Vymáhání daní po 1. lednu 2011

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Vymáhání daní po 1. lednu 2011 Bakalářská práce

Autor:

Zbyněk Toušek Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

JUDr. Papoušková Zdenka, Ph.D.

Praha

Červen, 2012

1

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Písku dne 29. 6. 2012

………………………… Zbyněk Toušek

2

Poděkování: Tímto bych rád poděkoval JUDr. Zdence Papouškové, Ph.D., za odborné vedení, poskytnutí cenných rad a pomoci při psaní této práce.

3

Anotace: Obsahem této bakalářské práce je vymáhání daní po 1.1.2011 v České republice, které řeší dlouho očekávaný nový zákon - daňový řád. Tento zákon řeší téma daní od registrace daňového subjektu k různým druhům daní, přes podání správného tvrzení, platbu daní a následné postihy při neplnění povinností daňového subjektu.V závěru práce se zabývám vytvořením jednotného inkasního místa, které má celou správu daní zjednodušit a ulehčit v komunikaci daňového subjektu s příslušnými úřady. Klíčová slova: daně, správa daní, platba daní, vymáhání nedoplatků, daňová exekuce

Annotation: The content of this bachelor´s work is the collection of taxes after January 1, 2011 in the Czech Republic, which addresses the long-awaited new law - the tax code. This law addresses the issue of taxes from the taxpayer registration to various kinds of taxes, over interpretation of the proper claim payment of taxes and subsequent sanctions for failure to carry out the taxpayer duties. At the end of the work I deal with the creation of an integrated collection point, which has to simplify the tax administration and facilitate the communication of the taxpayer with the relevant authorities. Key words: taxes, tax administration, payment of taxes, debt arrears, tax execution

4

Obsah Úvod …............................................................................................................................... 7 1. Správa daní …................................................................................................................ 9 1.1. Daňová správa v České republice …................................................................ 9 1.2. Nový zákon ….................................................................................................. 16 2. Pravomoc správce daně ….............................................................................................. 20 2.1. Úřední osoba …................................................................................................ 20 3. Lhůta pro placení daně …................................................................................................22 3.1. Registrační povinnost ….................................................................................. 22 3.1.1. Osoby bez povinnosti se registrovat …............................................. 23 3.2. Daňové tvrzení …............................................................................................. 23 3.2.1. Opravné daňové tvrzení …................................................................ 24 3.2.2. Vyměření daně …............................................................................... 25 3.2.3. Dodatečné daňové tvrzení …............................................................. 26 3.2.4. Doměření daně ….............................................................................. 29 3.2.5. Zaokrouhlování daně ….....................................................................30 3.2.6. Splatnost daně …............................................................................... 30 3.2.7. Způsob placení daně …......................................................................32 3.3. Lhůta pro stanovení daně …............................................................................. 35 3.3.1. Prominutí daně ….............................................................................. 37 4. Doručování …................................................................................................................. 38 4.1. Zvolení zástupce ….......................................................................................... 39 4.2. Elektronické doručování ….............................................................................. 39 4.3. Doručování prostřednictvím zásilky …............................................................ 40 4.3.1. Doručování fyzické osobě …............................................................. 40 4.3.2. Doručování právnické osobě …......................................................... 42 4.4. Uloţení písemnosti …...................................................................................... 42 4.4.1. Neúčinnost doručení …..................................................................... 44 4.5. Zvláštní způsoby doručení …........................................................................... 46 4.5.1. Veřejnou vyhláškou …....................................................................... 46 5

4.5.2. Doručování hromadného předpisného seznamu …........................... 46 4.6. Prokázání doručení …...................................................................................... 47 5. Vymáhání nedoplatků …................................................................................................. 49 5.1. Zjištění zaplacení daně ….................................................................................49 5.1.1. Osobní daňový účet …....................................................................... 49 5.1.2. Debetní a kreditní strana osobního daňového účtu …....................... 51 5.1.3. Osobní depozitní účet …....................................................................51 5.1.4. Stav osobního účtu …........................................................................ 52 6. Vybírání nedoplatku, pokuty a penále …........................................................................ 55 6.1. Nedoplatek …................................................................................................... 55 6.1.1. Evidence nedoplatků v České republice …....................................... 56 6.1.2. Úhrada nedoplatku …........................................................................ 57 6.2. Pokuta ….......................................................................................................... 59 6.3. Penále …........................................................................................................... 60 7. Exekuční náklady …........................................................................................................61 7.1 Exekuce, exekuční titul …................................................................................. 61 7.2. Doţádání a atrakce …....................................................................................... 62 7.2.1. Doţádání …....................................................................................... 62 7.2.2. Atrakce ….......................................................................................... 62 7.3. Způsoby daňové exekuce …............................................................................. 62 7.4. Exekuční náklady …......................................................................................... 64 8. Rozvrhové řízení …......................................................................................................... 66 8.1. Draţba ….......................................................................................................... 66 8.1.1. Rozvrh výtěţku draţby a nabytí právní moci …............................... 67 Závěr …............................................................................................................................... 69 Seznam pouţité literatury …............................................................................................... 72 Seznam pouţitých zkratek ….............................................................................................. 74

6

Úvod Vymáhání daní je činnost, ke které můţe dojít aţ po nesplnění zákonných podmínek. Nejprve se zaměřím ve stručnosti na to, co vůbec daně jsou a kdo je platí. Daň je povinná nenávratná platba do veřejného rozpočtu. Povinnost je v demokratických státech ukládána zákonem, takţe platba musí být zákonná. Nenávratností platby se rozumí skutečnost, ţe poplatník nemá nárok na ekvivalentní protihodnotu, a ţe tedy výše daně nezávisí na tom, jaké veřejné sluţby konkrétní poplatník vyuţívá.1 S placením daní se tedy setkává kaţdý člověk, i kdyţ si to mnohdy ani neuvědomuje, neboť se platí i tzv. nepřímé daně. Jedno z nejzákladnějších rozlišení daní je podle vazby na důchod poplatníka: na daně přímé a nepřímé; daně přímé platí poplatník na úkor svého důchodu a předpokládá se, ţe je nemůţe přenést na jiný subjekt. Jedná se o daně z důchodů a daně majetkové, případně o odaně z hlavy /daň z hlavy se rozumí daň uloţená kaţdému poplatníkovi bez ohledu na jeho příjem. Je pro všechny stejná./ u daní nepřímých se předpokládá, ţe je subjekt, který daň odvádí, neplatí z vlastního důchodu, ale ţe je přenáší na jiný subjekt. Daň je přenesena prostřednictvím zvýšení ceny. Mezi daně nepřímé řadíme daně ze spotřeby a obratů, daň z přidané hodnoty a také cla. Daňové zákonodárství zohledňuje rozdíl mezi přímými a nepřímými daněmi i terminologicky. Subjet u daní přímých se nazývá poplatník, zatímco u nepřímých daní jsou subjekty dva : plátce – odevzdává daň finančnímu úřadu a poplatník – fakticky ji platí v podobě vyšší ceny.2 Uţ jen při běţném nákupu v obchodech nebo při nákupu pohonných hmot se podílíme na placení daní, tz., ţe daně více či méně platíme všichni. Dále záleţí na okolnostech, zda

1

KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie – úvod do problematiky. 2. vyd. Praha: ASPI, a.s., 2009, s. 120, ISBN

978-80-7357-423-9; str. 9

2

KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika, 5.aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010,

s. 276, ISBN 978-80-7357-574-8; str. 20

7

osoby jsou zaměstnanci nebo podnikají nebo vlastní nějaký majetek, který nabyl formou dědictví či nákupem nemovitostí apod. Výčet daní – daň z přidané hodnoty, daň z příjmů, silniční daň, daň z nemovitostí, daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí, spotřební daně a ekologické daně – uvádí na svých stránkách česká daňová správa, kde má poplatník moţnost získat základní informace o tom, jakému příslušnému finančnímu úřadu má daň zaplatit, v jaké výši a jsou zde i aktuální tiskopisy, které se musí vyplnit, na základě kterých se daně platí.3 Vzhledem k tomu, ţe s informacemi o platbě daní by měl být obeznámen kaţdý občan, aby následně nemuselo k vymáhání daní dojít, neboť podle mne je lepší dodrţovat platné zákony neţ následně řešit problémy. Samotné daně jsou významnou částkou státního rozpočtu – úplný rozpis je uveřejněn v zákonu číslo 455/2011 Sb., bez kterých by nemohl chod ekonomiky státu vůbec existovat, proto se musí nedodrţování platby daní vymáhat.

3 Česká daňová správa [online] © 2006-2011 [cit. 2012-05-10]. Dostupné z WWW:

8

1. Správa daní 1.1. Daňová správa v České republice Základní agendu daňové správy tvoří správa daní. Jedná se o:  Daň z příjmů fyzických osob (viz zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů)  Daň z příjmů právnických osob (viz zákon č. 586/1992 Sb, o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů)  Daň z přidané hodnoty (viz zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů)  Daň silniční (viz zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů)  Daň z nemovitostí (viz zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů)  Daň z převodu nemovitostí (viz zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů)  Daň dědická (viz zákon č. 357/1992 Sb, o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů)  Daň darovací (viz zákon č. 357/1992 Sb, o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů) DPH je paralelně spravována téţ Celní správou České republiky. Postavení a kompetence orgánů daňové správy jsou upraveny zákonem č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů. Daňová správa je v České republice tvořena třístupňovou soustavou územních finančních orgánů (ÚFO), podřízených Ministerstvu financí. Daňovou správu (ÚFO) tvoří:

9

 Generální finanční ředitelství 4  finanční ředitelství  finanční úřady Ministerstvo financí Je ústředním orgánem státní správy pro daně, a to jako správní úřad s celostátní působností. Jeho postavení a kompetence jsou upraveny především:  zákonem č. 2/1969 Sb. , o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, tedy základním kompetenčním zákonem, který upravuje působnost všech ministerstev v České republice a základní zásady jejich práce,  zákonem č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů (dále ZÚFO), který mimo jiné upravuje vertikální řídící vztahy uvnitř daňové správy. Daňová problematika přirozeně tvoří pouze část kompetencí Ministerstva financí. Ministerstvo financí v daňové oblasti zejména:  zajišťuje tvorbu návrhů zákonů a jiných právních předpisů v oblasti daní. To se týká jak hmotněprávních předpisů, které upravují jednotlivé druhy daní, tak procesněprávní úpravy správy daní,  zabezpečuje pro oblast daní úkoly související se sjednáváním mezinárodních smluv, s rozvojem mezistátních styků a mezinárodní spolupráce,  zabezpečuje analytické a koncepční úkoly v oblasti daní a daňovou politiku,  řídí Generální finanční ředitelství a jeho prostřednictvím finanční ředitelství a finanční úřady,  vykonává správu daní v rozsahu stanoveném DŘ,  přezkoumává rozhodnutí Generálního finančního ředitelství vydaná ve správních řízeních,  můţe pověřit ÚFO jednáním ve věcech mezinárodní pomoci při správě daní a ve věcech mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek podle zákona č. 191/2004 Sb. , o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 253/2000 Sb. , o mezinárodní

4 Česká daňová správa [online] © 2006-2011 [cit. 2012-05-15]. Dostupné z WWW:

10

pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních5 orgánech, ve znění pozdějších předpisů.  v odůvodněných případech provádí úkony nebo dílčí řízení nebo jiné postupy, které jinak patří do pravomoci ÚFO, anebo se můţe na provádění těchto úkonů nebo dílčích řízení nebo jiných postupů podílet,  v odůvodněných případech můţe pověřit jiný neţ místně příslušný ÚFO správou některých daní, řízením o přestupcích, nebo výkonem dalších působností, Celá agenda daní Ministerstva financí je v současnosti soustředěna do sekce 05 Daně a cla, v jejímţ čele stojí náměstek ministra financí. Sekci 05 tvoří: 1. Odbor 15 – Daně z příjmů 2. Odbor 18 – Nepřímé daně 3. Odbor 25 – Strategie daňové politiky a správy 4. Odbor 26 – Majetkové daně, daň silniční, poplatky a oceňování 5. Odbor 28 – Účetnictví a audit 6. Odbor 32 – Daňová legislativa 7. Samostatné oddělení 904 – Správní činnosti Generální finanční ředitelství (GFŘ), v jehoţ čele stojí generální ředitel, jmenovaný ministrem financí. GFŘ tvoří: 1. Sekce řízení správy daní 2. Sekce metodiky a výkonu daní 3. Sekce informatiky 4. Sekce ekonomiky a komunikace Územní finanční orgány (Generální finanční ředitelství, finanční ředitelství a finanční úřady) Územní finanční orgány byly vytvořeny ZÚFO s účinností od 1. ledna 1991. ZÚFO upravuje jejich postavení, věcnou i územní působnost a řídící vztahy uvnitř daňové správy. Generální finanční ředitelství je podřízeno Ministerstvu financí. Finančních ředitelství je celkem 8 a jsou podřízena Generálnímu finančnímu ředitelství, 199 finančních úřadů je podřízeno finančním 5 Česká daňová správa [online] © 2006-2011 [cit. 2012-05-15]. Dostupné z WWW:

11

ředitelstvím.6 FŘ pro hlavní město Prahu (12 FÚ) FŘ v Praze (pro střední Čechy) (25 FÚ) FŘ v Českých Budějovicích (pro jiţní Čechy) (17 FÚ) FŘ v Plzni (pro západní Čechy) (21 FÚ) FŘ v Ústí nad Labem (pro severní Čechy) (25 FÚ) FŘ v Hradci Králové (pro východní Čechy) (25 FÚ) FŘ v Brně (pro jiţní Moravu) (46 FÚ) FŘ v Ostravě (pro severní Moravu) (28 FÚ) Územní působnost finančních úřadů je vymezena výčtem správních obvodů obcí s rozšířenou působností, resp. správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem. Přitom je odkazováno na konkrétní vymezení těchto správních obvodů ve zvláštních předpisech, kterými jsou zákon č. 314/2002 Sb. , o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, a vyhláška č. 388/2002 Sb. , o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností. Územní působnost finančních ředitelství je vymezena výčtem podřízených finančních úřadů. Na základě zmocnění v ZÚFO mohou být rozhodnutím generálního ředitele zřízeny nebo zrušeny pobočky ÚFO. Generální finanční ředitelství, finanční ředitelství a finanční úřady mají postavení správních úřadů, jsou tedy oprávněny jménem státu vykonávat vrchnostenskou správu v oblasti své působnosti. Postavení tzv. účetní jednotky má s účinností od 1. ledna 2011 Generální finanční ředitelství a je tedy oprávněno samostatně hospodařit s majetkem státu, a to rovněţ za podřízené finanční ředitelství a finanční úřady, které mají pro účely hospodaření s majetkem státu postavení jeho vnitřních organizačních jednotek. Klíčovou součástí kompetence územních finančních orgánů ÚFO je samozřejmě správa daní, ale tyto orgány zároveň vykonávají široké spektrum nejrůznějších dalších agend. Všechny finanční úřady zejména:  vykonávají správu daní podle DŘ, přičemţ fungují jako prvoinstanční orgán (druhoinstančním orgánem jsou finanční ředitelství), 6 Česká daňová správa [online] © 2006-2011 [cit. 2012-05-15]. Dostupné z WWW:

12

 provádějí řízení o přestupcích a jiných správních deliktech v oboru své působnosti,7  vykonávají kontrolu dodrţování povinností stanovených zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a ukládají v této souvislosti účetním jednotkám pokuty a povinnost odstranit protiprávní stav,  z pověření Ministerstva financí poskytují podle zákona č. 191/2004 Sb. , o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 253/2000 Sb., o mezinárodní  pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, mezinárodní pomoc při správě daní a při vymáhání některých finančních pohledávek,  převádějí výnosy daní, které vybírají a vymáhají a které nejsou příjmem státního rozpočtu, podle zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů,  vykonávají kontrolu dodrţování povinností a zákazů při značkování a barvení vybraných minerálních olejů a při značkování některých dalších minerálních olejů, značení tabákových výrobků, dodrţování zákazu prodeje lihovin a tabákových výrobků,  vybírají a vymáhají peněţitá plnění, která podle ZÚFO nebo zvláštního zákona uloţily,  z pověření ministerstva financí přezkoumávají hospodaření krajů, hlavního města Prahy a regionálních rad regionů soudrţnosti a vykonávají dozor nad přezkoumáváním hospodaření obcí, dobrovolných svazků obcí a městských částí hlavního města Prahy,  vykonávají další činnosti, stanoví-li tak jiný právní předpis. Vybrané finanční úřady zejména:  vykonávají dozor nad loteriemi a jinými podobnými hrami,  vykonávají správu odvodů za porušení rozpočtové kázně podle zákona č. 218/2000 Sb. , o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů,  vykonávají kontrolu výkonu správy poplatků, které jsou příjmem státního rozpočtu, jsou-li k jejich správě věcně příslušné jiné orgány, podle zákona č. 634/2004 Sb. , o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 549/1991 Sb. ,8 7 Česká daňová správa [online] © 2006-2011 [cit. 2012-05-15]. Dostupné z WWW:

13

o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.  přijímají a evidují splátky návratných finančních výpomocí poskytnutých Ministerstvem zemědělství v letech 1991 aţ 1995 včetně a případné úroky z nich vyplývající. Finanční ředitelství zejména:  řídí finanční úřady,  vykonávají správu daní v rozsahu stanoveném DŘ, resp. ZÚFO,  přezkoumávají rozhodnutí finančních úřadů vydaná ve správních řízeních,  vykonávají finanční kontrolu v rozsahu stanoveném zákonem č. 320/2001 Sb. , o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů,  vykonávají cenovou kontrolu a ukládají pokuty podle zákona č. 265/1991 Sb. , o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů,  provádějí řízení o přestupcích a jiných správních deliktech v oboru své působnosti,  z pověření ministerstva financí poskytují podle zákona č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, mezinárodní pomoc při správě daní a při vymáhání některých finančních pohledávek,  z pověření ministerstva financí přezkoumávají hospodaření krajů, hlavního města Prahy a regionálních rad regionů soudrţnosti a vykonávají dozor nad přezkoumáváním hospodaření obcí, dobrovolných svazků obcí a městských částí hlavního města Prahy,  přezkoumávají rozhodnutí finančních úřadů vydaná ve správních řízeních,  v odůvodněných případech provádějí úkony nebo dílčí řízení nebo jiné postupy, které jinak patří do pravomoci jimi řízených finančních úřadů, anebo se mohou na provádění těchto úkonů nebo dílčích řízení nebo jiných postupů podílet,  zpracovávají údaje získané při výkonu působnosti územních finančních orgánů ÚFO ve svém územním obvodu, a to bez ohledu na původní účel shromaţďování údajů,9 8 Česká daňová správa [online] © 2006-2011 [cit. 2012-05-15]. Dostupné z WWW: 9 Česká daňová správa [online] © 2006-2011 [cit. 2012-05-15]. Dostupné z

14

 vykonávají další činnosti, stanoví-li tak jiný právní předpis. Generální finanční ředitelství zejména:  řídí finanční ředitelství,  vykonává správu daní v rozsahu stanoveném DŘ, resp. ZÚFO,  provádí řízení o přestupcích a jiných správních deliktech v oboru své působnosti,  z pověření ministerstva financí přezkoumává hospodaření krajů, hlavního města Prahy a regionálních rad regionů soudrţnosti a vykonávají dozor nad přezkoumáváním hospodaření obcí, dobrovolných svazků obcí a městských částí hlavního města Prahy,  přezkoumává rozhodnutí finančních ředitelství vydaná ve správním řízení, nestanoví-li tento zákon ZÚFO jinak,  na základě pověření ministerstva financí zajišťuje úkoly ústředního kontaktního orgánu pro vzájemnou mezinárodní administrativní spolupráci se státními orgány jiných států a mezinárodními organizacemi v oblasti své působnosti, včetně mezinárodní koordinace řešení zjištěných případů daňových úniků, a z pověření Ministerstva financí poskytuje podle zákona č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, mezinárodní pomoc při správě daní a při vymáhání některých finančních pohledávek,vykonává působnost podle § 2 odst. 1 písm. f),  v odůvodněných případech provádí úkony nebo dílčí řízení nebo jiné postupy, které jinak patří do pravomoci jiných územních finančních orgánů ÚFO, anebo se můţe na provádění těchto úkonů nebo dílčích řízení nebo jiných postupů podílet,  zpracovává údaje získané při výkonu působnosti územních finančních orgánů ÚFO a vede centrální evidence, registry a statistiky nezbytné pro plnění úkolů územních finančních orgánů ÚFO, a to bez ohledu na původní účel shromaţďování údajů, a poskytuje tyto údaje ministerstvu financí,  podílí se na přípravě návrhů právních předpisů v oboru své působnosti,  podílí se v oboru své působnosti na zajišťování úkolů souvisejících se sjednáváním mezinárodních smluv, s rozvojem mezistátních styků a mezinárodní spolupráce,10 WWW: 10 Česká daňová správa [online] © 2006-2011 [cit. 2012-05-15]. Dostupné z WWW:

15

jakoţ i úkolů, které vyplývají pro Českou republiku z mezinárodních smluv a z členství v mezinárodních organizacích,  podílí se na zabezpečování analytických a koncepčních úkolů v oboru své působnosti; spolupracuje s Ministerstvem financí na tvorbě daňové politiky i v dalších oblastech,  vykonává další činnosti, stanoví-li tak jiný právní předpis. Vnitřní fungování ÚFO je dáno jejich organizačním řádem, který vydává Generální finanční ředitelství. Struktura finančních ředitelství je odvozena od druhů daní, resp. dalších agend, naopak struktura finančních úřadů vychází z jednotlivých fází daňového řízení.11

1.2. Nový zákon Správu daní řešil do 31.12.2010 zákon číslo 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Nově správu daní od 1.1.2011 řeší úplně nový zákon číslo 280/2009 Sb., daňový řád ze dne 22.července 2009. Tento nový zákon je z hlediska členění je rozdělen do šesti částí, ty dále na tzv. hlavy, které mají díly a následně jednotlivé paragrafy. Důvodem pro řešení problémů současného zákon zcela novým právním předpisem byla především velká kvantita změn, které bylo nutné provést, a také to, ţe zákon o správě daní a poplatků a jeho systematické řazení, obsahující často dlouhé a nepřehledné paragrafy a odstavce, by v případě jeho pouhé novelizace nemohl zajistit jeden z vytýčených cílů, kterým je větší přehlednost a lepší systematické uspořádání zákona. Nový daňový řád předmětnou materii rozloţil do většího počtu paragrafů, které jsou ovšem krátké a přehledné, coţ odpovídá poţadavkům na moderní právní předpis. Nutnost změn, které daňový řád oproti předchozí právní úpravě obsahuje, vzešla z toho, ţe zákon o správě daní a poplatků jiţ v řadě ohledů neplnil úlohu, kterou by plnit měl, neboť některá jeho ustanovení jiţ byla překonána aplikační praxí vycházející z proměnlivé a stále se vyvíjející judikatury správních soudů. Jedním z cílů, které si navrhovatel – Ministerstvo financí – od daňového řádu slibovalo, tak byla nutnost reagovat na vývoj oblasti správy daní a jejich jednotlivých instrumentů.12 Daňový řád se snaţí o jednodušší a jednoznačnější úpravu dosavadního postup při správě daní, nikoliv však o neodůvodněný zásah do vývoje uplynulých bezmála dvaceti let. Řada instrumentů zůstává ve svých principech neměnná a navazuje na tradici berní 11 Česká daňová správa [online] © 2006-2011 [cit. 2012-05-15]. Dostupné z WWW: 12 MARKOVÁ, Hana. Daňové zákony – úplná znění platná k 1. 1. 2012. 21. vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., s. 264, ISBN 978-80-247-4254-0; str. 228

16

administrativy z první poloviny dvacátého století. Lze proto konstatovat, ţe praktická aplikace řady ustanovení bude prováděna daňovými subjekty i úředníky z řad správců daně intuitivně, neboť se jedná o normy a postup, které jsou jiţ běţně pouţívány a které není důvodné měnit. Rozsáhlá materie nového daňového řádu se bohuţel nevyhnula několika málo „technickým nedostatkům“, které se předkladatel rozhodl napravit formou novely (zákon č. 30/2011 Sb.), jejímţ hlavním cílem je zamezení vzniku mezer v aplikační praxi, které by ve svých důsledcích mohly vést ke zbytečným sporům. Týká se zejména problematiky“ plných mocí, postavení prokuristy, prodlouţení lhůty, adresy pro doručování fyzickým osobám, pořadí úhrady daně či ručení právních nástupců rozdělované právnické osoby. Tato novela nabyla účinnosti k 1.3.2011, v daňovém řádu je zapracována.13 Vzhledem k tomu, ţe nový zákon je tak rozsáhlý, není pro normálního poplatníka nutností, aby znal celý zákon, ale aby se v něm uměl orientovat. Tak tedy objasněme si nový daňový řád v platném znění, který upravuje vymáhání daní po 1.1.2011. Hned v první části zákona jsou úvodní ustanovení, kde v hlavě č. 1 je vymezen předmět a účel úpravy. Zákon také upravuje postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní. Dále zákon říká, ţe správa daně je postup, jehoţ cílem je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. Zároveň je zde určeno, ţe základem pro správné zjištění a stanovení daně je daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování (dále jen „řádné daňové tvrzení“) a dodatečné daňové přiznání, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování (dále jen „dodatečné daňové tvrzení“) podané daňovým subjektem. V daném ustanovení daňový řád zavádí legislativní zkratky „řádné daňové tvrzení“ a „dodatečné daňové tvrzení“, které v sobě zahrnují jak vlastní daňové přiznání, tak i hlášení a vyúčtování, a to ať ve formě řádné či mimořádné. Daňový řád tak akcentuje zásadu součinnosti (§ 6 odst. 2), ale rovněţ i respekt k rozloţení důkazního břemene v daňovém řízení (§ 92 odst.3 a odst.5), protoţe za základ nalézacího řízení označuje daňové tvrzení a nikoliv např. vyhledávací činnost.14 Abychom věděli, co je vůbec předmětem daně, tak to nám zákon také objasňuje. 13 MARKOVÁ, Hana. Daňové zákony – úplná znění platná k 1. 1. 2012. 21. vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., s. 264, ISBN 978-80-247-4254-0; str. 228 14 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 2

17

Zákon určuje, ţe předmětem správy daní jsou daně, které jsou příjmem veřejného rozpočtu, nebo sníţením příjmu veřejného rozpočtu (dále jen „vratka“). Daní se také rozumí peněţité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek, dále peněţité plnění, pokud zákon stanoví, ţe se při jeho správě postupuje podle tohoto zákona, ale i peněţité plnění v rámci dělené správy. Zároveň se zde zahrnuje rovněţ daňový odpočet, daňovou ztrátu nebo jiný způsob zdanění a příslušenství daně, čímţ se rozumějí úroky, penále, pokuty a náklady řízení, jsou-li ukládány nebo vznikají-li podle daňového zákona. Kaţdá daň či poplatek musí být upravena v zákoně tak, aby bylo jasné, kdo, komu a proč má daň platit, jaká je výše platební povinnosti a z čeho se vypočte, dokdy a jak má být daň zaplacena apod. Tyto náleţitosti jsou označovány jako základní daňové prvky15 , které jsou daňový subjekt, objekt, základ, sazba, splatnost a placení. V některých publikacích se označují také jako konstrukční prvky daně a k výše uvedeným prvkům se přidávají ještě korekční prvky daně, rozpočtové určení a správce daně.16 Samotná daňová povinnost vzniká okamţikem, kdy nastaly skutečnosti, které jsou podle zákona předmětem daně, nebo skutečnosti tuto povinnost zakládající. Daňový řád nově rozlišuje mezi pojmy daň a daňová povinnost. Tato skutečnost je patrná nejen z komentovaného ustanovení, ale rovněţ i například z § 152. Pro označení peněţitého plnění do (či ze) státního rozpočtu pouţívá daňový řád pojem daň. Daň je konkrétním číselným vyjádřením daňové povinnosti. Ačkoliv pojem daňová povinnost není daňovým řádem vymezen, lze jeho obsah dovodit z kontextu právního řádu a z důvodové zprávy. Daňovou povinností je tak povinnost daňového subjektu uhradit v určené lhůtě číselně konkrétně vyjádřenou daň. Daňové povinnosti odpovídá právo státu na inkaso takto vymezené daně(v předem stanovený čas). Daňová povinnost daňového subjektu společně s „daňovým právem“ státu pak vytváří soubor práv a povinností tvořících daňověprávní vztah, který se realizuje v rámci daňového řízení (§134), a to jak v rovině nalézací, platební či v rámci řízení o mimořádných či dozorčích opravných prostředcích. S daňovou povinností pojí i vznik daňové pohledávky, resp. daňového dluhu. Pro konkretizaci vzniku daňové povinnosti v případě jednotlivých daní odkazuje daňový řád na speciální zákony upravující specializovanou materii.17 15 MRKÝVKA, P. a kolektiv, Finanční právo a finanční správa. II díl. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 15 16 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 5 17 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 5-6

18

Tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení se pouţijí, neupravuje-li jiný zákon správu daní jinak. Druhá hlava zákona obsahuje základní zásady správy daní a určuje, ţe správa daní je neveřejná. Osoby zúčastněné na správě daní a úřední osoby jsou povinny za podmínek stanovených tímto nebo jiným zákonem zachovávat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti se správou daní dozvěděly. Zde se dovídáme o tom, ţe správce daně postupuje při správě daní v souladu se zákony a jinými právními předpisy (dále jen "právní předpis"). Zákonem se pro účely tohoto zákona rozumí téţ mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu. Dále určuje, ţe správce daně uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimţ mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena. Zároveň šetří práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů a třetích osob (dále jen "osoba zúčastněná na správě daní") v souladu s právními předpisy a pouţívá při vyţadování plnění jejich povinností jen takové prostředky, které je nejméně zatěţují a ještě umoţňují dosáhnout cíle správy daní.

19

2. Pravomoc správce daně Abychom mohli řešit pravomoc správce daně, tak si nejprve musíme říci, kdo vlastně správcem daně je. Dle zákona je správcem daně správní orgán nebo jiný státní orgán (dále jen "orgán veřejné moci") v rozsahu, v jakém mu je zákonem nebo na základě zákona svěřena působnost v oblasti správy daní. Správním orgánem se pro účely tohoto zákona rozumí orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jiný orgán a právnická nebo fyzická osoba, pokud vykonává působnost v oblasti veřejné správy. Také má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech souvisejících se správou daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost. Správce daně má také povinnosti, které mu zákon ukládá. Musí umoţnit osobám zúčastněným na správě daní uplatňovat jejich práva a v souvislosti se svým úkonem jim poskytne přiměřené poučení o jejich právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu potřebné nebo stanoví-li tak zákon. Zároveň podle moţností vychází osobám zúčastněným na správě daní vstříc. Úřední osoby jsou povinny vyvarovat se při správě daní nezdvořilostí. Správce daně postupuje bez zbytečných průtahů a postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady. Z důvodu hospodárnosti můţe konat správce daně úkony pro různá řízení společně. Ze spisu, popřípadě z rozhodnutí vydaného na základě těchto úkonů, musí být zřejmé, ke které povinnosti a s jakým výsledkem byly úkony učiněny. Správce daně při dokazování hodnotí důkazy podle své úvahy, posuzuje kaţdý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlíţí ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo. Dále dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Také musí vycházet ze skutečného obsahu právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro správu daní. Jiţ zmiňovanou pravomoc správce daně rovněţ upravuje zákon, který říká, ţe správce daně vede daňová řízení a jiná řízení podle daňového zákona, provádí vyhledávací činnost, kontroluje plnění povinností osob zúčastněných na správě daní, vyzývá ke splnění povinností, zabezpečuje placení daní. Dále pro účely správy daní můţe zřídit a vést registry a evidence daňových subjektů a jejich daňových povinností.

2.1. Úřední osoba 20

Pravomoc správce daně vykonává prostřednictvím úředních osob, kterou je buď zaměstnanec a bezprostředně se podílí na výkonu pravomoci správce daně, nebo osoba oprávněná k výkonu pravomoci správce daně zákonem nebo na základě zákona. Úřední osoba prokazuje svoje oprávnění k úkonům při správě daní sluţebním průkazem, pokud tak stanoví zákon, popřípadě jiným způsobem. O tom, kdo je v dané věci úřední osobou, se provede úřední záznam a správce daně o tom osobu zúčastněnou na správě daní na poţádání informuje. Úřední osoba na poţádání osoby zúčastněné na správě daní sdělí své jméno, příjmení, sluţební nebo obdobné označení, a ve kterém organizačním útvaru správce daně je zařazena. Protoţe je pravomoc úředních osob v rámci správy daní značně rozsáhlá, je povinností úřední osoby ji prokázat, tj. prokázat svoje oprávnění zahájit a vést řízení, či oprávnění poţadovat po daňovém subjektu splnění určité výzvy apod. U těch osob, jimţ jiný zákon stanoví, ţe jsou jim vydány sluţební průkazy, slouţí jako důkaz, ţe jejich drţitel pravomocí úřední osoby disponuje. Zákon o územních finančních orgánech zakotvuje pravomoc pro Ministerstvo financí vydat vyhláškou vzor průkazu zaměstnance územního finančního orgánu. Od 1.1.2011 jde o vyhlášku č. 249/2010Sb., kterou se stanoví vzor průkazu zaměstnance v územním finančním orgánu. Tudíţ pakliţe bude úřední osobou pracovník finančního úřadu, je povinen mít tento sluţební průkaz při výkonu správy daně u sebe a prokázat se jím. Pokud bude správcem daně jiný orgán veřejné moci neţ územní finanční orgán, jehoţ pracovníci nemají zákonem stanovenu povinnost mít sluţební průkaz, budou povinni prokázat svoji pravomoc jiným způsobem, například pověřením nadřízeného či organizačním řádem.18

18 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 51-52

21

3. Lhůta pro placení daně 3.1. Registrační povinnost S tématem lhůty pro placení daně souvisí nejprve registrační povinnost, kterou začíná v zákoně část třetí. Má-li někdo za povinnost platit daně, musí daňový subjekt, který obdrţí povolení nebo získá oprávnění vykonávat činnost, která je zdrojem příjmů, které jsou předmětem daně, nebo jejíţ výsledky jsou předmětem daně, je povinen do 30 dnů podat přihlášku k registraci u příslušného správce daně. Tato lhůta začne běţet následující den po dni účinnosti povolení nebo oprávnění. Pro účely tohoto zákona se rozumí dnem účinnosti povolení nebo oprávnění den, kdy je daňový subjekt podle zákona, na jehoţ základě bylo vydáno, oprávněn začít tuto činnost vykonávat. Začne-li daňový subjekt, který nesplňuje podmínky pro registraci podle odstavce 1 § 125, vykonávat činnost, jejíţ výsledky jsou předmětem daně, nebo pobírat příjmy, které jsou předmětem daně, je povinen do 30 dnů podat přihlášku k registraci u příslušného správce daně, který rozhodne o jeho registraci. Tato lhůta začne běţet ode dne, ve kterém daňový subjekt s činností započal, nebo dnem, ve kterém příjmy přijal, s tím, ţe rozhodný je den, který nastane dříve. Daňový subjekt se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí, který naplní podmínky podle odstavce 1 § 125 nebo odstavce 3 § 125, je rovněţ povinen podat přihlášku k registraci. Plátce daně je povinen podat přihlášku k registraci u správce daně nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy mu vznikla povinnost vykonávat daňovým zákonem stanovené úkony. Ve lhůtě podle odstavce 5 § 125 je plátce daně povinen podat přihlášku i za plátcovu pokladnu. Při registraci plátcovy pokladny plátce daně určí osobu, která je oprávněna jednat za tuto plátcovu pokladnu jeho jménem. V přihlášce k registraci je daňový subjekt povinen uvést všechny nutné údaje – tzn. jméno a příjmení nebo název, místo pobytu nebo sídlo, místo podnikání, popřípadě další adresu pro doručování, obecný identifikátor pro vytvoření daňového identifikačního čísla, daňové identifikační číslo přidělené v zahraničí, pokud bylo daňovému subjektu přiděleno, údaje o povolení nebo oprávnění k činnosti, která je zdrojem příjmů, které jsou předmětem daně, nebo jejíţ výsledky jsou předmětem daně, čísla všech svých účtů u poskytovatelů platebních sluţeb, jakoţ i u poskytovatelů platebních sluţeb v zahraničí, pokud jsou uţívány v souvislosti s činností, která je zdrojem příjmů, které jsou předmětem daně, nebo jejíţ 22

výsledky jsou předmětem daně, daně, ke kterým má být registrován, organizační jednotky, které jsou plátcovou pokladnou. Právnická osoba uvede kromě údajů podle odstavce 1 § 127 téţ osoby, které jsou jejím jménem oprávněny jednat podle §24 odst. 2 a 3. V přihlášce k registraci musí daňový subjekt téţ výslovně prohlásit, ţe jde o jeho první daňovou registraci, nebo uvést, u kterého správce daně a kdy byl registrován, jaké mu bylo přiděleno daňové identifikační číslo, a jméno nebo název, pod kterým byl registrován. Fyzická osoba s bydlištěm v zahraničí, která nemá přidělen obecný identifikátor, uvede v přihlášce k registraci své datum narození. Právnická osoba se sídlem v zahraničí, která nemá přidělen obecný identifikátor, je povinna si vyţádat identifikační číslo u příslušného orgánu veřejné moci; v tomto případě můţe správce daně na základě její ţádosti lhůtu pro podání přihlášky k registraci prodlouţit. Registrační povinnost lze plnit i podáním na tiskopise vydaném Ministerstvem průmyslu a obchodu učiněným u příslušného ţivnostenského úřadu, který je bezodkladně doručí příslušnému správci daně; § 72 odst. 3 se pouţije obdobně. Lhůta pro vyřízení podání počíná běţet jeho doručením příslušnému správci daně. Dojde-li ke změně údajů, které je povinen daňový subjekt uvádět při registraci, a to včetně zániku jeho daňové povinnosti u některé z daní, je povinen tuto změnu oznámit správci daně do 15 dnů ode dne, kdy nastala, popřípadě poţádat o zrušení registrace, jsou-li pro to dány důvody.

3.1.1. Osoby bez povinnosti se registrovat Abychom si však nemysleli, ţe se musí registrovat všichni lidé, neboť jak uţ jsme si v úvodu řekli, ţe daně vlastně platíme všichni, musím uvést, ţe registrační povinnost nevzniká daňovému subjektu, u kterého vznikla jen nahodilá nebo jednorázová daňová povinnost, dále daňovému subjektu, u kterého je předmětem daně pouze nemovitost /v tomto případě poplatník podává přímo přiznání z nemovitosti, popřípadě podává dílčí přiznání, které podává v případě, ţe mu nastaly změny v nemovitostech - buď nabyl jiné nemovitosti nebo mu naopak nějaké ubyly/ a poplatníkovi, který má výhradně povinnost platit daň nepřímo prostřednictvím plátce daně.

3.2. Daňové tvrzení Samotná lhůta pro placení daně vychází z toho, ţe bylo podáno řádné daňové tvrzení, které je povinen podat kaţdý daňový subjekt, kterému to zákon ukládá, nebo daňový subjekt, 23

který je k tomu správcem daně vyzván. Daňový subjekt je povinen v řádném daňovém tvrzení sám vyčíslit daň a uvést předepsané údaje, jakoţ i další okolnosti rozhodné pro vyměření daně a ta je splatná v poslední den lhůty stanovené pro podání řádného daňového tvrzení. §135-6 Lhůty pro placení daní souvisí s podáním daňového přiznání, na coţ zákon pamatuje v hlavě IV, kde říká, ţe daňové přiznání u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců, se podává nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Jde-li o daňový subjekt, který má zákonem uloţenou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehoţ daňové přiznání zpracovává a podává poradce, podává se daňové přiznání podle odstavce 1 § 136 nejpozději do 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. To platí jen, je-li příslušná plná moc udělená tomuto poradci uplatněna u správce daně před uplynutím tříměsíční lhůty podle odstavce 1 § 136. Pokud v šestiměsíční lhůtě podle věty první tento poradce zemře nebo zanikne, zůstává tato lhůta zachována. Daňové přiznání u daní vyměřovaných na zdaňovací období, které činí 12 měsíců, se podává nejpozději do konce prvního měsíce, jímţ začíná běh zdaňovacího období. Je-li zdaňovací období kratší neţ 1 rok, podává se daňové přiznání do 25 dnů po uplynutí zdaňovacího období. Tuto lhůtu nelze prodlouţit. Zároveň můţe nastat situace, ţe daňovému subjektu nevznikla ve zdaňovacím období daňová povinnost k dani, ke které je registrován, sdělí tuto skutečnost rovněţ správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání.

3.2.1. Opravné daňové tvrzení Někdy se stane, ţe před uplynutím lhůty k podání daňového přiznání nebo vyúčtování můţe daňový subjekt nahradit daňové přiznání nebo vyúčtování, které jiţ podal, opravným daňovým přiznáním nebo opravným vyúčtováním. Lhůta pro podání daňového přiznání je upravena tak, ţe přiznání lze podat kdykoliv před jejím uplynutím. Zjistí-li daňový subjekt, ţe podal daňové přiznání, přičemţ se v tomto přiznání dopustil chyby, můţe ještě před uplynutím lhůty pro podání daňového přiznání podat daňové přiznání nové. Toto nové daňové přiznání zákon označuje za opravné daňové přiznání. Stěţejní je přitom to, aby dosud neuplynula lhůta pro podání řádného daňového přiznání.19 V řízení se dále postupuje podle tohoto opravného daňového přiznání nebo opravného vyúčtování a k předchozímu daňovému přiznání nebo vyúčtování se nepřihlíţí. Takto lze nahradit i dodatečná daňová přiznání nebo dodatečná vyúčtování nebo jiţ podaná opravná 19 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 305

24

přiznání nebo opravná vyúčtování. Postup opravného daňového přiznání lze uţít i vícekrát. Zjistí-li daňový subjekt, ţe opravné daňové přiznání je rovněţ nesprávné, můţe podat nové opravné daňové přiznání. Opravit lze přitom nejenom řádné daňové přiznání, ale také dodatečné daňové přiznání. I zde je však nutno respektovat lhůtu k jeho podání.20

3.2.2. Vyměření daně Aby daně byly uhrazeny ve správné výši, musí být daň také správně vyměřena. Tu lze vyměřit na základě daňového přiznání nebo vyúčtování, nebo z moci úřední. Podle výsledků vyměřovacího řízení správce daně vyměří daň, kterou předepíše do evidence daní, vyměřením daně se rozumí i stanovení daně plátci daně k přímé úhradě. Je-li daň vyměřená správcem daně vyšší neţ daň tvrzená daňovým subjektem, je rozdíl splatný v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne právní moci platebního výměru. Ve stejné náhradní lhůtě je splatná i daň vyměřená z moci úřední. Předně je nutno zdůraznit, ţe jde o náhradní lhůtu splatnosti, tudíţ úrok z prodlení se bude počítat od původního dne splatnosti. Náhradní lhůta splatnosti je pro kaţdý způsob vyměření odvozena od právní moci platebního výměru. Fakticky je tak dosaţeno odkladného účinku odvolání, pokud dojde k podání proti platebnímu výměru.21 Platební výměr nemusí správce daně daňovému subjektu vţdy vyměřovat a oznamovat – to platí v případě, ţe se neodchyluje vyměřená daň od daně tvrzené daňovým subjektem, to ale neplatí, pokud byl zahájen postup k odstranění pochybností. Platební výměr musí vţdy správce daně zaloţit do spisu. Při vystavení platebního výměru se za den doručení daňovému subjektu povaţuje poslední den lhůty pro podání daňového přiznání nebo vyúčtování, a bylo-li daňové přiznání nebo vyúčtování podáno opoţděně, den, kdy došlo správci daně. Daňový subjekt je oprávněn vyţádat si od správce daně stejnopis platebního výměru, který správce daně zašle daňovému subjektu do 30 dnů ode dne, kdy obdrţel jeho ţádost; je-li ţádost podána před okamţikem vydání platebního výměru, běţí tato lhůta ode dne jeho vydání. Neodchyluje-li se vyměřená daň od daně tvrzené daňovým subjektem, nelze se proti platebnímu výměru, kterým je tato daň stanovena, odvolat, to neplatí, pokud byl platební výměr vydán na základě rozhodnutí 20 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 305-306 21 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 306-307

25

o závazném posouzení. Změna v placení daně můţe nastat, zjistí-li daňový subjekt, ţe daň má být vyšší neţ poslední známá daň, tak je povinen podat do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém to zjistil, dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování a ve stejné lhůtě rozdílnou částku uhradit. Tato povinnost trvá, pokud běţí lhůta pro stanovení daně. Poslední známá daň je výsledná daň, jak byla správcem daně dosud pravomocně stanovena v dosavadním průběhu daňového řízení o této dani. Daňový subjekt je oprávněn také podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň niţší, neţ je poslední známá daň, jestliţe vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nasvědčují tomu, ţe daň byla stanovena v nesprávné výši. Je otázkou, zda za nové skutečnosti nebo důkazy je moţno povaţovat pouhou chybu daňového subjektu. Pouhá chyba (např. v zaúčtování) by tak měla být důvodem pro podání dodatečného daňového přiznání na daň niţší. Ostatně správci daně jiţ nyní zohledňují například tyto chyby: chybná aplikace daňových zákonů, např.: daňový subjekt přiznal a odvedl DPH v sazbě 20% namísto správné sazby 14% daňový subjekt zaúčtoval nějaký doklad (příjem) dvakrát, daňový subjekt zdanil něco, co mělo být od daně osvobozeno či co nemělo být předmětem daně vůbec, daňový subjekt si neuplatnil v daňovém přiznání slevu na dani, daňový subjekt do řádného přiznání k dani z nemovitostí uvedl nesprávný počet nadzemních podlaţí či uvedl nesprávnou výměru, daňový subjekt do řádného přiznání k dani silniční uvedl nesprávný počet měsíců pouţívání vozidla k podnikání, daňový subjekt zapomněl zahrnout do řádného daňového přiznání nějaké daňové doklady, které mají vliv na výši jeho daňové povinnosti.22

3.2.3. Dodatečné daňové tvrzení Dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň niţší, neţ je poslední známá daň, není přípustné, pokud některé z rozhodnutí, z něhoţ vyplývá poslední známá daň, bylo učiněno podle pomůcek nebo vydáno na základě sjednání daně. Také daňový subjekt je oprávněn podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování, kterým se nemění 22 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 311-312

26

poslední známá daň, ale pouze údaje daňovým subjektem dříve tvrzené. V dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování uvede daňový subjekt rozdíl oproti poslední známé dani a den jeho zjištění, v případě dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování uvede i důvody pro jeho podání. Dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování není přípustné k dani, která je předmětem probíhající daňové kontroly, popřípadě je-li předmětem výzvy , která byla oznámena daňovému subjektu, nebo je-li o této dani zahájeno řízení o mimořádném opravném prostředku, dozorčím prostředku nebo řízení o ţalobě podané proti rozhodnutí správce daně, tyto skutečnosti přerušují běh lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování, nová lhůta počne běţet od ukončení daňové kontroly, podle jejíhoţ výsledku se poslední známá daň nemění, nebo od právní moci dodatečného platebního výměru, byl-li na základě daňové kontroly vydán, popřípadě od právní moci rozhodnutí, kterým je ukončeno řízení o mimořádném opravném prostředku, dozorčím prostředku nebo řízení o ţalobě podané proti rozhodnutí správce daně. Stane-li se, ţe daňový subjekt podá dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování ještě před vyměřením daně, popřípadě před jejím doměřením, řízení zahájené tímto podáním se zastaví. Údaje uvedené v takto podaném dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování se vyuţijí při vyměření nebo doměření této daně. Daň dodatečně tvrzená daňovým subjektem je splatná v náhradní lhůtě splatnosti do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém to zjistil. Podá-li daňový subjekt dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování, souvisí s tím i moţnost doměření daně a následně také splatnost daně. Daň lze tedy doměřit na základě dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování, nebo z moci úřední. Právní moc dosavadních rozhodnutí o stanovení daně není jejímu doměření na překáţku. Podle výsledků doměřovacího řízení doměří správce daně daň ve výši rozdílu poslední známé daně a částky nově zjištěné a tento doměřený rozdíl na dani současně předepíše do evidence daní; doměřením daně se rozumí i dodatečné stanovení daně plátci daně k přímé úhradě. K doměření z moci úřední můţe dojít pouze na základě výsledku daňové kontroly. Zjistí-li správce daně nové skutečnosti nebo důkazy mimo daňovou kontrolu, na jejichţ základě lze důvodně předpokládat, ţe bude daň doměřena, můţe správce daně vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného daňového tvrzení a stanovit náhradní lhůtu. Nevyhoví-li daňový subjekt této výzvě ve stanovené lhůtě, můţe správce daně doměřit daň podle pomůcek. Pokud jsou v doměřovacím řízení zjištěny pouze rozdíly v jednotlivých údajích, na základě kterých byla stanovena poslední známá daň, a na základě toho nedojde 27

ke změně poslední známé daně, uvede správce daně ve výroku dodatečného platebního výměru, ţe daň se neodchyluje. Je-li doměřená daň vyšší neţ daň dodatečně tvrzená daňovým subjektem, je rozdíl splatný v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne právní moci platebního výměru. Ve stejné náhradní lhůtě je splatná i daň doměřená z moci úřední. Neodchyluje-li se doměřovaná daň od daně dodatečně tvrzené daňovým subjektem /tzv. hypotéza/, správce daně nemusí daňovému subjektu výsledek doměření oznamovat dodatečným platebním výměrem, to neplatí, pokud byl zahájen postup k odstranění pochybností. Dodatečný platební výměr správce daně zaloţí do spisu , ale daňovému subjektu to musí také oznámit. Za den doručení dodatečného platebního výměru daňovému subjektu se povaţuje poslední den lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování, a bylo-li dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování podáno opoţděně, den, kdy došlo správci daně. Ustanovení však jiţ neobsahuje nic o tom, ţe by dispozice neplatila tam, kde byl zahájen postup k odstranění pochybností. Je otázkou, zda v případě, kdy je na základě postupu k odstranění pochybností vydán a doručován dodatečný platební výměr shodný s dodatečným daňovým přiznáním či vyúčtováním daňového subjektu, je za datum doručení nutno povaţovat (i) datum skutečného doručení poslední den lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání či vyúčtování. Odpověď na tuto otázku je přitom zcela zásadní, jelikoţ rozhoduje o tom, zda v případě vykázaného daňového odpočtu na dani z přidané hodnoty vznikne daňovému subjektu úrok z přeplatku či nikoliv. Datum doručení totiţ určuje právní moc, a tudíţ datum doměření daně. Od tohoto data je pak odvozeno, dokdy má být nadměrný odpočet vrácen. A má-li být doměřováno postupem podle komentovaného ustanovení, tj. zpětně k datu podání dodatečného daňového přiznání či vyúčtování, úrok z přeplatku ve smyslu ustanovení §155 odst. 5 vznikne téměř vţdy.23 Daňový subjekt je také oprávněn vyţádat si od správce daně stejnopis dodatečného platebního výměru, který správce daně zašle daňovému subjektu do 30 dnů ode dne, kdy obdrţel jeho ţádost; je-li ţádost podána před okamţikem vydání dodatečného platebního výměru, běţí tato lhůta ode dne jeho vydání. Dále zákon řeší, ţe neodchyluje-li se doměřená daň od daně dodatečně tvrzené daňovým subjektem, nelze se proti dodatečnému platebnímu výměru, kterým je tato daň stanovena, odvolat; to neplatí, pokud byl dodatečný platební výměr vydán na základě rozhodnutí o závazném posouzení. 23 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 317

28

S lhůtou pro placení daně souvisí i postup při nepodání daňového tvrzení. Nebylo-li podáno řádné daňové tvrzení, vyzve správce daně daňový subjekt k jeho podání a stanoví náhradní lhůtu. Nevyhoví-li daňový subjekt této výzvě ve stanovené lhůtě, můţe správce daně vyměřit daň podle pomůcek. Předně by měl správce daně objasnit, proč osobu, které ukládá povinnost podat daňové přiznání, povaţuje za daňový subjekt. Správce daně by tak měl uvést naplnění podmínek §20 odst. 1. Uvedenou povinnost lze totiţ uloţit jen a pouze daňovému subjektu. Dále by mělo být objasněno, zda daňový subjekt skutečně měl povinnost podat řádné daňové tvrzení. Správce daně není na základě komentovaného ustanovení oprávněn vyzvat k podání řádného tvrzení někoho, koho povinnost podat řádné daňové tvrzení ze zákona nestíhá.24

3.2.4. Doměření daně Pokud lze důvodně předpokládat, ţe bude daň doměřena, můţe správce daně vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného daňového tvrzení a stanovit náhradní lhůtu. Nevyhoví-li daňový subjekt této výzvě ve stanovené lhůtě, můţe správce daně doměřit daň podle pomůcek. Jelikoţ je toto ustanovení spojeno s pojmem doměření daně, nelze takto postupovat tam, kde dosud neexistuje poslední známá daň. Co se týče pojmu „důvodně předpokládat“, správce daně nemá povinnost zjišťovat, zda podmínky u daňového subjektu naplněny jsou či nikoliv. K výzvě správce daně přistoupí pouze tehdy, kdy mu je tato skutečnost známa z jeho úřední činnosti či jiným způsobem. Dotazování před začátkem daňové kontroly není povinností, avšak v určitých případech se můţe jevit jako více neţ vhodná realizace zásady poučovací. Zejména u daňových subjektů, které nemají povědomí o daňových zákonech (např. drobní ţivnostníci). Také tato výzva (rozhodnutí) musí obsahovat odůvodnění. Mimo objasnění, zda je povinnost skutečně ukládána daňovému subjektu, je dalším poţadavkem objasnění důvodných okolnosti nasvědčují tomu, ţe lze daň doměřit. Účelem a smyslem výzvy je totiţ umoţnit šetřit náklady řízení, kdyţ k tomu je daňový subjekt motivován tím, ţe v případě doměrku bude příslušenství daně niţší, neţ kdyby byla provedena nákladná daňová kontrola. Neuvedení důvodných okolností by tak z této výzvy činilo pouhou formalitu, kterou by správce daně prováděl pouze za účelem nachytat daňový subjekt na tom, ţe na sebe řekne i něco, co správce daně dosud neví. Správce daně je povinen zjištěné okolnosti osvětlit 24 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 319

29

v odůvodnění, a to včetně uvedení, v čem spatřuje důvodnost toho, ţe tyto by směřovaly k doměření daně. Je-li daňový subjekt přesvědčen o tom, ţe poslední známá daň je stanovena ve správné výši, musí toto své přesvědčení dát správci daně patřičně najevo – například podáním dodatečného daňového tvrzení se shodnými hodnotami jako řádné daňové tvrzení, případně oznámením ve výše uvedeném smyslu. Přitom toto oznámení je nutno povaţovat za vyhovění výzvě a za dodatečné daňové tvrzení v materiálním smyslu, neboť nelze vyloučit, ţe i správce daně se můţe mýlit. Daňový subjekt musí mít moţnost na tuto alternativu náleţitě reagovat, aniţ by správce daně mohl přejít na pomůcky, s ohledem na skutečnost, ţe proti výzvě je odvolání ze zákona vyloučeno.25

3.2.5. Zaokrouhlování daně Důleţité pro správnou lhůtu zaplacení daně a po správném výpočtu daně i správné zaokrouhlování daně. Daň se zaokrouhluje na celé koruny nahoru, a to jak v řádném daňovém tvrzení nebo dodatečném daňovém tvrzení, tak i při stanovení daně správcem daně. Záloha na daň se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru. Výpočet na základě daňové sazby, koeficientů, ukazatelů a výsledek přepočtu měny se provádí s přesností na dvě platná desetinná místa. Postupné zaokrouhlování ve dvou nebo více stupních je nepřípustné. Pro výpočet úroku náleţejícího za 1 den se při pouţití repo sazby České národní banky za rok povaţuje 365 dnů.

3.2.6. Splatnost daně Samotná lhůta pro placení daně začne běţet dnem splatnosti daně. Byl-li před uplynutím lhůty pro placení daně správcem daně učiněn úkon přerušující běh lhůty pro placení daně, běţí lhůta pro placení daně znovu ode dne, v němţ byl tento úkon učiněn. Pro úkon přerušujícím běh lhůty pro placení daně je zahájení exekučního řízení podle tohoto nebo jiného zákona, zřízení zástavního práva, nebo oznámení rozhodnutí o posečkání. Dále zákon stanoví, ţe lhůta pro placení daně neběţí po dobu vymáhání daně soudem nebo soudním exekutorem, přihlášení daňové pohledávky do insolvenčního řízení nebo do veřejné draţby, daňové exekuce sráţkami ze mzdy, nebo doţádání mezinárodní pomoci při vymáhání nedoplatku. Lhůta pro placení daně končí nejpozději uplynutím 20 let od jejího počátku, 25 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 319-320

30

s výjimkou nedoplatku zajištěného zástavním právem, které se zapisuje do příslušného veřejného registru, zaniká právo vybrat a vymáhat nedoplatek uplynutím 30 let po tomto zápisu. Pomocí přechodného ustanovení §264 odst. 4 reguluje daňový řád běh lhůty pro placení daně, která započala běţet podle zákona o právě daní a poplatků, po účinnosti daňového řádu. V rámci jednoho odstavce daňový řád fakticky upravuje čtyři situace, a to počátek běhu lhůty, délku lhůty, účinky právních skutečností, které přerušují běh lhůty podle §70 odst.2 SpDP, a účinky právních skutečností, které podle daňového řádu běh lhůty staví a přerušují. Běh lhůty pro placení daně, resp. lhůty pro promlčení práva vymáhat daňové nedoplatky, která započala běţet před nabytím účinnosti daňového řádu, se po nabytí účinnosti daňového řádu posuzuje podle pravidel uvedených v daňovém řádu. Toto pravidlo se týká pouze běhu lhůty, nikoliv určení jejího počátku, protoţe pro ten jsou rozhodná pravidla podle zákona o správě daní a poplatků. Pro určení délky lhůty rovněţ platí nová pravidla (podle daňového řádu). Pokud jde o právní skutečnosti, které podle § 70 odst. 2 SpDP přerušovaly běh lhůty, je třeba jejich účinky posoudit podle pravidel platných v zákoně o správě daní a poplatků, resp. podle judikatury jeţ je rozvinula. Poslední ze situací, které daňový řád v souvislosti s během lhůty pro placení daně řeší, jsou skutečnosti, které staví či přerušují běh lhůty pro placení daně a jsou v daňovém řádu vymezeny nově. Tyto skutečnosti budou způsobovat i stavění či přerušení běhu „staré“ lhůty, a to ode dne účinnosti daňového řádu.26 Velkou změnou pro placení daně – daně z přidané hodnoty – je od 1.1.2012 změna reţimu uplatnění ve stavebnictví. V tiskové zprávě uvedla JUDr. Jaroslava Musilová, tisková mluvčí Generálního finančního ředitelství : „Od 1. 1. 2012 nabyla účinnosti nová pravidla pro uplatňování DPH při poskytování stavebních a montáţních prací. Jde o tzv. reţim přenesení daňové povinnosti (v terminologii EU „revers charge“), který spočívá v tom, ţe při poskytování stavebních nebo montáţních prací mezi plátci v tuzemsku má povinnost přiznat DPH na výstupu příjemce těchto prací. Povinnost pouţít reţim přenesení daňové povinnosti má plátce DPH za předpokladu, ţe jde o plnění od nebo pro jiného plátce, místem plnění je Česká republika a jde o stavební či montáţní práce spadající podle klasifikace CZ CPA do poloţek 41-43 (tj. od běţných zednických, tesařských, malířských, pokrývačských a dalších jiných prací při stavbě budov, nebytových prostor, přes práce při stavbě silnic, mostů, 26 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 358

31

tunelů, inţenýrských sítí, demoliční práce atd.). V rámci mechanismu uplatňování DPH je tento reţim specifický. Oproti běţnému způsobu uplatňování DPH, kdy povinnost přiznat a zaplatit daň na výstupu za uskutečněné zdanitelné plnění je na straně poskytovatele plnění (dodavatele), v reţimu přenesení daňové povinnosti je povinnost přiznat a zaplatit daň na výstupu přenesena na příjemce tohoto plnění (odběratele). Ve vystaveném daňovém dokladu tak dodavatel nebude uvádět výši DPH, ale pouze sdělení, ţe výši daně je povinen doplnit a přiznat odběratel. Na straně odběratele pak bude odpovědnost za správnost uvedené daně. S ohledem na specifičnost shora uvedeného reţimu se dodavateli i odběrateli nově ukládá povinnost vést za kaţdé zdaňovací období zvláštní evidenci poskytnutých plnění. Pro oba pak platí povinnost předloţit správci daně výpis z této evidence nejpozději ve lhůtě pro předloţení daňového přiznání.27

3.2.7. Způsob placení daně S lhůtou pro placení daně úzce souvisí i způsob placení daně. Samozřejmě ţe i toto řeší daňový řád, ve kterém je určeno, ţe daň se platí příslušnému správci daně v české měně. Je-li platba poukázána v cizí měně, zaeviduje ji správce daně na osobní daňový účet daňového subjektu ve výši, v jaké mu byla připsána na účet v české měně. Rovněţ v zákoně je řešeno, ţe daň lze platit bezhotovostním převodem z účtu vedeného u poskytovatele platebních sluţeb na příslušný účet správce daně, v hotovosti : - prostřednictvím poskytovatele platebních sluţeb nebo poštovním poukazem na příslušný účet správce daně, - úřední osobě pověřené přijímat tyto platby, přičemţ součet plateb na všechny druhy daně za jeden daňový subjekt nesmí v průběhu jednoho kalendářního dne u jednoho správce daně přesáhnout částku 500 000 Kč, - šekem, jehoţ proplacení je zajištěno poskytovatelem platebních sluţeb, - daňovému exekutorovi, jde-li o platbu při daňové exekuci, - oprávněné úřední osobě, jde-li o platbu pořádkové pokuty

27 Česká daňová správa [online] © 2006-2011 [cit. 2012-04-28]. Dostupné z WWW:

32

dále kolkovými známkami, stanoví-li tak zákon přeplatkem na jiné dani. Kolkové známky vydává Ministerstvo financí. Jejich podobu, hodnoty, v nichţ se vydávají, náleţitosti jejich evidence, způsob placení při jejich pouţití a zacházení s nimi, ukončení jejich platnosti, včetně způsobu a lhůty pro vypořádání jejich nespotřebovaných zásob, jakoţ i další technické náleţitosti stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Při platbě daně je daňový subjekt povinen říci, na kterou daň je platba určena, a správce daně ji na tuto daň přijme.Platbu vykonanou bez dostatečného označení daně přijme správce daně na účtu nejasných plateb a vyzve daňový subjekt, aby mu ve stanovené lhůtě oznámil, na kterou daň byla platba určena. Obdrţí-li správce daně odpověď ve stanovené lhůtě, zaeviduje platbu na daň určenou daňovým subjektem v odpovědi s účinností ke dni, kdy byla vykonána. Neodpoví-li daňový subjekt ve stanovené lhůtě, určí správce daně, na kterou daň se platba zaeviduje; v tomto případě platí za den platby den, kdy ji správce daně zaevidoval. Na účet nejasných plateb přijme správce daně i platby, u nichţ není jednoznačně identifikován daňový subjekt, a učiní opatření k jeho identifikaci. Není-li platba identifikována do 6 let od konce roku, ve kterém byla přijata na účet nejasných plateb, stává se příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost správce daně, který platbu přijal, a zaniká nárok na její vrácení. Správce daně přijme kaţdou platbu daně, i kdyţ není provedena daňovým subjektem, a zachází s ní stejným způsobem, jako by ji vykonal daňový subjek. Vrácení platby tomu, kdo ji za daňový subjekt uhradil, není přípustné. Správce daně vrátí pouze platbu, která byla provedena zřejmým omylem, a to na ţádost poskytovatele platebních sluţeb nebo provozovatele poštovních sluţeb učiněnou nejpozději v den, kdy platba daně byla připsána na účet správce daně; je-li ţádost uplatněna později, lze tuto platbu vrátit pouze tehdy, vznikl-li touto platbou vratitelný přeplatek, který nebyl do dne vyřízení ţádosti vrácen daňovému subjektu, ani pouţit na úhradu jiného nedoplatku, a to pouze do výše tohoto přeplatku, i kdyţ je niţší neţ 100 Kč. Obdobně se postupuje, pokud je ţádost podána osobou, která provedla úhradu za daňový subjekt, prokáţe-li tato osoba zřejmý omyl při úhradě a nemá-li současně na svém osobním účtu nedoplatek; v případě existence takového nedoplatku, správce daně převede přeplatek na nedoplatek na osobním účtu osoby, která provedla omylem úhradu za daňový subjekt. Nelze-li ţádosti vyhovět, vydá správce daně ţadateli potvrzení o došlé platbě a o totoţnosti daňového subjektu, na úhradu jehoţ nedoplatku byla v důsledku jím způsobené chyby zaevidována. Se lhůtou pro placení daně souvisí i den, který se povaţuje za přijatou platbu. To 33

ovlivňuje také způsob platby. U platby, která byla prováděna poskytovatelem platebních sluţeb nebo provozovatelem poštovních sluţeb se povaţuje den, kdy byla připsána na účet správce daně, nebo u platby prováděné v hotovosti u správce daně den, kdy úřední osoba platbu převzala. Poskytovatel platebních sluţeb, u něhoţ je veden účet správce daně, je povinen sdělit správci daně bezúplatně údaje nezbytné k identifikaci platby a příkazce, jakoţ i další zpřesňující údaje o příkazci v případě nejasných plateb. Stejnou povinnost plní i provozovatel poštovních sluţeb přímo nebo prostřednictvím zúčastněného poskytovatele platebních sluţeb. Provozovatel poštovních sluţeb, který přijal platbu k úhradě poštovním poukazem, ji předá k provedení převodu poskytovateli platebních sluţeb, který vede jeho účet, do 2 pracovních dnů ode dne, kdy platbu přijal; pro další převod této platby se uplatní lhůty podle zákona upravujícího platební styk. Pokud provozovatel poštovních sluţeb nedodrţí lhůtu 2 pracovních dnů, uhradí správci daně úrok z prodlení podle Nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb. Úrok z prodlení uhrazený správci daně je evidován a dále spravován jako příslušenství daně. Daňový řád také umoţňuje platbu daně tzv. posečkáním úhrady daně. Na ţádost daňového subjektu nebo z moci úřední můţe správce daně povolit posečkání úhrady daně, popřípadě rozloţení její úhrady na splátky (dále jen "posečkání") z těchto důvodů: - pokud by neprodlená úhrada znamenala pro daňový subjekt váţnou újmu, - pokud by byla ohroţena výţiva daňového subjektu nebo osob na jeho výţivu odkázaných, - pokud by neprodlená úhrada vedla k zániku podnikání daňového subjektu, přičemţ výnos z ukončení podnikání by byl pravděpodobně niţší neţ jím vytvořená daň v příštím zdaňovacím období, - není-li moţné vybrat daň od daňového subjektu najednou, nebo - při důvodném očekávání částečného nebo úplného zániku povinnosti uhradit daň. Správce daně musí rozhodnout o ţádosti o posečkání do 30 dnů ode dne jejího podání. V rozhodnutí, kterým bylo vyhověno ţádosti o posečkání, se stanoví doba posečkání a posečkání můţe být vázáno i na další podmínky. Posečkání lze povolit nejdříve ode dne splatnosti, a to i zpětně. Posečkání nesmí být povoleno na dobu delší, neţ je lhůta pro placení daně. Po dobu povoleného posečkání sice nevzniká daňovému subjektu povinnost uhradit 34

úrok z prodlení., ale vzniká daňovému subjektu za dobu posečkání povinnost uhradit úrok z posečkané částky, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. O předpisu úroku z posečkané částky za dobu posečkání vydá správce daně platební výměr bezodkladně po skončení posečkání. Úrok z posečkané částky se nepředepíše, nepřesahuje-li 100 Kč, ale úrok z posečkané částky je splatný do 30 dnů ode dne doručení platebního výměru. Není-li dodrţena některá z podmínek rozhodnutí o posečkání, pozbývá toto rozhodnutí účinnosti dnem jejího nedodrţení; správce daně o tom vydá rozhodnutí. Rozhodnutí o posečkání pozbývá účinnosti rovněţ zahájením likvidace nebo dnem účinnosti rozhodnutí o úpadku. Při posečkání příslušenství daně nebo peněţitého plnění placeného v rámci dělené správy se úrok z posečkané částky neuplatní. Dále můţe správce daně upustit od předepsání úroku z posečkání, pokud by ekonomické nebo sociální poměry daňového subjektu zakládaly tvrdost uplatněného úroku.

3.3. Lhůta pro stanovení daně Kdyţ se zabývám lhůtou pro placení daně, platbou daně, tak se musím také zmínit o lhůtě pro stanovení daně. Daň nelze stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky. Lhůta pro stanovení daně počne běţet dnem, v němţ uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo v němţ se stala daň splatnou, aniţ by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení. Lhůta pro stanovení daně se prodluţuje o 1 rok, pokud v posledních 12 měsících před uplynutím dosavadní lhůty pro stanovení daně došlo k podání dodatečného daňového tvrzení nebo oznámení výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení, pokud tato výzva vedla k doměření daně, oznámení rozhodnutí o stanovení daně, zahájení řízení o mimořádném opravném nebo dozorčím prostředku, oznámení rozhodnutí ve věci opravného nebo dozorčího prostředku, nebo oznámení rozhodnutí o prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně. Byla-li před uplynutím lhůty pro stanovení daně zahájena daňová kontrola, podáno řádné daňové tvrzení nebo oznámena výzva k podání řádného daňového tvrzení, běţí lhůta pro stanovení daně znovu ode dne, kdy byl tento úkon učiněn. Lhůta pro stanovení daně neběţí po dobu řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem ve správním soudnictví a před Ústavním soudem, dále řízení o otázce, o níţ je příslušný rozhodnout soud a která je nezbytná pro správné stanovení daně, od zmeškání odvolací lhůty proti rozhodnutí o stanovení daně aţ do oznámení rozhodnutí o jejím navrácení v předešlý stav, nebo od marného uplynutí úloţní doby aţ do dne doručení 35

rozhodnutí, kterým je prohlášena neúčinnost doručení rozhodnutí vydaného v nalézacím řízení. Mimo uvedené lze ještě v jiných zákonech najít skutečnosti, které zapříčiňují stavění prekluzivní lhůty pro vyměření daně. První je zakotvena v zákoně č.253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní v § 4 odst. 3 zákona o mezinárodní pomoci při správě daní je uvedeno, ţe ode dne odeslání doţádání podle §4 odst. 2 zákona o mezinárodní pomoci při správě daní do dne obdrţení odpovědi na doţádání od příslušného úřadu smluvního státu lhůta pro stanovení daně podle daňového řádu neběţí. Stavění lhůty však neplatí pro doţádání u daně z přidané hodnoty, jelikoţ na tuto se citovaný zákon nevztahuje.28 Lhůta pro stanovení daně končí nejpozději uplynutím 10 let od jejího počátku dle §148 odstavce 1. V důsledku jednání, které bylo předmětem pravomocného rozhodnutí soudu o spáchání daňového trestného činu, lze daň stanovit do konce druhého roku následujícího po roce, v němţ nabylo rozhodnutí soudu právní moci, bez ohledu na to, zda jiţ uplynula lhůta pro stanovení daně. Pokud daňový subjekt podá řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení a současně tvrzenou daň včetně jejího příslušenství uhradí, je-li toho třeba pro zánik trestnosti daňového trestného činu z důvodu účinné lítosti, lze daň stanovit bez ohledu na to, zda jiţ uplynula lhůta pro stanovení daně. Z komentovaného ustanovení pak vyplývá oprávnění správce daně stanovit daň i po uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně. Pro tento účel musí být splněny dvě podmínky. Předně daňový subjekt uhradí daň z důvodu účinné lítosti ve smyslu ustanovení §242TrZ. Aby však mohl správce daně daň stanovit i po uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně, musí daňový subjekt zároveň podat daňové tvrzení. Tuto povinnost však jiţ trestní zákoník neukládá. V praxi tak mohou nastat situace, kdy daňový subjekt zašle na účet správce daně částku ve výši neodvedené daně, načeţ bude trestní stíhání zastaveno či soud zprostí obţalovaného obţaloby. Poku však s touto platbou nespojí daňový subjekt také podání daňového tvrzení, nebudou splněny poţadavky komentovaného ustanovení. Správce daně by tak měl s uvedenou platbou naloţit jako s jakoukoliv jinou platbou. To však bez moţnosti stanovit daňovou povinnost, která byla předmětem účinné lítosti, jelikoţ nebyly naplněny podmínky komentovaného ustanovení, tudíţ právo daň stanovit jiţ zaniklo a nelze je bez daňového tvrzení „obnovit“. V takovémto případě daňový subjekt sice splní svou vzniklou(§3) daňovou povinnost, avšak správce daně nebude oprávněn přijatou platbu za tuto 28 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 328

36

daňovou povinnost zaúčtovat.29 Jak se zdálo, ţe bude podle nového zákona pamatováno a řešeno vše jasně, tak praxe najde vţdy nějaké situace, kdy to nebude tak jednoznačně řečeno. V této části o placení daní je velká změna oproti minulému zákonu, neboť dříve byla moţnost za určitých okolností daň prominout.

3.3.1. Prominutí daně V rozhovoru v hospodářských novinách na otázku, zda existuje nějaká šance, aby mohl podnikatel zaţádat o prominutí daně, odpověděl ředitel Generálního finančního ředitelství Jan Kníţek: „Neexistuje. Pokud podnikatel nepodal ţádost do konce roku 2010, kdy prominutí ještě umoţňoval zákon o správě daní a poplatků, tak to nejde. Daňová správa můţe pouze prominout odvod daně při chybném postupu při získávání dotace. Samotné daně můţe prominout jen ministr financí, a to pouze v případě, ţe se to týká široké skupiny poplatníků. Nemůţe jít o jednotlivce. Podle mého názoru to není dobrá situace a nějakou moţnost odpouštět příslušenství daně by daňová správa mít měla. Denně se setkáváme s případy, kdy jsou firmy ochotné přistoupit v souvislosti například s transferovými cenami na sjednání výše daně, coţ daňový řád umoţňuje, ale nechtějí uţ platit penále. Tento postup by se přitom státu mnohokrát vyplatil. Takhle utrácí mnohem více peněz v soudních sporech, kterých jsme jen loni řešili více neţ tisíc. Příslušenství daně nemůţeme prominout ani ve vysloveně sociálních případech, kde by to v rámci solidarity bylo asi namístě.30

29 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 329-330 30 Ministerstvo financí ČR [online] © 2005 [cit. 2012-05-25]. Dostupné z WWW: (Rozhovor s Janem Kníţkem, ředitelem Generálního finančního ředitelství. Zdroj: Hospodářské noviny | 20.2.2012 | Rubrika: Příloha - Podnikání | Strana: 6 | Autor: Jan Záluský)

37

4. Doručování Aby byly upřesněné podmínky pro komunikaci, řeší daňový zákon doručování písemností celou tvz. hlavou číslo tři. Je zde jasně určeno, ţe správce daně doručuje písemnosti při ústním jednání nebo při jiném úkonu, nebo elektronicky. Není-li moţné doručit písemnost jednou z těchto moţností, doručí ji správce daně prostřednictvím zásilky doručované provozovatelem poštovních sluţeb, úřední osobou pověřenou doručováním, nebo jiným orgánem, o němţ to stanoví zákon. Prostřednictvím provozovatele poštovních sluţeb lze písemnost doručovat, jen jestliţe podle uzavřené poštovní smlouvy – dle zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních sluţbách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních sluţbách), ve znění pozdějších předpisů - vznikne provozovateli poštovních sluţeb povinnost dodat zásilku obsahující písemnost způsobem, který je stanoven pro doručování tímto zákonem. Písemnosti se doručují do vlastních rukou, pokud je den doručení rozhodný pro počátek běhu lhůty stanovené právním předpisem nebo rozhodnutím správce daně, ţe tak stanoví zákon, nebo tak určí správce daně. Doručování do vlastních rukou je základní formou doručování úředních písemností. Jde sice o finančně a časově náročnější způsob doručování, leč s ohledem na průkaznost předání důleţitých písemností způsob nejspolehlivější. Doručování do vlastních rukou, na rozdíl od klasického doručování, je mj.odrazem zásady neveřejnosti a zásady mlčenlivosti. Doručovat do vlastních rukou se musí v případech, kdy tak ukládá zákon nebo pokud je spjat s doručením počátek běhu zákonné lhůty. Tak tomu bývá zpravidla v případě doručování rozhodnutí. Ostatní písemnosti se doručují podle uváţení správce daně, a to buďto doporučeně do vlastních rukou, či obyčejně, tj. prostým vloţením do schránky, případně doručením proti potvrzení. Správci daně by měli na základě svého uváţení přistupovat k doručování do vlastních rukou zejména v těch případech, kdy by v budoucnu mohlo dojít ke zpochybnění doručení, a z tohoto by vyplývaly pro daňové řízení negativní důsledky. Souladně se zákonem lze doručit pouze předáním písemnosti skutečnému adresátovi či osobě 38

oprávněné písemnost za adresáta převzít. Za situace, kdy poštovní doručovatel písemnost označenou „do vlastních rukou“ vydá neoprávněné osobě, nelze takového doručení povaţovat za zákonné. V tomto případě platí, ţe písemnost nebyla řádně doručena.31 Doručování do vlastních rukou můţe být také ztíţené tím, ţe osoba, které má být písemnost takto doručena, se na trvalém bydlišti nezdrţuje, neboť v rámci správního řízení mu byl změněn trvalý pobyt na adresu příslušného spádového obecního či městského úřadu. Na tyto úřady jsou většinou přihlašovány problémové osoby, které z různých důvodů nemohou být na původní adrese a nemají se kam nově přihlásit. Někdy se můţe stát, ţe se to ani tyto osoby nedoví, ţe jim byl změněn trvalý pobyt, neboť s příslušným úřadem vůbec nekomunikují.

4.1. Zvolení zástupce Osoby, které chtějí problémům ohledně doručování předcházet, mohou si zvolit svéh o zástupce pro doručování. Má-li taková osoba, které je písemnost doručována, zástupce, pak se doručují písemnosti pouze tomuto zástupci, a to v rozsahu jeho oprávnění k zastupování. Mimo určený rozsah, se nadále doručuje jen osobě zúčastněné na správě daní. Má-li osoba, jejíţ poměry jsou doručovanou písemností dotčeny, vykonat něco osobně, doručuje se písemnost jí i jejímu zástupci. Dnem doručení rozhodným pro počátek běhu lhůty je při souběţném doručování této osobě i jejímu zástupci den doručení písemnosti, který nastane později.

4.2. Elektronické doručování V dnešní době, kdy většinou daňový poplatníci čím dál častěji komunikují v elektronické podobě, tak i tuto moţnost daňový řád připouští. Děje se tak na základě tzv. datové schránky. Osobě, která má zpřístupněnu datovou schránku, se doručuje elektronicky podle zákona č.300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Datové schránky zřizuje a spravuje Ministerstvo vnitra. Fyzické osobě, která je plně způsobilá k právním úkonům, zřídí na ţádost datovou schránku Ministerstvo vnitra do 3 pracovních dnů ode dne podání ţádosti o zřízení datové schránky fyzické osoby, a to bezplatně podle ustanovení § 3 EIÚKZ /zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Zřízení je tak plně závislé na vůli fyzické osoby. Jde o její právo, 31 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 106

39

nikoliv právní povinnost, zda se rozhodne pro tento způsob komunikace. Pokud má ovšem fyzická osoba zřízenou datovou schránku, doručuje správce daně primárně písemnosti do datové schránky. Podnikající fyzické osobě zřídí Ministerstvo vnitra bezplatně datovou schránku, a to na ţádost této osoby, do 3 pracovních dnů ode dne podání ţádosti podle ustanovení § 4 odst. 1 EIÚKZ. Podmínkou zřízení datové schránky podnikající fyzické osoby, s výjimkou advokáta a daňového poradce, je tedy rovněţ skutečnost, ţe o to podnikající fyzická osoba poţádá. Právnické osobě zřízené zákonem, právnické osobě zapsané do obchodního rejstříku a organizační sloţce podniku zahraniční právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku zřídí Ministerstvo vnitra datovou schránku právnické osoby. V případě právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku a organizační sloţky podniku zahraniční právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku se tak stane bezodkladně poté, co Ministerstvo vnitra obdrţí informaci o jejím zaspání do obchodního rejstříku, a to podle ustanovení § 5 odst. 1 EIÚKZ. Ostatním neuvedeným právnickým osobám zřídí Ministerstvo vnitra datovou schránku právnické osoby na ţádost této osoby, do 3 pracovních dnů ode dne podání ţádosti, a to bezplatně s ohledem na ustanovení § 5 odst. 2 EIÚKZ. Podle § 17 EIÚKZ je dokument, který byl osobě dodán do datové schránky, doručen okamţikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu. Pokud se však nepřihlásí tato osoba do datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument do datové schránky dodán, povaţuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty. Nastává zde tak zákonná fikce doručení. Tato fikce však není absolutní. Fikce doručení totiţ neplatí v případě, kdy jiný právní předpis anebo jeho speciální právní úprava náhradní doručení vylučuje.32

4.3. Doručování prostřednictvím zásilky Dále lze doručovat prostřednictvím zásilky. Osobě, které je písemnost doručována, nebo jejímu zástupci pro správu daní, jakoţ i tomu, kdo písemnost za adresáta přijímá, lze písemnost doručit v bytě, v místě podnikání, na pracovišti nebo kdekoli, kde bude zastiţen. Adresát nebo ten, kdo písemnost za adresáta přijímá, je povinen na výzvu toho, kdo písemnost doručuje nebo jehoţ prostřednictvím se písemnost doručuje, prokázat svou totoţnost a poskytnout další nezbytné údaje pro doručení – např. vztah osoby přebírající písemnost 32 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 108-109

40

k adresátovi. Rozlišujeme doručování pro fyzickou osobu a pro právnickou osobu.

4.3.1. Doručování fyzické osobě Fyzické osobě se doručuje na adresu jejího místa pobytu, na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, nebo na adresu jejího bydliště v cizině. Údaj o doručování měla osoba uvést jiţ při registrační povinnosti nebo mohla uvést adresu pro doručování. Pro doručování písemnosti, která souvisí s podnikatelskou činností fyzické osoby, se obdobně pouţije ustanovení o doručování právnickým osobám s tím, ţe se jim doručuje na adresu jejich místa podnikání nebo sídla. Podle § 2 odst.3 Obchodního zákona je místem podnikání fyzické osoby adresa zapsaná jako její místo podnikání v obchodním rejstříku nebo v jiné zákonem upravené evidenci. Můţe jít také o evidenci v ţivnostenském rejstříku. Pokud fyzická osoba poţádá správce daně o doručování na jinou adresu v České republice, doručuje se písemnost na tuto adresu. Písemnost určená do vlastních rukou adresáta se doručuje přímo adresátovi. Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, na adrese pro doručování zastiţen, písemnost se uloţí a adresát se vhodným způsobem upozorní, aby si ji ve lhůtě 10 dnů vyzvedl. Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou a jejíţ převzetí má být potvrzeno, se doručuje přímo adresátovi nebo jiné vhodné fyzické osobě, která se na adrese pro doručování nebo jejím blízkém okolí zdrţuje, pokud souhlasí s tím, ţe odevzdá písemnost adresátovi. Není-li moţno takto doručit, písemnost se uloţí a adresát se vhodným způsobem upozorní, aby si ji ve lhůtě 10 dnů vyzvedl. Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou nebo jejíţ převzetí nemá být potvrzeno adresátem, lze doručit téţ vloţením do domovní nebo jiné adresátem uţívané schránky nebo na jiné vhodné místo. Jiné vhodné místo pro doručení písemnosti můţe být zejména místo, na které se adresátovi obvykle ukládají doručované zásilky, nemá-li domovní schránku. Právní úprava nevylučuje ani doručení tohoto typu písemnosti předáním přímo adresátovi nebo předáním jiné vhodné fyzické osobě, která se na adrese doručování nebo v jejím blízkém okolí zdrţuje, pokud tato osoba souhlasí, ţe adresátovi písemnost , kterou převzala, předá. Tato jiná osoba je povinna na výzvu doručovatele písemnosti předloţit průkaz totoţnosti. Je-li písemnost v souladu s tímto ustanovení předána jiné vhodné osobě, nastávají 41

účinky doručení bez ohledu na to, zda a kdy se adresát o písemnosti fakticky dozvěděl.33

4.3.2. Doručování právnické osobě Právnické osobě se doručuje na adresu jejího sídla. Zahraniční právnické osobě se doručuje na adresu sídla organizační sloţky jejího podniku zřízené v České republice, týká-li se písemnost činnosti této organizační sloţky podniku.

33 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 111-112

42

Pokud právnická osoba poţádá správce daně o doručování na jinou adresu v České republice, doručuje se písemnost na tuto adresu, pokud je právnická osoba na této adrese skutečně umístěna. Správce daně musí uvedenou skutečnost ověřit. Bez tohoto, ukázalo-li by se, ţe na uvedené adrese právnická osoba nesídlí, by nebylo moţno doručení povaţovat za souladné se zákonem a spojovat s ním účinky doručení (§ 47).34 Je-li adresátem právnická osoba, je oprávněna písemnost převzít osoba oprávněná jednat jménem této právnické osoby. Písemnost, která není určena do vlastních rukou, se můţe doručit kterémukoliv zaměstnanci právnické osoby nebo jiné vhodné fyzické osobě, která se v místě doručení nebo jeho blízkém okolí zdrţuje, pokud souhlasí s tím, ţe odevzdá písemnost adresátovi. Nebyla-li na adrese pro doručování písemnosti do vlastních rukou nebo jiné písemnosti, jejíţ převzetí má být rovněţ potvrzeno, zastiţena osoba oprávněná převzít písemnost, písemnost se uloţí a adresát se vhodným způsobem upozorní, aby si ji ve lhůtě 10 dnů vyzvedl. Písemnost, která nebyla vyzvednuta ve stanovené lhůtě, můţe správce daně doručit na adresu místa pobytu fyzické osoby oprávněné jednat jménem této právnické osoby, pokud je mu adresa jejího místa pobytu známa. Jelikoţ na poli veřejného práva uţití pojmu „můţe“ rovná se „musí“. lze dovodit povinnost správce daně takto postupovat. V opačném případě nemusí nastat účinky doručení § 46.35 Stejně se postupuje i při doručování písemností pro orgány veřejné moci.

4.4. Uložení písemnosti Nebyl-li zastiţen adresát ani jiná oprávněná osoba k převzetí písemnosti a rovněţ nebylo-li moţné doručit písemnost jiným přípustným způsobem – dochází k uloţení písemnosti. Písemnost se ukládá u správce daně, jehoţ písemnost se doručuje, nebo u správce daně, který byl o doručení doţádán, nebo u provozovatele poštovních sluţeb, jestliţe se doručuje jeho prostřednictvím. V upozornění na uloţení písemnosti, které se vkládá do domovní nebo jiné adresátem uţívané schránky nebo na jiné vhodné místo, se adresát vyzve k převzetí písemnosti a dále se 34 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 113 35 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 113

43

v něm uvede označení správce daně, jehoţ písemnost je doručována, komu je doručováno, kde a od kterého dne a v jakých hodinách je písemnost připravena k vyzvednutí; současně se adresát písemně poučí o právních důsledcích jejího nevyzvednutí. Bez předchozího pokusu o doručení lze písemnost uloţit, pokud adresát poţádá předem písemně toho, kdo písemnost doručuje nebo jehoţ prostřednictvím se písemnost doručuje, o ukládání písemností. To však nezbavuje doručující subjekt povinnosti seznámit adresáta s tím, ţe k uloţení písemnosti došlo. V takovémto případě lhůta pro vyzvednutí písemnosti začíná běţet od oznámení o uloţení.36 V souvislosti s doručením, zná daňový řád pojem – účinky doručení. Písemnost, která se doručuje do vlastních rukou nebo jejíţ převzetí má být potvrzeno adresátem, je doručena okamţikem převzetí zásilky, která obsahuje doručovanou písemnost, adresátem nebo jinou osobou oprávněnou k převzetí písemnosti podle zákona. Nevyzvedne-li si adresát uloţenou písemnost ve lhůtě 10 dnů od jejího uloţení, povaţuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i kdyţ se adresát o uloţení nedozvěděl. Doručování v daňovém řízení je spojeno s moţností doručovat fikcí. Zde je nutno pamatovat, ţe jde o zcela krajní institut, tudíţ pro jeho aplikaci musí být bezezbytku splněny všechny podmínky. Jednou z těchto podmínek je, ţe adresát se v místě doručování skutečně vyskytuje či sídlí. Dozví-li se správce daně, ţe tato podmínka není splněna, přičemţ mu není známa ani jiná adresa, nelze přistoupit k fikci doručení, avšak je třeba aplikovat § 26 odst. 1 písm. c) a ustanovit zástupce. Správce daně není povinen tyto skutečnosti sám zjišťovat. Budou-li mu však tyto známy z úřední činnosti (např. proběhlo místní šetření v místě doručování, na základě kterého se zjistilo, ţe adresáta tam nikdo nezná, případně se správci daně vrátí jeho písemnosti s tím, ţe podle sdělení doručovatele je adresát na uvedené adrese neznámý), nemůţe si ulehčovat práci skrze institut fikce doručení. Ostatně i to je důvodem, proč je povinností správce daně adresáta vţdy o uloţení vyrozumět. A k vyrozumění nemůţe dojít tam, kde se adresát jiţ vůbec nevyskytuje.37 Ohledně posledního dne lhůty je nutno vţdy vycházet z obecného počítání lhůt. Z tohoto důvodu měl-li by poslední den lhůty fikce připadnout na sobotu, neděli nebo státem uznaný svátek, je posledním dnem lhůty následující pracovní den. adresát má moţnost si 36 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 115 37 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 116

44

písemnost ještě následující pracovní den fakticky vyzvednout, a to s účinky doručení ke dni vyzvednutí. I kdyby tak neučinil, stejně doručeno fikcí bude aţ k následujícímu pracovnímu dni. Adresát je tak chráněn před tím, aby mu nastaly účinky doručení v průběhu delších svátků, v mezidobí kterých by mu mohla i utéct případná lhůta v doručované písemnosti zakotvená. Nutno uvést, ţe stejné pravidlo platí napříč celým právním řádem. Uvedená fikce doručení je velmi tvrdým oprávněním správce daně, směřujícím zejména k ulehčení jeho pozice jakoţto osoby vedoucí daňové řízení. Aby však bylo moţno k této fikci přistoupit, musí být zcela vyčerpávajícím způsobem splněny veškeré zákonné poţadavky na doručování.38 Odepře-li adresát písemnost přijmout, povaţuje se tato písemnost za doručenou dnem, kdy bylo její přijetí odepřeno, a písemnost se vrátí správci daně; současně se adresát poučí o právních důsledcích odepření součinnosti. Není-li moţné pro odepření součinnosti písemné poučení předat, lze je zanechat v domovní nebo jiné adresátem uţívané schránce anebo na jiném vhodném místě. Pokud je doručovaná písemnost uloţena u provozovatele poštovních sluţeb, uvědomí tento neprodleně odesílajícího správce daně o marném uplynutí úloţní lhůty. Písemnosti, u nichţ marně uplynula lhůta pro jejich vyzvednutí, vhodí osoba provádějící doručení do domovní nebo jiné adresátem uţívané schránky, ledaţe to správce daně předem vyloučí. Není-li takové schránky, nebo je-li tento způsob seznámení adresáta s obsahem písemnosti správcem daně vyloučen, písemnost se vrátí odesílajícímu správci daně. Adresát také můţe poţádat o to, aby jemu doručované písemnosti nebyly po marném uplynutí lhůty pro jejich vyzvednutí vhazovány do domovní nebo jiné jím uţívané schránky, správce daně tento způsob seznámení adresáta s doručenou písemností předem vyloučí.

4.4.1. Neúčinnost doručení Také se můţe nastat situace, adresát, který si ze závaţného a předem nepředvídatelného důvodu nemohl uloţenou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, můţe poţádat správce daně, který písemnost doručil, o vyslovení neúčinnosti doručení. Právní úprava institutu neúčinnosti doručení pamatovala na případy, které mohou nastat a které nelze předem předvídat z objektivního hlediska a jsou dostatečným důvodem pro to, ţe si adresát osobně nebo prostřednictvím zástupce nemohl písemnost vyzvednout. 38 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 116-117

45

Můţe jít o případy úrazu, nehody apod. Objektivní hledisko musí být splněno kumulativně. To znamená, ţe kdyţ adresát ze závaţného a předem nepředvídatelného důvodu si nemohl uloţenou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, můţe poţádat správce daně o vyslovení neúčinnosti doručení. V takovémto případě musí být naplněny obě taxativně vymezené podmínky, tj. „ze závaţného a předem nepředvídatelného důvodu“, a dále musí subjekt podat písemnou ţádost. problém bude zřejmě nastávat u obecného pojmu závaţné důvody. Bude na správci daně v rámci jeho volného uváţení, které okolnosti bude povaţovat za dostatečné, tak aby naplnily zákonnou dikci obecného pojmu.39 Daňový poplatník si musí ale uvědomit, ţe pouhá nepřítomnost není důvodem k uplatnění neúčinnosti doručení. Ţádost o neúčinnosti doručení je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se adresát s doručovanou písemností skutečně seznámil, nejpozději však do 6 měsíců od doručení. Po této lhůtě, i v případě, ţe se adresát nedozví o doručované písemnosti, je deklarovaná absolutní neměnitelnost fikce doručení. Tato fikce doručení však je podle názoru autorů nepřiměřeně přísná, kdy její důsledky jsou zcela zásadní, navíc v situaci, kdy správce daně je v této věci „chráněn“ § 148 odst. 4 písm.d). Toto odkazované ustanovení zajišťuje, ţe v případě neúčinnosti doručení neběţí lhůta pro stanovení daně. Komentované ustanovení, co do lhůty 6 měsíců, tak patrně bude mít velké problémy obstát v testu proporcionality, bude-li přezkoumáván soulad komentovaného ustanovení s ústavním pořádkem.40 Správce daně můţe prověřit namítané odůvodnění a shledá-li ţádost jako důvodnou, vysloví neúčinnost doručení, jinak ţádost zamítne; písemnost se pak povaţuje za doručenou dnem oznámení rozhodnutí o vyslovení neúčinnosti doručení.

4.5. Zvláštní způsoby doručení Při doručování se mohou vyuţít i zvláštní způsoby doručení – mezi které patří doručování veřejnou vyhláškou a doručování hromadného předpisného seznamu.

4.5.1. Veřejnou vyhláškou Veřejnou vyhláškou se písemnost doručuje osobě neznámého pobytu nebo sídla, pokud této osobě není ustanoven zástupce podle §26 odst. 1 písm. c), jakoţ i osobě, která není známa, nebo v řízení, ve kterém se doručuje velkému nebo neurčitému počtu adresátů. 39 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 119 40 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 119

46

Veřejnou vyhlášku správce daně vyvěsí po dobu nejméně 15 dnů na své úřední desce a zároveň ji zveřejní způsobem umoţňujícím dálkový přístup. Veřejná vyhláška obsahuje upozornění na místo uloţení písemnosti s jejím označením a s uvedením moţnosti vyzvednutí. Písemnost je doručena dnem vyzvednutí písemnosti adresátem. Nevyzvedne-li si adresát písemnost doručovanou veřejnou vyhláškou do 15 dnů ode dne vyvěšení na úřední desce správce daně, povaţuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou. Na veřejné vyhlášce správce daně vyznačí den jejího vyvěšení na úřední desce a den jejího sejmutí. Je-li doručováno osobám neznámého pobytu nebo sídla, pokud této osobě není ustanoven zástupce, nebo i osobě, která není známa nebo hromadným předpisným seznamem, zveřejní veřejnou vyhlášku na ţádost správce daně téţ obecní úřad v místě adresátova posledního známého pobytu nebo sídla, popřípadě obecní úřad, v jehoţ územní působnosti se nachází předmět daně.

4.5.2. Doručování hromadného předpisného seznamu Druhým způsobem náhradního doručení je doručování hromadného předpisného seznamu. Pokud zákon stanoví, ţe správce daně stanoví daňovým subjektům daň hromadným předpisným seznamem, zpřístupní správce daně hromadný předpisný seznam k nahlédnutí po dobu nejméně 30 dnů; označení daně, jakoţ i místo a dobu, kdy lze do hromadného předpisného seznamu nahlédnout, zveřejní správce daně veřejnou vyhláškou, kterou vyvěsí po dobu nejméně 30 dnů. Za den doručení hromadného předpisného seznamu se povaţuje třicátý den po jeho zpřístupnění. Při nahlédnutí do hromadného předpisného seznamu jsou daňovému subjektu zpřístupněny pouze údaje týkající se jemu stanovené daně. Tento způsob je odrazem zásady hospodárnosti řízení, přesto nemůţe být realizována v rozporu se zásadou neveřejnosti a mlčenlivosti daňového řízení. Pouţívá se při vyměřování daně z nemovitostí, resp. poplatků, tedy v případech, kdy je stejná či obdobná daň vyměřována většímu okruhu poplatníků. Správce daně musí umoţnit přístup k informacím obsaţeným v hromadném předpisném seznamu k nahlédnutí po dobu nejméně 30 dnů. Počátek, dobu zpřístupnění, označení správce daně, jakoţ i místo a dobu, kdy je moţné do hromadného předpisného seznamu nahlédnout, zveřejní správce daně veřejnou vyhláškou včetně dálkového přístupu podle ustanovení § 49. Tuto následně vyvěsí po dobu nejméně 30 dnů. Za den doručení hromadného předpisného seznamu se povaţuje třicátý den po jeho

47

zpřístupnění. Ve věci třicetidenní lhůty je třeba vycházet z § 33 odst. 2,41 které říká, ţe lhůta stanovená podle dní počíná běţet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty.

4.6. Prokázání doručení A abych neponechali nic náhodě, tak daňový řád také řeší prokázání doručení. Doručení písemností, které se doručují do vlastních rukou nebo jejichţ převzetí má být potvrzeno adresátem, potvrdí doručující řádně vyplněnou doručenkou, která je veřejnou listinou. Doručenka obsahuje podle zvoleného způsobu doručování a podle okolností, které nastaly při doručování: - označení správce daně, který písemnost doručuje, - označení adresáta a adresu, na kterou mu je doručováno, - označení doručované písemnosti, - způsob doručování, - údaje o dni a způsobu uloţení písemnosti, pokud byla písemnost uloţena, a o dni, kdy byla připravena k vyzvednutí, pokud se liší ode dne uloţení, - údaj o dni doručení písemnosti nebo o dni jejího vrácení správci daně, - údaj o dni, v němţ bylo přijetí písemnosti odepřeno, způsob poučení o důsledcích odepření a důvody odepření, - jméno, příjmení a podpis osoby, která písemnost převzala, nebo jméno a příjmení osoby, která převzetí písemnosti odepřela; jde-li o osobu odlišnou od adresáta, uvede se její vztah k adresátovi, a v případě doručování do vlastních rukou se uvede i způsob doloţení oprávnění k převzetí písemnosti za adresáta, - podpis osoby, která předala doručovanou písemnost adresátovi nebo písemnost uloţila, potvrzující správnost údajů na doručence a postupu při doručování, s uvedením jména a příjmení. Dojde-li ke ztrátě, zničení nebo poškození doručenky nebo není-li řádně vyplněna, lze doručení prokázat jiným způsobem, například tím, ţe je z postupu adresáta písemnosti zjevné, ţe mu bylo doručeno. V případě, ţe úřední osoba nedoručuje písemnost za pouţití zalepené 41 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 121-122

48

obálky s doručenkou, prokazuje se doručení písemnosti do vlastních rukou na její kopii obsahující náleţitosti : - označení správce daně, který písemnost doručuje, - jméno, příjmení a podpis osoby, která písemnost převzala, nebo jméno a příjmení osoby, která převzetí písemnosti odepřela; jde-li o osobu odlišnou od adresáta, uvede se její vztah k adresátovi, a v případě doručování do vlastních rukou se uvede i způsob doloţení oprávnění k převzetí písemnosti za adresáta, - podpis osoby, která předala doručovanou písemnost adresátovi nebo písemnost uloţila, potvrzující správnost údajů na doručence a postupu při doručování, s uvedením jména a příjmení. Je-li doručováno při ústním jednání, nebo při jiném úkonu učiněném v rámci správy daní, prokazuje se doručení písemnosti do vlastních rukou podpisy úřední osoby a adresáta v protokolu. Účinky doručení nastanou, i kdyţ adresát podpis protokolu odepřel. Odepření podpisu a důvody tohoto odepření se zaznamenají v protokolu. Nemůţe-li adresát potvrdit příjem doručované písemnosti pro tělesnou indispozici, podepíše se jiná dospělá osoba jako svědek a připíše důvod, pro který nemohlo dojít k potvrzení příjmu adresátem; podpis této osoby nahrazuje podpis adresáta. Způsobů na doručování je sice dost, avšak stále daňový poplatníci se snaţí vymyslet důvod, pro který nemohli písemnost převzít.

49

5. Vymáhání nedoplatků 5.1. Zjištění zaplacení daně Pro samotné zjištění, zda má daňový subjekt daňovou povinnost zaplacenou slouţí evidence daní, kterou vede správce daně. Předmětem evidence daní je zaznamenávání vzniku, stanovení, splnění, popřípadě jiného zániku daňových povinností, a z toho vyplývajících přeplatků, nedoplatků a případných převodů; tyto údaje jsou evidovány na osobních daňových účtech. Důvod, pro který zákon konstituuje evidenci daní, není nikterak nový, vychází zcela z předchozí právní úpravy. Pomocí evidence daní správce daně spravuje daňové povinnosti tak, ţe eviduje jejich vznik, stanovení, splnění a zánik. De facto jde o zjednodušenou účetní evidenci správce daně, která mu umoţňuje efektivně spravovat vyměření a výběr daní. Daňový řád spojuje evidenci daní s daňovou povinností, neboť z jeho textace je zřejmé, ţe evidence daní je vedena o daňových povinnostech v různých fázích „jejich ţivota“. Daňový řád však nedefinuje obsah tohoto pojmu, omezuje se pouze na určení, kdy daňová povinnost vzniká (§3 - „daňová povinnost vzniká okamţikem, kdy nastaly skutečnosti, které jsou podle zákona předmětem daně, nebo skutečnosti tuto povinnost zakládající“). Kopíruje tak prvorepublikovou úpravu zákona o přímých daních (ze dne 15.6.1927, č.76 Sb. z. a n., ve znění pozdějších předpisů), který daňovou povinnost jako takovou rovněţ nedefinoval.42

5.1.1. Osobní daňový účet Jak uţ jsem uvedl, daňová evidenci je vedena na tzv. osobním daňovém účtu. Osobní daňový účet je veden pro jednotlivé daňové subjekty odděleně za kaţdý druh daně. S ohledem na přehlednost evidence daní můţe být daný druh daně rozčleněn na několik částí, o nichţ se vedou samostatné osobní daňové účty. Daňový subjekt má tedy více osobních daňových účtů, jejich počet závisí na tom, ke kolika daním se registroval, resp. u kolika daní mu vznikla daňová povinnost. Jeden daňový subjekt zpravidla bude mít více osobních daňových účtů, které mohou být rovněţ evidovány u více správců daně v závislosti na místní příslušnosti těchto správců (např. jiný 42 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 333

50

pro daň z nemovitostí a jiný pro daň z příjmů). Správce daně můţe dospět k závěru, ţe pro přehlednější evidenci bude vhodnější rozdělit osobní daňové účty vztahující se k jedné dani na více účtů, například pro daň z příjmů právnických osob můţe být zřízen samostatný účet pro daň ze závislé činnosti či pro daň vybíranou zvláštní sazbou. Na osobní daňový účet daňového subjektu jsou pak převáděny platby, které učinil daňový subjekt tak, ţe konkrétně identifikoval příslušný osobní daňový účet nebo provedl platbu bez tohoto určení a správce daně postupoval podle § 164. Na osobní daňový účet jsou rovněţ převáděny úhrady z osobního depozitního účtu daňového subjektu (§ 150). Pakliţe správce daně eviduje tzv. nedobytný nedoplatek (§ 158), činí tak v rámci konkrétního osobního daňového účtu, avšak v oddělené části (§ 150 odst. 3).43 Aby se mohl daňový subjekt vyznat v evidenci osobních daňových účtů, tak Ministerstvo financí zveřejňuje přehled druhů daní a jejich částí, o nichţ vedou osobní daňové účty jím řízení správci daně, ve Finančním zpravodaji a způsobem umoţňujícím dálkový přístup. Ostatní správci daně, kteří nespadají pod Ministerstvo financí – jako např. obec nebo soud - zveřejňují tyto údaje na své úřední desce a způsobem umoţňujícím dálkový přístup – tj. na svých internetových stránkách. Dále na osobních daňových účtech jsou údaje evidovány průkazným způsobem v písemné nebo elektronické podobě na základě dokladů, které zachycují veškeré změny prováděné na osobních daňových účtech a které jsou potvrzeny úřední osobou. Těmito doklady jsou: - předpisné doklady, - odpisné doklady / úhrada nebo odpis nedoplatku pro nedobytnost/ - platební doklady, - opravné doklady Osobní daňové účty musí být také kontrolovány, proto správnost evidence osobních daňových účtů měsíčně odsouhlasí správce daně podle dokladů, které obdrţí od poskytovatele platebních sluţeb, popřípadě dalších dokladů o provedení platby. V rámci těchto osobních daňových účtů se vedou jen roční pohyby, proto se provede roční uzavření záznamů, které následuje po klasické uzávěrce posledního měsíce kalendářního roku a výsledné částky se přenesou jako počáteční zůstatky na osobních daňových účtech v následujícím kalendářním roce. Jestliţe je na osobním daňovém účtu evidován nedoplatek daně, který vznikl 43 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 334

51

v předchozím kalendářním roce, je správce daně povinen evidovat rovněţ původní den splatnosti daně, případně i náhradní den splatnosti (§ 151 odst.2). Uzavření evidence příslušného kalendářního roku však neznamená, ţe správce daně není povinen uchovávat příslušný záznam. Naopak i on musí být například v případě nedoplatku či jeho příslušenství schopen doloţit, ţe nedoplatek opravdu vznikl a jakým způsobem dospěl k výši předepisovaného příslušenství (např. penále či úrok z prodlení).44

5.1.2. Debetní a kreditní strana osobního daňového účtu Jako kaţdý účet, tak i tento osobní daňový účet má dvě strany - debetní a kreditní. Na debetní straně osobních daňových účtů se evidují předpisy a odpisy daní, včetně jejich případných oprav, jakoţ i odpisy nedoplatků. Platby a vratky jsou evidovány na kreditní straně osobních daňových účtů. Podkladem pro evidenci jsou doklady poskytovatelů platebních sluţeb, provozovatelů poštovních sluţeb, popřípadě další doklady o provedení platby. Vratky se mohou uskutečnit jen na základě vydaných platebních dokladů. Kreditní strana osobních daňových účtů poskytuje přehled o jednotlivých platbách, které učinil daňový subjekt, a dále o vratkách, jimiţ správce daně vrátil daňovému subjektu přeplatek.45 Na osobním daňovém účtu se vedou i tzv. nedobytné nedoplatky, které jsou na zvláštním oddělení tohoto osobního daňového účtu. Nedobytný nedoplatek se na osobním daňovém účtu eviduje po celou dobu, kdy je moţné ho vybrat či vymáhat (§160). Po jejím uplynutí zaniká a z evidence daní je vymazán (§153 odst.4).45

5.1.3. Osobní depozitní účet Kromě těchto účtů eviduje správce daně ještě pro daňový subjekt tzv. osobní depozitní účet. Zde se vedou částky na zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň. Ke dni zániku účinnosti zajišťovacího příkazu se převede zajištěná částka ve výši potřebné k úhradě zajištěné daně z osobního depozitního účtu na příslušný osobní daňový účet daňového subjektu. Částky vymoţené jednotlivými způsoby vymáhání se přijímají a evidují na osobním depozitním účtu daňového subjektu. Vymoţené částky převede správce daně 44 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 335 45 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 337

52

na osobní daňový účet daňového subjektu s datem platby evidovaným na osobním depozitním účtu. Je-li částka na osobním depozitním účtu předmětem rozvrhového řízení, převádějí se určené částky podle pravomocného rozhodnutí správce daně o rozvrhu nebo na základě pravomocného usnesení soudu o výsledku rozvrhového řízení. Částka dobrovolně uhrazená ze strany daňového subjektu v souvislosti s vyrozuměním o výši jeho nedoplatků se přijímá a eviduje na osobním depozitním účtu daňového subjektu. Takto získanou částku převede správce daně na osobní daňový účet s datem platby evidovaným na osobním depozitním účtu. Jsou-li nedoplatky evidovány na více osobních daňových účtech, převede se tato částka na úhradu nedoplatků postupně podle jednotlivých skupin: - nedoplatky na dani a splatná daň, - nedoplatky na příslušenství daně, - vymáhané nedoplatky na dani, - vymáhané nedoplatky na příslušenství daně; bez ohledu na to, na jakém osobním daňovém účtu se nacházejí.

5.1.4. Stav osobního účtu Chce-li daňový poplatník znát stav svého osobního daňového účtu, můţe o toto poţádat správce daně, který vystaví potvrzení. Vydané potvrzení musí obsahovat : - označení správce daně, který rozhodnutí vydal, - číslo jednací, popřípadě číslo platebního výměru, - označení příjemce rozhodnutí, - výrok s uvedením právního předpisu, podle něhoţ bylo rozhodováno, a jde-li o platební povinnost, také částku a číslo účtu příslušného poskytovatele platebních sluţeb, na který má být částka uhrazena, - lhůtu k plnění, je-li nutné ji stanovit, - poučení, zda je moţné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je tak moţno učinit, u kterého správce daně se odvolání podává, spolu s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku, - podpis úřední osoby s uvedením jména, příjmení a pracovního zařazení a otisk úředního razítka; tuto náleţitost lze nahradit uznávaným elektronickým podpisem úřední osoby, - datum, kdy bylo rozhodnutí podepsáno. Také musí správce daně opravit zřejmé chyby v psaní, počtech a jiné zřejmé nesprávnosti 53

ve vyhotovení rozhodnutí opravným rozhodnutím. Z potvrzení o stavu osobního daňového účtu musí být patrný původní den splatnosti, popřípadě náhradní den splatnosti, jednotlivých daní. Ohledně stavu osobního daňového účtu je jedna příjemná novinka. Česká daňová správa připravuje „Daňový portál”, který prostřednictvím internetu zpřístupní informace o stavu osobního daňového účtu. Tedy informace o tom, zda finanční úřad k určitému dni eviduje na osobním daňovém účtu nedoplatek, přeplatek nebo zda je tento účet vyrovnán. To znamená, ţe k tomu, abyste si ověřili, zda jsou vaše platby vůči finančnímu úřadu v pořádku, nebudete muset navštívit finanční úřad. Stačí, pouţije-li „Daňový portál”, který bude součástí internetových stránek české daňové správy. "Daňový portál" bude zpřístupněn od 3. července letošního roku na internetových stránkách české daňové správy (http://cds.mfcr.cz) a v prvních třech měsících bude provozován jako testovací verze. Během této doby budete mít moţnost přístupu ke svému osobnímu daňovému účtu a česká daňová správa očekává, ţe podle Vašich případných připomínek "Daňový portál" co nejvíce přizpůsobí Vašim poţadavkům tak, aby ostrá verze v maximální míře splnila Vaše očekávání. Vzhledem k tomu, ţe „Daňový portál„ bude pracovat s reálnými údaji, vedenými u jednotlivých finančních úřadů, je nutné dbát na dodrţení bezpečnosti přístupu k těmto údajům. Proto je nutné, abyste si pořídili tzv. kvalifikovaný certifikát občana, který je nutnou podmínkou pro komunikaci se státní správou s pouţitím elektronického podpisu. Ti z Vás, kteří jiţ platný certifikát vlastní, nemusí ţádat o vydání nového. Pokud certifikát nevlastníte, můţete se obrátit na poskytovatele certifikačních sluţeb, jejichţ seznam je zveřejněn na internetových stránkách Ministerstva informatiky (www.micr.cz) v sekci ”e-podpis”. V současné době jsou akreditování tři poskytovatelé: První certifikační autorita, a.s., Česká pošta, s.p. a eIdentity a.s. Cena kvalifikovaného certifikátu je pro občany od 190 Kč včetně DPH s platností na jeden rok. Přístup na „Daňový portál” neklade na vybavení Vašeho počítače zvláštní technické poţadavky. Pokud běţně pouţíváte internetové stránky české daňové správy, s největší pravděpodobností se bez problémů budete pohybovat i v prostředí „Daňového portálu”.46 Tato změna určitě přispěje k lepší informovanosti daňových subjektů a bude ji vyuţívat časem stále více osob, neboť jim odpadne docházka na úřady a budou tak moci 46 Komora daňových poradců ČR [online] © 2006-2011 [cit. 2012-06-02]. Dostupné z WWW:

54

komunikovat prostřednictvím svých počítačů z domova.

55

6. Vybírání nedoplatku, pokuta a penále 6.1. Nedoplatek Samotný nedoplatek je v daňovém řádu označován za částku daně, která není uhrazena, kdyţ uplynul jiţ den splatnosti této daně; nedoplatek je rovněţ neuhrazené příslušenství daně, u kterého jiţ uplynul den splatnosti, popřípadě téţ neuhrazená částka zajištěné daně. Nedoplatek hradí daňový subjekt jako svůj daňový dluh; tomuto dluhu odpovídá na straně příslušného veřejného rozpočtu splatná daňová pohledávka. Daňový řád o nedoplatku hovoří i v případě posečkání úhrady daně či rozloţení úhrady daně na splátky nebo v případě stanovení náhradního dne splatnosti. Tyto nedoplatky však mají stanoven speciální reţim (nejde o vymahatelné nedoplatky). Výše nedoplatku (daně a příslušenství) není statická, naopak se mění s časem, a to buď díky aktivitě daňového subjektu (úhrada části či celé výše nedoplatku), díky aktivitě správce daně ( za pomoci způsobů vymáhání nedoplatků daní) či díky prostému plynutí času (narůstání úroku z prodlení).47 Správce daně můţe daňový subjekt vhodným způsobem vyrozumět o výši jeho nedoplatků a upozornit jej na následky spojené s jejich neuhrazením. Také z tohoto důvodu správce daně chce, aby daňový subjekt nechával na sebe platný kontakt, hlavně číslo na mobilní telefon, neboť takto můţe buď zavolat nebo poslat textovou zprávu. Nedoplatek však také můţe zaniknout po tzv. marném uplynutí lhůty. Lhůta pro vybírání nedoplatku je stanovena v § 160. Nově je koncipována jako prekluzivní, tj. po jejím marném uplynutí právo správce daně vybrat (vymáhat) nedoplatek zaniká. O této skutečnosti je správce daně rovněţ povinen provést záznam na příslušném osobním daňovém účtu a zaniklý nedoplatek z této evidence vymazat. Další zánik nedoplatku stanoví § 264 odst. 16. podle tohoto ustanovení dnem účinnosti daňového řádu zanikají nedoplatky, které jsou evidovány v evidenci daní podle zákona o právě daní a poplatků u daňových subjektů, které zanikly bez právního nástupce nebo zemřely bez dědice, a není moţné poţadovat úhradu těchto nedoplatků na ručiteli. Takové nedoplatky se ke dni účinnosti daňového řádu rovněţ přestávají evidovat.47

47 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 343

56

6.1.1. Evidence nedoplatků v České republice O tom, ţe daňové nedoplatky i v rámci celé republiky jsou evidovány za delší období uvádí česká daňová správa na svých webových stránkách tyto informace. Daňová správa publikovanými informacemi dokládá, ţe ke dni 31. 12. 2011 eviduje celkovou, tj. kumulovanou, výši daňových nedoplatků v celkové částce 118, 821 mld. Kč. Celková výše nedoplatků je kumulovaná od roku 1990 a jsou v ní zahrnuty všechny daně, tedy i nedoplatky daní ze staré daňové soustavy (viz tabulka níţe). Výše nedoplatků se meziročně od roku 2007 sniţovala a opět stoupla v roce 2010, kdy se nepochybně projevil vliv hospodářské krize. Z částky 40,544 mld. Kč představuje prominutí daní a jeho příslušenství částku 10,8 mld. Kč. Zbytek jsou prominuté odvody a penále za méně závaţná administrativní pochybení při pouţití dotací. V zásadě je tedy nutné konstatovat, ţe v převáţné většině případů nejde o prominutí vlastní daňové povinnosti, nýbrţ o prominutí daňového příslušenství, např. sankce za pozdě podané přiznání nebo neúmyslné pozdní uhrazení daně. Pro ilustraci je moţné uvést, ţe v roce 2010 daňová správa prominula na daních a penále zhruba 4,4 miliardy korun. Prominutá daň z toho činila pouze 55 mil. Kč. Z uvedeného vyplývá, ţe prominutí daně bylo jevem ojedinělým, v drtivé většině z důvodu ţivelných pohrom nebo z důvodů odstoupení od smlouvy v případě převodu nemovitostí. V těchto případech daňová povinnost sice vznikla, ale při splnění zákonných podmínek a na základě ţádosti byla daň prominuta ze zákona. Daň

2007

2008

2009

2010

2011

Daň z přidané hodnoty

44 056

45 631

48 019

57 337

68 725

Daně spotřební

2 568

2 067

1 560

1 106

935

17 672

16 668

17 505

19 109

318

306

304

311

358

Daň silniční

1 106

1 129

1 249

1 346

1 521

Daň dědická

9

11

10

10

10

Daň z příjmů právnických osob 18 742 Daň z příjmů vybíraná sráţkou - § 36

57

Daň darovací

240

181

171

172

159

Daň z převodu nemovitostí

3 991

3 846

3 503

3 270

3 209

5 990

6 647

5 324

3 857

3 766

Daň z obratu

535

527

25

4

3

Odvod ze zisku

520

520

0

0

0

Odvod z objemu mezd

469

404

0

0

0

Důchodová daň

0

0

0

0

0

Daň z objemu mezd

0

0

0

0

0

1 656

1 079

2 191

2 103

1 786

14 886

15 085

14 340

14 364

14 284

4 571

4 338

4 099

4 053

3 974

Daň z nemovitostí

1 015

938

902

901

954

Daň z příjmů obyvatelstva

215

43

23

19

10

210

105

60

28

20

98 448

106 387

118 821

Ost. příjmy, odvody, pokuty a poplatky

Ostatní zrušené daně do rozpočtu republiky Daň z příjmů fyz. osob podnikat. Daň z příjmů fyz. osob ze závislé činnosti

Ostatní zrušené daně do míst. rozpočtů CELKEM

101 100 100 531

48

6.1.2. Úhrada nedoplatku Na úhradu nedoplatků můţe správce daně pouţít také přeplatek téhoţ daňového subjektu je-li na jeho jiném osobním daňovém účtu, popřípadě na úhradu nedoplatku téhoţ daňového subjektu u jiného správce daně, u něhoţ je nedoplatek evidován, vyţádá-li si ho správce daně tak, aby ţádost došla správci daně, u něhoţ je evidován přeplatek, ještě před vystavením příkazu k jeho vrácení, nejpozději však do dne, kdy uplyne lhůta stanovená pro jeho vrácení. K ţádosti se připojí výkaz nedoplatků, které mají být přeplatkem uhrazeny; 48 Česká daňová správa [online] © 2006-2011 [cit. 2012-05-15]. Dostupné z WWW: (JUDr. Jaroslava Musilová tisková mluvčí Generálního finančního ředitelství)

58

pokud se poţadavek uplatní prostřednictvím propojených informačních systémů, stačí předloţit výkaz nedoplatků dodatečně do 30 dnů od uplatnění poţadavku na úhradu nedoplatků prostřednictvím těchto systémů. Ţádosti se vyhoví i v případě, ţe přeplatek vznikne do 30 dnů ode dne vyţádání. Bylo-li správci daně doručeno více ţádostí, provede se úhrada v pořadí, v jakém správci daně ţádosti došly. Úhrada nedoplatků evidovaných u správce daně, u něhoţ je evidován přeplatek, má přednost. Není-li takového nedoplatku, stává se přeplatek vratitelným přeplatkem a zůstává jako platba na dosud neuhrazenou daň na osobním daňovém účtu, na kterém je evidován. Pokud existuje odůvodněný předpoklad, ţe dojde do 10 dnů ode dne, kdy má být přeplatek na úhradu nedoplatku na jiném osobním daňovém účtu pouţit, ke vzniku povinnosti uhradit daň na stejném osobním daňovém účtu, přeplatek se na úhradu nedoplatku na jiném osobním daňovém účtu nepouţije. Jsou-li nedoplatky evidovány na více osobních daňových účtech, upřednostní správce daně při převodu přeplatku na jiný osobní daňový účet úhradu nákladů řízení a zbylý přeplatek pouţije na úhradu nedoplatků postupně podle těchto skupin: - nedoplatky na dani a splatná daň, - nedoplatky na příslušenství daně, - vymáhané nedoplatky na dani, - vymáhané nedoplatky na dani; bez ohledu na to, na jakém osobním daňovém účtu se nacházejí. O převedení přeplatku, jehoţ výše přesahuje částku 1 000 Kč, se daňový subjekt vyrozumí. Má-li daňový subjekt zřízenou daňovou informační schránku, má tyto informace automaticky k dispozici. Dnem úhrady nedoplatku je buď den vzniku nedoplatku, nebo den následující po vzniku přeplatku, který byl k úhradě nedoplatku pouţit, a to podle toho, který z nich nastal dříve.49 Do vybírání nedoplatku patří také forma tzv. posečkání úhrady daně, neboť posečkání znamená, ţe dochází k „posunutí“úhrady nedoplatku daně, popř. i nedoplatku příslušěenství daně na pozdější dobu na základě „dohod“ se správcem daně; daňový subjekt se tedy nevystavuje nebezpečí vymáhání daní. Poté co uplynu tzv. doba posečkání, je daňový subjekt povinen posečkanou úhradu daně, tj. nedoplatek, uhradit. K úhradě nedoplatku však můţe být 49 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 346

59

povinen i přůběţně, neboť posečkání můţe mít podobu splátkového kalendáře. Po dobu posečkání se v případě daně neuplatňuje úrok z prodlení, ale úrok z posečkání.50 Daňový řád také upravuje takové situace, kdy jiţ nelze očekávat zaplacení nedoplatku. V tom případě správce daně je odepíše. Můţe však odepsat pouze nedobytný nedoplatek a nedoplatek, jehoţ vymáhání je spojeno se zvláštními a nepoměrnými obtíţemi. Nedobytným se pro účely tohoto zákona rozumí nedoplatek, který byl bezvýsledně vymáhán na daňovém subjektu i na jiných osobách, na nichţ mohl být vymáhán, nebo jehoţ vymáhání by zřejmě nevedlo k výsledku, anebo u něhoţ je pravděpodobné, ţe by náklady vymáhání přesáhly jeho výtěţek. Na základě příkazu správce daně k odpisu nedobytného nedoplatku z osobního daňového účtu se vystaví odpisný doklad, který současně plní úlohu předpisného dokladu na účtu nedobytných nedoplatků; nedoplatek trvá dále, pokud neuplynula lhůta pro placení daně.

6.2. Pokuta Další nepříjemnou platbou můţe být pokuta, za opoţděné tvzrení daně. Daňový subjekt, který nepodal daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo učiníl tak po stanovené lhůtě, a toto zpoţdění je delší neţ 5 pracovních dnů, ve výši: 0,05 % stanovené daně za kaţdý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daně, 0,05 % stanoveného daňového odpočtu za kaţdý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanoveného daňového odpočtu, nebo 0,01 % stanovené daňové ztráty za kaţdý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daňové ztráty musí uhradit pokutu. Plátci daně také vzniká povinnost uhradit pokutu, nepodá-li hlášení, vyúčtování, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo učiní-li tak po stanovené lhůtě, a toto zpoţdění je delší neţ 5 pracovních dnů, ve výši 0,05 % z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést za kaţdý následující den prodlení, nejvýše však 0,5 % z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést. Pokud by částka vypočtená niţší neţ 500 Kč, činí výše pokuty za opoţděné 50 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 351

60

tvrzení daně 500 Kč. Maximální výše částky vypočtené podle odstavce 1 nebo 2 § 250 nesmí být vyšší neţ 300 000 Kč. O povinnosti platit pokutu rozhodne správce daně platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru.

6.3. Penále Se špatně zaplacenou daňovou povinností souvisí penále. Daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit penále z částky doměřené daně tak, jak byla stanovena oproti poslední známé dani, ve výši: - 20 %, je-li daň zvyšována, - 20 %, je-li sniţován daňový odpočet, nebo - 1 %, je-li sniţována daňová ztráta. Správce daně sníţí penále podle §251 odstavce 1 písm. a) o penále podle odstavce 1 písm. c), pokud povinnost k jeho úhradě vznikla z důvodu uplatnění ztráty v rozsahu sníţení daňové ztráty, které bylo penalizováno. Správce daně rozhodne o povinnosti uhradit penále v rámci dodatečného platebního výměru a současně je předepíše do evidence daní. Penále je splatné ke stejnému dni jako doměřená daň. Pokud je doměřována daň podle dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování, povinnost uhradit penále z částky, která je v něm uvedena, nevzniká.

61

7. Exekuční náklady 7.1. Exekuce, exekuční titul Abychom se dostali k exekučním nákladům, musím se zabývat nejprve exekucí, coţ je sloţitější způsob vymáhání nedoplatku nebo můţe správce daně zabezpečit vymáhání nedoplatku prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora, popřípadě jej uplatnit

v

insolvenčním řízení nebo přihlásit jej do veřejné draţby. Správce daně zvolí způsob vymáhání nedoplatku tak, aby výše nákladů spojených s vymáháním, které bude daňový subjekt povinen uhradit, byla v poměru k výši nedoplatku a správce daně je při vymáhání nedoplatku příslušný i k jeho vybrání. Při vymáhání nedoplatku exekučním titulem, musí být: - výkaz nedoplatků sestavený z údajů evidence daní, - vykonatelné rozhodnutí, kterým je stanoveno peněţité plnění, nebo - vykonatelný zajišťovací příkaz. Výkaz nedoplatků je zvláštním exekučním titulem, který musí obsahovat: - označení správce daně, který výkaz nedoplatků vydal, - číslo jednací, - označení daňového subjektu, který neuhradil nedoplatek (dále jen "dluţník"), - údaje o jednotlivých nedoplatcích, - podpis úřední osoby s uvedením jména, příjmení a pracovního zařazení a otisk úředního razítka; tuto náleţitost lze nahradit uznávaným elektronickým podpisem úřední osoby, - potvrzení o vykonatelnosti, - den, k němuţ je výkaz nedoplatků sestaven. 62

Při daňové exekuci se postupuje podle občasnkého soudního řádu, který je v zákoně č. 99/1963 Sb. v platném znění. Daňová exekuce (exekuční řízení) je pojmem uţším neţ vymáhání daní. Je dílčím řízením daňovým ve smyslu § 134 odst.3 písm.b). Specifikem exekučního řízení je, ţe se odchyluje od tradiční definice daňového řízení, tzn. řízení vedeného o jedné dani za jedno zdaňovací obcobí. Dokladem toho můţe být exekuční řízení vedené pro několik nedoplatků na základě výkazu nedoplatků . Dále se exekuční řízení odlišuje formálním ukončením, kdyţ kolikrát je exekuční řízení ukončeno ex lege, tzn. bez vydání finálního rozhodnutí. Příkladem můţe být ukončení exekučního řízení v případě exekuce sráţkami ze mzdy, která končí uspokojením oprávněného a není ji třeba formálně zastavovat.51

7.2. Dožádání a atrakce str.395/3/Pro provedení daňové exekuce místně nepříslušným správcem daně je třeba vyuţít institutů doţádání či atrakce.52

7.2.1. Dožádání Doţádání znamená, ţe místně příslušný správce daně můţe doţádat jiného věcně příslušného správce daně téhoţ nebo niţšího stupně o provedení úkonů nebo dílčích řízení nebo jiných postupů, které by sám mohl provést jen s obtíţemi nebo s vynaloţením neúčelných nákladů, anebo které by nemohl provést vůbec.Doţádaný správce daně provede doţádané úkony, jakoţ i úkony, které zajišťují účel doţádání, bezodkladně, nebo sdělí důvody, pro které doţádání vyhovět nemůţe.

7.2.2. Atrakce Atrakce znamená, ţe nadřízený správce daně můţe věc převzít místo podřízeného správce daně:

- jsou-li pro výkon správy daní potřebné mimořádné odborné znalosti, - za účelem zjednání nápravy v rámci ochrany před nečinností podřízeného správce daně, - jde-li o rozhodnutí ve věci, které bude mít zásadní dopad i do řízení

51 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 394 52 LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5; str. 395

63

s jinými daňovými subjekty.

7.3. Způsoby daňové exekuce Přičemţ daňovou exekuci lze provést poute těmito způsoby: - sráţkami ze mzdy, - přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních sluţeb, - přikázáním jiné peněţité pohledávky, - postiţením jiných majetkových práv, - prodejem movitých věcí, nebo - prodejem nemovitostí. Michaela Kučíková provedla průzkum, který proběhl od 31. 10. 2011 do 06. 11. 2011 a byly zjištěny následující informace na otázky: 1. Jaký typ daňové exekuce (jedná se o exekuci prováděnou přímo finančním úřadem)

povaţujete za nejúčinnější?

64

2. Jaký typ z výčtu je dle Vás nejvhodnějším prostředkem daňové exekuce pro fyzickou osobu:

3. Jaký typ z výčtu je dle Vás nejvhodnějším prostředkem daňové exekuce pro právnickou osobu (firmu):

53

7.4. Exekuční náklady 53 Vyplňto.cz [online] © Marek Demčák 2008 - 2012. Číslo registrace na ÚOOÚ: 36627 [cit. 2012-06-02]. Dostupné z WWW:

65

Exekuční náklady je povinen hradit dluţník, pokud daňová exekuce byla provedena oprávněně.Exekuční náklady spočívají v náhradě nákladů za nařízení daňové exekuce, v náhradě nákladů za výkon prodeje a v náhradě hotových výdajů vzniklých při provádění daňové exekuce. Při exekuci, jejímţ exekučním titulem je zajišťovací příkaz, se hradí pouze hotové výdaje. Výši exekučních nákladů stanoví správce daně exekučním příkazem nebo samostatným rozhodnutím; proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho doručení. Výši hotových výdajů stanoví správce daně vţdy samostatným rozhodnutím. Stanovenou výši hotových výdajů je dluţník povinen uhradit do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Náhradu hotových výdajů, které souvisí s výkonem prodeje, hradí dluţník, i kdyţ k draţbě nebo zpeněţení předmětu daňové exekuce nedošlo.Exekuční náklady se evidují na osobním daňovém účtu dluţníka a vymáhají se současně s nedoplatkem. Přičemţ náklady za nařízení daňové exekuce činí 2 % z částky, pro kterou je daňová exekuce nařízena, nejméně však 500 Kč a nejvýše 500 000 Kč; povinnost jejich úhrady vzniká dluţníkovi vydáním exekučního příkazu nebo vydáním samostatného rozhodnutí, kterým správce daně stanoví výši exekučních nákladů. A náklady za výkon prodeje činí 2 % z částky, pro kterou je daňová exekuce nařízena, nejméně však 500 Kč a nejvýše 500 000 Kč; povinnost jejich úhrady vzniká dluţníkovi zahájením draţby nebo zpeněţením předmětu daňové exekuce mimo draţbu.Exekuční náklady podle §183 odst.1 a 2 lze poţadovat u téhoţ nedoplatku jen jednou. Tyto náklady se počítají z vymáhané částky zaokrouhlené na celé stokoruny dolů. Dále má správce daně moţnost zadrţet z výtěţku daňové exekuce částku v očekávané výši hotových výdajů, kterou zúčtuje při stanovení jejich skutečné výše. Úhrada hotových výdajů se převádí do rozpočtu správce daně, pokud tyto výdaje zálohoval z vlastních rozpočtových prostředků. Při převodu vymoţené částky z osobního depozitního účtu na osobní daňový účet daňového subjektu se exekuční náklady uspokojí vţdy přednostně a úhrada hotových výdajů se provede jako první v pořadí. Jsou-li některé exekuční úkony prováděny pro vymáhané nedoplatky více dluţníků společně, správce daně rozvrhne jejich náhradu poměrně podle výše vymáhaných nedoplatků. Jestliţe způsobil neoprávněnost vymáhání při dělené správě orgán veřejné moci, který peněţité plnění předal k vymáhání, uhradí tento orgán správci daně, který nedoplatek na tomto peněţitém plnění vymáhal, vzniklé hotové výdaje a přiznaný úrok z neoprávněného jednání správce daně, popřípadě náhradu škody.

66

8. Rozvrhové řízení K rozvrhovému řízení se vztahuje draţba.

8.1. Dražba Provedení draţby můţe nařídit správce daně na prodej movitých věcí a nemovitostí draţební vyhláškou. Draţbu pak řídí daňový exekutor, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí úřední osoba pověřená výkonem daňové exekuce; toto jednání je veřejné. Správce daně můţe pověřit další úřední osobu k provedení licitačních úkonů (dále jen "licitátor") a určit další úřední osoby k zajištění řádného průběhu draţby. Osobou zúčastněnou na draţbě je kaţdý, kdo se dostaví k účasti na draţbě před jejím zahájením a prokáţe, ţe splňuje podmínky účastnit se draţby. Jedná-li se o draţbu nemovitosti, můţe se jednání zúčastnit pouze osoba, která sloţila do zahájení draţby draţební jistotu; sloţení draţební jistoty je tato osoba povinna doloţit způsobem stanoveným v draţební vyhlášce. Osoba zúčastněná na draţbě je povinna prokázat svou totoţnost. Osoba zúčastněná na draţbě je dále povinna dát se zapsat do seznamu osob zúčastněných na draţbě, převzít a pouţívat draţební číslo, pokud bylo přiděleno. Draţitel je osoba zúčastněná na draţbě, která učinila v průběhu draţby draţební podání. Pokud je draţiteli udělen příklep, 67

stává se vydraţitelem. Draţbu lze uskutečnit i elektronicky. Podmínky postupu při elektronické draţbě stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Kdyţ uţ se provádí draţba, je to v mnoha případech smutné, neboť daňoví poplatnici přicházejí o věci či nemovitosti, ke kterým mají určitý citový vztah a má to jisté následky na jejich další ţivot. Někdy se musí draţba opakovat, ale to lze nejdříve po uplynutí 3 měsíců ode dne původní draţby. Uskutečnila-li se draţba, o udělení příklepu doručí správce daně rozhodnutí vydraţiteli i draţiteli. Potom aţ po právní moci rozhodnutí o udělení příklepu a úhradě nejvyššího draţebního podání správce daně bezodkladně vyzve věřitele, kteří podali přihlášku a jejichţ přihláška nebyla odmítnuta, aby mu do 15 dnů ode dne doručení této výzvy sdělili výši své pohledávky a jejího příslušenství vyčíslenou ke dni právní moci rozhodnutí o udělení příklepu a skutečnosti významné pro její pořadí. Po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě nelze přihlíţet k té části pohledávek a jejich příslušenství, která nebyla vyčíslena. Po právní moci rozhodnutí o udělení příklepu a úhradě nejvyššího draţebního podání správce daně bezodkladně také vyzve osoby, o kterých je známo, ţe v jejich prospěch váznou na předmětu draţby závady s výjimkou těch, o nichţ bylo podle §221 odst. 3 písm. c) rozhodnuto, ţe prodejem v draţbě nezaniknou, aby mu do 15 dnů ode dne doručení této výzvy sdělily, zda poţadují vyplacení náhrady; jinak se má za to, ţe souhlasí s vyplacením náhrady vydraţiteli a s pokračováním tohoto věcného břemene nebo nájemního práva po změně vlastníka. K vyjádření učiněnému po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě se nepřihlíţí. Poté se z výtěţku draţby uspokojí nejprve exekuční náklady. Dále se uspokojí věřitelé, jejichţ pohledávka byla zajištěna zadrţovacím právem. Ostatní pohledávky se uspokojí podle jejich pořadí.Pro pořadí je rozhodující: pro daňové pohledávky, pro kterou je nařízena daňová exekuce, den vydání exekučního příkazu,u přihlášené daňové pohledávky den, kdy byla u správce daně přihlášena, u pohledávky zajištěné zástavním právem den vzniku zástavního práva, u náhrad za věcná břemena den vzniku věcného břemene a u náhrad za nájemní práva den vzniku nájemního práva. Má-li několik pohledávek stejné pořadí a výtěţek draţby nestačí k jejich úplnému uspokojení, uspokojí se tyto pohledávky poměrně.

8.1.1. Rozvrh výtěžku dražby a nabytí právní moci Zároveň správce daně na základě obdrţených vyjádření rozhodne o rozvrhu výtěţku draţby, v němţ jednotlivým věřitelům přizná nárok na úhradu pohledávky ve výši, která odpovídá jejich pořadí, a o případném zániku věcných nebo nájemních práv k předmětu 68

draţby; včas podané odvolání proti tomuto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozhodnutí o rozvrhu správce daně musí doručit: - dluţníkovi, - vydraţiteli, - věřitelům, kteří podali přihlášku a jejichţ přihláška nebyla odmítnuta, - osobám, o kterých je známo, ţe v jejich prospěch váznou na předmětu draţby závady s výjimkou těch, o nichţ bylo rozhodnuto podle §221 odst. 3 písm. c), ţe prodejem v draţbě nezaniknou. Dále náhradu za věcné břemeno nebo nájemní právo správce daně přizná vydraţiteli, jestliţe s tím souhlasí osoba, které svědčí právo z tohoto věcného břemene nebo nájemní právo. Přiznané částky správce daně vyplatí po právní moci rozhodnutí o rozvrhu.Po úhradě všech pohledávek, které mají být uspokojeny, se stává zbytek rozdělovaného výtěţku draţby přeplatkem dluţníka, který správce daně vrátí i bez ţádosti do 15 dnů. Dnem právní moci rozhodnutí o rozvrhu zanikají také zadrţovací a zástavní práva váznoucí na předmětu draţby i věcná břemena a nájemní práva na předmětu draţby váznoucí; to neplatí u věcných břemen a nájemních práv, o nichţ bylo rozhodnuto, ţe nezaniknou, a u věcných břemen a nájemních práv, za něţ byla poskytnuta vydraţiteli náhrada. Prodejem spoluvlastnického podílu nezanikají věcná břemena váznoucí na celém předmětu draţby a ani zástavní právo, ledaţe by zatěţovalo pouze prodávaný spoluvlastnický podíl. Pravomocné rozhodnutí o rozvrhu doručí správce daně příslušnému katastrálnímu úřadu nebo tomu, kdo vede jiný veřejný registr. V případě, ţe podal přihlášku oprávněný z exekuce přerušené podle jiného právního předpisu a jeho přihláška nebyla odmítnuta, rozhodne na základě návrhu správce daně, který daňovou exekuci provedl, o rozvrhu výtěţku draţby soud. Po právní moci rozhodnutí o udělení příklepu a úhradě nejvyššího draţebního podání správce daně předloţí obecnému soudu dluţníka návrh na provedení rozvrhového řízení a připojí k návrhu část spisu v rozsahu, ze kterého je patrný průběh daňové exekuce a částka k rozdělení. Po doručení pravomocného usnesení soudu o výsledku rozvrhového řízení provede správce daně bezodkladně úhradu pohledávek ve výši stanovené v tomto usnesení a případný vratitelný přeplatek vrátí dluţníkovi do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí.

69

Závěr V závěru bych se chtěl zmínit o dlouze připravovaném projektu, který by měl ulehčit a zjednodušit vybírání daní a poplatků všem daňovým poplatníků, jedná se o III. pilíř reformy veřejných financí tzv. JIM – Jednotné inkasní místo, které mělo začít fungovat jiţ od roku 2012, ale vzhledem k sloţitosti celé problematiky, tak se časové období posunuje. A ţe to bude sloţitý projekt, dokazují informace z ministerstva financí, které uváději: Strategické cíle projektu JIM  Zlepšení klientského přístupu a sníţení administrativní zátěţe zavedením jednoho správce;  Sníţení platební zátěţe zavedením plateb na jednotný účet státní pokladny a sníţením počtu plateb;  Zvýšení vnitřní i vnější efektivity výběru daní a odvodů prostřednictvím zvýšení účelnosti a účinnosti správy a identifikování personálních, finančních, majetkových a dalších souvisejících úspor a synergických efektů při budování efektivní státní správy;  Garantované stejné úrovně výkonů správy veřejných příjmů po celou dobu procesu vytváření jednoho inkasního místa;  Vytvoření centrálního registru poplatníků daní a pojištěnců (CRPP) a sdílení 70

nezbytných informací z tohoto registru orgány JIM, ČSSZ a ZP pro efektivní plnění jejich poslání;  Efektivní a rychlé inkaso příjmů státních a veřejných zdrojů na jediném účtu státu ve smyslu budování Státní pokladny na MF.54 Dále na stránkách ministerstva financí v tiskové zprávě bylo 18. ledna 2012 uvěřejněno: Změny zákonů v souvislosti se zřízením jednoho inkasního místa a studie proveditelnosti. Dne 30. prosince 2011 vyšel zákon č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů. Tím byla završena několikaletá koncepční a legislativní práce Ministerstva financí, Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva zdravotnictví. Schválený zákon přinese tyto hlavní změny:  přenos kompetencí ke správě sociálního a zdravotního pojištění na finanční úřady, s čímţ souvisí řada dalších změn: 

o přiznávání daní i obou pojistných na jednom formuláři,



o placení na jeden účet,



o kontrola všech odvodů najednou z jednoho místa,



o sjednocení procesních pravidel (lhůty, pravidla pro doručování, pro odvolání apod.)

 další změny daní, z nichţ lze zmínit zejména: 

o zrušení některých daňových úlev u daní z příjmů,



o rozšíření odpočtů na dary,



o nahrazení pojistných placených zaměstnavatelem jednotným odvodem z úhrnu mezd,



o sjednocení pravidel pro výpočet sociálního a zdravotního pojistného

pro

zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné, 

o osvobození dividend od daně z příjmů,



o prodlouţení časového testu pro fyzické osoby nepodnikatele při prodeji cenných papírů z půl roku na tři roky,



o zavedení jedné sazby u daně dědické a u daně darovací,



o sníţení registračního prahu u DPH z 1 mil. Kč na 750 tis. Kč



o zrušení stávajících odvodů z loterií, o jehoţ výnosu rozhodovaly samy loterní

54 Ministerstvo financí ČR [online] © 2005 [cit. 2012-05-25]. Dostupné z WWW:

71

firmy, a jeho nahrazení novým odvodem, který směřuje do veřejných rozpočtů. Zákon byl schválen s účinností k 1. lednu 2015 (s výjimkou posledního zmíněného bodu, který nabyl účinnosti k 1. lednu 2012), je však pravděpodobné, ţe bude účinnost ještě upravena na 1. ledna 2014. Práce všech tří ministerstev byla umoţněna vypracováním studie proveditelnosti, kterou Ministerstvo nechalo na zakázku zpracovat externího dodavatele. Hlavními zjištěními studie je to, ţe jedno inkasní místo je realizovatelné, a ţe ušetří přes 2800 pracovních míst. Vznik studie proveditelnosti je financován z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost, z výzvy č. 48, reg. číslo projektu CZ.1.04/4.1.00/48.00051. Celkové náklady projektu po změně činí 19 277 000 Kč, z toho 85 % bude pokryto prostředky ESF a 15 % národním spolufinancováním. Vznik jednoho inkasního místa rovněţ výrazně sníţí administrativní zátěţ podnikatelů. Pokud by sníţení zátěţe představovalo 20 % stávajícího objemu, bude sníţení dle předchozích studií o výši administrativní zátěţe představovat asi 4 mld. Kč ročně. Jedná se tak o největší reformu daňového systému od roku 1992 a zároveň o největší sníţení administrativní zátěţe.55 Nezbývá mi neţ popřát takovému projektu hodně úspěchů při realizaci v praxi a aby splnil všechna očekávání, která jsou do něho vkládána.

55 Ministerstvo financí ČR [online] © 2005 [cit. 2012-05-25]. Dostupné z WWW:

72

Seznam použité literatury Tištěné monografie 1. KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika, 5.aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 276, ISBN 978-80-7357-574-8 2. KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie – úvod do problematiky. 2. vyd. Praha: ASPI, a.s., 2009, s. 120, ISBN 978-80-7357-423-9 3. LICHNOVSKÝ, O.; ONDRÝSEK, R. a kolektiv, Daňový řád.Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 614 s. ISBN 978-80-7400-390-5 4. MARKOVÁ, Hana. Daňové zákony – úplná znění platná k 1. 1. 2012. 21. vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., s. 264, ISBN 978-80-247-4254-0 5. MRKÝVKA, P. a kolektiv, Finanční právo a finanční správa. II díl. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 15 Právní předpisy 1. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů 73

Elektronické monografie, webovská sídla 1. Česká daňová správa [online] © 2006-2011 [cit. 2012-04-28]. Dostupné z WWW: 2. Česká daňová správa [online] © 2006-2011 [cit. 2012-05-10]. Dostupné z WWW: 3. Česká daňová správa [online] © 2006-2011 [cit. 2012-05-15]. Dostupné z WWW: 4. Česká daňová správa [online] © 2006-2011 [cit. 2012-05-15]. Dostupné z WWW: 5. Komora daňových poradců ČR [online] © 2006-2011 [cit. 2012-06-02]. Dostupné z WWW: 6. Ministerstvo financí ČR [online] © 2005 [cit. 2012-05-25]. Dostupné z WWW: 7. Ministerstvo financí ČR [online] © 2005 [cit. 2012-05-25]. Dostupné z WWW: 8. Ministerstvo financí ČR [online] © 2005 [cit. 2012-05-25]. Dostupné z WWW: 9. Vyplňto.cz [online] © Marek Demčák 2008 - 2012. Číslo registrace na ÚOOÚ: 36627 [cit. 2012-06-02]. Dostupné z WWW:

74

Seznam použitých zkratek: apod. = a podobně ČSSZ = česká správa sociálního zabezpečení DPH = daň z přidané hodnoty DŘ = daňový řád ESF = evropský sociální fond EU = Evropská unie fyz. = fyzických JIM = jednotné inkasní místo MF = ministerstvo financí mj.= mimo jiné ost. = ostatní resp. = respektive Sb. = sbírka zákonů SpDP = správa daní a poplatnků tj. = to jest TrZ = trestní zákoník tz. = to znamená tzv. = tak zvané 75

ÚFO = územní finanční orgány

76