DŘEVAŘSTVÍ. Vzdělávací modul pro střední školy. Vypracovala: Bc. Dagmar Drexlerová

STŘEDNÍ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ OLOMOUC, ROOSEVELTOVA 79

DŘEVAŘSTVÍ Vzdělávací modul pro střední školy

Vypracovala: Bc. Dagmar Drexlerová Odborný konzultant: Jiří Sitta – Truhlářství Sitta Olomouc, květen 2010

DŘEVAŘSTVÍ

Střední škola polytechnická, Olomouc, Rooseveltova 79

Identifikační údaje Název školy Adresa školy Zřizovatel školy Typ právnické osoby Název vzdělávacího modulu Kód Podmínky zdravotní způsobilosti uchazeče Vstupní požadavky na uchazeče Forma studia Typ modulu Řádná délka studia vzdělávacího programu Způsob ukončení

Střední škola polytechnická, Olomouc, Rooseveltova 79 IČO 13643606, DIČ CZ13643606 Rooseveltova 79, 779 00 Olomouc tel.:585434834, Fax 585434832 E-mail [email protected], www.ssprool.cz Olomoucký kraj příspěvková organizace Dřevařství dobrý zdravotní stav, audio vyšetření dokončená ZŠ prezenční, kombinované povinný smíšený teoretická a praktická zkouška

Stručná anotace vymezující cíle modulu: Absolvent vzdělávacího modulu se seznámí s druhy a způsoby zpracování dřeva, materiály používanými v dřevozpracujícím průmyslu, stroji, nástroji a technologiemi využívanými ve výrobě nábytku i ve stavebně truhlářské výrobě. Předpokládané výsledky výuky: Absolvent se orientuje - v základních materiálech používaných v dřevařské výrobě, jejich vlastnostech, způsobu skladování a v manipulaci s nimi. - v technologických normách, předpisech a pracovních postupech - ve výrobním zařízení používaném při zpracování dřeva - v předpisech bezpečnosti a ochrany zdraví při práci Doporučené postupy výuky:

výklad, demonstrace, procvičení, diskuze

Způsob ukončení modulu:

teoretická a praktická zkouška

2

DŘEVAŘSTVÍ


Obsah modulu: Identifikační údaje...................................................................................................................... 2 1

Úvod studia ........................................................................................................................ 4

2

Obsah a sortiment dřevařské výroby.................................................................................. 4 2.1 Dřevařská prvovýroba ................................................................................................ 4 2.1.1 Řezivo..................................................................................................................... 4 2.1.1.1 Rozdělení řeziva:............................................................................................ 4 2.1.1.2 Měření a výpočty řeziva................................................................................. 5 2.1.1.3 Ukládání řeziva do hrání ................................................................................ 5 2.1.1.4 Sušení umělé v komorových sušárnách ......................................................... 7 2.1.2 Dýhy, poddyžky, sesazenky ................................................................................. 10 2.1.2.1 Dýha ............................................................................................................. 10 2.1.2.2 Poddyžky...................................................................................................... 12 2.1.2.3 Dýhové sesazenky ........................................................................................ 12 2.1.3 Konstrukční materiály .......................................................................................... 12 2.1.3.1 Překližované materiály................................................................................. 13 2.1.3.2 Aglomerované materiály .............................................................................. 14 2.1.3.3 Spárovky....................................................................................................... 15 2.2 Dřevařská druhovýroba ............................................................................................ 17 2.2.1 Výroba nábytku .................................................................................................... 17 2.2.1.1 Typologie nábytku........................................................................................ 17 2.2.1.2 Konstrukce a rozměry nábytku .................................................................... 18 2.2.2 Technologické postupy a receptury, výrobní zařízení ......................................... 27 2.2.2.1 Ruční opracování materiálu ......................................................................... 27 2.2.2.2 Strojní opracování materiálu ........................................................................ 36 2.2.2.2.1 Kotoučové pily ......................................................................................... 36 2.2.2.2.2 Pásové pily ............................................................................................... 40 2.2.2.2.3 Rovinné frézky ......................................................................................... 42 2.2.2.2.4 Tloušťkovací frézky ................................................................................. 44 2.2.2.2.5 Tvarovací frézky ...................................................................................... 45 2.2.2.2.6 Vrtačky a dlabačky................................................................................... 49 2.2.2.2.7 Brusky ...................................................................................................... 55 2.2.2.2.8 Povrchová úprava nábytkových dílců ...................................................... 56 2.2.2.2.9 Montáž nábytku........................................................................................ 58 2.2.2.2.10 Pneumatické nářadí................................................................................. 62 2.2.2.2.11 Ruční elektrické nářadí (ruční stroje) ..................................................... 63 2.3 Stavebně truhlářská výroba ...................................................................................... 67 2.3.1 Okna ..................................................................................................................... 67 2.3.1.1 Postup výroby dřevěných oken .................................................................... 67 2.3.2 Dveře .................................................................................................................... 70 2.3.2.1 Pracovní postup – výroba dveřovky............................................................. 70 2.3.3 Vestavný nábytek ................................................................................................. 74 2.3.4 Dřevěná samonosná schodiště, obklady schodů .................................................. 75

3

Použitá literatura .............................................................................................................. 78

3

DŘEVAŘSTVÍ


1 Úvod studia Vzdělávací modul je určen pro žáky, kteří chtějí získat základní znalosti a dovednosti potřebné pro zpracování dřeva a materiálů na bázi dřeva. Modul je zaměřen technologické zpracování a výrobní zařízení používaná v dřevozpracujícím průmyslu.

2

Obsah a sortiment dřevařské výroby

2.1

Dřevařská prvovýroba

Dřevařská prvovýroba tj. prvostupňové zpracování dřeva, je zpracování dřevní suroviny na materiály a polotovary, určené pro další výrobu ve druhém stupni zpracování (zpracování kulatiny na řezivo, dýhy, výroba velkoplošných materiálů). 2.1.1

Řezivo

2.1.1.1 Rozdělení řeziva: deskové

prkna - tl. 10–40 mm fošny - tl. 40–100 mm krajinové prkno - na levé ploše částečně dotčeno pilovým listem krajina - na levé ploše nedotčeno pilovým listem kratina polohraněné polštáře, prizmy, trámy hraněné hranoly, hranolky drobné latě, lišty

4

DŘEVAŘSTVÍ


2.1.1.2 Měření a výpočty řeziva ČSN pevně určují, jak a na jakých místech se měří délka, šířka a tloušťka omítaného a neomítaného neohoblovaného jehličnatého a listnatého dřeva a jak se počítá plošný obsah a objem. Délka (l) řeziva je nejmenší vzdálenost měřená mezi čelními řezy. Šířka (b) je u rovnoběžně omítaného řeziva měřená na libovolném místě bez oblin, vzdáleném minimálně 150 mm od čelního řezu. Šířka u nerovnoměrně omítaného řeziva (kónicky omítané) se měří ve středu délky (bm). Měří se na straně, na které se nenacházejí obliny (viz. obr.). Šířka na neomítaném řezivu se měří ve středu délky (bm). U prken se bere rozměr na užší (levé) straně, u fošen hodnota ve středu (bm) z šířky obou stran (viz obr.). Tloušťka řeziva se měří na libovolném místě, vzdáleném minimálně 150 mm od čela řezu. Plošný obsah řeziva se počítá z délky a šířky a udává se v metrech čtverečných (m2). Plošný obsah rovnoběžně omítaných prken = délka x šířka Plošný obsah kónicky omítaných prken a fošen = délka x střední šířka Plošný obsah neomítaných prken = délka x střední šířka užší strany střední šířka užší strany + střední šířka širší strany

Plošný obsah neomítaných prken = délka x ----------------------------------------------------------2 Objem řeziva se počítá z délky, šířky a tloušťky a udává se v metrech krychlových (m3). Objem = plošný obsah x tloušťka 2.1.1.3 Ukládání řeziva do hrání Řezivo ukládáme do pravoúhlých hrání o šířce 1,5–2 m a výšce rovnající se maximálně trojnásobné šířce. Místo určení pro stavbu hráně musí být odvodněno a nesmí se zde vyskytovat vegetace. Špatně uskladněné řezivo se může znehodnotit zkřivením, trhlinami, hnilobou či hmyzem. Základy hráně tvoří betonové podstavce asi 500 mm vysoké, které se kladou asi 1 m od sebe. Na podstavce se kladou impregnované trámce o průřezu 100 x 100 mm, které tvoří podklady. Na ně se položí proklad (lať o tloušťce 20 mm a šířce 40 mm). Tyto proklady se pak kladou mezi každou vrstvu řeziva přesně svisle nad sebou, aby nedošlo k deformaci dřeva. Řezivo před uložením očistíme od zbytků pilin. Řezivo klademe do vrstev vždy pravou stranou nahoru. Mezi boky řeziva necháme mezery. Je-li hráň uloženého řeziva širší než 1,7 m, dělá se ve středu komín o šířce 15–20 cm. Je-li řezivo uložené na volném prostranství, uděláme nad ním samostatné lehké zastřešení tak, aby mezi řezivem a střechou zůstal volný prostor 30 až 50 cm, kterým by proudil vzduch odvádějící vlhkost.

5

DŘEVAŘSTVÍ


Druhy hrání :

Hráň řeziva:

Základní doby sušení u přirozeného vysoušení dřeva: Doby sušení u 25 mm silného řeziva při sušení na volném vzduchu na konečnou vlhkost 20 % Druh dřeva Měkké dřeviny Borovice Smrk

Doba sušení ve dnech 60–200 90–200

Druh dřeva

Doba sušení ve dnech

Tvrdé dřeviny Javor Buk Bříza Dub Jasan Třešeň Ořech

50–200 70–200 70–200 100–300 60–200 70–200 70–200

6

DŘEVAŘSTVÍ


Řezivo ukládané na sklad s vlhkostí vyšší než 25 %, určené pro přirozené sušení se musí vyrovnat do proložených hrání : a/ řezivo jehličnaté: Borové do 24 hodin v jarní a letní době (duben–září) do čtyř dnů v podzimních a zimních měsících Ostatní jehličnaté řezivo do 48 hodin v době jarní a letní do tří dnů v podzimní a zimní době b/ řezivo listnaté: Bukové a javorové řezivo do 24 hodin v jarní a letní době do tří dnů v podzimní a zimní době Ostatní listnaté řezivo do 48 hodin v jarní a letní době do tří dnů v podzimní a zimní době Při uskladňování řeziva jehličnatého nebo listnatého různých tloušťek se ukládá na návětrnou stranu řezivo tenkých rozměrů a dovnitř skladu větších tloušťek. Vyrovná-li se na jednom skladu řezivo jehličnaté a listnaté, ukládá se dovnitř skladu především řezivo listnaté. Řezivo se před uložením do hrání očistí od pilin, sněhu a ostatních nečistot a roztřídí se. U řeziva dubového se doporučuje před uložením do hráně řezivo zbavit kůry. Do jedné hráně se ukládá řezivo stejné dřeviny, tloušťky, skupiny jakosti, omítané nebo neomítané a podle možnosti stejné vlhkosti. Listnaté řezivo různých délek ukládáme do sdružených hrání. Čela řeziva se na koncích hráně musí zarovnat. Konce řeziva uvnitř hráně mezi proklady se podepřou kratšími proklady. 2.1.1.4 Sušení umělé v komorových sušárnách Přípravné práce První přípravnou operací je vyrovnání a prokládání řeziva do hrání. Oba boky a obě čela (výjimečně jedno čelo) musí být svislé, u neomítaného řeziva se ukládají rovné kusy na boky hráně, křivé dovnitř. Řezivo prokládáme proklady z jehličnatého řeziva o tloušťce 22–24 mm a šířce 30– 40 mm. V hráni jsou proklady umístěny přesně ve svislici a jejich vzdálenost závisí na tloušťce řeziva, dřevině a její náchylnosti k borcení. Do jedné hráně a náplně sušárny ukládáme řezivo stejné dřeviny, tloušťky a přibližně stejné počáteční vlhkosti. Vyrovnané hráně vyplňují celou sušárnu. Sušící proces Po zavezení vyrovnaných hrání do sušárny zakryjeme všechny volné prostory, zavřeme dveře a komíny pro odvádění teplého a vlhkého vzduchu ze sušárny a přivádění čerstvého vzduchu do sušárny. Sušící řád je rozepsaná teplota a vlhkost v sušárně pro jeden sušící proces. Podle závislosti na vlhkosti dřeva nebo čase sušení rozeznáváme vlhkostní a časové sušící řády. Jsou ve formě grafů a tabulek. Sušení rozeznáváme měkké (mírné) a tvrdé (ostré). Měkký sušící řád používáme při vysokých nárocích na kvalitu sušení a u nových nevyzkoušených sušáren. Tvrdý sušící řád používáme tam, kde si můžeme dovolit rychlé sušení a u dobře fungujících sušáren. Pečlivým zapisováním jednotlivých sušení podle vlhkostního řádu dostaneme pro určitou ověřenou náplň sušárny sušící řád časový. Ten předepisuje časové intervaly v hodinách, ve kterých měníme a udržujeme předepsané klima, v sušárně již nesledujeme vlhkost a jakost vysoušeného řeziva.

7

DŘEVAŘSTVÍ


Sušící proces se skládá z těchto úseků: - ohřev – doba ohřevu se stanoví podle tloušťky vysoušeného materiálu a platí pravidlo, že se počítá na 1 cm tloušťky řeziva 1 hodina ohřevu. U řeziva zmrzlého jsou počítány na 1 cm tloušťky 2 hodiny. (Nedochází k vysoušení, pouze prohříváme sušárnu a řezivo – psychrometrický rozdíl udržujeme v rozmezí 0–4 o C.) - vlastní sušení – probíhá podle stanoveného sušícího řádu. Obecně platí, že s přibývající dobou sušení se zvětšuje psychrometrický rozdíl. Sušení je ukončeno, pokud vlhkost řeziva klesla na požadovanou hodnotu. - konečné ošetření dřeva – v sušárně udržujeme poslední stanovené teplotní a vlhkostní klima a necháváme dřevo vyrovnat svoji vlhkost po celém průřezu materiálu. - egalizace – vyrovnání vlhkosti v okrajových a středových částech hráně, teplotu snížíme v sušárně o 5–10 oC a rovnovážnou vlhkost prostředí snížíme asi o 2% pod požadovanou konečnou vlhkost. Tím zajistíme, že přesušené řezivo dále nevysušujeme - zlahodnění – vyrovnání vlhkosti v průřezu řeziva (vlhkosti povrchových a středových vrstev) je důležité pro odstranění nebo alespoň co největší zmírnění vlhkostního spádu a tím odstranění napětí ve dřevě. Provádí se zvlhčením vzduchu tak, aby se zvýšila rovnovážná vlhkost asi o 2 % nad požadovanou konečnou vlhkost. Přesušené povrchové vrstvy řeziva mírně navlhnou a vlhkostní spád se bude zmenšovat. - paření – provádí se obvykle na konci sušení, někdy i během sušení za účelem odstranění zkornatění. Teplota v sušárně se zvýší o 5–10 oC nad konečnou teplotu sušení a vpuštěním nasycené páry se upraví vlhkost vzduchu na 80– 90 %. Klima se udržuje tak dlouho, až nová zkouška na zkornatění prokáže jeho odstranění. - ochlazení – ventily topení se zavřou, ventilátory se nechají v chodu a otevřou se komíny. Pokud teplota klesá příliš pomalu, pootevřou se dveře do sušárny. Doba ochlazování se teoreticky pohybuje ve stejné výši jako doba ohřevu. Rozdíl teploty vyváženého řeziva a okolního prostředí nemá být vyšší než 30– 40 oC Kontrola jakosti vysušeného řeziva, odstranění kornatění Kontrola vlhkostního spádu Velikost vlhkostního spádu je závislá na tloušťce sušeného řeziva, na konečné vlhkosti, na ostrosti sušení a na tom, zda bylo na konci sušení provedeno zlahodnění. Vlhkostní spád se určuje rámečkovou zkouškou. Z vysušeného řeziva se vyřízne vlhkostní vzorek, který se rozřeže na rámečky. Počet rámečků se volí podle tloušťky materiálu. Vlhkost jednotlivých rámečků se zjistí zkouškou vážením. Rozdíly mezi vlhkostí povrchových a středových rámečků (tj. vlhkostní spád) nemají přesahovat : Vlhkostní spád: tloušťky do 28 mm 32–50 mm nad 50 mm

I.jakost: do 1,0 % do 1,5 % do 2,5 %

II. jakost: 1,1–2,0 % 1,6–3,0 % 2,5–4,0 %

III. jakost: nad 2,1 % nad 3,1 % nad 4,1 %

Vzorky pro rámečkovou zkoušku

8

DŘEVAŘSTVÍ


Stupeň zkornatění Kornatění se zjišťuje vidličkovou nebo hřebenovou zkouškou:

Vidličková zkouška: I. stadium – dřevo není zkornatělé II. stadium – dřevo je mírně zkornatělé, pro běžné účely není vadou III. stadium – dřevo je značně zkornatělé, je nutné specielní ošetření s – sblížení ozubů vidličky p – překřížení ozubů vidličky zkornatění) h – tloušťka řeziva, b – šířka řeziva

(vysoký

stupeň

Zborcení Hodnotí se podle velikosti zakřivení. U hraněného řeziva není povoleno žádné zakřivení. U deskového řeziva jsou pro jednotlivé stupně jakosti povolené hodnoty zakřivení udávané v % rozměru šířky nebo délky: Směr zakřivení: příčné zakřivení podélné zakřivení

I. jakost do 1 % šířky do 0,3 % délky

II. jakost do 2 % šířky do 0,8 % délky

III. jakost . do 3 % šířky do 1,5 % délky

Měření zakřivení: a – zakřivení příčné, b – zakřivení podélné, c – zakřivení šroubovité

9

DŘEVAŘSTVÍ


Trhliny Měří se četnost a rozměry trhlin a výsledky měření se porovnávají s povolenými hodnotami pro jednotlivé jakostní třídy. Druh trhlin: radiální odlupčivé

I. jakost do 1/4 délky nedovolují se

II. jakost do 1/4 délky do 1/3 šířky

III. jakost bez omezení do 1/3 šířky

U hraněného řeziva jsou povolené trhliny: radiální do 1/3 šířky, odlupčivé do 1/3 šířky a 1/3 délky. Měření trhlin : a – radiální trhliny

b,c – odlupčivé trhliny

Uskladnění vysušeného řeziva Řezivo vyvezené ze sušárny se musí klimatizovat pro úplné vyrovnání vlhkosti v průřezu a odstranění napětí. Doba klimatizace závisí na druhu dřeviny, tloušťce řeziva, vlhkosti v průřezu a na tom, zda bylo provedeno konečné ošetření. Optimální doba klimatizace je 2 až 4 dny. Minimální doba je 24 hodin pro jehličnaté řezivo a 48 hodin pro řezivo listnaté. Klimatické podmínky prostředí pro uskladnění řeziva musí být v rovnovážném stavu s konečnou vlhkostí vysušeného řeziva. 2.1.2

Dýhy, poddyžky, sesazenky

2.1.2.1 Dýha je materiál získaný převážně podélným dělením přírodního rostlého dřeva na tenké listy nebo pásy. Druhy dýh :

10

DŘEVAŘSTVÍ


Podle způsobu použití se dýhy dělí: a) okrasné – jsou určené k výrobě dýhových sesazenek (sesazenky vznikají seskládáním a spojením dýh podle kresby do větších ploch), které se využívají k dýhování viditelných ploch výrobků (např. nábytku) a na vrchní vrstvy překližovaných desek. Pro posuzování jejich vlastností platí kritéria vzhledová – estetická (určujícími vadami jsou suky, trhliny, změna barvy apod.). b) konstrukční – převažují zde kritéria technická, nikoliv estetická. Používají se k výrobě překližovaných desek, k dýhování ploch dílců, které na výrobku nebudou viditelné, nebo pro poddýhování (podkladová vrstva dýhy na konstrukčním materiálu pod velmi tenké okrasné dýhy – mikrodýhy). a) řezané – tímto způsobem se vyrábí dýhy z dřevin, které nemůžeme plastifikovat (vystavit působení tepla a vlhkost za účelem změkčení dřeva). b) krájené – touto technologií se vyrábějí okrasné dýhy, které mají zajímavou kresbu. Krájením rozumíme postupné odkrajování listů dřeva z dýhárenských špalků nebo hranolů. Ke krájení používáme krájecí stroje, kde nástrojem je krájecí nůž upnutý v pohyblivém suportu. Proti noži působí přítlačná lišta, která stlačuje dřevo v okolí břitu a tím omezuje vytrhávání vláken. Vzniká (podle druhu dřeviny) nejčastěji fládrová kresba (obrácené písmeno V). Dýhy odebírané od krájecího stroje se odebírají tak, jak byly nakrájeny (uloženy v kmeni), aby se dodržela návaznost kresby na sousedních listech.

Vodorovné krájení dýh

c) loupané – vyráběj se jak konstrukční, tak i okrasné dýhy s kresbou ovlivněnou způsobem upevnění výřezu v loupacím stroji.  loupané centricky – loupaný špalek se upíná v geometrickém středu průřezu kmene – vzniká „nekonečný“ pás dýhy, která má nevýraznou rovnoletou kresbu a používá se jako dýha konstrukční.  loupané excentricky – dýhárenský špalek je upnut mimo střed výřezu a dochází k loupání „přes letokruh“ – vzniká velmi zajímavá kresba, tyto dýhy se používají jako okrasné.

Centrické loupání dýh d) speciální – lamidýhy (tzv. ARO dýhy) vyrobené krájením bloku slepených dýh. Dýhy vyrobené tímto způsobem mají pravidelnou kresbu a využívají se pro výrobu sektorového nábytku. – mikrodýhy – velmi tenké dýhy, vyrobené krájením nebo loupáním.

11

DŘEVAŘSTVÍ


2.1.2.2 Poddyžky se používají jako mezivrstva mezi povrch konstrukční desky a sesazenku. Dýhy využívané na poddýžky musí mít stejnoměrnou strukturu, nevýraznou kresbu a jsou vyráběny nejčastěji z měkkých listnatých dřevin (topol, vrba, lípa, olše a další). 2.1.2.3 Dýhové sesazenky jsou rozměrově a výtvarně upravené a spojené dýhové listy. Z hlediska použití sesazenek na nábytkové dílce rozlišujeme: a) vnější sesazenky (na výkrese označujeme +) – vyrábějí se z dýhových listů, které na sebe navazují kresbou, to je z listů krájených za sebou z jednoho kmene. Při sesazování se musí dodržovat návaznost kresby i barvy na vlastní sesazence i na sesazenkách dílců, které na sebe ve výrobku navazují. b) vnitřní sesazenky (na výkrese označujeme o) – vyrábějí se z listů dýh jednoho kmene. Kresba dýh, které jsou vedle sebe, musí navazovat. Směr vláken vnitřních a vnějších sesazenek na dílci musí být stejný. c) sesazenky pro skryté plochy (na výkrese označujeme ●) – vyrábí se z dýh, které nemůžeme použít na vnější nebo vnitřní sesazenky. Sesazenky můžeme vyrábět: - ručně – spáry lepíme papírovou páskou, kterou následně odbrousíme. - strojně – pomocí tavného vlákna na sešívacích strojích. Výroba sesazenek

2.1.3 Konstrukční materiály Základní rozdělení konstrukčních materiálů:  překližované materiály: překližka laťovka BIO deska  aglomerované materiály: dřevotřískové desky OSB desky dřevovláknité desky

plošně lisované výtlačně lisované měkké (HOBRA) polotvrdé (MDF) tvrdé(SOLOLIT)

voštinové desky pazdeřové desky cementotřískové desky sádrokartonové desky apod.  konstrukční desky vyrobené z masivního dřeva

spárovky

12

DŘEVAŘSTVÍ


2.1.3.1 Překližované materiály Jsou to materiály vyrobené slepením několika vrstev dýh nebo více druhů materiálů (laťkového středu a dýh). Patří sem: - překližky - překližované desky z rostlého dřeva – BIO desky - laťovky Překližky Překližky se skládají z loupaných dýh lepených křížově na sebe. V průřezu musí mít symetrickou strukturu – to se týká tloušťky, druhu dřeviny a směru vláken jednotlivých dýh. Proto se dýhové překližky vyrábí v převážné většině z lichého počtu vrstev. Vlastnosti: překližky mají vyšší tvarovou stálost než masivní dřevo. Lze je opracovávat běžnými dřevoobráběcími stroji a nástroji. Použití: truhlářské překližky se používají pro plošné, většinou nesamonosné dílce (záda skř. nábytku, dna zásuvek apod.). Zpracování: překližky se opracovávají nástroji osazenými břity ze slinutých karbidů. Při řezání na kotoučové formátovací pile je třeba zajistit, aby deska bezpečně ležela na stole stroje. Jinak při řezu zadní část pilového kotouče zvedá lehké desky z řezu – mohou vznikat nebezpečné zpětné nárazy. Při olepování a potahování je možné používat veškerá běžná lepidla používaná v truhlářských provozech. Při předýhování je potřeba orientovat směr vláken krycí dýhy kolmo na průběh vláken překližovačky, aby se zamezilo tvorbě trhlin na vrchní dýze. Laťovky

13

DŘEVAŘSTVÍ


Laťovky jsou desky vyrobené oboustranným překlížením laťovkového středu dýhami. Laťovkový střed je vyroben z latěk smrkového dřeva šířky 30–40 mm, tloušťka je závislá na tloušťce laťovky. Pro vrchní dýhy se nejčastěji používá smrk, topol, osika, bříza, nebo buk. Využití: při výrobě nábytku.

BIO desky - jedná se o překližované desky z rostlého dřeva, které v poslední době stále častěji nahrazují dražší spárovky. Konstrukce desky: a. povrchové vrstvy – jsou tvořeny slepením přířezů o tloušťce 5–8 mm a šířce 80–140 mm. Směr vláken povrchových vrstev je kolmý na směr vláken středové vrstvy. b. středová vrstva – je nejčastěji z latěk širokých 30– 40 mm, tloušťka závisí na celkové tloušťce BIO desky (tloušťka povrchových lamel je vždy stejná). Využití: na nábytkové dílce, obkladové dílce, podlahy apod.

2.1.3.2 Aglomerované materiály Jedná se o velkoplošné desky nebo tvarové výlisky z rozmělněné dřevní hmoty spojené lisováním pomocí lepidel do požadovaného tvaru. Výhodou těchto materiálů je využití méně kvalitní dřevní suroviny pro jejich výrobu a získání materiálů větších rozměrů. Dřevotřískové desky Plošně lisované – třísky jsou orientovány rovnoběžně s plochou. Využívají se především pro výrobu nábytku. Podle způsobu dokončení ploch je rozdělujeme: 1. dýhované masivní dýhou – na plochu se nalisuje dýhová sesazenka 2. dokončené folií – laminotřískové desky (lamino) v různé úpravě a barvě povrchu (imitace dřevin, různé barvy) 3. dokončené lamináty – např. horní desky na kuchyňský nábytek Výtlačně lisované–pěchované – třísky jsou orientovány kolmo na plochu materiálu. Tyto materiály se používají především ve stavebnictví jako příčky v budovách, při výrobě dřevostaveb a ve stavebně truhlářské výrobě.

14

DŘEVAŘSTVÍ


Desky s orientovanými třískami – OSB desky – dřevotřískové desky, jejichž vlastnosti jsou srovnatelné s překližkami. Vyrobeny z tenkých dlouhých třísek, které jsou v každé vrstvě orientované do jednoho směru. Využití: především ke stavebním účelům

Dřevovláknité desky Měkké (obchodní název HOBRA) jsou vyrobeny z rozvlákněného jehličnatého dřeva způsobem výroby mokrou cestou. Po navrstvení dřevní hmoty dojde k předlisování a následně se desky suší na požadovanou vlhkost. Jedná se o izolační materiál pro zvukovou a tepelnou izolaci. Polotvrdé (obchodní název MDF) homogenní materiál, který můžeme dále opracovávat frézováním apod. Vyrábí se v provedení dýhované masivní dýhou, laminované folií nebo surové, které jsou určeny pro dokončení barevnými nátěry. Využití: pro výrobu nábytku na korpusy a přední plochy Tvrdé (obchodní název SOLOLIT) vyrábí se v surovém stavu – Sololit, nebo povrchově upravené nátěrem – Sololak, případně s nalisovanou dýhou nebo folií. Využívají se na obklady, ale především na výrobu nábytku – pro záda síní a dna zásuvek.

2.1.3.3 Spárovky Spárovka je konstrukční deska, vyrobená slepením užších přířezů (max. šířka přířezu je 130 mm) z jehličnatého nebo listnatého dřeva na podélnou spáru na šířku. Protože jsou vyrobeny pouhým slepením rostlého dřeva, z něhož byly odstraněny nedovolené vady (suky, trhliny apod.), zachovávají si spárovky veškeré dobré vlastnosti dřeva – především pevnost a pružnost –, ale také nepříznivé vlastnosti – sklon k borcení a dalším změnám tvaru při změně vlhkosti. Přířezy se spojují: - na tupou spáru – nejčastěji používané spojení přířezů - na profilovanou spáru – pro náročnější dílce (např. desky stolů) - na pero a drážku – u větší tloušťky spárovky

15

DŘEVAŘSTVÍ


Využití: na výrobu nábytku z masivu, nejčastěji na dílce, které jsou náročné na pevnost v ohybu. Spojení na tupou spáru

Spojení na tupou spáru s kolíky

Spojení s vloženým perem Spojení na profilovanou spáru

Zpevňování spárovek Spárovky se zpevňují obvykle pomocí svlakových lišt (svlaků). Svlakové lišty vyztužují spárovky, zvyšují jejich pevnost a zajišťují je proti borcení. Osazují se napříč spárovek, nejméně 50 mm od čela. Na dlouhých spárovkách mohou být tři nebo i více svlaků. Svlaková drážka se rýsuje ve směru šířky desky s krytím 20 mm na přední straně. Drážka je hluboká asi jednu třetinu až dvě pětiny tloušťky desky. Drážka i svlak jsou mírně zkosené, asi o 1 až 2 mm směrem k přední straně. Zkosení umožňuje snadnější zarážení svlaku. Svlak se má do jedné třetiny až poloviny drážky zasunout snadno, další část se dorazí kladivem. Drážka musí být delší než svlak. Vůle je potřebná pro umožnění sesychání spárovky napříč vlákny, které je větší než u podélného dřeva svlaku. Proti šířce spárovky je svlak o 5–10 mm kratší, aby po seschnutí spárovky nevyčníval z drážky ven. Svlaky se nelepí, aby umožnily spárovce volně bobtnat a sesychat. Svlaky

Okrajnice

16

DŘEVAŘSTVÍ

2.2


Dřevařská druhovýroba

2.2.1 Výroba nábytku 2.2.1.1 Typologie nábytku Ve výrobní a obchodní sféře rozdělujeme nábytek podle těchto kritérií: - způsob výroby - místo užití - druh a účel použití Druhy nábytku podle způsobu výroby: 1. soliter – samostatný kus nábytku v interiéru bez návaznosti na ostatní nábytek 2. sestava – jednotlivé prvky nábytku sestavené výrobcem do soupravy a prodejné jen jako sestava (např. pohovka + 2 křesla) 3. sektor – množství různých typů jedné nábytkové řady, které jsou k dispozici na základě rozpisů z výroby – zákazník si podle svých představ a přání sestaví požadovaný interiér (např. sestavení kuchyňské linky z nabízených typů skříněk výrobcem – KORYNA ap.) 4. zabudovaný nábytek – tvoří součást stavby – např. vestavěné skříně, skříně na míru apod. sériová výroba – běžná výroba nábytku do obchodní sítě zakázkový výroba – nábytek vyrobený na základě požadavků konkrétního zákazníka Druhy nábytku podle místa užití: 1. exteriérový – venkovní – je určen do venkovních prostor – např. zahradní 2. interiérový – vnitřní – určen do vnitřních prostor  bytový – určen do bytové zástavby (soukromí)  nebytový – určen do veřejných prostor (kanceláře, hotely, restaurace, školství, zdravotnictví apod.) – na použité materiály jsou kladeny podstatně vyšší nároky z hlediska odolnosti proti oděru, špinivosti, stálobarevnosti apod. Druhy nábytku podle druhu a účelu použití: a) nábytek skříňový – velké a malé úložné prostory b) nábytek lůžkový – postel, válenda o jednolůžková o dvoulůžková o patrová (etážová) – dětská lůžka a postýlky – pohovky, lehátka c) nábytek stolový – stoly jídelní, společenské, psací – stoly pracovní pro práci sedící a stojící osoby – stoly a stolky odkládací – stolky a stoly pod techniku (PC, psací stroj, šicí stroj apod.) – stoly a stolky pro zájmovou činnost – speciální stoly (laboratorní...) d) nábytek ostatní – nábytek do předsíní, koupelen – závěsné police, regály – doplňkové nábytkové dílce 17

DŘEVAŘSTVÍ


2.2.1.2 Konstrukce a rozměry nábytku SKŘÍŇOVÝ NÁBYTEK Ukládání věcí v obytném nebo pracovním interiéru je řešeno pomocí velkých a malých úložných prostorů. Velké úložné prostory je vhodné soustředit do skříňového nábytku vestavěného, který využije celý prostor od podlahy až ke stropu. Z estetického hlediska jsou tzv. „skříně na míru“ vhodné, protože odstraňují z prostoru klasický skř. nábytek. Při navrhování řešení úložných prostorů vycházíme především ze základních rozměrů, množství a objemu předmětů, které se budou do prostorů ukládat. Na snadný dosah a manipulaci s ukládanými věcmi (výška a hloubka úložných prostorů) mají vliv rozměry lidského těla (antropometrie). Ukládání předmětů a/ Oděvy – základní rozměry skříní určených pro ukládání oděvů jsou dány průměrným počtem ramínek pro oděvy: základní šatník dámský – asi 35 ramínek základní šatník pánský – asi 30 ramínek základní šatník dětský – šatník dívek asi 20 ramínek – šatník chlapců asi 16 ramínek b/ Prádlo - osobní prádlo je vhodné ukládat do policových skříní, zásuvek, případně do košů a polic drátěného programu a tento prostor členit na menší části. - pro ukládání ostatního prádla (koupelnového, kuchyňského, ložního) využíváme úložné prostory ve výšce nad 170 cm a i zde je možné využít police a zásuvky drátěného programu, které zajišťují přehledné a hygienické uložení. c/ Knihy Ukládají se do knihoven, případně policových skříní. Rozhodující je hloubka skříní, která pro běžné knihy nepřesahuje 30 cm. Úložný prostor pro knihy může využívat celou výšku místnosti. Při navrhování tohoto nábytku je nutné brát v úvahu hmotnost knih a pevnost materiálu u polic i u celé konstrukce. Umístění polic je vhodné řešit variabilně – předvrtání otvorů pro podpěry pod police pro změnu výšky polic. Použití konstrukčních materiálů pro police knihovny podepřené ve dvou bodech (police jsou v korpusu podepřeny v bocích) - maximální povolená délka police (šířka police 250–300 mm a tloušťka materiálu 18 mm) o smrková spárovka nedýhovaná max. 890 mm (vlákna SP rovnoběžně ze zády korpusu) o laťovka dýhovaná BK dýhou 0,6 mm max. 880 mm (orientace středu laťovky rovnoběžně ze zády korpusu) o dýhovaná DTD BK dýhou 0,6 mm max. 620 mm o plášťovaná DTD folií max. 550 mm V případě, že je police podepřena na krajích (do boků) a ze strany zad, zvětšuje se povolená délka police u smrkové spárovky na 1500 mm a například u plášťované DTD – lamina na 1000 mm.

18

DŘEVAŘSTVÍ


d/ Nádobí Kromě základních rozměrů kuchyňského inventáře je nutno počítat i s předměty technického charakteru (varné jednotky, myčky, chladničky apod.) Kuchyňský nábytek včetně elektrospotřebičů je normalizován – tím je zajištěna shodnost rozměrů bez ohledu na výrobce. c/ Obuv Obuv je nejlépe ukládat na rošty hluboké 350 mm, šířka pro uložení jednoho páru obuvi je 180–240 mm. Pro dámské kozačky je nutné počítat s prostorem, který má výšku min. 450 mm. Prostor pro uložení obuvi musí být odvětraný, použitý materiál omyvatelný. Funkční požadavky, rozměry skříňového nábytku: šířka (mm)

hloubka (mm)

výška (mm)

800–1200

580–650

1650–1900

prádelník/komoda

850–1200

400–500

720–1500

kuchyň - spodní skříňky

400–1000

580–620

knihovna/sestava

600–2000

350–420

vitrína/sestava

450–2000

380–450

skříň šatní

850–900 720–2000

800–2000

Skříňový nábytek musí být navržen tak, aby se věci, které potřebujeme ukládat, pohodlně vešly do vnitřního prostoru. Základní části skříňového nábytku

19

DŘEVAŘSTVÍ


SEDACÍ NÁBYTEK Základním způsobem sezení je sedadlo ve vodorovné poloze (vodorovná poloha stehna), vhodných rozměrů, chodidla volně na podlaze, holeň ve svislé poloze, trup vzpřímený. To odpovídá sedacímu nábytku bez zádového opěradla. Vhodnější i pohodlnější je roznést váhu těla mírným záklonem zádového opěradla a podepřením rukou podpěrkami – např. kancelářské židle. Opěradlovou část je vhodné tvarovat podle zakřivení páteře a i sedák by měl mít vytvarovaný prostor pro tzv. sedací hrboly. S ohledem na požadavky správné ergonomie sedacího nábytku je potřeba dodržet nejen následující odměry, ale také předepsané úhly sklonu sedáku i opěráku židle. Rozměry sedacího nábytku: stolička židle křeslo

šířka (mm) 380–450 380–500 700–800

hloubka (mm) 380–450 400–600 700–850

výška sedáku (mm) 380–450 400–450 360–420

Základní konstrukční části sedacího nábytku:   

sedadlová plocha – sedák – s nosnou částí (nohy, trnože) zádové opěradlo opěradla na ruce – područky

Spojením těchto částí při výrobě určitou technologií a z různého materiálu dostáváme základní skupiny nábytku: - dřevěný (řezané dřevo, ohýbaný nábytek, nábytek z lamel) - kovový (z profilů, odlévaný) - z plastů (pěnové skořepiny) - proutěný (ratanový – pletený, ohýbaný) - ostatní sedací nábytek STOLOVÝ NÁBYTEK Stolový nábytek je určen pro různé činnosti člověka, tou základní je z historického hlediska jídlo (stůl jídelní, servírovací, odkládací). Stolový nábytek také využíváme k pracovní činnosti (psací stůl, laboratorní, kancelářský) a má také společenskou funkci (společenské, konferenční, jednací). Základní typologie stolového nábytku: - dle konstrukce rozdělujeme stoly na pevné a rozkládací - podle určení – bytové stoly víceúčelové, jídelní, konferenční, psací stoly, stoly pod techniku (šicí stroj, PC…) – nebytové stoly – kancelářské (psací,jednací, pod PC, restaurační, pracovní) Základní rozměry jednotlivých typů stolového nábytku jsou určeny funkcí konkrétního typu stolu, antropometrií (průměrné rozměry člověka) a ergonomií (požadavky na zdravé užívání předmětů). 20

DŘEVAŘSTVÍ


Rozměry stolového nábytku: šířka hloubka výška (mm) Vzdálenost od podlahy po dolní hranu lubu (prostor pod stolem) min. 610 mm Jídelní stůl dle počtu stolujících osob 720–750 Konferenční stůl dle dispozič. řešení interiéru 450–600 Stůl pro práci sedící osoby dle dispozič. řešení interiéru 720–750 Stůl pro práci stojící osoby dle dispozič. řešení interiéru 800–900 Základní rozměr stolové desky u jídelního stolu je určen požadovaným počtem osob, které u stolu budou stolovat. Optimální prostor pro stolování 1 osoby je 600 x 400 mm, výsledná plocha jídelního stolu se pak určí násobkem počtu stolujících osob.

LŮŽKOVÝ NÁBYTEK Podle funkce lze lůžkový nábytek rozdělit na několik typů: 1. Pevná lůžka  klasické postele (jednolůžkové, dvoulůžkové)  lůžka bez čel (válendy jednolůžkové, dvoulůžkové) 2. Sklápěcí a etážová lůžka  sklápěcí (vertikálně, horizontálně)  etážová (nad sebou a předsunutá)  skládací 3. Dětská lůžka  dětské lůžko s odnímatelnými bočními zábranami  dětská postýlka 4. Rozkládací pohovky pro jednu osobu  lavicové 5. Rozkládací pohovky pro dvě osoby  úzké a široké 6. Relaxační lehátka  pevná  s měnitelným sklonem Lůžka pevná klasická Slouží k dlouhodobému odpočinku, je opatřena předním a zadním čelem. Rozměry:  délka lehací plochy I = 1950 až 2050 mm  šířka lehací plochy b = min. 850 mm  výška lehací plochy h = 450 mm  výška spodní hrany postranice od podlahy h1 = 200 mm  výška čela nad lehací plochou h2 = 200 mm

21

DŘEVAŘSTVÍ


Jednolůžková postel bez čel (válenda) Její prvořadou funkcí je dlouhodobý odpočinek. Základní rozměry odpovídají především potřebám leženi. Potřebám sezení jsou přizpůsobovány výšky:  šířka b = 850, 900, 1000 mm  délka I = 1950 až 2050 mm  výška lehací plochy h = 400 mm Dětské lůžko Dětské lůžko s odnímatelnými bočními zábranami. Tento funkční typ slouží k dlouhodobému odpočinku dětí od pěti let. Je opatřen dvěma čely a odnímatelnými bočními zábranami. Doporučené rozměry jsou:  délka lehací plochy I = 1600 až 1680 mm  šířka lehací plochy b = 700 mm  výška lehací plochy h = .400 mm  výška horního okraje zábran h1 = 625 mm, celková šířka postele h2 = 780 až 850 mm Dětská postýlka Doporučené rozměry jsou:  délka lehací plochy I = 1200 až 1 400 mm  šířka lehací plochy b = 600 až 700 mm  výška lehací plochy h = 450 až 600 mm  minimální výška zábran h1 = 1000 mm Rozměry lůžkového nábytku:

22

DŘEVAŘSTVÍ


Části postele: A – zadní čelo (u hlavy), B – postranice, C – střednice, D – přední čelo

Válenda – řez – materiály využívané při výrobě čalouněného nábytku

23

DŘEVAŘSTVÍ


Kování Spojovací kování čela a postranice fy. Hettich

KUCHYNĚ Základní dispozice prostoru by měla dodržovat základy ergonomie, hygieny a logiky jednotlivých pracovních center. Vzhledem ke kvalitním kuchyňským spotřebičům (varné centrum, digestoř a mycí centrum) je dnes převládající trend otevřené kuchyně spolu s jídelnou, případně i obývacím prostorem. Minimální doporučené rozměry pro kuchyňskou linku přímou:

Optimální sestavení kuchyňské linky je podle takzvaného pracovního trojúhelníku. Pracovní trojúhelník klade důraz na to, aby tři základní kuchyňské funkce byly u sebe ve vyhovující vzdálenosti a tvořily trojúhelník. Každá ze tří základních kuchyňských funkcí vaření mytí nádobí chlazení \ skladování potravin

má své stanoviště: sporák \ varnou desku dřez \ myčku nádobí lednici \ mrazák

24

DŘEVAŘSTVÍ


Mezi těmito třemi stanovišti by neměla být délka pohybu pracovníka větší než 8 metrů. Jsou-li dřez, sporák či varná deska a pracovní plocha ve snadno dosažitelné vzdálenosti, práce v kuchyni vyžaduje méně úsilí. Základní typy kuchyňských sestav podle tvaru: Lineární kuchyně

Souběžná sestava

Kuchyně s ostrůvkem

Kuchyně ve tvaru L

Kuchyně ve tvaru U

Vysvětlivky k obrázkům jednotlivých typů kuchyní:

25

DŘEVAŘSTVÍ


Základní rozměry kuchyňské linky a jejich instalací Spodní skříňky: - hloubka do 600 mm - výška soklu 100–150 mm - zúžení hloubky v prostoru soklu minimálně o 50 mm - výška pracovní plochy 850–900 mm Horní skříňky: - hloubka nad pracovní plochou maximálně 400 mm - vzdálenost dolní hrany skříněk od pracovní plochy 500 mm Výška dolní hrany digestoře od varné jednotky - u elektrických a sklokeramických varných jednotek minimálně 600 mm - u plynových jednotek minimálně 750 mm Odkládací prostor, pracovní prostor - mezi varnou jednotkou a mycím centrem minimálně 800 mm - odkladní plocha po obou stranách varné jednotky minimálně 400 mm (optimálně 500 mm) Myčka nádobí - měla by být umístěna blízko dřezu (vodovodní, odpadní rozvody, snadné plnění myčky nádobím). V nejbližším prostoru kolem myčky by mělo být uloženo nádobí, které v myčce umýváme nejčastěji (talíře, sklenice, příbory).

26

DŘEVAŘSTVÍ

2.2.2


Technologické postupy a receptury, výrobní zařízení

2.2.2.1 Ruční opracování materiálu Pracovní místo a nástroje pro ruční opracování dřeva Hoblice Hoblice je truhlářský pracovní stůl, který slouží k upínání materiálu při jeho opracování. Materiál se upíná do vozíků, nebo mezi poděráky. Popis hoblice

Práce se zadním vozíkem Pravidla práce:  Aby se pracovní deska hoblice ochránila před poškozením, nesmí se bez podložky na desce vrtat, dlabat a řezat.  Do vozíků nesmí být upínány kovové díly, aby nedošlo k poškození upínacích ploch.  Na vozících se nesmí dlabat. Poškozuje to vedení vozíků.  Do poděráků se nesmí tlouci kladivem, aby se nepoškodily jejich konce.

Příprava, seřízení a ukládání nástrojů, ošetření nástrojů Příprava nástrojů, hlavně pil, dlát a hoblíkových želízek, jejich broušení a seřízení patří k základním úkonům při práci se dřevem. Před každou prací je třeba zkontrolovat seřízení a ostrost nástroje, se kterým chceme pracovat. Ostré nástroje velmi usnadňují práci. Tupý nástroj bývá často příčinou úrazu.

27

DŘEVAŘSTVÍ


Údržba pil Pilový list je třeba neustále udržovat v čistotě, chránit před rzí, správně rozvádět, brousit a v případě potřeby před broušením srovnat. Broušení pilových zubů

Rozvod pilových zubů

Broušení hoblíků a dlát Hoblíková želízka a dláta brousíme:  na speciálních nástrojových bruskách  ručně na ležatých brusech různé zrnitosti vlhčených vodou

Ruční broušení

Broušení na brusce

28

DŘEVAŘSTVÍ


Řezání dřeva ručními pilami (druhy pil, druhy řezání, seřízení, ostření pil) Řezání pilou je základní způsob dělení dřeva pilovým listem upnutým do rámu, nebo vsazeným do rukojeti. Pilové listy se vyrábějí z nástrojové oceli. Skládají se z těla pilového listu a zubů. Pilové zuby mají tvar stejně velkých trojúhelníků seřazených za sebou tak, že jejich hroty jsou ve stejné výšce a leží na jedné spojovací přímce (hrotnici). Jakost a vzhled obrobené plochy závisí na velikosti zubů. Řezání velkými zuby je sice rychlejší, ale řez je hrubý. Malé zuby řežou jemně a čistě. Pily s jemným ozubením se proto používají k přesnému čistému řezání. Sklon ozubení se volí podle toho, jaký je směr řezu vzhledem ke směru vláken dřeva. U truhlářských pil rozlišujeme ozubení trojúhelníkové přímé, ozubení s předním sklonem a ozubení se zadním sklonem.  Ozubení se zadním sklonem (tupoúhlé) má úhel řezu větší než 90° a používá se pro příčné řezání.  Ozubení přímé (pravoúhlé) má úhel řezu 90° a používá se k podélnému řezání.  Ozubení s předním sklonem (ostroúhlé) má úhel řezu menší než 90° a slouží rovněž k řezání podél vláken. Druhy pil 

Rámové pily  Rozsečky – mají velké přímé pilové zuby hrubším řezem. Používají se k hrubému zkrácení dřeva.  Osazovačky – mají pilové zuby jemnější než rozsečky. Používají se pro jemné a čisté řezy (např. čepování).  Vykružovačky – pilový list je jen 4–10 mm široký. Používají se k zakřiveným řezům.

     

Čepovky – mají velmi jemné zuby. Použití: jemné, přesné řezy. Ocasky – mají přímé hrubé zuby. Hřbetovky – mají malé zuby se zadním sklonem. Použití: jemné, přesné řezy. Děrovky – Použití: řezání oblouků. Svlakovky – Použití: řezání svlakových drážek. Dýhořezky – Použití: řezání dýh.

Rámová pila

Vykružovačka

29

DŘEVAŘSTVÍ

Ocaska


Čepovka s překlopeným zalomeným uchycení

Hřbetovka

Děrovka

Dýhořezka

Svlakovka

Hoblování základními hoblíky Hoblování je oddělování třísek z plochy dřeva pomocí hoblíku. Hoblováním získává obrobek hladký a rovný povrch, potřebný tvar a přesné rozměry. Nástrojem je hoblíkový nůž – želízko, jehož břit odděluje z materiálu třísku – hoblinu. Jakost ohoblované plochy závisí na tloušťce třísky, sklonu želízka (úhel řezu) a úhlu břitu. Má-li být plocha hladká, musí želízko z těla hoblíku vyčnívat co nejméně a tříska má být co nejtenčí. Úhel břitu bývá 25°, pro tvrdá dřeva může být až 30°. Při menším úhlu břitu je sice menší řezný odpor, avšak břit se rychle otupí. Je-li úhel břitu příliš velký, je velký i řezný odpor a oddělování třísky je nesnadné. Sklon nože je ovlivněn úhlem hřbetu, který společně s úhlem břitu tvoří úhel řezu. Úhel řezu bývá u běžných hoblíků – uběráku, hladíku, klopkaře a macka 45°, u cídiče až 50°. Při kolměji postaveném želízku (např. u cídiče) se odebíraná tříska láme a nevytrhává se z plochy, a tím je obrobená plocha hladší. U některých hoblíků třísku láme svou lámací hranou klopka. Přední hrana klopky musí v celé šířce dobře přiléhat k želízku. Hoblík se skládá z lůžka, klínu, kolíku a želízka, které je samostatné nebo s klopkou. Spodní část lůžka se nazývá plaz a v něm je otvor pro želízko zvaný ústí. Ústí musí být co nejužší, aby želízko příliš nevyčnívalo. Přední hrana ústí působí jako lámací hrana. Je-li ústí příliš velké, tříska se zlomí pozdě a vytrhává se z hloubky plochy. Obrobená plocha je tak příliš hrubá a drsná. Lůžko bývá nejčastěji z pařeného bukového dřeva, plaz obvykle z habrového dřeva.

30

DŘEVAŘSTVÍ


Druhy hoblíků  Macek – použití: vytváření větších rovných ploch a hran.  Uběrák – použití: hrubé předhoblování, nebo k odhoblování silných vrstev dřeva.  Hladík – použití: hrubší hoblování ploch a hran.  Klopkař – použití: jemné hoblování ploch, hran a čelního dřeva.  Cídič – použití: začišťování masivního dřeva a odýhovaných ploch.  Zubák – použití: zdrsnění ploch.  Římsovník – použití: hoblování drážek a polodrážek.  Kocour – použití: začišťování svlakových drážek. Části hoblíku

Hladík

Macek

Části klopkaře

Klopkař

Římsovník

Kocour

31

DŘEVAŘSTVÍ


Správný postoj při hoblování

Vyrážení želízka z hoblíku

Postup při hoblování

Hoblování čelního dřeva

Postup při hoblování

delšího prkna

Ruční vrtání Vrtáním zhotovujeme do obrobku válcovité otvory kruhového průřezu. Nástrojem je vrták, který se otáčí kolem své osy. Vrtání je v truhlářské praxi velmi častým druhem obrábění za účelem:  odstraňování vadných suků,  předvrtávání otvorů pro vruty a šrouby,  vrtání otvorů pro různá kování (např. závěsy, podpěrky pod police, apod.),  vrtání otvorů pro kolíky. Vrtané otvory mohou být průchozí – procházejí celou tloušťkou vrtaného materiálu (například pro šroub nebo některý druh spojovacího kování), nebo neprůchozí – zasahují pouze do určité hloubky (například pro kolíky, závěsy, apod.). Mohou mít tvar válcovitý se stejným průměrem po celé délce otvoru (například pro kolík), stupňovitý s válcovitě rozšířenou horní částí, nebo se zahloubením s trychtýřovitě rozšířenou horní částí pro zápustnou hlavu vrutu. Druhy vrtáků do dřeva:  Šídlo a špičák – použití: předpíchnutí otvorů.  Nebozez – použití: ruční vrtání děr do dřeva.  Hadovitý vrták – použití: ruční vrtání v kolovrátku nebo ve vrtačkách s pomalým chodem.  Špulíř – použití: ruční vrtání v kolovrátku.  Šroubový vrták – použití: ruční el. vrtačky.  Forstnerův vrták – použití: strojní vrtání.  Sukovník – použití: strojní vrtání.  Záhlubník – použití: ruční i strojní zahloubení otvorů např. pro hlavy zápustných vrutů. 32

DŘEVAŘSTVÍ


Šídlo a špičák

Nebozez

Špulíř

Hadovitý vrták

Forstnerův vrták

Stavitelný špulíř

Šroubovitý vrták

Záhlubník

Kolovrátek s řehtačkou

Vrtání průběžných děr

33

DŘEVAŘSTVÍ


Dlabání Dlabáním se rozumí oddělování a vybírání jednotlivých hrubých třísek různé velikosti při zhotovování podélných otvorů – dlabů nebo konstrukčních spojů. Nástrojem k dlabání je dláto. Na dláto tlučeme dřevěnou paličkou (kladivo není příliš vhodné, protože při nárazu může rozštípnout dřevěnou rukojeť dláta). Druhy dlát:  ploché dláto – šířka 3–50 mm. použití: slouží především k vydlabávání ozubů, rybin, svlakových drážek a drážek na kování. 

čepovací dláto – šířka 4–26 mm. použití: vydlabávání dlabů.



duté dláto – šířka 4–32 mm. Mají ostří zabroušené dovnitř nebo ven. použití: dlabání oválných otvorů a zapouštění oblých částí kování.



zapouštěcí dláto. Nemá dřevěnou rukojeť. použití: zapouštění zadlabávacích dveřních a okenních závěs.

Části dláta

Dláto: ploché

duté

čepovací

Truhlářská palička

Postup při dlabání rozporů

Postup při dlabání průchozího dlabu

34

DŘEVAŘSTVÍ


Opracování dřeva struhákem (rašplí), pilníkem a brusným papírem Rašple a pilník Skládají se z těla se stopkou, na kterou je nasazena rukojeť. Rašplí se opracovává dřevo nahrubo a odebírá se větší vrstva, především při dotváření vykroužené součásti, zaoblení čelního dřeva apod. Rašplí se pracuje šikmo přes vlákna. Pilníkem se opracovává dřevo po rašpli, zaoblují se jím ostré hrany nábytku, odstraňuje se přečnívající dýha, atd. Broušení brusným papírem Broušení je opracování povrchu materiálu za účelem odstranění nerovností po jiných nástrojích a docílení hladkého a čistého povrchu, například před povrchovou úpravou nátěrovými hmotami. Nástrojem jsou brusná zrna (brusivo) nalepená na podklad z papíru nebo plátna. Ostré hrany zrnek jsou řezným nástrojem, který z povrchu dřeva odděluje jemné částečky v podobě brusného prachu. Brusivo může být z přírodních surovin (např. pemza, smirek, křemen, atd.), nebo je vyrobeno uměle. Umělá brusiva jsou více používaná. K broušení dřeva slouží hlavně elektrokorund (tavený oxid hlinitý) a karborundum (karbid křemíku). Brusný papír je označen číslem zrnění, které znamená počet ok síta na ploše jednoho palce čtverečného, přes které je brusivo tříděno. Čím je číslo vyšší (menší oka), tím je brusivo jemnější. Pro broušení dřeva a nátěrů se používá zrnění od 20 do 400:  papíry s číslem zrnění 20–80 jsou určeny k hrubému broušenÍ. Odebírají větší třísku a vyrovnávají nerovnosti povrchu;  papíry s číslem zrnění od 80 do 120 jsou středně jemné. Používají se k vyhlazení povrchu dílců a součástí před povrchovou úpravou;  papíry s číslem zrnění od 150 do 400 jsou jemné, slouží k dokončování nátěrových filmů broušením a leštěním. Broušení se může provádět ručně nebo strojně. K ručnímu broušení se používá špalík z měkkého dřeva (tzv. "paklík"), který má pro změkčení tlaku nalepenou vrstvu plsti. Špalík se obalí brusným papírem.

Zrnitosti brusiva a jejich použití

35

DŘEVAŘSTVÍ


2.2.2.2 Strojní opracování materiálu 2.2.2.2.1 Kotoučové pily Podle druhu použití je dělíme na: - stolní kotoučové pily, - formátovací kotoučové pily, - dvou a vícelisté kotoučové rozřezávací pily, - omítací kotoučové pily, - kotoučové pily na dýhy, - ležaté a stojaté deskové kotoučové pily, - kyvadlové kotoučové pily. Konstrukce stolní kotoučové pily Na stojanu stroje stolní kotoučové pily je upevněn pracovní stůl. Ten je opatřen otvorem pro pilový kotouč. Uvnitř stroje je umístěn motor pro pohon pilové hřídele a mechanika pro nastavení výšky a sklonu pilového kotouče. Nastavení sklonu a výšky se provádí ručním kolečkem nebo elektromotorem. Nastavení sklonu umožňuje přesné řezání úhlů mezi 0° a 45°. Na pravé straně pracovního stolu se nachází podélné pravítko. Umožňuje řezání obrobku na šířku, přičemž se na stupnici nastaví požadovaný rozměr. Na levé straně stroje je upevněn posuvný rám (stůl). Na něm je umístěno příčné pravítko. Díly se položí na posuvný stůl a přivedou k pilovému kotouči. I zde může být nastaven požadovaný rozměr a úhel. Potřebujeme-li místo, můžeme příčné pravítko sundat. Obslužné prvky jako hlavní spínač a spínač motoru jsou umístěny na otočné spínací skříni nad pracovním stolem. To umožňuje bezpečné ovládání stroje. Jako ochrana před kontaktem s pilovým kotoučem slouží i otočný kryt nad pilovým kotoučem. Je spojen s centrálním odsáváním stroje a odstraňuje třísky a prach vznikající v místě řezu. Pilová hřídel je poháněna klínovým nebo krátkým řemenem přes řemenice různých velikostí, tak lze dosáhnout různých otáček. Schéma stolové kotoučové pily:

1- pilový kotouč, 2- řezaný materiál, 3- pracovní stůl, 4,6 – klínové řemenice 5- klínový řemen, 7- elektromotor

36

DŘEVAŘSTVÍ


Pilové kotouče Nástroje pro kotoučové pily se nazývají pilové kotouče. Jsou to kovové kotouče, na jejichž obvodu jsou umístěny pilové zuby. Pilové kotouče se liší průměrem, počtem a tvarem zubů a druhem použitého materiálu. Ozubení s rovnými čely se používá pro podélné řezání tvrdého a měkkého dřeva. Mezi zuby je někdy umístěn omezovač třísky. Omezuje velikost třísky odebrané jednotlivými zuby a zvyšuje tak bezpečnost práce.

Ozubení s šikmými hřbety (střídavého ozubení) hřbety zubů vždy po sobě následujících zubů jsou střídavě zkoseny. Tento pilový kotouč se označuje také jako univerzální pilový kotouč, protože se může použít pro podélné a příčné řezy u většiny dřevěných materiálů. Vyduté ozubení je také určeno pro dýhované materiály. Zaoblený tvar čela zubu umožňuje velmi jemný hladký řez.

Lichoběžníkové ozubení – hřbety zubů jsou oboustranně zkoseny. Provádějí se s ním především hladké řezy plastů nebo lakovaných materiálů.

Lichoběžníkové a rovné ozubení – kombinace těchto tvarů zubů slučuje jejich výhody. Spojení lichoběžníkových a plochých zubů se hodí zejména pro zařízení na dělení desek. Při použití tohoto nástroje je možné dosáhnout hladkých hran při zároveň úplném odvádění třísek plochými zuby. Na životnost pilového kotouče má velký vliv péče a údržba. Pilové kotouče je třeba pravidelně vizuálně kontrolovat. Pilové kotouče s poškozenými nebo chybějícími zuby je třeba ihned vyjmout ze stroje, neboť by nebylo dosaženo řádné jakosti řezu. Ale i kotouče znečištěné pryskyřicí je třeba vyjmout a vyčistit, protože přichycené nečistoty významně ovlivňují kvalitu řezu. Pravidelné čištění zlepšuje řezné vlastnosti a prodlužuje trvanlivost nástroje. Výrazně se tím snižují náklady na ostření. Kromě toho je třeba u pilových kotoučů pravidelně kontrolovat poškození 37

DŘEVAŘSTVÍ


Bezpečnost práce na kotoučových pilách Protože na kotoučových pilách se provádí mnoho truhlářských prací, je nezbytné klást zvláštní důraz na bezpečnost práce. Tento stroj při používání ručního posuvu patří k nejnebezpečnějším. Při práci na kotoučových pilách musí stát obsluha mimo nebezpečnou oblast, tedy na straně vedle stroje. Ochranné přípravky a pomůcky musí být připraveny v blízkosti stroje a musí být povinně používány všemi pracovníky. Předřezávací agregát horizontální formátovací pily Příčné pravítko s podpěrným rámem

Poloha rukou mimo nebezpečnou oblast

Nastavení rozvíracího klínu Mezi pomůcky patří rozvírací klín, který je upevněn za pilovým kotoučem. Má za úkol držet při rozřezávání otevřenou rozříznutou drážku. Chybí-li rozvírací klín, tak se může drážka pnutím ve dřevě sevřít. To má za následek, že zadní část pilového kotouče obrobek zachytí, zrychlí a vrhne proti obsluze. Aby se zabránilo úrazům, musí mít rozvírací klín správnou velikost. Musí být tenčí než šířka řezné drážky a širší než těleso pilového kotouče. Vzdálenost od pilového kotouče musí být tak těsná, aby se do mezery nemohly dostat žádné části obrobku. Také se v žádném případě nesmí rozvírací klín s pilovým kotoučem dotýkat. Jako doporučená vzdálenost je předepsáno 10 mm. Rozvírací klín musí být dále zajištěn proti

38

DŘEVAŘSTVÍ


překlopení na pilový kotouč. Je-li kotouč vyměněn za menší, tak se musí znovu nastavit vzdálenost mezi kotoučem a klínem a v případě potřeby vyměnit rozvírací klín za jiný s menším poloměrem. Aby se mohly provádět i skryté řezy, smí horní hrana rozvíracího klínu ležet nepatrně (asi 2 mm) pod oběžnou kružnicí břitu. Při řezání drážek na kotoučové pile musí být rozvírací klín odstraněn. Nebezpečí zpětného vrhu, které přitom vzniká, je třeba zabránit použitím vhodných bezpečnostních pomůcek a pojistek proti zpětnému vrhu. Držák klínu je třeba utáhnout, i když v něm není upevněn rozvírací klín, aby se zabránilo kontaktu držáku s pilovým kotoučem. Z vrchní strany je pilový kotouč zakrytý ochranným krytem. Ten sahá až k horní hraně obrobku a brání tak kontaktu s pilovým kotoučem. Kryt musí být tvarován tak, aby i největší možná výška řezu všech dílů pilového kotouče a rozvíracího klínu byla zcela zakryta. Stolní a formátovací pily jsou vybaveny pravítkem. S jeho pomocí lze řezat díly na šířku. Pravítko sahá od přední hrany pracovního stolu až po rozvírací klín. Sklopením profilovaného dorazu lze použít vysokou a nízkou dorazovou hranu. Mají-li být obrobky řezány na šířku, tak se podélně nastavitelný doraz stáhne natolik, aby se jeho hrot dotkl pomyslné čáry, která začíná u předních zubů pily a vede přes pracovní stůl pod úhlem asi 45° dozadu . Nastavení ochranného krytu

Podélné řezání

Při řezání obrobků s šířkou menší než 120 mm se pravítko s podélným dorazem dále natočí tak, aby se použila jeho nízká hrana. V této poloze je možné také řezání tenkých lišt, přičemž ochranný kryt zůstává úplně dole. Pro tyto práce s šířkou obrobku menší než 120 mm je předepsáno použití posouvací lišty. Při práci, která vyžaduje přesné vedení podél dorazu, může zůstat doraz ve své základní poloze, tedy s vysokou dorazovou hranou. To je potřebné např. u řezání drážek a různých osazení. Při příčném řezání krátkých obrobků z dlouhého materiálu pomocí podélného pravítka se pravítko stáhne až za pilový kotouč. Zabrání se tak sevření odříznuté části obrobku. Aby se tyto části nedostaly do styku se stoupající zadní částí pilového kotouče a neohrozily obsluhu, montuje se na pracovní stůl zařízení nazývané odsouvač. Ten může být pomocí šroubů nebo magneticky umístěn tak, aby byly odřezky odvedeny z nebezpečné oblasti do strany. Nastavení dorazu a odsouvače při řezání krátkých dílců

39

DŘEVAŘSTVÍ


Při polodrážkování obrobků na kotoučové pile je třeba při práci postupovat tak, aby se při druhém řezu nemohla odříznutá část lišty sevřít mezi pravítkem a kotoučem pily, ale aby byla bezpečně oddělena za pravítkem. Jinak může dojít k nebezpečnému zpětnému vrhu odříznuté lišty. Řezání polodrážek

2.2.2.2.2 Pásové pily Pásové pily převádějí rotační pohyb hnacího motoru nekonečným pilovým pásem na přímočarý řezný pohyb v místě řezu. Konstrukce Na stojanu pásové pily je umístěn pracovní stůl, hnací motor, 2 pásovnice a vodítka pilového pásu. Nekonečný pilový pás probíhá přes horní a spodní pásovnici. Spodní pásovnice je poháněná elektromotorem přes řemenový převod. Horní pásovnice uložena na suportu, výškově stavitelná a sklonitelná. Její hřídel je uložen pružně pro zachycení rázů při řezání a vyrovnání tepelné roztažnosti pilového pásu. Pracovní stůl, který lze naklápět dovnitř i ven, má uzavíratelnou drážku pro výměnu pilového pásu. Na místě průchodu pilového pásu je vyměnitelná vložka. Slouží jako ochrana pilového pásu a musí být z obrobitelného materiálu, jako je tvrdé dřevo, hliník nebo plast. Na pracovním stole je umístěno vodicí a přestavitelné pravítko. Pro pokosové řezy a řezání na délku mohou být kromě toho umístěny na stroj ještě další, většinou odklopné dorazy. U pásových pil smí být nezakrytá pouze část pilového pásu nutná pro řezání. Všechny ostatní části musí být účinně chráněny krytem, aby nedošlo k nehodě. To umožňuje také odsávání třísek vzniklých při řezání. Pásové pily od roku výroby 1982 musí být při vypnutí brzděny až do zastavení. Aby se zamezilo poškození pilového pásu, jsou pásovnice opatřeny korkovým, pryžovým,

40

DŘEVAŘSTVÍ


nebo plastovým potahem, tzv. bandáží. Pilový pás lze dále seřizovat nakláněním horní pásovnice. Ruční nastavovací kolečko se většinou nachází na zadní straně stroje. Pilový pás tak lze bez nebezpečí úrazu seřizovat. Tlak obrobku způsobuje změnu polohy pilového listu na pásovnici. Proto jsou v pracovní oblasti potřebná vodítka pilového pásu, aby nedošlo k vychýlení pásu dozadu a bylo zajištěno boční vedení pásu. K tomu účelu jsou nad pracovním stolem a pod ním umístěna vodítka pilového pásu. Bez tlaku pily se nesmí pilový pás těchto tvrzených ocelových válečků dotýkat. Kvůli různým šířkám pilových pásů musí být tato vodítka přestavitelná dopředu a bočně tak, aby při řezání nedocházelo ke kontaktu válečků vodítka s pilovými zuby. Navíc je horní vodítko výškově nastavitelné ručním kolečkem, tak aby otvor průchodu mohl být přizpůsoben příslušné tloušťce obrobku. Tím je zaručeno optimální vedení pilového pásu v blízkosti obrobku. Nástroje Pilový pás je z nelegované nástrojové oceli. Délka, šířka a tloušťka se řídí příslušným průměrem pásovnic pásové pily. Pilové pásy jsou normované. Délka se pohybuje mezi 2250 mm a 8500 mm, šířka mezi 6,3 mm a 63 mm. Tloušťka pilového pásu by neměla překročit 1/1000 průměru pásovnice. Podle druhu požadovaného řezání se používají na pásové pile různé pilové pásy s rozdílnými rozměry a tvary zubů. Přímé řezy se provádějí širokými pásy. Ty poskytují dobré vedení a mají malý sklon k zaběhnutí. Vykružování a řezání oblouků se provádí úzkými pilovými pásy. Ty se lépe přizpůsobí poloměru zakřivení, takže lze řezat i malé poloměry. Pro bezvadný řez hraje důležitou roli rozvod. Rovnoměrný rozvod zajišťuje prořez, který je potřebný především při vykružování. Velikost rozvodu se řídí podle řezaného dřeva. Tvrdá a suchá dřeva potřebují menší rozvod, měkká a čerstvá dřeva velký rozvod. Aby se zabránilo natržení pilového pásu, rozvádějí se zuby nejvýše do poloviny jejich výšky. Velikost rozvodu činí 11/2 násobek tloušťky pásu. Ostření pilových pásů se po rozvedení provádí na ostřičkách. Ostří se brusným kotoučem nebo trojhranným pilníkem od místa spájení nebo svaru proti směru řezu pásu. Brusným kotoučem nebo trojhranným pilníkem se přitom pohybuje vodorovně a kolmo k pilovému pásu. Při ostření je třeba dbát na to, aby měl kořen zubu zaoblený tvar. To zabraňuje natržení pilového pásu při velkém zatížení. Pásové pily se používají pro všechny druhy podélných a příčných řezů tvrdého a měkkého dřeva. Přitom pracují podle nákresu (čáry) nebo podle pravítka. Pásovými pilami v zásadě nelze dosáhnout dobré jakosti povrchu řezu. Řezné plochy jsou většinou drsné a musí být dále opracovány. Bezpečnost práce Před začátkem řezání je nutno spustit vedení pilového pásu co nejníže k obrobku. Při oddělování a obloukových řezech se potom obrobek posunuje rovnoměrně podle nákresu. Ruce se přitom nacházejí stále ze strany od pilového pásu. Je třeba se vyvarovat zpětnému vytahování obrobku, neboť by přitom mohl pilový pás vyjet mimo pásovnici. Dlouhé díly je třeba při řezání zajistit proti překlopení z pracovního stolu. Nástavce na stůl nebo podpěrné stojany toto nebezpečí snižují. 41

DŘEVAŘSTVÍ


2.2.2.2.3 Rovinné frézky Srovnávací frézky Srovnávací frézky se používají k srovnávání prken, fošen nebo hranolů, k frézování (hoblování) ploch do úhlu, spárování a k srážení hran Konstrukce V těžkém stojanu stroje je uložena nožová hřídel. Na stojanu jsou upevněny dva pracovní stoly, které se označují jako přední a zadní stůl. Celý pohon, skládající se z výkonného elektromotoru a krátkého řemene, je umístěn ve stojanu stroje. Srovnávačky se vyrábějí s různými délkami stolu a šířkami nožového (frézovacího) válce. Ovládací prvky, jako hlavní a pracovní vypínač, jsou umístěny u pracovní plochy. Jako ochrana před dotykem slouží kryt nožové hřídele. Zakrývá nožovou hřídel před a za vodicím pravítkem umístěným na pracovním stole. Pružinový mechanismus uvolní pouze potřebnou část nožové hřídele před pravítkem a po obrobení se opět uzavře. Nastavení zadního stolu

Nastavení hoblovacího nože

Pracovní stoly slouží k položení obrobků při jejich vedení proti nožové hřídeli i při jejich odebírání po opracování. Oba pracovní stoly lze výškově nastavit ručním kolečkem nebo pákou. Aby došlo k odebrání třísky, musí být výška předního stolu pod oběžnou kružnicí nožů. Tento výškový rozdíl určuje velikost odebrané třísky při jednom pracovním pohybu. Zadní stůl je nastaven přesně na výšku oběžné kružnice nožů. Při výměně nožů se musí znovu nastavit. Oba stoly jsou na hranách přivrácených k nožové hřídeli opatřeny zvláštním klínovým zakončením. To může být pro snížení hluku hřebenově drážkované. Vzdálenost stolů od nožové hřídele smí být i při změně výšky předního stolu maximálně 5 mm. Pod rovinou stolu se odebrané třísky zachycují a odvádějí hrdlem centrálního odsávaní třísek. Jako boční vedení při hoblování slouží vodicí pravítko, které lze šířkově přesouvat kolmo přes pracovní stoly. Používá se pro hoblování do úhlu a pro zešikmování jej lze naklonit až do úhlu 45°. Na vodicím pravítku je někdy umístěn malý pomocný doraz, který se v případě potřeby může sklopit před vodicí pravítko. Při hoblování úzkých lišt do úhlu brání kontaktu ruky s nožovou hřídelí. 42

DŘEVAŘSTVÍ


Srovnávání podle pravítka s pomocným dorazem

Pravítko a kryt nožové hřídele

Sklopné nízké pomocné pravítko

Nástroje Nástrojem u srovnávací frézky je hoblovací nůž. Břity nožů bývají osazeny destičkami ze slinutých karbidů. Nože se upevňují do nožových hřídelí. Nožová hřídel se dvěma noži

Nožová hřídel se čtyřmi noži

Spirálová nožová hřídel

Bezpečnost práce - Pro obrobky kratší než 400 mm je třeba použít posouvací přípravek, který musí být připraven pokud možno v blízkosti frézy. -

Srovnávací frézka musí být při všech pracích vybavena tak, aby byla volná pouze používaná část hřídele.

-

Při srovnávání dlouhého materiálu (např. podlahová prkna) je vhodná obsluha srovnávací frézky dvěma pracovníky.

43

DŘEVAŘSTVÍ


Srovnávání krátkých obrobků s posouvacím přípravkem Srovnávání širokých obrobků

2.2.2.2.4 Tloušťkovací frézky Tloušťkovacími frézkami se prkna a fošny frézují (hoblují) na tloušťku, hranoly, hranolky, lišty atd. na tloušťku a šířku. Obrobky se obecně před tloušťkováním srovnávají. Konstrukce V těžkém stojanu stroje, který tlumí hluk, jsou umístěny nožová hřídel, posuvné zařízení a hnací motor. Pracovní stůl je uložen na několika šroubových vřetenech. Výškové nastavení stolu na požadovanou tloušťku obrobku se provádí ručně nebo elektronicky. Nastavené rozměry jsou zobrazeny na stupnici nebo digitálně. Nastavená výška stolu se během hoblování nesmí měnit. K tomu slouží mechanické blokování, které u nových strojů odpadá, protože se jejich stoly nastavují automaticky. Nožová hřídel uložená v suportu stroje nad pracovním stolem svou výšku nemění. Jak podávací válec před nožovou hřídelí, tak odebírací válec za ní se musí pohybovat přesně stejnou rychlostí. Aby byl zajištěn bezpečný průchod obrobků strojem i v případě, že jsou vkládány po srovnávání kusy s rozdílnou tloušťkou, je potřeba aby se hlavně podávací válec přizpůsobil rozdílným tloušťkám. To může být u malých strojů řešeno obložením podávacího válce středně tvrdou gumou. U větších strojů bývá podávací válec kovový s rýhováním a je i s ložisky pružně uložen. Podávací válec může být i příčně dělený na krátké rýhované válečky uložené na společné hřídeli, které mají uvnitř pružiny a vedení. To umožní, že tento dělený podávací válec při hoblování materiálu s různou tloušťkou zajistí rovnoměrné přitlačení a posuv i několika obráběných kusů s různou tloušťkou (max. asi 3–5 mm). Povrch odváděcích válců musí být hladký, aby se zamezilo poškození opracovávaného povrchu dřeva.

44

DŘEVAŘSTVÍ


Rotující nožová hřídel působí silou proti obsluze, která před strojem vkládá materiál. Aby nemohla být zasažena obrobkem, je na podávací straně stroje umístěna patka proti zpětnému vrhu. Ta se skládá z pohyblivých článků širokých max. 15 mm, které jsou umístěny otočně na ose. Vychylují se směrem k hřídeli. Jejich zpětný pohyb musí být omezen dorazem, který zamezuje volnému protočení klínovitého článku. Při zpětném vrhu materiálu se jednotlivé dílky klínovitým koncem zapíchnou do materiálu. Dřevo bohaté na pryskyřice nebo mokré dřevo často špatně klouže po pracovním stole. To se u některých strojů usnadňuje dvěma výškově nastavitelnými stolovými válci zapuštěnými v pracovním stole. Protože obrobek musí být během hoblování pevně přitlačen na pracovní stůl, jsou na obou stranách nožové hřídele umístěny přítlačné lišty. I zde musí být obrobkys rozdílnou tloušťkou bezpečně přitlačeny. Proto se přítlačná hrana před nožovou hřídelí skládá z řady pružně uložených článků. Nazývá se potom článková přítlačná hrana. Třísky vznikající při obrábění jsou odváděny hrdlem centrálního odsávání umístěným nad nožovou hřídelí. Kryt odsávání musí být konstruován tak, aby nedošlo ke styku s nožovou hřídelí. 2.2.2.2.5 Tvarovací frézky Svislá spodní frézka Konstrukce Na stojanu stroje je umístěn celý pohon a svislé vřeteno. Vodorovný pracovní stůl je pevně spojen se stojanem. Je opatřen otvorem pro vřeteno frézky. Otvor může být pomocí vsazovacích kroužků upraven na různé průměry nástroje. Nástavce stolu usnadňují posuv a oporu obrobku. Na pracovním stole je upínacími šrouby upevněno odnímatelné nastavitelné vodicí pravítko. Slouží k vedení obrobku při přímočarém obrábění a skládá se ze dvou polovin. Ty jsou uloženy posuvně v podélném směru, aby bylo možno seřídit otvor potřebný při obrábění na co nejmenší velikost. Přemosťovací části, které tento otvor nad nástrojem ještě více zmenšují, jsou na obou čelistech pravítka upevněny otočně nebo posuvně. Pro obrábění zakřivených obrobků může být celé pravítko uvolněno, odklopeno dozadu a nahrazeno speciálními zakřivenými frézovacími dorazy. Vřeteno frézky může být ve speciálním vedení výškově nastavitelné a někdy také naklápěcí. Výškové nastavení a naklopení se provádí mechanicky ručním kolečkem nebo elektromotoricky. Naklopení bývá 45° dopředu a 5° dozadu. Přes kuželovou stopku s přesuvnou maticí je trn frézky spojen s vřetenem frézky.

45

DŘEVAŘSTVÍ


Kvůli rozmanitosti používaných fréz musí být možno upravovat otáčky. To se provádí přehozením řemene na rozdílně velké řemenice na motoru a vřetenu frézy. Dále lze většinou otáčky hnacího motoru v každé z těchto poloh zdvojnásobit. Různí výrobci nabízejí také konstrukce, u kterých lze otáčky nastavit plynule regulátorem. Vřeteno frézy se obecně točí doprava, tzn. z pohledu pohonu ve směru hodinových ručiček. Protože je při speciálních pracích potřebný i levý chod, může být směr otáčení obrácen. Nástroje Nástroje potřebné pro frézování se na trn frézky upevňují maticí trnu frézky a mezikroužky. Průměr frézovacího trnu činí 30 nebo 40 mm. Protože je vřeteno frézky při vypnutí stroje automaticky brzděno, musí být matice trnu frézy zajištěna proti samovolnému uvolnění. To se provádí pomocí podélné drážky v trnu frézy, do které se zasune mezikroužek s perem. Tento speciální kroužek se vkládá přímo pod matici trnu frézy a brání tomu, aby se matice při rychlém zabrzdění samovolně uvolnila. Tato pojistka se také vyrábí otočně spojená s matkou trnu frézy. Příklady nástrojů na spodní svislou frézku: Frézka na drážky s plynule nastavitelnou šířkou drážky

Plynule přestavitelná fréza na zkosení hran

Sada nástrojů pro drážky a pera

Fréza na srovnávání boků (spárovací), obvodové břity

Profilová vydutá čtvrtkruhová fréza

Sada nástrojů pro výrobu oken

46

DŘEVAŘSTVÍ


Bezpečnost práce Příprava stroje Po výběru nástroje a vizuální kontrole jeho stupně poškození, znečištění, druhu posuvu a oblasti počtu otáček je třeba upnout frézu na trn a uvolnit zajištění vřetene. Na závěr se vhodnými vkládacími kroužky co nejvíce uzavře otvor ve stole. Pak se pevně dotáhnou upínací šrouby pravítka. Po případné montáži potřebného ochranného zařízení se zvolí počet otáček a směr otáčení frézky a ta se uvede do provozu. Frézování podélných stran Frézování podélných stran je třeba provádět pouze s úplnou ochranou před položením rukou na nástroj. Prostor na třísky je třeba posunutím polovin pravítka udržovat co nejmenší. Nebezpečné místo nad obrobkem musí být zakryto ochranou rukou. U velkého množství prací může být také použit motorový posouvací přístroj s nízkými nároky na přípravu.

Frézování úzkých podélných stran Úzké obrobky již nemohou být ručním posuvem bezpečně přiváděny. Při práci zajišťují dostatečný přítlačný tlak na stůl a pravítko přítlačné pružiny nebo válečky. I zde musí být prostor pro obrábění zakrytý vhodnými pomůckami, pokud to již není zajištěno přítlačnými hřebeny.

Frézování krátkých příčných stran Krátké příčné kusy mohou být bez pomůcek přiváděny k pravítku jen velmi těžko. Pro tyto práce se používají většinou dostatečně široké posuvné desky, které se pevně upnou do výměnné rukojeti.

47

DŘEVAŘSTVÍ


Frézování zaoblených obrobků Zatímco vnější oblouky lze ještě vyfrézovat na běžném podélném pravítku, jsou pro vnitřní oblouky potřebná oblouková frézovací pravítka nebo kopírovací kroužky. U obloukového frézovacího pravítka je nad nástrojem namontováno přerušené pravítko. Jeho vnější zaoblení je nezávislé na průměru frézy a označuje jen v jednom bodě největší hloubku frézování.

Precizněji lze zaoblení vyfrézovat na kopírovacím kroužku. Ten je namontován na trn frézy s kuličkovým ložiskem, a má proto v každé poloze stejnou vzdálenost od frézy. Vodicí lišta usnadňuje posuv obrobku a současně brání protočení kopírovacího kroužku. Kopírovací kroužky se vyrábějí v různých průměrech odstupňovaných po 5 mm. Obrobky mohou být obráběny přímo na kopírovacím kroužku, nebo pomocí kopírovacích šablon. Také při těchto pracích musí být odsávány třísky. Práce na kopírovacím kroužku smějí být prováděny pouze s použitím horního krytu přes vřeteno frézky. Horní svislá frézka Horní svislá frézka se používá k výrobě svlaků a drážek, pro frézování tvarů podle šablon a pro frézování vyhloubení jako např. ornamentů do ploch obrobků. Konstrukce Stojan stroje nese před ramenem otočný a výškově nastavitelný nástrojový suport. Pracovní stůl se do pracovní polohy uvádí pneumaticky nebo pomocí nožní páky. Obrobky se opracovávají pomocí šablon a vodicího kolíku zapuštěného do pracovního stroje nebo na nastavitelném vodicím pravítku. Pohon nástroje probíhá přímo. Protože jsou třeba otáčky mezi 12000 a 24000 za minutu, používají se hnací motory s měniči kmitočtu. Nástroje Pro horní svislé frézky se používají jednobřité nebo vícebřité nástroje v jednodílném provedení nebo s vícepolohovými vloženými destičkami. Jednobřité frézy se upínají s respektováním geometrie břitu do excentrického sklíčidla. Pro dvoubřité frézy se používá centrické sklíčidlo. Válcové stopkové frézy s

48

DŘEVAŘSTVÍ


průměrem 16 mm a více podléhají, vzhledem k přesahu břitů a konstrukci, předpisům pro nástroje pro ruční posuv. U fréz do průměru 30 mm nemusí být vyznačena oblast otáček. Příklady stopkových fréz: Stopkové frézy: A – rybinovací l – délka pracovní části frézy L – celková délka frézy D – průměr frézy B – čelní válcová C – válcová

2.2.2.2.6 Vrtačky a dlabačky Vrtačky Stojanová vrtačka Na stojanové vrtačce se provádí malé montážní otvory podle nákresu. Pracovní stojan a hnací jednotka jsou spolu spojeny sloupkem. Pracovní stůl je upevněn na stojanu svorkami a je výškově nastavitelný. Dle různých vrtaných materiálů a průměrů nástrojů lze regulovat otáčky pracovního vřetene. Provádí se to buď řemenicemi s rozdílným průměrem nebo pomocí plynulého řemenového převodu. Při vrtání je třeba dbát na bezpečné upevnění obrobku. Malé obrobky se při vrtání obvykle upínají do svěráku vrtačky.

Vysukovačka Vysukovačka slouží k vyvrtávání suků, výrobě zátek z příčného dřeva a k zavrtávání kování. Rameno namontované na stojanu stroje nebo na stěně nese hnací agregát a několik vrtacích vřeten. Ruční pákou se hnací motor posouvá dolů proti pracovnímu stolu. Unašeč přitom pohání vrták upevněný na otočném věnci tak, že se vždy používá pouze jeden nástroj. Vracení vrtacího agregátu podporované pružinou poté pohon vrtačky automaticky opět vypne.

49

DŘEVAŘSTVÍ


Obsluha je proti třískám chráněna průhledným ochranným štítem.Provádí-li pohyb spouštění a zvedání vrtáku automaticky pneumatický válec, mluvíme o vysukovacím automatu. Pohyb zdvihu se spouští nožním ventilem. Různé automaty jsou navíc vybaveny zařízením, které do vyvrtaných suků ihned vlepí čep z příčného dřeva a lisováním jej zarovná. V menších dílnách je možné provádět na těchto strojích také vrtání otvorů pro závěsy apod.

Nástroje – strojní vrtáky Strojní vrtáky se označují jménem, průměrem a materiálem břitů a jsou většinou pravořezné. Rozlišujeme spirálové vrtáky, Forstnerovy vrtáky, středicí vrtáky, vrtáky na kování, vrtáky na podélné díry, speciální vrtáky a záhlubníky. Spirálové vrtáky se používají k vrtání tvrdého a měkkého dřeva, dřevěných materiálů, plastů, kovů a zdiva. Třísky oddělené břity se odvádějí drážkou pro odchod třísek ven z díry. U spirálových vrtáků s kuželovým vrcholem jsou hlavní břity vybroušeny v úhlu odpovídajícím tvrdosti vrtaného materiálu (vrcholový úhel). Ten činí při vrtání kovů 118°, u dřeva a dřevěných materiálů 130° a u plastů podle jejich vlastností mezi 60° a 90°. Na stranách drážek pro odvod třísek ležících ve směru řezu jsou vybroušeny fazety. Tyto fazety, které se označují jako vedlejší břit, začišťují stěny díry a při vrtání slouží k bočnímu vedení.

Spirálové vrtáky se středícím hrotem se zvláštním tvarováním hrotu vrtáku hodí k výrobě přesně vycentrovaných děr. Hlavní břity ze slinutých karbidů nebo nástrojové oceli jsou vybroušeny tak, aby se boční konce zužovaly do předřezávačů. Vedlejší břity tyto vrtáky nemají, protože předřezávače na stěnách vrtáku pracují přesně a boční vedení je zajištěno středicím hrotem. Tyto vrtáky se používají pro opracování 50

DŘEVAŘSTVÍ


dřeva a dřevěných materiálů, měkkých kovů a plastů. Pro opracování laminovaných dřevěných materiálů nebo plastů s větším množstvím plnidel se doporučuje použití vrtáků s břity ze slinutých karbidů. Spirálové vrtáky s břity ze slinutých karbidů se hodí pro vrtání zdí, přírodního kamene, betonu a dlaždic. Průměr osazených hrotů ze slinutých karbidů je většinou větší než průměr stopky a chrání ji před poškozením. Tyto vrtáky se vyrábějí také se speciálními stopkami do vrtacího kladiva. Kolíkovací vrtáky se svou konstrukcí podobají spirálovým vrtákům se středicím hrotem. Jsou k dostání s jednou nebo dvěma drážkami pro odchod třísek. Protože se s nimi vyrábějí převážně neprůběžné díry do masivního dřeva a dřevěných materiálů, jsou drážky pro odchod třísek příkřejší a zajišťují tak rychlejší odvádění třísek z vyvrtané díry. Vzhledem k tomu, že se používají zejména na kolíkovacích automatech s vysokými vrtacími výkony, jsou břity většinou osazeny slinutými karbidy. Pro speciální použití v řadových vrtacích jednotkách se vyrábějí také levotočivé kolíkovací vrtáky, které jsou obvykle barevně rozlišeny. Stopky kolíkovacích vrtáků jsou válcové nebo opatřené závitem a středicím kuželem pro přesné upnutí do vrtacího pouzdra. Forstnerovy vrtáky mají nízkou válcovou řeznou hlavu, středicí hrot a dva hlavní břity. Vnitřně vybroušené obvodové břity slouží jako předřezávače a určují průměr vrtané díry. Hlavní břity leží kolmo k ose vrtáku a hladce vyvrtávají dno díry. Středicí hrot slouží k nasazení vrtáku a je nízký, aby při vrtání neprůběžných děr s velkou hloubkou nepronikl skrz. Obvodové břity způsobují při vrtání velké tření, proto se tyto břity směrem ke stopce zužují. Protože u Forstnerových vrtáků předřezává téměř celý obvod, mohou být provedeny i díry, které jsou z boku otevřené. Forstnerovy vrtáky se hodí k vrtání tvrdého a měkkého dřeva a ostatních dřevěných materiálů. Sukovníky - vrtáky s válcovou hlavou vycházejí z Forstnerových vrtáků. Jejich neúplná obvodová řezná hlava má kromě středicího hrotu a dvou přímých hlavních břitů dva samostatné předřezávače. Ty lze oproti Forstnerovým vrtákům snadno ostřit. Velký otvor na třísky v hlavě vrtáku dobře odvádí třísky z vrtaného otvoru.

51

DŘEVAŘSTVÍ


Používají se na vrtání děr do masivního dřeva a v provedení s břity ze slinutých karbidů také k vrtání dřevěných materiálů a plastů. Těmito vrtáky se často také odvrtávají uvolněné suky. Vrtáky na kování byly vyvinuty speciálně pro výrobu hladkých a rozměrově přesných děr pro montáž nábytkového kování. Svou konstrukcí se podobají středicím vrtákům, vyrábějí se ale pouze v průměrech od 15 mm do 40 mm. Těmito vrtáky se provádějí výhradně ploché neprůběžné díry do masivního dřeva, dřevěných materiálů a plastů. Mají proto málo opotřebitelné břity ze slinutých karbidů se samostatnými a dobře naostřitelnými předřezávači v provedení se dvěma nebo třemi hlavními břity. Tyto vrtáky jsou k dostání také s výměnnými hlavními břity a předřezávači ze slinutých karbidů. Vrtání otvorů s vysokou přesností je možné proto, že průměr vrtáku se opotřebením nebo ostřením nemění. Stupňovité vrtáky jsou nástroje, u kterých se průměr vrtáku směrem ke špičce stupňovitě zužuje. Tyto vrtáky se používají k současnému vrtání díry se dvěma rozdílnými průměry.

Zátkovník je nástroj, kterým se vyrábějí zátky z příčného dřeva pro opravy po vyvrtání suků. Vnitřní průměr, zvyšující se vždy po 5 mm, je mezi 10 mm a 60 mm.

Nástrčné záhlubníky se na spirálový vrták upevňují svěracím šroubem tak, aby se mohlo při jedné pracovní operaci zároveň vrtat a zahlubovat. Obrátíme-li nástrčný záhlubník na vrtáku, slouží jako hloubkový doraz.

52

DŘEVAŘSTVÍ


Dlabačky Vrtací dlabačky Vrtací dlabačka slouží k výrobě podélných děr (dlabů) a provrtání děr na kolíky. Konstrukce Stojan stroje nese většinou pevně upevněný pracovní stůl a vodicí pravítka. Výškově nastavitelný hnací motor a přímo poháněné vrtací vřeteno jsou spojeny se stojanem na bočně a axiálně posuvných vodicích saních. Tento stroj může být také v provedení, kdy je motor se sklíčidlem pevně spojen na stojanu a výškově se přestavuje pracovní stůl. který je možno pomocí ovládacích pák křížově přesouvat ve vodicích saních. Při vrtání se obrobek upne na pracovní stůl pomocí kloubového mechanismu nebo pneumatického válce. Vrták je pak veden proti obrobku. Při výrobě podélných děr (dlabů) se nejdříve vytvářejí axiální díry. Potom se bočními pohyby saní tam a zpět vyfrézuje dřevo zbylé mezi otvory. Tyto pohyby jsou omezeny dorazovými kolíky. Také hloubku dlabu nebo otvorů pro kolíky lze nastavit pomocí dorazu. Dlabací vrtáky Oproti spirálovým vrtákům mají pouze přímé drážky pro odchod třísek. Podélné díry se proto do konečné hloubky opracování nevrtají najednou, ale postupně. Dva až tři břity ve směru osy jsou často opatřeny vyhloubením. Tyto drážky pro lámání třísek výrazně usnadňují obrábění a odvod třísek. Rozlišujeme vrtáky s osazenou válcovou stopkou a s průběžnou válcovou stopkou. Vrtání dlabacími vrtáky vyžaduje zručnost, jinak se vrták snadno zlomí. Postup při dlabání

Dlabací vrták

53

DŘEVAŘSTVÍ


Řetězová dlabačka Slouží k výrobě dlabů nebo k dlabání děr pro zámky. Existují stroje stojanové nebo nástěnné. Obrobky se při obrábění napevno upínají do stojanu stroje. Poté se pohyblivé horní saně s dlabacím řetězem a vodicí lištou spustí proti obrobku a po ukončení dlabání se tahem pružiny vrátí do výchozí polohy. Při spuštění se automaticky spustí hnací motor. Aby se zabránilo úrazům, musí být horní saně zajištěny proti nekontrolovanému spuštění. Na obou stranách dlabacího řetězu jsou umístěny ochranné tyče. Ty chrání obsluhu před neúmyslným kontaktem s dlabacím řetězem a dále mají na svých koncích specielní zařízení pro lom třísek.

Soustruhy Soustruhy se dělí na hrotové, lícní a speciální. Mezi speciální soustruhy patří soustruhy sdružené, poloautomaty a automaty. Hrotový soustruh s lícní deskou Konstrukce Stroj se skládá ze stojanu, v jehož horní části je vedení pro koník, podpěru, případně křížový suport. Křížový suport je určen k upnutí soustružnických nožů a k jejich příčnému a podélnému posouvání do řezu. Ruční podpěra slouží k podpírání nožů pří ručním soustružení. Koník a vřeteno s upínacím sklíčidlem jsou určeny k upnutí obráběného dílce. Na lícní desku lze upnout i disk pro broušení. Před soustružením si musíme špalík připravit. Z kuláče vyřežeme špalík tak, aby střed kuláče byl prořezán a špalík měl podélná léta. Pak na hranolku vyznačíme úhlopříčkami střed, kružítkem vyznačíme největší kružnici a hranolek osekáme do přibližného tvaru válce. Tato úprava je nutná z toho důvodu, že při otáčení stroje působí odstředivá síla a každá nevyváženost proti ose může při vyšších otáčkách způsobit i vymrštění obrobku. Takto upravený kus dřeva upneme do soustruhu, trn soustruhu narazíme do vyznačeného středu špalíku. K vlastnímu soustružení slouží tzv. struhy, tj. soustružnická dláta. Na jednodušší práce vystačíme asi s třemi rovnými kosými dláty a asi se třemi dutými dláty o šířkách 10 až 30 mm. Pro měření vystačíme s průměrkou nebo posuvným měřítkem s hloubkoměrem. Soustružíme-li nahrubo, zvolíme široké ubírací duté dláto, které držíme na konci 54

DŘEVAŘSTVÍ


držadla v pravé ruce. Levou rukou nadhmatem pevně držíme čepel a přitlačujeme dláto k obrobku. Současně se dláto opírá o podložku – bez opírání o podložku nelze soustružit. Levou rukou dláto vedeme do řezu. Ubíráme vždy jen jemnou třísku po délce opracovávaného dřeva, abychom srovnali největší nerovnosti. U měkkých dřev, např. olše, lípy apod., nasazujeme dláto nad středem obrobku, takže dřevo spíše krájíme. U tvrdých dřev stavíme dláto blíže ke středu obráběného špalíku. Po dokončení hrubé práce dutým dlátem pokračujeme u válcových ploch plochým kosým dlátem a opět ubíráme jen velmi tenkou třísku. Kdybychom ubírali tlustší třísku, vytrhovala by se dřevní vlákna a povrch by byl hrubý. Na dláty obrobeném předmětu obrousíme brusným papírem nejjemnější nerovnosti a broušení dokončíme skelným papírem. Potom předmět navlhčíme houbičkou, čímž vyvstanou měkká léta dřeva, necháme několik hodin schnout a znovu. ho upneme do soustruhu a brousíme jemným skelným papírem. Chceme-li dosáhnout velmi hladkého povrchu obrobku, opakujeme tento proces vlhčení, schnutí a broušení až třikrát. 2.2.2.2.7 Brusky Brusky rozlišujeme na: - úzko pásové brusky, - hranové brusky, - širokopásové brusky. Úzkopásová bruska Konstrukce Stojan stroje nese dvě pásovnice, na kterých je napnutý brusný pás. Levá pásovnice (hnací pásovnice) je uložena pevně a je spojena s hnacím motorem. Pravá pásovnice (napínací pásovnice) je uložena pohyblivě a lze ji přestavět pro výměnu a napínání brusného pásu. Napíná se napínacím závažím nebo šroubovou pružinou. Některé stroje mají obě možnosti napínání, které mohou být použity nezávisle na sobě. Napínací závaží napíná brusný pás velmi elasticky. To umožňuje broušení mírně vypouklých obrobků. Méně elastické pružinové napínání se lépe hodí k broušení ploch. Pod brusným pásem je umístěn výškově nastavitelný pracovní stůl. Tím lze pomocí teleskopického vedení pohybovat příčně k brusnému pásu. Obrobek se na stůl brusky pokládá k dorazové liště nebo se upíná vakuovými přísavkami. Mezi pásovnicemi je v podélném směru posuvná přítlačná patka. Ta je ručně držadlem přitlačována k běžícímu brusnému pásu, a tím také k pod ním ležícímu obrobku. Pro ochranu brusného pásu je jeho spodní strana opatřena plstěným nebo plastovým povlakem, nebo kartáčem. Přítlačná patka musí být trochu užší než brusný pás, aby se zamezilo tvorbě rýh vybroušením hran obrobku. U některých strojů se místo přítlačné patky používá přítlačný trám nebo přítlačná kladka. Kvůli ochraně zdraví, ale i brusného pásu a ložisek stroje musí být brusný prach vznikající při broušení odsáván. Brusný pás je proto na horní straně a v oblasti pásovnic

55

DŘEVAŘSTVÍ


zakrytý a kryt je opatřen odsávacími nástavci.Většinou jsou spínače stroje a odsávání spojeny. Vznikající brusný prach je ihned odsáván. Lze tak lépe kontrolovat povrch obrobku. K tomu slouží i lampy umístěné v oblasti pásu, které osvětlují celý prostor broušení. Při broušení menších nebo úzkých obrobků může být horní kryt pásu odklopen. Uvolní horní brusný stůl, při použití přítlačné patky musí ale být znovu uzavřen. Hranová bruska Na hranových bruskách se obrábějí rovné, zkosené a zakřivené hrany, většinou před broušením ploch. U dostatečně širokého brusného pásu lze zalícovat i spoje zásuvek z masivního dřeva. Nekonečný brusný pás probíhá přes dvě svisle uložené pásovnice. Vůči brusnému pásu lze nastavovat výšku a sklon vodorovného pracovního stolu. Dlouhé, rovné obrobky se posunují podél obou polovin pravítka na brusný pás, krátké rovné obrobky se celou svou délkou přitlačí na brusný pás. Vykružování se brousí s použitím opěrky odpovídajícího tvaru a vodicí kladky. Ty mohou mít u některých strojů kromě toho upraveny průměry pro speciální vyřezávání. U hranové brusky nepůsobí obráběcí síla proti pracovnímu stolu, ale ve směru pohybu pásu. Obrobky musí být proto při broušení opřeny navíc o doraz umístěný na stroji. To platí zejména pro obrábění čel pravoúhlých obrobků. Protože se většinou využívá jen malá část výšky brusného pásu, tak se pás rychle opotřebovává. Změní-li se sklon vodicí kladky, změní se i poloha brusného pásu na pásovnici. U strojů s oscilačním zařízením se tato změna polohy provádí neustálým kyvným pohybem jedné pásovnice; brusné pásy se opotřebovávají rovnoměrněji. Navíc mohou být namontována ještě speciální zařízení pro srážení hrany u broušené boční plochy dílce. 2.2.2.2.8 Povrchová úprava nábytkových dílců Způsoby nanášení nátěrových hmot: ruční:  štětcem  válečkem  rukavicí strojní:  stříkáním – nízkotlakým – vysokotlakým – velmi vysokým tlakem  poléváním – tryskami – clonováním  navalováním  máčením  elektrostaticky 56

DŘEVAŘSTVÍ


Druhy nátěrových hmot: chemicky vytvrzované nátěry  kyselinou tvrdnoucí laky  polyuretanové laky  polyesterové laky fyzikálně schnoucí nátěry  nitrocelulózové laky  alkydové pryskyřičné laky  laky ředitelné vodou  lazury Nanášení nátěrových hmot stříkáním Stříkání patří mezi nejrozšířenější techniky nanášení Výhody - univerzální využití v kusové, sériové i velkosériové výrobě - možnost nánosu na tvarově členité součásti, dílce i výrobky - nízké pořizovací náklady Nevýhody - značně vysoké ztráty nátěrových hmot (25 až 80 %) - vyšší spotřeba ředidel k úpravě vlastností nátěrových hmot - zhoršené pracovní prostředí Nízkotlaké U nízkotlakého stříkání se nepoužívá stlačený vzduch. Proud vzduchu vytváří ventilátor a je přiváděn do stříkací pistole hadicí o průměru 40 mm. Vysokotlaké Vysokotlaké stříkání je nejčastěji používaný postup. Používá 1,5–7 barů (podle stříkaného materiálu).

se stlačený vzduch o tlaku

Stříkací pistole Pravidla práce pro tlakové stříkání: - plochy, které se mají stříkat, by měly ležet pokud možno vodorovně. - viskozita laku musí být správně nastavena a viskozita materiálu, tlak vzduchu a množství laku vzájemně přizpůsobeny. - množství toku materiálu musí být správně nastaveno. Směs stříkaného laku se vzduchem musí být ve stříkacím kuželu rovnoměrně hustá. - pistole se musí vést tak, aby se jednotlivé nástřikové dráhy trochu překrývaly. - má-li být najednou naneseno větší množství nátěrového materiálu, stříká se křížem. Při křížovém stříkání se nanáší druhý nástřik příčně k prvnímu. - pistole by měla být vedena tak, aby stříkací kužel stále lehce přesahoval okraj stříkané plochy. Tímto způsobem se na okraji plochy netvoří nánosy. - vzdálenost mezi pistolí a plochou by měla být 25 cm až 30 cm.svislé plochy je třeba stříkat zdola nahoru. Aby se zabránilo stékání, je třeba nanášet více tenkých vrstev. Musí se pracovat směrem od těla.

57

DŘEVAŘSTVÍ


Způsoby stříkání:

2.2.2.2.9 Montáž nábytku Montáží nábytku se uzavírá celý výrobní proces, který je převážně organizován jako výroba dílců a součástí. Cílem montáže je tedy vytvořit z jednotlivých součástí a dílců finální výrobek, který je schopen plnit své funkční a výtvarné poslání. Ruční předmontáž Mezi základní předmontážní práce patří okolíkování dílců, tj. nanesení lepidla do čelních otvorů a zaražení kolíků, dále předmontáž kování (závěsů, zámků, příchytek, zdířek, rozvorových tyčí apod., okování dveří, zásuvek, podnoží, rámů apod.). Provádí se na univerzálních předmontážních stolech. Nad pracovní deskou stolu je umístěn zásobník na uložení kování, vrutů a ručního nářadí. Pracoviště je dále vybaveno ručními elektrickými nebo pneumatickými vrtáky a šroubováky, které se zavěšují nad pracovní stůl na pérových závěsech. Přesné umístění kování na dílce zajišťují šablony.

Montáž korpusů Okolíkované dílce se přesouvají ke skládání korpusů. Všechny otvory v plochách se nanesou lepidlem a začíná postupné skládání dílců do příslušného tvaru budoucího výrobku. Při skládání se používá pryžová palička a přítlačná lišta. Celek se pak vkládá do stahovacího přípravku, který zajišťuje správné slepení všech konstrukčních spojů montážních částí při dodržení pravoúhlosti slepeného korpusu. Korpus tvoří následující dílce:  půda,  boky,  dno,  mezistěna svislá,  mezistěna vodorovná,  záda.

58

DŘEVAŘSTVÍ


Konečná montáž Konečná montáž zajišťuje připevnění pohyblivých dí1ců na korpus. Jde o připevnění, osazení a seřízení dveří, zásuvek, výsuvných polic, drátěného programu u kuchyňského nábytku a dalších součástí a dí1ců. Kompletace elementů Kompletace elementů zahrnuje vkládání ostatních volných dí1ců nebo součástek do korpusu. Jsou to dílce, které se na korpus nepřipevňují (police, skla, nepohyblivý drátěný program u kuchyňského nábytku, sáček s kováním pro konečnou instalaci u zákazníka apod.). U těchto dí1ců se provádí pouze fixace, aby se dílec nebo výrobek volným pohybem při manipulaci a dopravě nepoškodil. Čištění, kontrola, opravy Po kompletaci elementů se vnitřní a venkovní plochy výrobku čistí. Kontrola zajišťuje předání výrobků v předepsaných parametrech z montážní linky do skladu hotových výrobků. Na tomto pracovišti se na výrobcích provádějí drobné opravy vad, které vznikly na předcházejících pracovištích montáže. Stahovací přípravky Ruční Ztužidlo je nejdůležitější nástroj k mechanickému upínání. Skládá se z ocelové kolejnice a dvou upínacích ramen z temperované litiny. Jedno rameno je pevně spojeno s ocelovou kolejnicí, druhé rameno je posuvné. V pohyblivém ramenu se nachází ocelové vřeteno s dřevěnou rukojetí. Horní upínací rameno a přítlačná deska jsou potaženy ochrannou plastovou vrstvou. Rozpětí ztužidel je 160, 200, 250 a 300 mm, vyložení ramen 80, 100, 120, 140 a 175 mm. U takzvaných celoocelových ztužidel sestává kolejnice a horní rameno z jednoho kusu. Delší ztužidla se někdy nazývají šroubové truhlářské svěrky. Mají rozpětí svěradel 400, 600, 800, 1000, 1250, 1500, 1800, 2000, 2500 a 3000 mm. Hranový stahovák se může používat ve spojení se ztužidlem. Existují však i speciální hranové stahováky z temperované litiny

59

DŘEVAŘSTVÍ


Stahovák na rámy se skládá z ocelové kolejnice se dvěma bočnicemi a ocelového vřetena s klikou. Jedna bočnice se může nastavit na kolejnici, druhá se pomocí vřetena pohybuje a tlačí proti součástce. Pokud se stahovák na rámy používá často, tak se postaví na stojan. Kloubové upínáky se používají v přípravcích pro upínání. Lze s nimi vyvinout vysoké tlaky.

Páková svěrka je z habrového dřeva. Na nastavitelném ramenu má excentrickou páku a hodí se zejména k lepení malých předmětů.

Svěrky pro lepení

Pokosové svěrky

Pružné drátěné svěrky pro lepení se nasazují pomocí rozpěrných kleští např. na tenké lišty a nahrazují ztužidla. Pokosové drátěné svěrky se nasazují rovněž pomocí rozpěrných kleští. Hodí se k lepení pokosů jako např. rámů obrazů.

Rámové svěrky mají těleso z odlitků litých pod tlakem, do kterých jsou zašroubovaná tlačná vřetena. Hodí se k lepení rohů rámů na pokos nebo tupé spoje s úhlem 90°.

Pokosové svěrky jsou zařízení, se kterými, společně se šrouby ztužidel, mohou být lepeny pokosy libovolného úhlu.

60

DŘEVAŘSTVÍ


Pokosová svěrka s deskou je masivní zařízení, na kterém mohou být neposunutelně slepeny pokosy s úhly od 15° do 120° (s aretací 15°).

Skříňový stahovák se hodí na lepení malých skříněk. Mají pevné upínací bočnice a vřeteno v ose stahování. Mají rozpětí např. 700, 1000 a 1500 mm.

Montážní mobilní stojany mohou na staveništi nahradit hoblici. Mohou být přepravovány bez větších nároků na prostor a jsou dobrým pomocníkem vzhledem k rozmanitým možnostem upínání pro mnoho prací.

Pneumatické a hydraulické stahovací prostředky Olepovací lisy a stahováky na desky, stahováky na skříně a stahováky na rámové konstrukce jsou často vybaveny pro stahování součástek pneumatickými nebo hydraulickými tlakovými válci. Lze tak vytvořit vysoké lisovací tlaky při malém vynaložení práce. Stahováky na rámy

Stahováky na korpusy se dvěma odděleními Olepovací lisy a stahováky na desky s příčným lisovacím zařízením se mohou používat k lepení ploch a úhlů u rámů všeho druhu, při lepení desek a nalepování masivů a dýh.

Stahováky na rámové konstrukce jsou konstruovány speciálně pro lepení okenních rámů, stahováky na skříně jsou určeny k lepení korpusů. Jsou montovány jako lepicí stroje do výrobních a montážních linek

61

DŘEVAŘSTVÍ


Pravidla práce 

Kluzné a upínací plochy ztužidel a svěrek i lisů na lepení je třeba neustále udržovat v čistotě. Zbytky lepidla je třeba odstranit.



K opracovaným dřevěným dílům se smějí přikládat jen čisté podložky z měkkého dřeva.



Široké plochy, které je třeba lepit z několika prken (spárovka), je třeba zajistit proti vyklenutí.



Při lepení rámů a korpusů je třeba zkontrolovat pravoúhlost a lícování hran (mimoběžnost).

2.2.2.2.10 Pneumatické nářadí Pneumatické nářadí je snadno ovladatelné a lehké, odolné proti prachu a vlhkosti a provozně bezpečné hodí se pro opracování dřeva, plastů a lehkých kovů tam, kde nemohou být použity pevné stroje. Pneumatické nářadí s rotačním pohybem se pohání pneumatickými motory. Velikost otáček lze plynule regulovat řízením rychlosti proudění vzduchu (až 20 000 / min). Přetížení motoru není možné, protože může být provozován až do klidu. U některých motorů lze přepnout mezi levotočivým nebo pravotočivým pohybem. Pneumatické šroubováky s automatickým podavačem šroubů nebo bez něj. Pomocí zabudované kluzné třecí spojky lze nastavit různé utahovací momenty. Pneumatická vrtačka má zpravidla nižší hmotnost a nižší spotřebu vzduchu. Pneumatická vibrační bruska se používá na broušení a leštění. Nastřelovače hřebíků s podélným nebo kruhovým zásobníkem. Do zásobníku se vkládají hřebíky v pruzích, které je drží pohromadě. K zarážení kovových svorek se používá nastřelovačka sponek. Často se u pneumatického nářadí odsávají, popř. odfoukávají třísky a prach. Tím je umožněna přesnější práce. Pneumatická bruska

Pneumatický šroubovák

62

DŘEVAŘSTVÍ

Nastřelovačka hřebíků


Kruhová nastřelovačka hřebíků

Nastřelovačka sponek

2.2.2.2.11 Ruční elektrické nářadí (ruční stroje) Pro usnadnění práce se místo ručního nářadí často používají ruční stroje. Ty umožňují rychlejší a mnohem preciznější práci. Pro svou malou hmotnost se hodí také zejména pro stavební a montážní práce. Třískové ruční stroje musí být vybaveny zařízením pro odsávání a jsou připojeny na malé mobilní odsávače. Ruční kotoučové pily slouží především ke zkracování prken, fošen a pro přiřezávání různých dřevěných materiálů a jiných deskových materiálů. Pilový list přímo spojený s hnacím motorem je nad rovinou opěry zcela zakrytý. Na spodní straně se nachází výkyvný kryt, který se při najetí na obrobek automaticky odklopí dozadu a po dokončení řezu pilový list opět zakryje. Od hloubky řezu 18 mm musí být ruční kotoučové pily vybaveny rozvíracím klínem. Ten smí být pro neprůběžné řezy uložen i pružně. Jeho vzdálenost od oběžné kružnice břitů nesmí překročit 5 mm. Pro výrobu různých řezných hran může být opěrný stůl nastaven šikmo a upraven na hloubku řezu obrobku. Řezy mohou být prováděny podle pravítka namontovaného na krytu, podle dorazové lišty nebo podle rysu. Pomocí přídavných zařízení je možná přestavba ruční kotoučové pily na malou, přenosnou stolní kotoučovou pilu. Pro obrábění různých materiálů se vyrábí pilové kotouče s odpovídajícími tvary zubů buď z nástrojové oceli nebo s břity ze slinutých karbidů. Ruční přímočaré pily se používají pro přímé a zakřivené řezy masivního dřeva, dřevěných materiálů, plastů a neželezných kovů. Rotační pohyb hnacího motoru je převeden na přímočarý pohyb pilového kotouče tam a zpět. Navíc k pracovnímu zdvihu pilového listu provádějí některé stroje kyvný pohyb listu dopředu. To usnadňuje posuv v silnějších materiálech. Jako opěra při obrábění slouží naklápěcí základová deska. Ta se při obrábění pevně přitlačí k obrobku. Podle použitého materiálu mohou být do upínacího zařízení 63

DŘEVAŘSTVÍ


upnuty pilové listy různých šířek. S přímočarými pilami lze provádět pomocí pravítka rovnoběžné řezy a podle rysu nebo šablony také zakřivené řezy. Do deskových materiálů lze provádět i vnitřní výřezy po předvrtání. Ruční hoblíky S ručními hoblíky se hoblují především rovné plochy nebo hrany masivního dřeva a polodrážky do masivního dřeva. Ruční hoblíky se používají převážně k přesnému lícování přímo na staveništi při výrobě dřevostaveb. V krytu stroje je umístěn hnací motor a nožová hřídel. Dvě poloviny stolu před a za nožovou hřídelí slouží jako pracovní opěra. Pro nastavování tloušťky třísky může být otočným a vodicím knoflíkem vysunut nebo zasunut přední stůl. Pro přesné obrábění je stroj vybaven nastavitelným a otočným pravítkem. Třísky jsou odsávány otvorem pro odvod třísek umístěným na straně. Nožová hřídel je kryta otočným krytem a uvolní se až po najetí na obrobek, po ukončení obrábění se silou pružiny opět zakryje. Ruční hoblíky se smějí odložit na podložku až tehdy, když je nožová hřídel v klidu. Ruční frézky S ručními frézkami se provádějí následující práce:  frézování žlábků, svlaků a drážek,  frézování profilů na rovných, vypouklých nebo vydutých obrobcích,  zadlabání kování,  zarovnávací frézování nákližků, krycích a hranových dýh,  kopírovací frézování za pomoci šablony. V tělesu stroje se nachází hnací motor a přímo s ním spojené pracovní vřeteno s upínacím pouzdrem nástroje (sklíčidlem). Přes sloupkové vedení je výškově nastavitelný pracovní stůl spojen s tělesem frézky. Na spodní straně stroje mohou být umístěny libovolně nastavitelné dorazy a pravítka, takže lze obrábět rovné obrobky rovnoběžně s hranami. Pro obrábění zakřivených obrobků mohou být použity nástroje, na kterých je buď upevněn kopírovací kroužek v kuličkovém ložisku nebo kopírovací čep. Ruční frézky se vyrábějí s různými výkony motoru a regulovatelnými otáčkami. Nástroje se do frézky upevní stopkou. K tomuto účelu je k dispozici množství různě tvarovaných fréz, většinou s břity ze slinutých karbidů. Třísky jsou odsávány pomocí vhodného zachycovacího zařízení rovnou na místě vzniku. Aby se omezily výměny součástek, jsou ruční frézky vyráběny v mnoha provedeních. Rozlišujeme např. univerzální ruční horní frézky, frézky pro obrábění hran a frézky pro odstraňování tmelu a zbytků skla z okenních rámů. Konstrukčně odlišné jsou lamelové drážkovací frézky. Úhlově poháněná drážková fréza je z tělesa stroje posouvána proti obrobku. Po frézování zaujme pomocí síly pružiny výchozí zakrytou polohu v tělesu stroje. Vzniklé drážky se využívají zejména k lamelovým spojům nebo při použití kónické kotoučové frézy k opravám smolníků.

64

DŘEVAŘSTVÍ


Ruční vrtačky S ručními vrtačkami se vytvářejí montážní otvory hlavně do masivního dřeva, dřevěných materiálů, plastů, kovů, zdí a betonu. Uvnitř staveb se používají menší a ovladatelnější, často dokonce akumulátorové vrtačky. U některých lze elektronickou regulací přizpůsobit rychlost vrtání danému materiálu. Vrtací šroubováky mají navíc přepólovatelné motory, tak aby se daly jak zašroubovávat tak i vyšroubovávat šrouby a vruty. Příklepové vrtačky jsou vyráběny většinou v těžším provedení a mají dva chody a připojitelné příklepové zařízení, takže lze s nimi vrtat i do zdiva a do betonu. U vrtacích kladiv je rotační pohyb spojen s pneumatickým pohybem kladiva. Tak lze bez velkých nároků na sílu vrtat i tvrdý beton. Pohyb kladiva lze při vrtání do porézních nebo citlivých materiálů vypnout. U některých strojů lze vypnout i rotační pohyb, takže se mohou provádět čistě dlabací práce. Pro použití na stavbách jsou vhodné zejména vrtáky osazené slinutými karbidy.

Ruční brusky S ručními bruskami se brousí masivní dřevo, dřevěné materiály, plasty a kovy. Existují:  ruční pásové brusky,  vibrační a trojúhelníkové brusky,  brusky s talířovým kotoučem a rotační brusky,  úhlové brusky. S ruční pásovou bruskou se brousí větší plochy s větším úběrem materiálu. Přes dvě vodící kladky vede nekonečný brusný pás. Pracovní podložka mezi kladkami je spojená s tělesem stroje. Na jedné straně stroje je zakončena v jedné rovině s brusným pásem, takže lze obrábět i drážky. Vznikající brusný prach je odsáván hrdlem na tělese stroje. Po montáži přídavného rámu může být bruska využívána jako pevný stroj. Pak lze obrábět i menší nebo užší obrobky. Tento stroj je vhodný hlavně na broušení boků hran. Obtížně se s ním však kvalitně obrousí dýhovaná plocha.

65

DŘEVAŘSTVÍ


S vibrační bruskou se provádí většinou jemné broušení a broušení laků. Hnací motor je s brusným stolem spojen excentrickou spojkou. Tak vzniká brusný pohyb, při kterém se spojuje přímočarý a rotační pohyb. Pravoúhlá konstrukce plazu umožňuje dobře brousit vnitřní hrany. Vibrační brusky musí být vybaveny přípoji pro odsávání prachu. Na stejném pracovním principu spočívají rovněž trojúhelníkové brusky, jejichž speciální tvar plazu je vhodný především pro těžko přístupná místa a vnitřní rohy. U brusky s talířovým kotoučem je hnací motor spojen úhlovým pohonem s rotujícím brusným kotoučem, který je obložen brusným papírem. Rotačním pohybem se dosahuje vysokého pracovního výkonu. Používá se k odstraňování starých nátěrů a zbytků laku. Brusný pohyb a vysoký otěr neumožňuje dosáhnout rovných broušených ploch. Tato nevýhoda je u rotačních brusek kompenzována tím, že je rotační pohyb spojen s excentrickým pohybem. Tak lze dosáhnout vysoké jakosti povrchu při dobrém otěru. Úhlové brusky mohou být vybaveny brusným nebo lešticím nástavcem. Silnější hnací pohon umožňuje bez přetížení stroje provádět i náročnější brusné práce. Bezpečnostní předpisy pro ruční stroje  Ruční stroje musí být nastaveny tak, aby bylo možné rychlé vypnutí bez nutnosti puštění držadla.  Z ruky se smějí odložit pouze v klidovém stavu.  Nebezpečné jsou zejména elektrické přívodní kabely. Ty musí být, stejně jako bezpečnostní zařízení, která jsou k dispozici, pravidelně kontrolovány, zda nejsou poškozeny.  Při výměně nástrojů je třeba vždy bezpodmínečně odpojit ruční stroje ze sítě.  Při práci s elektricky poháněnými ručními stroji musí být pracoviště suché; s těmito stroji se nesmí pracovat za deště a mlhy.  Ruční stroje smějí být zapínány a vypínány pouze spínačem stroje.  Před započetím práce je třeba dostatečně zajistit obrobky před sklouznutím nebo otočením.  I menší ruční stroje mohou při nesprávném použití nebo pracovní poloze způsobit těžká zranění. Tomu lze zabránit zodpovědnou manipulací s ručními stroji.

66

DŘEVAŘSTVÍ

2.3


Stavebně truhlářská výroba

2.3.1 Okna 2.3.1.1 Postup výroby dřevěných oken Přířezy dřeva: Dřevěné vlysy se nařezávají z celých fošen. Protože se zpravidla při nařezávání nebo po něm zkroutí, musí se nařezávat s nadmírou, aby se pak mohly vyrovnat a ohoblovat do konečného rozměru. Dřevěné vlysy se vyrábějí také z nakoupených hrubých přířezů. Dřevěné vlysy mohou být i lepené nebo lamelované. Přitom je třeba dbát na to, aby vrstvy v příčných řezech byly symetrické a lepené spáry nebyly vystaveny přímým povětrnostním vlivům. Vlhkost jednotlivých vrstev se může lišit maximálně o 4 %. Dřevěné vlysy mohou být na délku spojeny klínovými čepy. Výkres: Jednotlivé rozměry vlysů a konstrukčních spojů se přejímají z výkresu. Při rýsování čepů je zapotřebí dávat pozor, aby souhlasily s polodrážkami. Stěny polodrážek a drážek musí ležet v jedné rovině. V úvahu je nutno vzít také výšku a šířku polodrážky pro sklo. Výroba dílů: Výroba dílů zahrnuje opravy vad, zkracování dřevěných vlysů, vyfrézování vnitřních a vnějších profilů a zapuštění kování. Důležité jsou zvláště rohové spoje, protože zajišťují to, že rám nebo křídlo budou držet v úhlu. U okenních rámů a křídel jsou rozpory zpravidla na svislých vlysech. Přesahuje-li tloušťka rámu 50 mm, je zapotřebí dvou rozporů a čepů (tzv. dvojitý čep a rozpor). U velmi silných profilů přicházejí v úvahu i tři čepy. Vnější stěny vlysu a čepy nemají být silnější než 15 mm, aby rohové spoje a nátěr mohly vyrovnat pnutí a tvarové změny vzniklé pracováním dřeva. Většinou se používá spojení na čep a rozpor. Rozpory a čepy se frézují či vyřezávají pomocí stolní frézy s čepovacími kotouči nebo na čepovacím stroji.

67

DŘEVAŘSTVÍ


Čepové dlaby pro sloupky a příčky se frézují řetězovou dlabačkou nebo vrtají vrtací dlabačkou. Sloupky a příčky s okenním rámem, stejně jako příčle s křídlem je také možno spojovat pomocí kolíků. Postup výroby dřevěného okna U rohových spojů je nutno nanést lepidlo na celou plochu lepeného dřeva. Lepidlo zde plní také funkci těsnění. Lepidlo, které se dostane z lepené spáry nebo na povrchovou plochu lepených výrobků, se musí odstranit, protože nátěr by v těchto místech špatně držel. Osazení okenních křídel: Okenní křídla se při polodrážkování osadí tak, aby měla po celém obvodu vůli asi 5 mm a aby na vnitřní naléhávce přiléhala těsně. U vnější naléhávky se nechává vůle 1 mm. U vnitřní naléhávky je podle okolností třeba vzít v potaz tloušťku těsnicího profilu. U vnější naléhávky by nemělo být žádné těsnění. Aby nedocházelo k záměně, mají být křídla a rámy patřící k sobě opatřeny stejnými vyraženými čísly. Toto označení je vhodné z toho důvodu, že se nezakryje nátěrem. Kování: Po osazení do rámu je okenní křídlo opatřeno funkčním kováním. Způsob připevnění kování je závislý na jeho druhu. Výrobci vyvinuli v oblasti kování nejrůznější systémy. Při práci je třeba se řídit jejich návody. Úlohou kování je v prvé řadě to, aby okno bylo pohyblivé a dalo se zavírat. Proto má kování odpovídat druhu okna, resp. způsobu jeho otvírání. Existují např. zvláštní otevíravá a sklápěcí kování, kování pro otočná křídla, pro kyvná křídla atd. Jednotlivé typy okenního kování se osazují do různě tvarovaných vybrání a lůžek na obvodu křídel a na vnitřních plochách rámu. Pro výrobu těchto vybrání a lůžek na dřevě křídel a rámů se používají různé typy vrtáků a zejména profilových frézovacích nástrojů, často určených jen pro frézování těchto tvarových profilů. Profilace a lůžka pro kování se na obvodu křídel dělají až po slepení celého křídla. U rámu okna se lůžka pro protiplechy uzávěrů ap. zhotovují zpravidla na jednotlivých hotových vlysech ještě před slepením rámu. Hlavním důvodem je obtížná manipulace s velkým hotovým rámem. Hlavní pohyblivé části kování (zejména uzávěrů) se osazují většinou na křídla, na rámu bývají obvykle protiplechy apod. Pro frézování a vrtání vybrání a lůžek pro kování se užívá univerzálních nebo speciálních nástrojů, které jsou osazeny do běžných strojů nebo strojů určených jen pro speciální práce, např. frézka pro lůžko závěsů nebo stroj pro zašroubování závěsů ap. Kování oken lze rozdělit na konstrukční kování (např. závěsy, uzávěry, polohovací mechanismy apod.) a vrchní kování, kam se řadí ovládací prvky (kliky, půlolivy, ovládací páky apod.). Vrchní kování se připevňuje vždy po nátěrech a většinou až po osazení na stavbě. Ochranná opatření: Dřevo se před zasklením a definitivním upevněním kování musí natřít. Součásti okna – okno se skládá ze součástí, jejichž označení, konstrukční úloha a způsob zhotovení je důležité znát. Okno zpravidla tvoří okenní rám a jedno či více křídel. Rám může mít poutec a sloupek, křídla mohou mít příčle. Části okna:

68

DŘEVAŘSTVÍ




okenní rám nese křídlo a slouží k upevnění okna ve stavbě.



okenní křídla bývají do rámů většinou osazena tak, aby se dala otvírat. Co do tloušťky mohou být jednoduchá nebo dvojitá. U dvojitého křídla (zdvojené okno) jsou dvě křídla v tloušťce pevně spojena kováním. Tím se zvyšuje tuhost okenního křídla.



svislé a vodorovné příčle dělí křídlo. Příčle mají v zásadě být co možná nejužší (na pohled). Příčle jsou vhodné z čistě výtvarných důvodů, nebo jako konstrukční prvek. Příčle fungují také jako zpevňující prvek při tlaku větru.



poutce dělí okno na výšku, tj. na horní a dolní díl. Mají význam zvláště pro členění oken vysokého formátu.



sloupky rozdělují okno na šířku. Vodorovné členění pomocí sloupků se uplatňuje u oken s větším počtem křídel. Toto členění podstatně ovlivňuje vnější vzhled okna. Sloupky také působí jako důležitý zpevňující prvek při tlaku větru.

Materiály pro okenní rámy Materiály pro okenní rámy jsou dřevo, plast, hliník a ocel. Jsou používány také v kombinaci, např. u oken kombinovaných ze dřeva a hliníku. Dřevo Pro konstrukci rámu se hodí pouze dřevo s určitými vlastnostmi. Musí mít relativně velké rozměry, být rovnoměrně rostlé a málo sukaté. Žádoucí je dále rozměrová a tvarová stabilita a vysoká odolnost vůči houbám, hmyzu, povětrnostním vlivům a mechanickému působení. Dřevo musí být dostatečně pevné, dobře opracovatelné, musí se dát snadno impregnovat a natřít. Také ponechané v přírodním stavu by mělo dobře vypadat. Tyto vlastnosti mají např. borové dřevo, smrk, douglaska, dub, teak a některá tropická dřeva. Dřevo na okna je možno rozdělit na okna s krycím nátěrem a na okna s transparentním nátěrem. Na tato okna bývá většinou požadováno dřevo bez viditelných suků a barevných vad. Často se používá dřevo délkově nastavované na klínovité ozuby. Silnější rámové a křídlové okenní profily, zejména pro okna s izolačním dvojsklem, se z důvodu rozměrové stability vyrábějí z třívrstvých lamel. Vlhkost dřeva na výrobu oken musí být 12 +2 (-3)%. 69

DŘEVAŘSTVÍ


Druhy okenních křídel podle způsobu otvírání Podle toho, jak se křídlo otvírá, dělíme okna např. na otevíravá, otevíravá a sklápěcí, sklápěcí, vyklápěcí, okna s kyvným křídlem, s otočným křídlem a posuvná okna. Rozdělení oken podle způsobu zasklení Jednoduchá okna s jednoduchým zasklením U jednoduchých oken jsou profily křídla jednodílné a jejich zasklení tvoří pouze jedna tabule skla. Jednoduchá okna s dvojitým nebo trojitým izolačním zasklením U jednoduchých oken s izolačním sklem jsou profily křídel jednodílné. Křídlo je umístěno ve dvojité polodrážce s těsnícím profilem. K zasklení slouží izolační dvojsklo, které má dobré izolační schopnosti. Zdvojená okna U zdvojených oken jsou profily křídel dvoudílné. V každém z obou křídel je buď jednoduché zasklení, nebo je v jednom křídle izolační sklo a ve druhém jednoduché.

2.3.2

Dveře

2.3.2.1 Pracovní postup – výroba dveřovky

a. Přesně opracované vlysy (vodorovné a svislé) se spojí v přípravku na tupou spáru a zajistí sponkovým spojem. b. Na svislé vlysy se oboustranně upevní zesilovací lišty (po třech na každou stranu). Umístění lišt musí odpovídat výšce závěsů a zámku na dveřích. Oboustranné zesílení se provádí proto, aby při montáži závěsů a zámků mohly být libovolně okované pravé nebo levé dveře. c. Do dveřového rámu určeného pro částečné zasklení se vkládá rámová vložka, která určuje velikost skleněné výplně. Velikost vložky může být 1/3 nebo 2/3 výšky dveří. d. Smontovaná rámová konstrukce dveřního křídla se oboustranně broušením egalizuje, aby části rámu měly stejnou tloušťku. e. Rámová konstrukce se vyplní z vnitřní strany lehkou voštinovou výplní, oboustranně se oplášťuje vláknitou deskou a u dýhovaných dveří povrchovou dýhou. Oplášťované rámy se vkládají do lisů. f. Po zalisování se upravují boční plochy dýhováním nebo se vyfrézují polodrážky, podle toho, pro jaké zárubně jsou dveřní křídla určena. g. V dalším pracovním postupu se vrtají otvory - pro osazení závěsů, - pro klíč a kliky - pro zámek. 70

DŘEVAŘSTVÍ


Montáž kování. Kování je důležitou částí výrobku, ovlivňuje jeho správnou funkci. Na jeho kvalitě, vhodné konstrukci a dokonalé montáži závisí tepelná a zvuková izolace. Na dveřích se používá vrchní a konstrukční kování. Konstrukční kování je do křídla zapuštěno a s ním pevně spojeno (zámky, závěsy). Vrchní kování se montuje na dveře až po povrchové úpravě (na stavbě) a jím se ovládají křídla (kliky, štítky). A) Montáž závěsů. Na křídla vnitřních dveří se osazují vysazovací závěsy (100 mm vysoké) buď rovné, nebo lomené. Rovné závěsy se šroubují na dveře bez polodrážky a lomené závěsy se šroubují na dveře s polodrážkou. Závěsy mohou být pravé nebo levé, podle směru otevírání a zavírání křídla. Podle typu použité zárubně se montují dva nebo tři závěsy. B) Montáž zámků. Zámky se montují tak, že se vkládají do vydlabaného otvoru v křídle a přišroubují se. Rozlišují se podle zavírání dveří na pravé a levé a mají šířku 60 až 80 mm. C) Vrchní kování se montuje až na stavbě (kliky a štítky). Montáž skla Po povrchové úpravě se na dveře s otvory (1/3 nebo 2/3 výšky dveří) upevňuje skleněná výplň. Sklo se upevňuje do rámu lištami umístěnými po obou stranách. Při olištování se vtlačuje do sklenářského tmelu, aby lépe těsnilo a mělo stabilitu. Popis jednotlivých částí dveří a- zárubeň; b . křídlo; 1 - stojka zárubně; 2 - nadpraží zárubně; 3 práh; 4 - polodrážky zárubně; 5 - závěsy; 6 - horní vlys křídla; 7 boční vlysy křídla; 8 - dolní vlys křídla; 9 - výplň křídla; 10 polodrážky křídla; 11 - zámek; 12 - střelka; 13 - klika; 14 - štít; 15 závora

-



  

Křídlo – pohyblivá část, která plní hlavní funkci dveří, popř. vrat, tj. uzavření a občasné otevření komunikačního otvoru.  Zárubeň – část dveří, popř. vrat pevně spojená s konstrukcí stavby. Její hlavní funkcí je přesné ohraničení dveřního otvoru a zajištění dosedání křídla. Zárubeň se skládá ze dvou svislých vlysů – stojek, z horního vodorovného vlysu – nadpraží a dolního vodorovného vlysu – spojky. Hlavním hlediskem pro rozdělení zárubní je způsob otevírání dveří a vrat. Podle toho rozeznáváme zárubně pro dveře otočné, kývavé, posuvné a skládací. Podle druhu konstrukce se zárubně dělí na osazovací, rámové a zárubně s obložkami (truhlářské). Práh zajišťuje dosedání křídel v dolní části. Klapačky – příraznice jsou lišty, které překrývají spáry ve styku křídel dvoukřídlových dveří. Krycí lišty slouží zejména u dřevěných rámových zárubní pro zakrytí spár mezi zárubní a omítkou.

71

DŘEVAŘSTVÍ




Kování jsou souhrnně výrobky z kovů nebo jiných hmot, které zajišťují otevírání a zavírání křídel. Kování rozdělujeme na dvě hlavní skupiny: 1. konstrukční, je to jednak kování pro zavěšení křídla a zajištění jeho pohybu a jednak kování k zajištění křídla v zavřené poloze proti nežádoucímu otevření; 2. vrchní kování, které slouží k ovládání křídla, tj. otevírání a zavírání. Vrchní kování bývá z kovu nebo nových hmot a zpravidla se připevňuje až na křídla zabudovaná na stavbě.  Okopné plechy jsou kovové, výjimečně z jiných hmot. Používají se u vnějších dveří a mají zabránit poškození dveří při častém procházení. Otočné (otevíravé) dveře U otočných dveří jsou dveřní křídla zavěšena na podélné hraně dveřního ostění. Podle směru otvírání rozlišujeme levé a pravé otočné dveře. Při levém a pravém značení se na dveře díváme z prostoru, do něhož se otvírají. Jsou-li závěsy vlevo od pozorovatele, jedná se o dveře levé. Dveřní křídla Dveřní křídla lze vyrobit jako svlakové dveře, rámové dveře se skleněnými či dřevěnými výplněmi nebo jako hladké dveře plné či zasklené. Mohou být také dveře zdvojené, celoskleněné nebo izolující proti zvuku.  Svlakové dveře mohou být zhotoveny z prken spojených na péro a drážku nebo na péro. Neslepené drží pomocí našroubovaných příčných lišt (svlaků) a jsou vyztuženy vzpěrnými lištami. Svlakové dveře se většinou zavěšují na dlouhé pásové závěsy. Dolní díly závěsů se našroubují na rám zárubně nebo se u dveří bez zárubně zacementují do zdi.  Rámové dveře se skládají z rámových vlysů a výplní. Pro vlysy z masivního dřeva je vhodné pouze jádrové, popř. středové řezivo. Dřevo s točivým růstem nebo boční řezivo se nehodí, protože každé takové dveřní křídlo se pak zkroutí nebo postupně zbortí. V rozích se rámové dveře spojují čepy a dlaby nebo na kolíky. Rohová spojení na čepy a dlaby se slepí a klínují, aby se po seschnutí neukázaly žádné otevřené spáry ani pokosy. Čepy musí s rámovým vlysem dveřního křídla lícovat, aby při frézování polodrážek nepřečnívaly. Šířka čepů nesmí přesahovat 120 mm, koncová péra musí být dlouhá 10 mm. Vodorovné středové vlysy není vhodné připevňovat do výšky zámku, protože by jejich čepy při zafrézování zadlabacího zámku většinou odpadaly. U rámových dveří se spoji na kolíky se kolíky umísťují v určitém poměru k šířce a tloušťce rámových vlysů. Vodorovné rámové vlysy je nutno u profilovaných vnitřních hran rámu křídla opatřit na čelních stranách odpovídajícími čepovými profily. U rámových vlysů s rovnými vnitřními hranami se musí styková spára navíc opatřit pérem. Rámové vlysy užší než 150 mm mají dva kolíky, širší než 150 mm tři kolíky. Délka kolíků se rovná 2 x 2/3 šířky vlysu, jejich tloušťka odpovídá 2/5 tloušťky vlysu. Drážky, popř. polodrážky pro výplně z masivního dřeva musí být hluboké 15 mm, u překližkových výplní stačí 12 mm. Při lepení rámových dveří se nejprve vlysy a výplně bez klihu zasunou do sebe tak daleko, aby asi 1/3 délky čepů nebo kolíků zůstala volná pro nanesení lepidla. Pouze vnitřní díl čepu nebo kolíku se tedy potře lepidlem, takže rámové vlysy mohou zvnějšku dovnitř sesychat. Když se na čepy, kolíky a srazové plochy nanese lepidlo, dveřní křídlo se srazí a stlačí dohromady a pomocí úhlovací lišty se zkontroluje, zda je do úhlu. K sesazování rámu křídla je výhodné použít hydraulický rámový lis. Nakonec následuje klínové zajištění dlabaných spojů, přičemž se nejdříve zatlouká vnější, a pak

72

DŘEVAŘSTVÍ


vnitřní klín. Při zajištění klíny a tuhnutí lepidla musí dveřní křídla ležet nebo stát rovně, aby se nezbortila.  Hladké dveře jsou tvořeny hladkými křídly z deskových dřevěných materiálů. Ta se vyrábějí převážně průmyslově a výrobce je často dodává s dýhováním z ušlechtilého dřeva, s laminovanými deskami nebo fóliemi, popř. s dokončenou povrchovou úpravou.  Celoskleněné dveře sestávají z nárazuvzdorného skla o tloušťce 8 až 12 mm. Ve skle jsou připraveny všechny potřebné otvory a vybrání pro kování, hrany jsou za broušené. Celoskleněné dveře mohou být zabudované do zárubně ze dřeva. Protože takto připravené dveře mívají zpravidla určité rozměry, je nutno dveřní ostění vyrobit podle nich. K tlumení zvuků při zavírání je nezbytné opatřit dveře těsněními nebo pryžovými nárazníky.

Druhy dveřních křídel

Posuvné dveře Posuvné dveře se skládají z jednoho nebo více dveřních křídel, dveřního ostění, vodícího a uzavíracího kování. Jsou zavěšeny v posuvném zařízení a posouvají se paralelně do stran ke stěně. Proto nepotřebují žádný prostor k otvírání, jsou nenáročné na místo. K zavěšení dveřních křídel se používají uzavřená kolečková nebo kuličková zařízení, která je třeba po stranách na stěně či pod překladem vodorovně upevnit. Posuvná zařízení se zpravidla montují před úplným zazděním dutiny ve dvojité stěně nebo před obložením, popř. před zabudováním vestavěných skříní. Hranice posuvného prostoru jsou vymezeny pryžovými nárazníky, které je nutno instalovat tak, aby na ně křídlo naráželo nahoře i dole ve stejném okamžiku. Pokud je nárazník jen jeden, musí být umístěn ve středu výšky dveří. K dolnímu vedení dveří bývá k podlaze přišroubován na kraji prostoru ve zdi nebo u stěny vodicí výstupek. Pohybuje se ve vodicí drážce na dolní hraně dveřního křídla. Posuvné dveře – bokorysný řez

Dvoukřídlové posuvné dveře (schéma)

Kování posuvných dveří

73

DŘEVAŘSTVÍ

2.3.3


Vestavný nábytek

Zabudované skříně Tyto skříně jsou určeny pro vybavení předsíní, komor, kuchyní, kuchyňských koutů a pokojů a slouží k ukládání oděvů, prádla, potravin, domácích potřeb, nářadí apod. Z hlediska umístění a vzájemné vazby na stavební konstrukci a vlastní konstrukci skříní rozlišujeme skříně:  vestavné – mimo přední stranu s dveřmi je ze všech stran ohraničena konstrukcí stavby;  přístavné – viditelná je jen přední strana s dveřmi a jeden bok, ostatní hrany jsou ohraničeny stavebními konstrukcemi. Umisťují se v rozích místností;  volné – jsou ohraničeny stavební konstrukcí nahoře, dole a vzadu; přední strana s dveřmi a oba boky jsou viditelné;  příčkové – rozdělují prostor na dvě části tak nahrazují dělící příčky. a Vestavěné skříně a – do výklenku b – přistavěné c – volné d – skříňové příčky

Konstrukce skříní Půdorys vestavné skříně : 1 - dveře, 2 - dveřní rám, 3 - krycí lišta, 4 - boční rám

Konstrukci skříňové sestavy tvoří přední rám se spodními a horními dveřmi a bočními nosnými žebříkovitými rošty. Přední rám je v místě styku dolních a horních dveří rozdělen vlysem. Na spodní hraně spodního vlysu skříní o šířce 90, 100, 120 cm je připevněn dřevěný špalík pro upevnění krycí lišty, popř. elektrické lišty pro uložení vodičů. Spodní a horní dveře jsou k přednímu rámu připevněny vysazovacími lomenými závěsy. Boční rošty jsou k přednímu rámu připevněny vruty a v dolní části jsou spojeny spojovacím vlysem nebo jsou police přišroubovány k příčným výztuhám roštu. Skříně se kotví ke stropní konstrukci upínacími šrouby, které jsou zapuštěny do svislých vlysů přímo do rámu. Spáry mezi stěnami nebo příčkami a podlahou se kryjí dřevěnými lištami nebo lištami z plastů.

74

DŘEVAŘSTVÍ


Vestavné skříně s posuvnými dveřmi. Skříň s posuvnými dveřmi: 1 - spodní a horní vodicí kovová lišta, 2 - kolmé boky, 3 - vodorovné dílce - police - dna, 4 věšákové tyče, 5 - zásuvky, 6 - posuvné dveře v kovovém rámu (se zrcadlem, bez zrcadla)

Tato konstrukce vestavných skříní se v současné době používá nejvíce. Je vytvářena z laminovaných třískových desek, vzájemně spojených kovovými spojovacími prvky. Přední uzavírací plochy se vyrábějí z laminovaných dřevotřískových nebo pazdeřových desek, upevněných v kovových rámech. Často jsou opatřeny velkoplošnými zrcadly. Vedení posuvných dveří je řešeno kovovými profi1y upevněnými v podlaze a ve stropě. Výška dveří činí obvykle 250 až 260 cm, maximální šířka 122 cm. Hloubka skříní činí 62 cm, z toho vlastní konstrukce posuvných dveří 8,5 cm. Hloubka polic je 40 až 50 cm.

2.3.4

Dřevěná samonosná schodiště, obklady schodů

Schodiště mají tyto hlavní názvy a součásti: Části schodů. 1 - schodišťové zdi; 2 - patrová podesta; 3 – mezipatrová podesta; 4 - schodnice; 5 - výstupní stupně; 6 – nástupní stupně; 7 - dolní pásek; 8 - horní pásek; 9 - stupnice; 10 – podstupnice



Schodišťový prostor – prostor, v němž je schodiště umístěno.  Schodišťové zdi – stěny ohraničující schodišťový prostor.  Schodišťová ramena – hlavní (šikmé) části schodiště (mají min. tři stupně, max. osmnáct stupňů, běžně 14 až 16 stupňů). Schodišťová ramena tvoří jednak jednotlivé stupně a jednak podpěrné konstrukce, tj. schodnice nebo nosné desky. Schodiště má jedno nebo více ramen. První rameno je rameno nástupní, poslední rameno je výstupní, ostatní jsou ramena mezilehlá.  Podesty (odpočívadla) – vodorovné plošné konstrukce spojující a navazující na schodišťová ramena. Podle výškového umístění rozeznávají se podesty hlavní (patrové), jsou v úrovni stropu, vedlejší (mezipodesty), umísťují se mezi schodišťovými rameny jednoho podlaží a vyskytují se u více ramenných schodišť.

75

DŘEVAŘSTVÍ

 


Zrcadlo – volný prostor mezi schodišťovými rameny. Schodišťové stupně – části schodišťových ramen s výškovými odstupy umožňujícími chůzi po schodech. Vrchní plocha stupně (vodorovná) se nazývá stupnice, přední plocha podstupnice, boční plochy jsou čela. Podle polohy ve schodišťovém ramenu se jednotlivé stupně nazývají: a) nástupní, tj. první stupeň ve schodišťovém ramenu, b) výstupní, stupně nad výstupním stupněm, c) ukončující, poslední stupeň ramena v úrovni podesty, d) jalový, nástupní stupeň je v rovině podesty, e) pásek dolní (horní), stupeň jalový (ukončující), pokud jeho šířka je menší než šířka ostatních stupňů.  Výstupní čára – myšlená přímka nebo křivka vedená ve směru výstupu po schodišti v místech, kde je šířka všech stupňů stejná. U schodišť s přímými rameny je výstupní čára vedena v ose schodišťového ramena. U schodišť s rameny zakřivenými je výstupní čára křivkou vedenou 300 až 400 mm (podle šířky ramena.) od vnějšího líce ramena.

Podle sklonu ramena se rozeznávají schodiště:  Rampová – sklon 10 až 20°, výška stupňů 80 až 130 mm.  Mírná – sklon 20 až 25°, výška stupňů 130 až 150 mm.  Běžná – sklon 25 až 35°, výška stupňů 150 až 180 mm.  Strmá – sklon 35 až 45°, výška stupňů 180 až 200 mm.  Žebříková – sklon 45 až 60°, výška stupňů 200 až 250 mm. Detaily dřevěného schodiště Dřevěná schodiště se vždy zhotovují z prvotřídního materiálu odolného proti mechanickému opotřebení např. dub nebo buk. Často se dělají schodiště tak, že se dřeva kombinují, např. stupnice dubové a ostatní části modřínové nebo borové.

Schodnicová schodiště Základním nosným prvkem schodnicového dřevěného schodiště je dřevěná schodnice, vyrobená z fošen o tloušťce 46, 56 nebo ,76 mm. Schodnice se dělají buď volné, uložené na podestových trámech, nebo stěnové, uložené u líce zdi, do níž jsou zakotveny. Stěnové schodnice mohou být tenčí, protože část zatížení přenášejí prostřednictvím kotev do zdí.

76

DŘEVAŘSTVÍ


Stupnice se vyrábějí v tloušt'kách 46 nebo 56 mm a jsou začepovány do schodnic. Podstupnice kryjí prostor mezi stupnicemi a vytvářejí jim svislou podporu. Dělají se z prken 18 nebo 23 mm tlustých a spojují se se stupnicemi na drážku a péro. Nástupní stupeň se dělá vždy plný a musí se dobře zakotvit šrouby nebo ocelovými svorníky do stropní konstrukce, protože je do něj začepována schodnice, a tak se vlastně o tento stupeň opírá celé schodišťové rameno. Do nástupního stupně je také začepován sloupek zábradlí. Aby nedošlo k postrannímu vybočení schodnic, stahují se navzájem ve vzdálenostech 1 m ocelovými svorníky o průměru 12 až 16 mm. Hlavy i matice svorníků se podkládají ocelovými podložkami a zapouštějí se do schodnice; někdy se také překrývají dřevem. Postup montáže dřevěného schodiště: 1. Nejprve se uloží dřevěné podestové nosníky. 2. Uloží se plný nástupní stupeň dolního ramene a zakotví se do podlahy. 3. Kompletně smontované dolní rameno se osadí mezi nástupní stupeň a podestový nosník. 4. Kompletně smontované horní rameno se osadí mezi podestové nosníky. 5. Osadí se schodišťové zábradlí. 6. Osadí se lišty a ostatní doplňky schodiště. Schodišťová zábradlí Každé schodiště musí mít na volné straně pevné zábradlí, v rodinných domcích alespoň 850 mm vysoké. Výška zábradlí se měří od přední hrany stupně k horní ploše madla. Dřevěné zábradlí bývá součástí dřevěného schodiště. Skládá se z jednoho nebo dvou hlavních sloupků, dobře začepovaných do plného nástupního stupně nebo do podestového nosníku. Spodní hlavní sloupek vyztužuje celé schodišťové zábradlí a zabezpečuje jeho polohu, a proto musí mít, dostatečné průřezové rozměry (100 x 100 mm). Důležité je i jeho dolní osazení – osazuje se do něho nejen zábradlí s madlem, ale částečně i volná schodnice. Svislé příčle jsou dole začepovány do schodnice, případně do nasazených stupnic, a nahoře do madla. Madlo je osazeno na horních koncích sloupků.

77

DŘEVAŘSTVÍ

3


Použitá literatura HÁJEK, V. Pracujeme se dřevem. 1.vydání, Praha : Svoboda-Libertas, 1993. ISBN 80-205-0323-4 NUTSCH, W. a kolektiv. Příručka pro truhláře. 1.vydání, Praha : Sobotáles, 1999. ISBN 80-85920-60-3 NUTSCH, W. a kolektiv. Odborné kreslení a základy konstrukce pro truhláře. 1.vydání, Praha : Sobotáles, 2000. ISBN 80-85920-62-X KŘUPALOVÁ, Z. Technologie. 1.vydání, Praha : Sobotáles, 2000. ISBN 80-85920-74-3 HORÁK, J. OSTRČIL, J. Truhlářská technologie II 1.vyd. Praha: SNTL, 1991. ISBN 80-03-00618-X JANÍČEK, F; VOZÁR, J; ZBOŘIL. F. Výrobní zařízení. 3.vydání, Praha: Informatorium, 1999. ISBN 80-86073-48-3 SLAVICKÝ,R. Odborné hreslení 1.vyd. Praha: Informatorium, 1995. ISBN 80-85427-63-X STRÁNSKÝ, K. a kol. Konstrukce nábytku I. 1.vydání, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. TRÁVNÍK, A. Výroba dřevěného nábytku, část II. 1. vyd. Brno: Mendlova zemědělská a lesnická fakulta, 1996. ISBN 80-7157-227-6 UHLÍŘ, A. Technologie výroby nábytku II. 1.vydání, Praha: Informatorium, 1993. ISBN 80-85427-32-X UHLÍŘ, A – VLASÁK, J. Technologie výroby nábytku III. 1.vydání, Praha: Informatorium, 1997. ISBN 80-85427-32-X PETER-MICHAEL STANGE Nová kuchyně,1. vydání Praha: Ikat Praha, spol. s.r.o., 1998. ISBN 80-7202-280-6

78

DŘEVAŘSTVÍ. Vzdělávací modul pro střední školy. Vypracovala: Bc. Dagmar Drexlerová

Recommend Documents