VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Obezita jako rizikový faktor civilizačních onemocnění
Bakalářská práce
Autor: Renata Šťěpánková Robovská Vedoucí práce: Mgr. Jana Bubláková Jihlava 2014
Anotace Tato bakalářská práce se zabývá problematikou osob s obezitou napříč populací a jejími dopady na zdraví. Nejprve jsem definovala, co je obezita a jak souvisí s termínem „civilizační choroby“, jak se projevuje a jaká přináší rizika. Dále se zabývám její léčbou a popisuji důležitost preventivních opatření. V praktické části pak provádím průzkum pomocí dotazníkového šetření, kdy se v souladu s cíli práce snažím zjistit informovanost respondentů o problematice obezity a jejich aktivity v boji proti ní. Cílem bakalářské práce je zjistit, jednak informovanost respondentů o obezitě, zdroje informací a jaké formy prevence využívají. Jako vhodnou formu výzkumu jsem si zvolila kvantitativní šetření.
Klíčová slova: obezita, prevence, civilizační choroby, zdravý životní styl.
Annotation This bachelor thesis deals with the problems of people with obesity across the population and its impact on health. At first I define what is obesity and how it relates to the term "lifestyle diseases", how it manifests itself and what brings risks. Then I deal with the treatment and describe here the importance of preventive measures. In the practical part I make research using a questionnaire survey, which is in line with the objectives of work, so we seek to determine information respondents about obesity and their activities in the fight against it. The aim of the thesis is determine of respondents awareness about obesity, sources of information and what forms of prevention are used. A suitable form of research, I chose quantitative investigation.
Key words: obesity, prevention, lifestyle diseases, healthy lifestyle.
Poděkování Velmi děkuji mé vedoucí práce paní Mgr. Janě Bublákové za její ochotu a čas, který mi věnovala při konzultacích a také za její laskavé rady a připomínky, jež mě vždy dokázaly posunout vpřed. Taktéž velmi děkuji za spolupráci všem respondentům, protože bez nich by tento výzkum nemohl být proveden.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne
...................................................... Podpis
OBSAH 1
2
ÚVOD ..................................................................................................................................7 1.1
CÍL VÝZKUMU ......................................................................................................9
1.2
HYPOTÉZY .............................................................................................................9
TEORETICKÁ ČÁST .......................................................................................................10 2.1 2.1.1
Přehled civilizačních chorob a jejich příčiny ......................................................10
2.1.2
Civilizační choroby a současná situace ..............................................................11
2.2
3
CIVILIZAČNÍ CHOROBY ...................................................................................10
OBEZITA JAKO CIVILIZAČNÍ CHOROBA ......................................................13
2.2.1
Typy obezity a její stanovení ..............................................................................14
2.2.2
Příčiny vzniku a rizikové faktory........................................................................17
2.2.3
Zdravotní rizika obezity, obezita jako rizikový faktor civilizačních chorob ......19
2.2.4
Sociální důsledky obezity ...................................................................................23
2.2.5
Prevence obezity .................................................................................................24
2.2.6
Léčba obezity ......................................................................................................26
2.2.7
Programy na podporu zdraví...............................................................................27
PRAKTICKÁ ČÁST .........................................................................................................28 3.1
METODIKA VÝZKUMU .....................................................................................29
3.2
CHARAKTERISTIKA VZORKU RESPONDENTŮ A VÝZKUMNÉHO
PROSTŘEDÍ ........................................................................................................................31
4
3.3
PRŮBĚH VÝZKUMU A ZPRACOVÁNÍ ZÍSKANÝCH DAT ...........................35
3.4
VÝSLEDKY VÝZKUMU .....................................................................................36
3.5
DISKUSE ...............................................................................................................57
3.6
NÁVRH ŘEŠENÍ A DOPORUČENÍ PRO PRAXI ..............................................61
ZÁVĚR ..............................................................................................................................63
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ......................................................................................65 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ............................................................................................68 SEZNAM PŘÍLOH...................................................................................................................70
1 ÚVOD Civilizace je podle mého názoru obrovským přínosem pro lidstvo. Dochází k prodloužení života člověka, ke zlepšení diagnostiky a terapie mnoha dříve nevyléčitelných nemocí, rozvoji vědy a techniky a ke zlepšení podmínek pro život. Na druhou stranu dochází ale i k relativnímu nárůstu počtu nemocí, jež se zvládají obtížně, dochází k přesunu od akutních infekčních onemocnění k nemocem chronickým. Taktéž nám hrozí i jiná, skrytá nebezpečí, jako jsou sedavý způsob života na straně jedné a věčný shon a stres, přejídání se, zlozvyky jako pití alkoholu či kouření na straně druhé. Podle Doliny (2009) to co nás ohrožuje, není civilizace sama, ale naše vlastní necivilizovanost. Pro optimální zdraví, přiměřený sociální, ekonomický a kulturní vývoj je důležitý vhodný životní styl a výchova ke zdraví od nejútlejšího věku. A proč již tak brzy? Přestože se civilizační nemoci většinou přímo neprojevují v dětském věku, i když se hranice prvního výskytu stále snižuje, přesto se většina civilizačních nemocí v tomto věku zakládá. Záleží pak na mnoha faktorech, zda se choroba rozvine či ne. Mezi významné faktory patří genetická výbava člověka a životní styl, strava, pohybová aktivita a další. Vzniku a rozvoji řady hromadně se vyskytujících neinfekčních chorob je tedy do značné míry možno předcházet zdravím způsobem života. Vystavování se většině závažných faktorů bývá dobrovolné a je možné je redukovat nebo dokonce eliminovat. Nejzávažnějšími faktory, jež prokazatelně poškozují zdraví, jsou již zmiňované kouření, nedostatek pohybu, nevhodná strava, nadměrná spotřeba alkoholu, užívání drog a nadměrný stres. Významnou součástí zdravého způsobu života, je výživa. Dnes a denně slyšíme a čteme z médií mnoho, často protichůdných informací o tom co je dobré a co nesprávné konzumovat. Mnohdy se cítíme být již opravdovými experty v oblasti nutricionistiky. U některých jedinců tomu tak je, u velké části populace však není. Faktem zůstává, že výživa hraje v podpoře zdraví i prevenci nemocí dominantní roli. Výživová doporučení jsou také nedílnou součástí léčby. Základním smyslem správné výživy je zajistit optimální přísun energie a živin přiměřeně k věku, zdravotnímu stavu a životnímu stylu. Stravovací zvyklosti jsou podmíněny znalostmi lidí o správné výživě, vlivy ekonomickými, etnickými, módními trendy, atd. V průběhu posledních let vzrostla ve vyspělých zemích značně spotřeba, i přes veškerou osvětu, zvláště živočišných produktů s vysokým obsahem nasycených mastných kyselin. Toto
7
počínání může spolu se sníženou pohybovou aktivitou vést mimo jiné i ke vzniku obezity. (Komárek, Provazník et al., 2011). Obezita je nejčastější metabolickou chorobou na světě a dnes patří mezi civilizační choroby. Po staletí nebyla považována za nemoc, ale za kosmetický defekt. Nový pohled na toto závažné onemocnění, které významně zvyšuje nemocnost, přinášejí její komplikace, jež zhoršují kvalitu života, zvyšují úmrtnost a vedou k závažným socioekonomickým problémům. Obezita patří k nejčastějším onemocněním v české republice, v Evropě i Severní Americe. Výzkumy z poslední doby ukázaly, že vyšší hmotností u nás (tedy nadváhou až obezitou) trpí kolem 50 procent populace. To je extrémní číslo, které nás řadí na přední místa v Evropě i ve světě. Jeden z dokumentů Světové zdravotnické organizace hovoří o celosvětové epidemii obezity. Poznávání etiopatogeneze obezity, její prevence a léčby by se mělo stát nedílnou součástí pregraduálního i postgraduálního vzdělávání a jednou z priorit zdravotních systémů.(Hainer, 2011). Udržet si tedy přiměřenou tělesnou hmotnost je jedním z důležitých předpokladů zdravotní prevence civilizačních chorob. Nejlepší cesta k redukci hmotnosti je kvalitní životospráva, dostatek aktivního pohybu a kontrola energetického příjmu. Je tedy důležité, aby si lidé uvědomovali jejich zodpovědnost k vlastnímu zdraví. Tato práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část, kdy v první části nejprve definuji základní pojmy, jako jsou civilizační choroby a obezita jako taková. Následně se zaměřuji na obezitu v souvislosti s jejími riziky a dopady na zdraví člověka a především na její prevenci. Následující výzkumná část obsahuje metodiku výzkumu, popis výběru výzkumného vzorku a jeho základní charakteristiky a samotnou analýzu zjištěných dat a prezentaci výsledků. Vzhledem k cílům práce, jsem si jako vhodnou metodu, zvolila kvantitativní výzkum za pomoci dotazníkového šetření. Výzkumný soubor tvořilo sto respondentů z kraje Vysočina.
8
1.1 CÍL VÝZKUMU Hlavním cílem této bakalářské práce je zjistit informovanost obyvatel, jež je prezentována výzkumným vzorkem, o problematice obezity coby civilizační choroby a jejích dopadů. Dílčími cíli jsou: 1. Zjistit, zda respondenti znají rizika obezity a považují je za důležitá. 2. Zjistit, zda respondenti využívají preventivní opatření v boji proti obezitě. 3. Zjistit, zda respondenti dostávají informace o obezitě od svého praktického lékaře.
1.2 HYPOTÉZY 1. Předpokládám, že více než 75 % respondentů považuje obezitu za významný problém. 2. Předpokládám, že více než 50 % respondentů není spokojena se svojí postavou. 3. Předpokládám, že více než 50 % respondentů zná rizika obezity. 4. Předpokládám, že více než 50 % respondentů zná a využívá preventivní opatření proti obezitě, tj. zásady zdravého životního stylu. 5. Předpokládám, že méně než 50 % respondentů bude mít informace o obezitě od svého praktického lékaře.
9
2 TEORETICKÁ ČÁST
2.1 CIVILIZAČNÍ CHOROBY Civilizační choroby (diseases of affluence) je označení pro skupinu tzv. „nemocí z blahobytu“, které se většinou vyskytují ve vyspělých zemích. Jedná se o nemoci, jež vznikají v důsledku moderního městského stylu života, který je spojen s nedostatkem pohybu a nezdravými návyky, ať už se jedná o kouření, pití alkoholu či vysoké tempo života s nedostatkem času sama pro sebe a relaxovat. Náš organismus je taktéž čím dál více ohrožen i nepříznivými vlivy z okolí. Přirozeným důsledkem je pak fakt, že se nám v těle nahromadí škodlivé látky, jež vedou k rozvoji mnoha nemocí včetně obezity.
2.1.1 Přehled civilizačních chorob a jejich příčiny Jak už bylo výše naznačeno, hlavní příčinou vzniku civilizačních chorob je výrazný rozvoj průmyslu, život v blahobytu, kterému se člověk neumí adekvátně přizpůsobit, a nezdravý styl života. Podle Makarové (2010) se na jejich vzniku podílí jednak faktory neovlivnitelné, jimiž jsou např. rodinná zátěž nebo pohlaví, a faktory ovlivnitelné, jež jsou způsobené moderním životním stylem, na nichž je třeba se zaměřit. Mezi ovlivnitelné příčiny vzniku civilizačních chorob patří tedy především nezdravý způsob stravování (Makarová, 2010). Nejde jenom o to, co jíme, ale také i to, jak jíme. Především v souvislosti se stravováním dětí a mládeže se často skloňují sladkosti, jídla z oblíbených fastfoodu jako jakou hamburgery či hranolky, jež jsou příliš tučná, často dělaná na přepáleném tuku. Svůj podíl na vzniku těchto chorob má i stravování ve spěchu, přejídání se ruku v ruce s minimem pohybu a nedostatkem odpočinku. Pokud k tomuto výčtu přičteme nezdravé návyky jako je kouření a konzumace alkoholu a v dnešní době všudypřítomný stres, jedná se doslova o „smrtící koktejl“. Zatímco životní prostředí asi moc neovlivníme, zejména pokud žijeme ve velkoměstě, můžeme mnohé změnit právě na našem způsobu života a minimalizovat tak riziko vzniku některé z níže uvedených civilizačních chorob.
10
Nejčastější civilizační choroby:
Cévní onemocnění – infarkt myokardu, cévní mozkové příhody, hypertenze, ateroskleróza.
Poruchy příjmu potravy – anorexie, bulimie, obezita.
Diabetes mellitus.
Nádory.
Ostatní civilizační choroby:
Psychické potíže.
Alergie.
Astma.
Lupénka.
AIDS.
Předčasné porody a potraty a další (Makarová, 2010).
2.1.2 Civilizační choroby a současná situace Česká republika, co se civilizačních chorob týče, zaujímá smutné prvenství na světovém žebříčku ve výskytu nemocí srdce a cév. Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS, 2012) jsou právě nemoci tyto nemoci oběhové soustavy dlouhodobě hlavní příčinou úmrtí u nás. V roce 2012 (novější statistiky zatím nejsou k dispozici) se jednalo o 49 % ze všech úmrtí. Druhou nejčastější příčinou úmrtí v ČR jsou dlouhodobě zhoubné novotvary (25,3 %). Třetím nejčastějším důvodem úmrtí u mužů byly vnější příčiny, např. dopravní nehody, a u žen nemoci dýchací soustavy. Nemoci trávicí soustavy, coby příčina úmrtí, tvoří pak podle statistik 4,6 % (ÚZIS, 2012). V mezinárodním pohledu má Česká republika stále horší průměr v úmrtnosti oproti průměru Evropské unie. Nejvíce tento průměr ČR převyšovala v úmrtnosti na kardiovaskulární nemoci. Jak už bylo výše uvedeno, obezita patří k nejčastějším onemocněním v České republice, v Evropě i Severní Americe, kdy vyšší hmotností u nás trpí kolem 50 procent populace (Hainer, 2011). Podle Státního zdravotního ústavu (SZU, 2011) se tento podíl nedaří snižovat, 11
ba naopak počet obézních lidí od počátku 90. let stoupá. Stoupá také podíl dětí s vyšší než normální váhou, celkově u dívek a chlapců ve věku 13 let o 70 %, což je alarmující i s ohledem na fakt, že s výskytem nadměrné hmotnosti v dětském věku stoupá riziko nadváhy v dospělosti (SZU, 2011). Podíl obézních dětí se podle WHO za posledních 20 let ztrojnásobil. Hlavní příčinu vzniku nadváhy a obezity u dětí WHO spatřuje v zhoršujícím se životním stylu, který provází nerovnováha mezi příjmem a výdejem energie (SZU, 2011). Světová zdravotnická organizace reagovala na tento nárůst výskytu nadváhy tím, že v roce 2004 zpracovala Globální strategii pro stravu, fyzickou aktivitu a zdraví (Global Strategy for Diet, Physical Activity and Health, DPAS), která je zaměřena zejména na prevenci. Cílem je vést státy k tomu, aby implementovaly strategii zdravotní politiky boje proti obezitě do zdravotnictví a dalších odvětví, jako například podpora programů pro školy. Dalším významným počinem je Evropská charta proti obezitě z roku 2006, která vyzývá především k ochraně dětí před reklamou nezdravých výrobků (SZU, 2011). Česká republika se taktéž zapojila do boje proti obezitě a v roce 2002 schválila Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR - Zdraví pro všechny v 21. století, jehož cílem bylo snížit výskyt neinfekčních nemocí a podpořit zdravější životní styl. V roce 2005 byla zřízena Národní rada pro obezitu, která se zabývá problematikou výživy a potravin, fyzické aktivity, léčby obezity, dětské obezity, komunitními programy a edukací (SZU, 2011). Závěrem této podkapitoly bych dodala, že podle Světové zdravotnické organizace (WHO) by bylo možno zdravou výživou, přiměřenou fyzickou aktivitou a nekouřením zabránit vzniku ischemické choroby srdeční z 80 %, cukrovky 2. typu z 90 % a nádorů z 30 % (SZU, 2011).
12
2.2 OBEZITA JAKO CIVILIZAČNÍ CHOROBA Příjem potravy je základní potřebou lidského organismu. Jídlo je stavebním materiálem pro tvorbu tělesných orgánů i tkání, zdrojem bazální energie pro základní životní pochody i pro fyzickou aktivitu, a tedy i nezbytné pro udržení života člověka. Bez dostatku potravy by nebylo života. Přitom právě proti nedostatku je lidské tělo nejlépe vybaveno. Člověk je tedy do značné míry schopen snášet nedostatek potravy, ale mnohem hůře se vyrovnává s nadbytkem. Výživa člověka není ovlivňována pouze osobními potřebami, jako jsou hlad, pocit sytosti či jeho aktuální náladou, ale čelí obrovským sociálním a kulturním vlivům. Jinými slovy tím, co je aktuálně moderní, trendy, co se prodává, co konzumují ostatní a tak podobně (Svačina, Bretšnaiderová, 2008). Jak dále Svačina s Bretšnaiderovou (2008) uvádějí, v historii lidstva se složení potravy mnohokrát významně změnilo, avšak na všechny tyto situace se populace dokázala adaptovat. Né však na mnohé jevy, které přinesla moderní doba, které mají jasný vztah ke skupině civilizačních chorob. To svědčí o tom, že uzpůsobení se životu v nadbytku je u člověka zatím pomalé (Svačina, Bretšnaiderová, 2008). Obezita je definována jako stav, při kterém se v těle v nadměrné míře hromadí tuková tkáň. Dochází k ní, pokud energetický příjem organismu převyšuje jeho výdej (Kytnarová, 2002). Světová zdravotnická organizace pak obezitu definuje jako metabolické onemocnění, na jehož vzniku se podílí řada faktorů (Branca, Nikogosian, Lobstein, 2007). Hainer (2011) o obezitě hovoří obdobně, jako o multifaktoriálně podmíněné metabolické poruše, jež je charakterizována zmnožením tělesného tuku. Toto se děje na základě interakce genetických predispozic spolu s faktory zevního prostředí. Kytnarová (2002) rozlišuje obezitu u dětí, o které hovoří jako o závažném chronickém metabolickém onemocnění, které je charakterizováno zvýšeným podílem tukové tkáně na celkové hmotnosti dítěte. Koutek (2008) tuto definici pak rozvádí, kdy obezita v dětském a dorostovém věku je taková hmotnost, která převyšuje ideální váhu, jež se určuje na základě stanovených kritérií pro výšku, věk a pohlaví dítěte.
Výskyt obezity Výskyt obezity v České republice je kolem 50 procent populace (Hainer, 2011). Dětskou obezitou či nadváhou pak podle WHO (WHO, 2013) a studie International Obesity Taskforce (IOTF, 2013) trpí 118 milionu dětí. V České Republice je nadváha či obezita zhruba u 6 % 13
dětí. Z výsledku studie obezity u dětí pod záštitou Fakultní nemocnice Motol z roku 2006 je nadváh u 1,8 % dětí a obezita u 4,2 % dětí (Urbanová, 2008).
Výskyt obezity v celosvětovém měřítku ovlivňuje:
„Věk - obézních přibývá se stoupajícím věkem, kulminuje ve věku kolem 50 až 60 let. Problémem se stává nárůst obezity již v dětském věku.
Pohlaví – ženy jsou prakticky ve všech populacích více obézní než muži.
Vzdělání a vyšší příjem – snižují výskyt obezity.
Vstup do manželství – u obou pohlaví vede k vzestupu hmotnosti.
Mateřství – mírně zvyšuje tělesnou hmotnost.
Genetické vlivy.
Dietní zvyklosti – nezdravý způsob vaření.
Nezdravý životní styl – kouření, konzumace alkoholu, nedostatečná fyzická aktivita“. (Svačina, Bretšnajdrová, 2008, s.7-8).
2.2.1 Typy obezity a její stanovení Klasifikací obezity je mnoho, kdy zřejmě nejznámější je její klasifikace podle Body mass indexu (BMI), kterou uvedu níže. Dále je třeba zmínit klasifikaci, která vychází z 10. revize Mezinárodních klasifikací nemocí (MKN-10), kdy je obezita uznána jako nemoc.
Klasifikace obezity podle Body mass indexu Klasifikace obezity podle Body mass indexu (BMI), dříve tzv. Queteletův index, se vypočítává na základě podílu hmotnosti a výšky. hmotnost (v kg)/ výška2 (v m)
Hodnoty Body mass indexu jsou graficky znázorněné níže v tab. 1.
14
Tabulka 1 Hodnoty BMI (MTE, 2003)
Kategorie tělesné hmotnosti
Hodnoty BMI
Podváha
>18,4
Normální hmotnost
18,5 – 24,9
Nadváha
25 – 29,9
Obezita
<30
Obezita I. stupně
30 – 34,9
Obezita II. stupně
35 – 39,9
Obezita III. stupně
<40
Za předstupeň obezity je tedy považována nadváha, kdy zdravotní rizika prokazatelně stoupají již od BMI 25. Dalším významným ukazatelem je obvod pasu, kdy zvýšené riziko představují hodnoty nad 94 cm u mužů a nad 80 cm u žen. Taktéž ukazatelem obezity je poměr pas/ boky (WHR) (Adámková, 2009). Ještě je třeba dodat, že Body mass index nezohledňuje podíl tukové a svalové tkáně na celkové tělesné hmotnosti a ani rozložení tuku na podkožní a viscerální. Taktéž BMI nelze samostatně aplikovat u dětí, kde je zohlednit tzv. percentilové grafy (Kytnarová, 2002).
Typy obezity Obezitu lze dělit z hlediska etiologie na primární a sekundární obezitu či podle lokalizace ukládání tuku na androidní (mužskou) a gynoidní (ženskou) obezitu. Primární obezita vzniká jako primární nemoc, tj. na základě zvýšeného energetického příjmu. Naopak sekundární obezita vzniká v důsledku jiného onemocnění, je tedy jeho příznakem (např. hypofunkce štítné žlázy) (Holeček, Rokyta, Vlasák, 2007).
15
Při androidní obezitě (mužský typ, tzv. typ „jablko“) dochází k ukládání tuku především v okolí pasu. U tohoto typu je BMI vyšší než 28 a současně poměr obvodu pasu k obvodu boků je větší jak 0,85. Tento typ obezity je považován za důležitý rizikový předpovědní faktor pro kardiovaskulární onemocnění. Gynoidní obezita (ženský, typ „hruška“) se projevuje naopak ukládáním podkožního tuku především v dolní části těla (boky, hýždě, stehna). Vyznačuje se BMI vyšším jak 28 a zároveň poměrem obvodu pasu k obvodu boků nižším jak 0,86 a není spjat se zvýšeným rizikem kardiovaskulárního onemocnění. Oba typy obezity se mohou samozřejmě vyskytovat u obou pohlaví (Holeček, Rokyta, Vlasák, 2007; Adámková, 2009).
Obezita v dětském věku a v dospívání Jelikož se obezita stále více dotýká i dětské populace a její základ se tvoří již v tomto útlém věku, je na místě zdůraznit i problematiku dětské obezity, kterou jsem záměrně zařadila do této kapitoly. Všeobecně je obezita u dětí a dospívajících definována jako váha nad 90. percentil růstových grafů platných pro danou populaci (v různých populacích je různá, z tohoto důvodu je i problematické porovnávat jednotlivé populace), nadváha nad 85. Percentil (Kytnarová, 2002; Pařízková, Lisá, 2007). Obdobně jako u dospělých se v etiopatogenezi dětské obezity uplatňují genetické faktory, i když jsou jen částečným vysvětlením. Jako hlavní příčiny jsou uváděny změny zevního prostředí a způsobu života. V této souvislosti se uvádí změněný charakter výživy (více tuků, jednoduchých sacharidů, event. i vyšší podíl bílkovin, ale málo ovoce a zeleniny) ve vztahu k ubývající pohybové aktivitě, fyzické zátěži, a tedy sníženému výdeji energie, kterému tak neodpovídá příjem. Převažují především sedavé aktivity (TV, PC hry a jiné činnosti omezující aktivní pohyb). Podle Pařízkové a Lisé (2007) se tyto faktory nejvíce uplatňují, působí-li souběžně od raného dětství. V raném období vývoje je však také v případě prosté obezity nejvhodnější a prognosticky nejúspěšnější zasáhnout preventivně úpravou životosprávy (tj. vhodná strava a dostatek pohybu) (Pařízková, Lisá, 2007).
Faktory ovlivňující výskyt obezity u dětí:
„vzdělání rodičů; 16
počet obyvatel v místě bydliště (podíl jedinců s nadváhou a obezitou většinou klesá s rostoucím počtem obyvatel v místě bydliště a stoupá podíl jedinců s nízkou hmotností);
počet dětí v rodině;
BMI rodičů (děti rodičů s vyššími hodnotami BMI trpí jednoznačně častěji nadváhou a obezitou);
porodní hmotnost (velmi nízká porodní hmotnost je stejně riziková jako vysoká porodní hmotnost);
délka kojení (kojení je projektivním faktorem při vzniku nadváhy, zejména pokud jde o výlučné kojení v prvních šesti měsících života dítěte);
stravovací návyky dětí (jedinci s nadváhou a obezitou častěji nesnídají, nesvačí, neobědvají nebo nejí nic mimo hlavní jídla)“ (Pařízková, Lisá, 2007, s. 48-52)
Mezi nejdůležitější psychologické formativní vývojové činitele patří od samého počátku rodina, následují vlivy blízkého okolí a později vzdálenějšího okolí, vrstevníků, školy a kulturního prostředí společnosti, do níž se dítě postupně začleňuje. Dítě není jen pasívním příjemcem, ale je aktivním činitelem v komplexu interakcí s okolím. Podle Pařízkové a Lisé (2007) dětství, preadolescence a adolescence představují určitá kritická, zlomová období z hlediska vytváření dlouhodobých vzorců chování, jednání a celkového životního stylu. Výživa zasahuje do maturačních procesů, do potravního a jídelního chování, postojů k jídlu, ale i do vztahů ke společnosti a k sobě samému. „Pro vývoj osobnosti je důležité uvědomování si a prožívání vlastního těla, pocitů zdraví a pohody (well-being), rozvoj zájmů, intelekt, fyzická a psychická výkonnost. To vše se stává součástí života jedince, spoluutváří jeho osobnost.“ (Pařízková, Lisá, 2007, s. 175).
2.2.2 Příčiny vzniku a rizikové faktory Jak vyplývá z definice, obezita vzniká jako nerovnováha mezi příjmem energie a jejím výdajem (Kytnarová, 2002). Je třeba však neopomenout, že se na jejím vzniku podílí více faktorů, a to jak zevní (stres, nízká fyzická aktivita, nezdravý životní styl, atd.), tak i vnitřní (především genetická zátěž a endokrinologické poruchy).
17
Základní predisponující faktory vzniku obezity celkově jsou:
energetický příjem;
enzymatická výbava;
exprese beta-receptorů v tukové tkáni;
schopnost spalovat tuky a sacharidy (respirační kvocient);
nízká fyzická aktivita;
metabolizmus inzulinu a citlivost k inzulinu (endokrinologické poruchy);
genetická predispozice (Hainer, Kunešová, 1997).
Pro rozvoj obezity je taktéž důležitý způsob života. Za důležité vlivy považujeme:
nižší socioekonomické postavení;
psychické vlivy (stres, úzkost, apod.);
pozitivní rodinná anamnéza (Hainer, Kunešová, 1997).
Riziková období pro vznik obezity a skupiny osob ohrožených obezitou jsou podle Haunera a Kunešové (1997):
prenatální a časně postnatální období – tedy již v těhotenství má stravování matky vliv na budoucí sklony k obezitě u dítěte.
Doba dospívání, zejména u dívek – zde bych chtěla zdůraznit i problematiku puberty a koncipování osobnosti dítěte, kdy v důsledku nepřijetí svého vzhledu v tomto období často dochází u dívek k poruchám příjmu potravy.
Období dospělosti – především nástup do zaměstnání, založení rodiny apod.
Doba těhotenství a mateřství.
Období klimakteria.
Dále osoby s pozitivní rodinnou anamnézou, osoby s nižším příjmem a vzdělání atd.
Je pravdou, že v posledních letech mladší lidé s vyššími příjmy poněkud více dbají o životosprávu. Zlepšila se konzumace zeleniny, což je doložitelné vzestupem hodnot vitaminu C a vlákniny ve stravě. 18
2.2.3 Zdravotní rizika obezity, obezita jako rizikový faktor civilizačních chorob Obezita zvyšuje riziko řady chorob, především kardiovaskulárních, jako je ischemická choroba srdeční, hypertenze, infarkt myokardu či cévní mozková příhoda. Dále nemocí metabolických (např. diabetes mellitus) a nádorových (především kolorektální karcinom u mužů). Samozřejmě se obezita podílí i na onemocnění pohybového aparátu, zvyšuje riziko respiračních nemocí a nemocí trávicího traktu (Dolina, 2009). Studie realizovaná v roce 2005 společností STEM/MARK potvrdila, jak významně nejenom obezita (BMI nad 30), ale i nadváha (BMI 25-30) ovlivňuje výskyt zdravotních komplikací. Dle jejích výsledků nadváha zvyšuje riziko zvýšeného krevního tlaku a nemocí srdce a cév více než třikrát, diabetu 2,5 krát, onemocnění kloubů a páteře 2 krát. U obezity je riziko ještě vyšší, a to v případě cukrovky 7 krát, zvýšeného krevního tlaku více než 5 krát, nemocí srdce a cév 5 krát (SZU, 2011).
Obezita a onemocnění kardiovaskulárního aparátu Kardiovaskulární onemocnění jsou skupinou srdečních a cévních chorob, které zahrnují ischemickou chorobu srdeční, cerebrovaskulární onemocnění, onemocnění periferních tepen, revmatické onemocnění srdce a hluboké žilní trombózy a plicní embolie. Tyto všechna onemocnění se dějí na podkladě aterosklerózy. Ateroskleróza je chronické progresivní onemocnění cévní stěny charakterizované místní akumulací lipidů, dalších složek krve a fibrózní tkáně v cévní stěně. Jde o proces, který začíná již v prvních dekádách života, přestože se zpočátku neprojevuje, progreduje (Adámková, 20104). Opakovaně bylo také zjištěno, že obézní lidé mají vyšší hladinu sympatického nervového systému (SNS), podobně jako hypertonici a pacienti se srdečním selháváním. Faktory, jež ovlivňují stimulaci SNS, jsou vnější prostředí, psychický stres (akutní i chronický), zvýšený příjem potravy, kouření, vysoká spotřeba alkoholu, pohybová pasivita (převaha sympatiku). Zdravotní komplikace plynoucí ze zvýšené aktivity SNS jsou pak arteriální hypertenze, trofické vlivy (hypertrofie svaloviny cévní stěny, hypertrofie LK, hyperfiltrace), metabolické vlivy (dislipidemie, porucha glukózové tolerance, zvýšená hladina kyseliny močové v krvi), krevní změny – trombotické (zvýšená viskozita krve) (Adámková, 2009, s. 11).
19
Nejčastějším kardiovaskulárním onemocněním, které se vyskytuje až u 60% obézních osob, je arteriální hypertenze. Ohrožuje život v interakci s obezitou rizikem infarktu myokardu, anginou pectoris, cévní mozkovou příhodou, diabetem mellitus 2. typu. Obezita představuje základní faktor také při vzniku metabolického syndromu. Jde o soubor chorobných příznaků – hypertenze, dyslipidemie, obezity, poruch glukózové tolerance a je zhoršujícím faktorem pro rozvoj onemocnění diabetes mellitus 2. typu (Adámková, 2009). V léčbě těchto onemocnění se v rámci nefarmakologické terapie uplatňuje úprava životosprávy, která zahrnuje:
„redukce tělesné hmotnosti - BMI pod 26;
zvýšení aerobní zátěže - doporučuje se 30-45 minut aktivity minimálně 3x týdně;
omezení příjmu alkoholických nápojů;
redukce příjmu kofeinu;
omezení kouření;
omezení příjmu živočišných tuků, cholesterolu“ (Adámková, 2010, s. 36).
Obezita a metabolická onemocnění Výskyt chronického metabolického onemocnění diabetes mellitus má jasný vztah k životnímu stylu. Vzniká v důsledku nedostatku inzulinu, jeho nedostatečného účinku nebo kombinací obojího. Onemocnění se manifestuje poruchou glukózové tolerance a inzulinovou rezistencí (Adámková, 2010). Tato necitlivost je z podstatné části vrozená, částečně může být vyvolána také obezitou, přejídáním a stresem. Tuková tkáň a tukem prostoupené orgány jsou tedy na inzulín necitlivé. Slinivka břišní musí tento problém překonávat větší produkcí inzulínu. Některé látky z tukové tkáně navíc slinivku poškozují. I proto také často diabetes u obézních lidí vzniká (Svačina, Bretšnajdrová, 2008). Řada patologických stavů je spojena s charakteristickými změnami ve složení mastných kyselin, které se projeví většinou zvýšeným obsahem nasycených mastných kyselin (SFA) a sníženým obsahem vícenenasycených mastných kyselin (PUFA). Takto se projevuje například dyslipidemie, malnutrice, zánět, oxidativní stres, poruchy metabolismu – metabolický syndrom, diabetes mellitus II. typu. Inzulinová rezistence a tedy i diabetes mellitus II. typu jsou spojeny s lipoproteinovými abnormalitami, které zahrnují snížení HDL20
cholesterolu, zvýšení hladiny triacylglycerolu a zvýšené množství malých LDL částic a zvýšení hepatální sekrece (Krauss, 2004). Pro metabolické komplikace obezity je od konce 80. let minulého století používán pojem metabolický syndrom. Ačkoliv názory na něj jsou rozporuplné, převažuje názor, že metabolický syndrom existuje a je jedním z nejčastějších onemocnění na světě. Syndrom sdružoval hyperinzulinismus, dyslipoproteinemii (snížení HDL-cholesterolu), hypertenzi. Na doporučení z roku 2005 jsou kritéria pro metabolický syndrom zpřísněna, o onemocnění se jedná, pokud pacient má obezitu s kumulací tuku na břiše (obvod pasu u mužů větší než 94 cm, u žen 80cm) a dva z následujících rizikových faktorů:
„hladinu triglyceridů v krvi vyšší než 1,7 mmol/l;
hladinu HDL-cholesterolu v krvi nižší než 1,29 mmol/l u mužů a 1,3 mmol/l u žen;
krevní tlak vyšší než 130/85 mm Hg;
hladinu cukru v krvi nalačno vyšší než 5,6 mmol/l;
inzulinová rezistence“ (Adámková, 2010, s. 59).
Opět se naprosto nezbytnou stává nefarmakologická léčba hypertenze, diabetu, metabolického syndromu. Zásadní nutností je změna životních návyků, racionální strava, režim diabetika, nekouřit, zvýšit svou fyzickou aktivitu (zejména aerobní). Přiměřený energetický příjem je opět základem pro optimalizaci hmotnosti. Racionální strava musí být pestrá, obsahovat všechny požadované složky potravy, ovšem v optimálním poměru pro daného pacienta. Pro prevenci aterosklerotických změn by měla obsahovat více nenasycených mastných kyselin, měl by být zvýšen podíl rostlinných tuků a vlákniny, snížen příjem živočišných tuků, dodržován pitný režim (neslazené nápoje). V případě zhoršení renálních funkcí je třeba omezit příjem bílkovin (Adámková, 2010).
Obezita a nádorová onemocnění Do civilizačních nemocí patří i vysoký výskyt nádorů ve vyspělých zemích. Některá nádorová onemocnění se typicky sdružují s obezitou. V průběhu života onemocní některým z typů nádorů každý třetí občan České republiky. Ve snaze dopátrat se etiopatogenetického vysvětlení, proč dojde k jinému chování buňky a vytvoření novotvaru, probíhá intenzívní 21
výzkum, který však ještě nevysvětlil dostatečně podstatu nádorového bujení. Je však zřejmé, že vývoj vzniku a chování nádorů může ovlivnit i životní styl ve smyslu vlivu výživy, fyzické aktivity, opalování, technických možnostech (Adámková, 2010). S obezitou jsou spojovány následující druhy nádorového onemocnění (Hainer, Kunešová, 1997, s. 52-55):
gynekologické nádory;
urologické nádory;
nádory gastrointestinálního traktu.
Primární prevence je zaměřena na zdravou populaci, protože se snažíme zamezit vůbec možnosti vzniku nádorového onemocnění. Prevence je tak zaměřena na omezení nebo vyloučení etiologických faktorů, jež se mohou na vzniku nádorů podílet. Je doporučováno zlepšení kvality životního prostředí, změna stravovacích návyků, složení stravy a životospráva, změny a úprava stravovacích zvyklostí. Adámková (2010) též poukazuje, že z dostupných studií je patrné, že již mírný váhový úbytek významně snižuje riziko vzniku nádorů. V rámci prevence nádorového onemocnění je podle mého názoru také nesmírně důležité vyhledávání časných forem nádorů. V současnosti je dostupný screening karcinomu prsu, cervikální screening (Adámková, 2010). Dále pak screening karcinomu tlustého střeva a konečníku (kolorektální karcinom) (Axman, 2009). Karcinom prostaty má zatím jediný známý rizikový faktor, a to je věk. Metodami první volby pro včasný záchyt jsou digitální vyšetření rekta a hladin prostatického specifického antigenu (PSA) v krvi. Screening na časné fáze nádoru prostaty je vhodné provádět od 50 let věku (Adámková, 2010).
Obezita a stres Stres je v současné době považován za příčinu mnohých zhoršení zdravotního stavu. Každá „současná“ doba je z pohledu historie rychlejší než ta předchozí a vyznačuje se větší mírou stresu. Na řešení krátkých občasných stresových epizod je lidský organismus přizpůsobený, ale při dlouhotrvající stresové zátěži dochází ke zvýšení hladiny stresových hormonů, jejichž
22
metabolické produkty působí toxicky, dochází ke snižování energetických rezerv, zvyšuje se krevní tlak, vzrůstá hladina cholesterolu, apod. Tyto pochody mají nepříznivý vliv na imunitní systém, dochází k jeho oslabení (Axman, 1997; Křivohlavý, 2002). Při oslabení imunitní odpovědi organismu může dojít k manifestaci nádorového onemocnění. Dle mého mínění můžeme populaci doporučovat bezstresové prostředí, ale realizace tohoto doporučení je nad rámec sil jedince. Tato problematika se musí řešit politiky na úrovni národní a nadnárodní.
Obezita a onemocnění pohybového aparátu Ortopedické komplikace jsou typickými mechanickými komplikacemi obezity. Tím, že limitují pohyblivost pacienta, mohou podpořit i vznik některých dalších onemocnění, jako například vznik hluboké žilní trombózy dolních končetin. Navíc ztěžují i léčbu obezity samotné, čímž napomáhají její perzistenci (Dolina, 2009).
2.2.4 Sociální důsledky obezity Komplikací se stávají také psychosociální důsledky obezity. Ty bývají často podceňovány jak rodinou, tak ošetřujícím lékařem, méně již obézním samotným. Společenské posuzování obezity je výrazně poplatné kulturním tradicím a komerčním potřebám společnosti. Nejde přitom pouze o hodnocení jedince z hlediska „ideálu krásy“, ale také z hlediska společenského postavení, zdravotního stavu, mentálních schopností, fyzické výkonnosti apod. (Hainer, Kunešová, 1997). Obézní jedinec se těžko prosazuje v běžných, natož ve ztížených životních podmínkách, které pro něj představují často nepřekonatelnou bariéru. Diskriminace a ztížené společenské uplatnění obézních se nemalou měrou podílejí na častém výskytu depresí a úzkosti. Obezita tedy vystavuje své nositele řadě předsudků. Tyto ovlivňují možnost získat zaměstnání, vzdělání, lékařskou péči. Taktéž možnost najít partnera je často omezena. V důsledku toho, že se jedinec stal obézním, nachází často menší uplatnění ve společnosti, může být podceňován, trpí častěji depresemi, významně se snižuje kvalita jeho života. (Hainer, 2011, Křivohlavý, 2002). 23
2.2.5 Prevence obezity Nedílnou a podle mého názoru nejdůležitější součástí boje proti obezitě je její prevence. Ta je nesmírně důležitá a to především u dětí, kdy podle Pařízkové a Lisé (2007) jsou preventivní opatření mnohem účinnější než samotné léčení nadváhy nebo obezity. Müllerová, et al. (2009) ohledně prevence dodává, že jako každá veřejná aktivita na ozdravění, má být vystavěna na třech základních pilířích: 1. „Individuální odpovědnosti za vlastní životní styl a životní styl svých dětí, s rozpoznáním důležitosti vlivu prostředí na své chování. 2. Dobré informovanosti obyvatelstva /spotřebitele/ konzumenta tak, aby byl schopen správného rozhodnutí. 3. Optimální odpovědi je pak dosaženo implementací relevantní politiky v různých oblastech (horizontální přístup) a v různých rovinách aktivit (vertikální přístup). Jde o národní, lokální i celoevropské aktivity týkající se obchodu (např. značení potravin, reklama, a zdravotní tvrzení na potravinách), procesu kontroly potravin, společné zemědělské, audiovizuální či mediální politiky, iniciace aktivit ve vzdělání, regionální politice včetně strukturálních fondů. Cílem je skrze vládní politiku (užitím nástrojů jako je legislativa, vytváření sítě veřejno-privátního přístupu, začlenění privátního sektoru a občanské společnosti) redukovat rizika spojená se špatnou stravou a nedostatečnou fyzickou aktivitou.“ (Müllerová, et al., 2009, s. 28)
Ke zlepšení situace v obezitě by pak tedy mělo dojít vytvořením takového prostředí, kdy by volba zdravějšího zdravotního stylu byla pro jednotlivce snazší, lépe dostupná (tzn. podpora volnočasových aktivit, možnosti aktivního sportu, uplatňování hodin tělesné výchovy ve školách, dosažitelnost a dostupnost zdravých potravin, v neposlední řadě také dostatečná informovanost spotřebitele)(Müllerová, et al., 2009). Zde bych také v souvislosti s dětskou obezitou dodala, že je důležitá prevence již od mateřských škol a že je výhodné do těchto programů zapojovat i rodiče, protože právě na nich stojí úspěch preventivních opatření. A samozřejmě, můžeme propagovat nejlepší trendy ve stravování, správný životní styl, aplikovat nejmodernější farmakologické a technické možnosti, přesto nemusíme být ve snaze o zdravější populaci úspěšní. Velmi důležitou roli zde hraje motivace. Musíme prostě chtít, 24
musíme chtít zdravěji žít, zdravěji se stravovat, sami musíme usilovat o změnu své hmotnosti. A to samé platí i pro ostatní civilizační choroby. Přestože dnes lékařská věda přichází s mnoha novými, fascinujícími objevy v oblasti léčby civilizačních chorob, stále platí, a dnes snad ještě více než kdy dřív, že mezi primární zájmy medicíny patří prevence a naše vlastní odpovědnost za naše zdraví. Vědcům se podařilo upřesnit pět základních zdravotních návyků, jejichž důsledné dodržování má rozhodující vliv na naše zdraví. Stačí nekouřit, nepožívat alkohol, denně cvičit, vyhýbat se nadváze, jíst hodně ovoce a zeleniny a méně masa. Předejdeme tak předčasným úmrtím vyskytujícím se v důsledku např. vysokého krevního tlaku, zvýšené hladiny cholesterolu, nádorovým onemocněním, osteoporózy nebo diabetu (Adámková, 2010; Dolina, 2009). Pokud se vrátím k obezitě, tak ta patří k onemocněním, u kterých je velmi významná dietní léčba. Dietologie je v současné době oborem stále opomíjeným jak v pregraduální, tak postgraduální výuce. Přitom snad každý lékař je prakticky denně vystavován dotazům pacienta na dietní opatření. Klinická dietologie má přitom v sobě veliký potenciál v působení na pacienta. U řady onemocnění jde o postup zcela zásadní, jindy jde o postup doplňkový, někdy pouze o placebo efekt. Hovor o dietě je často klíčový v navázání vhodného kontaktu s pacientem a nastartování změn životního stylu. Faktem zůstává, že je neustále potřeba školit lékaře i pacienty. Je třeba více odpovídat na dotazy pacientů, dávat doporučení, více edukovat problematikou zdravého životního stylu u tzv. civilizačních chorob ve všech školách, včetně lékařských fakult (Svačina et al., 2008). Část dietologie má jasně preventivní charakter. Cílem zdravé výživy je zlepšit kvalitu života a prodloužit jeho délku. Doporučení zdravé výživy, určená široké veřejnosti, by měla být jasná, stručná a názorná. Proto se osvědčil model výživové pyramidy, kdy základna pyramidy je tvořena základními komponenty stravy a na ně se ve snižujícím se zastoupení vrství další potravinové skupiny. Svačina et al. (2008) uvádí sedm pravidel pro zdravé hubnutí: jíst pravidelně pětkrát denně, zařadit do jídelníčku více ovoce a zeleniny, dávat přednost celozrnným před rafinovanými obilnými výrobky, omezit konzumaci masa, vyhnout se pití limonád a sladkých nápojů, jíst dostatek potravin bohatých na vlákninu (např. luštěniny), snížit příjem živočišného tuku (Svačina et al., 2008).
25
2.2.6 Léčba obezity Stejně jako k jiným nemocem, se musí i k obezitě přistupovat komplexně s ohledem na individuální potřeby nemocného. V léčbě nadváhy a obezity nejde jen o úpravu váhy, ale jde především o dlouhodobou změnu životního stylu, o změnu myšlení a přístupu ke svému zdraví. Při výběru léčebných metod je třeba vzít v úvahu věk pacienta, stupeň nadváhy, charakter rozložení tuku a přítomnost zdravotních komplikací obezity. Základem léčby nadváhy a obezity je vždy kombinace dietního opatření se zvýšením pohybové aktivity a behaviorální intervence (tj. změna životního stylu). Pokud není tento způsob léčby dostatečně úspěšný, přistupuje se k farmakoterapii, popřípadě se u pacientů s těžkým stupněm obezity (BMI nad 35-40) indikuje chirurgická léčba (Hainer, Kunešová, 1997). Pokud to tedy shrnu do jednotlivých bodů, tak se v léčbě obezity používají tyto postupy:
nízkoenergetická (redukční) dieta;
pohybová aktivita;
psychoterapie - kognitivně behaviorální intervence (zjištění nevhodných stravovacích a pohybových návyků, vytyčení si reálných cílů, volba vhodných způsobů redukce váhy, odpoutání se od zkresleného vnímání vlastního těla, atd.);
farmakoterapie - antiobezitika (např. orlistat – firemní název Xenical, Alli, kombinace efedrinu a kofeinu), perspektivní farmaka (působící na úrovni CNS, v periferii v GIT, stimulací metabolismu, např. fentermin – firemní název Adipex), léky primárně neurčené k léčbě prosté obezity (metformin – perorální antidiabetikum, sertralin – antidepresívum, atd.);
Intragastrické balony – gastrofibroskopicky zaváděné, jako předstupeň chirurgického výkonu;
chirurgická léčba - bariatrická terapie (bandáž žaludku, často laparoskopiská resekce žaludku a tenkého střeva) (Hainer, Kunešová, 1997; Hainer, 2011).
Je však třeba dodat, že farmakoterapie a chirurgická léčba jsou v případě obezity v dětském věku kontraindikovány. A dále, že je velmi důležité stanovit si reálné cíle, kdy se za bezpečný považuje úbytek váhy přibližně 0,5 kg za týden (Kytnarová, 2002). To je důležité,
26
aby pacient neztratil motivaci a aktivně se na léčbě podílel a změna v jeho životním styliu byla trvalá.
2.2.7 Programy na podporu zdraví Jak už bylo v kapitole 2.1 Civilizační choroby uvedeno, na vzestupný trend výskytu neinfekčních nemocí (tj. civilizačních chorob včetně obezity), bylo nutno zareagovat. Na mezinárodní úrovni se to děje prostřednictvím Světové zdravotnické organizace a jejího programu „Zdraví 21.“. Česká republika se taktéž zapojila do boje proti civilizačním chorobám a obezitě a v roce 2002 schválila Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR - Zdraví pro všechny v 21. století. Cílem tohoto programu bylo snížit výskyt neinfekčních nemocí a podpořit zdravější životní styl. Z tohoto důvodu byl na Ministerstvu zdravotnictví vytvořen Národní program zdraví – projekty podpory zdraví, jenž usiluje o zvýšení povědomí obyvatel o zdravém způsobu života a dostupných možnostech prevence nemocí a o změny jejich životního stylu. V rámci tohoto programu byla připravena Globální strategie pro výživu, fyzickou aktivitu a zdraví ve spolupráci s Národní radou pro obezitu a Společností pro výživu (SZU, 2011). Národní rada pro obezitu, byla zřízena roku 2005 a jejím úkolem je se zabývat problematikou výživy a potravin, fyzické aktivity, léčby obezity, dětské obezity, komunitními programy a edukací. Její prioritou je vytvořit Národní akční plán prevence a léčby obezity, což se prozatím bohužel nepodařilo (SZU, 2011). Také Státní zdravotní ústav je garantem národních programů podporujících zdraví. V prevenci obezity byly pod jeho vedením organizovány ozdravné pobyty, celospolečenské kampaně zaměřené na zvýšení povědomí a zájmu o zdravou výživu, pohybovou aktivitu, nutriční edukace na webu, zprovoznění hravých redukčních kurzů pro děti apod. (Müllerová, et al., 2009). Další institucí zapojenou do prevence obezity je Česká obezitologická společnost, která sdružuje lékaře, psychology, zdravotní sestry, další odborníky zabývající se prevencí a léčbou obezity a zastupuje jejich odborné zájmy. Příkladem jiného intervenčního programu podporovaného nestátním sektorem je např. program „STOB – prevence obezity“, program „Žij zdravě“, atd. (Müllerová, et al., 2009).
27
3 PRAKTICKÁ ČÁST Tato část je zaměřena na samotný průzkum, popis výzkumného vzorku, použitých metod a analýzu a prezentaci zjištěných faktů. Vycházím přitom z výše uvedených teoretických podkladů, kdy dle dostupných údajů a národních statistik (SZU, 2011; WHO, 2013) narůstá výskyt obezity a civilizačních chorob vůbec. Jedná se o celosvětový problém, který se aktuálně nedaří uspokojivě řešit. Je tedy třeba se mu věnovat a hledat příčiny nárůstu výskytu a možné metody, jak tomuto trendu zabránit. A proto tato práce usiluje o prohloubení znalostí o této problematice a o jakési zpřehlednění dostupných informací. Hlavním cílem je zjistit informovanost obyvatel, jež je prezentována výzkumným vzorkem, o problematice obezity coby civilizační choroby a jejích dopadů. Dílčími cíli pak jsou: 1. Zjistit, zda respondenti znají rizika obezity a považují je za důležitá. 2. Zjistit, zda respondenti využívají preventivní opatření v boji proti obezitě. 3. Zjistit, zda respondenti dostávají informace o obezitě od svého praktického lékaře.
V závěru této kapitoly se pak pokusím navrhnout vhodná doporučení pro praxi. Ještě pro přehlednost textu připomínám hypotézy, jež jsem si stanovila výše uvedeným cílům práce: 1. Předpokládám, že více než 75 % respondentů považuje obezitu za významný problém. 2. Předpokládám, že více než 50 % respondentů není spokojena se svojí postavou. 3. Předpokládám, že více než 50 % respondentů zná a využívá preventivní opatření proti obezitě, tj. zásady zdravého životního stylu. 4. Předpokládám, že méně než 50 % respondentů bude mít informace o obezitě od svého praktického lékaře.
28
3.1 METODIKA VÝZKUMU Vzhledem k tomu, že hlavním cílem práce je zjistit informovanost obyvatel o problematice obezity coby civilizační choroby a jejích dopadů, jsem si zvolila metodologický rámec pro výzkum ve formě kvantitativního šetření za pomoci dotazníkového šetření. To mi umožňuje získání informací od rozsáhlého souboru respondentů a to v poměrně krátkém čase (Ferjenčík, 2000). Dotazník (viz Příloha č. 1), jsem si pro tyto účely sestavila sama, kdy jsme vycházela z teoretických poznatků a stanovených cílů práce. Dotazník se skládá z osmnácti uzavřených či polootevřených otázek, jež v souladu s cíli práce mapují informovanost obyvatel o obezitě, možnostech prevence, vnímání sebe sama a zdroji informací o této problematice. Tyto otázky jsou doplněny otázkami týkajících se sociodemografických údajů o respondentech, jako jsou pohlaví, věk a vzdělání. Taktéž jsou v úvodu dotazníku respondentům sděleny základní informace týkající se mého výzkumu, informace o zachování anonymity a instrukce k vyplnění dotazníku. K cíli č. 1 „Zjistit, zda respondenti znají rizika obezity a považují je za důležitá“ se vztahují otázky č. 3, 4, 8, 9, 11, 14, 15, 16, 17 a 18, které mapují jak rizika zdravotní, tak psychologicko-sociální dopady obezity. Pracovní hypotézy vztahující se k tomuto cíly pak zněly: H1: Předpokládám, že více než 75 % respondentů považuje obezitu za významný problém. H2: Předpokládám, že více než 50 % respondentů není spokojena se svojí postavou. H3: Předpokládám, že více než 50 % respondentů zná rizika obezity.
K cíli č. 2 „Zjistit, zda respondenti využívají preventivní opatření v boji proti obezitě“ se pak vztahují otázky č. 1, 2, 5, 6, 7, 10. Pracovní hypotéza zněla: H4: Předpokládám, že více než 50 % respondentů zná a využívá preventivní opatření proti obezitě, tj. zásady zdravého životního stylu.
29
K poslednímu cíli, tj. č. 3 „Zjistit, zda respondenti dostávají informace o obezitě od svého praktického lékaře“ se vztahují otázky 12 a 13. Pracovní hypotézu k tomuto cíli jsem formulovala jako: H5: Předpokládám, že méně než 50 % respondentů bude mít informace o obezitě od svého praktického lékaře.
Dotazník byl administrován pouze v písemné formě, přičemž byl distribuován mezi respondenty metodou „sněhové koule“ (Ferjenčík, 2000), kdy jsem oslovila osoby ve svém okolí s prosbou o vyplnění a zároveň předání dotazníků dalším respondentům. Tím došlo k „nabalování“ dalších a dalších respondentů, dokud nebyly naplněny limity, jež jsem si stanovila, a to získat padesát řádně vyplněných dotazníků od žen a taktéž i od mužů. Cílem tedy bylo získat celkem sto řádně vyplněných dotazníků.
30
3.2 CHARAKTERISTIKA
VZORKU
RESPONDENTŮ
A
VÝZKUMNÉHO
PROSTŘEDÍ Dotazníkové šetření probíhalo v mém okolí (tj. havlíčkobrodsko) v běžné populaci osob od 15 let. Do průzkumu bylo zařazeno 100 respondentů, konkrétně 50 žen a 50 mužů, jež řádně vyplnilo dotazník sestavený pro účely této bakalářské práce. Průzkum a sběr informací vždy probíhal se svolením respondentů, kteří se ho zúčastnili zcela dobrovolně a anonymně. Jsem si vědoma toho, že se jedná o lokální zaměření průzkumu a jeho výsledky nelze zcela generalizovat, ale jsem toho názoru, že pro vhled do problematiky obezity coby civilizační choroby a rizikového faktoru ostatních neinfekčních chorob, je to dostačující. Níže uvádím deskriptivní analýzu výzkumného souboru a jejich demografických údajů, jež byly zjišťovány v úvodu dotazníku, tj. pohlaví, věk a dosažené vzdělání. Data jsou pro přehlednost prezentována i formou tabulek a grafů.
31
Pohlaví První zjišťovaným demografickým údajem bylo pohlaví respondentů. Jak už jsem výše zmínila, cílem bylo sebrat stejně velký soubor žen a mužů, tedy po padesáti respondentech od každého pohlaví. Důvodem tohoto kroku byla možnost rozpracování tohoto výzkumu v případné diplomové práci a možnosti porovnat obě pohlaví v jednotlivých oblastech výzkumu navzájem (pomocí parametrických testů). Grafické znázornění rozložení viz Graf 1.
Pohlaví respondentů
50; 50%
50; 50%
Graf 1 Rozdělení respondentů podle pohlaví
32
MUŽ ŽENA
Věk Tabulka 2 Věkové rozložení respondentů
Věkové
Četnost ženy
Četnost muži
kategorie
Absolutní
Relativní
četnost (n)
četnost (%)
15-20 let
2
0
2
2%
21-30 let
4
11
15
15%
31-40 let
19
13
32
32%
41-50 let
11
14
25
25%
51-60 let
12
9
21
21%
61 a více
2
3
5
5%
Suma
50
50
100
100%
Jak už bylo výše uvedeno, dalším sociodemografickým údajem, jež jsem zjišťovala, byl věk respondentů. Ten byl pro přehlednost rozdělen do pěti kategorií od 15 let (viz Tabulka 2). Ve výzkumném souboru byly zastoupené všechny stanovené věkové kategorie, kdy nejpočetnějšími byly kategorie 31 – 40 let, 41-50 let a 51 – 60 let. Největší podíl respondentů tvořily ženy ve věku 31-40 let.
33
Dosažené vzdělání Tabulka 3 Dosažené vzdělání respondentů
Vzdělání
Četnost ženy
Četnost muži
Absolutní
Relativní
četnost (n)
četnost (%)
3
0
3
3%
12
13
25
25%
21
26
47
47%
5
5
10
10%
9
6
15
15%
50
50
100
100%
Základní Střední odborné Úplné středoškolské Vyšší odborné Vysokoškolské Suma
Dále bylo v úvodu dotazníku zjišťováno vzdělání respondentů. Jak uvádí Tabulka 3, většina respondentů absolvovala úplné středoškolské vzdělání (47 %). Nejméně zastoupenou kategorií byly 3 respondenti se základním vzděláním, což i víceméně kopíruje tomu odpovídající věkovou kategorii 15-20 let (2 % respondentů). Pokud tedy stručně shrnu základní charakteristiky výzkumného souboru, tak průměrný respondent výzkumného souboru byla žena nebo muž ve věku mezi 31 až 40 lety, jež dosáhla či dosáhl úplného středoškolského vzdělání.
34
3.3 PRŮBĚH VÝZKUMU A ZPRACOVÁNÍ ZÍSKANÝCH DAT Výzkumná šetření probíhaly v kraji Vysočina, konkrétně v Havlíčkově Brodě, a to v období od ledna 2014 do března 2014. Probíhalo formou dotazníkového šetření, za pomoci dotazníku, jenž byl pro tyto účely sestaven a byl administrován v papírové podobě. Metoda sběru byla buď přímé oslovení respondentů, nebo sběr metodou tzv. „sněhové koule“ (Ferjenčík, 2000). Cílovou skupinou respondentů byla běžná populace osob ve věku od 15 let a cílem bylo sebrat padesát řádně vyplněných dotazníků od každého pohlaví. Celkem bylo rozdáno 112 dotazníků, z nichž se vrátilo 100, což je 89 % návratnost dotazníků. Takto vysokou návratnost dotazníků si vysvětluji tím, že jsem ho distribuovala přímo respondentům, v papírové formě, mezi známými, tudíž se průzkum mohl jevit jako důvěryhodný a respondenti se nemuseli obávat zneužití osobních dat. Sběr dotazníků probíhal se svolením respondentů, kteří se ho zúčastnili zcela dobrovolně a anonymně. Získaná data jsem následně setřídila a provedla analýzu dat a grafické zpracování pomocí programu Microsoft Office v aplikaci Excel. Ta umožňuje nejenom statistické zpracování dat, ale i prezentaci výsledků formou četnostních tabulek a grafů. Každá tabulka a graf jsou pak v textu popsány a je k nim uveden příslušný komentář.
35
3.4 VÝSLEDKY VÝZKUMU Na základě utřídění, analýzy a vyhodnocení získaných informací z dotazníkového šetření jsou dále prezentované výsledky výzkumu s příslušnými komentáři. Pro lepší přehlednost bude pořadí prezentovaných zjištění kopírovat pořadí otázek v dotazníku.
Otázka č. 1: Držel/a jste někdy dietu? Nejprve jsem zjišťovala, zda respondenti někdy drželi dietu a za jakým účelem. Jak ukazuje Graf 2, téměř polovina dotázaných dietu někdy držela (49 %) a drhá polovina (51 %) ji nedržela. Pokud se zaměřím na osoby, jež odpověděli, že mají zkušenosti s dietami, tak 29 % respondentů z výzkumného souboru drželo dietu za účelem lepšího estetického vzhledu. Tabulka 4 níže pak tyto respondenty člení dle pohlaví, a z ní je patrné, že se jedná především o ženy.
Držení diet 10; 10% 29; 29%
Pro zlepšení fyzičky Ne Ze zdravotních dův.
10; 10%
51; 51%
Pro vzhled
Graf 2 Držení diet
Shodně, po 10 %, jsou jako důvody dietních opatření uváděny zdravotní důvody a snaha zlepšit svojí fyzickou kondici. 36
Jak už jsem prve zmínila, četnost odpovědí včetně mezipohlavních rozdílů mapuje Tabulka 4. Z ní je patrné, že se k dietám většinou uchylují ženy, kdy pouze 19 žen odpovědělo, že s dietami nemá zkušenost. Naproti tomu u mužů zkušenost s dietami nemělo 32 respondentů. Taktéž je tam názorně vidět, že většina žen drží dietu právě za účelem štíhlé linie (24 respondentek). Shodně muži i ženy odpovídali, že drželi dietu za účelem zlepšení zdravotního stavu.
Tabulka 4 Otázka č. 1: Držel/a jste někdy dietu?
Dieta
Ano, z důvodu
Četnost ženy
Četnost muži
Absolutní
Relativní
četnost (n)
četnost (%)
24
5
29
29%
3
7
10
10%
5
5
10
10%
19
32
51
51%
51
49
100
100%
vylepšení vzhledu Ano, z důvodu zlepšení fyz. kondice Ano, ze zdravotních důvodů Ne Suma
37
Otázka č. 2: Znáte svůj BMI? Pokud ano, zaškrtněte zjištěnou hodnotu. Dále jsem si ověřovala, zda respondenti vědí, co je to Body mass index (BMI) a zda znají svoji hodnotu BMI. Zde muži i ženy odpovídali téměř shodně, tudíž níže, v Grafu 3 prezentuji pouze souhrnná zjištění.
Znalost BMI
33; 33% Ano Ne 67; 67%
Graf 3 Otázka č. 2: Znalost BMI
Dvě třetiny dotázaných, tj. 67 osob (67 %) z celkového počtu 100 respondentů, nezná svůj BMI. Dále 33 respondentů, jež znalo své BMI, mělo za úkol uvést, v jaké rozmezí se jejich BMI pohybuje. Dle mého zjištění se tyto osoby pohybovaly v pásmu normálu BMI 18,5-25 a v pásmu nadváhy, tj. BMI 25-30. Nikdo z nich netrpěl podváhou či obezitou.
38
Otázka č. 3: Jak hodnotíte svoji postavu? Velmi důležité je vlastní sebehodnocení a hodnocení svého těla. To se formuje v průběhu dospívání, a pokud jedinec nedokáže přijmout své tělo, může vytvořit základ pro mnoho duševních onemocnění a poruch příjmu potravy (Vágnerová, 2008). Taktéž spokojenost či nespokojenost s tělem může být hybnou silou ve snaze s tím něco udělat. A proto jsem další otázkou zjišťovala míru spokojenosti s vlastní postavou. Výsledky zjištění jsou prezentovány v následující Tabulce 5.
Tabulka 5 Otázka č. 3: Hodnocení postavy
Hodnocení postavy
Štíhlá
Četnost ženy
Četnost muži
Absolutní
Relativní
četnost (n)
četnost (%)
50
50%
33
33%
25
25
18
15
Nadváha
7
6
13
13%
Obézní
0
4
4
4%
Suma
50
50
100
100%
Plnoštíhlá
Shodně svoji postavu jako štíhlou hodnotí 25 % mužů a 25 % žen (z celkového počtu všech respondentů, tj. 100 osob). Jako plnoštíhlou jí hodnotí 33 % respondentů a problémy s váhou udává 17 % respondentů. Dle odpovědí výše je patrné, že 4 respondenti muži uvedli, že mají problém s obezitou, nikoliv však ženy. Otázkou je tedy, do jaké míry zjištěný fakt odpovídá skutečnosti (tedy tomu, zda je respondent obézní) nebo tomu, že ženy se nechtěly označit za obézní. Pro úplnost ještě dodávám, že v předchozí otázce uvedlo pouze 33 respondentů, že zná své BMI, které se dle odpovědí pohybuje v pásmu normálu BMI 18,5-25 a v pásmu nadváhy, tj. BMI 25-30. Nikdo z dotázaných neuvedl své BMI v pásmu obezity, tj. BMI nad 30 bodů.
39
Otázka č. 4: Jste se svojí postavou spokojen/a? Tabulka 6 Otázka č. 4: Spokojenost s postavou
Spokojenost
Četnost ženy
Četnost muži
s postavou Absolutně ano
Absolutní
Relativní
četnost (n)
četnost (%)
9
18
27
32
26
58
58%
Ne
9
6
15
15%
Suma
50
50
100
100%
Relativně ano
27%
Zde jsem zjišťovala v návaznosti na předchozí otázky, zda jsou respondenti spokojení se svojí postavou. Měli na výběr z možností: „Absolutně ano“, „Relativně ano, ale cítil/a bych se lépe mít o …. kg méně“ a „Ne“. Jak uvádí Tabulka 6, je se svojí postavou absolutně spokojeno pouze 27 % respondentů. Ostatní se cítí relativně spokojení (58 %), ale přáli by si shodit v průměru 5 kg (což není zrovna málo) nebo jsou se svojí postavou nespokojení (15 %). Opět zde spatřuji určitý rozpor v názorech respondentů, kdy 50 % z nich uvedlo, že má postavu štíhlou, ale absolutně spokojeno je s ní jen 27 % respondentů. Nad možnými příčinami se budu zamýšlet v rámci diskuze.
40
Otázka č. 5: Kolikrát denně jíte?
Počet jídel za den
14; 14% 3; 3% 26; 26%
2x 3x 4x 5x
8; 8% 34; 34%
6x a více Nesleduji to
15; 15%
Graf 4 Otázka č. 5: Počet jídel za den
Naprostá většina respondentů jí více jak 3 krát za den. Pouze 3 % respondentů uvedla, že jí 2 krát denně a 15 % respondentů, že svoje stravování nesledují. Nejvíce byla zastoupena skupina respondentů, jež uvedla, že se stravují 5 krát denně (34 %) a 4 krát denně (26 %). Dokonce 8 % respondentů uvedlo, že se stravuje 6 krát a vícekrát za den (viz Graf 4). Podle většiny autorů (např. Braunerová, Hainer, 2010; Kytnarová, 2002) by mělo být jídlo přijímáno ideálně v 5-6 denních porcích, v pravidelném intervalu a v přiměřeném množství. Ideální četnost tedy dle výzkumných zjištění dodržuje téměř polovina respondentů (42 %). Co je ještě zajímavé, tak to jsou mezipohlavní rozdíly, kdy se většinou ženy vícekrát za den stravují, což je patrné z Tabulky 7 níže.
41
Tabulka 7 Otázka č. 5: Počet jídel za den
Počet jídel za
Četnost ženy
Četnost muži
den 2x
Absolutní
Relativní
četnost (n)
četnost (%)
1
2
3
3%
1
13
14
14%
4x
10
16
26
26%
5x
26
8
34
34%
6x a více
3
5
8
8%
Nesleduji
9
6
15
15%
Suma
50
50
100
100%
3x
Největší podíl mužů se stravuje 3 krát (13 %) nebo 4 krát (16 %) denně. Oproti tomu největší podíl žen se stravuje 4 krát (10 %) či 5 krát (26 %) denně.
42
Otázka č. 6: Kolik porcí ovoce a zeleniny denně sníte? Jak už bylo v teoretické části uvedeno, je stejně důležitý počet denních jídel stejně jako i složení stravy, velikost porcí a stravovací návyky (Braunerová, Hainer, 2010; Kytnarová, 2002). Další otázky tedy směřovaly na zjištění toho, zda respondenti konzumují ovoce a zeleninu, které jsou nedílnou součástí správné výživy a na to, zda si respondenti svůj jídelníček kontrolují (tedy vnímají, co jedí, složení jídelníčku).
Počet porcí ovoce a zeleniny 3; 3%
12; 12%
37; 37%
1x 2x
19; 19%
3x a více Nesleduji to Vůbec
29; 29%
Graf 5 Otázka č. 6: Počet porcí ovoce a zeleniny za den
Z Grafu 5 výše je patrné, že drtivá většina respondentů má alespoň 1 krát denně porci ovoce či zeleniny (97 % respondentů). Nejvíce je zastoupena skupina lidí, kteří ovoce a zeleninu konzumují právě 1 krát denně, a to 37 %. Téměř jedna třetina respondentů (29 %) konzumuje ovoce a zeleninu 2 krát denně. Pro úplnost je třeba dodat, že zde nebyly nijak výrazné rozdíly mezi ženami a muži.
43
Otázka č. 7: Kontrolujete si svůj jídelníček? Touto otázkou jsem zjišťovala, zda se respondenti zajímají o svůj jídelníček a jeho složení. Konkrétně mě zajímalo, zda si svůj jídelníček kontrolují.
Kontrola jídelníčku
39; 39%
Ne Ano
53; 53%
Ano, někdy
8; 8%
Graf 6 Otázka č. 7: Kontrola jídelníčku
Více jak polovina respondentů (61 osob ze 100 respondentů) si jídelníček kontroluje, z toho ale naprostá většina (53 osob) nepravidelně. Poměrně velká část respondentů (39 %) uvedla, že si svůj jídelníček nekontroluje. Zde se opět nijak výrazně neprojevovaly mezipohlavní rozdíly v odpovědích.
44
Otázka č. 8: Myslíte si, že je nadváha natolik závažný problém, že může způsobit některé z následujících onemocnění? V této otázce jsem zjišťovala názor respondentů na to, jestli nadváha či obezita může s sebou přinášet nějaká rizika. Dotazovaní zde měli možnost zaškrtnout více odpovědí. Grafické znázornění jsem proto pro přehlednost koncipovala do podoby četnostní tabulky (viz Tabulka 8).
Tabulka 8 Otázka č. 8: Rizika obezity
Rizika
Ano,
Četnost ženy
47
Četnost muži
38
Absolutní
Relativní
četnost (n)
četnost (%)
85
kardiovaskulární Ano, nádorová Ano, neplodnost Ano, pohybová Ano, metabolická Ano, psychická Ne Suma
25,5% 14
10
24
7,2%
23
7
30
9,1%
50
37
87
26,1%
37
27
64
19,2%
26
13
39
11,7%
0
4
4
1,2%
197
136
333
100%
Pouze čtyři respondenti (4 % osob ve výzkumném vzorku o 100 respondentech) uvedli, že podle jejich názoru nadváha či obezita s sebou nenese nějaké riziko. Celkově jsem u této otázky zaznamenala 333 odpovědí, kdy většina respondentů si myslí, že nadváha či obezita jsou spojeny s problémy pohybového aparátu (26,1 % všech odpovědí) či s kardiovaskulárním 45
onemocněním, např. hypertenzí (25,5 % všech odpovědí). Nemalý podíl odpovědí představovaly i psychické potíže (11,7 % všech odpovědí) v důsledku nadváhy či obezity. Celkově lze shrnout, že nadváhu či obezitu více jako rizikovou spatřují ženy a taktéž, pouze muži (4 respondenti) nepřikládájí nadváze či obezitě nějaké důsledky. Z tabulky výše je i patrné, že 23 žen se v důsledku nadváhy či obezity obává neplodnosti.
46
Otázka č. 9: Léčíte se na některé z následujících onemocnění? Dále bylo pro můj výzkum významné zjistit, zda se respondenti již léčí s nadváhou či obezitou jako takovou nebo s některým onemocněním, které je dáváno s nimi do souvislosti. Zaměřila jsem se tedy nejčastější problémy, jako jsou hypertenze, diabetes mellitus, onemocnění pohybového aparátu a psychické potíže. Respondenti zde mohli uvést více odpovědí.
Tabulka 9 Otázka č. 9: Léčba souvisejících onemocnění
Onemocnění
Obezita Hypertenze Deprese Diabetes Onem. pohyb. aparátu Ne Suma
Četnost ženy
Četnost muži
Absolutní
Relativní
četnost (n)
četnost (%)
0
1
1
1%
6
8
14
13,3%
1
2
3
2,9%
1
1
2
1,9%
10
4
14
13,3%
34
37
71
67,6%
52
53
105
100%
Pro obezitu jako takovou se léčí pouze jeden respondent (1 % ze všech respondentů). Jako významné vnímám, že 14 respondentů (13,3 %) uvedlo, že má problémy s hypertenzí a taktéž s onemocněním pohybového aparátu. Většina respondentů (71 osob, 71 % z výzkumného souboru) uvedlo, že se s výše uvedenými potížemi či nemocemi neléčí (viz Tabulka 9).
47
Otázka č. 10: Sportujete pravidelně? Vyvíjíte pravidelně nějakou fyzickou činnost za účelem kontroly hmotnosti, pro zlepšení fyzické kondice? Jelikož je i pohyb nezbytností pro udržení optimální váhy, dalším zjišťovaným údajem byly sportovní aktivity respondentů vyvíjené za účelem kontroly hmotnosti a zlepšení fyzické kondice. Zajímalo mě tedy, zda dotazovaní mají pravidelnou fyzickou aktivitu. Odpovědi graficky znázorňuje Graf 10.
Sportovní aktivity
25; 25%
26; 26% Ne Ano, nepravidelně Ano, pravidelně
49; 49%
Graf 7 Otázka č. 10: Sportovní aktivity
Dle zjištěných údajů zhruba jedna čtvrtina respondentů (26 %) nemá pohybovou aktivitu. Zhruba stejný počet respondentů (25 %) má naopak pravidelnou fyzickou aktivitu několikrát do týdne. Ostatní (49 %) sportují nepravidelně. V odpovědích nebyly významné rozdíly mezi ženami a muži.
48
Otázka č. 11: Sledujete TV pořady na téma stravování, problémů s nadváhou? Vzhledem k tomu, že v televizi běží velké množství edukačních pořadů na téma zdravý životní styl, zdravá výživa a tematicky zaměřené pořady, bylo cílem zjistit i to, zda respondenti tyto pořady znají, sledují je a zda jsou pro ně nějakým způsobem významné. Strukturu jejich odpovědí kopíruje Tabulka 11 níže.
Tabulka 11 Otázka č. 11: Sledování TV pořadů o stravování, nadváze
Sledování
tematických
Četnost ženy
Četnost muži
TV programů Nezajímají mě Ano, neovlivňují mě Ano, ovlivňují mě Suma
Absolutní
Relativní
četnost (n)
četnost (%)
8
25
33
33%
25
17
42
42%
17
8
25
25%
50
50
100
100%
Z výše uvedené tabulky je patrné, že zhruba dvě třetiny respondentů (67 %) sleduje edukační programy o vaření či zabývající se problematikou nadváhy a obezity. Pouze 25 dotázaných (25 %) však uvedlo, že si z těchto pořadů bere poučení. V této otázce je i zcela odlišná struktura odpovědí u žen a mužů. Ženy podstatně více sledují tento druh pořadů (celkem 42 žen z celkového počtu 50 žen) oproti 25 mužům (taktéž z celkového počtu 50 mužů).
49
Otázka č. 12: Setkal/a jste se osobně s poučením ošetřujícího lékaře o možné prevenci, či následné léčbě obezity? Podle mého názoru by měl mít každý člověk základní informace o zdraví a zdravotním stavu od svého praktického lékaře, případně pediatra. A proto mě zajímalo, zda se respondentům ze strany lékaře dostalo informací o zdravém životním stylu, zdravé výživě a dalších preventivních opatření před vznikem nadváhy či obezity či o možnostech její léčby (viz Graf 8).
Poučení ze strany lékaře
30; 30% Ne Ano 54; 54%
Nevím
16; 16%
Graf 8 Otázka č. 12: Poučení ze strany lékaře
Jako alarmující vnímám, že většina respondentů (54 %) uvedla, že tyto informace od svého lékaře nedostala. Poměrně velké procento (30 %) respondentů si pak nevzpomíná. Nad důvody, proč tomu tak je se budu zamýšlet dále v diskuzi této práce.
50
Otázka č. 13: Pomoc obezitologa bych v případě potřeby? Další otázkou jsem zjišťovala, zda jsou respondenti ochotní v případě problémů s nadváhou či obezitou, vyhledat odbornou pomoc, tedy obezitologa. Na výběr měly ze tří variant odpovědí: „Vyhledal/a“, „Nehledal/a, neznám dostupnost“ a „Určitě nevyhledal/a“. Potěšující pro mě bylo zjištění, že 61 % všech respondentů by tuto pomoc vyhledalo. Strukturu jednotlivých odpovědí graficky znázorňuje Graf 9 níže.
Pomoc obezitologa
17; 17%
Ano Ne, neznám dostupnost 22; 22% 61; 61%
Určitě ne
Graf 9 Otázka č. 12: Vyhledání pomoci obezitologa
Pokud se zaměřím na rozdíly mezi ženami a muži v odpovědích na tuto otázku, tak za významnější považuji pouze ten fakt, že jen 4 ženy uvedly, že by pomoc obezitologa určitě nevyhledali. Naproti tomu tuto pomoc odmítá vyhledat 13 mužů.
51
Otázka č. 14: Obezitu považujete především za problém? V dalších otázkách jsem se zaměřila na vnímání obezity respondenty. Co si myslí, že je její příčinou, zda dětská obezita ovlivňuje výskyt obezity v dospělosti, v jakých oblastech života postiženého jedince limituje a zda jí vůbec považují za problém. Nejprve jsem zjišťovala, co je podle respondentů příčinou vzniku obezity. Dotázaní zde mohli uvést více odpovědí.
Příčiny obezity 10; 8% 23; 19%
Genetika Nevyvážený příjem-výdej Polékové, endokrinní
87; 73%
Graf 10 Otázka č. 14: Příčiny obezity
Drtivá většina dotázaných (87 osob, 73 % všech odpovědí) je toho názoru, že za nadváhou a obezitou stojí nevyvážený energetický příjem a výdej. Další významnou příčinou je dle jejich názoru i dědičnost, tedy vrozené sklony k tloušťce (23 osob, 19 % všech odpovědí). Viz Graf 9.
52
Otázka č. 15: Myslíte si, že výskyt obezity v dětském věku ovlivňuje výskyt obezity také v dospělosti? Jak už jsem výše předeslala, zjišťovala jsem názor respondentů na to, zda může obezita v dětství ovlivnit výskyt obezity v dospělosti. Zde souvislost spatřuje 76 respondentů (tj. 76 % všech dotázaných z výzkumného souboru 100 lidí). 19 % osob se nedokázalo k tomuto vyjádřit (viz Graf 11).
Vliv dětské obezity 5; 5%
19; 19%
Ne Ano Nevím
76; 76%
Graf 11 Otázka č. 15: Souvislost obezity v dětství a v dospělosti
53
Otázka č. 16: Nadváhu, resp. obezitu vnímáte jako problém? Jednou z posledních otázek dotazníků bylo, jak osoby ve výzkumném vzorku vnímají obezitu. Zda spíše jako zdravotní či estetický problém, problém jak estetický, tak i zdravotní nebo žádný.
Obezita jako problém 3; 3%
1; 1%
14; 14%
Estetický Estetický i zdravotní Není Zdravotní 82; 82%
Graf 12 Otázka č. 16: Vnímání obezity
Většina respondentů (82 %) vnímá nadváhu a obezitu jak za zdravotní, tak i za estetický problém. Pouze 1 % dotázaných, tj. jedna osoba nepovažuje nadváhu či obezitu za problém (viz Graf 12).
54
Otázka č. 17: Ve které oblasti, dle Vašeho názoru, může nadváha člověka zásadně limitovat? V předposlední otázce jsem se zabývala obezitou jako limitujícím faktorem v životě respondentů. Respondenti zde mohli uvést více odpovědí. Z Grafu 13 níže je patrné, že většina respondentů (99 respondentů, 98 % všech odpovědí) považuje obezitu za nějakým způsobem omezující, ať už v osobním či pracovním životě. Někteří dotázaní (5 osob) uvedlo, že jsou limitovaní i v dalších oblastech života, a to většinou při sportovních aktivitách. Jeden respondent doslova uvedl „Vždy a všude“.
Obezita jako limitující faktor 5; 3% 4; 3%
59; 39%
Jiné Nelimituje Obl. Osobního života Pracovní oblast 83; 55%
Graf 13 Otázka č. 17: Obezita jako limitující faktor v životě
55
Otázka č. 18: Považujete nadváhu za diskriminující? Poslední položka dotazníku se zabývala diskriminací obézních osob. Jelikož zde byly výraznější rozdíly ve struktuře odpovědí žen a mužů, výsledky pro přehlednost prezentuji formou četnostní tabulky níže (viz Tabulka 12).
Tabulka 12 Otázka č. 18: Považujete nadváhu za diskriminující?
Je nadváha diskriminující?
Ano Ne Nedokážu posoudit Suma
Četnost ženy
Četnost muži
Absolutní
Relativní
četnost (n)
četnost (%)
27
14
41
41%
6
13
19
19%
17
23
40
40%
50
50
100
100%
Nadváhu či obezitu považuje za diskriminující 41 % respondentů a podobně 40 % respondentů se nedokáže k tomuto problému vyjádřit. Z pohledu genderu jsou tu rozdíly v názoru na diskriminaci obézních mezi ženami a muži. Ženy obezitu vnímají více jako diskriminující (27 % žen oproti 14 % mužů).
56
3.5 DISKUSE V úvodu diskuze bych chtěla nejprve shrnout výzkumná zjištění. Dietu někdy drželo 49 % dotázaných (tj. 49 osob), kdy ji 29 respondentů drželo z estetických důvodů a pouze 10 osob ze zdravotních důvodů. Většina respondentů (67 %) nezná svůj Body mass index. V hodnocení postavy uvedlo 50 % dotázaných, že má štíhlou postavu a 33 % plnoštíhlou postavu. Za obézní se uvedli pouze 4 muži. Spokojenost s postavou pak vyjádřilo 85 % (85 osob) dotázaných, kdy 58 z nich však vyjádřilo přání zhubnout v průměru o 5 kg. Jako určitý rozpor vnímám, že ačkoliv 50 % dotázaných uvedlo, že má štíhlou postavu, absolutně spokojeno se svým vzhledem bylo pouze 27 %. Otázkou je, zda si výše uvedení přejí svojí váhu upravit směrem dolů či nahoru, zda zde nehraje roli zkreslené vnímání svého těla, které je typické spíše pro ženy v adolescenci či mladé dospělosti (míním tím sklon k poruchám příjmu potravy). K podobným závěrům došla i Linhartová (2010), kdy si podle ní dívky myslí, že jsou obézní (přičemž mají ve skutečnosti podváhu). Z toho usuzuje, že názor na vlastní tělo je vzhledem k vlastnímu posouzení tělesné hmotnosti odhadem poněkud zkreslený a ovlivněn mnoha faktory. Ohledně stravovacích návyků respondentů jsem zjistila, že většina (97 %) dotázaných se stravuje 3 a vícekrát denně, což je vcelku potěšující. Větší počet porcí a svůj jídelníček si většinou hlídají ženy. Celkově si alespoň občas svůj jídelníček kontroluje 61 % respondentů. Většina dotázaných (97 % osob) má ve svém jídelníčku ovoce či zeleninu alespoň jednou za den. Dále byl zjišťován názor respondentů na obezitu, kdy jí většina (96 % osob) vnímalo jako problém, který může vyústit v nějaké onemocnění. Nejčastěji byly uváděny onemocnění pohybového aparátu a kardiovaskulární onemocnění. Příčinu obezity většina respondentů (87 %) spatřovala v nevyváženém energetickém hospodaření (nevyrovnaný příjem a výdej). Rikanová (2012) uvádí ve své práci obdobné závěry (75 % respondentů podle ní uvádí za příčinu obezity taktéž větší příjem než výdej energie). Většina dotázaných uvedla, že obezita je jak estetický, tak i zdravotní problém (82 % osob) a že je nějakým způsobem limitující (96 % dotázaných). Dle jejich názoru nejčastěji omezuje postižené jedince v osobním životě (55 %) nebo pracovním životě (39 %). Jako diskriminující považuje obezitu 41 dotázaných (z toho 27 žen). Co se týče preventivních opatření mimo stravování, tak alespoň občasné sportování za účelem úpravy váhy či zlepšení fyzické kondice uvedlo 74 % dotázaných a 67 osob sleduje edukační programy o vaření nebo zabývající se problematikou nadváhy a obezity. Jako alarmující považuji to, že 54 % respondentů uvedlo, že nemá informace od svého praktického lékaře a 30 % dotázaných si nevzpomíná, zda tyto informace obdrželo. Dle mého názoru by právě praktický lékař měl být zdrojem základních 57
informací o této problematice. Co je naopak pozitivní, je fakt, že by v případě potřeby 61 % dotázaných vyhledalo pomoc obezitologa. V návaznosti na cíl práce, kterým bylo zjistit informovanost obyvatel o problematice obezity coby civilizační choroby a jejích dopadů, se níže pokusím vyjádřit k platnosti stanovených hypotéz.
H1: Předpokládám, že více než 75 % respondentů považuje obezitu za významný problém. Tuto hypotézu lze potvrdit jako platnou, neboť nadváhu či obezitu hodnotí ať už jako zdravotní, sociální či psychologický problém 96 % dotázaných. To je de facto v souladu s názorem Světové zdravotnické organizace, jež snížení výskytu obezity deklaruje jako jeden ze svých cílů (WHO, 2013), tak i české politiky (SZU, 2011). Ze zprávy, jež je výsledkem výzkumné kolaborativní studie Světové zdravotnické organizace, do které se Česká republika zapojuje již od roku 1994, vyplývá několik zásadních údajů. Ve skupině 13-tiletých je počet chlapců s nadváhou a obezitou 3 krát vyšší než ve skupině dívek. Dále, že tři čtvrtiny dětí nedosahují na 60 minut pohybové aktivity denně a má špatné stravovací návyky. Cílem této dlouhodobé studie je především poskytovat vědecky podložená data pro politické rozhodování v oblasti životního stylu a zdraví například pro ministerstva zdravotnictví a školství, ale i širší odbornou veřejnost a odborníky v praxi (WHO, 2009/2010). Taktéž je toto zjištění v souladu i s dostupnými zjištěními, kdy například Rikanová (2012) ve své práci uvádí, že pro 100 % jejích respondentů obezita představuje velká zdravotní rizika.
H2: Předpokládám, že více než 50 % respondentů není spokojena se svojí postavou. Zde jsem vycházela z předpokladu, že s nárůstem výskytu obezity poklesne spokojenost osob se svým vzhledem. Dle výsledku výzkumu mohu konstatovat, že spokojeno se svojí postavou je 85 % (tj. 85 osob) respondentů, ačkoliv by 58 z nich přesto chtělo zhubnout v průměru o 5 kg. I přes tento rozpor musím tuto hypotézu zamítnout jako neplatnou.
58
Zde bych chtěla uvést především výsledky práce Zíkové (2011), jež se zabývala vztahem obezity a sebepojetím, kdy dle jejích výsledků má obezita jednoznačně vliv na vnímání svého těla, na utváření osobnosti a identity a na emoční rovinu osobnosti v období adolescence. Což je opět v souladu i se zjištěními WHO (2013), která se zaměřuje i na výskyt dětské obezity a na její dopady jak na zdraví dětí, tak i na jejich psychiku.
H3: Předpokládám, že více než 50 % respondentů zná rizika obezity. Dalším výzkumným předpokladem bylo, že více jak 50 % respondentů bude znát rizika obezity. V rámci potvrzení či zamítnutí této hypotézy jsem zjišťovala názory na obezitu a její důsledky. Jak už jsem výše uvedla, většina respondentů (96 %) vnímá nadváhu a obezitu jako problém, nejčastěji spojený s onemocněním pohybového aparátu a kardiovaskulární soustavy. Dále jí 82 % respondentů považuje jak za zdravotní, tak i za estetický problém. Tudíž na základě těchto zjištění mohu tuto hypotézu potvrdit a říci, že je platná. Tyto zjištění jsou v souladu i s jinými pracemi, kdy například Linhartová (2010) uvádí, že výzkumy odborníků dokazují, že obezita je vážnou nemocí, na kterou se musí brát zřetel. V rámci její výzkumné studie došla k závěru, že 81 % respondentů se domnívá, že obezita s sebou nese zdravotní rizika. De facto podle ní může mít vliv na cokoliv, kdy může být tzv. spouštěčem různých chorob (Linhartová, 2010). Shodně s mými výsledky uvádí, že většina respondentů obezitu spojovalo především s onemocněním, jako je diabetes, vysoký krevní tlak, onemocnění srdce (infarkty), či onemocnění kloubů. Taktéž uvádí, že podle 63 % jejích respondentů je obezita nemoc a že se dá léčit. Zmiňuje i psychické dopady, kdy 79 % respondentů z jejího výzkumného souboru si myslí, že obezita snižuje sebevědomí (postižený může být terčem šikany) a 92 % se obézní lidé nelíbí (Linhartová, 2010).
H4: Předpokládám, že více než 50 % respondentů zná a využívá preventivní opatření proti obezitě, tj. zásady zdravého životního stylu. V rámci potvrzení či vyvrácení platnosti této hypotézy jsem zjišťovala, zda dotazovaní znají preventivní opatření před vznikem nadváhy či obezity a zda je využívají. Méně než polovina (49 % respondentů) někdy v životě drželo dietu. Stravu 5 krát denně má 34 % dotázaných a 8 % respondentů uvedlo, že se stravuje 6 krát a vícekrát za den. Podle většiny autorů (např. Braunerová, Hainer, 2010; Kytnarová, 2002) by mělo být jídlo přijímáno ideálně v 5-6 denních porcích, v pravidelném intervalu a v přiměřeném množství. Ideální četnost tedy dle 59
výzkumných zjištění dodržuje necelá polovina respondentů (42 %). Většina respondentů (97 %) má ovoce či zeleninu alespoň 1 krát za den. Více jak 3 krát za den má porci ovoce a zeleniny pouze 19 % respondentů (tj. 19 dotázaných z výzkumného souboru 100 osob). To je v souladu s dostupnými zjištěními, kdy například Linhartová (2010) uvádí, že ačkoliv 69% chlapců a děvčat z jejího výzkumného souboru jí ovoce denně, nejedná se však o nutnou denní dávku ovoce nebo zeleniny. Zdravý člověk by totiž měl za den pozřít alespoň 5 porcí ovoce nebo zeleniny velkých jako jeho pěst (Linhartová, 2010). Pokud se zaměřím na výsledky vztahující se k pohybové aktivitě, tak pouze 25 % respondentů uvedlo, že má pravidelný pohyb. Na základě výše uvedeného tedy hypotézu H4 zamítám jako neplatnou.
H5: Předpokládám, že méně než 50 % respondentů bude mít informace o obezitě od svého praktického lékaře. Tuto hypotézu mohu jednoznačně potvrdit, neboť 54 % respondentů uvedlo, že tyto informace od svého praktického lékaře nedostávají a 30 % respondentů si nevzpomíná, že by kdy dostalo. To považuji za zásadní zjištění, jež by se mělo odrazit v preventivních programech v boji s nadváhou. Otázkou však je, do jaké míry tato zjištění kopírují skutečnost, zajímavý by byl výzkum na toto téma mezi lékaři, zda své pacienty poučují a jak (tj. zda ústně nebo zda si jako poučení představují informační leták v čekárně před ordinací).
60
3.6 NÁVRH ŘEŠENÍ A DOPORUČENÍ PRO PRAXI Vzhledem k dostupným poznatkům a výzkumným zjištěním bych jako nezbytná preventivní opatření v boji s nadváhou a obezitou doporučovala nadále pokračovat ve zvyšování informovanosti obyvatel o rizicích a důsledcích obezity a o zdravém životním stylu. Svoji pozornost bych zaměřila především na nastupující generaci, kdy si myslím, že je důležité zásady zdravého životního stylu vštěpovat dětem od nejútlejšího věku. Za pozitivní hodnotím například programy, jako je program „Ovoce do škol“, či „Mléko do škol“, kdy děti v rámci těchto programů 1 krát týdně ve škole dostávají ovoce či zeleninu a mléko. Také si myslím, že by se zdravý životní styl měl stát i součástí výuky dětí, například v rámci Výchovy ke zdraví, kdy je třeba upevňovat návyky zdravého životního stylu, zdůrazňovat možné souvislosti se vznikem civilizačních onemocnění, podporovat sportovní aktivity u dětí, atd. Naopak si myslím, že by ze škol rozhodně měly zmizet automaty na různé limonády, sušenky, čokolády, chipsy, atd. V některých školách například funguje systém zdravého bufetu, kde je dětem nabízeno celozrnné pečivo, ovoce a zelenina. Toto vše je možné realizovat a pozměnit, ale pouze za podpory politiků, měst, škol a i rodičů. A proto je třeba změnit naše myšlení a nasměrovat ho tím správným směrem, což se nestane, dokud nebudeme mít dostatek informací, proč to chtít a dostatečnou motivaci k tomuto kroku. Myslím, že dokud nebudeme mít odpovědnost za svoje zdraví, nebude nás tento problém tak tížit, vlastně proč, že? Zde právě vidím i další možnosti zdravotního systému. Propagace odpovědnosti za vlastní zdraví, pacient jako partner v péči o jeho zdraví, né jakou pasivní příjemce péče. Taktéž z výsledků práce je patrné, že není využíváno podávání informací ze strany lékařů směrem k pacientům. Kdo má být erudovanější než lékař v poskytování informací o civilizačních chorobách a jejích důsledcích? Vždyť právě lékaři by měli mít s pacienty kooperativní vztah, působit jako přirozený zdroj validních informací a autority, jež jim přináší lékařské vzdělání. Myslím, že ze strany pacientů je třeba naučit se nebát se zeptat, nebát se říci si o pomoc. A naopak u nás coby profesionálů, se nebát zeptat, zda nám pacienti rozuměli a najít si na ně čas. Závěrem této práce bych ráda dodala pár slov a doporučení, jež vycházejí z Národní strategie ČR v boji proti civilizačním chorobám. Přála bych si, aby realistické myšlení a odůvodnění zvítězilo. Aby si lidé pro sebe našli vhodný, nenucený životní styl, který povede k udržení dobrého zdravotního stavu do vyššího věku. K tomu je však třeba i přispění lékařů a nejenom jich a neustálé zdůrazňování preventivních opatření. 61
Národní strategie ČR: 1. „Dostatečná pohybová aktivita. 2. Správná výživa a stravovací návyky populace, bezpečnost potravin. 3. Zvládání stresu a duševní zdraví. 4. Omezování zdravotně rizikového chování. 5. Snižování zdravotních rizik ze životního a pracovního prostředí. 6. Zvládání infekčních onemocnění, zejména nových a znovu se objevujících infekcí, infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče, opatření proti antimikrobiální rezistenci a vakcinační programy. 7. Screeningové programy, jejich sledování a vyhodnocování jejich efektivity, identifikace nových možností. 8. Zlepšení dostupnosti a kvality zdravotní péče včetně následné a dlouhodobé. 9. Zajištění kvality a bezpečí poskytovaných zdravotnických služeb. 10. Celoživotní vzdělávání zdravotnických pracovníků. 11. Elektronizace zdravotnictví“ (MZCR, ).
62
4 ZÁVĚR Tato bakalářská práce byla zaměřena obezitu coby rizikový faktor civilizačních chorob. Hlavním cílem bylo zjistit informovanost obyvatel o problematice obezity coby civilizační choroby a jejích dopadů. Dílčími cíli byla snaha zjistit, zda respondenti znají rizika obezity a považují je za důležitá. Zda respondenti využívají preventivní opatření v boji proti obezitě a zda respondenti dostávají informace o obezitě od svého praktického lékaře. Práce je tradičně členěna na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část se zabývá základními pojmy, jako jsou civilizační choroby a obezita jako taková, podává přehled o současném výskytu, příčinách, rizicích a možných preventivních opatření v boji proti nim. Vychází přitom ze současné literatury a dostupných statistických údajů organizací, jako je Světová zdravotnická organizace či Státní zdravotní ústav. V praktické části se pak zabývám samotným průzkumem, jenž byl prováděn pomocí dotazníkového šetření. Dotazník byl vytvořen v souladu s cíly práce a jeho cílem bylo zmapovat povědomí a názory respondentů na obezitu a její možné důsledky. Součástí šetření bylo i zjišťování, zda respondenti dostávají informace od svého praktického lékaře. Jako výzkumný design jsem si zvolila formu kvantitativního výzkumu, kdy výzkumný vzorek tvořilo 100 respondentů (50 žen a 50 mužů), jež představovali běžnou populaci lidí. Samotné dotazníkové šetření probíhalo v Havlíčkově Brodě počátkem roku 2014. Výsledky výzkumu jsou prezentovány v samostatné kapitole a to formou tabulek a grafů a k nim příslušných komentářů. Nejdůležitějšími výstupy jsou fakta, že 96 % (tj. 96 osob) vnímá nadváhu či obezitu jako problém. Dále, že většina dotázaných 61 % (tj. 61 osob) si alespoň občas kontroluje jídelníček, snaží se stravovat vícekrát denně (3 a vícekrát 97 % dotázaných) a jí alespoň 1 krát denně ovoce či zeleninu (97 %). Sportovní aktivitě coby prevenci nadváhy či obezity se věnuje alespoň občas 74 % dotázaných. Za zásadní považuji zjištění, že více jak polovina osob (54 %) nedostalo informace o nadváze či obezitě od svého ošetřujícího lékaře, což vidím za slabinu a zároveň za možnou oblast pro zacílení preventivních opatření v boji proti civilizačním chorobám. V diskusi se pak vyjadřuji k platnosti stanovených hypotéz a porovnávám zjištěná fakta s dostupnými prácemi. Taktéž se zamýšlím nad možnými slabinami výzkumu a směru, kterým by se mohl tento projekt dále ubírat. Závěrem bych dodala, že tento výzkum považuji za jakýsi pilotní projekt, pro budoucí diplomovou práci, kdy bych chtěla na něj navázat a
63
prohloubit poznatky o této problematice včetně možnosti návrhu preventivního projektu se zacílením na děti a jejich osvětu (například osvětový program pro děti v mateřských školách).
64
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1.
ADÁMKOVÁ, V: Civilizační choroby – žijeme spolu. Praha: Triton, 2010. 136 s. ISBN 978-80-7387-413-1.
2.
ADÁMKOVÁ, V et al.: Obezita - příčiny, typy, rizika, prevence a léčba. Brno: Facta Medica, 2009. 122 s. ISBN 978-80-904260-5-4.
3.
AXMAN, R.: Disertační práce: Kolorektální karcinom – rizikové faktory a prevence. České Budějovice: Jihočeská Univerzita, Zdravotně-sociální fakulta, 2009.
4.
BRANCA, F., NIKOGOSIAN, H., LOBSTEIN, T. The challenge of obesity in the WHO European Region and the strategies for response [online]. ©2007. [cit. 2014-12-1]. Dostupné z: http://www.euro.who.int/document/e89858.pdf.
5.
BRAUNEROVÁ, R.; HAINER, V. Obezita – diagnostika a léčba v praxi. Medicína pro praxi, 2010, 7 (1), s. 19-22.
6.
Češi žijí déle, trápí je ale civilizační nemoci. Změnit to může Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí. Ministerstvo zdravotnictví [online]. MZCR ©2014 [cit. 2014-12-1]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/dokumenty/cesi-ziji-deletrapi-je-alecivilizacni-nemocizmenit-to-muze-narodni-strategi_9418_3030_1.html.
7.
DOLINA, J. a kol.: Civilizace a nemoci. Praha: Futura, 2009. 272 s. ISBN 978-80-8684453-4.
8.
FERJENČÍK, J.: Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-367-6.
9.
HAINER, V et al.: Základy klinické obezitologie. Praha: Grada Publishing, 2011. 464 s. ISBN 978-80-247-3252-7.
10. HAINER, V.; KUNEŠOVÁ, M. et al.: Obezita - etiopatogeneze, diagnostika, terapie. Praha: Galén, 1997. 162 s. ISBN 80-85824-67-1. 11. HOLEČEK, V.; ROKYTA, R.; VLASÁK, R.: Gynoidní a androidní obezita. Československá fyziologie. 2007, 56 (4), s. 151-153. 12. International obesity taskforce [online]. IOTF ©2013 [cit. 2014-12-1]. Dostupné z: http://www.iaso.org/iotf. 65
13. KOMÁREK, L.; PROVAZNÍK, K. et al.: Ochrana a podpora zdraví. Praha: Nadace CINDI, 2011. 97 s. ISBN 978-80-260-1159-0. 14. KOUTEK, J. Obezita v dětském a dorostovém věku. In HORT, V. et. al. Dětská a adolescentní psychiatrie. Praha: Portál, 2008. s. 277-281. ISBN 978-80-7367-404-5. 15. KRAUSS, R., M.: Lipids and lipoproteins in patiens with type 2 diabetes. Diabetes care. 2004, vol. 27, s. 1496-1504. 16. KŘIVOHLAVÝ, J.: Psychologie nemoci. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-2470179-0. 17. KYTNAROVÁ, M. Prostá obezita u dětí. Doporučené postupy pro praktické lékaře ©2002 [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http:// www.cls.cz/dokumenty2/os/t172.rtf. 18. LINHARTOVÁ, K.: Bakalářská práce: Problematika obezity jako příčina psychických a somatických patologií. Brno: Masarykova Univerzita, Pedagogická fakulta, 2010. 19. MAKAROVÁ, A.: Civilizační choroby [online]. Zdravě.cz, © 2010 [cit. 2014-11-20]. Dostupné z: http://civilizacni-choroby.zdrave.cz/civilizacni-choroby/. 20. MÜLLEROVÁ, D. et al.: Obezita – prevence a léčba. Praha: Mladá Fronta, 2009. 262 s. ISBN 978-80-204-2146-3. 21. Obesity. World health organization [online]. WHO ©2013 [cit. 2014-12-1]. Dostupné z: http://www.euro.who.int/en/what-we-do/health-topics/noncommunicablediseases/obesity. 22. PAŘÍZKOVÁ, J; LISÁ, L. et al.: Obezita v dětství a dospívání. Praha: Galén, 2007. 239 s. ISBN 978-80-7262-466-9. 23. RIKANOVÁ, I: Bakalářská práce: Obezita u dětí. Brno: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, 2012. 24. Social determinant sof health and well-being among young people. World health organization
[online].
WHO
©2009/2010
[cit.
2014-12-1].
Dostupné
http://www.euro.who.int/__data/assets/pdf_file/0003/163857/Social-determinants-ofhealth-and-well-being-among-young-people.pdf.
66
z:
25. SVAČINA, Š; BRETŠNAJDROVÁ, A: Jak na obezitu. Praha: Grada, 2008. 144 s. ISBN 978-80-247-2395-2. 26. URBANOVÁ, Z. Můžeme ovlivnit obezitu v dětství? Pediatrie pro praxi. 2008, 9 (4), s. 236-239. 27. VÁGNEROVÁ, M.: Vývojová psychologie. Praha: Portál, 2008. 536 s. ISBN 978-80246-2153-1. 28. Výpočet
BMI
[online].
MTE
©2013
[cit.
2014-11-25].
Dostupné
z:
http://www.mte.cz/bmi.php. 29. Výskyt obezity a nadváhy [online]. SZU, © 2011 [cit. 2014-20-01]. Dostupné z: http://www.szu.cz/uploads/documents/chzp/zdrav_stav/vyskyt_nadvahy_a_obezity.pdf. 30. Zemřelí
[online].
ÚZIS,
©
2012
[cit.
2014-11-20].
Dostupné
z:
http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnicka-statistika/zemreli. 31. ZÍKOVÁ, K.: Diplomová práce: Vliv nadváhy a obezity na sebepojetí adolescentů. Brno: Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta, 2011. 32. Životní styl a obezita – longitudinální epidemiologická studie prevalence obezity v ČR. Fórum zdravé výživy: Životní styl a obezita v České republice [online]. ©2006 [cit. 201412-1]. Dostupné z: http://fzv.cz/pro-media/publikace/informacni-materialy/zivotni-styl-aobezita/133-zivotni-styl-a-obezita-v-ceske-republice.aspx.
67
SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Seznam tabulek Tabulka 1 Hodnoty BMI (MTE, 2003) .................................................................................... 15 Tabulka 2 Věkové rozložení respondentů ................................................................................ 33 Tabulka 3 Dosažené vzdělání respondentů .............................................................................. 34 Tabulka 4 Otázka č. 1: Držel/a jste někdy dietu? ..................................................................... 37 Tabulka 5 Otázka č. 3: Hodnocení postavy.............................................................................. 39 Tabulka 6 Otázka č. 4: Spokojenost s postavou ....................................................................... 40 Tabulka 7 Otázka č. 5: Počet jídel za den ................................................................................ 42 Tabulka 8 Otázka č. 8: Rizika obezity ..................................................................................... 45 Tabulka 9 Otázka č. 9: Léčba souvisejících onemocnění ........................................................ 47 Tabulka 11 Otázka č. 11: Sledování TV pořadů o stravování, nadváze .................................. 49 Tabulka 12 Otázka č. 18: Považujete nadváhu za diskriminující? ........................................... 56
Seznam grafů Graf 1 Rozdělení respondentů podle pohlaví ........................................................................... 32 Graf 2 Držení diet ..................................................................................................................... 36 Graf 3 Otázka č. 2: Znalost BMI .............................................................................................. 38 Graf 4 Otázka č. 5: Počet jídel za den ...................................................................................... 41 Graf 5 Otázka č. 6: Počet porcí ovoce a zeleniny za den ......................................................... 43 Graf 6 Otázka č. 7: Kontrola jídelníčku ................................................................................... 44 Graf 7 Otázka č. 10: Sportovní aktivity ................................................................................... 48 Graf 8 Otázka č. 12: Poučení ze strany lékaře ......................................................................... 50 Graf 9 Otázka č. 12: Vyhledání pomoci obezitologa ............................................................... 51 Graf 10 Otázka č. 14: Příčiny obezity ...................................................................................... 52 Graf 11 Otázka č. 15: Souvislost obezity v dětství a v dospělosti ........................................... 53 Graf 12 Otázka č. 16: Vnímání obezity.................................................................................... 54 68
Graf 13 Otázka č. 17: Obezita jako limitující faktor v životě .................................................. 55
69
SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHA č. 1 – DOTAZNÍK ................................................................................................ 71
70
PŘÍLOHA č. 1 – DOTAZNÍK
Vážení dotazovaní, do rukou se Vám dostává soubor otázek, týkající se problematiky obezity, pro zjištění informovanosti či vlastních zkušeností s touto nemocí. Dotazník je anonymní, určen široké veřejnosti a bude použit ke studijním účelům. Obsahem je celkem 18 otázek, na něž odpovídejte zaškrtnutím pro Vás nejvhodnějších odpovědí.
Předem Vám děkuji za vyplnění dotazníku, který je stěžejním materiálem pro moji bakalářskou práci. Renata Štěpánková Robovská, DiS, studentka 3. ročníku VŠP Jihlava
__________________________________________________________________________________
Pohlaví: o o
muž žena
o o o o o o
15 – 20 let 21 – 30 let 31 – 40 let 41 – 50 let 51 - 60 let nad 60 let
Věk:
Nejvyšší dosažené vzdělání: o základní o střední odborné o úplné středoškolské o vyšší odborné o vysokoškolské 1.
Držel/a jste někdy dietu? a) ano, z důvodu vylepšení vzhledu b) ano, z důvodu zlepšení fyzické kondice c) ano, ze zdravotních důvodů d) ne
71
2.
Znáte svůj BMI (body mass index)? Pokud ano, zaškrtněte zjištěnou hodnotu. a) ano (16,5-18,5; 18,5-25; 25-30; 30-35; 35-40) b) ne
3.
Jak hodnotíte svoji postavu? a) štíhlá b) plnoštíhlá c) nadváha d) obézní
4.
Jste se svojí postavou spokojen/a? a) absolutně ano b) relativně ano, ale cítil/a bych se lépe mít o ………kg méně c) ne
5.
Kolikrát denně jíte? a) 2x b) 3x c) 4x d) 5x e) 6x a více f) nesleduji to
6.
Kolik porcí (kusů) ovoce a zeleniny denně sníte? a) 0 b) 1x c) 2x d) 3x a více e) nesleduji to
7.
Kontrolujete si svůj jídelníček? a) ano, snažím se jíst pouze zdravě a pravidelně b) ano, někdy c) ne, neřeším jej
8.
Myslíte si, že je nadváha natolik závažný problém, že může způsobit některé z následujících onemocnění? (Možno zaškrtnout libovolný počet odpovědí.) a) ano, kardiovaskulární onemocnění (např. hypertenze) b) ano, nádorová onemocnění c) ano, neplodnost d) ano, problémy s pohybovým aparátem e) ano, metabolická onemocnění (např.diabetes, hypercholesterolémie) f) ano, psychická onemocnění g) ne
72
9.
Léčíte se na některé z následujících onemocnění? a) ano, s obezitou b) ano, s hypertenzí c) ano, s depresí d) ano, s diabetem (cukrovka) e) ano, s problémy pohybového aparátu f) ne
10. Sportujete pravidelně? Vyvíjíte pravidelně nějakou fyzickou činnost za účelem kontroly hmotnosti, pro zlepšení fyzické kondice? a) nepravidelně b) pravidelně několikrát týdně c) ne 11. Sledujete TV pořady (diskuse) na téma stravování, problémů s nadváhou? a) nezajímají mě b) shlédnu je, ale neovlivňují mě c) shlédnu je, poučuji se z nich 12. Setkal/a jste se osobně s poučením ošetřujícího lékaře o možné prevenci, či následné léčbě obezity? a) ano b) určitě ne c) nevzpomínám si 13. Pomoc obezitologa bych v případě potřeby: a) vyhledal/a b) nevyhledal/a, neznám dostupnost c) nikdy nevyhledal/a 14. Obezitu považujete především za problém: a) nevyváženého energetického příjmu x výdeje b) dědičné záležitosti c) polékové záležitosti, následek endokrinní nemoci 15. Myslíte si, že výskyt obezity v dětském věku ovlivňuje výskyt obezity také v dospělosti? a) ano b) ne c) nevím, nedokážu posoudit 16. Nadváhu resp. obezitu vnímáte jako problém: a) estetický b) zdravotní c) estetický i zdravotní d) nepovažuji ji za problém
73
17. Ve které oblasti, dle Vašeho názoru, může nadváha člověka zásadně limitovat? a) v oblasti pracovní b) v oblasti osobního života c) nelimituje d) jiné………………………………………. 18. Považujete nadváhu za diskriminující? a) ano b) ne c) nedokážu posoudit
74
