VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Plavání novorozenců, kojenců a batolat

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Plavání novorozenců, kojenců a batolat

Bakalářská práce

Autor: Tereza Skuhrová Vedoucí práce: PhDr. Vlasta Dvořáková, PhD. Jihlava 2014

1

2

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá výzkumem plavání novorozenců, kojenců a batolat. Jaký je postoj rodičů i pediatrů jejich miminek k této aktivitě. První-teoretická-část

se

věnuje

charakteristice

dětského

plavání,

výčet

toho

nejdůležitějšího co tato aktivita zahrnuje a i problematice, na kterou můžeme během navštěvování lekcí narazit. Jak ze strany rodičů, dítěte, tak ošetřujících pediatrů. Druhá-praktická-část je výzkumná a zaměřená na průzkum názorů maminek na kojenecké plavání, na jejich postoje a co vlastně od pojmu plavání novorozenců, kojenců a batolat očekávají. Klíčová slova: voda, plavání, matka, dítě, metodika, strach, novorozenec, otužování, hygiena

Anotation This bachelor thesis deals with the research swimming newborns, infants and toddlers. What is the attitude of parents and pediatricians their babies to this activity. First-theoretic-part deals with children's swimming, a list of the most important as this activity involves and also issues on which we visit during lessons come across. As part of the parents, the child and paediatricians. The second part is practical-oriented research and focused on opinion of mothers on infant swimming, attitudes and what mothers expects of the concept of swimming newborns, infants and toddlers. Key words: Water, swimming, mother, child, methodics, fear, newborn, harden, hygiene

3

Poděkování: Tímto bych chtěla poděkovat vedoucí mé bakalářské práce PhDr. Dvořákové, PhD., za její trpělivost a ochotu při vytváření tohoto dokumentu.

4

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne

Podpis

5

Obsah 1

ÚVOD....................................................................................................................8 1.1 Úvod do metodiky plavání..............................................................................8 1.2 Zdůvodnění výběru témata.............................................................................9 1.3 Cíl bakalářské práce........................................................................................9 1.4 Pracovní hypotézy...........................................................................................9

2

TEORETICKÁ ČÁST.......................................................................................11 2.1 Novorozenecké období, dovednosti miminek...............................................11 2.1.1 Fyziologický novorozenec.................................................................11 2.1.2 Adaptace a charakteristika novorozence............................................12 2.2 Schopnosti miminek a jejich reflexy.............................................................14 2.3 První rok života kojence...............................................................................16 2.4 Pohyb novorozence ve vodě.........................................................................17 2.5 Vliv pohybu dítěte na suchu.........................................................................18 2.6 Otužování miminek.......................................................................................19 2.7 Kojenecké plavání.........................................................................................22 2.7.1 Polohování kojenců ve vodě..............................................................22 2.7.2 Příprava miminek na plavání.............................................................23 2.7.3 První zážitky miminka ve vaně..........................................................25 2.7.4 Vodní aktivity dětí

26

2.8 Abeceda potápění u miminek........................................................................27 2.8.1 Metodika a skladba lekcí plavání dětí v bazénu................................29 6

2.9 Klady plavání kojenců, novorozenců a batolat.............................................32 2.10 Nevýhody plavání novorozenců, kojenců a batolat....................................33 2.11 Názory pediatrů na dětské plavání..............................................................33 3

PRAKTICKÁ ČÁST..........................................................................................35 3.1 Metodika výzkumu.......................................................................................35 3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí......................35 3.3 Průběh výzkumu...........................................................................................35 3.4 Zpracování získaných dat.............................................................................35 3.5 Výsledky vlastního výzkumu........................................................................36 3.6 Vyhodnocení hypotéz....................................................................................46 3.7 Diskuze.........................................................................................................54 3.8 Návrh řešení a doporučení pro praxi.............................................................58

4

ZÁVĚR...............................................................................................................59

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM GRAFŮ SEZNAM PŘÍLOH

7

1

Úvod

„O koupeli novorozence se zmiňuje již Paulus Bagellardus ve své knize dětských nemocí z roku 1472 a doporučuje ji hned po podvázání pupečníku. Porodní bába by měla dítě vložit do vaničky nebo jiné nádoby naplněné příjemně teplou vodou, ani ne pálivou ani ne studenou nebo slanou.“ (Fendrychová,2011, str.57)

1.1

Úvod do metodiky plavání

Dětskou přirozeností je kladný vztah k vodě, jelikož se ve vodním prostředí jako plod vyvíjelo a strávilo v něm 9 měsíců života. Dalo by se říct, že život je vlastně od počátku spojen s vodou. Novorozenec se může za dodržení určitých podmínek do vodního prostředí vracet tak, aby mu tam bylo velice příjemně, ovšem hezký vztah k vodě se dá velice snadno pokazit nepozorností, neohleduplností nebo dokonce vlastním strachem z vody, které může rodič na dítě nevědomky přenést. Nervozita a obavy, jestli rodič postupuje správně, zda dítěti neubližuje, nebo úzkost z toho, zda se to miminku líbí, to vše může zapůsobit a miminko to dokáže vycítit. Jsou i případy, kdy rodič nerespektuje náladu a rozpoložení dítěte. U dítěte se pak může vytvořit spojení: voda = nepříjemné a to, co je dítěti nepříjemné logicky odmítá a náležitě se tomu brání. Jak jsem již zmiňovala, život je již od počátku spjat s vodou a je tudíž naší přirozeností se s vodou sžít. Každý jedinec má kladný vztah k vodě již od novorozeneckého věku, kdy miminko koupeme, omýváme skoro každý večer před spaním. Jisté fobie či úzkosti spojené s vodou většinou vznikají buď z velmi ošklivého zážitku, který si dítě zažilo, nebo přenesením obav z rodiče na své dítě, kde rodič má blok a automaticky ho přenese na své dítě, někdy i nevědomky. Je dobré navštěvovat hodiny plavání již od útlého věku dítěte, je to pro něj přirozené a postupem času se pak cítí doslova jako ryba ve vodě. Samozřejmě je potřeba děti už od začátku učit respektu z vody a nenechat je bezhlavě se „plácat“ ve vodě. Je nutné se naučit určitým pravidlům, které se ve vodě a na bazénu dodržují a zásadám, které všechny plavecké prvky vyžadují. Je to především proto, aby nedocházelo k oněm špatným zážitkům, či nehodám, které se často při navštěvování veřejných bazénů, či pochybných plaveckých klubů dějí. Je jasné, že děti jsou živé a ne vždy poslouchají, ale vštípením dobrých plaveckých znalostí a disciplíny pomocí hrou 8

lze spoustě věcem předejít. Jak jsem zmiňovala výše, je důležité aby si rodič vypěstoval kladný vztah k vodě, kvůli možnosti přenosu svých nepříjemných obav a pocitů na miminko, protože miminka jsou velice senzitivní a vše vycítí.

1.2

Zdůvodnění výběru témata

Toto téma jsem si vybrala, protože jsem sama instruktorkou kojeneckého plavání a chtěla bych tímto přiblížit charakteristiku kojeneckého plavání, jeho metodiku, nespočetné množství výhod, jak pro rodiče, tak pro dítě a také problematiku, se kterou se tento, pro mnohé, koníček setkává.

1.3

Cíl bakalářské práce

Mým prvním cílem je zjistit informovanost žen o plavání dětí Druhým cílem je zmapovat, jaké jsou postoje žen k potápění A jako třetí cíl jsem si zvolila zjistit postoj lékařů k plavání

1.4

Pracovní hypotézy − Myslím, že alespoň 60 % maminek se domnívá, že plavání miminkům prospívá v mnoha ohledech. − Předpokládám, že přibližně 10 % maminek si myslí, že je plavání novorozenců nějakým způsobem pro dítě škodlivé. − Myslím si, že nejméně 70 % žen je přesvědčeno, že plavání ovlivňuje psychomotorický vývoj dítěte. − Domnívám se, že alespoň 65 % pediatrů dotazovaných maminek je PRO plavání novorozenců, kojenců a batolat. − Myslím si, že 45 % pediatrů dotazovaných maminek je PROTI plavání novorozenců, kojenců a batolat.

9

− Domnívám se, že 60 % maminek zná alespoň 2 jiné plavecké školičky v Praze − Předpokládám, že 65 % žen by upřednostnila, aby s jejich dítětem plavala a potápěla ho instruktorka s vysokoškolským vzděláním. − Myslím si, že 50 % žen bezprostředně souhlasí s potápěním novorozenců kojenců a batolat. − Odhaduji, že 25 % matek starších 45 let nesouhlasí s potápěním novorozenců. − Předpokládám, že alespoň 45 % žen navštěvuje kurzy plavání za účelem naučit své dítě se potápět.

10

2

Teoretická část

2.1 Novorozenecké období, dovednosti miminek 2.1.1 Fyziologický novorozenec Novorozenec je označován jako fyziologický pokud je jeho hmotnost v rozmezí mezi 2500-4500g, jeho svalstvo je eutrofické, což znamená, že je dobře vyživované, jeho akutní stav je bez známek nemoci, vrozeným vývojových vad, traumatu a je plně zásoben kyslíkem (Roztočil, 2008). Při hodnocení zdravotního stavu novorozence na porodním sále se používá deseti bodová škála hodnocení. Pokud se novorozenec narodí bez potíží, je růžový a křičí, odpovídající bodové ohodnocení je 9-10. Jestliže má novorozenec potíže při příchodu na svět, umí se špatně přizpůsobovat vnějším, novým podmínkám, dává se bodové ohodnocení 5-8 bodů, tyto potíže jsou většinou přechodné. Pokud novorozenec dostane méně, než 5 bodů znamená to, že byly porušeny nějaké životní funkce a potřebuje okamžitou péči lékaře (Gregora, 2001). Adaptace novorozence z nitroděložního života na ten náš, je zajímavé především z hlediska všech vnitřních přeměn, které se v novorozenci odehrávají. Po celou dobu vývoje je plod závislý na přísunu živin, kyslíku a hormonů z pupečníku, který mu tyto všechny látky poskytuje propojením s tělesným systémem matky. I teplota miminka je dána mateřským tělem. Nejvíce přitlumené funkce plodu v děloze jsou střevní peristaltika, dýchací pohyby plodu, produkce tepla a jeho tlak krve je také nízký. Na extra uterinní prostředí je plod miminka připraven již v průběhu třetího trimestru a vytváří se mu bílý a hnědý tuk, energetické zásoby, stopové prvky a minerály. Jakmile se miminko porodí, dýchá a křičí, jeho metabolismus je zvýšený a novorozenec je odpovědný za své dýchání. Novorozenec je společně s matkou v porodnici pouze několik dní a je pečlivě sledován. Jak z důvodu adaptace, různých vyšetření pediatrem, péče o ještě nezhojený pupíček, vyšetření kyčlí, tak kvůli kojení a problémům s ním spojeným. Doporučená délka pobytu v porodnici s novorozencem je 72 hodin od porodu 11

miminka (Roztočil, 2008).

2.1.2 Adaptace a charakteristika novorozence Nejtěžší zážitek v lidském životě jak pro dítě, tak pro matku, je přechod dítěte z dělohy matky, která ho doposud ochraňovala. V organismu matky i dítěte dochází po separaci k velkým fyzickým i biologickým změnám, se kterými se musejí oba dva co nejdříve vyrovnat. Adaptace na okolí je pro dítě po porodu velmi náročná a rodiče je dobré učit, aby se do situace svého novorozeného dítěte vžily, aby mu porozuměli, ochraňovaly ho a zabezpečili mu pozvolnou změnu podmínek pro život a usnadnění zvykání dítěte na prostředí po porodu. V děloze dítě po celou dobu roste a vyvíjí se v teplém a měkkém vodním prostředím, které je pro něj známé, důvěrné a bezpečné. Vnímá zvuky, které jsou sice tlumené ale pro něj stále dobře slyšitelné a hlavně k němu přicházejí skrze tělo matky, které je pro něj tak důvěrné. Slyší její tlukot srdce, zvuky střev, proud krve, matčin hlas. Základy paměti tvoří právě tlukot srdce a hlas naší matky. Během těhotenství je miminko relativně spokojené. Hraje si s prstíky, zívá, škytá, spí atd. Ke konci těhotenství, při nástupu děložních stahů, je to pro miminko nepříjemné, je neklidné. Zrychluje se jeho srdeční činnost, natahuje ústa v pláč atd. Tímto se miminko projevuje, když pociťuje strach a bolest, obzvlášť při samotném porodu a průchodu porodními cestami. I když si na to nepamatujeme, zážitek z porodu má uložený hluboko v paměti každý z nás. Po porodu je novorozenec nucen se přizpůsobit vnějšímu, zcela novému prostředí. Udělá svůj první nádech, najednou se díky gravitaci cítí větší a těžší, už není v tak útulně teplém tmavém prostředí, ale cítí chlad, svítí na něj ostré světlo, slyší všude okolo sebe hlasy a to není pro miminko vůbec jednoduché. To, že miminko pláče, je projevem strachu, zděšení a pro veškeré obecenstvo na sále je to známkou, že se narodilo zdravé a silné a fyziologické miminko. Jakmile se děťátko položí po ošetření zpět k mamince, cítí se jistěji, cítí to známé prostředí a jakmile na něj maminka promluví, drží jej v náruči, hned je pro něj všechno snesitelnější, protože je opět u známého vlídného hlasu, tlukotu srdce a v teple náručí svojí maminky (Kiedroňová, 1991). Novorozenecké období trvá a je charakterizováno do 28. dne od porodu miminka. Mezi 12

nedůležitější reflexy, které jsou nutné k přežití novorozence, patří reflex sací a pátrací. Tyto dva reflexy umožňují přijmutí potravy. Pro kontakt s okolím má jiné reflexy, tzv. smyslové funkce, které mu pomáhají vnímat okolí, orientovat se v něm a hlavně u nich připraví reakci na podněty, které k němu zvenčí přicházejí. Novorozenec se naučí rozlišovat hlasy, což je důležité pro rozpoznání hlasu maminky od hlasů ostatních. Má velmi dobře vyvinutý sluch i čich, který mu také napomůže při rozpoznávání své matky. U novorozence jsou vyvinuté i chuti a v tomto období upřednostňují chuť sladkou. Jako postupně rozvíjející se smysl je označován zrak, kde krátce po narození není novorozenec schopen vidět ostře, ale vidí rozmazané fleky. Fixovaný a ostrý obraz je miminko schopné vidět až kolem druhého měsíce života (Sedlářová, 2008). Jak jsem zmiňovala výše, sací a hledací reflexy, jsou velice důležité pro zajištění příjmu potravy od maminky dítěte. Matčino mléko je pro dítě velice důležité jak z hlediska příjmu potravy, tak ochranného. Matka dítěte svým mlékem posiluje miminku imunitu, kterou také zajišťuje jejím fyzickým dotekem a bakteriemi, které z něho přecházejí na dítě. Fyzický dotek a vůně jsou také pro miminko velice důležité. Rozpozná pak svoji maminku od ostatních osob a význam této vůně je pro miminko nepopsatelný (Hašplová, 2006). Dítě dostává do organismu z matčina mléka Imunoglobulin A, což je zvláštní druh obranné bílkoviny, která obsahuje obranné látky. Zároveň s touto bílkovinou jde miminku do těla spoustu imunních látek, které ho ochraňují před střevními infekcemi a alergiemi z potravy (což ovšem neznamená, že by si kojící maminka neměla dávat pozor na svoje stravování). Obranyschopnost dítěte se zvyšuje společně s kojením. Pokud maminka kojí dítě alespoň do třech měsíců, obranyschopnost podstatně stoupne až do věku dvou let dítěte. Při zasáhnutí dětského organismu nemocí, kojené dítě je schopné se s ní lépe vypořádat, než dítě nekojené. Intenzita i délka trvání jsou podstatně menší (Kiedroňová, 1991).

13

2.2 Schopnosti miminek a jejich reflexy Reflexy a jejich vývoj řazené dle věku dítěte: − 1. měsíc života: miminko dokáže zvednout na chvíli hlavičku, při posazování hlavičku nakloní dopředu, při vzpřímení má reflexní vzpřimovací reakci (prudké natažení nožiček), úchopový reflex, fixuje pohled na barevné podněty (hračky). − 2. druhý měsíc života: zvedá hlavičku i ze střední polohy na delší moment, při uchopování má ručky lehce otevřené, zpozorní při výraznějším zvuku, např. zvonečku, první úsměvy, vytváření samohlásek (aha, he, a, e). − 3. měsíc života: dítě je schopné držet hlavu nahoře po dobu jedné minuty, při nácviku chůze nožky ohýbá, když je podepřeme, po vložení hračky do ruky s ní pohybuje, dokáže souvisle sledovat hračku z jednoho místa na druhé, vytváří hrdelní hlásky (rrrr, errh, eechee). − 4. měsíc života: při poloze na bříšku se natahuje a krčí, tzv. zkouší, co jeho svaly dokáží, při přidržování do sedu je schopné držet pevně hlavu ve vzpřímené poloze, dokáže si hrát s ručičkami, vkládá si hračku do pusinky, miminko nám víská a hlasitě se směje. − 5. měsíc života: miminko je schopné se převrátit s bříška na záda, při posazování ohýbá nohy, ruce, hlavu i ramena, při nácviku chůze dokáže na chvíli udržet svou váhu, rukama se dostává k hračce, kterou chce, miminko dokáže rozpoznat milý a přísný hlas. − 6. měsíc života: při lezení se dítě podepírá ručkama, dokáže s pomocí sedět, miminko už má cílené úchopy a dokáže vzít hračku do celé plochy dlaně, je schopné si přendávat hračku z ruky do ruky, miminko nám obrátí hlavu, pokud se mu dá zvukový podnět. − 7. měsíc života: otočení z břicha na záda, při poloze na zádech si miminko hraje se svými chodidly a uchopuje je, miminko péruje na nožičkách při nácviku chůze, je schopné vzít hračky do obou rukou, dokáže hledat hračku, kterou 14

ztratilo, miminko nám „žvatlá“. − 8. měsíc života: miminko se lehce plazí a otáčí se kolem svojí osy, přitahuje se ručkami do sedu, ve kterém je schopné chvílí vydržet, miminko dokáže rozeznat cizí osoby, dokáže sledovat běžné činnosti dospělých, dívá se na sebe se zájmem do zrcadla. − 9. měsíc života: miminko se dokáže plazit a sedí samo po dobu jedné minuty, při pokusu se převrátit už se ručkama podpírá dozadu o zem, pokud se postaví a my ho chytneme za ruce, dokáže stát, nechává vědomě spadnout hračku a dokáže ji vyndat s nádoby, miminko reaguje i na tišší zvuky a chápe hru na schovávanou. − 10. měsíc života: děťátko se už staví na ruce a nožky má skrčené pod tělíčkem a houpe se, samo se dokáže posadit a chodí podél nábytku, takže dokáže stát s pomocí opory, v tomto měsíci se u dítěte vyvíjí pinzetový úchop, má už vědomé, koordinované pohyby a zkouší nejen předměty pouštět na zem, ale i je zahazovat do dálky, napodobuje gestikulaci svých blízkých, dokáže opakovat slabiky, pokud mu řekneme, tak rozumí, co po něm chceme (něco přinést), jsou s ním možné krátké „dialogy“. − 11. měsíc života: dítě již dokáže lézt po všech čtyřech, sedí jistě a je schopné udržet rovnováhu, chodí podél nábytku a s podporou našich rukou, rozvíjí se u něj klešťový úchop a dokáže si najít ztracenou hračku, je schopné jíst samo rukama a pít z hrnečku, u dítěte si můžeme všimnout jeho prvních slabik spojených s předměty (např.: auto – brmm-brrmm, jíst – hamham), dokáže reagovat na naše slovní obraty (např.: ne, ano). − 12. měsíc života: je schopné nám na požádání i bez předat svoji hračku či předmět, který drží v ruce, prohazuje malé předměty do lahví či skleniček, můžeme s ním hrát společně hry (na honěnou) a vyjadřuje svá první slovíčka (Hellbrűgge a spol., 2010).

15

2.3 První rok života kojence Během prvních dvanácti měsíců vývoje našeho miminka, je dítě kompletně odkázáno na péči rodičů, kteří se řídí základními potřebami miminka, takže ho přebalují, nosí, krmí, ukládají atd. V tomto dětském období je péče o dítě nesmírně důležitá. Může totiž ovlivnit jeho další, pozdější vývoj, především v oblasti motoriky (Zukunft-Huber, 2007). V tomto období se kladou základy osobnosti dítěte a proto je dobré tohoto období maximálně využít a snažit se soustředit na vývojové schopnosti dítěte, které se ještě neprojevily. Začátek výchovy dětí těsně po jejich narozením má své výhody. Patří sem lepší adaptace novorozence na okolí, je spokojenější a velice dobře se vyvíjí. S vyšším zájmem o miminko mu zajistíme vyšší fyzickou blízkost, která je velice prospěšná pro prohloubení vzájemného vztahu rodič – dítě. Pokud je miminko vývojově, fyzicky a psychicky v pořádku, je dobré, si určit formy a cíle výchovy miminka s předstihem. Přečtením si vhodné literatury o přirozeném vývoji dětí a poučení se o zasahování, podporování a aktivním výchovném působení na vrozené dětské reflexy včas, není důvod se znepokojovat, že se ze strany rodičů něco zanedbalo. Samozřejmě, že literaturu mohou maminky číst již před porodem, ale s aktivním zahájením výchovy by měly začít, až když budou v plné síle po porodu a budou schopné se začlenit do každodenních činností a povinností, které jsou spojeny s výchovou miminka (Kiedroňová, 1991). Způsoby výchovy dítěte ale nevznikají vždy z ničeho nic. Je to proces, který je výsledkem celého předchozího života rodičů, jejich zkušenostmi z dětství, vztahu s jejich rodiči atd. Velice důležité jsou dobré vztahy v rodině. Odráží se to například na uzdravení dítěte z nemoci, kdy se po dlouhodobém pozorování zjistilo, že pro uzdravení dítěte je důležitý jak výchovný postoj rodičů, tak stabilita v domácnosti a vztahy mezi rodinnými členy (Plevová, Slowik, 2010).

16

2.4 Pohyb novorozence ve vodě Jak uvádí pan MUDr. Gregora, tak „smyslem kojeneckého plavání je podpora pohybových dovedností dítěte, jeho tělesného a psychického rozvoje. Je určitým dechovým cvičením, otužuje dítě a tak může vést i ke zlepšení jeho zdravotního stavu.“ (Gregora, 2008, str. 82) Pohyb novorozence ve vodě, který si ještě neumí hrát či spolupracovat spočívá ve splývání dítěte na zádech po hladině vody, s oporou ruky rodiče pod hlavičkou dítěte a tělo se nadnese na hladinu a „plave jako korek“. Pojem „plavání s kojenci“ je tudíž z hlediska nespolupráce miminek nadnesený pojem, který neslyší rádi především lékaři, protože si myslí, že se nadměrně zatěžuje dětský organismus. Zkušenější lékaři však vědí nebo alespoň tuší, že každá plavecká aktivita má svůj vývoj, který se rozvíjí úměrně s věkem dítěte a s jeho motorickými schopnostmi. Říká se tomu metodika plavání. Do šesti měsíců by se „Plavání kojenců“ dalo nazývat „Pohybová hra kojenců s rodiči ve vodě“(Kiedroňová, 1991). Vnímání novorozence vody je velice kladné a příjemné. S novorozenci se plave ve velmi teplé vodě, např.: 33°C a je to pro ně takřka přirozené. Novorozenci zaujímají jimi přirozenou polohu. U maminky v náručí mají ruce v pěst, nožičky i ručičky ve flexi a jsou relaxovaní. Postupem času se jejich aktivita stále zvyšuje a jejich schopnosti pohybu ve vodě se zvyšují. Intenzivně pohybují nohama, kopou, natahují se ručičkami za hračkami atd. Tyto aktivní prvky se střídají

s klidnými, aby se děťátko příliš

nezatěžovalo a neunavovalo. Proto je délka jedné lekce 30 minut. Je neuvěřitelné sledovat vývoj Vašeho miminka, pokud s ním docházíte na pravidelné hodiny plavání. Čím je dítě starší, tím má mnohem větší motorické schopnosti, jeho svaly jsou silnější, zejména šíjové svalstvo, tudíž opora ruky pod hlavou ve splývavé poloze může být čím dál tím menší a menší. Zde je také důležitý přístup rodiče. Pokud má v sobě jakékoliv bloky či strach a odmítá od opory pod hlavou upouštět, nebo drží dítě „křečovitě“, přenáší to na miminko, které vycítí, že je něco špatně a bude v poloze na zádech protestovat. Zde je dobrá ukázka od zkušené instruktorky, která si zkusí miminko vzít a polohu na zádech názorně demonstrovat. Při relativně nízkém věku miminka (cca do

17

6 měsíců), se miminko zklidní, vycítí jistotu a leží. Ovšem něco jiného je, donutit ležet na zádech „nového plavce“ na hodině, ve věku 1 roku. V tomto věku mají děti období vzdoru, a sice se do vody moc těší, ale jakmile zjistí, že je potřeba dělat něco co se řekne, začnou se vztekat, křičet a odmítavě se vysmekávat z náručí. Není to sice pravidlem, ale v každém kurzu se někdo takový najde. Zde je potřeba ukázat kdo tady velí a kdo má pevnou ruku. Zejména vše vysvětlit rodičovi a zdůraznit mu, že musí být schopný své dítě uklidnit a přimět ho poslouchat. Je to potom i nepříjemné z důvodu věčného narušování hodiny. Pokud maminky navštěvují hodiny plavání už od novorozeneckého věku, není pro děti poloha na zádech vůbec problém a po určitém čase jsou schopni ležet na vodě bez podpěry pod hlavičkou (Kiedroňová, 1991). Plavání od takhle útlého věku miminka je velice důležité, protože kolik dospělých chodí plavat rekreačně a má problém se dostat na druhou stranu bazénu? Pro někoho je to leckdy utrpení, hrozně brzo se unaví, protože daný plavecký styl dělá nějakým způsobem špatně. Mnoho dospělých má problém s vydechováním do vody, nebo si vůbec nechtějí namočit, či nedej bože, potopit obličej. Je zde samozřejmě více aspektů, ale navštěvováním kurzů již od miminka, dítě nejen získá cit pro vodu, základní plavecké dovednosti, ale hlavně k vodě získá respekt (Kiedroňová, 1991).

2.5 Vliv pohybu dítěte na suchu Pro dítě je velice důležitý volný pohyb. Omezením tohoto pohybu, nebo jeho strádání, zejména v nejranějším věku dítěte, riskují rodiče poškození jeho motorického a psychického vývoje. Pohyby zdravého novorozence jsou nevědomé. Jsou to spontánní pohyby, kterými se seznamuje s okolím a se svým tělem. Je na rodičích, aby využívali co nejvíce podnětů, aby rozvíjeli všechny jeho reflexy, jak podmíněné, tak vrozené. Čím více podnětů se dítěti poskytne, tím rychleji se bude učit a získávat nové zkušenosti. Jak je zvykem, většina populace se celý život nějakým způsobem přizpůsobuje okolnostem. Tyto změny jsou různé. Radost se střídá se smutkem, napětí s uvolněním, nemoc se zdravím, námaha s odpočinkem atd. A čím více je člověk fyzicky i psychicky zdatný, tím snadněji tyto životní změny zvládá. Velký význam pro člověka má aktivní odpočinek pohybem a otužováním. Možnosti aktivního odpočinku jsou velice 18

rozmanité. Mezi asi nejvyhledávanější a nejzdravější sporty patří právě plavání (Kiedroňová, 1991).

2.6 Otužování miminek Plavání ovlivňuje příznivě jak základní pohybové vlastnosti a tělesné funkce, tak je to i výborná rehabilitační metoda. Důležitou složkou je také otužování, výchova hygienických návyků, upevnění zdraví a zlepšení obranyschopnosti organismu miminka. Otužování je pro tělo velice důležitým faktorem. Spoustu rodičů je zvyklých žít v přetopených bytech, nejspíš z obavy, aby jejich miminko nenastydlo. Poté oblékají dítě nepřiměřeně k počasí, jelikož jsou zvyklí na jiný teplotní rozdíl. I při oblékání dítěte je nutné přemýšlet, aby nebylo zbytečně navlečené do oblečení na -5°C, a přitom je venku +5. Za příklad se může vzít to, jak na procházku oblékají rodiče sami sebe. Pokud stále vládne nerozhodnost, je dobré sáhnout vždy po lehčím kousku oblečení a to teplejší vzít s sebou do tašky, pro každý případ. Neúměrným oblékáním, se nejen že způsobí nespokojenost dítěte, ale vůbec se tím nepřispívá k otužování miminka a může se tím způsobit různé kožní problémy (potničky, silné opruzeniny). Teplotou ručiček miminka se neřídit, protože jak ručičky, tak nožičky budou vždy o ten stupeň studenější než zbytek tělíčka. Je zde více faktorů. Například dlaň miminka je vždy o něco teplejší než prstíčky a prokrvení kůže se také znatelně liší. Pobyt na čerstvém vzduchu je pro otužování nenahraditelný. V létě je dobré dbát na to, aby byla dětská pokožka dostatečně chráněna před přímým slunečním zářením, protože pokožka miminka je velice citlivá a lehce by se spálila. Nejlepší způsob je postupné a opatrné seznamování dítěte se sluníčkem. Vždy se začíná od nohou a hlavička se nechává zakrytá. Nemusí se dávat čepička, stačí, když leží zčásti ve stínu, protože sluníčko totiž opaluje i přes stín a je dobrá mít na paměti, že opálení (zčervenání) je znatelné až po několika hodinách. V zimním období se miminko

nechá zvykat na chladnější počasí opět postupně.

Nejprve se nechává dítě u otevřeného okna, ale jen na pár minut a oblečení je stejné, jako kdyby s ním šli rodiče na procházku v kočárku. Interval pobytu dítěte venku se čím dál tím více prodlužuje, již od třetího měsíce života miminka. Miminka mají venku prvních pár měsíců života zajímavý reflex. Jakmile jim začne do nozder proudit studený

19

vzduch, způsobí to jejich usínání. Při pobytu venku není dobré miminko nevystavovat jak přímému dešti a suchému, silnému větru, který přenáší prach a infekce, tak přímému mrazu pod 5ºC. Na procházkách s dítětem se vyvarovat i oblastem s mlhou, obzvlášť v průmyslových oblastech (v takovém počasí je lepší zůstat s miminkem doma). Zvýšené získání nákazy se vyskytuje obzvláště v obchodních centrech a dopravních prostředcích, takže je dobré se s novorozenými miminky těmto místům vyhýbat (Kiedroňová, 1991). Tímto stylem života se zvyšuje nemocnost obyvatelstva a dětí. Pokud rodiče s dítětem chodí plavat např. v zimě, neuvědomí si teplotní rozdíl, kterému miminko vystavují a že jejich organismus ještě není schopný tento rozdíl zvládnout. Je proto rozumné, když po plavání v bazénu o teplotě 32°C ještě alespoň půl hodinky zůstanou v odpočinkové místnosti, kde je teplota 22°C, než aby šli rovnou ven, kde jsou 3 stupně. Spousta rodičů tomu nevěnuje pozornost a po téhle zkušenosti se rozhodnou, že raději v zimě nebudou s miminkem na plavání docházet, protože jsou z toho zbytečně nemocní. Takže otužováním rozumíme přiměřené snižování teplot, ne přechody z extrému do extrému. Například při koupání miminka doma ve vaně každý týden snižovat teplotu o jeden stupeň, nebo při koupání pouštět sprchou do teplé vody k tělu miminku vodu studenou. Takhle miminka ucítí rozdíl, cévy se zúží, tepelný výdej nebude tak velký a organismus bude současně nucen zvýšit svou aktivitu k produkci tepla. Následkem je lepší prokrvení kůže, zvýšení oběhu krve, ale dbát také na to, aby nedošlo k podchlazení.

Otužováním lze tedy předcházet onemocněním, protože se postupem času dítě lépe přizpůsobuje vnějším podmínkám. „Průzkumem bylo zjištěno, že plavající děti jsou třikrát méně nemocné než neplavající.“(Kiedroňová, 1991, str. 29) Srdečně cévní systém je příznivě posilován pravidelným pohybem, jak na suchu, tak ve vodě. Pohybem ve vodě je srdeční sval zesílen a dochází ke zvětšení srdečních komor. Dýchací soustava je plaváním a cvičením také příznivě ovlivňována, dochází zde k výměně plynů i v okrajových částech plic. Zvyšuje se tím vitální kapacita plic, rozpínavost a pružnost hrudního koše. Zajímavé je, že objem plic je o deset až patnáct procent větší u kojenců co navštěvují hodiny plavání než u neplavajících dětí. Jelikož funguje celá plicní plocha, dýchání je kvalitnější. Lidské tělo je při plavání

20

nadlehčováno a tím pomáhá odstranit různé nedostatky držení těla. Jsou nadlehčovány jak klouby a kosti, tak podpůrný aparát a díky plavání jsou zesilovány i zádové svaly, které udržují správné zakřivení páteře Pohyb ve vodě je pro kojence velice přínosný jak ze zdravotních důvodů, tak z psychických a umožní i rychlejší pohybový vývoj. Pokud se miminko koupe, stačí, když je teplota vzduchu v místnosti 20-22°C a voda aby měla teplotu 36-37°C. Když je miminko do koupané, je dobré ho začít otužovat přiblížením k proudu studené vody, anebo ho polévat vodou chladnější o jeden stupeň, než byla voda při koupání. Aby nedošlo k poranění jemné kůže novorozence, je dobré miminko osušit lehkým přikládáním osušky a ne třením. Vzduchová koupel je vhodná právě před koupáním. Teplota místnosti, kde miminko spí, by neměla být vyšší jak 20°C a pokud to lze, ložnice by se měla před uložením miminka vyvětrat, aby mělo dostatečný přísun čerstvého vzduchu. Z důvodů bezpečnosti, by nemělo novorozené miminko ani dítě v pozdějším věku spát v posteli společně s rodiči. Je zde možnost zadušení či poranění. Pokud je v domácnosti ústřední topení, není na škodu dbát na zvlhčování vzduchu pomocí odpařovačů a na noc je dobré vypínat topení úplně. Toho, že se naši nejmenší dokáží přizpůsobovat teplotním změnám, se dá velice dobře využít k jejich postupnému učení si zvykat na teplo či na chlad. Jak je známo, voda příjemně unavuje a podporuje také chuť k jídlu, takže si maminky pochvalují, jak jim miminka díky plavání hezky papají a spinkají a jsou celkové vyrovnanější. Tyto všechny důvody jsou pro naše děti pozitivum, ale nejsou jedinými, proč maminky kurzy navštěvují. Důvodem pro takto brzké seznámení s vodou je i záchrana před utonutím. Jak jsem již zmiňovala výše, děti si navyknou na vodu, získají cit, celkově zesílí a rozvíjí se u nich, díky plavání přes různé překážky, vytrvalost a vůle. Navštěvování hodin plavání se nemusí stát pro dítě nutně povinností. Při správném rozvržení výuky a dbání na to, aby se děti učily hrou, se hodiny stanou radostnými, zábavnými, děti se na ni budou vždy těšit a zachovají si na plavání celoživotní vzpomínku (Kiedroňová, 1991).

21

2.7 Kojenecké plavání Kojenecké plavání a dovednosti, co k němu patří, je ve smyslu bezpečného zvládnutí vodního prostředí velice užitečná aktivita a budují se pro ni základy už v již v raném věku dítěte. I když se o plavání a jeho výhodách ví už mnoho, možností tohoto sportu jsou nedoceněny. Z tohoto důvodu není kladena na výuku plavání taková péče, pozornost a v první řadě kvalita, jakou by si zasluhovalo. Rozvoj plavání se může dělit do tří etap: přípravnou, základní a zdokonalovací plaveckou výuku, ze které se vychází při volbě sportu, zdravotně zaměřených aktivit ve vodě, či jen při kondičním cvičení. Při aktivitách kojeneckého plavání se rodiče s dětmi ocitají ve fázi přípravné, kde se miminka začínají učit senzomotoriku ve vodě a adaptaci na vodní prostředí, kde se s nimi budou praktikovat základní plavecké dovednosti (Čechovská, 2007, str. 18). Je velice důležité si připravit, jak bude instruktorka lekce pro nejmenší vést, jakým způsobem je bude učit, aby je dokázala zaujmout a zároveň rozvíjela jejich motorické dovednosti ve vodě. Lekce plavání vyžadují rozvoj a velice individuální přístup k dětem. Ne každý je stejně fyzicky a psychicky vyvinut, tudíž je třeba ostatní nezanedbávat, což nejvíce vnímají rodiče. Oni vidí pokroky, které miminko dělá, mají z toho radost a usvědčí je to v tom, že dělají správné rozhodnutí, a že mají pokračovat v plavání. Důležité je na miminka nespěchat, nepůsobit na ně stresovými podněty. Jak už jsem zmínila několikrát, miminka to vycítí a nebudou se cítit ve vodě pohodlně. Stres může nevědomky přenést na dítě jak matka, která si je na prvních hodinách nejistá, tak instruktorka. Může být uspěchaná, nenaladěná a držet při ukázce nové aktivity miminko křečovitě. I proto je důležité, být ve vodě v pohodové náladě a vždy s úsměvem (Čechovská, 2007).

2.7.1 Polohování kojenců ve vodě Osobní hygiena miminka by se neměla přehánět, ale také zanedbávat. Jako základní pravidlo si můžou rodiče určit to, že nohy i ruce dítěte udržují vždy čisté. Jako ranní a večerní rituál si volí omývání obličeje miminka mycí žínkou či houbou a samozřejmě v pozdějším věku i čištění zoubků. Po každé koupeli by se mělo tělíčko dítěte hydratovat, a proto je dobré ho promazávat oleji či tělovými mléky určenými pro naše 22

nejmenší (Sommer, 2007). Během prvního roku života miminka se s ním děje mnoho změn, takřka po týdnech. V tomto období (cca do jednoho roku života) se v plavání nejčastěji využívá polohování, které zahrnuje splývání v různých polohách na hladině vody, kde se užívá různých pomůcek a držení. Zde je příklad deseti aktivit, podle kterých se v tomto pořadí postupuje při novorozeneckém plavání v domácím prostředí – vaničkování (Čechovská, 2007): „ 1.

Seznámení s vodou, potopení těla a setrvání v náruči v klubíčku ve vodě.

2.

Klubíčko, mírné uvolnění v klubíčku, zrakový a hlasový kontakt

3.

Klubíčko s pohupováním, kontakt hlasem, zpěvem

4.

Klubíčko s pohupováním, rozevřené klubíčko, kontakt klidným hlasem, zpěvem

5.

Klubíčko s tažením za hlavičkou a zpět, zrakový kontakt, pomůcky

6.

Poloha na zádech s rukou pod hlavičkou a zadečkem, tažení za hlavičkou a zpět,

zrakový kontakt s využíváním pomůcek 7.

Poloha na zádech s uvolňováním ruky pod zadečkem, tažení po vlnovce

8.

Poloha na zádech s uvolňováním ruky pod zadečkem, držení za bradičku nebo

bez takového držení, tažení po vlnovce 9.

Poloha na zádech, tažení za hlavou po elipse, nácvik přehmatu rukou při tažení

10.

Poloha na zádech s pohybem v různých směrech, po osmičce.“ (Čechovská,

2007, str. 41,42)

2.7.2 Příprava miminek na plavání Jelikož miminko nemůže do ukončeného pátého měsíce navštěvovat veřejné chlorované bazény, chodí se plavat k zákazníkům domů na vaničky, již od útlého věku novorozence. Některé baby kluby mají dokonce vaničky k dispozici, protože mají své 23

prostory a tak dochází maminky k nim, ale to je doporučené až od druhého či třetího měsíce dítěte (Gregora, 2001). Lekce se zpravidla dělají jednou týdně, po dobu třiceti minut, ale asi každý baby klub to má individuální. Velice důležitá je hygiena. Před každou lekcí se vana vymyje a kdo chce, vydesinfikuje. Voda se do vany napouští těsně před koupelí a to v teplotě 36-37°C a teplota v místnosti je stabilní. Nebude tam ani přetopeno ani moc chladno, ale teplota vzduchu v koupelně by měla být o trochu vyšší než ta, ve které miminko obvykle pobývá. Jak jsem zmiňovala výše, děti si postupně zvykají na teplotní rozdíly, rozvíjí se u nich schopnost přizpůsobovat se rozdílům teplot. Tudíž se může teplota vzduchu a vody postupně snižovat (Čechovská, 2007). Než začnou rodiče s miminkem plavat, měli by se se ujistit, že je v dobrém rozpoložení, je napapané (dobrý rozestup je 20 minut po jídle) a vyspalé. Před začátkem lekce jako takové, je zvykem opláchnout miminku zadeček, ale mytí zbytku těla se ponechá až na konec lekce vaničkování. Dbá se na to, aby byla dodržována posloupnost lekce a všechny úkony byly plánované. Instruktorka maminku navštěvuje proto, aby ji naučila jak s miminkem ve vaně manipulovat, obzvláště s prvorozeným, a naučí ji hmaty a přehmaty ve vodě, aby docházelo k bezpečné manipulaci s dítětem. Rituální úkony jsou vyhovující jak pro matku, tak pro dítě. Pro matku zde jde o poměrně náročnou situaci, kdy potřebuje být v pohodě, a napětí a nervozita jsou pro ni v těchto chvílích na obtíž. Jde o to, mít v tento moment harmonicky navázaný vztah s dítětem, protože ono je na stres a strach také citlivé. Dětské příslušenství, potřebné bezprostředně po koupeli, si připravíme ještě před lekcí, a je dobré, je mít vždy po ruce. Po koupání rodiče totiž nemusí miminko přenášet mokré a náchylné na dlouhé vzdálenosti. Pomůcky, které se potřebují ve vodě při lekcích plavání, je nutné pravidelně desinfikovat, mít je také v dosahu, aby se od vany neodbíhalo, a teplotu vody je dobré si kontrolovat vždy teploměrem, speciálně do vody. Maminka by se na plavání měla také připravit. Vzít si pohodlné oblečení na doma, vyhrnout si rukávy od trika do výše potopení rukou a případně nějaký polštářek, pokud u vany sedí. Je zkrátka důležité, aby se cítila pohodlně (Čechovská, 2007).

24

2.7.3 První zážitky miminka ve vaně Do vody by se dítě mělo přenášet způsobem, kterým s ním rodiče běžně manipulují a řídí se při tom kroky, které je učí správné polohování dítěte ve vodě viz. Kapitola výše. „Např. Jednou rukou podložíme hlavičku tak, aby otevřená dlaň obsáhla celé temeno. Druhou rukou uchopíme dítě mezi nohama tak, že palec obejme vnitřní stehno jedné nožky a prsty se rozloží pod zadečkem. Držení je jemné, ale dostatečně pevné a bezpečné.“ (Čechovská, 2007, str. 44) Jak jsem zmiňovala výše, miminko je velice citlivé na Vaše emotivní i manipulační projevy. Takže pokud budou rodiče miminko držet v křeči a nejistě, nebude v pohodě a bude rozmrzelé. „Pak dítě zdvihneme a zvolna položíme do vody nejprve zadečkem tak, aby celé tělíčko bylo s výjimkou obličeje potopené. Pod vodou je tedy i temeno hlavy i uši.“ (Čechovská, 2007, str. 45) Jiný způsob přenášení a zanořování dítěte do vody je v klubíčku. „Dítě spočívá v náručí rodiče s páteří do mírného obloučku, nohy a paže jsou pokrčené, sbalené, spodní paže dospělého podpírá zadeček a zádíčka, v ohnuté druhé paži spočívá hlavička dítěte a paže svrchu jistí nožičky dítěte. Poloha dítěte připomíná poněkud „rozbalenější“ polohu plodu v děloze. Dítě zanořujeme v klubíčku opět nejprve zadečkem, pokud je klidné, pomalu uvolňujeme klubíčko a přecházíme na základní držení v poloze na zádech s jednou rukou pod hlavičkou a s druhou pod zadečkem.“ (Čechovská, 2007, str. 45) Rukou, kterou držíme pod hlavičkou miminka, nepokládáme na krk. Dbáme na to, aby ruka byla až skoro na konci hlavičky a nedráždila tím šíjové svalstvo miminka, je jim to velice nepříjemné. Pro zklidnění dítěte volíme opět polohu v klubíčku. Vůbec zde nemusejí být obavy z toho, že miminku vteče voda do oušek. Po koupání je maminka osuší. Pouze však, vnějším způsobem. Nikdy se nestrká vatová tyčinka přímo do ouška, jak jsou mnozí z rodičů zvyklí, ale pouze se osuší po vnějším obvodu ucha. Kdo má v plavání s miminky dlouhodobou praxi, může potvrdit, že plavání dětí není zdravotně závadné a nezpůsobuje zdravotní potíže. Pokud je ale miminko méně odolné vůči nachlazení a různým zánětům, není plavání vhodné (Čechovská. 2007).

25

2.7.4. Vodní aktivity dětí „Hlavní význam pohybové aktivity je pozitivní vliv na kardiovaskulární systém a svalovou zdatnost (zvýšen podílu aktivní hmoty), zvýšení hustoty a odolnosti tkáně kostí (se snížením rizika zlomenin krčku kosti stehenní) a zvýšení efektivity metabolických reakcí. Pohybová aktivita snižuje riziko předčasného úmrtí, riziko ICHS a cévní mozkové příhody, má pozitivní vliv na hladiny krevních lipidů. Zvýšením obratnosti člověka se podílí na prevenci nebezpečných pádů. Zlepšuje spánek a snižuje riziko depresí.“ (Komárek, Provazník, 2011, str.26) Při vodních aktivitách na hodinách plavání je podmínkou, aby instruktorka měla kurz první pomoci u novorozenců, kojenců, batolat a dětí předškolního věku. Na hodinách plavání se samozřejmě učí již od útlého věku, že mají mít k vodě respekt a neměly by se pohybovat kolem prázdného bazénu bez dohledu, ale stát se může cokoliv. Děti jsou vesměs neopatrné, zvědavé a nemají ještě tu schopnost rozeznat nebezpečí jako my, dospělí. Jako největší rizika se obecně berou bazény u rodinných domků, kdy si rodiče myslí, že dítě ví, jaké může nastat nebezpečí a že dítěti alespoň stokrát říkali, že pokud v dohledu není žádný dospělý, neběhá kolem bazénu a nesmí dovnitř. I přes toto rodičovské vědomí se dítě může vzít a vyzkoušet, jestli ta maminka vlastně měla pravdu. Jako nejčastější jsou poté úrazy hlavy, podklouznutí při běhání na mokrých dlaždičkách s následkem nějaké zlomeniny atd (Srnský, 2007). Podstata novorozeneckého plavání je ve vznášení se na hladině, klidně, v zádové poloze. Pokud se miminku dá ve vodě správná opora, může se natáčet do stran, pobývat ve vodě i v šikmé poloze a v neposlední řadě se může ve vodě i mírně pohybovat pomocí nekoordinovaných pohybů končetinami. Když leží novorozenec klidně na hladině, chová se ve vodě obdobně, jako na suchu: má všechny končetiny ve flexi, většinou stočené u hlavy a ruce zaťaté v pěst. Při zanořování do vody po ouška se často stává, že rodiče miminko nadlehčují až moc, takže jim tělíčko vyčuhuje z vody a je jim proto zima. Může za to jejich vlastní nejistota a až přehnaně zdůrazňují místo přirozené polohy mírně šikmé, polohu vodorovnou vysokou. Pokud instruktorka pozoruje, že je miminko při zádové poloze klidné, může přidávat další „plavecké aktivity“, jako je například vožení miminka za hlavičkou a zase zpátky (při této poloze se novorozenec 26

hezky uvolní a i jeho flektované končetiny se na chvíli z relaxují, jakoby zvláční). Procvičování této polohy je velice důležité, protože postupem času si jsou maminky jistější, a můžou ruku pod zadečkem uvolnit a pohybovat miminkem pouze s rukou pod hlavou. Po zvládnutí polohy tahu za hlavičkou a zpět se začíná dělat tah po vlnovce, což znamená dělat pravidelné pohyby i do stran a posléze i osmičku. Důležité je postupovat při plavání zvolna. Tyto úkony se nedělají nějak extra dlouho, stačí jen pár minut. Jakmile je dítě nespokojené a mrzuté, je dobré ho vyndat z vany a osušit ho (Čechovská, 2007).

2.8 Abeceda potápění u miminek Pro potopení miminka se využívá abecedy potápění. Je to deseti-krokový systém, který poprvé představila paní Eva Kiedroňová (1991, str. 78). Zprvu se miminko nepotápí celé, ale jen se mu otírá obličej. Aby si miminko na vodu v obličeji zvyklo, je dobré se o to snažit již v průběhu vaničkování, kdy ho ještě instruktorka nepotápí. Tzn. Pokaždé, když dítěti cákne do obličeje voda, neotírá se. Miminko si tak zvykne a hlavně si spojí souvislost, že voda v obličeji není nic špatného. Miminko si zadržení dechu spojuje s hlasovým pokynem (Čechovská, 2007). „ V potápění usilujeme o podmíněný reflex. Dítě se nejprve osloví jménem a slovním signálem pro potopení, následuje přetření obličeje mokrou dlaní, později přelití vody přes obličej, na které dítě reaguje zatajením dechu, může následovat potopení úst, obličeje, celé hlavy. Spojováním slovního pokynu s následným přelitím obličeje vodou vytváříme podmínky pro vznik druhosignálního podmíněného reflexu.“ (Čechovská, 2007, str. 54) Je potřeba, aby dítě po zaznění signálu zatajilo dech. Jak jsem zmiňovala výše, s potápěním se začíná postupně, což znamená, že na první potopení instruktorka určitě nepotopí ústa, natož celý obličej. Signál k potápění mají všechny školičky stejný nebo alespoň jejich část a toto slovní spojení by se mělo používat jen při úmyslu potopení miminka. Heslo se vyslovuje s důrazností, ale klidně. První část hesla je vždy jméno dítěte, poté následuje ááá – šup, ááá – vodník, ááá – žbluňk a ihned po zaznění hesla otře

27

maminka obličej miminka vodou. Miminko se drží v klubíčku zády k sobě, levá ruka je pod nožkami a podpírá tím zadeček dítěte. Pravou ruku tak mají rodiče volnou k polití či chytnutí kelímku (Čechovská, 2007). Zde je příklad abecedy potápění, která se využívá v naší plavecké školičce s kojenci . Číslování se odvíjí od počtu lekcí, kterých je vždy 10: 1) Otření rukou – po zaznění hesla namočí maminka ruku a pevným semknutím otře obličej miminka směrem od čela po bradičku. Je důležité, aby obemknutí obličeje miminka bylo pevné, ale krátké. 2) Voda do dlaně s otřením – maminka nabere do dlaně vodu, řekne heslo, polije obličej miminka opět směrem od čela k bradě a otře. Je dobré, aby se maminka snažila, mít ruku mimo zorné pole miminka, protože chce, aby reagovalo na zvukový a ne vizuální podnět. 3) Kelímek s otřením – na třetí lekci se dává rodičům kelímek, který naplní z poloviny vodou. Po heslu polije rodič kelímkem miminku hlavičku a opět otře obličej po polití. 4) Kelímek s odlehčeným otíráním – stejný postup jako na třetí lekci, akorát s rozdílem, že po polití vodou se otírá obličej už jemněji, odlehčuje se otírání rukou. 5) Kelímek na předloktí – v této lekci miminko již není v klubíčku, ale pokládá se rodičům na levé předloktí, které se vloží do podpaží miminka a maminka ho chytne pevně za ramínko, které je dál od ní. Pravou ruku má volnou a využívá ji k polití kelímkem. Zde se již obličej miminka po polití vodou neotírá a kelímek může být plný až po okraj. Pro rodiče je tento pohyb nový, takže první potopení instruktorka chytne rodiče za předloktí a pomůže mu tento pohyb vykonat. 6) Potopení s kelímkem po pusinku – jelikož je miminko stále zvyklé, že voda přichází po signálu shora, první potopení se praktikuje stále s ještě s kelímkem, aby nebylo zmatené a vystrašené. Po zaznění hesla tedy rodič polije dítě kelímkem a zároveň ho vodorovným tahem předloktí potopí po pusinku do vody. 28

7) Potopení s kelímkem po nosánek – Na sedmé lekci se opakuje stejný postup potopení jako na předchozí s tím rozdílem, že se miminko potopí až po nosánek a zkusí se již odstranit kelímek. Může se stát, že některým miminkům to bude ještě dělat obtíže, těm se ještě kelímek může ponechat. Ti, co kelímek již nepoužívají, musí dát miminku za hlavu volnou dlaň pravé ruky. Drží ji přibližně 1mm za hlavičkou miminka, aby se nenaučilo dělat záklon hlavy dozadu, protože zakloněním hlavy dozadu miminkům nateče více vody do nosu, než když hlavu jistíme rukou zezadu. 8) Potopení po oči – zde se již odstraňuje kelímek úplně a postupuje se stejně jako v předchozích lekcích. Řekne se heslo a poté, vodorovným tahem ruky, se miminko potopí na předloktí do vody, až po jeho oči. Jelikož rodič potápí miminko poprvé pod vodu i s očima, instruktorka drží kousek od miminka, v úrovni jeho očí, hračku, na kterou se zaměří. Ukázáním nějakého předmětu ve vodě, pomáhá instruktorka miminku nezavírat pod vodou oči. 9) Potopení po čelo – v této lekci je to trochu sporné, protože když rodič miminko potopí po čelo, většinou se potopí již celé, neboť jsou děti ve vodě docela živí a celé potopení je až v poslední lekci kurzu začátečníků. Nicméně miminko se potopí na předloktí po čelo tak, že se rodič snaží nezajíždět moc hluboko do vody. Živější miminka se potopí celá a klidnější to zvládnou po čelo. 10) Úplné potopení – V poslední lekci se miminko zvládne potopit již celé a i do větší hloubky. Opět, jako v každé předchozí lekci s potápěním na předloktí a drží se miminku pod vodou hračka (Plavecká školička Hvězdička, 2008). Velice důležité je miminko po každém potopení pochválit a pomazlit si ho. S každým dalším krokem udělá spoustu práce a pokroku a je třeba ho náležitě ocenit.

2.8.1 Metodika a skladba lekcí plavání dětí v bazénu Výuka lekcí v bazénu probíhá pod vedením speciálně vyškolené instruktorky, která má oprávnění a kompetence tuto aktivitu provozovat. Každá lekce trvá 30 minut a metodika plavání novorozenců, kojenců a batolat se odvíjí vždy a za každých podmínek dle 29

přirozeného vývoje miminek. Kurzy plavání na sebe navazují postupně, dle pokročilosti malých plavců a dle jejich schopností. Je velice důležité, aby v jednotlivých plaveckých kurzech (lekcích) byly stejně nebo alespoň podobně staré děti. Míchání věkových kategoriích škodí jak miminkům, z důvodu přehnaně ambiciózních matek, které s ním začnou zkoušet například prvky, které vůbec nepřísluší jeho vývojové úrovni, tak samotnému plaveckému klubu, protože naopak starší batolata budou na rozdíl od kojenců pohybově mnohem schopnější a maminky budou mít pocit, že se vlastně nic neučí a začnou mít pochyby, zda zvolily vhodný plavecký klub (Plavecká školička Hvězdička, 2008). Jako příklad skladby lekcí využiji metodiku naší plavecké školičky Hvězdičky: • Přivítání – Na začátku každé lekce je přivítání. My používáme Berany, berany duc do kroužku. Miminka se chytají za hrudníček, zády k mamince, jsou vždy po bradičku ve vodě a kojenci s batolaty, kteří už nosí plavecké pomůcky (páseček a kolečka) se chytají za pánev, také zády k rodičům. Dopředu jdou tedy po hrudníčku a dozadu je rodič pokládá na záda. Po každém položení na záda je dobré podporovat děti v kopání a říkat: „kopy, kopy, kopy“ • Poloha na zádech – tato poloha se provozuje na každé lekci, je to tzv. rutina. Miminka se chytají pravou rukou pod hlavou a levou pod zadečkem, jak je zmíněno v kapitole: Polohování ve vodě, nebo místo podložení zadečku můžeme chytnout miminko za bradu. Kojenci a batolata s pásečky a kolečky se většinou už jen podpírají pod hlavou a maminky s nimi couvá. Při této aktivitě se chodí v kroužku s písničkou. • Prší, prší – tato aktivita je také rutinní a princip spočívá v projíždění s dětmi pod mostem z žížal po bříšku a po každém projití jej instruktorka pokropí konývkou. Zde si děti zvykají na vodu v obličeji. S miminky se opět volí úchop za hrudník zády k sobě a kojenci s batolaty dle věku už proplouvají pod žížalou sami nebo s pomocí maminky s úchopem za pánev. Opět s podporováním kopání: „kopy, kopy, kopy“.

30

• Potopení na pomůcku – Děti, které za sebou mají již jeden absolvovaný kurz, se už mohou s přehledem potápět na pomůcku. Instruktorka převezme od matky miminko, maminka vloží pod vodu pomůcku, řekne heslo a instruktorka potopí dítě směrem k rodiči na pomůcku. • Pomůcka – pomůcky jsou různé. Od žížal, rybiček, destiček po pontony a žabáky. Na pomůckách jsou děti buď na bříšku, nebo na zádech, vždy ale ponoření ve vodě po bradičku. Děti používají pomůcku vždy s dopomocí maminek. Metodika vyvíjí aktivity tak, aby ve věku 2 lety již byli schopní pomůcku chytnout do rukou a plavat s ní na konec bazénu po břiše či na zádech (nácvik kraulu a znaku). • Procvičování svalů – V každé hodině se procvičují svaly miminka. Každá zmíněná aktivita má svůj účel a funguje na určenou skupinu svalů. Asi nejefektivnější cvik je posilování posturálních svalů miminek. Rodiče si je chytnou čelem naproti sobě, kolmo do vody, miminko je zanořené po bradičku. Úchop je široký hrudníkový, palce maminky jsou položené pod bradavkami miminka. Po zvládnutí úchopu rodič s miminkem hýbe např. zleva doprava a nazpět. Miminko se snaží svými silami vyrovnat odporu vody a výborně si tím posílí tuto skupinu svalů. Cviků je toto zaměření spoustu. • Hra – Děti si vždy potřebují od „povinností“ ve vodě trochu odpočinout, proto se do lekcí zahrnuje hra. Jde, buď o vožení balónků do pontonu s dírou, vožení vodo lepek, kde je dobré dbát na to, aby se děti natahovaly ručkama po hračkách a vylepšovaly si tím svoji motoriku. Či se zvolí jednoduché hry, jako spadla lžička do kafíčka, vařila myška kašičku atd. Ale tyto aktivity se většinou provozují jen s malými dětmi do dvou let. Tyto aktivity se během lekce plavání metodicky střídají a během kurzu (10 lekcí) se kombinují tak, aby každá lekce byla jiná a děti s rodiči se tak nenudily a hlavně, aby se miminka učila stále něco nového (Plavecká školička Hvězdička, 2008).

31

2.9 Klady plavání kojenců, novorozenců a batolat „Plavání je dovednost, která se nedá jinou nahradit. Přispívá k upevnění zdraví, zvyšuje tělesnou zdatnost a výkonnost, dá se využívat od raného věku do pozdního stáří. Čím dříve se dítě naučí plavat, tím lépe pro ně, Při správném vedení získá brzy nejen jistotu v pohybu ve vodě, ale i technickou dokonalost u může měřit své síly s ostatními.“ (Hoch, 1991, str. 5) Ke kladnému významu plavání patří jak otužování, které jsem zmínila o pár kapitol výše, tak i správný pohybový vývoj dítěte, který se ve vodním prostředí jedině zlepšuje a je podstatně rychlejší. Děti jsou ve vodě radostné, spokojené, obratné, aktivní a také disciplinované. Tím, že maminky s dětmi navštěvují hodiny plavání, je vlastně vracejí do jejich přirozeného vodního prostředí, kde se jim vedlo velice dobře. Novorozenci, kojenci, batolata a děti vůbec, mají lepší předpoklady k plavání než dospělý člověk, protože mají jiné tělesné parametry jako je rozložení svalstva, hustota těla a lépe se tím vznášejí ve vodě. Vodní prostředí je výborné jak pro ovlivnění cévního systému (zesílení srdečního svalu, zvětšení srdečních komor), tak i pro plíce, protože při správném dýchání během vodních aktivit se zvyšuje vitální kapacita plic, zajišťuje se dostatečná výměna kyslíku i v okrajových částech plic a pružnost a rozpínavost hrudního koše. Z psychického hlediska je pro dítě pobyt ve vodě velice uspokojující (přirozené prostředí) a prohlubuje si tímto vztah k rodiči, protože se věnují jen sami sobě. Voda má velice příznivý vliv na střevní peristaltiku, zlepšuje držení těla a pomáhá odstranit řadu vadných držení těla, zádové svaly se zesilují a udržují tím správné zakřivení páteře, svaly na končetinách se kopáním zatínají a relaxují. Plavání je příjemné, uvolňující a navozuje pocit únavy. Děti jsou potom vyrovnanější, klidnější a dobře nám spinkají a papají (Matuška, 2013). Plavecké aktivity také zlepšují koordinaci jemné motoriky ve vztahu oko-ruka a věnují se vestibulární stimulaci (Sigmundsson, Hopkins, 2010).

32

2.10 Nevýhody plavání novorozenců, kojenců a batolat Česká pediatrická společnost vydala souhrn o kurzech plavání kojenců a batolat, kde se zmiňují jak o kladech, tak záporech plavání. Mezi tzv. nevýhody během kurzů plavání novorozenců, kojenců a batolat patří především chlorovaná voda, která při nesprávném poměru dětem vysušuje sliznice, dráždí oční spojivky a zhoršuje, již vzniklé, kožní problémy (např. ekzém). Dle zahraničních studií se zase prokázalo riziko vzniku astmatu při delších pobytech ve chlorované vodě a i riziko rozvoje alergických a atopických onemocnění (Vladimír Mihál, Jan Janda, 2010). Je ale nutné podotknout, že tyto studie probíhaly v zahraničí, kde jsou jiné normy i vyhlášky, týkající se poměru chlóru vůči vodě. V České Republice, dle vyhlášky č.135/2004 Sb. ze dne 17. března roku 2004 „U dětských bazénů a brouzdališť se doporučuje, aby obsah volného chloru ve vodě bazénu se pohyboval při hodnotě 0,3 mg/l.“ je jasně vyjádřený poměr chlóru a vody, pokud chce příslušně vyškolená osoba provozovat dětské plavání. Vzniklé problémy z chlorované vody vznikají buď pobytem v nadměrně chlorovaných bazénech, kde rodiče s dětmi nemají vůbec co dělat, nebo z důvodu přehnaného navštěvování dětských bazénů, např. 3krát týdně apod.

2.11 Názory pediatrů na dětské plavání MUDr. Jana Hochová uvádí: „Plavání pozitivně působí na psychomotorický vývoj dítěte. V některých případech je i vhodným rehabilitačním doplňkem. Dítě si prostřednictvím hříček zvyká na odlišné prostředí, tedy na vodu. Plně se na ni adaptuje, a tak je průběh nácviku plavecké lokomoce u těchto dětí rychlejší. Plavání v centrech nepůsobí pozitivně pouze na děti, ale má kladný vliv i na maminky, které by se jinak mohly cítit v sociální izolaci." (Hochová, 2013) MUDr. Hana Cabrnochová, předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů: „Plavat by měly děti, které při této pohybové aktivitě nepláčou, musí to být pro ně přínosem i v rovině pohybové stimulace. Já sama kojenecké plavání nezakazuji, ale

33

vysvětluji, že se jedná především o zábavu pro matku, dítě se rozhodně bez plavání obejde. Dříve také děti neplavaly a rozhodně žádný průkaz efektivity tohoto přístupu dosud nebyl předložen.“(Cabrnochová, 2012) MUDr. Miroslav Matoušek zmiňuje: „Plavání kojenců je v současnosti módní trend. Odborná veřejnost se celkem shoduje, že zdravotní přínos je zde asi minimální, spíše se podporují sociální kontakty jak matky, tak dítěte. Jedním z cílů je, aby se dítě nebálo vody. Toho lze ale dobře docílit i doma ve vaně za podpory rodičů. Některým dětem se pobyt ve vodě v kolektivu dětí může líbit více, ale půjde spíše o děti větší. Plavat se dítě naučí až přibližně ve 4 letech. Z tohoto pohledu se jeví pro dítě vhodnější kurz plavání nejdříve ve 3 až 4 letech.“(Matoušek, 2010) A jako posledního pediatra bych ráda uvedla MUDr. Ivu Malou, specialistku na psychomotorický vývoj dítěte: „Plavání s kojenci přináší mnoho výhod jak pro děti zcela zdravé, tak pro ty, které mají nějaký zdravotní handicap. Pohyb ve vodě má příznivý vliv na celkový psychomotorický vývoj dítěte, postupné otužování vede k otužilosti organismu a tím jeho obranyschopnosti vůči běžným onemocněním. Aktivním přirozeným pohybem ve vodě děti získávají nové zkušenosti, osvojují si nové dovednosti – jak motorické, tak i sociální, rozvíjejí své poznání, komunikační schopnosti, osamostatňují se. Z vlastních dlouholetých zkušeností mohu říci, že děti, které chodily plavat, jsou mnohem obratnější než ty, které tuto aktivitu neabsolvovaly.“ (Malá, 2007)

34

3

Praktická část

3.1

Metodika výzkumu

Pro praktickou část bakalářské práce jsem zvolila kvantitativní metodu výzkumu a to anonymní dotazníky. S pomocí vedoucí mojí práce, paní doktorkou PhDr. Vlastou Dvořákovou, jsem si zvolila několik cílů a hypotéz, na základě kterých jsem sestavila anonymní dotazníky (viz. Příloha č. 1). Dotazníky sestavené pro výzkumnou část byly zaměřeny na informovanost žen o plavání novorozenců kojenců a batolat a byly rozdané v pražské školičce pro plavání novorozenců kojenců, batolat a dětí předškolního věku. Obsahují 10 otázek, z nichž je 5 uzavřených, 4 polo uzavřené a 1 otevřená. Vyhodnocením dotazníků mi pomohlo k potvrzení a vyvrácení hypotéz, které jsem si zvolila k cílům mojí bakalářské práce.

3.2

Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí

Pro výzkum jsem zvolila ženy ve věku méně než 17 let a ne více jak 50 let. Tyto ženy navštěvovaly se svými dětmi plaveckou školičku a byly vhodnými respondentkami pro můj výzkum.

3.3

Průběh výzkumu

Můj průzkum probíhal od 4. listopadu 2013 do konce března 2014. Rozdala jsem celkem 118 dotazníků a vrátilo se mi 100% dotazníků vyplněných

3.4

Zpracování získaných dat

Pro zpracování dat jsem zvolila program Microsoft Excel a Microsoft Word.

35

3.5

Výsledky vlastního výzkumu

Otázka č. 1 Do jaké věkové kategorie se řadíte?

Věková kategorie 3% 3% 18% 17 let 18 až 31 až 46 až

a méně 30 let 45 let 50 let

76% Graf 1 Věková kategorie respondentek

Z celkového počtu 118 (100 %) respondentek byly 3 (3 %) ve věku 17 a méně, 22 (18 %) maminek bylo ve věku 18-30, 90 (76 %) žen ve věku 31-45 let a 3 (3 %) respondentek uvedlo, že jsou ve věkové kategorii mezi 46 až 50 lety.

36

Otázka č. 2 Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?

Vzdělání 1% 2%

40%

50%

základní vyučena středoškolské s maturitou vyšší odborné vysokoškolské

7% Graf 2 Vzdělání respondentek

Z celkového počtu 118 (100 %), 2 (2 %) ženy odpověděly, že mají základní vzdělání, 1 (1 %) žena uvedla, že je vyučena, 47 (40 %) žen má střední školu s maturitou, 8 (7 %) žen vyšší odborné vzdělání a 60 (50 %) žen uvedlo, že mají vysokoškolské vzdělání.

37

Otázka č. 3 Jaký je Váš postoj k plavání novorozenců, kojenců a batolat?

Postoj k plavání 3%

33%

Myslím si, že to miminkům prospívá v mnoha ohledech Je to výborné pro utužování vztahu rodič-dítě Chodím jen z důvodu výplně volného času v týdnu Jiné

64%

Graf 3 Postoj k plavání

Z celkového počtu 118 (100 %) dotazovaných respondentek, uvedlo 75 (64 %) žen, že to miminkům prospívá v mnoha ohledech, 39 (33 %) žen si myslí, že plavání je výborné pro utužování vztahu rodič-dítě, 0 (0 %) z žen neodpověděla, že chodí na hodiny plavání jen z důvodu výplně volného času v týdnu a 4 (3 %) ženy uvedly jiné důvody, a to: 1 (1 %) žena uvedla, že její dítě má lepší vztah k vodě, 2 (2 %) ženy uvedly, že se o plavání začaly zajímat prvně jejich děti a 1 (1 %) žena uvedla, že její postoj je pozitivní i negativní.

38

Otázka č. 4 Myslíte si, že je plavání novorozenců kojenců a batolat nějakým způsobem pro dítě škodlivé?

Škodlivost plavání 11%

Ano Ne

89% Graf 4 Škodlivost plavání

Z celkového počtu 118 (100 %), 13 (11 %) žen si myslí, že plavání je škodlivé z těchto důvodu: 1 (1 %) žena uvedla uši plné vody, 5 (4 %) žen se obává kožních chorob, 2 (2 %) astmatu, 3 (2 %) maminek rýmy a nachlazení, 1 (1 %) chlorované vody a 1 (1 %) dotazovaná žena si myslí, že je plavání škodlivé z důvodu stresování dítěte.

39

Otázka č. 5 Myslíte si, že plavání novorozenců kojenců a batolat nějakým způsobem ovlivňuje psychomotorický vývoj dítěte?

Psychomotorický vývoj dítěte 4%

Ano Ne

96% Graf 6 Psychomotorický vývoj dítěte

Z celkového počtu 118 (100 %), 113 (96 %) žen uvedlo, že plavání novorozenců, kojenců a batolat ovlivňuje psychomotorický vývoj dítěte a 5 (4 %) maminek si myslí, že plavání neovlivňuje vývoj dítěte vůbec.

40

Otázka č. 6 Je Váš pediatr informovaný, že navštěvujete hodiny plavání?

Informovanost pediatra o plavání

32% Ano, je informovaný, souhlasí s tím Ano, je informovaný, ale nesouhlasí Není informovaný

63% 5%

Graf 6 Informovanost pediatra o plavání

Z celkového počtu 118 (100 %), 74 (63 %) žen uvedlo, že jejich pediatr o plavání ví a souhlasí s touto aktivitou, 38 (32 %) maminek říká, že pediatr jejich miminka o plavání neví a 6 (5 %) žen uvedlo, že pediatr jejich dítěte s plaváním nesouhlasí, a to z následujících důvodů: 4 (3 %) lékařů se obává plísní a 2 (2 %) hygieny.

41

Otázka č. 7 Kolik plaveckých školiček v Praze znáte? Prosím, uveďte název

Počet plaveckých školiček 6% 19% 14% Jedna Dvě Tři Čtyři

61% Graf 7 Počet plaveckých školiček

Z celkového počtu 118 (100 %), 22 (19 %) žen zná jednu plaveckou školičku v Praze, 72 (61 %) maminek zná plavecké školičky dvě, 17 (14 %) si je vědoma o třech plaveckých školách a 7 (6 %) žen zná čtyři školičky. Mezi nejčastěji zmiňované patří Delfínek, Lodička, Juklík, Plaváček, Plavecká školička Hvězdička a Rafťáček.

42

Otázka č. 8 Upřednostnila byste raději instruktorku plavání, která dosáhla vysokoškolského vzdělání?

Vysokoškolské vzdělání instruktorky 22%

Ano Ne

78% Graf 8 Vysokoškolské vzdělání instruktorky

Z celkového počtu 118 (100 %) žen, 26 (22 %) z nich odpovědělo, že by bylo raději, aby instruktorka měla vysokoškolské vzdělání a 92 (78 %) maminek tomu nepřikládá důležitost.

43

Otázka č. 9 Jaký je Váš postoj k potápění novorozenců, kojenců a batolat?

Postoj k potápění novorozenců, kojenců a batolat 3%

Souhlasím Nesouhlasím

97% Graf 9 Postoj k potápění novorozenců, kojenců a batolat

Z celkového počtu118 (100 %), 115 (97 %) žen s potápěním novorozenců, kojenců a batolat souhlasí a 3 (3 %) maminek s potápěním nesouhlasí z důvodu stresování a nucení dítěte.

44

Otázka č. 10 Když jste se rozhodovala navštěvovat kurzy plavání novorozenců kojenců a batolat, kladla jste si za cíl, že se Vaše dítě naučí potápět?

Navštěvování kurzů plavání za cílem potápění dítěte

33% 42%

Ano Ne Nevím

25% Graf 10 Navštěvování kurzů plavání za cílem potápění dítěte

Z celkového počtu 118 (100 %) dotazovaných žen 50 (42 %) odpovědělo, že to bylo jejich cílem, 29 (25 %) žen nenavštěvuje hodiny plavání za cílem naučit své dítě potápět a 39 (33 %) ženám to nepřipadá nijak zvlášť důležité.

45

3.6

Vyhodnocení hypotéz

Hypotéza č. 1 - Alespoň 60 % maminek se domnívá, že plavání miminkům prospívá v mnoha ohledech

Hypotéza 1 0,7

64%

0,6

Myslím si, že to miminkům prospívá v mnoha ohledech Je to výborné pro utužování vztahu rodič-dítě Chodím jen z důvodu výplně volného času v týdnu Jiné

0,5 0,4

33%

0,3 0,2 0,1

3%

0

Graf 11 Hypotéza

V této hypotéze, související s otázkou č. 3, 75 (64 %) žen odpovědělo, že plavání novorozenců, kojenců a batolat prospívá miminkům v mnoha ohledech, 39 (33 %) žen navštěvuje plavání k prohloubení pouta rodič-dítě, 4 (3 %) ženy navštěvují kurzy z jiných důvodů a žádná maminka nechodí s miminkem plavat pouze z důvodu výplně volného času v týdnu. Hypotéza se potvrdila.

46

Hypotéza č. 2 – Přibližně 10 % maminek si myslí, že je plavání novorozenců, kojenců a batolat nějakým způsobem pro dítě škodlivé

Hypotéza 2 89% 0,9 0,8 0,7 ano ne

0,6 0,5 0,4 0,3 0,2

11%

0,1 0

Graf 12 Škodlivost plavání

U této hypotézy, která se vztahuje k otázce č. 4, odpovědělo 13 (11 %) maminek, že je plavání novorozenců, kojenců a batolat pro miminko nějakým způsobem škodlivé viz otázka č. 4 a 105 (89 %) žen nevidí v plavání jakýkoli problém. Tato hypotéza se potvrdila.

47

Hypotéza č. 3 – Nejméně 70% žen si myslí, že plavání ovlivňuje psychomotorický vývoj dítěte

Hypotéza 3 96% 1 0,9 0,8 0,7

ano ne

0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1

4%

0

Graf 13 Psychomotorický vývoj dítěte

Tato hypotéza souvisí s otázkou č. 5 a 113 (96 %)žen mi odpovědělo, že plavání novorozenců, kojenců a batolat ovlivňuje psychomotorický vývoj dítěte a jen 5 (4 %) maminek si myslí, že plavání nemá na vývoj dítěte žádný vliv. Hypotéza se potvrdila.

48

Hypotéza č. 4 – Alespoň 65 % pediatrů je PRO plavání novorozenců, kojenců a batolat Hypotéza č. 5 – Asi 45 % pediatrů je PROTI plavání novorozenců, kojenců a batolat

Hypotézy 4 a 5 0,7

63%

0,6 0,5 0,4

32%

0,3

Ano, je informovaný, souhlasí s tím Ano, je informovaný, ale nesouhlasí Není informovaný

0,2 0,1

5%

0

Graf 14 Informovanost pediatra o plavání

Hypotéza č. 4 se staví ke kladným názorům pediatrů kde 74 (63 %) žen odpovědělo, že pediatr jejich miminka souhlasí s navštěvováním lekcí plavání. Hypotéza se potvrdila. Hypotéza č. 5 se naopak zabývá negativním přístupem pediatrů. 6 (5 %) maminek uvedlo, že pediatr, kterého navštěvují, tuto aktivitu neschvaluje. Hypotéza se nepotvrdila.

49

Hypotéza č. 6 – 60 % maminek zná alespoň 2 jiné plavecké školičky v Praze

Hypotéza 6 0,7

61%

0,6 jedna dvě tři čtyři

0,5 0,4 0,3

19%

0,2 0,1

14% 6%

0

Graf 15 Počet plaveckých školiček

Tato hypotéza související s otázkou č. 7 mapuje, jaký mají maminky přehled o plaveckých školičkách v Praze. 22 (19 %) žen zná pouze jednu školičku, 72 (61 %) dvě, 17 (14 %) tři a nejméně, 7 (6 %) maminek ví o čtyřech plaveckých školičkách. Hypotéza se potvrdila.

50

Hypotéza č.7 – 65% žen by upřednostnila, aby s jejich dítětem plavala a potápěla ho instruktorka s vysokoškolským vzděláním

Hypotéza 7 78% 0,8 0,7 0,6 ano ne

0,5 0,4 0,3

22%

0,2 0,1 0

Graf 16 Vysokoškolské vzdělání instruktorky

Tato hypotéza se zaměřuje na vysokoškolské vzdělání instruktorky, která vede lekce plavání novorozenců, kojenců a batolat. Nejvíce odpovědí, 92 (78 %), značilo, že pro maminky není důležité vysokoškolské vzdělání instruktorky a 26 (22 %) maminek by ho naopak upřednostnilo. Hypotéza se nepotvrdila.

51

Hypotéza č. 8 – 50 % matek bezprostředně souhlasí s potápěním novorozenců, kojenců a batolat Hypotéza č. 9 – 25 % matek, starších 45 let nesouhlasí s potápěním novorozenců, kojenců a batolat

Hypotéza 8 a 9 1

97%

0,9 0,8 0,7 0,6

<17-45 let 46-50 let

0,5 0,4 0,3 0,2

3%

0,1 0 souhlasím

nesouhlasím

Graf 17 Postoj k potápění novorozenců, kojenců a batolat

U hypotézy č. 8, která se zabývá pozitivním přístupem k potápění, 115 (97 %) maminek odpovědělo, že souhlasí s potápěním miminka. Hypotéza se potvrdila. Hypotéza č. 9 je zaměřená na opačnou stranu plavecké aktivity, na její negativitu. 3 (3 %) žen starších 45 let uvedlo, že nesouhlasí s potápěním miminek (důvody viz Otázka č. 9). Hypotéza se nepotvrdila. 52

Hypotéza č. 10 – Alespoň 45% žen navštěvuje kurzy plavání za účelem naučit své dítě se potápět.

Hypotéza 10

0,45

42%

0,4

33%

0,35 0,3

25%

0,25

ano ne nevím

0,2 0,15 0,1 0,05 0

Graf 18 Navštěvování kurzů plavání za cílem potápění dítěte

Tato hypotéza souvisí s poslední otázkou dotazníku a zjišťuje, zda maminky navštěvují kurzy plavání kvůli potápění svých dětí. 50 (42 %) dotázaných žen navštěvuje kurzy plavání právě za účelem potápění, 29 (25 %) maminek si potápění dítěte za cíl nedává a 39 (33 %) žen neví. Hypotéza se potvrdila.

53

3.7

Diskuze

Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit informovanost žen o plavání dětí, jaké jsou postoje žen k potápění a postoj lékařů k plavání. Pro tyto cíle jsem si sestavila celkem 10 hypotéz, podle kterých jsem sestavila i anonymní dotazník. Zvolila jsem si 10 otázek, kde první dvě otázky, byly zaměřeny spíše informativně a týkaly se věku a vzdělání dotazovaných respondentek. Svůj výzkum jsem uskutečnila v Plavecké školičce Hvězdičce, kde jsem rozdala na 118 dotazníků a vrátilo se mi jich přesných 100%. Po obdržení vyplněných dotazníků jsem je vyhodnotila a porovnala se svými domněnkami ze sestavených hypotéz. Pro vyhodnocení dotazníků jsem zvolila formu grafů a tabulek, které slouží i k porovnání mých hypotéz. První otázka se týkala věku respondentek, které chodí nejčastěji navštěvovat kurzy plavání novorozenců, kojenců a batolat a byla spojena s hypotézou č. 9 – 25 % matek starších 45 let nesouhlasí s potápěním novorozenců, kojenců a batolat. Hypotéza se mi nepotvrdila. S potápěním novorozenců, kojenců a batolat nesouhlasily pouze 3 % maminek, které byly starší 45 let. Myslím si, že ty maminky, které nesouhlasí s potápěním novorozenců, kojenců a batolat navštěvují plavecké kurzy pouze s důvodu upevnění svého vztahu k dítěti a pokud dítě nechce, tak ho do ničeho nenutí. Na otázku, proč nesouhlasí s potápěním miminek, byla nejčastější odpověď stresování dítěte. Je pravda, že pokud se chodí na kurzy plavání již od útlého věku dítěte (6 měsíců), tak si miminko postupně na potápění zvykne, dle kroků potápění v kapitole abeceda potápění. Pokud začínají s dětmi plavat kolem druhého roka života, dítě vnímá všechno podstatně jinak než miminko a navíc je v období vzdoru, takže je nutné se s dítětem domluvit, než ho potopíte. A pokud nechce, tak ho nutit nebudeme. Proto si myslím, že tyto 3 % žen měly již větší dítko, které se jim odmítá potápět, a proto ho do toho nechtějí nutit a stresovat ho. Otázka číslo dvě byla spíše informačního rázu a týkala se vzdělání maminek. 2 % žen odpovědělo, že mají základní vzdělání, 1 % žen uvedlo, že je vyučeno, 40 % žen má střední školu s maturitou, 7 % vyšší odborné vzdělání a 50 % žen uvedlo, že jsou vysokoškolsky vzdělané.

54

Otázka číslo tři z dotazníku, je spojena s hypotézou č. 1 – Myslím, že alespoň 60 % maminek se domnívá, že plavání miminkům prospívá v mnoha ohledech. Hypotéza se potvrdila. Podle mého názoru nejvíce maminek chodí plavat s miminkem právě kvůli mnoha výhodám, které dětské plavání přináší jak z psychomotorického hlediska, tak ze zdravotního. Mnoho matek navštěvuje plavání na doporučení svého pediatra nebo svých známých. Další rodiče mají sice vědomí o všech pozitivech pobytu ve vodě, ale jejich hlavním cílem je utužování vztahu k miminku, což vysvětluje častou přítomnost tatínků na hodinách plavání, kteří si na něj mezi pracovními povinnostmi vyhradili výjimečný čas, který stráví jen spolu. Objevila se i odpověď, že to má svá negativa i pozitiva, s čímž samozřejmě souhlasím, protože nejedna maminka může být na rozpacích, zda navštěvovat hodiny plavání, kvůli hygienickým podmínkám, teplotě vody a chloru. Může třeba navštěvovat pediatra, který s tím zrovna nesouhlasí, ale maminka se přesto rozhodne s miminkem plavat. Je dobré, aby maminky věděly, že na poměr chlóru ve vodě pro plavání s kojenci a batolaty je určena přesná vyhláška, kterou jsem zmiňovala v kapitole nevýhody plavání novorozenců, kojenců a batolat a na hygienické či teplotní podmínky bazénu a jeho prostor jsou přísná pravidla, která by měl každý baby klub dodržovat, pokud se tak nestane, vznikají velmi negativní názory a kritiky na tuto vodní aktivitu. Otázka číslo čtyři souvisí s hypotézou č. 2 – Přibližně 10 % maminek si myslí, že je plavání novorozenců nějakým způsobem pro dítě škodlivé. Tato hypotéza se mi potvrdila. Mezi nejčastější odpovědi patřily kožní choroby, astma, rýma, chlorovaná voda apod. Dle mého názoru jsou tyto odpovědi zcela oprávněny, až na astma. To, pokud vím, nemá s plaváním vůbec co do-činění. Četla jsem příslušnou literaturu a plavání miminek jsem jako rizikové nenašla. Kožní choroby jsou velice běžné riziko při navštěvování bazénů, takže pokud maminka s dítětem nenosí doporučovanou bazénovou obuv, je velice pravděpodobné, že se u nich nějaká kožní choroba vyskytne. V kapitole otužování jsem se zmiňovala, jak je důležité, aby maminky s dětmi zůstávali po plavání v herně, či odpočinkové místnosti u bazénu a adaptovali se na příslušnou teplotu, protože drobné tělo miminka ještě nemá tu schopnost se tak rychle přizpůsobit. Pokud toto doporučení maminky podcení, je výskyt rýmy a nachlazení u dětí úplně normální. Odpověď chlorovaná voda je poněkud sporná, protože maminka mohla mít 55

zkušenost z předchozích kurzů, či chodila s dítětem do veřejných bazénů, které mají jiné dávkování chlóru a ne do bazénů, které jsou přizpůsobené přímo k účelu dětského plavání. Otázka číslo pět se vztahuje k hypotéze č. 3 – nejméně 70 % žen si myslí, že plavání ovlivňuje psychomotorický vývoj dítěte. Tato hypotéza se mi potvrdila. Skoro všechny maminky, které se rozhodnou navštěvovat se svými dětmi kurzy plavání si nejdříve přečtou nějakou literaturu či internetový odkaz aby se informovaly, zda dělají správné rozhodnutí. U této hypotézy maminky správně odpověděly, že plavání je pro vývoj dítěte velice důležitý, viz kapitola klady plavání novorozenců, kojenců a batolat. Jen malé procento maminek odpovědělo, že si to nemyslí. Tyto maminky si o plavání pravděpodobně moc informací nezjistily, ale i přesto si pobyt s miminkem ve vodě velice užívají. Srovnání s výzkumem Bc. Škabálkové ukazuje na to, že hlavním důvodem, proč rodiče navštěvují kurzy plavání je právě psychomotorický vývoj dětského jedince. Otázka číslo šest se vztahuje ke dvěma mým hypotézám. Hypotéza č. 4 – Myslím, že alespoň 65 % pediatrů dotazovaných maminek je PRO plavání novorozenců, kojenců a batolat. Tato hypotéza se mi potvrdila. Můj názor je, že většina pediatrů a je jich určitě více než 65 %, se staví k plavání miminek velice pozitivně. Pokud se nesetkaly s maminkou, která navštěvovala lekce plavání a měla smůlu, že právě tam dělaly lektoři aktivity nepřiměřené vývoji věku dítěte, či plavali ve špatných podmínkách bazénu, není důvod být vůči plavání skeptičtí. Ve výzkumu Škrabálkové, kde byla hypotéza týkající se pozitivního názoru pediatrů na plavání kojenců, více než polovina dotazovaných je nakloněna této aktivitě. A hypotéza č. 5 – Asi 45 % pediatrů dotazovaných maminek je PROTI plavání novorozenců, kojenců a batolat. Tato hypotéza se nepotvrdila. Jsem velice ráda, že se mi právě tato hypotéza nepotvrdila a že názory pediatrů v otázce č. 6 se týkaly pouze hygieny bazénu. Je velice pozitivní, že velká většina pediatrů ví, jaký vliv má plavání na vývoj miminka a lékaři, kteří nesouhlasí, jsou pravděpodobně starších generací. Podle výzkumu Škrabálkové je docela velké procento lékařů neinformované ohledně této 56

aktivity, proto se také setkáváme s negativními názory ze strany pediatrů. Otázka číslo sedm je spojena s hypotézou č. 6 – 60 % maminek zná alespoň 2 jiné plavecké školičky v Praze. Hypotéza se potvrdila. Průzkum, týkající se této hypotézy byl spíše informativně zaměřený, abych si udělala obraz, zda si maminky zjišťovaly potřebné informace i z jiných plaveckých klubů, nebo jestli vybrali právě naší plaveckou školičku, například na doporučení kamarádky či z internetových odkazů. Otázka číslo osm se váže s hypotézou č. 7 – 65 % žen by upřednostnila, aby s jejich dítětem plavala a potápěla ho instruktorka s vysokoškolským vzděláním. Tato hypotéza se nepotvrdila. Já si osobně myslím, že vysokoškolské vzdělání pro tuto profesi důležité není, protože tuto práci může dělat člověk i bez titulu, jen mít kladný vztah k dětem, velké nadšení a samozřejmě diplom z příslušné instituce, který instruktorku opravňuje tuto aktivitu provozovat. Zajímal mě názor maminek a slušných 22 % z nich to za důležité pokládá. Je to dobré vědět, protože je to jeden z faktorů, podle kterých se toto procento maminek rozhoduje, zda daný plavecký klub navštěvovat bude, či nikoliv. Otázka číslo devět je spojena s hypotézou č. 8 – 50 % žen bezprostředně souhlasí s potápěním novorozenců, kojenců a batolat. Tato hypotéza se potvrdila. Odpovědělo větší procento, než jsem předpokládala a to celých 97 % žen. Je to logické, protože jinak by na kurzy plavání s dětmi pravděpodobně nedocházely. I malé procento maminek bylo proti potápění miminek a to 3 %. Mezi odpovědi patřilo stresování a nucení dítěte. Otázka číslo deset se pojí s hypotézou č. 10 – Přibližně 41 % žen navštěvuje kurzy plavání za účelem naučit své dítě se potápět. Hypotéza se mi potvrdila. Nejméně, a to 25 % označilo, že kvůli potápění kurzy plavání nenavštěvuje. Domnívám se, že maminky, které označily tuto odpověď, navštěvují kurzy právě za účelem psychomotorického rozvoje miminka a z důvodu upevnění vztahu mezi nimi. 33 % žen odpovědělo, že neví, zda potápění jejich potomků bylo cílem docházení na hodiny plavání.

57

3.8

Návrh řešení a doporučení pro praxi

Jako instruktorka kojeneckého plavání jsem již byla v několika baby klubech na záskocích, když onemocněla jejich lektorka. Musím říci, že v každém klubu by měly nastat určité změny v metodice plavání i v seskupení dětí jednotlivých skupin. Některé věkové rozdíly byly opravdu markantní, takže se musely přizpůsobovat i plavecké aktivity. Mně to přišlo zmatené a nepřehledné, ale maminky, zdá se, na to byly zvyklé. Ze strany matek bych doporučovala začít s plaváním již od útlého věku miminek. Naučí se většinu základních aktivit již jako kojenci a v období vzdoru, což bývá okolo jednoho roku, s tím většinou nemají problém. Samozřejmě nastane situace, kdy se dítě prostě rozhodne nespolupracovat, ale ne tak často, jako když se začíná plavat až od jednoho, či od druhého roku života dítěte. To potom mají maminky právě ten pocit nucení a stresování dítka.

58

4

Závěr

Má bakalářská práce byla zaměřena na plavání novorozenců, kojenců a batolat. Ve výzkumné části jsem se zaměřila na spoustu věcí, počínaje od věku a vzdělání matek, po jejich informovanost o plaveckých školičkách v Praze, na jejich znalost pozitiv plavání a na názor jejich pediatrů ohledně kurzů plavání, které navštěvují. Z množství informací, které jsem díky dotazníku získala z naší plavecké školičky Hvězdičky, jsem zjistila, že i některé maminky, které navštěvují kurzy plavání, mají jisté obavy. Jak z potápění svých dětí, hygieny bazénů, které u nás navštěvují, tak i z nachlazení miminek po plavání. Mým prvním cílem, který se mi podařilo splnit bylo zjistit informovanost žen o plavání dětí. Mnoho maminek si je vědomých o pozitivech dětského plavání, ale narazila jsem i na malé procento, které o psychomotorickém vlivu na vývoj dítěte nemá tušení. O jiných plaveckých školičkách v Praze ví také spousta maminek a já si udělala obraz, zda si maminky zjišťovaly potřebné informace i z jiných plaveckých klubů, nebo jestli vybrali právě naší plaveckou školičku, například na doporučení kamarádky či z internetových odkazů. Můj průzkum věku se týkal hlavně ohledně potápění miminek, o kterém se budu zmiňovat ve druhém cíli a vzdělání maminek měl informovat o nejčastější věkové kategorii, která se s dětmi těchto aktivit účastní. Druhý cíl měl zmapovat, jaké jsou postoje žen k potápění. I maminky, které navštěvují naše kurzy, mají z potápění jisté obavy. Cíl se mi podařilo splnit. Zjistila jsem, že j to pro maminky něco nového, něco co před tím ještě nedělaly. Obzvlášť ty maminky, které začnou chodit do kurzu již s větším dítětem, které začíná mít už svou hlavu a dokáže to dát už pěkně najevo. Některé maminky se rozhodnou navštěvovat kurzy plavání kojenců právě proto, že jejich dítě má úzkost z vody a ony chtějí, abychom to my, instruktorky, napravily. Velice důležitá je komunikace mezi maminkou a dítětem, protože pokud má vnitřní strach matka, vždy se to přenese i na dítě. A jako můj třetí a splněný cíl jsem si zvolila zjistit postoj lékařů k plavání. Dotazovala jsem se přes dotazníky, které byly rozdané maminkám. Chtěla jsem vědět, zda pediatři jejich dětí vědí o plavání a zda s tím souhlasí. Valná většina odpověděla, že jejich 59

pediatr souhlasí a malé procento, že nikoliv, ale to byly důvody spíše hygienické, než zdravotní, což mne potěšilo. Našla jsem si pár názorů lékařů i na internetu, kde opět převládaly pozitivní ohlasy. Celá má práce je zaměřená na kladný vztah k plavání novorozenců, kojenců a batolat. Jsem velice ráda, že můžu tuto profesi provozovat a je úžasné pozorovat naše plaváčky již od miminek, protože dělají tak neskutečné pokroky, že je to pro někoho, kdo se o to zase tolik nezajímá, až dech beroucí.

60

Seznam použité literatury: ČECHOVSKÁ, I. Plavání dětí s rodiči, výuka kojenců, batolat a předškolních dětí. Druhé, upravené vydání. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-1635-0. FENDRYCHOVÁ, J., Základní ošetřovatelské postupy v péči o novorozence. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN 978-80-247-3940-3. GREGORA, M. Péče o novorozence a kojence. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0390-4 GREGORA, M., PAULOVÁ, M. Péče o novorozence a kojence. 3., dopl. a aktualiz. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 978-80-247-2564-2. HAŠPLOVÁ, J. Masáže dětí a kojenců. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7367-125-5. HAVRÁNKOVÁ, I. Plavecká školička hvězdička HELLBRŰGGE, T., ŠOLTÉS L., ARCHALOUSOVÁ A. a ILENČÍKOVÁ D. Prvních 365 dní v životě dítěte. Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN 978-80-247-3457-6. HOCH M. Učte děti plavat. Praha: Olympia, 1991. ISBN 80-7033-055-4. KIEDROŇOVÁ, E. Jak se rodí vodníčci. Ostrava: Salvo, 1991. ISBN 80-85236-18-4. KOMÁREK, L., PROVAZNÍK, K. Ochrana a podpora zdraví. Praha: Nadace CINDI, 3. lékařská fakulta UK, 2011. ISBN 978-80-260-1159-0. MATUŠKA, M. Rekvalifikační kurz – Instruktor pro pohybový, sociální a psychický rozvoj kojenců, batolat a dětí předškolního věku. Dobruška: Vzdělávací zařízení akreditované MŠMT. PLEVOVÁ I., SLOWIK R. Komunikace s dětským pacientem. Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN 978-80-247-2968-8. ROZTOČIL A. Moderní porodnictví. Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 978-80-2471941-2. SEDLÁŘOVÁ, P. Základní ošetřovatelská péče v pediatrii. Praha: Grada Publishing, 61

2008. ISBN 978-80-247-1613-8. SOMMER, G. Dětské nemoci. Praha: Vašut, 2007. ISBN 978-80-7236-526-5. SRNSKÝ, P. První pomoc u dětí. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-2471824-8. ZUKUNFT-HUBER, B. Cvičení s miminkem: baby gymnastika. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-1713-5. BABYWEB. Plavání s miminky všechna pro a proti [online]. ©2013 [cit. 2013-06-06]. Dostupné z: www.babyweb.cz/plavani-s-miminky-vsechna-pro-proti MASARYKOVA UNIVERZITA:MUNI: Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě [online]. MUNI, ©2008 [cit. 2008]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/41226/fsps_m/Diplomka_hotova.txt MIHÁL, V., JANDA, J. Kurzy plavání pro kojence a batolata - co by měly vědět jejich rodiny. Československá pediatrie [online]. 2010, roč. 65, č. 12 [cit. 2010]. ISSN: 00692328. Dostupné z: http://files.pediatrics.webnode.cz/200000021-cf538d04d0/kurzy-plavani-pro-kojence-abatolata.pdf MOJE RODINA. Plavání kojenců a batolat očima pediatra [online]. ©2010 [cit. 201008-11]. Dostupné z: www.moje-rodina.cz/deti/plavani-kojencu-a-batolat-ocima-pediatra ONA DNES. Plavání s kojenci [online]. ONA.IDNES, ©2012 [cit. 2012-05-26]. Dostupné z: ona.idnes.cz/plavani-s-kojenci-0zj-/deti.aspx?c=A120518_110032_deti_jo PŘÍSTAV DĚTSTVÍ. Psychomotorický vývoj má svou typickou posloupnost [online]. KENNY.

Dostupné

z:

www.kenny.cz/Psychomotoricky-vyvoj-ma-svou-typickou-

posloupnos SIGMUNDSSON, H., HOPKINS, B. Baby swimming: exploring the effects of early intervention on subsequent motor abilities. Child: care, health and development [online]. 2010, roč. 36, č. 428-30 [cit. 2009-05-05]. ISSN: 1365-2214. Dostupné z: http://www.ungbarnasundsnorra.is/files/ungbarnasund-rannsokn.pdf

62

Seznam grafů: Graf 1: Věková kategorie Graf 2: Vzdělání Grafy 3 a 11: Postoj k plavání Grafy 4 a 12: Škodlivost plavání Grafy 5 a 13: Psychomotorický vývoj dítěte Grafy 6 a 14: Informovanost pediatra o plavání Grafy 7 a 15: Počet plaveckých školiček Grafy 8 a 16: Vysokoškolské vzdělání instruktorky Grafy 9 a 17: Postoj k potápění novorozenců, kojenců a batolat Grafy 10 a 18: Navštěvování kurzů plavání za cílem potápění dítěte

63

Seznam příloh: Příloha č.1 – Dotazník

64

Příloha č.1 Dotazník Vážená maminko, Jsem studentkou třetího ročníku Vysoké školy Polytechnické Jihlava, oboru Porodní asistentka. Ráda bych Vás poprosila o vyplnění anonymního dotazníku k mé bakalářské práci, týkajícího se Plavání novorozenců, kojenců a batolat. Dotazník je zcela anonymní a výsledky budou použity pouze ke studijním účelům.

Děkuji Vám za spolupráci Tereza Skuhrová

1. Do jaké věkové kategorie se řadíte? a) 17 a méně b) 18-30 c) 31-45 2. 46-50Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? a) základní b) vyučena c) středoškolské s maturitou d) vyšší odborné e) vysokoškolské

65

3. Jaký je Váš postoj k plavání novorozenců? a) Myslím si, že to miminkům prospívá v mnoha věcech. b) Je to výborné pro utužování vztahu matka-dítě c) Chodím jen z důvodu výplně volného času v týdnu d)Jiné. Uveďte: …................................................................................................................................. 4. Myslíte si, že je plavání novorozenců nějakým způsobem pro dítě škodlivé? a) Ano. Z jakého důvodu? ….................................................................................................................................. b) Ne 5. Myslíte si, že plavání kojenců nějakým způsobem ovlivňuje psychomotorický vývoj dítěte? a) ano b) ne 6. Je Váš pediatr informovaný, že navštěvujete hodiny plavání? a) Ano, je informovaný, souhlasí s tím. b) Ano, je informovaný, ale nesouhlasí, proč? c) Neví o plavání 7. Kolik plaveckých školiček v Praze znáte? Uveďte název prosím …....................................................................................................................................

66

8. Upřednostnila by jste raději instruktorku plavání, která má vysokoškolské vzdělání? a) ano b) ne 9. Jaký je Váš postoj k potápění kojenců? a)Souhlasím b) Nesouhlasím. Proč? …................................................................................................................................. 10. Když jste se rozhodovala, že budete navštěvovat kurzy plavání novorozenců kojenců a batolat, kladla jste si za cíl, že se Vaše dítě naučí potápět? a) ano b) ne c) nevím

Děkuji Vám za Váš čas a trpělivost při vyplňování dotazníku Přeji hezký den.

67