VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií. Co je to přirozený porod?

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

C o j e t o p ř i ro z e n ý p o ro d ? bakalářská práce

Autor: Markéta Kašparová Vedoucí práce: Mgr. Dana Tůmová Jihlava 2012

Anotace Moje práce, která je prací teoretickou, se zabývá přirozeným porodem od jeho počátku po narození dítěte. Je zaměřená na průběh porodu, na prostředí, ve kterém ţena přivádí na svět své dítě. Jsou zde popsány všechny porodní doby, přirozené prostředky tlumení bolesti a také polohy, ve kterých lze porodit. Práce můţe slouţit, jako studijní materiál pro zvídavé maminky, které chtějí porodit bez běţných a často i zbytečných zásahů zdravotníků.

Annotation My thesis, which is mainly theoretical, deals with the natural childbirth from its beginning to birth a baby. It’s focused on the process of birth and the environment, where the woman is giving the birth to her baby. Then a description of all birth stages, natural anaesthetics and positions suitable for childbirth is provided. The thesis can be used as a learning resource for curious mothers, who want to give the birth to a baby without common and often unnecessary medical interventions.

Klíčová slova přirozený porod, porodní asistentka, poloha, porod doma

Keywords natural chilbirth, midwife, position, chilbirth at home

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí práce Mgr. Daně Tůmové za odborné vedení práce, cenné připomínky, trpělivost a čas při vedení této práce.

Prohlášení Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 19.12. ...................................................... Podpis

Obsah 1

ÚVOD ....................................................................................................................... 9 1.1 CÍLE PRÁCE .......................................................................................................... 11

2

OD PORODNÍCH BABIČEK K PORODNÍM ASISTENTKÁM ................... 12

3

PŘIROZENÝ POROD ......................................................................................... 14 3.1 HLAVNÍ PODMÍNKA .............................................................................................. 15 3.2 PRO KOHO JE VHODNÝ PŘIROZENÝ POROD? ........................................................... 16 3.2 PRO KOHO JE PŘIROZENÝ POROD NEVHODNÝ? ..................................................... 16 3.3 VÝHODY PŘIROZENÉHO PORODU ......................................................................... 17 3.3.1 Obecné výhody ............................................................................................ 17 3.3.2 Výhody vzpřímených pozic .......................................................................... 17 3.4 NEPROVÁDÍ SE ..................................................................................................... 18 3.4.1 Holení.......................................................................................................... 18 3.4.2 Nálev ........................................................................................................... 18 3.4.3 Nástřih hráze............................................................................................... 19 3.4.4 Zákaz jídla a pití ......................................................................................... 21

4

JAK POZNAT POČÍNAJÍCÍ POROD, KDY ODJET DO PORODNICE ..... 22 4.1 ZNÁMKY POČÁTKU PORODU ................................................................................ 22 4.1.1 Nejisté známky ............................................................................................ 22 4.1.2 Předběžné známky....................................................................................... 22 4.1.3 Jisté známky ................................................................................................ 24 4.2 KDY DO PORODNICE ............................................................................................. 26

5

FÁZE PORODU, PORODNÍ DOBY .................................................................. 28 5.1 ÚLOHA PORODNÍ ASISTENTKY.............................................................................. 28 5.2 PRVNÍ DOBA PORODNÍ .......................................................................................... 29 5.2.1 Vedení první doby porodní ......................................................................... 30 5.2.2 Přirozené metody ovlivnění bolestivých kontrakcí ..................................... 31 5.2.3 Polohy v první době porodní ...................................................................... 32 5.2.4 Aromaterapie .............................................................................................. 34 5.2.5 Muzikoterapie ............................................................................................. 35 5.2.6 Hydroterapie ............................................................................................... 35 5.2.7 Aplikace tepla ............................................................................................. 36 5.2.8 Masáž .......................................................................................................... 36 5.2.9 Dýchání a vizualizace v první době porodní .............................................. 38 5.3 PŘECHODNÁ FÁZE PORODU .................................................................................. 39 5.3.1 Vedení přechodné doby ............................................................................... 40 5.3.2 Polohy v přechodné fázi .............................................................................. 41 5.3.3 Dýchání v přechodné době ......................................................................... 42 5.4 DRUHÁ DOBA PORODNÍ ........................................................................................ 42

5.4.1 Průběh druhé doby porodní ........................................................................ 43 5.4.2 Vedení druhé doby porodní......................................................................... 43 5.4.3 Polohy v druhé době porodní...................................................................... 44 5.4.4 Dýchání a vizualizace v druhé době porodní.............................................. 46 5.5 TŘETÍ DOBA PORODNÍ .......................................................................................... 47 5.5.1 Známky odloučení placenty ........................................................................ 47 5.5.2 Mechanismus odlučování placenty ............................................................. 48 5.5.3 Vedení třetí doby porodní ........................................................................... 48 5.5.4 Dýchání a vizualizace ve třetí době porodní .............................................. 49 6

POROD DO VODY .............................................................................................. 49 6.1 6.2 6.3 6.4 6.5

7

POROD DOMA .................................................................................................... 53 7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6 7.7 7.8 7.9

8

VELIKOST VANY .................................................................................................. 50 BEZPEČNOSTNÍ ZÁSADY PORODU DO VODY .......................................................... 50 PRŮBĚH PORODU DO VODY .................................................................................. 50 VEDENÍ PORODU DO VODY ................................................................................... 51 POLOHY PŘI PORODU DO VODY ............................................................................ 52 PRO KOHO JE POROD DOMA VHODNÝ ................................................................... 53 PRO KOHO NENÍ POROD DOMA VHODNÝ ............................................................... 54 PROČ ŢENY CHTĚJÍ ZŮSTAT DOMA ........................................................................ 54 VÝHODY PORODU DOMA ...................................................................................... 55 NEVÝHODY PORODU DOMA.................................................................................. 55 CO JE NUTNÉ ZAŘÍDIT PŘED PORODEM DOMA ....................................................... 55 VEDENÍ PORODU DOMA ........................................................................................ 56 CO SI PŘIPRAVIT ................................................................................................... 56 PO PORODU DOMA ................................................................................................ 57

AMBULANTNÍ POROD ..................................................................................... 59 8.1 PODMÍNKY PRO AMBULANTNÍ POROD .................................................................. 59 8.2 AMBULANTNÍ POPORODNÍ PÉČE ........................................................................... 59

9

PARTNER U PORODU ....................................................................................... 60 9.1 DULA U PORODU .................................................................................................. 61

10 PROSTŘEDÍ PORODU ....................................................................................... 62 11 PORODNÍ PLÁN .................................................................................................. 65 11.1

PROČ SI SESTAVIT PORODNÍ PLÁN? ................................................................... 66

12 BONDING ............................................................................................................. 67 12.1

DESET KROKŮ K PODPOŘE BONDINGU .............................................................. 68

13 ZÁVĚR .................................................................................................................. 69 POUŢITÁ LITERATURA........................................................................................... 70

SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ ................................................................. 72 DALŠÍ ZDROJE ........................................................................................................... 72 SEZNAM PŘÍLOH....................................................................................................... 73

1 Úvod Tato práce se zabývá problematikou přirozeného porodu a jeho průběhu. Téma jsem si vybrala, protoţe si myslím, ţe je velice zajímavé. Narození dítěte je ten nejkrásnější okamţik v ţivotě. Porod je přirozenou součástí ţivota téměř kaţdé ţeny. Den porodu se stává pro ţeny nejdůleţitějším dnem v jejich ţivotě. Celé těhotenství si jistě představovaly, jak bude ten jejich „drobeček“ asi vypadat, těšily se na příchod nového človíčka. Svůj den „D“ si zaslouţí proţít tak, aby na něj vzpomínaly jen v dobrém, stal se pro ně pozitivním záţitkem. Aby neopakovaly často slýchanou výpověď: „Uţ nikdy rodit nebudu, bylo to hrozné! Uţ mě tady nikdo neuvidí!“ Rodíme se jen jednou a máme právo na to, aby náš příchod na svět byl, co nejlepší a nejkvalitnější a byl odveden v co nejpřijatelnějším prostředí. Na porod by ţeny měly mít jen ty nejlepší vzpomínky. Porod dítěte je nejdůleţitějším posláním v ţivotě ţeny. Bohuţel některé ţeny věří, ţe lékařské zásahy a analgezie jsou nezbytné a jejich porod urychlí, opak se však většinou stává pravdou. Současné porodnictví není přirozeným porodům příliš nakloněno. Lékaři věří, ţe právě jejich způsob porodu je ten nejlepší a bez jejich zásahu a dohledu není moţný. Většina porodních asistentek podléhá jejich názoru. Najdou se i Ty, které tuto myšlenku a postoj nesdílí, ale nezbude jim nic jiného, neţ drţet krok s ostatními. Některé porodnice skepticky hodnotí rodičky, které si s sebou do porodnice přinesou porodní plán, vlastní hudbu nebo aroma oleje. Ţeny by měly vědět o moţnosti porodit přirozeně. Při porodu musí mít ţena soukromí, přítmí, ticho, zároveň potřebuje, aby byl nablízku někdo, kdo na její porod bude dohlíţet a poradí ji a pomůţe, kdyţ bude potřeba.

9

Přirozený porod není nic nového. Je to normální, fyziologický proces. Normální fyziologický porod. Porod, který probíhá bez váţných komplikací, miminku se při něm daří dobře. Moderní porodnictví a jeho pokroky mají za následek, ţe ţeny ztratily svoji schopnost porodit bez pomoci lékařů. Ţeny rodící přirozeně se řídí vlastním instinktem Během porodu mají své tělo pod kontrolou, naslouchají svým potřebám. Rozhodnout se pro přirozený porod znamená, přijmout své ţivotní poslání stát se matkou, pomoci svému dítěti na svět vlastními silami. Příprava na přirozený, aktivní porod v těhotenství zmenší pravděpodobnost moţných komplikací. Zaujímají se pohodlné polohy vyuţívající gravitaci, jako například vestoje, vsedě, vkleče nebo ve dřepu. Ve vzpřímených pozicích působí na břišní stěnu, hlavičku miminka a bránici větší tlak, čímţ se postupně zvětšuje tlak na hrdlo děloţní a tím dochází k jeho rychlejšímu rozevírání. Při takovém porodu se rodí zcela přirozeně a spontánně z vlastní vůle a rozhodnutí, rodička má volný pohybový reţim a řídí se potřebami vlastního těla. Ne všechny ţeny přesně ví, jak se v dané situaci mají zachovat, co mají udělat, a proto je důleţité si porodní polohy v průběhu těhotenství nacvičit. Nacvičení poloh ţenám umoţní si při porodu uvědomit, jak tyto pozice vyuţít, pomáhá jim znovu objevit instinkt. (Balaskasová, 2010).

10

1.1 Cíle práce V této práci jsem si stanovila tři cíle, kterými se budu zabývat. Prvním cílem je: Jak vést přirozený porod, druhým: Informovat o polohách, ve kterých leze provádět. Posledním, třetím cílem je: Informovat o přirozeném porodu.

11

2 Od porodních babiček k porodním asistentkám V dřívějších dobách byly porody v domácím prostředí běţnou záleţitostí. Nepouţívaly se léky, na zmírnění bolestí slouţily jen přirozené metody. Porody byly vedeny porodními bábami. Dnes se porody podrobují vedení lékařů a porody v domácím prostředí jsou pro ně neţádoucí. V České republice byly porodní babičky jiţ od 14. století, tyto ţeny vykonávaly svoji práci bez odborného vzdělání. Porodní babičky byly většinou vdovy, neuměly číst ani psát, svoje povolání vykonávaly pouze proto, aby nemusely ţebrat. Byly nazývané bábami ploţnými nebo pupkořeznými. Svoje schopnosti předávaly svým pomocnicím. Čtyři roky předávala starší porodní babička své zkušenosti, po těchto čtyřech letech nabírání zkušeností, mohla nová porodní babička pracovat a vykonávat toho zodpovědné povolání samostatně. (Marek, 2006). Povolání porodní babička bylo velmi váţené. Tyto ţeny byly uznávanými osobami, které pečovali o rodičku během porodu, po porodu a v období šestinedělí. Spousta našich prababiček se narodila, jistě také rodila v domácím prostředí. Na porod se naše prababičky nijak zvlášť nepřipravovaly. Toto téma bylo tabu. S rolí matky byly seznámeny jiţ v dětském věku, kdy se musely starat o mladší sourozence, neboť jejich rodiče obdělávali půdu, obstarávali dobytek, zkrátka starali se, aby celá rodina měla co jíst, měla se co nejlépe. V osudný den, kdy se miminko rozhodlo, ţe přijde na svět, jeden ze členů rodiny, obyčejně otec očekávaného dítěte, nasedl na kolo nebo zapřáhl koně a jel pro porodní bábu. Porod byl záleţitostí ţeny, proto starší děti a muţi byli z místnosti, kde ţena rodila, vykázáni. Muţi nervózně přešlapovali přede dveřmi „porodní místnosti“, byli připraveni porodní bábě s čímkoli pomoci. Hlavními pomůckami porodní báby byly: voda a prostěradla, ale především její ruce.

12

Odměnou za provedenou práci byly většinou naturálie, protoţe lidé na vesnicích mnoho peněz neměli. Ti, co bydleli ve městech nebo ti, co měli peníze, platili penězi. Ještě týden po porodu navštěvovala porodní bába rodičku, dávala jí rady, jak se má starat nejen o dítě, ale i o sebe. Učila ji, jak dítě koupat, kojit, jaké bylinky mohou být uţitečné a podobně. „ Porodní asistentka byla i u křtu dítěte, kterému pomohla na svět. O všech porodech a dětech musela vést záznamy a také dokumenty pro městský národní výbor.“ (zdn.cz, 2008). V roce 1928 se upustilo od pojmenování porodní bába a začal se pouţívat název nový, porodní asistentka. Od 50 let 20 století se porody začaly přesouvat do nemocničního prostředí. V nichţ povětšinou rodily pouze bohaté ţeny. (Marek, 2006).

13

3 Přirozený porod O normálním, přirozeném porodu nebo porodu bez komplikací mluvíme tehdy, má-li dítě správnou velikost a je ve správné poloze a postavení, aby mohlo projít porodním kanálem bez obtíţí a bez poranění okolních částí. (Dick-Read, 2004). Tehdy, kdy je přirozenými silami zralé plodové vejce vypuzeno z těla matčina. (Štromerová, 2010). Tento pojem označuje porodní proces, ve kterém vedoucí pozici zaujímá ţena, určuje jeho průběh, vyuţívá vlastní instinkt a zaujímá polohy, které jsou jí příjemné.(pdcap.cz, 2000-2011). Je to fyziologický proces, který ţena vykonává tak snadno jako kteroukoliv tělesnou činnost. Pokud vše probíhá přirozeně a bez komplikací, nepotřebuje téměř ţádnou pomoc. (Marek, 2006). Takový porod začíná spontánně, samovolně probíhá a probíhá bez vnějších zásahů zdravotnického personálu. Maminka má během první i druhé doby porodní volný pohybový reţim, volí si polohu, ve které se miminko narodí. (pdcap.cz, 2000-2011). V literatuře se můţeme setkat s pojmem aktivní porod, který je synonymem pro porod přirozený. Rodička je během porodu v aktivní roli, vyuţívá svůj přirozený instinkt stejně, jak tomu bývalo dříve. (Balaskasová, 2010) Porodní bolesti jsou účelné, pomáhají ţeně poznat, co její tělo momentálně potřebuje, například změna polohy. Pro zvládnutí bolesti existuje spousta způsobů. Mnohem lépe je zvládne, pokud se jim bude snaţit přizpůsobit. Pokud ţena pochopí, ţe je při porodu potřebné její celkového uvolnění, zvládne porod mnohem lépe i s pozitivním proţitkem. (Yates, 2009). V dnešní uspěchané době se spěchá i na porod. Ten však vyţaduje určitý čas. Jeho spontánní průběh je zaloţen na hormonální rovnováze, kterou často podáváním umělých hormonů zničíme a tím narušíme spontánní průběh porodu. (Odent, 1995). Umělé hormony vyvolávají hyperstimulaci děloţního svalu, coţ znamená, ţe stahy dělohy jsou mnohem silnější, delší a přicházejí v příliš krátkých intervalech.

14

Hyperstimulace dělohy můţe vést ke vzniku tísně plodu. Pro maminku se porod stává mnohem bolestivějším, neţ by byl, kdyby se do jeho průběhu nezasahovalo. Mohou mít také co dočinění s větším porodním krvácením a novorozeneckou ţloutenkou. (Goer, 2002). Nejen podáváním umělých hormonů, ale i jakýmkoliv zásahem do fyziologického, přirozeného procesu můţeme způsobit patologickou situaci. Léky podané během porodu mohou negativně ovlivnit ţenino podvědomí, tím také ztrácí schopnost instinktivního chování.(Štromerová, 2010). Pokud není do porodu nijak zasahováno, můţe ţena proţít dobrý porod. „Dobrý porod je takový porod, na který žena vzpomíná s pocitem uspokojení a sebenaplnění ať proběhne kdekoli. Porodní zážitek může být pozitivní dokonce i v tom případě, že byl spojen s velkou bolestí a někdy i zármutkem.“ (Štromerová, 2005 s 13). Porodit bez vyuţití léků na podporu stahů nebo tlumící bolest, by mělo být umoţněno v kaţdé porodnici. Cílem kaţdého porodu je spokojená matka i dítě. (Stadelmann, 2009). Porod je nejdůleţitějším mezníkem v ţivotě lidí, bohuţel z něj naše společnost učinila lékařský problém. Změnil se ze soukromé, intimní záleţitosti ţeny na veřejnou věc. (Marek, 2002).

3.1 Hlavní podmínka Ne však kaţdá ţena je však pro přirozený porod ta pravá. Ţena, která se rozhodne porodit přirozeně, musí splňovat hlavní podmínku, kterou je fyziologický průběh těhotenství a následně i fyziologický průběh porodu. Fyziologické těhotenství je těhotenství, které probíhá bez problémů. Těhotná ţena si cítí spokojeně, nic ji netrápí. (pdcap.cz, 2000-2011).

15

3.2

Pro koho je vhodný přirozený porod?

„ Porod je vhodný pro ženy, které: splňují základní podmínku, že u nich proběhlo normální těhotenství, které avízuje normální porod porod vnímají jako přirozenou záležitost jsou přesvědčené, že porod je především jejich věcí mají zájem aktivně se na průběhu porodu podílet chtějí samy zvládnout a regulovat svůj porod pro které je jejich autonomie něco podstatného mají intuitivní jistotu, že porod zvládnou odmítají porod v klasické porodnici pod direktivním lékařským vedením nevidí důvod, proč by do jejich porodu měl zasahovat někdo cizí, když vše probíhá bez komplikací snášejí dobře bolest nevyžadují analgetika ani urychlovače porodu “ (pdcap.cz, 2000-2011).

3.2 Pro koho je přirozený porod nevhodný? Přirozený porod je neţádoucí, pokud těhotenství neprobíhá fyziologicky a dá se očekávat i komplikovaný průběh porodu. Nevhodný pro ţeny, které špatně snášejí bolest a jsou rozhodnuté, ţe se nebudou na porodu aktivně podílet, jsou odhodlané odevzdat se do rukou lékařů. Pro ty, které chtějí porodit bezbolestně je přirozený porod nevhodný. V neposlední řadě je nevhodný pro i ţeny, které si nevěří, jsou nesamostatné, bojácné, úzkostné a psychicky labilní. (pdcap.cz, 2000-2011).

16

3.3 Výhody přirozeného porodu Přirozený neboli fyziologický, normální porod má mnoho výhod, jak pro matku, tak pro dítě.

3.3.1 Obecné výhody 1) Intimní prostředí 2) Volný pohybový reţim 3) Tlumení a ovlivňování bolestí pouze přírodními metodami 4) Výběr pozice ve vypuzovací fázi si volí rodička sama 5) Dítě je hned po porodu ponecháno u matky (pdcap.cz, 2000-2011 ).

3.3.2

Výhody vzpřímených pozic

1) Působením gravitace dochází k posílení děloţních stahů 2) Mezi páteří matky a dítěte je menší úhel, to přináší menší námahu pro dělohu 3) Vyšší tlak na bránici, břišní stěnu a hlavičku zvětší tlak na hrdlo děloţní 4) Naléhající část plodu lépe vstupuje do pánve 5) Lepší prokrvení placenty 6) Větší pohyblivost: pánevních kloubů - se snáze přizpůsobí tvaru sestupující části kříţové kosti vede ke zvětšení pánevního vchodu kloub mezi kostí kříţovou a kostrčí můţe díky větší pruţnosti ustoupit vzad, čímţ se rozšíří pánevní východ 7) Niţší tlak na nervy v pánvi, tím se sniţuje bolest 8) Niţší tlak na krční páteř dítěte 9) Spontánní porod placenty 10) Niţší riziko infekce 11) Rovnoměrné rozšíření a roztaţení hráze sniţuje riziko jejího poranění (Balaskasová, 2010).

17

3.4 Neprovádí se Přirozený porod odmítá holení pubického ochlupení, vpravení tekutiny do tlustého střeva (klyzma, klystýr) a nastřiţení hráze (prostor mezi poševním vchodem a konečníkem). V České republice je holení běţnou záleţitostí, stejně jako nástřih hráze, který se provádí téměř u všech ţen. Pouze s klystýrem nemusí rodička souhlasit, ovšem při jejím nesouhlasu si vyslechne „výhody“ této procedury. Můţe porodu přispět, nález můţe díky klystýru „poskočit“. Výsledkem je, ţe se ţena nálevu podrobí, i kdyţ jej původně podstoupit nechtěla a věří, ţe tak porod bude rychlejší. Obvykle pak bývá zklamaná. (Goer, 2002).

3.4.1 Holení Holení pubického ochlupení se dříve provádělo pro názor, ţe se sníţí riziko infekce a zjednoduší šití hráze. Dle názoru světové zdravotnické organizace nemá holení vůbec ţádný vliv, jak na vznik infekce, tak na šití hráze, neboť se ochlupení na hrázi nenachází. Ba právě naopak, riziko infekce se při holení zvyšuje, protoţe na kůţi zůstávají drobné ranky, které mohou být bránou pro vstup infekce, navíc dorůstání ochlupení je velice nepříjemné, škrábe a svědí. V dnešní době uţ spousta ţen přichází k porodu oholena, protoţe si pubické ochlupení holí běţně nebo je jim nepříjemné, nechat se holit někým cizím. Stále se však najdou ţeny, které oholené nejsou a nepřejí si to, jejímu přání by mělo být vyhověno.(Goer, 2002).

3.4.2 Nálev Podávání nálevu by mělo zabránit vzniku infekce, protoţe nedojde ke kontaminaci stolicí. Dalším mylným názorem pro nezbytnost klystýru je, ţe tekutina ve střevech zkracuje délku porodu, protoţe vyvolává intenzivnější stahy dělohy a vytváří větší prostor pro sestup hlavičky dítěte při tlačení. Výzkumy porovnávající porody s klystýrem a bez klystýru neprokázaly vliv na délku porodu nebo výskyt infekce.

18

Podání nálevu je nepříjemné, můţe způsobit zánět tlustého střeva, váţné alergické reakce nebo křeče. (Goer, 2002). Ani názor, ţe je porod s nálevem čistější, není oprávněný. Můţe se stát, ţe při porodu odchází nějaká stolice, ale odchází dříve, neţ se miminko narodí, současně se do pánve nevejdou. Stolice odchází v pevném stavu. Přičemţ po podání nálevu a následném nedostatečném vyprázdnění odchází stolice ve stavu tekutém. Pevný stav stolice jde snadno uklidit, s tekutým stavem je to obtíţnější. (Doleţalová, 2006).

3.4.3 Nástřih hráze Nástřih hráze, jinými slovy episiotomie, je chirurgické nastřiţení tkáně mezi pochvou a konečníkem. Rodičky mají právo nástřih odmítnout, coţ se ale neděje, nikdo se rodičky neptá, zdali s nástřihem souhlasí nebo nesouhlasí. (Evans, 1997). Provádění nástřihu, který zvětší porodní vchod, se liší mezi jednotlivými zeměmi i mezi různými nemocnicemi. V některých zemích se nástřih provádí u 9 z 10 ţen. Někteří porodníci věří, ţe ţeně, které byl proveden nástřih hráze u prvního porodu, by měl být proveden i u porodu dalšího, protoţe zjizvená tkáň jiţ nebude tak pruţná, aby hlavička prošla snadno. (Kitzinger, 2011). Nástřih se provádí se za účelem prevence natrţení během vypuzování mimika, zkrácení druhé doby porodní a sníţení stlačení hlavičky dítěte. Přesto spousta odborníků věří, ţe nástřih nesplňuje ani jeden z těchto účelů, tudíţ je tato procedura prováděná zbytečně. Je to poranění samo o sobě, proto není moţné přijmout názor, ţe je episiotomie prevencí porodního poranění. Případné natrţení hráze při porodu většinou nedosahuje rozsahu malého nástřihu. (Štromerová, 2010). Mnozí odborníci tvrdí, ţe nástřih hráze chrání svalstvo pánevního dna, aby se příliš neroztáhlo a neztratilo tím svoji pruţnost. Funguje jako prevence neschopnosti udrţet moč. Předpokládají, ţe je nástřih oproti natrţení méně bolestivý, lépe se sešívá a hojí. Dle odborníků také slouţí jako prevence hlubokých trhlin. Nastřiţení hráze je výhodné

19

pro porodníky. Okraje episiotomie jsou rovné a lépe se sešívají. Při natrţení se okraje sešívají hůře. (Goer, 2002). Porodní asistentky pouţívají nástřih hráze pouze ojediněle, v situacích, které nelze řešit jiným způsobem. Taková situace můţe nastat v době, kdy je hlavička dítěte v poševním vchodě, ale miminku se přestává dobře dařit, je zřetelný pokles srdečních ozev. V takovém případě je nutné dostat dítě rychle ven. (Štromerová, 2010). Episiotomie je bolestivá záleţitost, která můţe trvat týdny i měsíce. Bývá zvýšená krevní ztráta, dochází k roztaţení tkáně, které můţe vést aţ ke konečníku, coţ můţe způsobit problémy s udrţením stolice, moči, mohou se objevit bolesti při pohlavním styku nebo vznik infekce. (Goer, 2002). Prevence poranění Poraněním hráze můţeme předejít pouţitím preventivních opatření. Takovýchto preventivních opatření existuje několik, provádí se v průběhu těhotenství. Jedním z nich je procvičování zatínání svalů pánevního dna, vede k pruţnějšímu a pevnějšímu pánevnímu dnu. K procvičování můţeme pouţívat Kegelovy cviky, které spočívají ve staţení a následném uvolnění svalu pánevního dna. (Evans, 1997). Kegelovo cvičení probíhá ve čtyřech fázích, jsou to: vizualizace, relaxace, izolace a vlastní cvičení. Během vizualizace si pomocí zrcátka prohlédneme svůj zevní genitál, obraz si vryjeme do paměti a pokusíme se stáhnout pochvu a koneční pod kontrolou zrcátkem. Poté si lehneme na záda a soustředíme se na relaxování celého těla a pánevního dna. Izolace se zaměřuje na nácvik staţení svalů pánevního dna. Správný stah si můţeme nacvičit zavedením dvou prstů do pochvy. Při uvolnění svalů jsou prsty od sebe mírně oddáleny, při staţení se k sobě přiblíţí.

20

Vlastní cvičení provádíme nejprve vleţe na zádech, později můţeme cvičit ve stoje nebo vsedě. Snaţíme se stah udrţet po dobu jedné aţ sedmi vteřin, opakování za den se pohybuje od 80 ke 300 stahů. (novinky.cz, 2007). K prevenci poranění je vhodná i masáţ hráze, provádí se několik týdnů před porodem napínáním a protahováním hráze. Doporučuje se provádět od třicátého druhého aţ třicátého čtvrtého týdne těhotenství. (Doleţalová, 2006). „Instrukce pro provádění masáže vypadají takto: Jednou denně, po dobu pěti až deseti minut (buď sama, nebo o to požádejte svého partnera) masírujte hráz a spodní poševní stěnu rostlinným olejem, například olivovým. Potom v masáži pokračujte krouživými pohyby do U a tkáň napínejte do té míry, abyste pociťovala lehké pálení (ten, kdo masíruje, musí mít dokonale čisté ruce a krátké nehty).“ (Goer, 2002, s 220). Dále se na hráz dají pouţít i teplé olejové nebo vlhké obklady. (Evans, 1997). Také porodní poloha zvolená v druhé době porodní můţe ovlivnit poranění hráze. Nejvhodnější polohy, ve kterých téměř nedochází k poranění, jsou polohy vzpřímené.( Goer, 2002).

3.4.4 Zákaz jídla a pití Příjem tekutin na porodním sále se v dnešní době jiţ nezakazuje, ale běţně se setkáváme se zákazem jídla během porodu, avšak kdo z těch, co toto zakázali, si uvědomují, jak je porod fyzicky náročná práce, nejnáročnější v ţivotě ţeny. Zákaz jídla při porodu je v dnes spíše zvyk a pohodlnost. Lékaři uvádějí, ţe je podání jídla během porodu nepřípustné kvůli případným komplikacím, kdy by bylo nutné podání celkové anestezie, mohlo by dojít k vdechnutí částeček z jídla. Ovšem pravdou je, ţe se celková anestezie při porodu vyuţívá čím dál tím méně. Ţeny obvykle během porodu nemají na jídlo ani pomyšlení, ale pokud jsou unavené, můţe jim něco malého k jídlu pomoci porodit své dítě. Dodá jim energii, proto není potřeba upírat ţenám jídlo. (Gaskin, 2010).

21

4 Jak poznat počínající porod, kdy odjet do porodnice Kaţdá těhotná ţena si jistě klade otázku: „ Jak poznám, ţe uţ je to tady? Kdy mám odjet do porodnice? “ Existují určité příznaky nazývané známky počátku porodu, podle kterých se můţeme orientovat. Během posledního měsíce těhotenství se celý ţenin organismus připravuje na blíţící se porod. Bříško klesne dolů a vyklene se dopředu. (Doleţalová, 2006).

4.1 Známky počátku porodu Počátek porodu na sebe upozorňuje celou řadu příznaků. Rozlišujeme známky nejisté, předběţné a jisté. (Aperio a kolektiv autorek a autorů, 2006).

4.1.1 Nejisté známky K nejistým známkám počínajícího porodu patří obtíţe, jako jsou bolesti zad, pobolívání v podbřišku nebo náhlý přísun energie. Objevují se v posledních týdnech těhotenství, oznamují, ţe porod se jiţ blíţí. Není potřeba jim věnovat přílišnou pozornost, ale je dobré mít hodně odpočinku. (Aperio a kolektiv autorek a autorů, 2006). Některé ţeny postihuje v tomto období takzvaný syndrom stavění hnízda. Projevuje se touhou začít připravovat prostor pro miminko, stěhovat se, přestavovat byt, nakupovat výbavičku nebo stavět postýlku.

4.1.2 Předběţné známky Předběţné známky počátku porodu se objevují několik hodin, či dní před počátkem porodu a jsou mnohem důleţitější neţ nejisté známky. Patří mezi ně zvracení, průjem, odchod hlenové zátky a stahy různé intenzity, které po celou dobu trvání nemění svůj charakter. I zde je odpočinek velice důleţitý. (Aperio a kolektiv autorek a autorů, 2006).

22

Zvracení Ţeně bává špatně od ţaludku nebo zvrací, přemýšlí, čím by to asi mohlo být, co špatného snědla. (Doleţalová, 2006). Zvracení můţe nastartovat počátek porodních bolestí. Ţena se jednou vyzvrací a z tlaku podobného při menstruaci se vyvinou pravidelné kontrakce. (Stadelmann, 2009). Průjem Častou známkou počínajícího porodu je také průjem. Příroda ţenské tělo naprogramovala tak, ţe pozná blíţící se porod a ví, ţe je třeba se vyprázdnit a vyčistit, jelikoţ plná střeva zabírají miminku místo a znesnadňují mu tak cestu na svět. Dítě a hlavně jeho hlavička potřebuje pro svůj prostup celý prostor pánve, proto je potřeba střeva co nejdříve vyprázdnit. Kdyţ se objeví průjem, můţeme očekávat nástup porodních bolestí. (Stadelmann, 2009). Odchod hlenové zátky Dalším častým znamením počínajícího porodu je odchod hlenové zátky. K uvolnění hlenové zátky dochází několik dnů před začátkem porodních bolestí nebo v průběhu první době porodní. Po odchodu hlenu začnou ţeny pociťovat potíţe jako při menstruaci, napětí v kříţi či podbřišku, avšak porodní bolesti mohou nastoupit aţ za několik dní. V mnoha případech dochází k odchodu krvavého hlenu, důvodem můţe být jiţ pootevřené děloţní hrdlo. Krvavý hlen se skládá ze staré krve, proto není důvod k obavám, dává nám zprávu, ţe se hrdlo pomalu rozevírá. Hlenu můţe odejít různé mnoţství. (Gaskin, 2010). Stahy různé intenzity Dále se mohou objevit stahy různé intenzity, které také značí blíţící se porod. Tyto bolesti jsou označovány jako poslíčci. Poslíčky (Braxtonovy-Hicksovy kontrakce, falešný porod) jsou pravidelné či nepravidelné stahy dělohy, objevují se v průběhu těhotenství, zřetelné jsou ovšem aţ v posledních týdnech těhotenství, mohou být

23

zaměňovány se skutečným porodem. Objevují se hlavně v podbřišku. Během těchto stahů nedochází k rozšiřování hrdla. Působením tepla, koupelí v teplé lázni nebo při pobytu v horké sprše ustupují, slábnou a objevují se v méně častých intervalech. Jejich úkolem je příprava matky i dítěte na porod. V období poslíčků by měla ţena odpočívat a střídat odpočinek s procházkami nebo kulturními akcemi, které mohou odpoutat pozornost od těchto bolestí. (Aperio a kolektiv autorek a autorů, 2006).

4.1.3 Jisté známky Jisté známky jsou jediné, které nám pravdivě oznamují, ţe porod běţí, jsou to odtok plodové vody a pravidelné děloţní kontrakce. Odtok plodové vody Častou známkou ohlášení porodu se stává odtok plodové vody. Plodové vody je koncem těhotenství obvykle okolo jednoho litru. Slouţí jako ochrana dítěte, umoţňujeme mu volný pohyb a upravuje jeho tělesnou teplotu. (Gaskin, 2010). Je sloţená z 99 procent vody a jednoho procenta obsahujícího bílkoviny, glukózu, močovinu, sodík, chlór a kyselinu mléčnou. Je produkována buňkami, které vystýlají amniální vak a dětskými ledvinami, po jejím odtoku se stále tvoří nová. (Stadelmann, 2009). Odtok plodové vody nelze předpovídat, proto je dobré, aby ţena u sebe před porodem nosila pár vloţek. Obvykle odteče před nastoupením porodních bolestí, ale můţe odtéct aţ po nastoupení bolestí. V případě odtoku plodové vody sledujeme mnoţství a barvu. Mnoţství 1) malé mnoţství vody- plodový vak je natrţený ve vyšších partiích, v dolní části je neporušen, odtok můţe ustat 2) větší mnoţství- silný proud teplé tekutiny - později pouze odkapává

24

- pravděpodobně se porod rozběhne sám do 24 hodin (Aperio a kolektiv autorek a autorů, 2006). Barva Podle barvy plodové vody se dá určit, jestli je děťátko dobře zásobeno kyslíkem. 1) Čirá s vločky mázku (tuková vrstva, která chrání plod) – dítě má dostatek kyslíku, daří se mu dobře (Stadelmann, 2009). 2) Zelená - můţe znamenat nedostatek kyslíku nebo také infekci plodu nebo placenty. Kdyţ dítě trpí nedostatkem kyslíku, chrání své důleţité orgány tím, ţe se sníţí přítok krve k méně důleţitým orgánům. Střeva se smrští a vyprázdní obsah do plodové vody. (Odent, 1995). Jakmile odteče plodová voda, přestává být dítě chráněno před choroboplodnými zárodky, cesta k němu je volná. Rodička by měla věnovat zvýšenou pozornost hygieně v oblasti rodidel. Vnitřní vyšetření po odtoku plodové vody by měla být prováděna jen v případě, kdy je to nezbytné. Během vyšetření se k děloţnímu hrdlu dostane více choroboplodných zárodků, neţ přirozenou cestou. Plodová voda, která z rodidel neustále vytéká, brání choroboplodným zárodkům stoupat vzhůru, dostat se k dítěti. (Stadelmann, 2009). Děloţní kontrakce Další a jistě nejběţnější známkou počátku porodu jsou stahy dělohy. Děloţní kontrakce (děloţní stahy, děloţní práce) jsou vůlí neovladatelné stahy děloţního svalu, které napomáhají dítěti na svět. Projevují se pravidelným stahováním děloţního svalu, ţena je můţe pociťovat jako tah, tlak a bolest. Hodnotí se jejich délka, intenzita a interval mezi dvěma stahy. (Aperio a kolektiv autorek a autorů, 2006). Snesitelnými se stávají díky cílenému dýchání do břicha, „pomocí rovnoměrného, pomalého dechu se dá bolest snést a procítit.“ (Stadelmann, 2009, s 205).

25

V první fázi porodu se objevují mírné, krátké a přerývané bolesti, rodička je můţe pociťovat jako bolesti v kříţi a podbřišku. Postupem času se stahy postupně prodluţují, zesilují, jsou intenzivnější a objevují v častějších časových intervalech, doba mezi stahy se zkracuje. Vlivem kontrakcí dochází k postupnému rozevírání děloţního hrdla. V druhé fázi porodu dochází k úplnému otevření porodního hrdla, ţena pociťuje tlak na konečník, potřebu tlačit, kontrakce trvají asi 50 aţ 100 vteřin a nastupují přibliţně v dvouminutových intervalech. Při tlačení se začínají zapojovat břišní svaly. (Evans, 1997). Několik minut po porodu se dostaví znovu porodní bolesti, jsou slabší a napomáhají vyuzení placenty. (Evans, 1997).

4.2 Kdy do porodnice Kaţdá ţena si klade otázku, kdy odjet do porodnice, aby nepřijela příliš brzy nebo naopak příliš pozdě. Lékaři obvykle ţenám doporučují, aby odjely do porodnice ve chvíli, kdy mají kontrakce po deseti minutách. Ve většině případů jsou stahy ještě příliš slabé a ţeny jsou zklamané, kdyţ se dozví, ţe je porod na úplném začátku, tudíţ ţe to bude ještě dlouho trvat, neţ přivedou děťátko na svět. Bohuţel v některých nemocnicích v naší republice neexistuje moţnost odjet domů a vrátit se, aţ budou stahy silnější a častější. Ţena je automaticky přijata do ústavní péče. Rodičky cítící stahy v intervalech asi po dvou aţ třech minutách po dobu dvou aţ tří hodin si mohou být jisté, ţe je ten správný čas odjet do porodnice. Tyto stahy jsou jistě uţ ty účinné a děloţní hrdlo jiţ bude na několik centimetrů otevřené. Pokud cesta do porodnice trvá déle, měla by ţeny vyrazit při stazích po pěti minutách. Kaţdá ţena pociťuje stahy jinak, pokud má pocit, ţe stahy, které se objevují kaţdých deset minut, jsou účinné, nebude odjezd odkládat a vyrazí hned.

26

Pokud ţeně odteče plodová voda několik týdnů před očekávaným termínem, měla by vyrazit do porodnice ihned, bez ohledu na denní dobu a míru bolestí. (Stadelmann, 2009).

27

5 Fáze porodu, porodní doby Porod se jako celek skládá ze tří fází. V první fázi se otevírá děloţní hrdlo, během druhé dochází k vypuzení dítěte na svět a ve třetí je vybavena placenta a plodové obaly. (Gaskin, 2010). Porodní asistentky si porod dělí z praktického hlediska na pět etap. 1) Latentní (přípravná) fáze 2) Aktivní fáze 3) Přechodná fáze 4) Fáze tlačení 5) Porod placenty (Štromerová, 2010). V některé literatuře se můţeme setkat s rozdělením na čtyři doby, je to, doba otevírací, vypuzovací, porod placenty a čtvrtá doba porodní (doba poporodní).

5.1 Úloha porodní asistentky Porodní asistentka je u porodu proto, aby hlídala porodní proces z profesionálního hlediska, bude porod pozorovat a pokud bude vše v pořádku, nebude do porodu zasahovat. (Štromerová, 2005). Porodní asistentka promlouvá k budoucí mamince uklidňujícím, mírný hlasem a snaţí se, aby její instrukce byly srozumitelné a jasné. Pokouší se rodičce poradit, jak se chovat v jednotlivých porodních dobách, aby měla pro sebe i dítě co nejlepší podmínky. Do porodního procesu nezasahuje, pokud se rodička chová instinktivně, správně a vyhovuje to i nenarozenému dítěti. (Stadelmann, 2009). V závěru první doby porodní mývají rodičky pocit, ţe uţ nemají ţádné síly, uţ to nezvládnou. Úlohou porodní asistentky je, aby rodičku přesvědčila o opaku. Aniţ tomu sama věří a cítí se vyčerpaná, sílu porodit dítě určitě má. Povzbudit ji můţeme, kdyţ ji oznámíme, ţe uţ vidíme hlavičku. Pokud nám ale rodička nevěří, sama si můţe

28

hlavičku nahmatat. Tento úkon obvykle dodá ţenám tolik síly, ţe je musí porodní asistentka brzdit a vyzývat k opatrnosti, jelikoţ přes hráz musí být dítě převedeno pomalu. Ne kaţdá ţena se chce sama sebe dotýkat i někteří zdravotníci nejsou schopni vyzvat ţeny k nahmatání hlavičky. V tomto případě povíme rodičce, ţe vidíme vlásky, kolik jich je, jestli hodně nebo málo a popíšeme barvu. Pouţít můţeme také zrcadlo nebo dítěti ustřihnout pramínek vlasů. Ujištění, ţe jde dítě opravdu vidět, vede k sebrání posledních sil. Vede ţenu k tomu, aby se dítě dostalo na svět. Při vypuzovací fázi masíruje hráz, aby byla poddajné a měkká, dítě pak tuto překáţku snadněji překoná. (Stadelmann, 2009). Prospěch matky a dítěte je pro ni na prvním místě. Musí být schopná rodící ţenu, ale i jejího partnera či jinou doprovázející osobu vést, být empatická a soucitná. (Gaskin, 2010).

5.2 První doba porodní První doba porodní, první fáze porodu, je téţ nazývána dobou otevírací. Je to nejdelší fáze porodního procesu. Začíná počátkem pravidelných bolestí a končí zánikem děloţní branky. (Stadelmann, 2009). První dobu dělíme do dvou fází, na fázi latentní, při které ţena pociťuje nepravidelné stahy, během nichţ dochází k minimálnímu otevírání hrdla, hrdlo se rozevírá asi na 3 centimetry. A fázi aktivní, ve které jsou bolesti intenzivnější, pravidelnější a vedou k otevírání děloţního hrdla a sestupu dítěte, děloţní hrdlo se otevře na potřebných deset centimetrů.(Štromerová, 2010). Dítě, v průběhu první porodní doby, přechází z dělohy do pánve. Aby našlo cestu na svět, musí se na porodu aktivně podílet. Při přechodu z dělohy do pánve musí otočit hlavičku a ohnout se. I práce dítěte je velmi individuální. Některé děti zvládají přechod snadněji, jiné hledají cestu na svět od počátku první fáze. (Stadelmann, 2009).

29

Děloţní kontrakce vedou k otevření a zániku děloţního hrdla, tím vzniká porodnická branka, která se postupně rozevírá. Při kontrakcích tvrdne děloha, zvláště pak v horní části. V době, kdy jsou porodní bolesti ještě slabé, by se měla rodička věnovat běţné činnosti nebo pokračovat v ní pokračovat, dokud nebudou stahy natolik silné a nebudou vyţadovat její plné soustředění. Pokud se objeví bolesti během noci, měla by se rodička pokusit spát, aby načerpala energii na náročnější bolesti. Nemůţe-li spát, měla by alespoň odpočívat. (Balaskasová, 2010). Průměrná délka trvání první doby u prvorodiček je deset aţ dvanáct hodin, u vícerodiček se tato doba se obvykle zkrátí na šest aţ osm hodin.(Pařízek, 2006).

5.2.1 Vedení první doby porodní Nejprve se musí porodní asistentka ujistit, v jaké fázi porodu se ţena nachází. Aby zjistila, jak porod postupuje, provede vnitřní vyšetření, ke kterému pouţije sterilní rukavici. Hodnotí děloţní hrdlo, jaké je, měkké nebo tuhé, jak se rozevírá. Zjišťuje, která část naléhá na pánevní vchod, v jakém stavu je vak blan a kontroluje postavení plodu. Další vnitřní vyšetření provádí jen v nezbytných případech. Srdeční ozvy kontroluje nejdéle po půl hodinách. Pokud má porodní asistentka pochyby o stavu dítěte, kontroluje ozvy častěji. Pomalejší ozvy se mohou objevit při stahu, coţ by se mělo během deseti aţ patnácti vteřin po něm upravit, proto je lepší poslouchat ozvy mimo děloţní stahy. Porodní asistentka nabízí rodičce jídlo a tekutiny. Připomíná ţeně, aby nezapomínala na vyprazdňování močového měchýře. Naplněný měchýř totiţ zabírá dítěti potřebný prostor.

30

Porodní asistentka můţe ţeně také doporučit úlevové polohy a prostředky, kterými lze bolesti lépe zpracovat. Ţena si však instinktivně vybere takovou polohu, ve které lépe zvládá bolest a je vhodná i pro dítě. (Gaskin, 2010). Zjištěné informace a průběh porodu zaznamenává porodní asistentka do dokumentace, zaznamenává, jak časté jsou stahy, jak dlouho trvají a jak jsou silné. Dále zaznamenává otevírání porodní branky, ozvy plodu, pozici naléhající části a odtok plodové vody. Celý porodnický tým musí být v naprostém souladu, neboť neshody mezi členy týmu mohou mít nepříznivý vliv na průběh porodu.(Stadelmann, 2009).

5.2.2 Přirozené metody ovlivnění bolestivých kontrakcí Přirozené metody ovlivňující bolest během porodu mají své výhody. Nebrzdí porod, jako chemické přípravky, naopak jej urychlují a usnadňují. Nemají vedlejší účinky a jdou kdykoliv zastavit. Přispívají k lepšímu sebepoznání, zvyšují pocit sebedůvěry a kontroly nad porodem. (Goer, 2002). Bolest při porodu je přirozená a také velmi individuální, kaţdá ţena proţívá a snáší bolest jinak, má jiný práh bolesti. Míra bolesti se s polohou rodičky, pouţíváním metod, jeţ ji ovlivňují, jako je například aromaterapie, muzikoterapie, hydroterapie nebo masáţe, mění. Ale také se mění s postojem rodičky k bolesti, pokud ţena věří svým schopnostem, ţe dovede svůj porod do konce, snáší bolest lépe. Tak jak je individuální proţívání bolesti, tak i její zmírnění závisí na individualitě ţeny. Kaţdé ţeně přináší úlevu něco jiného. Některé si pochvalují horkou lázeň, jiné preferují gymnastický míč, polohování nebo vizualizaci bolesti. Ţeny, kterým je umoţněn volný pohybový reţim při porodu, naslouchají svým instinktům a řídí se jimi, mají rychlejší a lehčí porody. Pravidelně cvičící ţeny jsou na porod lépe připraveny, lépe jej snáší, neţ ţeny se sedavým způsobem ţivota. (Odent, 1995).

31

5.2.3 Polohy v první době porodní Nejlepší polohou je ta, ke které ţena dospěje spontánně. Můţe vyuţít jakoukoliv polohu, která je jí příjemná, vyhovuje jí. Málo kdy si vybere rodička polohu vleţe či pololeţe na zádech. Poloha vleţe na zádech je nejhorší alternativou pro matku i dítě. Rozšířená děloha stlačuje cévy, které vedou krev do placenty. Při této poloze nemůţe ţena vyuţívat zemskou přitaţlivost k ulehčení porodu. (Odent, 1995). Poloha ţeny usnadňuje dítěti cestu porodním kanálem. Ţena instinktivně zaujímá takový postoj, který vyhovuje i miminku. (Stadelmann, 2009). Během otevírání děloţního hrdla je nejlepší být ve vzpřímené poloze a mezi stahy odpočívat. (Balaskasová, 2010). Gravitace neboli zemská přitaţlivost působí při porodu, pokud ţeny vyuţívají vertikální polohy, jimiţ jsou polohy ve stoje, vkleče, ve dřepu a vsedě, jsou výhodné pro lepší a snadnější postup miminka porodními cestami. Polohy, při nichţ nepůsobí gravitace, jsou pro rodičku nevhodné, více bolestivé a vyčerpávající. (Pařízek, 2006). Pozice ve stoje urychluje porod kontrakce jsou účinnější a méně bolestivé sestupu dítěte napomáhá gravitace Rodička se můţe o něco opřít, o svého partnera nebo vyuţít cokoliv vysokého a pevného, aby byla v mírném předklonu. Přenesením váhy na ruce uleví nohám i zádům. Pokud chce ţena pomoci svému nenarozenému dítěti, aby lépe prošlo pánví, můţe při pozici ve stoje krouţit nebo jakkoli pohybovat pánví. (Štromerová, 2010).

32

Tanec méně bolestivé kontrakce podporuje rotaci a sestup dítěte podporuje pocit bezpečí Budoucí rodiče se postaví naproti sobě, chytí se za ruce a nohy rozkročí do šíře boků. Pohupují se ze strany na stranu. Další variantou je, ţe partner chytí ţenu kolem zad, jeho ruce spočívají na kříţové kosti, mírným tlakem na kost kříţovou, pomůţe zmírnit ţeniny bolesti. (Yates, 2009). Sed ve dřepu rozšíření pánve na maximum gravitace působí naplno stahy jsou účinné pomáhá porod urychlit (Balaskasová, 2010). Tuto pozici by neměla ţena vyuţívat, pokud má problémy s koleny nebo kotníky či bolesti spony stydké. Pozice vsedě vhodná na počátku porodu určité vyuţití gravitace Kříţová kost by měla být volně ve vzduchu, nesmí být na ni vyvíjen tlak. Vhodný je pro tuto pozici gymnastický míč nebo se vyuţití ţidle, na kterou se rodička posadí obkročmo, čelem se opře o opěradlo a hýţdě nechá ve vzduchu. (Yates, 2009).

33

Poloha vkleče zmírňuje bolesti zad ţena si můţe ulevit krouţením pánve nebo pohyby ze strany na stranu oporu rodičce můţe vytvořit čelo postele, samotná postel nebo gymnastický míč. Více místa v pánvi se vytvoří, pokud bude ţena klečet se široce roztaţenýma nohama, na vrcholu kontrakce si sedá na paty s hlubokým výdechem. (Štromerová, 2010). Pozice vleţe na boku výhodnější, neţ poloha vleţe na zádech odpočinková poloha ovlivňuje tlak krve (pomáhá jej sníţit) Ţena si lehne na bok, který jí vyhovuje. Horní koleno by mělo být podloţené, vytváří se tak více místa pro miminko a také je to pohodlnější pro ţenu. (Štromerová, 2010).

5.2.4 Aromaterapie Aromaterapie je metoda, která pochází z Egypta a je známá přes 6 tisíc let. Při aromaterapii se vyuţívají éterické (esenciální) oleje, jinými slovy, přírodní vonné látky, které jsou součástí téměř všech vonných rostlin. Pouţívá se hlavně jako prevence proti nemocem, posiluje pocit spokojenosti a pohody. Pomáhá zpříjemnit prostředí v porodní místnosti, navozuje klid, ulevuje od bolesti, sniţuje hladinu stresu. (KraskaLüdecke,2007). Éterické oleje pouţívané k masáţím či koupelím se musí ředit. Při masáţích se vstřebávají pokoţkou, dostávají se do krevního řečiště a krev je přináší do všech částí těla. Oleje k masáţím ředíme s rostlinným olejem. Masáţ esenciálními oleji posiluje relaxaci, zmírňuje bolest svalů, pomáhají překonat stres, úzkost a svalové napětí. Při koupeli se ředí s neparfémovaným pleťovým mlékem, mořskou solí nebo s troškou

34

rostlinného oleje. Esenciální oleje v koupeli zmírňují stres, úzkost a svalové napětí. A inhalační metoda aromaterapie pomáhá zmírnit pocity úzkosti, stresu a emocionálního zmatku. (Kelnarová, 2009). Pro zklidnění rodičky se silnými bolestmi se pouţívá levandulový olej. Je vhodný k masáţím, koupelím, ale i k inhalaci. K masáţím přecitlivělých ţen můţeme vyuţít heřmánek římský. Verbena je vhodná pro rodičky, které nabývají pocitu, ţe nedokáţou porodit. Rozmarýn lze vyuţít u rodiček s niţším tlakem, u unavených rodících ţen nebo při slabých kontrakcích, pouţívá se k masáţi i koupelím. Pokud má rodička nedostatečné stahy a je unavená, můţeme jí namíchat směs z mandlového oleje, verbeny, hřebíčku, zázvoru a skořice. Touto směsí masírujeme oblast podbřišku. Jediným aroma olejem, který můţeme pouţívat během celého porodu k osvěţení rodičky je růţová voda. (celostnimedicina.cz, 2009).

5.2.5 Muzikoterapie Hudba při porodu navozuje pocit uvolnění, sniţuje pociťování strachu, bolesti a stresu. Pomáhá zútulnit prostředí, ve kterém se rodička nachází, zvláště pak prostředí porodnice. Stres má vliv na zástavu děloţních kontrakcí, uklidňující hudba nebo hudba, kterou rodička poslouchala v těhotenství, můţe porodu prospět. (Marek, 2002). Sniţuje délku porodu i ţenino subjektivní vnímání délky porodu. Ovlivňuje dobu rozevírání hrdla, slouţí k regulaci dýchání, pro zaměření pozornosti, podporuje pozitivní proţitky po porodu dítěte. (Kantor, Lipský, Weber a kol., 2009).

5.2.6 Hydroterapie Pouţití vody při porodu je metoda známá uţ mnoho let. Je často vyuţívanou a ekonomicky nenáročnou metodou. Voda na organizmus působí analgeticky, tlumí bolest při silných stazích a uvolňuje svalstvo. Pro hydroterapii můţeme vyuţívat bazénky, vany nebo sprchy. V některých zemích teplou lázni nazývají epidurál porodních asistentek. (Pařízek, 2002).

35

Teplota lázně by neměla přesahovat 37 °C, aby se organizmus matky nepřehřál. Účinek teplé lázně se nedostaví dříve, jak za půl hodiny, proto je dobré vyčkat a v lázni setrvat minimálně 30 minut. Delší pobyt v lázni neuškodí matce ani dítěti. Není na škodu, kdyţ se během lázně střídají polohy, pokud je ovšem vana malá doporučuje se, aby ţena čas od času z lázně vystoupila a chvíli pobyla na suchu. Pokud nemáme k dispozici vanu, můţeme vyuţít sprchu. Teplota sprchy by také měla být 37 °C. Rodička by měla hlavně sprchovat oblast podbřišku a kříţové páteře. Ve sprše se můţe posadit nebo si do ní vzít gymnastický míč. Sprcha pomáhá i v závěru porodu, voda uvolní hráz a napomůţe jejímu rozvinutí. (Štromerová, 2010).

5.2.7 Aplikace tepla Teplo také patří k prostředkům působícím proti bolesti. Během porodu pouţíváme místní aplikaci tepla, teplo aplikujeme jen na určitou část těla, například na kost kříţovou. K aplikaci tepla pouţíváme elektrické dečky, rašelinové termosáčky, polštářky naplněné pohankou, višňovými peckami, rýţí a podobně. Vyuţít můţeme také termofor, gumovou láhev, do které se nalije velmi horká voda. Nejčastější místa pro aplikaci tepla jsou kříţová páteř podbřišek, šíje a ramena. (Štromerová, 2010).

5.2.8 Masáţ Masáţ má pro rodičku spoustu výhod. Je ve spojení s doprovázející osobou, vnímání blízké osoby ţeně pomáhá a má také vliv na proţívání a snášení bolesti. Masáţ uvolní ztuhlé svaly a zároveň slouţí k celkovému uvolnění ţeny, odvádí pozornost od bolesti. Masírovanou oblast můţeme pro větší účinek před masáţí nahřát. (Štromerová, 2010). Během první doby porodní je ţeně nejvíce prospěšná masáţ ve spodních částech páteře. Zvláště masáţ kosti kříţové, můţe pomoci zmírnit bolest. (Balaskasová, 2010).

36

Masáţ kosti kříţové Kost kříţová je trojúhelníková kost, která se nachází na konci páteře. S postupujícím porodem rodičky vyţadují při masáţi větší tlak. Masírovat ji lze v jakékoliv poloze, která umoţňuje přístup ke spodní části zad. Masáţ provádí porodní asistentka nebo doprovázející osoba, oběma palci krouţivými pohyby. (Yates, 2009). Nebo patkou ruky, krouţivými pohyby, po směru hodinových ručiček. Při pohybu nahoru vyvíjíme větší tlak. (Štromerová, 2010). Masáţ kříţové kosti můţe být některým ţenám nepříjemná. Pokud nastane tato situace, je dobré vyzkoušet techniku hlazení. Tahy rukou snímají z rodičky stres a napětí. Masáţ celých zad Při masáţi celých zad se pouţívají jemné tahy od ramen, přes hýţdě aţ k nohám. Pomalé tahy uklidňují rodičku, rychlé tahy stimulují celé její tělo. Masáţ zad je vhodné provádět mezi bolestmi, ţeny mají pocit, ţe s kaţdým tahem odchází část bolesti z těla. (Yates, 2009). Masáţ bříška Masáţ bříška můţe být pro maminku velmi příjemná. Dlaně poloţené na bříšku ţenu uklidní, lépe se tak soustředí na dýchání. Masáţ bříška můţe mít i dobrý vliv na děťátko. Pomocí masáţe se dá lépe do pohybu. Bříško se masíruje v jakékoliv poloze krouţivými pohyby dlaní po směru hodinových ručiček, opisuje se pohyb střev. (Yates, 2009). Masáţ hlavy, krku a ramen Masáţí hlavy, krku a ramen zbavujeme rodičku napětí, stresu, negativní emoce se v těchto částech těla hromadí, výsledkem můţe být bolest hlavy a emocionální napětí. Hlazení po vlasech, přes ramena, celá záda aţ ke kosti kříţové je velmi uvolňující. Vyuţít můţeme pomalé i rychlé tahy a provádíme Ty, které jsou ţeně nejvíce příjemné.

37

Nejvýhodnější polohou pro masáţ krku je vsedě na ţidli, obkročmo, na gymnastickém míči, nebo kdyţ se rodička o něco opírá. Hlavu umístíme mezi ukazováček a palec, druhou ruku poloţíme na ţenino čelo a jemně tlačíme hlavu směrem dozadu. Při masáţi ramen uvolňujeme napětí a energii, která proudí do těla. Lokty opřeme o rodiččina ramena a jemně zatlačíme, tohle je nejjednodušší způsob uvolnění. Dá se provádět kdykoliv během porodu. (Yates, 2009). Další masáţe Masírovanými oblastmi můţou být také horní nebo dolní končetiny, masáţ končetin je vhodná zvláště mezi kontrakcemi, slouţí k uklidnění a uvolnění rodičky. (Yates, 2009).

5.2.9 Dýchání a vizualizace v první době porodní Dýchat umí kaţdý člověk a nikdo jej to neučil, proto nemusíme dýchání předem nacvičovat. Naše dýchání se vţdy přizpůsobí dané situaci. I průběhu porodu. (Doleţalová, 2006). Dýchání v první době by mělo být hluboké, výdech by měl být delší neţ nádech. Se zesílením stahů se často dostaví potřeba vydávat zvuky. Není zapotřebí tyto zvuky potlačovat, je to zcela přirozená potřeba. Uleví od bolesti a působí na vylučování hormonů, které přirozeně tlumí bolest. (Balaskasová, 2010). Hluboké dýchání, hluboký nádech a soustředění se na výdech zajišťuje dítěti správný a dostatečný přísun kyslíku. Je spojeno s přijetím a vyloučením emocí. Rodička do sebe s nádechem vpouští to, co je pro ni důleţité a s výdechem vypouští negativní emoce, strach a napětí. Výdech umoţňuje soustředění se na uvolnění různých částí těla. (Yates, 2009). Ţena dýchá špatně jen, kdyţ ji přepadne pocit strachu. Při špatném dýchání se objevují křeče, brnění rukou, nohou a obličeje. (Doleţalová, 2006). Rodící ţeny by se měly vyhýbat nepříjemným pocitům, pocitům strachu a nervozity.

38

Měla by se drţet zavedeného rytmu a neměnit ho, pokud jí vyhovuje a dělá dobře. Vizualizace umoţňuje vyuţívání fantazie během porodu. Kaţdou bolest si při první době porodní ţena představuje jako mořskou vlnu. Začíná nahoře, v hlavě a pomalu teče dolů, proudí celým jejím tělem a nabírá na síle, aţ pohltí celé její tělo. Kromě představy bolesti si ţena představí i děloţní branku. Jak se postupně otevírá. Při výdechu si můţe opakovat, „ otvírej se, stahuj se“. Děloţní branku můţeme vnímat také jako květinu, která se s postupem porodu rozvíjí. (Yates, 2009).

5.3 Přechodná fáze porodu Přechodná fáze je období, kdy je porodnická branka jiţ zcela otevřená, avšak ţena ještě nemá pocit na tlačení. Je to pro rodičku velmi náročná doba, která můţe mít různou délku trvání, můţe trvat několik minut, ale také aţ několik hodin. Během této fáze začne ţena obyčejně pociťovat strach, je to zcela normální, strach opadá, jakmile začne ţena tlačit. (Gaskin, 2010). Střídají se pocity zimy a tepla, rodičce můţe být nevolno, pocity na zvracení aţ zvracení a pocit slabých nohou. Rodička často propadá panice, pocitům zlosti, strachu a bezmoci. Má pocit, ţe se všechno v jejím těle napíná. Je přesvědčená, ţe porodit nezvládne. Pokud se ţena poddá svým pocitům, návalům a bolestem, propojí se s nimi a přijme je, bude pro ni porod jednodušší. Všechny tyto proţitky naznačují jen jedno, ţenino tělo je připraveno na porod miminka. Ţenu můţe přepadnout pocit únavy, chce se jí spát, zvláště po dlouhé první době porodní. Některé asistentky tuto fázi přezdívají fází odpočinkovou a vděčnou, protoţe si tělo musí odpočinout, nabrat sílu na druhou dobu porodní. Stahy v přechodové fázi jsou nejsilnějšími porodními bolestmi. Jsou intenzivní a objevují se v krátkých intervalech. Ţena překonává sama sebe, své hranice, zcela se otvírá pro své dítě. (Yates, 2009).

39

Některé matky přechodovou fázi zvládají lehce a její trvání není dlouhé, některé budou potřebovat pomoc porodní asistentky nebo doprovázející osoby, potřebuje dodat sebedůvěru. Zvládnutí přechodové fáze závisí na temperamentu ţeny, ţeny, které důleţité, těţké, rozhodující situace zvládaly samy, zvládnou i porod samy. Ţeny, které ve svém ţivotě potřebovaly vedení, ty, co potřebují oporu a pomoc, budou potřebovat oporu i pomoc při porodu. (Stadelmann, 2009). „ Je důležité si pamatovat, že to přejde a že dlouhý běh první fáze je téměř u konce.“ (Balaskasová, 2010, s 123). „Nejde o to vytlačit ze sebe dítě násilím, ale dát tělu možnost přivést na svět miminko vlastními silami“ (Yates, 2002, s 93).

5.3.1 Vedení přechodné doby V přechodné době kontroluje porodní asistentka ozvy plodu po kaţdé bolesti, nejdéle po kaţdé druhé. Připomíná ţeně, aby se napila. Porod citlivě pozoruje, snaţí se rodičku zbytečně nerušit, ve vhodnou chvíli můţe navrhnout další moţný postup. (Štromerová, 2010). Porodní asistentka povzbuzuje a vyzývá ţenu, aby v době mezi kontrakcemi změnila polohu. (Stadelmann, 2009). Velmi důleţitou úlohou porodní asistentky je podpora, povzbuzení ţeny a dodání odvahy, kdyţ ztrácí naději ve zdárný konec. Nedělá matce kázání, zachovává si humor. Musí být empatická, přesně vědět, jak na tom ţena je. Nechce po ţeně, aby se chovala rozumně, kdyţ rodí své dítě. Musí zůstat klidná a matce vţdy přesně vysvětlí, co se s ní právě děje. (Gaskin, 2010). Provádí masáţ hráze, která připraví tuto oblast na široké rozevření. (Yates, 2002).

40

5.3.2 Polohy v přechodné fázi Stejně jako v první době, tak i v téhle by měla mít rodička volný pohybový reţim. Měla by si polohu zvolit dle svých instinktů. Sama pozná a zvolí si to, co jí vyhovuje. Střídání pozic je v této fázi ţádoucí, zvláště pak pozic, které vyuţívají zemskou přitaţlivost. Rodička můţe vyuţít jakoukoliv polohu, která jí doposud vyhovovala. Můţe vyzkoušet polohu vsedě, ve stoje, leţet na boku nebo se procházet. (Stadelmann, 2009). Vkleče nejčastěji vyuţívanou polohou v přechodné době pomáhá sestupu dítěte pokyvování pánví pomáhá uvolnit oblast kosti kříţové více místa v pánvi (Štromerová, 2010). Koleno-prsní poloha zmírňuje bolest zad ruce a zápěstí jsou méně namáhány působení gravitace Pokud má ţena pocit na tlačení a porodnická branka není ještě zcela rozevřená nebo nad hlavičkou dítěte je ještě tenký lem, tudíţ by ještě tlačit neměla, je pro ni vhodná kolenoprsní poloha. Rodička si klekne na všechny čtyři a hlavu dá k zemi. Při této poloze se posune děťátko dopředu a zmírní tak tlak na děloţní hrdlo. Během bolestí můţe rodička pokyvovat pánví, coţ slouţí k lepšímu otevírání děloţního hrdla. (Balaskasová, 2010).

41

5.3.3 Dýchání v přechodné době Dýchání je hluboké, jako obvykle, se soustředěním se na výdech, ţena se tak lépe uvolní. Pokud rodička začne dýchat mělce, měla by se nechat vést svými instinkty. V této fázi se dostavuje potřeba křičet, sténat, nadávat nebo dělat hluk. Napomáhá jim to ke zmírnění bolesti. Některé ţeny vyţadují tiché prostředí, chtějí být v tichu. (Balaskasová, 2010).

5.4 Druhá doba porodní Druhá fáze porodu se nazývá dobou vypuzovací nebo také aktivní. Začíná v době, kdy se porodnická branka úplně rozevře, zanikne a končí porozením miminka. Stahy dělohy se vyskytují v častých intervalech, nabývají na intenzitě a délce trvání. Dítě je z těla matčina tlačeno gravitací a aktivní prací matky. Matka při tlačení zapojuje svaly břišního lisu, a tím pomáhá svému dítěti, aby prošlo porodními cestami. (Pařízek, 2006). Je to doba, kdy matka tlačením pomáhá dítěti k opuštění dělohy. Proto se také označuje jako fáze tlačení. (Štromerová, 2010). Zašlá branka se projevuje pocitem na zvracení, zvracením nebo tlakem na konečník. Tlak na konečník vyvolává nucení začít tlačit. (Pařízek, 2006). Druhá doba porodní není tak dlouhá jako první doba porodní. Je u kaţdé ţeny jinak dlouhá. Kratší bývá zvláště u ţen, které rodí po několikáté. Některé ţeny se při této fázi nemusí příliš snaţit, nemusí příliš tlačit a dítě porodí snadno. Některé se snaţit musí, musí vynaloţit veškeré úsilí, aby svoje dítě porodily. (Yates, 2002). „Pokud žena přitlačuje podle svého citu, nebývá tato fáze porodu pro ni ani pro dítě příliš vyčerpávající.“ (Štromerová, 2010, s 152).

42

5.4.1 Průběh druhé doby porodní Nejprve dochází k prořezávání hlavičky, je to stav, kdy část hlavičky dítěte otevírá poševní vchod a mezi jednotlivými bolestmi se neposune zpět, dovnitř. (Gaskin, 2010). Prořezávání hlavičky můţe trvat různě dlouhou dobu. Buďme trpělivý a nechme hlavičce potřebný čas. Tím zcela předejdeme poranění nebo bude poranění minimální. (Štromerová, 2010). Po prořezání se na další kontrakci hlavička porodí. Hlavičku porodní asistentka přidrţuje pouze tehdy, je-li její postup příliš rychlý, aby nevyklouzla ven příliš rychle a nezpůsobila matce poranění. (Štromerová, 2010). „Hlavička se rodí většinou obličejem dolů. Poté rotuje tak, že se dívá obličejem na levou či pravou stranu.“ (Gaskin, 2010, s 318). Rodící ţena můţe cítit pálení a pnutí, je to znamení, ţe se porod blíţí ke konci, tkáně hráze se napínají. Hlavička je nejširší částí těla děťátka, jakmile se porodí, ucítí rodička nesmírnou úlevu. (Balaskasová, 2010). Po porodu hlavičky následuje porod ramének. Nejprve se rodí horní raménko, po něm raménko spodní. Většinou nepotřebují raménka pomoc. Pokud mají raménka problém, pomůţe jim porodní asistentka. Hornímu raménku pomůţe tak, ţe hlavičku mírně stáhne dolů, k zemi. A spodnímu tak, ţe hlavičku mírně táhne nahoru, ke stropu. (Gaskin, 2010). Po porodu ramének se rodí i tělíčko dítěte, miminko vyklouzne ven. (Balaskasová, 2010).

5.4.2 Vedení druhé doby porodní Přechod z první doby do druhé můţe porodní asistentka rozpoznat tak, ţe má ţena, která do této chvíle chodila nebo stála, najednou potřebu si během stahů kleknout a chytit se někoho nebo něčeho. (Odent, 1995).

43

Neţ začne ţena tlačit, měla by porodní asistentka zkontrolovat, jestli je rodiččin močový měchýř vyprázdněný. Předejde se tak jeho poranění a miminko bude mít více místa. Vysvětlí ţeně, jakým způsobem má tlačit. Měla by tlačit směrem dolů, do konečníku. Zhluboka se nadechne, jako kdyţ se chce potopit pod vodu, na chvilku zadrţí dech, a tím tlačí dítě dolů. (Štromerová, 2010). Pokud nemá ţena nutkání na tlačení, v ţádném případě ji porodní asistentka nenutí. Potřeba na tlačení přijde sama. (Gaskin, 2010). Kaţdých pět minut kontroluje srdeční ozvy dítěte. Mohou být o něco pomalejší, ale měly by být silné a klidné. Morálně matku podporuje, pochválí ji a přesně jí popíše, jak dítě postupuje. Porodní asistentka mezi stahy masíruje ţeninu hráz nebo na ní přikládá horké obklady, které nepomáhají uvolnění a slouţí jako prevence před jejím poraněním. (Gaskin, 2010).

5.4.3 Polohy v druhé době porodní Poloha při porodu má vliv na délku a účinnost vypuzovací fáze. Polohy umoţňující vyuţití gravitace pomohou dítěti lépe sestupovat. Při poleze vleţe nebo pololeţe musí děloha pracovat proti působení přitaţlivosti země, kontrakce jsou bolestivější a nejsou účinné. Ţeny instinktivně vycítí, která poloha je pro ně v daný okamţik nejlepší.(Balaskasová, 2010). Ke změně pozice při porodu můţou ţeny vyuţít ţidle, ţíněnky, ribstoly, porodní vaky nebo porodní stoličky. (Doleţalová, 2006). Stoj v podřepu s oporou vyuţívá zemskou přitaţlivost nejúčinnější při sestupu dítěte.

44

Rodička se plnou váhou zavěsí na partnera či doprovázející osobu. Mezi stahy se ţena můţe volně pohybovat a při dalším stahu se opět vrátit do polohy v podřepu. Podpírající osoba by měla mít chodidla od sebe, pokrčená kolena a zpevněné svaly stehen a hýţdí. Provede mírný záklon a záda jsou vzpřímená. Uvolní ramena a paţe. Ruce dá pod ţeniny paţe dlaněmi vzhůru. Ţena se tak můţe doprovázejícího se chytnout. Oporu rodičce zajišťují stehna doprovázejícího. Jakmile ţena zaujme správnou polohu, uvolní se a přenese váhu na doprovázející osobu a opře si o ni hlavu, tím uvolní napětí šíje. (Balaskasová, 2010). Ve dřepu vhodný pro ţeny, kterým nedělá potíţe pánev je široce otevřená zemská přitaţlivost působí naplno velice pohodlná a příjemná poloha (Balaskasová, 2010). Dřep je nazývám fyziologickou polohou, protoţe je to poloha nebliţší porodním zákonitostem. Způsobuje přirozený tlak v pánvi, hráz je optimálně uvolněná, nezatěţuje svaly a děťátko je při jí dobře zásobeno kyslíkem. (pdcap.cz, 2000-2011). Je vhodná pro velmi pomalu postupující porod. (Štromerová, 2010). Poloha vkleče je velmi přirozenou a často vyuţívanou polohou zmírňuje tlak na záda ideální pro rychlý porod Pohyby pánví při této poloze pomohou, aby se při sestupu dítě zrotovalo. K této pozici dospívá spousta ţen, sniţuje bolesti, proto v ní ţena vydrţí dlouhou dobu. (Odent, 1995).

45

Porod můţe probíhat buď vkleče na všech čtyřech, vkleče s jedním zvednutým kolenem (tzv. startovací pozice) nebo v koleno-prsní poloze. Koleno-prsní poloha je účinná při velmi rychlé druhé fázi, porod se zpomalí a ţena získá pocit kontroly nad svým porodem. (Balaskasová, 2010). Vleţe na boku nevyuţívá gravitace naplno vhodná při únavě rodičky nevhodná při pomalém průběhu porodu Maminka se poloţí na bok, horní polovina se podloţí polštáři, při kontrakci se chytne pod kolenem, přitáhne jej k sobě, tím získává oporu při tlačení. (Balaskasová, 2010).

5.4.4 Dýchání a vizualizace v druhé době porodní Dýchání v této době není potřeba ovlivňovat. Během kontrakce ţena dýchá jako obvykle, zhluboka se soustředěním se na výdech, ten uvolňuje svaly. Za výdechem se skrývá energie a díla, která ţeně pomáhá při tlačení. (Yates, 2009). I v této fázi se objevuje potřeba vydávat zvuky, křičet. Nebráníme ţeně, aby toto nutkání potlačovala. Křik ţeně pomůţe zvládnout bolest a porodit dítě. Během porodu hlavičky některým ţenám pomáhá takzvané psí dýchání. Při tlačení se ţena zhluboka nadechne, tlačí směrem dolů, tlačí stejným způsobem jako na stolici, dech nezadrţuje na příliš dlouho dobu. (Balaskasová, 2010). Při vizualizaci je dobré, aby se ţena představovala, jak miminko sestupuje porodními cestami dolů, jak se hráz rozevírá a napíná. Dítě si budoucí maminka můţe představit jako rostlinku, která klíčí ze země. Zemi představuje hráz. (Yates, 2009).

46

5.5 Třetí doba porodní Třetí doba porodní je také nazývána dobou k lůţku. Je to doba, kde je z těla matčina vypuzena placenta. Je podobná druhé fázi, ale není tak náročná a bolestivá. Placenta je mnohem menší neţ dítě a je měkká, její průchod porodními cestami je mnohem snadnější. (Yates, 2009). Prodluţovaný kontakt matky s dítětem, kontakt kůţe na kůţi a kojení stimulují vnitřní sekreci ţenských hormonů, které mají vliv na odloučení placenty od děloţní stěny a vedou k děloţním kontrakcím, jeţ způsobují spontánní vypuzení placenty. Placenta můţe vyjít jiţ při prvním kontaktu matky s dítětem, ale nemusí být porozena ani za třicet minut. Nemusíme na placentu spěchat, čím menší spěch, tím niţší riziko krvácení. (Odent, 1995). Tahání za placentu můţe způsobit větší krvácení nebo utrţení pupečníku. (Aperio a kolektiv autorek a autorů, 2006).

5.5.1 Známky odloučení placenty Je-li placenta odloučená, pozná porodní asistentka podle příznaků odloučení placenty, podle určitých znamení. Znamení Schrederovo se projevuje tak, ţe při odloučení placenty sahá děloţní fundus (horní část dělohy) dva aţ tři prsty nad pupek. Pokud ještě není placenta odloučena, při zatlačení nad sponu stydkou se pupečník vtahuje, takto se projevuje znamení Kustnerovo. Dalším znamením je znamení Ahlfeldovo, kdy se tkanice nebo peán na pupečníku při plném odloučení vzdálí od zevních rodidel asi o deset centimetrů. A posledním znamením je znamení Strassmannovo, při kterém se neodloučená placenta pozná tak, ţe se poklep na děloţní fundus (horní část dělohy) přenáší na pupečník. (Štromerová, 2010).

47

5.5.2 Mechanismus odlučování placenty Placenta se odlučuje středem nebo hranou. Existují tři mechanismy, podle kterých se placenta odlučuje. Jsou to, Boudelocque – Schultzův. Kdy se placenta odlučuje středem a ţena navenek nekrvácí, při jejím porodu se nejdříve rodí úpon pupečníku a za ním sbalené lůţko. Při Duncanovu mechanismu se placenta odlučuje hranou, ţena při odlučování krvácí a lůţko se rodí hranou. Nejčastějším mechanismem je mechanismus Gessnerův. Při němţ se placenta odlučuje hranou, poté se sbalí a rodí se tak, ţe je nejprve porozen úpon pupečníku a za ním se rodí sbalená placenta. Ţena při odlučování krvácí. (Štromerová, 2010).

5.5.3 Vedení třetí doby porodní Porodní asistentka se ujistí, jestli je placenta odloučená a připravená k porodu. Pokud je placenta odloučená, zjistí, jestli ţena pociťuje stahy dělohy. V případě pociťování stahů, vyzve ţenu k zatlačení. Pro lepší vypuzení placenty je vhodná poloha ve dřepu. Ve chvíli, kdy placenta vychází z těla matčina ven, s ní můţe porodní asistentka točit, tím se lůţko stáčí i s blánami, ze kterých se umotá provazec, který není náchylný k potrhání. Po porodu placenty si ji porodní asistentka rozloţí na savou podloţku a prohlídne ji, jestli je celá. Všechny její ostrůvky by do sebe měly zapadat a ţádný by neměl chybět. Zkontroluje také blány, jestli jsou hojné, změří délku pupečníku a placentu zváţí. Ţena by si měla lehnout, aby mohla porodní asistentka zkontrolovat krvácení, a jestli se děloha stáhla. Kontroluje také porodní poranění a v případě potřeby je zašije. (Gaskin, 2010).

48

5.5.4 Dýchání a vizualizace ve třetí době porodní Dýchání je hluboké a stejně jako v předešlých fázích se zaměřujeme na výdech, kterým ţena placentu „vydechne“, vypudí z těla ven. Při vizualizaci si maminka představuje, jak se nádrţky s krví pomalu zavírají, placenta se odděluje od stěny dělohy a pomalu vychází ven. (Yates, 2009).

6 Porod do vody Porod do vody je normální, fyziologický porod odvedený ve vodním prostředí, jehoţ průkopníkem se stal rus Igor Charkovsky, který experimentoval s porody do černého moře. (Baraka, 1998). Není vhodný pro kaţdou rodičku. Vhodný je pro ţeny, kterým vodní prostředí vyhovuje. Někdy se stane, ţe se rodičky k lázni uchýlí v první době porodní s tím, ţe porod bude probíhat na souši, nakonec změní názor a ve vodě zůstanou i při vypuzovací fází nebo nestihnou vyjít ven. Jiné ţeny si porod do vody vysloveně přejí. (Doleţalová, 2006). Ovšem kaţdá rodička si musí být vědoma toho, ţe objeví-li se nějaká komplikace, bude muset vanu (bazének) opustit. (Baraka, 1998). Ţena se ve vodě uvolní a porod pak většinou postupuje rychleji. Teplá voda změní vnímání bolesti, ţeny tak lépe zvládají intenzitu stahů. Často se stává, ţe je ve vodní lázni přepadne mikrospánek, ţeny klimbají, zavírají se jim oči, tím nabírají další sily, aby porod zvládly. (Štromerová, 2010). Světlo s místnosti, kde se vana nebo bazének nachází, by mělo být tlumené, atmosféra klidná, aby měla rodička soukromí a cítila se bezpečně. (Balaskasová, 2010). Průměrná délka trvání porodu do vody je u prvorodiček čtyři aţ pět hodit a u vícerodiček dvě aţ tři hodiny. Pokud porod překročil pěti hodinové trvání, měla by ţena vanu opustit a porod dokončit na souši. (Baraka, 1998).

49

Porod do vody nevyţaduje zvláštní přípravu, akorát se před vstupem do vany (bazénku) provede očistné klyzma. (Štromerová, 2010).

6.1 Velikost vany „Optimální velikost vany (nebo bazénku) pro pobyt ve vodní lázni by měla být taková, aby se v ní žena mohla pohybovat a zaujímat různé pozice a voda jí přitom sahala až pod prsa.“ (Štromerová, 2010, s 160).

6.2 Bezpečnostní zásady porodu do vody Ţena, která se rozhodne porodit do vody, by měla splňovat určité podmínky, které umoţňují porod do vody. miminko musí být donošeno a jeho srdeční ozvy fyziologické ţena musí být v dobré tělesné kondici krevní tlak rodičky musí vykazovat fyziologické hodnoty teplota vody by se měla pohybovat mezi 37 °C aţ 37,5 °C, aby se matčino tělo nepřehřívalo (Štromerová, 2010).

6.3 Průběh porodu do vody Teplá voda napomáhá, aby se ţena uvolnila a pustila miminko. Tlaky a bolesti jsou menší. Napětí hráze je niţší a tkáně se v teplé vodě lépe roztáhnou. Rodícímu se děťátku není potřeba pomáhat, jen tehdy, pokud vázne porod ramének. Jakmile miminko vyklouzne do vody, nemusíme jej z vody vyndat hned po jeho narození. Můţeme to udělat aţ za chvíli. Některé děti zůstávají pod vodou deset aţ patnáct minut, obecně se však doporučuje, aby se dítě z vody vyjmulo do dvou minut po porodu. S ohledem na délku pupečníku miminko opatrně vyjmeme nebo je necháme

50

k hladině doplavat a vloţíme je matce do náručí tak, aby mělo obličej nad vodní hladinou. (Štromerová, 2010). Musíme mít na paměti, ţe pokud se uţ jednou dítě dostane obličejem na hladinu, nesmíme jej znovu ponořit. Aţ dotepe pupečník, zhodnotíme, jestli porod placenty proběhne ve vodě nebo na suchu. Kaţdý případ se posuzuje zvlášť. (Štromerová, 2010). Obvykle se placenta rodí na suchu, aby se předešlo vodní embolii, voda by mohla vniknout otevřenými cévami v děloze do krevního oběhu. Doposud nebyl zaznamenán ţádný případ vodní embolie. (Balaskasová, 2010).

6.4 Vedení porodu do vody Porodní asistentka pravidelně kontroluje srdeční ozvy dítěte. Vnitřní vyšetření, pro zjištění postupu porodu, se dá provést v poloze na všech čtyřech. Porodní asistentka je převáţně pozorovatelem a posluchačem srdečních ozev, je nablízku, kdyby bylo potřeba jejího zásahu. Nabádá rodičku k příjmu tekutin, aby nedošlo k dehydrataci. A opakovaně kontroluje teplotu vody, aby nedocházelo k přehřátí či podchlazení. (Baraka, 1998). Po porodu, kdy zvedá dítě z vody, drţí jej bříškem dolů a podá jej mamince. Otře dítěti obličej a zkontroluje průchodnost dýchacích cest. „Chladnější teplota vzduchu na kůži dítěte povzbudí začátek dýchání, k čemuž nedojde dřív, dokud se dítě nevynoří z vody ven. Z tohoto důvodu je důležité, aby pokoj nebyl při porodu do vody přetopený. Dokud je dítě ve vodě, krev a kyslík budou i nadále přicházet pupeční šňůrou z placenty.“ (Balaskasová, 2010, s 148). Přichystá pro matku i dítě teplé ručníky, do kterých se po vyjití z vody zabalí. A přichystá lůţko pro ţenu.

51

Aţ se porodí placenta, zkontroluje ji, zkontroluje také hráz, případně ošetří poranění, které pokud výrazně nekrvácí, můţe ošetřit do hodiny po porodu. (Balaskasová, 2010).

6.5 Polohy při porodu do vody Porodit do vody se dá v jakékoliv poloze, které můţe rodička spontánně měnit, pokud to dovoluje velikost vany (bazénku). Ţena můţe být v kleče na všech čtyřech přes hranu vany, v polosedě nebo ve dřepu a přidrţovat se okrajů vany. Pokud je vana (bazének) dostatečně velká, můţe do ní partner nebo porodní asistentka vejít a ţenu podepřít. Nebo ji mohou podepírat z venku. (Balaskasová, 2010).

52

7 Porod doma Dříve byl porod doma běţnou záleţitostí, po válce se od porodů doma upustilo a začaly se přesouvat do nemocničních zařízení. V šedesátých letech se jiţ většina porodů odehrávala v porodnicích. (Doleţalová, 2006). Kaţdá ţena má svoji představu, jak chce svůj porod proţít, jak bude probíhat, jaká atmosféra bude panovat a jací lidé budou jejímu porodu přítomny. Hodně ţen v České Republice uvaţuje o porodu doma. Vnímají porod, jako nejdůleţitější událost, která se týká celé rodiny, nechtějí být při ní nikým a ničím rušení. Pro kaţdého člena rodiny je to velká změna. Normální, nekomplikovaný porod je sociální událostí. Ţeny, které se rozhodnou porodit doma o svém rozhodnutí hluboce přemýšlí a připravují se na něj. Pro porod doma se rozhodují z důvodu, aby ani na okamţik nebyly odděleny od svého dítěte. Většina odborníků je proti, aby se porody odváděly v domácím prostředí, jako důvod uvádějí, ţe domácí prostředí není tak bezpečné, jako prostředí porodnice. Podle jejich názoru je porod doma krokem zpátky. Jedním velkým problémem, kterého se porodníci obávají, je infekce. V domácím prostředí jsou však přítomny bakterie, na které je ţena zvyklá. Porod doma není nebezpečný. Jediným nebezpečím pro porod doma je špatná komunikace zdravotníků a jejich neochota spolupracovat. (Štromerová, 2005).

7.1 Pro koho je porod doma vhodný Porod v domácím prostředí je vhodný pro všechny ţeny bez ohledu na rozdílnost rasy, národnosti, sociální úrovně a náboţenského vyznání. Je vhodný pro ţeny, jejichţ těhotenství probíhalo normálně, bez kompilací a dá se očekávat i nekomplikovaný průběh porodu. Je vhodný pro ţeny, které věří ve své schopnosti, přivést na svět dítě, bez zásahů porodníku, bez léků tlumící bolest nebo léků urychlující porod. Jsou

53

přesvědčeny, ţe je porod přirozený proces a je pouze jejich záleţitostí. Tyto ţeny dobře snáší bolest. (pdcap.cz, 2000-2011).

7.2 Pro koho není porod doma vhodný Některé stavy v těhotenství nedovolují porod doma, protoţe se při porodu dá očekávat potřeba lékařských zásahů. Porod doma nemůţe proběhnout pokud: placenta překrývá porodnickou branku (vcestné lůţko) miminko je uloţeno v příčné poloze nebo v poloze koncem pánevním porod před třicátým sedmým týdnem těhotenství ţena nebo dítě mají před porodem zdravotní problémy vícečetné těhotenství (v děloze je více plodů) (Štromerová, 2005). Porod v domácím prostředí není vhodný pro ţeny: které o tomto způsobu porodu uvaţují jen z „módních“ důvodů pro ţeny nesamostatné, úzkostné a psychicky labilní pro ţeny, které věří, ţe porod nezvládnout chtějí porodit bez bolestí nehodlají se porodu aktivně účastnit. (pdcap.cz, 2000-2011).

7.3 Proč ţeny chtějí zůstat doma Ţeny zůstávají v domácí prostředí z mnoha důvodů, kaţdá ţena má své důvody. Nejčastějším důvodem je touha po přirozeném dobrém porodu. Porod vnímají, jako

54

přirozený akt a nevidí jediný důvod, proč pobývat v nemocnici. Doma se cítí bezpečněji, nemají rády nemocniční prostředí, bojí se medicínských zásahů, které by mohly přirozený proces narušit. V domácím prostředí mají vetší soukromí. Dalším důvodem, proč zůstat doma je negativní zkušenost s předchozím porodem proţitým v porodnici. Nebo jen nechtějí opustit své starší děti. „Ženy, které se rozhodnou přivést své děťátko na svět doma, jsou přesvědčeny, že jejich vlastní domov poskytuje to nejlepší a nejbezpečnější prostředí jak jim, tak i jejich miminku. Cítí, že jejich tělo je naprosto stvořeno k tomu, aby na svět přivedly děti. Vnímají velmi intenzivně svou schopnost porodit děťátko.“ (Štromerová, 2005, s 18).

7.4 Výhody porodu doma Velkou výhodou domácího porodu je neoddělení matky od dítěte ani na okamţik. Při tak důleţité události zůstává celá rodina stále pohromadě. Kromě toho má ţena pocit většího bezpečí, dobrého zázemí, podpory a soukromí a má kontrolu nad celým děním. (Štromerová, 2005).

7.5 Nevýhody porodu doma nutný převoz do porodnice v případě komplikací, kde tamní personál nemusí být vstřícný. péči v domácím prostředí nehradí pojišťovny. rodiče musí vyřídit záleţitosti, o které se porodnice běţně stará, například nahlášení dítěte na matriku. (Štromerová, 2005).

7.6 Co je nutné zařídit před porodem doma Pokud není pár, který se rozhodne přivést své miminko na svět v domácím prostředí, sezdán a přejí si, aby se děťátko jmenovalo po tatínkovi, musí si na matrice pořídit

55

potřebný dokument. Nazývá se Přiznání otcovství a při porodu poslouţí místo oddacího listu. Rodiče by měli vyhledat dětského lékaře, který bude o miminko pečovat, a sdělit mu, ţe uvaţují o porodu doma. Zároveň by se jej měli zeptat, jestli je ochotný převzít miminko do své péče co nejdříve po porodu. Pokud souhlasí, bylo by dobré, nechat si to potvrdit písemně. (Štromerová, 2005).

7.7 Vedení porodu doma Ţena by porodní asistentku měla informovat o počátku porodu, o odtoku plodové vody nebo o pocitech, které v ní vzbuzují úzkost. Podle hlasu rodičky, obsahu jejího sdělení, rytmu a tónu dechu zkušená porodní asistentka pozná, jestli porod začal, jak postupuje, jak se rodička cítí a kdy bude potřebná její přítomnost. Porodní asistentka je u porodu přítomná proto, aby porod hlídala a pozorovala, v případě potřeby ţeně poradila s polohami, s dýcháním, ale pokud vše bude probíhat bez sebemenší chyby, nebude do porodu zasahovat. Stává se tichým pozorovatelem a posluchačem srdečních ozev dítěte. Porodní asistentka pomůţe ţeně při porodu placenty, zkontroluje placentu, její celistvost a hojnost blan. Zkontroluje také porodní poranění a v případě potřeby je zašije. (Štromerová, 2010).

7.8 Co si připravit I kdyţ se rodička rozhodla porodit doma, měla by si v první řadě připravit tašku s věcmi do porodnice, pro případ, ţe by bylo potřeba odjet do porodnice. Rodička si sbalí košili, raději dvě, ţupan, přezůvky, teplé ponoţky, kojeneckou podprsenku, hygienické potřeby, něco k jídlu a pití, také mobilní telefon s nabíječkou a

56

případně nějakou knihu nebo časopis. Nezapomeňme na oblečení, jak pro sebe, tak pro miminko. Pro porod doma bude potřeba sehnat pomůcky, které budou zapotřebí. Připravíme si alespoň deset kusů jednorázových podloţek, deset párů nesterilních rukavic a jeden pár rukavic sterilních. Dvě pásové gumy o délce patnácti centimetrů, jejichţ šířka by měla být půlcentimetrová. Budou slouţit porodní asistentce na podvázání pupečníku. Na odezinfikování pupeční šňůry nám poslouţí běţná desinfekce, jako je jodisol nebo septonex. Odsávačku hlenů, umyvadlo nebo malý kbelík na porod placenty. Dále velký igelitový pytel na odpad. Něco k jídlu a pití, jak pro ţenu, partnera, tak pro porodní asistentku. (Štromerová, 2005).

7.9 Po porodu doma Miminko nechá v náručí rodičce, ale pozoruje jeho projevy. Hodnotí jej podle Apgar skóre, které je zaloţené na zbarvení kůţe, srdeční aktivitě, svalovém napětí, reakcích na podráţdění a na hlasových projevech. Kompletní vyšetření dítěte můţe porodní asistentka provést aţ před odchodem. Hlavičku si důkladně prohlédne a změří její obvod, pozornost věnuje i očím, uším a dutině ústní. Zkontroluje reflexy dítěte, sací, hledací a úchopový. Prohlédne si a zkontroluje bradičku, krk, hrtan, hrudní koš, bříško, třísla, genitálie, konečník a dolní končetiny. Kontrolu porodní asistentka zakončí zváţením dítěte, ošetřením pupečníku a provede kredeizaci, vykapání očí. Zjištěné údaje přesně zaznamená do dokumentace. (Štromerová, 2010). Porodní asistentka vystaví zprávu pro obvodního gynekologa a dětského lékaře, vypíše ţeně papíry na matriku a vybaví ji papírky, které jsou potřebné na vyšetření vrozených metabolických vad, odběr krve provede dětský lékař. (Doleţalová, 2006).

57

Následující den po porodu přijde porodní asistentka na poporodní návštěvu a zkontroluje zavíjení dělohy, eventuální hojení porodního poranění, techniku kojení vyptá se matky, jak se cítí a dohodne se na další návštěvě. (Štromerová, 2005). Rodiče nesmí zapomenout kontaktovat vybraného dětského lékaře a dohodnout se s ním, kdy se přijde na děťátko podívat. A také musí pamatovat na to, aby do tří pracovních dnů nahlásili narození miminka na matriku v místě narození dítěte. Nahlásit narození můţe jen jeden z rodičů. Je nutné mít u sebe občanské průkazy obou, rodné listy, těhotenskou průkazku, oddací list nebo dokument o přiznání otcovství a Hlášení o narození dítěte, které dostanou od porodní asistentky. Aby pracovníci matriky rodičům věřili, ţe se dítě skutečně narodilo, není od věci vzít s sebou i dokument vyplněný porodní asistentkou a zprávu od dětského lékaře. (Štromerová, 2005).

58

8 Ambulantní porod Alternativou domácího porodu je porod ambulantní. Minimalizuje rizika pro ţenu i dítě a vychází vstříc rodičům, kteří se chtějí vyhnout pobytu v nemocnici. Je ekonomičtější, neţ běţná hospitalizace. Ambulantní porod zajišťuje propuštění rodičky nejdříve dvanáct hodin po porodu. (Pařízek, 2006).

8.1 Podmínky pro ambulantní porod Hlavní podmínkou pro ambulantní porod je fyziologické těhotenství a průběh porodu. Další podmínkou je dobrý zdravotní stav matky i novorozence. Čtyři aţ šest týdnů před ambulantním porodem musí ţena podstoupit mikrobiologické vyšetření pochvy. A také ţádný člen rodiny nesmí mít nakaţlivou formu tuberkulózy, protoţe hrozí nakaţení novorozence. (Pařízek, 2006).

8.2 Ambulantní poporodní péče V poporodním období, kdy je ţena v domácím prostředí, navštíví ţenu kaţdý den jeden zdravotník. První den po propuštění přichází dětská sestra, která zkontroluje novorozence, kontroluje kojení, hojení porodního poranění a zavinování dělohy. Druhý den, to je třetí poporodní den, dochází dětský lékař. Další den navštíví ţenu porodník a poslední den přijde znovu dětský lékař a odebere dítěti krev na vyšetření přítomnosti některých vývojových vad látkové výměny. Pátým dnem je matka předána do péče ambulantního gynekologa a dítě do péče ambulantního pediatra. Během ambulantní poporodní péče musí matka sledovat své dítě a v případě problému nebo pochybností kontaktovat lékaře, kteří jsou trvale dostupní na telefonu. Matka také asistuje dětskému lékaři například při odběru, zastupuje zdravotní sestru v porodnici. (Pařízek, 2006).

59

9 Partner u porodu „Jedním z klíčových faktorů zdárného průběhu porodu je pocit bezpečí. K jeho vzniku může zásadně pomoci prostředí, v němž žena rodí, a lidé, kteří ji doprovází.“ (Aperio a kolektiv autorek a autorů, 2006, s 233). Rozhodnutí, jestli rodička bude při porodu sama nebo koho si s sebou vezme, koho si zvolí za doprovod, závisí zcela na ní. S tímto člověkem by se měla cítit uvolněně a sama sebou. Doprovázející osobou se můţe stát partner rodičky, její matka, kamarádka nebo dula. Většinou ţenu k porodu doprovází její partner. (Yates, 2009). „Pro přítomnost muže u porodu je velice důležitá dobrá komunikace mezi partnery. Žena se před mužem nesmí ostýchat projevovat svoje pocity.“ (Doleţalová, 2006, s 84). Ţena, která dochází do porodnice s doprovodem, ztrácí pocit osamělosti, má pocit, ţe tento nelehký úkol není sama. Muţ je pro ni citovou oporou, slouţí jako prostředník v komunikaci s rodinou. Budoucí tatínek na sebe nemůţe převzít část té velké bolesti, ale můţe pomoci své ţeně od této bolesti ulevit, například tím, ţe bude rodičku masírovat, nebo jen drţet za ruku, tím projeví svoji starost a účast. Role partnera nebo doprovázející osoby u porodu je spíše psychická podpora, měl by ţeně vytvořit příjemné a klidné prostředí, měl by jí být oporou. Pokud rodička při proceduře prováděné partnerem mlčí, měl by pochopit, ţe se jí to líbí. „Pokud partner dělá to, co je rodičce příjemné, porod je tím viditelně snadnější. Pokud je však žena nespokojená, má právo mu říct, aby přestal, nebo dokonce odešel.“ (Yates, 2009, s 109). Blízký, intimní kontakt muţe a ţeny během porodu, má za následek produkci oxytocinu, hormonu, jeţ je potřebný pro postup porodu. (Aperio a kolektiv autorek a autorů, 2006). I po porodu je přítomnost otce dítěte uţitečná. Při vyšetření novorozence jej můţe doprovázet, můţe sledovat, co s jeho dítětem zdravotníci provádějí.

60

Přítomnost partnera u porodu by měla být jeho svobodným rozhodnutím, nesmí být vynucená. Pokud zjistí, ţe přítomnost u porodu nezvládá, vadí mu, měl by mít právo kdykoliv odejít a kdykoliv se vrátit zpět. (Doleţalová, 2006). Někdy můţe být tatínek miminka do porodu tak citově zainteresován, ţe přestává být pro svou ţenu oporou, zvláště pokud se porod vleče a miminko si dává na čas. Netrpělivost a úzkost partnera můţe nepříznivě působit na ţenu a tím i na porod. (Štromerová, 2010). Příliš úzkostní nebo nadměrně projektivní či vlastenečtí muţi mohou mít na porod negativní vliv. Bývá jim zatěţko pochopit, přijmout a pozorovat chování ţeny při porodu. Nenaslouchají ţeniným potřebám, spíše předvídají, jaké by ty potřeby mohla mít. (Odent, 1995). Porodnická zařízení si v interních předpisech stanovují, koho si rodičky můţou k porodu přivést. Všechny porodnice umoţňují ţenám vzít si k porodu partnera. Některé také umoţňují vstup jinému doprovodu. (Aperio a kolektiv autorek a autorů, 2006).

9.1 Dula u porodu Dula je pojem pocházející z řečtiny, do češtiny byl převzat z angličtiny. Dula, je ţena, která je odbornicí na doprovázení při porodu. Dula neposkytuje zdravotní sluţby, ale emocionální, psychickou a fyzickou podporu a informace, jak ţeně, tak i její rodině. Pomáhá ţeně s volbou porodní polohy, zprostředkuje komunikaci mezi personálem a rodící ţenou. Dula je připravena doprovodit ţenu k porodu do porodnice, v porodním domě i v domácím prostředí. Doprovází všechny ţeny, bez ohledu na rasu či víru. (duly.eu, 2011).

61

10 Prostředí porodu Prostředí, které panuje v porodní místnosti, kde bude porod probíhat je víc, neţ důleţité. Nemělo by podněcovat pociťování strachu a stresu, pocity, které jsou pro přirozený porod neţádoucí. Je důleţité pro budoucí maminku, aby se v porodní místnosti cítila dobře, uvolněně a bezpečně. Důleţité je také pro děťátko. Celých devět měsíců, co bylo u maminky v bříšku, bylo v temnu a tichu, proto by i porodní místnost měla být s tlumeným osvětlením, měla by být klidná, tichá a příjemně vytopená. Děťátko má po porodu a při kojení otevření oči, ostrého světla se můţe leknout a začít plakat. Většina ţen si nepřipouští, jak je prostředí porodu pro dítě důleţité. Nezamýšlí se nad otázkou, kde by měl porod proběhnout. Je pro ně porod v nemocničním prostředí samozřejmostí, bezpečné místo, kde budou všechny komplikace řešeny ihned. Procedury a úkony prováděné v porodnici berou jako součást ústavní péče. Nepřemýšlí nad tím, ţe by jejich porod mohl probíhat i jinak. Jiné ţeny nad svým porodem přemýšlí, pečlivě zvaţují pro a proti porodu v porodnici, výhody a nevýhody porodu doma. Chtějí proţít porod jinak, neţ je běţné v našich porodnicích. Nechtějí být od svého novorozeňátka odděleny ani na okamţik. (Štromerová, 2005). Kaţdá ţena si ale přeje proţít svůj porod na bezpečném místě. Některé ţeny mohou bezpečný průběh porodu a bezpečné prostředí vidět jinak, neţ v technice a nejlepší, nejnovějším vybavení porodnice. Tyto ţeny se cítí bezpečně, pokud mají dostatek soukromí, klid aby se mohly svému porodu plně poddat. Pokud nejsou nikým a ničím rušeny a hlavně, pokud mají svoje novorozeňátko po celou dobu u sebe a nemusí se od něj odloučit ani na minutu. (Štromerová, 2010). Pocit bezpečí v prostředí při porodu závisí i na vzájemné důvěře mezi rodičkou a zdravotnickým personálem, porodní asistentkou a lékařem. (pdcap.cz, 2000-2011).

62

V České republice jsou moţnosti místa porodu zatím omezená. Vybrat si můţeme mezi nemocničním zařízením nebo domácím prostředím. Porod v nemocničním prostředí většinou odvádí porodní asistentka, avšak vedoucí úlohu má lékař. Při porodu doma přivádí dítě na svět ţena. Porod je fyziologickou událostí, ovšem vyţaduje odborný dohled a péči zkušené porodní asistentky. (Goer, 2002). Také chování zdravotnického personálu má vliv na průběh porodu. Neustále příjemné jednání a zacházení zdravotníků s budoucími rodiči navozuje příjemnou atmosféru. V rodičích zanechává pocit důvěry. Vlídné prostředí je pro rodící ţenu oporou. Příjemná atmosféra do jisté míry ovlivňuje vnímání bolesti. Naopak nepřátelské jednání vede k vyvolání pocitu strachu, a tím k pomalému postupu porodu. Neprofesionální jednání, jako jsou zákazy, domlouvání a kárání rodičky nebo přítomnost mnoha lidí u porodu s neurčitou rolí, vede k pocitům bezmoci a nejistoty. Spousta lidí u porodu, kteří nemají ţádnou roli, vyvolávají u rodičky špatné pocity. I po letech si tuto nepříjemnou zkušenost pamatují, nemají z porodu ten správný, pozitivní poţitek. (Aperio a kolektiv autorek a autorů, 2006). Tento nepříjemný pocit mi během mé praxe na porodním sále v nemocnici v Novém Městě na Moravě vyprávěla jedna maminka. Byly tomu tři roky, kdy si do porodnice přijela pro své druhé dítě. Během vypuzovací doby byl u porodu přítomný i pomocný personál, který si neustále o něčem povídal, rušil ji v jejím soustředění. Dodnes si maminka pamatuje ten nepříjemný pocit. Personál porodního sálu, který bude o ţenu pečovat během porodu pečovat, se musí nejprve představit a sdělit ţeně svoji roli, jeţ bude při porodu vykonávat. Vţdy by měli podávat konkrétní a srozumitelné informace, neměli by ţeně nic zamlčovat. (Aperio a kolektiv autorek a autorů, 2006). Personál rodičku provází porodem, sleduje jeho průběh, kontroluje stav ţeny i dítěte a nabízí rady, moţnosti, které mohou porod urychlit nebo příznivě ovlivnit. Vedoucí úlohu má rodička, má právo navrţené moţnosti odmítnout, zvolit si tu, která ji bude

63

vyhovovat. Porod se stává uspokojivým a dobrý, pokud má ţena pocit, ţe má svůj porod pod kontrolou, ve své pravomoci. Dostatečná pochvala a podpora rodící ţeny má výborný vliv na průběh porodu, rodičce dodá odvahu k sebrání všech sil, potřebných k dokončení porodu. (Aperio a kolektiv autorek a autorů, 2006).

64

11 Porodní plán Porodní plán je vlastně porodním přáním ţeny, dokument, ve kterém ţena vyjadřuje svůj informovaný souhlas či nesouhlas s úkony prováděnými v nemocničním zařízení. Je to písemná představa o průběhu porodu, stručně vyjádřená představa rodičky, jak by si přála projít porodním procesem. Představa budoucích rodičů, jak chtějí proţít svůj velký den v nemocničním zařízení. Soupis poţadavků na péči při porodu. Do porodního plánu ţeny uvádějí to, na čem jim při porodu záleţí, co si přejí a čemu by se chtěly vyhnout. (Štromerová, 2010). Ţeny vytvářející si porodní plán se na porod pečlivě připravují, o všem přemýšlí. Při porodu mohou být pro porodní asistentky dobrými partnery. Plán si většinou vytvářejí ty ţeny, které se rozhodnou pro porod v porodnickém zařízení. Dělají to právě proto, ţe porodní asistentku, která o ně bude v porodnici během porodu pečovat, neznají, nemohly s ní probrat svoje přání. Se sestavením porodního plánu můţe pomoci kaţdá porodní asistentka nebo dula. Důleţité je stručné a jasné vyjádření, v úvahu musí rodiče vzít, ţe je personál porodního sálu dosti vytíţen. Pravděpodobně nebude mít čas číst detailní, podrobná a rozsáhlá porodní přání. (Štromerová, 2010). Měli by počítat s tím, ţe se porod nedá naplánovat, nikdo nemůţe předvídat, jak bude porod probíhat. Mohou se objevit nečekané komplikace a porod tak nebude moţné vést podle porodního přání. (Aperio a kolektiv autorek a autorů, 2006). Někdy také rodičky přeceňují své schopnosti a reakce, svoje přání mohou podle situace a aktuální potřeby změnit, bez ohledu na to, co je napsáno v porodním plánu. „ V některých porodnicích porodní plány přijímají s nedůvěrou, což se může během porodu negativně projevit v chování personálu. Jinde naopak porodní plán očekávají,

65

s rodičkou ho ochotně proberou a během porodního procesu se jí snaží vyjít maximálně vstříc.!“ (Aperio a kolektiv autorek a autorů, 2006, s 224). Porodní plán by měl být chápán jako dobrá pomůcka k lepšímu porozumění a komunikaci mezi zdravotníky a budoucími rodiči, od kterého je nutné se v některých případech odklonit. (Aperio a koletiv autorek a autorů, 2006).

11.1 Proč si sestavit porodní plán? Sestavováním porodního přání si nastávající maminka ujasní vlastní představy o svém porodu. Ujasní si, co je pro ně důleţité, co upřednostňují. Porodní plán pomáhá při volbě porodnického zařízení. V porodním plánu si rodička můţe stanovit i varianty pro případ komplikací. Všechny ţeny si přejí přivést své děťátko na svět v bezpečném prostředí, kaţdá za bezpečné místo povaţuje jiné prostředí. (Štromerová, 2010).

66

12 Bonding Ihned po porodu se dítě umístí matce na břicho nebo do náručí. Tento tělesný kontakt je důleţitý pro navázání vztahu a zmírňuje tělesný pokles teploty novorozence. (pdcap.cz, 2000-2011). Slovo bonding bývá z angličtiny překládáno jako lepení, připoutání nebo opatrovatelská připravenost, tento překlad je spíše doslovný a tudíţ nesprávný. Správným, logickým překladem je utváření vztahu. (rodina.cz, 2009). Bonding znamená okamţité spojení mezi matkou a dítětem. Po porodu dochází mezi matkou a dítětem ke zvýšené vnímavosti, která v jejich podvědomí zanechává hluboký psychický dojem, který ovlivňuje schopnost matky postarat se o své dítě. (Gaskin, 2010). První hodiny po porodu jsou důleţité období, jak pro matku, tak pro dítě. Během nich se formuje vztah matky a dítěte. Dochází k formování mateřské lásky. Průběh prvních hodin bezprostředně po porodu určuje, jaký vztah bude mít dítě ke své matce, s čímţ souvisí i vztah k druhým lidem. (Odent, 1995). „Výzkumy ukazují, že matky, jimž byl umožněn okamžitý kontakt s dítětem, jsou tak trochu jiné matky než ty, kterým tento kontakt umožněn nebyl. Mají tendenci se déle starat o novorozence, jsou tolerantnější a lépe zvládají stres spojený s mateřstvím, ale především cítí větší radost při kontaktu s dítětem.“ (rodina.cz, 2009). K procesu bondingu dochází i mezi otcem a dítětem. Otcové, kteří byli přítomni porodu svého dítěte, si vytvořili ke svým potomkům zvláště blízký vztah. Také pro ně se stal porod hlubokým emocionálním záţitkem. (Gaskin, 2010). Reakce rodičů bývají po porodu různorodé. Mohou dítě přijmout v tichosti, s údivem, úsměvem či pláčem z dojetí. První chvíle, vítání nového člena rodiny a jeho pozorování by měla proţívat celá rodina i starší děti. (Doleţalová, 2006).

67

Proces bondingu je důleţitý i v nemocničním prostředí, měl by proběhnout u všech porodů, i po porodu císařským řezem nebo předčasným porodem. Pokud je dítě v pořádku, běţné vyšetření novorozence můţe chvíli počkat. Matka i dítě mají právo nebýt nikým nebo ničím rušení ve vzájemném seznamování a přivítáním se svým dítětem. (Štromerová, 2010).

12.1 Deset kroků k podpoře bondingu 1) Umístění nahého děťátka na nahé matčino bříško ihned po porodu 2) Nepřerušovaný kontakt matky s dítětem po dobu alespoň svou hodin (nejlépe však po dobu dvanácti hodin) 3) Otření novorozeněte probíhá na těle matky 4) Kontakt kůţe na kůţi 5) Podpora vizuálního kontaktu matky a dítěte 6) Včasné přiloţení dítěte k prsu, pomoc s přiloţení (do půl hodiny po porodu) 7) Pohodlná poloha matky i dítěte 8) Klidné a intimní prostředí 9) Ošetření dítěte probíhá na těle matky 10) Omezení techniky (telefonování můţe počkat, důleţitý je kontakt matky a dítěte z očí do očí) (azrodina.cz, 2009).

68

13 Závěr Narozením děťátka se ţeně změní celý ţivot, ona se změní. Dnem, kdy přivedla svoje novorozeňátko na svět, začíná myslet jinak, neţ doposud. Právě se z ní stala matka. Myslím si, ţe neexistuje krásnější pocit, neţ po vykonání tak náročné práce drţet ten malý zázrak v náručí. I tatínkům, kteří byli u porodu přítomni, se tento den vrývá do paměti. Byli svědky, jak jejich ţena statečně zvládala celý průběh porodu a nakonec ji m povila dítě. Na chvíli zapomenou na běţné starosti a společně s maminkou se těší z nového člena rodiny. Během své praxe jsem byla přítomná u „spousty“ porodu a musím se přiznat, nejedenkrát se mi oči zalily slzami. Byl to pro mě opravdu velký záţitek s velkým „Z“. Pro ţenu musí být mnohonásobně větším a silnějším záţitkem. V textu jsem se zmiňovala o důleţitosti správného dýchání a podpoře ţeny při porodu. Nejsem ještě tolik zkušená, ale naučila jsem se maminku během porodního procesu chválit a pomáhat jí, v případě nesprávnosti, s dýcháním. Mnohokrát se mi stalo, ţe mi po porodu maminka děkovala za pomoc se slovy, ţe jsem jí opravdu hodně pomohla. Dokonce jedna mladá slečna, která se rozhodla dát svoje miminko k adopci, chtěla svoje dítě pojmenovat po mně. Musím říct, ţe tahle pochvala opravdu hřeje na duši. Chci říci, ţe opravdu záleţí na tom, jak se k ţeně během porodu chováme a na vzájemné důvěře mezi rodící ţenou a porodní asistentkou. Pro tuto práci jsem měla stanovené tři cíle (Jak vést přirozený porod, Informovat o polohách, ve kterých lze provádět a Informovat o přirozeném porodu), pevně doufám, ţe se mi tyto cíle podařilo splnit a ţe se tento text můţe stát zajímavým čtením.

69

Pouţitá literatura Aperio a kolektiv autorek a autorů. Porodní příběhy : Rodíme se jen jednou. Praha : Smart Press, 2006. 262 s. ISBN 80-87049-03-9. BALASKASOVÁ, Janet . Aktivní porod. Praha : Argo, 2010. 223 s. ISBN 978-80-2570178-2. DICK-READ, Grantly. Childbirth without faer. London : Pinter & Martin Ltd, 2005. 338 s. ISBN 0953096467. DOLEŢALOVÁ, Jana . Hovory s porodní bábou. Praha : Argo, 2006. 163 s. ISBN 807203-792-7. EVANS, Nancy . Těhotenství a porod od A do Z. Praha : Pragma, 1997. 243 s. ISBN 80-7205-510-0. GASKIN, Ina May. Zázrak porodu. Doubice : One Woman Press, 2010. 475 s. ISBN 978-80-86356-48-8. GOER, Henci . Průvodce přemýšlivé ženy na cestě k lepšímu porodu. Doubice : One Woman Press, 2002. 349 s. ISBN 80-86356-13-2. KANTOR, Jiří ; LIPSKÝ, Matěj; WEBER, Jana. Základy muzikoterapie. Praha : Grada Publishing, 2009. 296 s. ISBN 978-80-247-2846-9. KELNEROVÁ, Jarmila ; MATĚJKOVÁ, Eva. Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty – 4. ročník . Praha : Grada Publishing, 2009. 140 s. ISBN 97880-247-2831-5. KITZINGER, Sheila. Birth your way. Glasgow : Fresh Heart Publishing, 2011. 344 s. ISBN 978-1-906619-13-3. KRASKA-LÜDECKE, Kerstin. Nejlepší techniky proti stresu. Praha : Grada publishing, 2007. 116 s. ISBN 978-80-247-1833-0.

70

MAREK, Vlastimil . Nová doba porodní. Praha : Eminent, 2002. 264 s. ISBN 80-7281090-1. ODENT, Michel. Znovuzrozený porod. Praha : Argo, 1995. 152 s. ISBN 80-85794-91. PAŘÍZEK, Antonín. Kniha o těhotenství @ porodu. 2. Praha : Galén, 2006. 414 s. ISBN 80-7262-411-3. STADELMANN, Ingeborg. Zdravé těhotenství, přirozený porod. 3. Doubice : One Woman Press, 2009. 514 s. ISBN 978–80–86356–50–1. ŠTROMEROVÁ, Zuzana . Možnost volby : Kde mohu přivést své děťátko na svět?. Praha : Argo, 2005. 184 s. ISBN 80-7203-653-X. ŠTROMEROVÁ, Zuzana. Porodní asistentkou krok za krokem : průvodce porodem pro porodní asistentky a zvídavé rodiče. Praha : Argo, 2010. 320 s. ISBN 978-80-257-03243. STADELMANN, Ingeborg. Zdravé těhotenství, přirozený porod. 3. Doubice : One Woman Press, 2009. 514 s. ISBN 978–80–86356–50–1. YATES, Suzane. Zdravé těhotenství a přirozený porod. Brno : Computer Press, 2009. 128 s. ISBN 978-80-251-2475-8.

71

Seznam internetových zdrojů Porodní dům U čápa [online]. 2000-2011, 18.10.2011 [cit. 2011-11-08]. Přirozený porod. Dostupné z WWW: <www.pdcap.cz>. Celostnimedicina.cz : Informační server o zdraví [online]. 2004 [cit. 2011-11-08]. Porod a aromaterapie. Dostupné z WWW: <www.celostnimedicina.cz>. AZ Rodina.cz : to nejlepší pro rodinu [online]. 2007-2011 [cit. 2011-12-15]. Porod můţe být krásný. Dostupné z WWW: <www.azrodina.cz>. Rodina [online]. 1999-2011 [cit. 2011-12-05]. Bonding neboli připoutání. Dostupné z WWW: <www.rodina.cz>. Česká asociace dul : Ženská sounáležitost a podpora [online]. 2011 [cit. 2011-12-15]. Kdo je dula. Dostupné z WWW: <www.duly.eu>. ZDN [online]. 2007-2011 [cit. 2011-12-04]. Porodní asistentka v minulém století. Dostupné z WWW: <www.zdn.cz>. Novinky.cz [online]. 2003-2011 [cit. 2011-12-04]. Posilování pánevního dna nejen po porodu. Dostupné z WWW: <www.novinky.cz>.

Další zdroje HLAVÁČKOVÁ, Jana . Alternativní neboli přirozený porod. Baraka : Časopis pro nový věk. Léto 1998, 5, s. 50-57. ISSN 1211-720X.

72

Seznam příloh Příloha č. 1 První doba porodní Příloha č. 2 Pomůcky při porodu Příloha č. 3 Polohy při porodu Příloha č. 4 Kost kříţová Příloha č. 5 Placenta Příloha č. 6 Ukázka porodního plánu Příloha č. 7 Kojení

Příloha č. 1 První doba porodní

Obrázek 1 Postupné rozevírání děloţního hrdla (vlastní úprava dle zdroje) Dostupné v WWW: pripravakporodu.atin.cz

Obrázek 2 Časový rytmus kontrakcí (vlastní úprava dle zdroje) Dostupný z WWW: babyweb.cz

Příloha č. 2 Pomůcky při porodu

Obrázek 3 Porodní stolička (vlastní úprava dle zdroje)

Dostupné z WWW: modrykonik.cz

Obrázek 4 Porodní vak (vlastní úprava dle zdroje) Dostupné z WWW: sedacivaky.eu

Obrázek 5 Ribstole (ţebřiny, vlastní úprava dle zdroje) Dostupný z WWW: abcsport.cz

Obrázek 6 Gymnastický míč (vlastní úprava dle zdroje) Dostupný z WWW: sportuj.com

Příloha č. 3 Polohy při porodu

Obrázek 7 Poloha ve dřepu (vlastní úprava dle zdroje) Dostupné z WWW: rodina.cz

Obrázek 8 Poloha ve dřepu 2 (vlastní úprava dle zdroje) Dostupné z WWW: rodina.cz

Obrázek 9 Poloha ve dřepu 3 (vlastní úprava dle zdroje) Dostupný z WWW: rodina.cz

Obrázek 10 Poloha vkleče (vlastní úprava dle zdroje) Dostupný z WWW: rodina.cz

Obrázek 11 Poloha vkleče 2 (vlastní úprava dle zdroje) Dostupný z WWW: rodina.cz

Obrázek 12 Poloha vkleče 3 (vlastní úprava dle zdroje) Dostupný z WWW: rodina.cz

Obrázek 13 Koleno-prsní poloha (vlastní úprava dle zdroje) Dostupné z WWW: rodina.cz

Obrázek 14 Poloha vkleče na všech čtyřech (vlastní úprava dle zdroje) Dostupné z WWW: rodina.cz

Obrázek 15 Startovací pozice (vlastní úprava dle zdroje) Dostupné z WWW: rodina.cz

Obrázek 16 Podřep (vlastní úprava dle zdroje) Dostupný z WWW: rodina.cz

Obrázek 17 Podřep s oporou (vlastní úprava dle zdroje) Dostupné z WWW: rodina.cz

Obrázek 18 Poloha vsedě (vlastní úprava dle zdroje) Dostupné z WWW: rodina.cz

Obrázek 19 Poloha vsedě 2 (vlastní úprava dle zdroje) Dostupné z WWW: rodina.cz

Obrázek 20 Poloha vsedě 3 (vlastní úprava dle zdroje) Dostupné z WWW: rodina.cz

Obrázek 21 Poloha vleţe na boku (vlastní úprava dle zdroje) Dostupné z WWW: rodina.cz

Obrázek 22 Poloha vleţe na boku 2 (vlastní úprava dle zdroje) Dostupné z WWW: rodina.cz

Příloha č. 4 Kost kříţová

Obrázek 23 Kříţová kost (vlastní úprava dle zdroje) Dostupné z WWW: latinsky.estranky.cz

Obrázek 24 Umístění kříţové kosti (vlastní úprava dle zdroje) Dostupné z WWW: pripravakporodu.atin.cz

Příloha č. 5 Placenta

Obrázek 25 Vzhled placenty (vlastní úprava dle zdroje) Dostupné z WWW: netterimages.com

Obrázek 26 Porod placenty (vlastní úprava dle zdroje) Dostupné z WWW: clinic24.eu

Příloha č. 6 Ukázka porodního plánu Dobrý den, zvolila jsem si právě Vaši porodnici a velice bych si přála, aby můj porod měl takový průběh, na který budu vzpomínat jen v dobrém. Vzhledem k tomu, ţe jsem prvorodička, budu Vám velice vděčná za veškerou odbornou pomoc, podporu a trpělivost. Celé mé těhotenství probíhalo přirozeně a bez komplikací. Termín porodu byl stanoven na_____________________ Pokud bude porod postupovat správně, budu ráda, kdyţ mi vyjdete vstříc v následujících odstavcích • Informujte mě, prosím, průběţně o postupu porodu a o tom, co bude následovat • Po celou dobu porodu mě svojí přítomností podpoří můj partner • Porod nechte probíhat pokud moţno přirozeně a bez vnějších zásahů, pokud nedojde k váţnějším komplikacím • Souhlasím s odběrem pupečníkové krve, podepsaný formulář jsem odevzdala V první době porodní uvítám: • Co nejintimnější prostředí na porodním sále • Informace o veškerých zásazích a nutném podávání léků. Nepřeji si ţádný zásah bez mého vědomí a svolení. • Místo klystýru podání Yalu, který jsem si přivezla. • Holení je pro mne přijatelné, takţe se přizpůsobím Vašim zvyklostem. • Poslech relaxační hudby. • Rady ohledně správného dýchání a úlevových poloh. • Moţnost vyuţití epidurální anestezie. • Moţnost volného pohybu a vyuţití porodních pomůcek. • Omezení monitorování miminka na dobu nezbytně nutnou. • Neurychlování porodu, dodrţení přirozeného a spontánního průběhu. • Nepřeji si přítomnost studentů medicíny V druhé době porodní prosím: • O moţnost výběru nejpohodlnějších poloh pro tlačení a jejich střídání. • Protoţe jsem prováděla masáţ hráze, byla bych ráda, kdyby nebyla nastřiţena pouze preventivně. Pokud budu natrţena jen velmi málo, nechte poranění srůst přirozeně.

V případě komplikací během porodu: • Informujte mě, prosím, o veškerých zásazích a nutném podávání léků. Nepřeji si ţádný zásah bez mého vědomí a svolení. • Pokud bude nutný císařský řez a bude to moţné, přála bych si, aby proběhl pouze s epidurální anestezií a zároveň, aby partner mohl být po celou dobu přítomen. • V případě, ţe to moţné nebude a budu muset podstoupit celkovou narkózu, přála bych si, aby mohl partner vidět miminko co nejdříve. Po porodu prosím: • O přestřiţení pupečníku aţ po jeho dotepání. Tento úkon by rád provedl partner. • O podání informací o zdravotním stavu miminka, příp. o nutných zásazích • O poloţení miminka na bříško ihned po porodu. • O co nejčasnější přiloţení. • O prohlédnutí miminka pediatrem přímo na porodním sále. Pokud to nebude moţné, přeji si, aby dítě doprovázel partner. • Nepřeji si, aby bylo miminko ihned po porodu měřeno. Na oddělení šestinedělí: • Informujte mě, prosím, o všem, co se bude s miminkem dít po celou dobu, kterou strávíme v porodnici. • Plný roaming-in po celou dobu pobytu. • Pokud bude moţnost, nadstandardní pokoj. • Pokud bude nutno vyšetřování miminka mimo pokoj, chci být vţdy přítomna. • Prosím o veškeré informace týkající se správného kojení a o pomoc s případnými obtíţemi. • Pokud bude nutný příkrm, pak pouze mateřským mlékem alternativním způsobem. Děkuji. Moje osobní údaje Jméno a příjmení: Adresa: Rodné číslo: Číslo OP: Kontaktní telefony (jméno, číslo): (jméno, číslo): Zdravotní pojišťovna: Gynekolog: Dětský lékař: Jména pro miminko: Dostupné z WWW:mischababy.cz

Příloha č. 7 Kojení Kojení čili laktace znamená krmení novorozence mateřským mlékem. První přiloţení dítěte by mělo proběhnout do půl hodiny po porodu. Kojení představuje pro dítě optimální výţivu. (Evans, 1997). První tři dny po porodu produkují prsa naţloutlou tekutinu, mlezivo nebo také kolostrum. Tato tekutina je vysoce výţivná, bohatá na bílkoviny, protilátky a má projímavé účinky, pomáhá vyčistit střeva od smolky (tmavozelená hmota ve střevech dítěte, odchází s první stolicí). Obsahuje menší mnoţství tuku a vyšší podíl mléčného cukru. (Balaskasová, 2010). Třetí aţ čtvrtý den se začínají prsa nalívat, tvoří se v nich přechodné mléko. Je to ţloutkově ţlutá tekutina. Má vyšší podíl tuku neţ kolostrum. Mnoţství bílkovin se asi o třetinu sníţí. Obsah cukru je oproti kolostru ještě o něco zvýší. Toto mléko je opravdu sladké. Přechodné mléko se vytváří asi dva týdny. Od třetího týdne se v ţeniných prsech začíná tvořit zralé mateřské mléko. Toto mléko vypadá jako vodově modravá tekutina. Obsah bílkovin je ve srovnání s kolostrem asi o polovinu niţší, podíl tuku je dvojnásobný a mléčného cukru opět trochu přibude. Sloţení mateřského mléka se mění podle mnoţství mléka, které dítě vypije. Tvorba a sloţení mléka se vţdy přizpůsobí potřebám dítěte. (Stadelmann, 2009). Kojení je zaloţeno na nabídce a poptávce. Čím, více mléka dítě vypije, tím více se jej vytvoří. Mnoţství mléka zvyšuje i přikládání dítěte k oběma prsům při kaţdém kojení, časté přikládání dítěte k prsu. (Balaskasová, 2010). Kdyţ je miminko nasycené, téměř vţdy se prsu pustí samo. Některé usínají s bradavkou v ústech. Odejmout je maminka můţe tak, ţe dítěti vsune malíček do koutku úst. Dítě se pustí a maminku to nebude bolet. Po kojení je nutné nechat miminko odříhnout tak, ţe si jej maminka poloţí na svoje rameno. Tomuto procesu můţeme pomoci poklepáváním mezi lopatky dítěte. (Stadelmann, 2009).

Přikládání Hlavním krokem k zdárnému kojení je správná technika. Je důleţitá proto, aby si ţena neporanila bradavky. Dítě se musí správně přisát. Dítě stimulujeme k tomu, aby široce rozevřelo ústa, jakmile toho docílíme, nabídneme dítěti prs, který podpíráme volnou rukou. (Balaskasová, 2010).

Správné drţení prsu Ţeny by prs měly drţet tak, ţe je palec poloţen vysoko nad dvorcem, ostatní prsty podepírají prs zespodu. Palec vyvíjí tlak na prsní tkáň, ten způsobuje napřímení bradavky. V ţádném případě se prsty nesmí dotýkat dvorce. Ţena prs dítěti nabízí tak, aby uchopilo co moţná největší část dvorce. (kajeni.cz, 2003).

Správná technika Při správné technice kojení má dítě bradavku i s dvorcem uloţeno na jazyku, který se pohárkovitě zformuje a uchopí bradavku i dvorec. Jazyk dítěte překrývá dolní ret. Jeho dásně vyvíjí tlak, který posunuje mléko k bradavce a tlakem jazyka na tvrdé patro je vylučováno mléko, které dítě polkne. (kojeni.cz, 2003).

Správné přisátí Aby se dítě správně přisálo, nabízí mu maminka prs tak, aby bradavka byla v úrovni jeho úst. Pomocí bradavky ţena podráţdí ústa dítěte, tím se nastartuje hledací reflex, děťátko široce rozevře ústa a uchopí bradavku s co moţná největší částí dvorce pod bradavkou. Pokud je dítě správně přisáto jeho nos a brada se dotýká prsu, ústa jsou široce otevřená, větší část dvorce pod bradavkou je v ústech dítěte. Při sání nevpadávají tváře miminka dovnitř a pohybují se mu spánky a uši. (kojeni.cz, 2003).

Výhody pro matku Kojení je ekonomicky nenáročný způsob, jak nakrmit své dítě, je vţdy dostupné a ohřáté na správnou teplotu. Kojícím ţenám se děloha rychleji vrací do původního stavu, také návrat k postavě před těhotenstvím je rychlejší. Krevní ztráty po porodu jsou niţší, niţší je i výskyt chudokrevnosti. Kojení působí jako ochrana před rakovinou prsu, vaječníků a osteoporózou. Avšak nejdůleţitější výhodou podpora citové vazby mezi matkou a dítětem. (kojeni.cz, 2003).

Výhody pro dítě Výhody kojení pro děťátko představují ochranu proti průjmům, infekcím dýchacích cest a zánětům středního ucha. Niţší riziko výskytu cukrovky, alergií, obezity a anémie. Kojeným dětem se lépe vyvíjí duševní schopnosti, často nevyţadují hospitalizaci a v dospělosti a ve stáří mývají silnější kosti. (kojeni.cz, 2003).

Polohy při kojení Ţena si zvolí pohodlnou polohu pro sebe, ale i pro dítě. Matka je relaxovaná a nic ji nebolí. Mezi matkou a dítětem nesmí být ţádná překáţka, děťátko leţí na boku, bříško směřuje k matce. Osy ucha, ramene a kyčelním kloubem u matky i dítěte jsou rovnoběţné. Při kojení můţe maminka vyuţít například tyto polohy: Vleţe na boku Při poloze vleţe matka leţí na boku, hlavu má podloţenou polštářem, v zádech je prohnutá a dítě leţí v ohbí paţe. Vsedě Kojení vsedě probíhá tak, ţe dítě leţí v ohbí paţe, předloktím matka podpírá zádíčka. Její prsty spočívají na hýţdích či stehýnku dítěte a druhou rukou podpírá prs.

Fotbalové boční drţení Fotbalové boční drţení je vhodné pro ţeny s velkými prsy nebo plochými bradavkami. Dítě leţí na matčině předloktí, které je podepřeno polštářem. Prsty podepírají hlavičku, nohy jsou podél matčina boku. Poloha tanečníka Poloha tanečníka je vhodná pro špatně se přisávající děti. Ruka podepírá prs na téţe straně, například pravá ruka podepírá pravý prs. Děťátko leţí na matčině předloktí, dlaní podepírá krk a hlavičku dítěte. (kojeni.cz, 2003). Další polohy a informace o nich jsou dostupné na webových stránkách laktační ligy. (www.kojeni.cz)