47 5
ZÁVĚR .................................................................................................................. 50
Seznam pouţité literatury .......................................................................................... 52
Seznam příloh 1 DOTAZNÍK 2 MOŢNÉ OŠETŘOVATELSKÉ DIAGÓZY 3
ŢÁDOST
NEMOCNICI
O
POVOLENÍ VÝZKUMNÉHO
ŠETŘENÍ V LITOMYŠLSKÉ
1 ÚVOD Vybrala jsem si bakalářskou práci na téma „Ošetřovatelské potřeby nemocných po cévní mozkové příhodě (CMP)“ proto, ţe cévní mozkové příhody patří mezi velmi častá onemocnění dospělých lidí, se kterým se v dnešní době můţeme setkat. Jako zdravotní sestra se v nemocnici s pacienty s touto diagnózou potkávám, a proto jsem chtěla napsat práci, jaké potřeby nemocní mohou mít a jakou ošetřovatelskou péči potřebují. Dále mě k napsání této práce motivovalo, ţe se čím dál víc setkávám s blízkými lidmi z mého okolí, kteří tímto onemocněním prošli. V dnešní době nepostihuje cévní mozková příhoda pouze tu starší generaci, ale bohuţel uţ postihuje i mladší jedince, se kterými jsem se ve své praxi uţ také setkala. Současná uspěchaná doba, ţivotní styl, nedostatek pohybu, nezdravá strava, stres, kouření a pití alkoholu ve stále mladším věku přispívá k tomu, ţe mozkových příhod bude stále přibývat, a myslím si, ţe toto jsou hlavní příčiny toho, ţe stále mladší a mladší jedinci tímto onemocněním trpí. Proto mě zajímá, jaké následky mohou lidé po prodělaném onemocnění mít a jaké jsou nejčastější. V této práci jde o nastínění a přiblíţení tématu cévní mozkové příhody, její příznaky, diagnostiku, rizikové faktory, léčbu, potřeby nemocných, ošetřovatelskou péči a následnou rehabilitaci. V praktické části je zodpovězeno na otázky, které se týkají následků cévní mozkové příhody. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část je rozdělena do devíti hlavních kapitol. První kapitola se zabývá rozdělením cévních mozkových příhod na ischemické, hemoragické a tranzitorní ataky. Ve druhé a třetí kapitole teoretické části jsou popsány příznaky cévní mozkové příhody a dále rizikové faktory. Čtvrtá a pátá kapitola je zaměřena na diagnostiku cévní mozkové příhody, jsou zde krátce popsány, jaké vyšetřovací metody jsou v dnešní době vyuţívány a malá zmínka patří i historii. Dále jsou v této kapitole popsány moţnosti léčby jak ischemické tak i hemoragické ataky. Šestá a sedmá kapitola je věnována tělesným, neuropsychologickým a psychologickým důsledkům tohoto onemocněním. Dále jsou do této kapitoly zahrnuty potřeby
8
nemocných, ošetřovatelská péče o pacienty po cévní mozkové příhodě a ošetřovatelské diagnózy. V posledních dvou kapitolách jsou rozebrány moţnosti rehabilitace a následné péče, které mohou být klientům poskytovány. Cílem mé práce bylo zmapovat nejčastější následky a komplikace tohoto onemocnění, se kterými se mohou nemocní po prodělané cévní mozkové příhodě setkat.
9
1.1 Cíle práce 1. Zmapovat nejčastější důsledky po CMP u vzorku respondentů 2 roky od počátku onemocnění. 2. Zhodnotit poruchy pohybu a fatické poruchy u daného vzorku respondentů.
1.2 Hypotézy práce 1. Komplikací u více jak ¼ respondentů je po CMP přetrvávající porucha hybnosti, která omezuje jejich sebepéči. 2. Více jak 35 % pacientů trpí po CMP afázií. 3. Více jak polovina respondentů v produktivním věku po CMP s přetrvávající poruchou hybnosti trpí stavy úzkosti a deprese. 4. Více jak polovina respondentů s přetrvávající poruchou hybností můţe mít sklony k dekubitům a opruzeninám.
10
2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Pojem CMP CMP (cévní mozková příhoda) „je charakterizována akutně vzniklými klinickými fokálními či globálními příznaky poruchy funkce mozku trvajícími déle než 24 hodin bez zjevné jiné než vaskulární příčiny.“ (Seidl, 2008, str. 83). Nejčastěji se dělí na ischemické a hemoragické. V 80 % případech jde o ischemické postiţení mozku, hemoragická příhoda se vyskytuje pouze v 20 %. CMP bývá často doprovázena loţiskovými příznaky. Odhadovaný výskyt choroby se pohybuje mezi 150-200 případů na 100 000 obyvatel ročně. V České republice jsou mozkové příhody třetí nejčastější příčinou smrti, je také nejčastější příčinou invalidity u starších pacientů v naší populaci. Podle nejnovějších studií můţeme předpokládat, ţe v roce 2020 bude nejčastější příčinou úmrtí (Bláhová, 2010, Janoušková, 2010).
2.1.1 Ischemická cévní mozková příhoda Ischemická mozková příčina, nazývaná malácie, můţe být způsobena blokádou krevní sraţeniny, zúţením přívodné mozkové tepny nebo uvolněným embolem ze srdce či extrakraniální tepny, jeţ zablokují jednu nebo více intrakraniálních tepen. Ve 2/3 případech stojí za vznikem ischemického iktu ateroskleróza. Méně častou příčinou je embolie, ke které dochází převáţně u lidí se závaţným onemocněním srdce. Kardioembolické ikty pak tvoří asi 1/4 případů. Další příčiny ischemického iktu mohou být poruchy krve, zánětlivé a infekční choroby.
2.1.2 Hemoragická cévní mozková příhoda Mozková hemoragie je způsobena krvácením do mozkové tkáně (tzv. intracerebrální krvácení) nebo do prostoru pod pavučnicí (tzv. subarachnoidální krvácení). U subarachnoidálního krvácení bývá nejčastější příčinou ruptura vrozeného aneurysmatu nebo arteriovenózní malformace, obě onemocnění mohou být vyvolány úrazem hlavy (Pfeiffer, 2007). Mezi další příčiny krvácení mohou patřit ztenčení, ztvrdnutí a lomivost stěny tepen například u hypertenze či amyloidového poškození cév. Přestoţe
11
intracerebrální krvácení tvoří pouze 10-15% všech CMP a subarachnoidální asi 5%, mají největší úmrtnost (Feigin, 2007).
2.1.3 Tranzitorní ischemická ataka O tranzitorní ischemické atace (zkratka TIA), neboli krátkodobém průtokovém selhání, mluvíme tehdy, pokud všechny příznaky vymizí do 24 hodin. Proto bývá nazývána miniiktus. Přestoţe maximální intenzita příznaků typické TIA dosahuje do 2 minut, často i do několika vteřin, výzkumy ukazují, ţe aţ u 50 % osob dochází k následnému poškození mozkové tkáně, a proto představuje hlavní rizikový faktor pro vznik ischemického iktu (Feigin, 2007).
2.2 Rizikové faktory vzniku onemocnění Mezi hlavní rizikové faktory CMP patří jiţ výše zmiňovaná TIA a kouření. Aţ šestkrát vyšší riziko vzniku cévní mozkové příhody nastává, kdyţ kouříme a dvakrát vyšší riziko hrozí při souţití s kuřákem (Brtnická, 2008). Dále do rizikových faktorů patří hypertenze, diabetes mellitus, hyperlipidémie, ateroskleróza, dědičné faktory, srdeční choroby, migrény, obezita a alkohol (Berlit, 2007). Méně častou příčinnou můţe být hormonální substituční terapie, těhotenství, spánková apnoe, chrápání, stres, deprese, povzbuzující drogy či úrazy krku. Tyto faktory se mohou vzájemně ovlivňovat. Kombinování rizikových faktorů zvyšuje riziko vzniku iktu. Většinu rizikových faktorů je ale moţné ovlivnit (Feigin, 2007).
2.3 Příznaky CMP Varovné symptomy u mozkového iktu ve 2/3 nejsou bohuţel rozpoznatelné, ale 1/3 iktů má předchozí varovné signály. V případě rozpoznání těchto symptomů jen nutné okamţitě volat lékařskou pomoc (Feigin, 2007). K prvním symptomům patří přechodná slepota jednoho oka, která je předzvěstí vzniku cévní mozkové příhody, většinou dojde k obnově vidění do několika minut. Další příznak je porucha řeči, která bývá zapříčiněna ucpáním krčních tepen nebo bazilárních a vertebrálních tepen. Afázie a dysartrie se řadí mezi dva základní typy poruchy řeči. Pojmu afázie rozumíme jako chorobná jazyková neschopnost a dysartrie jako neschopnost zřetelnému artikulování. Další důleţité varovné symptomy jsou znecitlivění či ochabnutí jedné poloviny těla
12
nebo můţe dojít k náhlé nemotornosti pohybů, prudké bolesti hlavy, ztrátě rovnováhy, pádu, křečím, točení hlavy, poruchy vědomí či zmatenosti (Brtnická, 2008).
2.4 Diagnostika CMP Jiţ z období Hippokrata či Avicenna je moţné nalézt zmínky o apoplexii. Klasifikací mozkové příhody se zabývalo mnoho osobností, ale dlouhou dobu byla pouze popisná, nikoliv patogenetická. Významný pokrok přinesla aţ lumbální punkce a angiografie na přelomu 19. a 20. století (Kalina a kol., 2008).
2.4.1 Laboratorní vyšetření Vyšetření krve je v diagnostice velice důleţité. V krvi se vyšetřuje sedimentace, hematokrit, krevní obraz, kreatinin, elektrolyty, INR, parciální tromboplastinový čas, trombocyty, glukóza, cholesterol, triglyceridy, kyselina močová a C – reaktivní protein (Berlit, 2006).
2.4.2 Počítačová tomografie (CT) CT vyšetření patří mezi důleţitou vyšetřovací techniku k diagnostice mozkového iktu. Toto vyšetření je úplně bezbolestné a pacient je vystaven minimálnímu ozáření (coţ neplatí pro těhotné ţeny), trvá okolo 15-20 minut. Lékař je velmi dobře schopen diagnostikovat nitrolební krvácení, rozsah hematomu, lokalizaci, rizika komplikací z komprese mozku, a indikovat tak další postup léčby, ale není schopen dostatečně zjistit, zda pacient prodělal malý ischemický iktus, nejčastěji v časném stadiu. (Feigin, 2007). Téměř v polovině všech časně vyšetřených ischemických iktů můţe počítačová tomografie dát falešně negativní výsledky (Kalina, 2008).
2.4.3 Magnetická resonance (MRI) Magnetická resonance je v současné době řazena mezi nejcitlivější techniku v diagnostice mozkového iktu (Kalina, 2008). Jako kontrastní látky nejsou pouţívány sloučeniny jódu jako u CT vyšetření, nejčastější pouţívanou látkou je gadolinium, které se aplikuje nitroţilně. Výhodou gadolinia je, ţe oproti jodovým sloučeninám nemá téměř ţádné kontraindikace, a lze ho tak pouţít i u alergiků a u pacientů s renální insuficiencí (Kalita a kol., 2006). Toto vyšetření nemohou podstoupit pacienti, kteří
13
mají v těle pacemaker nebo jiný kovový předmět. Nevýhodou vyšetření je delší doba vyšetřování, která se pohybuje kolem 30 minut a také menší dostupnost. MRI je stejně jako CT bezbolestné a neinvazivní vyšetření. Ke zjištění malých ischemických iktů je MRI citlivější neţ CT, ale k diagnostice malých nitrolebních krvácení je citlivější CT (Feign, 2007).
2.4.4 Ultrazvuk a magnetická resonanční angiografie (MRA) Karotické tepny vyšetřujeme ultrazvukem nebo magnetickou angiografií, lékař tímto vyšetřením můţe najít sraţeninu v hlavní tepně nebo různá tepenná zúţení. Tyto vyšetření jsou celkem rychlá a bezbolestná. MRA velmi pomáhá v diagnostice malformací mozkových krevních cév a nitrolebních aneurysmat (Feigin, 2007). Mezi další pomocná vyšetření se řadí mozková angiografie, která dokáţe nejpřesněji zobrazit krevní průtok v tepnách a ţilách mozku, toto vyšetření ale můţe přinést komplikace, jako je například další iktus. 1 pacient z 10 000 tisíc můţe při tomto vyšetření umřít. Lumbální punkce, elektrokardiografie, echokardiografie a rentgen hrudníku jsou další pomocná vyšetření, která pomáhají při diagnostice cévní mozkové příhody (Feigin, 2007).
2.5 Léčba CMP Cévní mozková příhoda je ţivot ohroţující stav. Kaţdá mozková příhoda musí být léčena a ošetřována na specializovaném pracovišti, nejlépe na iktové jednotce, kde je moţné sledovat a monitorovat všechny ţivotní funkce (Berlit, 2007).
2.5.1 Iktové jednotky Pokud je u nemocného diagnostikována cévní mozková příhod, je převezen do iktového centra. Iktová jednotka zajišťuje akutní léčbu v prvních dnech po proděláné cévní mozkové příhodě, kdy je potřeba zajistit nemocnému akutní léčbu. Efektivně zde pracuje
multidisciplinární
tým,
který
zajišťuje
specializovanou
lékařskou,
ošetřovatelkou péči a jsou zde monitorovány ţivotní funkce nemocného. Iktové jednotky sníţily úmrtnost pacientů, oproti těm, kteří byli léčeni na všeobecném oddělení, proto by se mělo zřizovat co nejvíce iktových center.
14
2.5.2 Léčba akutní ischemické příhody V léčbě akutní ischemické příhody je vyuţívaná trombolýza, která obnovuje krevní průtok v zasaţené oblasti (Feigin, 2007). Trombolýza se dělí do tří skupin, a to na trombolýzu systémovou, kdy se aplikují trombolitika intravenózně, intraarteriální, kdy se trombolitika podávají intraarteriálně, a trombolýzu kombinovanou. U systémové trombolýzi musí být trombolitika podána do 3 hodin od doby, kdy nastaly první příznaky příhody. Během podávání trombolýzi musí být pravidelně kontrolován krevní tlak, stav vědomí a neurologický stav pacienta. V ţádném případě se nesmí pacient během terapie katetrizovat a podávat léky intramuskulárně. Po podání trombolýzi je nutné kontrolovat krevní obraz a hemokoagulaci. Systémovou trombolýzu je moţné podat klientovi ve věku 18 – 80 let s neurologickým deficitem delším neţ 30 minut, pokud u něj bylo vyloučeno nitrolební krvácení pomocí CT vyšetření (Bláhová, 2010). Kontraindikací je například malý nebo rychle se zlepšující neurologický deficit, CT známky intracerebrálního krvácení, epileptický záchvat v úvodu, krvácení do GIT, akutní pankreatitida, těhotenství, kojení, porod, těţké jaterní onemocnění, nádorové onemocnění, bezvědomí s GCS pod 7, uţívání antikoagulancií nebo hodnota INR nad 1,7. Při aplikaci trombolýzi mohou vzniknout komplikace jako krvácení, méně často se objevuje nauzea, zvracení, zvýšená tělesná teplota nebo bolest hlavy. Léčba komplikací je symptomatická. I kdyţ 30% pacientů po podání trombolýzi potřebuje pomoc druhých, jelikoţ jsou trvale nesoběstační, ostatní mají příleţitost plného uzdravení a soběstačnosti. Trombolýza je průlomová při léčbě ischemické cévní mozkové příhody (Bláhová, 2010).
2.5.3 Léčba hemoragické mozkové příhody Léčba hemoragické mozkové příhody můţe být konzervativní, kdy se krvácení přirozeně vstřebá. Chirurgická léčba se provádí u mozečkového krvácení, kdy se doporučuje odstranění vzniklého hematomu (Feigin, 2007). Arteriovenózní malformace nebo kavernom bývají obvykle operovány s odkladem, pokud vzniklý hematom nevyţaduje okamţité odstranění (Šroubek, Janoušková, Kalina, 2010). Mezi další léčebné postupy se řadí sledování příjmu a výdeje tekutin, léčba vysokého krevního tlaku, celková ošetřovatelská péče, která vyţaduje pravidelnou péči o výţivu, vyprazdňování, krmení, podávání kyslíkové terapie a správné polohování pacienta. Dále
15
je snaha udrţovat stálou tělesnou teplotu, tlumit bolest a léčit přidruţená onemocnění. Velice důleţitá je rehabilitace a včasná aktivace pacienta (Feigin, 2007).
2.6 Důsledky cévní mozkové příhody Některé cévní mozkové příhody způsobují trvalé nebo dočasné postiţení pacienta, ale mohou být i smrtelné. Během deseti let po prodělaném iktu umírá aţ 7 pacientů z 10. U hemoragického iktu umírá během jednoho měsíce 40 – 70% pacientů, u ischemického přibliţně 20% a u subarachnoidálního krvácení kolem 40%. Největší riziko, kdy pacient umírá po prodělané akutní CMP, je tehdy, kdyţ během prvního dne upadá do bezvědomí.
2.6.1 Tělesná omezení po CMP Nejčastější komplikace iktu, které vedou v prvním měsíci k úmrtí pacienta, jsou otok mozku, zápal plic, nově vzniklé krevní sraţeniny, selhání srdce a různé infekce, kterými je pacient ohroţen. Riziko úmrtí je vyšší u klientů starších 70 let, s ochrnutím dolních končetin, kterým hrozí trombóza hlubokých ţil a následná plicní embolie, proto jsou velice důleţitá preventivní opatření jako například bandáţování dolních končetin. Mezi další následky CMP řadíme ztrátu hybnosti, kterou trpí aţ 80% pacientů. Ztráta hybnosti můţe být částečná, neboli paréza nebo úplná, plegie. Ztráta hybnosti nejčastěji postihuje paţi nebo nohu na jedné polovině těla, aţ 30% pacientů má problémy rozeznávat pravou a levou stranu, a často si tento problém ani neuvědomují. 10% nemocných trpí ataxií, coţ znamená, ţe nejsou schopni koordinovaného pohybu. Díky těmto motorickým potíţím je vyšší riziko pádu a úrazů, časté jsou zejména zlomeniny krčku kosti stehenní (Feigin, 2007). Často se objevují potíţe s řečí, existují dvě základní poruchy, afázie, porucha porozumění řeči, a neschopnost zřetelně artikulovat, zvaná disartrie. Je velice důleţité zjistit, jakou poruchou řeči pacient trpí, a sestavit mu tak dlouhodobý rehabilitační plán. (Brtnická, 2008). Dalším následkem CMP bývá porucha polykání a častější bolesti hlavy. V prvních 6 – 12 měsících po prodělané cévní mozkové příhodě je nejvyšší riziko, ţe se CMP můţe opakovat. Je proto nutné řádně dodrţovat preventivní opatření, které nám doporučí lékař. Pacient musí pravidelně uţívat léky, v případě hypertenze antihypertenziva, které brání opakování iktu (Feigin, 2007).
16
2.6.2 Neuropsychologické následky iktu Pro pacienty mohou být velice stresující poruchy gnostických funkcí, kterých existuje mnoho druhů. Vizuální agnózie znamená velké problémy s rozlišováním barev, tváří i tvarů, toto postiţení není způsobeno poruchou vidění. U prozopoagnozie nemocní nerozpoznávají tváře, ošetřující personál ani své nejbliţší. Ovšem po hlase uţ své blízké rozpoznat můţou. Léčbou těchto poruch se zabývá ergoterapeut, který s pacienty rehabilituje a učí je rozpoznávat určité věci pomocí hmatu bez zrakové kontroly. Velice důleţité je správné vedení a důslednost. Mezi další agnozie můţeme řadit akustické, pacient postiţený touto poruchou má problémy s rozpoznáváním a tříděním zvuků. Tento handicap můţe být v normálním ţivotě velice nebezpečný, jelikoţ nemocní nerozpoznají zvuk vlaku, troubení auta a mohou tak být velice ohroţeni. Dalším následkem můţe být neglect syndrom, česky nazývaný syndrom opomíjení. Nemocní často opomíjejí smyslové podněty, které přicházejí z poloviny okolního prostoru. Neglect syndromy mohou být zrakové, sluchové nebo tělové. Nejvíce postihují levou polovinu vjemového pole. Neglect syndrom se velice obtíţně diagnostikuje, vyuţívají se neuropsychologické testy. Zrakový syndrom se můţe projevovat tak, ţe kdyţ nemocnému přineseme večeři, tak ji za prvé nesní vůbec nebo sní jen polovinu porce, ovšem pacient nám tvrdí pravý opak. Sluchový neglect syndrom můţe všímavá sestřička zjistit tak, ţe kdyţ mluví k pacientovi tak ten ji naschvál neposlouchá. Vţdy se musíme otázkou ujistit, ţe nám pacient dobře rozumí a adekvátně na danou otázku odpoví. Tělový neglect syndrom můţeme zjistit tak, ţe pacient opomíjí své postiţené končetiny, často se můţe stát, ţe pacient leţí v lůţku, zapomene na svojí horní končetinu a nechá ji volně viset z lůţka, jeho horní končetina pak můţe otéct. Takovým pacientům musíme neustále připomínat jejich postiţenou stranu, musíme jim připomínat, ţe postiţená končetina je stále součástí jejich těla a nesmí na ni zapomínat.
17
2.6.3 Psychologické následky iktu U pacientů, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu, lze pozorovat i velké změny v jejich chování. Mohou se týkat například změny proţívání, kdy nemocný bývá emočně apatický nebo na druhé straně podráţděný, labilní aţ výbušný. Velmi často trpí nemocní depresemi, úzkostí či úplnou rigiditou. Deprese je jednou z nejčastějších poruch. Depresemi a poruchami nálady trpí aţ 70% postiţených CMP. Pro pacienta jsou velice obtíţné stavy, kdy si uvědomuje, ţe ztrácí zdraví a je závislý na svém okolí. Někdy bývá postiţení pacienta tak závaţné, ţe musí být umístěn v ústavní péči, a to je velice tíţivá ţivotní situace, se kterou se musí vyrovnat. Velice důleţitá je včasná a správná diagnostika deprese, ke které se pouţívají důkladné neuropsychologické a psychiatrické vyšetření. K záchytu potíţí můţe velice pomoci i ošetřovatelský personál, který tráví s pacientem více času a můţe si všimnout změn chování u pacienta, které upozorňují na depresi, jako je apatie, nezájem, spastický pláč nebo smích. Deprese jsou komplikujícím faktorem při léčbě iktu, někdy ji mohou i zcela znemoţnit. Kdyţ si sestra všimne těchto příznaků deprese, můţe se zjistit včas, a tak předejít komplikacím (Boháček, Polcarová, 2007). Dalším častým následkem cévní mozkové příhody bývá sníţené psychomotorické tempo. Nemocní bývají zpomalení a rigidní při rozhodování i v jednání. Dále se můţe vyskytovat apraxie. Pacient bývá nemotorný, neschopný účelných pohybů a jeho smyslové a verbální projevy jsou opoţděné. Tento stav pacienta můţe připomínat začínající demenci, ovšem důkladné testy nám prokáţou, ţe inteligence pacientů nebývá sníţena. Následkem sníţeného psychomotorického tempa bývá postiţení kognitivních a fatických funkcí (Boháček, Polcarová, 2007). CMP je jedním z onemocnění, které narušují jak fyzickou tak i psychologickou integritu člověka. Člověk ztrácí to, jo ho dělá člověkem. Proto musíme brát v dnešní moderní medicíně ohled i na psychickou stránku člověka a naslouchat jeho pocitům (Boháček, Polcarová, 2007).
2.7 Potřeby nemocných po CMP Potřeba – „potřeba je projevem nějakého nedostatku, chybění něčeho, jehož odstranění je žádoucí. Potřeba pobízí k vyhledávání určité podmínky nezbytné k životu, popřípadě vede k vyhýbání se určité podmínce, která je pro život nepříznivá. Je něčím, co lidská
18
bytost nutně potřebuje pro svůj život a vývoj. Prožívání nedostatku ovlivňuje veškerou psychickou činnost člověka – pozornost, myšlení, emoce, volní procesy, a tím zcela zásadně vytváří vzorec chování jednotlivce. V průběhu života se potřeby jedince mění z hlediska kvantily i kvality. Je důležité vědět, že všichni lidé mají společné potřeby, je stejně nutné si uvědomit, že tyto potřeby jsou uspokojovány nejrůznějšími způsoby života, z nichž si ani dva nejsou podobné.“ (Trachtová, 2004, str. 10). Maslowova
hierarchická
teorie
potřeb
–
Abraham
Maslow
byl
jeden
z nejvýznamnějších výzkumníků, který v roce 1943 sestavil slavnou hierarchii potřeb. Byl americkým psychologem, který patřil mezi zakladatele humanistického proudu v psychologii. Maslowovou teorií je, ţe jsou lidé motivováni určitými potřebami, které jsou hierarchicky sestaveny do pyramidy potřeb (Šamánková, 2011).
2.7.1 Ošetřovatelská péče o nemocné po CMP Dle zdravotního stavu je pacient s CMP přijat na standardní ošetřovatelskou jednotku nebo jednotku intenzivní péče. V prvních 72 hodinách je největší riziko vzniku mozkového edému, proto musí být pečlivě sledovány příznaky onemocnění, základní fyziologické funkce, průchodnost dýchacích cest, bilance tekutin, stav kůţe a sliznic, vyprazdňování tlustého střeva a účinky podávaných léků. O kaţdé změně zdravotního stavu musí sestra neprodleně informovat lékaře. Z ošetřovatelského hlediska je kladen důraz na polohu pacienta, pohybový reţim, rehabilitaci, hygienickou péči, péči o kůţi, výţivu, vyprazdňování, spánek a odpočinek, psychosociální potřeby pacienta i jeho rodiny (Slezáková a kol., 2007).
2.7.2 Deficit sebepéče v oblasti hygieny Hygiena pacienta je velice důleţitá pro vysoké riziko vzniku dekubitů. Základní podmínkou ošetřovatelské péče by mělo být úzkostlivé dodrţování čistoty, coţ znamená upravené lůţko, častou výměnu plen, osobního i loţního prádla a péči o kůţi. Hygienu u pacienta je nutné provádět podle jeho stavu soběstačnosti. Pokud to jeho zdravotní stav nedovolí, provádí se hygienická péče na lůţku. Je vhodné pouţívat jemná mýdla, vysušovat vlhkou kůţi pouze mírným tlakem nikoliv třením, uţívat kvalitní regenerační krémy, a tak udrţovat kůţi vláčnou. Mimořádnou péči je potřeba věnovat predilekčním 19
místům a přiměřené masáţi zad, stávající dekubity se však nikdy masírovat nesmí. Zvláštní pozornost je věnována hygieně genitálií, okolí močového katétru, péči o dutinu ústní, oči a nos minimálně dvakrát denně (Mikula, Müllerová, 2008). Zejména u pacientů s poruchou polykání je nutné otírat dutinu ústní zvlhčovacím roztokem. Podobně pokud má pacient dlouhou dobu otevřené oči, hrozí vysychání a infekce rohovky, proto je vhodné uţívat umělé slzy, oční kapky a masti. Oči i ústa je moţné překrývat zvlhčenými gázovými čtverci. Největší pozornost je potřeba věnovat pacientům s poruchou vědomí, sníţenou pohyblivostí, inkontinencí a také u nedostatečné výţivy a hydratace (Feigin, 2007).
2.7.3 Deficit sebepéče v oblasti výţivy Sestra u pacienta zhodnotí soběstačnost a schopnost polykání. Po poradě s lékařem určí vhodný způsob výţivy a hydratace pacienta. Pokud je nemocný schopen přijímat potravu sám, můţe být podávána běţná strava, která je vyváţená a vkusně upravená, s dostatečným mnoţstvím vitamínů, minerálů a stopových prvků. Při sníţené chuti k jídlu je vhodné podávání svačin a speciálních nápojů, tak zvaný sipping. Jestliţe pacient příjem stravy ústy nezvládá, je nutné vyuţít parenterální či enterální výţivu. Parenterální výţiva se nejčastěji aplikuje do centrálních venózních katétrů pomocí infuzní pumpy. Samozřejmostí by mělo být dodrţování sterility při aplikaci parenterální výţivy (Slezáková a kol., 2007).
2.7.4 Deficit sebepéče v oblasti vyprazdňování V prvních týdnech po prodělaném iktu můţe být celkem častá inkontinence. U pacientů v bezvědomí, kteří jsou plně nesoběstační ve vyprazdňování, se za vysoce sterilních podmínek zavádí permanentní močový katétr. Sestra pravidelně sleduje odvod moči, její příměsi, hustotu a diurézu (Slezáková a kol., 2007). U nemocných, kteří mají zavedený permanentní močový katétr příliš dlouhou dobu, mohou vzniknout komplikace, jako je infekce močového měchýře, která se můţe zkomplikovat sepsí. Proto je důleţité, aby pacient neměl katétr zaveden příliš dlouhou dobu, cévku měl stále čistou a bylo u něj prováděno časté proplachování močového měchýře antiseptikem. Pokud uţ infekce vznikne, lékař předepíše antibiotickou léčbu. U pacientů, kteří permanentní katétr nemají a nejsou plně soběstačný ve vyměšování, musí ošetřovatelský personál dbát na
20
to, aby byl nemocný stále v suchu. Při kaţdém polohování sestra kontroluje pleny pacienta, pokud jsou mokré nebo zašpiněné musí je ihned vyměnit. Muţi mohou pouţívat k močení močovou láhev, kterou mohou mít stále u sebe (Feigin, 2007). Po cévní mozkové příhodě je také velice důleţité sledování odchodu stolice, střevní peristaltiky a odchodu plynů. Lidé dlouhodobě upoutaní na lůţko jsou často ohroţeni zácpou. Je to běţná komplikace, které se sestra snaţí zabránit. Zácpu také mohou způsobit léky, které pacient dostává, změna prostředí, stravy a další. Obstipace můţe způsobit nebezpečné zdravotní potíţe, jako jsou například perforace střeva či oběhové komplikace. Aby k těmto komplikacím nedocházelo, musí pacient přijímat dostatečné mnoţství tekutin, alespoň 2 litry denně, a přiměřenou, vyváţenou stravu, která by měla obsahovat velké mnoţství vlákniny, proto je dobré konzumovat velké mnoţství ovoce a zeleniny. Pokud to stav pacienta dovolí, měl by mít dostatečnou tělesnou aktivitu. Aţ v poslední řadě by mělo být vyuţíváno léků, které změkčují stolici (laxativa), čípky nebo klyzma. Sestra si vede pravidelné záznamy o vyprazdňování pacienta a hlásí lékaři kaţdé změny, které nastanou (Feigin, 2007).
2.7.5 Deficit sebepéče v oblasti spánku a odpočinku Díky novému nemocničnímu prostředí, současnému onemocnění a strachu z nejasné prognózy bývají u pacientů velmi časté potíţe se spánkem a usínáním. Sestra hodnotí kvalitu spánku pacienta jiţ v příjmové anamnéze, a tak můţe odhalit potíţe nemocného a snaţit se je řešit. Kdyţ sestra pacientův spánek přehlíţí a neřeší jeho problémy s nespavostí, můţe to negativně ovlivňovat jeho rekonvalescenci. Pokud problémy se spánkem nedokáţe sestra ovlivnit, řeší to s ošetřujícím lékařem, který případně předepíše medikaci. V nemocničním prostředí bývají nemocní nejvíce rušeni neklidným prostředím a hlukem, sestra si proto musí rozvrhnout svojí práci tak, aby pacienta nerušila v odpočinku a spánku. Sestra by měla naslouchat problémům nemocného a snaţit se je mírnit. Je vhodné, aby byl pokoj před spánkem vyvětraný, byly zavřené dveře, ztlumené světlo, pacient by měl mít vypnutý mobilní telefon. Pokud je pacientova soběstačnost omezená, je nutné, aby byla zajištěna jeho bezpečnost přiděláním postranice. Ošetřovatelský personál pacientovi vysvětlí, jak má zacházet se signalizačním zařízením, jak si přivolat pomoc, upraví pacientovo lůţko, doporučí mu pohodlné noční
21
oblečení a pomůţe mu s hygienou. Všechny tyto aspekty jsou velice důleţité, jelikoţ navodí pacientovi klid, pohodu, bezpečí, a proto se mu bude i lépe spát (Trachtová, 2004).
2.8 Rehabilitace po CMP Velmi úzce spjatá s ošetřovatelskou péčí je rehabilitace, je to týmová práce. Čím dříve se s ní začne, tím lepší mohou být výsledky. Kdyţ pacient trénuje a je podporován rehabilitačními pracovníky a rodinou, je schopen opět získat pohyblivost a být soběstačnější (Šeclová, 2004). „Cílem rehabilitace je umožnit nemocným s CMP dosáhnout a udržet optimum fyzických, intelektuálních, psychologických a sociálních funkcí. Pokračování rehabilitace po propuštění během prvního roku po iktu snižuje riziko zhoršení funkce a zlepšuje aktivity denních činností“ (Vaňásková, 2010, str. 43).
2.8.1 Pohybové problémy Okamţitě po prodělané cévní mozkové příhodě začíná počáteční období mozkového šoku, které trvá u kaţdého pacienta různě dlouho. Pacient je v tomto období hypotonický, coţ znamená, ţe jeho svalový tonus je ochablý. Nejvíce obtíţný je pohyb na ochrnuté polovině těla, někdy je zcela nemoţný. Mezi druhým a šestým týdnem začíná fáze zotavování, která následuje po období mozkového šoku. Fáze zotavování má tři stádia, kaţdé stádium můţe u kaţdého pacienta trvat různě dlouho. 1. stádium – přetrvávání hypotonu – U některých pacientů přetrvává velmi dlouho, toto stádium je pro pacienta po psychické stránce velmi obtíţné a deprimující. Pouze u malého procenta pacientů, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu, zůstane jejich ochrnutá polovina těla ochablá, téměř vţdy se prokáţe určitý stupeň spasticky. 2. stádium – vývoj směrem k normálnímu tonu – Tomu to stádiu se také říká stádium zotavovací, kdy se pacientovi končetiny opět začínají hýbat. Nejčastěji začíná pacient hýbat horní končetinou a pak aţ dolní. I kdyţ CMP zničí hodně mozkových buněk, ty buňky, které přeţijí, jsou schopné převzít činnost a ztracenou pohyblivost alespoň do nějaké části nahradit.
22
3. stádium – vývoj směrem k hypertonu – Toto stádium se také nazývá stádium spastické. Spasticita můţe být silná, pacientovi pohyby velmi obtíţné aţ nemoţné, v případě střední jsou pacientovi pohyby pomalé a vypjaté. Další spasticita je mírná, kdy jsou moţné hrubé pohyby končetin a jemné pohyby ruky jsou velmi obtíţné.
2.8.2 Zásady rehabilitace Během celé rehabilitace je snaha, aby nedocházelo ke spacticitám, proto se musí s rehabilitací začít v prvních dnech po prodělaném iktu. Velmi důleţité je stanovit si rehabilitační cíle, je třeba si uvědomit, ţe ţádní dva pacienti nejsou stejní. Velký důraz je kladen na pravidelné polohování pacienta, kterým je předcházeno kontrakturám, proleţeninám, problémům s krevním oběhem, a také je podporován v rozpoznávání a uvědomování si vlastní postiţené strany. Pro pacienty po prodělaném iktu je nevyhovující, aby leţel několik hodin v lůţku a vůbec neměnili svojí polohu, jelikoţ špatné nebo ţádné polohování můţe vést k omezenému rozsahu pohybu a vzniku ztuhlosti. Kaţdých 40 minut by měl být pacient polohován, střídá se poloha na zádech a obou bocích. Nejprve pacienta polohuje sestra nebo rehabilitační pracovník, jedná se o tak zvané pasivní polohování. Po úspěšné rehabilitaci se dá docílit toho, ţe se pacient bude schopen napolohovat s menší pomocí nebo zcela sám (Šeclová, 2004). Uţ od počátku rehabilitace je brán zřetel na prevenci bolestivého ramene. Dalším úkolem fyzioterapeuta v akutní fázi onemocnění je nácvik správného dýchání. Také by neměla být opomíjena logopedická péče, logoped začíná s terapií nejlépe ihned po přijetí pacienta do nemocnice, s ohledem na moţnosti daného oddělení (Čecháčková, 2010, Coufalová, Páclová, 2010).
2.8.3 Rehabilitace hybné poruchy, vyuţití facilitacích metod Nejčastěji pouţívaná faciliační metoda je dle manţelů Bobatových, ta pojednává o správném polohování a veškeré manipulaci s pacientem. Manţelé Bobatovy věří, ţe správné polohování pozitivně ovlivňuje svalový tonus, a podporuje tak celý uzdravovací proces (Coufalová, Páclová, 2010). Mezi další metody jsou řazeny koncepty dle Kabata a Vojty. Cvičení dle Kabata vyuţívá cvičení v diagonálách a dle Vojty reflexní lokomoce. Mezi fyzikální facilitační metodu je řazena tak zvaná funkční elektrická stimulace, která je vyuţívaná u centrálních paréz (Druga, 2005).
23
Aby byl pacient správně podporován v rehabilitaci, musí k němu ošetřovatelský personál i návštěvy vţdy přistupovat z jeho postiţené strany, takto podporuje otáčení hlavy na tuto stranu, a nemocný tak bude zrakově a sluchově stimulován a povede to k jeho zlepšení stavu. Také nemocniční nábytek, jako je například pacientův noční stolek, by měl být u lůţka postaven z jeho postiţené strany (Šeclová, 2004). Jakmile je pacient alespoň trochu schopný a začíná s personálem spolupracovat, začíná s ním rehabilitační pracovník cvičit posazování se v lůţku, vstávání a chůzi s oporou, jako je například chodítko. Kdyţ má pacient ochrnutou horní končetinu, začíná s ním rehabilitační pracovník nacvičovat diferencované pohyby, nejdříve tak, ţe si pacient zdravou končetinou uchopí tu ochrnutou a provádí s ní různé pohyby. Tyto pohyby se pak pouţívají v ergoterapii, kdy ergoterapeut s pacientem zkouší například razítkovat nebo dělat jiné smysluplné pohyby. Kdyţ toto pacient zvládá, začíná se ochrnutá končetina procvičovat samostatně. Fyzioterapeut musí vybírat prováděné činnosti s rozvahou a myslet na to, aby nemocný cvičil i extenzi prstů, která se dobře cvičí u válení těsta či skládání papíru. Toto cvičení je nutné provádět i několik měsíců, jelikoţ fyzioterapeut není schopen určit, jak hodně se hybnost končetiny napraví. Kdyţ vidí, ţe se hybnost zlepšuje, vyplatí se s cílenou rehabilitací pokračovat rok i déle. Ovšem kdyţ zhodnotí, ţe stav hybnosti se jiţ zlepšovat nebude a je trvalý, musí s tím pacienta naučit ţít, najít mu a zajistit vhodné kompenzační pomůcky, které mu zlepší kvalitu jeho ţivota (Druga, 2005).
2.8.4 Ergoterapie Nepostradatelnou součástí v léčbě cévní mozkové příhody je ergoterapie. Práce ergoterapeuta a fyzioterapeuta se vzájemně prolíná. Proto by měli spolu oba jiţ od počátku spolupracovat. „Cílem ergoterapie je dosažení maximální soběstačnosti a nezávislosti klientů v domácím, pracovním a sociálním prostředí a tím zvýšení kvality jejich života“ (Votava a kol., 2003, str. 37). Ergoterapeut se snaţí s pacienty dosáhnout toho, aby mohli co nejvíce fungovat v aktivním denním ţivotě. Volí proto co nejvhodnější, cílené a pro pacienta smysluplné aktivity.
24
Ergoterapie se podle typu pouţívaných činností rozděluje do 4 oblastí: Ergoterapie zaměřená na trénink aktivního denního ţivota – tato terapie se zaměřuje na běţné denní činnosti, jako je například osobní hygiena, oblékání, nakupování, telefonování či jízda autem. Ergoterapie zaměřena na postiţenou stranu – toto cvičení se většinou provádí s nějakým nástrojem, zaměřuje se na posílení svalů, zlepšení svalové koordinace, zvýšení rozsahu pohybu a trénink kognitivních funkcí. Kondiční ergoterapie – úkolem kondiční ergoterapie je dostat pacienta do psychické a duševní pohody, hlavně pokud je dlouhodobě hospitalizován a prognóza jeho onemocnění není příliš vlídná. Ergoterapeut vyuţívá činností, který má pacient rád nebo volí různé společenské hry. Ergoterapie zaměřená na předpracovní hodnocení a trénink – tento trénink je věnován pacientům, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu a budou muset změnit či přizpůsobit své zaměstnání z důvodu trvalých následků, které jim onemocnění přineslo (Votava a kol., 2003).
2.9 Následná péče Lázeňská péče po prodělané cévní mozkové příhodě můţe být pro pacienty prospěšná, ovšem není vhodná pro všechny pacienty. Vyuţívá léčivé prameny, ionizovaný vzduch, zdravou ţivotosprávou a vhodnou rehabilitaci. Kontraindikací léčby v lázních bývají těţké psychické poruchy pacienta, které znemoţňují léčbu, úplná imobilita a také klienti, kteří trpí těţkou poruchou řeči nebo senzorickou afázií. Mezi další obecné kontraindikace jsou řazeny infekční choroby přenosné na člověka, závislost na alkoholu, omamných látkách, kouření, dále hypertenze, epilepsie v akutní fázi či pacienti se zhoubným karcinomem. S lázeňskou léčbou je nejvhodnější začít hned po akutní fázi onemocnění. Je tedy ţádoucí, aby po opuštění nemocničního zařízení odjel do lázní co nejdříve. V praxi se to ale podaří jen zřídka kdy. Nejvíce do lázní jezdí nemocní, kteří trpí různými typy hemiparéz, paréz nebo jinými motorickými deficity a mají rozumnou naději, ţe by léčba v lázních pro ně byla prospěšná a přinesla jim zlepšení motorických funkcí. Před kaţdou lázeňskou péčí je 25
pacient řádně vyšetřen a jeho stav je konzultován s interním lékařem, ten pak stanoví, jak můţe být pacient při rehabilitaci namáhán, aby nebyl příliš zatěţován jeho oběhový systém. Kdyţ je toto vyšetření v pořádku a léčbu doporučí i ošetřující lékař, tak můţe jet pacient do lázní. Lázeňská zařízení, která se v České republice zabývají léčbou nemocných po CMP jsou lázně Vráţ, Jánské lázně, Teplice nad Bečvou, Poděbrady, Klimkovice, Bechyně, Mariánské lázně, Františkovi lázně a další. Česká republika bývá nazývána jako lázeňská velmoc, ovšem ne vţdy je dostatek lůţek, a proto nemůţe být vyhověno všem pacientům. Lázeňská péče můţe být sice velmi prospěšná, ale nepatří do zcela nezbytné a základní péče. Pacientům, kteří se do lázní nedostanou, mohou rehabilitace navštěvovat ambulantně a dodrţovat zdravý ţivotní styl a ţivotosprávu i v místě bydliště (Káš, Országh, 1995).
26
3 PRAKTICKÁ ČÁST 3.1 Metodika výzkumu Pro praktickou část bakalářské práce bylo zvoleno kvantitativní dotazníkové šetření. Dotazník byl sestaven dle načtených informací z odborné literatury a mých vědomostí. Dotazník obsahuje 18 uzavřených a polootevřených otázek, které byly pokládány anonymně. Na začátku dotazníku jsou napsány údaje o pohlaví a věku respondentů. Dotazník mapuje komplikace pacientů po cévní mozkové příhodě, kterou pacienti prodělali. Celkem bylo rozdáno 115 dotazníků, z toho se jich vrátilo 104. Návratnost tedy byla 90%. Správně vyplněných a pouţitých ve výzkumu jich bylo 100. Dotazník je přidán do seznamu příloh (viz příloha č. 1).
3.2 Charakteristika vzorku respondentů Vzorek respondentů tvoří nemocní, kteří před dvěma lety prodělali cévní mozkovou příhodu. Větší vzorek respondentů tvoří 58 muţi (58 %). Dotazovaných ţen bylo 42 (42 %). Obrázek 1: Počet muţů a ţen
Věková kategorie klientů se pohybuje od 30 – 85 let.
27
Tabulka 1: Věk respondentů Odpovědi
Respondenti
%
30 – 39 let 40 – 49 let 50 – 59 let 60 – 69 let 70 let a více Σ
2 4 48 21 25 100
2,00 % 4,00 % 48,00 % 21,00 % 25,00 % 100
Nejvyšší počet respondentů bylo ve věku 50 – 59let (48 %), 25 % respondentů je ve věku 70 a více, 21 % dotazovaných bylo ve věku 60 – 69 let, 4 % dotazovaných ve věku 40 – 49 let a pouhá 2 % respondentů bylo ve věku 30 – 39.
3.3 Výzkumné prostředí a průběh výzkumu Výzkum probíhal v pardubickém kraji od ledna do března. Nejvíce klientů bylo osloveno v Litomyšlské nemocnici a.s., kde mi bylo svoleno provádět dotazníkové šetření. Většina dotazníků byla vyplněna v neurologické ambulanci, kam chodí klienti na kontroly a na rehabilitačním pracovišti. Jen malá část dotazníků byla vyplněna prostřednictvím přátel z jiných zdravotnických zařízení. Vyplňování dotazníků bylo občas pro dotazované trochu obtíţnější, a proto jsem je vyplňovala s nimi, aby nedocházelo k chybám.
3.4 Zpracování získaných dat Ke zpracování získaných dat byl pouţit program Microsoft Office Word 2007. Grafy a tabulky byly zpracovány v programu Microsoft Office Excel.
28
3.5 Vlastní výsledky výzkumu Otázka č. 1: Jaký rok jste prodělal/a cévní mozkovou příhodu? Tabulka 2: Roky, kdy byla prodělána cévní mozková příhoda Odpovědi
Respondenti
%
Rok 2009
13
13,00 %
Rok 2010
87
87,00 %
Σ
100
100
Obrázek 2: Roky, kdy byla prodělána cévní mozková příhoda
Výsledky v tomto grafu ukazují, ţe 13 respondentů (13 %) prodělalo cévní mozkovou příhodu v roce 2009. Zbylý počet respondentů, a to 87 (87 %) ji prodělalo v roce 2010.
29
Otázka č. 2: Máte problémy s pohybem? Tabulka 3: Problémy s pohybem Odpovědi
Respondenti
%
Ne
32
32,00 %
Ano
68
68,00 %
Σ
100
100
Obrázek 3: Problémy s pohybem
32 respondentů (32 %) uvedlo, ţe nemá ţádné problémy s pohybem, pro zbylý počet dotazovaných, a to 68 respondentů odpovědělo, ţe pohybové problémy má.
30
Otázka č. 3: Jaké pohybové problémy máte? Tabulka 4: Typy pohybového postiţení Odpovědi
Respondenti
%
Ochrnutí poloviny těla
21
21,00 %
Ochrnutí dolních končetin
8
8,00 %
Ochrnutí horních končetin
18
18,00 %
Ochrnutí celého těla
6
6,00 %
Kombinované
15
15,00 %
Jiné
0
0,00 %
Σ
100
100
Obrázek 4: Typy pohybového postiţení
Tato tabulka ukazuje, ţe nejvíce respondentů (21 %) trpí ochrnutím poloviny těla, ochrnutím horních končetin trpí 18 % dotazovaných. 15 % respondentů odpovědělo, ţe trpí kombinovaným ochrnutí. Ochrnutí dolních končetin postihlo 8 respondentů (8 %). Pouze 6 % respondentů uvedlo, ţe jsou postiţeny ochrnutím celého těla a ţádný respondent neuvedl jinou odpověď.
31
Otázka č. 4: Máte problémy s čitím v rukou Tabulka 5: Problémy s čitím v rukou Odpovědi
Respondenti
%
Ne
38
38,00 %
Ano
62
62,00 %
Σ
100
100
Obrázek 5: Problémy s čitím v rukou
Výsledky tohoto grafu ukazují, ţe problémy s citem v rukou má 62 dotazovaných (62 %). 38 respondentů (38 %) uvedlo, ţe ţádné problémy s citem v rukou nemají.
32
Otázka č. 5: Míváte závratě? Tabulka 6: Přítomnost závratí Odpovědi
Respondenti
%
Ne
72
72,00 %
Ano
28
28,00 %
Σ
100
100
Obrázek 6: Přítomnost závratí
28 dotazovaných respondentů (28 %) uvedlo, ţe závratěmi trpí. Avšak většina nemocných, a to 72 % odpovědělo, ţe ţádné problémy se závratěmi ani točením hlavy nemá
33
Otázka č. 6: Máte úpravy v bytě proti pádům po prodělané cévní mozkové příhodě? Tabulka 7: Úpravy v bytě proti pádům Odpovědi
Respondenti
%
Ano, madla u vany
69
69,00 %
Ano, vyvýšenou toaletu
32
32,00 %
Ano, protiskluzovou podloţku
40
40,00 %
Ano, stoličku ke sprchování
65
65,00 %
Vše, co jste zde uvedla
27
27,00 %
Ne
25
25,00 %
Jiné
7
7,00 %
Σ
100
100
Obrázek 7: Úpravy v bytě proti pádům
V této otázce mohli dotazovaní zašktnout více odpovědí. Nejvíce nemocných v domácí péči po prodělané CMP si upravili byt tak, ţe si pořídili madla u vany (69 %), stoličku ke sprchování vyuţívá 65 % nemocných, 40 % dotazovaných pouţívá protiskluzovou podloţku a 32 respondentů má vyvýšenou toaletu. 27 % nemocných uvedla, ţe vše, co jsem v otázce uvedla, mají ve své domácnosti a 25 % respondentů nevyuţívá ţádných pomůcek pro vyšší bezpečnost. Pouhých 7 % respondentů uvedla jinou odpověď a to, ţe jsou v péči v domově důchodců.
34
Otázka č. 7: Vyplňte a zaškrtněte tuto tabulku, jak zvládáte péči o Vaši osobu? Tabulka 8: Zvládání sebepéče Odpovědi
sám
s pomocí
nezvládnu
Sebepéče v oblasti hygiena
40,00 %
54,00 %
6,00 %
Sebepéče v oblasti stravování
53,00 %
43,00 %
4,00 %
Sebepéče v oblasti oblékání
43,00 %
51,00 %
6,00 %
Sebepéče v oblasti chůzi po schodech Sebepéče v oblasti nakupování
38,00 %
52,00 %
10,00 %
35,00 %
50,00 %
15,00 %
V oblasti sebepéče průzkum ukázal, ţe 43 % respondentů zvládá péči o sebe zcela sám, 51 dotázaných zvládá s pomocí a 6 nezvládá vůbec. V oblasti hygieny jsou procenta podobná, 40 respondentů zvládá hygienu sám, 54 s pomocí a 6 nezvládá. V oblasti stravování 53 dotázaných zvládá sám, 43 s pomocí a 4 nezvládají. V oblasti oblékání 43 respondentů zvládá sám, 51 s pomocí a 6 vůbec. Chůzi po schodech zvládá 38 dotázaných samo, 52 s pomocí a 10 nezvládá. Nakupovat zvládne samo jen 35 dotazovaných, 50 s pomocí a 15 nezvládne vůbec.
35
Otázka č. 8: Pouţíváte nějaké kompenzační pomůcky? Tabulka 9: Uţívání kompenzačních pomůcek Odpovědi
Respondenti
%
Francouzská hůl
62
62,00 %
Kolečkové křeslo
2
2,00 %
Chodítko
8
8,00 %
Pouze leţím na lůţku
6
6,00 %
Jiné
3
3,00 %
Ne
19
19,00 %
Σ
100
100
Obrázek 9: Uţívání kompenzačních pomůcek
Tento graf ukazuje, jaké kompenzační pomůcky nemocní pouţívají. Nejvíce respondentů k chůzi vyuţívá francouzskou hůl (62 %), pouhých 8 % nemocných vlastní chodítko, 6 % nemocných uvedlo, ţe jsou upotáni na lůţku.
36
Otázka č. 9: Máte problémy s řečí? Tabulka 10: Problémy s řečí Odpovědi
respondenti
%
Ne
64
64,00 %
Ano
36
36,00 %
Σ
100
100
Obrázek 10: Problémy s řečí
Tento graf ukazuje, ţe 36 dotazovaných respondentů (36 %) má problémy s řečí. Většina dotazovaných (64 %) odpovědělo, ţe ţádné problémy s řečí nemá.
37
Otázka č. 10: Máte problémy se vyjádřit, přestoţe víte, co chcete říct? Zadrháváte se při řeči? Tabulka 11: Problémy s vyjadřováním Odpovědi
Respondenti
%
Ne
68
68,00 %
Ano
32
32,00 %
Σ
100
100
Obrázek 11: Problémy s vyjadřováním
Výsledky toho to grafu ukazují, ţe 68 respondentů (68 %) nemají ţádné problémy s vyjadřováním. 32 dotázaných (32 %) se zadrhává při řeči a má s ní problémy. Poměr muţů a ţen se v tomto případě nijak výrazně nelišil.
38
Otázka č. 11: Máte problémy se čtením? Tabulka 12: Problémy se čtením Odpovědi
Respondenti
%
Ne
61
61,00 %
Ano
39
39,00 %
Σ
100
100
Obrázek 12: Problémy se čtením
39 respondentů (39 %) odpovědělo, ţe mívá problémy se čtením, 61 dotazovaných (61 %) ţádné problémy se čtením neudává.
39
Otázka č. 12: Vyuţil jste péči logopeda? Tabulka 13: Vyuţití logopeda Odpovědi
Respondenti
%
Ne
72
72,00 %
Ano
28
28,00 %
Σ
100
100
Obrázek 13: Vyuţití logopeda
V tomto grafu bylo zjištěno, ţe pouhých 28 respondentů (28%) vyuţilo péči logopeda, z toho 24 % byly ţeny a pouhé 4 % byli muţi. 72 dotazovaných ţádnou logopedickou péči nevyuţilo.
40
Otázka č. 13: Máte po cévní mozkové příhodě deprese? Tabulka 14: Deprese Odpovědi
Respondenti
%
Ne
24
24,00 %
Ano
76
76,00 %
Σ
100
100
Obrázek 14: Deprese
Po prodělané cévní mozkové příhodě bylo u respondentů zjištěno, ţe velké procento respondentů (76 %) má změny v chování a deprese. Ze 42 dotázaných ţen jich 31 uvedlo, ţe depresemi trpí (74 %). Pouhých 24 % dotazovaných uvedlo, ţe ţádnými změnami v chování ani depresemi netrpí.
41
Otázka č. 14: Uţíváte nějaké léky na deprese? Tabulka 15: Uţívání léků na deprese Odpovědi
Respondenti
%
Ne
65
65,00 %
Ano
6
6,00 %
Ano, uţíval/a jsem, teď uţ ne
29
29,00 %
Σ
100
100
Obrázek 15: Uţívání léků na deprese
Z toho to grafu bylo zjištěno, ţe 65 respondentů (65 %) neuţívá ţádné léky proti depresím. 29 dotázaných (29 %) odpověděli, ţe uţívali v minulé době medikamenty na deprese, v současné době však ne. Pouhých 6 respondentů (6 %) ţádné léky na deprese neuţívá.
42
Otázka č. 15: Jaká byla nejčastější příčina Vašich depresí? Tabulka 16: Příčiny depresí Odpovědi
Respondenti
%
Porucha řeči
15
15,00 %
Porucha hybnosti
25
25,00 %
Nejasná prognóza
18
18,00 %
Ztráta soběstačnosti
9
9,00 %
Častý pobyt v nemocnici
9
9,00 %
Jiné
0
0,00 %
Σ
100
100
Obrázek 16: Příčiny depresí
Na otázku, jaké jsou nejčastější příčiny depresí u nemocných, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu, nejvíce dotazovaných odpovědělo poruchu hybnosti (25 %). 18 respondentů (18 %) trpí depresemi a změnami nálady díky nejasné prognóze onemocnění, další příčinou je porucha řeči (15 %). 9 respondentů (9 %) uvedlo ztrátu soběstačnosti a stejný počet (9 %) častý pobyt v nemocnici. Jinou příčinu nikdo z dotazovaných neuvedl.
43
Otázka č. 16: Vyuţil jste péči psychologa? Tabulka 17: Vyuţití péče psychologa Odpovědi
Respondenti
%
Ne
92
92,00 %
Ano
8
8,00 %
Σ
100
100
Obrázek 17: Vyuţití péče psychologa
Na otázku, zda vyuţili nemocní po prodělaném onemocnění péči psychologa, odpovědělo pouze malé procento (8 %), ţe ano. 92 dotazovaných (92 %) ţádného psychologa nenavštívilo.
44
Otázka č. 17: Má Vaše porucha hybnosti vliv na změny na kůţi? Tabulka 18: Změny na kůţi Odpovědi
Respondenti
%
Ne, nemá
91
91,00 %
Ano, mívám proleţeniny
5
5,00 %
Ano, mívám opruzeniny
4
4,00 %
Σ
100
100
Obrázek 18: Změny na kůţi
Tento graf ukazuje, ţe 91 respondentů (91 %) netrpí ţádnými změnami na kůţi. V případě, ţe nemocní nějakými změnami trpí, více mívají proleţeniny (5 %), pouhá 4 % respondentů uvedla, ţe mívá opruzeniny.
45
Otázka č. 18: Dodrţujete preventivní opatření, aby k těmto problémům nedocházelo? (polohování, masáţe, masti…), (odpovídají nemocní připoutáni na lůţko) Tabulka 19: Dodrţování preventivních opatření Odpovědi
Respondenti
%
Ne
0
0,00 %
Ano
9
100,00 %
Σ
100
100
Obrázek 19: Dodrţování preventivních opatření
Nemocní, kteří uvedli, ţe mají potíţe se změnami na kůţi (9 %) dotázaných, pouţívají a dodrţují preventivní opatření, aby k těmto problémům nedocházelo. Ostatních 91 respondentů (91 %) uvedlo, ţe ţádné problémy se změnami na kůţi nemá, a proto zatím nedělají ţádné preventivní opatření.
46
4 DISKUZE Vyhodnocení hypotéz Komplikací u více jak 1/4 respondentů je po CMP přetrvávající porucha hybnosti, která omezuje jejich sebepéči. K této hypotéze se vztahují otázky č. 2-8. Tyto otázky mapovaly pohyblivost nemocných po cévní mozkové příhodě. Tato hypotéza se mi potvrdila. Z provedeného průzkumu víc jak polovina respondentů uvedla nějaký pohybový problém, se kterým se setkává. Cílem práce bylo zjistit pohybové následky a z tohoto průzkumu vyšlo, ţe nejvíce nemocných je ochrnutá na polovinu těla (21 %). Dle MUDr. Valeryho Feigna (2007) můţe mít dílčí nebo úplnou ztrátu aţ 80 % nemocných, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu, coţ je o něco vyšší procento, neţ vyšlo v tomto šetření. Nejméně nemocných je trvale připoutáno na lůţko. Více jak polovina nemocných mívá nepříjemné brnění a poruchy čití v rukách. Mnoho nemocných, kteří mají problémy s pohybem, byli nuceni upravit své bydlení proti pádům. Tuto moţnost vyuţívá více jak polovina dotazovaných. Nejvíce nemocných pouţívá madla u vany a stoličku ke sprchování. Většina respondentů je velice zodpovědná a snaţí se upravovat své byty a přizpůsobit se novému stylu ţivota, který jim cévní mozková příhoda sebou přinesla. Více jak 35 % pacientů trpí po CMP afázií. K této hypotéze se váţí otázky č. 9-12. Tyto otázky znázorňují fatické poruchy nemocných po cévní mozkové příhodě. Tato hypotéza se mi potvrdila. Výsledky tohoto šetření ukázaly, ţe 36 % respondentů potvrdilo, ţe má problémy s řečí, dále podobné procento respondentů uvedlo problémy se čtením. Také MUDr. Valery Feigin (2007) ve své publikaci uvádí, ţe kolem 30 % nemocných po CMP trpí jednou nebo více poruchami v komunikaci. Výsledky tohoto šetření jsou podobné. Z 36 % nemocných, co trpí poruchou řečí, 28 % vyuţilo logopedickou péči. Myslím, ţe toto
47
procento je celkem dost vysoké, oproti nemocným, kteří s depresemi navštívili psychologickou péči. Nemocní díky své komunikační indispozici mohou být sociálně izolováni, proto je velice důleţitá včasná a správná logopedická terapie. Více jak polovina respondentů v produktivním věku po CMP s přetrvávající poruchou hybnosti trpí stavy úzkosti a deprese. K této hypotéze se váţí otázky č. 13 – 16. Tyto otázky ukázaly, kolik pacientů po cévní mozkové příhodě trpí depresemi, stavy úzkosti a změnami nálady. Tato hypotéza se mi potvrdila. Dotazníkové šetření prokázalo, ţe depresemi a změnami nálad trpí aţ 76 % nemocných, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu. Zjištěné hodnoty se zcela neshodují s výsledky, které ve své literatuře uvádí Doc. MUDr. Zbyněk Kalita. Dle Kality trpí depresemi a změnami nálad od 49 % do 54 %, tedy čísla o mnohem niţší. Dále Doc. MUDr. Zbyněk Kalita uvádí, ţe depresemi po cévní mozkové příhodě trpí více muţi. Výsledky této práce ukázaly, ţe vyšší sklony k depresím mívají ţeny, proto se tyto výsledky neshodují. I kdyţ trpí tolik nemocných depresemi a jinými stavy úzkosti, pouhých 8 % dotázaných uvedlo, ţe vyuţilo péči psychologa, coţ si myslím, ţe je opravdu velice málo. 65 % respondentů odpovědělo, ţe na deprese neuţívá ţádné léky, menší část nemocných léky uţívala dřív, teď uţ ale ne. Pouze 6 % dotázaných antidepresiva uţívá i dnes. Nejčastější příčiny depresí byly u nemocných poruchy hybnosti, dále nejasná prognóza onemocnění, porucha řeči a nejméně respondentů odpovědělo ztrátu soběstačnosti a častý pobyt v nemocnici. Deprese by neměly být podceňované a měly by být včas a správně diagnostikovány. Nemocní by měli více vyuţívat péči psychologů. Kdyţ byla respondentům dána otázka, proč nevyuţili péči psychologa, nejčastější odpověď byla, ţe se stydí, co by tomu řeklo jejich okolí, coţ určitě není správně. Více jak polovina respondentů s přetrvávající poruchou hybností můţe mít sklony k dekubitům a opruzeninám. K této hypotéze se vztahují otázky č. 17-18. Tyto otázky mapovaly, kolik nemocných s přetrvávající poruchou hybností má sklony k dekubitům.
48
Tato hypotéza se mi potvrdila. Výsledky tohoto šetření ukázaly, ţe nemocní, kteří jsou upoutáni na lůţku sklony k dekubitům a opruzeninám mají. Nemocných, kteří byli trvale připoutaný na lůţku, bylo v mém dotazníku 6. Ze šesti dotazovaných jich 5 mělo problémy s dekubity. 4 respondenti odpověděli, ţe mívají problémy s opruzeninami. Překvapivé je, ţe všichni nemocní, kteří odpověděli, ţe takové problémy mají, se jim snaţí předcházet a pouţívají preventivní opatření, které jsou velice důleţité. Nejdůleţitější je pravidelné, správné polohování, udrţování suché pokoţky. Dle Pfeiffera (2007) by měla být poloha měněna kaţdých 40 minut. Nemocní bývají nejčastěji polohováni po dvou hodinách. I z praxe mám zkušenosti s polohováním, které se provádí po dvou hodinách.
49
5 ZÁVĚR Cílem práce bylo zjistit, jaké jsou nejčastější důsledky po onemocnění CMP u vzorku respondentů 2 roky od počátku onemocnění a zhodnotit pohybové a fatické poruchy. Poukazuje na problematiku tohoto onemocnění a na následky, které sebou přináší. V teoretické části jsou popsány příznaky, diagnostika, rizikové faktory, léčba, potřeby nemocných, ošetřovatelská péče a následná rehabilitace. Tato práce se snaţí nahlédnout do ţivota nemocných, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu. Jakou potřebují péči, jak důleţitá je pro ně rehabilitace a následná péče. Dále tato práce poukazuje na to, ţe je velice důleţité o člověka pečovat jak po fyzické stránce, tak i duševní, jelikoţ si myslím, ţe to bývá v praxi dost často opomíjeno. Metodikou praktické části bakalářské práce bylo kvalitativní dotazníkové šetření. Výzkum probíhal od ledna 2012 do března 2012, kdy bylo rozdáno 115 dotazníků. Správně vyplněných a pouţitých ve výzkumu jich bylo 100. Osloveny byly lidé, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu, nejvíce nemocných bylo z litomyšlské nemocnice, kam chodí na pravidelné kontroly a rehabilitaci. Prvním cílem bylo zjistit, jaké jsou nejčastější důsledky po prodělané cévní mozkové příhodě 2 roky od počátku onemocnění. Nejčastějším následkem jsou deprese a změny nálad, která byla zjištěna u 76 % nemocných. Problémy s pohybem trpí 68 % respondentů a poruchou řečí trpí 36 % nemocných. Cíl 1 byl splněn. Druhým cílem bylo zhodnotit pohybové a fatické poruchy. Sesbíraná data ukazují, ţe pohybové poruchy jsou velice časté. Nejčastějším problémem je ochrnutí poloviny těla, kterou trpí aţ 21 % nemocných. Pouze 6 % respondentů bylo zcela odkázáno na lůţko. Fatické poruchy jsou méně časté. 32 dotazovaných uvedlo, ţe má problémy s vyjadřováním. Z toho většina postiţených uvedla, ţe vyuţila péči logopeda. Cíl 2 byl splněn. Splněny byly všechny cíle práce. Potvrzeny byly kvalitativním výzkumem, který je pečlivě okomentován ve výše uvedené diskuzi.
50
V dnešní době je cévní mozková příhoda velice častým onemocněním, setkat se s tím můţe kaţdý z nás. Jelikoţ touto nemocí trpí stále více lidí a jsou stále mladší, myslím si, ţe se s touto diagnózou budeme více setkávat. Proto jsem chtěla o této problematice napsat a v praktické části zjistit pomocí dotazníkového šetření, jaké následky toto onemocnění můţe mít.
51
Seznam pouţité literatury BERLIT, Peter. Memorix neurologie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007, 464 s. ISBN 80-247-1915-0. BLÁHOVÁ, Ludmila. Trombolýza - léčba akutní ischemické CMP. Diagnóza v ošetřovatelství. 2010, roč. 6, č. 1, s. 19. ISSN 1801-1349. BRTNICKÁ, Renata. SPENCE, David. Mozková mrtvice: prevence, výživová doporučení, recepty. Praha: TRITON, 2008, 255 s. ISBN 978-80-7387-058-4. COUFALOVÁ, R. a PÁCLOVÁ K. Rehabilitační péče u pacientů s CMP v akutní fázi. Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie. 2010, 73-106, č. 1, s. 34. ISSN 12107859;1802-4041. ČECHÁČKOVÁ, M. Logopedická diagnostika a terapie u dospělých po CMP. Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie. 2010, 73-106, č. 1, s. 32. ISSN 12107859;1802-4041. FEIGIN, Valery. Cévní mozková příhoda: Prevence a léčba mozkového iktu. Praha: Galén, 2007, 207 s. ISBN 978-80-7262-428-7. FOJTOVÁ, Gabriela, MASTILIAKOVÁ Dagmar, TRACHTOVÁ, Eva. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vyd. Brno: MIKADAPRESS, 2008, 185 s. ISBN 80-7013-324-4. JANOUŠKOVÁ, Ladislava, ŠROUBEK Jan, KALINA Miroslav. Neurochirurgické intervence u CMP: Současné moţnosti diagnostiky a endovaskulární léčby CMP. Časopis lékařů českých. 2010, roč. 149, č. 10, s. 492. ISSN 0008-7335. KALINA, Miroslav. Cévní mozková příhoda v medicínské praxi. Praha: TRITON, 2008, 231 s. ISBN 978-80-7387-107-9. KALITA, Zbyněk. Akutní cévní mozkové příhody: diagnostika, patofyziologie, managment. Praha: MAXDORF s.r.o., 2006., 623 s. ISBN 80-85912-26-0. KÁŠ, Svatopluk. ORSZÁGH, Jan. Cévní mozkové příhody. Praha: Brána, spol. s.r.o., 1995, 142 s. ISBN 80-901783-8-3.
52
MULLEROVÁ, Nina. MIKULA, Jan. Prevence dekubitů. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008, 96 s. ISBN 978-80-247-2043-2. OBENBERGER, Jiří. SEIDL, Zdeněk. Neurologie pro studium i praxi. Praha: Grada Publishing a.s., 2008, 363 s. ISBN 80-247-0623-7. PFEIFFER, Jan, DRUGA Rastislav, TROJAN Stanislav, VOTAVA, Jíří. Fyziologie a léčebná rehabilitace motoriky člověka. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005, 240 s. ISBN 80-247-1296-2. PFEIFFER, Jan. Neurologie v rehabilitaci: pro studium a praxi. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007, 352 s. ISBN 978-80-247-1135-5. POLCAROVÁ, Daniela. BOHÁČEK, Pavel. Neuropsychologické následky cévní mozkové příhody [online]. Nemocnice následné péče, Ryjice, 11.4. 2007 [cit. 2012-0502]. Dostupné z: http://www.zdn.cz/clanek/sestra/neuro-psychologicke-nasledky-cevnimozkove-prihody-301153 SLEZÁKOVÁ, Lenka. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty I: Interna. Praha: Grada, Publishing, a.s., 2007, 188 + 4 strany barevné přílohy. ISBN 978-80-247-17753. ŠAMÁNKOVÁ, Marie. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011, 136 s. ISBN 978-80-247-3223-7. ŠECLOVÁ, Simona. Rehabilitace po cévní mozkové příhodě: Průvodce nejen pro rehabilitační pracovníky. Praha: Grada publishing, a.s., 2004, 200 s. ISBN 80-2470592-3. VAŇÁSKOVÁ, E. Výsledky hodnocení efektivity léčebné rehabilitace v akutní a subakutní fázi CMP. Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie. 2010, roč. 73, č. 2, s. 44. ISSN 1210-7859;1802-4041. VOTAVA, Jiří. Ucelená rehabilitace osob se zdravotním postižením. Praha: Karolinum, 2003, 207 s. ISBN 80-246-0708-5.
53
Seznam příloh 1 DOTAZNÍK 2 MOŢNÉ OŠETŘOVATELSKÉ DIAGÓZY 3 ŢÁDOST O POVOLENÍ VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ V LITOMYŠLSKÉ NEMOCNICI
Příloha č. 1: Dotazník Milí respondenti, jsem studentkou Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, obor Všeobecná sestra. Chtěla bych Vás laskavě poţádat o vyplnění tohoto dotazníku, jehoţ výsledky budou zpracovány v mé bakalářské práci na téma: Ošetřovatelské potřeby nemocných po cévní mozkové příhodě (CMP), mým cílem je zjistit nejčastější komplikace po tomto onemocnění. Dotazník je anonymní a bude slouţit pouze pro účely mé bakalářské práce. V dotazníku označte vţdy jednu správnou odpověď, není – li uvedeno jinak. Předem děkuji za ochotu a pravdivé vyplnění Děkuji, Kladivová Lucie
Váš věk ………. Vaše pohlaví a) Muţ b) Ţena 1) Jaký rok jste prodělal/a cévní mozkovou příhodu? …………………………………………………. 2) Máte problémy s pohybem? a) Ne b) Ano ( pokud ano, odpovězte na otázku č.3)
3) Jaké pohybové problémy máte? a) Ochrnutí poloviny těla b) Ochrnutí dolních končetin c) Ochrnutí horních končetin d) Ochrnutí celého těla e) Kombinované f) Jiné ……………………………………….. 4) Máte problémy s čitím v rukou? (porucha citu v rukou) a) Ano b) Ne c) Jiné………………………………………… 5) Míváte závratě? a) Ano b) Ne 6) Máte úpravy v bytě proti pádům po prodělané cévní mozkové příhodě? a) Ano, madla u vany b) Ano, vyvýšenou toaletu c) Ano protiskluznou podloţku d) Ano, stoličku ke sprchování e) Vše, co jste zde uvedla f) ne g) Jiné ………………………………………………….
7) Vyplňte a zaškrtněte tuto tabulku, jak zvládáte péči o Vaši osobu
sám Sebepéče v oblasti hygieny Sebepéče v oblasti stravování Sebepéče v oblasti oblékání Sebepéče v oblasti chůzi po schodech Sebepéče v oblasti nakupování
8) Pouţíváte nějaké kompenzační pomůcky? a) Ne b) Francouzské hole c) Hůl d) Kolečkové křeslo e) Chodítko f) Pouze leţím na lůţku g) Jiné …………………………………… 9) Máte problémy s řečí? a) Ne b) Ano (pokud ano, odpovězte na otázku č. 10)
S pomocí
nezvládnu
10) Máte problém se vyjádřit, přestoţe víte, co chcete říct? Zadrháváte se při řeči? a) Ano b) Ne 11) Máte problémy se čtením? a) Ano b) Ne 12) Vyuţil jste péči logopeda? a) Ano b) Ne 13) Máte po cévní mozkové příhodě deprese? a) Ano b) Ne 14) Uţíváte nějaké léky na deprese? a) Ano b) Ne c) Ano, uţíval/a jsem, teď uţ ne 15) Jaká byla nejčastější příčina Vašich depresí? a) Porucha hybnosti b) Porucha řeči c) Nejasná prognóza onemocnění d) Ztráta soběstačnosti e) Častý pobyt v nemocnici f) Jiné………………………….
16) Vyuţil jste péči psychologa? a) Ano b) Ne 17) Má Vaše poruch hybnosti vliv na změny na kůţi? a) Ne, nemá b) Ano, mívám proleţeniny c) Ano, mívám, opruzeniny 18) Dodrţujete preventivní opatření, aby k těmto problémům nedocházelo? (polohování, masáţe, masti, …), (odpovídají nemocní připoutáni na lůţko) a) Ano b) Ne Děkuji Vám za Váš čas a ochotu. Kladivová Lucie
Příloha č. 2: Moţné ošetřovatelské diagnózy Riziko zácpy – 00015 Porušený spánek – 00095 Zhoršená pohyblivost – 00085 Zhoršená schopnost se přemístit – 00090 Riziko imobilizačního syndromu – 00040 Únava – 00093 Intolerance aktivity – 00092 Riziko situačně sníţené sebeúcty – 00153 Porušený tělesný obraz – 00118 Sociální izolace – 00053 Porušené polykání – 00103 Nedostatečná výţiva – 00002 Riziko deficitu tělesných tekutin – 00028 Úplná inkontinence moči – 00021 Inkontinence stolice – 00014 Deficit sebepéče při oblékání a úpravě zevnějšku – 00109 Deficit sebepéče při koupání a hygieně – 00108 Deficit sebepéče při jídle – 00102 Deficit sebepéče pro vyprazdňování – 00110 Opomíjení jedné strany těla – 00123 Zhoršená verbální komunikace Úzkost – 00146
Riziko infekce – 00004 Riziko pádu – 00155 Riziko porušení koţní integrity – 00047 Zhoršené udrţování domácnosti – 00098 Neefektivní pohlavní ţivot – 00065 Riziko zhoršení rodičovské role – 00057
Příloha č. 3: ŢÁDOST O POVOLENÍ VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ V LITOMYŠLSKÉ NEMOCNICI
