Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace
Šablona 10 VY 32 INOVACE 0114 0310
VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková organizace Bratislavská 2166, 407 47 Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632 Číslo projektu Číslo a název šablony
CZ.1.07/1.5.00/34.1076 III/2 – Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
Autor Tematická oblast Číslo a název materiálu Anotace
0114 Mgr. Martin Fojtíček Právo VY_32_INOVACE_0114_0310 Stát Právní kvalifikace státu
Vytvořeno Určeno pro Testováno (kdy, kde) Přílohy
Duben 2013 Právo 1. ročník, studijní obory 14. 10. 2013, 1 BP Bez příloh
Stát
PRÁVO
POJEM
Stát – politická forma organizace společnosti. Specifické znaky, kterými se stát liší od ostatních, nestátních politických organizací jsou: organizace podle území; státní moc, tj. zvláštní veřejná moc spočívající ve státním aparátu disponujícím možností donucení; suverenita, tj. neomezená moc nad subjekty působícími v jeho hranicích, které jsou povinny respektovat i jiné státy. Činnost státních orgánů se odvolává na konkrétní legitimizaci. Právo je technikou činnosti státu a současně státem stanoveným regulátorem společenských vztahů.
ZÁKLADNÍ ATRIBUTY STÁTU (GEORG JELLINEK) obyvatelstvo - pevná vazba mezi členy společnosti spolu s jejich majetkem území - je hranicemi vymezeno a odděleno od území jiných států moc - státní moc je suverénní a vynutitelná, není podřízena žádné vyšší mocenské úrovni; vůči ostatním státům vystupuje jako rovnocenná
DEFINICE STÁTU – MAX WEBER
Stát je svazek, který má monopol na (legitimní) použití násilí
POJETÍ STÁTU
Idealistické – společenství lidí spjatých univerzálním altruismem nebo mravní ideou (Hegel) Funkcionální – stát charakterizován především svými funkcemi, tj. zajišťováním pořádku, bezpečnosti, sociální stability. Organizační – stát jako souhrn veřejných institucí financovaných z veřejných prostředků. Jasné rozlišení mezi státem a občanskou společností.
CHARAKTERISTIKY STÁTNÍ MOCI Suverenita (svrchovanost) –nezávislost a neomezenost státní moci Legalita – zákonnost procedur Legitimita – ospravedlnění státní moci, (legitimizující příběh)
LEGITIMITA POLITICKÉ MOCI, AUTORITA (MAX WEBER)
Tradiční: na základě tradic – monarchové, kmenoví náčelníci Racionální: na základě zákonů – volení úředníci, moderní vlády Charismatická: na základě víry v mimořádné vlastnosti nebo mimořádná pověření – náboženští a vojenští vůdci, diktátoři, šéfové masových politických stran
VNITŘNÍ FUNKCE STÁTU funkce vnitřní zdokonalování ekonomiky (hospodářství) státu a zvyšování její (jeho) výkonnosti, zabezpečování individuálních potřeb příslušníků společnosti rozvoj národních a kulturních tradic a hodnot organizace a výstavba veřejného zdravotnictví, školství, umění, kultury, sociální péče, sportu apod. tvorba a ochrana životního prostředí
VNĚJŠÍ FUNKCE STÁTU ochrana státu před napadením vytváření podmínek mírového soužití realizace integračních procesů mezinárodní pomoc a spolupráce (hospodářská, kulturní, politická, sportovní apod.) s jinými státy
a
NEJVÝZNAMNĚJŠÍ TEORIE VZNIKU
teologická - stát vznikl z boží vůle a je odrazem boží dokonalosti teokratická - božský původ nemá pouze stát, ale také panovník patriarchální - stát vznikl rozrůstáním rodiny a státní moc panovníka se uplatňuje stejně jako moc otce nad rodinou patrimoniální - stát vzniká na území, kde panovník vlastní zemědělskou půdu
teorie násilí (vládní teorie) - stát je výsledkem násilného podmanění určitého území a obyvatelstva smluvní teorie - rozhodnutí svobodných lidí uzavřít mezi sebou smlouvu o vzniku státu organická teorie - analogie mezi státem a biologickými organismy (vliv Darwina) institucionální pojetí - stát vzniká institucionalizací moci - moc přechází z vládnoucích osob do výhradního držení instituce
MOŽNÁ DĚLENÍ STÁTU: podle typu hlavy státu (původně aristotelské dělení) podle územního uspořádání státní moci (tzv. státní zřízení) podle typu dělby moci
DĚLENÍ ÚSTAV DLE ARISTOTELA vláda ve vlastním zájmu
vláda v zájmu všech
jeden vládce
tyranie
monarchie
vládne malá skupina
oligarchie
aristokracie
vládne velká skupina
demokracie
politea (ústavní vláda)
MONARCHIE absolutní - panovník je suverénní držitel jednotné, nedělitelné a neomezené moci ve státě; vykonává ji doživotně a dědičně konstituční – panovník (exekutiva) se dělí o moc s parlamentem (legislativa) parlamentní – exekutiva již není podřízena panovníkovi, ale parlamentu (= funguje podobně jako parlamentní republika)
REPUBLIKA “res publica,” - věc veřejná forma, ve které neexistuje dědičná vláda, její představitelé jsou voleni pouze na základě ústavy občany či zákonodárným sborem
DĚLENÍ STÁTŮ PODLE STÁTNÍHO ZŘÍZENÍ Unitární stát Federace (federální ústava) Konfederace (mezinárodní smlouva) Unijní stát („federace“ na části území – devoluce) Personální unie
ZDŮVODNĚNÍ CENTRALIZAČNÍCH TENDENCÍ
Národní jednota – centrální vláda dokáže lépe reprezentovat celek Uniformita – centrální moc je schopná vytvořit jednotný zákonný rámec pro celou zemi Vyrovnávání regionálních rozdílů Rozvoj ekonomiky – centrální moc je schopna lépe zajistit fungování společné měny a daňové a rozpočtové politiky
ZDŮVODNĚNÍ DECENTRALIZAČNÍCH TENDENCÍ
Participace – regionální reprezentace jsou efektivnější v zapojování obyvatel do rozhodovacího procesu Legitimita – fyzická vzdálenost centrální moci ovlivňuje míru přijatelnosti rozhodnutí („pragocentrismus“) Kontrola – decentralizace vytváří protiváhu k centrální moci a tím omezuje její možné zneužívání
PRINCIP DĚLBY MOCI rozdělení moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní je jednou ze základních podmínek kladených na demokratický právní stát zabraňuje koncentraci moci v rukou jednoho státního orgánu systém brzd a rovnováh mezi orgány moci
DĚLENÍ STÁTŮ PODLE TYPU DĚLBY MOCI Prezidentský model dělby moci Parlamentní model dělby moci Poloprezidentský (neoprezidentský) model dělby moci
KONTROLNÍ OTÁZKY 1. Jaké jsou druhy monarchií? 2. Definuj republiku. 3. Teorie vzniku státu.
ZDROJE Zákon č. 1/1993 Sb. Ústava ČR GERLOCH, Aleš; HŘEBEJK, Jiří; ZOUBEK, Vladimír. Ústavní systém České republiky. Základy českého ústavního práva. Praha: Prospektrum, 2010, 568 s. ISBN 978-80-7175106-9
