Vysoká škola ekonomická v v Praze Univerzita třetího věku. Úvod do PC. Ing. Michaela Seghmanová

Vysoká Vysokáškola školaekonomická ekonomickáv vPraze Praze Univerzita Univerzitatřetího třetíhověku věku

Úvod Úvoddo doPC PC

Ing. Ing.Michaela MichaelaSeghmanová Seghmanová

Praha Praha2011 2011

Určeno pro studenty Univerzity třetího věku VŠE v Praze

© Michaela Seghmanová, 2011 Typography © Michaela Seghmanová, 2011

Úvod

3

Obsah 1

Úvod ........................................................................................................... 4

2

Základní pojmy při práci s počítačem ........................................................ 5

3

4

5

2.1

Obecné pojmy z informatiky ............................................................... 5

2.2

Pojmy dŧleţité pro práci s počítačem .................................................. 8

Ovládání počítače ..................................................................................... 13 3.1

Klávesnice .......................................................................................... 14

3.2

Myš .................................................................................................... 18

3.3

Označování ........................................................................................ 21

3.4

Místní nabídka ................................................................................... 22

3.5

Kopírování a přesouvání .................................................................... 22

3.5.1

Změna umístění pomocí myši ..................................................... 22

3.5.2

Práce se schránkou ...................................................................... 24

Editace ...................................................................................................... 25 4.1

Písmena .............................................................................................. 25

4.2

Číslice ................................................................................................ 26

4.3

Mazání znakŧ ..................................................................................... 26

Práce s programem ................................................................................... 27 5.1

Prostředí programŧ s klasickým menu ............................................... 27

5.2

Rozhraní Fluent systému Microsoft Office ........................................ 27

5.2.1

Ovládací prvky na pásu karet ..................................................... 30

5.2.2

Zadávání příkazŧ klávesovými zkratkami .................................. 32

5.3 6

7

Nápověda ........................................................................................... 33

Správa souborŧ ......................................................................................... 35 6.1

Základy práce s Prŧzkumníkem Windows......................................... 35

6.2

Operace se soubory v aplikacích Microsoft Office 2010................... 38

Práce s počítačem v síti VŠE .................................................................... 42

Úvod

4

1 Úvod Ţijeme ve třetím tisíciletí a počítače se staly nedílnou součástí ţivota většiny z nás. V podstatě se dá říci, ţe komunikace s počítačem je pro nás novým cizím jazykem. Dítě, které se narodí v cizině a ţije tam v době, kdy se učí mluvit, přijme cizí jazyk jako přirozenou součást svého já. Rovněţ dítě, které dostane spolu s pastelkami do ruky počítačovou myš (některé děti moţná dostanou do ruky myš dříve neţ pastelky), pracuje s počítačem od malička naprosto přirozeně. Pro člověka, který se přestěhuje do cizí země aţ ve svém třetím věku, bude osvojení nového cizího jazyka mnohem sloţitější, nicméně nezbytné. S počítači je to podobné, s trochou nadsázky mŧţeme říci, ţe bez znalosti práce s počítačem se mŧţeme v určitých situacích cítit nikoli jako cizinci, ale jako mimozemšťané. Je tedy dobré být počítačově gramotný. Je-li gramotnost obecně definována jako individuální schopnost číst a psát, počítačovou gramotnost mŧţeme definovat jako individuální schopnost zvládat práci s počítačem. A tak jako obecná gramotnost neznamená pouze schopnost identifikovat nebo napsat jednotlivá písmena, nýbrţ schopnost plynule číst i delší text a především schopnost porozumět jeho obsahu, rovněţ počítačová gramotnost nespočívá pouze ve schopnosti stisknout Enter nebo tlačítko myši v nějaké konkrétní situaci, ale ve schopnosti rozpoznat, v jakých obecných případech a situacích Enter máme stisknout. Zkrátka, musíme porozumět procesŧm, které v počítači probíhají, ale nikoli po stránce technické nebo programátorské, ale po stránce praktické. Tato skripta, jsou vytvořena pro podporu všech „počítačových“ kurzŧ Univerzity třetího věku Vysoké školy ekonomické v Praze, výklad je zaměřen na obecné postupy. Pojmy a procesy z počítačového světa budou vysvětleny na základě analogie s pojmy a činnostmi z kaţdodenního ţivota, tak aby si čtenáři, uţivatelé-začátečníci uměli lépe představit, co se odehrává uvnitř počítače.

Kapitola 2: Základní pojmy při práci s počítačem

5

2 Základní pojmy při práci s počítačem Slovník informatických pojmŧ obsahuje tisíce pojmŧ, většina z nich je specifická pro určité oblasti, zde budou vysvětleny pouze ty nejzákladnější obecné pojmy, které by měli ovládat uţivatelé-začátečníci, kterým je tento materiál určený.

2.1 Obecné pojmy z informatiky Uživatel Počítač

Hardware PC sestava

Skříň počítače

Periferie

Vstupní zařízení Výstupní zařízení

Člověku, který pomocí počítače zpracovává informace, říkáme počítačový uživatel nebo také jen uţivatel. Počítač je stroj na zpracování informací komunikující s okolím, schopný vykonávat aritmetické a logické operace předepsané programy. Jako nejstarší předchŧdce dnešních počítačŧ se uvádí abakus, coţ bylo v podstatě počítadlo. Po něm následovaly mechanické počítací stroje (od třicetileté války), dále mechanické diferenční stroje, které jiţ pracovaly s informacemi vyděrovanými na papírových kartách (první polovina 19. století). Pak uţ následovaly jednotlivé generace počítačŧ. Základním stavebním prvkem počítačŧ nulté generace bylo relé (polovina 20. století), mozkem počítače dnešní generace je mikroprocesor (od 70. let 20. století). Tak jako u kaţdého stroje je základem určité technické vybavení (hardware). Hardwarem je tedy vše hmotné, co souvisí se zpracováním dat v počítači1. Základní PC sestavu tvoří skříň počítače, klávesnice, myš (někteří odborníci zastávají názor, ţe myš nepatří do základní sestavy, protoţe mŧţeme pracovat i bez ní, ale PC sestavu bez myši by si asi sami nepořídili) a zobrazovací jednotka (monitor nebo displej). Notebook je specifický tím, ţe jsou integrované všechny tyto komponenty v jednom. Vlastní počítač, tedy komponenty, které provádějí početní operace, jsou ukryty ve skříni počítače, vše ostatní slouţí k výměně informací mezi uţivatelem a počítačem. Na předním panelu jsou tlačítka pro zapnutí počítače a zařízení, která umoţňují práci se záznamovými médii (viz dále), na zadním panelu skříně jsou konektory, které slouţí k připojování vnějších zařízení. Všechna zařízení, která se připojují k počítači a slouţí ke komunikaci člověka s počítačem, nazýváme souhrnným názvem periferie. Dělí se na vstupní a výstupní podle toho, zda slouţí ke vstupu informací do počítače (od uţivatele) nebo k výstupu informací směrem k uţivateli. V základní sestavě máme tedy dvě vstupní zařízení, klávesnici a myš, a jedno výstupní zařízení – monitor nebo displej. Uţivatel mŧţe zadávat informace pomocí klávesnice, pomocí polohovacích zařízení, coţ je myš a její alternativy (trackball, trackpoint, touchpad, tablet), dále rŧzná herní zařízení (joystick, volant, helma), zařízení pro digitalizaci písemností – skenery, zařízení pro vstup zvuku a obrazu (mikrofony, kamery). Zpracované informace uţivatel přebírá ve formě obrazu, k čemuţ slouţí monitory, displeje (rozdíl je především technický a technologický), dataprojektory, velkoplošné obrazovky. Pro výstup v písemné podobě pouţíváme tiskárny (dnes inkoustové nebo laserové, dříve ještě jehličkové), 1

Papír není hardware, ale spotřební materiál, neboť neslouţí ke zpracování informací v elektronické podobě.


Software

Počítačová síť

Server

Osobní síť Lokální síť

6

případně plottery (dokáţí přenést informace do dřeva, kovu nebo jiných materiálŧ, a to nikoli pouze textové informace, nýbrţ grafické výstupy). Některá zařízení slouţí současně ke vstupu i výstupu informací, například čtečky karet nebo interaktivní plochy a tabule. Taková kombinovaná zařízení mŧţeme nazvat vstupně-výstupní. Vlastní zpracování informací („oţivení“ hardwaru) umoţňuje programové vybavení (software). Tímto pojmem označujeme vše nehmotné ve světě počítačŧ. Velmi zjednodušeně, ale jasně řečeno, hardware je to, co mŧţeme vzít do ruky, na co si mŧţeme sáhnout, software je to, co do ruky uchopit nemŧţeme, ale mŧţeme to zpracovávat počítačem. Pokud Vám připadá, ţe dokument uloţený na flešce nebo na CD-ROM je hardwarem, pak vězte, ţe flash disk je hardware a dokument na něm uloţený je software, neboť se Vám určitě nepodaří vysypat si ho na dlaň, tak jako si nemŧţeme vzít do dlaně písmenka z obrazovky. Českým ekvivalentem slova software je programové vybavení. V uţším slova smyslu pod tímto pojmem chápeme programy neboli aplikace, které nám umoţňují s počítačem pracovat. To, co vytvoříme pomocí těchto aplikací, nazýváme data. Pojmem software v širším slova smyslu označujeme veškeré nehmotné vybavení, tedy programy a data. Konkrétní význam vyplyne z kontextu, pokud se budete v obchodě ptát na software pro úpravu fotografií, logicky tím máte na mysli pouze program, v případě členění počítačového vybavení na hardware a software chápeme tento pojem v širším slova smyslu. Propojení dvou a více počítačŧ za účelem sdílení prostředkŧ (hardwarových nebo softwarových) se nazývá počítačová síť. První pokusy o propojení počítačŧ proběhly v 60. letech 20. století a do dnešní doby bylo vyvinuto mnoho síťových technologií, rozlišujeme mnoho typŧ sítí z hlediska jejich velikosti a fungování. Prvky propojené do sítě se nazývají uzly, kromě počítačŧ to jsou tiskárny nebo servery. Server je specializovaný uzel, který poskytuje ostatním uzlŧm v síti síťové sluţby, například sdílení softwaru (na výkonném počítači, jsou nainstalovány programy a uţivatelé přihlášení do sítě na běţných uzlových stanicích mohou tyto programy spouštět). Na serverech se často nachází také místo pro ukládání dat (opět se jedná o sloţky na výkonných počítačích, do nichţ mohou přihlášení uţivatelé ukládat data). Serverem není označován jen počítač, ale také software, který zajišťuje výkon daných síťových sluţeb. Server-počítač poskytuje prostor pro programy a data, server-program u síťové tiskárny obsluhuje tiskovou frontu (řídí tiskové úlohy od jednotlivých uţivatelŧ tak, aby se nemíchaly stránky z rŧzných dokumentŧ apod.). Moţná, ţe doma přenášíte občas data z mobilního telefonu do počítače, v tu chvíli vlastně vytváříte osobní počítačovou síť. Přenos dat mezi zařízeními se realizuje buď kabelem nebo bezdrátově, např. technologií Bluetooth. Typickým rozlišujícím znakem lokálních sítí (LAN, od Local Area Network) je jejich lokálnost, coţ znamená, ţe se rozkládají na přesně vymezeném teritoriu a mají správce sítě (nebo celé oddělení), jenţ se stará o její bezproblémový chod. Správci připojují do sítě další zařízení, instalují software a přidělují uţivatelŧm jejich práva pro práci v síti. Vlastní propojení mŧţe být realizováno rŧzně, obrázky topologií neboli uspořádání (viz obr. 2-1) schematicky znázorňují moţnosti propojení počítačŧ. Není výjimkou, ţe je v jedné síti LAN zkombinováno více topologií, místo jednoho počítače si mŧţete představit celé


7

další schéma. Při vlastní práci však vŧbec nepoznáme, jakým zpŧsobem data „tečou“ sítí, zda přímo kabelem k druhému počítači nebo třeba vzduchem a pak přes nějaké další technické zařízení. OBR. 2-1: TOPOLOGIE SÍTÍ LAN

sběrnicová

Internet

WWW

Služby internetu

kruhová

hvězdicová

Typickým případem lokální sítě je školní síť VŠE, jejíţ součástí je také počítačová učebna Univerzity třetího věku. Práce v síti se liší od práce na našem domácím počítači tím, ţe kromě prostředkŧ počítače, u kterého pracujeme, máme k dispozici síťové prostředky. To nám přináší řadu výhod, protoţe nám to podstatně rozšiřuje moţnosti, na druhou stranu mŧţe být sloţitější zorientovat se v tak sloţitém prostředí. Pokud máte doma WIFI síť, kterou vyuţíváte například pro připojení notebooku na Internet, pak i tato síť je příkladem lokální počítačové sítě. Nejrozsáhlejší počítačovou sítí je Internet, který v dnešní době pokrývá opravdu celý svět. Kdyţ organizace amerického ministerstva obrany ARPA (Advanced Research Projects Agency - Agentura pro výzkum pokročilých obranných projektŧ) zahájila v roce 1969 výzkum zaměřený na komunikaci mezi počítači, nikdo asi netušil, jakých rozměrŧ takové propojení jednou nabude. Vlastní označení Internet se pouţívá od roku 1987, kdy bylo v této síti 27 000 počítačŧ. V červnu 2010 bylo k Internetu připojeno 1,97 miliardy uţivatelŧ. Páteř Internetu tvoří internetové servery. Někdy je pojem Internet zaměňován s pojmem WWW (World Wide Web – celosvětová pavučina), který je označením pro jednu ze sluţeb, a to soustavu navzájem propojených hypertextových dokumentŧ, které známe pod názvem internetové stránky. Internet se liší od LAN nejen rozsahem, ale také tím, ţe nemá jako celek svého správce, provoz zajišťují poskytovatelé Internetu neboli provideři [provaidři], kteří spravují jednotlivé internetové servery. Internet nám poskytuje mnoho sluţeb. Kaţdý z nás se určitě setkal s webovými stránkami, které nám umoţňují na jedné straně získávat informace z celého světa, na druhé straně sdělovat vlastní informace celému světu. Další sluţbou je přímá komunikace, kdy předáváme určité sdělení konkrétnímu subjektu v rámci Internetu. Mŧţe probíhat online, kdy oba uţivatelé jsou v danou chvíli připojeni k Internetu (chatování nebo internetová telefonie) nebo offline (elektronická pošta). V poslední době se stále větší oblibě těší moţnost vyuţívat Internet jako úložiště dat, kdy mŧţeme k takto uloţeným datŧm přistupovat pouze my sami (mít jakousi „internetovou flešku“) nebo mŧţeme data sdílet s určitým okruhem uţivatelŧ, který sami vymezíme nebo je poskytovat veřejně (internetová fotoalba nabízejí všechny moţnosti). Veškerý obsah těchto sluţeb je uloţen na internetových serverech, do jednotlivých


8

počítačŧ se dostávají na příkaz uţivatelŧ, takţe například při prohlíţení webu si stahujeme informace uloţené na serveru do svého počítače, aniţ bychom věděli, kde se tento server fyzicky nachází (mŧţe být i na jiném kontinentu).

2.2 Pojmy důležité pro práci s počítačem Program

Data

Paměť Vnější paměť Paměťová média

Program je popis provedení určité úlohy nebo operace, který je zapsaný nějakým programovacím jazykem a nachází se na nějakém paměťovém médiu. Existují programy pro stahování fotografií do počítače, programy pro psaní textu, prohlíţení internetových stránek, posílání elektronické pošty, prostě pro všechno, co děláme v počítači, pouţíváme programy. Některé spouštíme my, některé se spouští automaticky a ani o jejich existenci nemusíme vědět. Pokud budeme hledat analogii v běţném ţivotě, pak je to stejné, jako kdyţ si na lísteček napíšete, ţe máte jít zítra k lékaři, pak na poštu, cestou domŧ koupit mléko a noviny (v tuto chvíli jste programátorem, vytváříte program a ukládáte jej na datový nosič - papír). Kdyţ se vypravíte z domu, vezmete lístek do ruky a začnete vykonávat činnosti, které jste si naplánovali (v počítači se totéţ stane, kdyţ spustíte program, počítač začne vykonávat posloupnosti operací, které jsou zapsané v daném programu). Po návratu domŧ lístek buď vyhodíte, nebo jej někam uloţíte pro pozdější pouţití (po ukončení práce s programem program zŧstává uloţen v počítači, pokud s ním nejsme spokojeni, mŧţeme ho také „vyhodit“ neboli odinstalovat, ale to budeme činit pouze výjimečně, například kdyţ si budeme zkoušet nějaký nový prográmek staţený z Internetu). Data jsou výsledkem naší práce s počítačem v elektronické podobě, tedy uloţená na nějakém paměťovém médiu. Vytištěné výstupy daty nenazýváme. Pokud si představíme, ţe chceme napsat někomu dopis, máme nejdříve v hlavě určitou myšlenku, tu pak přeneseme pomocí tuţky na papír. Pokud své myšlenky nezaznamenáme v písemné podobě, pak je časem zapomeneme. Podobně je to s elektronickými daty. Při psaní dopisu vidíme text na displeji, ale pokud ukončíme práci s programem a dokument neuloţíme, druhý den uţ dopis v počítači nenajdeme. To platí i v případě, ţe dopis vytiskneme, bude mít jeho písemnou podobu na papíře, ale data v počítači nikoli. Místo, kde se nacházejí data v elektronické podobě, nazýváme pamětí. Rozlišujeme dva druhy paměti, vnější a vnitřní. Vnější paměť je trvalá, data zde zŧstanou uloţena i po vypnutí počítače. Ukládání do vnější paměti provádí prostřednictvím nějakého programu člověk-uţivatel. Data zŧstanou ve vnější paměti aţ do chvíle, neţ je uţivatel za pomoci programu odstraní. Pro vnější paměti pouţíváme označení paměťová média, záznamová média nebo datové nosiče. V době sálových počítačŧ byly datovými nosiči děrné štítky, magnetické pásky, mikropočítače data zaznamenávaly na klasické magnetofonové pásky, později je nahradily diskety. Dnes pouţíváme CD-ROMy (hovorově „cédéčka“), DVD, flash disky, externí pevné disky, paměťové karty (v mobilu, ve fotoaparátu), blu-ray disky, ale také pevné disky (harddisky) uvnitř počítače, neboť označení „vnější“ neznamená vně počítače, ale nezávislá na elektrickém proudu. V běţném ţivotě plní funkci vnější paměti papíry, notýsky, knihy, … Informace na papíře jsou také k dispozici ostatním lidem i ve chvíli, kdy je autor „vypnutý“, tedy např. kdyţ spí. Vytvoření i zničení písemnosti je také výsledkem vědomé činnosti člověka.


9

OBR. 2-2: ZÁZNAMOVÁ MÉDIA

3,5 palcová disketa

interní harddisk

paměťové karty

Vnitřní neboli operační paměť

Soubor

Název souboru

CD-ROM

vnitřek harddisk

interní čtečka paměťových karet

flash disky

externí harddisk

externí čtečka karet

Vnitřní paměť počítače zprostředkovává komunikaci mezi vnější pamětí a procesorem, kde probíhá vlastní zpracování dat. Je závislá na elektrickém proudu, coţ znamená, ţe její obsah se po vypnutí počítače vymaţe. Nachází se výhradně uvnitř počítače a běţný uţivatel ji fyzicky nikdy neuvidí, mŧţe vidět pouze obsah paměti na monitoru nebo displeji. Ve vnitřní paměti se totiţ nachází, mimo jiné, kaţdý dokument v tu chvíli, kdy s ním pracujeme, tedy kaţdý otevřený dokument. Dokument uloţený na vnějším paměťovém médiu se nazývá soubor. Pokud začneme vytvářet nový dokument, nachází se pouze ve vnitřní paměti aţ do chvíle, neţ jej uloţíme. Uloţením souboru vznikne kopie dokumentu na záznamovém médiu. Při otevření dříve uloţeného souboru zŧstane tento uloţený na vnější paměti a ve vnitřní paměti se vytvoří jeho kopie. Při skončení práce s programem se automaticky vymaţe dokument z vnitřní paměti Kromě dokumentŧ, které vytváříme, jsou ve formě souborŧ uloţeny také programy. Zatímco dokument je zpravidla samostatný soubor2, programy jsou naopak většinou sadou souborŧ. Kaţdý soubor má svŧj název, který má dvě části oddělené tečkou. Před tečkou je vlastní název3, který by měl něco napovídat o obsahu souboru, za tečkou je 2

Někdy mŧţe uloţením dokumentu vzniknout více souborŧ, např. při publikování na Internetu.


Cesta k souboru

Disková jednotka

Síťové disky

10

tzv. přípona, která vyjadřuje typ souboru. Například z názvu souboru hory_Petra.jpg vyčteme, ţe je to pravděpodobně fotografie (přípona jpg) a ţe zachycuje Petru na horách. První část názvu, před tečkou, je výhradně na uţivateli, část za tečkou je dána programem a zpŧsobem pořízení souboru. Rovněţ zde se nabízí analogie z našeho ţivota. Část před tečkou si mŧţeme přirovnat k názvu filmu nahraného na videokazetě (Saturnin), část za tečkou je obdobou označení kategorie filmu (komedie). Samotné označení na kazetě nám však nestačí ve chvíli, kdy potřebujete, aby Vám kazetu někdo podal. Pak musíte ještě dodat, kde dotyčný kazetu najde (v obývacím pokoji, případně upřesníte, ţe je na polici nad křeslem v obývacím pokoji). V počítačovém světě se takovému umístění říká cesta k souboru. Cesta spolu s názvem souboru tvoří jednoznačnou identifikaci souboru z pohledu uţivatele, který pracuje s konkrétním počítačem. Základem cesty je označení diskové jednotky (v našem světě je to obdoba místnosti). Disk je samostatná jednotka pro ukládání souborŧ, nezáleţí na tom, zda se fyzicky jedná o pevný disk, jeho část nebo nějaké vyměnitelné médium. Uţivateli se jeví jednotlivé disky jako velká tiskací písmena. Při práci v lokální počítačové síti máme k dispozici tzv. síťové disky, coţ je určitý prostor vymezený správci sítě na některém serveru (na jeho velkokapacitním pevném disku), jenţ je často fyzicky v jiné místnosti neţ my. Pro označení diskŧ platí určité vţité konvence4: A a B bylo od počátku označení pro disketové jednotky (historicky nejstarší diskové jednotky, ale dnes se v podstatě jiţ nepouţívají), C a D označují pevné disky v počítači (tzv. místní neboli lokální disky)5, E, F zpravidla reprezentují jednotky CD-ROM, případně vyměnitelné neboli přenosné disky (paměťové karty nebo flash disky, tzv. „flešky“), další písmena mohou označovat síťové disky (disk H zpravidla označuje domovský adresář, tj. takový, do něhoţ má přístup jen jeden uţivatel, v síti VŠE mŧţeme mít k dispozici také projektové disky G a I, které slouţí k předávání dokumentŧ mezi studenty navzájem nebo mezi studenty a učitelem – viz kapitola 7). Konvence jsou nezávazné, tudíţ konkrétní označení se mŧţe lišit u rŧzných počítačŧ. Takţe fotografii uloţenou na CD-ROMu nebo na flash disku, mŧţeme vidět doma na notebooku například na disku F, ve škole se nám mŧţe ukázat na disku E nebo naopak. Název souboru tedy začíná označením disku, za ním následuje dvojtečka, obrácené lomítko6 a pak teprve vlastní název s příponou. Pokud někdy potřebujeme zadat ručně celý název souboru včetně diskové jednotky, mŧţeme namísto obráceného lomítka napsat klasické lomítko, počítač to „pochopí“. F:/hory_Petra.jpg je naše fotografie uloţená na flash disku. 3

Název souboru nesmí obsahovat znaky / \ : * ? “ < > | Označení diskových jednotek ve svém počítači zvládne pokročilý uţivatel. V rámci firemních počítačŧ a počítačových sítí ve škole nebo v jakékoli jiné organizaci však nemají jednotliví uţivatelé moţnost měnit tato označení, to je věcí správcŧ sítě. 5 Někdy bývá v počítači pouze disk C, pokud vidíme dva místní disky, pak je pravděpodobně uvnitř fyzicky jen jeden pevný disk a ten je rozdělen do dvou logických částí C a D. 6 Znak \ napíšeme jako pravý Alt + Q nebo levý Alt + 9 , 2 (číslice na numerické klávesnici). 4

Kapitola 2: Základní pojmy při práci s počítačem Složka

11

Kdybychom ukládali všechny soubory jednoduše na nějaký disk, například na „flešku“ (řekněme na disk F), určitě bychom se po určité době ve svých souborech nevyznali. Mŧţeme si proto rozdělit kaţdý disk na libovolné mnoţství logických částí, kterým říkáme složky. Sloţky mohou být rozděleny do podsloţek v libovolném počtu úrovní. Některé vzniknou automaticky při instalaci programŧ, jiné si vytváří uţivatel. Mŧţeme si tento systém představit jako místnost, v níţ jsou skříně s policemi, v policích mohou být desky, atd. Naše soubory ty mŧţeme buď uloţit volně na dno skříně (přímo na disk), nebo je vloţit do folie, tu zaloţit do desek a teprve desky do police v dané skříni (vytvářet sloţky a podsloţky a jejich prostřednictvím si třídit dokumenty). Toto přirovnání je pouze pro lepší pochopení systému sloţek a podsloţek, ve skutečnosti na disku nevznikají fyzicky ţádné segmenty, to jen nám se jeví jako fyzické místo. Proto říkáme, ţe sloţka je logická část disku. Zápis F:/fotky/dovolená 2010/hory_Petra.jpg pro nás znamená, ţe na vyměnitelném disku F ve sloţce fotky je sloţka dovolená 2010 a v ní se nachází naše fotka. Pro počítač je to prostě soubor s tímto názvem, který byl fyzicky uloţen na první volné místo, které bylo k dispozici při ukládání fotografie. Kdyţ si pak prohlíţíme soubory, počítač nám vlastně ukazuje soubory se stejným začátkem názvu, například soubory s názvem začínajícím F:/fotky/dovolená 2010, nám se to jeví jako soubory uloţené v konkrétní sloţce. V dalším výkladu budeme pohlíţet na sloţky výhradně očima uţivatele. OBR. 2-3: UKÁZKA STRUKTURY SLOŢEK NA VYMĚNITELNÉM DISKU F

Objekt

Ikona a Zástupce

Práce se sloţkami bude vysvětlena v kapitole 6. Na jednom záznamovém médiu mŧţeme mít několik souborŧ se stejným názvem, pokaţdé v jiné sloţce (z pohledu počítače se vlastně jedná jen o soubory s rŧznými názvy). F:/fotky/dovolená 2010/hory_Petra.jpg F:/fotky/výběr /hory_Petra.jpg F:/pro Petru/hory_Petra.jpg Objektem se obecně rozumí předmět našeho zájmu. V tomto smyslu budeme chápat i objekty při práci s počítačem, objektem mŧţe být cokoli, s čím budeme pracovat, co budeme pouţívat nebo co budeme upravovat pomocí rŧzných nástrojŧ. Objektem tedy mŧţe být disk, sloţka, fotografie, část textu, číslo, ikona, zástupce, … Při práci s počítačem se setkáme se spoustou grafických symbolŧ. Pro lepší orientaci si vysvětlíme jejich funkci. Programy, sloţky a soubory jsou reprezentovány ikonou nebo zástupcem. Vţdy se jedná o grafický symbol zpravidla opatřený textovým popiskem. Rozdíl mezi nimi je v tom, ţe zástupce


12

je jenom jakýsi spouštěč, který má vazbu na konkrétní objekt, jenţ si prohlíţí. Pokud budeme ikonou nebo zástupcem spouštět určitý program ve svém počítači, nepoznáme mezi nimi rozdíl. Chybou by bylo například odeslání zástupce e-mailem. Příjemci by tento spouštěč nefungoval, neboť by nenašel v jeho počítači naše sloţky ani soubor. Graficky se liší zástupce od ikony originálu malou černou šipkou v levém dolním rohu. TAB. 2-1: IKONY A ZÁSTUPCI

Ikony

Zástupci

Tlačítko

Další grafický symbol, se kterým se při práci setkáme, bude tlačítko. Podobnost s grafickými symboly popsanými nahoře mŧţeme najít v tom, ţe někdy jsou opatřeny textovými popisky. Nenajdeme je však ve sloţkách, nýbrţ v aplikacích. Mají také jinou funkci, neboť nereprezentují soubory a sloţky, ale příkazy a operace, které provádíme v dokumentech. Tlačítka jsou umístěna zpravidla v horním nebo levém okraji okna aplikace, ale není to podmínkou. TAB. 2-2: UKÁZKY TLAČÍTEK

WordPad

Okno

Microsoft Word 2010

Internet Explorer

Při spuštění libovolné aplikace pod operačním systémem Windows se otevře okno aplikace, další, nejčastěji dialogová okna, se otvírají během práce s programem. Jsou tři základní velikosti: maximalizovaná velikost (okno zaplňuje celou obrazovku), minimalizovaná (okno je reprezentováno tlačítkem v hlavním pruhu Windows – vedle tlačítka Start, někdy říkáme, ţe okno je staţeno do lišty) a obnovená (okno nezaplňuje celou obrazovku, při přechodu do maximalizované nebo minimalizované velikosti si zapamatuje tuto velikost, a příště se do této velikosti obnoví). Velikost okna realizujeme tlačítky v pravém horním rohu. Prostřední tlačítko mění svŧj vzhled – obnovené okno nabízí moţnost maximalizovat, maximalizované okno moţnost obnovení. OBR. 2-4: UKÁZKY TLAČÍTEK PRO PRÁCI S OKNEM

Kapitola 3: Ovládání počítače

13

3 Ovládání počítače Zapnutí počítače

Počítač zapneme tlačítkem - hlavním spínačem, to se nachází v předním panelu počítačové skříně na rŧzných místech, mŧţe mít také rŧzný tvar. Bývá na něm symbol kolečka s čárkou. Toto tlačítko se pouţívá výhradně k zapínání počítače. OBR. 1: HLAVNÍ SPÍNAČ PC

Vypnutí počítače Vlastní práce

Po zapnutí vyčkáme, aţ počítač nastartuje všechny procesy a programy potřebné pro chod počítače nezávisle na tom, s jakými programy budeme pracovat my. Na osobním počítači doma mŧţe tento proces skončit přímo ve stavu, kdy se zobrazí pracovní plocha Windows, a máme moţnost spustit konkrétní aplikace. Pokud se na počítači střídá více uţivatelŧ, volíme svŧj profil nebo se přihlašujeme jménem a heslem. Po skončení práce ukončíme všechny spuštěné programy a poté vypneme počítač volbou StartVypnout. Následuje dialogové okno, ve kterém máme na výběr několik moţností, jak ukončit práci. Dnešní počítače ovládáme zpravidla pomocí počítačové myši a neumíme si vlastně počítač bez myši ani představit. Do osmdesátých let minulého století se počítač ovládal pouze pomocí klávesnice (rozhraní ještě nebylo grafické, všechny příkazy se zadávaly formou textu). Ještě dnes mŧţeme plnohodnotně ovládat počítač klávesnicí (mŧţe se například stát, ţe nám dojdou baterie v bezdrátové myši a nemáme moţnost je vyměnit). Při práci s počítačem, v jakémkoli programu, máme vţdy jedno jediné aktivní neboli aktuální místo, kde pracujeme, kde od nás počítač v danou chvíli očekává akci. Podle kontextu hovoříme o aktuálním odstavci, dokumentu, snímku, listu, umístění… Toto místo je indikováno kurzorem, který mŧţe mít v rŧzných aplikacích rŧzný tvar. K přemístění kurzoru na jiné místo pouţíváme polohovací zařízení, zpravidla myš, případně polohovací klávesy na klávesnici nebo jiné specializované zařízení (např. tablet pro kreslení obrázkŧ). Hendikepovaní uţivatelé, kteří nemohou pracovat s myší ani s klávesnicí, mají k dispozici rŧzná speciální zařízení.


14

OBR. 3-1: SPECIÁLNÍ ZAŘÍZENÍ PRO OVLÁDÁNÍ POČÍTAČE

Ovládání počítace nohou

ovládání počítače okem

ovládání PC myšlenkou

3.1 Klávesnice Nejdŧleţitějším vstupním zařízením je klávesnice. Historicky je dokonce starší neţ PC, protoţe se pouţívala jiţ u sálových počítačŧ. Dnešní klávesnice mají víceméně stejné rozmístění kláves uspořádané do standardních skupin. Kromě klasické klávesnice existuje mnoho speciálních typŧ. Speciální klávesnice

OBR. 3-2: SPECIÁLNÍ KLÁVESNICE

silikonová

herní

multimediální

svítící

Například multimediální klávesnice mají tlačítka pro ovládání médií, tedy pro práci s Internetem, pro ovládání hudebního přehrávače apod. Svítící klávesnice je vhodná pro práci ve tmě. Lidé, kteří vyráţejí s počítačem do terénu (horolezci, biologové) ocení pruţné silikonové klávesnice, které je moţné srolovat a snadno uloţit do batohu. Na pracovištích, kde je kladen velký dŧraz na sterilitu, mají své místo rovněţ elastické klávesnice neboť je moţné ponořit je do dezinfekce či vyprat v automatické pračce (to koneckoncŧ ocení nejen


15

lékaři a vědci v laboratořích, ale také matky dospívajících uţivatelŧ ). Pro hry jsou určeny herní klávesnice, které mají uspořádání kláves šité na míru určitému typu her. Existuje také mnoho kombinací, například silikonové svítící klávesnice apod. Zatímco nejlevnější obyčejná klávesnice stojí 100 Kč, za kvalitní herní zaplatíte i několik tisíc. Speciální klávesnice mají určité specifické vlastnosti, základní uspořádání je ale shodné s klasickou klávesnicí. OBR. 3-3: SKUPINY KLÁVES

funkční klávesy jsou označeny jako F1 aţ F12 a mají své specifické funkce (často se funkce kláves v rŧzných programech liší, klávesa F1 zpravidla vyvolá nápovědu k programu), speciální klávesy jsou pro začínající uţivatele nevýznamné7, alfanumerická část obsahuje písmena a číslice pro editaci textŧ, navigační klávesy (někdy také kurzorové neboli polohovací) slouţí k přesouvání kurzoru8 na obrazovce nebo k přesouvání označených objektŧ, suplují vlastně myš, numerická část obsahuje číslice, pouţívá se pro editaci číselných údajŧ, mŧţe se přepnout tak, ţe klávesy pak fungují stejně jako navigační klávesy (funkce se přepíná klávesou NumLock v levém horním rohu této skupiny kláves, stav přepínače indikuje kontrolní dioda (mŧţete si pamatovat, ţe pokud dioda svítí, fungují číslice, tedy Num – „numera“).

7

Například klávesa PrintScreen umoţňuje snímat obsah obrazovky pro ilustraci v rŧzných návodech a uţivatelských příručkách. 8 Kurzor je svislá blikající čárka, označuje aktuální místo v dokumentu, kde se očekává akce.


16

OBR. 3-4: DŮLEŢITÉ KLÁVESY

TAB. 3-1: PŘEHLED DŮLEŢITÝCH KLÁVES Klávesa

Pouţití

ukončí provádění určité činnosti, jako bychom činnost nikdy nezačali provádět (stiskneme-li klávesu Esc v dialogovém okně, je tostejné, jako bychom myší klepli na tlačítko Storno) F1 vyvolá nápovědu (tato funkční klávesa má ve všech aplikacích stejnou funkci) Backspace má význam při editaci (tj. zadávání textu z klávesnice), (Bkspc) vymaţe znak nalevo od kurzoru Delete (Del) při editaci vymaţe znak napravo od kurzoru NumLock přepíná funkci kláves v numerické části klávesnice, stav indikuje kontrolní dioda se stejným popiskem (svítí-li dioda, klávesy píší číslice, nesvítí-li, plní navigační funkci) CapsLock přepíná trvale funkci kláves s písmeny, stav indikuje kontorlní dioda se stejným názvem (svítí-li dioda, klávesy píší velká písmena, nesvítí-li, píší se malá písmena) Shift dočasně přepíná funkci kláves s písmeny, dokud drţíme tuto klávesu, dočasně přepneme stav indikovaný CapsLock (svítí-li dioda, máme přepnuto na velká písmena, ale klávesou Shift tento stav negujeme, tudíţ píšeme malá písmena!) Ctrl pouţívá se pouze v kombinaci s jinou klávesou, mění funkci některých běţných kláves v závislosti na programu Enter „odesílací“ klávesa, ukončujeme s ní určitý příkaz, v dialogovém okně má stejný význam jako klepnutí na tlačítko OK, v textovém editoru se pouţívá na konci odstavce WindowsKey má stejnou funkci jako klepnutí na tlačítko Start – spustí hlavní nabídku Windows (WinKey) Escape (Esc)

Kapitola 3: Ovládání počítače Klávesa

17 Pouţití

Alt (levý Alt) pouţívá se pouze v kombinaci s jinými klávesami, např. kombinace Alt + Esc přepíná mezi spuštěnými programy, kombinací Alt +6, 4 (číslice v numerické části klávesnice) napíšeme znak @ AltGr pouţívá se pouze v kombinaci s jinými klávesami, např. (pravý Alt) kombinace Alt + V napíšeme znak @ má stejnou funkci jako klepnutí pravým tlačítkem na Aplikace libovolný objekt na obrazovce – spustí místní nabídku k danému objektu (viz kapitola 3.3) Rozložení klávesnice

Dnes je běţné, ţe v kaţdé zemi se prodávají klávesnice s národním a anglickým (mezinárodním) uspořádáním. Národní uspořádání (rozloţení) se liší umístěním kláves Z a Y (jsou pouze prohozené, u nás pouţíváme rozloţení „qwertz“, anglicky mluvící země pak rozloţení „qwerty“9), další odlišnosti jsou ve specifických národních znacích (např. š, ý, ŧ, ö, å). Národní rozloţení odpovídá klávesnici psacího stroje té které země. U nás tedy běţně koupíme klávesnici s českým a anglickým rozloţením, ale lze sehnat i jiné národní klávesnice (to je praktické pro psaní souvislých cizojazyčných textŧ, nikoli však nezbytné). Dále budeme předpokládat práci s česko-anglickou klávesnicí. Rozloţení klávesnice určuje znaky, které se napíší do textu stisknutím jednotlivých kláves. Proces psaní znakŧ je takový: uţivatel stiskne klávesu, klávesnice pošle počítači informaci o tom, jakou klávesu jsme stiskli, a počítač napíše znak, který je této klávese přiřazen v aktuálním rozloţení klávesnice. Některé klávesy píší stejný znak v rŧzných rozloţeních (většina písmen bez diakritiky). OBR. 3-5: ČESKO-ANGLICKÉ ROZLOŢENÍ KLÁVESNICE

Rozloţení volíme prostřednictvím panelu jazykŧ, který je umístěn v hlavním panelu Windows. Vidíme zde symbol aktuálního jazyka, nyní pravděpodobně CS, a klepnutím na toto tlačítko rozbalíme nabídku dalších jazykŧ. Kromě aktuálního 9

Označení vychází z umístění znakŧ v horní řadě písmen počínaje písmenem q.


18

(zaškrtnutého) se nabídnou další jazyky, nejčastěji angličtina10, indikátorem tohoto rozloţení je EN. Většina kláves v alfanumerické části bude fungovat v českém a anglickém Klávesy se čtyřmi znaky rozloţení stejně (s výjimkou Z a Y), největší rozdíly se projeví na klávesách se čtyřmi znaky. Najdeme je v horní řadě a v pravé části alfanumerické části klávesnice. Platí, ţe na jedné straně jsou vţdy znaky české, na druhé straně anglické, nelze však jednoznačně říci, které z nich jsou vlevo a které vpravo, je to pokaţdé jiné. Zde vidíte ukázku klávesy s písmenem „ŧ“ v obou variantách. To, zda stisknutím dané klávesy napíšeme „český“ nebo „anglický“ znak, závisí na aktuálně zvoleném rozloţení klávesnice. Jednotlivé klávesy fungují bez ohledu na to, které znaky jsou nakreslené vlevo a které vpravo. Na obr. 3-5 je ukázka česko-anglického rozloţení klávesnice, kdy jsou české znaky vpravo a anglické vlevo. Pro klávesy se čtyřmi znaky platí toto obecné pravidlo: „české“ znaky píšeme v českém rozloţení klávesnice (ať jsou to levé nebo pravé), „anglické“ v anglickém rozloţení klávesnice (mohou to být opět pravé nebo levé), „dolní znaky“ píšeme vţdy stisknutím příslušné klávesy (zda se napíše levý dolní nebo pravý dolní znak, záleţí na zvoleném rozloţení), obdobně „horní znaky“ napíšeme stisknutím příslušné klávesy v kombinaci s klávesou Shift 11 (opět buď levý horní znak anebo pravý horní znak dle rozloţení). Obecné pravidlo aplikované na klávesnici z obr. 3-5 na příkladu klávesy s písmenem ŧ: ů napíšeme v českém rozloţení klávesnice stisknutím dané klávesy, “ napíšeme v českém rozloţení stisknutím Shift + dané klávesy, ; napíše samotná klávesa v anglickém rozloţení, : napíšeme stisknutím dané klávesy + Shift v anglickém rozloţení. Tip: všimněte si, kde se nachází některé české písmeno s diakritikou, například písmeno ů, na Vaší klávesnici (vlevo nebo vpravo). Na stejné straně klávesy se budou nacházet všechny Vaše „české“ znaky (i kdyţ to nebudou vţdy jen písmena, ale také třeba znaky =, +, §, atd.).

“ : ŧ ;

:“ ;ŧ

3.2 Myš Přestoţe nejdŧleţitějším vstupním zařízením je klávesnice, nedovedeme si dnes představit práci pouze s klávesnicí, bez myši. Myši se začaly pouţívat u

10

Do nabídky mŧţeme přidat další jazyky, a to po klepnutí na tlačítko jazyka pravým tlačítkem, následným výběrem volby Nastavení… a v dialogovém okně prostřednictvím tlačítka Přidat mŧţeme libovolně rozšířit nabídku. 11 Na „horní“ znaky nefunguje klávesa CapsLock, ta je pouze pro velká písmena.


19

osobních počítačŧ zhruba v osmdesátých letech minulého století. Běţná myš má tři ovládací prvky12: levé tlačítko zpravidla plní funkci tzv. primárního tlačítka, tím provádíme většinou operací, pravé tlačítko zpravidla plní funkci sekundárního tlačítka, to má určité specifické funkce. rolovací kolečko slouţí k rychlému posunu textu na obrazovce. OBR. 3-6: OVLÁDACÍ PRVKY NA POČÍTAČOVÉ MYŠI

rolovací kolečko

pravé tlačítko myši

levé tlačítko myši Správné držení myši

Operace s myší

Správné drţení myši je takové, kdy máme ruku volně poloţenou na myši, uchopíme ji ze stran palcem a malíčkem, ukazováček poloţíme na jedno tlačítko, prostředník na rolovací kolečko a prsteník na druhé tlačítko. Palec a malíček by měly zvládnout posun myši po podloţce, ostatní prsty mají na starosti ovládací prvky. Ve chvílích, kdy s myší neprovádíme ţádnou operaci, mŧţeme opřít zápěstí o podloţku, prsty ponecháme na místě. Základní operace jsou ukázání, klepnutí, poklepání a taţení myší, přičemţ po ukázání nevyuţijeme ţádné tlačítko, klepnutí a taţení myší lze provádět primárním i sekundárním tlačítkem, poklepávání je specifické pro primární tlačítko. Obecně platí: ukazujeme na objekty, abychom získali bublinovou nápovědu, kliknutím primárním tlačítkem volíme z nabídek a označujeme objekty, kliknutím sekundárním tlačítkem zobrazujeme místní nabídku (neboli kontextové menu) daného prvku se základními operacemi, které mŧţeme s prvkem provést, taţením primárním tlačítkem přesouváme objekty, kreslíme, měníme velikost prvkŧ, taţením sekundárním tlačítkem vyvoláme speciální kontextové menu (viz obr. 3-10)pro kopírování a přesun, které pro začínající uţivatele není dŧleţité. poklepáním (vţdy primárním tlačítkem) spouštíme programy, otvíráme soubory.

12

Funkci jednotlivých prvkŧ mŧţeme upravit podle vlastních potřeb pomocí ovládacích panelŧ (zvolíme postupně z nabídky Start  Nastavení  Ovládací panely  (Tiskárny a jiný hardware ) Myš. Zde mŧţeme například zaměnit funkci levého a pravého tlačítka myši (vhodné pro leváky), změnit citlivost rolovacího kolečka apod. Systém Windows nabízí další moţnosti pro hendikepované, například lze nastavit na klávesnici určité speciální funkce suplující myš. Moţnosti usnadnění opět najdeme v Ovládacích panelech.


20

V následující tabulce je přehled základních operací s příklady. TAB. 3-2: ZÁKLADNÍ OPERACE S MYŠÍ Operace Ukázání

Popis činnosti

Příklad

ukázáním na tlačítko Start v levém dolním rohu obrazovky se zobrazí bublinová nápověda „Začněte klepnutím sem“ Klepnutí najedeme myší na kliknutím primárním tlačítkem na neboli kliknutí objekt na obrazovce, tlačítko Start se rozvine hlavní menu stiskneme a ihned po kliknutí sekundárním tlačítkem uvolníme tlačítko na jakýkoli prvek na obrazovce se otevře místní nabídka daného prvku Poklepání najedeme myší na poklepáním na ikonu neboli dvojklik objekt, opakovaně Tento počítač na ploše (primárním stiskneme a se spustí program pro tlačítkem) uvolníme tlačítko13 správu souborŧ Tažení myší ukáţeme myší na taţením primárním tlačítkem objekt na obrazovce, přesuneme ikonu Tento počítač na stiskneme tlačítko, jiné místo na ploše, s přidrţeným taţením ikony Tento počítač tlačítkem posuneme sekundárním tlačítkem zobrazíme myš, poté uvolníme kontextové menu taţení Při pohybu myší se po obrazovce pohybuje ukazatel myši, který mŧţe mít v rŧzných situacích rŧzný vzhled, ten by nám měl napovědět, k jaké akci je v daném místě moţné pouţít myš, jaká akce se od nás očekává. pouze najedeme myší na objekt na obrazovce

TAB. 3-3: ZÁKLADNÍ TVARY UKAZATELE MYŠI Tvar

Situace, v níţ se ukazatel objeví ukázání na objekt (ikonu, tlačítko,…) při otvírání aplikace, načítání stránky, ukládání souboru… ukázání na okraj objektu (okna, obrázku, hranice sloupce tabulky, …) pohyb nad textem nad hypertextovým odkazem (nejen na Internetu) ukázání na příčku mezi sloupci, řádky či podokny

13

Očekávaná akce zobrazí se bublinová nápověda, očekává se výběr (kliknutím) počítač je zaneprázdněn, vyčkejte změna rozměrŧ vybraného objektu ve směru naznačeném šipkami (taţením) nová pozice kurzoru (kliknutím) výběr bloku textu (taţením) výběr odkazu (klepnutím) a tím přechod na cíl odkazu změna výšky řádku nebo šířky sloupce (taţením)

Rychlost poklepání lze nastavit v ovládacím panelu Myš.


21

V konkrétních aplikacích mŧţe mít ukazatel myši řadu jiných tvarŧ (například při úpravách tabulek v textovém editoru má ukazatel myši zvláštní tvar před výběrem sloupce, řádku nebo buňky).

3.3 Označování

Označení objektu Nesouvislý výběr

Souvislý výběr

Často potřebujeme označit objekt(-y) za účelem jejich úprav, kopírování, přesouvání nebo odstranění. Kaţdá aplikace má z tohoto pohledu svá specifika, přesto existují obecné postupy. Pokud budeme pracovat s jedním objektem, označíme jej klepnutím (jeden soubor, jedno slovo, …) nebo taţením myší (část textu, výřez fotografie) primárním tlačítkem. Více objektŧ označujeme postupným klepáním myší na jednotlivé objekty s přidrţením klávesy Ctrl (klávesu stiskneme aţ po označení prvního objektu ze série). Tento zpŧsob je vhodný pro nesouvislý výběr, tedy tam, kde zvolené objekty neleţí vedle sebe. Tvoří-li vybrané objekty souvislou oblast (je to skupina po sobě jdoucích odstavcŧ nebo skupina souborŧ zobrazená souvisle za sebou), mŧţeme si označení urychlit tak, ţe klepneme myší na první objekt (nebo na začátek textu, který chceme označit), pak stiskneme klávesu Shift a označíme poslední objekt (nebo v textu klepneme na konec vybraného bloku textu). Souvislý výběr mŧţeme označit také taţením myší kolem všech vybraných objektŧ14 (viz obr. 3-7). Při označování souborŧ ve sloţce mŧţeme označit taţením sekundárním tlačítkem, tehdy se po označení zobrazí místní nabídka. OBR.

Označit „vše“

3-7: SOUVISLÝ VÝBĚR SOUBORŮ VE SLOŢCE

Budeme-li pracovat se všemi fotografiemi ve sloţce, s celým textem dokumentu, atd., mŧţeme k označení pouţít kombinaci kláves Ctrl + A (počáteční písmeno z anglického slova All) Úprava výběru Pokud potřebujeme v příkladu z obr. 3-7 ještě označit fotografii CIMG109.JPG, tak poté, co uvolníme tlačítko myši po taţení, stiskneme Ctrl a klepneme do této zbývající fotografie. Stejně budeme postupovat, pokud z tohoto výběru chceme vyřadit např. fotografii DSC0330.JPG: klepneme na

14

Označení části textu taţením je ve své podstatě označení všech objektŧ – znakŧ či slov.


Zrušení výběru

22

tuto fotografii s přidrţením Ctrl. Tato operace funguje jako přepínač, objekt se přidá-odebere z výběru. Pokud neoznačíme správný výběr nebo pokud upustíme od dříve zamýšlených úprav, potřebujeme zrušit výběr, tedy zrušit označení (nikoli odstranit objekty). V tom případě klepneme myší mimo výběr.

3.4 Místní nabídka Místní (kontextová) nabídka se zobrazí po klepnutí myší do určitého místa na obrazovce (odtud označení „místní“). Zobrazí se přehled akcí, které mŧţeme v tuto chvíli v daném místě provádět. Například, v místní nabídce stavového řádku, mŧţeme prostřednictvím zaškrtávacích políček měnit nastavení pro tento řádek. V obr. 3-8 je část místní nabídky stavového řádku, a vpravo místní nabídka ikony Místa v síti na ploše. OBR. 3-8: UKÁZKY MÍSTNÍCH NABÍDEK

Zobrazení místní nabídky mŧţe dělat některým uţivatelŧm problémy. Někdy se totiţ stane, ţe klepnutí pravým tlačítkem neproběhne v klidové pozici myši, ale současně s klepnutím se myš třeba jen nepatrně pohne. Pak se zobrazí nabídka, která dává moţnost přesunout nebo zkopírovat označený objekt (o taţení sekundárním tlačítkem více na str. 23).

3.5 Kopírování a přesouvání Kopírování a přesouvání objektŧ mŧţeme realizovat taţením myší nebo pomocí schránky. Kopírováním vznikne nový objekt (rozmnoţujeme), přesouváním mění stávající objekt své umístění. 3.5.1

Změna umístění pomocí myši

Chceme-li přemisťovat objekty pomocí myši, je podmínkou, ţe máme otevřené výchozí i cílové umístění. Označený objekt (nebo skupinu objektŧ) přesouváme jednoduše taţením myší Přesun objektů myší na nové umístění. Ukazatel myši je ve tvaru bílé šipky s přerušovaným obdélníkem naznačujícím přesouvaný objekt. Přejíţdíme-li přes místo, kam nelze přesunout, ukazuje se v blízkosti ukazatele symbol zákazu vjezdu (šikmo proškrtnuté kolečko). V určité situaci (například při přesunu souboru z disku na disk) změní ukazatel myši tvar – přibude symbol plus v rámečku – operace přesun se změní na kopírování. Vychází to z filozofie, ţe v rámci jednoho disku či souboru je logičtější operace přesun, abychom nevytvářeli duplicity, z disku na disk ale zpravidla kopírujeme za účelem zálohování apod.


23

Kopírování Zatímco prostým taţením myší označený objekt(-y) standardně přesouváme, objektů myší taţením myší při současném přidrţení klávesy Ctrl objekt(-y) standardně kopírujeme. Ukazatel myši naznačuje kopírování symbolem plus v rámečku. Při kopírování souboru z disku na disk se ukazatel změní – ubude plus – soubor na nové místo přesuneme. Je-li okno cíle zakryto jiným oknem, musíme objekt „protáhnout“ tlačítkem na hlavním panelu Windows. Uchopíme tedy myší objekt v pŧvodním umístění, táhneme myší na tlačítko cíle v hlavním panelu (na tzv. spodní liště), vyčkáme, aţ se cílové okno zobrazí navrchu a pak dotáhneme objekt do cíle. Pokud potřebujeme aktuálně provést opačnou operaci, neţ jaká se nabízí (sledujte ukazatel myši, ten vţdy napoví, zda kopírujeme nebo přesouváme), přepneme funkci během taţení myší přidrţením jedné klávesy Ctrl, případně Shift. Dá se přesně definovat, kdy fungují jednotlivé klávesy, ale jednodušší je vědět, ţe tuto funkci mají obě (častěji Ctrl), a v případě potřeby je vyzkoušet. Dŧleţité je, aby byla správná klávesa přidrţena ve chvíli, kdy pouštíme myš. OBR. 3-9: UKÁZKY TAŢENÍ OBJEKTŮ MYŠÍ

Dvojice obrázků níže ukazuje tažení skupiny obrázků do složky:

Dokud není složka zabarvena modře, ukazuje se symbol kroužku, nelze přesouvat

Když se složka zbarví modře, můžeme přepínat funkci kopírování a vkládání

Obrázek zde ukazuje vkládání obrázku tažením myší do dokumentu Word. Šipka naznačuje směr tažení myší.

Tip: taţením mŧţeme zkopírovat například internetovou adresu z jednoho okna Exploreru do e-mailové zprávy rozepsané ve druhém okně, a to taţením za ikonu stránky v řádku Adresa před textem „http://…“. Pokud váháme, kdy drţet pomocné klávesy a kdy ne, existuje ještě jedna Tažení sekundárním moţnost, a to taţení sekundárním tlačítkem. V závislosti na aplikaci, v níţ pracujeme a na konkrétní situaci se zobrazí kontextové menu (viz obr. 3-10). tlačítkem


24

OBR. 3-10: UKÁZKY NABÍDEK PO TAŢENÍ SEKUNDÁRNÍM TLAČÍTKEM

3.5.2

Obsluha schránky

Práce se schránkou

Schránka je místo ve vnitřní paměti počítače, které slouţí k dočasnému uloţení informací (objektŧ) za účelem přesunu nebo kopírování do nového umístění. Postup při pouţití schránky je tento: 1. označíme objekt(-y) (viz kapitola 3.3), 2. zvolíme, zda se mají do schránky ze svého pŧvodního umístění zkopírovat (zŧstanou i na pŧvodním místě) nebo přesunout (po vloţení na nové místo jsou z toho pŧvodního odstraněny), 3. umístíme kurzor (= klepneme myší) do nového umístění, 4. vloţíme objekt(-y) ze schránky. K provádění operací se schránkou, tedy pro kopírování, přesun a vloţení mŧţeme pouţít rŧzné postupy. Případná specifika schránky v rŧzných aplikacích (volby typu Vloţit jinak…) mohou být vysvětlena ve studijních materiálech týkajících se těchto konkrétních aplikací. Místní nabídka. Místní nabídka je dostupná ve všech programech spuštěných pod Windows, mŧţeme ji pouţít pro práci na Ploše, při práci se soubory i při úpravě textŧ, obrázkŧ a jiných typŧ dokumentŧ v rŧzných programech. V kontextové nabídce je vţdy dostupná taková volba, která je v aktuální situaci moţná. Máme-li označený objekt, nabízí se moţnosti KOPÍROVAT a VYJMOUT. Pokud schránka obsahuje nějaký objekt, je dostupné VLOŢIT. Je-li ve schránce objekt a navíc máme označený další objekt v aktuálním umístění, nabízejí se všechny moţnosti. Volbou VLOŢIT v tomto případě nahradíme označený objekt v textu objektem ze schránky, volbami KOPÍROVAT nebo VYJMOUT změníme obsah schránky. Klávesové zkratky. Velmi pohodlnou moţností pro obsluhování schránky je pouţívání klávesových zkratek, které jsou univerzální napříč aplikacemi: Kopírovat Ctrl+C

Vyjmout Ctrl+X

Vloţit Ctrl+V

Volba z menu v aplikacích. V aplikacích s klasickým menu najdeme operace pro schránku zpravidla v nabídce Úpravy, vedle jednotlivých příkazŧ obvykle bývá připomenuta klávesová zkratka. Tlačítka v pásu karet v aplikacích Microsoft Office 2007 a 2010. V těchto aplikacích najdeme na kartě Domů skupinu Schránka a v ní tlačítka pro standartní operace. Ukázáním na tlačítka zobrazíme bublinu s nápovědou klávesových zkratek.

Kapitola 4: Editace

25

4 Editace Vytváření dokumentu prostřednictvím klávesnice se nazývá editace. Na úrovni editace textu prostřednictvím klávesnice je práce stejná ve všech programech, tudíţ se pro začátek nemusíme zabývat prostředím programu. Pro seznámení s klávesnicí si mŧţeme spustit kterýkoli textový editor. Soustředíme se prozatím na bílou pracovní plochu, v níţ se zobrazují napsané znaky.

4.1 Písmena Písmena bez Klávesy s písmeny bez diakritiky píší standardně malá písmena, písmeno se objeví v textu na místě, kde problikává kurzor. Velká písmena mŧţeme napsat diakritiky s pomocí některého z přepínačŧ Shift a CapsLock, přičemţ platí: klávesa Shift funguje obdobně jako přeřaďovač u psacího stroje, tedy přechodně, jen dokud ji drţíme; s její pomocí píšeme první písmeno ve větě, počáteční velká písmena ve vlastních jménech apod., přepínač CapsLock pŧsobí trvale, obdobně jako přemykač u psacího stroje, dokud nepřepneme zpět (stav přepínače indikuje další kontrolní dioda); píšeme tak obvykle zkratky nebo delší výrazy, které chceme zdŧraznit, tyto klávesy navzájem ruší své funkce (je-li zapnutá funkce CapsLock a stiskneme Shift, píšeme malé písmeno, protoţe klávesou Shift přepneme reţim psaní velkých písmen do opačného stavu). Diakritická V českém rozloţení klávesnice píšeme malá písmena s diakritikou pomocí kláves, na nichţ jsou písmena vyobrazena. Některá česká písmena však nemají znaménka svou klávesu (ó, ď, ť, ň), při jejich editaci musíme postupovat stejně, jako na psacím stroji, tedy nejdříve píšeme znaménko, pak písmeno. Tento postup mŧţeme aplikovat i na písmena, která klávesu mají, diakritické značky mohou mít i jiné uplatnění. znaménko ´ [čárka] píšeme stisknutím klávesy nalevo od BackSpace v českém rozloţení klávesnice (je to dolní český znak), značku ˇ [háček] píšeme stisknutím klávesy nalevo od BackSpace s přidrţením Shift v českém rozloţení klávesnice (je to horní český znak), znaménko ° [krouţek] se nachází na klávese pod Esc (je to horní český znak). V pracovní oblasti editoru se objeví aţ kompletní písmeno. Pokud po značce napíšeme mezeru, bude v textu samotná značka, coţ mŧţeme vyuţít v podobných případech jako zde ve výkladu. Značku ° vyuţíváme také pro napsání značky stupně. Pro velká písmena s diakritikou nelze pouţít Shift (viz strana 18), musíme Velká pouţít jeden z těchto zpŧsobŧ: písmena pro písmena, která mají své klávesy, pouţijeme CapsLock (který obvykle s diakritikou nepouţíváme pro jednotlivá písmena), písmena, která nemají svou klávesu (Ó, Ď, Ť, Ň) napíšeme nejdříve samostatnou diakritickou značku (viz Diakritická znaménka) a po ní napíšeme příslušné velké písmeno bez diakritiky, a to buď s pouţitím Shift nebo CapsLock.

Kapitola 4: Editace

26

4.2 Číslice Číslice do textu vloţíme prostřednictvím numerické klávesnice nebo klávesami v horní (číselné) řadě alfanumerické části. Kaţdá z moţností má své výhody a nevýhody. V číselné řadě píšeme v českém rozloţení za pomoci Shift, ale pro uţivatele píšící deseti prsty (hmatovou metodou) to je snadné. V numerické části píšeme pouhým stisknutím klávesy, coţ je jednodušší pro začátečníka. Klávesy v numerické části mají dvojí funkci, buď fungují jako číslice nebo Numerická jako šipky (viz str. 15). Pomocí této „kalkulačkové“ klávesnice budeme psát klávesnice zejména větší skupiny čísel vyskytující se v textu pohromadě. Číselná řada V horní řadě alfanumerické části se nacházejí klávesy se čtyřmi znaky (viz nahoře). Máme-li přepnutou klávesnici na anglickou, pak číslice píšeme bez Shift, v českém rozloţení píšeme číslice se Shift. To je vhodné zejména pro jednotlivé číslice v textu nebo malé skupinky.

4.3 Mazání znaků Pro mazání textu pouţíváme dvě klávesy: znak za kurzorem vymaţeme klávesou Delete, která bývá označena Del, znak před kurzorem vymaţeme klávesou Backspace, která někdy mívá na sobě pouze symbol dlouhé šipky _ , bez textu. Mŧţeme mazat jednotlivé znaky stisknutím příslušné klávesy, posloupnosti znakŧ přidrţením dané klávesy (po smazání nejbliţšího znaku následuje krátká prodleva, další znaky se pak umazávají rychleji 15), větší část textu mŧţeme nejprve označit (viz kapitola 3.3), a poté smazat jediným klepnutím.

15

Prodleva před opakováním a rychlost opakování se nastaví v ovládacím panelu Klávesnice.

Kapitola 5: Práce s programem

27

5 Práce s programem Tato kapitola bude zaměřena na vysvětlení práce s dokumenty a se soubory v obecné rovině. Specifika konkrétních aplikací jsou obsahem jednotlivých kurzŧ U3V VŠE.

5.1 Prostředí programů s klasickým menu Většina programŧ, včetně kancelářských aplikací balíku Microsoft Office starších verzí neţ je verze 2007, má v horní části okna pruh nabídek. Takové menu zpravidla začíná volbami SOUBOR, ÚPRAVY a ZOBRAZIT, pak následují volby specifické pro daný program a na konci řádku je volba NÁPOVĚDA. Pod řádkem nabídek se nacházejí panely nástrojŧ s tlačítky pro rychlé volby vybraných příkazŧ. OBR. 5-1: UKÁZKY KLASICKÝCH PANELŮ NABÍDEK

Práci s těmito programy se podrobně věnuje studijní materiál ke kurzu U051 Základy práce na počítači s názvem Operační systém Windows XP. Seznámení s programy MS Word 2003 a Excel 2003 a učebnice ke kurzu U053 Word pro začátečníky, kde jsou základní operace s textem vysvětleny na práci s programem WordPad. V tomto materiálu se zaměříme na odlišnosti prostředí Microsoft Fluent, které vyuţívá systém Microsoft Office počínaje verzí 2007.

5.2 Rozhraní Fluent systému Microsoft Office V aplikacích sady Office, počínaje verzí 2007, splývají nabídky a panely nástrojŧ v pásu karet.


28

OBR. 5-2: PÁS KARET V PROGRAMU WORD 2007 A WORD 2010 – KARTA DOMŮ

panel nástrojŧ Rychlý přístup

Karty a záložky

Backstage

Záloţky karet vypadají jako řádek nabídek, jednotlivé karty jsou obdobou dřívějších panelŧ nástrojŧ (na kaţdé kartě jsou tlačítka uspořádaná dle příbuznosti funkcí do skupin jako dříve). Na konkrétní kartu přejdeme prostým klepnutím na její název – záložku. Poklepáním na záloţku se přepíná funkce minimalizace pásu karet, která má význam při práci na malém displeji, například u netbooku. Dá se přepnout také kombinací Ctrl + F1 či klepnutím na tlačítko v horním pravém rohu okna aplikace. (U minimalizované karty vidíme jen záloţku, klepnutím na ni zobrazíme celou kartu, zvolíme poţadované příkazy a poté se karta opět automaticky minimalizuje.) Aplikace verze 2010 se liší od aplikací verze 2007, kromě zcela nových funkcí, tím, ţe kulaté tlačítko Office, které v sobě ukrývalo volby pro práci se souborem, bylo nahrazeno kartou Soubor. Tato karta má modrou záloţku a klepnutím na ni se zobrazí zvláštní prostředí BackStage (zákulisí) s příkazy pro práci se soubory, informace o otevřeném souboru. Prostředí opustíme opětovným klepnutím na záloţku Soubor, na kteroukoli jinou záloţku nebo stisknutím klávesy Esc.


29

OBR. 5-3: BACKSTAGE APLIKACE MICROSOFT OFFICE 2010

Kontextové karty

Aplikační karty

Dynamika pásu karet

Na pásu karet jsou standardně zobrazeny základní karty (Domů, Vloţení, …). V určitých situacích se zobrazují za poslední standardní záloţkou barevně odlišené kontextové karty, coţ jsou nástroje pro úpravu aktuálně označeného objektu (např. obrázku, nakresleného objektu, tabulky), Jsou zobrazeny pouze po dobu, kdy pracujeme s objektem, klepnutím mimo objekt zmizí. Na obr. 5-6 je zobrazena část kontextové karty Nástroje kreslení. V určitém reţimu vytváření nebo zobrazení dokumentu se zobrazí tzv. aplikační karta (někdy mŧţe zcela nahradit standardní pás karet). Na konci takové karty je tlačítko Zavřít, kterým se vrátíme ke standardním nástrojŧm. Příkladem aplikační karty je karta Osnova v programu Microsoft Word nebo Předloha snímků v programu PowerPoint (obě karty jsou určeny pro pokročilou práci s dokumentem). V kaţdém případě je pás karet dynamický. Přestoţe karty obsahují stejné skupiny a v nich stejná tlačítka, mohou karty vypadat na rŧzných počítačích rŧzně, a to jednak v závislosti na velikosti a pouţitém rozlišení zobrazovací jednotky (monitoru nebo displeje), jednak v závislosti na velikosti okna aplikace. Pokud máme velký monitor s velkým rozlišením a okno aplikace maximalizované, zobrazují se některá tlačítka i s textovým popiskem. Je-li méně místa, tlačítka jsou zobrazena jen jako obrázky bez textového popisku. V extrémním případě mŧţe dojít k tomu, ţe celá skupina tlačítek je reprezentována jen jedním tlačítkem, po klepnutí na něj se rozbalí skupina. Mŧţete si postup vyzkoušet tak, ţe přepnete okno do velikosti Obnovit a postupně budete taţením myši okno zuţovat či rozšiřovat, přitom pozorujte pás karet. V obr. 5-4 je demonstrována proměna skupiny Styly obrazcŧ z karty Nástroje kreslení.


30

OBR. 5-4: RŮZNÁ ZOBRAZENÍ SKUPINY STYLY OBRAZCŮ

skupina v plném zobrazení skupina bez textových popiskŧ

skupina reprezentovaná tlačítkem skupina rozvinutá formou nabídky po klepnutí do tlačítka Rychlý přístup

Podokna

Nad pásem karet se nachází panel nástrojŧ Rychlý přístup (viz obr. 5-2). Zde najdeme nejčastěji pouţívaná tlačítka, mŧţeme libovolně přidávat a odebírat tlačítka podle svých potřeb. Další běţné příkazy mŧţeme vybrat z nabídky, jeţ se rozbalí klepnutím na tlačítko na konci panelu (trojúhelníková šipka směrem dolŧ). Kaţdé tlačítko na jakékoli kartě mŧţeme přidat na tento panel prostřednictvím místní nabídky16. Vlastní pracovní prostor mohou tvořit podokna, a to buď stálá (podokna Snímek, Poznámky v PowerPointu) nebo dočasně zobrazená pro nějaké konkrétní operace (Styly ve Wordu, Kontingenční tabulka v Excelu apod. Jejich rozvrţení na obrazovce mŧţeme upravit, například taţením myší za příčku mezi nimi, ukazatel myši musí přitom mít tvar , resp. . 5.2.1

Běžné tlačítko

Ovládací prvky na pásu karet

Základním ovládacím prvkem jsou tlačítka na pásu karet. Příkazy volíme zpravidla myší. Některá tlačítka provedou rovnou daný příkaz (tlačítko B - tučné písmo). Opakovaným stisknutím se buď přepíná vlastnost stylem „ano - ne“ (například tučné písmo) nebo se nastavuje větší či menší hodnota parametru (v tomto případě bývají tlačítka ve dvojici, např. zvětšit písmo a zmenšit písmo , zvětšit odsazení a zmenšit odsazení )

16

Příkazy nezobrazené na pásu karet lze přidat např. volbou PŘIZPŦSOBIT PANEL NÁSTROJŦ RYCHLÝ PŘÍSTUP z místní nabídky tlačítek, panelu Rychlý přístup nebo pásu karet.


31

Některá tlačítka mají na okraji šipku. OBR. 5-5: ROZVINUTÍ NABÍDKY Klepnutím do šipky se rozbalí nabídka, z níţ teprve vybíráme konkrétní vlastnosti. Některé volby (řádky) jsou zakončeny šipkou, ta naznačuje podrobnější nabídku. V dolní části menu bývá volba vedoucí do dialogového okna (je zakončena třemi tečkami). V okně mŧţeme nastavit veškeré parametry pro danou vlastnost, tedy i takové, které nejsou dostupné přes tlačítka v pásu karet. Některá tlačítka Kombinované tlačítko mají dvě části. Jedna funguje pro přímé nastavení konkrétní vlastnosti (zpravidla naposledy zvolené tímto tlačítkem). Druhá část (šipka) opět rozbalí nabídku. Šipka mŧţe být na pravé straně tlačítka (Ohraničení) nebo dole (Nový snímek). Někdy jsou tlačítka uspořádaná do galerie (např. nabídka stylŧ ve Galerie skupině Styly obrazcŧ na kartě Nástroje kreslení - Formát). V pravé části ovládacího prvku jsou tři tlačítka: horní dvě slouţí jako posuvník, tedy pro listování galerií. Ukáţeme-li myší na spodní, třetí tlačítko, zobrazí se bublinová nápověda Více, po kliknutí myší se rozvine celá nabídka – kompletní galerie. Galerie bývají dynamické, to znamená, ţe při přejíţdění myší nad jednotlivými tlačítky se daná vlastnost promítá do aktuálního místa v dokumentu. K aplikaci však dojde aţ klepnutím do vybraného tlačítka. Tlačítko s nabídkou

OBR. 5-6: GALERIE STYLŮ OBRAZCŮ

Dialogové okno skupiny

Kromě klepnutí na volbu se třemi tečkami v nabídce (viz str. 31) mŧţeme dialogové okno skupiny zobrazit také klepnutím na speciální tlačítka na pravém dolním rohu skupiny. Dialogové okno mívá zpravidla stejný název jako příslušná skupina tlačítek.


32

OBR. 5-7: VYVOLÁNÍ DIALOGOVÉHO OKNA SKUPINY PÍSMO

5.2.2

Kombinace s levým Alt

Zadávání příkazů klávesovými zkratkami

Méně častý zpŧsob ovládání programu je práce s pásem karet prostřednictvím klávesových zkratek s levým Alt. Spíše pro zajímavost si mŧţeme vyzkoušet například aplikaci formátu tučné písmo na vybraný text: přidrţíme levou klávesu Alt (zobrazí se písmena u jednotlivých názvŧ karet) stiskneme klávesu ŧ (toto písmeno se ukazuje u karty Domŧ) stiskneme klávesu 1 (tato číslice se nyní zobrazuje u tlačítka B pro tučné písmo – viz obr. 5-8) OBR. 5-8: KARTA S NÁPOVĚDOU PRO KLÁVESOVÉ ZKRATKY

Kombinace s Ctrl

Nejčastější operace mají přiřazeny přímé klávesové zkratky, které se realizují v kombinaci s klávesou Ctrl (levou nebo pravou). Pokud pro danou operaci existuje tlačítko v pásu karet, zobrazují se kombinace kláves v bublinové nápovědě, například ukázáním myší na tlačítko B pro tučné písmo, získáme nápovědu „Tučné (Ctrl + B)“. Kdykoli stiskneme tuto kombinaci kláves, změní se řez písma (nastaví se tučné písmo pro psaní textu v aktuálním místě nebo se změní řez písma na označené části jiţ napsaného textu). S ostatními kombinacemi se mŧţete seznámit v Nápovědě svého programu, nejlépe vyhledáte zadáním textu „klávesové zkratky“ do vyhledávacího pole (o Nápovědě více v kapitole 5.3). Není potřeba si pamatovat všechny kombinace, uveďme si jen některé, v jednotlivých programech mohou fungovat příkazy trochu odlišně17:

17

Uvedené klávesové zkratky mŧţete vyzkoušet například i při psaní elektronické zprávy.


33

TAB. 5-1: PŘÍKLADY KLÁVESOVÝCH ZKRATEK

Klávesová zkratka Ctrl + U

Ctrl + L Ctrl + A

Operace podtrţení aktivního slova nebo bloku textu zarovnání textu doleva označí celý obsah aktivní oblasti

Ctrl + S

uloţení dokumentu

Ctrl + Home

přesune kurzor na začátek dokumentu

Lze vyuţít například v programu… Microsoft Word, Microsoft Excel, Microsoft PowerPoint Microsoft Word Microsoft Word – text dokumentu Microsoft Word – obsah listu Microsoft PowerPoint – obsah snímku, všechny snímky, celé textové pole prakticky všechny programy, nejen aplikace z balíku Office Microsoft Word – před první znak textu Microsoft Word – do buňky A1 Microsoft PowerPoint – na první snímek v levém podokně nebo před první písmeno v textovém poli

5.3 Nápověda

Vyhledání konkrétního pojmu

Nápověda nabízí jednak obsah uloţený v počítači, jednak výklad a videoukázky umístěné na webu Microsoft Office. Nápovědu spustíme tlačítkem s otazníkem v pravém horním rohu okna aplikace. V levé části okna nápovědy je obsah, pro jednotlivá hesla mŧţeme klepnutím na symbol knihy rozbalit podrobnosti. Po klepnutí na konkrétní heslo, které jiţ nemá dílčí nabídku, se obsah hesla zobrazí v pravém podokně. V obr. 5-1 je zobrazena nápověda aplikace Word, kde byla nejprve rozbalena nabídka Vytváření dokumentů v levém podokně, následně byl zobrazen obsah hesla Vytvoření dokumentu. Ve výkladu hesla pak najdete další odkazy do příbuzných témat. Někdy je poměrně sloţité a zdlouhavé listovat obsahem nápovědy a hledat nějaké konkrétní rady. Velmi častým zpŧsobem vyhledávání je pouţití klasického vyhledávacího políčka, které je umístěno nad obsahem. Po zadání hesla stiskněte klávesu Enter nebo myší klikněte na tlačítko Hledat vedle zadaného výrazu a po chvíli se v pravé části okna zobrazí rŧzná související hesla. Většinou mezi nimi najdete poţadované informace. Pokud ne, zkuste formulovat svŧj poţadavek jinak. Čím konkrétnější heslo zadáme, tím přehlednější bude pak výsledek hledání, bude zobrazeno méně hesel a lépe se zorientujeme.


34

OBR. 5-1: OKNO NÁPOVĚDY

Animované ukázky

V nápovědě je kromě textŧ také řada animovaných návodŧ a ukázek18, zkuste tedy zadat vyhledání výrazu „video“. Pokud bude výsledek hledání nulový, zkontrolujte zatrţení „Vše Word“ v nabídce tlačítka Hledat (viz obr. 5-9) a poté znovu klepněte do tlačítka Hledat. OBR.

18

5-9: HLEDÁNÍ VIDEOUKÁZEK V NÁPOVĚDĚ

Ukázky jsou na webových stránkách společnosti Microsoft, musíte být připojení k Internetu.

Kapitola 6: Správa souborů

35

6 Správa souborů Elektronické dokumenty uchováváme na paměťových médiích, pro lepší přehled je potřeba vhodně volit názvy souborŧ a vytvářet si sloţky (o logice názvosloví viz Sloţka – str. 25 a dále) Operace související se správou dokumentŧ umoţňují rŧzné programy (Prŧzkumník Windows, Total Commander aj.), ale najdeme je také v kaţdém programu, kterým se tyto dokumenty vytvářejí, tedy i v textových editorech.

6.1 Základy práce s Průzkumníkem Windows Aplikaci budeme pouţívat zejména ke správě souborŧ (vytváření sloţek, přejmenování, kopírování, přesouvání a odstraňování sloţek a souborŧ). Do sloţky, v níţ potřebujeme pracovat, mŧţeme přejít rŧzným zpŧsobem, aktuální umístění uvidíme v řádku Adresa. Program Prŧzkumník spustíme například poklepáním na ikonu Tento počítač na ploše. Zobrazí se okno s přehledem dostupných umístění, na obr. 6-1 je zobrazení Seznam (viz nabídka tlačítka Zobrazit v pravé části obrázku). Ve Vašem počítači to mŧţe vypadat jinak, a to jednak díky jiné konfiguraci PC, jednak díky jinému zpŧsobu zobrazení souborŧ. OBR. 6-1: TENTO POČÍTAČ

pracovní oblast Průzkumníka

Program Prŧzkumník se spustí také přes nabídku Start ( Programy  Příslušenství  Prŧzkumník Windows), poklepáním na ikonu Dokumenty, nebo na jakoukoli jinou ikonu reprezentující sloţku. Vţdy se otevře okno programu zobrazující příslušné umístění. Někdy mŧţe být zobrazeno jiné uspořádání okna. Kromě zpŧsobu zobrazení obsahu (viz obr. 6-1 vpravo) mohou být zobrazeny vţdy jiné panely nástrojů (viz obr. 6-2) nebo jiné panely aplikace Explorer (viz obr. 6-3). Například při spuštění programu přes nabídku Start je zobrazen panel Sloţky. Kdykoli mŧţeme zobrazit nebo zrušit zobrazení kteréhokoli panelu.


36

OBR. 6-2: ZOBRAZENÍ PANELŮ NÁSTROJŮ V APLIKACI PRŮZKUMNÍK

OBR. 6-3: ZOBRAZENÍ PANELŮ APLIKACE EXPLORER V

Položky pro práci se složkou

PRŮZKUMNÍKU

Pro rychlý přístup k dostupným operacím mŧţeme zobrazit postranní panel poloţek pro práci se sloţkou (nabídka Nástroje  Moţnosti sloţky…). V dialogovém okně Moţnosti sloţky (viz obr. 6-4) označíme první volbu ZOBRAZIT POLOŢKY PRÁCE SE SLOŢKOU. OBR. 6-4: MOŢNOSTI SLOŢKY

Panel se zobrazí v levé části okna Prŧzkumníka, nabídka operací se mění vţdy v závislosti na situaci v okně, tedy na tom, zda máme označenu sloţku nebo soubor nebo nic. Rŧzné varianty vidíte dole.


37

OBR. 6-5: POLOŢKY PRÁCE SE SLOŢKOU

dole nabídka pro sloţku, v níţ není označeno nic, uprostřed nabídka pro označenou sloţku, vpravo nabídka pro označenou fotografii

Procházení složkami

Vytváření složek

Umístění vyhledáváme: poklepáváním na zobrazená umístění (tím postupujeme do niţších úrovní); komu se nedaří poklepávat, mŧţe myší sloţku pouze označit, a pak stisknout klávesu Enter, tím se označené umístění otevře, výběrem v řádku Adresa (po klepnutí na šipku na konci řádku – nabízejí se umístění stejné nebo vyšší úrovně), pomocí tlačítek Zpět, Vpřed (listování mezi umístěními, která byla zobrazena) a Nahoru (o úroveň výš) v panelu standardních tlačítek. Připravme si v Dokumentech sloţky Dopisy a Fotky, dále ve sloţce Dopisy dvě podsloţky Soukromé a Úřední, ve sloţce Fotky zatím jednu podsloţku s názvem Krkonoše_2011. Spustíme program Prŧzkumník, nyní nejlépe poklepáním na ikonu Dokumenty na ploše. V aktuálním umístění mŧţeme vytvořit sloţku těmito zpŧsoby: volbou z nabídky SOUBOR ( Nový  Sloţka), volbou z místní nabídky ( Nový  Sloţka), přičemţ klepneme pravým tlačítkem do pracovní oblasti Prŧzkumníka (tj. do bílého místa mimo ikony v pracovní oblasti – viz obr. 6-1), volbou VYTVOŘIT NOVOU SLOŢKU v panelu poloţek pro práci se sloţkou, je-li zobrazen (levá ukázka v obr. 6-5). Ve všech případech vznikne v daném umístění nová sloţka, v poli pro název zadáme vlastní název (obecný název Nová sloţka je modře označený a na konci bliká kurzor), v našem případě Dopisy. Pro vytvoření podsloţek mŧţeme


Další operace se složkami

38

pouţít stejné postupy jako pro sloţku Dopisy, ale nejdříve musíme do této sloţky přejít (např. poklepáním na ni). Nyní máme vytvořen svazek sloţek pro dopisy a budeme pokračovat vytvořením sloţky pro fotografie. Musíme zachovat stejný postup, tedy nejprve přejít do umístění, kde budeme pracovat. Vzhledem k tomu, ţe se aktuálně nacházíme ve sloţce Dopisy, musíme přejít o úroveň výše, tj. do Dokumentŧ. Toho docílíme jedním z postupŧ uvedených nahoře. Na obrázku zde vidíme výsledek, jak se ukazuje v panelu nástrojŧ Explorer (v ukázce je mezi sloţkou Dopisy a Fotky zobrazena automaticky vytvářená sloţka Filmy, je moţné, ţe na Vašem počítači tomu bude jinak, názvy sloţek se standardně řadí podle abecedy). Systém sloţek si určíte sami. Na domácím PC nebo notebooku je vhodné ukládat vlastní soubory do sloţky Dokumenty, ve škole zpravidla ukládáme na síťový disk H. Mŧţeme vytvářet libovolné mnoţství sloţek a podsloţek, jména volíme tak, aby napověděla co nejvíce o obsahu sloţky. Podobně postupujeme při přejmenování, odstraňování, kopírování a přesouvání. Dŧleţité je vyhledat vţdy správné umístění a pak volit příslušnou operaci v nabídce (SOUBOR nebo ÚPRAVY), v místní nabídce k dané poloţce (sloţce nebo souboru) anebo v panelu poloţek pro práci se sloţkou.

6.2 Operace se soubory v aplikacích Microsoft Office 2010

Uložit

Uložit jako

Většinou dokument chceme uchovat nebo předat dál, ať uţ v tištěné nebo elektronické podobě. Pokud potřebujeme právě dokončený dokument pouze vytisknout, není nezbytné jej uchovávat, ale i v tomto případě je to vhodné, například pro dodatečnou aktualizaci nebo pro opakované pouţití. V následujícím přehledu základních operací jsou uvedeny také obrázky, které naznačují danou činnost a ve většině programŧ se v rŧzných grafických variantách pouţívají pro tlačítka spouštějící dané operace. Volbu ULOŢIT pouţijeme pro uloţení souboru. Ukládáme-li soubor, který jiţ byl někdy dříve uloţen, nezobrazí se jiţ ţádné dialogové okno, ale soubor se automaticky uloţí na stejné místo pod stejným názvem, ukládá se tedy aktualizovaný stav daného souboru. Při prvním uloţení nově napsaného dokumentu tato volba směřuje do okna ULOŢIT JAKO, neboť je potřeba upřesnit místo a název souboru. Po uloţení zŧstane dokument zobrazen na monitoru. Volba Uloţit jako v kaţdém případě vede do stejnojmenného okna Uloţit jako, kde zkontrolujeme umístění (pole Uloţit do) a název (pole Název souboru), typ měníme pouze výjimečně (pole Uloţit jako typ), jinak je programem automaticky doplněn. K vlastnímu uloţení dojde po klepnutí na tlačítko Uložit. Při kaţdé změně místa nebo názvu vznikne nový soubor (mŧţeme tak uchovávat rŧzné fáze zpracování nebo rŧzné varianty dokumentu). Po uloţení zŧstane nový soubor otevřen.


39

OBR. 6-6: OKNO ULOŢIT JAKO

Nové aktuální umístění volíme zde (viz šipky), případně následně poklepáváme na Zde zadáváme název dokumentu. Při prvotním ukládání se nabízí obecný název, při opakovaném uloţení název pŧvodní.

Otevřít

Příkazem OTEVŘÍT otevřeme „na obrazovku“ soubor, který jsme někdy dříve uloţili. Otevře se dialogové okno Otevřít, které je uspořádáno stejně jako okno Uloţit jako. Volbu pouţijeme v případě, ţe chceme upravit nebo vytisknout uchovaný dokument. OBR. 6-7: OKNO OTEVŘÍT

V tomto poli volíme umístění

V tomto místě se ukazují soubory ve zvoleném umístění (sloţce). Při klepnutí myší na soubor se jeho název objeví v poli „Název souboru“


Zavřít

40

Některé aplikace mohou zpracovávat současně více dokumentŧ. V tom případě zŧstane pŧvodní dokument otevřen a otevře se další dokument v novém okně. Jiné aplikace mohou pracovat vţdy jen s jedním dokumentem, zde nás program mŧţe vyzvat, abychom se rozhodli, zda chceme uloţit pŧvodní dokument nebo nikoli. Pro začátečníky je v kaţdém případě lepší pracovat pouze s jedním otevřeným dokumentem. Volba ZAVŘÍT zavře aktivní soubor (ten, který vidíme na monitoru). Končíme-li práci a není uloţena aktuální verze dokumentu, program nás o tom v následném dialogu informuje a máme moţnost se rozhodnout, zda poslední provedené změny uloţit nebo ne. OBR. 6-8: DOTAZ NA ULOŢENÍ ZMĚN

Nový

Volba NOVÝ otevře prázdný dokument, dostaneme se do stejné situace jako při prvotním spuštění programu. Pokud jsme těsně před tím upravovali jiný dokument a nezavřeli jsme jej, zŧstane otevřený (pokud je v aplikaci moţné upravovat více dokumentŧ současně (mŧţeme to vyuţít například pro pohodlné kopírování obsahu mezi dokumenty apod.) OBR. 6-9: OKNO TISK

Kapitola 6: Správa souborů Tisk

Náhled

41

TISK – umoţní výstup na papír, před konečným potvrzením příkazu mŧţeme zvolit rŧzný rozsah stránek k tisku (Vše, Aktuální stránka – ta, na které je kurzor, Výběr – označený blok textu, případně vybrané Stránky). Mŧţeme dokument také vytisknout ve více kopiích. Další moţnosti pro tisk jsou dané konkrétní tiskárnou, dialogové okno se otevře po stisknutí tlačítka Předvolby nebo také Vlastnosti tiskárny poblíţ seznamu dostupných tiskáren. Po vytištění zŧstane aktuální dokument otevřený. Před tiskem je praktické zkontrolovat rozloţení dokumentu v náhledu, který vyvoláme příkazem NÁHLED. Moţnosti úprav dokumentu v reţimu náhledu jsou rŧzné v rŧzných programech.

Kapitola 7: Práce s počítačem v síti VŠE

42

7 Práce s počítačem v síti VŠE Na libovolném počítači ve škole (tedy nejen na učebně U3V) se musíme Specifika přihlásit do sítě, a to svým uţivatelským jménem a heslem, která zadáme práce v lokální síti v dialogovém okně. Bliţší informace o uţivatelském účtu, tedy o jménu a heslu, najdete na stránkách U3V (http://u3v.vse.cz), a to pod odkazem Výuka na PC v nabídce ORGANIZAČNÍ POKYNY. Po zadání jména a hesla počítač kromě procesŧ, které souvisejí s provozem PC jako takového, zpřístupní všechny sluţby, které máme k dispozici v rámci sítě, např. otevře cesty k síťovým diskŧm, na kterých jsou uloţeny soubory potřebné pro provoz sítě nebo aplikační programy, s nimiţ budeme pracovat, a zpřístupní kaţdému uţivateli jeho síťový domovský adresář H. V síti VŠE se domovský adresář ukazuje kaţdému uţivateli jako disk H, ale je Domovský to jen jakási zkratka nebo přezdívka. Tím, ţe se přihlásíme jako konkrétní adresář uţivatel, je dáno, kterou síťovou sloţku vidíme na našem monitoru pod v síti VŠE písmenem H (to zařídí servery). Pokud uloţí všichni studenti na konci hodiny své dokumenty na disk H, kaţdý ukládá dokument do jiné sloţky na serveru. Uţivatel qxxxYY ukládá do sloţky Nbu\User\Home:qxxxYY uţivatel qyyyZZ do sloţky Nbu\User\Home:qyyyZZ. Je to stejné, jako kdyţ po výuce jdeme všichni domŧ, ale kaţdý z nás jinam. Na většině počítačových kurzŧ mají studenti k dispozici také projektové Projektové adresáře, tj. takové, ke kterým mají přístup vţdy studenti z jednoho kurzu, disky případně z jedné paralelky, je-li v kurzu více rozvrhových skupin. Tyto adresáře nejsou přístupné automaticky, ale student si je musí zpřístupnit tzv. přihlášením k projektu. Přihlášení zahájíme poklepáním na ikonu Projekty. Následuje okno, v němţ pouze tlačítkem Spustit potvrdíme, ţe chceme spustit mapování. Poté se jiţ otevře dialogové okno s nabídkou projektŧ, tedy počítačových kurzŧ, které v daném semestru navštěvujeme. Označíme kliknutím myší řádek s projektem, k němuţ se chceme připojit a kliknutím na tlačítko OK nebo stisknutím klávesy Enter potvrdíme výběr. OBR. 7-1: VÝBĚR PROJEKTU PRO MAPOVÁNÍ DISKŮ

Po chvíli se objeví informační okno ProjMap, které nás informuje o tom, ţe operace (mapování diskŧ) proběhla.


43

OBR. 2: INFORMACE O UKONČENÉM MAPOVÁNÍ DISKŮ

Vzdálený přístup k síťovým diskům

Na první pohled se zdá, ţe se nic nestalo, ţe „program nefunguje“, ale smyslem aplikace je pouze zpřístupnit síťové disky daného projektu-předmětu, coţ proběhlo úspěšně, jak jsme byli informování. Vlastní pouţití diskŧ totiţ realizuje kaţdý uţivatel dle potřeby (otvíráme a ukládáme dokumenty zpracované kancelářskými programy, prohlíţíme obsah namapovaných adresářŧ Prŧzkumníkem, apod.) a disky máme k dispozici aţ do chvíle, kdy se přihlásíme k jinému projektu nebo se odhlásíme ze sítě. Mapováním projektŧ získáváme přístup k těmto diskŧm: G (sloţka Jma\User\Home:U3vKOD_spl, kde KOD je číselné označení kurzu, například 070) – skupinový disk, tj. síťový disk pro všechny účastníky jedné rozvrhové skupiny a pro vyučujícího; všichni zde „mohou dělat všechno“, tedy mohou otvírat a ukládat soubory, vytvářet sloţky, ale také mazat soubory a sloţky, a to nejen své, ale také ostatních uţivatelŧ. Disk se vyuţívá pro odevzdávání souborŧ vyučujícímu ke kontrole nebo k předávání souborŧ mezi studenty. I (sloţka Jma\User\Home:U3vKOD) – projektový disk, tj. síťový disk pro všechny účastníky projektu, tedy pro vyučujícího a studenty ze všech rozvrhových skupin daného kurzu; pouze učitel má právo vytvářet zde sloţky a ukládat soubory, studenti mohou soubory jen číst, tedy otvírat a kopírovat si je do svých osobních adresářŧ. Disk se vyuţívá pro předávání souborŧ připravených učitelem studentŧm. Kdykoli mŧţeme aplikaci Projekty znovu spustit a zvolit jiný projekt (například, kdyţ se spleteme ve výběru projektu). Své síťové disky si mŧţeme prohlíţet i z domova, a to například prostřednictvím sluţby netstorage (internetová adresa http://netstorage.vse.cz nebo https://silo.vse.cz/netstorage), kde se přihlásíte pod svým uţivatelským účtem, tj. jménem a heslem, která zadáváte ve škole po zapnutí počítače. Zobrazí se hlášení o problému s certifikátem, to ingnorujeme a pokračujeme na web klepnutím na volbu POKRAČOVAT NA TENTO WEB.


44

OBR. 7-2: VZDÁLENÝ PŘÍSTUP K DISKŮM SLUŢBOU NETSTORAGE

Vypnutí počítače

Podrobné návody na rŧzné moţnosti tzv. vzdáleného přístupu jsou zveřejněny na stránkách Výpočetního centra, a to v menu PRO STUDENTY pod odkazem Služby sítě VŠE. Po skončení práce ukončíme všechny spuštěné programy a poté ukončíme práci s počítačem volbou StartVypnout. Následuje dialogové okno, ve kterém máme na výběr několik moţností, jak ukončit práci. Zpravidla volíme Odhlásit uživatele qxxxYY. Počítač tak zŧstane zapnutý a připravený pro přihlášení dalšího uţivatele. Pouze v případě, ţe odcházíme z učebny na konci dne, volíme Vypnout. OBR. 3: UKONČENÍ PRÁCE S POČÍTAČEM V SÍTI VŠE

Vysoká škola ekonomická v v Praze Univerzita třetího věku. Úvod do PC. Ing. Michaela Seghmanová

Recommend Documents