VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Syndrom vyhoření u ošetřovatelského personálu pracujícího na oddělení intenzivní péče

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

Katedra zdravotnických studií

Syndrom vyhoření u ošetřovatelského personálu pracujícího na oddělení intenzivní péče

Bakalářská práce

Autor: Veronika Spěváková Vedoucí práce: Mgr. Veronika Kusínová Jihlava 2015

0

1

Anotace Bakalářská práce na téma ,,Syndrom vyhoření u ošetřovatelského personálu pracujícího na jednotce intenzivní péče“ je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Část teoretická se zabývá syndromem vyhoření, jeho fázemi, příčinami vzniku syndromu vyhoření, prevencí, významem supervize a specifikací práce na jednotce intenzivní péče. Praktická část obsahuje tabulky, které jsou výsledkem mého šetření. Šetření je zaměřeno na analýzu a šetření dat získaných od respondentů dotazníkovým šetřením. Výzkum byl prováděn pomocí dotazníkového šetření. V diskuzi porovnávám výsledky výzkumu se stanovenými hypotézami. Na závěr jsou stanoveny návrhy řešení pro praxi.

Klíčová slova Syndrom vyhoření, příznaky, prevence, duševní hygiena, supervize, jednotka intenzivní péče, výzkum

Annotation This bachelor thesis on Burnout in nursing staff working in intensive care unit is divided into the theoretical and practical part. The theoretical part deals with burnout syndrom, including stages, causes of burnout, prevention, importance of supervision and specification of the work in intensive care unit. The practical part includes tables, these are the results of my investigation. The investigation is focused on the analysis and investigation date obtained from respondents. The research was conducted through questionnaire surfy. I Compare results of research with the stated hypotheses in the discussion. Finally suggestions are set for practice. Key Words: burnout, symptoms, preventiv, mental hygiene, supervision, intensive care unit, research

2

Poděkování Děkuji vedoucí práce Mgr. Veronice Kusínové za odborné vedení, cenné rady, vstřícný přístup a čas, který mi věnovala. Dále bych chtěla poděkovat své rodině a přátelům za podporu, kterou mi během studia a psaní bakalářské práce věnovali. Chtěla bych poděkovat náměstkyni ošetřovatelské péče Nemocnice Havlíčkův Brod Mgr. Ladě Novákové za povolení provádět dotazníkové šetření v Nemocnici Havlíčkův Brod. A všem respondentům, kteří mi věnovali svůj čas.

3

Prohlášení Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe souhlasím s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do její skutečné výše) z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence.

V Jihlavě dne 15. 3. 2014 ………………………………………………… Podpis

4

Obsah 1

2

Úvod.......................................................................................................................... 8 1.1

Cíl výzkumu .................................................................................................... 10

1.2

Hypotézy ......................................................................................................... 10

Teoretická část ........................................................................................................ 11 Syndrom vyhoření........................................................................................... 11

2.1

Definice syndromu vyhoření .................................................................... 11

2.1.1 2.2

Historie syndromu vyhoření ........................................................................... 12

2.3

Rizikové faktory syndromu vyhoření ............................................................. 12

2.3.1

Vnitřní faktory .......................................................................................... 13

2.3.2

Vnější faktory ........................................................................................... 13

2.4

Rizikové profese ............................................................................................. 14

2.5

Příznaky syndromu vyhoření .......................................................................... 15

2.5.1

Fyzické vyčerpání ..................................................................................... 15

2.5.2

Psychické vyčerpání ................................................................................. 15

2.5.3

Emocionální vyčerpání ............................................................................. 15

2.5.4

Změny v sociálních vztazích..................................................................... 15

2.5.5

Subjektivní příznaky ................................................................................. 16

2.5.6

Objektivní příznaky .................................................................................. 16 Fáze syndromu vyhoření ................................................................................. 16

2.6 2.6.1

Nadšení ..................................................................................................... 17

2.6.2

Stagnace .................................................................................................... 17

2.6.3

Frustrace.................................................................................................... 17

2.6.4

Apatie ........................................................................................................ 17

2.6.5

Vyhoření ................................................................................................... 17 Fáze vyhoření dle Schmidbauera .................................................................... 18

2.7 2.7.1

Počáteční fáze ........................................................................................... 18

5

2.7.2

Propuknutí syndromu ................................................................................ 18

2.7.3

Slábnutí výkonnosti .................................................................................. 18

2.8

Diagnostika syndromu vyhoření ..................................................................... 18

2.9

Prevence syndromu vyhoření.......................................................................... 19

2.10

Preventivní faktory ......................................................................................... 20

2.10.1

Adaptační praxe ........................................................................................ 20

2.10.2

Péče o sebe ................................................................................................ 20

2.10.3

Mezilidské vztahy ..................................................................................... 20

2.10.4

Osvícení zaměstnavatelé ........................................................................... 20

2.10.5

Sebepoznání a sebehodnocení .................................................................. 20

2.10.6

Supervize .................................................................................................. 21

2.10.7

Osobní ţivot .............................................................................................. 21

2.10.8

Rozlišení práce a osobního ţivota ............................................................ 21

2.10.9

Dobrá tělesná kondice ............................................................................... 21

2.11

Relaxace a cvičení .......................................................................................... 21

2.11.1

Dělení relaxace: ........................................................................................ 22

2.11.2

Trénink relaxace podle Jacobsona ............................................................ 22

2.11.3

Relaxace formou sportu ............................................................................ 22

2.12

Duševní hygiena ............................................................................................. 23

2.12.1

Péče o duši ................................................................................................ 23

2.13

Léčba syndromu vyhoření .............................................................................. 23

2.14

Supervize ........................................................................................................ 23

2.15

Funkce supervize ............................................................................................ 24

2.15.1

Vzdělávací funkce..................................................................................... 24

2.15.2

Podpůrná funkce ....................................................................................... 24

2.15.3

Řídící funkce ............................................................................................. 24

2.16

Balintovská supervize ..................................................................................... 24 6

2.16.1 2.17

Jednotka intenzivní péče ................................................................................. 26

2.18

Dělení intenzivní péče .................................................................................... 26

2.18.1

Intenzivní péče I. stupně ........................................................................... 26

2.18.2

Intenzivní péče II. stupně .......................................................................... 26

2.18.3

Intenzivní péče III. stupně ........................................................................ 27

Specifika práce na jednotce intenzivní péče ................................................... 27

2.19 3

Vlastimil Sojka uvádí pět fází Balintovské supervize: ............................. 25

Praktická část .......................................................................................................... 28 Metodika výzkumné práce výzkumu .............................................................. 28

3.1 3.1.1

Dotazník .................................................................................................... 28

3.1.2

Charakteristika vzorku respondentů ......................................................... 29

3.1.3

Průběh výzkumu ....................................................................................... 29

3.1.4

Zpracování získaných dat ......................................................................... 30 Výsledky výzkumu ......................................................................................... 31

3.2

Dotazník .................................................................................................... 31

3.2.1 3.3

Diskuze ........................................................................................................... 61

3.4

Návrh řešení pro praxi .................................................................................... 65

4

Závěr ....................................................................................................................... 67

5

Zdroje ...................................................................................................................... 70

6

Seznam tabulek ....................................................................................................... 72

7

Seznam příloh ......................................................................................................... 74

7

1

Úvod

,,Co dělat, aby nám naše láska nevyhasla, aby nám nadšení neutichlo a – řečeno obrazně – oheň nevyhasl.“ Jaro Křivohlavý ,,Termín

burn-out

neboli

syndrom

vyhoření,

vyprahlosti,

vypálení

popisuje

profesionální selhávání na základě vyčerpání vyvolaného zvyšujícími se požadavky od okolí nebo od samotného jedince. Zahrnuje ztrátu zájmu a potěšení, ztrátu ideálů, energie i smyslu, negativní sebeocenění a negativní postoje k povolání.“ (Venglářová et al., 2011, str. 23) Syndrom vyhoření je dnes známý jev. Je to stav vedoucí do extrémního vyčerpání, sníţení výkonnosti a různých psychosomatických nesnází. Oficiálně syndrom vyhoření není nemoc. V současnosti se setkáváme se stále větším počtem lidí postiţených syndromem vyhoření, ale jejich příznaky a obraz jejich obtíţí se málokdy odborně řeší v poradnách, na klinikách a v ambulancích. Do budoucna by se mohlo vyhoření stát hrozbou naší společnosti (Kallwass, 2007). V současnosti stále narůstá zájem o syndrom vyhoření, který se projevuje zvyšujícím se mnoţstvím časopisových článků, studentských závěrečných prací a samostatně vydaných knih na téma syndrom vyhoření (Bartošíková, 2006). Téma syndrom vyhoření u pracovníků na intenzivní péči jsem si zvolila ne proto, ţe by mi syndrom vyhoření byl nějak blízký z mé praxe, ale z důvodu, ţe jsem se za svou praxi nesetkala s prevencí syndromu vyhoření a zvláště na jednotkách intenzivní péče. Dalším důvodem pro výběr tohoto tématu bylo, ţe při svém hledání prvního zaměstnání preferuji být zaměstnaná na jednotce intenzivní péče. Z tohoto důvodu bych díky své bakalářské práci, chtěla poznat problematiku a prevenci syndromu vyhoření a aplikovat zjištěná opatření do své vlastní praxe.

8

Záměrem mé práce je výzkum syndromu vyhoření u ošetřovatelského personálu pracujícího na oddělení intenzivní péči. Dále bych chtěla vytvořit prototyp vyhořelého člověka pracujícího na jednotce intenzivní péče. Bakalářská práce na téma Syndrom vyhoření u ošetřovatelského personálu pracujícího na oddělení intenzivní péče se skládá ze dvou částí. V teoretické části jsou uvedeny příčiny, fáze, příznaky a diagnostika syndromu vyhoření. Další kapitoly se zabývají relaxací a významem supervize ve zdravotnictví a specifiky práce na jednotce intenzivní péče. V praktické části je popsána metodika výzkumu, pro kterou jsem si zvolila kvantitativní metodu šetření a k získání dat jsem pouţila metodu dotazníkového šetření. Je zde popsána charakteristika vzorku respondentů, prostředí a popis průběhu výzkumu. Součástí praktické části je diskuse a návrh řešení a doporučení pro praxi.

9

1.1 Cíl výzkumu Cílem mé bakalářské práce je zmapovat výskyt syndromu vyhoření u ošetřujícího personálu na jednotce intenzivní péče. Vytvořit prototyp člověka trpícího syndromem vyhoření, který pracuje jako ošetřující personál na jednotce intenzivní péče. Zmapovat úroveň znalostí týkající se prevence syndromu vyhoření u ošetřujícího personálu na jednotce intenzivní péče.

1.2 Hypotézy Hypotéza 1: Předpokládám, ţe syndrom vyhoření se častěji vyskytuje u všeobecných sester neţ u lékařů. Hypotéze 2: Domnívám se, ţe více jak 70 % zdravotníků bude mít alespoň 3 příznaky syndromu vyhoření. Hypotéze 3: Předpokládám, ţe méně jak polovina respondentů bude znát význam supervize. Hypotéza 4: Domnívám se, ţe více jak 50 % ošetřujícího personálu bude vyuţívat zásady duševní hygieny.

10

2

Teoretická část

„Pokud zapálíte oba konce svíčky, získáte tím víc světla. Svíčka však zároveň rychleji vyhoří.“ Myron, D. Rush

2.1 Syndrom vyhoření Za zakladatele syndromu vyhoření je označován Herbert Freudenberger, který syndrom vyhoření a jeho soubor projevů popsal v roce 1971 v časopise „Journal of Social Issues“. Herber Freudenberger popsal syndrom vyhoření následovně (Venglářová et al., 2011). ,,U někoho jsou to pocity únavy a exhausce (vyčerpání), neschopnost setřást pocit chladu, pocit fyzické vyčerpanosti, u druhého třeba řada tělesných obtíží počínajících opakovanými bolestmi hlavy, dechovou tísní, přes gastrointestinální obtíže doprovázené poklesem váhy, až nespavost a depresi.“ (Venglářová et al., 2011, str. 38)

2.1.1 Definice syndromu vyhoření Syndrom vyhoření má mnoho definic. „Pines a kolektiv definují syndrom vyhoření jako výsledek neustálého nebo opakovaného emočního tlaku spojeného s intenzivní účastí s lidmi po dlouhá období. Taková intenzivní účast je obvyklá zejména ve zdravotnických a školských profesích, kde je náplní práce zabývat se psychickými, sociálními a tělesnými problémy druhých lidí. Vyhoření je bolestní zjištění, že již nedokážou pomáhat lidem v nouzi, že již v sobě nemají nic, z čeho by mohli rozdávat.” (Hawkins, Shohet, 2004, str. 33).

Pinesová a Aronson pohlíţí na syndrom vyhoření jako na stav emocionálního, fyzického a duševního vyčerpání, které je způsobené dlouhodobým vlivem emocionálně náročných situací (Křivohlavý, 2003). Syndrom vyhoření vzniká dlouhodobým působením emocionálně náročných situací. Nejvíce se syndrom vyhoření objevuje při práci s lidmi v tzv. pomáhajících profesích. Při vzniku syndromu vyhoření se kombinuje velké očekávání pracovníka a zátěţ, která je kladena na pracovníka. Opakovaný stres pracovníka, ţe nemůţe dosáhnout

11

stanovených nároků, ve spojení s přesvědčením, ţe jeho vloţené úsilí je naprosto neadekvátní nízkému ohodnocení, přispívá ke vzniku syndromu vyhoření (Bartošíková, 2006). Syndrom vyhoření není brán jako nemoc. Je to proces, který se objevuje v průběhu kariéry pracovníka, a často velmi nečekaně. V dnešní době se stále více setkáváme s větším počtem lidí postiţených syndromem vyhoření, ale jejich potíţe se málokdy řeší v poradnách a ambulancích ( Stíbalová, 2010). Syndrom vyhoření si nevybírá člověka podle toho, zda je ţena, nebo muţ. Zda je člověk starší nebo mladší, nebo pracuje na vedoucích pozicích či jako podřízený. Syndrom vyhoření můţe postihnout kohokoli, ať je té či jiné profese. Většina lidí si pomyslí, ţe je syndrom vyhoření nemůţe postihnout, ţe netrpí ţádnými duševními a emocionálními poruchami, ale to je ve většině případů omyl. Syndrom vyhoření postihuje nejčastěji lidi, kteří jsou velmi výkonní ve své práci, snaţí se něčeho dosáhnout či něco změnit, ale také lidi co jsou cílevědomí. Pro tyto lidi je největší ztrátou, ţe nemohou něčeho dosáhnout, nebo se jim něco nedaří. A právě tito lidé jsou nejvíce ohroţeni vznikem syndromu vyhoření (Kallwass, 2007).

2.2 Historie syndromu vyhoření Syndrom vyhoření byl poprvé popsán v 80. letech 20. století. V USA byl syndrom vyhoření uţíván ve spojení s narkomany a později byl dán do souvislosti s pracujícími lidmi, kteří projevovali známky zoufalství, apatie, nezájem o svou práci, bezmoc apod. Velmi často se setkáváme i s jiným pojmenováním syndromu vyhoření jako je: syndrom vypálení, syndrom vyhaslosti, burn-out. Pojmenování burn-out pramení z angličtiny: „to burn“ znamená hořet a ve spojení „burn-out“ pak dohořet, vyhořet nebo vyhasnout (Stock, 2010).

2.3 Rizikové faktory syndromu vyhoření Syndrom vyhoření nevzniká z jedné příčiny, ale na vzniku se podílí hned několik příčin. Nejčastěji je to kombinace vnitřních a vnějších faktorů (Stibalová, 2010).

12

2.3.1 Vnitřní faktory Mezi vnitřní faktory řadíme osobnostní charakteristiky člověka. Máme určité typy osobností, které jsou více náchylné ke stresu a vzniku syndromu vyhoření neţ jiné. Kaţdý člověk reaguje na zátěţové situace v ţivotě jinak. Někteří berou nesnáze jako nepřekonatelné, pro jiné představují výzvu a posiluje to jejich sebevědomí. Kdyţ se jim něco nepodaří, berou to jako ponaučení a nehroutí se (Křivohlavý, 1998). Podle Friedmana a Rosemana je za rizikový faktor povaţována osobnost typu A. Pro tento typ osobnosti je typická soutěţivost a někdy aţ agresivní chování. Mají vysoké poţadavky na svoji práci a výkony podřízených. Při neúspěchu dávají vinu druhým. U těchto lidí se velmi často objevuje infarkt myokardu. Proti tomu lidé s typem chování B mají kromě své práce čas na rodinu a svoje záliby. A umějí odpočívat, na rozdíl od lidí s typem chování A. Pro lidi s osobností B není úspěch prioritou (Křivohlavý, 1998). Nejznámější rozdělení osobností je dle Junga. Ten rozděluje lidi na introverty a extroverty. Po určité době ještě tyto dva typy rozdělil na lidi emocionálního typu a myšlenkového typu. Lidé s emocionálním typem jsou vhodné do pomáhajících profesí, protoţe jsou citliví k potřebám ostatních lidí. U lidí myšlenkového typu převládají rozumové dovednosti nad emocemi, ale snadno upadají do deprese (Křivohlavý, 1998).

2.3.2 Vnější faktory Mezi vnější faktory řadíme prostředí, ve kterém člověk vykonává svoji profesi. Existují pracoviště, která se vyznačují zvýšenou zátěţí jako je péče o chronicky nemocné, práce na jednotce intenzivní péče apod. Na pracovištích kde je práce málo oceněna a výsledky práce nejsou moc vidět (zlepšení zdravotního stavu pacienta, ocenění práce sestry ze strany pacienta a příbuzných), vede ke vzniku syndromu vyhoření (Venglářová et al., 2011). Také velmi záleţí na organizaci, jakou poskytuje pomoc zaměstnancům:  dobré vztahy na pracovišti  dostatečný počet personálu

13

 forma hodnocení – finanční ocenění, pochvaly  empatické chování nadřízených  dobrá organizace práce (Venglářová et al., 2011). Syndromem vyhoření jsou nejvíce ohroţeni:  ,, lidé pracovití, důslední, ti, kteří se obětují pro druhé a neumějí říci NE  lidé, kterým jde o dobrou práci, jsou pro svoji práci nadšeni  lidé plní energie a ti, kteří pracují příliš usilovně  lidé, kteří se museli mnohého vzdát, aby mohli vykonávat svoji práci  lidé, kteří neúspěch prožívají jako osobní porážku  lidé, kteří mají minimální zájmy mimo práci  lidé, kteří se domnívají, že jsou nepostradatelní  lidé, kteří netuší, že jsou ohroženi syndromem vyhoření.“ (Venglářová et al., 2011, str. 26) ,,Příčiny vzniku syndromu vyhoření je třeba hledat jak v osobnostních charakteristikách postiženého, tak v konkrétních pracovních podmínkách.“ (Bartošíková, 2006, str. 25)

2.4 Rizikové profese U některých zaměstnání je větší riziko vzniku syndromu vyhoření:  zdravotníci  lidé pracující v sociálních sluţbách  pedagogové  policisté  duchovní  lidé na vedoucích pozicích atd. (Křivohlavý, 1998).

14

2.5 Příznaky syndromu vyhoření Kaţdý pracovník v tzv. pomáhajících profesích se setkává se stresem a to jak v osobním ţivotě, tak i v práci. Stres nemá jenom negativní vliv na člověka, ale do určité míry člověka motivuje k dosaţení cílů. Přesto, kdyţ je stres velký, člověk je rozpolcený, hůře zvládá přidělené úkoly a sniţuje se jeho výkonnost. Dlouhodobě působící stres na člověka můţe způsobit tzv. psychosomatické onemocnění (Carnegie, 2001). Křivohlavý, Myron D. Rush, Stock se shodují na souhrnu typických příznaků syndromu vyhoření. Ale objevuje se jejich odlišné zařazení do skupin (Maroon, 2012).

2.5.1 Fyzické vyčerpání U člověka trpícího syndromem vyhoření se objevuje chronická únava během dne i při minimální zátěţi. Velmi často má člověk potíţe se spánkem a ráno se probouzí neodpočatý a nevyspalý. Velmi často trpí bolestmi hlavy, zad, ztuhnutím šíjových svalů. Objevují se potíţe ze zaţívání, úbytek hmotnosti a hypertenze. Můţe se objevit zvýšená potřeba uţívání návykových látek (Maroon, 2012).

2.5.2 Psychické vyčerpání Projevuje se negativním postojem člověka ke své osobě, k práci a k lidem kolem sebe. Člověk je negativní, cynický, všechno vidí černě a má velmi nízké sebehodnocení. Nedokáţe se soustředit a má poruchy paměti. Objevuje se nedůvěra, a špatně se přizpůsobuje změnám. Můţou se vyskytovat myšlenky na sebevraţdu (Marron, 2012).

2.5.3 Emocionální vyčerpání Pro tento příznak je typický negativní citový vztah. Člověk má pocit, ţe je zbytečný, citově vysátý a trpí depresemi a úzkostmi. Dochází k omezování kontaktu s lidmi a člověk se uzavírá do sebe (Venglářová et al., 2011).

2.5.4 Změny v sociálních vztazích Objevují se nejprve v omezení vztahů ke klientům a poté v omezení osobních vztahů. V důsledku zatíţení dochází k neshodám a konfliktům (Bartošíková, 2006). 15

Příznaky syndromu vyhoření lze rozdělit na subjektivní a objektivní.

2.5.5 Subjektivní příznaky  únava  sníţené sebehodnocení  problémy s koncentrací  pocit zklamání  ztráta ideálů, iluzí, plánů (Křivohlavý, 2003).

2.5.6 Objektivní příznaky  sníţená výkonnost  agresivita  spory na pracovišti  náchylnost k nemocem (Křivohlavý, 2003). Syndrom vyhoření není jednoduchou záleţitostí a má mnoho příznaků. Jedná se o dlouhodobý proces, který se rozvíjí a sílí. Přesto některé projevy mohou být shodné s předchozím stresem a zvýšenou únavou (Honzák, 2013). Typické pro tzv. profesní syndrom vyhoření je, ţe se váţe na určité prostředí nebo výkon práce (Honzák, 2013). Syndrom vyhoření má vliv na osobní ţivot a někdy můţe přetrvávat určitou dobu po odchodu nebo změně zaměstnání. Jestliţe se syndrom podchytí včas, můţe dojít ke zlepšení stavu i bez ztráty nebo změny zaměstnání (Honzák, 2013).

2.6 Fáze syndromu vyhoření Syndrom vyhoření není jenom jevem, ale je poslední fází procesu, jenţ profesor Hans Selye označil GAS – General Adaption Syndrom (obecný soubor příznaků procesu vyrovnávání se s těţkostmi). Proces nazývaný GAS má podle Hanse Selyeho tři fáze (Křivohlavý, 1998): 16

 ,,první fáze – působení stresu  druhá fáze – zvýšená rezistence (obranyschopnost organismu)  třetí fáze – vyčerpání sil a obranných možností.“ (Křivohlavý, 1998, str. 28) Burn-out nikoho nepřepadne jen tak, jedná se o závěrečné stádium, vytvářené několik měsíců aţ let, v důsledku dlouhodobého stresu. Vývoj vyhoření podle Edelwiche a Brodskyho probíhá v pěti fázích (Stock, 2010).

2.6.1 Nadšení Na začátku má člověk ideály, zájem o práci, velká aţ nerealistická očekávání. V práci člověk tráví velké mnoţství času a díky tomu zanedbává své koníčky (Stock, 2010).

2.6.2 Stagnace Počáteční nadšení pro svou práci uvadá a začíná přehodnocovat své ideály. Práce pro něj uţ není tak vzrušující a uţ zaţil určitá zklamání. V tomto počátečním stádiu nelze pozorovat určité příznaky syndromu vyhoření (Stock, 2010).

2.6.3 Frustrace Pracovník začíná zjišťovat, jak jsou jeho moţnosti omezené. Začíná pochybovat o svém snaţení. Vyskytují se spory s nadřízeným a objevují se první emocionální a psychické obtíţe (Stock, 2010).

2.6.4 Apatie Stádium apatie přichází po dlouhodobé frustraci.

Člověk svoje povolání vnímá

uţ pouze jako zdroj obţivy. Vykonává pouze nutnou práci, vyhýbá se komunikaci s klientem, nemá zájem o další vzdělání. Můţe se vyskytnout tzv. HH-syndrom charakterizovaný bezmocností a beznadějí (Stock, 2010).

2.6.5 Vyhoření Jedná se o období emocionálního vyčerpání, pocitu ztráty sebe sama. Člověk se vnímá pouze jako stroj (Stock, 2010). 17

2.7 Fáze vyhoření dle Schmidbauera 2.7.1 Počáteční fáze Tato fáze se vyznačuje velkou angaţovaností, aktivním nasazením a pocitem nepostradatelnosti. Člověk má velmi často idealizované vzory (například staniční sestru). Uspokojování vlastních potřeb je aţ na posledním místě. Přibývá zde sociální izolace, a člověk trpí velkým strachem ze špatného hodnocení, či kritiky. Velmi často se objevuje přehnaná touha po vedoucích pozicích, coţ můţe vést k rivalitě (Angenendt et al., 2010).

2.7.2 Propuknutí syndromu Je zde stále větší rozdíl mezi nároky a provedenými úkoly. Typická pro tuto fázi je chronická únava, která vede ke sníţené výkonnosti. Úkoly jsou vykonávány mechanicky a neosobně. Člověk trpí pocitem nespravedlnosti, a ţe ho všichni vyuţívají. Velmi často přibývá nemocí, lidé mohou začít kouřit, ve větší míře uţívat alkohol. Stále více roste agrese vůči nadřízeným, kolegům a pacientům (Angenendt et al., 2010).

2.7.3 Slábnutí výkonnosti Typické pro tuto fázi je výrazné sníţení výkonnosti a chyb způsobených nepozorností. Člověk je lhostejný ke svým výkonům, klesá jeho angaţovanost a zájem o svou práci. Objevuje se chronické onemocnění bez organické příčiny jako je porucha spánku, zaţívací obtíţe. V osobním ţivotě má člověk problémy, aţ dochází k sociální izolaci. Tato fáze můţe skončit aţ sebevraţdou (Angenendt et al., 2010).

2.8 Diagnostika syndromu vyhoření „Identifikace syndromu vyhoření vychází jednak z pozorování jednotlivých symptomů u osob, v jejichž chování se burn-out začíná projevovat, jednak z prožitku těchto příznaků u postižených osob, jenž lze lépe identifikovat, pokud člověk o charakteristice tohoto syndromu již něco ví, a konečně ze speciálních psychologických metod, jež byly k diagnostice tohoto syndromu zkonstruovány.“ (Kebza, Šolcová, 2003, s. 17)

18

K diagnostikování syndromu vyhoření je vyuţíváno mnoho metod. Nejčastěji vyuţívanou metodou je dotazníkové šetření. Dotazníky jsou speciálně zaměřené, mohou odhalovat části syndromu nebo odhalují celou jeho šíři (Křivohlavý, 2003).  dotazníky zaměřující se na celou šíři syndromu vyhoření  dotazníky zaměřující se na tři nejvýraznější charakteristiky syndromu vyhoření (fyzické, psychické a emocionální)  dotazníky zaměřující se na relativně samostatné faktory (emocionální vyčerpání, odosobnění

a

sníţení

pracovního

výkonu).

Do

této

kategorie

patří

nejpouţívanější dotazník MBI Maslach Burnout Inventory (příloha č. 1). Česká verze MBI dotazníku se nazývá MB, kterou vytvořil Křivohlavý v roce 1998 (Křivohlavý, 2003).

2.9 Prevence syndromu vyhoření V prevenci syndromu vyhoření je zapotřebí nejen fyzické a duševní síly, ale také určitého stupně vytrvalosti. V prevenci hraje velkou roli zaměstnavatel, jak pečuje o svého zaměstnance (Venglářová et al., 2011). Prevenci lze shrnout do tří bodů:  objevení smysluplné pracovní činnosti  získání profesionální nezávislosti  vytvoření přirozeného vztahu ke své práci a osobnímu ţivotu (Stíbalová, 2010). Prevenci lze rozdělit na primární a sekundární. Do primární prevence patří zvládání asertivních technik, vyuţívání relaxačních technik, správná organizace volného času a supervize. Do sekundární prevence patří vyhledávání pracovníků postiţených syndromem

vyhoření.

Sekundární

prevence

a také změnu povolání (Stíbalová, 2010).

19

zahrnuje

psychologickou

pomoc

2.10 Preventivní faktory 2.10.1 Adaptační praxe Dříve tzv. nástupní praxe. Adaptační praxe znamená, ţe nově nastupující mladé sestře je přidělena zkušená sestra tzv. školitelka. Školitelka začínající sestře poskytuje pomoc a podporu, protoţe v tomto období se rozhoduje, zda se pro začínající sestru stane její povolání celoţivotním (Venglářová et al., 2011).

2.10.2 Péče o sebe Mít se rád a sám sebe přijímat. Toto motto by mělo být podmínkou pro všechny pomáhající profese. Kdyţ se člověk nemá rád, takový jaký je, pouze vydává energii, ale nepřímá jí zpět. Zda na sobě nemáme rádi určitou vlastnost, nedokáţeme jí respektovat ani u svých pacientů (Venglářová et al., 2011).

2.10.3 Mezilidské vztahy U pomáhajících profesí jsou velmi důleţité mezilidské vztahy. Z důvodu, ţe sestra má také potřebu aktivního naslouchání, povzbuzování a psychické pomoci v těţkých ţivotních situacích (Venglářová et al., 2011).

2.10.4 Osvícení zaměstnavatelé O těchto nadřízených mluvíme v případě, zda chápou potřeby svých zaměstnanců. Zda jejich práci dokáţou pochválit, ocenit, poděkovat jim a zařizovat vzdělávací akce (Venglářová et al., 2011).

2.10.5 Sebepoznání a sebehodnocení Aby sestra dokázala porozumět rozdílnému chování u různě nemocných a porozuměla svému vztahu k pacientům, je důleţité, aby poznala sebe sama. ,,Sebepoznávání je neustálé uvědomování si dobrých vlastností, schopností, nedostatků, ale také vlastních pocitů, a to v každé situaci, ve které se nacházíme.“ (Venglářová et al., 2011, str. 35)

20

2.10.6 Supervize Pro

práci

zdravotní

sestry

je

nutné

celoţivotního

vzdělávání.

Supervize

je zaměřená na rozvoj profesionálních dovedností a pomáhá na pracovišti vytvářet vzdělávací prostředí. Velký důraz je kladen na aktivitu zdravotnického personálu (Venglářová et al., 2011).

2.10.7 Osobní ţivot Zda sestra zapomíná po své práci na svůj osobní ţivot, pomalu ho ztrácí. Nejčastěji k omezení osobního ţivota dochází na začátku osobní kariéry, kdy převládá velké nadšení z dobré práce a velká touha se angaţovat. Osobní zájmy a koníčky přináší do ţivota radost, uvolnění. Zdravotní sestra, která se dokáţe věnovat svým koníčkům je více tolerantní k zájmu druhých (Venglářová et al., 2011).

2.10.8 Rozlišení práce a osobního ţivota V práci se zdravotní sestra setkává s těţkými ţivotními osudy, smrtí a soucitem pro své pacienty, ale je velmi těţké oddělit se od nich po odchodu z práce. Pro koho je to těţké, měl by si najít určitý rituál, který mu k tomu pomůţe (Venglářová et al., 2011).

2.10.9 Dobrá tělesná kondice V kaţdé literatuře najdeme doporučení, bez kterých nelze být v dobré kondici. Jako je spánek, sport, vyváţená strava, procházky přírodou a pravidelný denní reţim. Jestliţe tyto zásady nebudeme dodrţovat, naše tělo nebude mít dostatek energie, a tím pádem nebude naše tělo dobře slouţit a nebudeme moci dobře vykonávat svou profesi (Venglářová et al., 2011).

2.11 Relaxace a cvičení Správná relaxace a odpočinek vedoucí k odpočinku od běţného stereotypu, je základním prvkem zvládání standardních i nestandardních situací. Relaxace se dělí na relaxaci spontánní (samovolná) a relaxaci diferencovanou. Spontánní relaxace nepotřebuje naší aktivitu a řadíme mezí ni např. spánek. U diferencované relaxace

21

je zapotřebí naší aktivity a to je například procházka, relaxační cvičení, technika správného dýchání a četba knih (Bartošíková, 2006).

2.11.1 Dělení relaxace:  autogenní trénink podle Schultze  uvolnění svalů podle Jacobsona  asijské techniky jako jóga  hypnóza  meditace (Stock, 2010).

2.11.2 Trénink relaxace podle Jacobsona Relaxace je zaloţena na systematickém napínání a uvolňování kosterního svalstva, čímţ lze odstranit svalové přepětí. Přitom vznikají příjemné tělesné pocity, které vedou i k psychickému uvolnění (Droterová, 2003). Relaxace se skládá ze šesti cviků:  uvolnění rukou  uvolnění obličeje  uvolnění šíje a ramen  uvolnění hrudi, břicha a zad  uvolnění beder, stehen a lýtek  uvolnění celého těla (Droterová, 2003).

2.11.3 Relaxace formou sportu Jaký sport si člověk zvolí, závisí pouze na něm. Někdo preferuje vytrvalostní sport například plavání, běh, in-line brusle atd. Nejdůleţitější je, aby sport člověka bavil a naplňoval. Při sportu nemusíme hned podávat vrcholné výkony, aby nám sport navodil pocit odreagování. Ideální je sport provozovat dvakrát aţ třikrát týdně (Stock, 2010). 22

2.12 Duševní hygiena Při péči o sebe máme řadu moţností. Jedná se o péči o svůj vlastní vzhled, o tělesné zdraví a o duševní ţivot.

2.12.1 Péče o duši Při péči o duši se staráme o to, co si myslíme, o naše představy a o to co proţíváme (emoce a city). Péče o duši rozhoduje o našem cíly v ţivotě a kým budeme. Kdyţ je tato péče v pořádku, je i náš vztah k vlastní osobě v pořádku. Kdyţ péči o naší duši zanedbáváme, objeví se to na řadě příznaků jako je zlost, vztek, agresivita, deprese atd. Důleţité je být k vlastní duši citlivější, věnovat více času relaxaci a svým zájmům a radostem (Křivohlavý, Pečenková, 2004).

2.13 Léčba syndromu vyhoření Zaměstnanec, který proţívá syndrom vyhoření, potřebuje pomoc, protoţe sám si není schopen pomoci. Vhodné je předání zkušeností se spolupracovníky, kteří nejsou postiţeni syndromem vyhoření. Vhodné je více odpočívat a vyhýbat se stresovým situacím. Zda nelze řešit problémy pomocí vlastních sil, je vhodné vyhledat psychoterapeuta. Psycholog pomůţe lépe rozumět pocitům, najít příčiny a řešení. Při velkých depresích aţ sebevraţedných myšlenkách je nutné vyhledat psychiatra (Jobánková, 2003).

2.14 Supervize Jednou z dalších moţností jak se chránit před syndromem vyhoření je supervize. Supervize nám umoţňuje vidět problém s odstupem času a příště se vyvarovat stejným chybám. Supervize je odvozena z anglického výrazu supervision, a ten z latinského slova super – nad, videre – vidět (Hawkins, Shohet, 2004). Prvotní význam slova „supervize“ pramení z anglického prostředí a znamená „dohlíţení“.

Supervize

v

pomáhajících

profesích,

má

odlišnou

povahu,

neţ je kontrola a dohled (Hronová, 2009). V dnešní době slyšíme čím dál více o supervizi ve zdravotnictví. Přesto supervize v sociálních sluţbách je dále neţ supervize ve zdravotnictví. Supervizi můţeme chápat 23

jako setkání zdravotnického personálu se supervizorem. Tohoto setkání se účastní všeobecné setry, lékaři a ošetřovatelé. Nejedná se o formální setkání, ale kaţdý se k danému tématu vyjádří, co v dané praxi zaţil. V dnešní době se na supervizích spíše konzultují konflikty s vedením týmu, kolegy a dalším personálem. Hlavní funkce supervizora při tomto setkání je názor třetí osoby a přináší návrhy na řešení (Hawkins, Shohet, 2004).

2.15 Funkce supervize Supervize má tři nejdůleţitější funkce: vzdělávací, podpůrnou a řídící.

2.15.1 Vzdělávací funkce Vzdělávací funkce se zabývá rozvojem dovedností a znalostí a porozumění. Vše se děje pomocí společného rozebírání práce zdravotníků se supervizorem. Supervizor pomáhá zdravotníkům lépe porozumět pacientům a vysvětlit důvody jejich chování (Hawkins, Shonet, 2004).

2.15.2 Podpůrná funkce Je to metoda reagování na realitu, ţe na kaţdého pracovníka má vliv pocit zoufalství, bezmoci a bolesti a vyţadující čas, aby si vše uvědomovali, jakým stylem je to můţe ovlivnit, a aby své reakce mohli lépe zvládnout (Hawkins, Shonet, 2004).

2.15.3 Řídící funkce Je to pouze kontrola kvality při práci s lidmi. Při práci zdravotní sestry je tato funkce velice potřebná, jelikoţ ony pracují s člověkem, který potřebuje jejich pomoc (Hawkins, Shonet, 2004).

2.16 Balintovská supervize Mezi skupinové supervize patří Balintovská supervize. Tato supervize se téţ nazývá kazuistická. Skupina pro tuto supervizi je sloţena ze šesti aţ dvanácti pracovníků (Venglářová et al., 2011).

24

2.16.1 Vlastimil Sojka uvádí pět fází Balintovské supervize:  expozice případu – přednášející přednese svůj problém před ostatními  otázky – posluchači se ptají přednášejícího na otázky, aby lépe porozuměli problému  fantazie – posluchači projevují názor na chování přednášejícího a pacienta  praktické náměty na řešení – posluchači radí, jak by se v dané situaci zachovali  slovo vrácení k hlavnímu představiteli – cílem není najít pravdu, ale ukázat přednášejícímu představu, která by pro něj měla být uţitečná (Venglářová et al., 2011).

25

2.17 Jednotka intenzivní péče Na oddělení JIP je důleţitá všestrannost a spolehlivost personálu. Mnohdy lékaři nechávají některé ze svých úkolů na všeobecné sestře, ať uţ se jedná o dávkování inzulinu či zavedení permanentního močového katétru u muţů. Na těchto odděleních se také všeobecná sestra musí naučit zacházet s různými druhy speciálního přístrojového vybavení, na kterých jsou pacienti připojeni. Na těchto odděleních je velice důleţité, aby byl kolektiv jednotný a dokázal se navzájem podpořit v těţkých chvílích (Číţková, 2008). Jednotka intenzivní péče poskytuje léčbu pacientům trpící závaţným onemocněním, která jsou nejčastěji dočasného charakteru. Stav pacienta vyţaduje podrobnější a kontinuální sledování celkového stavu pacienta, které na standardních jednotkách nelze zajistit (Šafránková, Nejedlá, 2007).

2.18 Dělení intenzivní péče 2.18.1 Intenzivní péče I. stupně Je nejčastěji poskytována v oblastních nemocnicích. Zabezpečuje kontinuální monitorování postiţeného, zvýšenou sesterskou péči, moţnost okamţité resuscitace a umělou plicní ventilaci po dobu 24 hodin. Velmi často intenzivní péče I. stupně splývá s jednotkou intenzivní péče II. stupně (Zadák, Havel, 2007).

2.18.2 Intenzivní péče II. stupně Je poskytována ve větších regionálních nemocnicích. Včetně zajištění základního monitorování je zajišťováno i monitorování invazivní a měření srdečního výdeje. Je, zde zajištěna dlouhodobá umělá ventilace. Péče je poskytována stabilním lékařským týmem, který je na jednotce intenzivní péče po celou pracovní dobu. Tento stupeň intenzivní péče má moţnost vyuţití zobrazovacích metod po dobu 24 hodin denně a má přístup k širšímu rozsahu vyšetření statim (Zadák, Havel, 2007).

26

2.18.3 Intenzivní péče III. stupně Tento stupeň péče je poskytován ve velkých oblastních a fakultních nemocnicích. Poskytuje celý rozsah intenzivní péče se speciálním zaměřením na kritické stavy. Jsou zde zajištěni specialisti na intenzivní péči, kteří jsou trvale k dispozici. Tyto jednotky mají přístup ke všem vyšetřením a zobrazovacím technikám a dostupnost všech specialistů medicínských disciplín (Zadák, Havel, 2007).

2.19 Specifika práce na jednotce intenzivní péče Při porovnání práce sestry na standardním oddělení a na oddělení intenzivní péče, bude mít práce na jednotce intenzivní péče větší dopad na zdraví a ţivotní styl zdravotníka. Na intenzivní péče jsou na pracovníky kladeny vyšší nároky a zdravotnický personál je s pacientem celou pracovní dobu. Všeobecná sestra na jednotce intenzivní péče za pacienta vykonává běţné denní činnosti a vstupuje mu do jeho soukromí. Sestra odhaluje pacientovi duševno, a poznává jak je pacient bezmocný a jeho ţivotní osud. Od ošetřujícího personálu se očekává, ţe včetně svých pracovních povinností bude pacientům pomáhat zvládat jejich těţké situace a dokáţe pacienty vyslechnout. Právě tyto faktory kladou vysoké nároky na osobnost ošetřujícího personálu. Velmi často se

ošetřující

personál

aţ

neodvratitelným

setkává

stavem

s těţkými

pacienta,

který

ţivotními i

přes

situacemi, veškerou

kritickým

zdravotnickou

a ošetřovatelskou péči nelze zvrátit. Tyto situace velmi přispívají ke vzniku syndromu vyhoření (Slezáková, et al., 2007).

27

3

Praktická část

Praktická část se věnuje popisu výzkumu, charakteristice respondentů a prostředím, kde byl výzkum prováděn a následným vyhodnocením získaných dat z dotazníkového šetření. Výsledky výzkumu jsou zobrazeny v tabulkách. V praktické části je uveden návrh řešení pro praxi.

3.1 Metodika výzkumné práce výzkumu Jako metodu výzkumu jsem zvolila dotazníkové šetření.

3.1.1 Dotazník (příloha 2) Ve své práci jsem se zaměřila na zjištění výskytu syndromu vyhoření u pracovníků na jednotce intenzivní péče, dále jsem chtěla vytvořit prototyp člověka trpícího syndromem vyhoření, který pracuje na jednotce intenzivní péče a zmapovat znalosti týkající se prevence syndromu vyhoření u pracovníků na jednotce intenzivní péče. Kritériem pro vyplnění dotazníků bylo, ţe zdravotnický personál musí pracovat na jednotce intenzivní péče na pozici lékař, všeobecná sestra se specializací, všeobecná sestra bez specializace a sanitář nebo sanitářka a mít ochotu dotazník vyplnit. Ve své výzkumné práci jsem pouţila nestandardizovaný dotazník, který obsahuje 29 otázek, z nichţ 20 otázek je uzavřených, kde byly nabídnuty varianty odpovědí a 9 otázek je otevřených, kde měli respondenti moţnost uvést vlastní odpověď. U 26 otázek je moţné uvést pouze jednu odpověď a u 3 otázek je moţné uvést více odpovědí. Samotný dotazník, který byl rozdán zdravotnickému personálu, obsahoval úvodní seznámení, kde se ve zkratce přestavuji respondentům a ţádám je o vyplnění dotazníků. Dále dotazník obsahuje stručné informace k vyplnění dotazníků. V dotazníku nechybí upozornění, ţe je dotazník anonymní. Poté jiţ následuje samotný dotazník. Dotazník se skládá z obecné části, která obsahuje 7 základních otázek, týkajících se údajů o respondentovi, údajů o pohlaví a věku respondenta, jeho nejvyšším dosaţeném vzdělání, na jaké pracovní pozici pracuje, jak má dlouhou praxi v oboru a na jakém oddělení pracuje a zda zdravotníci pracují na směny. Další otázky jsou zaměřeny na znalost syndromu vyhoření. Poté se otázky týkají výskytu syndromu vyhoření 28

u pracovníků na intenzivní péči. Na závěr dotazníku jsou umístěny otázky týkající se znalosti prevence proti syndromu vyhoření. Dotazník byl sestaven, aby bylo moţné odpovědět na stanovené cíle a potvrdit nebo vyvrátit stanovené hypotézy. Vyhodnocení výzkumu je zpracováno do tabulek, kde je uvedena relativní a absolutní četnost.

3.1.2 Charakteristika vzorku respondentů Výzkumu se zúčastnilo 106 pracovníků pracujících na jednotce intenzivní péči v Nemocnici Havlíčkův Brod. Do výzkumu byl zahrnut veškerý zdravotnický personál, pracující na jednotce intenzivní péče. Pro účely porovnání výskyty syndromu vyhoření jsem celkový soubor respondentů rozdělila na 29 sanitářů, sanitářek, 22 všeobecných sester bez specializace, 31 všeobecných sester se specializací a 24 lékařů. Z celkového počtu respondentů bylo 62 ţen a 44 muţů. Průměrný věk zdravotníků byl 40 let a průměrná délka praxe v oboru byla 15 let.

3.1.3 Průběh výzkumu Před rozdáním dotazníků jsem kontaktovala náměstkyni ošetřovatelské péče Nemocnice Havlíčkův Brod a předala jí ţádost k rozdání dotazníků v Nemocnici Havlíčkův Brod (příloha 3). Samotnému začátku výzkumu, předcházela domluva s vrchními sestrami chirurgického a interního oddělení. Samostatný výzkum probíhal v období od 1. 4. 2015 do 15. 4. 2015. Na intenzivní péči chirurgických oborů bylo rozdáno 70 dotazníků a stejný počet byl rozdán i na jednotce intenzivní péče interních oborů. Z jednotky intenzivní péče interních oborů se mi vrátilo 54 vyplněných dotazníků, z jednotky intenzivní péče chirurgických oborů se mi vrátilo 52 vyplněných dotazníků. Tedy celková návratnost byla 106 (75,7 %) dotazníků. Dotazníky jsem rozdávala za spolupráce staniční sestry z intenzivní péče interní oborů a za spolupráce staniční sestry z intenzivní péče chirurgických oborů, kterým jsem podala vysvětlení jak dotazník vyplňovat. Staniční sestry z daných oddělení poţádaly ošetřující personál o vyplnění dotazníků, které průměrně trvalo 10 minut. Vyplněné dotazníky jsem si 15. 4. 2015 vyzvedla u staničních sester. V případě nejasností na mě měly staniční sestry telefonický kontakt. Ţádná staniční sestra nevyuţila moţnost mě v průběhu vyplňování dotazníků kontaktovat. 29

Spolupráce s vedením nemocnice Havlíčkův Brod a zaměstnanci intenzivní péče byla výborná a provedení výzkumu proběhlo bez komplikací.

3.1.4 Zpracování získaných dat Získaná data byla zpracována pomocí programů Microsoft Word 2010, který byl zvolen pro zpracování psaného textu a pro zpracování statistických dat a tabulek byl zvolen Microsoft Excel 2010. U vyhodnocování jsou pouţity pojmy, jako je absolutní četnost (N) a relativní četnost (%).

30

3.2 Výsledky výzkumu Otázku 1,2,3,4,5,6 a 7 jsem vyuţila v metodice výzkumu, kde mě zajímalo věkové sloţení respondentů, jejich pohlaví, nejvyšší vzdělání, pracovní pozice, délka praxe, přesný název oddělení, kde pracují a zda pracují na směny.

3.2.1 Dotazník 3.2.1.1

Sloţení souboru respondentů dle pohlaví

V tabulce 1 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 1: Jakého jste pohlaví? Tabulka 1 Pohlaví

Pohlaví Celkem

Ţeny

Muţi

n

%

n

%

62

58

44

42

Z tabulky 1 vyplývá, ţe se výzkumu zúčastnilo 106 respondentů, z toho bylo 62 (58 %) ţen a 44 (42 %) muţů.

31

3.2.1.2

Sloţení souboru respondentů dle věku

V tabulce 2 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 2: Kolik je Vám let? Tabulka 2 Věk

Sanitář(ka)

Věk

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

n

%

n

%

n

%

n

%

18 – 25

1

3,4

5

22,7

2

6,5

0

0,0

26 – 35

11

37,9

6

27,3

4

12,9

4

16,7

36 – 45

10

34,5

6

27,3

14

45,2

12

50,0

45 a více

7

24,1

5

22,7

11

35,5

8

33,3

Celkem

29

100,0

22

100,0

31

100,0

24

100,0

Otázkou č. 2 jsem chtěla zjistit věkové rozloţení respondentů. Z tabulky 2 je zřejmé, ţe nejvíce respondentů z řad sanitářů a sanitářek 11 (37,9 %) se nejčastěji nachází ve věkové skupině 26 – 35 let. Ostatní porovnávané skupiny respondentů, se nejčastěji nachází ve věkové skupině 36 – 45 let. Z tabulky 2 je patrné, ţe nejčastější věková skupina u všech dotazovaných zdravotníků je 36 – 45 let. Takto odpovědělo 42 (39,6 %) všech zdravotníků.

32

3.2.1.3

Sloţení souboru respondentů dle nevyššího dosaţeného vzdělání

V tabulce 3 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 3: Jaké je Vaše nejvyšší dosaţené vzdělání? (moţnost více odpovědí) Tabulka 3 Vzdělání

Vzdělání

Sanitář(ka)

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

n

%

n

%

n

%

N

%

Střední odborné učeliště

17

58,6

0

0,0

0

0,0

0

0,0

Střední škola

12

41,4

14

63,6

24

38,7

0

0,0

Vyšší odborná škola

0

0,0

5

22,7

4

6,5

0

0,0

Vysoká škola

0

0,0

3

13,6

3

4,8

24

100,0

Specializace

0

0,0

0

0,0

31

50,0

0

0,0

Celkem

29

100,0

22

100,0

62

100,0

24

17,5

Otázkou č. 3 jsem chtěla zjistit, jaké nejvyšší vzdělání mají zdravotníci. Z tabulky 3 vyplývá, ţe nejvíce respondentů z řady sanitářů, sanitářek 17 (58,6 %) má nejvyšší vzdělání střední odborné učiliště. 38 (71,7 %) všeobecných sester má nejčastěji středoškolské vzdělání. 6 (11,3 %) všeobecných sester má vystudovanou vysokou školu. 24 (100 %) lékařů má vystudovanou vysokou školu. Z tabulky 3 je patrné, ţe nejvíce dotazovaných zdravotníků má vystudovanou střední školu. Takto odpovědělo 50 (47,2 %) zdravotníků.

33

3.2.1.4

Sloţení souboru respondentů dle pracovní pozice

V tabulce 4 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 4: Jaká je Vaše pracovní pozice: Tabulka 4 Pracovní pozice Ţeny

Pracovní pozice

Muţi

N

%

n

%

Sanitář(ka)

5

4,7

24

22,6

Zdravotnický asistent

0

0,0

0

0,0

Všeobecná sestra

53

50

0

0,0

Lékař

4

3,8

20

18,9

Celkem

62

58,5

44

41,5

Otázkou č. 4 jsem chtěla zjistit, na jaké pracovní pozici zdravotníci pracují. Nejvíce ţen pracuje na pozici všeobecné sestry 53 (50 %). Nejméně ţen pracuju na pozici lékařky 4 (3,8 %). Nejvíce muţů pracuje jako sanitář 24 (22,6 %) a nikdo z muţů nepracuje jako zdravotní bratr.

34

3.2.1.5

Sloţení souboru respondentů dle délky praxe v oboru

V tabulce 5 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 5: Jak dlouhou máte praxi v oboru? Tabulka 5 Praxe

Praxe

Sanitář(ka)

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

n

%

n

%

N

%

n

%

Méně jak 5 let

5

17,2

2

9,1

0

0,0

1

4,2

5 - 10 let

4

13,8

8

36,4

6

19,4

5

20,8

11 - 20 let

11

37,9

8

36,4

19

61,3

11

45,8

Více jak 20 let

9

31,0

4

18,2

6

19,4

7

29,2

Celkem

29

100,0

22

100,0

31

100,0

24

100,0

Otázkou č. 5 jsem chtěla zjistit, jak dlouhou mají zdravotníci praxi v oboru. Nejčastější odpovědí u 11 (37,9 %) sanitářů, sanitářek, 27 (50,9 %) všeobecných sester a 11 (45,8 %) lékařů je, ţe jejich délka praxe je 11 – 20 let praxe v oboru. Nejčastější odpovědí u všech dotazovaných skupin respondentů je 11 – 20 let praxe v oboru.

35

3.2.1.6

Sloţení souboru respondentů dle oddělení, kde pracují

V tabulce 6 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 6: Uveďte přesný název oddělení, kde pracujete: Tabulka 6 Oddělení

Oddělení

Sanitář(ka)

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

n

%

n

%

n

%

n

%

15

51,7

10

45,5

17

54,8

12

50,0

14

48,3

12

54,5

14

45,2

12

50,0

29

100,0

22

100,0

31

100,0

24

100,0

Intenzivní péče interních oborů Intenzivní péče chirurgických oborů Celkem

Touto otázkou jsem chtěla zjistit, na jakém oddělení zdravotníci pracují. Z tabulky 6 je zřejmé, ţe na intenzivní péči interních oborů pracuje 54 (50,9 %) zdravotníků. Na intenzivní péči chirurgických oborů pracuje 52 (49,1 %) zdravotníků.

36

3.2.1.7

Sloţení souboru respondentů, dle práce na směny

V tabulce 7 uvedeny odpovědi na otázku č. 7: Pracujete na směny? Tabulka 7 Práce na směny

Sanitář(ka)

Práce na směny

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

N

%

n

%

n

%

n

%

Ano

28

96,6

21

95,5

31

100,0

23

4,3

Ne

1

3,4

1

4,5

0

0,0

1

4,2

Celkem

29

100,0

22

100

31

100,0

24

100

Touto otázku jsem chtěla zjistit, zda zdravotníci pracují na směny. Z tabulky 7 je patrné, ţe na směny pracuje 103 (97,2 %) dotazovaných zdravotníků. Pouze 1 (3,4 %) sanitář, 1 (4,5 %) všeobecná sestra bez specializace a 1 (4,2 %) lékař nepracuje na směny.

37

Otázky 8 a 9 byly vyuţity ke zmapování znalostí týkajících se syndromu vyhoření a příznaků syndromu vyhoření. 3.2.1.8

Znalost syndromu vyhoření

V tabulce 8 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 8. Víte co je syndrom vyhoření neboli Burn – out? Tabulka 8 Znalost syndromu vyhoření

Znalost syndromu vyhoření Ne, nevím co je syndrom vyhoření Slyšel (a) jsem o syndromu vyhoření, ale přesně neznám význam Ano, vím co je syndrom vyhoření Celkem

Sanitář(ka)

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

N

%

n

%

n

%

n

%

0

0,0

0

0,0

0

0,0

0

0,0

3

10,3

1

4,5

0

0,0

2

8,3

26

89,7

21

95,5

31

100,0

22

91,7

29

100,0

22

100,0

31

100,0

24

100,0

Otázkou č. 8 jsem chtěla zjistit, zda zdravotníci znají syndrom vyhoření. Z tabulky 8 vyplývá, ţe nejčastější odpovědí u 26 (89,7 %) sanitářů, sanitářek, 52 (98,1 %) všeobecných sester a 22 (91,7 %) lékařů je, ţe vědí co je syndrom vyhoření. O syndromu vyhoření pouze slyšeli, ale neznají význam 3 (10,3 %) sanitáři, sanitářky, 1 (4,5 %) všeobecná sestra bez specializace a 2 (8,3 %) lékaři. Nikdo nezvolil odpověď, ţe neví co je syndrom vyhoření.

38

3.2.1.9

Znalost příznaků syndromu vyhoření

V tabulce 9 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 9: Znáte příznaky syndromu vyhoření? Tabulka 9 Znalost příznaků Sanitář(ka)

Znalost příznaků

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

N

%

n

%

n

%

n

%

Ano

20

69,0

16

72,7

20

64,5

16

66,7

Ne

9

31,0

6

27,3

11

35,5

8

33,3

Celkem

29

100,0

22

100,0

31

100,0

24

100,0

Otázkou 9 jsem chtěla zjistit, zda zdravotníci znají příznaky syndromu vyhoření. Z tabulky 9 jasně vyplývá, ţe nejčastější odpovědí u 20 (69,0 %) sanitářů, sanitářek, 36 (67,9 %) všeobecných sester a 16 (66,7 %) lékařů je, ţe znají příznaky syndromu vyhoření. Jako nejčastější příznaky syndromu vyhoření zdravotníci uváděli únavu, depresi, střídání nálad, nespavost a neochotu.

39

Otázky 10, 11 a 12 byly vyuţity ke zjištění pocitů po pracovní době, zda zdravotníci vidí ve své práci smysl a mají dobré pracovní vztahy. 3.2.1.10

Pocity po pracovní době

V tabulce 10 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 10: Po pracovní době se cítíte: Tabulka 10 Pocity po pracovní době

Pocity po pracovní době

Sanitář(ka)

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

N

%

n

%

n

%

n

%

Mám dobrý pocit, ţe jsem, uděl (a) něco pro druhé, někomu pomohl(a)

15

51,7

8

36,4

10

32,3

7

29,2

Jsme tak vyčerpaný (á), ţe nemyslím na nic jiného neţ odpočinek

11

37,9

8

36,4

14

45,2

9

37,5

Převládá u mě pocit bezmoci, cítím, ţe moje práce je zbytečná

3

10,3

6

27,3

7

22,6

8

33,3

0

0,0

0

0,0

0

0,0

0

0,0

29

100,0

22

100,0

31

100,0

24

100,0

Jiné Celkem

Otázkou č. 10 jsem chtěla zjistit, jaké pocity mají zdravotníci po pracovní době. Nejčastější odpovědí u 15 (51,7 %) sanitářů a sanitářek je, ţe mají dobrý pocit, ţe udělali něco pro druhé, někomu pomohli, oproti tomu nejčastější odpovědí u 22 (41,5 %) všeobecných sester a 9 (37,5 %) lékařů je, ţe jsou tak vyčerpaní, ţe nemyslí na nic jiného neţ na odpočinek. Nejčastější odpovědí u všech dotazovaných zdravotníků je, ţe jsou tak vyčerpaní, ţe nemyslí na nic jiného neţ odpočinek, tuto odpověď zvolilo 42 (39,6 %) dotazovaných zdravotníků. Moţnost jiné nikdo nezvolil.

40

Smysl ve své práci

3.2.1.11

V tabulce 11 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 11: Vidíte ve své práci smysl? Tabulka 11 Smysl práce

Sanitář(ka)

Smysl práce

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

N

%

n

%

n

%

n

%

Ano

17

58,6

16

72,7

23

74,2

19

79,2

Ne

12

41,4

5

22,7

8

25,8

5

20,8

Nevím

0

0,0

1

4,5

0

0,0

0

0,0

Celkem

29

100,0

22

100,0

31

100,0

24

100,0

Otázkou č. 11 jsem chtěla zjistit, zda zdravotníci vidí ve své práci smysl. Nejčastější odpovědí u 17 (58,6 %) sanitářů, sanitářek, 39 (73,6 %) všeobecných sester a 19 (79,2 %) lékařů je, ţe vidí ve své práci smysl. Odpověď nevím uvedla 1 (4,5 %) všeobecná sestra bez specializace.

41

3.2.1.12

Dobré pracovní vztahy na pracovišti

V tabulce 12 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 12: Myslíte si, ţe máte v práci dobré pracovní vztahy? Tabulka 12 Dobré pracovní vztahy Dobré pracovní vztahy

Sanitář(ka)

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

N

%

n

%

n

%

n

%

18

62,1

16

72,7

19

61,3

18

75,0

8

27,6

5

22,7

7

22,6

4

16,7

Nedokáţu posoudit

3

10,3

1

4,5

5

16,1

2

8,3

Celkem

29

100,0

22

100,0

31

100,0

24

100,0

Ano Ne

Otázkou 12 jsem chtěla zjistit, zda si zdravotníci myslí, ţe mají dobré pracovní vztahy. Nejčastější odpovědí u 18 (62,1 %) sanitářů, sanitářek, 37 (69,7 %) všeobecných sester a 18 (75,0 %) lékařů je, ţe mají dobré pracovní vztahy na pracovišti. Nejčastější odpovědí u všech respondentů je, ţe mají na pracovišti dobré pracovní vztahy. Takto odpovědělo 71 (67,0 %) zdravotníků.

42

Otázky 13,14 a 15 slouţí ke zjištění, zda zdravotníci zaţívají v pracovní době stres, cítí se po pracovní době psychicky a fyzicky vyčerpaní. 3.2.1.13

Stres v pracovní době

V tabulce 13 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 13: Zaţíváte v pracovní době stres? Tabulka 13 Stres na pracovišti

Stres na pracovišti

Sanitář(ka)

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

N

%

n

%

n

%

n

%

Vţdy

8

27,6

6

27,3

9

29,0

6

25,0

Často

8

27,6

14

63,6

12

38,7

5

20,8

Zřídka

13

44,8

2

9,1

10

32,3

13

54,2

Nikdy

0

0,0

0

0,0

0

0,0

0

0,0

Celkem

29

100,0

22

100,0

31

100,0

24

100,0

Otázkou č. 13 jsem chtěla zjistit, zda zdravotníci zaţívají stres na pracovišti a jak často. Nejčastější odpovědí u 13 (44,8 %) sanitářů, sanitářek a 13 (54,2 %) lékařů je, ţe stres na pracovišti zaţívají zřídka, oproti tomu nejčastější odpovědí u 26 (49,1 %) všeobecných sester je, ţe stres na pracovišti zaţívají často. Nejčastější odpovědí u všech zdravotníků je, ţe stres na pracovišti zaţívají často. Takto odpovědělo 39 (36,8 %) dotazovaných zdravotníků. Odpověď, ţe nikdy nezaţívá stres na pracovišti, neuvedl nikdo.

43

3.2.1.14

Psychicky vyčerpaný po pracovní době

V tabulce 14 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 14: Cítíte se po pracovní době psychicky vyčerpaný(á)? Tabulka 14 Psychicky vyčerpaný(á)

Psychicky vyčerpaný(á)

Sanitář(ka)

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

n

%

n

%

N

%

n

%

Vţdy

7

24,1

6

27,3

9

29,0

5

20,8

Často

14

48,3

12

54,5

16

51,6

13

54,2

Zřídka

8

27,6

3

13,6

6

19,4

4

16,7

Nikdy

0

0,0

1

4,5

0

0,0

2

8,3

Celkem

29

100,0

22

100,0

31

100,0

24

100,0

Otázkou č. 14 jsem chtěla zjistit, zda je zdravotnický personál psychicky vyčerpaný. Nejčastější odpovědí u 14 (48,3 %) sanitářů, sanitářek, 28 (52,8 %) všeobecných sester a 13 (54,2 %) lékařů je, ţe se často cítí psychicky vyčerpaní po pracovní době. Nejčastější odpovědí u všech dotazovaných zdravotníků je, ţe se cítí často psychicky vyčerpaní. Takto odpovědělo 55 (51,9 %) zdravotníků.

44

3.2.1.15

Fyzicky vyčerpaný(á) po pracovní době

V tabulce 15 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 15: Cítíte se po pracovní době fyzicky vyčerpaný(á)? Tabulka 15 Fyzicky vyčerpaný(á)

Sanitář(ka)

Fyziky vyčerpaný(á)

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

n

%

n

%

N

%

n

%

Vţdy

5

17,2

3

13,6

4

12,9

2

8,3

Často

13

44,8

10

45,5

12

38,7

8

33,3

Zřídka

11

37,9

8

46,4

15

48,4

13

54,2

Nikdy

0

0,0

1

4,5

0

0,0

1

4,2

Celkem

29

100,0

22

100,0

31

100,0

24

100,0

Otázkou č. 15 jsem chtěla zjistit, zda se zdravotníci cítí po pracovní době fyzicky vyčerpaní a jak často. Nejčastější odpovědí u 13 (44,8 %) sanitářů, sanitářek a 10 (45,5 %) všeobecných sester bez specializace je, ţe se často cítí fyzicky vyčerpaní po pracovní době, oproti tomu nejčastější odpovědí u 15 (48,4 %) všeobecných sester se specializací a 13 (54,2 %) lékařů je, ţe se zřídka cítí fyzicky vyčerpaní po pracovní době. Nejčastější odpovědí všech zdravotníků je, ţe se cítí zřídka fyzicky vyčerpaní. Tuto moţnost zvolilo 48 (45,3 %) zdravotníků. Na moţnost, ţe se nikdy necítí fyzicky vyčerpaní, odpověděli pouze 2 (1,9 %) zdravotníci.

45

Otázky 16 a 17 slouţí ke zjištění, zda mají respondenti pocit, ţe jim práce narušila osobní ţivot a zda se dokáţou soustředit po celou pracovní dobu. 3.2.1.16

Narušení osobního a rodinného ţivota

V tabulce 16 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 16: Máte pocit, ţe Vaše práce Vám narušila osobní a rodinný ţivot? Tabulka 16 Narušený osobní a rodinný ţivot Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Narušený osobní a rodinný ţivot

n

%

n

%

N

%

n

%

Ano

12

41,4

5

22,7

8

25,8

6

45,8

Ne

8

27,6

2

9,1

7

22,6

7

29,2

Nedokáţu posoudit

9

31,0

15

68,2

16

51,6

11

45,8

Celkem

29

100,0

22

100,0

31

100,0

24

100,0

Sanitář(ka)

Lékař

Otázkou č. 16 jsem chtěla zjistit, zda zdravotníkům práce narušila osobní a rodinný ţivot. Nejčastější odpovědí u 12 (41,4 %) sanitářů a sanitářek je, ţe jim práci narušila osobní a rodinný ţivot, oproti tomu nejčastější odpovědí u 31 (58,5 %) všeobecných sester a 11 (45,8 %) lékařů je, ţe nedokáţou posoudit, zda jim práce narušila osobní a rodinný ţivot. Nejčastější odpovědí všech zdravotníků je, ţe nedokáţou posoudit, zda jim práce narušila osobní a rodinný ţivot. Takto odpovědělo 51 (48,1 %) dotazovaných zdravotníků.

46

3.2.1.17

Soustředěnost po celou pracovní dobu

V tabulce 17 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 17: Dokáţete se soustředit po celou pracovní dobu? Tabulka 17 Soustředěnost

Sanitář(ka)

Soustředěnost

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

n

%

n

%

n

%

n

%

Vţdy

19

65,6

17

77,3

19

61,3

16

66,7

Často

3

10,3

2

9,1

4

12,9

4

16,7

Zřídka

0

0,0

0

0,0

2

6,5

1

4,2

Nikdy

0

0,0

0

0,0

0

0,0

0

0,0

Nedokáţu posoudit

7

24,1

3

13,6

6

19,4

3

12,5

Celkem

29

100,0

22

100,0

31

100,0

24

100,0

Otázkou č. 17 jsem chtěla zjistit, zda se zdravotníci dokáţou soustředit po celou pracovní dobu. Nejčastější odpovědí u 19 (65,6 %) sanitářů, sanitářek, 36 (67,9 %) všeobecných sester a 16 (66,7 %) lékařů je, ţe se vţdy dokáţou soustředit po celou pracovní dobu.

Po celou pracovní dobu se dokáţe soustředit 71 (67,0 %) všech

zdravotníků. Nikdo z respondentů neuvedl, ţe se nikdy nedokáţe soustředit po celou pracovní dobu.

47

Otázky 18 a 19 slouţí ke zjištění, zda se zdravotníci vyhýbají odborným rozhovorům s kolegy a zda zdravotníky těší kontakt s lidmi. 3.2.1.18

Vyhýbání se odborným rozhovorům s kolegy

V tabulce 18 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 18: Vyhýbáte se odborným rozhovorům s kolegy? Tabulka 18 Odborné rozhovory

Sanitář(ka)

Odborné rozhovory

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

n

%

n

%

n

%

n

%

Vţdy

1

3,4

1

4,5

0

0,0

0

0,0

Často

6

20,7

3

13,6

5

16,1

2

8,3

Zřídka

4

13,8

4

18,2

9

29,0

3

12,5

Nikdy

18

62,1

14

63,6

17

54,8

19

79,2

Celkem

29

100,0

22

100,0

31

100,0

24

100,0

Otázkou č. 18 jsem chtěla zjistit, zda se zdravotníci vyhýbají odborným rozhovorům. Nejčastější odpovědí u 18 (62,1 %) sanitářů, sanitářek, 31 (58,5 %) všeobecných sester a 19 (79,2 %) lékařů je, ţe se nikdy nevyhýbají odborným rozhovorům. Nejčastější odpovědí všech zdravotníků je, ţe se nikdy nevyhýbají odborným rozhovorům s kolegy. Takto odpovědělo 68 (64,2 %) dotazovaných zdravotníků.

48

3.2.1.19

Radost z kontaktu s lidmi

V tabulce 19 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 19: Těší Vás kontakt s lidmi? Tabulka 19 Kontakt s lidmi

Sanitář(ka)

Kontakt s lidmi

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

n

%

n

%

n

%

n

%

Vţdy

4

13,8

7

31,8

11

35,5

9

37,5

Často

14

58,6

11

50,0

17

54,8

13

54,2

Zřídka

9

31,0

4

18,2

3

9,7

2

8,3

Nikdy

2

6,9

0

0,0

0

0,0

0

0,0

Celkem

29

100,0

22

100,0

31

100,0

24

100,0

Otázkou č. 19 jsem chtěla zjistit, zda zdravotníky těší kontakt s lidmi. Nejčastější odpovědí u 14 (58,6 %) sanitářů, sanitářek, 28 (52,8 %) všeobecných sester a 13 (54,2 %) lékařů je, ţe je často těší kontakt s lidmi. Nejčastější odpovědí u všech zdravotníků je, ţe je často těší kontakt s lidmi. Takto odpovědělo 55 (51,9 %) všech zdravotníků.

49

Otázky 20, 21 a 22 zjišťují, zda zdravotníci zaţívají v pracovní době některý z daných projevů či příznaků a zda mají chuť se dále vzdělávat v oboru a jak a zda mají pocit, ţe svoji práci nezvládají. 3.2.1.20

Projevy a příznaky v pracovní době

V tabulce 20 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 20: Zaţíváte v pracovní době, nebo po pracovní době některý z těchto projevů, příznaků? (moţnost více odpovědí) Tabulka 20 Projevy, příznaky

Projevy, příznaky

Všeobecná sestra bez specializace

Sanitář(ka)

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

n

%

n

%

n

%

n

%

Únava

28

15,1

22

12,9

29

13,6

20

15,6

Bolest hlavy

22

11,8

19

11,1

27

12,6

17

13,3

Nejistota

21

11,3

18

10,5

13

6,1

5

3,9

Napětí

18

9,7

8

4,7

13

6,1

4

3,1

Nespavost

9

4,8

12

7

11

5,1

9

7

Sklíčenost

0

0

0

0

0

0

0

0

Bezmoc

19

10,2

14

8,2

16

7,5

14

10,9

Nervozita

24

12,9

19

11,1

27

12,6

17

13,3

Depersonalizace Potíţe spojené s příjmem potravy Střídání nálady

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

2

1,2

0

0

0

0

12

6,5

14

14

18

8,4

12

9,4

Bolest páteře

13

7

18

10,5

24

11,2

13

10,2

Ztráta zájmu

0

0

0

0

0

0

0

0

Nespokojenost

5

2,7

4

2,3

6

2,8

4

3,1

Neochota Omezování sociálních kontaktů Deprese

2

1,1

7

4,1

8

3,7

3

2,3

9

4,8

11

6,4

17

7,9

9

7

4

2,2

3

1,8

5

2,9

1

0,1

Zlost Celkem

0 186

0 100

0 171

0 100

0 214

0 100

0 128

0 18,3

Nejčastější odpovědí u 28 (15,1 %) sanitářů, sanitářek, 51 (96,2 %) všeobecných sester a 20 (15,6 %) lékařů je, ţe během pracovní doby a po pracovní době trpí bolestmi hlavy. Nejčastějším odpovědí u všech zdravotníků je únava, kterou uvedlo 99 (93,4 %)

50

zdravotníků. Nikdo ze zdravotníků neuvedl jako příznak depersonalizaci, sklíčenost, potíţe spojené s příjmem potravy, ztráta zájmu a zlost.

51

3.2.1.21

Chuť se dále vzdělávat

V tabulce 21 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 21: Máte chuť se dále vzdělávat v oboru? Tabulka 21 Další vzdělání

Sanitář(ka)

Další vzdělání

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

16

55,2

13

59,1

12

38,7

8

33,3

Ne

12

41,4

9

40,9

19

61,3

16

66,7

Celkem

29

100,0

22

100,0

31

100,0

24

100,0

Otázkou č. 21 jsem chtěla zjistit, zda mají zdravotníci chuť se dále vzdělávat v oboru. Nejčastější odpovědí u 16 (55,2 %) sanitářů, sanitářek a 13 (40,9 %) všeobecných sester bez specializace je, ţe mají chuť se dále vzdělávat v oboru, oproti tomu nejčastější odpovědí u 19 (61,3 %) všeobecných sester se specializací a 16 (66,7 %) lékařů je, ţe nemají chuť se dále vzdělávat v oboru. Zájem o další studium má 48 (45,3 %) dotazovaných zdravotníků. Jako moţnost dalšího vzdělání uváděli zdravotníci semináře, specializační studium a kurzy.

52

3.2.1.22

Pocit, ţe svoji práci nezvládají

V tabulce 22 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 22: Máte pocit, ţe svoji práci nezvládáte? Tabulka 22 Nezvládání práce

Sanitář(ka)

Nezvládání práce

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

n

%

n

%

n

%

n

%

Vţdy

0

0,0

0

0,0

0

0,0

0

0,0

Často

3

10,3

2

9,1

1

3,2

0

0,0

Zřídka

10

34,5

6

27,3

8

25,5

5

20,8

Nikdy

16

55,2

14

63,6

22

71,2

19

79,2

Celkem

29

100,0

22

100,0

31

100,0

24

100,0

Otázkou č. 22 jsem chtěla zjistit, zda mají zdravotníci pocit, ţe svoji práci nezvládají. Nejčastější odpovědí u 16 (55,2 %) sanitářů, sanitářek, 36 (67,9 %) všeobecných sester a 19 (79,2 %) lékařů je, ţe nikdy nemají pocit, ţe svoji práci nezvládají. Nejčastější odpovědí u všech zdravotníků je, ţe svoji práci vţdy zvládají. Takto odpovědělo 71 (67,0 %) všech zdravotníků. Nikdo ze zdravotníků neuvedl, ţe má vţdy pocit, ţe svoji práci nezvládá.

53

Otázky 23, 24 a 25 pátrají, zda zdravotníci znají prevenci proti syndromu vyhoření, význam supervize a zda mají moţnost řešit krizové situace pomocí supervize. Znalost prevence proti syndromu vyhoření

3.2.1.23

V tabulce 23 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 23: Znáte nějakou prevenci proti syndromu vyhoření? Tabulka 23 Znalost prevence syndromu vyhoření

Znalost prevence syndromu vyhoření

Sanitář(ka)

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

13

44,8

13

59,1

17

54,8

18

75,0

Ne

16

55,2

9

40,9

14

45,2

6

25,0

Celkem

29

100,0

22

100,0

31

100,0

24

100,0

Otázkou č. 23 jsem chtěla zjistit, zda zdravotníci znají prevenci proti syndromu vyhoření. Nejčastější odpovědí u 16 (55,2 %) sanitářů a sanitářek je, ţe neznají prevenci proti syndromu vyhoření, na rozdíl od 30 (55,6 %) všeobecných sester a 18 (75,0 %) lékařů, kteří znají prevenci proti syndromu vyhoření. Prevenci proti syndromu vyhoření zná

61

(57,5

%)

zdravotníků.

Prevenci

proti

syndromu

vyhoření

nezná

45 (42,5 %) zdravotníků. Nejčastější prevenci, kterou zdravotníci uváděli, jsou semináře, školení, sport, dobrý pracovní kolektiv a odpočinek.

54

3.2.1.24

Znalost supervize

V tabulce 24 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 24: Víte co znamená supervize? Tabulka 24 Znalost supervize

Sanitář(ka)

Znalost supervize

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

N

%

n

%

n

%

n

%

Ano

3

10,3

6

27,3

7

22,6

4

16,7

Ne

26

89,7

16

72,7

24

77,4

20

83,3

Celkem

29

100,0

22

100,0

31

100,0

24

100,0

Otázkou č. 25 jsem chtěla zjistit znalost významu supervize ve zdravotnictví. Nejčastější odpovědí u 26 (89,7 %) sanitářů, sanitářek, 40 (75,5 %) všeobecných sester a 20 (83,3 %) lékařů je, ţe neznají význam supervize. Nejčastější odpovědí všech zdravotníků je, ţe neznají význam supervize. Význam supervize nezná 86 (81,1 %) zdravotníků. Význam supervize zná 20 (18,9 %) zdravotníků

55

Moţnost řešení krizových situací pomocí supervize

3.2.1.25

V tabulce 25 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 25: Máte na pracovišti moţnost řešit krizové situace pomocí supervize? Tabulka 25 Řešení krizových situací pomocí supervize Řešení krizových situací pomocí supervize

Sanitář(ka)

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

N

%

n

%

n

%

n

%

Ano

0

0,0

2

9,1

3

9,7

1

4,2

Ne

3

10,3

4

18,2

4

12,9

3

12,5

Nevím co je supervize

26

89,7

16

72,7

24

77,4

20

83,3

Celkem

29

100,0

22

100,0

31

100,0

24

100,0

Otázkou č. 25 jsem chtěla zjistit, zda mají zdravotníci moţnost řešit krizové situace pomocí supervize. Moţnost řešit krizové situace pomocí supervize má 5 (9,4 %) všeobecných sester a 1 (4,2 %) lékař, oproti tomu nemá moţnost řešit krizové situace ţádný sanitář a sanitářka. Nejčastější odpovědí všech zdravotníků je, ţe neznají význam supervize. Takto odpovědělo 86 (81,1 %) zdravotníků.

56

Otázky 26 a 27 zjišťují, co pomáhá zdravotníkům nejčastěji zvládat stres v pracovní době a zda jim zaměstnavatel nabízí nějakou moţnost prevence proti syndromu vyhoření. 3.2.1.26

Pomoc pro zvládání stresu v pracovní době

V tabulce 26 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 26: Co Vám nejvíce pomáhá zvládat stres v pracovní době? (moţnost více odpovědí) Tabulka 26 Pomoc při zvládání stresu

Pomoc při zvládání stresu

Sanitář(ka)

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

N

%

n

%

n

%

n

%

Podpora kolegyň

15

23,4

14

25,5

25

33,3

11

19,3

Kouření

9

14,1

5

9,1

7

9,3

6

10,5

Káva, čaj, sladké nápoje

19

29,7

12

21,8

16

21,3

14

24,6

Jídlo

17

26,6

20

36,4

24

32,0

20

38,1

Dechová cvičení

0

0,0

0

0,0

0

0,0

0

0,0

Léky

1

1,6

0

0,0

1

1,3

1

1,8

Alkohol

0

0,0

0

0,0

0

0,0

0

0,0

Nemám nic, co mi pomáhá

3

4,7

4

7,3

2

2,7

5

8,8

Jiné

0

0,0

0

0,0

0

0,0

0

0,0

Celkem

64

100,0

55

100,0

75

100,0

57

100,0

Otázkou č. 26 jsem chtěla zjistit, co pomáhá zdravotníkům zvládat stres na pracovišti. Nejčastější odpovědí u 19 (29,7 %) sanitářů a sanitářek je, ţe jim nejvíce pomáhá káva, čaj a sladké nápoje, oproti tomu 20 (36,4 %) všeobecným sestrám bez specializace a 20 (38,1 %) lékařům nejvíce pomáhá jídlo. Ale 25 (33,3 %) všeobecným sestrám se specializací nejvíce pomáhá zvládat stres na pracovišti podpora kolegyň. Nejčastější odpovědí všech zdravotníků je, ţe jim pomáhá zvládat stres na pracovišti jídlo. Takto odpovědělo 81 (76,4 %) zdravotníků. Moţnost dechová cvičení a jiné nikdo nezvolil.

57

3.2.1.27

Zaměstnanecké aktivity proti syndromu vyhoření

V tabulce 27 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 27: Nabízí Vám zaměstnavatel nějaké aktivity pro prevenci syndromu vyhoření? Tabulka 27 Zaměstnanecké aktivity

Zaměstnanecké aktivity

Sanitář(ka)

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

3

4,7

7

31,8

8

25,8

5

20,8

Ne

7

10,9

10

45,5

12

38,7

9

37,5

Nevím

19

29,7

5

22,7

11

35,5

10

41,7

Celkem

29

100,0

22

100,0

31

100,0

24

100,0

Otázkou č. 27 jsem chtěla zjistit, zda zaměstnavatel nabízí zdravotníkům nějaké aktivity proti vzniku syndromu vyhoření. Nejčastější odpovědí u 19 (29,7 %) sanitářů, sanitářek a 10 (41,7 %) lékařů je, ţe neví, zda jim zaměstnavatel nabízí nějaké aktivity proti syndromu vyhoření, oproti tomu nejčastější odpovědí u 22 (41,5 %) všeobecných sester je, ţe jim zaměstnavatel nenabízí ţádné aktivity proti syndromu vyhoření. Nejčastější odpovědí u všech zdravotníků je, ţe neví, zda jim zaměstnavatel nabízí nějaké aktivity proti syndromu vyhoření. Takto odpovědělo 45 (42,5 %) zdravotníků. Aktivity, které zaměstnavatel zajišťuje zdravotníkům jsou: sportovní aktivity a pořádání školení o syndromu vyhoření.

58

Otázky 28 a 29 zjišťují, zda zdravotníci vědí co je psychohygiena a zda vyuţívají zásad správné psychohygieny. 3.2.1.28

Znalost psychohygieny

V tabulce 28 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 28: Víte co je psychohygiena? Tabulka 28 Znalost psychohygieny Sanitář(ka)

Znalost psychohygieny

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací

Lékař

n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

11

17,2

8

36,4

10

32,3

16

66,7

Ne

18

28,1

14

63,6

21

67,7

8

33,3

Celkem

29

100,0

22

100,0

31

100,0

24

100,0

Otázkou č. 28 jsem chtěla zjistit, zda zdravotníci znají zásady správné psychohygieny. Nejčastější odpovědí u 18 (28,1 %) sanitářů, sanitářek, 35 (33,0 %) všeobecných sester je, ţe neznají význam psychohygieny, oproti tomu nejčastější odpovědí u 16 (66,7 %) lékařů je, ţe znají význam psychohygieny. Celkem zná význam psychohygieny 45 (42,5 %) zdravotníků a význam psychohygieny nezná 61 (57,5 %) zdravotníků.

59

Dodrţování zásad správné psychohygieny

3.2.1.29

V tabulce 29 jsou uvedeny odpovědi na otázku č. 29: Dodrţujete zásady správné psychohygieny? Tabulka 29 Dodrţování zásad psychohygieny

Dodrţování zásad psychohygieny

Sanitář(ka)

Všeobecná sestra bez specializace

Všeobecná sestra se specializací n %

N

%

n

%

Ano

6

20,7

5

22,7

8

Ne

5

17,2

3

13,6

Nevím co je psychohygiena

18

62,1

14

Celkem

29

100,0

22

Lékař n

%

25,8

11

45,8

2

6,5

5

20,8

63,6

21

67,7

8

33,3

100,0

31

100,0

24

100,0

Otázkou č. 29 jsem chtěla zjistit, zda zdravotníci dodrţují zásady správné psychohygieny. Nejčastější odpovědí u 11 (45,8 %) lékařů je, ţe dodrţují zásady správné psychohygieny, oproti tomu nejčastější odpovědí u 18 (62,1 %) sanitářů, sanitářek a 35 (67,3 %) všeobecných sester je, ţe neví co je psychohygiena. Nejčastější odpovědí všech respondentů je, ţe neví co je psychohygiena. Význam psychohygieny nezná 61 (57,5 %) zdravotníků.

60

3.3 Diskuze Ve své bakalářské práci jsem se věnovala syndromu vyhoření u ošetřovatelského personálu pracujícího na jednotce intenzivní péče. Svojí prácí jsem chtěla poukázat na riziko syndromu vyhoření na jednotkách intenzivní péče. K vyhodnocení

výzkumu

výsledků

bylo

pouţito

106

vyplněných

dotazníků

od respondentů. Většina byla tvořena 62 (58%) ţenami a muţů bylo 44 (42%). Pro porovnání s mou prací vyuţiji výsledky výzkumu uveřejněné v odborném časopise Sestra. Výzkum prováděly studentky Veronika Kusínová a Adéla Novotná, studentky 3. ročníku Střední a Vyšší zdravotnické školy v Pardubicích. Výzkum byl prováděn v pardubické nemocnici pomocí dotazníkového šetření. Dotazníky byly rozdány lékařům, vrchním sestrám, staničním sestrám, všeobecným sestrám, ošetřovatelům a pomocnému personálu. Z mého výzkum vyplývá, ţe syndromem vyhoření netrpí 46 (74,2%) ţen. K syndromu vyhoření má tendenci směřovat 5 (8,1%) ţen a syndromem vyhoření trpí 11 (35,5%) ţeny. Syndromem vyhoření netrpí 40 (90,9%) muţů, sklon k syndromu vyhoření mají 3 (6,8%) muţi a syndromem vyhoření trpí 1 (2,3%) muţ. Z tohoto vyplývá, ţe ţeny mají větší riziko syndromu vyhoření. Autorky výzkumu uvádějí, ţe syndromem vyhoření netrpí 73% ţen, sklon ke vzniku syndromu vyhoření má 24% ţen a syndromem vyhoření trpí 3% ţen. U muţů syndromem vyhoření netrpí 64 % muţů, sklon k syndromu vyhoření má 22% muţů a syndromem vyhoření je postiţeno 14% muţského personálu. Z toho vyplývá, ţe v tomto výzkumu jsou ke vzniku syndromu vyhoření náchylnější muţi. Pomocí otázek v mém dotazníku lze porovnat výskyt syndromu vyhoření u ošetřujícího personálu. Podle mého výzkumu nejčastěji syndromem vyhoření trpí všeobecné sestry bez specializace. Syndrom vyhoření postihuje 11 (35,5 %) všeobecných sester bez specializace. Dále pak syndrom vyhoření postihuje 8 (27,6 %) sanitářů a sanitářek a 6 (27,3 %) všeobecných sester se specializací. Syndromem vyhoření netrpí ţádný lékař. V bakalářské práci na téma Syndrom vyhoření u nelékařských zdravotnických pracovníků, jejímţ autorem je Kateřina Procházková. Ta ve své práci zkoumala 61

syndrom vyhoření u všeobecných sester. Podle jejího šetření, syndrom vyhoření postihuje 34 (35,4 %) všeobecných sester z 96 všeobecných sester. Z údajů, které jsem získala pomocí mého dotazníkového šetření, se dá stanovit prototyp vyhořelého člověka. Je to ţena ve věku 36 - 45 let, která pracuje na jednotce intenzivní péče chirurgických oborů jako všeobecná sestra bez specializace. Po pracovní době má pocit, ţe její práce je zbytečná a převládá u ní pocit bezmoci. Všeobecná sestra ve své práci nevidí smysl a domnívá se, ţe nemá dobré vztahy na pracovišti. Často ve své pracovní době zaţívá stres a často se po pracovní době cítí psychicky a fyzicky vyčerpaná. Zda jí práce narušila osobní ţivot, nedokáţe posoudit. Všeobecná sestra bez specializace se zřídka vyhýbá odborným rozhovorům a kontakt s lidmi jí zřídka udělá radost. Velmi často zaţívá pocit únavy, bolesti hlavy, bezmoc, nervozitu a depresi. Studentky ve svém výzkumu také stanovily prototyp vyhořelého člověka. Je to muţ, ve věku nad 40 let, který bydlí na venkově a má více jak 9 hodin volného času. Udává, ţe není idealistou. Pracuje jako pomocná síla na plicním oddělení. Z otázek v mém dotazníku jsem zjistila, zda zdravotníci znají význam supervize a zda mají moţnost řešit krizové situace pomocí supervize. Význam supervize zná pouze 20 (18,9 %) zdravotníků a moţnost řešit krizové situace pomocí supervize můţe jenom 6 (5,7 %) všech zdravotníků. Bakalářská práce na téma: Prevence syndromu vyhoření u personálu pracujícího v dlouhodobé péči, jejímţ autorem je Alena Březíková. Ta také zkoumala, zda mají respondenti moţnost řešit krizové situace pomocí supervize. Podle jejího šetření, kterého se zúčastnilo 90 respondentů má moţnost řešit krizové situace 46 (51,0 %) respondentů. Z mého výzkumu vyplývá, ţe znalost prevence proti vzniku syndromu vyhoření zná 61 (57,5 %) zdravotníků a prevenci proti vzniku syndromu vyhoření nezná 45 (42,5 %) zdravotníků. V diplomové práci Jany Morávkové na téma: Faktory ovlivňující výskyt syndromu vyhoření u nelékařských zdravotnických pracovníků byla také uveřejněna znalost zdravotníků prevence syndromu vyhoření. V tomto výzkumu zná prevenci syndromu

62

vyhoření 97 (76,4 %) zdravotníků a prevenci proti vzniku syndromu vyhoření nezná 30 (23,6 %) zdravotníků z celkového počtu 127 zdravotníků. Potvrzení hypotéz Hypotéza

1

Předpokládám,

ţe

syndrom

vyhoření

se

častěji

vyskytuje

u všeobecných sester neţ u lékařů Hypotézu 1 jsem potvrdila pomocí otázek č. 4,10,11,12,13,14,15, 16,17,18,19 a 20. Z výsledů otázek jsem zjistila, ţe syndromem vyhoření trpí více všeobecných sester neţ lékařů. Syndromem vyhoření podle mého šetření trpí 23% všeobecných sester a ţádný lékař. Syndrom vyhoření je tedy častější u všeobecných sester. Pomocí otázek se dalo zjistit, jakými příznaky syndromu vyhoření nejčastěji zdravotníci trpí. 42 (39,6 %) zdravotníků je po pracovní době tak vyčerpaných, ţe nemyslí na nic jiného neţ na odpočinek. 33 (31,1 %) zdravotníků nevidí ve své práci smysl. 55 (51,9 %) zdravotníků je po pracovní době často psychicky vyčerpaných a 42 (39,6 %) zdravotníků je často fyzicky vyčerpaných. 39 (36,9 %) zdravotníků zaţívá často stres na pracovišti. Hypotéza se potvrdila Hypotéza 2 Domnívám se, ţe více jak 70 % zdravotníků bude mít alespoň 3 příznaky syndromu vyhoření. Hypotézu 2 jsem potvrdila pomocí otázky č. 20. Z výsledku otázky č. 20 jsem zjistila, ţe více jak 94 (88,7 %) zdravotníků má více jak 5 příznaků syndromu vyhoření. Nejčastějšími příznaky jsou únava, bolest hlavy, nejistota, napětí a nervozita. Hypotéza se potvrdila Hypotéza 3 Předpokládám, ţe méně jak polovina respondentů bude znát význam supervize. Hypotézu 3 jsem potvrdila pomocí otázek č. 24 a 25. Pomocí otázky č. 24 jsem zjišťovala, zda respondenti znají význam supervize. Význam supervize zná 20 (18,9%) dotazovaných zdravotníků.

63

Z výsledků otázky č. 25 jsem zjišťovala, zda mají zdravotníci na pracovišti moţnost řešit krizové situace pomocí supervize. Moţnost řešit krizové situace pomocí supervize má 6 (5,6%) zdravotníků. Hypotéza se potvrdila Hypotéza 4 Domnívám se, ţe více jak 50% ošetřujícího personálu bude vyuţívat zásady duševní hygieny Hypotézu 4 jsem nepotvrdila pomocí otázky č. 28 a 29. Pomocí otázky č. 28 jsem zjišťovala, zda ošetřující personál ví co je psychohygiena. Znalost psychohygieny uvedlo 45 (42,4%) všech dotazovaných zdravotníků. Otázka číslo 29 nám zjišťovala, zda zdravotníci dodrţují zásady psychohygieny. Zásady správné psychohygieny dodrţuje 30 (28,3%) všech dotazovaných respondentů. Hypotéza se nepotvrdla

64

3.4 Návrh řešení pro praxi V bakalářské práci na téma syndrom vyhoření u ošetřovatelského personálu pracujícího na oddělení intenzivní péče, se můţe zdát jednoduché napsat doporučení, které by se dalo aplikovat do praxe. Ale je velice důleţité, aby se stanovaná doporučení dodrţovala a plnila. 1. Jako nejzákladnější doporučení bych ráda uvedla, aby zdravotnický personál zařadil do svého ţivota více aktivního a pasivního odpočinku a snaţil se více odpoutat od práce a nebrat si tzv. práci domů. 2. Jako další řešení pro praxi bych chtěla uvést, ţe by zaměstnavatel měl vypracovat určité osnovy pro prevenci proti vzniku syndromu vyhoření. Osnovy by měly obsahovat semináře o prevenci syndromu vyhoření, školící akce, odborné stáţe na jiných odděleních. 3. Déle by měl zaměstnavatel finančně přispívat na relaxaci, jako je vstup do bazénu, sauny, masáţe a na sportovní vyţití jako fitness centrum, squash atd. Umoţňovat zaměstnancům finanční podporu v nákupu sportovních pomůcek a sportovního oblečení. 4. Při vyhodnocování dotazníkového šetření se ukázalo, ţe velká většina zdravotního personálu nezná význam supervize a nemá moţnost řešit krizové situace pomocí supervize. Z tohoto důvodu by bylo vhodné, aby zaměstnavatel dal moţnost řešit zaměstnancům krizové situace pomocí supervize. Uspořádal kurz, seminář na vysvětlení supervize a předvedl názornou ukázku z praxe, kde se modelová situace řeší pomocí supervize. 5. Měli bychom si uvědomit, ţe zdravotní personál není stroj, který se zapne na začátku směny a po konci směny se zase vypne. Zdravotní personál pracuje s lidským zdravím, poznává těţké ţivotní situace svých pacientů a jejich příbuzných. Většina mladých zdravotníků nastupuje do praxe s velkým nadšením, odhodlání, ţe se jim bude vše dařit, ţe dokáţou všem pomoci, ale praxe je bohuţel odlišná. Z tohoto důvodu bych doporučila začínajícím zdravotníkům, aby svoji práci braly svědomitě a pracovali poctivě, a kdyţ se jim něco nepodaří,

65

aby si to vzali jako ponaučení pro příště. A aby nepodlehli své práci a měli pořád na mysli, ţe je pro ně oporou jejich rodina a přátelé. 6. Jako vhodné doporučení pro praxi bych zařadila vzdělávání na středních, vyšších a vysokých školách, které připravují budoucí zdravotníky na svoje povolání. K zabránění vzniku syndromu vyhoření, by byla vhodná úprava osnov výuky na zdravotnických školách. Touto úpravou by bylo moţné informovat zdravotníky o syndromu vyhoření, jeho projevech příznacích a hlavně o prevenci syndromu vyhoření. Zdravotníci by se pak mohli lépe vyvarovat chybám při nástupu do praxe a předejít komplikacím.

66

4

Závěr

Bakalářská práce byla zaměřena na syndrom vyhoření u ošetřovatelského personálu pracujícího na jednotce intenzivní péče. Díky této práci se mi podařilo více proniknout do problematiky syndromu vyhoření na jednotce intenzivní péče a zmapovat syndrom vyhoření na jednotkách intenzivní péče v Nemocnici Havlíčkův Brod. Bakalářská práce mi dala moţnost zjistit, zda syndromem vyhoření trpí více sanitáři, sanitářky či všeobecné sestry bez specializace nebo všeobecné sestry se specializací nebo lékaři. Jaké pocity mají zdravotníci po pracovní době, zda se cítí psychicky a fyzicky vyčerpaní, zda znají zdravotníci význam supervize a vyuţívají zásady psychohygieny. Mojí prací jsem se snaţila přiblíţit, jak velké je riziko syndromu vyhoření na jednotkách intenzivní péče, jak se syndrom vyhoření projevuje a jak je moţné se syndromu vyhoření bránit. Pokusila jsem se zmapovat syndrom vyhoření u ošetřujícího personálu pracujícího na jednotce intenzivní péče. Pomocí otázek sestavených v dotazníku, jsem zjistila, ţe nejvíce syndrom vyhoření postihuje všeobecné sestry bez specializace pracující na jednotce intenzivní péče. Ale jsem si plně vědoma toho, ţe nelze jasně říci, ţe syndromem vyhoření nejvíce trpí všeobecné sestry bez specializace pracující na intenzivní péči, musíme však brát v úvahu, ţe průzkum proběhl v Nemocnici Havlíčkův Brod, a ţe v jiné nemocnici mohou být výsledky zcela rozdílné. U všeobecných sester se specializací, sanitářů a sanitářek se syndrom vyhoření vyskytoval přibliţně u čtvrtiny dotazovaných a syndromem vyhoření netrpí ţádný lékař. Ke zjištění, ţe syndrom vyhoření nejčastěji postihuje všeobecné sestry bez specializace nelze říci jasnou příčinu, ale domnívám se, ţe je to z důvodu, ţe všeobecné sestry velmi často uváděly, ţe zaţívají stres na pracovišti a jsou po pracovní době psychicky a fyzicky vyčerpané. Dále jsem chtěla vytvořit prototyp vyhořelého člověka. Jako prototyp vyhořelého člověka mi pomocí otázek v dotazníku vyšla ţena, ve věkové kategorii 35 – 45 let pracující na jednotce intenzivní péče chirurgických oborů jako všeobecná sestra bez specializace. Po pracovní době má pocit, ţe její práce je zbytečná a převládá u ní pocit bezmoci. Všeobecná sestra bez specializace nevidí ve své práci smysl a domnívá se, ţe nemá na pracovišti dobré pracovní vztahy. Velmi často v pracovní 67

době zaţívá stres, a po pracovní době se cítí psychicky a fyzicky vyčerpaná. Nedokáţe říci, zda jí její práce narušila osobní ţivot a zřídka má radost z kontaktu s lidmi. Odborným rozhovorům se vyhýbá zřídka. Velmi často pociťuje bolesti hlavy, bezmoc, nervozitu a deprese. Pokusila jsem se zmapovat úroveň znalostí týkajících se prevence syndromu vyhoření. U odpovědí týkajících se prevence syndromu vyhoření jsem byla velmi překvapená. Více jak 50% zdravotnického personálu uvedlo, ţe znají prevenci syndromu vyhoření, jako je sport, relaxace, četba knih, ale nikdo z nich neuvedl duševní hygienu, řešení krizových situací pomocí supervize, anebo třeba oddělování osobního ţivota od pracovního. O to více jsem byla překvapená znalostí významu supervize ve zdravotnictví, význam supervize zná pouze 18 % dotázaných zdravotníků a řešení krizových situací pomocí supervize má moţnost jenom 5% zdravotníků. V tomto je podle mého názoru největší problém, ţe zdravotníci nemají moţnost jiného řešení krizových situací a velmi často dochází k řešení problému uvnitř zdravotníků a to velmi přispívá ke vzniku syndromu vyhoření. Syndrom vyhoření je v dnešní době velmi často pouţívaný pojem, a netroufám si říci, zda je pouţíván u správných lidí, kteří jsou nejen fyzicky vyčerpaní. V důsledku medializace syndromu vyhoření si lidé myslí, ţe právě oni trpí syndromem vyhoření, i kdyţ tomu tak nemusí být. Velmi často lidé, kteří trpí syndromem vyhoření, si to nepřipouštějí a domnívají se, ţe nepracují v rizikovém prostředí, jako například respondenti z intenzivní péče, kteří velmi často říkají, ţe se u nich syndrom vyhoření nemůţe vyskytnout, ţe se objevuje pouze na geriatrických odděleních. Syndrom vyhoření byl, je a bude hrozbou dnešního zdravotnictví. Jsou lidé, kteří nad syndromem vyhoření jen tak mávnou rukou a myslí si, ţe jim se přece nemůţe stát, aby trpěli syndromem vyhoření. Ale je důleţité si uvědomit proč třeba všeobecná sestra, která byla dříve laskavá, milá, stále se usmívala, je najednou bez nálady a je nepříjemná, a vypadá, jako by jí její práce obtěţovala. Je důleţité se nad tímto zamyslet a zajímat se dříve, neţ se objeví projevy syndromu vyhoření. Bakalářské práce by měla upozornit zdravotnický personál, ţe jsou neustále vystaveny riziku vzniku syndromu vyhoření, ať uţ pracují jako sanitář nebo lékař, syndrom vyhoření se nevybírá lidi podle profese, ale podle jejich nadšení pro jejich práci. A zda zdravotníci mezi sebou uvidí někoho, kdo má známky syndromu vyhoření 68

je důleţité na tento problém upozornit a bojovat proti syndromu vyhoření, i kdyţ to někdy stojí mnoho sil. A jak se říká, nejlepší obrana je útok, coţ znamená dbát nejvíce o prevenci.

69

5

Zdroje 1. ANGENENDT, G. et al., Psychoonkologie v praxi: psychoedukace, poradenství a terapie. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-781-7. 2. BARTOŠÍKOVÁ, I., O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006. ISBN 807013-439-9. 3. CARNEGIE, D., Jak se radovat ze života a z práce. 2. vyd. Praha: Talpress, 2001. ISBN 80- 864-2505-3. 4. ČÍŢKOVÁ L., Sestra a urgentní stavy. 1. české vyd. Praha: Grada, 2008, Sestra. ISBN 978-80-247-2548-2. 5. DROTEROVÁ, E., DROTEROVÁ, L., Relaxační metody. Praha: Epocha, 2003. ISBN 80-86-32-8-12-0. 6. HAWKINS, P., SHOHET, R., Supervize v pomáhajících profesích. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-715-9. 7. HONZÁK, R., Jak žít a vyhnout se syndrom vyhoření. Praha: Vyšehrad, 2013, ISBN 978-80-7429-331-3. 8. HRONOVÁ, M., Supervize v sociálních službách in Sociální služby. Asociace poskytovatelů sociálních sluţeb České republiky, 5/2009, Tábor. ISSN 18037348. 9. JOBÁNKOVÁ, M., Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. Vyd. 3. V Brně: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2003. ISBN 80-7013-390-2. 10. KALLWASS, A., Syndrom vyhoření v práci a osobním životě. Praha: Portál, s. r. o., 2007. ISBN 978–80-7367-299-7. 11. KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I., Syndrom vyhoření. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003. ISBN 80-7071-231-7. 12. KŘIVOHLAVÝ, J., Jak neztratit nadšení. Praha: Grada, 1998. ISBN 80-7169551-3. 13. KŘIVOHLAVÝ, J. PEČENKOVÁ J., Duševní hygiena zdravotní sestry. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0784-5. 70

14. KŘIVOHLAVÝ, J., Psychologie zdraví. Vyd.2. Praha: Portál, 2003. ISBN 80717-8774-4. 15. MAROON, I., Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků: teorie, praxe, kazuistiky. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-802-6201-809. 16. SLEZÁKOVÁ, L. et al., Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty: pediatrie, chirurgie. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-2040-1. 17. STÍBALOVÁ, K., Co je to Burnout syndrom. Odborný časopis sociální sluţby. Tábor, 2010, roč. 12, č. 10. ISSN 1803-7348. 18. STOCK, Ch., Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. Praha: Grada, 2010. Poradce pro praxi. ISBN 978-80-247-3553-5. 19. ŠAFRÁNKOVÁ, A., Nejedlá, M., Interní ošetřovatelství I. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 978-80-247-1148-5. 20. VENGLÁŘOVÁ, M. et al., Sestry v nouzi: Syndrom vyhoření, mobbing, bossing. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3174-2. 21. ZADÁK, Z., HAVEL E., Intenzivní medicína na principech vnitřního lékařství. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2099-9.

71

6

Seznam tabulek

Tabulka 1 Pohlaví ........................................................................................................... 31 Tabulka 2 Věk ................................................................................................................. 32 Tabulka 3 Vzdělání ......................................................................................................... 33 Tabulka 4 Pracovní pozice .............................................................................................. 34 Tabulka 5 Praxe .............................................................................................................. 35 Tabulka 6 Oddělení ......................................................................................................... 36 Tabulka 7 Práce na směny .............................................................................................. 37 Tabulka 8 Znalost syndromu vyhoření ........................................................................... 38 Tabulka 9 Znalost příznaků ............................................................................................ 39 Tabulka 10 Pocity po pracovní době .............................................................................. 40 Tabulka 11 Smysl práce .................................................................................................. 41 Tabulka 12 Dobré pracovní vztahy................................................................................. 42 Tabulka 13 Stres na pracovišti ........................................................................................ 43 Tabulka 14 Psychicky vyčerpaný(á) ............................................................................... 44 Tabulka 15 Fyzicky vyčerpaný(á) .................................................................................. 45 Tabulka 16 Narušený osobní a rodinný ţivot ................................................................. 46 Tabulka 17 Soustředěnost ............................................................................................... 47 Tabulka 18 Odborné rozhovory ...................................................................................... 48 Tabulka 19 Kontakt s lidmi ............................................................................................ 49 Tabulka 20 Projevy, příznaky ......................................................................................... 50 72

Tabulka 21 Další vzdělání .............................................................................................. 52 Tabulka 22 Nezvládání práce ......................................................................................... 53 Tabulka 23 Znalost prevence syndromu vyhoření .......................................................... 54 Tabulka 24 Znalost supervize ......................................................................................... 55 Tabulka 25 Řešení krizových situací pomocí supervize ................................................. 56 Tabulka 26 Pomoc při zvládání stresu ............................................................................ 57 Tabulka 27 Zaměstnanecké aktivity ............................................................................... 58 Tabulka 28 Znalost psychohygieny ................................................................................ 59 Tabulka 29 Dodrţování zásad psychohygieny ............................................................... 60

73

7

Seznam příloh

Příloha 1 Maslach burnout Inventory – MBI Příloha 2 Dotazník Příloha 3 Ţádost o povolení rozdání dotazníků

74

Příloha 1 Maslach burnout Inventory – MBI

75

Příloha 2 Dotazník

DOTAZNÍK K BAKALÁŘŠKÉ PRÁCI Dobrý den, jmenuji se Veronika Spěváková a jsem studentkou Vysoké školy polytechnické Jihlava, bakalářského studijního programu Ošetřovatelství, oboru Všeobecná sestra. Chtěla bych Vás poţádat o vyplnění dotazníku, který poslouţí pouze k účelům mé bakalářské práce na téma: ,,Syndrom vyhoření u ošetřovatelského personálu pracujícího na oddělení intenzivní péče.“ Dotazník je anonymní. Správné odpovědi zakrouţkujte. Pokud je u otázky moţnost více odpovědí, můţete zakrouţkovat více odpovědí, neţ jednu. U odpovědí, kde je ,,uveďte jaké“ prosím o doplnění krátké odpovědi. Děkuji za vyplnění

1. Jakého jste pohlaví? a) ţena b) muţ 2. Kolik je Vám let? a) 18 – 25 b) 26 – 35 c) 36 – 45 d) 45 a více 3. Jaké je Vaše nejvyšší dosaţené vzdělání? (moţnost více odpovědí) a) střední odborné učeliště b) střední škola c) vyšší odborná škola d) vysoká škola e) + specializace 4. Jaká je Vaše pracovní pozice? a) sanitář(ka) b) zdravotnický asistent c) zdravotní sestra d) lékař 5. Jak dlouhou máte praxi v oboru? a) méně jak 5 let b) 5 – 10 let 76

c) 11 – 20 let d) více jak 20 let 6. Uveďte přesný název oddělení, kde pracujete…………………………… 7. Pracujete na směny? a) ano b) ne 8. Víte co je syndrom vyhoření neboli Burn – out? a) ne, nevím co je syndrom vyhoření b) slyšel (a) jsem o syndromu vyhoření, ale přesně neznám význam c) ano, vím co je syndrom vyhoření 9. Znáte příznaky syndromu vyhoření? a) ano (uveďte jaké) ……………………………………………… b) ne 10. Po pracovní době se cítíte: a) mám dobrý pocit, ţe jsem udělal(a) něco pro druhé, někomu pomohl(a) b) jsem tak vyčerpaný(á), ţe nemyslím na nic jiného neţ na odpočinek c) převládá u mě pocit bezmoci, cítím, ţe moje práce je zbytečná d) jiné……………………………………………………………. 11. Vidíte ve své práci smysl? a) ano b) ne c) nevím 12. Myslíte si, ţe máte v práci dobré pracovní vztahy? a) ano b) ne c) nedokáţu posoudit 13. Zaţíváte v pracovní době stres? a) vţdy b) často c) zřídka d) nikdy 14. Cítíte se po pracovní době psychicky vyčerpaný(á)? a) vţdy b) často c) zřídka d) nikdy 77

15. Cítíte se po pracovní době fyzicky vyčerpaný(á)? a) vţdy b) často c) zřídka d) nikdy 16. Máte pocit, ţe Vaše práce Vám narušila osobní a rodinný ţivot? a) ano b) ne c) nedokáţu posoudit 17. Dokáţete se soustředit po celou pracovní dobu? a) vţdy b) často c) zřídka d) nikdy e) nedokáţu posoudit 18. Vyhýbáte se odborným rozhovorům s kolegy? a) vţdy b) často c) zřídka d) nikdy 19. Těší Vás kontakt s lidmi? a) vţdy b) často c) zřídka d) nikdy 20. Zaţíváte v pracovní době, nebo po pracovní době některý z těchto projevů, příznaků? (moţnost více odpovědí) a) Únava j) potíţe spojené s příjmem potravy b) Bolest hlavy k) střídání nálady c) Nejistota l) bolest páteře d) Napětí m) ztráta zájmu e) Nespavost n) nespokojenost f) Sklíčenost o) neochota g) Bezmoc p) omezování sociálních kontaktů h) Nervozita q) deprese i) Depersonalizace z) zlost 21. Máte chuť se dále vzdělávat v oboru? a) ano (uveďte jak)....................................................................................... b) ne 22. Máte pocit, ţe svoji práci nezvládáte? 78

a) b) c) d)

vţdy často zřídka nikdy

23. Znáte nějakou prevenci proti vzniku syndromu vyhoření? a) ano (uveďte jakou)....................................................................................... b) ne 24. Víte co znamená supervize? a) ano b) ne 25. Máte na pracovišti moţnost řešit krizové situace pomocí supervize? a) ano b) ne c) nevím co je supervize 26. Co Vám nejvíce pomáhá zvládat stres v pracovní době? (moţnost zaškrtnout více odpovědí) a) podpora kolegyň b) kouření c) káva, čaj, sladké nápoje d) jídlo e) dechová cvičení f) léky g) alkohol h) nemám nic, co mi pomáhá i) jiné………………………………………………………………………. 27. Nabízí Vám zaměstnavatel nějaké aktivity pro prevenci syndromu vyhoření? a) ano ( uveďte jaké)………………………………………………………… b) ne c) nevím 28. Víte co je psychohygiena? a) ano (uveďte) ……………………………………………………………… b) ne 29. Dodrţujete zásady správné psychohygieny? a) ano (uveďte jaké) ………………………………………………………… b) ne c) nevím co je psychohygiena

79

Příloha 3 Ţádost o povolení rozdání dotazníků

80