Syndrom vyhoření u pedagogických pracovníků

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Oddělení celoživotního vzdělávání

Závěrečná práce

Syndrom vyhoření u pedagogických pracovníků

Vypracovala: Mgr. Helena Tomíšková Vedoucí práce: Mgr. Renata Jandová České Budějovice 2016

Prohlášení Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.

…………………………….........

V Českých Budějovicích dne 18. května 2016

Mgr. Helena Tomíšková

Anotace Tato práce se zabývá problematikou syndromu vyhoření u učitelů malotřídních škol a prvního a druhého stupně základních škol. Je rozdělena do dvou částí. První část je teoretická. Vychází především z dostupných pramenů a shrnuje historii syndromu vyhoření, jeho definici, odlišnost od podobných negativních psychických jevů. Zabývá se příčinami, na obecné úrovni i zaměřenými konkrétně na osobnost pedagoga, průběhem syndromu vyhoření, ale i typickými symptomy ve fyzické, psychické, sociální a citové rovině. Druhá část je praktická. Vychází z dotazníkového šetření, kterého se zúčastnilo 158 respondentů. Ti byli rozděleni dle pohlaví, délky praxe a typu a stupně školy. Zároveň u nich byl zkoumán stupeň vyhoření a jednotlivé skupiny pak byly navzájem porovnány.

Klíčová slova: syndrom vyhoření, učitel v malotřídní škole, učitel 1. stupně ZŠ, učitel 2. stupně ZŠ

Abstract The thesis deals with burnout issue among teachers of small class schools and of schools of primary and secondary education. The thesis is divided into two parts. The first part is theoretical. It is based on available sources and summarizes the history of burnout issues, its definition and distinction from similar negative psychic phenomena. Moreover, the thesis describes the causes, at a general level but also with regard to the personality of the teacher. In addition, the course of burnout is outlined, together with typical symptoms of physical, psychological, social and emotional level. The second part of the thesis is practical. It is based on a survey, which was attended by 158 respondents. They were divided according to gender, length of their teaching experience and type of school. At the same time, there was examined the extent of burnout and subsequently individual groups were mutually compared.

Key words: burnout, teacher in small class schools, teacher in primary education, teacher in secondary education

Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucí mé práce Mgr. Renatě Jandové za odbornou pomoc při zpracování tohoto tématu a všem respondentům, kteří si našli čas a zodpověděli otázky tohoto šetření.

Obsah ÚVOD ........................................................................................................................... 3 1.

SYNDROM VYHOŘENÍ – TEORETICKÁ ČÁST ......................................................... 5 1.1

Historie pojmu ............................................................................................... 5

1.2 Definice syndromu vyhoření .............................................................................. 6 1.3 Rozdíl mezi syndromem vyhoření a podobnými negativními psychickými stavy ………………………………………………………………………………………………………………….8 1.3.1 Syndrom vyhoření a stres ........................................................................... 8 1.3.2 Syndrom vyhoření a deprese ...................................................................... 9 1.3.3 Syndrom vyhoření a alexithymie .............................................................. 10 1.3.4 Syndrom vyhoření a syndrom chronické únavy ....................................... 10 1.4 Hlavní příčiny syndromu vyhoření ................................................................... 11 1.4.1 Osobnostní (vnitřní) rizikové faktory ........................................................ 11 1.4.2 Externí rizikové faktory ............................................................................. 14 1.4.3 Profese podléhající syndromu vyhoření ................................................... 16 1.4.4 Rizikové faktory u pedagogů..................................................................... 18 1.5 Průběh syndromu vyhoření ............................................................................. 23 1.5.1 Průběh syndromu vyhoření dle Christiny Maslachové ............................. 23 1.5.2 Průběh syndromu vyhoření dle Reinholda Schwaba ................................ 24 1.5.3 Průběh syndromu vyhoření dle Herberta Freudenbergera ...................... 24 1.5.4 Průběh syndromu vyhoření u pedagogů .................................................. 26 1.6 Hlavní příznaky syndromu vyhoření ................................................................ 28 1.6.1 Příznaky v duševní rovině ......................................................................... 28 1.6.2 Příznaky v citové rovině ............................................................................ 29 1.6.3 Příznaky v sociální rovině .......................................................................... 29 1.6.4 Příznaky v tělesné rovině .......................................................................... 30 2. SYNDROM VYHOŘENÍ – PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................. 31 2.1 Metodologie..................................................................................................... 31 2.1.1 Cíle šetření a zvolené paradigma .............................................................. 31

1

2.1.2 Předpoklady .............................................................................................. 31 2.2 Sběr dat ............................................................................................................ 33 2.2.1 Metoda sběru dat ..................................................................................... 33 2.2.2 Předvýzkum............................................................................................... 34 2.2.3 Hlavní výzkum ........................................................................................... 34 2.3 Výzkumný vzorek ............................................................................................. 36 2.4 Výsledky šetření ............................................................................................... 38 2.5 Vyhodnocení stanovených předpokladů ......................................................... 48 ZÁVĚR ......................................................................................................................... 52 Bibliografie ................................................................................................................. 55 Seznam grafů ............................................................................................................. 58 Seznam tabulek .......................................................................................................... 59 Přílohy ........................................................................................................................ 60 Příloha 1 ................................................................................................................. 60 Příloha 2 ................................................................................................................. 62

2

ÚVOD České školství nevzkvétá. Tak by se dala parafrázovat věta Václava Havla, která se původně vztahovala k českému státu. O českém školství se vyjadřují kriticky nejen zahraniční organizace, ale i čeští politici, vláda, ministr školství, samotní učitelé, odborníci i občané. Všichni mají pocit, že mají k danému tématu co říci, přece jen sami chodili do školy. Dlouhodobější koncept s širší politickou shodou, který by situaci českého školství hlouběji řešil, ale nevzniká, a tak se krize dále prohlubuje. Učitelé jsou čím dál nervóznější s každým dalším nařízením, u kterého často až do poslední chvíle nevědí, co pro ně bude znamenat. Vrcholem pak je, že každé takové nařízení často přinese pouze administrativní zátěž, ale žádnou jinou reálnou pozitivní změnu. Přestože vždy bylo běžné, že učitel se své práci věnoval i poměrně velkou část svého soukromého času, dnes učitelům s každým novým nařízením tak přibývá okolní práce, že jim zbývá čím dál méně času na hlavní činnost, kterou by se měli zabývat – vzdělávání, inspirování, motivování žáků. Zároveň jsou na učitele kladeny čím dál větší nároky. Je samozřejmé, že učitel musí být odborníkem ve svém oboru, v psychologii, pedagogice, ale i informačních technologiích. Musí umět řešit krizové situace, být vždy dobře naladěn, být empatický, naslouchat svým žákům, reagovat na jejich aktuální náladu a rozpoložení. Zároveň musí mít určité manažerské dovednosti, musí umět jednat s žáky, rodiči, kolegy i nadřízenými, být autoritou, vzorem hodným následování i přítelem. Učitelé jsou tak často dlouhodobě přetížení a tento dlouhodobý stres u nich může vést až k syndromu vyhoření, jímž jsem se rozhodla zabývat ve své práci. Syndrom vyhoření neboli burnout je termín, který se neužívá v terminologii českého prostředí dlouho. Tento pojem byl nejprve spjat převážně s lékařským prostředím, později se ale rozšiřoval i na další pomáhající profese, u kterých se dlouhodobý stres může v burnout vyvinout. A pedagogové patří v současné době díky nárokům, jež jsou na ně kladeny, mezi profese silně ohrožené. Pracuje-li ve škole vyhořelý učitel, jistě nejde žákovi o holý život jako u vyhořelého lékaře v nemocnici, ale o jeho budoucí život a směřování jde zcela jistě. Proto je na místě se touto problematikou zabývat a zjistit, zda jsou čeští učitelé ohroženi, jak silně,

3

a dát tak vedoucím pracovníkům podnět k tomu, aby se zaměřili na prevenci u svých pedagogů. Vyhořelí učitelé se totiž podepíšou nejen na klimatu třídy, ve které učí, ale ovlivní klima učitelského sboru, a potažmo celé školy. Cílem mé práce bude zjistit stupeň vyhoření nejohroženějších skupin, a to učitelů malotřídních škol a 1. a 2. stupně základních škol. Budu se zajímat nejen o míru stupně ohrožení jednotlivých kategorií, ale také o vzájemné porovnání výsledků. Zajímavé bude především zjištění, zda má vliv například větší množství kompetencí, které musí zvládat učitelé malotřídních škol, velké množství odborných předmětů, které musí ovládat, a bližší kontakt s třídou, který mají učitelé malotřídek a 1. stupně základních škol. Zaměřím se také na možné rozdíly mezi muži-učiteli, kteří jsou na těchto stupních školy poměrně málo zastoupeni, a ženami-učitelkami, kterých je naopak většina. Posledním sledovaným kritériem pak bude délka praxe ve školství a její vliv na stupeň vyhoření pedagogů. Celá práce bude rozdělena na dvě části – teoretickou a praktickou. V teoretické práci stručně přiblížím historii pojmu burnout, budu se zabývat jeho definicí, odlišnostmi od podobných negativních psychických jevů, možnými příčinami, průběhem a symptomy, které jej doprovází. V praktické části rozeberu výsledky vlastního kvantitativního výzkumu, jímž bude zkoumán stupeň vyhoření u hlavních zkoumaných skupin. Věřím, že má práce pomůže rozvířit diskuzi nad pojmem, který je v kruzích učitelské profese v tuto chvíli vysoce podceňován, ale jehož následky mohou být nedozírné.

4

1.

SYNDROM VYHOŘENÍ – TEORETICKÁ ČÁST

1.1

Historie pojmu

Syndrom vyhoření označuje stav, s jehož popisem se setkáváme nejen v Bibli, ale například i v antickém příběhu o Sysifovi, který byl potrestán tím, že musel vykonávat zbytečnou práci. (1 str. 45) Problému se věnovali psychologové, filosofové ale i beletristé. Přesto je termín syndrom vyhoření či burnout poměrně nový. V odborných kruzích byl tento poprvé použit „americkým psychologem německého původu Herbertem J. Freudenbergerem.“ (2 str. 24) Ve své stati publikované roku 1974 v časopise Journal of Social Issues a v navazující publikaci z roku 1980 Burn out: the high cost of high achievement vycházel z osobních zkušeností psychosomatického vyčerpání. (2 str. 24), (3 str. 44) Dle Kebzy a Šolcové se vzápětí po zveřejnění druhé publikace vzedmula hlavní vlna zájmu o tuto problematiku. V letech 1982 – 1987 bylo v databázi MEDLINE1 zveřejněno

207

studií

zaměřených

na syndrom

vyhoření

z psychologicko-

medicínského pohledu. V následujících letech již bylo uveřejněno jen mezi 5 – 10 pracemi ročně. (4 str. 7) K 19. únoru 2016 se v databázi po zadání slova burnout vygeneruje 404 odkazů na zdroje kombinující psychologicko-medicínský pohled na burnout syndrom. (5) Čistě psychologických anglicky psaných prací se objevuje podstatně více. „Americký psycholog Faeber uveřejnil v r. 1983 seznam 1 500 odborných pojednání, článků a knih, které byly věnovány v anglicky psané psychologické literatuře jevu burnout v době od r. 1974 do 1983. Dvojice amerických psychologů - Kleiber a Enzman v této přehledové práci pokračovala. Tito psychologové zjistili, že za dalších 6 let, tj. od r. 1984 do 1990, bylo zveřejněno 1 500 odborných pojednání o jevu zvaném burnout.“ (1 str. 46) Co se týče celkového počtu prací na dané téma, odhadují ho Kebza a Šolcová na něco okolo pěti tisíc anglicky psaných publikací. (4 str. 7)

1

MEDLINE je hlavní bibliografická databáze United States National Library of Medicine, která zahrnuje více než 22 milionů odkazů na publikace, články a studie z celého světa týkající se lékařské vědy. (5)

5

V českém prostředí se autoři, stejně jako v ostatních zemích východního bloku, začínají problematice věnovat až po revoluci. První systematičtější publikace se pak objevují až v polovině a ke konci 90. let. V roce 1994 to byla například publikace Heleny Haškovcové: Syndrom vyhoření. Dále se problematice věnovali autoři Kebza a Šolcová či Jaro Křivohlavý. (2 str. 25) Přesto je stále počet česky psaných publikací malý.

1.2 Definice syndromu vyhoření Syndrom vyhoření je v odborných kruzích znám a používán již přes čtyřicet let. Přesto se autoři dodnes neshodnou na jeho jednotné definici. Psychoanalytik Herbert Freudenberger pojem v roce 1974 vymezil jako: „pocity únavy a exhausce, neschopnost setřást pocit chladu, pocit fyzické vyčerpanosti,“ (2 str. 44) nebo dále: „řada tělesných obtíží počínajících opakovanými bolestmi hlavy, dechovými tísněmi, přes gastrointestinální obtíže doprovázené poklesem váhy, až po nespavost a depresi.“ (2 str. 44) Freudenberger ale nevylučuje ani příznaky ve sféře „psychické a behaviorální: například osoba známá svou povídavostí je náhle nápadně zamlklá. Objevuje se únava, nuda, rezignace, ale také zvýšená iritabilita, ostře až nespravedlivě kritické postoje a další změny.“ (2 str. 44) Burnout syndrom se tak může podle Freudenbergera promítnout nejen do fyzického zdraví jedince, ale i do jeho chování, přičemž nám často může připadat, že se zásadně proměnila i osobnost postiženého. Burnout je dle Freudenbergera „konečným stadiem procesu, při němž lidé, kteří se hluboce emocionálně něčím zabývají, ztrácejí své původní nadšení (svůj enthusiasmus) a svou motivaci (své vlastní hnací síly)." (1 str. 49) Dle Freudenbergera byla důležitá převážně osobnost jedince, jeho „postoje a z nich vycházející chybná rozhodnutí a nesprávné postupy.“ (3 str. 45) Toto pojetí významně doplnila americká psycholožka a profesorka psychologie na Kalifornské univerzitě v Berkley Christine Maslachová, která se věnuje výzkumům syndromu vyhoření. (6) Maslachová obohatila „okruh příznaků vyskytujících se při syndromu vyhoření“ (3 str. 44), přičemž „nevyzdvihovala jen osobnostní faktory a osobní chyby (= nesprávné postupy) postižených, ale také vzala v úvahu vlivy

6

pracovního a sociálního prostředí.“ (3 str. 44) Zároveň rozdělila „okruh příznaků vyskytujících se při syndromu vyhoření do tří oblastí: 

tělesné a psychické vyčerpání,



ztráta uspokojení a potěšení z práce,



odcizení – depersonalizace.“ (3 str. 44)

Společně se Susan E. Jacksonovou, sociální psycholožkou a profesorkou v oblasti personalistiky, (7) pak Maslachová definovala syndrom vyhoření jako „syndrom emocionálního vyčerpání, depersonalizace a sníženého osobního výkonu. Dochází k němu tam, kde lidé pracují s lidmi, tj. tam, kde se lidé věnují potřebným lidem." (1 str. 50) Tato dvojice autorek následně vypracovala i nástroj, kterým je možné syndrom vyhoření změřit. (1 str. 50) Definicí samozřejmě existuje ještě celá řada. Některé se zabývají převážně osobnostními rysy a pokračují tak ve šlépějích Freudenbergera, jiné se soustředí na zhoubný vliv prostředí, jež se na rozvinutí syndromu vyhoření podílí. Přesto můžeme najít společné rysy všech definicí. Podle Kebzy a Šolcové se jedná o stav fyzického vyčerpání, který se objevuje především v profesích pracujících s lidmi, kde jsou pracovníci závislí na hodnocení svých klientů. Tvoří jej řada symptomů z psychické, fyzické i sociální oblasti – především emoční a kognitivní vyčerpání, snížení výkonu a narušení pracovních vztahů. Hlavním zdrojem syndromu je chronický, tzn. dlouhotrvající, neustávající stres. (2 str. 26) Podle klinického psychologa Radka Ptáčka se pak společné rysy syndromu dají rozdělit do několika rovin: 

„fyzické – člověk se cítí unavený, fyzicky vysílený, připadá si jako by měl vybité baterky,



kognitivní – potíže s koncentrací, obtíže v rozhodování nebo v přemýšlení o složitých věcech,



emoční – pocity neschopnosti vcítit se do pacientů/klientů nebo s nimi komunikovat, pocit, že práce nemá smysl, projevuje se zvýšený cynismus.“ (8 str. 22)

7

Profesor Jaro Křivohlavý ke společné definici přiřazuje ještě pocity sníženého sebehodnocení, snadného podráždění a negativismu. Abychom mohli mluvit o burnout syndromu, musíme také vyloučit možné psychiatrické onemocnění, nedostatečnou kvalifikaci pro danou práci nebo možné rodinné problémy, protože syndrom vyhoření je vždy spojen s výkonem pracovní činnosti, z které vyplývá. (1 str. 51) Původně se burnout syndrom vztahoval pouze k pomáhajícím profesím, dnes je specifikace doplněna o další povolání. (2 str. 26)

1.3 Rozdíl mezi syndromem vyhoření a podobnými negativními psychickými stavy Syndrom vyhoření se řadí mezi negativní emoční stavy, které se vyznačují některými společnými rysy. Je proto důležité si mezi nimi vyznačit dělicí čáru. Zde vybírám některé z těchto jevů. 1.3.1 Syndrom vyhoření a stres Stres, konkrétněji distres2 patří mezi negativně laděné emoce. Distresem rozumíme reakci na podnět – stresor, který nás zatěžuje. Tato reakce bývá v rovině psychické, ale i fyzické. Stresorem se může stát cokoli – od fronty u pokladny až po rozvod či smrt blízkého člověka. Na rozdíl od toho je burnout syndrom spojen výhradně s pracovním prostředím a objevuje se u lidí, kteří mají vysoké cíle a kladou na sebe velké požadavky. Komu chybí motivace, může se dle Křivohlavého dostat do stresu, ale nevyhoří. Pravdou je, že stres se může vyvinout v syndrom vyhoření, ale pouze ten dlouhotrvající, chronický, který je navíc spojen s pracovním výkonem. Nejedná se ale o každý stres spojený s prací, pouze o ten který nedokážeme zdolat. (1 str. 52) Tzn., že na základě celkové struktury naší osobnosti a našeho charakteru vyhodnotíme určitou situaci jako ohrožující, spustí se v nás zátěžová reakce a vzniká stres. Pokud je stresorů víc nebo působí-li příliš dlouho, začneme hovořit

2

Stres můžeme dělit na negativní distres a pozitivně a aktivizačně působící eustres. (30)

8

o chronickém stresu, který pak postupně může přejít až v burnout syndrom. (9 stránky 17, 18) 1.3.2 Syndrom vyhoření a deprese Syndrom vyhoření a deprese jsou psychické stavy, které se dle Stocka „částečně překrývají a existuje mezi nimi řada podobností.“ (9 str. 18) Deprese je definovaná jako porucha nálady, která zasahuje celé tělo i duši, tzn. lidské myšlení, chování i tělesné fungování. Má celou řadu příznaků, přičemž u někoho se jich může projevit jen pár, jiný může být poznamenán celou škálou. Mezi tyto příznaky patří například smutná a úzkostná nálada, ztráta smyslu života, nadměrná podrážděnost, výbušnost, potíže se soustředěním, zapamatováním atd. (10 stránky 14, 15) Záměrně vybírám ty příznaky, které by se daly vztáhnout i na syndrom vyhoření. Naopak rozdíl mezi syndromem vyhoření a depresí vidí Poschkamp převážně v oblasti příčin a průběhu procesu, kdy deprese má své „příčiny v jedné (nebo více) vnější, bolestivé události,“ zatímco „vyhoření je vzhledem ke svému vzniku převážně plíživě nastupující, dlouhodobý, několik let trvající proces.“ (11 str. 45) Rozdíl je také dle Kebzy a Šolcové v tom, že deprese většinou postihuje veškeré životní oblasti postiženého, zatímco „negativní působení vyhoření se omezuje převážně na myšlenky a pocity týkající se profesního výkonu a jeho důsledků.“ (4 str. 11) Přesto má-li lékař určit diagnózu, přikloní se dle Stocka častěji k diagnóze deprese. Dokonce podle něj někteří lékaři považují syndrom vyhoření pouze za jeden typ depresivního stavu. Stock ale doplňuje, že „mnohé nasvědčuje tomu, že burnout syndrom představuje v porovnání s depresemi daleko složitější problém.“ (9 str. 19) I z hlediska léčby je důležité, aby terapeut dokázal depresi a burnout rozpoznat, každý totiž vyžaduje odlišnou léčbu. Deprese se léčí pomocí léků a terapie, zatímco syndrom vyhoření se musí léčit čistě terapeuticky, léčba farmaky u něj není účinná. (1 str. 52)

9

1.3.3 Syndrom vyhoření a alexithymie Alexithymie je další poruchou, která nám v části své definice může připomínat syndrom vyhoření. Mezi společné rysy se dle Kebzy a Šolcové řadí především „oploštělost emocionality, otupělost v sociálních vztazích, celková netečnost, redukce invence, imaginativních aktivit a kreativity a někdy i konkrétně-operační styl myšlení.“ (4 str. 12) Alexithymičtí pacienti se ale od těch vyhořelých odlišují tím, že nejsou schopni o svých pocitech mluvit, vyjádřit je, nemají k tomu dostatek slov. (4 str. 12) Honzák popisuje alexithymické pacienty „jako jedince neschopné popsat a rozlišit své emoce („emoční negramotnost“), postrádají fantazii vztahující se k emočním potřebám nebo pocitům a jejich vzpomínky na takovéto události jsou charakterizovány ulpíváním na detailech vztahujících se k vnějším objektům, nikoli k vnitřním prožitkům. Jak v emočním, tak v kognitivním popisu se jejich život jeví jako postrádající osobní vnitřní prožitky.“ (12) Oproti tomu vyhořelí jedinci dle Kebzy a Šolcové „emoce redukují (s výjimkou popisu svých obtíží), jejich emocionalita je deformovaná, disponují však dostatečnou zásobou slov k jejímu vyjádření.“ (4 str. 12) 1.3.4 Syndrom vyhoření a syndrom chronické únavy Jedním z příznaků syndromu vyhoření je únava, čímž se přibližuje syndromu chronické únavy3. S tou má dle Šolcové a Kebzy dále společnou sníženou schopnost soustředění, poruchy kognitivních funkcí a symptomy deprese. (4 str. 12) Poschkamp pak ke společným symptomům přidává ještě „pocity neschopnosti podávat výkon, podrážděnost, nerozhodnost.“ (11 str. 44) Burnout se ale od syndromu chronické únavy dle Kebzy a Šolcové liší hlavně tím, že nenaplňuje „symptomová kritéria, která jsou u CSF povinná, a to např. zvýšená teplota, bolesti v krku, citlivost až bolestivost lymfatických uzlin, bolesti kosterního svalstva, migrující otoky (…).“ (2 str. 29)

3

Syndrom chronické únavy neboli „chronic fatigue syndrome“, CFS

10

Lze tedy říct, že se vždy musíme dívat na komplexní obraz příznaků, abychom mohli rozhodnout, o jaký problém se jedná. Přestože ještě nedávno se diagnostika i léčba syndromu vyhoření podceňovala, „postupně se stal akceptovaným fenoménem nejen v oblasti výzkumu, psychologické i společenské praxe, ale i v oblasti zdravotní péče.“ (2 str. 29) Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN- 10) ho uvádí mezi Z-kódy, tzn. mezi „faktory ovlivňujícími zdravotní stav.“ (8 str. 20) Syndrom vyhoření je zde uveden „pod kódem Z73.0 v kategorii Problémy spojené s obtížemi při vedení života – vyhoření“. (2 str. 29)

1.4 Hlavní příčiny syndromu vyhoření Příčiny syndromu vyhoření mohou být u jednotlivých osob různé. Přesto by se daly tyto rizikové faktory rozdělit do dvou skupin, a to na rizikové faktory osobnostní neboli vnitřní a rizikové faktory související s pracovním prostředím neboli vnější. Obecně se dá říci, že u pracovního prostředí, které bude podporovat vznik syndromu vyhoření, a tak nebude dostatečně motivační, nebude své pracovníky oceňovat, a to třeba pouze slovní pochvalou, se bude syndrom vyhoření vyskytovat častěji než v prostředí, jež proti syndromu vyhoření aktivně bojuje, přestože by se v obou prostředích vyskytoval stejný počet osob s osobnostními rizikovými faktory. Jde tedy o vzájemné působení všech vnějších okolností v pracovním prostředí a vnitřního nastavení jedince. Přesto si pro větší přehlednost rozebereme obě skupiny příčin odděleně. 1.4.1 Osobnostní (vnitřní) rizikové faktory Osobnostní rizikové faktory jsou takové, které predikují u určité osoby možnost podlehnout stresu a jít po cestě až k profesnímu vyhoření, níže proto některé z nich rozebereme. Osobnost člověka by se dala rozdělit na část vrozenou a část naučenou. Co se týče charakterových vlastností, stoupá podle Stocka možnost postižení syndromem vyhoření u pracovníků typických svým perfekcionismem, upřednostňováním práce před vlastními zájmy a neschopností jednoznačně se vymezit vůči okolí. Tito lidé

11

také rádi pracují pod časovým tlakem, a protože jsou velmi sebevědomí, často si nabírají více povinností, než jsou schopni zvládnout. (9 str. 47) Zároveň dle Prießové nejsou schopni vnímat sami sebe, své hranice a potřeby. Často je syndrom vyhoření také spojen s narcismem, kdy mají tito lidé o sobě vytvořenou falešnou od reality dalece vzdálenou představu, kterou vydávají před sebou i před okolím za svou identitu. „Žijí prostě tak, aby to dobře vypadalo.“ (13 str. 64) Toto vytváření falešné identity je spojeno s pocity méněcennosti těchto osob. Ty pak často definují sebe sama prostřednictvím výkonu a uznání, kterého se jim za tento výkon dostává. Proto se vždy vše snaží udělat ještě lépe, rychleji, precizněji. Tato méněcennost dle Prießové vede „zejména u žen, k určitému druhu nezištnosti, která se vyznačuje bezmeznou péčí a prací pro ostatní.“ (13 str. 64) Posledním typickým rysem lidí ohrožených burnoutem je dle Prießové touha po harmonii, kdy tyto osoby nejsou téměř schopny vést vnitřní dialog, bojí se možného konfliktu. Vyhýbají se proto sporům, mlčí o nich a potlačují svou agresi. Dalším typem osobnosti, kterou může postihnout syndrom vyhoření, je tzv. typ A. Toto označení má kořeny již v roce 1974, kdy dva američtí kardiologové – Meier Friedman a Ray H. Rosenman – provedli longitudinální studii vztahu mezi osobností a četností chorob srdce a krevního oběhu (infarktu, vysokého krevního tlaku aj.). Zkoumané rozdělili dle osobnostních vlastností do dvou skupin – A a B, kdy u skupiny A byla četnost infarktů až dvakrát vyšší než u skupiny B. (14) Typ A se vyznačuje soutěživostí, agresivitou, netrpělivostí a velkými ambicemi. Proto tvrdě pracuje a jde za svými vysokými cíli, kterých se snaží dosáhnout v co nejkratší době. Pokud mu něco maří jeho plány, je vznětlivý a podrážděný. Stejně tak „neumí relaxovat bez pocitu viny, že maří čas.“ (15 str. 35) Tito lidé rychle mluví, chodí i jednají. V pozdějších letech byla tato skupina lidí nazvána workoholiky. Výstižná definice Wagner-Link charakterizuje typ A jako „ (…) kombinaci vysokého úsilí o výkon, soupeřivosti, netrpělivosti, perfekcionismu, zvýšeného vědomí zodpovědnosti, prudkosti, agresivity a silné ctižádosti.“ (16 str. 28) Právě tato skupina je náchylná k syndromu vyhoření.

12

Opačným typem lidí je pak skupina B. Tomuto typu přisoudili výzkumníci vlastnosti opačné. Vyznačují se dle McLeoda hloubavostí, tolerancí k ostatním lidem, představivostí, tvořivostí a nižší mírou úzkosti. (14) Bártová přisuzuje typu B určitou míru rozvážnosti, klidu, uvolněnosti. (15 str. 36) Scott pak přidává nižší míru soutěživosti a agresivity. A zde se autoři rozcházejí. Křivohlavý mluví o tom, že typ B je pracovitý, ale má v životě i jiné „záliby“ než jen práci. Scott naopak vidí u typu B problém v tom, že „trvale nízké vytížení a uvolněný přístup snižují efektivitu a produktivitu práce. V extrémním případě (…) může dojít k permanentní nečinnosti a z dlouhodobého hlediska i k hluboké nespokojenosti jak v zaměstnání, tak v osobním životě (…).“ (9 stránky 43, 44) V čem se ale autoři shodují naprosto – syndrom vyhoření u tohoto typu nenastává. Podle Henniga a Kellera si lidé „celou řadu myšlenkových a pocitových vzorů, které vyvolávají stres, osvojili během dětství ve své rodině.“ (16 str. 21) Jedná se o celou řadu špatných mechanismů na zvládání stresu či stres přímo vyvolávajících, které jsme za svůj život převzali od nejbližšího okolí nebo které jsme si kvůli požadavkům

okolí museli

vypěstovat.

Poschkamp

hovoří

o tzv. „malých

osobnostních pastech způsobujících vyhoření.“ (11 str. 19) Tyto pasti jsou celkem čtyři a týkají se chybného nastavení naší osobnosti. První nazývá Poschkamp past vyčkávání. Těmto lidem zřejmě doma říkávali známé rčení: Sedávej, panenko, v koutě, když budeš hodná, najdou tě. Jsou to ti, kteří čekají, co jim život nadělí. Nesměřují aktivně k vytyčeným cílům. Druhou pastí je podle Poschkampa tzv. past skromnosti. Je to člověk, kterého doma učili, že samochvála smrdí, proto se nikdy za nic nepochválí, nikdy si neřekne, že tohle se mu tedy skutečně povedlo. Naopak svůj výkon zlehčuje. Třetí pastí je past chyb, kdy tyto osoby nevěří, že chybami se člověk učí, ale chyba je pro ně zklamáním. Dle Poschkampa si „odpírají právo dělat chyby.“ (11 str. 19) Snaží se proto své chyby zastírat a neustále se brání. Tato past se pak vztahuje i ke čtvrté a poslední – pasti kritiky, kdy lidé, kterým hrozí v budoucnu syndrom vyhoření, reagují nepřiměřeně na kritiku. Vztahují si kritiku ke své osobě, berou si ji osobně, zraňuje je.

13

Jaká tedy má být osobnost člověka, aby se vyhnula syndromu vyhoření? Podle Stocka by to měla být vyrovnaná osobnost se silným vědomím souvztažnosti, vysokou odolností a dobrými strategiemi na zvládání stresu. (9 str. 55) 1.4.2 Externí rizikové faktory Externí rizikové faktory jsou ty, které působí na osobu zvnějšku. Jelikož syndrom vyhoření se týká pracovní oblasti, je to především dlouhodobý stres z pracovního prostředí, kvůli kterému se může syndrom vyhoření rozběhnout. Jaké jsou tedy rizikové faktory pracovního prostředí? Četnost syndromu vyhoření v naší společnosti neustále roste. Souvisí to především se zvýšeným životním tempem, nárůstem digitálních technologií a jejich využitím při práci, ale také snižujícím se počtem pracovních míst a zvyšujícím se počtem úkolů, které každý pracovník musí zvládnout. Při těchto úkolech jsou pak pracovníci často rušeni – ať technologickými vychytávkami, nebo ostatními pracovníky či klienty. Samostatným tématem, které dle mého působí rušivě samy o sobě, jsou tzv. open space kanceláře. Ty působí na pracovníky nebývalým tlakem – naštěstí se od nich v současnosti spíše ustupuje. (17) Tak postupně narůstá na pracovišti stres, který postihuje velkou část společnosti. Jak bylo uvedeno výše, právě dlouhodobý stres je jedním z hlavních původců syndromu vyhoření. Podle Stocka, který vychází z prohlášení Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci z roku 2007, jsou hlavními důvody nárůstu stresových faktorů v pracovní oblasti především: 

„nejistota pracovních poměrů spojená s nestabilitou na trhu práce, obavy ze ztráty pracovního místa,



rostoucí náchylnost ke stresu v souvislosti s globalizací, např. nejistota a strach způsobené přesouváním pracovních míst do zahraničí,



úbytek jistot v důsledku nových forem pracovních smluv, např. snížení ochrany proti výpovědi, krácení dovolené, více přesčasů, práce na zkrácený úvazek a smlouvy na dobu určitou,

14



dlouhá pracovní doba a rostoucí intenzita práce (nárůst produktivity a následné zhuštění pracovní náplně),



zeštíhlení společností a outsourcing (rušení pracovních míst a oddělení),



rostoucí emocionální náročnost práce (vyžaduje stále vyšší stupeň sociálních/emocionálních kompetencí; v důsledku sociálních změn se práce s klienty stává náročnější, což potvrzují i pedagogové či sociální pracovníci,



neslučitelnost zaměstnání a soukromého života.“ (9 str. 32)

K těmto faktorům se dle Kebzy a Šolcové přidávají ještě: 

„vysoké nároky ve vztahu k nízkým pravomocem,



nedostatek sociální opory,



nedostatečný respekt, uznání a odměna,



nízká autonomie pracovní činnosti.“ (2 str. 25)

Jsou-li tedy na pracovníka kladeny přemrštěné nároky, má malou možnost sám rozhodovat o své práci, je-li svázán rigidními pracovními předpisy, má malé pravomoci, nedostává se mu v práci dostatečného uznání a odměn a navíc nemá vybudovanou dostatečnou sociální oporu – tzn. síť přátel, známých a rodiny, je velmi pravděpodobné, že u něj syndrom vyhoření propukne. Stock pak k negativním vlivům přidává ještě špatný pracovní kolektiv – „chybí v něm kolegialita a převládá závist, vzájemná neúcta a nevraživá atmosféra.“ (9 str. 37) Kolektiv, ve kterém si nejsou všichni rovni, pak také působí negativně. „Není dostatečně akceschopný a mezi jeho členy panuje napjatá atmosféra.“ (9 str. 38) Pracovníci se stávají cynickými a s narůstajícím cynismem u nich vzrůstá i možnost plynulého přechodu k syndromu vyhoření. Jako poslední bod chybějící do skládačky pak Stock přidává ještě konflikt hodnot, kdy hodnoty společnosti nekorespondují s vnitřními hodnotami jedince. Zaměstnanec se pak s nimi nemůže ztotožnit a vzniká konflikt, který může vyústit až v syndrom vyhoření. (9 str. 39)

15

1.4.3 Profese podléhající syndromu vyhoření Z vyjmenovaných externích rizikových faktorů vyplývá, jaké profese jsou převážně ohroženy. Dříve byl syndrom vyhoření vztahován převážně k tzv. pomáhajícím profesím, tzn. profesím, jejichž výkon úzce souvisel s kontaktem s jinými lidmi – ať na profesionální či ne zcela profesionální úrovni. Jak jsem psala již výše – v současnosti se dle Kebzy a Šolcové definice profesí, které ohrožuje burnout, rozšiřuje o ty, jež musí podávat „vysoký, nekolísající výkon, který je pokládán za standard, s malou, či žádnou možností úlevy, odchylek, vysazení, a se závažnými důsledky v případě chyb a omylů.“ (4 str. 9) Přesto na předních příčkách profesí, které ohrožuje syndrom vyhoření, stále vévodí ty, které nejenže vyžadují kontakt s lidmi, ale často i přímo ovlivňují budoucí život těchto lidí. Ať už jde o lékaře či obecněji pracovníky ve zdravotnictví, sociální oblasti, psychology či pedagogy. Další profese jsou pak takové, které vyžadují každodenní jednání s lidmi – úředníci, dispečeři, právníci, žurnalisté, policisté, pracovníci věznic atd. Níže v Tabulce 1 uvádím přehled povolání, která dle Křivohlavého nejvíce ohrožuje burnout syndrom. Lékaři – zvláště v hospicech, na onkologii, nefrologii, JIP, gynekologii, neonatální péči Zdravotní sestry Zdravotní personál – např. dentisti Psychologové a psychoterapeuti Psychiatři Sociální pracovnice Poradci ve věcech sociální péče (o děti, dospívající, rodiny v krizi, bývalé vězně atp.) Učitelé ve všech stupních Policisté Pracovníci v nápravných zařízeních ministerstva spravedlnosti Žurnalisté Politici Sportovci, ale i trenéři, manažeři Duchovní – kněží, faráři, kazatelé Poradci v organizačních věcech Vedoucí pracovníci všech stupňů

16

Administrátoři Právníci, zvláště „obhájci chudých“ Pedagogové pracující s duševně postiženými dětmi Vedoucí letecké dopravy Piloti a osádky letadel Podnikatelé a manažeři Obchodníci Vyjednavači Úředníci Sociální kurátoři Pracovníci exekutivy atp. Tabulka 1: Přehled profesí podléhajících burnout syndromu dle Křivohlavého (1 stránky 23-24)

Dle

Kebzy

a Šolcové

se

syndrom

vyhoření

ale

může

projevit

i u nezaměstnaneckých profesí, které „jsou v jakémkoli kontaktu s druhými lidmi, jsou závislé na jejich hodnocení a mohou být vystaveny působení chronického stresu – např. u výkonných (špičkových) umělců, sportovců, ale také u osob samostatně výdělečně činných (dealeři, prodejci, pojišťovací a reklamní agenti atd.).“ (4 str. 8)

17

1.4.4 Rizikové faktory u pedagogů Povolání pedagoga je v tabulce povolání ohrožených syndromem vyhoření umístěno poměrně vysoko. V tuto chvíli pomineme individuální faktory učitelů, které mohou ovlivňovat propuknutí syndromu vyhoření jak u pedagoga, tak u jiného povolání, a byly již probrány výše. Zaměříme se především na specifika učitelského povolání, která mohou propuknutí syndromu vyhoření napomáhat – především, jak to nazývají Hennig s Kellerem v Antistresovém programu pro učitele, na nedostatky „v řízení a struktuře školy jako společenské organizaci a instituci.“ (16 str. 34) Jak bylo popsáno výše, hlavním zdrojem syndromu vyhoření je silný dlouhodobý stres, který se nedaří omezit. Dle Smetáčkové je „v případě učitelství míra subjektivně vnímaného stresu velmi vysoká.“ (18 str. 117) Smetáčková svá tvrzení opírá o domácí i zahraniční studie výzkumu stresu u učitelů. Ačkoli studie zdravotního stavu učitelů u nás byly dle Průchy prováděny již od počátku minulého století, věnovaly se pouze fyzické zdravotní stránce. Jeden z prvních výzkumů pracovního zatížení a únavy učitelů byl proveden až v 60. letech na Slovensku. Zjistilo se v něm, že nadměrná únava učitelů je způsobena především vysokým časovým zatížením těchto pracovníků. Na konci 80. let pak byla publikována studie věnovaná psychickému zdraví učitelů. (19 stránky 63, 64) Co se týče aktuálnějších dat - z výzkumu V. Holečka z roku 2001 vyplývá sedm základních stresorů, a to: 1.

„pracovní přetížení učitelů a učitelek,

2.

vedení školy nadřízenými orgány,

3.

problémoví žáci

4.

neuspokojená potřeba seberealizace – ´frustrace´,

5.

problémoví rodiče,

6.

nevyhovující pracovní prostředí školy,

7.

problémoví kolegové.“ (18 str. 118)

Z pozdější studie z roku 2007 uveřejněné v časopise SZÚ Hygiena vyplývá, že přes 80% učitelů základních škol pociťuje zvýšenou pracovní psychickou zátěž. Více než třetina respondentů z dané skupiny je sužována chronickými chorobami, které

18

mohou být následkem dlouhodobého psychického přetížení. Jako hlavní příčiny stresu uváděli v této studii učitelé základních škol: 1.

časový tlak (51,8%),

2.

zodpovědnost (37,7%),

3.

konflikty (35%). (20)

Oba výzkumy se tak prakticky shodují. Studie SZÚ popisuje stejné stresory obecněji, Holeček konkrétněji. Kyriacou pak uvádí ještě další dva faktory, které vybraní autoři studií nezmiňují, a to „časté změny vzdělávacích projektů a organizace školy (…) a pocit, že společnost nedoceňuje práci učitele.“ (21 str. 152) Od počátku samostatné České republiky do současnosti, tzn. od roku 1993 do roku 2016, se na pozici ministra školství vystřídalo 16 osob. Už toto sdělení napovídá o možné nekoncepčnosti tohoto resortu. Dlouhodobý záměr, který by byl ve shodě napříč stranami, není. Proto si každý z ministrů většinou připraví nějaký vlastní a učitelé tak neví, co jim přinese další rok. Ať už se to týká maturit, přijímacích zkoušek, srovnávacích testů, ale i různých formulářů, nikdo si nemůže být jistý tím, na co se připravit. Tato nejistota pak může učitele dlouhodobě stresovat. Platí to pak dle Smetáčkové „zvláště v případě, když jsou změny ve společnosti traktovány v souvislosti s kritikou stávající úrovně vzdělávání a když vyučující nejsou se změnami dostatečně seznámeni a není jim poskytnuta metodická podpora.“ (18 str. 119) Co se týče druhého bodu – nedocenění učitelů a jejich práce – dal by se posuzovat jak v rámci finančního ohodnocení učitelů jako vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců ve srovnání s jinými vysokoškolsky vzdělanými, tak i jak si obyvatelé země, rodiče dětí, váží práce učitelů, jakého respektu se učitelé těší od žáků, od rodičů i od veřejnosti. Zajímavá je v tomto ohledu například studie nadace Varkey z roku 2013 The Global Teacher Status Index, která se zabývala prestiží učitelů v 21 zemích. Přičemž prestiž zde nebyla měřena pouze z hlediska platu, ale právě vztahu obyvatel k profesi učitele – zajímavá je například otázka, zda by rodiče podpořili své dítě, kdyby se chtělo stát učitelem. V České republice by téměř polovina rodičů své dítě rozhodně nebo spíše nepodpořila. (22 str. 17) V otázce

19

respektu k učitelům pak přes 60% respondentů odpovědělo, že učitele silně nebo spíše nerespektuje. (22 str. 20) Výsledky byly také srovnávány s výsledky zemí ve srovnávacích testech PISA, jejichž výsledky neměly s prestiží učitelů žádné společné východisko. (22 str. 14) Česká republika skončila celkově v tomto žebříčku třetí zemí s nejnižším indexem prestiže učitelů – viz Graf 1. (22 str. 12)

Graf 1: Prestiž učitelů v jednotlivých zemích dle studie Global Teacher Status Index (22 str. 12)

Ze studie také vyplývá, jak významně se liší postavení učitelů, přičemž nejlépe u nás skončili ředitelé škol (celkově jsme druhou zemí s nejvyšším respektem k této kategorii), s velkým odstupem učitelé druhého stupně základních škol a velmi nízkou prestiží učitelé prvního stupně základních škol (třetí země s nejnižším respektem k učitelům této kategorie). Podobný rozdíl mezi vnímáním prvostupňových a druhostupňových učitelů má pouze Německo, které ale nemá tak velký rozdíl ve vnímání druhostupňového učitele a ředitele – viz Graf 2. (22 str. 16)

20

Graf 2: Prestiž učitelů prvního a druhého stupně a ředitelů škol (22 str. 16)

Zajímavé potom je, že většina respondentů, přes své předchozí odpovědi, hodnotí české školství jako relativně kvalitní – nachází se přesně uprostřed tabulky jednotlivých zemí. (22 str. 25) V rámci českého průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění, kde respondenti hodnotí povolání na bodové škále, se pak učitelé dlouhodobě drží na předních příčkách prestižních povolání – v roce 2013 zaujímali vysokoškolští učitelé 4. a učitelé základních škol 5. místo. (23 str. 2) Je jistě příjemné, když si učitel toto hodnocení přečte v novinách, ale přijde-li potom do práce, kde vyučuje neukázněné žáky, kteří k němu spolu se svými rodiči nepociťují žádný respekt a mají pocit, že si svůj plat ani nezaslouží, protože nic nenaučí (dle stejného výzkumu by měl být oceňován za výkon) (22), dobrý pocit se rázem vytrácí. Dle Bártové tak učitelé musí nepřetržitě bránit svůj společenský status. (15 str. 56) Ke stresujícím faktorům se Dle Průchy připojuje také „konfliktnost a nejistota role učitele.“ (19 str. 70) Konfliktnost role spočívá v protichůdných požadavcích na tuto profesi, kdy má být učitel průvodcem, přítelem, má si získat důvěru dětí, vybudovat pozitivní vztah dětí k učení atd. a zároveň má udržovat kázeň, dozorovat děti o přestávkách, v jídelnách, řešit přestupky, trestat. To, že se učitel nemůže ztotožnit

21

se svým povoláním, přináší napětí, pocity marnosti, stres, který má vzhledem ke svému původu dlouhodobý charakter a může tak vést až k syndromu vyhoření. Nejistota role pak pramení z toho, že učitel nemá jasně definován předmět práce, tzn., co se od něj očekává. To vede k velké nejistotě a opatrnosti. Učitel tak nejenže naplno nevyužívá svých schopností, ale zároveň u něj opět roste napětí a pocit marnosti. (19 str. 70) Hennig s Kellerem jako jeden z faktorů uvádí i stále stoupající průměrný věk učitelů, kteří se tak stále vzdalují svým žákům. Podle výroční zprávy organizace OECD Education at a Glance zabývající se vzděláváním je v ČR na prvním stupni téměř 70% učitelů starších 40 let, přičemž 30% z nich je starších 50 let. Stárnutí učitelů je problémem celosvětovým – netýká se pouze ČR, ta se nalézá přímo pod průměrem zemí OECD. (24 str. 460) Se stoupajícím věkem učitelům chtě nechtě ubývá sil nejen na řešení problémů s kázní žáků, ale i na sebevzdělávání, touha zaujmout a ohromit žáky pak také často klesá. Zároveň se může dostavit i tzv. sisyfovský komplex, kdy se učitel postavil již pošesté před prvňáčky, které provede celým prvním stupněm, naučí je opět číst, psát, počítat, fungovat ve školní lavici a v páté třídě je vypustí dál a vrátí se za katedru mezi další prvňáčky. Může se tak velmi snadno stát, že celé toto konání ztratí pro učitele smysl a nastartuje se cesta k burnoutu. Čím starší tedy učitelský sbor je, tím může být k syndromu vyhoření náchylnější. Je proto velice důležité aby si všechna tato úskalí uvědomovali především ředitelé škol a jejich nadřízení. To oni jsou těmi, kteří mohou dát učitelskému povolání smysl, kteří mohou oceňovat jejich práci, stát za nimi, chválit je, vyzdvihovat, protože málokdy to za ně udělá někdo jiný – rodič. Dobrý ředitel – manažer – ví, že spokojený sbor pedagogů ovlivňuje klima celé školy, a především děti samotné. Bude-li mít školu plnou nespokojených, či dokonce vyhořelých pedagogů, bude mít problémy i s chováním a výkony žáků a spirála problémů bude nastartována.

22

1.5 Průběh syndromu vyhoření Průběh syndromu vyhoření definují různí autoři rozdílně. Existují kratší i delší verze průběhu této nemoci. 1.5.1 Průběh syndromu vyhoření dle Christiny Maslachové Autorkou jednoho z kratších pojetí procesu syndromu vyhoření je Christina Maslachová. Ta rozděluje burnout do čtyř fází, a to: 1.

„Idealistické nadšení a přetěžování.

2.

Emocionální a fyzické vyčerpání.

3.

Dehumanizace druhých lidí jako obrana před vyhořením.

4.

Terminální stadium: stavění se proti všem a proti všemu a objevení se syndromu burnout v celé jeho pestrosti („sesypání se" a vyhoření všech zdrojů energie).“ (1 str. 61)

Dle Kebzy a Šolcové je „podstatou první fáze prvotní nadšení a zaujetí pro věc, spojené s déletrvajícím přetěžováním.“ (4 str. 13) Pracujeme-li víc, než je zdrávo, následuje logicky vyčerpání organismu – a to nejen fyzické, ale i vyčerpání psychické – druhá fáze. Ve třetí fázi se začneme bránit před dalším stresem a vyčerpáním tím, že přestaneme ty, se kterými pracujeme, vnímat jako lidské bytosti. (4 str. 13) Na lidi se díváme jako na věci, na materiál. Ve čtvrté fázi se dopracujeme k apatii, „totálnímu vyčerpání, negativismu, nezájmu a lhostejnosti.“ (4 str. 14) Z těchto fází pak vychází i nejznámější a nejpoužívanější metoda ke zjištění syndromu vyhoření, a to MBI4. Tento dotazník obsahuje 22 položek a tři subškály, které se zaměřují právě na jednotlivé složky vyhoření, a to: emocionální vyčerpání (EE), depersonalizace (DP) a snížená pracovní výkonnost (PA). Všechny subškály jsou pak posuzovány z hlediska frekvence výskytu a jejich intenzity. (2 str. 30), (1 str. 63) Přestože byl dotazník několikrát samotnou autorkou upravován, stal se postupně nejpoužívanější metodou ke zjištění syndromu vyhoření. (2 str. 30)

4

Maslach Burnout Inventory, neboli dotazník ke zjišťování psychického vyhoření, který navrhla psycholožka Christina Maslachová spolu se Susan E. Jacksonovou.

23

Jednotlivé složky syndromu vyhoření, které zjišťuje Maslachová ve svém dotazníku, tzn. EE, DP a PA, se dle autorky vynořují postupně. Nejprve se u postiženého objevuje EE, tedy emocionální vyčerpání. To je odpovědí na přehnané požadavky okolí kladené na konkrétního člověka. Tato míra vyčerpání pak automaticky vede ke druhé složce, kterou je depersonalizace vztahů. Člověk se proto snaží izolovat od ostatních. Oba faktory se následně spojují, berou člověku chuť do práce, a negativně tak ovlivňují pracovní výkonnost (DP). (1 str. 63) Časem pak Maslachová doplnila svou charakteristiku o vlivy pracovního prostředí, které se mohou dále podílet na nástupu jednotlivých složek. (1 str. 64) 1.5.2 Průběh syndromu vyhoření dle Reinholda Schwaba Schwabův koncept uvádím převážně kvůli odlišnému východisku. Ve Schwabově teorii hraje hlavní roli v syndromu vyhoření prostředí, konkrétně pracovní prostředí, tedy interakce mezi jedincem a požadavky okolí. Vznik syndromu vyhoření dělí Schwab do tří fází: 1.

Začíná

nerovnováhou

mezi

požadavky

v pracovním

prostředí

a schopnostmi jedince těmto požadavkům dostát, čímž je u jedince navozena stresová reakce. (4 str. 14) 2.

Následuje „bezprostřední krátkodobá emocionální odpověď na tuto nerovnováhu – pocity úzkosti, tenze, únavy a vyčerpání.“ (4 str. 14)

3.

Při dlouhodobém působení pak člověk mění své postoje a chování, ke klientům se chová odtažitě, neosobně a mechanicky, čímž se snaží uniknout z těžké a nezvládnutelné situace. (4 str. 14)

1.5.3 Průběh syndromu vyhoření dle Herberta Freudenbergera Freudenbergerův popis průběhu syndromu vyhoření se řadí k vícefázovým modelům. Dle R. Honzáka se skládá konkrétně z těchto dvanácti fází: 1.

„Nutkavá snaha po sebeprosazení“ (3 str. 47) v pracovní oblasti, která je často spojena s přehnanými ambicemi.

24

2.

„Začíná pracovat více a tvrději.“ (3 str. 48) Stanovuje si cíle velmi vysoko, vybírá si ty nejhorší činnosti a vše se snaží zvládnout sám, aby dokázal ostatním, jak nepostradatelný v práci je.

3.

„Přehlížení potřeb druhých.“ (3 str. 48) Veškerý čas a energii investuje do práce, vše ostatní mu připadá jako zbytečná ztráta času – včetně rodiny, přátel, blízkých.

4.

„Přesunutí konfliktu.“ (3 str. 48) Uvědomuje si, že něco není, jak by mělo, protože se objevují první fyzické příznaky stresu. Není ale schopen identifikovat, že problém leží v pracovní oblasti.

5.

„Revize a posunutí hodnot.“ (3 str. 48) Jedinec silně popírá své základní potřeby, čímž ještě zhoršuje své obtíže. Vyhýbá se ostatním ve snaze vyhnout se případným konfliktům. Všechnu svou energii, které má čím dál méně, investuje do pracovní oblasti.

6.

„Popírání vznikajících problémů.“ (3 str. 48) Stává se netolerantním, agresivním a sarkastickým. Sociální kontakty se pro něj stávají obrovskou zátěží, vyhýbá se jim. Za strůjce svých problémů považuje časovou tíseň, která jej obklopuje.

7.

„Stažení.“ (3 str. 49) Izoluje se od okolí a od zátěže si ulevuje pomocí drog, alkoholu, tišících léků. Začínají se objevovat „pocity beznaděje a ztráty smyslu.“ (3 str. 49)

8.

„Zcela jasně patrné změny chování,“ (3 str. 49) které už zřetelně rozeznají všichni jeho blízcí, známí i spolupracovníci.

9.

„Depersonalizace.“ (3 str. 49) Začíná vše vnímat odlidštěně – nejen ostatní, ale i sám sebe. Veškeré činnosti vykonává nerad a zcela mechanicky.

10. „Vnitřní prázdnota (…), kterou se pokouší překonat zběsilými aktivitami (…překračují běžné sociální meze…), jakými jsou třeba přejídání, sex, alkohol nebo drogy.“ (3 str. 49)

25

11. „Deprese (…), kdy se postižený cítí vyčerpaný (…), domnívá se, že budoucnost mu nemá, co nabídnout. (…) Přibývá typických depresivních symptomů jak psychických, tak tělesných.“ (3 str. 49) 12. „Syndrom vyhoření“ (3 str. 49) jako celkový emoční, psychický a fyzický kolaps. (3 stránky 47-49) 1.5.4 Průběh syndromu vyhoření u pedagogů Celý proces syndromu vyhoření není záležitostí měsíců, ale spíše let. Pozvolna se plíží a záleží i na okolí daného jedince, zda rozpozná první příznaky a zakročí. U učitele by se dle Henniga a Kellera fáze syndromu vyhoření daly shrnout do následujících pěti stádií: 1.

„Nadšení: Učitel má vysoké ideály a velmi se angažuje pro školu a žáky.“ (16 str. 17) Prakticky redukuje svůj život pouze na pracovní oblast, pracuje přesčas, staví si nerealistické cíle, srší elánem. V této fázi se objevuje dlouhodobý stres, který vzniká na základě „nerovnováhy mezi nároky profese a zdroji, které má jedinec k dispozici.“ (18 str. 117)

Pokud si podle Holečka v této chvíli učitel neuvědomí, že ne všechny ideály půjdou naplnit a že je důležité se začít poohlížet i po jiných aktivitách, je tu velká pravděpodobnost, že jeho nadšení přejde plynule až k syndromu vyhoření. Důležitou roli v tom může sehrát i vedení školy. Syndrom vyhoření se rozbíhá ve chvíli, když ideály nejsou naplněny a učitel začíná mít pocit, že jeho práce nemá žádný smysl – přece jen ocenění se učitel ve své profesi příliš často nedočká. Je zde tedy důležitá role vedení školy, které by mělo učitele co nejčastěji chválit a vyzdvihovat každou práci, která se mu podaří. Jen tak může pomoci předejít dalším fázím, kterými se burnout vyznačuje. (25 stránky 64,65) 2.

„Stagnace: Ideály se nedaří realizovat, mění se jejich zaměření; požadavky žáků, rodičů a vedení školy začínají učitele pomalu obtěžovat.“ (16 str. 17) Poschkamp nazývá tuto fázi trefně – „šok z praxe.“ (11 str. 38) Učitel se setkává s překážkami, nezažil pochvalu za svou práci a začíná se ptát po jejím smyslu. Začíná proto být nespokojený, začíná stagnovat, přibývají

26

tendence izolovat se od práce a všeho a všech, kteří s ní souvisí. V této fázi je podle Holečka ještě možné zvrátit pokračování syndromu vyhoření. Stagnace totiž podle něj nemusí být jen negativní, ale může vyústit v další vzdělávání, čímž je právě možné zastavit syndrom vyhoření. Naopak lenost a pasivita jsou přímou cestou od stagnace až k burnout syndromu. (25 str. 65) 3.

Frustrace: Učitel není schopen plnit nereálné nároky, neplní se jeho očekávání, má pocit, že situaci nemůže sám ovlivnit, začíná proto vnímat (25 str. 65) „žáky negativně, na kázeňské problémy častěji reaguje donucovacími prostředky. Škola pro něj představuje velké zklamání.“ (16 str. 17) Dochází k poklesu pracovního výkonu, učitel je demotivován. Dává se vlastně na ústup před stresem a zátěží. Volí tak dle Poschkampa naprosto neefektivní odpověď, která pak vede přímou cestou až k burnout syndromu. (11 str. 38)

4.

Apatie: Může být dle Holečka dočasná či trvalá. (25 str. 65) Projevuje se mimo jiné zploštěním emocí, emoční hluchotou a skleslostí, která se začíná objevovat i v mimopracovní oblasti. (11 str. 39) Ve škole pak „mezi učitelem a žáky vládne nepřátelství. Učitel dělá jen to nejnutnější, vyhýbá se odborným rozhovorům a jakýmkoli aktivitám.“ (16 str. 17)

5.

„Syndrom vyhoření: Je dosaženo stádia úplného vyčerpání.“ (16 str. 17) Holeček nazývá toto stádium také zahořknutím či sociální smrtí. Učitel má pocit, „že ztratil smysl práce i života.“ (25 str. 65)

27

1.6 Hlavní příznaky syndromu vyhoření Hlavní symptomy syndromu vyhoření by se dle velké části autorů daly shrnout do několika rovin, konkrétně do čtyř. U každého jednotlivého jedince mohou být dané oblasti zasaženy různě. V jedné oblasti se může syndrom vyhoření projevit silně, v jiné pouze mírně. Důležité ale je, že jednotlivé roviny se vzájemně ovlivňují. 1.6.1 Příznaky v duševní rovině Tato rovina symptomů ovlivňuje učitele převážně ve vztahu k sobě samému, svým schopnostem. Zde nabízím výčet nejčastějších, na kterých se shoduje velká část odborné literatury: 

negativní obraz vlastních schopností,



negativní emoce – frustrace, deprese,



negativní hodnocení působení na pracovišti,



ztráta zájmu o profesní témata,



neschopnost plnit komplexní úkoly, ztráta flexibility,



negativní postoj k žákům a rodičům,



ztráta sebeovládání (např. nekontrolovatelný pláč či výbuchy vzteku),



pocity strachu, beznaděje, bezmoci, sklíčenosti, bezvýchodnosti,



přesvědčení o vlastní postradatelnosti až bezcennosti,



pocity prázdnoty, apatie, ztráta odvahy,



sebelítost, pocit nedostatku uznání,



redukce spontaneity, kreativity, iniciativy a invence,



únik do vlastního světa, do světa fantazie. (2 str. 28); (9 str. 20); (11 str. 35); (16 str. 18); (15 str. 59)

28

1.6.2 Příznaky v citové rovině Syndrom vyhoření se projevuje také narušeným emočním vztahem, který se mění na negativní. Hlavními emočními příznaky jsou: 

sklíčenost,



pocity bezmoci,



sebelítost,



popudlivost,



nervozita,



pocit nedostatku uznání,



cynismus. (9 str. 20); (11 str. 35); (16 str. 18); (15 str. 59)

1.6.3 Příznaky v sociální rovině Jelikož se syndrom vyhoření projevuje u profesí zabývajících se prací s jinými lidmi, projevují se jeho symptomy logicky i na úrovni vztahu jednotlivce ke společnosti a jeho chování ve vztahu k druhým. Příznaky se opět mezi sebou ovlivňují a mohou jimi být: 

úpadek nadšení,



časté konflikty s druhými – nejen ve škole, ale i v soukromí,



úbytek výchovné angažovanosti,



úbytek snahy pomáhat problémovým žákům, rodičům,



nízká empatie,



omezení kontaktu s žáky, rodiči, spolupracovníky,



nechuť

připravovat

se

na vyučování

=

nedostatečná

příprava

na vyučování, 

nechuť jednat s rodiči,



pocit zbytečnosti, marnosti práce,



častá absence v zaměstnání,



zlepšení nálady o víkendu. (4 str. 10); (9 str. 20); (11 str. 35); (16 str. 18); (15 str. 59)

29

1.6.4 Příznaky v tělesné rovině Přestože syndrom vyhoření je primárně onemocnění „duše“, objevují se při jeho vypuknutí symptomy i ve fyzické oblasti, přičemž mezi jednotlivými symptomy opět existuje spojení. Například snížené množství energie může vést k únavě, nedostatek spánku zase k oslabení imunity a zvýšené nemocnosti či ke špatné paměti a soustředění, nehodám atd. Zde uvádím výčet nejčastěji uváděných symptomů: 

časté bolesti hlavy,



ztuhlost šíjového svalstva,



vysoký krevní tlak,



problémy s krevním oběhem, zažíváním, dýcháním, tzn. se základními životními funkcemi,



snížené množství energie,



snadná unavitelnost,



poruchy spánku, paměti a soustředění,



oslabení imunitního systému a zvýšená náchylnost k nemocem,



náchylnost k nehodám,



zvýšené riziko vzniku závislosti jakéhokoli druhu. (4 str. 10); (9 str. 20); (11 str. 35); (16 str. 18); (15 str. 59)

Všechny tyto příznaky se následně projevují ve vytváření negativního klimatu třídy či dané školy, jedná-li se o rozšířený problém, který má negativní vliv na výchovu a vzdělávání žáků. Zda učí ve třídě vyhořelý pedagog, se pozná velmi lehce. Taková třída je často hodnocena jako nezvladatelná, nevzdělatelná. Je tedy pro školu důležité vzdělávat své pedagogy v problematice syndromu vyhoření a aktivně jim pomáhat překonávat problémy tak, aby u nich burnout syndrom nikdy nepropukl.

30

2. SYNDROM VYHOŘENÍ – PRAKTICKÁ ČÁST 2.1 Metodologie 2.1.1 Cíle šetření a zvolené paradigma Tato část práce bude zaměřena na zjištění reálného vyhoření u jedné ze skupin silně ohrožených syndromem vyhoření – učitelů, a to konkrétně učitelů prvního a druhého stupně základních škol a učitelů malotřídních škol. Jako základní paradigma v této práci tedy volím paradigma kvantitativní, při němž se jedná o „záměrnou a systematickou činnost, při které se empirickými metodami zkoumají (ověřují, verifikují a testují) hypotézy o vztazích mezi jevy.“ (26 str. 59) Bude využit dotazník syndromu vyhoření z knihy C. Henniga a G. Kellera Antistresový program pro učitele (16), který obsahuje 24 otázek hodnocených na škále. Po vyhodnocení tohoto dotazníku, tzn. kvantifikaci výsledků u jednotlivých respondentů, se zaměřím na vyhoření u jednotlivých kategorií respondentů, které pak budu vzájemně porovnávat. 2.1.2 Předpoklady Ve své práci jsem stanovila čtyři základní předpoklady. Tyto byly vybrány nejen na základě osobních zkušeností, ale vycházejí především z prostudované literatury a z výzkumů, které se v minulosti tématem syndromu vyhoření zabývaly. Předpoklad P1: Předpokládám, že příznaky syndromu vyhoření se více projevují u nejmladší kategorie učitelů do 5 let a u nejstarší kategorie od 32 let výše. Tento předpoklad vychází z nastíněné teorie, kdy učitelé po ukončení studia přichází do škol plni nadšení a elánu a první nezdary a neúspěch je tak mohou velmi snadno odeslat na spirálu vedoucí až k vyhoření. Nejstarší kategorie učitelů je pak podle mého soudu náchylná k syndromu vyhoření převážně kvůli délce praxe a vzdálenosti od svých žáků, od kterých je odděluje celá jedna generace. Učitelé pak

31

často svým žákům nerozumí a mnohdy ani rozumět již nechtějí. Léty praxe otupěli a již nemají motivaci snažit se dál. Předpoklad P2: Předpokládám, že učitelé z malotřídních škol jsou náchylnější k syndromu vyhoření než učitelé z prvního a druhého stupně běžných škol. Tento předpoklad je založen na náročnosti, kterou na učitele klade právě práce na malotřídní škole. Učitelé zde sice mají méně početné třídy, a tak možná některým svým kolegům z běžných škol připadá, že učit na malotřídní škole je sen, musejí ale zvládat spojení několika ročníků, kdy na každou hodinu připravují několikanásobně větší množství práce než učitelé v běžných školách. Také musejí vykonávat větší množství funkcí na svých školách a zvládat práci, která je na běžné škole rozdělena mezi větší množství pedagogů. Také prostředí vesnice klade na učitele větší nároky – bližší vztahy s rodiči i dětmi, což může být pozitivum, ale v případě učitele, který snadno podléhá stresu, také přítěž. Předpoklad P3: Předpokládám, že muži jsou náchylnější k syndromu vyhoření než ženy. Pohlaví je podle Smetáčkové jedním z významných faktorů podílejících se na propuknutí syndromu vyhoření. Své tvrzení zakládá na českých i zahraničních výzkumech. Dle výzkumů „platí, že učitelky–ženy spíše než učitelé-muži vypovídají o vyšší spokojenosti, menším výskytu stresu a nižším emočním vyčerpání.“ (18 str. 124) Podle výzkumů se liší také stresové faktory, které u žen tvoří převážně kontakt se žáky a zvládání různých stresových situací při výuce, u mužů jsou to pak převážně prvky týkající se finančního ohodnocení a prestiže povolání učitele.

32

2.2 Sběr dat 2.2.1 Metoda sběru dat Pro sběr dat byla v tomto výzkumu zvolena „nejrozšířenější pedagogická výzkumná technika vůbec“ (27 str. 80) – dotazníkové šetření. „Dotazník je psaný soubor otázek. (…) Jedná se o metodický nástroj výzkumu zjišťování informací o osobních znalostech, postojích k aktuální skutečnosti a hodnotových preferencích.“ (27 str. 80) Dotazník má jako každá další metoda své výhody a nevýhody. Jednou z výhod je poměrně snadná a rychlá administrace, kdy můžeme v poměrně krátkém čase oslovit velké množství respondentů. Dnes je dotazníkové šetření možno uskutečnit i formou online dotazníku, jehož administrace zabere ještě méně času a je možno pomocí něj oslovit ještě větší množství respondentů. Jako plus klasické papírové i online formy bychom mohli brát i anonymní vyplňování dotazníků, kdy by někteří respondenti za jiných okolností na otázky možná ani neodpovídali. Nevýhodou pak je, že pokud tazatel nebude vyplňovat dotazníky s respondenty, nemůže jim otázky dovysvětlit. Zároveň může být dotazník mírně zkreslen tím, jak jsou kladeny otázky či možnostmi odpovědí, kdy je respondent nucen zvolit z nabízené škály, i když sám by odpověděl mírně jinak. (27 stránky 80-81) V tomto šetření týkajícím se syndromu vyhoření u pedagogických pracovníků byl použit dotazník strukturovaný do tří částí. V první části, tzv. vstupní, byly vypsány základní informace o tazatelce, důvody, proč je dotazník vyplňován a poděkování za strávený čas. Druhá, tzv. hlavní, část je rozdělena na dvě další části. První část je věnována identifikačním otázkám, které zjišťují informace o respondentovi. (27 str. 86) V mém dotazníku to byly konkrétně otázky na pohlaví, délku praxe a typ školy či stupeň, kde pedagog učí. Tyto informace logicky vyplývají ze zadaných předpokladů. Druhá část hlavní části je tvořena škálovými otázkami, které jsem převzala z knihy Henniga a Kellera Antistresový program pro učitele. Tyto otázky se věnují tělesné, citové, kognitivní a sociální rovině, v nichž se může projevit syndrom vyhoření. Celkový počet otázek je 24. Škála odpovědí se pohybovala od vždy; často; někdy; zřídka; nikdy. Na základě celkového součtu hodnot pak můžeme zjistit míru

33

náchylnosti testované osoby ke stresu a možnost, že u ní vypukne syndrom vyhoření. (16) 2.2.2 Předvýzkum Předvýzkum je další fází dotazníkového šetření. Užívá se k tomu, „abychom zjistili, zda otázky v dotazníku jsou srozumitelné a zda nám přinášejí odpovědi opravdu na to, co chceme zjistit.“ (27 str. 87) Předvýzkum k šetření syndromu vyhoření u pedagogických pracovníků se uskutečnil na počátku dubna 2016, kdy byl dotazník, který je k nahlédnutí v Příloze 1, v papírové formě osobně distribuován malému vzorku 10 respondentů. Bylo sledováno, zda dotazník nezabere příliš mnoho času a následně byli respondenti dotazováni, zda všem otázkám porozuměli. V této fázi nebyly uvedeny k dotazníku žádné připomínky a nezměněný dotazník byl dále distribuován respondentům hlavního výzkumu. Dotazníky z předvýzkumu nebyly využity v hlavním výzkumu, při jejich sběru nebyla řádně naplněna podmínka anonymity. 2.2.3 Hlavní výzkum Nezměněná verze dotazníku byla respondentům distribuována v druhé polovině dubna 2016. Dotazník byl v papírové formě distribuován převážně osobně do okolních škol. Byla ale využita i online verze dotazníku pomocí online programu Google Forms. Odkaz na tento dotazník5 byl zaslán mým studujícím kolegům a do dalších škol na Vysočině. Celkem se nashromáždilo 158 vyplněných dotazníků. Čtyři dotazníky z online šetření však byly vyřazeny kvůli nevyplnění některých odpovědí. Pokud by byly použity, mohly by při výsledné kvantifikaci být mírně zkresleny celkové výsledky. Do vyhodnocení tak bylo započteno 154 dotazníků. Jak ukazuje Graf 3, z celkového počtu bylo 45 vyplněných dotazníků, tj. 29%, v papírové formě a 109, tj. 71%, bylo vyplněno online.

5

http://1url.cz/UtufF

34

29% Google Forms Papírový dotazník 71%

Graf 3: Forma vyplněného dotazníku

35

2.3 Výzkumný vzorek Vzhledem k povaze výzkumu – zjištění náchylnosti k syndromu vyhoření u učitelů malotřídních škol a učitelů prvního a druhého stupně - byly osloveny základní a malotřídní školy v okolí a mí kolegové ze studia. Jak ukazuje Graf 4, z celkového počtu 154 dotazníků bylo 20 respondentů, tj. 13%, mužského pohlaví a zbylých 134 respondentů, tj. 87%, pohlaví ženského. Toto rozvržení téměř koresponduje s reálným rozvržením mužů a žen v základním školství. Podle dat z let 2013/2014 tvořil podíl mužů v základních školách 16%. (28)

13%

MUŽ ŽENA 87%

Graf 4: Pohlaví respondentů

Dalším údajem, který byl od respondentů požadován, byla délka praxe. Jednotlivé kategorie vychází z platových tříd pedagogických pracovníků platných v dubnu 2016. Všech šest kategorií bylo, jak ukazuje Graf 5, respondenty vcelku rovnoměrně zastoupeno, přičemž z kategorie do 5 let se výzkumu zúčastnilo 26 respondentů, tj. 17%, z následující kategorie od 6 do 11 let to bylo největší množství respondentů – 32, tj. 21%, v kategorii od 12 do 18 let praxe vyplnilo dotazník stejné množství respondentů jako v kategorii nejmladších učitelů, tj. 26 respondentů, což odpovídá 17%. V kategorii 19–26 let pak počet respondentů poklesl na 22, tj. 14%, v kategorii 27–31 let vyplnilo dotazník 25 respondentů, tj. 16%, z nejstarší kategorie, od 32 let výše, se pak výzkumu zúčastnilo 23 respondentů, tj. 15%.

36

15%

do 5 let

17%

6-11 let 12-18 let

16% 21%

19-26 let 27-31 let

14%

od 32 let výše

17%

Graf 5: Rozvržení respondentů dle délky praxe

Posledním údajem, který byl v rámci základních kritérií dotazován, byl typ školy a stupeň, na kterém pedagog vyučuje. Na výběr byl první a druhý stupeň základních škol, a ještě malotřídní škola. Z malotřídních škol odpovídalo celkem 32 respondentů, což odpovídá 21%. Zbytek respondentů učí na klasických základních školách, přičemž 71, tj. 46%, na stupni prvním a 51, tj. 33%, na stupni druhém. Celkové rozvržení respondentů je názorně demonstrováno v Grafu 6.

33% 46%

první stupeň ZŠ malotřídní škola

druhý stupeň ZŠ 21%

Graf 6: Rozložení respondentů podle typu a stupně školy

37

2.4 Výsledky šetření V hlavní části dotazníku odpovídali respondenti na 24 otázek týkajících se příznaků syndromu vyhoření, které by se daly rozdělit do čtyř kategorií. První kategorie se týká příznaků v rovině tělesné, kterým jsou věnovány tyto otázky: 

3. Připadám si fyzicky „vyždímaný(á)“.



7. Jsem náchylný(á) k nemocem.



11. Mám problémy se srdcem, dýcháním, trávením, tlakem apod.



15. Jsem napjatý(á).



19. Trápí mě poruchy spánku.



23. Trpím bolestmi hlavy.

Druhá kategorie se týká příznaků v rovině citové, kterou reprezentují otázky: 

2. Nedokážu se radovat ze své práce.



6. Jsem sklíčený(á).



10. V konfliktních situacích ve škole se cítím bezmocný(á).



14. Jsem vnitřně neklidný(á) a nervózní.



18. Trpím nedostatkem uznání a ocenění.



22. Cítím se ustrašený(á).

Třetí kategorie se zabývá rovinou sociálních vztahů. Příznaky v této rovině se zabývají otázky: 

4. Nemám chuť pomáhat problémovým žákům.



8. Pokud je to možné, vyhýbám se odborným rozhovorům s kolegy.



12. Frustrace ze školní práce narušuje moje soukromé vztahy.



16. Vyučování omezuji na pouhé zprostředkování učiva.



20. Vyhýbám se účasti na dalším vzdělávání.



24. Pokud je to možné, vyhýbám se rozhovorům se žáky.

A poslední kategorie otázek se zabývá kognitivní rovinou. Jedná se o otázky: 

1. Obtížně se soustředím.



5. Pochybuji o svých profesionálních schopnostech.



9. Vyjadřuji se posměšně o rodičích žáků i o žácích.

38



13. Můj odborný růst a zájem o obor zaostává.



17. Přemýšlím o odchodu z učitelského povolání.



21. Hrozí mi nebezpečí, že ztratím přehled o dění v oboru.

Výsledky dotazníku se tak dají interpretovat v celkové rovině náchylnosti k syndromu vyhoření, nebo jednotlivých kategoriích. Na jednotlivé otázky respondenti odpovídali škálově a jednotlivým částem škály byla při vyhodnocení přiřazena číselná hodnota pro kvantifikaci úrovně vyhoření, kterou vidíte v Tabulce 2. Odpověď na škále

Bodové hodnocení

vždy

4 body

často

3 body

někdy

2 body

zřídka

1 bod

nikdy

0 bodů

Tabulka 2: Bodové hodnocení odpovědí (16 str. 20)

Celkem tak respondenti mohli po sečtení všech odpovědí dosáhnout od 0 do 96 bodů. U vyhodnocení náchylnosti ke stresu a vyhoření jsem si pak pomohla dotazníkem B. A. Potterové, jejíž dotazník je koncipován podobně, jen bodové rozložení je jiné. Podle jakého principu byly vyhodnoceny výsledky tak vidíte v Tabulce 3. Počet bodů

Hodnocení

0-24 bodů

1 Jste na tom dobře.

25-48 bodů

2 Je třeba podniknout preventivní opatření proti vyhoření.

49-72 bodů

3 Jste kandidátem/tkou na vyhoření.

73-96 bodů

4 Jste vyhořelý/á.

Tabulka 3: Bodové vyhodnocení výsledků (29 str. 13)

Po provedení kvantifikace výsledků dotazníkového šetření, tzn. přiřazení bodů odpovědím na jednotlivé otázky a jejich součtem bylo zjištěno, že průměrná hodnota vyhoření všech respondentů je 28, což značí, že určitá míra náchylnosti ke stresu u respondentů existuje a bylo by na místě zavést určitá preventivní opatření.

39

Co se týče jednotlivých dosažených hodnot – nejnižší hodnoty dosáhly dvě ženy se shodnou praxí 6-11 let vyučující na malotřídní škole a na prvním stupni ZŠ, a to 4 bodů. Naopak nejvyšší hodnoty 56 bodů dosáhla žena s praxí na prvním stupni do pěti let. Tato paní učitelka se tak ocitla na 3. stupni ohrožení, který ji řadí mezi kandidáty na vyhoření. Žádného vyhořelého učitele, který by dosáhl 4. stupně, a byl tak vyhořelý, dotazníky nezachytily. Ze 154 respondentů se, jak ukazuje Graf 7, ocitlo 60, tj. 39%, na 1. stupni ohrožení, 86, tj. 56%, na 2. stupni a 8, tj. 5% na 3. stupni ohrožení. Obecně se dá říci, že všechny kategorie kromě první jsou náchylné k vyhoření a potřebují určitý druh větší či menší prevence, aby u nich vyhoření nepropuklo. V jednotlivých grafech budou stupně či kategorie stupně ohrožení označeny číslicemi 1,2,3 – což jsou všechny stupně, které z dotazníkového šetření vyplynuly.

5% 39%

1 2 3

56%

Graf 7: Všichni respondenti zařazení do jednotlivých kategorií dle ohrožení syndromem vyhoření

V kategorii mužů dosáhl nejnižší hodnoty učitel z druhého stupně ZŠ s praxí do 5 let, který dosáhl 9 bodů a zařadil se do 1. stupně ohrožení, kdy nemá s burnoutem vážnější problémy. Nejvyššího bodového hodnocení – 53 bodů - pak dosáhl muž s nejvyšší možnou praxí – od 32 let výše - vyučující na malotřídní škole, který se tak zařadil do 3. stupně ohrožení, a stal se tak kandidátem burnoutu. Jak ukazuje Graf 8, z 29 mužů se 60% ocitá na 1. stupni, kde nejsou ohroženi syndromem vyhoření, 35% mužů na 2. stupni, a tak by jim neuškodila trocha prevence ze strany vedení školy, a 5% dotázaných mužů se zařadilo do 3. kategorie, která je burnoutem silně

40

ohrožena. Muži jsou tak s pouhými 40% ohrožených syndromem vyhoření nejméně ohroženou skupinou ze všech zkoumaných.

5% MUŽ 1

35%

MUŽ 2 60%

MUŽ 3

Graf 8: Muži zařazení do jednotlivých kategorií dle ohrožení syndromem vyhoření

U žen vyšla nejnižší hodnota vyhoření u ženy s praxí 6-11 let dvěma vyučujícím – jedné z malotřídní školy a druhé z prvního stupně ZŠ. Nejvyšší hodnoty pak dosáhla žena s praxí do 5 let vyučující na prvním stupni ZŠ s hodnotou 56 bodů, o které jsem již psala výše jako o nejvyšším dosaženém výsledku vůbec. Jak vidíme v Grafu 9, ze 134 žen se 36% zařadilo do 1. kategorie, 59% žen bylo zařazeno do 2. kategorie a 5% dotazovaných spadlo do 3. kategorie. Můžeme tak říci, že se 64% dotazovaných učitelek a 58% dotazovaných učitelů by se mělo preventivně dále pracovat tak, aby u nich burnout nepropukl.

5% 36%

ŽENA 1 ŽENA 2 ŽENA 3

59%

Graf 9: Ženy zařazené do jednotlivých kategorií dle ohrožení syndromem vyhoření

Při zaměření pozornosti na délku praxe bylo zjištěno, že nejnižší hodnoty ve skupině praxe do 5 let dosáhla žena z druhého stupně ZŠ s bodovým hodnocením

41

5, která není ohrožena vyhořením. Nejvyššího hodnocení v této kategorii pak dosáhla také žena, i když z prvního stupně ZŠ s bodovým hodnocením 56 a 3. stupněm ohrožení. Z Grafu 10 pak vyplývá, že 38% respondentů ze skupiny učitelů s praxí do 5 let spadá do kategorie 1, 58% respondentů se nachází v kategorii 2 a 4% respondentů jsou kandidáty na burnout ve skupině 3. 62% učitelů ze skupiny s praxí do 5 let by tak potřebovalo prevenci, aby u nich v budoucnu syndrom vyhoření nepropukl. 4%

38%

do 5 let 1 do 5 let 2 do 5 let 3

58%

Graf 10: Stupně vyhoření u učitelů s praxí do 5 let

Jediní respondenti s délkou praxe od 6 do 11 let se dělí pouze do prvních dvou kategorií a nikdo z nich tak není akutním kandidátem na vyhoření. Nejnižší dosažené bodové hodnocení v této skupině byly 4 body patřící ženě učící v malotřídní škole. Nejvyšší dosažené bodové hodnocení, a to 44 bodů, patří ženě učící na prvním stupni klasické školy. Jak vidíme z Grafu 11, spadá do kategorie 1 44% respondentů a do kategorie 2, které by mírná prevence neškodila, 56% respondentů.

42

44%

6-11 let 1 6-11 let 2

56%

Graf 11: Stupně vyhoření u učitelů s praxí 6-11 let

Oproti tomu při délce praxe 12-18 let je třetí kategorie zastoupena již velmi významně, dokonce nejvíce ze zkoumaných skupin. Nejnižší hodnoty v této skupině dosáhla opět žena z malotřídní školy, a to 5 bodů. Nejvyšší hodnoty – 50 bodů - pak v této skupině dosáhla také žena, tentokrát z prvního stupně klasické školy. Jak vidíme v Grafu 12, do 1. kategorie spadá 46% respondentů, do 2. kategorie 38% respondentů a 3. kategorie je obsazena 15% respondentů. 53% učitelů s praxí 12-18 let tak potřebuje určitý typ prevence před vyhořením a tento počet bude s následujícími skupinami dále stoupat.

15% 46%

12-18 let 1 12-18 let 2 12-18 let 3

38%

Graf 12: Stupně vyhoření u učitelů s praxí 12-18 let

U učitelů s délkou praxe 19-26 let dopadla nejlépe učitelka z malotřídní školy s 5 body, naopak nejhůře byla v této kategorii vyhodnocena žena z druhého stupně ZŠ, která získala 50 bodů, a je tak kandidátkou na vyhoření. Jak vidíme v Grafu 13, v 1.

43

kategorii, kterou syndrom vyhoření neohrožuje, se již ocitlo pouze 41% respondentů. Do 2. kategorie spadlo 55% respondentů a do 3. kategorie 5% respondentů. Některý typ prevence by tedy potřebovalo již 60% učitelů s délkou praxe od 19 do 26 let.

5%

41%

19-26 let 1 19-26 let 2 19-26 let 3

55%

Graf 13: Stupně vyhoření u učitelů s praxí 19-26 let

Ve skupině učitelů s praxí 27-31 let již významně ubývá těch, kteří jsou v 1. kategorii, a tudíž se jich vyhoření netýká. Nejnižšího výsledku v této kategorii dosáhla žena z druhého stupně základní školy, která byla ohodnocena 8 body. Nejvyššího bodového hodnocení – 54 bodů – dosáhla žena z prvního stupně základní školy. Jak je patrno z Grafu 14 do 1. kategorie spadá už pouze 28% respondentů. Ve 2. kategorii je nejvyšší zastoupení vůbec, a to 68% respondentů. Zbylá 4% spadají do 3. kategorie. Nějaký typ prevence tak potřebuje již 72% učitelů s praxí 27-31 let. 4%

28% 27-31 let 1 27-31 let 2 27-31 let 3 68%

Graf 14: Stupně vyhoření u učitelů s praxí 27-31 let

44

Co se týče poslední skupiny, a to učitelů nad 32 let, dosáhla nejnižšího bodového hodnocení – 6 bodů – respondentka z malotřídní školy. Naopak nejvyššího výsledku – 53 bodů – respondent z malotřídní školy. Z Grafu 15 vyplývá, že do 1. kategorie spadá 35% učitelů s praxí delší než 32 let. Ve 2. kategorii se našlo 61% z nich a do 3. spadají opět 4% respondentů. Tato skupina má tak o něco lepší výsledek než skupina předcházející - prevenci potřebuje 65% pedagogů z této skupiny.

4% 35%

od 32 let výše 1 od 32 let výše 2 od 32 let výše 3

61%

Graf 15: Stupně vyhoření u učitelů s praxí od 32 let výše

Posledními skupinami, které byly zkoumány, jsou učitelé podle typu školy a stupně, na kterém učí. Skupina respondentů se tak dá rozdělit na učitele v malotřídních školách a učitele prvního a druhého stupně základních škol. Mezi učiteli malotřídních škol dosáhla nejnižší hodnoty žena s praxí 6-11 let, a to 4 bodů, a nejvyšší hodnoty muž s praxí delší než 32 let, a to 53 bodů. Jak vyplývá z Grafu 16, do 1. kategorie se zařadilo pouze 38% učitelů z malotřídních škol. Ve 2. kategorii se ocitlo 59% těchto respondentů, a ve 3. kategorii 3% z nich. Potřeba prevence by tak podle těchto výsledků byla požadována 62% učitelů malotřídních škol.

45

3%

38%

malotřídní škola 1 malotřídní škola 2 malotřídní škola 3

59%

Graf 16: Stupeň vyhoření učitelů malotřídních škol

Skupina učitelů prvního stupně základní školy dopadla ještě hůře než učitelé z malotřídních škol. Nejnižšího skóre dosáhla stejně jako v předchozí skupině učitelka s praxí 6-11 let – 4 body, oproti tomu nejvyššího stupně vyhoření v této kategorii dosáhla učitelka s praxí do 5 let, která získala 56 bodů. Graf 17 pak ukazuje rozložení jednotlivých stupňů vyhoření u sledované skupiny. Do 1. kategorie nejnižšího stupně vyhoření se zařadilo pouze 31% učitelů z prvního stupně základní školy. Ve 2. kategorii, které by již prevence neuškodila, se ocitlo 65% respondentů a do 3. kategorie, která je vyhořením silně ohrožena, se zařadila 4%. 69% učitelů prvního stupně by tak potřebovalo preventivní opatření proti burnoutu.

4%

31%

první stupeň ZŠ 1 první stupeň ZŠ 2 první stupeň ZŠ 3

65%

Graf 17: Stupeň vyhoření učitelů 1. stupně základní školy

Z učitelů druhého stupně základních škol dopadla nejlépe žena s praxí do 5 let, která dosáhla 5 bodů. Nejhůře naopak žena s praxí 19-26 let, která dosáhla 50 bodů.

46

Co se týče stupně vyhoření u celé skupiny, mají učitelé z druhého stupně, jak je patrno z Grafu 18, největší procentuální zastoupení respondentů v 1. kategorii, která není ohrožena vyhořením, konkrétně 51%. Ve druhé kategorii s mírným rizikem vyhoření a potřebou prevence se octlo 41% respondentů z druhého stupně ZŠ. Ve třetí kategorii se ale ocitlo také největší množství respondentů, a to 8%. Přesto celkově potřebuje prevenci méně učitelů druhého stupně ZŠ - celkem 49% než v předchozích dvou kategoriích.

8% druhý stupeň ZŠ 1 41%

51%

druhý stupeň ZŠ 2 druhý stupeň ZŠ 3

Graf 18: Stupeň vyhoření učitelů 2. stupně základních škol

Tabulka se všemi souhrnnými hodnoceními – bodovým hodnocením a stupněm vyhoření – je vložena v Příloze 2.

47

2.5 Vyhodnocení stanovených předpokladů Předpoklad P1: Předpokládám, že příznaky syndromu vyhoření se více projevují u nejmladší kategorie učitelů do 5 let a u nejstarší kategorie od 32 let výše. Jako hlavní kritérium při vyhodnocení tohoto předpokladu budu brát stupeň syndromu vyhoření, kterého jednotlivé kategorie dosáhly. Tento předpoklad tak nebyl na základě zjištěných hodnot potvrzen. Je pravda, jak vidíme v Grafu 19, že kategorie do 5 let dopadla o něco hůře – 62% s tendencí k vyhoření6, než kategorie následující, tzn. než učitelé s délkou praxe od 6 do 11 let, kteří dopadli celkově nejlépe – vyhoření se může týkat pouze 56% z nich. Od této kategorie má ale procento učitelů, kterých se vyhoření může v budoucnu týkat, stoupající tendence. Přičemž ale neplatí ani to, že by na tom nejhůře byla kategorie nejstarších učitelů s praxí od 32 let výše – vyhoření se může týkat 65% z nich. Naopak největší procento kandidátů na vyhoření je mezi předcházející skupinou – učitelé s praxí od 27 do 31 let – 72%. Daný předpoklad tedy nebyl na základě získaných dat potvrzen. 80%

68%

70% 58%

60% 50%

40%

61%

56%

55% 46%

44% 38%

41%

38%

35% 28%

30% 15%

20% 10%

5%

4%

4%

4%

0% 1

2 do 5 let

3

1

2

6-11 let

1

2

3

12-18 let

1

2

3

19-26 let

1

2 27-31 let

3

1

2

3

od 32 let výše

Graf 19: Jednotlivé stupně vyhoření u učitelů rozdělených dle délky praxe

6

Procento pedagogů s tendencí k vyhoření získáme součtem všech kategorií, krom první, které se vyhoření netýká.

48

Předpoklad P2: Předpokládám, že učitelé z malotřídních škol jsou náchylnější k syndromu vyhoření než učitelé z prvního a druhého stupně běžných škol. Přes náročnost, která je na učitele v malotřídních školách kladena, není, ve srovnání s ostatními skupinami, počet učitelů ohrožených syndromem vyhoření na malotřídních školách nejvyšší. Jak je vidět v Grafu 20, nejvyšší procentuální zastoupení učitelů ohrožených v budoucnu syndromem vyhoření najdeme mezi učiteli prvního stupně – konkrétně 69%. Pokud by byl brán v potaz pouze výsledek 3. stupně ohrožení syndromem vyhoření, vyšli by jako nejohroženější skupina dokonce učitelé druhého stupně ZŠ, jichž se do 3. skupiny dostalo konkrétně 8%. Při hodnocení jednotlivých otázek pak bylo zajímavé velké množství učitelů druhého stupně – konkrétně čtvrtina dotázaných – kteří na následující otázky razantně odpovídali „vždy“. Týkalo se to otázek: 

Pokud je to možné, vyhýbám se odborným rozhovorům s kolegy.,



Vyjadřuji se posměšně o rodičích žáků a o žácích.,



Frustrace ze školní práce narušuje mé soukromé vztahy.,



Cítím se ustrašený.



Pokud je to možné, vyhýbám se rozhovorům se žáky.

Tak velký procentuální poměr odpovědi „vždy“ se v ostatních skupinách respondentů nevyskytoval, což značí poměrně velký problém učitelů druhého stupně převážně se sociálními aspekty učitelského povolání. Takže přestože učitelé druhého stupně nevyšli v celkových výsledcích nejhůře (vyšli naopak obecně z těchto tří skupin nejlépe), v některých aspektech za dalšími dvěma skupinami značně pokulhávají. Ani druhý předpoklad se tak nepotvrdil.

49

70%

65% 59%

60% 51% 50% 41%

38%

40%

31% 30% 20% 8%

10%

4%

3%

0%

1

2 druhý stupeň ZŠ

3

1

2 malotřídní škola

3

1

2

3

první stupeň ZŠ

Graf 20: Jednotlivé stupně vyhoření u učitelů 2. stupně ZŠ, malotřídních škol a 1. stupně ZŠ

Předpoklad P3: Předpokládám, že muži jsou náchylnější k syndromu vyhoření než ženy. Oproti předpokladu opřenému o odbornou literaturu, vyšli muži v procentuálním poměru nejlépe ze všech sledovaných skupin. Jak vyplývá z Grafu 21, 60% mužů nemá se syndromem vyhoření problém a podle zodpovězených otázek, by se jich neměl ani v budoucnu týkat. Oproti tomu u 64% žen je velká pravděpodobnost, že u nich syndrom vyhoření propukne, pokud nebudou přijata preventivní opatření a se ženami se nebude aktivně pracovat na odbourávání jejich dlouhodobého stresu. Přes tyto poměrně jasné výsledky je zajímavé podívat se na výsledky jednotlivých otázek. Z odpovědí respondentů vyplývá, že u mužů se, co se týče symptomů, častěji než u žen projevují po fyzické stránce – téměř třetina mužů trpí vždy problémy se srdcem, dýcháním, tlakem apod., čtvrtinu trápí poruchy spánku, pětina trpí bolestmi hlavy. V sociální oblasti pak muži odpověděli ve třetině případů, že se vyhýbají odborným rozhovorům s kolegy, že frustrace z práce narušuje jejich soukromé vztahy a že se vždy, pokud je to možné, vyhýbají rozhovorům se žáky. Téměř čtvrtina mužů se také vždy cítí ustrašená a pětina se vždy vyhýbá dalšímu vzdělávání. Podotýkám, že dané výsledky vyzdvihuji především proto, že u žen se tak silná vyjádření v tak vysokém měřítku neobjevila. Přesto, že i mužům by tedy

50

prevence v některých ohledech prospěla. V celkových výsledcích se náš předpoklad nepotvrdil. 70% 60%

59%

60% 50% 40%

36%

35%

30% 20% 10%

5%

5%

0% 1

2

3

1

MUŽ

2 ŽENA

Graf 21: Jednotlivé stupně vyhoření u mužů a žen

51

3

ZÁVĚR Cílem této práce bylo zmapování míry syndromu vyhoření u pedagogických pracovníků, konkrétně učitelů malotřídních škol a prvního a druhého stupně základních škol. Vyhoření neboli burnout je totiž fenoménem, který je dlouhodobě podceňován, a to nejen ve školství. Na učitele jsou kladeny vysoké nároky – ať už co se týče psychické či fyzické kondice, času, znalostí, vědomostí či dovedností v nejrůznějších oblastech. Zároveň jsou ale podfinancováni – ať už ve formě platového ohodnocení, ale i rozpočtu na materiál, pomůcky a obecně běžný provoz školy. K tomu ještě připojme nízkou prestiž povolání učitele, s níž je spojen často malý respekt k učitelům ze strany rodičů i žáků. Myslím, že málokteré jiné povolání, které ovlivňuje nejen život jednotlivce, ale i celé české společnosti, je tak podceňováno – obrazně i reálně – jako právě povolání učitele. Všechny tyto okolnosti mohou učitele dlouhodobě stresovat. Pokud má učitel navíc individuální dispozice, neumí tento stres účinně odbourávat a nepracuje-li v kolektivu, který si vzájemně pomáhá, naslouchá a kde je za své úspěchy oceňován – takovým oceněním může být i pochvala, je na cestě právě k vyhoření. Práce je rozdělena na dvě části. V první – teoretické – části jsem se věnovala teorii pojmu syndrom vyhoření. Popsala jsem jeho relativně nedávnou historii, nastínila jeho rozmanité definice, pokusila jsem se o jeho odlišení od dalších negativních psychických jevů s některými podobnými příznaky. Poměrně podrobně jsem rozebrala možné příčiny burnoutu, a to jak obecné, tak i ty rizikové faktory, které se dle odborné literatury vztahují přímo k povolání učitele. Stejně jsem porovnala i průběh syndromu vyhoření dle různých autorů a koncepci průběhu u pedagogů. Na závěr teoretické části jsem popsala možné symptomy pedagogů – ve fyzické, psychické, sociální a citové rovině. Druhá - praktická – část se věnuje výzkumu stupně syndromu vyhoření u pedagogických pracovníků – konkrétně učitelů malotřídních škol a prvního a druhého stupně základních škol. Tito byli podrobeni dotazníkovému šetření, ve kterém jsem zkoumala, do jaké míry jsou ohroženi syndromem ohrožení.

52

Kvantifikací výsledků se nepotvrdily mé předpoklady, že učitelé malotřídních škol, na které jsou na jejich školách kladeny vyšší nároky, co se týče pracovních povinností, jsou ohroženější než učitelé prvního a druhého stupně základních škol. Zároveň se nepotvrdil ani předpoklad opřený o odbornou literaturu, že učitele ohrožuje syndrom vyhoření více než učitelky. V poslední řadě se z dosažených výsledků nepotvrdil ani předpoklad, že učitelé s nejkratší a nejdelší praxí jsou náchylnější k syndromu vyhoření než ostatní kategorie. Přesto z výzkumu vyplynuly zajímavé výsledky, čímž byl naplněn hlavní cíl mé práce. Kromě mužů učitelů a učitelů a učitelek na druhém stupni základních škol je nadpoloviční většina všech zkoumaných skupin respondentů ohrožena syndromem vyhoření a potřebovala by některou z možností prevence. Co se týče učitelů mužů, ti pociťují dlouhodobý stres především fyzickými projevy – vysoký tlak, problémy se srdcem, dýcháním, špatný spánek, bolesti hlavy. Také se často vyhýbají rozhovorům s kolegy a žáky a problémy z pracovní oblasti často reflektují v rovině soukromých vztahů. Stejně tak učitelé a učitelky druhého stupně, kteří dopadli v celkovém výsledku relativně dobře, z velké části neradi/y komunikují s kolegy či žáky a o rodičích a žácích se často vyjadřují posměšně. Také se jejich frustrace z pracovních vztahů častěji projevuje v soukromí. U obou skupin jsou také zajímavé odpovědi, kdy se čtvrtina obou skupin respondentů často cítí ustrašená. Přestože tedy tyto dvě skupiny respondentů dopadly v celkových výsledcích dobře, při pohledu zblízka by i na ně měla být zaměřena pozornost. Výsledky výzkumu totiž poukazují na fakt, že učitelé jsou opravdu silně ohroženou skupinou a ředitelé škol a vedoucí pracovníci by se tomuto problému měli více věnovat. V našem školství a diskuzi s ním spojené se často řeší výuka. Řeší se, co se bude učit, jak se to bude učit, jaké pomůcky se mají používat, jak by se mělo se žáky zacházet, komunikovat. Řeší se, co všechno by učitelé měli umět. Málo se ale řeší samotní učitelé. To, zda jsou spokojení. Co by sami změnili na své práci. Co by potřebovali. Přitom právě učitelé jsou klíčem ke změně všeho ostatního. Učitel je tím, kdo zásadně ovlivňuje podobu školství, kdo ovlivňuje klima třídy, učitelského sboru, celé školy. Učitel je tím, kdo zanechává svůj rukopis na tom, jak

53

bude vypadat náš stát za pět, deset, patnáct let. Jací lidé v něm budou žít. A jsou to lidé z vedení škol, měst, krajů i celého státu, kteří by měli učitelům s tímto úkolem pomoci, a to tím, že se zaslouží o to, aby byli méně stresováni a více spokojeni se svým těžkým úkolem.

54

Bibliografie 1. Křivohlavý, Jaro. Jak neztratit nadšení. Praha : Grada Publishing, 1998. 807169-551-3. 2. Kebza, Vladimír a Šolcová, Iva. Syndrom vyhoření: podstata konstruktu a možnosti jeho diagnostiky. *autor knihy+ Radek Ptáček a kol. Burnout syndrom jako mezioborový jev. Praha : Grada Publishing, a.s., 2013. 3. Honzák, Radkin. Vyhoření? Jaké? *autor knihy+ Radek Ptáček a kol. Burnout syndrom jako mezioborový jev. Praha : Grada publishing, a.s., 2013. 4. Kebza, Vladimír a Šolcová, Iva. Syndrom vyhoření. Praha : Státní zdravotní ústav, 2003. 80-7071-231-7. 5. Medline. National Library of Medicine. [Online] [Citace: 19. 02. 2016.] https://www.nlm.nih.gov/pubs/factsheets/medline.html. 6. Christina Maslach. Social Psychology Network. [Online] [Citace: 24. 02. 2016.] http://maslach.socialpsychology.org/. 7. Profile: Susan E. Jackson. School of Management and Labor Relations. [Online] [Citace: 24. 02 2016.] http://smlr.rutgers.edu/SusanJackson. 8. Ptáček, Radek. Syndrom vyhoření a proč se jím zabývat. *autor knihy+ Radek Ptáček, a další, a další. Burnout syndrom jako mezioborový jev. Praha : Grada Publishing, a.s., 2013. 9. Stock, Christian. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. Praha : Grada Publishing, 2010. 978-80-247-3553-5. 10. Praško, Ján, Buliková, Barbora a Sigmundová, Zuzana. Depresivní porucha a jak ji překonat. Praha : Galén, 2009. 978-80-7262-656-4. 11. Poschkamp, Thomas. Vyhoření. Rozpoznání, léčba, prevence. Brno : Albatros Media a.s., 2013. 978-80-266-0161-6. 12. Honzák, Radkin. RADKIN. [Online] [Citace: 28. 02. 2016.] http://www.radkin.estranky.cz/clanky/ALEXITHYMIE.html. 13. Prieß, Mirriam. Jak zvládnout syndrom vyhoření. Praha : Grada Publishing, a. s. , 2015. 978-80-247-5394-2.

55

14. McLeod, Saul. Type A Personality. Simply Psychology. [Online] [Citace: 18. 03. 2016.] http://www.simplypsychology.org/personality-a.html. 15. Bártová, Zdenka. Jak zvládnout stres za katedrou. místo neznámé : Computer Media s.r.o., 2011. 978-80-7402-110-7. 16. Hennig, C. a Keller, G. Antistresový program pro učitele. Praha : Portál, 1996. 80-7178-093-6. 17. Koubová, Kateřina. Kanceláře open space jsou překonané. Firmy je přestavují. idnes.cz. [Online] 17. 05 2014. [Citace: 21. 03. 2016.] http://ekonomika.idnes.cz/prekonanmy-open-space-0u6/ekonomika.aspx?c=A140516_2065010_ekonomika_fih. 18. Smetáčková, Irena. Syndrom vyhoření v pedagogických profesích. *autor knihy+ Radek Ptáček a kol. Burnout syndrom jako mezioborový jev. Praha : Grada Publishing, a.s., 2013. 19. Průcha, Jan. Učitel: současné poznatky o profesi. Praha : Portál, 2002. 807178-624-7. 20. Šmejkalová, Jindra, Papršteinová, Markéta a Hodačová, Lenka a kol. Expozice zdravotně rizikovým faktorům a jejich vnímání učiteli různých stupňů škol. Hygiena. Časopis pro ochranu a podporu zdraví. [Online] 2011. [Citace: 17. 04. 2016.] http://apps.szu.cz/svi/hygiena/archiv/h2011-2-02-full.pdf. 21. Kyriacou, Chris. Klíčové dovednosti učitele: cesty k lepšímu vyučování. Praha : Portál, 2008. 978-80-7367-434-2. 22. Dolton, Peter a Marcenaro-Gutierrez, Oscar. 2013 Global Teacher Status Index. Varkey Foundation. [Online] 2013. [Citace: 17. 04. 2016.] https://www.varkeyfoundation.org/sites/default/files/documents/2013GlobalTeac herStatusIndex.pdf. 23. Tuček, Milan. Prestiž povolání - červen 2013. Sociologický ústav AV ČR. [Online] 2013. [Citace: 17. 04. 2016.] http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7054/f3/eu1309 03.pdf.

56

24. Education at a Glance 2015, OECD indicators. Keepeek: digital asset management. [Online] [Citace: 18. 04. 2016.] http://www.keepeek.com/DigitalAsset-Management/oecd/education/education-at-a-glance-2015_eag-2015en#page1. 25. Holeček, Václav. Psychologie v učitelské profesi. Praha : Grada Publishing, a.s., 2014. 978-80-247-3704-1. 26. Žumárová, Monika. Základní přístupy ke zkoumání. *autor knihy+ Martin Skutil a kol. Základy pedagogicko-psychologického výzkumu. Praha : Portál, 2011. 27. Bartošová, Iva a Skutil, Martin. Dotazník. *autor knihy+ Martin Skutil a kol. Základy pedagogicko-psychologického výzkumu pro studenty učitelství. Praha : Portál, 2011. 28. www.czso.cz. Český statistický úřad. [Online] [Citace: 07. 05. 2016.] https://www.czso.cz/documents/10180/20541835/30000414k04.pdf/1c36bae78e79-48c2-a3c5-1e808158d603?version=1.1. 29. Potterová, Beverly, A. Jak se bránit pracovnímu vyčerpání: "pracovní vyhoření" - příčiny a východiska. Olomouc : Votobia, 1997. 80-719-8211-3. 30. Grün, Anselm. Vyhoření: Jak rozroudit vlastní energii. Praha : Portál, 2014. 978-80-262-0587-6.

57

Seznam grafů Graf 1: Prestiž učitelů v jednotlivých zemích dle studie Global Teacher Status Index (22 str. 12) .................................................................................................................. 20 Graf 2: Prestiž učitelů prvního a druhého stupně a ředitelů škol (22 str. 16) ........... 21 Graf 3: Forma vyplněného dotazníku ........................................................................ 35 Graf 4: Pohlaví respondentů ...................................................................................... 36 Graf 5: Rozvržení respondentů dle délky praxe......................................................... 37 Graf 6: Rozložení respondentů podle typu a stupně školy ........................................ 37 Graf 7: Všichni respondenti zařazení do jednotlivých kategorií dle ohrožení syndromem vyhoření ................................................................................................. 40 Graf 8: Muži zařazení do jednotlivých kategorií dle ohrožení syndromem vyhoření 41 Graf 9: Ženy zařazené do jednotlivých kategorií dle ohrožení syndromem vyhoření41 Graf 10: Stupně vyhoření u učitelů s praxí do 5 let ................................................... 42 Graf 11: Stupně vyhoření u učitelů s praxí 6-11 let ................................................... 43 Graf 12: Stupně vyhoření u učitelů s praxí 12-18 let ................................................. 43 Graf 13: Stupně vyhoření u učitelů s praxí 19-26 let ................................................. 44 Graf 14: Stupně vyhoření u učitelů s praxí 27-31 let ................................................. 44 Graf 15: Stupně vyhoření u učitelů s praxí od 32 let výše ......................................... 45 Graf 16: Stupeň vyhoření učitelů malotřídních škol .................................................. 46 Graf 17: Stupeň vyhoření učitelů 1. stupně základní školy........................................ 46 Graf 18: Stupeň vyhoření učitelů 2. stupně základních škol...................................... 47 Graf 19: Jednotlivé stupně vyhoření u učitelů rozdělených dle délky praxe ............ 48 Graf 20: Jednotlivé stupně vyhoření u učitelů 2. stupně ZŠ, malotřídních škol a 1. stupně ZŠ.................................................................................................................... 50 Graf 21: Jednotlivé stupně vyhoření u mužů a žen ................................................... 51

58

Seznam tabulek Tabulka 1: Přehled profesí podléhajících burnout syndromu dle Křivohlavého (1 stránky 23-24) ............................................................................................................ 17 Tabulka 2: Bodové hodnocení odpovědí (16 str. 20) ................................................. 39 Tabulka 3: Bodové vyhodnocení výsledků (29 str. 13) .............................................. 39

59

Přílohy Příloha 1 Dotazník č.

Dotazník – syndrom vyhoření Dobrý den, jmenuji se Helena Tomíšková a jsem studentkou programu CŽV – učitelství pro první stupeň na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Tento dotazník slouží k vypracování mé závěrečné práce na téma Syndrom vyhoření u pedagogických pracovníků. Všechny odpovědi jsou anonymní a budou využity pouze v dané práci. Pokud byste měli zájem o výsledky průzkumu, můžete mě kontaktovat na emailu [email protected] Děkuji za ochotu a čas, který nad tímto dotazníkem strávíte. POKYNY: Na této straně, prosím, vyplňte či zakroužkujte základní údaje. Poté otočte na druhou stranu, kde se nachází samotný dotazník.

Pohlaví:

ŽENA

MUŽ

Délka praxe: a) do 5 let

d) 19-26 let

b) 6-11 let

e) 27-31 let

c) 12-18 let

f) od 32 let výše

Kde učíte: a) malotřídní škola b) první stupeň ZŠ c) druhý stupeň ZŠ

POKYNY: Otočte, prosím, na druhou stranu a vyplňte samotný dotazník. Zakroužkujte odpověď, která nejvíce odpovídá Vašemu pocitu. Příliš nad otázkami nepřemýšlejte. V případě chybné odpovědi přeškrtněte a zakroužkujte odpověď správnou.

60

Obtížně se soustředím. 1

vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

někdy

zřídka

nikdy

někdy

zřídka

nikdy

zřídka

nikdy

Nedokážu se radovat ze své práce. 2

vždy

často

Připadám si fyzicky "vyždímaný(á)". 3

vždy

často

Nemám chuť pomáhat problémovým žákům. 4

vždy

často

někdy

Pochybuji o svých profesionálních schopnostech. 5

vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

často

někdy

zřídka

nikdy

někdy

zřídka

nikdy

zřídka

nikdy

zřídka

nikdy

zřídka

nikdy

zřídka

nikdy

někdy

zřídka

nikdy

někdy

zřídka

nikdy

často

někdy

zřídka

nikdy

často

někdy

zřídka

nikdy

zřídka

nikdy

někdy

zřídka

nikdy

někdy

zřídka

nikdy

někdy

zřídka

nikdy

někdy

zřídka

nikdy

Jsem sklíčený(á). 6

vždy

Jsem náchylný(á) k nemocem. 7

vždy

často

Pokud je to možné, vyhýbám se odborným rozhovorům s kolegy. 8

vždy

často

někdy

Vyjadřuji se posměšně o rodičích žáků i o žácích. 9

vždy

často

někdy

V konfliktních situacích ve škole se cítím bezmocný(á). 10

vždy

často

někdy

Mám problémy se srdcem, dýcháním, trávením, tlakem apod. 11

vždy

často

někdy

Frustrace ze školní práce narušuje moje soukromé vztahy. 12

vždy

často

Můj odborný růst a zájem o obor zaostává. 13

vždy

často

Jsem vnitřně neklidný(á) a nervózní. 14

vždy Jsem napjatý(á).

15

vždy

Vyučování omezuji na pouhé zprostředkování učiva. 16

vždy

často

někdy

Přemýšlím o odchodu z učitelského povolání. 17

vždy

často

Trpím nedostatkem uznání a ocenění. 18

vždy

často

Trápí mě poruchy spánku. 19

vždy

často

Vyhýbám se účasti na dalším vzdělávání. 20

vždy

často

Hrozí mi nebezpečí, že ztratím přehled o dění v oboru. 21

vždy

často

někdy

zřídka

nikdy

často

někdy

zřídka

nikdy

často

někdy

zřídka

nikdy

zřídka

nikdy

Cítím se ustrašený(á). 22

vždy Trpím bolestmi hlavy.

23

vždy

Pokud je to možné, vyhýbám se rozhovorům se žáky. 24

vždy

často

někdy

61

Příloha 2

Zdroj Papírový dotazník Papírový dotazník Google Forms Papírový dotazník Papírový dotazník Google Forms Google Forms Papírový dotazník Papírový dotazník Papírový dotazník Papírový dotazník Papírový dotazník Papírový dotazník Google Forms Papírový dotazník Google Forms Google Forms Papírový dotazník Papírový dotazník Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Papírový dotazník Papírový dotazník Google Forms Google Forms Papírový dotazník Papírový dotazník Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Papírový dotazník Papírový dotazník Papírový dotazník Google Forms

Pohlaví: ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA MUŽ ŽENA ŽENA ŽENA MUŽ MUŽ ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA MUŽ ŽENA ŽENA ŽENA MUŽ ŽENA ŽENA ŽENA MUŽ ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA

Délka praxe: 6-11 let 6-11 let do 5 let 12-18 let 19-26 let od 32 let výše do 5 let 6-11 let 12-18 let 27-31 let do 5 let 19-26 let 19-26 let od 32 let výše 27-31 let od 32 let výše do 5 let 12-18 let 6-11 let 19-26 let od 32 let výše 6-11 let 12-18 let 6-11 let 12-18 let 6-11 let 6-11 let 12-18 let do 5 let 19-26 let do 5 let 6-11 let 6-11 let 12-18 let 12-18 let 12-18 let 12-18 let 19-26 let 19-26 let 27-31 let

62

Bodové Stupeň Kde učíte: hodnocení vyhoření malotřídní škola 4 1 první stupeň ZŠ 4 1 druhý stupeň ZŠ 5 1 malotřídní škola 5 1 malotřídní škola 5 1 malotřídní škola 6 1 druhý stupeň ZŠ 7 1 druhý stupeň ZŠ 7 1 první stupeň ZŠ 7 1 druhý stupeň ZŠ 8 1 druhý stupeň ZŠ 9 1 druhý stupeň ZŠ 10 1 malotřídní škola 10 1 druhý stupeň ZŠ 10 1 druhý stupeň ZŠ 13 1 první stupeň ZŠ 14 1 první stupeň ZŠ 14 1 první stupeň ZŠ 14 1 druhý stupeň ZŠ 15 1 malotřídní škola 15 1 první stupeň ZŠ 15 1 malotřídní škola 16 1 první stupeň ZŠ 16 1 druhý stupeň ZŠ 17 1 první stupeň ZŠ 17 1 druhý stupeň ZŠ 18 1 druhý stupeň ZŠ 18 1 první stupeň ZŠ 18 1 první stupeň ZŠ 19 1 druhý stupeň ZŠ 20 1 druhý stupeň ZŠ 20 1 druhý stupeň ZŠ 20 1 druhý stupeň ZŠ 20 1 druhý stupeň ZŠ 20 1 malotřídní škola 20 1 první stupeň ZŠ 20 1 první stupeň ZŠ 20 1 druhý stupeň ZŠ 20 1 první stupeň ZŠ 20 1 první stupeň ZŠ 20 1

Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Papírový dotazník Google Forms Papírový dotazník Google Forms Google Forms Google Forms Papírový dotazník Google Forms Google Forms Papírový dotazník Google Forms Google Forms Papírový dotazník Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Papírový dotazník Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Papírový dotazník Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Papírový dotazník Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Papírový dotazník Google Forms Google Forms Google Forms

ŽENA ŽENA ŽENA MUŽ MUŽ ŽENA ŽENA ŽENA MUŽ ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA MUŽ MUŽ MUŽ ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA MUŽ ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA MUŽ ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA

od 32 let výše do 5 let 12-18 let 6-11 let 6-11 let do 5 let 12-18 let 27-31 let 6-11 let 6-11 let 27-31 let 27-31 let od 32 let výše do 5 let od 32 let výše od 32 let výše do 5 let 19-26 let 19-26 let 27-31 let 19-26 let do 5 let 6-11 let 27-31 let do 5 let 6-11 let 19-26 let od 32 let výše od 32 let výše do 5 let 6-11 let 6-11 let 6-11 let 12-18 let 12-18 let 12-18 let 19-26 let 19-26 let 27-31 let do 5 let do 5 let do 5 let do 5 let 12-18 let

63

první stupeň ZŠ malotřídní škola první stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ první stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ malotřídní škola první stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ malotřídní škola první stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ malotřídní škola první stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ malotřídní škola první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ první stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ malotřídní škola první stupeň ZŠ malotřídní škola první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ malotřídní škola první stupeň ZŠ malotřídní škola

20 21 21 22 22 22 22 22 23 23 23 23 23 24 24 24 24 24 24 24 25 25 25 25 26 26 26 26 26 27 27 27 27 27 27 27 27 27 27 28 28 28 28 28

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2

Google Forms Papírový dotazník Google Forms Papírový dotazník Google Forms Google Forms Google Forms Papírový dotazník Google Forms Google Forms Papírový dotazník Google Forms Google Forms Google Forms Papírový dotazník Google Forms Papírový dotazník Google Forms Papírový dotazník Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Papírový dotazník Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Papírový dotazník Google Forms Papírový dotazník

ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA MUŽ ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA MUŽ ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA MUŽ MUŽ ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA

19-26 let 19-26 let 27-31 let 27-31 let od 32 let výše od 32 let výše 6-11 let 19-26 let 27-31 let 27-31 let od 32 let výše 6-11 let 6-11 let 12-18 let od 32 let výše 12-18 let do 5 let 6-11 let 6-11 let 27-31 let do 5 let 6-11 let 12-18 let 27-31 let do 5 let 12-18 let 19-26 let 6-11 let 12-18 let 19-26 let do 5 let 27-31 let 6-11 let 6-11 let od 32 let výše do 5 let 6-11 let 19-26 let 27-31 let od 32 let výše do 5 let od 32 let výše 27-31 let 27-31 let

64

druhý stupeň ZŠ malotřídní škola první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ malotřídní škola první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ malotřídní škola první stupeň ZŠ malotřídní škola druhý stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ malotřídní škola první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ první stupeň ZŠ malotřídní škola druhý stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ malotřídní škola první stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ první stupeň ZŠ malotřídní škola druhý stupeň ZŠ první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ první stupeň ZŠ malotřídní škola malotřídní škola první stupeň ZŠ malotřídní škola první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ

28 28 28 28 28 28 29 29 29 29 30 30 30 30 30 31 31 31 31 31 32 32 32 32 33 33 33 34 34 34 35 35 35 35 35 36 36 36 36 36 37 37 38 38

2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2

Papírový dotazník Google Forms Google Forms Papírový dotazník Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Google Forms Papírový dotazník Google Forms Google Forms Google Forms Papírový dotazník Google Forms Papírový dotazník Google Forms Google Forms Papírový dotazník Google Forms

ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA MUŽ ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA ŽENA MUŽ ŽENA ŽENA

27-31 let od 32 let výše 6-11 let 27-31 let do 5 let do 5 let 19-26 let 27-31 let od 32 let výše 12-18 let 6-11 let od 32 let výše od 32 let výše 6-11 let od 32 let výše 19-26 let 27-31 let 27-31 let 12-18 let 12-18 let 12-18 let 12-18 let 19-26 let od 32 let výše 27-31 let do 5 let

65

první stupeň ZŠ malotřídní škola malotřídní škola první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ malotřídní škola druhý stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ první stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ první stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ druhý stupeň ZŠ malotřídní škola první stupeň ZŠ první stupeň ZŠ

38 38 39 39 40 40 40 40 41 41 43 43 43 44 44 45 47 48 49 49 49 50 50 53 54 56

2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 3 3 3 3 3 3 3 3