VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Doporučené postupy péče o cévní vstupy

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Doporučené postupy péče o cévní vstupy Bakalářská práce

Autor: Jana Pelantová, Dis. Vedoucí práce: Mgr. Magdaléna Lavičková Jihlava 2016

Abstrakt Bakalářská práce na téma „Doporučené postupy péče o cévní vstupy“ je rozdělena na dvě části. Teoretickou a prakticko - výzkumnou. První část popisuje anatomii a fyziologii cévního systému, centrální a periferní ţilní katétr, jejich rozdělení, péči o venózní vstupy a moţné komplikace. Teoretickou část uzavírají standardy péče, jejich vznik, rozdělení a funkce. Druhá část práce je výzkumná, která se věnuje úrovni znalostí všeobecných sester Nemocnice Jihlava v péči o cévní vstupy, jejich ošetřováním, znalostí a srozumitelností standardů péče o cévní vstupy.

Klíčová slova Cévní systém, cévní vstupy, indikace, komplikace, standardy ošetřovatelské péče

Abstract The Bachelor thesis elaborated on topic of “The best practices of care for vascular access.” is divided into two parts. The theoretical part and practical-research section. The first part describes the anatomy and physiology of the vascular system, central venous catheter and peripheral venous catheter, their functionality, the care of vascular access and their possible complications. The theoretical part summarizes individual standards

of

the

care,

their

origins,

the

division

and

functions.

Second part of the bachelor thesis has practical research concept and it is dedicated to the level of knowledge of nurses in the care of vascular access, their treating, knowledge and clarity of standards of care for vascular access.

Keywords: Vascular system, vascular access, Indication, Complication, Standards of nursing work

Poděkování Děkuji vedoucí práce Mgr. Magdaléně Lavičkové za čas, trpělivost, cenné rady a odborné vedení při tvorbě bakalářské práce. Ráda bych poděkovala respondentům za čas věnovaný k vyplnění dotazníků. A velký dík si zaslouţí má rodina, která při mně stála a plně podporovala během celého studia.

Prohlášení Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne .................................................... Podpis

motto: „Podstata práce sester tvoří tři složky. Rozum, srdce a její ruka. Rozum ruku vede, srdce jí dává jemnost. Žádná z těchto složek nesmí přerůstat, nesmí mizeti.“(prof. Arnold Jirásek, Ošetřování chirurgicky nemocných, 1949)

Obsah Úvod................................................................................................................................ 10 1 Současný stav problematiky ........................................................................................ 12 1.1

Kardiovaskulární a cévní systém ......................................................................... 12 1.1.1 Srdce .............................................................................................................. 13 1.1.2 Fyziologie srdce ............................................................................................. 13

1.2 Stavba cév ................................................................................................................. 15 1.2.1 Tepny (Arterie) .............................................................................................. 15 1.2.2 Ţíly (Vény) .................................................................................................... 15 1.2.3 Vlásečnice (kapiláry) ..................................................................................... 16 1.2.4 Typologie cév ................................................................................................ 16 1.3 Cévní vstupy ............................................................................................................. 17 1.3.1 Centrální ţilní katetr ...................................................................................... 17 1.3.2 Rozdělení centrálních ţilních katétrů ............................................................ 17 1.4 Indikace a kontraindikace k zavedení centrálního ţilního katétru ............................ 19 1.4.1 Vhodná místa k zavedení ............................................................................... 20 1.4.2 Komplikace spojené s kanylací centrálního ţilního systému ........................ 20 1.4.3 Komplikace zavedeného centrálního ţilního katétru ..................................... 20 1.4.4 Příprava a pomůcky k zavedení centrálního ţilního katétru .......................... 21 1.4.5 Příprava pacienta před výkonem.................................................................... 23 1.4.6 Péče o pacienta po výkonu a o centrální ţilní katétr ...................................... 23 1.4.7 Extrakce centrálního ţilního katétru .............................................................. 24 1.5 Periferní ţilní katétr .................................................................................................. 25 7

1.5.1 Historie periferních ţilních katétrů ................................................................ 25 1.5.2 Typy periferních ţilních katétrů .................................................................... 26 1.5.3 Indikace k zavedení periferního ţilního katétru ............................................ 26 1.5.4 Nejčastější místa zavedení periferního ţilního katétru .................................. 27 1.5.5 Komplikace u zavedených periferních ţilních katétrů .................................. 27 1.5.6 Příprava pomůcek a pacienta k zavedení k periferního ţilního katétru ........ 28 1.5.7 Postup při zavádění periferního ţilního katétru ............................................. 28 1.5.8 Péče o periferní ţilní katétr ............................................................................ 29 1.5.9 Extrakce periferního ţilního katétru .............................................................. 29 1.6 Ošetřovatelské standardy .......................................................................................... 30 2 Výzkumná část ............................................................................................................. 32 2.1 Cíle a výzkumné otázky ............................................................................................ 32 2.2 Metodika výzkumu ................................................................................................... 33 2.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí .................................. 33 2.4. Průběh výzkumu ...................................................................................................... 33 2.5. Výsledky .................................................................................................................. 35 2.6. Diskuze .................................................................................................................... 65 2.7. Návrh řešení a doporučení pro praxi........................................................................ 74 2.8 Závěr ......................................................................................................................... 75 Pouţitá literatura ............................................................................................................. 76 Seznam grafů .................................................................................................................. 79 Seznam obrázků .............................................................................................................. 80 Seznam zkratek ............................................................................................................... 81 8

Seznam příloh ................................................................................................................. 82

9

Úvod Pro svou bakalářskou práci jsem si zvolila téma Doporučené postupy péče o cévní vstupy. Toto téma jsem si zvolila, protoţe se při své dlouholeté praxi se s cévními vstupy setkávám při kaţdé své směně. Cévních vstupů máme několik, avšak moje bakalářská práce se zabývá venózními vstupy a znalostí standardů Péče o cévní vstupy. Cévní vstupy jsou dnes nedílnou součástí moderního zdravotnictví. Během své dlouholeté praxe jsem se setkala s mnoha moţnostmi zajišťování ţilních vstupů. Setkala jsem se i s různými typy materiálů, ze kterých byly venózní katetry vyrobené. Materiál venózních katétrů během let prošel různými stádii vývoje, neţ dosáhl takové podoby, jakou dnes známe. Cévní vstupy mají mnoho svých výhod, ale nesou s sebou i určitá rizika. Rizika jsou především spojena se zaváděním venózních vstupů a následnou péčí o tyto vstupy. Péče a aseptický přístup v ošetřování cévních vstupů patří mezi jednu ze zásad v předcházení komplikací. Mezi výhody, které jsou spojené se zavedenými venózními vstupy patří především rychlá aplikace léků a infuzních roztoků, které mohou zachránit ţivot pacienta. Všeobecné sestry s kompetencí mohou periferní ţilní kanylu zavádět. Při zavádění centrálního ţilního katétru asistují lékaři. Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit, zda všeobecné sestry z vybraných oddělení v Nemocnici Jihlava p.o. znají problematiku týkající se péče o cévní vstupy. Zjišťovala jsem, zda všeobecné sestry znají standardy Péče o cévní vstupy a jestli jsou standardy Péče o cévní vstupy dodrţovány v jejich praxi. Bakalářská práce je rozdělena do dvou částí. Části teoretické a výzkumné. V mé bakalářské práci sleduji dva cíle. Prvním cílem je zjistit problematiku péče o cévní vstupy a druhým cílem je zjistit vědomosti sester o standardech Péče o cévní vstupy. V teoretické části je popsán cévní a kardiovaskulární systém. V dalších kapitolách teoretické části se zabývám rozdělením cévních vstupů, komplikacemi a péčí. Poslední kapitola v teoretické části je zaměřena na Ošetřovatelské standardy. Ve výzkumné části se zabývám kvantitativním šetřením, které bylo prováděno v Nemocnici Jihlava p.o na základě dotazníků vlastní konstrukce. Šetření bylo prováděno na mnou vybraných odděleních: onkologie, interní oddělení, traumatologické oddělení, traumatologicko–ortopedická JIP, kardiologická JIP, neurologická JIP, chirurgická JIP a interní JIP. Šetření bylo zaměřeno na všeobecné sestry, které se při své

10

práci setkávají s venózními vstupy. Dotazníkovým šetřením jsem zjišťovala, zda všeobecné sestry znají komplikace u zavedených cévních vstupů. Dotazovala jsem se na srozumitelnost standardů Péče o cévní vstupy a dodrţování jejich doporučení. Především jsem se zaměřila na standardy Péče o centrální ţilní katetr standard č. 15 a standard č. 14 Zavádění PŢK a péče o zavedený katétr. Získaná data, která byla na základě dotazníkového šetření, jsou uvedena a hodnocena ve výzkumné části mé bakalářské práce.

11

1 Současný stav problematiky 1.1 Kardiovaskulární a cévní systém Kardiovaskulární systém neboli systém oběhový je sloţen ze srdce, cév a krve. Krev je transportní medium (nosič) a je velice důleţitá pro přenos ţivin. Krví je přiváděn kyslík do organismu a následně jsou krví odváděny odpadní látky z těla (Parker, 2007). Krev v tělním systému neustále cirkuluje. Cirkulace krve probíhá v uzavřené soustavě tepen, ţil a vlásečnic. Koloběh krve je zajišťován srdečním svalem, který se rytmicky stahuje. Srdce a cévy vytváří krevní oběh, který je velice dobře uspořádaný a důleţitý pro fungování organismu (Kittnar, 2011). Krevní oběh je rozdělen na malý (plicní) a velký (systémový). Oba oběhy na sebe vzájemně navazují. Malým krevním oběhem je přečerpávána odkysličená krev z pravé srdeční komory do plicní tepny a následně do plic. V plicích dojde k okysličení krve. V malém plicním oběhu dochází k výměně kyslíku ze vzduchu a oxidu uhličitého, který je odváděn z organismu dýcháním (Kittnar, 2011). V plicních křídlech se plicní tepny rozdělují na menší tepny, tepénky a vlásečnice. Ve vlásečnicích dochází k výměně plynů mezi krví a plicními sklípky. Okysličená krev se přes vlásečnice opět vlévá do ţilek a následně větších ţil. Čtyřmi plicními ţílami se okysličená krev vlévá do levé srdeční síně. Z levé srdeční síně je krev vháněna do levé srdeční komory (Merkunová, Orel, 2008). Velký krevní oběh začíná srdečnicí (aortou). Aorta je nejdelší a největší tepna v lidském organismu. Aortou a jednotlivými tepnami je okysličená krev rozváděna do celého těla. Aorta odstupuje z levé srdeční komory a je tvořena třemi hlavními úseky. Prvním úsekem je aortální oblouk, který plynule přechází v hrudní aortu a z hrudníku přes bránici přechází v aortu břišní. Tepny, které se vzdalují od aorty, postupně zmenšují svůj průsvit. Nejmenší tepny se nazývají (arterioly) tepénky (Merkunová, Orel, 2008). V tepenném řečišti velkého krevního oběhu je více kyslíku neţ oxidu uhličitého. Je to dáno tím, ţe krev z levé srdeční komory je okysličená. Oběma oběhy protéká stejné mnoţství krve (Merkunová, Orel, 2008). Mezi cévní systém patří i systém lymfatický. Na rozdíl od krevního systému není lymfa do těla vháněna přes srdeční systém, ale pohybuje se pasivně podle toho, jak jsou lymfatické cévy stlačovány pohybem okolních svalů. Lymfatický systém je tvořen 12

lymfatickými cévami a tkáněmi. Tento systém je nedílnou součástí imunitního systému (Parker, 2007). Lymfatické cévy se podílí na tvorbě lymfy, která je tvořena z intersticiální tekutiny a následně odváděna do ţilního systému přes pravou a levou podklíčkovou ţílu (Földi, 2014).

1.1.1 Srdce Srdce je dutý svalový orgán, který je uloţen v mezihrudí (mediastinu). Srdce je obaleno vakem, který se nazývá osrdečník (perikard). Osrdečník je tenká blána sloţená z vnitřní a vnější vrstvy (listy osrdečníku). Mezi vnější a vnitřní blánou osrdečníku je prostor, který je vyplněn malým mnoţstvím tekutiny. Tato tekutina zmírňuje tření obou listů osrdečníku při srdeční činnosti. Prostor mezi těmito blánami se nazývá perikardiální dutina (O'rourke, Walsh, Fuster, 2010). Srdeční stěna je tvořena speciálním typem příčně pruhované svaloviny (myokard). Celé srdce je rozděleno na čtyři dutiny, pravou a levou srdeční síň, levou a pravou srdeční komoru (Fiala, Valenta, Eberlová 2015). Svalovina pravé komory je výrazně slabší, neţ svalovina levé komory. Síla svaloviny pravé komory je dána tím, ţe pravá komora je popoháněna nízkotlakým plicním oběhem (Langmeier, 2009). Levá komora má srdeční svalovinu mnohem vyvinutější a silnější neţ pravá komora. Síla svaloviny levé srdeční komory je dána tím, ţe musí vyvinout velkou sílu při vhánění krve do tělního systému, a pracuje proti velkému odporu, který je v tepenném řečišti (Langmeier, 2009). Vnitřní výstelka srdce je tvořena nitroblánou srdeční (endokardem). Z endokardu jsou tvořeny srdeční chlopně (Fiala, Valenta, Eberlová 2015).

1.1.2 Fyziologie srdce Hlavní funkcí srdce je udrţovat cirkulaci krve v cévách, pracuje jako pumpa. Dochází k rytmickému stahování (diastole) a ochabování (systole) srdeční svaloviny. Komory jsou během diastoly naplněny krví a v systole je krev vypuzena do velkých tepen. U pravé komory je to plicnice a u levé komory aorta. Krev v srdci proudí pouze jedním směrem. Jednosměrná cirkulace je dána tím, ţe kaţdá srdeční dutina je oddělena chlopněmi. Tyto chlopně zabraňují zpětnému toku (Langmeier, 2009). 13

Srdeční chlopně jsou z vazivové tkáně oddělující srdeční síně od komor. Chlopně také oddělují odstupy z velkých tepen, které vedou ze srdce. V kaţdé polovině srdce jsou dvě chlopně. Mezi pravou síní a pravou komorou je trojcípá chlopeň (trikuspidální). Mezi plicnicí a pravou komorou je chlopeň plicnicová (pulmonální). Levá komora a levá síň je oddělena dvojcípou chlopní (mitrální). Aortální chlopeň je mezi levou komorou a aortou. Mitrální a trikuspidální chlopně jsou sloţeny z chlopenních cípů, chlopenního anulu, šlašinek a papilárních svalů. Aortální a plicnicová chlopeň je tvořena z chlopenních lístků, anulusu a kořenů z velkých tepen (Čoupková, Slezáková, 2010). Obrázek 1 Anatomie srdce

Zdroj:

Lidské

srdce

–

princip

jeho

fungování

a

zajímavosti. Http://www.rehabilitace.info/ [online]. Rehabilitace info, 2015 [cit. 201602-26]. Dostupné z: http://www.rehabilitace.info/lidske-telo/lidske-srdce-princip-jehofungovani-a-zajimavosti/

14

1.2 Stavba cév Cévy (Vasa) jsou dutého, trubicovitého tvaru o různém průsvitu a síle cévní stěny. Cévní stěna je sloţena ze tří vrstev. Vnitřní vrstva je tvořena plochými endotelovými buňkami. Střední vrstvu tvoří hladká svalovina a zevní vrstva je tvořena vazivovým obalem. Proporce cév v řečišti jsou různé a funkčně přizpůsobené poţadavkům organismu. Cévy, které jsou blíţe k srdci, mají silnější průměr, neţ cévy, které jsou blíţe periferii. Cévy v organismu jsou rozděleny na tepny (arterie), ţíly (vény) a vlásečnice (kapiláry). Stěna cév má specifické vlastnosti pevnost (rigidita), pruţnost (elasticita) a prostupnost (Hejnarová, Slezáková, 2012). V těle rozlišujeme dva typy tepen. Tepny elastické a svalové. Na tepny elastického typu je vyvíjen velký tlak, proto mají nejsilnější vrstvu cévní stěny. Mezi tepny elastického typu patří aorta. Tepny odstupující od aorty jsou svalového typu. Je to dáno tím, ţe na ně není jiţ vyvíjen takový tlak (Martínek, Vacek, 2009).

1.2.1 Tepny (Arterie) Tepny vedou okysličenou krev a ţiviny do celého těla. Vyjímkou jsou plicní arterie, které vedou odkysličenou krev ze srdce do plic (Parker, 2007). Tepenný systém je vysokotlaký, a proto je stavba cévní stěny mnohem silnější a pruţnější neţ ţilní stěna. Z tohoto důvodu, mají tepny oproti ţílám rozdílnou stavbu cévní stěny. Tepny nejmenšího průsvitu se nazývají tepénky (arterioly) (Martínek, Vacek, 2009).

1.2.2 Ţíly (Vény) Ţíly přivádí odkysličenou krev z celého těla zpět k srdci. Plicní ţíly jsou výjimkou, protoţe se jimi vlévá okysličená krev z plic do srdce (Parker, 2007). V ţilním systému je mnohem niţší tlak, neţ u systému arteriálního, a proto je i odlišná síla a stavba cévní stěny. Ţilní systém je rozdělen na povrchový a hluboký. U hlubokého ţilního systému ţílu zpravidla doprovází nerv a arterie. Ţíly hlubokého ţilního systému jsou pojmenovány podle tepny, vedle které se nachází (Čihák, 2011). Ţíly dolních končetin obsahují kapsovité chlopně, které zabraňují zpětnému toku krve. Pohyb krve z dolních končetin je zajišťován kontrakcemi kosterního svalstva dolních končetin (Parker, 2007). 15

Povrchové ţíly nedoprovází arterii a probíhají v podkoţním vazivu. Tyto ţíly jsou dobře hmatné a viditelné pod kůţí. Povrchové ţíly vyuţíváme k odběru krve na vyšetření a zavádění periferních ţilních katétrů. Ţíly mají stejné vrstvy jako tepny, avšak cévní stěna je oproti tepnám mnohem tenčí (Čihák, 2011).

1.2.3 Vlásečnice (Kapiláry) Síť vlásečnic je nedílnou a důleţitou součástí krevního oběhu. V lidském organismu jsou nejmenšími cévami propojující ţilní a tepenný systém. Na začátku kapilár do oběhu přestupuje kyslík a ţiviny, na jejich konci do nich přestupují odpadní látky z organismu. Následně kapiláry přecházejí v ţilky (venuly). Ţilky se spojují ve větší ţíly a pod srdcem se vlévají do dolní duté ţíly a nad srdcem do horní duté ţíly. Těmito ţílami je odkysličené krev vedena do pravé srdeční síně (Merkunová, Orel, 2008). Hranice mezi tepenným a ţilním systémem probíhá na úrovni kapilár. Kde dochází k výměně látek. Tato hranice není přesná a rozlišení obou úseků je odlišné pouze v nasycení krve kyslíkem (Dylevský, 2009).

1.2.4 Typologie cév Cévy můţeme rozdělit na šest kategorií. Středně velké a velké jsou pruţníkové tepny a tyto tepny jsou elastické. Pruţníkové tepny zajišťují rychlý převod krve do periferie. Proudění krve tkáněmi je upravováno rezistenčními cévami a k těmto cévám jsou řazeny tepénky. Prekapilární sfinktery patří mezi úseky prekapilárních tepének a na jejich úrovni dochází k výměně tekutiny mezi kapilárami a intersticiem. Intersticium je mezibuněčný prostor neboli vmezeřená tkáň, která je tvořena řídkým vazivem. Tato tkáň vyplňuje především parenchymatozní orgány. Kapiláry představují velkou plochu mezi krví a tkáněmi. Na úrovni kapilár probíhá přesun látek, které jsou v krvi do intersticiální tekutiny a platí to i v opačném směru. Arteriovenózní zkraty jsou přítomné pouze v některých tkáních, ale především v kůţi. Tyto zkraty zabezpečují rychlý přesun krve z tepenného řečiště do venózního řečiště. Ve fázi arteriovenózních zkratů je zcela vynechán kapilární systém. Rezervoárem v organizmu jsou kapacitní cévy, jsou to ţíly o velké roztaţnosti a pojímají velký objem krve. V těchto ţilách je větší objem krve a proto nám tyto ţíly slouţí jako rezervoár krve. Rezervoárem v organismu jsou především cévy na dolních končetinách. Tento krevní rezervoár se mění v jednotlivých orgánech přesunem krve a v uzavřeném cévním systému je nutný (Langmeier, 2009). 16

1.3 Cévní vstupy V dnešní době jsou cévní vstupy nedílnou součástí zdravotnictví. Cévní vstupy jsou označovány za invazivní, protoţe pronikají přes kůţi do krevního řečiště a jsou spojeny s určitými riziky vzniku infekce. Cévní vstupy mají spoustu výhod nejen pro pacienta, ale i pro ošetřující personál. Výhodou je, ţe pacienta při kaţdé aplikaci léku, nebo infuze do ţilního systému nemusíme traumatizovat kaţdodenním zaváděním jehly. Zajišťování ţilního vstupu je vţdy spojeno s bolestivostí, nepohodlností pro pacienta. Pro cévní vstupy se vyuţívají ţíly, které jsou silné a dobře hmatné. Místa zavedení volíme tak, aby zavedená kanyla co nejméně obtěţovala pacienta. Cévní vstupy jsou vyuţívány především k léčebným účelům, kdy jsou do těchto vstupů aplikovány léky, infuze, krevní deriváty při hypovolemii, parenterální výţiva a chemoterapie. Cévní vstupy

jsou

vyuţívány

k diagnostickým

účelům

k aplikaci

kontrastní

látky

a u operativních zákroků (Kelnarová, 2009). Cévních vstupů ve zdravotnictví je hodně, avšak hlouběji se budeme zabývat centrálním ţilním katetrem (CŢK) a periferním ţilním katetrem (PŢK).

1.3.1 Centrální ţilní katetr Punkce (kanylace) centrálního ţilního systému znamená zavedení speciálního katetru do krevního řečiště. Obvykle bývá zaveden do odstupujících cév horní duté ţíly. Oproti periferní ţilní kanylaci má své nesporné výhody. Výhodami je především aplikace koncentrovaných léků, více léků najednou či dodáváním velkého mnoţství objemu infuzních roztoků a krevních derivátů. Kompetence k zavedení centrálního ţilního katétru má pouze lékař, všeobecná sestra asistuje lékaři a připravuje pacienta k samotnému výkonu (Vytejčková, Sedlářová, Wirthová, Otradovcová, Kubátová 2015).

1.3.2 Rozdělení centrálních ţilních katétrů Centrální ţilní katétry můţeme rozdělit mnoha způsoby. Rozlišujeme katétry podle délky zavedení, dle počtu lumenů a impregnace. 1. Dle délky zavedení Krátkodobé katétry – pouţívají se běţně a mohou být zavedené týden aţ tři týdny. Střednědobé katétry – doba zavedení je kolem šesti týdnů a např. sem patří PICC katétr. 17

Dlouhodobé katétry – tyto katétry se pouţívají několik týdnů, měsíců i let. Jsou indikovány u pacientů, kteří potřebují dlouhodobou parenterální výţivu v domácím prostředí (Vytejčková, Sedlářová, Wirthová, Otradovcová, Kubátová 2015). 2. Dle lumenů Jednopramenné – v intenzivní péči se pouţívají velmi zřídka, ale v domácím prostředí na parenterální výţivu nebo u onkologicky nemocných pacientů zcela dostačující. Vícepramenné – rozdělujeme na dvoucestné, trojcestné, ale maximálně pěticestné

(Vytejčková, Sedlářová, Wirthová, Otradovcová, Kubátová 2015). Jaký katetr bude zvolen, záleţí na stavu pacienta, rozhodnutí lékaře a zvyklostech oddělení. (Vytejčková, Sedlářová, Wirthová, Otradovcová, Kubátová 2015). Obrázek 2 Vícepramenný centrální ţilní katétr

Zdroj:

Centrální

ţilní

katétry

–

Certofix®

protect

-

Zelená

hvězda. Http://www.zelenahvezda.cz/ [online]. Praha: B. Braun Medical s.r.o, 2016 [cit. 2016-02-26]. Dostupné z: http://www.zelenahvezda.cz/clanky-a-studie/odborneclanky/injekcni-a-infizni-technika/centralni-zilni-katetry-certofix-protect

18

3. Dle impregnace Neimpregnované – tyto katétry nemají ţádné speciální antimikrobiální opatření Impregnované – tyto katétry jsou potaţeny antimikrobiálními látkami, mohou být pouţitá např. antibiotika, stříbro (Vytejčková, Sedlářová, Wirthová, Otradovcová, Kubátová 2015).

1.4 Indikace a kontraindikace k zavedení centrálního ţilního katétru K zavedení CŢK je vţdy nutná indikace ze strany lékaře. Lékař rozhoduje o tom, jaký CŢK a do jakého místa bude zaveden. Rozhodující pro zavedení CŢK je také aktuální zdravotní stav pacienta. Indikacemi k zavedení centrálního ţilního katétru jsou: - těţký zdravotní stav, kdy je zkolabován periferní ţilní systém a nelze zavést periferní ţilní kanylu. - dlouhotrvající infuzní terapie - aplikace parenterální výţivy u polytraumat a popálenin - umoţnění masivních převodů infúzí a krevních derivátů – tzv. volumoterapie - měření centrálního ţilního tlaku - mimotělní eliminační metody – hemodialýza (Kelnarová, 2009) Kontraindikace zavedení centrálního ţilního katétru Kontraindikace k zavedení CŢK jsou rozmanité a vţdy závisí na stavu pacienta a rozhodnutí lékaře. Protoţe i přes kontraindikace můţe být CŢK zavedený. A to v případě, ţe je v ohroţení zdravotní stav pacienta, kdy zavedením CŢK a zahájením terapie zachráníme ţivot. Absolutní a relativní komplikace nejsou. Nutné je vţdy být opatrný u pacientů, kteří mají zvýšené parametry koagulačních faktorů (Jindrová, Stříteský, Kunstýř 2011). Mezi kontraindikace patří: - koagulopatie - koţní infekce v místě vstupu - trombóza - nesouhlas pacienta (Krajíček, H Peregrin, Roček, Šebesta, 2007)

19

1.4.1 Vhodná místa k zavedení Moţností, kam se dá CŢK zavést, je několik, avšak jsou místa, která jsou první moţnou volbou. Nejčastěji se zavádí do horní duté ţíly. Vhodnými a nejčastějšími místy jsou: - vena subclavia – nad klíčkem – tzv. supraventrikulární přístup - vena subclavia – pod klíčkem – tzv. infraklavikulární přístup - vena jugularis externa et interna (Kelnarová, 2009). Zavádění katétru přes vena jugularis je mnohem jednodušší a nepřináší tolik komplikací spojené s punkcí. Vena subclavia má mnohem silnější průsvit neţ vena jugularis a bývá velice dobře punktovatelná při hypovolemii a proto bývá místem první volby. (Kapounová, 2007). Mezi méně časté místa zavádění CŢK patří vena femoralis, vena basilica, vena cefalica (Herman, Musil, 2011).

1.4.2 Komplikace spojené s kanylací centrálního ţilního systému Komplikace, které vznikají při kanylaci centrálního ţilního systému, jsou většinou způsobeny mechanicky. Nejčastější mechanickou komplikací je pneumothorax. Pneumothorax vznikne, kdyţ vnikne vzduch do pohrudniční dutiny. Příčinami pneumothoraxu je poranění plíce punkci podklíčkové ţíly. Mechanickou komplikací je i hemothorax, který je způsoben nahromaděním krve v pleurální dutině. Pneumothorax vzniká při poranění podklíčkové tepny (Schneiderová, 2014). Při zavádění centrálního ţilního katétru mohou být na monitoru viditelné arytmie. Další komplikací můţe být odlomení části katétru a následná embolizace. Mezi komplikace patří tamponáda, vzduchová embolie nebo poranění nervového plexus brachiális. Mezi komplikace, které nejsou přímo spojené s kanylací centrálního ţilního systému, řadíme infekce a embolizace (Krška, 2011).

1.4.3 Komplikace zavedeného centrálního ţilního katétru Infekce centrálního ţilního katétru můţeme rozdělit na místní a celkové. K místním a celkovým komplikacím dochází v případě, ţe nejsou dodrţovány aseptický postupy při převazech a manipulací s venózním katétrem. Místní komplikace nejsou tak závaţné, ale mohou pacientovi znepříjemnit pobyt v nemocnici. 20

Celkové komplikace jsou mnohem závaţnější a mohou ohrozit zdravotní stav pacienta a prodlouţit hospitalizaci. Celkové komplikace, také mohou skončit fatálně. Nejzávaţnější celkovou komplikací je katétrová sepse, která pacienta ohroţuje na ţivotě. Především v případě jiných přidruţených chorob. K celkovým komplikacím dochází, pokud nejsou dodrţovány podmínky asepse při zavádění CŢK a při aplikaci léků. Nejčastějším zdrojem infekce jsou ruce ošetřovatelského personálu. Proto by dodrţování

hygienické

dezinfekce

rukou

mělo

být

nezbytností.

Například

Staphylococcus aureus můţe u pacienta způsobit endokarditidu, osteomyelitidu nebo septickou trombózu (Vorlíček, Abrhámová, Vorlíčková 2012). Pokud k nějaké komplikaci dojde je nutné centrální ţilní katetr vytáhnout a konec CŢK se odesílá na bakteriologické vyšetření. Místní komplikace - zarudnutí místa vpichu - hnisavý sekret v okolí místa vpichu - palpační citlivost v místě zavedení Celkové komplikace Celkové komplikace jsou způsobeny osídlením lumenu katétru kvasinkami nebo mikroorganismy (Vorlíček, Abrhámová, Vorlíčková 2012). Katétrová sepse - patří mezi nejzávaţnější komplikace u zavedených CŢK. Typickými příznaky sepse je horečka, která se mění od subfebrilií aţ po horečky spojené se zimnicí a třesavkou. Horečky jsou kolem 40°C a jsou spojené s třesavkami. Infekce způsobená centrálním ţilním katétrem můţe přejít do chronické fáze a projevuje se zvýšenými teplotami kolem 37,5° C. Pokud se zavčas nezaléčí, můţe během krátké doby dojít aţ k septickému šoku, multiorgánovému selhání a následné smrti (Zadák, 2008). Infekce - přestupuje z katétru přes kůţi a můţe vytvořit zánětlivé loţisko. Infekce můţe být pouze v místě vpichu a projeví se místními příznaky, nebo infekce můţe přestoupit do krevního řečiště a způsobit septický stav (Zadák, 2008).

1.4.4 Příprava a pomůcky k zavedení centrálního ţilního katétru Centrální ţilní katetr můţe být zaveden na operačním sále, nebo na sálku, který je součástí oddělení, nebo na lůţku pacienta. Před samotným zavedením by měl být 21

vyjádřen písemný souhlas pacienta s výkonem. Lékař pacientovi vysvětlí důvod, postup zavádění CŢK a moţné komplikace. Samozřejmostí před a po výkonu je hygienická desinfekce rukou ošetřovatelského personálu, lékař vţdy provádí chirurgickou desinfekci rukou (Vytejčková, Sedlářová, Wirthová, Otradovcová, Kubátová 2015). Pomůcky k zavedení CŢK: K zavedení centrálního ţilního katétru je důleţitá příprava pacienta a vysvětlení postupu. Připravujeme si sterilní pomůcky, které mohou být v jednorázovém balíčku, nebo balené zvlášť.

Příprava pomůcek a pacienta záleţí na zvyklostech oddělení.

Připravujeme si také nesterilní pomůcky. 1. Sterilní pomůcky - sterilní stolek - sterilní rouška na stolek - na stolek nachystáme 2x sterilní rouška, 1x s otvorem - sterilní tampony - nůţky, šicí materiál, peán, jehelec, - sterilní stříkačka a jehla - set na punkci CŢK / sloţení setu na CŢK / – katétr, vodící drát v plastovém krytu, punkční jehla, dilatátor, sterilní stříkačka, svorky k fixaci CŢK Obrázek 4 Sterilní stolek na zavádění CŢK

Zdroj: vlastní 22

Lékař: sterilní plášť, sterilní rukavice, ústenka, čepice Sestra: nesterilní empír, ústenka, čepice, rukavice nesterilní, dle potřeby sterilní rukavice/ 2. nesterilní pomůcky - lokální anestetikum – lékař pak sterilně natahuje do injekční stříkačky – emitní miska - kontejner na ostrý odpad - fyziologický roztok na proplach katétru - 1% injekční Mesocain - lepení (Vytejčková, Sedlářová, Wirthová, Otradovcová, Kubátová 2015).

1.4.5 Příprava pacienta před výkonem Pacienta seznámíme s výkonem, lékař dá pacientovi přečíst a podepsat souhlas s kanylací centrálního ţilního systému. Seznámí ho s moţnými komplikacemi. Pokud má pacient ochlupení, je nutné pacienta oholit. Poloha pacienta je závislá na zvyklostech oddělení a místě vpichu. Před samotnou kanylací je preferován periferní ţilní katétr pro případ, ţe by došlo ke zdravotním komplikacím. Při punkci vena subclavia nebo vena jugularis uloţíme pacienta o Trendelenburgovy polohy, kdy je hlava níţ neţ dolní polovina těla, coţ umoţní zvýšenou náplň vena subclavia nebo vena jugularis. Hlava je otočena na opačnou stranu kanylace a dle potřeby je moţno udrţovat horní končetinu, která je na straně punkce, v tahu (Zadák, 2008). Místo vpichu je řádně očištěno dezinfekčním roztokem. Jodová dezinfekce by měla působit nejméně dvě minuty, moţno i déle. Jiné dezinfekční roztoky se nechávají zaschnout. Po řádné dezinfekci je místo punkce zakryto rouškami. Samotný výkon, který je pro pacienta nepříjemný, je prováděn v lokální anestezii. K umrtvení okolí tkáně a místa punkce se obvykle pouţívá injekčí 1% Mesocain (Zadák, 2008).

1.4.6 Péče o pacienta po výkonu a o centrální ţilní katétr Pacienta po zavedení centrálního ţilního katétru zvedneme pod hlavou, omyjeme, očistíme vstup a sterilně kryjeme netkanou textilií. Záleţí t na zvyklostech oddělení, jak postupuje po výkonu. Zavedení CŢK pečlivě zaznamenáme do dokumentace, kam zapíšeme datum, čas a místo vpichu. Některá oddělení uvádí, kolik lumenů má pouţitý venózní katétr. Po zavedení centrálního ţilního katétru dáme kapat pomalu infuzi 23

a zajistíme rentgen srdce + plíce. Rentgen se dělá pro kontrolu správného zavedení a uloţení katétru a zjištění moţných komplikací. Při komplikované a obtíţné kanylaci je rentgen nezbytností (Zadák, 2008). Péče o centrální ţilní katétr Na přelepení můţeme pouţít sterilní obvaz nebo průhlednou fólii. Průhledná folie je propustná pro vzduch a výměna této folie je jedenkrát za tři dny. Sterilní neprůhledné lepení by mělo být měněno alespoň jedenkrát za dvacet čtyři hodin, Při znečištění krytí měníme okamţitě. Kaţdá výměna krytí vyţaduje striktní aseptický přístup (Vytejčková, Sedlářová, Wirthová, Otradovcová, Kubátová 2015). K ukončení CŢK pouţíváme bezjehlový vstup s bakteriálním filtrem. Centrální ţilní katétr musí být stále sterilně kryt a pečlivě uzavřen. Pokud se centrální ţilní katetr nepouţívá, uzavírá heparinovou zátkou, která se vţdy před aplikací léků musí pečlivě odtáhnout. Výměna infuzních linek se řídí dle standardů Péče o cévní vstupy. Infuzní linky, dle standardů Péče o cévní vstupy v Nemocnici Jihlava p.o., se mění jedenkrát za tři dny. Centrální ţilní vstupy nesmíme rozpojovat, pokud to nevyţaduje situace a tím eliminujeme riziko vniknutí infekce do krevního řečiště. Kdyţ je nutno centrální ţilní vstup rozpojit, musím vţdy přistupovat asepticky. Pokud je do centrálního ţilního katétru podáván jakýkoliv lék, musíme bezjehlový vstup pečlivě očistit dezinfekčním roztokem (Zadák, 2008).

1.4.7 Extrakce centrálního ţilního katétru O odstranění centrálního ţilního katétru rozhoduje lékař. Centrální ţilní katétr se odstraňuje, pokud je pacient ve stabilizovaném stavu a nepotřebuje infuzní terapii. Jedním ze závaţných důvodů k extrakci je infekce v místě vpichu, či katétrová sepse. Zrušení centrálního ţilního katétru je prováděno za přísných aseptických podmínek. Extrakci katétru provádí lékař, nebo všeobecná sestra pověřená lékařem. Pacient musí být uloţen ve vodorovné poloze. Pokud by pacient seděl, mohl by být ohroţen vzduchovou embolií. Odezinfikujeme místo vpichu a místa fixace katétru. Vţdy počkáme do zaschnutí desinfekce. Sterilními nůţkami a pinzetou odstraníme stehy a za mírného tlaku na místo vpichu katétr extrahujeme. Poté místo mírně zkomprimujeme a následně sterilně kryjeme. Sledujeme, zda po vytaţení katétru místo vpichu nekrvácí (Http://www.medicabaze.cz/ [online]).

24

1.5 Periferní ţilní katétr Periferní ţilní katétr (PŢK) je zaváděn do periferního ţilního systému a má specifické sloţení. Při nutnosti zajištění ţilního vstupu je PŢK moţností první volby. V dnešní době je PŢK vyuţíván především k zajištění infuzní terapie, aplikaci léků a výţivy. Pouţívá se jak na jednotkách intenzivní péče, tak na standardním oddělení (Vytejčková, Sedlářová, Wirthová, Otradovcová, Kubátová 2015). PŢK je zaváděn vţdy dle ordinace lékaře. Kompetence k zavedení PŢK má všeobecná sestra. Velikost PŢK je vţdy volena dle ţilního systému pacienta a také dle toho k jakému účelu bude vyuţíván. K nutnosti volumoterapie pouţijeme periferní katétr s co největším moţným průsvitem s ohledem na ţilní stav pacienta. U pacientů, kteří nepotřebují urgentní převody infuzí a transfúzí, volíme periferní katétry s menším průsvitem. Menší průsvit je také nejčastější volbou u onkologických pacientů, kteří mají zdevastovaný periferní ţilní systém po chemoterapiích. Nebo malý průsvit periferního katétru volíme u malých dětí, kdy ţilní systém není tak vyvinutý (Vytejčková, Sedlářová, Wirthová, Otradovcová, Kubátová 2015).

1.5.1 Historie periferních ţilních katétrů „Již kolem roku 1945 byly popsány první pokusy o zavedení plastové trubičky do žíly. Důvodem bylo omezit poranění žíly při použití kovové jehly pro převod infuze.“ (Vytejčková, Sedlářová, Wirthová, Otradovcová, Kubátová 2015, s. 77) Sestavení periferního katétru bylo v jiném pořadí, neţ jaké známe dnes. Prvně byla kovová konstrukce, do které byla vloţná plastová trubička. Kovová konstrukce se odstranila a plastová trubička zůstala v ţíle. Mělo to nevýhodu, ţe po vyjmutí kovové trubičky docházelo v okolí k obtékání roztoků a krve. Bylo to způsobeno tím, ţe průsvit pro plastovou trubičku byl širší (Vytejčková, Sedlářová, Wirthová, Otradovcová, Kubátová, 2015). V dnešní době je pořadí sestavení kanyly následující: plastová trubička je vyplněna kovovou konstrukcí, která se po zavedení katétru vytahuje. „První zpráva o pokusu konstruovat plastovou žilní kanylu dnešního typu se datuje k 5. 7. 1950, kdy Dr. David Massa z Mayo Clinic popsal technické detaily plastové jehly. Rozšíření žilní kanylace čekalo na technologický vývoj plastů.“ (Vytejčková, Sedlářová, Wirthová, Otradovcová, Kubátová 2015, s. 77)

25

1.5.2 Typy periferních ţilních katétrů PŢK rozdělujeme podle průsvitu. Průsvit kanyl je značen dle Gauge (G). Kanyly jsou barevně označeny, aby je bylo moţno rozpoznat na první pohled. Oranţová je nejširší průsvit a má průsvit 14G a je vhodná k urgentní transfuzi krve. Šedá má průsvit 16 G a zavádí se k podávání krevních derivátů nebo větších objemů tekutin. Bílá má průsvit 17 G. Zelená je o průsvitu 18 G a zavádí se u pacientů, kteří se chystají k operačnímu výkonu a předpokládá se podávání transfuzí a většího mnoţství tekutin. Růţová má průsvit 20 G a je zaváděna u pacientů, kteří jdou na diagnostické vyšetření, a pokud předpokládáme převod tekutin do 3000ml/24 hodin. Modrá má velikost 22 G a je indikována u pacientů, kteří mají ţíly s úzkým průsvitem. Indikací je také dlouhodobá infuzní terapie. Modré periferní ţilní katétry zavádíme u onkologických, geriatrických pacientů a větších dětí. Ţlutá má průsvit 24 G a tato kanyla se pouţívá u novorozenců a pacientů, kteří mají zdevastovaný periferní ţilní systém (Kelnarová, 2009). Obrázek 4 Typy periferních ţilních katétrů

Zdroj:

HLOCH,

Ondřej.

Základy

infuzní

terapie.

In: Http://new.propedeutika.cz/?p=433 [online]. 2001 [cit. 2016-02-26]. Dostupné z: http://new.propedeutika.cz/?p=433

1.5.3 Indikace k zavedení periferního ţilního katétru K zavedení periferní ţilní kanyly jsou indikace rozmanité. O zavedení PŢK rozhoduje lékař a je dán zdravotním stavem pacienta a periferním ţilním systémem. PŢK u dospělých nejčastěji zavádí všeobecná sestra s kompetencemi k zavádění PŢK a u dětí PŢK zavádí lékař.

26

Indikace k zavedení PŢK: - aplikace intravenózních léků a léčivých přípravků - k hydrataci organismu - podání krevních derivátů - k parenterální výţivě - aplikace chemoterapie - v neodkladné péči jak přednemocniční, tak i nemocniční (Kelnarová, 2009).

1.5.4 Nejčastější místa zavedení periferního ţilního katétru Nejčastějším místem zavedení PŢK jsou ţíly na horních končetinách a v případě nouze můţeme pouţít ţíly na hřbetu dolní končetiny. K zavedení PŢK je vhodná nedominantní končetina. Za nevhodné místo k zavedení PŢK jsou končetiny paretické, po úrazech nebo jiných poraněních. Céva k zavedení periferního ţilního katétru by měla být silná a rovná. K zavedení PŢK volíme místo od hřbetu ruky aţ po loketní jamku. Katétr nesmí přímo vyplňovat průsvit cévy, jinak dochází k ruptuře ţíly, do které je katétr zaváděn (Kelnarová, 2009). Místa zavedení PŢK : v. metacarpeae, v. cephalica, v. basilica, v. mediana cephalica, v. mediana basilica, v. mediana cubiti (Kelnarová, 2009).

1.5.5 Komplikace u zavedených periferních ţilních katétrů Komplikací u zavedených periferních ţilních katétrů je mnoho. Rozdělujeme je na časné a pozdní. Časné komplikace Mezi časné komplikace patří hematom, coţ je krevní podlitina, která vzniká vylitím krve do tkání v okolí punkce. Alergická reakce můţe být způsobena pouţitým desinfekčním přípravkem, nebo nesnášenlivosti pouţitého materiálu. Extravazace je prosakování podaných léčivých látek do kanyl. Do této komplikace řadíme i paravenózní podání infuze. Další komplikací můţe být napíchnutí nervu, nebo sousedící tepny (Kelnarová, 2013). Pozdní komplikace Pozdní komplikace vychází především z dlouhodobého zavedení PŢK, nebo nesprávného ošetřování. Mezi tyto komplikace patří především flebitida, coţ je zánět

27

povrchové ţíly, který se projevuje zarudnutím, citlivostí a bolestivostí v okolí postiţené ţíly (Kelnarová, 2013). Flebitida je zánět, který je způsobený infekcemi v okolí zavedení PŢK a je uváděn za nejčastější komplikaci (Harris, 2005). Vzácnou komplikací můţe být vzduchová embolie. Vzduchová embolie bývá způsobena nesprávným odvzdušněním infuzního setu (Kelnarová, 2013).

1.5.6 Příprava pomůcek a pacienta k zavedení k periferního ţilního katétru Neţ se uchýlíme k zavádění PŢK, provedeme několik nezbytných úkonů. Především musíme pacienta informovat o důvodu zavedení PŢK. Poté si nachystáme pomůcky a léky dle ordinace lékaře, které budeme potřebovat. Pacienta uloţíme do takové polohy, aby byla pacientovi příjemná a pro nás vyhovující (Kelnarová, 2009). Veškeré pomůcky si připravíme na podnos. Připravujeme si nesterilní pomůcky, které jsou na jedno pouţití. Pouze kanyla a lepení je baleno ve sterilním obalu, který se otevírá těsně před pouţitím. Před samotným zavedením periferního ţilního katétru provedeme hygienickou desinfekci rukou. Po zaschnutí desinfekce natáhneme rukavice na jedno pouţití (Vytejčková, Sedlářová, Wirthová, Otradovcová, Kubátová 2015). Pomůcky k zavedení PŢK : - emitní miska, nesterilní rukavice, desinfekci na kůţi, čtverečky, Esmarchovo škrtidlo, kanyly různých velikostí, spojovací hadičku, stříkačku 5 – 10 ml, F 1/1 k propláchnutí spojovací hadičky, uzávěr na PŢK (dle zvyklostí odd.), krytí na PŢK dle zvyklostí oddělení (Kelnarová, 2009). Po zavedení PŢK našroubujeme spojovací hadičkou, která byla propláchnutá fyziologickým roztokem a překryjeme krytím. Krytí na PŢK máme několik druhů a záleţí na zvyklostech oddělení (Kelnarová, 2009). Transparentní krytí - vyměňuje se jedenkrát za 72 hodin, nebo vţdy po kaţdém znečištění. Netkaný textil – vyměňujeme denně, nebo během dne dle potřeby při znečištění. (Kelnarová, 2009).

1.5.7 Postup při zavádění periferního ţilního katétru Před zavedením periferního ţilního katétru provedeme identifikaci pacienta a následně pacienta poučíme. Vybereme ţílu, která je vhodná ke kanylaci. Ţílu vybíráme 28

pohmatem a vizuálně. Pacienta uloţíme do správné polohy, která je pro něj pohodlná a umoţní nám správné zavedení katétru. Vţdy musíme zvolit správnou velikost kanyly. Před samotným vpichem pacienta upozorníme (Kelnarová, 2009). Nasadíme Esmarchovo škrtidlo zhruba 10 cm nad předpokládanou punkcí ţíly. Dezinfikujeme místo vpichu a dezinfekci necháme zaschnout, ţílu si opět nevyhmatáváme. Můţeme si ji opět vyhmatat pouze ve sterilních rukavicích. Zavedeme periferní ţilní katétr a přes komůrku, která je součástí PŢK, sledujeme krevní návrat. Po zavedení zmáčkneme místo nad katétrem a vytáhneme mandrén. Napojíme spojovací hadičku, kterou jsme před napojením propláchli fyziologickým roztokem. Zkusíme správné zavedení tím, ţe aplikujeme fyziologický roztok a zkusíme zpětný návrat krve. Poté zafixujeme sterilním krytím, na které napíšeme datum, čas a jméno zavádějící sestry. Překryjme dle zvyklostí oddělení (Kelnarová, 2009).

1.5.8 Péče o periferní ţilní katétr Péče o PŢK je velmi důleţitá, protoţe správnou péčí lze předejít vzniku moţných komplikací. Je dobré znát standard péče o periferní ţilní katétr a řídit se jeho zněním (Kelnarová, 2009). Periferní ţilní katétr převazujeme dle druhu krytí, nebo vţdy při znečištění. Před samotným převazem provedeme hygienickou desinfekci rukou a nasadíme jednorázové rukavice. Sundáme lepení z kanyly, zkontrolujeme průchodnost katétru a místo vpichu. Odezinfikujeme, očistíme od krve a jiných nečistot a opět sterilně přikryjeme (Kelnarová, 2009).

1.5.9 Extrakce periferního ţilního katétru O vytaţení periferní ţilní kanyly rozhoduje lékař a to v případě, pokud jiţ není potřeba ţilního přístupu. Sestra můţe bez indikace lékaře periferní ţilní katétr vytáhnout a přepíchnout, pokud od jeho zavedení uplynuly tři dny nebo se vyskytly komplikace, které jsou spojené se zavedeným ţilním katétrem (Kelnarová, 2009).

29

1.6 Ošetřovatelské standardy Standardy stanovují kritéria pro péči a jsou normou úrovně kvalitní ošetřovatelské péče. Jsou vydávány jako právní předpisy ve Věstníku MZ ČR. Standardy si také vytváří zdravotnické zařízení nebo jsou připravovány organizacemi (Jarošová, Majkusová, Kozáková, Zeleníková 2015). Definic standardů je velké mnoţství. Měly by poukazovat na ošetřovatelské postupy a vedení dokumentace. Standardy popisují určité ošetřovatelské postupy. Mohou také určovat vybavení daného oddělení nebo pracoviště (Jarošová, Majkusová, Kozáková, Zeleníková 2015). „Zdravotnická zařízení jsou (podle dikce Koncepce ošetřovatelství ČR) povinna dodržovat standardy dané právními předpisy a přijmout vlastní ošetřovatelské standardy vycházející ze standardů doporučených Ministerstvem zdravotnictví ČR.“ (Jarošová, Majkusová, Kozáková, Zeleníková 2015, s. 26) „Společné ošetřovatelské standardy jsou vyjádřeny v doporučeních mezinárodních organizací Evropské unie, WHO a Mezinárodní rady sester (Internacional Council of Nurses – ICN.“ (Plevová, 2012, s. 236) Standardy můţeme rozdělit do dvou skupin: Centrální – vydává je ministerstvo zdravotnictví jako normy zákonné nebo podzákonné, ale také jako rámcové standardy, které mohou stanovovat cíle oborů, nebo kritéria pro realizaci procesů (Plevová, 2012). Lokální – jsou zpracovávány v daném zdravotnickém zařízení nebo na pracovišti a tyto standardy vychází ze standardů rámcových. Lokální standardy v péči o PŢK a CŢK NJ uvádím v Příloze 2 a 3. Standardy, které se zaměřují na proces, jsou nazývány téţ řídící standardy a stanovují postupy, které jsou závazné pro výkony, záznamy v praxi a v řízení lidí. Především se zaměřují na popis ošetřovatelských výkonů a činností. V souvislosti s akreditací, nebo certifikací

zdravotnických

zařízení

si

tyto

instituce

vytváří

vlastní

formy

ošetřovatelských standardů. O pouţívání standardů v jednotlivých zdravotnických zařízeních, které si je vytvořilo, rozhoduje management daného zařízení (Plevová, 2012). Standardy jsou vyuţívané především pro odbornou veřejnost a usnadňují zvyšování kvality ošetřovatelské péče. Na zpracování standardů neexistuje ţádný formální předpis. 30

Standardizace by měla být koordinována na národní úrovni institucí, která je předem určená. Tato instituce zajišťuje formální stránku a zdroje a zabývá se metodikou pro zpracování standardů. Veškeré standardy prochází ţivotními cykly: vznik, obnova a zánik (Http://www.mzcr.cz/ [online]).

31

2 Výzkumná část 2.1 Cíle a výzkumné otázky 1. Zjistit problematiku Péče o cévní vstupy. Výzkumné otázky 1. Jaké nejčastější komplikace periferních ţilních vstupů všeobecné sestry znají? 2. Jaké komplikace centrálních ţilních katétru všeobecné sestry znají? 3. Jak všeobecné sestry mohou předcházet komplikacím při zavedeném periferním a centrálním ţilním katétru? 2. Zjistit vědomosti sester o standardu Péče o cévní vstupy. Výzkumné otázky 1. Jak jsou všeobecné sestry seznámeny se standardy Péče o cévní vstupy? 2. Jak často jsou standardy Péče o cévní vstupy dodrţovány v praxi? 3 Jak jsou standardy Péče o cévní vstupy srozumitelné pro všeobecné sestry?

32

2.2 Metodika výzkumu Pro zpracování výsledků výzkumného šetření jsme pouţily kvantitativní metodu – dotazník. Dotazník vlastní konstrukce byl distribuován v Nemocnici Jihlava p.o (Příloha1). Dotazník obsahuje 27 otázek, z toho 7 otázek otevřených kdy mohli respondenti vpisovat své poznatky a 20 otázek s moţností volby z daných odpovědí, kde bylo moţno vybrat jen jednu odpověď dle uváţení respondenta. K jeho zpracování jsem vycházela z výzkumných cílů a výzkumných poloţek. Ke kaţdé výzkumné poloţce jsou vztaţeny otázky v dotazníku, tak aby bylo dosáhnuto výzkumného cíle. K prvnímu cíli a k první výzkumné poloţce se vztahovaly otázky v dotazníku 4, 5, 6, 7, 8. K druhé výzkumné poloţce se vztahovaly otázky 9, 10, 11, 12 a ke třetí výzkumné poloţce 13, 14, 15, 16. K druhému cíli a k první výzkumné poloţce se vztahovaly otázky 17, 18, 19 k druhé výzkumné poloţce 20, 21, 22, 23 a ke třetí výzkumné poloţce 24, 25, 26, 27. K psaní textu jsem pouţila textový procesor Microsoft Word 2010. Pro tvorbu tabulek, grafů a sčítání jsem pouţila tabulkový procesor Microsoft Excel 2010.

2.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Skupinu respondentů tvořily všeobecné sestry pracující

na vybraných odděleních

Nemocnice Jihlava p.o. Dotazníkového šetření se zúčastnilo osm oddělení: onkologie, interní

oddělení,

traumatologické

oddělení,

traumatologicko–ortopedická

JIP,

kardiologická JIP, neurologická JIP, chirurgická JIP a interní JIP. Osloveni byli respondenti, kteří se při své práci pečují o cévní vstupy. V úvodu dotazníku byli respondenti seznámeni s tématem mé bakalářské práce a ujistila jsem je, ţe tento dotazník je zcela anonymní. Vyplnění dotazníku bylo dobrovolné. V dotazníkovém šetření byli respondenti oslovení nejen ohledně znalostí standardů Péče o cévní vstupy, ale i o ošetřování cévních vstupů a znalostí moţných komplikací.

2.4. Průběh výzkumu Výzkum probíhal v Nemocnici Jihlava p.o. od ledna 2016 do března 2016. Během distribuce dotazníků jsem se setkala s neochotou dotazníky vyplňovat. I přesto jsem byla

překvapená

návratností

vyplněných

dotazníků.

Bylo

rozdáno

celkem 33

110 dotazníků. Z toho se mi vrátilo 90 dotazníků. Pět dotazníků nebylo úplně vyplněno, tak pouze 85 (100 %) dotazníků z celkového mnoţství, bylo moţno pouţít k dalšímu zpracování.

34

2.5. Výsledky Na základě vyhodnocení dotazníků je kaţdá otázka vyhodnocena příslušným grafem. Vše je vyhodnocováno v příslušném pořadí, jak je uvedeno v dotazníku. Otázka č. 1: Na kterém oddělení pracujete?

Graf 1 Dotazovaná oddělení

Tento graf znázorňuje zastoupení respondetnů z jednotlivých odděleních. Z chirurgické JIP odpovídalo 15 (17,6 %) respondentů. Z interního oddělení odpovídalo 14 (16,5 %) respondentů. Z traumatologicko-ortopedické JIP bylo 12 (14,1 %) respondentů. Z kardiologické JIP bylo 11 (12,9 %). Z onkologického oddělení bylo 10 (11,8 %) respondentů. Z traumatologického oddělení bylo 9 (10,6 %) respondentů. Z interní JIP odpovídalo 8 (9,4 %) respondentů. Nejmenší zastoupení měla neurologická JIP, kde odpovídalo 6 (7,1 %) respondentů.

35

Otázka č. 2: Jaká je délka vaší praxe?

Graf 2 Délka praxe

V tomto grafu je znázorněna délka praxe respondentů. 18 (21,1 %) délku praxe do 5-ti let, 14 (16,5 %) respondetnů uvedlo délku praxe od 5 – 10 let. Délku praxe 11 – 15 let uvedlo 18 (21,2 %) respondentů a s praxí 15 a více let uvedlo 35 (41,1 %) respondentů.

36

Otázka č. 3: Vaše nejvyšší dosaţené vzdělání?

Graf 3 Vzdělání

V tomto grafu je znázorněné nejvyšší dosaţené vzdělání dotazovaných respondentů. Se SZŠ vzděláním odpovídalo 45 (53 %) respondentů. VOŠ uvedlo 21 (25 %) respondentů. Vysokoškolské vzdělání (Bc.) uvedlo 12 (8 %) respondentů a vysokoškolské (Mgr.) 7 (8 %) respondentů.

37

Otázka č. 4: Jak často se na vašem oddělení setkáváte s periferním ţilním katétrem/PŢK/?

Graf 4 Četnost setkávání s periferním ţilním katetrem

Několikrát denně se s periferním ţilním katétrem setkává 82 (96,4 %) respondentů. Vyjímečně se setkává 1 (1,2 %) a nikdy 1 (1,2 %). S periferním ţilním katétrem se 1x týdně setkává 1 (1,2 %) respondent.

38

Otázka č. 5: Jak často se setkáváte s komplikacemi u zavedených ţilních vstupů?

Graf 5 Setkávání s komplikacemi

Z tohoto grafu vyplývá, ţe s komplikacemi u zavedených ţilních vstupů se 1x měsíčně setkává 42 (51,2 %) respondentů. Méně respondentů 38 (46,3 %) se s komplikacemi setkává 1x týdně. Kaţdý den se s komplikacemi setkává 1 (1,2 %) respondent. S komplikacemi se nikdy nesetkal 1 (1,2 %) respondent.

39

Otázka č. 6: Napište, jaké komplikace u zavedených PŢK znáte?

Graf 6 Uvedení znalostí komplikací u PŢK

Tento graf znázorňuje znalosti komplikací u zavedených PŢK. Flebitidu uvedlo 25 (29,4 %) respondentů. Zarudnutí místa vpichu uvedlo 20 (23,5 %) respondentů. Obtékání kanyly uvedlo 15 (17,6 %) respondentů. Paravenozní podání léků uvedlo 10 (11,8 %) respondentů. Bolestivost v místě vpichu uvedlo 9 (10,6 %) respondentů. Hematom jako komplikaci označilo 5 (5,9 %) respondentů a nekrózu napsal 1 (1,2 %) respondent.

40

Otázka č. 7: S jakou nejčastější komplikací u zavedených PŢK se ve své praxi setkáváte?

Graf 7 Nejčastější komplikace u zavedených periferních ţilních katérů

Tento graf znázorňuje, s jakou nejčastější komplikací se respondenti ve své praxi setkávají. Za nejčastější komplikaci uvedlo 36 respondentů (42,4 %) paravenozní podání léků. Za druhou nejčastější komplikaci bylo uvedeno zarudnutí místa vpichu, coţ uvedlo 31 respondentů (36,5 %), a flebitidu uvedlo 18 respondentů (21,2 %).

41

Otázka č. 8: Jak dlouho můţe být zavedený PŢK?

Graf 8 Délka zavedení periferního ţilního katéru

V tomto grafu je znázorněna délka zavedené PŢK. Opověď 3 dny zvolilo 75 (88,2 %) respondentů. Dle potřeby uvedlo 8 (9,4 %) respondentů a pouze 2 (2,4 %) respondenti napsali délku zavedení jeden den.

42

Otázka č. 9: Jak často se na vašem oddělení setkáváte s centrálním ţilním katétrem /CŢK/?

Graf 9 Četnost setkávání s centrálním ţilním katetrem na oddělení

Tento graf poukazuje na to, jak často se respondenti setkávájí s centrálním ţilním katétrem. S centrálním ţilním katétrem se 1x týdně setkává 47 (55,3 %) respondetnů. Jedenkrát za městíc se s CŢK setkává 27 (31,8 %) respondentů a 11 (12,9 %) respondentů se s CŢK setkává 1x denně.

43

Otázka č. 10: Znáte komplikace u zavedených CŢK?

Graf 10 Znalost komplikací u zavedených CŢK

Tímto grafem je znázorněno, zda respondenti znají komplikace u zavedených centrálních ţilních vstupů. Komplikace zná 81 (93 %) respondentů. Komplikace neznají 3 (3,5 %) respondenti a komplikace neznal 1 (1,2 %) respondent.

44

Otázka č. 11: Napište, které komplikace u zavedených CŢK znáte?

Graf 11 Znalost konkrétní komplikace u CŢK

V tomto grafu je znázorněno jaké komplikace u zavedených CŢK respondenti znají. Za nejčastější komplikaci byla uvádělna katétrová sepse. Tuto komplikaci uvedlo 32 (37,6 %) respondentů. Zarudnutí místa vpichu označilo 30 (35,3 %) respondentů. Subfebrilie uvedlo 9 (10,6 %) respondentů. Embolii napsalo 6 (7,1 %) dotázaných. Neprůchodnost katétru uvedlo 5 (5,9 %) respondentů. Vadu materiálu uvedli 2 (2,4 %) respondenti. Nespolupráci pacienta uvedl 1 (1,2 %) dotazovaný respondent.

45

Otázka č. 12: Jak často se setkáváte s komplikacemi u zavedených CŢK?

Graf 12 Četnost setkávání s komplikacemi u zavedených CŢK

V tomto grafu je znázorněna četnost setkávání s komplikacemi u zavedených CŢK.S komplikacemi se 1x týdeně setkává 49 (57,6 %) respodnentů, 18 respondentů (21,2 %) se s komplikacemi setkává 1x za měsíc a stejné mnoţství respondentů 18 (21,2 %) se s komplikacemi nesetkává.

46

Otázka č. 13: Víte jak předcházet komplikacím u zvedených PŢK a CŢK?

Graf 13 Předcházení komplikací u zavedených PŢK a CŢK

Z celkového mnoţství respondentů 83 (97,6 %) respondentů odpovědělo, ţe ví jak předcházet komplikacím. Pouze 2 (2,4 %) respondenti uvedli, ţe neví jak předcházet komplikacím.

47

Otázka č. 14: Napište alespoň tři opatření, kterými lze předcházet komplikacím u zavedených PŢK a CŢK:

Graf 14 Opatření předcházení komplikací u zavedených ţilních vstupů

Tento graf znázorňuje odpovědi respondentů, kteří měli u této otázky uvést tři moţnosti jak předcházet komplikacím u zavedených ţilních vstupů. Celkem jsem získala 340 (100 %) odpovědí. Aseptický přístup uvedlo 84 (25,0 %) respondentů, 76 (22,0 %) respondentů uvedlo dodrţování délky zavedení katétrů, 75 (21,0 %) respondentů uvedlo kontroly místa vpichu. Pravidelnou výměnu krytí uvedlo 65 (20,0 %) respondentů, 33 (10,0 %) respondentů uvedlo minimální rozpojovájí setů, 4 (1, 0 %) uvedlo hygienickou dezinfekci rukou. A pravidelné proplachy F 1/1 uvedli 3 (1,0 %) respondenti.

48

Otázka č. 15: Jak dlouho můţe být na vašem oddělení zavedený CŢK?

Graf 15 Délka zavedení CŢK

V tomto grafu je znázorněno, jak dlouho můţe být na oddělení dotazovaných respondentů zaveden CŢK. Neţ se objeví komplikace, uvedlo 43 (50,6 %) respondentů, 14 dní uvedlo 33 (38,8 %) respondentů, 8 (9,4 %) respondentů nevědělo a týden uvedl 1 (1,2 %) respondent.

49

Otázka č. 16: Sledujete moţné komplikace u zavedených ţilních vstupů u převazů?

Graf 16 Sledování komplikací u zavedených ţilních vstupů

Tento graf znázorňuje sledování komplikací u převazů zavedených ţilních vstupů. Moţné komplikace u převazů sleduje 81 (95,3 %) respondentů, občas sledují komplikace 4 (4,7 %) respondenti. Odpověď nesleduji, nebyla označena ţádným respondentem.

50

Otázka č. 17: Byli jste na vašem oddělení seznámeni se standardy Péče o cévní vstupy?

Graf 17 Seznámení se standardy Péče o cévní vstupy

Tento graf nám znázorňuje, zda dotazování respondenti byli seznámeni se standardy Péče o cévní vstupy. Seznámeno se standardy Péče o cévní vstupy bylo 80 (94,1 %), 4 (4,7 %) nebyli seznámeni se standardy Péče o cévní vstupy a 1 respondent (1,2 %) nevěděl, jestli byl se standardy seznámen.

51

Otázka č. 18: Jakým způsobem jste byli seznámeni se standardy Péče o cévní vstupy?

Graf 18 Způsob seznámení se standardy Péče o cévní vstupy

Tímto grafem je znázorněno, jakým způsobem byli respondenti na svém oddělení seznámeni se standardy Péče o cévní vstupy. Vedoucím pracovníkem bylo se standardy Péče seznámeno 43 (50,6 %) respondentů, 17 (20,0 %) respondentů bylo se standardy seznámeno kolegyní nebo kolegou a 25 (29,4 %) respondentů se se standardy Péče o cévní vstupy seznámilo na základě samostudia.

52

Otázka č. 19: Seznamujete se pravidelně se standardy Péče o cévní vstupy?

Graf 19 Pravidelnost seznamování se standardy

Tento graf znázorňuje pravidelnost seznamování se standardy Péče o cévní vstupy. Pravidelně se seznamuje se standardy Péče o cévní vstupy 75 (88,2 %) respondentů, 10 (11,8%) respondentů se pravidelně neseznamuje se standardy Péče o cévní vstupy .

53

Otázka č. 20: Sledujete pravidelně změny ve standardech Péče o cévní vstupy?

Graf 20 Sledování změn ve standardech

Tento graf znázorňuje pravidelnost seznamování se se změnami ve standardech Péče o cévní vstupy. Odpověď vţdy označilo 30 (35,3 %) respondentů, 28 (32,9 %) respondentů uvedlo, ţe se často seznamují se změnami, 27 (28,2 %) respondentů sledujezměny občas a 3 (3,5 %) respondenti změny nesledují.

54

Otázka č. 21: Popište postup pro udrţení průchodnosti ţilního katétru:

Graf 21 Postup pro udrţení průchodnosti ţilního katétru

V tomto grafu je znázorněno, jak respondenti udrţují průchodnost ţilního katétru. Pravidelnými proplachy F 1/1 udrţuje průchodnost 42 (49,4 %) respondentů, 25 (29,4 %) respondentů uvedlo kontinuální podání infuze a 18 (21,2 %) respondentů uvedlo heparinovou zátku.

55

Otázka č. 22: Dodrţujete přesné postupy péče o cévní vstupy dle standardů?

Graf 22 Dodrţování postupů dle standardů

Tímto grafem je znázorněno, zda dotazovaní respondenti dodrţují přesné postupy péče o cévní vstupy dle standardů. Přesný postup péče dle standardů dodrţuje 76 (89,4 %) respondentů. Občase se standardy Péče o cévní vstupy řídí 9 (10,6 %) respndentů. Odpověď vyjímečně a odpověď ne nezvolil ţádný z dotázaných respondentů.

56

Otázka č. 23: Napište, tři věci, kterézaznamenáváte na krytí u venózních vstupů:

Graf 23 Záznamy na krytí u venóznich vstupů

V tomto grafu je znázorněno, co respondenti zapisují na krytí u venózních vstupů. Měli zde napsat tři jediné moţné správné odpovědi. Datum, čas a podpis uvedlo 82 (96,5 %) respondentů, podpis nezvolili 3 (3,5 %) z dotázaných.

57

Otázka č. 24: Jsou pro vás standardy Péče o cévní vstupy srozumitelné?

Graf 24 Srozumitelnost standardů

Tento graf znázorňuje odpovědi, zda jsou standardy Péče o cévní vstupy srozumitelné pro dotazované respondenty. Za srozumitelné je označilo 82 (96,5 %) respondentů, 3 (3,5 %) respondenti je označilo za nesrozumitelné.

58

Otázka č. 25: Jak často převazujete transparentní krytí u ţilních vstupů?

Graf 25 Převazy transparentního krytí

V tomto grafu jsou znázorněny odpovědi respondentů, jak často se převazuje transparentní krytí u venózních vstupů. Převazy vstupů 1x za 3 dny uvedlo 55 (64,7 %) respondentů, 29 (34,1 %) uvedlo, ţe transparentní krytí převazuje denně a 1 (1,2 %) převazuje transparentní krytí 1x za týden.

59

Otázka č. 26: Jste po přečtení standardu Péče o cévní vstupy postupovat dle doporučení?

Graf 26 Schopnost postupovat dle standardů

V tomto grafu je znázorněno, zda dotazovaní respondenti jsou schopni po přečtení standardů posupovat dle pokynů. Vţdy je schopno postupovat 64 (72,9 %) respondentů, 19 (22,4 %) respondentů uvedlo, ţe občas jsou schopni postupovat dle standardů a 4 (4,7 %) respondenti nejsou schopni postupovat dle standardů.

60

Otázka č. 27: Chtěli byste změnu vestandardech Péče o cévní vstupy? Jaké:

Graf 27 Změny ve standardech Péče o cévní vstupy

Tento graf znázorňuje odpovědi, zda by dotazovaní chtěli ve standardech péče o cévní vstupy něco změnit. Ve standardech péče o cévní vstupy by nic nezměnilo 82 (96,5 %) respondentů, 3 (3,5 %) respondenti by změnu provedli.

61

Posouzení délky praxe a znalostí komplikací u zavedených venózních vstupů.

Graf 28 Posouzení délky praxe a komplikací

Tento graf vyhodnocuje délku praxe a setkávání se s komplikacemi. U dotazovaných s praxí do5-ti let odpovídalo 18 (100 %) respondentů. S paravenózním podáním infuze se setkalo 13 respondentů (71,5 %), s flebitidou se setkal 1 (5,5 %) z dotázaných a se zarudnutím se setkali 4 respondenti (23, 0 %). S délkou praxe 5-10 let odpovídalo 14 (100 %) respondentů s paravenózním podáním infuze se setkali 3 respondenti (21,4 %) s flebitidou se setkali 4 (28,6 %) a se zarudnutím se setkalo 7 (50,0 %) dotázaných respondentů. U respondentů s praxí 11-15 let odpovídalo 18 (100%) respondentů. S paravenózním podáním infuze se setkalo 7 dotázaných (39,0 %). S flebitidou se setkalo 5 (27,7 %) respondentů a se zarudnutím se setkalo 6 (33,3 %) respondentů. S délkou praxe více neţ 15 let odpovídalo 35 (100 %) respondentů. S paravenózním podáním léků setkalo ve 13 (37,4 %) dotazovaných respondentů., s flebitidou se setkalo 11 dotázaných (31,3 %), a se zarudnutím se při své praxi setkalo 11 (31,3 %) respondentů.

62

Způsob seznámení se standardy Péče o cévních vstupech.

Graf 29 Způsob seznámení se standardy na oddělení

Tento graf znázorňuje, jak byli respondenti seznámeni se standardy Péče o cévní vstupy. K jinému stylu grafu jsem přistoupila z důvodu lepší přehlednosti dat. Z TRM-ORT JIP odpovídalo 12 (100 %) respondentů. Se standardy Péče o cévní vstupy bylo seznámeno 9 (75 %) respondentů vedoucím pracovníkem. Na základě samostudia byli se standardy Péče o cévní vstupy seznámeni 3 respondenti (25 %). Z onkologického oddělení odpovídalo 10 (100 %). Vedoucím pracovníkem bylo se standardy Péče o cévní vstupy seznámeno 7 (70 %) respondentů, 3 respondenti (30 %) vyuţilo samostudia. Z interního oddělení odpovídalo 14 (100 %). Vedoucím pracovníkem bylo se standardy Péče o cévní vstupy seznámeno 5 (35,7 %) respondetnů. 3 (22,9 %) respondenti kolegyní nebo kolegou a 6 (41,4 %) respondentů na základě samostudia. Z neurologické JIP odpovídalo 6 (100 %). Vedoucím pracovníkem byli se standardy Péče o cévní vstupy seznámeni 4 respondenti (66,8 %),1 respondent (16,6 %) 63

kolegyní, nebo kolegou a 1 (16,6 %) na základě samostudia. Z chirurgické JIP odpovídalo 15 (100 %) respondentů. Vedoucím pracovníkem bylo se standardy Péče o cévní vstupy seznámeno 6 (40 %), kolegyní nebo kolegou byli seznámeni 2 (13,3 %) a samostudiem bylo seznámeno 7 (46,7 %) respondentů. Z traumatologického oddělení odpovídalo 9 (100 %) bylo se standardy Péče o cévní vstupy vedoucím pracovníkem seznámeno 6 (66,7 %), 2 respondenti (22,2 %) kolegyní, nebo kolegou a 1 respondent (11,1 %) se seznámilo se standardy Péče o cévní vstupy samostudiem. Z interní JIP odpovídalo 8 (100 %) respondetnů. Se standardy Péče o cévní vstupy byli 4 (50 %) respondenti seznámeni vedoucím pracovníkem, 2 (25 %) byli seznámeni kolegyní nebo kolegou a 2 (25 %) na základě samostudia. Z kardiologické JIP odpovídalo 11 (100%), 3 (27,3 %) byli se standardy Péče o cévní vstupy seznámeni vedoucím pracovníkem, 5 respondentů (45,4 %%) seznámil se standardy Péče o cévní vstupy kolega nebo kolegyně a 3 respondenti (27,3 %) se ze standardy Péče o cévní vstupy seznámili samostudiem.

64

2.6. Diskuze V mé bakalářské práci jsme stanovily dva cíle. Prvním cílem bylo zjistit problematiku péče o cévní vstupy. Druhým cílem bylo zjistit vědomosti sester o standardech Péče o cévní vstupy. Ke kaţdému cíli byly stanoveny tři výzkumné poloţky. Tyto poloţky byly vyhodnoceny na základě dotazníkového šetření v Nemocnici Jihlava p.o. na námi vybraných odděleních: onkologie, interní oddělení, traumatologické oddělení, traumatologicko–ortopedická JIP, kardiologická JIP, neurologická JIP, chirurgická JIP a interní JIP. Výsledky práce jsem porovnávala se dvěma bakalářskými pracemi Viktora Komínka (2006) zpracované na téma Péče o periferní ţilní vstupy na vybraných pracovištích FN Brno Bohunice. Ke své výzkumné práci vyuţil dotazníkové šetření ve FN Brno Bohunice. Výzkumný vzorek v jeho práci tvořilo 51 plně vyplněných dotazníků. K dalšímu porovnání jsem pouţila bakalářskou práci Martiny Petlachové (2009). Tato práce byla zpracovaná na téma Péče o centrální venózní katétry. Ke svému výzkumu pouţila dotazníkové šetření, které probíhalo ve FN Brno na pracovišti Jihlavská a Černopolní. Výzkumný vzorek tvořilo 122 respondentů. K dalšímu srovnání jsem zvolila odborný časopis Pakistan Journal of Medical sciences vydaný 2014. Byla zde zkoumána délka zavedení a aplikace léků v souvislosti se vznikem flebitid. Výzkumného šetření se zúčastnilo 103 pacientů se zavedenými periferními ţilními katétry. K dalšímu srovnání jsem pouţila jednu diplomovou práci Bc. Černocké, DiS. (2012) zpracovanou na téma Standardy ošetřovatelské péče v agenturách domácí péče. Výzkum probíhal na základě dotazníkového šetření v agenturách domácí péče Jihomoravského a Moravskoslezského kraje. Vzorek respondentů byl vytvořen z 93 plně vyplněných a navrácených dotazníků. V prvních třech otázkách jsou uvedeny identifikační údaje. Na základě identifikačních údajů jsem zjišťovala, na kterém oddělení respondenti pracují, délku praxe a jejich nejvyšší dosaţené vzdělání. Nejvíce dotazníků se mi vrátilo z chirurgické jednotky intenzivní péče a nejmenší návratnost byla naopak z neurologické jednotky intenzivní péče. Nejvíce respondentů bylo s délkou praxe nad 15 let a nejmenší zastoupení měli respondenti s praxí 5 – 10 let. Ve vzdělání byli nejvíce zastoupeni respondenti se SZŠ a nejméně s vysokoškolským magisterským vzdělaním. 65

K prvnímu cíli, kterým jsme zjišťovaly problematiku péče o cévní vstupy, se vztahovaly tři výzkumné poloţky. První výzkumnou poloţkou jsme zjišťovaly, jaké nejčastější komplikace u periferních ţilních vstupů všeobecné sestry znají. Druhým výzkumným údajem jsme zjišťovaly, jaké komplikace znají u centrálních ţilních katetrů. Třetím výzkumným bodem jsme pátraly, jak všeobecné sestry mohou předcházet komplikacím u

zavedeného

periferního

a

centrálního

ţilního

katétru.

K prvnímu

cíli

a k první výzkumné poloţce se vztahovaly otázky v dotazníku 4, 5, 6, 7, 8. U otázky č. 4 jsme se dotazovaly respondentů, jak často se na svém oddělení setkávají s periferním ţilním katétrem.

Z vyhodnocených otázek jsme zjistily, ţe několikrát

denně se s periferním ţilním katétrem setkává 82 (96,4 %) respondentů. Vyjímečně se s periferním ţilním katétrem setkává 1 (1,2 %) dotazovaný, 1x týdně se potkává se zavedeným periferním ţilním katétrem 1 (1,2 %) respondent. Odpověď nikdy uvedl 1 (1,2 %) dotazovaný respondent. Otázkou č. 5 jsme zjišťovaly, kolik respondentů se setkává s komplikacemi u zavedených PŢK. Po vyhodnocení této otázky jsme zjistily, ţe s komplikacemi u zavedených PŢK se setkává většina respondentů 42 (51,2 %) 1x za měsíc. Jednou týdně pozoruje komplikace 38 (46,3 %) dotázaných respondentů, 1 (1,2 %) dotazovaný respondent uvádí problémy se zavedenými PŢK denně a 1 (1,2 %) respondent se s komplikacemi se ve své praxi nikdy nesetkal. Tyto odpovědi mě nepřekvapily. Sama pracuji na oddělení, kde se s cévními vstupy setkávám při kaţdé své směně. Komplikace u zavedených ţilních vstupů pozoruji 1x za měsíc. S tímto výsledkem můţeme být spokojené, protoţe se setkat s komplikacemi u zavedeného periferního katétru 1x za měsíc, je velmi dobrý výsledek. V otázce č. 6 bylo moţné vpisovat jednu odpověď. Respondenti měli napsat jakou komplikaci u zavedených PŢK znají. Nejčastější odpovědí na tuto otázku byla flebitida. Tuto odpověď uvedlo 25 (29,4 %) respondentů. Zarudnutí v místě vpichu vepsalo 20 (20,5 %) dotázaných. Obtékání kanyly označilo 15 (17,6 %) dotazovaných respondentů. Bolest uvedlo 9 (10,6 %) respondentů. Hematom byl označen 5 (5,9 %) respondenty a nekrózu uvedl pouze 1 (1,2 %) respondent. Ke srovnání jsem pouţila práci Viktora Komínka (2006), který ve své práci uvádí jako nejčastější komplikaci bolestivost v místě zavedení a to u 31 respondentů. V mé práci je bolestivost v místě vpichu aţ na páté pozici. Sice se v obou pracích rozcházíme ohledně komplikací, ale z výsledků je patrno, ţe všeobecné sestry mají přehled o moţných komplikacích, které mohou vzniknout u zavedených PŢK. 66

U otázky č. 7 jsme zjišťovaly, s jakou nejčastější komplikací se respondenti při své praxi setkávají. Paravenózní podání infuze označilo 36 respondentů (42,4 %). Za druhou nejčastější komplikaci bylo uvedeno zarudnutí místa vpichu, coţ potvrdilo 31 respondentů (36,5 %) a flebitidu vybralo 18 respondentů (21,2 %). Po zpracování dotazníků jsme zjistily, ţe se respondenti nejčastěji setkávají s paravenózním podáním infuzí. Opět jsem pro srovnání pouţila práci Viktora Komínka (2006), kde flebitida byla označena 19-ti respondenty za druhou nejčastější komplikaci. Z čehoţ vyplývá, ţe flebitida je dle těchto průzkumů označována za velmi častou komplikaci u zavedených PŢK. K dalšímu srovnání jsem pouţila odborný časopis Pakistan Journal of Medical sciences (2014). V tomto otištěném článku je uvedena studie, které se zúčastnilo 103 pacientů se zavedeným PŢK. Tato studie zkoumala výskyt flebitidy v závislosti na délce zavedení PŢK a aplikaci léků. Výzkum potvrzuje, ţe flebitida u zavedených ţilních vstupů je v 41,2 % nejčastější komplikací. Je zde uvedeno, ţe této komplikaci lze předcházet kratší dobou zavedení periferních ţilních vstupů a významně se na rozvoji flebitidy podílí aplikované léky. Myslím si, ţe záleţí na prioritách a znalostech respondentů, jaké komplikace povaţuje za nejčastější. Zároveň jsem porovnávala délku praxe a setkávání s komplikacemi u zavedených PŢK. Respondentů s praxí do 5-ti let odpovídalo 18 S paravenózním podáváním léků se setkalo

13

dotazovaných

(71,5

%),

flebitidu

pozoroval

1

(5,5

%)

z dotázaných a zarudnutí v místě vpichu uvedli 4 (23,0 %) respondenti z této věkové skupiny. S délkou praxe 5 – 10 let odpovídalo 14 respondentů. Tito dotazovaní se nejčastěji setkali se zarudnutím místa vpichu, tuto odpověď zvolilo 7 (50,0 %) dotázaných. S paravenózním podáním se setkali 3 (21,43 %) respondenti. Flebitidu uvedli 4 (28,6 %) respondenti. U respondentů s praxí 11 - 15 let odpovídalo 18 dotázaných. S paravenózním podáním infúzí se setkalo 7 dotázaných (39,0 %), zarudnutí uvedlo 6 (33,3%) respondentů. Flebitidu označilo 5 (27,7 %) respondentů. Odpovídajících respondentů s délkou praxe více neţ 15 let bylo 35 Paravenózní podání infúzí uvedlo 13 (37,4 %) dotazovaných. Flebitidu označilo 11 dotázaných (31,3 %), a se zarudnutím se při své praxi setkalo 11 (31,3 %) respondentů. Vše je znázorněno v grafu č.29. Flebitidu jako nejčastější komplikaci uvedli respondenti s délkou praxe více neţ 15 let. Tuto komplikaci označilo 11 (31,3 %) dotázaných. Nejméně oslovených respondentů 67

1 (5,5 %) uvedlo flebitidu s praxí do 5-ti let. Se zarudnutím v místě vpichu se nejvíce setkalo 7 (50,0 %) respondentů s délkou praxe 5 – 10 let. Nejméně respondentů 4 (23,0 %) tuto komplikaci označilo s délkou praxe do 5-ti let. Z tohoto porovnání je patrné, ţe všeobecné sestry s praxí více neţ 15 let jsou více obeznámeny s moţnými komplikacemi u zavedených PŢK, neţ sestry s niţší dobou praxe. V tomto případě mohu jen souhlasit, ţe sestrám s menší dobou praxe spíše chybí zkušenosti v rozpoznávání komplikací, neţ jejich neznalost. Také si myslím, ţe na standardním oddělení je sledování moţných komplikací obtíţnější, neţ na jednotkách intenzivní péče. Zřejmě je to dáno tím, ţe jedna všeobecná sestra na standardním oddělení má na starosti deset i více pacientů. Všichni sice nemají zavedený PŢK, ale jedna sestra musí za svou směnu zvládnout mnoho úkolů, a proto péče o cévní vstupy není vţdy prioritou. U otázky č. 8 jsme zkoumaly, zda respondenti vědí, jak dlouho můţe být zvedeny PŢK. Odpověď 3 dny zvolilo 75 (88,2 %) respondentů. Dle potřeby uvedlo 8 (9,4 %) dotazovaných. A pouze 2 (2,4%) respondenti napsali délku zavedení jeden den. .K druhé výzkumné poloţce, kterou jsme zjišťovaly, jaké komplikace všeobecné sestry znají u zavedených CŢK se v dotazníku vztahovaly tyto otázky: 9, 10, 11, 12. Otázkou č. 9 jsme zjišťovaly, jak často se respondenti na svém oddělení setkávají s CŢK. Dle odpovědí, které jsme vyhodnotily, je patrné, ţe 1x týdně se s CŢK setkává 47 (55,3 %) dotazovaných. Jednou měsíčně se s CŢK setkává 27 (31,8 %) respondentů a 1x denně se s CŢK setkává 11 (12,9 %) dotazovaných. V otázce č. 10 je vyhodnoceno, zda respondenti znají komplikace u zavedených CŢK. Komplikace zná 81 (93 %) respondentů, 3 (3,5 %) dotazovaní komplikace neznají a 1 respondent (1,2 %) o komplikacích nevěděl. Tyto odpovědi nás uspokojily, protoţe je z tohoto vyhodnocení patrné, ţe všeobecné sestry v 93 % jsou obeznámeny s moţnými komplikacemi u zavedených CŢK. Ke srovnání jsem zde pouţila práci Martiny Petlachové (2009). V její práci znalo komplikace jen 59,8 % dotázaných respondentů. Zde mohu konstatovat, ţe dle výzkumného šetření v NJ, všeobecné sestry jsou lépe informovány o moţných komplikacích u zavedených centrálních ţilních vstupů. Otázkou č. 11 jsme zjišťovaly, jaké komplikace u zavedených CŢK všeobecné sestry znají. Tato otázka byla otevřená, s moţností vepsat jednu odpověď. Nejvíce byla uvedena odpověď katétrová sepse. Tuto odpověď uvedlo 32 (37,6 %) dotázaných. Druhou komplikaci, kterou respondenti uvedli, bylo zarudnutí místa vpichu. Tuto moţnost zvolilo 30 (35,3 %) respondentů. Nespolupráci pacienta uvedl 1 (1,2 %) 68

respondent. Jak uvádí Zadák (2008) katétrová sepse je nezávaţnější a nejčastější komplikací u zavedených CŢK. U otázky č. 12 jsme zkoumaly, jak často se respondenti setkávají s komplikacemi u zavedených CŢK. Moţnost „A“ zvolilo 49 (57,6 %) dotázaných, odpověď „B“ 1x měsíčně 18 (21,2 %) respondentů, variantu „C“ nikdy 18 (21,2 %) respondentů. Dle mého názoru je setkávání se s komplikacemi 1x týdně alarmující informací. Tímto zjištěním jsme byly nemile překvapeny a rozhodně je to na pováţenou. Komplikace, které jsou spojené se zavedenými CŢK, jsou závaţné a mohou pacienta na ţivotě. Ovšem záleţí na specifikaci komplikací. Ke komplikacím dochází především nedodrţováním zásad asepse. Třetí výzkumnou poloţkou jsme zjišťovaly, jak všeobecné sestry mohou předcházet komplikacím u zavedených PŢK a CŢK. K této výzkumnému bodu se vztahovaly otázky uvedené v dotazníku: 13, 14, 15, 16. Otázkou č. 13 jsme zkoumaly, zda dotazovaní respondenti vědí, jak předcházet komplikacím u zavedených ţilních vstupů. V této otázce nám 83 (97, 6 %) odpovědělo kladně. Pouze 2 (2,4 %) respondenti uvedli opověď negativní. Z tohoto zjištění plyne, ţe respondenti vědí, jak předcházet komplikacím u zavedených ţilních vstupů. Opačný výsledek výzkumu by poukazoval na nízkou úroveň znalostí v oblasti ošetřování. Otázka č. 14 byla otevřená a respondenti měli uvést minimálně tři opatření, kterými mohou předcházet komplikacím. Nejčastější odpovědí byl aseptický přístup. Tuto odpověď zvolilo 84 (25,0 %) respondentů, 76 (22,0 %) dotázaných uvedlo dodrţování délky zavedení katétrů, 75 (21,0 %) respondentů napsalo kontroly místa vpichu. Pravidelnou výměnu krytí zmínilo 65 (20,0 %) respondentů, 33 (10,0 %) respondentů uvedlo minimální rozpojování setů, 4 (1,0 %) dotazovaní uvedli hygienickou dezinfekci rukou. Pravidelné proplachy Fyziologickým roztokem (F 1/1) se objevily ve třech odpovědích (1,0 %). Výsledky byly zajímavé, avšak ne překvapující. Jediným negativním zjištěním bylo, ţe hygienická dezinfekce rukou patřila na téměř poslední místo. Podle Vorlíčka, Abrhámové a Vorlíčkové (2012) jsou ruce personálu nejčastějsím zdrojem přenosu infekce. Dle mého názoru by hygienická dezinfekce rukou měla být moţností první volby. Z této vyhodnocené otázky vyplývá, ţe respondenti znají moţnosti, jak předcházet komplikacím u zavedených ţilních vstupů. Otázkou č. 15 jsme zjišťovaly, jak dlouho můţe být zaveden CŢK na oddělení dotazovaných respondentů. Dokud se neobjeví komplikace, bylo uvedeno u 43 (50,6 %) respondentů, moţnost 14-ti dní uvedlo 33 (38,8 %) dotazovaných. Osm respondentů 69

(9,4 %) nevědělo a týden uvedl 1 (1,2 %) dotazovaný respondent. Dle mého názoru doba zavedení CŢK záleţí na typu centrálního ţilního katétru. Také bychom se měli řídit doporučením výrobce. V otázce č. 16 byli respondenti dotazováni, zda u převazů sledují moţné komplikace. Vţdy moţné projevy komplikací pozoruje 81 (95,3 %) respondentů a občas je sledují 4 (4,7 %) respondenti. Odpovědi na tuto výzkumnou otázku nás plně uspokojily, jelikoţ dotazované všeobecné sestry vědí, ţe musí sledovat cévní vstupy, aby předcházely moţným komplikacím. V první části mé bakalářské práce je uvedeno, ţe předcházet komplikacím můţeme pravidelnými převazy ţilních vstupů a jejich kontrolami. Komplikacím u zavedených ţilních vstupů především však předcházíme aseptickým přístupem při manipulaci s ţilními vstupy a při aplikaci léků. K druhému cíli, kterým jsme zjišťovaly vědomosti všeobecných sester o standardu Péče o cévní vstupy, byly stanoveny tři výzkumné poloţky. Na tyto poloţky jsme hledaly odpovědi v dotazníkovém šetření. Otázkou č. 17 zjišťujeme, zda respondenti byli seznámeni se standardy Péče o cévní vstupy. Kladně odpovědělo 80 (94,1 %) dotázaných, záporně odpověděli 4 (4,7 %) respondenti a pouze 1 (1,2 %) dotazovaný nevěděl. Dle našeho názoru jsou výsledky velmi dobré. Všeobecné sestry by měly být se standardy Péče o cévní vstupy seznámeny jiţ nástupem do zaměstnání. V 18. otázce jsme zjišťovaly, kým byli respondenti seznámeni se standardy. Vedoucím pracovníkem bylo seznámeno 43 (50,6 %) dotázaných. Samostudiem se muselo seznámit se standardy Péče o cévní vstupy 25 (23,4 %) respondentů. Spolupracovníka zvolilo 17 (20,0 %) dotázaných respondentů. Graf č. 29 znázorňuje, kým byli respondenti jednotlivých oddělení seznámeni se standardy Péče o cévní vstupy. Traumatologicko – ortopedická JIP – odpovídalo 12 respondentů – vedoucím pracovníkem bylo seznámeno 9 (75,0 %), samostudium označili 3 (25,0 %)dotázaní. Onkologické odd. – odpovídalo 10 respondentů - vedoucím pracovníkem bylo seznámeno se standardy 7 (70,0 %), samostudium vyuţili 3 (30,0 %) respondentů. Interní odd. – výzkumu se zúčastnilo 14 respondentů – vedoucím pracovníkem bylo se standardy Péče o cévní vstupy seznámeno 5 (35,7 %), samostudium vyuţilo 6 (41,4 %), kolegyně/kolega informoval o standardech 3 (22,9 %) respondentů.

70

Neurologická JIP – dotazníkové šetření absolvovalo 6 respondentů, vedoucím pracovníkem byli se standardy seznámeni 4 (66,8 %), kolegyní/kolegou 1 (16,6 %), samostudium vyuţil 1 (16,6 %) respondent. Chirurgická JIP – zde odpovídalo 15 respondentů, vedoucí pracovník obeznámil se standardy péče 6 (40,0 %), kolegyně/ kolega seznámil se standardy péče 2 (13,3 %) respondenty, samostudium označilo 7 (8,2 %) dotazovaných. Traumatologické odd. – celkový počet navrácených dotazníků bylo 9, vedoucí pracovník poučil 6 (7,1 %) respondentů. Kolegyní/kolegou byli obeznámeni 2 (2,4 %) dotazovaní a samostudium uvedl 1 (46,7 %) respondent. Interní JIP – odpovídalo 8 respondentů, vedoucí pracovník seznámil 4 (50,0 %) podřízené. Spolupracovníka uvedli 2 (25,0 %) a samostudium označili 2 (25,0 %) respondenti. Kardiologická JIP – odpovídalo 6 respondentů. Vedoucím pracovníkem byli se standardy péče seznámeni 3 (27,3 %), kolegyní/kolegou 5 (45,4 %), samostudiem 3 (27,3 %) respondenti. Z tohoto grafu vyplývá, ţe na šesti odděleních byli se standardy Péče o cévní vstupy respondenti seznámeni vedoucím pracovníkem. Na interním odd. a chirurgické JIP byli účastníci výzkumu nejčastěji poučeni o standardu na základě samostudia. Nejčastější odpověď kolegyně/ kolega uvedli respondenti z kardiologické JIP. Myslím si, ţe by nové všeobecné sestry měly být se standardy Péče o cévní vstupy seznámeny v první řadě vedoucím pracovníkem. Dále by měli pomoci kolegové. Samostudiu bych uplatňovala v rámci sebevzdělávání. Otázka č. 19 zkoumala, zda se respondenti pravidelně seznamují se standardy. Pravidelně nahlíţí do standardů 75 (88,2 %) dotazovaných. Se standardy se 10 (11,8 %) respondentů neseznamuje vůbec. Z výsledku šetření vyplývá, ţe se respondenti z větší části seznamují pravidelně se standardy Péče o cévní vstupy. Těch, co se neseznamují je minimální počet. A domnívám se, ţe pokud nejsou seznámeni se standardy Péče o cévní vstupy, tak se chybám ve své praxi rozhodně nevyhnou. Znalostí standardů lze předcházet moţným komplikacím. Ve druhé výzkumné poloţce jsme zjišťovaly, jak jsou standardy Péče o cévní vstupy dodrţovány v praxi. K této výzkumné poloţce se vztahovaly otázky v dotazníku 20, 21, 22, 23. Otázkou č. 20 zjišťujeme, zda respondenti sledují pravidelně změny ve standardech. Odpověď „vţdy“ uvedlo 30 (35,3 %) dotázaných, často sleduje změny 28 (32,9 %) 71

respondentů

a

občas

28

(32,9

%)

respondentů.

Změny

nesledují

3 (3,5 %) z dotázaných respondentů. Zde se domnívám, ţe pravidelné inovace ve standardech je potřeba sledovat. Většinou se nejedná o nějaké výrazné opravy standardů, ale je nutné je znát. Otázka č. 21 byla otevřená. Zde měli dotazovaní respondenti napsat jednu odpověď, jak udrţují průchodný ţilní katétr. Pravidelné proplachy F1/1 uvedlo 42 (49,4 %) respondentů, tato moţnost se vyuţívá především na standardním oddělení. Kontinuální podání infuze zvolilo 25 (29,4 %) respondentů. Z velké části se jednalo o všeobecné sestry z JIP. Heparinová zátka byla vybrána 18-ti (21,2 %) dotazovanými. Heparinové zátky především uváděly všeobecné sestry z onkologického oddělení. Tyto zátky jsou většinou vyuţívány k dlouhodobému uzavření CŢK. Před aplikací jakéhokoliv léku se heparinová zátka musí aspirovat. Otázka č. 22 byla zaměřena na dodrţování přesných postupů dle standardů. Přesný postup dodrţuje 76 (89,4 %) respondentů, občas nedodrţování postupů přiznalo 9 (10,6 %) dotazovaných respondentů. Zde jsem byla překvapena, protoţe jsem se domnívala, ţe přesné postupy v péči o cévní vstupy nejsou v takové míře dodrţovány. Podle odpovědí z dotazníku však musím uznat, ţe většina respondentů přesné postupy dle standardů dodrţují. Jak uvádí Bc.Černocká, Dis (2012) ve své diplomové práci, tak 61,17 % respondentů dodrţuje postupy dle standardů. Při srovnání s naším výsledkem výzkumu v Nemocnici Jihlava dodrţuje postupy dle standardů 89,4 % dotazovaných respondentů. Ve

23.

otevřené

otázce,

měli

respondenti

napsat

informace

uváděné

na venózní krytí. Dle standardů je správnou odpovědí trojice údajů: datum, čas a podpis. V této otázce respondenti odpovídali téměř shodně. Datum, čas a podpis napsalo 82 (96,5 %) dotázaných. Pouze tři respondenti (3,5 %) uvedli pouze dva údaje. Tyto tři záznamy jsou uvedeny i ve standardech Péče o cévní vstupy. Z odpovědí můţeme být zcela spokojeny. Třetí výzkumnou poloţkou jsme zjišťovaly, zda standardy Péče o cévní vstupy jsou pro všeobecné sestry srozumitelné. Otázkou č. 24 jsme dokazovaly, zda jsou standardy Péče o cévní vstupy srozumitelné pro všeobecné sestry. Standardy za pochopitelné označilo 82 (96,5 %) respondentů. Za nesrozumitelné označili standardy 3 (3,5 %) respondenti. Zde jsem opět porovnala výzkum Černocké (2012), která ve své práci uvedla, ţe pro 68,24 % respondentů jsou standardy srozumitelné. 72

Otázka č. 25 je zaměřena na převazy transparentního krytí. Tato otázka vychází ze standardů Péče o cévní vstupy. Dle standardů se transparentní krytí převazuje 1x za 3 dny (72 hodin). Alternativou jsou i denní převazy. Správně odpovědělo 55 (67,7 %) respondentů, odpověď denně uvedlo 29 (34,1 %) respondentů. Obě odpovědi jsem vyhodnotila za správné. Pouze 1 (1,2 %) dotázaný uvedl, ţe převazy ţilních vstupů provádí 1x týdně. Z vyhodnocení této otázky vyplývá, ţe standardy Péče o cévní vstupy jsou pro dotazované respondenty jasné a řídí se jimi. Otázkou č. 26 jsme zjišťovaly, zda jsou respondenti schopni po přečtení standardů postupovat dle jeho znění. Odpověď vţdy označilo 64 (72,9 %) respondentů, občas označilo 19 (22,4 %) respondentů a 4 (4,7 %) dotázaní nejsou schopni po přečtení standardu postupovat. Otázka č. 27 byla otevřená. Respondenti se zde mohli konstruktivně vyjádřit ke změnám ve standardech Péče o cévní vstupy. Byla jsem překvapená, ţe pouze 3 (3,5 %) respondenti uvedli návrh změn, Ostatní, 82 (96,4 %), změny neuvedli. Mezi návrhy změn byly uvedeny: zjednodušení standardu či zrušení pouţití ústenky u převazů, coţ není součástí znění standardu. Úpravy celého znění standardu uvedl 1 respondent s praxí více neţ 15 let bez konkrétních připomínek.

73

2.7. Návrh řešení a doporučení pro praxi Výzkum v Nemocnici Jihlava p.o. odhalil drobné nedostatky. Dle mého názoru tyto nepřesnosti nejsou v takové míře, aby se nedaly postupně napravit. Nejvíce nedostatků jsem zjistila u respondentů s délkou praxe menší neţ 5 let. Chápu, ţe mladá všeobecná sestra nemůţe mít ty samé vědomosti, které mají zkušenější kolegyně s dlouholetou praxí. Avšak, co se týče rizik, která jsou spojená s venózními vstupy, měla by být i tato všeobecná sestra dostatečně informována. Domnívám se, ţe tyto informace by měly být hlouběji probírány na středních zdravotnických, vyšších odborných a vysokých školách, kde se připravují zdravotní sestry pro budoucí povolání. Řešení tohoto problému bych viděla v seminářích, které by informovaly o riziku spojeném s cévními vstupy. Nebylo by od věci vytvořit edukační materiály, které by přehledně a jasně informovaly o moţných komplikacích spojených s venózními vstupy. Tyto informace by měly být na kaţdém oddělení dostupné. Během mého šetření dále vyplynuly nedostatky především ve znění standardů Péče o centrální ţilní katétr. Prvním nedostatkem byla informace, jak dlouho můţe být CŢK zavedený. Domnívám se, ţe tato informace by neměla ve znění standardu chybět. Návrh řešení vidím pouze v tom, ţe tato informace by měla být doplněná s ohledem na daná specifika. Další nesrovnalost jsem zjistila při hlubším prostudování standardu Péče o centrální ţilní katétr č. 15. Je zde uveden roztok Heparinu a F 1/1 a odkaz na další standard č. 15A, ve kterém je napsán přesný poměr jednotek Heparinu a F1/1. Myslím si, ţe tuto informaci by bylo vhodné sjednotit do totoţného standardu. Návrh pro praxi je pokusit se zjednodušit znění standardů Péče o cévní vstupy, tak, aby byly pro nové zdravotnické pracovníky lépe pochopitelné a noví pracovníci byli schopni dle nich postupovat.

74

2.8 Závěr Bakalářská práce na téma Doporučené postupy péče o cévní vstupy byla zaměřena na všeobecné sestry v Nemocnici Jihlava p.o. Tuto práci jsem si vybrala, protoţe se domnívám, ţe péče o cévní vstupy a znalost standardů je v dnešní moderní době nezbytná. Znalosti péče o cévní vstupy a řízení se dle standardů můţe zabránit vzniku komplikací. Stanovily jsme si dva cíle a ke kaţdému cíli tři výzkumné poloţky. Prvním cílem jsme zjišťovaly problematiku péče o cévní vstupy. Po zpracování dotazníku jsme vyhodnotily výzkumné poloţky. Zjistily jsme, ţe všeobecné sestry jsou dostatečně informovány o komplikacích spojených s cévními vstupy. Z výsledků jsem překvapena nebyla, protoţe sama pracuji na oddělení, kde o invazivní vstupy pečuji. Byla bych spíše překvapena, kdyby všeobecné sestry informovány nebyly. Druhý cíl byl změřen na vědomosti sester o standardu Péče o cévní vstupy. Zjistily jsme, ţe všeobecné sestry znají standardy a byly s nimi seznámeny z větší části vedoucím pracovníkem. Druhá výzkumná otázka byla zaměřena na dodrţování standardů v praxi. Byly jsme mile překvapeny. Zjistily jsme, ţe v praxi jsou standardy dodrţovány téměř u všech dotazovaných. Srozumitelností a změnami ve standardech se zabývala třetí výzkumná otázka. I zde jsme zjistily, ţe pro dotázané jsou standardy Péče o cévní vstupy srozumitelné. A změnu ve standardech by uvítal minimální počet respondentů. Mohu potvrdit, ţe oba cíle byly splněny. Všeobecné sestry v NJ znají problematiku péče o cévní vstupy, a jsou seznámeny se standardy Péče o cévní vstupy. V průběhu výzkumu jsem zjistila malé nedostatky v některých oblastech. Doufám, ţe výsledky mé práce přispějí k odstranění zjištěných drobností. Při dnešním systému vzdělání všeobecných sester by ošetřování cévních vstupů, předcházení komplikací a znalost standardů mělo být samozřejmostí.

75

Pouţitá literatura ČERNOCKÁ, A. 2012. diplomka_moje.pdf. [online]. 5. 4. 2016 [cit. 2016-04-05]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/381820/lf_m/diplomka_moje.pdf ČIHÁK, Radomír. Anatomie 3. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-1132-4. ČOUPKOVÁ, Hana a Lenka SLEZÁKOVÁ. Ošetřovatelství v chirurgii I. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-3129-2. DYLEVSKÝ, Ivan. Funkční anatomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-2473240-4. FIALA, P., J. VALENTA, a L. EBERLOVÁ. Stručná anatomie člověka. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum, 2015, ISBN 978-80-246-2693-2. FÖLDI, Michael a Ethel FÖLDI, (eds.). Lymfologie. 1. české vyd. Překlad Jan Sarlon. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-4300-4. HARRIS, Marilyn D. Handbook of home health care administration. 4th ed. Sudbury, Mass.: Jones and Bartlett Publishers, c2005. ISBN 0-7637-3251-6. HEJNAROVÁ, Eva a Lenka SLEZÁKOVÁ. Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy. 2., dopl. vyd. Praha: Grada, 2012, Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-3601-3. HERMAN, Jiří a Dalibor MUSIL. Žilní onemocnění v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3335-7. JAROŠOVÁ, Darja, Kamila MAJKUSOVÁ, Radka KOZÁKOVÁ et al.: Klinické doporučené postupy v ošetřovatelství. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2015, Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-5426-0. JINDROVÁ, B., M. STŘÍTESKÝ a J. KUNSTÝŘ. Praktické postupy v anestezii. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3626-6. KAPOUNOVÁ, Gabriela. Ošetřovatelství v intenzivní péči. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-1830-9. KELNAROVÁ, Jarmila. Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy - 2. ročník. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009, ISBN 978-80-247-3106-3. KELNAROVÁ, Jarmila. První pomoc II: pro studenty zdravotnických oborů. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2013, Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-4200-7. KITTNAR,

Otomar.

Lékařská

fyziologie.

1.

vyd.

Praha:

Grada,

2011.

ISBN 978-80-247-3068-4.

76

KOMÍNEK, Viktor, 2006 Microsoft Word – Dokument2 1 / 80 [online]. 5. 4. 2016 [cit. Dostupné

2016-04-05]. z:https://is.muni.cz/th/101036/lf_b/Charakteristika_problemu.pdf

KRAJÍČEK, Milan, Jan H.PEREGRIN, Miloslav, ROČEK et al.: Chirurgická a intervenční

léčba

cévních

onemocnění.

1.

vydání.

Praha:

Grada,

2007,

ISBN 978-80-247-0607-8. KRŠKA, Zdeněk. Techniky a technologie v chirurgických oborech: vybrané kapitoly. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 262 s. ISBN 978-80-247-3815-4. LANGMEIER, Miloš. Základy lékařské fyziologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2526-0. MARTÍNEK, Jindřich a Zdeněk VACEK. Histologický atlas. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, ISBN 978-80-247-2393-8. Medicabáze. Http://www.medicabaze.cz/ [online]. Praha, 2010 [cit. 2016-02-26]. Dostupné

z:

http://www.medicabaze.cz/index.php?sec=term_detail&tname=Centrállní+ţilní+katétr &termId=3470 MERKUNOVÁ, Alena a Miroslav OREL. Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-1521-6. MZ ČR: Standardy léčebné péče. Ministerstvo zdravotnictví ČR [online]. Praha 2, 2013 [cit. 2016-02-18]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/kvalitaabezpeci/obsah/standardylecebne-pece 2888 15. Html. O'ROURKE, A., R., R. A. WALSH a V. FUSTER. Kardiologie: Hurstův manuál pro praxi. 1. české vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3175-9. Pakistan journal of medical sciences. Scholarly Journal. [online]. 8.4.2016 [cit. 201604-08]. Dostupné z:http://pjms.com.pk/index.php/pjms/article/view/5067 PARKER, Steve. Lidské tělo. V Praze: Euromedia Group - Kniţní klub, 2007, ISBN 978-80-242-2211-0. PETLACHOVÁ, Martina, 2009 Titulní líst. [online]. 5. 4. 2016 [cit. 2016-04-05]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/168930/lf_b/bc.pdf PLEVOVÁ, Ilona. Management v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-3871-0. SCHNEIDEROVÁ, Michaela. Perioperační péče. 1. vyd. Praha: Grada, 2014. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-4414-8.

77

VORLÍČEK, J., J. ABRAHÁMOVÁ a H. VORLÍČKOVÁ. Klinická onkologie pro sestry. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2012, 448 s. Sestra (Grada). ISBN 97880-247-3742-3. VYTEJČKOVÁ, Renata., Petra, SEDLÁŘOVÁ a Vlasta, WIRTHOVÁ et al., Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III: speciální část. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2015. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-3421-7. ZADÁK, Zdeněk. Výživa v intenzivní péči. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2008, 542 s., [5] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-247-2844-5.

78

Seznam grafů Graf 1 Vyjadřuje odpovídající respondenty z jednotlivých oddělení Graf 2 Posouzení délky praxe Graf 3 Nejvyšší dosaţené vzdělání Graf 4 Posouzení četnosti setkávání s PŢK Graf 5 Setkávání s komplikacemi u zavedených ţilních vstupů Graf 6 Komplikace u zavedených PŢK Graf 7 Nejčastější komplikace u zavedených PŢK Graf 8 Délka zavedení PŢK Graf 9 Četnost setkávání s CŢK Graf 10 Znalost komplikací u CŢK Graf 11 Znalost konkrétní komplikace u CŢK Graf 12 Setkávání s komplikacemi u zavedených CŢK Graf 13 Předcházení komplikací u zavedených PŢK a CŢK Graf 14 Opatření k předcházení komplikací u zavedených ţilních vstupů Graf 15 Délka zavedení CŢK Graf 16 Sledování komplikací u zavedených ţilních vstupů Graf 17 Seznámení se standardy Péče o cévní vstupy Graf 18 Způsob seznámení se standardy Péče o cévní vstupy Graf 19 Pravidelnost seznamování se standardy Graf 20 Sledování změn ve standardech Graf 21 Postup pro udrţení průchodnosti ţilního katétru Graf 22 Dodrţování postupů dle standardů Graf 23 Záznamy na krytí u venózních vstupů Graf 24 Srozumitelnost standardů Graf 25 Převazy transparentního krytí Graf 26 Schopnost postupovat dle standardů Graf 27 Změny ve standardech Graf 28 Posouzení délky praxe a komplikací Graf 29 Způsob seznámení se standardy na oddělení

79

Seznam obrázků Obrázek 1 Anatomie srdce

str. 15

Obrázek 2 Vícepramenný centrální ţilní katétr

str. 19

Obrázek 4 Sterilní stolek na zavádění CŢK

str. 23

Obrázek 4 Typy periferních ţilních katétrů

str. 27

80

Seznam zkratek Bc – bakalářské vysokoškolské vzdělání CŢK – centrální ţilní katétr F1/1 – fyziologický roztok FN Brno – Fakultní nemocnice Brno JIP – jednotka intenzivní péče Mgr. – magisterské vysokoškolské vzdělání Nemocnice Jihlava p.o – Nemocnice Jihlava příspěvková organizace NJ – Nemocnice Jihlava Odd. - oddělení PŢK – periferní ţilní katétr SZŠ – Střední zdravotnická škola TRM-ORT JIP – traumatologicko-ortopedická jednotka intenzivní péče VOŠ – vyšší odborná škola

81

Seznam příloh Příloha č. 1 Dotazník Příloha č. 2 Standard Péče o centrální katétr č. 15 Příloha č. 3 Standard zavádění PŢK a péče o zavedený katétr č. 14 Příloha č. 4 Souhlas s dotazníkovým šetřením a pouţitím

82