Vyhodnocení dotazníku připravenosti nemocnic

Vyhodnocení dotazníku připravenosti nemocnic Karolína Baloghová, Irena Rubešová, tým projektu DRG Restart, tým pracovníků sítě referenčních nemocnic 3. zasedání Expertní rady DRG Restart a zástupců sítě referenčních nemocnic 23.9.2015

Dotazník připravenosti nemocnic Dne 23. 6. 2015 byl všem referenčním nemocnicím (řediteli nemocnice, styčné osobě a vyškolené osobě) projektu DRG Restart rozeslán auditní dotazník „Analýza připravenosti referenčních nemocnic“, který byl podrobně prezentován a diskutován na školení 17. 6. 2015. POČET NEMOCNIC, KTERÉ ODPOVĚDĚLI NA DOTAZNÍK neodpovědělo 9%

odpovědělo 91%

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Karolína Baloghová, 23. 9. 2015

Dotazník připravenosti nemocnic Dotazy klasifikačního týmu se týkaly oblastí: • proces kódování • úroveň standardizace dokumentace • vedení propouštěcí zprávy

Proč je důležité o těchto oblastech v souvislosti s projektem DRG Restart hovořit?


Význam zdravotnických informací Key components of a well functioning health system 1. Leadership and governance 2. Health information systems Good governance is only possible with good information on health challenges, on the broader environment in which the health system operates, and on the performance of the health system.

3. Health financing 4. Human resources for health 5. Essential medical products and technologies 6. Service delivery1

1Key components of a well functioning health system, World


Health Organisation, May 2010

Definice zdravotnických informací The health information system provides the underpinnings for decision‐making and has four key functions: • • • •

data generation compilation analysis and synthesis communication and use

The health information system collects data from the health sector and other relevant sectors, analyses the data and ensures their overall quality, relevance and timeliness, and converts data into information for health‐related decision‐making2

2Health Metrics Network Framework and Standards for Country Health Information Systems, World Health Organization, January 2008


Úrovně zdravotnických informací Data from different sources are used for multiple purposes at different levels of the health care system: • Individual level data about the patient's profile, health care needs, and treatment serve as the basis for clinical decision‐making. • Health facility level data, both from aggregated facility‐level records and from administrative sources such as drug procurement records • Population level data are essential for public health decision‐making and generate information not only about those who use the services but also, crucially, about those who do not use them. • Public health surveillance brings together information from both facilities and communities with a focus mainly on defining problems and providing a timely basis for action.3

3Health Information


Systems, World Health Organisation, June 2008

Sběr klinických informací Individual level data

Sběr klinických informací

Health facility level data

KODÉR

Population level data

Public health surveillance


Kdo je klinický kodér? Wikipedie: Klinický kodér je zdravotnický profesionál, jehož úkolem je vyhodnotit zdravotnické záznamy pacienta a prostřednictvím klasifikačních systémů jim přiřadit standardní kódy. V letech 2002 až 2003 proběhli V Austrálii, Anglii, USA a Kanadě nezávislé průzkumy klinického kódování (týkající se náplně práce kodéra, rozsahu jeho kompetencí, vzdělání, platu a dalších oblastí), na jejichž provedení se podíleli hlavní autority jednotlivých krajin v oblasti kódování a klasifikačních systémů. Jedno ze zpracování těchto průzkumů je zdrojem dalších informací o klinickém kódování v zahraničí.4 4McKenzie K., Walker

S., Dixon/Lee C., Dear G., Moran‐Fuke J.Clinical Coding Internationally: A Comparison of the Coding Workforce in Australia, America, Canada, and England. 2004 IFHRO Congress & AHIMA Convention Proceedings, October 2004 Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Karolína Baloghová, 23. 9. 2015

Kdo je klinický kodér? ‐ Austrálie Clinical coders are responsible for allocating ICD‐10‐AM codes to diagnoses and procedures The process of coding refers to the tasks of allocating ICD‐10‐AM codes using books or an encoder, data entry or indexing of codes, checking of coding edit reports, updating coding books, quality assurance activities relating to coding, participating in meetings to discuss coding issues, or any other activity related specifically to coding.

Coders in Australia generally have one of three professional backgrounds: • qualifications in Health Information Management from one of four universities in Australia that offer this program ‐ 36% • educational courses for clinical coders offered by HIMAA* (Introductory ‐> Intermediate ‐> Advanced) ‐ 28,7% • no formal education in coding – 10% Coders without some form of formal education in coding are becoming less common in Australia.4 * Health Information Management Association Australia Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Karolína Baloghová, 23. 9. 2015

Kdo je klinický kodér? ‐ USA US coders require competency in the following activities: • Coding with ICD‐9‐CM and CPT/HCPCS • • • • • • • •

Conduct of coding validation and quality studies Abstracting information for coding from health record and other pertinent data sources Qualitative assessments of source documentation Adherence to facility's health information services regulatory requirements Validation of reimbursement system code assignments Collection of data for severity of illness assessments Assistance in interpretation and use of coded data for strategic planning and reporting4


Kdo je klinický kodér? ‐ USA In the US, AHIMA* offers coding certificates in the following categories: •

CCA (Certified Coding Associate): entry level 

•

CCS (Certified Coding Specialist): intermediate/advanced level 

•

CCS‐P (Certified Coding Specialist‐Physician office): intermediate/advanced level (9% iba CCS alebo CCS‐P)

•

RHIT (Registered Health Information Technician) 60% + 14% včetně CCS alebo CCS‐P

•

RHIA (registered Health Information Administrator) 16%

Healthcare organizations in the US indicate that an AHIMA coding credential is either desirable or required in some cases, for employment.4 * American Health Information Management Association Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Karolína Baloghová, 23. 9. 2015

Kdo je klinický kodér? ‐ Anglie Clinical coders undertake abstraction, analysis, and translation of complex clinical data into codes following the rules and conventions of ICD‐10 for diagnoses and OPCS‐4 for procedures using coding manuals or encoders. 14% had not undertaken any formal training in coding 41% had not undertaken any formal refresher training in coding.4 A novice NHS clinical coder needs to agree a 2‐3 year development plan with their employer to complete the necessary training, acquire the skills, knowledge and practical work experience to become competent in clinical coding and be ready to sit the examinations to achieve accreditation4 (Accredited Clinical Coder ACC – status by IHRIM*) Accreditation of NHS clinical coders aims to; • Provide recognition of the clinical coding profession • Support the recruitment and on‐going assessment of clinical coding staff • Give organisations confidence in data quality • Provide a recognised benchmark5 * Institute for Health Record an Information Management 5http://systems.hscic.gov.uk/data/clinicalcoding/trainingaccred/accreditation


Kdo je klinický kodér? ‐ Kanada Coders are responsible for allocating ICD‐10‐CA/CCI codes to diagnoses and procedures using a Folio software product. The Folio product is a computerized program that eliminates the need for coding books. The coders also check reports that are returned, either online or in paper format, from the Canadian Institute of Health Information (CIHI). They are responsible for quality assurance activities related to coding, participating in meetings to discuss coding issues, and any other activities related to coding.

Coders can gain their education from a community college, a university program, or from a program offered by the Canadian Healthcare Association. All programs are reviewed and approved by CHIMA. Once a potential coder has graduated from one of these approved programs, they are qualified to write the certification exam set by CHIMA.4 * Canadian Health Information Management Association Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Karolína Baloghová, 23. 9. 2015

Kdo je klinický kodér? ‐ ČR OSOBY ODPOVĚDNÉ ZA KÓDOVÁNÍ V ČR nespecifikováno 10% lékař 35%

lékař s kontrolou kodéra 38% profesionální kodér 17% Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Karolína Baloghová, 23. 9. 2015

Další vzdělávání kodéra – zahraniční průzkum Over 90 percent of Australian coders stated that their facilities supported their participation in continuing education events, with the most common type of continuing education event accessed being the update workshops offered by the NCCH* prior to the implementation of new editions of ICD‐10‐AM (65 percent), followed by NCCH print‐based materials (47 percent), and Health Department coding meetings (37 percent).

Nearly 80 percent of English coders stated that their facilities supported their participation in continuing education events, with the most common type of continuing education event accessed being on‐site coder training (20 percent), followed by other workshops (19 percent), and other external training (17 percent).

Only 38 percent of Canadian survey respondents reported having a professional development budget. The major types of education sessions attended in rank order were ICD‐10‐CA/CCI training (67 percent), in‐house education (43 percent), CIHI* events (30 percent), CHIMA tele‐workshops (18 percent), and the annual CHIMA conference (13 percent).

In America, coder training is offered through the AHIMA "approved coding programs," AHIMA's "Coding Basics" entry‐level training program, and the "Computer‐Assisted Training System‐CATS" for advanced, Web‐based training. Continuing education audio seminars, textbooks, and other offerings are also available through AHIMA. Many of AHIMA's accredited colleges and universities offer local coding continuing education programs. Commercially, companies market Web‐based training products and coding seminars.4

*The National Centre for Classification in Health *Canadian Institute for Health Information Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Karolína Baloghová, 23. 9. 2015

Interní školení kodérů ‐ ČR PODÍL ZZ, KTERÉ ZABEZPEČUJÍ INTERNÍ ŠKOLENÍ KODÉRŮ

NE 20%

FREKVENCE INTERNÍHO ŠKOLENÍ

neuvedeno 3%

11

8

4

ANO 77% PODÍL ZZ, KTERÉ VYHODNOCUJÍ INTERNÍ ŠKOLENÍ KODÉRŮ

2

4

2

1X ZA 2 TÝDNY

MĚSÍČNĚ

ČTVRTLETNĚ

PŮLROČNĚ

ROČNĚ

JINAK

METODIKA VYHODNOCENÍ ÚSPĚŠNOSTI INTERNÍHO ŠKOLENÍ 13

NE 42% ANO 58%

5

1 INTERNÍ AUDIT


PODLE REVIZE ZP

NA ZÁKLADĚ CMI

Externí školení kodérů ‐ ČR PODÍL ZZ, KTERÉ ZABEZPEČUJÍ EXTERNÍ ŠKOLENÍ KODÉRŮ

NE 37%

neuvedli 3% ANO 60%

PODÍL ZZ, KTERÉ VYHODNOCUJÍ EXTERNÍ ŠKOLENÍ KODÉRŮ

ANO 29%

NE 71%

FREKVENCE EXTERNÍHO ŠKOLENÍ KODÉRŮ 9 7

4

4

MĚSÍČNĚ

ČTVRTLETNĚ

ROČNĚ

JINAK

METODIKA VYHODNOCENÍ ÚSPĚŠNOSTI EXTERNÍHO ŠKOLENÍ 5

INTERNĚ


1

1

IMPLEMENTACE NOVÝCH POZNATKŮ DO KONTROL

NEUVEDENO

Oblasti zájmu kodérů pro další vzdělávání – zahraniční průzkum Australian coders indicated that specific coding topics, such as diabetes, procedures, obstetrics, orthopaedics and neoplasms/cancer, would be most useful as these were seen as areas of difficulty for coders. English coders were interested in continuing education on details of anatomy, physiology, medical terminology, and new procedures, along with specific coding topics such as obstetrics, orthopaedics, and neoplasms. Canadian respondents indicated that they would be most interested in specific body system coding topics and data quality topics, and many survey respondents also indicated an interest in education for computer skills development, and stress and time management.4


Výkonnost kodérů – zahraniční průzkum Austrálie: 44% kodérů uvedlo, že ve své práci mají stanovené minimální hodnoty, které musí naplnit. Průměrně se jedná o zpracování 28 zdravotních záznamů v průběhu jednoho pracovního dne (za předpokladu 20 pracovních dnů se jedná o 560 záznamů měsíčně). Ve skutečnosti ale zpracují 30‐39 záznamů denně (600 až 780 záznamů měsíčně). UK: 83% anglických kodérů uvedlo, že mají stanoveny kritéria výkonnosti, přičemž 55% z nich uvedlo, že ke konci měsíce musí mít zpracováno 95 – 100 % epizod péče. Kanada: Více než 80% Kanaďanů uvádí, že nemají stanovené žádné minimální hodnoty. U těch, kde jsou tyto minimální požadavky nastaveny, se v případě hospitalizací jedná o zpracování 23,5 záznamů za jeden den (tj. 470 záznamů za měsíc). USA: Požadavky na produktivitu kodérů byly nastaveny na základě provedené studie a jednalo se o zpracování 16 hospitalizačních záznamů za jeden den (tj. 320 záznamů za měsíc)4


Výkonnost kodérů ‐ ČR Hlavní aktér kódování

Počet zpracovaných hospitalizačních záznamů za měsíc

Podíl nemocnic (z těch, které uvedli hlavní aktéry)

profesionální kodér

200 ‐ 500

19,4 %

lékař s kontrolou kodéra

do 100

16,7 %

více než 500

2,8 %

1000 až 1500

22,2 %

max. 200

19,4 %

lékař neuvedeno

19,4 %


Podpora kódování ‐ ČR PODÍL NEMOCNIC, KTERÉ VYUŽÍVAJÍ NÁSTROJE PRO ULEHČENÍ KÓDOVÁNÍ

NÁSTROJE PRO ZJEDNODUŠENÍ KÓDOVÁNÍ

NE 20%

20 16

9 6

ANO 80%

ONLINE APLIKACE

MKN10 (UZIS)

NIS/ SOFTWARE

SLEDOVÁNÍ PRAVIDELNÝCH ZMĚN METODIK V KÓDOVÁNÍ 19 16

5

6

2 OZP

KODÉR/DRG MANAGER

EXTERNISTA

JINÉ

NEUVEDENO


Z TOHO GROUPER

2

2

VLASTNÍ

NEUVEDLI

Hodnocení kvality klinických dat ‐ ČR PODÍL ZZ, KTERÉ VYHODNOCUJÍ KVALITU KLINICKÝCH DAT

neuvedli 3%

NE 40%

PODÍL ZZ, KTERÉ VYUŽÍVAJÍ NÁSTROJ PRO REDUKCI CHYBOVOSTI KLINICKÝCH DAT

NE 20%

ANO 57%

ANO 75% NÁSTROJE PRO SNÍŽENÍ CHYBOVOSTI DAT

ZPŮSOB HODNOCENÍ KVALITY KLINICKÝCH DAT 17

kontrola případů 33% 2

1 NEUVEDENO

PRAVIDELNÝ AUDIT

NEPRAVIDELNÁ KONTROLA

neuvedeno 5%

3 PŘEHLED VRACENÝCH PŘÍPADŮ KODÉREM NA ODD.


školení 7% software/ NIS 60%

Ovlivnění kvality kódování – zahraniční průzkum For Australian coders, the factor considered most likely to affect coding quality was incomplete medical record content, with 77 percent of coders stating that this factor had an impact. This was closely followed by principal diagnosis not being identified (74 percent), complications /comorbidities not being identified (71 percent), illegible medical record entries (69 percent), and pressure to maintain coding throughput (45 percent).

The factor considered most likely to affect coding quality according to English coders was incomplete medical record content, with 87 percent of coders stating this factor had an impact. This was closely followed by illegible medical record content (85 percent), and principal diagnosis not being identified (83 percent), and complications /comorbidities not being identified (78 percent).

Canadian respondents were asked to rank coding quality challenges in their department. Chart documentation/completion issues were cited as the biggest challenge, followed by technology issues, coding quality, EHR, recruitment and staff retention. Since the Canadian survey was done, there have been two data quality studies in various provinces that have reviewed coding and developed recommendations. These studies verified the documentation/completion issues but also showed wide variances between small hospitals and large and/or teaching hospitals.

The most US coders still agree that incomplete medical records remain an impediment to the coding process. The emphasis on quick turn‐around for billing (48‐72 hours) still leaves coders with incomplete medical record documentation on which to base accurate and complete code assignment.4


Význam zdravotnické dokumentace pro kvalitu kódovaných informací Zdravotnická dokumentace představuje pro kodéra jediný zdroj informací, který musí využít bez toho, aby pacienta viděl, potkal, mluvil s ním nebo znal jakékoliv jiné souvislosti, které v ní nejsou uvedeny.

Kodér se řídí pouze zapsaným textem, přičemž žádnou okolnost, událost nebo závěr nesmí předjímat. Základní srozumitelnost zdravotnické dokumentace je dosažena a) objasněním role jednotlivých dokumentů a informací v nich obsažených b) strukturou textu jednotlivých dokumentů c) standardizovanou terminologií (zkratky, používané výrazy) Soubor pravidel uplatňovaných koordinovaně, plošně a opakovaně nazýváme standardizací.


Míra standardizace dokumentace v ČR PODÍL ZZ SE STANDARDIZOVANOU DOKUMENTACÍ

NE 5%

ANO 95%

STANDARDIZOVANÉ ČÁSTI DOKUMENTACE 37

18 11

21 15

11

15

12 4


6

Proces implementace standardizované dokumentace v ČR PŮVOD POUŽITÉHO VZORU

PODÍL ZZ, KTERÉ PRO STANDARDIZACI VYUŽILI VZOR neuvedeno 3% NE 45%

GE 15%

neuvedeno 10%

ANO 52% ČR 75%

DÉLKA IMPLEMENTAČNÍHO PROCESU V LETECH 20

5 2 0

1

2

3 3

NEJSTARŠÍ STANDARDIZACE Z ROKU

2004

NEJNOVĚJŠÍ STANDARDIZACE Z ROKU

2015

4 2

2

4

5

NEUVEDENO


Proces implementace standardizované dokumentace v ČR MOŽNOSTI ÚPRAV MEZI ODD.VRÁMCI NEMOCNICE neuvedeno 5% úpravy realizovány 37%

OBLASTI, KDE DOCHÁZÍ K ÚPRAVÁM STAND. DOKUMENTACE

žádné úpravy 40%

7 5

5

5

3 1

1

1

1

1

1

1

1

úpravy povoleny, ale nerealizovány 18%

ZAVEDENÍ DALŠÍCH STANDARDŮ neuvedeno 10%

NEJČETNĚJŠÍ OBLASTI, VE KTERÝCH JE PLÁNOVÁNA STANDARDIZACE 5

NE 28%

4 3

3

ANO 62% DLE POŽADAVKŮ AKREDITACE SAK

PROPOUŠTĚCÍ NEBO PŘEKLADOVÁ ZPRÁVA


ZPRÁVA O POSKYTNUTÝCH ZDRAVOTNÍCH SLUŽBÁCH

OŠETŘOVATELSKÁ DOKUMENTACE

Význam propouštěcí zprávy pro kvalitu kódovaných informací Propouštěcí zpráva představuje klíčový dokument, který obsahuje většinu kódovaných a vykazovaných informací. Vzniká na konci hospitalizace po provedení všech diagnosticko‐ terapeutických procedur a je v ní učiněn závěr o zdravotném stavu pacienta.

Nároky na její obsahovou náplň jsou dány vyhláškou č. 98/ 2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci. Nároky na její strukturální uspořádání nejsou státem stanoveny.

Z pohledu kódování pro DRG je důležité z propouštěcí zprávy relativně rychle a spolehlivě rozeznat, který stav byl odpovědný za samotnou hospitalizaci a které stavy představují komorbidity a komplikace a identifikovat kritické výkony (případně další relevantní informace).

Pro správnost kódování je kompletnost a srozumitelnost propouštěcí zprávy klíčová.


Standardizace a struktura propouštěcí zprávy v ČR STANDARDIZACE PROPOUŠTĚCÍ ZPRÁVY NE 8%

MOŽNOSTI ÚPRAVY MEZI ODD. V RÁMCI JEDNÉ NEMOCNICE neuvedeno 10% ANO 10%

NE, ALE JE POVOLENO 23%

ANO 92%

NĚKTERÉ INFORMACE UVEDENY ZVLÁŠŤ neuvedeno 10%

NE 65%

ANO 25%

NE 57%

Nejčastější informace uvedena zvlášť (na samostatném místě): ‐ DRG marker UPV (cca 20% ZZ) ‐ Porodní hmotnost ‐ Předchozí hospitalizace v daném ZZ Další úpravy: ‐ Uvedení diagnostického souhrnu na začátku propouštěcí zprávy ‐ Explicitně uvedena hlavní diagnóza a diagnózy vedlejší ‐ Zákaz používání zkratek a minimalizace latinského jazyka


Využívání alfanumerických kódů diagnóz a výkonů v propouštěcí zprávě v ČR KÓD HLAVNÍ DIAGNÓZY DLE MKN 10 neuvedeno 5% NE 30%

KÓD PROVEDENÉHO VÝKONU neuvedeno 10%

ANO 12%

ANO 65%

KÓD VEDLEJŠÍ DIAGNÓZY PODLE MKN 10 NE 28%

neuvedeno 10%

ANO 62%


NE 78%

Uvedení vybraných informací v propouštěcí zprávě v ČR ROZLIŠENÍ KOMPLIKACÍ A KOMORBIDIT neuvedeno 10%

ANO 30%

STANDARDIZOVANÁ ANAMNÉZA

NE 60%

neuvedeno 10% NE 30% ANO 60%


DĚKUJI ZA POZORNOST


Vyhodnocení dotazníku připravenosti nemocnic

Recommend Documents