VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Vědomosti teenagerů o škodlivosti alkoholu
Bakalářská práce
Autor: Alena Nekvindová Vedoucí práce: Prof. MUDr. Jozef Novotný, PhD. (in Med.) Jihlava 2015
Anotace Bakalářská práce je zaměřena na vědomosti teenagerů o škodlivosti alkoholu. Cílem práce bylo zjistit vědomosti teenagerů o škodlivosti alkoholu. Práce je rozdělena na teoretickou část a na praktickou část. Teoretická část se zaměřuje na zdraví, vývojovou psychologii adolescentů, základní teorií psychického vývoje, problematiku rizikového vývoje adolescentů, stádiem akutní intoxikace, abúzem, co to je alkohol, somatickými a psychickými komplikacemi a prevencí. Praktická část se zabývá výzkumem a vyhodnocením s výslednými daty. Klíčová slova: zdraví, vývojová psychologie adolescentů, problematika rizikového vývoje adolescentů, intoxikace, abúzus, alkohol.
Annotation The Bachelor thesis is focused on teenagers awareness of the harmful effects of alcohol. The aim of the thesis was to find out whether teenagers know about the damage that alcohol can cause. My final work is divided into two parts. The theoretical and the practical one. The formal part deals with health, developmental psychology of adolescents, basic theory of mental development, issue of high-risk development of adolescents, the stage of acute intoxication, alcohol abuse,
alcohol, somatic and mental complications and precaution.
The letter part contains the information concerning my research and final data evaluation. Keywords: health, developmental psychology of adolescents, the issue of high-risk development of adolescents, intoxication, alcohol abuse, alcohol.
Poděkování Děkuji panu prof. MUDr. Jozefu Novotnému, PhD. (in Med.) za odborné vedení bakalářské práce, za cenné rady, připomínky a čas, který mi věnoval. Dále bych chtěla poděkovat všem respondentům, co mi vyplnili dotazník a v neposlední řadě mému příteli, který mě po celou dobu studia a psaní bakalářské práce podporoval.
Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ..................................................... Podpis
Obsah 1
2
ÚVOD .................................................................................................................................................... 8 1.1
Cíl práce ................................................................................................................................................... 9
1.2
Hypotézy ................................................................................................................................................... 9
TEORETICKÁ ČÁST ......................................................................................................................... 10 2.1
Zdraví...................................................................................................................................................... 10
2.2
Zdraví mladých ....................................................................................................................................... 10
2.3 Adolescence - období dospívání.............................................................................................................. 10 2.3.1 Období adolescence lze rozdělit na dvě fáze ................................................................................. 11 2.3.2 Somatické změny v dospívání, tělesný vývoj. ............................................................................... 11 2.3.3 Emoční změny v dospívání ........................................................................................................... 12 2.3.4 Vývoj autoregulačních schopností ................................................................................................ 14 2.3.5 Vývoj myšlení, řešení problémů a zpracování informací .............................................................. 14 2.3.6 Vývoj paměti a pozornosti ............................................................................................................ 16 2.4 Základní teorie psychického vývoje ........................................................................................................ 16 2.4.1 Vývoj osobnosti dle S. Freuda ...................................................................................................... 16 2.4.2 Vývoj osobnosti dle E.H. Eriksona ............................................................................................... 17 2.4.3 Vztahy a socializace dospívajících ................................................................................................ 17 2.4.4 Škola, výuka a výběr budoucího povolání u adolescentů .............................................................. 20 2.5 Definice závislosti ................................................................................................................................... 22 2.5.1 Alkohol .......................................................................................................................................... 23 2.5.2 Stádia akutní intoxikace alkoholem............................................................................................... 24 2.5.3 Abúzus .......................................................................................................................................... 25 2.6 Specifika působení návykových látek u dospívajících ............................................................................. 26 2.6.1 Hlavní somatické komplikace spojené s užíváním alkoholu ......................................................... 26 2.6.2 Hlavní psychické komplikace spojené s užíváním alkoholu ......................................................... 27 2.6.3 Sociální důsledky alkoholového nadužívání ................................................................................. 27 2.6.4 Léčba akutní intoxikace alkoholem ............................................................................................... 28 2.6.5 Léčba závislosti na alkoholu ......................................................................................................... 28 2.7 3
Prevence závislého chování a sociálně patologických jevů .................................................................... 29
PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................................................................... 31 3.1 Metodika výzkumu................................................................................................................................... 31 3.1.1 Charakteristika respondentů .......................................................................................................... 31
4
3.2
Vlastní výzkum ........................................................................................................................................ 32
3.3
Diskuze.................................................................................................................................................... 55
3.4
Návrh řešení a doporučení pro praxi...................................................................................................... 57
ZÁVĚR ................................................................................................................................................ 58
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................................................................... 59 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ........................................................................................................... 61 SEZNAM OBRÁZKŮ .................................................................................................................................. 62 SEZNAM TABULEK ................................................................................................................................... 63
SEZNAM GRAFŮ ........................................................................................................................................ 64 SEZNAM PŘÍLOH ....................................................................................................................................... 65 TEST ALKOHOLU ...................................................................................................................................... 66 ŽÁDOST ....................................................................................................................................................... 68 DOTAZNÍK .................................................................................................................................................. 72
1
ÚVOD
Pro bakalářskou práci jsem si vybrala téma „Vědomosti teenagerů o škodlivosti alkoholu“. Mladé lidi ohrožuje celá řada zdravotních rizik typických pro toto životní období, které mají základ ve sklonu experimentovat s rizikem v tomto věku. K syndromu rizikového chování v dospívání patří zneužívání návykových látek. (Machová, Kubátová, 2009). Užívání alkoholu patří k nejvýznamnějším rizikovým faktorům mající za následek závažná onemocnění a předčasná úmrtí, kterým lze předcházet prevencí. Dle WHO je užívání alkoholu v Evropě nejvyšší. (www.who.int). Alkohol pochází z arabského Al-kahal, což znamená jemnou substanci. Je uváděn jako předpis na relaxaci, kterému rozumí všechny kultury světa. Je to droga s rozporuplnými účinky. V jedné minutě v nás vyvolá pocity lásky, která se snadno může změnit v pocity agrese a zuřivosti. (www.alkoholik.cz). Mezi škodlivé účinku alkoholu patří: a) Akutní intoxikace alkoholem – opilost. Farmakologické účinky alkoholu na CNS se navenek jeví jako intoxikace alkoholem. Tlumivý účinek alkoholu na CNS přímo závisí na jeho koncentraci v krvi. Stupeň opilosti závisí na těchto faktorech:
Od množství a koncentrace požitého alkoholického nápoje.
Od času, ve kterém byl nápoj vypitý.
Od individuální snášenlivosti.
Od současného tělesného a duševního stavu.
b) Chronická otrava alkoholem – alkoholismus. Představuje z medicínského a společenského hlediska ještě větší problém než akutní intoxikace. O příčinách, pro které se akutní alkoholik stává chronickým se stále diskutuje. Při vzniku závislosti alkoholu, který je ve svojí podstatě farmakologickým procesem, jsou důležité tyto okolnosti:
8
Množství požitého alkoholu.
Doba, po kterou se alkohol požívá.
Dopady na psychický a somatický stav poživatele.
Další škodlivé účinky způsobené alkoholem jsou snížení srdeční činnosti, postižení gastrointestinálního systému, poškození jater. (Stančiak, Novotný, 2010). V bakalářské práci byl stanoven jeden cíl, a to, zjistit vědomosti teenagerů o škodlivosti alkoholu. Práce je rozdělena do dvou částí a to teoretická část a praktická část. V teoretické části se zabývám vývojovou psychologií adolescentů, základní teorií psychického vývoje, problematikou rizikového vývoje adolescentů, stádiem akutní intoxikace, abúzem, co to je vlastně alkohol, somatickými a psychickými komplikacemi a prevencí. V praktické části jsem zaměřila na metodiku výzkumu, průběhem výzkumu, charakteristikou respondentů, výzkumným prostředím, zpracováním dat a výsledky výzkumu, které jsou zpracovány do tabulek a grafů. Praktická část je ukončena diskuzí.
1.1
Cíl práce
Zjistit vědomosti teenagerů o škodlivosti alkoholu.
1.2
Hypotézy
Hypotéza 1: Předpokládám, že ženy budou požívat alkohol méně než muži. Hypotéza 2: Domnívám se, že více než 40 % žen a 40 % mužů bude znát, že je alkohol návykový. Hypotéza 3: Předpokládám, že více než 30 % žen a 30 % mužů budou uvádět nejčastější nežádoucí účinek nadměrného užívání alkoholu cirhózu jater.
9
2
TEORETICKÁ ČÁST
2.1
Zdraví
Podle Světové Zdravotnické Organizace (WHO) je zdraví definováno jako „stav úplně tělesné, duševní a sociální pohody a ne pouze nepřítomnost nemoci nebo vady. Program Zdraví 21 je orientován na ochranu a rozvoj zdraví lidí během celého jejich života a dále na snížení výskytu poruch zdraví i na omezení nesnází, které lidem přinášejí. Zdraví lidí je ústředním tématem programu a péče o zdraví je jeho základním nástrojem.
2.2
Zdraví mladých
Dětství a dospívání jsou důležitými etapami lidského života na cestě k dospělosti. Každý člověk roste, prochází tělesným a duševním vývojem. Vzdělává se, získává sociální a zdravotní návyky, které jsou důležité pro náš celý život. Zdravý vývoj dětí a mladistvých je velmi úzce spojen s dobrým rodinným zázemím a dalšími dobrými sociálními vztahy mimo rodinu. Pozitivní roli k výchově ke zdraví hraje důležitou roli prostředí školy. (Machová, Kubátová, 2009).
2.3
Adolescence - období dospívání
Pojem adolescence vznikl z latinského výrazu „adolescere“, což lze volně vyložit jako dospívat, dorůstat nebo mohutnět. (Macek, 1999). Vágnerová toto období přibližuje více časové ose a situuje ho do dekády mezi desátým a dvacátým rokem života. (Vágnerová, 2005). Téměř stejně má období adolescence popsaná světová zdravotnická organice WHO. Legislativně však chápeme období dospívání spíše jako dobu od ukončení základní školy (cca. 14 let) do ukončení vzdělání a přípravy na budoucí povolání (cca 19let). Přesné časové vymezení tohoto období se u mnoha autorů liší, obecně je možné tímto pojmem označit libovolně dlouhé období mezi dětstvím a dospělostí, kdy je nutné brát v potaz určitou individuální variabilitu ve všech oblastech vyzrávání (somatická oblast, psychická a sociální).
10
2.3.1
Období adolescence lze rozdělit na dvě fáze
První fází je ranná adolescence (pubescence), lokalizovaná přibližně do období mezi jedenáctým a patnáctým rokem života a fáze pozdní adolescence trvající zhruba od patnácti do dvaceti let života. V těchto dvou fázích dochází k nespočtu somatických, psychických, sociálních a emočních změn v dosavadním životě jednotlivce. (Vágnerová, 2005). V následujících několika odstavcích si dovolím stručně rozebrat základní charakteristické znaky dospívání a některé oblasti, ve kterých dochází k největším změnám a zároveň mají největší výtěžnost pro tuto práci, která je zaměřená na psycho-socio-emoční aspekty dospívání.
2.3.2
Somatické změny v dospívání, tělesný vývoj.
K největším a nejvýraznějším somatickým změnám dochází ve fázi ranné adolescence. Toto období je nejdůležitějším mezníkem v životě jedince. Z dítěte se stává člověk schopný reprodukce. Tělesné proměny se projevují objektivními i subjektivními důsledky. Důležité je, aby tyto mnohdy drastické změny nebyly příliš časné a rychle se dokončující. V těchto případech pak může docházet k prvním sebekonfliktům v psychice dospívajícího a pubescent pak nemá možnost se s těmito změnami adekvátně a fyziologicky vyrovnat. Následující výčet somatických změn u chlapců a dívek v období adolescence bude pojat stručněji, (nebudeme zde příliš rozlišovat první a druhou fázi dospívání a také možné somatické či genetické výchylky ve vývoji), než následující výčet psychických a emočních změn dospívajících, které jsou pro problematiku této práce přeci jen důležitější, i když samozřejmě nelze pominout důležitý fakt a tím je nepopiratelná provázanost tělesného a duševního vývoje jedince v jeho cestě ke zdravé dospělosti a v jeho přeměně na plnohodnotného dospělého jedince bez sklonů k rizikovému chování. Vzhled a stylizace adolescenta má ve vývoji nezanedbatelný vliv. Tělesná přeměna je důležitou součástí hledání identity a atraktivita se stává v očích mladistvých určitou sociální hodnotu a výhodou. U chlapců lze pozorovat v období dospívání především tyto znaky: růst a vývoj svalů, modelace skeletu (především sílení a rozšiřování ramen a hrudníku), aktivace a zvětšení pohlavních žláz, zvětšování penisu, vývoj pubického ochlupení a vousů, u zhruba poloviny chlapců lze v tomto období pozorovat mírnou gynekomastii. Růst a chlapců se ukončuje zhruba v osmnácti letech.
11
U děvčat převládají v adolescentním období převážně tyto znaky: růst a vývoj svalů a modelace skeletu (zde je možné aspektovat největší rozdíl ve vývoji chlapců a dívek, u dívek není tento znak převládající nebo příliš přesvědčivý), dále redistribuce tělesného tuku (usazování v oblastech břicha, stehen a hýždí), růst prsů, pubické ochlupení a menarche (v prvních dvou letech v průměru cca 70% cyklů je anovulačních). Růst děvčat je považován za ukončený cca v patnácti letech. (Hrodek, 2002; Lebl, 2003). Se somatickými změnami v období dospívání je spojená i biologická problematika (větší potřeba živin, především vitamínů C, A, B, Fe), některá onemocnění (smyslové vady, ortopedické poruchy, výsev akné, obezita nebo naopak sklony k anorexii a bulimii, větší náchylnost
k některým
smrtelným
chorobám-
např.
meningitidy,
leukemie
atd.)
a v neposlední řadě také změny v imunitním systému, kdy dochází k inovulaci brzlíku. (Hrodek, 2002; Lebl, 2003).
2.3.3
Emoční změny v dospívání
Emoční oblast dospívání je ovlivněná vyzrávajícími hormonálními osami, které stimulují oblast citového prožívání. Charakteristickými znaky této oblasti jsou především kolísavost emočního ladění, větší dráždivost, přecitlivělost, labilita, nedostatek citové stability a jistoty. Ve většině případů nedokážou adolescenti vysvětlit příčinu výrazných emočních prožitků, nemají chuť si své chování obhajovat. Často se tato neochota projeví zvýšenou impulzivitou, agresivitou, „emočními výbuchy“ spojenými s nedostatkem sebeovládání a emočním egocentrismem, kdy pubescenti staví své problémy nad problémy jiných. Ruku v ruce s těmito pocity jde neochota projevovat své pocity navenek, pocity studu, trapnosti, méněcennosti, negativismus, vztahovačnost, hostilita a jiné. V tomto období se bohužel zvyšuje sklon k anhedonii a jiným psychickým poruchám, které by v budoucnu mohly mít na vývoj plnohodnotného jedince negativní dopad. Adolescent prožívající toto bouřlivé období často hledá únik od reality, k čemuž mu slouží několik obranných strategií: a) Princip kyvadla- občasné návraty pubescenta ve vývojové fázi o krok zpět. Uplatňuje se především v řešení problémů infantilním způsobem. Mechanismus kyvadla bývá většinou přechodný a krátkodobý. Mizí fixací nové varianty přeměny pubescenta, která se doposud nestihla plně vstřebat.
12
b) Regrese- bývá podobná mechanismu kyvadla, je však hůře odbouratelná a trvá většinou delší čas, je také přímo úměrná subjektivně vnímané závažnosti zátěže. c) Útěk do fantazie- dospívajícímu umožňuje únik od reality, prožívání rolí, které nelze prožít v reálném životě, experimentaci s variabilními situacemi, které by mohly nastat. Zároveň je na tento způsob obrany nahlíženo jako na nejbezpečnější, co se fyziologickému vývoje týče, jelikož pubescent nemusí respektovat zákony logiky, nemá žádné časové omezení, průběh jeho představ je závislý na jeho vůli a je na tolik abstraktní, že ve většině případů si dospívající plně uvědomuje nereálnost svých představ. Ke stabilitě emočního prožívání dochází až ke konci druhé fáze adolescence, kdy většinou bývá nastolena definitivní podoba hormonální výbavy a kdy jedinec již jedná na základě zkušeností, které nebyl v předchozím vývoji. Převážná část prožitků již není nová a překvapující, adolescent si uvědomuje důsledky svého jednání, mívá stabilněji zakořeněné morální principy a dokáže dobře zhmotnit a vysvětlit své představy o budoucím životě. Tato fáze se v některých literaturách označuje jako „období vystřízlivění“. (Vágnerová, 2005). Potřebydospívajících „Potřeba je chápána jako motiv, síla, která uvádí do chodu a udržuje chování.” (K. Lewin). „Potřeba vyjadřuje odchylku od biologické homeostázy, tj. chápání potřeby jako vrozeného motivu.“(H. H. Kendler). „Potřeby motivují chování jednotlivce.”(A. Maslow) (Farkašová, 2006, str. 62) Kromě uspokojování základních (primárních) potřeb adolescentů stojí na vrcholu důležitosti uspokojování vyšších (sekundárních) potřeb. Hierarchie potřeb je vždy individuální, odvíjí se od celkového stavu jedince, adolescentní věk však svádí k preferencím psychických potřeb nad těmi biologickými, proto podrobnější výklad biologických potřeb v této práci nebudeme uvádět. a) Potřeba jistoty a bezpečí (soběstačnost, nezávislost, stabilita, klid) vázaná na minulé zkušenosti, uvědomění si nutnosti usilování o nové jistoty (infantilní jistoty pomalu mizí). 13
b) Potřeba sounáležitosti (někam patřit, být milován, pozitivní vnímání společností, přátelství aj.). c) Potřeba uznání a úcty (respekt, ocenění, intimita, svoboda, autonomie aj.). d) Potřeba seberealizace (budoucí možnosti a perspektivy, být v něčem dobrý a uznávaný). K obranným reakcím lze řadit kromě výše popsaných projevů chování i nadměrnou kritičnost, egocentrismus, radikalismus, reakce zkratkovitými generalizacemi (škatulkování) nebo se vzhledem spojená opatření, která pubescentovi poskytují možnost vyjádření příslušnosti k určitým skupinám, možnost demonstrace nesouhlasu se společenskými normami, vyjadřování moralizujícího postoje atd. V mnohých případech poskytuje určitou dávku anonymity nebo naopak prostor stávat se středem pozornosti a tím maskovat svoji nejistotu. (Vágnerová, 2005; Langmeier, Krejčířová, 2006).
2.3.4
Vývoj autoregulačních schopností
V průběhu dospívání se kromě volních vlastností rozvíjí především sebekontrola, vytrvalost, spoléhání sám na sebe a umění potlačování negativních emocí. K tomuto předpokladu přispívá lépe vyvinutý odhad vlastních možností a limitů, ale také dostatečné silný stimul, který dokáže dospívajícího vhodně motivovat. Dobře situovaný motiv je důležitý u autoregulačních mechanismů především v zátěžových situacích, které na dospívající působí téměř na každém kroku.
2.3.5
Vývoj myšlení, řešení problémů a zpracování informací
Tato kapitola je pro tuto práci poměrně důležitá, jelikož by měla nastínit schopnosti dospívajících se adekvátně vzdělávat, uvažovat a hodnotit získané informace a měla by tak pomoci rozkrýt některé neduhy spojené s úrovní gramotnosti adolescentů na střední úrovni vzdělávání. Neméně důležitá je zde i ochota studentů seznamovat se s případnými krizovými scénáři a jejich možnou spoluprací na preventivních edukačních aktivitách středních škol a odborných učilišť. (Vágnerová, 2005; Langmeier, Krejčířová, 2006).
14
Typické znaky způsobu myšlení dospívajících: Systematické uvažování- dospívající již při seznamování se s problémem bere v potaz různé možnosti řešení, dokáže vydedukovat několik hypotéz, týkajících se stanovené problematiky a také akceptuje různorodost ve strategiích řešení onoho problému. a) Variabilita různých možností- provázaná s předchozím bodem přispívá k rozšiřování a obohacování úvah a hypotéz. Tento předpoklad lze chápat i jako krok blíže k asertivitě a vnímání rozdílnosti mezi lidskými názory. b) Experimentace s vlastními úvahami-kombinace, experimentace úvah a flexibilita celkového myšlení. c) Ztráta závislosti na konkrétní realitě, rozvoj abstraktního myšlení a také hypotetickodeduktivního myšlení, které ale nebývá ještě příliš zralé, což se projevuje především neschopností přesně oddělit skutečnost s případnými alternativami. d) Rozvoj kombinačního myšlení (uplatnění logiky). e) Induktivní uvažování- za pomocí abstrakce dokáže adolescent najít společné obecné zákonitosti v jednoduchých případech, velká provázanost s intuicí. f) Pružnost myšlení. g) Změna vztahu k časové dimenzi- úvahy o budoucnosti a minulosti. h) Flexibilita a schopnost navrhovat a využívat nové způsoby řešení (někdy zbrklá, unáhlená, necitlivá řešení, které adolescent vydedukoval bez důkladného domyšlení následků po předchozí absenci zkušeností v dané problematice). i) Úsudek bývá často ovlivněn emocionálně. j) Rozvoj metakognice- odhad vlastních schopností, dovedností a zkušeností (pro období dospívání velmi důležitý bod, protože jedinci poskytují možnost zhodnotit lépe své kompetence, stanovit přiměřené a nevelikášské cíle, které je daný dospívající schopen zvládnout). (Vágnerová, 2005; Langmeier, Krejčířová, 2006).
15
2.3.6
Vývoj paměti a pozornosti
Tato navazující kapitola by nám spolu s předchozí měla usnadnit pohled na možnosti a individualitu adolescentů, které se ve většině případů uplatňují při seznamování s určitým problém a nalézání jeho řešení. a) Využívání lépe vyspělého způsobu selektivního opakování- větší zaměření na složitější části učiva. b) Praktické využití elaborace- adolescenti dokážou hledat takový způsob učení, který by jim umožnil si látku lépe zapamatovat (mnemotechnické pomůcky aj.). Elaborace nejsou zdaleka všichni studenti schopni. c) Strategie vybavování- uplatňování různých asociací do praxe. d) Rozvoj metapaměti- znalosti o využití vlastní kapacity myšlení, lepší zhodnocení svých vědomostí, znalostí a zkušeností. e) Lepší koncentrace pozornosti. (Vágnerová, 2005; Langmeier, Krejčířová, 2006).
2.4
Základní teorie psychického vývoje
2.4.1
Vývoj osobnosti dle S. Freuda
Historický psychoanalytický základ, z něhož vycházejí všechna další pojetí vývoje osobnosti. Předkládá možnost vědecky a strukturovaně pochopit většinu duševních chorob. Podle Freuda je vývoj osobnost primárně podmíněn vrozenými dispozicemi, kdy osobnost jako takovou tvoří tři podsystémy, které mají odlišené funkce. a) Id- základní , vrozená nebo také pudová složka osobnosti. Na základě vývoje Idu se vyvíjí ego a superego. b) Ego- jeho úkladem je reálně uspokojovat pudové potřeby jedince. Vyvíjí se především v dětství a je ovlivněné vnějším světem. V případě nutnosti ego dokáže akceptovat odložení uspokojení pudových potřeb. c) Superego-nejpozději vyvinutá složka osobnosti, převážně naučená, představující vyšší systém ovládání vlastního chování, které společnost požaduje (morální složka osobnosti, principy dokonalosti atd.).
16
Období dospívání Freud směřuje do tzv. genitálního stádia vývoje osobnosti, kdy dochází k reálným většinou k prvním sexuálním zkušenostem. Tato teorie je průkopnická především kvůli zdůrazňování důležitosti dětství v dalším psychickém vývoji (v některých starších teoriích bylo na dětství jako na vývojový mezník opomínáno). (Vágnerová, 2005; Langmeier, Krejčířová, 2006).
2.4.2
Vývoj osobnosti dle E.H. Eriksona
Vychází z klasického pojetí psychoanalýzy, avšak důraz je kladen na standardní vývoj (bez abnormalit a výchylek), dále je zde pozorovatelná výrazná akceptace možnosti ovlivnění sociokulturními faktory. Psychický vývoj člení Erikson do osmi stádií, kdy dospívání odpovídá stádiu pátého věku- identitě proti konfuzi rolí. Tento věk vývoje vychází z Freudova genitálního období, důraz je zde kladen především na hledání identity, rozvoj sebepojetí, sebevymezení, určování hodnotových stupnic, existenciální otázky aj. (Vágnerová, 2005; Langmeier, Krejčířová, 2006).
2.4.3
Vztahy a socializace dospívajících
Dospívání je velmi významnou částí života, v některých literaturách bývá označováno jako „období druhého sociálního zrodu“. Změna sociálního postavení bývá patrná především u mladších adolescentů, koncem povinné základoškolské docházky a nutností rozhodnout o své další profesní úrovni vzdělávání. Dochází ke změnám vztahů s okolím, adolescent se většinou staví do pozice, kdy odmítá podřízené postavení (touha po rovnocennosti) a k dospělým bývá netolerantní. Charakteristickým znakem bývá i velká míra kritika okolí a zároveň i sebekritičnost. (Vágnerová, 2005; Langmeier, Krejčířová, 2006). Pro osobnostní vývoj adolescentů je na předních příčkách důležitosti v oblasti socializace, přítomnost sociálních skupin a institucí a také vžívání se do různých rolí. a) Rodina- velmi důležité sociální zázemí, které často adolescent vytěsňuje do pozadí důležitosti (emancipace od rodiny), i když si stále plně uvědomuje důležitost rodiny jako jistoty. Emancipace od rodiny spolu s navazováním diferencovanějších vztahů k vrstevníkům obojího pohlaví tvoří základ pro uspokojivé převzetí dalších budoucích rolí (manželské a rodičovské). Tam, kde se dospívajícímu nedaří uvolnit přílišné vazby závislosti na rodině a část svých vazeb přesměrovat na své vrstevníky, většinou dochází k různorodým potížím. Může docházet k šikaně jedince, k výchovným
17
i studijním problémům. Adolescent se sám postaví do ústraní, často si libuje v pocitech méněcennosti, ublíženosti a utrpení, kdy už je jen krůček k vážným problémům s neurotickou
symptomatologií
(závislost
na alkoholu, mentální
anorexie aj.). (Vágnerová, 2005; Langmeier, Krejčířová, 2006). Za normálních a fyziologických okolností dospívající i přes svou touhu se osamostatnit, udržuje pozitivní vztahy k rodičům a sourozencům, i když tomu mnohdy nemusí na první pohled projevy jeho chování odpovídat (odmlouvání, kritizování, drzost atd). Dochází ke zdánlivému konfliktu potřeb dětí a rodičů.
Pro rodiče bývá stěžejní udržet si autoritu
a citovou vazbu k dítěti (především problém matek). Po adolescenty je nejdůležitější odpoutat se od rodiny, i když ve většině případů nebývají dostatečně zralí na to, aby plně přijali odpovědnost a uvědomovali si kromě svých práv i své povinnosti. Díky celoživotnímu většímu vlivu matky na výchovu dítěte a bližšímu vztahu dítěte právě k matce, dochází v těchto vztazích častějším konfliktům. Mění se vnější komunikace s okolím a způsoby chování a vyjadřování, avšak základní morální hodnoty a postoje, přejaté od rodičů a dané výchovou zůstávají pevně zakořeněny. (Vágnerová, 2005; Langmeier, Krejčířová, 2006). V tomto bodu práce je nutné zmínit Freudovu interpretaci proměny vztahu s rodičem stejného a opačného pohlaví, tzv.„Oidipovský komplex“, vznikající nejčastěji mezi třetím a pátým rokem života. Rodič opačného pohlaví je zde nevědomě vnímán jako erotický objekt ze strany dítěte, rodič téhož pohlaví naopak jako soupeř nebo sok. V této části života je vítáno, aby byl tento fyziologický komplex vyřešen, pokud tak učiněno není, mohou se tyto komplexy objevit v pubertě znovu a bývají zdrojem nápadných, agresivních a demonstrativních řešení ze strany dospívajícího jedince. (Vágnerová, 2005; Raboch, Zvolský, 2001). “V přístupu rodičů různého pohlaví se projevuje genderově typický způsob jednání, ale ovlivňuje jej zřejmě i jejich postavení v rodině a kvalita vztahu s pubertálními potomky“. (Vágnerová, 2005, str. 353,354). Gender neboli sociální pohlaví představuje „kulturně a historicky proměnlivé charakteristiky a modely přiřazované mužskému nebo ženskému biologickému pohlaví“. (Babanová, Miškovci, 2007, str. 148). b) Vrstevnická skupina- Stává se více důležitá, je chápána jako zdroj emoční a sociální opory. Dochází díky ní k prvním vztahům typu přátelství a lásky a také zkušenostem s určitou hierarchií ve vztazích a teritorialismem.
18
I)
Skupinová izosexuální fáze
Preferování jedinců stejného pohlaví. II)
Individuální izosexuální fáze
Silná potřeba párového přátelství (taktéž se většinou jedná o stejno pohlavní jedince). III)
Přechodná etapa
První zájem o druhé pohlaví projevující se ale často také ve skupinách „na dálku“. Skupina poskytuje nezkušenému dospívajícímu pocit jistoty a bezpečí a oslabuje jeho stud a strach. IV)
Heterosexuální polygamní fáze
Zpravidla na přelomu ranné a pozdní adolescence, první nestálé, ale často velmi bouřlivě prožívané první lásky. Prvek, který převládá v této fázi dospívání je především zvědavost a touha ujistit se o vlastní přitažlivosti. Dívky často stavějí na obdiv svůj půvab, šarm nebo první příčky oblíbenosti mezi kamarádkami (vedoucí pozice ve skupině), chlapci především sílu, dovednosti, zkušenosti. V)
Etapa zamilovanosti
Přichází většinou o hodně později než polygamní heterosexuální fáze (konec adolescence- začátek dospělosti). Prohlubuje se vztah jedince k opačnému pohlaví, objevuje se hlubší vázanost, porozumění, úcta a oddanost, která v ideálním případě vyústí dlouhodobým, stálým vztahem a založením rodiny. (Langemier, Krejčířová, 2006). Z psychologického hlediska je velmi důležité aby adolescent měl čas a možnost projít všemi těmito etapami. Jen to dokáže zaručit „zdravé“ dospívání. Společenský tlak a trend osvojování předčasné dospělosti, by měl být upozadněn. c) Volnočasové instituce- dle svého zaměření podporují rozvoj schopností a dovedností dospívajícího, mohou být důležité především v možné kompenzaci nefunkční rodiny, vrstevnické skupiny, při pocitech méněcennosti adolescenta, velmi často působí i jako prevence kriminality. (Vágnerová, 2005; Langmeier, Krejčířová, 2006).
19
2.4.4
Škola, výuka a výběr budoucího povolání u adolescentů
Vztah k výuce a školní práci se v tomto období výrazně mění. Vágnerová uvádí, že v“ této době se postoj ke škole začíná jednoznačněji diferencovat vzhledem k aktuální školní úspěšnosti a budoucím vzdělávacím aspiracím“. (Vágnerová, 2005, str. 362). Mění se motivace k učení, stabilizují se některé individuální normy, rozlišuje se postoj k jednotlivým předmětům, což může předznamenat první vlohy pro určitá budoucí zaměstnání. Langmeier a Krejčířová (2006) uvádějí, že ve volbě povolání hrají roli dva důležité aspekty. Prvním je samotné hledisko jedince, který volí takové povolání, které by ho bavilo, uspokojovalo a finančně zabezpečilo. Druhým je zájem společnosti, aby vzdělávací instituce produkovaly dostatečné množství kvalifikovaných odborníků, kteří by vhodně přispívali k plnění žádaných společenských úkolů. Adolescenty dále třídí do několika typů (Nickel, 1975): Typ A dospívající volí dle přání a doporučení svých rodičů nebo náhodně, bez ohledů na svá vlastní přání, zájmy a předpoklady. Adolescent se zde řadí do pasivně podřízené pozice. Typ B je střední pozicí (zastoupen nejčastěji, cca v 50%). Dospívající jedinec má své představy, vymezí si pro něj přijatelné okruhy, určující obecnou šíři orientace, ale nakonec díky nejasnosti a nepevnosti svých představ a rozhodnutí volí pod vlivem různě silného tlaku z okolí. Typ C řídí svou volbu plánováním, často prováděným v brzkém věku u jedinců rozhodných, cílevědomých se silně rozvinutou schopností seberealizace. (Langmeier, Krejčířová, 2006). Problematika rizikového vývoje adolescentů Kalina uvádí, že dětství a dospívání nelze popisovat jako jednu důležitou etapu života, ale jako sousled vzájemně provázaných období, z nichž každé má své specifické cíle a úkoly. (Kalina a kol., 2008). Děti a především dospívající berou pubertu jako čas k využití všech možností, které se jim nabízejí za svou cestou k nezávislosti. Bohužel se k těmto prostředkům řadí i všechny negativní společenské jevy, mezi ně řadíme i návykové a rizikové chování. Statistika v této oblasti potvrzuje, že trend užívání drog je nejvýraznější ve věku 15-19let. (Kalina a kol., 2008).
20
Syndrom rizikového chování v dospívání Chování, při kterém dochází k abúzu alkoholu, drog, k předčasnému začátku sexuálního života a k různým druhům patologického chování (delikvence, agresivita aj.), což bývá jednou z nejčastějších příčin mortality v adolescentním období. Nejčastější projevy patologického chování podle Macka (1999), které popisuje ve své knize, jsou: „predelikventní chování a páchání trestné činnosti, agrese, násilí, šikana s týráním (včetně rasové nesnášenlivosti a diskriminace některých skupin), užívání drog (včetně alkoholu a kouření), sexuální rizikové chování (včetně předčasného mateřství a rodičovství), poruchy příjmu potravy, sebevražedné pokusy a dokonalé sebevraždy“. (Macek, 1999, str. 96). Z drog je patrně nejhorší alkohol, kterému je také tato práce výhradně věnována. MUDr. Kabíček ve svém článku dostupném na: http://pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2010/01/11.pdf uvádí studii, kterou pomocí individuálních pohovorů s dospívajícími potvrdil, že v České republice má až 92,6% dospívajících zkušenosti s alkoholem (zkoumáno na 68 respondentech s věkovým průměrem 15,6let). Výsledky studií ESPAD (Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách), prováděná v roce 1995, 1999, 2003, 2007, 2011dostupné na: www.espad.org/Uploads/Literature/espad_web.pdf www.vlada.cz/assets/media-centrum/aktualne/TK_ESPAD2011.pdf hovoří ještě podrobněji a lze v ní sledovat časový vývoj závislostí mladistvých. Téma patologických jevů u dospívajících se v poslední době těší většímu zájmu jak z řad odborníků, rodičů, vyučujících tak i z oblasti laické veřejnosti. Pokorný uvádí, že věková hranice prvního konzumního chování u adolescentů se významně snižuje (Pokorný, 2003) a nepřímo tak předurčuje budoucí problémy celé společnosti. Veselá (1998) a Nešpor (1992) uvádějí celou škálu rizikových faktorů pro patologické chování dospívajících jedinců:
21
Rizikové faktory sociálně patologických jevů u jedince: charakter, inteligenční výbava, úroveň duševního a fyzického zdraví (děti s ADHD nebo s psychiatrickým onemocněním mají výrazně zvýšené riziko pozdějšího sociálně patologického chování), pohlaví, hierarchie potřeb, víra nebo vyznání jedince, setkání se s alkoholem v brzkém věku, nízké sebevědomí, nízká schopnost odolávat stresu.
Rizikové faktory v rodině: duševní choroby rodičů, včetně sklonů k alkoholismu některého ze členů rodiny, výchova dítěte (nedostatečný dohled, špatná nebo žádná motivace dítěte, přehnaná přísnost, nedostatek času na potřeby dítěte, nejasná pravidla týkající se chování dítěte aj.), sexuální zneužívání v rodině, chudoba a nezaměstnanost rodičů, časté stěhování, výchova pouze jedním rodičem bez pomoci širší rodiny.
Rizikové faktory školního prostředí: střídání škol, nezájem adolescenta o výuku, dostupnost alkoholu v blízkém okolí školy, záškoláctví, špatně prosazovaná pravidla týkající se rizikového chování (špatně fungující prevence sociálně patologických jevů), označení žáka jako problémového, špatné školní výsledky, neprofesionální chování učitelů atd.
Rizikové faktory ve vrstevnické skupině: podpora vrstevníků v abúzu návykových látek, problémy skupiny s autoritami, sklony k rebélii, užívání alkoholu ve vrstevnické skupině, velké věkové rozpětí členů vrstevnické skupiny, nevhodné vztahy ve skupině (kastování, sexuální vztahy atd.).
Rizikové faktory týkající se společnosti: sociální a politické změny, velká nezaměstnanost, chudoba, špatné bytové podmínky, rasové a jiné diskriminace, vysoká kriminalita a drogová závislost adolescentního obyvatelstva, život ve větších městech aj.
V následujících několika odstavcích se budu věnovat základním pojmům týkajících se alkoholu a jeho zneužívání dospívajícími skupinami obyvatel.
2.5
Definice závislosti „Je to skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Centrální popisnou charakteristikou syndromu závislosti je touha (často silná, někdy přemáhající) brát psychoaktivní látky (které mohou,
22
avšak nemusí být lékařsky předepsány), alkohol nebo tabák. Návrat k užívání látky po období abstinence často vede k rychlejšímu znovuobjevení jiných rysů syndromu, než je tomu u jedinců, u nichž se závislost nevyskytuje.“ (Nešpor, 2000, str. 14). Definitivní diagnóza závislosti se obvykle stanovuje tehdy, je-li během jednoho roku výskyt tří nebo více z uvedených jevů: a) Silná touha užít návykovou látku (Craving) - Craving bývá uváděn jako klíčový moment transformace jednorázového užití látky na závislost. b) Potíže v sebeovládání (doba kdy k užití dojde, množství látky atd.). c) Tělesný odvykací stav (abstinenční symptomy). d) Průkaz tolerance k účinku látky. e) Postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch závislosti. f) Pokračování v užívání i přes jasně prokazatelné škodlivé následky na jedince. (Nešpor, 2000; Kalina a kol., 2008).
2.5.1
Alkohol
Obrázek 1 Strukturální vzorec ethylalkoholu
Alkohol (C2H5OH, Obrázek 1) je bezbarvá, lehce těkavá, čirá a hořlavá tekutina, kterou je možné libovolně a v jakémkoli poměru mísit s vodou. Alkohol vzniká při kvašení cukrů za přímého působení kvasinek, pouze však do koncentrace 14-16%, vyšší koncentrace se získávají především destilací. (Göhlert, Kühn, 2001). Legální návyková látka, jejíž konzumace je v České republice společensky tolerována. Alkoholické nápoje (druhy alkoholu) se vyznačují odlišně vysokým obsahem etanolu. Požití menší dávky vyvolává euforii, uvolnění, zvýšení sebevědomí, velké dávky útlum, otravu až možnou smrt.
23
„Česká republika patří dlouhodobě v celosvětovém měřítku mezi státy s nejvyšší spotřebou alkoholu, respektive alkoholických nápojů. V přepočtu na 100% alkohol to již po řadu let představuje průměrnou spotřebu téměř deseti litrů (!!!) na jednoho obyvatele za rok. Nadměrná pravidelná konzumace alkoholických nápojů se u nás týká přibližně 25% mužské populace a 5% žen“. (Kalina, 2003, str. 151).
2.5.2
Stádia akutní intoxikace alkoholem 1. Stadium- „excitační“ (do 1 promile alkoholu, do 2g/kg)- „podnapilost“- snížení zábran, uvolnění úzkosti a napětí, zhoršené soustředění a pozornost. 2. Stadium- „hypnotické“- (1- 2 promile)- porucha rovnováhy, zhoršená koordinace pohybů, výrazné zpomalení reflexů, hlučnost, nárůst agrese. 3. Stadium- „narkotické“ – (2-3 promile, více než 2g/kg)- poruchy vědomí u člověka, který nepije, u alkoholiků bývá vědomí často zachováno, výrazné riziko aspirace zvratků. 4. Stadium- „asfyktické“- (nad 3 promile, nad 3g/kg)- hluboké bezvědomí, křeče, útlum dechového centra, který může vyvolat smrt.
www.medicabaze.cz/index.php?sec=term_detail&termId=3499&tname=Intoxikace+alkoholy Podle stupně porušení motorických, senzorických a psychických funkcí lze rozlišovat: 1. Podnapilost- nejmírnější stádium, ne vždy patrné pro okolí, největším problémem je zde výrazné prodloužení reakční doby (motorismus, práce ve výškách, se stroji atd.). 2. Lehký stupeň opilosti- pohybová nejistota, mnohomluvnost, protispolečenské a proti etické činy a projevy, porucha senzomotorických funkcí (nejvíce a nejdříve zrak). 3. Střední stupeň opilosti- výrazným útlum, nesrozumitelná řeč, zhoršená koordinace pohybů (pády, úrazy). 4. Těžký stupeň opilosti- neschopnost pohybu, ztráta orientace. 5. Otrava alkoholem spojená s poruchami základních životních funkcí. (Kachlík, 2003)
24
www.zkola.cz/rodice/socpatologjevy/zavislosti/Stranky/Z%C3%A1vislost-obecn%C4%9B--Petr-Kachl%C3%ADk-N%C3%A1vykov%C3%A9-l%C3%A1tky,-rizika-jejichzneu%C5%BE%C3%ADv%C3%A1n%C3%AD-a-mo%C5%BEn%C3%A1-prevence.aspx
2.5.3
Abúzus
Nadměrné užívání, škodlivé zneužívání návykových látek, nejčastěji ve spojení s alkoholem nebo jinými drogami Typologie abúzu dle Jellineka a) Typ alfa-tzv. „problémové pití“, většinou prováděné za účelem uvolnění tenze, anulace vnitřních konfliktů nebo k získání chvilkové euforie. b) Typ beta- příležitostné požívání alkoholu, vázaný na sociokulturní okolnosti (večírky, společenské akce spojené s určitými pijáckými zvyklostmi atd. c) Typ gama- anglosaský typ- představuje již rozvinutou závislost na alkoholu s poruchou sebekontroly, abstinence u tohoto typu bývají nárazové nebo vynucené. Narůstá zde tolerance k alkoholu (především psychická závislost). U tohoto typu je preference piva a destilátů. d) Typ delta- románský typ- chronická konzumace alkoholu, spíše na úrovni subintoxikace než intoxikace, v popředí je závislost somatická, preference vína. e) Typ epsilon- podobný typu gama, epizodické požívání- kvartální pití. Někdy tento typ abúzu provází afektivní psychózu. (Skála a kol., 1987). Klasifikace dle Hellera a) Symptomatický abúzus- samoléčba psychických obtíží s pomocí alkoholu, častější výskyt u žen (podobný typu alfa). b) Systematický abúzus-stereotypní pití alkoholu- typický pro muže. c) Juvenilní stylismus- brzký začátek (už v dětství), později utichá a znovu vyvstává okolo třicátého roku života, vzácný výskyt (cca 1%), vázáno na etnické a socioekonomické faktory. (Kalina, 2003). www.komunitabetel.cz/o-drogach-azavislosti/alkohol
25
2.6
Specifika působení návykových látek u dospívajících
Závislost na návykových látkách je rychlejší (nižší hmotnost jedince).
Vyšší riziko těžkých intoxikací (nízká tolerance k alkoholu, malé zkušenosti, snížený pud sebezáchovy).
Mnohonásobně zvýšené riziko nebezpečného jednání pod vlivem alkoholu.
Experimentace a alkoholem v období adolescence je spojena s většími riziky než experimentování u dospělých.
Závislost na alkoholu může navádět ke zneužívání širších spekter návykových látek.
Recidivy závislostí jsou častější, dlouhodobě jsou ale prognostikovány jako příznivější. (Nešpor, 2000).
2.6.1
Hlavní somatické komplikace spojené s užíváním alkoholu
Mezi hlavní somatické komplikace patří: 1. Chronické gastrointestinální potíže (gastritidy, pankreatitidy, průjmy). 2. Jaterní poruchy (k nevratným změnám jaterní tkáni může docházet již při konzumaci 15g alkoholu za den – např. 1 pivo denně). Jaterní steatóza (ztukovatění jater). Alkoholická hepatitida (poškození a zánět jaterní tkáně)- celková slabost, bolesti břicha, nechutenství, často probíhá bezpříznakově. Jaterní cirhóza- přestavba funkční struktury jater v nefunkční (lalůčkovitá struktura nahrazena vazivem, zánik hepatocytů)- cca 50% cirhóz v populaci je alkoholického původu. 3. Endokrinní systém (avitaminózy, impotence aj.). 4. Poškození kardiovaskulárního systému (hypertenze, arytmie). 5. Degenerativní poškození nervového systému – Wernickeho encefalopatie, polyneuritidy, atrofie mozku.
26
6. Oslabení imunity. 7. U žen v těhotenství dochází k poškození plodu- fetálnímu alkoholovému syndromu. 8. V laboratorních hodnotách stoupá především hodnota GMT, dále ALT, AST (Klener, 2006; Csémy, Sovinová, 2003; Urban, Dubský 2008).
2.6.2
Hlavní psychické komplikace spojené s užíváním alkoholu
1. Poruchy osobnosti (vnímání, jednání). 2. Snižování intelektu. 3. Sklony k depresím, obsesím, zvýšení žárlivosti, větší náchylnost k sebevraždám (demonstrativní i dokonalé). 4. Delirium tremens- („alkoholové delirium“) – život ohrožující stav, který vyvolává chronická otrava alkoholem nebo přerušení užívání alkoholu jako takového, nejtěžší stádium abstinenčního syndromu. 5. Amnestický syndrom- Korsakovova psychóza, nahrazování výpadku paměti konfabulacemi. 6. Abstinenční
syndrom-
charakteristická
vegetativní
symptomatologie-
pocení,
palpitace, nauzea, třes. Z psychických problémů přibývají poruchy spánku, noční můry, úzkost, prchavé halucinace. Někdy bývají přítomny záchvaty podobné epileptickýcm grand malům. 7. Patická reakce na alkohol- poruchy vědomí, emocí, agresivita po vypití malého množství alkoholu. (Dubský, Urban, 2008). www.solen.sk/pdf/54dbf3f4608089966216c94e727df2ba.pdf
2.6.3
Sociální důsledky alkoholového nadužívání
Nízká produktivita práce, nezaměstnanost.
Špatné postavení ve společnosti.
Malá vzdělanost.
27
Kopírování nefunkčního nebo špatného vzorce rodiny s negativním dopadem na další generace.
Nárůst kriminality (krádeže, dopravní nehody zaviněné přítomností alkoholu, násilné chování vůči společnosti).
Zvýšené náklady na léčení častějších úrazů a jiných onemocnění.
Finanční a existenční problémy.
Nárůst invalidity.
Vyšší mortalita v nižším věku. (Zvolský a kol., 2003).
2.6.4
Léčba akutní intoxikace alkoholem
V laické a přednemocniční péči je základem vyvolání zvracení. Důležité při tomto kroku je, aby dotyčná osoba nebyla v bezvědomí.
V nemocničním prostředí- vyvolání zvracení, výplach žaludku, při výrazné excitaci sedace nebarbiturátovým léčivem, v nejhorších případech dialýza (především u dětí, kde hrozí fatální důsledky alkoholové intoxikace).
V bezvědomí je nutné zajistit vitální funkce a kompenzovat metabolický rozvrat.
www.alkoholik.cz/zavislost/psychika_a_telo/otrava_alkoholem_priznaky_a_projevy_l ecba.html
2.6.5
Léčba závislosti na alkoholu
Ústavní léčba-prostředí terapeutických komunit, využívání všestranně otevřené komunikace, podpora autonomie závislého klienta.
Ambulantní léčba-ve většině případů nevyžaduje pracovní neschopnost, probíhá formou individuálních terapií, sociální práce s rodinou a také formou psychoterapie. (Nešpor, 2006).
Denní stacionář- vhodná pro pacienty, kde je ambulantní léčba vnímaná jako nedostatečná, přitom však není nutná léčba ústavní. Výhodou je zachování sociálních a rodinných vztahů. (Kalina a kol., 2003).
28
2.7
Prevence závislého chování a sociálně patologických jevů
Primární prevence: jeden z hlavních cílů je oddálit dobu prvního styku s drogou (alkoholem) a předcházet rozvojům závislosti v rizikových skupinách dospívajícího obyvatelstva. „Má rozvíjet jednotlivé předpoklady bio-psycho-sociálně-spirituální komplexity člověka, působit na celou společnost diferencovaně, se zaměřením na cílové skupin“. (Kalina a kol., 2008, s. 18). Biologický předpoklad: zdravý životní styl, včasná léčba chorob, prevence úrazů, včasná, účinná a kvalitně prováděná rehabilitace tělesných handicapů Psychologický předpoklad: vhodně využitý volný čas, správně založená komunikace, samostatnost a dostatek sebevědomí jedince, jasně vytyčené hranice mezi dospívajícím a rodiči. Sociální předpoklad: péče o minority, potlačení rasových konfliktů, negativního sociálního statutu, starost o sociální integritu aj. Spirituální předpoklad: správně nastavený hodnotový systém, uvědomění si smyslu života, rozvíjená introspekce, sebenaslouchání. Sekundární prevence: „Spočívá v předcházení vzniku, rozvoji a přetrvávání závislosti u osob, které již drogu užívají nebo se na ní staly závislými“. (Kalina a kol., 2008, s. 20). Léčebné působení lze dělit na léčbu vedoucí k abstinenci, ve výjimečných případech na léčbu směřující závislost na kontrolované užívání a na léčbu udržovací substitucí. Biologický předpoklad: léčba medicínsky ovlivnitelných nemocí, které buď otevřely cestu k chronickému užívání, nebo dále udržují abúzus. Psychologický předpoklad: především je zde nutné si všímat souvislostí mezi psychologickými problémy a rozvojem abúzu (pozitivní vliv psychoterapie). Sociální předpoklad: často jsou přítomny sociogenní vzorce, které mohly abúzus podpořit, udržovat závislost, pro-drogová ideologie, politické a kulturní fenomény. Spirituální předpoklad: aspekty životního smyslu nebo údělu, lidská sounáležitost, pokora aj.
29
Terciární prevence: předcházení vážným nebo trvalým zdravotním a sociálním následkům. Resocializace jedinců, kteří prošli léčbou. Intervence u užívajících, kteří nejsou rozhodnuti s užíváním skončit. (Kalina a kol., 2008).
30
3
PRAKTICKÁ ČÁST
3.1
Metodika výzkumu
Výzkum bakalářské práce byl zpracován pomocí kvantitativního šetření. Dotazník byl vlastní konstrukce a byl anonymní. Dotazník obsahuje 8 otevřených otázek, 7 polootevřených otázek a 9 zavřených otázek. Dotazník je uveden v příloze č. 6. Otázky byly sestaveny tak, aby byly srozumitelné. Všechny dotazníky jsem zhodnotila a výsledky použila v tabulkách a grafech, které jsem zpracovala v programu Microsoft Excel pomocí kontingenčních tabulek.
3.1.1
Charakteristika respondentů
Respondenty mého výzkumného šetření byli adolescenti ve věku 16-20. Bylo rozdáno 150 dotazníků a návratnost byla 100%. Dotazníkové šetření probíhalo v Chrudimi na gymnáziu, na střední škole zemědělské a v Chroustovicích na odborném učilišti. Na střední škole zemědělské byly dotazníky rozdány na učebních oborech tak i na střední škole. Dotazníky jsem si rozdala sama a v Chroustovicích za pomocí známé. Všichni zúčastnění mi vyšli vstříc s dotazníkovým šetřením. Výzkum na školách probíhal v měsíci březen 2015. Na gymnáziu a na střední škole zemědělské jsem si po domluvě s třídními učitelkami a učiteli dotazníky rozdala sama a po dobu vyplňování jsem byla studentkám a studentům k dispozici k případným dotazům a doplňujícím otázkám. Vyhodnocení jsem zpracovávala individuálně na každém dotazníku.
31
3.2
Vlastní výzkum
Pohlaví respondentů (otázka 2). Tabulka 1 Pohlaví respondentů Pohlaví respondentů
Absolutní četnost
Relativní četnost
Ženy
77
51 %
Muži
73
49 %
Celkem
150
100 %
Na tabulce 1 demonstrujeme pohlaví respondentů. Z celkového počtu 150 respondentů (100 %) bylo 77 (51 %) žen a 73 (49 %) mužů.
32
Věk respondentů (otázka 3). 20 18 16 relativní četnost
14 12 10 8 6 4 2 0 16 let
17 let
18 let
19 let
20 let
věk respondentů Graf 1Věk respondentů
Jak z grafů vyplývá nejpočetnější skupinou byli respondenti ve věku 18 let, ženy 18 % (27), muži 16 % (24). Následně ženy ve věku 17 let 13 % (19) a muži 10 % (15). Další věkovou skupinou byly ženy 19 let 9 % (14), muži 13 % (19). Poslední věkové skupiny tvořily ženy 16 let 9 % (13) a muži 7 % (10), ženy 3 % (4) a muži 3 % (5). Průměrný věk žen byl 17,7 let, u mužů 17,9 let. Průměrný věk všech dotazovaných 17,8 let. Tabulka 2 Průměrný věk respondentů
Věk respondentů 16 let 17 let 18 let 19 let 20 let průměrný věk
Počet mužů
Počet žen
Celkem
10 15 24 19 5 17,9
13 19 27 14 4 17,7
23 34 51 33 9 17,8
Výpočet průměrného věku: = (součet součinu věku a počtu) děleno celkovým počtem.
33
Vzdělání respondentů (otázka 4). 30
relativní četnost
25 20 15 10 5 0 základní škola
odborné učiliště
střední odborná škola
gymnázium vysoká škola
jiné
vzdělání respondentů Graf 2 Vzdělání respondentů
Na otázku „ V současné době studujete?“ odpovědělo 25% (37) žen a 23% (35) mužů, že studují odborné učiliště. Gymnázium studuje 17 % (25) žen a 11 % (16) mužů. Střední odbornou školu studuje 10 % (15) respondentek a 15 % (22) respondentů.
34
Užívání alkoholu respondenty (otázka 5). 30
relativní četnost
25 20 15 10 5 0 nepiju
denně
většinou v pracovní dny
většinou o víkendu
příležitostně
užívání alkoholu respondenty Graf 3 Užívání alkoholu respondenty
V otázce, zda pijete alkohol, nejpočetnější odpověď byla „příležitostně“, kdy odpovědělo 26 % (39)žen, 23 % (35) mužů. Druhá odpověď s největším počtem byla „většinou o víkendu“, na kterou odpovědělo 22 % (33) žen a 19 % (29) mužů. V odpovědi „nepiju“ odpovědělo 3 % (4) žen, 1 % (2) mužů. Na otázku „denně“ se vyjádřilo 1 % (1) žen, 3 % (4) mužů a v poslední nabízené odpovědi „většinou v pracovní dny“ žádná žena neodpověděla a mužů bylo 2 % (3).
35
Alkohol ve škole (otázka 6). 60
relativní četnost
50
40
30
20
10
0 ano
ne
občas
alkohol ve škole Graf 4 Alkohol ve škole
Na uvedeném grafu demonstrujeme, že alkohol ve škole požívá 1 % (1) žen a 3 % (5) mužů. Občas 1 % (2) žen a 3 % (4) mužů. Nejpočetnější odpovědí na tuto otázku byla odpověď „ne“, na kterou odpovědělo 49 % (70) žen a 43 % (62) mužů.
36
Nejčastější druhy alkoholu (otázka 7). 25
relativní četnost
20
15
10
5
0 pivo
víno
destiláty
míchané nápoje
energetické nápoje s alkoholem
nejčastější druhy alkoholu
Graf 5 Nejčastější druhy alkoholu
Z oslovených respondentů odpovědělo 8 % (11) žen a 21 % (30) mužů, že nejčastěji pijí pivo. Víno pije 19 % (28) žen a 3 % (4) mužů, míchané nápoje 13 % (18) žen a 9 % (13) mužů. 9 % (13) žen a 11 % (16) mužů nejčastěji pije energetické nápoje s alkoholem. V nejmenším zastoupení jsou destiláty a to 2 % (3) žen a 6 % (8) mužů.
37
Množství alkoholu příležitostně (otázka 8). 25
relativní četnost
20
15
10
5
0 1-5 sklenek 1- 5 piv vína
6-10 piv 1-5 0,04 dcl 6-10 0,04 destilátu dcl destilátu
jiné
nevím
množství alkoholu příležitostně Graf 6 Množství alkoholu příležitostně
V uvedeném grafu lze vidět, že nejvíce žen 22 % (31) uvedlo, že příležitostně vypijí 1-5 sklenek vína, muži 6 % (8). Nejvíce mužů, a to 22 % (32) uvedlo 1-5 piv, ženy 10 % (14). „Příležitostně“ 6-10 piv vypije 1 % (1) žen a 5 % (7) mužů. Z dalších častých odpovědí byla odpověď „nevím“, kterou odpovědělo 8 % (12) žen a 6 % (9) mužů. V rozmezí 1-5 0,04 dcl destilátů odpovědělo 6 % (9) žen a stejný počet mužů 6 % (9). 6-10 0,04 dcl destilátů odpovědělo 2 % (3) žen a 3 % (5) mužů. Do kategorie „jiné“ jsem zařadila 2 % (3) ženy, které odpověděly, že požívají příležitostně víc než 5 sklenek vína a 1 % (1) muž, který příležitostně vypije více než 10 piv.
38
Množství alkoholu denně (otázka 9). 60
relativní četnosti
50
40
30
20
10
0 nepiju
1-2 sklenky vína
1-3 piva
množství alkoholu denně Graf 7 Množství alkoholu denně
Na otázku „Jaké množství alkoholu vypijete denně?“ odpovědělo 50 % (72) žen a 47 % (67) mužů, že nepijí. 1 % (1) žen pije denně 1-2 sklenky vína a 3 % (4) mužů vypije denně 1-3 piv.
39
Množství alkoholu týdně (otázka 10). 30
relativní četnost
25 20 15 10 5 0 1-10 sklenek týdně
1-5 piv
6-10 piv 11-20 piv 1-5 0,04 dcl destilátu
jiné
nevím
množství alkoholu týdně Graf 8 Množství alkoholu týdně
V otázce č. 10 odpovědělo 26 % (38) žen a 3 % (4) mužů, že týdně vypijí 1-10 sklenek vína. Druhou nejčastější odpovědí bylo, že týdně požije 4 % (6) žen a 17 % (25) mužů 1-5 piv. 6-10 piv týdně vypije 2 % (3) žen a 13 % (18) mužů. Odpověď „nevím“ označilo 8 % (12) žen a 6 % (9) mužů. Další odpovědi byly vyrovnanější, 11-20 piv týdně vypije 1 % (2) žen a 3 % (4) mužů, 1-5 0,04 dcl destilátu požije 3 % (5) žen a 5 % (7) mužů. 5 % (7) žen vypije týdně více než 10 sklenek vína a 3 % (4) mužů vypije týdně více než 5 00,4 dcl destilátů.
40
Množství alkoholu měsíčně (otázka 11). 35 30
relativní četnost
25 20 15 10 5 0 1-10 6-10 piv 11-20 piv 21-50 piv 1-10 0,04 11-20 sklenek destilátu 0,04 vína destilátu
jiné
nevím
množství alkoholu měsíčně Graf 9 Množství alkoholu měsíčně
Na grafu vidíme, že 31 % (45) žen a 3 % (4) mužů odpovědělo, že měsíčně vypijí 1-10 sklenek vína. Z dalších nejvíce odpovědí byla 11-20 piv, na kterou odpovědělo 4 % (6) žen 18 % (26) mužů, 21-50 piv vypije 2 % (3) žen a 14 % (20) mužů. Odpověď „nevím“ odpovědělo 8 % (12) žen a 6 % (9) mužů. 6-10 piv požije měsíčně 1 % (1) žen a 1 % (1) mužů. 1 % (2) mužů vypije měsíčně 1-10 0,04 dcl destilátu, 3 % (4) žen a 6 % (8) mužů vypije 11-20 0,04 dcl destilátu. V menším zastoupení je v grafu jiné, které představuje, že 1 % (2) žen vypije víc než 10 sklenek vína a 1 % (1) muž vypije víc než 50 piv měsíčně.
41
Množství alkoholu ročně (otázka 12). 25
relativní četnost
20
15
10
5
0 5-10 l. 11 l. a 10-50 vína více vína piv
50-100 101 a piv víc piv
10-20 21-50 0,04 0,04 destilátu destilátu
jiné
nevím
množství alkoholu ročně Graf 10 Množství alkoholu ročně
Na otázku č. 12 „Jaké množství alkoholu vypijete ročně?“ odpovědělo 15 % (21) žen a 11 % (16) mužů, že neví. Největší počet žen odpovědělo, že vypijí ročně kolem 11l a více vína 21 % (30) žen 3 % (4) muži. Nejvíce mužů 15 % (21) odpovědělo, že ročně vypijí 50-100 piv a 2 % (3) žen. 10-50 piv vypije 1 % (1) mužů. 10 1 a více piv vypije 6 % (9) mužů a 13 % (18) žen. 3 % (5) žen vypije ročně 5-10 l vína. Graf ukazuje, že 1 % (2) žen a 1 % (2) mužů vypije 10-20 0,04 dcl destilátu a 21-50 0,04 dcl destilátu vypije 1 % (2) žen a 6 % (8) mužů. Odpověď jiné obsahuje, že 1 % (1) žen a 1 % (1) vypijí více 50 0,04 dcl destilátů.
42
Pocity respondentů po požití alkoholu (otázka 13). 25
relativní četnost
20 15 10 5 0
pocity respondentů po požití alkoholu Graf 11 Pocity respondentů po požití alkoholu
Z odpovědi na tuto otázku vyplývá, že dobrou náladu má 23 % (33) žen a 22 % (31) mužů. „Jsem v pohodě“ odpovědělo 15 % (22) žen, 13 % (19) mužů. Další nejčastější odpovědí bylo, že mi alkohol dodává odvahu 3 % (4) žen a 10 % (15) mužů. V další možnosti odpovědi „jsem nepříjemná/ý“ odpovědělo 1 % (2) žen a 1 % (1) mužů. 1 % (2) žen a 2 % (3) mužů je po požití alkoholu agresivní a 6 % (8) žen a 1 % (2) cítí, že jim je špatně. 1 % (2) ženy uvedly, že po požití alkoholu se jim motá hlava.
43
Konzumace alkoholu s jinou látkou (otázka 14). 35
relativní četnost
30 25 20 15 10 5 0 nic
energetické nápoje
kouřím cigarety
užívám marihuanu
užívám drogy
jiné
konzumace alkoholu s jinou látkou Graf 12 Konzumace alkoholu s jinou látkou
Na otázku, co při požívání alkoholu současně užíváte, odpovědělo „nic“ 31 % (45) žen a 13 % (19) mužů. Energetické nápoje společně s alkoholem požívá 8 % (11) žen a 12 % (17) mužů. 9 % (13) žen a 13 % (19) mužů kouří cigarety, 1 % (2) žen a 10 % (15) mužů užívá marihuanu. 1 % (1) užívá jiné drogy, a to pervitin. 1 % (2) ženy odpověděly, že při požívání alkoholu se i stravují.
44
Věk první zkušenosti s alkoholem (otázka 15). 25
relativní četnost
20
15
10
5
0 5 až 9 let
10
11
12
13
14
15
16
17
18
věk první zkušenosti s alkoholem Graf 13 Věk první zkušenosti s alkoholem
Ukázalo se, že první zkušenost s alkoholem mezi 5 až 9 rokem mělo 1 % (1) žen a 4 % (6) mužů. Mezi 10 až 14 rokem mělo 13 % (20) žen a 23 % (35) mužů. V 15 letech poprvé ochutnalo alkohol 23 % (34) žen a 13 % (20) mužů, v 16 letech 8 % (12) žen a 7 % (10) mužů. V 17 letech to bylo 6 % (9) žen a 1 % (2) mužů a v 18 letech 1 % (1) žena, 0 % (0) mužů.
45
Způsob získávání informací o škodlivosti alkoholu (otázka 16). 25
relativní četnost
20
15
10
5
0 z domova
od rodičů
ze školy
od kamarádů z internetu
jiné
způsob získávání informací o škodlivosti alkoholu Graf 14 Způsob získávání informací o škodlivosti alkoholu
Na otázku „Jakým způsobem jste získali informace o škodlivosti alkoholu?“ volilo 9 % (13) žen a 5 % (7) mužů „z domova“, 18 % (27) žen a 7 % (10) mužů „od rodičů“. 9 % (13) žen a 19 % (29) mužů odpovědělo „ze školy“. Odpověď „od kamarádů“ odpovědělo 9 % (14) žen a 13 % (20) mužů. Informace „z internetu“ odpovědělo 6 % (9) žen a 3 % (5) mužů. V poslední možnosti odpovědělo 1 % (1) žena, že informace má z televize a 1 % (2) mužů má informace ze skate parku.
46
Užívání alkoholu rodiči (otázka 17). 35 30
relativní četnost
25 20 15 10 5 0 ano
ne
příležitostně
nevím
užívání alkoholu rodiči Graf 15 Užívání alkoholu rodiči
Z celkového počtu 150 respondentů odpovědělo 32 % (48) žen a 24% (36) mužů, že jejich rodiče požívají alkohol příležitostně, 7 % (10) žen a 9 % (14) mužů odpovědělo „ano“. Odpověď „ne“ odpovědělo 10 % (15) žen a 10 % (10) mužů. Poslední možnost „nevím“ odpovědělo 3 % (4) žen a 5 % (8) mužů.
47
Je alkoholismus nemoc (otázka 18). 50 45
relativní četnost
40 35 30 25 muži
20
ženy
15 10 5 0 ano
ne
nevím
je alkoholismus nemoc Graf 16 Je alkoholismus nemoc
Graf ukazuje, že nejvíce respondentů odpovědělo „ano“, a to 46 % (69) žen a 39 % (58) mužů. 3 % (5) žen a 6 % (9) mužů odpovědělo „nevím“ a nejmenší počet odpovědí obsahovala odpověď „ne“, na kterou odpovědělo 2 % (3) žen a 4 % (6) mužů.
48
Porovnání škodlivosti alkoholu a marihuany (otázka 19). 50 45
relativní četnost
40 35 30 25 20 15 10 5 0 ano
ne
nevím
porovnání škodlivosti alkoholu a marihuany Graf 17 Porovnání škodlivosti alkoholu a marihuany
Z uvedeného grafu vyplývá, že alkoholismus za nemoc považuje 45 % (68) žen a 38 % (57) mužů. „Ne“ odpovědělo 3 % (5) žen a 9 % (13) mužů a „nevím“ odpovědělo 3 % (4) žen a 2 % (3) mužů.
49
Vznik závislosti na alkoholu (otázka 20). 50 45 40 relativní četnost
35 30 25 20 15 10 5 0 ano
ne
nevím
vznik závislosti na alkoholu Graf 18 Vznik závislosti na alkoholu
Graf ukazuje, že 47 % (70) žen a 41 % (61) mužů si myslí, že může vzniknout na alkoholu závislost. Odpověď „ne“ odpovědělo 3 % (4) žen a 4 % (6) mužů. 2 % (3) žen a 4 % (3) mužů nevědělo.
50
Známky závislosti na alkoholu (otázka 21). 20 18 relativní četnost
16 14 12 10 8 6 4 2 0 potřeba alkoholu
agresivita
nervozita
smrt
jiné
nevím
Známky závislosti na alkoholu Graf 19 Známky závislosti na alkoholu
Z grafu vyplývá, že 13 % (19) žen a 18 % (27) mužů známky závislosti na alkoholu nezná a pokud je zná tak nejčastěji považuje „potřeba alkoholu“, na kterou odpovědělo 9 % (14) žen a 11 % (16) mužů. Na odpověď „agresivita“ odpovědělo 9 % (13) žen, 9 % (14) mužů, odpověď „nervozita“ odpovědělo 9 % (13) žen a 2 % (3) mužů. Odpověď „smrt“ označilo 7 % (10) žen a 2 % (3) mužů. Odpověď „jiné“ odpovědělo 5 % (8) žen a 7 % (10) mužů, nejčastější odpovědi byli: zhoršení funkce jater, odumírání mozkových buněk, problémy v rodině, špatná finanční situace, nezaměstnanost, snížení zábran, třes, závratě, bolesti hlavy.
51
Vlivy nadměrné konzumace alkoholu na člověka (otázka 22). 30
relativní četnost
25 20 15 10 5 0 nevolnost
zvracení
malátnost
ztráta ztráta koncentrace koordinace
jiné
vlivy nadměrné konzumace alkoholu na člověka Graf 20 Vlivy nadměrné konzumace alkoholu na člověka
V otázce 22 bylo hodně vyrovnaných odpovědí, ale nejvíce byla „ztráta koordinace“, na kterou odpovědělo 24 % (36) žen a 23 % (34) mužů. Druhá nejvyrovnanější odpověď byla „malátnost“, na kterou reagovalo 21 % (31) žen a 23 % (35) mužů. U 27 % (41) žen a 21 % (32) mužů byla odpověď „nevolnost“. Dalším nežádoucím vlivem byla „ztráta koncentrace“, kterou označilo 19 % (28) žen a 26 % (39) mužů. Odpověď „zvracení“ odpovědělo 15 % (23) žen a 11 % (17) mužů. Poslední nabízenou možností bylo „jiné“, kdy 2 % (3) žen odpovědělo: snížení inteligence, poškození chrupu a smrt, 1 % (1) muž odpověděl, že nežádoucím vlivem nadměrně konzumace alkoholu je smrt.
52
Nejčastější komplikace alkoholu (otázka 23). 30
relativní četnost
25 20 15 10 5 0 cirhóza jater
srdeční choroby
cévní mozková příhoda
nádory
psychické změny
jiné
nejčastější komplikace alkoholu Graf 21 Nejčastější komplikace alkoholu
Jak je z grafu patrné, nejvíce dotazovaných odpovědělo „cirhóza jater“, a to 20 % (30) žen a 27 % 41 mužů. Druhá nejpočetnější odpověď byla „cévní mozková příhoda“, kterou označilo 13 % (19) žen a 9 % (13) mužů. 8 % (12) žen a 6 % (9) odpovědělo „srdeční choroby“. Odpověď „psychické změny“ označilo 6 % (9) žen a 5 % (8) mužů, odpověď „nádory“ odpovědělo 3 % (4) žen a 1 % (1) mužů.
53
Zákonný věk pro prodej a podávání alkoholu´(otázka 24). 60
relativní četnost
50 40 30 20 10 0 15 let
16 let
18 let
21 let
nevím
zákonný věk pro prodej a podávání alkoholu Graf 22 Zákonný věk pro prodej a podávání alkoholu
Jak z grafu vyplývá, nejčastější odpověď byla „18 let“, na kterou odpovědělo 51 % (76) žen a 47 % (70) mužů. Další odpovědi, které byly označeny „15 let“, na kterou odpovědělo 1 % (1) muž, „21 let“ 1 % (1) žena a 1 % (1) muž. Odpověď „nevím“ odpovědělo 1 % (1) muž.
54
3.3
Diskuze
Práce měla stanovený jeden cíl a tři hypotézy, které jsou sestaveny podle domén v dotazníku. Cílem práce bylo zjistit vědomosti teenagerů o škodlivosti alkoholu. Pro vlastní výzkum bylo použito 150 (100 %) vyplněných dotazníků, z celkového počtu 150. Vzdělání respondentů se liší. Gymnázium je považováno za nejnáročnější střední školu, kde studenti předpokládají další studium na vysoké škole. Gymnázium je zaměřeno na všeobecné předměty, jako jsou český jazyk, matematika, fyzika, chemie, cizí jazyky a společenské vědy. Délka studia jsou 4 roky a je zakončeno maturitním vysvědčením. Střední škola studenty připravuje v různém rozsahu a v různých oborech na budoucí povolání. Typy škol mohou být ekonomické, technické, zemědělské apod. Délka studia jsou 4 roky a je ukončeno maturitním vysvědčením. V poslední kategorii respondentů výzkumu byli studenti Odborného učiliště. Odborné učiliště jsou „nejlehčí“. Množství učební látky je zhruba stejné se střední školou, ale není probírané tak podrobně. Odborné učiliště se více zaměřuje na praktickou část výuky, kterou bude student potřebovat pro svoje povolání. Délka studia jsou 3 roky a je ukončeno výučním listem. Hypotéza č. 1 Předpokládám, že ženy budou požívat alkohol méně než muži. K objasnění této hypotézy patří otázky č. 5 Alkohol „příležitostně“, požívá 39 (26 %) žen, 35 (23 %) mužů. Druhým nejčastějším obdobím, kdy teenageři konzumují alkohol je„většinou o víkendu“, na kterou odpovědělo 33 (22 %) žen a 29 (19 %) mužů. V odpovědi „nepiju“ odpovědělo 4 (3 %) žen, 2 (1 %) mužů. Na otázku „denně“ se vyjádřilo 1 (1 %) žen, 4 (3 %) mužů a v poslední nabízené odpovědi „většinou v pracovní dny“ žádná žena neodpověděla a mužů bylo 3 (2 %). Rozdíly mezi ženami a muži v teenagerském věku se snižují. Dívky se ve vztahu k alkoholu začínají chovat stejně jako chlapci. Je to součást širšího procesu přibližování společenských rolí. Výsledky výzkumu ukazují, že muži požívají alkohol více než ženy. Muži pijí nejčastěji pivo, které je nejrozšířenější a nejdostupnější alkoholický nápoj. Víno pijí nejčastěji ženy. Víno je tradičně bráno jako spíše ženský nápoj. Výsledky jsou v souladu s hypotézou.
55
Hypotéza č. 2 Domnívám se, že více než 40 % žen a 40 % mužů bude znát, že je alkohol návykový. K hypotéze č. 2 se vztahovala otázka č. 20. Výsledky výzkumu korespondují, že 70 (47 %) žen a 61 % (41 %) mužů si myslí, že může vzniknout na alkoholu závislost. Odpověď „ne“ odpovědělo 4 (3 %) žen a 4 % (6) mužů. 3 (2 %) žen a 3 (4 %) nevědělo. Závislost na alkoholu je celosvětový velký problém. Výsledky jsou v souladu s hypotézou. Hypotéza č. 3 Předpokládám, že více než 30 % žen a 30 % mužů budou uvádět nejčastější nežádoucí účinek nadměrného užívání alkoholu cirhózu jater. K objasnění hypotézy se týkala otázka č. 23. Podle WHO je pro lidský organismus bezpečná dávka alkoholu asi do 20 g 100 % alkoholu (0,5 l piva, 2 dcl vína). Nejčastější nežádoucí účinky alkoholu na člověka jsou fyzické, a to poškození jater, jsou detoxikačním orgánem, poškozuje mozek, kdy zhoršuje schopnost neuronů, srdeční choroby, kdy se objevuje hlavně dilatační kardiomyopatie. Druhou skupinou nežádoucích účinků jsou změny psychické, do kterých řadíme hlavně deprese. Na grafu vidíme, že nejvíce dotazovaných odpovědělo „cirhóza jater“, a to 30 (20 %) žen a 41 (27 %) mužů. Konzumace alkoholu obecně stoupá. Existuje přímá úměra mezi množstvím požitého alkoholu a onemocněním jater. Více než 90 % alkoholu je oxidačními procesy metabolizováno v játrech,Druhá nejpočetnější odpověď byla „cévní mozková příhoda“, kterou označilo 19 (13 %) žen a 13 (9 %) mužů. 12 (8 %) žen a 9 (6 %) odpovědělo „srdeční choroby“. Odpověď „psychické změny“ označilo 9 (6 %) žen a 8 (5 %) mužů, odpověď „nádory“ odpovědělo 4 (3 %) žen 1 (1 %) mužů. Výsledky jsou v souladu s hypotézou.
56
3.4
Návrh řešení a doporučení pro praxi
V České Republice neexistují velké specifické programy týkající se prevence o škodlivosti alkoholu. Nejdůležitější je prevence. V případě prevence je nejznámější peer program, který se více zabývá prevenci drog než prevencí alkoholu. Ve většině případů se prevence vztahuje k informacím a zkušenostem z rodiny nebo k informacím od výchovných poradců či dalších pedagogů. Navrhovala bych rozšíření peer programů do škol, vytvoření vzdělávacích brožur, které by obsahovaly základní údaje o alkoholu a jeho škodlivosti na lidský organismus. Dále bych navrhovala pořádání edukačních přednášek pro širokou laickou veřejnost. Zařízení, které pomáhají uživatelům alkoholu, jejím rodinným příslušníkům a známým. Linky telefonické pomoci: Linka důvěry pro alkoholiky a jejich rodiny: AT linka, každý čtvrtek mezi 822hodinou. Linka bezpečí: je anonymní, zdarma a poskytuje služby 24 hodin denně. Poradny: Pedagogicko-psychologické
poradny
pro
mládež:
krátkodobé
i
dlouhodobé
individuální poradenství. Psychiatrie a protialkoholní poradny: ambulantní protialkoholní péče. Kontaktní centra: jsou určena přímo závislým. Denní stacionáře: jde o denní psychiatricko-psychologickou péči pro pacienty, pro které je ambulantní starostlivost dostačující. Terapeutické komunity: jde o dlouhodobou léčbu, kde je nejdůležitější úlohou „zpětná vazba“. (Stančiak, Novotný, 2011)
57
4
ZÁVĚR
Cílem bakalářské práce bylo zjistit vědomosti teenagerů o škodlivosti alkoholu. Teoretická část se zabývá zdravím, vývojovou psychologií adolescentů, základní teorií psychického vývoje, problematikou rizikového vývoje adolescentů, stádiem akutní intoxikace, abúzem, co to je vlastně alkohol, somatickými a psychickými komplikacemi a prevencí. Praktická část je zpracována pomocí dotazníkového šetření u respondentů ve věku od 16 do 20 let. Zjišťovala jsem jejich postoj k alkoholu, jejich vědomosti. Výsledky jsem uvedla pomocí tabulek a grafů. Užívání alkoholu mezi teenageři je výrazně rozšířeno. 36 % teenagerů mělo první zkušenost s alkoholem už před 15 rokem života. Nejčastěji teenageři užívají alkohol příležitostně a to ve 49 %. Organismus teenagera po psychické stránce je stále značně nevyzrálý a právě emocionální nevyzrálost
způsobuje,
že
závislost
se
objevuje
rychleji.
Alkohol
má centrální
účinky a způsobuje excitaci, vedoucí k euforii u mladých zvlášť. Časté užívání alkoholických nápojů v brzkém věku vede později také k četným výskytům deprese a panické úzkostné poruchy. Celkově alkohol degraduje osobnost, ničí vůli, společenské zábrany a mravní hodnoty. Pro správný životní vývoj jedince bez návykových látek je nejdůležitější prevence, která se rozděluje: Primární prevence se orientuje na udržení a podporu zdraví celé populace. Je zaměřena na zdravou populaci a motivuje ji k plnohodnotnému životu bez návykových látek. Sekundární prevence zahrnuje pomoc v existujícím nebezpečí závislosti. Snaží se o to, aby se co nejdříve rozpoznali příznaky závislosti. Terciární prevence je zabývá opatřeními, které zabraňují návratu akutního stádia závislosti, recidivy, podporující výsledky terapie a postupného odstraňování následků závislosti. Jde o podporu vytváření nového hodnotného žebříčku aktivního způsobu života. (Stančiak, Novotný, 2011). Cíl práce byl splněn.
58
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. BABANOVÁ, A., MIŠKOVCI, J., Genderově citlivá výchova: kde začít?: příručka pro vyučující základních a středních škol, vydaná v rámci projektu Rovné příležitosti v pedagogické praxi. Praha: Žába na prameni, 2007, 151 s. ISBN 978-80-239-8798-0. 2. BOHM, T., Závislost obecně. [online]. © 2003-2012 [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: www.zkola.cz 3. CSÉMY, L., SOVINOVÁ, H., Kouření cigaret a pití alkoholu v České republice. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003, 96 s. ISBN 80-7071-230-9. 4. CSÉMY, L., Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách. [online]. © 2003 [cit. 2015-03-03]. Dostupné z:www.espad.org/Uploads/Literature/espad_web.pdf 5. CSÉMY, L., Evropská školní studie o alkoholu a drogách. [online]. © 2011 [cit. 201503-06]. Dostupné z:www.vlada.cz/assets/mediacentrum/aktualne/TK_ESPAD2011.pdf 6. ČEŠKA, R., a kol., Intoxikace alkoholy. [online]. © 2010 [cit. 2015-03-21]. Dostupné z:www.medicabaze.cz 7. FALDYNA, Z., ZEDKOVÁ I. Terapie alkoholového odvykacího syndromu. [Online]. © 2006 [cit. 2015-02-26]. Dostupné z:www.solen.sk/pdf/54dbf3f4608089966216c94e727df2ba.pdf 8. FARKAŠOVÁ, D. Ošetřovatelství - teorie. 1. české vyd. Martin: Osveta, 2006, 211 s. ISBN 80-8063-227-8. 9. GÖHLERT, F., KÜHN F. Od návyku k závislosti: toxikomanie : drogy: účinky a terapie. Vyd. 1. Praha: Ikar, 2001, 143 s. Pro zdraví. ISBN 80-7202-950-9. 10. HRODEK, O., VAVŘINEC, J., a kol. Pediatrie. 1. vyd. Praha: Galén, 2002, xxxii, 767 s. ISBN 8072621785. 11. KALINA, K., a kol. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003, 343 s. ISBN 80-86734-05-6. 12. KALINA, K., a kol. Základy klinické adiktologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 388 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-1411-0. 13. KLENER, P., Vnitřní lékařství. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2006, xliv, 1158 s. ISBN 80-246-1252-6. 14. Komunita betel. [online]. © 2014 [cit. 2015-03-05]. Dostupné z:www.komunitabetel.cz/o-drogach-a-zavislosti/alkohol 15. LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D., Vývojová psychologie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2006, 368 s. Psyché (Grada). ISBN 80-247-1284-9.
59
16. LEBL, J., PROVAZNÍK, K. a HEJCMANOVÁ, L., a kol. Preklinická pediatrie. 1. vyd. Praha: Galén, 2003, xiv, 248 s. ISBN 80-7262-207-2. 17. MACEK, P. Adolescence: psychologické a sociální charakteristiky dospívajících. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-348-x. 18. MACHOVÁ, J., KUBÁTOVÁ D. Výchova ke zdraví. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 291 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-2715-8. 19. MLČOCH, Z., Úvod. [online]. © 2009 [cit. 2015-03-5]. Dostupné z:www.alkoholik.cz/zavislost 20. NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Alkohol, drogy a vaše děti: jak problémům předcházet, jak je včas rozpoznat, jak je zvládat. 3., rozš. vyd. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, 1995, 160 s. ISBN 80-238-1809-0. 21. NEŠPOR, K., Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. Vyd. 4. Praha: Portál, 2011, 173 s. ISBN 978-80-7367-908-8. 22. Pediatrie pro praxi. [online]. © 2010 [cit. 2015-03-09]. Dostupné z:www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2010/01/11.pdf 23. POKORNÝ, V., a kol. Prevence sociálně patologických jevů: manuál praxe. Vyd. 3., rozš. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2003, 186 s. ISBN 80-86568-04-0. 24. SKÁLA, J., a kol. Závislost na alkoholu a jiných drogách. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1987, 206s. 25. STANČIAK, J., NOVOTNÝ, J. Drogová závislost a prevence. Bratislava: Expol Pedagogika, 2011, 103 s. 978-80-8091-240-6. 26. URBAN, L., DUBSKÝ, J. Sociální deviace. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, 167 s. ISBN 978-80-7380-133-5. 27. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie: dětství a dospívání. Vyd. 2., Praha: Karolinum, 2012, 531 s. ISBN 978-80-246-2153-1. 28. VESELÁ, Z. Mravní nemoci mládeže a jejich prevence: sborník příspěvků z 6. konference ČPdS 9. října 1997 Brno. Vyd. 1. Brno: Konvoj, 1998, 204 s. ISBN 80-85615-70-3. 29. World Health Organization. WHO definitiv of health. [online]. © 2003 [cit. 2010-03-13]. Dostupné z: www.who.int/about/definition/en/print.html 30. ZVOLSKÝ, P., a kol.Speciální psychiatrie. Praha: Karolinum, 1996, 206 s. ISBN 80-7184-203-6.
60
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK aj.– a jiné atd. – a tak dále apod. – a podobně WHO – World Health Organization (Světová zdravotnická organizace)
61
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1 Strukturální vzorec ethylalkoholu
62
SEZNAM TABULEK Tabulka 1 Pohlaví respondentů Tabulka 2 Průměrný věk respondentů
63
SEZNAM GRAFŮ Graf 1 Věk respondentů Graf 2 Vzdělání respondentů Graf 3 Užívání alkoholu respondenty Graf 4 Alkohol ve škole Graf 5 Nejčastější druhy alkoholu Graf 6 Množství alkoholu příležitostně Graf 7 Množství alkoholu denně Graf 8 Množství alkoholu týdně Graf 9 Množství alkoholu měsíčně Graf 10 Množství alkoholu ročně Graf 11 Pocity respondentů po požití alkoholu Graf 12 Konzumace alkoholu s jinou látkou Graf 13 Věk první zkušenosti s alkoholem Graf 14 Způsob získávání informací o škodlivosti alkoholu Graf 15 Užívání alkoholu rodiči Graf 16 Je alkoholismus nemoc Graf 17 Porovnání alkoholu s marihuanou Graf 18 Vznik závislosti na alkoholu Graf 19 Známky závislosti na alkoholu Graf 20 Vlivy nadměrné konzumace alkoholu na člověka Graf 21 Nejčastější komplikace alkoholu Graf 22 Zákonný věk pro prodej a podávání alkoholu
64
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Kompletní test konzumace alkoholu Příloha č. 2 Žádost o povolení empirického šetření Gymnázium Josefa Ressela Příloha č. 3 Žádost o povolení empirického šetření Střední škola zemědělská Příloha č.4 Žádost o povolení empirického šetření Odborné učiliště Příloha č. 5 Průpravní dopis k dotazníku Příloha č. 6 Dotazník
65
