UNIVERZITA PALACKÉHO OLOMOUC PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY
DIPLOMOVÁ PRÁCE V ŘÍŠI DIVŮ
VYPRACOVALA: Bc. KATEŘINA RŮČKOVÁ OBOR: UČITELSTVÍ VÝTVARNÉ VÝCHOVY PRO SŠ A ZUŠ VEDOUCÍ PRÁCE: Doc. ONDŘEJ MICHÁLEK
OLOMOUC 2013
Prohlašuji, ţe jsem tuto práci vykonala samostatně a ţe jsem uvedla pouţitou literaturu a internetové zdroje.
V Olomouci dne 16.4.2013
Kateřina Růčková
2
Obsah I. Úvod ..............................................................................................................................4 II. Moje říše divů ..............................................................................................................5 II.A Jak to všechno může být......................................................................................5 III. Popis mé vlastní práce ...............................................................................................8 III. A Technika ...........................................................................................................8 III.B Popis jednotlivých obrázků ...............................................................................9 IV. Umělci v říši divů...................................................................................................... 11 IV.A Art brut ............................................................................................................. 11 IV.B Surrealismus ..................................................................................................... 16 IV.C Ilustrace k Alence v říši divů ............................................................................ 19 V. Inspirace pro moji práci ............................................................................................. 24 VI. Děti v říši divů .......................................................................................................... 27 VII. Závěr ....................................................................................................................... 32 VIII. Resume .................................................................................................................. 33 IX. Seznam použité literatury......................................................................................... 34 Příloha:............................................................................................................................ 36
Obrazová příloha CD
3
I. Úvod „Tak žijeme stále, jako bychom věřili, že máme neomezený čas, jako by to, čeho jsme dosáhli, bylo stabilní. A tato stabilita a trvání, jež máme před očima, tato iluzorní věčnost je podstatný impulz, který nás žene, abychom jednali.“1 Je mi dvacet pět let, dokončuji vysokou školu a poprvé v ţivotě začínám bilancovat. Protoţe kdyţ něco končí, tak další věc začíná a já mám strach z těch nových začátků. Ve své diplomové práci jsem se rozhodla projít si svůj ţivot, ty nejdůleţitější okamţiky, jako je moje zrození, formování mé osobnosti, lásky, důleţité lidi, cesty a přání, které mi víří v hlavě. Mým hlavním přáním je neúnavně směřovat za svým cílem. A ten cíl není zrovna jeden, chtěla bych cestovat, poznávat různé krajiny, chtěla bych být v ţivotě šťastná a mít vlastní rodinu, taky bych si přála být aktivním člověkem, který neustále pracuje na svém rozvoji – neustále se dovzdělávat, být „umělkyní“, ţenou a dobrým člověkem. A taky bych chtěla letět do vesmíru, odcestovat do Japonska, naučit se potápět … Mám moc snů a jeden ţivot, abych udělala všechno pro jejich splnění. Název V říši divů, jsem si vybrala z toho důvodu, ţe mne neustále něco překvapuje. Je tak strašně moc věcí co neznám a nevím, ţe se budu po zbytek ţivota divit – a to je myslím moc krásné. Také si čas od času připadám jako malá Alenka, která se propadla do kouzelné země, kdyţ sledovala bílého králíka - ţivot je tak trochu pohádkový, kdyţ mu to kouzlo ponecháme. Moje říše divů má formu fotografického alba, kaţdý si taková ţivotní alba zakládáme, v dětství nám je dělají rodiče a my v tom pokračujeme. Myslím, ţe pro kaţdého se najdou v ţivotě situace, lidé a místa, která si přeje zdokumentovat a zachovat pro dobu následující, jak ve formě vzpomínek, obrázků, či fotografií. Aby aţ budeme chtít, tak si vezme svoji fotku nebo vzpomínku a na to místo, nebo k tomu konkrétnímu člověku se vrátíme, alespoň pomyslně. Moje album často zachycuje abstraktní pojmy, jako jsou pocity, nálady a přání, takţe jsem musela zvolit takovou techniku, abych je byla schopna zachytit. Zvolila jsem grafickou techniku – čárový lept, jednak proto, ţe je blízký kresbě, kde mohu dát volný průchod pocitům a také proto, ţe mám tuto grafickou techniku velmi ráda. Album má třináct stránek a na kaţdé jsou tři tisky, takţe si v něm kdokoli můţe listovat a procházet si celý můj ţivot, ten co byl, je a snad i bude.
Fritz Riemann, Základní formy strachu / Typy lidské osobnosti, jejich vznik, charakteristiky a formy vztahů, Portál 1999, str.18. 1
4
II. Moje říše divů II.A Jak to všechno může být Narodila jsem se třicátého dne v měsíci říjnu a je tomu uţ spousta let, mám dva rodiče a jednoho bratra. Po dvacet let jsem ţila a studovala v nádherném malém městě, kde jsem si našla přátele a poprvé se ve svých šesti letech zamilovala do svého, o dost staršího, kamaráda. Ta láska mi vydrţela dva roky, pak přišly další. Od útlého věku jsem nejraději kreslila a malovala a v sedmé třídě jsem se rozhodla pro dráhu umělce. Vţdy jsem byla poměrně klidné povahy a taky dost citlivé. Kdyţ jsem dokončila povinnou školní docházku, tak jsem nastoupila na střední uměleckou školu v mém městě. To byly absolutně šťastné roky, našla jsem si výborné přátele, kteří mne provázejí celý ţivot, zase se zamilovala a taky jsem zjistila, ţe ze mne asi umělec nebude, protoţe je strašná spousta nadaných mladých lidí, kteří to mají také v plánu a já jim nesahám ani po paty. To byl celkem velký šok, ale brzo jsem si uvědomila, ţe se nic tak hrozného neděje, protoţe malovat můţu pořád a vystavovat to nikde nemusím. Také jsem si uvědomila, ţe krom malování a umění obecně, mne zajímá další spousta věcí, takţe i kdyţ nebudu ten umělec, tak se rozhodně nebudu nudit. Za čtyři krásné roky jsem se musela rozhodovat co dál, stála jsem před otázkou (kterou jsem si musela v ţivotě poloţit ještě několikrát) co budu dělat. Jestli jít na vysokou školu nebo odcestovat do Anglie sbírat jahody. Nakonec jsem se rozhodla pro vysokou školu. Moje volba padla na pedagogickou, byla to trochu nouze, to přiznávám, ale nakonec jsem zjistila, ţe to nebyla vůbec špatná volba. Kdyţ tak vzpomínám, co mne studium na vysoké škole naučilo, nemyslím probranou látku, ale to kolem, tak jedna z nejdůleţitějších věcí byla, ţe jsem si začala váţit vzdělání, nikdy předtím jsem si to neuvědomila. Uţ jako malá jsem byla zataţena do víru vzdělávání a brala jsem to jako samozřejmost. Ale na vysoké škole jsem si vzdělání opravdu začala váţit, taky jsem tak trochu vystřízlivěla ze své nabubřelosti, měla jsem o sobě moc vysoké mínění, a jak uţ jsem se mohla předtím mnohokrát poučit, je kolem mne spousta zajímavých a talentovaných lidí. A taky jsem se naučila v první třetině svého ţivota tak zalekla moţnosti, ţe mi ţivot proklouzne mezi prsty a já nic nestihnu, ţe jsem vyburcovala všechny své síly a udělala pro svoji budoucnost co se jen dalo. První velká věc, kterou nikdo nečekal, bylo, ţe jsem se přihlásila na další vysokou školu, při studiu jsem musela pracovat, protoţe jsem uţ po rodičích nemohla chtít, aby mne neustále sponzorovali. Uţ mi sice nové učivo do hlavy nelezlo tak snadně, ale byla jsem mým dalším studiem tak nedšená, ţe jsem se učila ve dne v noci. Po uplynutí delší doby jsem stanula s vysokoškolským diplomem a byla jsem spokojená. Tentokrát jsem si nemusela klást otázku, co chci dělat, protoţe jsem to věděla. Na 5
krátkou dobu jsem se rozloučila se svojí milovanou rodinou a odcestovala jsem daleko za moře. Tímto krokem jsem si splnila další sen, překonala jsem svůj strach z dalekých a osamělých cest, a konečně spatřila Japonsko. Zde jsem strávila několik měsíců pilnou prací, zdokonalovala jsem svůj jazykový projev a procházela všechna muzea a galerie. Po uplynutí vymezeného času jsem se vrátila k mé rodině, nastoupila do zaměstnání a začala pracovat na mojí první samostatné výstavě, které byla inspirována mojí cestou. V této době se mi také povedlo přivést na svět vytouţeného potomka, který byl krásný a zdravý… Přesně na den svých narozenin jsem poprvé vzlétla do vesmíru a byl to nezapomenutelný záţitek, i kdyţ jsem měla neuvěřitelný strach. Doţila jsem se poţehnaného věku, obklopená vnoučaty. S odbarvenou hlavou a pořádnou nadváhou, ale co je nejdůleţitější s vyrovnanou myslí a pocitem štěstí, ţe jsem si mohla proţít tento poţehnaný ţivot. Výše napsaná slova jsou ideální variantou mého ţivota a popisují hlavní myšlenku mé diplomové práce. Jsem poprvé v situaci, kdy se musím rozhodnout, jak naloţím se svými budoucími léty. V uplynulých pětadvaceti letech to vţdycky někdo rozhodoval za mne, ať uţ to byl stát, kdy jako malé školou povinné děcko jsem musela absolvovat devět let školní docházky. Nebo rodina, která vţdy věděla, co je pro mne nejlepší. Rodiče rozhodli a já jsem ochotně souhlasila, ţe budu dál studovat nejlépe střední a pak vysokou školu. Samozřejmě mne finančně a všelijak podporovali, takţe jsem neměla se svým ţivotem zas tak mnoho starostí. A tomu je konec, uţ si nemohu dovolit být závislá jak na finančních zdrojích rodiny, tak na tom, ţe vţdycky někdo rozhodne za mne. Studovat je vlastně hrozně pohodlné, kdyţ máte blízké, co vás podrţí, musíte „jenom“ pilně studovat a plnit zadané úkoly. Ale rozhodně si nelámete hlavu s tím, jestli budete mít ještě zítra práci, jestli mám dostatek peněz pro děti, jestli je nakoupeno a hlavně, jestli jste si ten svůj ţivot takto představovali. Zda jste si splnili alespoň jeden ze svých snů. Nestali se z vás obyčejní konzumenti? Kteří jenom přeţívají a neţijí?! být mnohem tolerantnější jak k sobě, tak k druhým. Jestli jsem byla v předešlých letech snílek, tak na vysoké škole jsem byla snílkem ještě větším. Snila jsem o velkém umění, dalekých cestách, velké lásce ( mimochodem tu jsem během studia našla) a nekonečných moţnostech. Celý ţivot jsem musela bojovat s jednou z mnoha mých špatných vlastností a tou je lenost. Naštěstí jsem se Taky cítím hrozně velkou zodpovědnost a strach. V těchto letech od vás společnost čeká, ţe uţ víte co se svým ţivotem, a ţe se o sebe budete umět postarat – najít si práci, zaloţit rodinu, odvádět daně, utrácet peníze, vydělávat peníze… Ale co kdyţ to nedokáţete?
6
Velmi by mne mrzelo, kdyby tuto moji práci někdo vnímal jako rouhání, nebo zahrávání si s osudem, nechci nic zlehčovat. Všechny tisky jsou jakýmsi otiskem, velkým přáním mé osobnosti. Nemusím zrovna letět do vesmíru, ani se nemusím potápět v oceánu, úplně mi bude stačit, kdyţ se jednou za čas vypravím na hezkou dovolenou spojenou s poznáváním různých kultur. Kdyţ si po celý ţivot ponechám prostor pro snění a alespoň občas si menší či větší sen splním. Jsem si jistá, ţe mi ţivot bude klást různé překáţky a já je ne vţdy překonám, ale alespoň ta snaha aby byla. Kolem mne je spousta lidí, kteří to vzdali, ráno chodí do práce a večer se ti šťastnější vracejí k rodinám, a kdyţ se jich zeptáte, jestli jsou spokojení, tak jen lhostejně pokrčí rameny, nebo jim nervózně zaškubá v koutku. Někdy se ţivot moc zkomplikuje a vy musíte ustoupit, i to si uvědomuji. V mém blízkém okolí je několik lidí, kteří překonali nebo stále bojují s rakovinou, také zemřel mladý člověk, který neměl ani moţnost poznat své ještě nenarozené dítě, toto všechno jsou tragédie, které se stávají a něco celkem podobného můţe potkat i mne. Proto si chci váţit kaţdé minuty, kterou na tomto světě mám a zodpovědně si ji uţít. Celý ţivot bych chtěla ţít v říši divů a radovat se z toho.
7
III. Popis mé vlastní práce III. A Technika Pro svoji diplomovou práci jsem zvolila grafickou techniku tisk z hloubky - čárový lept2. Tuto techniku jsem zvolila i z toho důvodu, ţe v ní můţu dobře vyuţít principy kresby, kdy do krytu vyrývám linie. Mohu vyuţít překrývání linií, šrafuj, nechat ruku volně bez předlohy pracovat. Jako materiál mi poslouţil zinek, z něj jsem si nařezala matrice o velikosti 8,5cm na 12,8cm. Tuto velikost jsem zvolila záměrně, jelikoţ jsem chtěla vyvolat dojem fotografie/fotografického alba. Tiskla jsem na speciální hlubotiskový papír, kdy na jednom listu papíru jsou vţdy řazeny tři tisky na výšku. Celkový počet tisků je třicet devět a na kaţdém listu jsou tři tisky, coţ nám dává počet třinácti stránek. Nejprve jsem si vyrobila několik návrhů, abych si ujasnila, jakým způsobem chci kresbu a celkovou kompozici pojmout. Dalším důvodem byla velikost destiček, ty jsou menšího rozměru z důvodu jiţ zmíněného a také působí více intimním dojmem, takţe mám poměrně malý prostor, kde musím mýt dobře promyšlenou kompozici. Tak jsem si musela dobře promyslet, jak jednotlivé tisky rozvrhnu. Poté co jsem si ujasnila a promyslela koncept mojí práce, musela jsem si připravit třicet devět destiček ze zinkového plechu, ty se nejprve vyměřily a poté pomocí smirkových papírů vyleštily a tím se odstranily případné jemné poškození a škrábance. Na jednotlivých destičkách se seřízly hrany tzv. fazety. Pak zbývalo nenést na jednotlivé kousky plechu kryt, do kterého jsem vyrývala svůj příběh. Pomocí jehly, která je speciálně vyrobená pro grafické techniky, jsem mohla začít volně „kreslit“ do krytu. Motivy jsem vyrývala bez předlohy, jednak mám ráda kouzlo překvapení, které nastalo, kdyţ mne napadlo něco zcela odlišného od původní představy a také mám pocit, ţe předlohy příliš svazují. V hlavě byla jasná vize toho, jak má moje práce vypadat a ruka se tím řídila. Kdyţ jsem měla jednotlivé destičky hotové, přišlo na řadu leptání. Poté jsem jiţ mohla tisknout pomocí černé ofsetové barvy a grafického lisu.
2
Antonín Odehnal, Grafické techniky/Praktický průvodce, ERA 2005, str.63. ISBN 80-7366-006-7.
8
Vzniklo tedy třicet devět tisků na třinácti listech, ty jsem doprovodila textem a svázala pomocí jednoduché japonské vazby3. Takţe by finální produkt měl připomínat obrázkové album. Celkový počet tisků byl náhodný, v čísle není ţádný symbolický význam, pouze jsem potřebovala, aby konečný počet byl dělitelný třemi, chtěla jsem totiţ na jednom listu papíru tři tisky. Finální instalace je doprovázena tisky, které jsou pověšeny v rámu a jsou instalovány na chodbě, ovšem finální a hlavní produkt je moje album.
III.B Popis jednotlivých obrázků Celá práce začíná zrozením a končí smrtí, stejně jako je to v běţném ţivotě. Ovšem průběh ţivota je nevšední, samozřejmě myšleno s nadsázkou. První obrázek znázorňuje mé početí a zrození na svět. Jsem vyobrazena jako malý plod. Zde jsem čerpala z odborných lékařských fotografií, kolem mne jsou podivuhodné bytosti, linie a tvary, které znamenají opravdové záţitky, co mne čekají. Stejně jako je kaţdé děťátko čisté, byla jsem i já čistá a nevinná, proto je zde symbol lilie4. Který asi v druhé polovině alba najednou vadne, a to proto, ţe jsem poznala jak fyzickou lásku, tak různá příkoří, a ne vţdy jsem se zachovala čestně a pravdivě. Proto je květ lilie nahrazen růţí, která je symbolem lásky a vášně. Snad na kaţdém z obrázků je nějaký můj osobní symbol, třeba v podobě ornamentu, nebo nějaké bytosti, která pro mne vyjadřuje konkrétní záţitek nebo pocit. Ornament zde plní jak funkci líbivou, kdy doplňuje obrázek, tak funkci vypravěčskou, jelikoţ dotváří celý dojem a příběh, který jsem chtěla vyjádřit. Několik obrázků je věnováno období dospívání a prvním milostným zkušenostem. Na dalším listu se dostávám ke šťastnému manţelství, plození dětí a doplňuji to cestováním do vesmíru či dalekých krajin. Jako průvodce mi slouţí králík, toho jsem si vypůjčila z příběhu o Alence a také z osobních důvodů. Na obrázcích jsou ale různí tvorové, kočky, které mám nesmírně ráda pro jejich někdy svéhlavé osobnosti, ptáci a motýli pro jejich svobodu a pak jsou to nekonkrétní bytosti v maskách. Masky mají proto, ţe zastupují tajemné situace a záţitky, které si nedokáţi někdy vysvětlit. Nemyslím tím něco nadpřirozeného, ale něco, co mne přesahuje, nebo nemám odvahu to odtajnit. Všechno to končí mojí smrtí, kdy se ze mne stane stará vyrovnaná ţena, která tento svět opouští s úsměvem na rtech a krásnými vzpomínkami.
3
Doc. dr. J. H. Kocman, KNIHAŘSKÝ Bulletin 1998 ročník IV. zvláštní číslo, článek japonské tradiční knihařstvi. ISBN 1211-1759. 4 James Hall, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Paseka 2008, str.250, ISBN 978-80-7185-902-4.
9
Velmi často vyuţívám ornament, který je vytvořen z květin nebo geometrických prvků, lilie zde stejně jako v křesťanské symbolice značí čistotu, růţe lásku. Ostré geometrické tvary jsou symbolem pro nebezpečí a kruh je nekonečno. Jednotlivé tisky vyuţívají hodně dekor, který je inspirován lidovým ornamentem, svatými obrázky nebo různými tapetami. Snaţila jsem se, aby ornament měl sdělný význam, aby album. obrázek nejenom dělal zajímavějším a komplikovanějším, ale aby mi pomáhal vyprávět příběh, který se tam odehrává. Některé tisky jsou naopak jednoduché a sázejí na údernost, tato jednoduchost se na jednotlivých listech střídá s ornamentální sloţitostí. Jednotlivé výjevy mají obdélníkový tvar, který jsem se snaţila ozvláštnit zajímavými kompozicemi. Některé obrázky jsou vsazeny do rámů, nebo různě vykrojených a dekorovaných výřezů, zde jsem se také nechala inspirovat svatými obrázky. Celkově jsem se snaţila v divákovi vzbudit dojem, ţe se dívá do soukromého alba, plného vzpomínek.
10
IV. Umělci v říši divů IV.A Art brut Ve své ilusi jsem si vynašla fantasii takovou která mě dokázala nejednou odtrhnout od drsné skutečnosti ve které jsem se nalézala Neslyšela a neviděla jsem kolem sebe nic jen svůj vysněný tajuplný svět a najednou mě musela matka svým káravým napomenutím vzpamatovat Všechno bylo marné vysněný svět mě příliš lákal do své tajemnosti jako náměsíčná šla jsem za svým matným světlem a dělalo mi dobře že v okamžicích zapomínám že nemám na stole chléb že odvracím své oči od bosých nohou a nahých ramenou že neslyším výsměch chudoby života a že se musím se svým osudem vléci aniž bych věděla kam Marie Kodovská, Je ráno(úryvek)5 Kdyţ jsem se rozhodovala, které umělce, či umělecké směry zapojím do své diplomové práce, nechala jsem se vést osobním výběrem výtvarníků, u kterých přímo cítím a v jejich práci je čitelná jejich osobní říše divů, kterou máme kaţdý vlastní a jedinečnou. A také jsem se rozhodla vybírat různé pohledy úhlu a způsoby zpracování tohoto tématu. Jelikoţ si myslím, ţe kaţdý umělec, a ba dokonce kaţdý člověk má „tu svoji“ říši divů. A jedním z nejkrásnějších příkladů je pro mne naivní umění. …“Naivní malíř je obyčejným člověkem, který si zpravidla vydělává ne živobytí denní prací, tak jako ostatní občané. Nejdůležitější je ta zázračná proměna člověka v malíře, to neočekávané štěstí, kdy se nebesa roztrhnou a ruka sama od sebe zaznamenává poryvy, které přicházejí z duše. Od té chvíle je naivní malíř posvěcený, má dojem že vlastně celý minulý život jel vlakem v tunelu, avšak teď jeho vagón jede překrásnou krajinou, že v naivním plození v krásném našel smysl svého života, svůj osud.“ …6
5Kolektiv
autorů, Umělci čistého srdce/Naivní a lidové umění art brut, Sbírka Pavla Konečného, Muzeum umění Olomouc, nakladatelství Ottobre 12 2001, str. 95, ISBN 80-86528-06-5. 6 Kolektiv autorů, Umělci čistého srdce/Naivní a lidové umění art brut, Sbírka Pavla Konečného, Muzeum umění Olomouc, nakladatelství Ottobre 12 2001, str. 7, ISBN 80-86528-06-5.
11
Důvod, proč mne naivní umění oslovuje je, ţe pokaţdé, kdyţ vidím nějaké dílo od tvůrce „čistého srdce“, cítím velký nápor a silnou energii působící na mé podvědomí. Z těchto děl proudí velká energie a ne vţdy pozitivní. Některá díla jsou divoká a temná. Dalším důvodem je i to, ţe můj otec sám maloval, byl bez výtvarného vzdělání a jeho inspirací byli takoví malíři jako Magrrite či celník Rousseau. V mém pokojíčku byly tedy malby, které vytvořil můj otec, byly nedokonalé, ale pro mne měly velké kouzlo a daly by se přiřadit k naivnímu umění. Velmi silným záţitkem byla výstava Prinzhornovi kolekce, která se konala před několika lety v Praze7 a pak následně výstava v Olomouci8. Tam jsem se poprvé přesvědčila o silné a pravdivé výpovědi jejich tvůrců. Výstava, která se odehrávala v Praze, měla o to větší účinek, co jsem si pročítala doprovodné texty s osudy jejich tvůrců. Jelikoţ se většina ţivotů odehrávala za druhé světové války, kdy Hitler systematicky likvidoval duševně a fyzicky nemocné lidi, byla drtivá většina osudů vystavujících, kdyţ ne tragická, tak alespoň smutná. Práce mne velmi okouzlovaly svým osobitým pohledem na okolní svět, jejich dekorativnost, někdy tlumená, jindy aţ agresivní barevnost, komplikovanost, nebo naopak jednoduchost kompozic. Navíc člověk si ve společnosti těchto děl velmi jasně uvědomoval „to něco“, co nás přesahuje. Pro někoho jiný svět, pro jiného jen jiný pohled na tento svět. Ráda bych zde zmínila několik mých oblíbených tvůrců, kteří jsou zastoupeni v soukromých sbírkách a galeriích nejenom v České republice. Autorkou, která mne nejvíce oslovuje je Františka Kudelová, která se narodila roku 1912 a zemřela o osmdesát pět let později. Dětství proţila v chudé rolnické rodině s deseti sourozenci. Její citová nevyrovnanost se projevila ještě v mládí a díky tomu nastoupila do kláštera v Brně jako řádová setra.9 Odkud následujícího roku přešla do psychiatrické léčebny v Kroměříţi, kde začala roku 1951 poprvé malovat. Své tvůrčí činnosti se věnovala kaţdodenně a to nejenom malování, ale i psaní básní. V Kroměříţi měla dokonce svoji výstavní síň, kde jí bylo umoţněno prezentovat se. Počátkem 80. let překročila hranice Kroměříţe a svá díla prezentovala ve Švýcarsku, Olomouci a Hodoníně.10 Dílo Františky Kudelové je plné odváţných tahů štětcem, jasných barevných odstínů a tónů. Její práce v sobě nese kosmický rozměr, kdy se odpoutává od tohoto světa a přináší nám boţské bytosti v podobě andělů, neurčité krajiny za svitu měsíce, či slunce, nebo různé ţivoucí animální bytosti nekonkrétních druhů.
Prinzhornova kolekce, Galerie hlavního města Prahy - Expozice dům U kamenného zvonu, Staroměstské náměstí 13, doba konání 5.2. 2009-4.5. 2009. 8 Výstava Umělci čistého srdce, Muzeum moderního umění Olomouc, doba konání 19.6. 2008-28.9. 2008. 9Ed. Pavel Konečný, Umělci čistého srdce II/ Pocta Anně Zemánkové, Olomouc 2008, ISBN 978-80-86570-14-3. 10 Tamtéţ, str. 70. 7
12
Tvorba F. Kudelové, fotografie internetový zdroj: http://www.outsiderartcz.eu/autori/kudelova.htm
Na díle Františky Kudelové je nádherná sytost barev, rytmus tahů štětcem a velmi pozitivní energie, která je plná tajemna a proudí směrem k divákovi. Ján Labuda zastupuje Slovensko, je trochu netypickým představitelem lidové tvořivosti, díky svému velkému smyslu pro humor. Nejčastěji se věnoval dřevořezbě, kterou často dotvářel barvami. Jeho práce v sobě mají velký smysl pro nadsázku, často nacházel různá dřívka, která podle své fantazie volně dotvářel11. Já bych si zde dovolila najít jistou paralelu s tvorbou našeho známého umělce Františka Skály, který ve své tvorbě také velmi často vyuţívá dřevo, potaţmo nalezené materiály a samorosty, které pomocí své fantazie různě modeluje a dotváří.
Ján Labuda12
František Skála 13
Cecílie Marková začala své mediumní kresby tvořit 18. října 1938 v deset hodin14. Kresba jí slouţila jako komunikace nejenom se svým mrtvým manţelem, ale byla i jediným podstatným smyslem jejího ţivota. Začínala kreslit tuţkou a své ornamentální stylizované květinové motivy později doplila pastelkami. O její tvorbu byl a je veliký zájem, najdeme ji nejenom v českých, Ed. Pavel Konečný, Umělci čistého srdce II/ Pocta Anně Zemánkové, Olomouc 2008, ISBN 978-80-86570-14-3. 12 Zdroj fotografie- http://www.outsiderartcz.eu/autori/labuda.htm, 9.3.2013. 13 Zdroj fotografie- http://www.frantaskala.com/cs/veci/kategorie/43/44/49, 9.3.2013. 14 Ed. Pavel Konečný, Umělci čistého srdce II/ Pocta Anně Zemánkové, Olomouc 2008, ISBN 978-80-86570-14-3. 11
13
ale i v zahraničních15sbírkách. Vytvořila velký počet kreseb a maleb, které rozdala svým přátelům a známým nebo jsou k vidění v galerijních sbírkách. Některé kresby jsou volné, jiné jsou zpracovány s nesmírným smyslem pro detail a kompozici, jiné jsou malovány volně barvou, kdy štětec na podkladu vytváří snové krajiny pastelových barev. Pro mne jsou nezajímavější mediumní kresby na tmavém podkladu, na kterých je kresba vyvedena jedním, nebo několika málo odstíny a z podkladu jakoby září. Moţnou inspiraci dílem Cecílie Markové jsem našla u dalšího představitele skupiny Tvrdohlaví – Petra Nikla, který vytváří kresby barevnými tuţkami, které mají také meditativní smysl a velmi mi evokují dílo Cecílie Markové. Ovšem stejně jako u výše jmenovaného Františka Skály ve zcela jiném dobovém kontextu a s jiným druhem motivace.
Cecilie Marková, Modrý květ, 195516
Petr Nikl, Tetovací květ IV, 200417
Zmíním ještě pár dalších jako je – Václav Ţák, Marie Kodovská, Václav Beránek18 a velká spousta dalších jmen, které nebudu dále vypisovat. Kdyţ jsem si pročítala knihy s otištěnými a přesně reprodukovanými dopisy, které psali představitelé naivního umění a umění art brut, tak mne velmi zaujaly jejich osudy. Spousta z nich pocházela z velkých rodin, kde bylo několik sourozenců a málo finančních a hmotných prostředků. Většina z nich vychodila jen povinnou školní docházku a pak je čekaly rozdílné osudy. Někteří se stali automechaniky, jiní opravářem, ţenou v domácnosti, nebo dělnicí. Ale snad všichni měli společnou nutkavou potřebu tvořit. Pro mnohé z nich poskytovala jejich tvorba útěk od všední reality těţkého ţivota, kdy někteří byli hospitalizováni v psychiatrických léčebnách. Na počátku dvacátého století bylo postavení duševně nemocných lidí ještě velmi komplikované, aţ s rozvojem psychiatrie a psychologie se jejich pozice začala měnit a lidé si k nim a jejich tvorbě našli cestu. Za otce art brut je povaţován Jean Dubuffet, který jak je Ed. Pavel Konečný, Umělci čistého srdce II/ Pocta Anně Zemánkové, Olomouc 2008, str.78, ISBN 978-80-86570-14-3. 16 Zdroj Fotografie - http://www.sypka.cz/modry-kvet-1955/a49/d11057/#!prettyPhoto/0/, 9.3.2013. 17 Zdroj fotografie - http://www.petrnikl.cz/, 9.3.2013. 18 Antonín Přidal, Kouzlo nechtěného, nakladatelství Druhé město 2007, ISBN 978-80-7227-265-5. 15
14
známo, našel zalíbení v dílech šílenců, duševně nemocných lidí a dětí. Na počátku dvacátého století to byla velmi podceňovaná skupina a umělci absolutně nedoceněna. Aţ Dubuffet, který se zajímal o teoretické práce doktora Prinzhorna, který psal o vztahu duševně nemocných lidí k umění,19ocenil a poukázal na jejich kvality. Byli zastánci tohoto opravdového výtvarného projevu, kteří ostatní zavrhovali. Dubuffet se jím inspiroval a dal tomuto směru jméno Art Brut-syrové umění. Jean Dubuffet „Zvláštní poloha Dubuffetova malířství mezi skutečností a snem, vnějším a vnitřním zážitkem, i duchaplně ironická dvojznačnost jeho postav odpovídá pozici umění mezi abstraktností a předmětností. Dubuffet vytvořil vlastní fantastickou realitu ve výře „v magické zázraky materiálnosti.20““ Proţil ţivot plný zvratů a teprve aţ v roce 1942 vyměnil své povolání a rodinnou tradici za uměleckou činnost. Ve své práci hledal nepřetvořenou původnost a spontánnost v uměleckém projevu duševně nemocných či naivních umělců a dětí, jemuţ říkal syrové umění (art brut). To charakterizuje i jeho vlastní a uvědomělé dílo, jeţ pojal jako protest proti elegantním a tradičním hodnotám.21Zajímal se o opovrhované drobnosti všedního ţivota, materiály, jednoduchý ţivot člověka. Inspiroval se banalitami, se kterými se mohl běţně setkávat, jako je dětská kresba na zdech domů, neopracované kameny či kameny pokryté hustou krustou bahna.22 „Nevysmíval se všednosti, spíše se snažil vysledovat její skrytou poezii, a tímto způsobem aranžovat „bohaté a vznešené slavnosti.“23 Ze světových zástupců naivního umění bych ráda jmenovala Henriho Rousseaua, ke kterému je v mé práci přímý odkaz, kdy jsem se jeho autoportrétem – Já, Portrét v krajině, který vytvořil v roce 1890, nechala inspirovat a na jednom tisku mne můţete vidět stylizovanou do tohoto obrazu. Celý svůj aktivní ţivot ţil a tvořil ve Francii, ve svých dílech podnikal daleké cesty, zejména do střední Ameriky, o které slýchal od svých známých. Není totiţ vůbec jisté, zda někdy v Mexiku byl. Spekuluje se o tom, ţe rostliny, které zdobí jeho obrazy, pečlivě studoval ve sklenících. Kromě jeho přátel umělců jako byl Picasso, Apollinaire a jiní, jej objevil a uznával Wilhelm Uhde. Ten se také stal objevitelem jiné naivní malířky-Séraphine, která mu uklízela. Tento sběratel uspořádal roku 1928 výstavu naivního umění, na které byli zastoupeni Celník Roussou, André Bauchan, Camill Bombois, Séraphine a Luis Vivin.24
http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=500, 9.3.2013 Kolektiv autorů, Umění 20. Století, Taschen/Slovart 2004, str.256,ISBN 80-7209-521-8. 21 Kolektiv autorů, Umění 20. Století, Taschen/Slovart 2004, str.254-6,ISBN 80-7209-521-8. 22 Tamtéţ. 23 Tamtéţ, str. 254. 24 Kolektiv autorů, Umění 20. Století, Taschen/Slovart 2004, 254-6,ISBN 80-7209-521-8. 19 20
15
Snad kaţdá z osobností, kterou jsem tu zmínila, měla nelehký osud. Často ţili v chudobě nebo s malými finančními částkami, a aţ po jejich smrti jsou jejich díla nesmírně ceněná a dosahují aţ astronomických výšek, dokonce o některých osobnostech se točí ţivotopisné filmy, které inspirují širokou veřejnost. Dnes kdyţ se podíváte do aukcí, tak vyvolávací cena kupříkladu u Cecílie Markové je kolem dvaceti tisíc a výše.
IV.B Surrealismus Jeden z výtvarných směrů, který jasně zapadá do tématu. Za historický zrod surrealismu je povaţován rok 1924, kdy Andre Breton sepsal manifest surrealismu. Mezi další vedoucí osobnosti patřil Paul Eluard a Pier Reverd. Za svoji inspiraci a své předchůdce povaţovali Bosche, Pietera Brueghela, Fraderica Füssiliho, Goyu, Redona, celníka Rosseaua a novější výzkumy ukazují na spojitost i s Giuseppem Arcimboldem, dvorním malířem na dvoře Rudolfa II.25 Breton byl inspirován bádáním rakouského psychoanalityka Sigmunda Freuda. Hlavní pozornost se obrátila k hlubinnému já a nevědomí. Jejich díla se odehrávají na poli snů, jsou plné symbolů, erotiky, napětí, smrti. Mezi čelní představitele patří Max Ernst, Yves Tanguy, provokativní Salvador Dalí, René Magritte, Paul Delvaux a celá řada dalších jmen. Já bych se ráda blíţe zmínila o René Magrittovi, který je mi z nich nejblíţe. René Margitte je představitelem belgického surrealismu. Jeho práce byla odlišná v jeho postoji, jelikoţ na rozdíl od ostatních členů skupiny neuvádí do obrazu neskutečné věci, protoţe záhady tu vytváří sama realita, která je předvedena ve své absurditě.26 „Magrittovým tématem není vzývání nevědomí, nýbrž dráždění pozorovatele kombinací rozporuplných nepatřičných věcí, jak to formuloval Lautréamont.“27 Jeho práce jsou vystavovány pod záhadnými názvy a stávají se pro okolí nevysvětlitelné.28 René Magritte Potěšení, 1927. Toto je jedno zmých nejoblíbenějších děl, moc se mi na něm líbí ta jemná dívenka, v tak drastickém gestuvytváří to zajímavé napětí.
Zdroj foto.:http://www.wikipaintings.org/en/rene-magritte/young-girl-eating-a-bird-the-pleasure-1927,9.3.2013
Kolektiv autorů, Umění 20. Století, Taschen/Slovart 2004, str.137. 254-6,ISBN 80-7209-521-8. Tamtéţ, str. 146. 27 Tamtéţ, str. 146. 28 E.H.Gombrich, Příběh umění, Argo 2010, str.591, ISBN 80-7203-143-0. 25 26
16
Rok před Magrittem se narodil další surrealista belgického původu – Paul Delvaux. Na rozdíl od výše zmíněného představitele pro něj hraje důleţitou roly nevědomí. Jeho práce je inspirována díly de Chirica. V jeho obraze je dobře patrný erotický náboj, kdy polonahé, či nahé ţeny kráčejí snovými krajinami a jsou pozorovány, ať uţ ţivými či neţivými.29 Dalším typickým tématem pro tohoto surrealistu jsou vlaková nádraţí, na kterých projíţdějí staré lokomotivy, na perónu stojí osamocená dívenka v červeném, která evokuje pohádkové postavy. Zcela jiný přístup nabízí Yves Tanguy, jedná se o bývalého námořníka, který pod dojmem šoku, po zhlédnutí obrazu od de Chirika, udělal rozhodnutí, stát se malířem. Jeho plátna jsou jakoby zahalená v perleťovém oparu, moţná na mořském pobřeţí, kdy do popředí vystupují těţko určitelné zoomorfní útvary s technickým prvkem. Do svých abstraktních, magických a snových krajin promítá své vlastní představy, které jsou podle mého názoru inspirovány jeho námořnickým ţivotem. Jeho útvary se rozprostírají na nekonečném horizontu, který evokuje moře a jeho vlny, odlesky, vodní páry a tvary, které jsou na obraze přítomny, jsou jako nějací poutníci, kteří kráčí neznámo kam.
Yves Tanguy, Azurový den, 1937. Zdroj fotografie: http://www.tate.org.uk/art/artworks/tanguy-azure-day-t07080, 18. 3. 2013.
29
Kolektiv autorů, Umění 20. Století, Taschen/Slovart, 2004, str. 148, 254-6,ISBN 80-7209-521-8.
17
Frida Kahlo „Nevěděla jsem, že jsem surrealistka, dokud do Mexika nepřišel Andre Breton a neřekl mi to“30 Frida Kahlo byla malířkou - samoukem. Její obrazy se vyznačují realistickým, později aţ surrealistickým stylem, a je v nich patrné ovlivnění mexickým lidovím uměním.31 Nejčastějším tématem jejích maleb jsou autoportréty, portréty jejich blízkých a zvířat. Nejraději malovala sebe,32protoţe tvrdila, ţe sebe nejlépe zná. V její práci je plno bolesti a lásky. Bolesti nejenom fyzické, kdy prodělala tři potraty, amputaci pěti článků prstů u nohou, kostní transplantaci, sedm operací páteře a amputaci nohy - jako důsledek dětské obrny. Ale s tím úzce související bolest psychická, jelikoţ její komplikovaný vztah s mexickým malířem Diegem Riverou, byl pln zvratů, vášně a bolesti. Frida jako následek svých nemocí nemohla mít děti a její muţ Diego měl celou řadu mimomanţelských poměrů, jejich vztah byl rozveden, ale poté se k sobě stále vraceli33. Trvalo mi poměrně dlouho, neţ jsem si nalezla cestu k její výtvarné práci, často jsem slýchala její jméno, ale nijak mne nezajímalo. Změnilo se to aţ po zhlédnutí retrospektivní výstavy, která se konala ve Vídni. Její díla mne náhle zasáhla svojí tragičností, bylo v nich tolik upřímné bolesti, ale i lásky, zejména ke svému muţi, zvířatům a lidovému umění, které mělo v její práci neodmyslitelné místo. Nejpůsobivější jsou portréty Henry Ford Hospital aneb Létající postel, Vzpomínka aneb Srdce, Dvě Fridy anebo Autoportrét s ustřiženými vlasy. Na všech těchto dílech se jí podařilo dobře vystihnout pocit bezmoci, kterou právě proţívala. Moţná právě proto se lidem po celém světě její práce tak líbí, jelikoţ jsou čitelné, přestoţe obsahují hodně odkazů a symbolů, dokáţeme je snadno přečíst. “ Nikdy jsem nemalovala sny. Co jsem zobrazovala, byla moje skutečnost34.“ Tento citát je přímá odpověď Fridy na otázku, zda maluje sny. Byl pro mne jedním z hlavních důvodů, proč jsem ji sem zařadila. Myslím, ţe velmi dobře vystihuje i mé pojetí diplomové práce.
Uta Grosenicková- uspořádala, Ţeny v umění 20. a 21. století, Taschen, 2004, str. 107, ISBN 80-7209-626-5. Tamtéţ. 32 Andrea Kettenmannová, Kahlo, Taschen/Slovart, 2006, ISBN 978-80-7391-385-4. 33 Tamtéţ. 34 Uta Grosenicková - uspořádala, Ţeny v umění 20. a 21. století, Taschen, 2004, str. 107, ISBN 80-7209-626-5. 30 31
18
IV.C Ilustrace k Alence v říši divů Určitou inspirací pro volbu názvu mé diplomové práce mi byla kniha od Lewise Carrolla – Alenka v říši divů. Jednak mi přišlo, ţe celá kniha celkem dobře vystihuje mé pojetí grafických tisků v tom smyslu, ţe si občas připadám, jako bych se nějakou temnou dírou propadla někam, kde to neznám a nerozumím spoustě věcem. A také proto, ţe „připadat si jako Alenka v říši divů“ je celkem běţné slýchat v běţném ţivotě a dobře to vystihuje naše pocity. Ovšem u mé práce se nejedná o nějakou holčičku jménem Alenka, ale o moji osobu. Přesto nemohu tuto kapitolu vynechat, protoţe spojitost s touto knihou je jistá. „Kdo jste?“ řekla Housenka. Takové oslovení k hovoru zrovna nepovzbuzovalo. Alenka odpověděla poněkud zaraženě: „Já – já – ani sama v tomto okamžiku nevím – totiž vím, kdo jsem byla, když jsem dnes ráno vstávala, ale od té doby jsem se, myslím, několikrát musila proměnit.“ „Co tím chcete říct?“ řekla Housenka Přísně. „Vysvětlete to svými slovy!“ „Ale když to svými slovy nemohu, paní Housenko,“ řekla Alenka, „protože já nejsem já, rozumíte?“ „Nerozumím,“ řekla Housenka. Lewis Carroll, Alenka v říši divů, 1865 Koktající levák, na jedno ucho hluchý, Charles Lutwidge Dodgson, který je ve světě známý pod pseudonymem Lewis Carroll, proţil celý ţivot v Oxfordu, kde se narodil roku 1832.35 Vystudoval matematiku a teologii, později matematiku vyučoval a působil jako farář. Všichni jej známe jako autora jedné z nejúspěšnějších dětských knih, která patří k literárním pokladům. Tuto knihu sám doprovázel ilustracemi, podle kterých knihu ilustroval John Tenniell. Kniha byla napsána jako dárek pro jeho milou „přítelkyni“ Alici Liddell. Carroll byl sám jako Alenka, rozdvojená osobnost, která tápala ve viktoriánské Anglii. Jeho náklonnost k mladým slečnám později přerostla meze slušného chování. Ovšem díky jeho popularitě a tehdejší době, se částečně tyto skutečnosti podařilo ututlat.36 Carroll byl nejenom spisovatelem, matematikem a farářem, ale i fotografem. V polovině19. století se v Anglii blíţila industriální revoluce ke 35 36
Petr Šimon, časopis Art&Antiques, článek: Alenka před objektivem, leden 2005, str.40-47. Petr Šimon, časopis Art&Antiques, článek: Alenka před objektivem, leden 2005, str.40-47.
19
svému vrcholu. Snad všichni byli nadšeni pokrokem a novými vynálezy – především fotografií, která byla schopna zaznamenat natrvalo prchavé okamţiky ţivota. Kdyţ se o ni začal zajímat, uplynulo sotva dvacet let od jejího zrození. V roce 1856 koupil svůj první fotoaparát a ve spolupráci svého strýce se naučil techniku vyvolávání osvětlených desek. Jeho prvními tématy pro zachycení se staly předměty a motivy běţného ţivota – budovy, zahrady, pomníky, zátiší, zvířecí kostry, a poté se dostal k portrétování. Anglickým specifikem byla viktoriánská fotografie, plná inscenovaných momentů a aranţmá, stejně jako v malíři, kteří představovali prerafaelismus.37 Postupem let si začal vybírat malé dívky ve věku od čtyř do šesti let a ty zachycoval jako malé víly, které poletovaly v nočních košilkách a bohatých kostýmech. Tato jeho diskutabilní záliba, ovšem postupem času přerostla a matky dívenek odmítly doprovázet malé modelky do jeho výborně vybaveného ateliéru. Z Lewise Carrolla se stal uzavřený a depresivní starý mládenec, který velkou spoustu fotografií a dopisů, které byly určeny jeho malým princeznám, zničil. Přes všechno byl a je autorem krásné knihy o Alence a mnoha dalších, jako jsou Sylvie a Bruno, filozoficko-matematické dílo Symbolická logika nebo Euklid a jeho moderní rivalové z roku 188538. Příběh o Alence inspiroval nejenom ilustrátory, ale i jiné umělce-teoretiky surrealismu, kde je oslovila její snová logika. Tento příběh byl několikrát zdramatizován, ať uţ pro divadlo nebo pro film. Můţe se nám vybavit verze Jana Švankmajera39, či animovaná disneyovská verze. Kniha také lákala mnoho ilustrátorů, kupříkladu naši Markétu Prachatickou, která ilustrace pojala lineárně a kresebně. Její Alenka je pouze černobílá. Autorka si zejména pohrála s propracovanou kresbou a zajímavými kompozicemi. Tato verze ilustrací mi poslouţila ve výuce, kdy děti samy ilustrovaly tuto pohádku.
Ilustrace Markéty Prachatické(české vydání Alenky, Albatros 1983)
Inspirovat touto pohádkou se nechala i mladá česká designéra Iva Prucková, která vytvořila sérii nábytku, který byl prezentován na „Design Septemberu“, který se kaţdoročně pořádá Petr Šimon, časopis Art&Antiques, článek: Alenka před objektivem, leden 2005, str.40-47. Tamtéţ. 39 Jan Švankmajer, Něco z Alenky, 1988. 37 38
20
v Českém centru v Bruselu. „Tato mladá designérka dokončila v roce 2011 studium na vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze. Studovala v ateliéru designu nábytku a interiéru. V minulých letech vystavovala na pražském Designbloku. V galerii T.A.G City představí projekt s názvem „Svět - nesvět. Tvořím surrealistickou pohádku skládanou ze vzpomínek a představ40.““
Zdroj fotografií: http://www.ivapruckova.cz/#!portfolio
Dalším českým výtvarníkem, který se nechal inspirovat je Tomáš Smetana, absolvent Akademie výtvarných umění v Praze, který se v 90. letech profiloval jako malíř. Ovšem dnes se věnuje především kresbě. Tématem jsou portréty a zátiší, která na mne působí tak neskutečně. Hlavně mne fascinuje jejich kresebná dokonalost a osobitý výraz.
Dita jako Alenka v říši divů, kresba mikrotuţkou, 1999.41
Narazila jsem i na zcela jiný přístup, kdy pohádka přestává být pohádkou pro děti a stává se pohádkou pro dospělé. Zaslouţil se o to britský komixový scénárista Alan Moor, kdyţ za pomoci ilustrátorky Melindy Gebbieové proměnil tři hlavní pohádkové postavy (Alenka,
http://brussels.czechcentres.cz/cs/program/detail-akce/mlada-ceska-designerka-iva-pruckova-predstavisvuj/, 10.3.2013 41 http://www.artlist.cz/?id=6793, 10.3.2013. 40
21
Dorotka z Čaroděje ze země Oz a Wendy z Petra Pana). Ty provází branami sexuální dospělosti. „I ve Ztracených dívkách se pokouší redefinovat pornografii - ironizující přemírou, artistní stylizací, freudovskou dekonstrukcí nebo přímo konceptem pornografie v náročné literární podobě42.“ Kniha nese název Ztracené dívky.
Zdroj fotografie: http://www.metropolislive.cz/detail/4498/11/
Kdyţ zadáte do vyhledávače ve vašem počítači klíčové slovo Alice in wondrland, nabídne se vám celá plejáda moţností, ať uţ ilustrace ke knize, fotografie z filmu, obrázky dívek, které se stylizují do podoby Alenek, nebo výrobky (šperky, nábytek) a móda která je jako z této pohádky. Mezi jiným jsem nalezla i fotografie světoznámé Annie Lebowitz, která se touto pohádkou inspirovala a nafotila módní kolekce světových módních domů v tomto duchu. Její fotografie nás odvádí do čarovného světa módy, kde s modelkou pózují ti nejslavnější návrháři. Tato práce se mi nesmírně líbí, má vtip i pohádkové kouzlo.
Zdroj fotografie: http://trendland.com/alice-in-wonderland-by-annie-leibovitz/#, 17.3.2013
42http://aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml?id=632174,
10.3.2013.
22
Narazila jsem také na několik umělců ulice – street artistů, bohuţel jsem nevypátrala jejich jména, ale téma Alenky zde bylo poměrně časté. Většinou se jedná o velkoplošné malby, vytvořené za pomoci sprejů a šablon. Na těchto pracích se mi líbí jejich velkorysost zpracování, jistá nadsázka a někdy i kousek černého humoru.
Zdroj fotografie, králík: http://hardergeneration.org/2012/05/31/just-some-awesome-dark-street-art/street-artalice-in-wonderland-rabbit/, 18. 3. 2013. Zdroj fotografie, Alenka: http://hipsterwavves.tumblr.com/post/2680667225, 18. 3. 2013.
Snaţila jsem se zde vybrat umělce, kteří souzní s tématem Moje říše divů a nabízí různý způsob zpracování a odlišný přístup k tématu. Vybírala jsem také dost subjektivně, kdy představuji směry a konkrétní díla, které já osobně mám ráda. Toto téma by se snad dalo implantovat na kaţdé vytvořené dílo, které si pohrává s fantazií a různým pojetím reality. Jak jsem jiţ výše psala, pro mnoho umělců byla inspirací kniha Lewise Carrolla - Alenka v říši divů. Snad se ani tak nejedná o pohádkový příběh, jako o popsání jiného pohledu na svět a fungování v něm. Pro jiné je to říše snů, do které vcházíme kaţdý večer, a která v sobě nese mnohá tajemství a symboly našich problémů a třeba jejich řešení.
23
V. Inspirace pro moji práci Inspirací mi bylo snad všechno zajímavé, co jsem si nasbírala, knihy, obrázky, výstřiţky, rodinné fotografie a vzpomínky. Jelikoţ jsem typ člověka, který ve svém pokoji hromadí všechny moţné předměty, ať uţ z toho důvodu, ţe věřím tomu, ţe se budou někdy hodit nebo proto, ţe je prostě chci, měla jsem kolem sebe hodně podnětných věcí. Z různých cest, které jsem podnikla, jsem si přivezla nejenom fotografie a vzpomínky, ale i kamínky, obaly od tamějších potravin, ukázky lidové tvorby, prostě všechno co mne nějakým způsobem upoutalo. Kdyţ kupříkladu potřebuji inspiraci pro tvorbu dekoru, nejčastěji sahám pro výšivky, některé jsem podědila po babičce, některé jsem si dovezla, ať uţ ve formě fotografií, kresbiček nebo výšivky zakoupené někde na trhu. Jelikoţ pocházím z Uherského Hradiště, které je na Slovácku, tak mám velmi vřelý vztah k lidové tvorbě. Kaţdoročně se u nás pořádají slavnosti vína, na kterých je moţné vidět ty nejkrásnější a nejbarevnější prastaré kroje, které hýří barevností a dokonalostí co se týče zpracování. Díky těmto tradicím se můţeme setkávat s věcmi, které by jinak leţely na půdách a pomalu podléhaly zkáze. Naštěstí v dnešní době je stále větší zájem o regionální tradice, takţe lidé se k nim zase začínají vracet, začínají se vracet, ke svým kořenům. A přesně takto to cítím i já, ţe jsou to mé kořeny. Proto velmi často ve svých pracích vyuţívám motivy lidového umění, často se u mne vyskytují i odkazy na křesťanství v podobě různých symbolů, to je z toho důvodu, ţe chovám v nesmírné úctě umění, které se k víře váţe, přestoţe nejsem věřící. Stejně jako pokládám určité zvyky, tradice a místa za něco co ke mně patří a patří k lidské minulosti, stejně tak křesťanství je nedílnou součástí naší civilizace. Nesmírná spousta památek, za kterými často podnikáme výlety, je pro církev určena, nebo sní má alespoň něco společného. Proto se i k těmto věcem odkazuji. V tomto smyslu mi asi nejvíce slouţí svaté obrázky, nějaké mám sama a některé si hledám v knihách a na internetu. Nesmírnou radost mi udělala výstava, která před lety proběhla v Olomouci v roce 2009, s názvem Růžová zahrádka/ Rukopisné modlitební knížky 18. a 19. století. Tady poprvé jsem viděla na vlastní oči tak milé a různé přístupy k ilustrování Svatého písma. Jedná se o modlitební kníţečky, které vznikaly na území Čech a Moravy, ovšem na území vesnic, nikoli měst. Ilustrace v těchto knihách tvořili lidé bez uměleckého vzdělání, venkovští učitelé, jejich pomocníci, řemeslníci, úředníci.43 Kdysi jsem měla moţnost prohlédnout si a dotknout se některých exemplářů osobně. Byl to veliký záţitek, nejvhodnější slovo, jak bych ti kníţečky popsala je rozkošné. Rozkošné kresby ve své Sbírka Jana Poše, Růţová zahrádka / Rukopisné modlitební kníţky 18. a 19. století, Arbor vitae / Muzeum umění Olomouc 2009. 43
24
nedokonalosti, ve své proporční nedokonalosti a některé obsahovaly i notnou dávku vtipu. Vlastním oba katalogy, které k výstavě vyšly, takţe si v nich často listuji. Jsou pro mne inspirací jak ve své detailní kresbě, která si vyţaduje divákovu pozornost, protoţe by mnohdy přehlédl něco důleţitého, tak ve svých kompozicích, které jsou někdy velmi vynalézavé, tak v ornamentálnosti, která je nedílnou součástí těchto děl. Setkala jsem se s názory, které tyto kníţečky odsuzovaly pro jejich nedokonalost, ale to se mi na nich právě líbí. Stejně tak v mé práci ponechán prostor omylu a nedokonalosti, protoţe si nikdy nic nepředkresluji. Nechávám svoji ruku volně kreslit, a kdyţ udělá chybu, tak ta chyba se stane součástí obrázku. Jednou z umělkyní, která se také nechávala inspirovat lidovým uměním svého lidu, je Frida Kahlo. Její práce mi je také inspirací, zejména co do sdílnosti a síle, kterou působí na diváka. Ve svých malbách se nejčastěji portrétuje v těţkých ţivotních situacích, které ji v ţivotě potkaly – a nebylo jich zrovna málo. Někteří lidé mne k její práci často odkazují, protoţe vidí určité souvislosti či podobnosti mezi její a mou prací. Jednou z moţných souvislostí můţe být to, ţe její i mé práce jsou ryze ţenské, v tom jaké vyuţíváme a vybíráme motivy, témata, jaké pocity vyjadřujeme. Nechci se s prací Fridy Kahlo srovnávat, jen zmiňuji i tuto polohu. Nějakou dobu mi trvalo, neţ jsem si k jejím pracím našla cestu, ale teď patří mezi mé oblíbené umělce. Má na tom jistě podíl i to, ţe jsem měla moţnost její dílo vidět na vlastní oči na výstavě ve Vídni. A musím přiznat, ţe mne zasáhlo svou upřímností. Do protikladu k modlitebním knihám a Fridě Kahlo, jsou mi inspirací japonské tisky ukio-e, já sama vlastním dva, na které jsem si pomocí brigád našetřila. Tyto tisky se ve většině případů vyznačují naprostou dokonalostí a nesmírnou zručností. Jsou to obrázky prchavého světa, ukazují nám krásky a jejich milence, přírodu, válečné boje, strašidelné příběhy a pohledy do krajiny. Nato, jak je Česká republika malá zem, tak je tu velmi dobře zastoupeno japonské umění. Ať uţ v Národní galerii v Praze, nebo v soukromých sbírkách. Není vůbec těţké narazit na dřevořezy ve staroţitnictví či různých antikvariátech. Také jsme měli moţnost vidět zajímavý výběr japonského umění, v Olomouci, na výstavě Stín kvetoucí sakury44. Celý svět tyto tisky ohromily svojí barevností, bohatostí a zajímavými kompozicemi. Já osobně mám nejraději tématiku krásek, které jsou zahaleny v krásných ornamentálních kimonech a vyznačují se jemností a křehkostí porcelánových figurek. Kdyţ jsem pátrala po všech tématech, které jsou ztvárňovány, tak jsem narazila také na plakátky, které varují před různými nemocemi, či ztvárňují vývoj těhotenství. Tyto práce se odlišují od výše zmíněných tisků svým
Ed. Gabriela Elbelová, Stín kvetoucí sakury – Výběr japonského umění z českých sbírek, vydalo Muzeum umění Olomouc 2012. ISBN 978-80-87149-54-6. 44
25
aţ naturálním pojetím. Také práce uznávaného Katsushiky Hokusaie zahrnují méně známé, ale o to více ceněné témata strašidel a tajemných bytostí, které mají své nedílné místo v japonské mytologii. Kitagawa Utamaro, Yoshu Chikanobu se věnovali tématu, které bylo a je oblíbené, tématu krásek. Takţe v mé diplomové práci můţete vysledovat stopy jak našeho lidového umění, tak zcela odlišného japonského dřevořezu. Moje práce a také moje osobnost je jako houba, vstřebává do sebe různé podněty z okolí a ty pak promítá do své práce s vlastním vkladem a příběhem. V mé práci je moţno vystopovat mnoho inspiračních zdrojů, některé motivy se objevují nezáměrně, protoţe se staly mojí součástí a já se s nimi ztotoţňuji a jiné se objevují záměrně, protoţe chci poukázat na určitou spřízněnost či fascinaci. Inspirací mi byly nejenom témata a osobnosti výše popsané, ale všechno, co si našlo v mém ţivotě místo a promítlo se mi do duše.
26
VI. Děti v říši divů Svoji druhou pedagogickou praxi jsem opět absolvovala v ZUŠ Litovel, pod vedením mladých vyučujících Mgr. Michaeli Linhartové a Mgr. Svatavy Hoffmannové. Vyučovala jsem od nejmladších dětí, kterým bylo pět let, aţ po mladé studenty, kterým bylo kolem osmnácti. Jelikoţ byly obě zaškolující učitelky velmi vstřícné, mohla jsem s dětmi realizovat téma své diplomové práce. ZUŠ nemá bohuţel příliš velké technické zázemí, aţ po mém odchodu se do školy dostal grafický lis, počítač… přesto vznikly pozoruhodné práce, na které byly jak děti, tak já, velmi pyšné. Tématem se tedy stala Říše divů. Toto téma jsem s různými skupinami zpracovávala několikrát a různými technikami. Byla jsem přesvědčená, ţe děti budou na tuto tématiku reagovat pozitivně, a ţe jim bude blízká. Kaţdou hodinu jsem začínala motivačním rozhovorem, vţdy jsem zadala téma, (v tomto případě Říše divů) a snaţila jsem se dozvědět, co si pod tímto pojmem představí. S první skupinkou dětí jsem se zaměřila na snovou říši divů. Nejprve jsem děti motivovala tím, ţe jsem jim pověděla některé sny, které si pamatuji a následně jim byl dán prostor, aby mi také něco předaly ze své říše snů. Některé děti byly velmi vstřícné a téma je bavilo, takţe si rády povídaly o tomto tématu a byly nadšeny povídáním. Techniky práce jsem se snaţila volit zajímavé, takové s jakými nemají moc zkušeností, nebo je alespoň o něco obohatí. Mladší děti v rozmezí od pěti do deseti let, byly nadšeny, co se týče starších ţáků, tak tam jiţ tolik vstřícnosti o sdělení nápadů, proţitků, nebo snů, souvisejících s tímto tématem nebylo. Na Říši divů jsem se zaměřila v několika blocích, pokaţdé jsem se ji snaţila něčím obměnit nebo ozvláštnit, ať uţ se jednalo o jiný pohled na divy nebo zajímavou techniku. S nejmladšími jsem se nejprve zaměřila na divy, které se odehrávají v přírodě. Povídali jsme si o nejzajímavějších ţivých bytostech, které známe, a já jsem toto milé povídání doprovázela ukázkami z obrázkové encyklopedie. V další skupině jsem se zaměřila na divy, které dokáţe člověk ve spojitosti se zvířaty – cirkus. A nejstarší ţáky jsem inspirovala knihou Alenka v kraji divů a za zrcadlem od Carroll Lewise45, které ilustrovala Markéta Prachatická. Tyto ilustrace povaţuji za nesmírně krásné a zajímala mne reakce ţáků, jelikoţ já jsem musela dospět, abych začala práci paní Prachatické obdivovat. S nejmladší skupinkou dětí jsem volila malbu, kresbu a v poslední vyučovací hodině jsme modelovaly. Starší skupinky ţáků zkoušely koláţe, vyškrabávání do voskovkového podkladu a všechny práce se následně vystavily na chodbě ve škole, která slouţí k těmto účelům. Kdybych měla práci dětí zhodnotit, tak myslím, ţe téma 45Carroll
Lewis, Alenka v kraji divů a za zrcadlem, Albatros 1983.
27
bylo naprosto vhodné, nejenom ţe děti rozvíjely svoji fantazii, ale také díky mým prezentacím, které doprovázely kaţdou hodinu, se všichni dozvěděli něco nového. 1. hodina – Říše snů Počet ţáků a věk - šest ţáků, od pěti do sedmi let. Technika – kresba tuší a následné pouţití anilinových barev. Tato hodina byla ve spolupráci s nejmladšími dětmi, téma snů bylo zaměřeno zejména na rozvoj fantazie. Začátek výuky byl ve znamení vymýšlení a vzpomínání si vlastních snů. Ať uţ těch, které děti měly třeba předešlou noc, nebo vymýšlení si různorodostí, které děti napadly ve spojitosti s tímto tématem. Nejprve kaţdý nakreslil tuší svůj konkrétní motiv (zvíře, obrazec, postavu) a poté jsme kresbu kolorovaly. Práce s barvou byla vedena expresionisticky, pouţití barev bylo volné, divoké, barevné, hravé a hlavně se za pomocí barvy snaţily vyjádřit náladu svého snu, nebo své představy.
Dívka, 7let Autor fotografie: Kateřina Růčková 2. hodina – Alenka v kraji divů a za zrcadlem Počet ţáků a věk – deset ţáků, sedm aţ deset let. Technika – kresba tuší a následná malba anilínovými barvami. Výuku jsem zahájila debatou o Alence, je to velmi známá pohádka, která byla nesčetněkrát kniţně vydána a nafilmována. Našly se ovšem i děti, které tuto pohádku vůbec neznaly. Proto jsme společnými silami celý příběh převyprávěli a já jsem jej doprovázela ukázkami z výše jmenované knihy - Alenka v kraji divů a za zrcadlem. Ilustrace od Markéty prachatické se dětem celkem líbily a staly se tak velkou inspirací, ţe jsem musela knihu uschovat, aby byla tvorba ţáků co nejméně ovlivněna. Poté si kaţdý vybral určitou část příběhu, která ho nejvíce zaujala, a ten zachytil tuší. Kresba tuší dělala ještě některým problém, byla pro ně příliš svazující, ale ve výsledku jsem byla všemi pracemi nadšena. Kdyţ děti dokončily kresbu, 28
pouţily anilinové barvy (ty jsem zvolila z toho důvodu, ţe mají nejpestřejší barevnost) a v této chvíli nastala pravá říše divů. Všichni zacházeli s barvou naprosto volně, vyuţívali všech odstínů, které míchaly a rozmývaly vodou. Tento úkol dopadl snad nejlépe ze všech a děti samotné jej hodnotily na konci výuky velmi kladně. Kaţdý z nich oceňoval nejenom svoji práci, ale i práci druhých a projevovaly velmi hlasitě a kladně své nadšení.
Chlapec, 8 let.
Chlapec, 7 let.
Dívka, 8 let.
Autor fotografií: Kateřina Růčková
3. hodina – Cirkus Počet ţáků a věk – deset ţáků, osm aţ dvanáct let. Technika – kresba na barevný papír pomocí tuše, voskovek suchých kříd, následné kolorování za pomoci anilinových barev. Kaţdý z nás byl alespoň jednou v cirkuse a děti školou povinné jej mohou navštívit i ve společnosti své třídy. Toto téma zdánlivě vybočuje z tématu, ale já jsem se chtěla s dětmi zaměřit na různé divy, které v ţivotě viděly, nebo které by si přály spatřit. Prvních několik minut jsme si povídali o cirkuse, zda tam všichni byly, co viděli…. Debata dětí se následně zcela spontánně pustila do těch nejfantasknějších představeních, jaké svět neviděl – a to bylo přesně úkolem tohoto tématu. Technika byla sice podobná těm předešlým, ale byla jsem přesvědčena, ţe díky této jednoduché práci, za pomoci barev, tuše a kříd vzniknou krásné práce. Většina dětí si vybrala a vymyslela různá vystoupení zvířat ve spolupráci člověka. Nejednou jsme narazili během této hodiny na problém, s kresbou lidského těla. Všichni si tak alespoň procvičili náročnější kresbu v kombinaci s volnou pocitovou malbou barvami, které následně do obrázku zakomponovaly.
29
4. hodina – Cirkus Počet ţáků a věk – deset ţáků, osm aţ dvanáct let. Technika – modelování s keramickou hlínou. Tato skupina dětí zvládla předešlý úkol kresbu cirkusu úţasně, co se týče prostorové tvorby, tedy práce s hlínou, bylo to uţ horší. Kaţdý měl za úkol vymodelovat jednu z postav, kterou v minulé hodině ztvárnil. Všichni uţ měli s modelováním zkušenosti, přesto tento úkol někteří nezvládli (i za mé vydatné podpory a pomoci). Výsledkem měl být cirkus, který by děti sestavily ze svých hliněných a barevně glazovaných cirkusových aktérů a kulisou měly být kresby z předešlé hodiny. Nebyla jsem bohuţel přítomna finálního dokončování.
Chlapec, osm let.
Dívka, osm let.
4. hodina – Ilustrace ke knize Alenka v kraji divů a za zrcadlem Počet ţáků a věk – deset ţáků, dvanáct aţ sedmnáct let. Technika – kresba voskovkou, následné přetření povrchu tuší, poté vyškrabávání do podkladu a doplnění o kresbu. Tato skupina ţáků byla nejstarší a nejpracovitější. Zvolila jsem záměrně náročnější techniku, která kladla nároky jak na jejich představivost, tak detailní a trpělivou práci. Na začátku hodiny jsem seznámila děti s touto knihou a ukázala jsem jim moţný způsob ilustrace knihy. Kaţdý si pak vybral motiv, který jej v příběhu zaujal a ten se snaţil vystihnout. Nejprve si podkladový papír pokreslily voskovkami a ten následně přetřely tuší. Mezitím co podkladový papír usychal, na druhý papír nakreslily konkrétní postavy pomocí tuše a vodových barev. Tyto postavičky byly následně vystřiţeny a nalepeny na vyškrabaný podkladový papír. Tato technika zabrala ţákům dva vyučovací bloky, jelikoţ se většina z nich ujala práce velmi precizně. Sami studenti práci hodnotili jako zajímavou, někteří byli nadšení a někteří samozřejmě méně. Ne všem vyhovoval zdlouhavý postup a ne kaţdý dokázal zachytit motiv tak, jak si přál. Ale ve výsledku hodnotím hodinu velmi kladně. Jak je vidět, je moţné pojmout téma Říše divů z několika perspektiv, i kdyţ je moje diplomová práce zaměřena hlavně na divy které se v ţivotě dějí, nebo mohou se dít, s dětmi jsem se 30
snaţila toto téma obsáhnout obšírněji. Copak není pro většinu z nás divem hadí ţena, která své tělo dokáţe téměř pomocí pohybu přetvořit? Nebo příroda, ta asi většinu lidí bude neustále udivovat a překvapovat. Nemyslím jenom pestrobarevné ptactvo a tvorstvo různorodých tvarů, ale i to, kdyţ ráno vstanete dříve jak ostatní a den vás uvítá záplavou ještě studeného světla a růţové oblohy. Je tak strašně moc věcí kolem mne, co stále budí můj údiv a němí úţas nad tím, co nás obklopuje. Proto jsem toto téma s dětmi zpracovávala z tolika úhlů. Chtěla jsem je upozornit na všechno krásné a zajímavé kolem nás. Nebo je třeba jenom povzbudit do přečtení knihy, třeba Alenky. A mojí hlavní snahou v hodinách bylo probuzení fantazie v dětech. Také jsem velmi stála o to, aby byly více vstřícní, co se týče slovního sdělení. Spousta z nich (hlavně ti starší), nebyli zvyklí prezentovat svobodně své názory nebo nápady. A s takto kouzelným tématem jsem se je snaţila probudit k hovoru. U menších dětí se mi dařilo velmi dobře vzbudit jejich zájem, sami si pak mezi sebou povídali o cirkuse a ti nejmenší se trumfovali ve vymýšlení neskutečných tvorů a situací. Čím byly starší, tím uzavřenější se vůči mně a okolí stávali. Takţe i tato zkušenost, výuka na ZUŠ Litovel, byla jedním velkým divem.
31
VII. Závěr Ve své diplomové práci jsem se snaţila postihnout, vyjádřit a popsat to, co je pro mne nejdůleţitější. Poslouţila mi k tomu, abych si utřídila seznam priorit a uvědomila si, ţe pro své nejenom tajné přání musím ještě hodně udělat. Je koncipována jako mé pomyslné ţivotní album, kterým se budu jednou za spoustu let probírat a budu si připomínat své nejdůleţitější ţivotní okamţiky. A přitom si budu vědoma toho, ţe jsem pro sebe a své blízké udělala všechno, co bylo v mých silách. Snad se smířím s tím, co se nepovedlo a budu se radovat z toho, co se podařilo. Je to tedy moje pomyslné ţivotní album, kdy v podobě symbolů předkládám divákovi své přání a sny. Jako technika mi poslouţil čárový lept, díky kterému jsem vytvořila obrázky, které by měly evokovat osobní fotografie.
32
VIII. Resume In my Thesis, I tried capture, express and describe what is most important for me. It helped me make my list of priorities and realize I still have to work very hard to achieve my not only secret wish. The Thesis is structured as an imaginary album of my life which I will look through once again in many years from now and it will remind me of the crucial moments of my life. Doing so, I will be aware that I have done my best for myself and my near and dear ones. Hopefully, I will reconcile myself with my failures and enjoy my successes.Hence, it is my imaginary life album which presents my wishes and dreams to viewers in a form of symbols. I used the line etching technique which helped me create pictures evoking personal photographs.
33
IX. Seznam použité literatury Andrea Kettemannová, Frida Kahlo, Taschen / Nakladatelství Slovart 2006. ISBN 978-80-7391-385-4. Antonín Přidal, Kouzlo nechtěného, nakladatelství Druhé město 2007. ISBN 978-80-7227-265-5. Antonín Odehnal, Grafické techniky/Praktický průvodce, ERA 2005. ISBN 80-7366-006-7. Carroll Lewis, Alenka v kraji divů a za zrcadlem, Albatros 1983. Ed. Gabriela Elbelová, Stín kvetoucí sakury – Výběr japonského umění z českých sbírek, vydalo Muzeum umění Olomouc 2012. ISBN 978-80-87149-54-6. E.H.Gombrich, Příběh umění, Argo 2010. ISBN 80-7203-143-0. Ed. Pavel Konečný, Umělci čistého srdce II/ Pocta Anně Zemánkové, Olomouc 2008. ISBN 978-80-86570-14-3. Ed. Uta Grosenicková, Art Now Vol 2, Taschen 2008. ISBN 978-3-8365-0324-2. Ed. Uta Grosenicková, Ženy v umění 20. a 21. století, Taschen / Nakladatelství Slovart 2004. ISBN 80-7209-626-5. Faximilie, Duchovní křesťanské katolické jádro všech modliteb, Arbor vitae 2009. ISBN 978-80-87164-16-7. Fritz Riemann, Základní formy strachu / Typy lidské osobnosti, jejich vznik, charakteristiky a formy vtahů, Portál 1999. ISBN 80-7178-313-7. Ingrid Riedel, Obrazy v terapii, umění a náboženství / Interpretace obrazů z pohledu hlubinné psychologie, Portál 2002. ISBN 80-7178-531-8. James Hall, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Paseka 2008. ISBN 978-80-7185-902-4. Doc. dr. J. H. Kocman, KNIHAŘSKÝ Bulletin 1998 ročník IV. zvláštní číslo, článek japonské tradiční knihařstvi. ISBN 1211-1759. Jordi Vigué, Mistři světového malířství, Rebo Production 2004. ISBN 80-7234-304-1. Kamila Ţenatá, Obrazy z nevědomí / Práce v arteterapeutickém ateliéru, Portál 2005. ISBN 80-7367-033-X. Kolektiv autorů, Umělci čistého srdce/Naivní a lidové umění art brut, Sbírka Pavla Konečného, Muzeum umění Olomouc, nakladatelství Ottobre 12, 2001. ISBN 80-86528-06-5. Markéta Hánová, Japonismus ve výtvarném umění v Čechách, Národní galerie v Praze 2010. ISBN 978-80-7035-468-1. Petr Šimon, časopis Art&Antiques, článek: Alenka před objektivem, leden 2005. Ruhberg, Schneckenburg, Frickeová, Honnef, Umění 20. Století, Taschen / Nakladatelství Slovart 2004. ISBN 80-7209-521-8. 34
Sbírka Jana Poše, Růžová zahrádka / Rukopisné modlitební knížky 18. a 19. století, Arbor vitae / Muzeum umění Olomouc 2009. ISBN 978-80-87149-18-8. Internetové zdroje: www.artlist.cz www.artmuseum.cz www.aktualne.centrum.cz http://brussels.czechcentres.cz/ www.frantisekskala.com http://hardergeneration.org http://hardergeneration.org www.ivapruckova.cz www.metropolislive.cz www.outsiderart.eu www.petrnikl.cz www.sypka.cz www.tate.org.uk www.trandland.com www.wikipaintings.org
35
Příloha: Obrazová příloha CD
36
