Výchovné poradenství. V. Mertin, L. Krejčová a kolektiv. 2., přepracované vydání

Co vše obnáší práce výchovného poradce? V čem se liší od práce řadového učitele? Co od výchovného poradce mohou očekávat vedení školy, kolegové, žáci a jejich rodiče? Co znamená, když se řekne poruchy chování, poruchy autistického spektra, poruchy učení, lehká mentální retardace apod.? Jak komunikovat v roli poradce s klienty? Jak odlišit roli učitele a roli výchovného poradce? Jak pomoci různým klientům, když každý přichází s jinou zakázkou? Které zákony, vyhlášky a další prováděcí pokyny souvisejí s prací výchovného poradce a co říkají? Jak vytvořit individuální vzdělávací plán? Co obnáší individuální výchovný plán? Provádí výchovný poradce také diagnostiku? A jakou? Kdo může nabídnout výchovnému poradci pomocnou ruku, když práce s klientem přesahuje jeho možnosti či kompetence? Kam klienty odkázat? Jaké vzdělávání je pro výchovné poradce nezbytné? A které se může hodit? Ve školním roce 2012/2013 bylo v České republice téměř pět a půl tisíce základních a středních škol. Ve všech těchto školách musí v souladu se stávající legislativou působit výchovný poradce. Jeho práce v mnoha ohledech přesahuje standardní činnosti učitele. Vyžaduje odlišné dovednosti a významně rozšiřuje spektrum aktivit, jimž se učitel na této pozici musí věnovat. Publikace Výchovné poradenství odpovídá na všechny výše uvedené otázky i mnohé další. Je určena výchovných poradcům, kteří chtějí svojí práci vykonávat na vysoké úrovni, chápou smysl poradenské práce a současně si uvědomují, že se někdy vyplatí mít v záloze zdroj informací a podporu pro svoji činnost. Z recenze: „Je tady na malé ploše shromážděno maximum informací, které výchovný poradce ke své práci potřebuje a často je musí velmi složitě hledat a získávat z různých zdrojů. Sympatický je pro mne osobně stručný a jasný způsob vyjadřování, který logicky vede přímo k jádru problému. Velkou pomoc znamená tato publikace pro začínající výchovné poradce, protože jim velmi významně usnadní orientovat se v problematice této náročné, ale krásné profese. Je mi osobně velmi líto, že jsem neměla v ruce něco podobného ve svých začátcích.“ Mgr. Bc. Jana Férová (ředitelka Střední školy lodní dopravy a technických řemesel, Děčín VI)

ISBN 978-80-7478-356-2

Kniha dostupná také v elektronické podobě

Výchovné poradenství

Vychovne_poradenstvi_obalka_Sestava 1 28.8.14 11:57 Stránka 1

Výchovné poradenství V. Mertin, L. Krejčová a kolektiv

2., přepracované vydání

Výchovné poradenství

Výchovné poradenství V. Mertin, L. Krejčová a kolektiv

2., přepracované vydání

Vzor citace: MERTIN, V., L. KREJČOVÁ, eds. Výchovné poradenství. 2., přepracované vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2013. 364 s. KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Mertin, Václav Výchovné poradenství / V. Mertin, L. Krejčová a kolektiv. – 2., přeprac. vyd. – Praha : Wolters Kluwer ČR, 2013. – 364 s. ISBN 978-80-7478-356-2

37.048 – výchovné poradenství – kolektivní monografie – příručky

37 – Výchova a vzdělávání [22]

Na zpracování publikace se podíleli: PhDr. David Čáp díl 4 – kap. 9, 10, 16 díl 6 – kap. 1, 2, 3, 4, 5 PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D. díl 2 – kap. 3, 4 díl 3 – kap. 2, 3, 4 díl 4 – kap. 2, 4, 8, 13, 14, 17, 18, 19, 21, 22, 23, 24 díl 5 – kap. 4 díl 6 – kap. 6 díl 7 PhDr. Václav Mertin díl 2 – kap. 1, 2, 7, 8, 9, 13, 14 díl 3 – kap. 1 díl 4 – kap. 1, 3, 5, 6, 7, 11, 12, 15, 20 Mgr. Martina Pekárková díl 1 PhDr. Iva Štětovská, Ph.D. díl 2 – kap. 5, 6, 10, 11, 12 díl 3 – kap. 5, 6, 7 díl 4 – kap. 23, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31 díl 5 – kap. 2, 3, 5 © Wolters Kluwer ČR, a. s., 2013

ISBN 978-80-7478-356-2 (váz./brož.) ISBN 978-80-7478-357-9 (pdf) ISBN 978-80-7478-358-6 (mobi)

Tato kniha vznikla v rámci Programu rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově č. P07 Psychosociální aspekty kvality lidského života, podprogram Psychologické a sociální aspekty utváření životních drah, životních stylů a kvality života – determinanty a perspektivy.

OBSAH

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Předmluva k druhému přepracovanému vydání publikace. . . . . . . . . 11 O autorech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Seznam použitých zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Soupis právních předpisů v platném znění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

Díl 1

Legislativa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

Kapitola 1 Kapitola 2 Kapitola 3

Kapitola 4 Kapitola 5

Základní právní rámec poradenských služeb ve školství . . . 19 Poskytování poradenských služeb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Speciální vzdělávání a vzdělávání žáků mimořádně nadaných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Školská legislativa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Právní předpisy mimo oblast školské legislativy . . . . . . . . . . 45

Díl 2

Výchovné poradenství jako odborná oblast. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54


Kapitola 3 Kapitola 4 Kapitola 5 Kapitola 6


Historie poradenských služeb ve světě a u nás . . . . . . . . . . . . 54 Kvalifikační předpoklady výchovného poradce a dalších odborníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Standardy kurzů pro výchovné poradce, možnosti dalšího vzdělávání v souvislosti s aktivitami výchovného poradce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Status výchovného poradce v systému školy . . . . . . . . . . . . . 63 Kontroverze rolí (učitel, výchovný poradce, kolega) . . . . . . . 66 Výchovný poradce jako facilitátor komunikace s dalšími odborníky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Konzultační model v poradenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Etické zásady práce výchovného poradce . . . . . . . . . . . . . . . . 76

5

OBSAH

Kapitola 9 Kapitola 10 Kapitola 11 Kapitola 12 Kapitola 13

Informovaný souhlas při poradenství u dětí . . . . . . . . . . . . . . 81 Psychohygiena – burnout . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Psychohygiena učitele a výchovného poradce . . . . . . . . . . . . 86 Problematika profesní zátěže výchovného poradce . . . . . . . . 92 Aktuální problémy pedagogicko-psychologického poradenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Kapitola 14 Pozitivní psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 Kapitola 15 Literatura pro inspiraci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105

Díl 3

Výchovný poradce a jeho kolegové (učitelé, vedení školy, metodici prevence) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107




Kvalitní učitel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Zapojení dalších učitelů při poradenství žákům a studentům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 Informování o činnosti výchovného poradce ve škole . . . . . 117 Organizace dalšího vzdělávání učitelů školy. . . . . . . . . . . . . 119 Individuální a skupinové supervize učitelů . . . . . . . . . . . . . 123 Význam práce výchovného poradce pro duševní hygienu kolegů ve škole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 Reálná i nereálná očekávání od výchovného poradce . . . . . 130 Literatura pro inspiraci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133

Díl 4

Výchovný poradce a žáci, resp. třídy ve škole . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135


Diagnostika v činnosti výchovného poradce. . . . . . . . . . . . . 136 Diagnostika školní třídy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Diagnostika rodiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Organizování přípravných kurzů pro předškoláky . . . . . . . 153 Vstup dítěte do prvního ročníku základní školy – školní zralost. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Kapitola 6 Vzdělávací problémy – specifické poruchy učení . . . . . . . . . 161 Kapitola 7 Lehká mentální retardace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 Kapitola 8 Výchovné problémy – specifické poruchy chování . . . . . . . 171 Kapitola 9 Nesocializovaná a socializovaná porucha chování. . . . . . . . 181 Kapitola 10 Povinná školní docházka u cizinců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183

6

OBSAH


Kapitola 16 Kapitola 17 Kapitola 18 Kapitola 19 Kapitola 20 Kapitola 21 Kapitola 22 Kapitola 23 Kapitola 24 Kapitola 25 Kapitola 26 Kapitola 27 Kapitola 28 Kapitola 29 Kapitola 30 Kapitola 31 Kapitola 32

Poruchy autistického spektra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 Intervence v činnosti výchovného poradce . . . . . . . . . . . . . . 188 Záškoláctví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191 Kariérové poradenství. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198 Vytvoření a provádění individuálního vzdělávacího plánu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202 Individuální výchovný plán. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 Vstup žáka do víceletého gymnázia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210 Přestup žáka do střední školy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214 Příprava na terciární vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219 Management třídy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222 Klima školy a třídy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227 Práce s kolektivem třídy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 231 Seznamovací kurzy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235 Učit se učit. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 Relaxační techniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245 Řešení konfliktů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 250 Dlouhodobé onemocnění dítěte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 255 Deprese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 258 Vyrovnávání se smrtí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 262 Poruchy příjmu potravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265 Limity, které není třeba překračovat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269 Literatura pro inspiraci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 272

Díl 5

Výchovný poradce a rodiče, rodiny žáků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277



Vedení poradenského rozhovoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277 Komunikace výchovného poradce s rodiči . . . . . . . . . . . . . . 281 Řešení výchovných problémů s rodiči žáků . . . . . . . . . . . . . 284 Poradenství rodičům v souvislosti se vzděláváním jejich dětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288 Spolupráce rodiny a školy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 292 Literatura pro inspiraci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 297

7

OBSAH

Díl 6

Výchovný poradce a spolupracující organizace . . . . . . . . . . . . . . . . 298

Kapitola 1 Kapitola 2 Kapitola 3 Kapitola 4 Kapitola 5 Kapitola 6 Kapitola 7

Pedagogicko-psychologické poradny . . . . . . . . . . . . . . . . . . 298 Střediska výchovné péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 300 Speciálně pedagogická centra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 303 Orgán sociálně-právní ochrany dítěte. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 304 Policie ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 306 Nestátní neziskové organizace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307 Literatura pro inspiraci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 311

Díl 7

Dokumentace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 312

Kapitola 1 Kapitola 2 Kapitola 3

Plán činnosti výchovného poradce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 312 Evidence činnosti výchovného poradce . . . . . . . . . . . . . . . . . 316 Individuální vzdělávací plány . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 321

Přílohy

Individuální pohovor (se žákem, zákonným zástupcem, učitelem). . . . . 326 Průběžná individuální práce. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 328 Záznam o práci se třídou. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 330 Autoevaluace práce výchovného poradce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 332 Etický kodex výchovných poradců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 337 Adresář středisek výchovné péče. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 339 Adresář pedagogicko-psychologických poraden . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 341 Adresář speciálně pedagogických center . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 349 Různorodé kontakty a tipy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 357

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 360

8

PŘEDMLUVA

Není v silách jednotlivého učitele, aby se orientoval ve všech odborných otázkách a zvládl všechny pedagogické, speciálně pedagogické, psychologické, zdravotní, sociální a právní problémy, se kterými se setkává při své práci a které svými následky mohou nepříznivě ovlivňovat výsledky jeho hlavní činnosti. K jejich řešení nemá odborné kompetence ani prostor a čas. Proto i v České republice fungují již přes padesát let pomocné poradenské služby, které mu mají pomáhat s řešením zejména speciálních výukových a výchovných otázek. Systém novodobého poradenství v Československu byl při svém vzniku na konci padesátých let minulého století postaven na myšlence, že alespoň základní odborné služby je třeba poskytovat v masovém měřítku, tedy všem potřebným žákům a navíc přímo ve škole. Tomu nejlépe odpovídalo poskytování poradenských služeb pedagogickým pracovníkem specialistou, tedy nejprve poradcem pro volbu povolání a později výchovným poradcem. Výchovný poradce představoval a představuje i dnes první linii při poskytování odborných poradenských služeb ve škole. Na rozdíl od počátečních let má dnes mnohem víc spolupracovníků/pomocníků přímo ve škole a ještě bohatší výběr odborných institucí mimo školu. Výchovný poradce má i širší možnosti ke svému působení, resp. lze říci, že se v mnoha školách setkává se stále rozsáhlejším spektrem otázek a problémů, s nimiž se na něj žáci, jejich rodiče i kolegové učitelé obracejí.

Jestliže chce plnit odborné úkoly kompetentně, musí nabídnout něco navíc nad to, co umí rodiče nebo běžní vyučující. Velmi důležité jsou přitom praxe a zkušenosti, stejný význam však mají i osvojené poznatky odborných disciplín. Nezbytné jsou i znalosti právního rámce, ve kterém se výchovný poradce, učitelé i žáci ve škole pohybují.

Dostává se vám do rukou publikace, jejímž hlavním cílem je napomoci výchovným poradcům při hledání mnohdy velmi komplikovaných odpovědí na otázky, které jsou jim v jejich poradenské praxi kladeny nebo si je kladou sami. Snažili jsme se postihnout maximální množství různorodých témat a nahlížet na ně optikou současné legislativy, ale také současných trendů v psychologii, speciální pedagogice i dalších příbuzných oborech.

Cílem nebylo sepsat obsáhlou monografii na dané téma, ale poskytnout čtenářům co nejširší spektrum námětů a nápadů, ale také odpovědí a podpory pro jejich působení ve funkci výchovného poradce.

9

PŘEDMLUVA

Při zpracování jednotlivých hesel jsme byli vedeni k tomu, aby značná část informací mohla výchovným poradcům sloužit bezprostředně. Přesto jsme vycházeli i ze zahraniční odborné literatury a našich zkušeností s prací zahraničních kolegů. Doufáme, že některé užitečné momenty z praxe, která doposud není v našich podmínkách plně rozvinuta, výchovní poradci využijí jako zdroj inspirace a obohacení. Odkazujeme se však převážně na zdroje tuzemské, pokud jsou k dispozici, aby byly pro výchovné poradce snadno dostupné. Přejeme našim čtenářům hodně zdaru a odhodlání v jejich poradenské práci a především stabilní zázemí a dostatečnou podporu, které jim umožní vnímat svoji práci jako smysluplnou a dodají jim k jejímu výkonu dostatek energie. Doufáme, že právě otevřená publikace se rovněž stane součástí takové podpory. prosinec 2009

10

za autorský tým Václav Mertin a Lenka Krejčová

PŘEDMLUVA K DRUHÉMU PŘEPRACOVANÉMU VYDÁNÍ PUBLIKACE

Když jsme na podzim před čtyřmi roky dokončovali jednotlivé příspěvky pro první vydání publikace Meritum – Výchovné poradenství, netušili jsme, že se práce setká s tak příznivým přijetím. Výchovní poradci i učitelé ocenili naši upřímnou snahu reflektovat jejich praktické problémy a hledat na ně praktické odpovědi. Proto byl také celý náklad již v roce 2012 beznadějně vyprodán. Povzbuzeni tímto zájmem, připravili jsme a vydali v podobném autorském týmu pro učitele ZŠ, SŠ i pracovníky poradenských zařízení další tři monografie: Pedagogická intervence u žáků ZŠ (2010), Metody a postupy poznávání žáka: pedagogická diagnostika (2012) a Problémy s chováním ve škole – jak na ně: individuální výchovný plán (2013). Neměli bychom zapomenout ani další práce kmenových členů autorského týmu Davida Čápa: Šikana: mýty a realita (2012) i Václava Mertina: Výchova bez trestů (2013).

Jsme pochopitelně rádi, že první vydání sklidilo úspěch a vyprodalo se tak rychle. Nové vydání, které právě otvíráte, má však i další důvody, nejde jen o opakování téhož. Od roku 2009 se ve školství řada věcí změnila. Mnohdy šlo spíše o formální změny na úrovni legislativy či restrukturace důležitých institucí, které se školami a výchovnými poradci spolupracují. Nicméně tyto změny mají i zcela praktické dopady na život ve škole a v mnoha ohledech právě na poradenskou práci. Všechny kapitoly knihy byly tedy v různé míře doplněny, aktualizovány a rozšířeny. Kromě toho jsme nově zařadili tři kapitoly, jež jsme v minulém vydání postrádali nebo jejich témata nebyla tak aktuální: Diagnostika rodiny, Lehká mentální retardace, Individuální výchovný plán. Zcela nově je zpracován první díl publikace věnovaný legislativě. Jsme rádi, že Mgr. Martina Pekárková z MŠMT přijala naše pozvání ke spolupráci. Její řeč je sice právnická, nicméně píše srozumitelně a reaguje na problémy školní praxe, v níž se z pozice právníka zcela erudovaně pohybuje.

Přáli bychom výchovným poradcům, aby měli ve školách takové podmínky, aby mohli realizovat podněty, konkrétní postupy i naplňovat zásady uvedené v knize. Současně je prosíme, aby nepodléhali dojmu, že ve školství je pořád hůř. Když se podívají zpátky, určitě najdou celou řadu kladných skutečností, o kterých se nikomu z nás před léty ani nesnilo.

A nakonec patří naše poděkování vedle samotných čtenářů také nakladatelství Wolters Kluwer a zejména šéfredaktorce Mgr. Nadě Eretové, která dovedla uvedená díla na trh a teď se může spolu s námi začít radovat z dobře odvedené práce.

říjen 2013

za autorský tým Václav Mertin a Lenka Krejčová

11

O AUTORECH

PhDr. David Čáp, absolvoval obor speciální pedagogika – etopedie na PedF UK a následně vystudoval psychologii na FF UK v Praze. Sedm let pracoval ve Středisku výchovné péče ve Slaném. Nyní přednáší na katedře psychologie FF UK v Praze, poskytuje poradenství a psychoterapii v centru Alivio, spolupracuje s nestátní neziskovou organizací DYS-centrum® Praha o. s., Domovem Laguna Psáry a je lektorem a konzultantem projektu minimalizace šikany. Mezi jeho odborné zájmy patří poruchy chování, šikana, agresivita dětí a dospívajících, gestalt psychoterapie.

PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D., psycholožka, vyučuje na katedře psychologie FF UK v Praze a působí v nestátní neziskové organizaci DYS-centrum® Praha o. s. V minulosti učila na několika středních školách, v jedné z nich zastávala funkcí výchovné poradkyně a školní psycholožky. Pracovala ve středisku výchovné péče. Odborné zájmy: psychologie adolescence, rozvoj sociálních a kognitivních schopností v prostředí školy, specifické poruchy učení a chování u dětí, dospívajících a dospělých, dynamická diagnostika. PhDr. Václav Mertin, psycholog, bezmála 40 let poradenské praxe v pedagogicko-psychologické poradně, učitel katedry psychologie FF UK v Praze (vyučované předměty zahrnují pedagogickou psychologii, poradenskou a školní psychologii). K jeho odborným zájmům patří obecnější otázky uplatnění psychologie ve školství, individualizace vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání, poradenství pro rodiče.

Mgr. Martina Pekárková, absolvovala Právnickou fakultu UK v Praze. Krátce působila v soukromé sféře v advokátní praxi. Od roku 2009 pracuje na odboru legislativy Ministerstva školství, mládež a tělovýchovy, kde se podílí na tvorbě a výkladu právních předpisů (školský zákon, zákon o pedagogických pracovnících, prováděcí vyhlášky a další). V současné době je ředitelkou Odboru legislativy a exekutivního servisu MŠMT ČR. Ve své práci se zaměřuje zejména na problematiku předškolního a základního vzdělávání.

PhDr. Iva Štětovská, Ph.D., psycholožka, učitelka katedry psychologie FF UK v Praze (předměty: psychohygiena, metodologie, interakční výcvik, psychologie pro učitele II aj., podíl v kurzech CŽV). Praktické

12

O AUTORECH

zkušenosti získala jako psycholog na onkologické klinice (8 let), v poradně pro rodinu a mezilidské vztahy (2 roky) a v pedagogickopsychologické poradně (2 roky). Odborné zájmy: duševní hygiena učitele a proměny role učitele v současné škole, komunikační dovednosti, problematika sociální opory ve škole a význam zpětné vazby a supervize pro učitele, psychologie zdraví.

13

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

ADD ADHD aj. apod. atp. CES CNS ČR DDM DSM

DVPP event. IQ IVP IVýP LMR MCI mj. MKN MR MŠ MŠMT např. NIDV NNO NÚV OSPOD PČR PAS

14

Attention Deficit Disorder (porucha pozornosti) Attention Deficit Hyperactivity Disorder (hyperkinetická porucha) a jiné a podobně a tak podobně Classroom Environment Scale centrální nervová soustava Česká republika dům dětí a mládeže Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders (Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch) další vzdělávání pedagogických pracovníků eventuálně inteligenční kvocient individuální vzdělávací plán individuální výchovný plán lehká mentální retardace My Class Inventory mimo jiné Mezinárodní klasifikace nemocí mentální retardace mateřská škola Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR například Národní institut dalšího vzdělávání nestátní nezisková organizace Národní ústav pro vzdělávání orgán sociálně-právní ochrany dětí Policie ČR poruchy autistického spektra

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

popř. PPP resp. RTI SO-RA-D SPC SPU SPCH SPUCH SŠ SVP ŠPP ŠVP tj. tzv. VOŠ VŠ ZŠ

popřípadě pedagogicko-psychologická poradna respektive Reaction to Intervention (reakce na intervenci) sociometrický ratingový dotazník speciálně pedagogické centrum specifické poruchy učení specifické poruchy chování specifické poruchy učení a chování střední škola středisko výchovné péče školní poradenské pracoviště školní vzdělávací program to je tak zvaný vyšší odborná škola vysoká škola základní škola

15

SOUPIS PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ V PLATNÉM ZNĚNÍ

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů („TZ“) Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů („SPOchD“)

Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů („ZOOÚ“)

Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů („ŠZ“)

Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů („ZPP“)

Nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků, ve znění nařízení vlády č. 273/2009 Sb.

Vyhláška č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři, ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů

16

SOUPIS PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ V PLATNÉM ZNĚNÍ

Vyhláška č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb. („VoPP“) Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění vyhlášky č. 147/2011 Sb. („VoVŽ“)

Vyhláška č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků, ve znění vyhlášky č. 412/2006 Sb.

Vyhláška č. 364/2005 Sb., o vedení dokumentace škol a školských zařízení a školní matriky a o předávání údajů z dokumentace škol a školských zařízení a ze školní matriky (vyhláška o dokumentaci škol a školských zařízení), ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 458/2005 Sb., kterou se upravují podrobnosti o organizaci výchovně vzdělávací péče ve střediscích výchovné péče („OPSVP“) Vyhláška č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby V textu jsou odkazy na právní předpisy označeny tímto piktogramem

§

17

Díl 1 Legislativa OBSAH KAPITOLA 1 KAPITOLA 2 KAPITOLA 3 KAPITOLA 4 KAPITOLA 5

Základní právní rámec poradenských služeb ve školství. . . . . . . . . 19 Poskytování poradenských služeb. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Speciální vzdělávání a vzdělávání žáků mimořádně nadaných. . . . 31 Školská legislativa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Právní předpisy mimo oblast školské legislativy . . . . . . . . . . . . . . . 45

KAPITOLA 1 Základní právní rámec poradenských služeb ve školství Předpoklady pro výkon výchovného poradenství

Výchovné poradenství, nebo přesněji poskytování poradenských služeb, je nezanedbatelnou součástí výchovy a vzdělávání dětí ve školách. Výchovný poradce (ale i školní metodik prevence, speciální pedagog a další specialisté) je dnes vnímán jako odborník, který pomůže zvládat vzdělávací obtíže, poskytne péči dětem se speciálními vzdělávacími potřebami, podpoří spolupráci s prostředím, ze kterého děti pocházejí, zvládne řešení šikany a jiných nežádoucích jevů ve škole. Je zde nejen pro děti a jejich rodiče, ale i pro školu a učitele, kterým metodicky pomáhá a radí, jak zvládnout více či méně standardní situace ve škole.

Aby mohl své povolání úspěšně vykonávat, neobejde se bez spolupráce s dalšími odborníky (školskými a jinými poradenskými zařízeními, orgány sociálně-právní ochrany dětí, neziskovými organizacemi a dalšími), ale ani bez znalosti právního rámce, který jeho práci upravuje a provází. Právní předpisy přitom nemusí být jenom nepřítelem, který přikazuje a hrozí sankcí, ale i pomocníkem, průvodcem a rádcem, jak v konkrétním případě postupovat a jaké nástroje zvolit.

S jistou nadsázkou řečeno, právní předpis stojí i na počátku profesní dráhy poradenského pracovníka, neboť stanovuje určité předpoklady, které musí pro výkon své odpovědné profese splňovat. Třebaže je poskytování poradenských

19

LEGISLATIVA

služeb z hlediska právních předpisů svěřeno škole, v praxi nepochybně bude příslušet konkrétní osobě, kterou ředitel školy takovou činností pověří. Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb., jako základní právní předpis upravující činnost výchovného poradenství, předpokládá, že ředitel školy zabezpečí poskytování poradenských služeb zpravidla výchovným poradcem a školním metodikem prevence. Nezapomíná však, že při řešení konkrétních situací bude samozřejmá i spolupráce s třídními učiteli, učiteli výchov, popřípadě s dalšími pedagogickými pracovníky školy. Vyhláška pamatuje také na školního psychologa a školního speciálního pedagoga, byť v reálných podmínkách škol, zejména s ohledem na omezené finanční prostředky, nebude zastoupení všech zmíněných odborníků asi příliš obvyklé (popř. pouze ve školách určitého typu nebo ve velkých školách).

Z hlediska kvalifikačních předpokladů jsou všichni zmínění odborníci v prvé řadě pedagogickými pracovníky podle zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pedagogických pracovnících“). Jde o jisté „privilegium“, neboť výchovu a vzdělávání mohou ve školách a školských zařízeních zajišťovat pouze pedagogičtí pracovníci. Zákon však na oplátku vyžaduje od těchto osob splnění určitých předpokladů, neboť prostřednictvím nich také garantuje odbornost a kvalitu výchovy a vzdělávání poskytovaného ve školách.

Předpokladem pro výkon činnosti pedagogického pracovníka je (§ 3 odst. 1 zákona o pedagogických pracovnících):  plná způsobilost k právním úkonům,  odborná kvalifikace pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonává,  zdravotní způsobilost,  bezúhonnost,  znalost českého jazyka, nejde-li o některou ze zákonem stanovených výjimek.

Zatímco školní psycholog a školní speciální pedagog jsou samostatnými kategoriemi pedagogických pracovníků, pro které zákon o pedagogických pracovnících výslovně stanoví potřebnou odbornou kvalifikaci (stejně jako např. učitele, vychovatele nebo pedagoga volného času), výchovný poradce a školní metodik prevence je spíše funkcí, kterou pedagogický pracovník vykonává vedle své jiné činnosti ve škole. Je přitom na rozhodnutí ředitele školy, koho výkonem funkce výchovného poradce či školního metodika prevence na dané škole pověří (výchovným poradcem tak je zpravidla některý z učitelů, může jím být ale také školní psycholog nebo sám ředitel školy).

20

ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ RÁMEC PORADENSKÝCH SLUŽEB VE ŠKOLSTVÍ

Výchovný poradce nepotřebuje pro výkon své funkce zvláštní odbornou způsobilost. Je-li výchovným poradcem na základní škole např. učitel druhého stupně, musí mít odbornou kvalifikaci pro učitelství na druhém stupni a nemá předepsanou zvláštní kvalifikaci pro výkon poradenské činnosti. Pro výchovné poradce je nicméně určeno studium pro výchovné poradce (§ 8 vyhlášky č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků), jehož absolvent získá specializaci potřebnou pro výkon specializované metodologické činnosti výchovného poradce. Specializovanou metodologickou činností se rozumí činnost spočívající v tvorbě a analýze metod práce při vykonávání odborných činností výchovného poradce, odborná práce se zájmovými dotazníky a profesiogramy, odborná pomoc žákům při vyhledávání vhodných stylů učení, odborná intervence u žáků se specifickými poruchami učení a chování, řešení problémových situací, vyhledávání mimořádně nadaných dětí – participace na úpravách jejich učiva –, odhalování šikany, projevů diskriminace, nepřátelství nebo násilí a jiných negativních jevů na škole, orientace v poradenské psychologii (viz Metodický výklad k odměňování pedagogických pracovníků a ostatních zaměstnanců škol a školských zařízení a jejich zařazování do platových tříd podle katalogu prací, vydaný Ministerstvem školství, mládeže tělovýchovy pod č. j. 11705/2013-201). Studium pro výchovné poradce se uskutečňuje v rámci programu celoživotního vzdělávání na vysoké škole v délce trvání nejméně 250 vyučovacích hodin. Ukončuje se obhajobou závěrečné písemné práce a závěrečnou zkouškou před komisí, po jejímž úspěšném složení získává absolvent osvědčení. Absolvování tohoto studia a výkon specializovaných metodických činností výchovného poradce je současně předpokladem pro zařazení do 13. platové třídy.

Vzhledem k tomu, že výchovný poradce vedle své běžné pedagogické činnosti (např. výše zmíněného učitelství na druhém stupni základní školy) zajišťuje ve škole poskytování poradenských služeb, je mu snížen týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti v závislosti na druhu školy, ve které působí, a počtu žáků ve škole (o 1 až 5 hodin týdně, viz § 3 nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků, ve znění pozdějších předpisů).

Pro školní metodiky prevence je určeno studium k výkonu specializovaných činností podle § 9 vyhlášky č. 317/2005 Sb. Délka trvání studia i způsob jeho ukončení jsou stejné, jako je tomu u výchovných poradců. Specializovanou činností je např. tvorba školních vzdělávacích programů či specializovaná činnost v oblasti prostorové orientace zrakově postižených.

21

LEGISLATIVA

U školních metodiků prevence bohužel není snížen týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti, byť by takové snížení bylo stejně důvodné a žádoucí.

Pro školního psychologa i školního speciálního pedagoga jsou stanoveny požadavky na odbornou kvalifikaci, a to přímo v zákoně č. 563/2004 Sb. Školní psycholog získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu psychologie. Školní speciální pedagog získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd a) zaměřené na speciální pedagogiku, b) zaměřené na pedagogiku předškolního věku nebo na přípravu učitelů základní školy nebo na přípravu učitelů všeobecně vzdělávacích předmětů střední školy nebo na přípravu vychovatelů a doplňujícím studiem k rozšíření odborné kvalifikace uskutečňovaném vysokou školou, nebo c) studijního programu pedagogika a doplňujícím studiem k rozšíření odborné kvalifikace uskutečňovaném vysokou školou.

Právní předpisy, metodické pokyny, koncepce

Základním právním předpisem, který upravuje výchovu a vzdělávání ve školách a tedy i poskytování s ním souvisejících poradenských služeb, je zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“). Školský zákon zakotvuje právo na informace a poradenskou pomoc školy nebo školského poradenského zařízení jako jedno ze základních práv nejen všech dětí, žáků a studentů, ale také jejich zákonných zástupců [§ 21 odst. 1 písm. f) a odst. 2]. Žáci a rodiče či jiní zákonní zástupci se tedy mohou obracet na školu a školské poradenské zařízení se svými žádostmi o poradenskou pomoc a je povinností školy či školského zařízení takovou pomoc poskytnout. POZNÁMKA

Dítětem se ve školských právních předpisech rozumí účastník předškolního vzdělávání, žákem účastník základního nebo středního vzdělávání a studentem účastník vyššího odborného vzdělávání. Pro zjednodušení budeme v textu používat označení „dítě“ nebo „žák“, bez vazby na konkrétní druh vzdělávání.

Vedle škol zajišťují nemalou část poradenské práce školská poradenská zařízení. Školský zákon je povolává k činnosti informační, diagnostické, poradenské a metodické, k poskytování odborné speciálně pedagogické a pedagogicko-psychologické služby a preventivně výchovné péče, k pomoci při volbě vhodného vzdělávání a při přípravě dětí na budoucí 22

ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ RÁMEC PORADENSKÝCH SLUŽEB VE ŠKOLSTVÍ

povolání (§ 116). Poradenská zařízení zřizují nejčastěji kraje, někdy fungují i přímo při školách, což napomáhá úzké spolupráci obou těchto institucí. Školská poradenská zařízení však mohou zřizovat (a zřizují) i soukromé fyzické či právnické osoby. Nemají stanoveny spádové obvody, a děti a rodiče tak mohou navštívit kterékoli poradenské zařízení podle svého výběru. Nejsou-li s výstupem poradenské služby spokojeni, popř. chtějí znát odborný názor i z jiného pracoviště, nic jim nebrání, aby navštívili další školské poradenské zařízení. Školským poradenským zařízením jsou často svěřeny ty kompetence, které nemohou zabezpečit školy bez odpovídajícího odborného i materiálního zázemí. Leckterá opatření škola nemůže uskutečnit bez příslušného souhlasu či alespoň vyjádření školského poradenského zařízení. Tak např. výlučně školská poradenská zařízení zjišťují speciální vzdělávací potřeby žáků, posuzují důvodnost odkladu povinné školní docházky nebo se vyjadřují k povolení individuálního (domácího) vzdělávání.

Hlavními typy školských poradenských zařízení jsou pedagogicko-psychologické poradny a speciálně pedagogická centra. Zjednodušeně řečeno, poradny poskytují poradenské služby obecnějšího charakteru, spolupracují při přijímání žáků do škol, zjišťují připravenost na povinnou školní docházku, poskytují podporu žákům s rizikem školní neúspěšnosti, zjišťují speciální vzdělávací potřeby žáků, navrhují podpůrná a vyrovnávací opatření při vzdělávání. V tomto duchu také poskytují metodickou podporu školám. Činnost center je obsahově obdobná, své poradenské služby však zaměřují na děti se zdravotním postižením, děti s hlubokým mentálním postižením, v odůvodněných případech i děti se zdravotním znevýhodněním (není-li zřejmé, jedná-li se v případě konkrétního dítěte o zdravotní postižení nebo zdravotní znevýhodnění). Činnost poradny i centra se uskutečňuje převážně ambulantně na pracovištích těchto zařízení, popř. návštěvami zaměstnanců ve školách a školských zařízeních. V případě center dochází též k návštěvám pracovníků v rodinách nebo v zařízeních pečujících o žáky se zdravotním postižením.

Podrobnosti o poskytování poradenských služeb ve školách, jakož i činnosti školských poradenských zařízení, stanoví již zmíněná vyhláška č. 72/2005 Sb. Podmínky, za nichž se poradenské služby ve školách poskytují, budou přiblíženy dále. Vyhláška stanoví také obsah a rozsah služeb školských poradenských zařízení, účel poradenských služeb, vedení dokumentace a další podrobnosti.

Výchovní poradci a další poradenští pracovníci velmi často směřují své úsilí k dětem, které pro své zdravotní indispozice, sociální postavení, prostředí, ze kterého pocházejí, či naopak pro své mimořádné nadání a schopnosti potřebují zvláštní pozornost a péči při vzdělávání. Speciální vzdělávání

23

LEGISLATIVA

a vzdělávání žáků mimořádně nadaných je předmětem úpravy vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění vyhlášky č. 147/2011 Sb., která se tak stává dalším stěžejním předpisem provázejícím poradenské služby ve školství. Předpisy školské legislativy jsou důležité i z jiného hlediska. Upravují řadu nástrojů a postupů, jež by měl pedagogický pracovník znát, aby mohl v případě konkrétního dítěte doporučit optimální řešení. V tomto směru je třeba pracovat i s prováděcími vyhláškami ke školskému zákonu, které upravují jednotlivé druhy vzdělávání (např. vyhláška č. 14/2005 Sb., vyhláška č. 48/2005 Sb., vyhláška č. 13/2005 Sb. a další).

Vedle právních předpisů vydává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy tematicky zaměřené metodické pokyny, které upravují problémové jevy ve škole či jiné situace vyžadující metodickou podporu. Metodické pokyny nejsou právně závazné, dávají však určitý návod, jak v konkrétním případě postupovat, a slaďují postupy mezi školami.

Zmínit bychom měli alespoň:  Metodický pokyn k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví, č. j. 10 194/2002-14  Metodický pokyn k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, č. j. 24 246/2008-6,  Metodický pokyn k výchově proti projevům rasismu, xenofobie a intolerance, č. j. 14 423/99-22,  Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských poradenských zařízeních, č. j. 20 006/2007-51. PŘÍKLAD Metodický pokyn k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví upravuje mj. způsob omlouvání nepřítomnosti žáků ve škole a postup pracovníků školy při řešení neomluvené absence žáků ve vyučování. O neomluvené i zvýšené omluvené nepřítomnosti informuje třídní učitel výchovného poradce, který tyto údaje vyhodnocuje. Při zvýšené omluvené nepřítomnosti ověřuje její věrohodnost. Neomluvenou nepřítomnost do součtu 10 vyučovacích hodin řeší se zákonným zástupcem žáka nebo zletilým žákem třídní učitel formou pohovoru, na který je zákonný zástupce nebo zletilý žák pozván doporučeným dopisem. Při počtu neomluvených hodin nad 10 svolává ředitel školy školní výchovnou komisi, které se dle závažnosti a charakteru nepřítomnosti žáka účastní: ředitel školy, zákonný zástupce, třídní učitel, výchovný poradce, zástupce orgánu sociálně-právní ochrany dětí, školní metodik prevence, popř. další odborníci a zástupce rady školy, pokud byla zřízena.

24

POSKYTOVÁNÍ PORADENSKÝCH SLUŽEB

V případě, že neomluvená nepřítomnost žáka přesáhne 25 hodin, ředitel základní školy zašle bezodkladně oznámení o pokračujícím záškoláctví (pokyn obsahuje doporučený vzor) s náležitou dokumentací příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí nebo pověřenému obecnímu úřadu. V případě opakovaného záškoláctví v průběhu školního roku, pokud již byli zákonní zástupci pravomocným rozhodnutím správního orgánu postiženi pro přestupek, je třeba postoupit v pořadí již druhé hlášení o zanedbání školní docházky Policii ČR, kde bude případ řešen jako trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu ohrožení výchovy dítěte.

Při rozhodování o organizaci poradenských služeb ve škole, o osobách, které budou poradenství zajišťovat, popř. při tvorbě školního programu (strategie) pedagogicko-psychologického poradenství, může být pomocníkem i Koncepce poradenských služeb poskytovaných ve škole, vydaná Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy pod č. j. 27 317/2004-24. Třebaže tento dokument již s ohledem na dobu svého vzniku nemusí ve všech směrech odrážet aktuální situaci ve školách, může být využitelný např. co do modelů poskytování poradenských služeb nebo úkolů třídních učitelů a dalších pedagogických pracovníků, kteří nejsou primárně povoláni k poskytování výchovného poradenství.

KAPITOLA 2 Poskytování poradenských služeb Obsah poradenských služeb

Již bylo zmíněno, že právo na informace a poradenskou pomoc školy nebo školského poradenského zařízení je základním právem všech žáků a jejich zákonných zástupců. Jedná se o pomoc v záležitostech, které se týkají výchovy a vzdělávání, což ovšem může být ve svém důsledku oblast široká – od poskytování informací týkajících se možných forem vzdělávání žáka zdravotně znevýhodněného či postiženého přes řešení šikany či jiného problémového chování dítěte ve škole až po informace o možnostech odborných poradenských služeb školských či jiných zařízení v daném místě. Nebude výjimkou, že se rodič obrátí na výchovného poradce např. i s problémy rodinného charakteru, jež nepříznivě ovlivňují vzdělávání daného žáka ve škole, a výchovný poradce v rámci svých možností poskytne pomoc a základní informace, na jaké odborné pracoviště se v daném případě obrátit. Obvykle však nebude ani psychologem, ani právníkem či jiným odborníkem, aby mohl věc do všech důsledků posoudit. Rámec poradenské pomoci tak není bezbřehý a i z hlediska právních předpisů je ohraničen oblastmi, které upravuje § 7 vyhlášky č. 72/2005 Sb.: 25

LEGISLATIVA

prevence školní neúspěšnosti, primární prevence sociálně patologických jevů, kariérové poradenství, odborná podpora při integraci a vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami,  péče o vzdělávání nadaných a mimořádně nadaných žáků,  péče o žáky s výchovnými či výukovými obtížemi,  metodická podpora učitelů při využívání psychologických a speciálně pedagogických poznatků a dovedností při vzdělávání.

   

Zevrubnější přehled standardních poradenských služeb, tj. takových služeb, které jsou součástí vzdělávacího procesu ve škole a měly by být také školou běžně poskytovány, obsahuje příloha č. 3 k vyhlášce č. 72/2005 Sb. Tyto služby poskytuje škola žákům a zákonným zástupcům bezplatně (úplatné poskytování poradenských služeb v rámci činnosti školy je ostatně obtížně představitelné; jinak je tomu u školských poradenských zařízení, která mohou za úplatu poskytovat také nadstandardní poradenské služby, popř. mohou úplatně poskytovat i standardní poradenské služby, pokud jde o jiné osoby než žáky a jejich zákonné zástupce a školy a školská zařízení). Standardní činnosti poskytované v rámci školy jsou v příloze vyhlášky č. 72/2005 Sb. členěny podle jednotlivých „kategorií“ poradenských pracovníků. Rámcový přehled jejich činnosti podává následující shrnutí.

Standardní činnosti výchovného poradce

Poradenské činnosti:  kariérové poradenství a pomoc při rozhodování o další vzdělávací a profesní cestě žáků,  vyhledávání žáků vyžadujících zvláštní pozornost a péči při vzdělávání (zejména žáků se speciálními vzdělávacími potřebami), zajišťování a zprostředkování diagnostiky speciálních vzdělávacích potřeb žáků, příprava podmínek pro integraci žáků se zdravotním postižením, další péče o tyto žáky, koordinace poskytování poradenských služeb školou a školskými poradenskými zařízeními.

Metodické a informační činnosti:  zprostředkování nových metod pedagogické diagnostiky a intervence,  metodická pomoc pedagogickým pracovníkům školy, např. v otázkách integrace žáků se zdravotním postižením, péče o žáky nadané, tvorby a plnění individuálních vzdělávacích plánů, kariérového poradenství aj.,  poskytování informací žákům a jejich zákonným zástupcům o činnosti školy, školských a dalších poradenských zařízeních v regionu, o jejich zaměření a možnostech, 26


 shromažďování odborných zpráv a informací o žácích, kteří jsou v péči poradenského zařízení, a jejich vedení v souladu s právními předpisy o ochraně osobních údajů,  vedení písemných záznamů umožňujících doložit obsah a rozsah vlastní činnosti vykonávané ve funkci výchovného poradce.

Standardní činnosti školního metodika prevence

Metodické a koordinační činnosti:  koordinace tvorby a kontrola realizace preventivního programu školy,  koordinace a účast na aktivitách zaměřených na preventivní činnost školy (prevence záškoláctví, závislostí, násilí, vandalismu, sexuálního zneužívání, zneužívání sektami, kriminálního chování a dalších jevů),  metodické vedení pedagogických pracovníků v oblasti sociálně patologických jevů (vyhledávání problémových projevů chování, preventivní práce s třídními kolektivy apod.),  příprava a realizace aktivit zaměřených na integraci žáků cizinců a prevenci projevů rasismu a xenofobie,  koordinace spolupráce školy s orgány státní správy a samosprávy a odbornými pracovišti, která působí v oblasti prevence sociálně patologických jevů,  shromažďování odborných zpráv a informací o žácích, kteří jsou v péči poradenského zařízení v rámci prevence sociálně patologických jevů, a jejich vedení v souladu s právními předpisy o ochraně osobních údajů,  vedení písemných záznamů umožňujících doložit obsah a rozsah vlastní činnosti vykonávané ve funkci školního metodika prevence.

Informační činnosti:  předávání odborných informací o problematice sociálně patologických jevů pedagogickým pracovníkům školy (o metodách a formách prevence, nabídkách na danou oblast zaměřených programů a projektů apod.),  získávání nových odborných informací a zkušeností, vedení evidence (potenciálních) spolupracovníků školy (orgány státní správy a samosprávy, poradny, zdravotnická zařízení, orgány sociální péče, Policie ČR, nestátní neziskové organizace a jiné).

Poradenské činnosti:  vyhledávání žáků s rizikem či projevy sociálně patologického chování, poskytování či zajišťování péče těmto žákům a jejich zákonným zástupcům,  spolupráce s třídními učiteli při zachycování varovných signálů spojených s možností rozvoje sociálně patologických jevů u jednotlivých žáků a tříd,  příprava podmínek pro integraci žáků se specifickými poruchami chování ve škole a koordinace poskytování poradenských služeb těmto žákům.

27

LEGISLATIVA

Standardní činnosti školního psychologa

Diagnostika, depistáž:  depistáž specifických poruch učení, diagnostika při výukových a výchovných problémech žáků,  diagnostika a depistáž nadaných žáků,  zjišťování sociálního klimatu ve třídách, ankety, dotazníky, screening ve škole.

Konzultační, poradenské a intervenční práce:  péče o integrované žáky,  individuální práce se žáky v osobních problémech, krizová intervence, konzultace se zákonnými zástupci při výukových a výchovných problémech dětí,  prevence školního neúspěchu žáků, technika a hygiena učení, podpora spolupráce třídy a třídního učitele,  individuální konzultace pro pedagogické pracovníky v oblasti výchovy a vzdělávání.

Metodická práce a vzdělávací činnost:  pracovní semináře pro pedagogické pracovníky, metodická pomoc třídním učitelům, účast na pracovních poradách školy,  koordinace poradenských služeb poskytovaných ve škole i mimo školu,  prezentační a informační činnost, besedy a osvěta (např. pro zákonné zástupce).

Standardní činnosti školního speciálního pedagoga

Depistážní činnosti:  vyhledávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich zařazení do speciálně pedagogické péče.

Diagnostické a intervenční činnosti (péče o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami):  shromažďování údajů o žákovi, analýza získaných informací a jejich vyhodnocení,  vytyčení hlavních problémů žáka, stanovení plánu podpory v rámci školy i mimo školu,  realizace intervenčních činností (individuální práce se žákem, spolupráce při vytváření individuálního vzdělávacího plánu, provádění či zajištění speciálně pedagogické vzdělávací činnosti, průběžné vyhodnocování účinnosti navržených opatření, průběžná komunikace s rodinou žáka apod.).

28


Metodické a koordinační činnosti:  příprava a průběžná úprava podmínek pro integraci žáků se zdravotním postižením ve škole,  spolupráce se školskými poradenskými zařízeními a dalšími institucemi a odbornými pracovníky, účast při vytváření školních vzdělávacích programů a individuálních vzdělávacích plánů,  metodické vedení pedagogických pracovníků ve škole, včetně asistentů pedagoga – specifika výuky a možnosti žáků dle druhu a stupně zdravotního postižení, návrhy metod a forem práce se žáky.

Podmínky poskytování poradenských služeb

Do novelizace vyhlášky č. 72/2005 Sb. (vyhláškou č. 116/2011 Sb.) bylo základní podmínkou poskytnutí poradenské služby udělení písemného souhlasu ze strany žáka nebo jeho zákonného zástupce. Uvedená podmínka se týkala všech poskytovaných poradenských služeb bez ohledu na jejich charakter a závažnost, přísně vzato tedy i běžných činností výchovného poradce nebo školního metodika prevence v rámci jejich poradenské činnosti (např. zprostředkování diagnostiky speciálních vzdělávacích potřeb, kariérového poradenství či poradenské služby žákům s projevy šikanózního chování). Nové znění vyhlášky již tuto nadbytečnost (a z hlediska běžného chodu školy také nepraktičnost) reflektuje a vyžaduje písemný souhlas žáka nebo jeho zákonného zástupce pouze v případě poskytnutí psychologické nebo speciálně pedagogické poradenské služby. Hloubka těchto služeb již totiž může ovlivnit další vzdělávání žáka.

Kdy bude v konkrétním případě vyžadován souhlas žáka a kdy jeho zákonného zástupce, závisí na povaze konkrétní poradenské služby. Obecně lze říci, že nezletilí žáci jsou způsobilí dát souhlas k takovým poradenským službám, o nichž si vzhledem k jejich charakteru, závažnosti a rozsahu mohou udělat objektivní úsudek – právní předpisy říkají, že způsobilost se odvíjí od rozumové a volní vyspělosti žáků odpovídající jejich věku. Není-li žák schopen posoudit charakter a dosah poradenské služby, je třeba trvat na souhlasu zákonného zástupce. Hraniční případy je vhodné posuzovat přísněji. Zletilí žáci, nejsou-li omezeni ve své způsobilosti k právním úkonům, dávají souhlas samostatně. PŘÍKLAD

Martin, žák páté třídy, žádá školního psychologa o radu v souvislosti se situací ve třídě, která se vyhrotila po jeho přestupu z 5. A do 5. B. Nemůže se začlenit do třídního kolektivu a jeho psychické problémy se začínají promítat i do studijních výsledků. V rámci individuální případové práce se žákem poskytuje školní psycholog Martinovi psychologickou pomoc, ke které nevyžaduje souhlas zákonného zástupce.

29

LEGISLATIVA

Petr, Martinův spolužák, trpí dysgrafií a dyslexií a má z tohoto důvodu diagnostikovány speciální vzdělávací potřeby pedagogicko-psychologickou poradnou. Obrátil se na školního speciálního pedagoga a žádá o dlouhodobější pomoc při vzdělávání. Školní speciální pedagog navrhuje vytvořit dlouhodobý plán spolupráce, v rámci něhož bude Petrovi poskytovat speciálně pedagogickou pomoc. Realizace tohoto opatření si však vyžádá písemný souhlas Petrova zákonného zástupce.

Uvedené ovšem neznamená, že by zákonný zástupce nemohl (popř. neměl) získat od školy informace ohledně poskytovaných poradenských služeb, a to i v případě, kdy je poradenská služba poskytována pouze na základě žádosti (souhlasu) daného žáka. Zákonní zástupci mají dle § 21 odst. 1 písm. b) a odst. 2 školského zákona právo na informace o průběhu a výsledcích vzdělávání svých dětí a musí být informováni o všech podstatných skutečnostech, které se vyskytnou v průběhu vzdělávání. V daném případě může být podstatnou skutečností právě poskytnutí poradenské služby, resp. vlastní obtíže, které žáka při vzdělávání trápí.

U psychologických nebo speciálně pedagogických poradenských služeb, u nichž je vyžadováno udělení písemného souhlasu, platí, že souhlasu musí předcházet předání informace ohledně navrhovaných či požadovaných poradenských služeb. Informace musí být předána srozumitelně a jednoznačně, aby byla pochopitelná co nejširšímu okruhu adresátů, resp. tomu žákovi či zákonnému zástupci, o něhož v daném případě jde (škola by proto měla přihlížet ke konkrétní způsobilosti, schopnostem a poměrům daného žáka nebo zákonného zástupce).

Předávaná informace se musí týkat:  všech podstatných náležitostí poskytované poradenské služby, zejména povahy, rozsahu, trvání, cílů a postupů poradenské služby,  prospěchu, který je možné očekávat, a všech předvídatelných důsledků, které mohou vyplynout z poskytované poradenské služby, i možných následků, pokud tato služba nebude poskytnuta,  práv a povinností spojených s poskytováním poradenských služeb, včetně práva žádat kdykoli poskytnutí poradenské služby znovu. PŘÍKLAD Obvyklou poradenskou službou poskytovanou školskými poradenskými zařízeními je diagnostika speciálních vzdělávacích potřeb. Tato služba může být poskytnuta pouze s písemným souhlasem zletilého žáka nebo jeho zákonného zástupce. Před poskytnutím poradenské služby je poradenské zařízení povinno podat informaci o tom, jak bude zjišťování speciálních vzdělávacích potřeb probíhat, jak dlouho bude šetření trvat, jakých nástrojů a postupů poradenské zařízení využije. V případě zjištění zdravotního postižení, zdravotního znevýhodnění nebo sociálního znevýhodnění má dítě, jako žák se speciálními vzdělávacími potřebami, nárok na zvláštní pomoc a péči při vzdělávání. Míra podpůrných opatření, resp. využitelných nástrojů, závisí na druhu

30

SPECIÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ A VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ MIMOŘÁDNĚ NADANÝCH

speciálních potřeb. Školské poradenské zařízení nemůže o výsledku diagnostiky bez souhlasu zletilého žáka nebo zákonného zástupce nezletilého žáka informovat školu, v případě zdravotního postižení nebo zdravotního znevýhodnění by to však měli učinit žák nebo zákonný zástupce. Vedle zprávy z vyšetření poradenské zařízení doporučí opatření či úpravy ve vzdělávání žáka. Poskytnutí poradenské služby nebrání tomu žádat kdykoli o poskytnutí poradenské služby znovu, ať už stejné nebo jiné poradenské pracoviště.

Školská poradenská zařízení poskytují poradenské služby i na žádost škol nebo školských zařízení, tedy pro potřeby těchto škol a školských zařízení. V těchto případech není třeba, aby žák nebo jeho zákonný zástupce udělil souhlas s poskytnutím poradenské služby, neboť služba není poskytována žákům (tím méně služba psychologická nebo speciálně pedagogická), ale přímo škole nebo školskému zařízení. Jedná se např. o šetření klimatu třídního kolektivu, jehož účelem má být poznání vazeb a vztahů ve třídě a identifikace rizika šikany či jiných nežádoucích jevů. Na druhé straně nelze pominout, že některé činnosti školských poradenských zařízení, byť vykonávaných pro školu, se již mohou hlouběji dotýkat samotných žáků. Často je po nich požadována určitá součinnost či aktivita, která není běžnou součástí vzdělávacího procesu. V takovém případě je namístě o takovém šetření zákonné zástupce žáků informovat a v případě projeveného nesouhlasu žáka z prováděného šetření vyloučit.

Z hlediska dalších, ve vyhlášce stanovených podmínek můžeme zmínit, že poradenská služba má být poskytována bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 3 měsíců ode dne přijetí žádosti. Ve škole bude poradenská služba zpravidla poskytována ihned, když se daný problém vyskytne, popř. v době přiměřené, je-li třeba např. vyhledat kontakt na odborné pracoviště. Lhůta 3 měsíců se bude spíše vztahovat na služby poskytované školskými poradenskými zařízeními.

KAPITOLA 3 Speciální vzdělávání a vzdělávání žáků mimořádně nadaných Speciální vzdělávání

Zvláštní oblastí, ve které se prolíná činnost všech poradenských pracovníků ve školách i služby školských poradenských zařízení, je péče o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Žákům, kteří pro své zdravotní či sociální oslabení potřebují nejvyšší míru podpory a pozornosti, náleží zvláštní práva i nadstandardní přístup v procesu výchovy, vzdělávání i hodnocení. Školský 31

LEGISLATIVA

zákon rozlišuje tři kategorie speciálních vzdělávacích potřeb žáků a jejich diagnostiku svěřuje výlučně školským poradenským zařízením.

Úlohou školy je provádět doporučení, která školská poradenská zařízení pro konkrétního žáka stanoví, a poskytovat další podporu na základě vlastního odborného uvážení. Postavení školy v tomto ohledu posílila poslední novela vyhlášky č. 73/2005 Sb., která očekává, že na základě pedagogického posouzení vzdělávacích potřeb žáka a na základě průběhu a výsledků jeho vzdělávání poskytne škola odpovídající péči prostřednictvím podpůrných a vyrovnávacích opatření (§ 1 vyhlášky). Třebaže tedy vlastní konstatování speciálních vzdělávacích potřeb nadále náleží pouze školským poradenským zařízením, vhodné nástroje pomoci může (resp. by měla) formulovat i sama škola – jedná se o volbu konkrétních pedagogických metod, individuální podporu žáka v rámci výuky, povolení a tvorbu individuálního vzdělávacího plánu, využití speciálních učebnic a kompenzačních pomůcek apod. Pokud dítě nemá konstatovány speciální vzdělávací potřeby, je třeba vycházet z ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) školského zákona, dle něhož je obecnou zásadou vzdělávání zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce. Škola proto musí konkrétnímu dítěti poskytnout potřebnou podporu a pomoc, s výjimkou opatření, která právní předpisy vyhrazují pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

Speciálními vzdělávacími potřebami se pro účely školského zákona rozumí zdravotní postižení, zdravotní znevýhodnění nebo sociální znevýhodnění. Všechny kategorie vzdělávacích potřeb jsou ve školském zákoně definovány, a není proto rozhodné, je-li konkrétní žák např. zdravotně postižen i z hlediska předpisů zdravotních či sociálních. Jedinou institucí, která je oprávněna speciální vzdělávací potřeby pro účely vzdělávání závazně vyslovit, je proto školské poradenské zařízení. To samozřejmě nevylučuje, aby při diagnostice zdravotního postižení či znevýhodnění poradenské zařízení vycházelo zejména z posudku odborného lékaře. Speciálními vzdělávacími potřebami se rozumí (§ 16 odst. 1 až 4 školského zákona):  zdravotní postižení, tj. mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování,  zdravotní znevýhodnění, tj. zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání,  sociální znevýhodnění, tj. – rodinné prostředí s nízkým sociálně-kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy,

32


– nařízená ústavní výchova nebo uložená ochranná výchova, nebo – postavení azylanta, osoby požívající doplňkové ochrany a účastníka řízení o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky podle zvláštního právního předpisu.

Zatímco zdravotní postižení je z hlediska zákona definováno poměrně konkrétně a odvíjí se bez dalšího od vlastního zdravotního stavu (např. žáci nevidomí, hluchoslepí, tělesně postižení, autisté apod.), zdravotní znevýhodnění již bude v řadě případů vycházet nejen z lékařské zprávy a stavu z hlediska medicínského, ale bude vyžadovat i odborné posouzení, jak zdravotní stav ovlivňuje proces učení a chování u konkrétního dítěte. Kategorie sociálního znevýhodnění pak zahrnuje jak jasně dané kategorie (dítě s nařízenou ústavní výchovou, azylant), tak kategorie proměnlivé, posuzované případ od případu (za sociálně znevýhodněného se bude považovat např. žák pocházející z prostředí, kde se mu nedostává potřebné podpory k řádnému průběhu vzdělávání, včetně spolupráce zákonných zástupců se školou).

Je zásadně na uvážení zákonného zástupce žáka (nebo zletilého žáka), zda žák školské poradenské zařízení navštíví a podrobí se diagnostice speciálních vzdělávacích potřeb. Nebude ojedinělé (a mělo by jít i o součást práce poradenských pracovníků ve škole), že sama škola rozpozná závažnější příčiny školních neúspěchů či jiných problémů dítěte a návštěvu školského poradenského zařízení v konkrétním případě doporučí. Konečné rozhodnutí v této věci však náleží zákonnému zástupci či samotnému žákovi a poradenské zařízení nemůže tuto službu bez informovaného souhlasu poskytnout. Výjimkou by mohly být pouze ty krajní a závažné situace, kdy by pasivita zákonných zástupců byla hrubě proti zájmu dítěte – v takovém případě je namístě uvědomit orgán sociálně-právní ochrany dětí, v jehož možnostech je (vedle dalšího) i uložit rodičům návštěvu školského poradenského zařízení jako povinnost.

Jsou-li jednou speciální vzdělávací potřeby dítěte diagnostikovány, je ovšem povinností zákonného zástupce školu o této skutečnosti informovat. Platí to alespoň, pokud jde o zdravotní postižení nebo znevýhodnění (ust. § 22 ve spojení s ust. § 28 školského zákona). Na dalším uvážení zákonných zástupců či zletilého žáka pak bude, využijí-li v konkrétním případě zvláštních práv či nástrojů, které školský zákon nabízí. Z konstatování speciálních vzdělávacích potřeb nevyplývají pro žáka žádné zvláštní povinnosti. PŘÍKLAD Na doporučení výchovného poradce navštívili rodiče se svou dcerou Evou, žákyní páté třídy, pedagogicko-psychologickou poradnu, která diagnostikovala zdravotní znevýhodnění. Výsledky vyšetření předali škole a na schůzce s výchovným poradcem

33

LEGISLATIVA

probrali možnosti podpory a způsobů vzdělávání (diskutovalo se i o individuálním vzdělávacím plánu). Protože však Eva neměla se studiem zvláštní obtíže a rodiče počítali i se zajištěním mimoškolní podpory, nebylo nakonec využito žádného „formálního“ opatření. S přechodem na druhý stupeň a zvyšujícími se studijními nároky bylo třeba věnovat Evě více pozornosti. Rodiče se s výchovným poradcem sešli znovu a byla dohodnuta některá opatření organizačního charakteru (např. navýšení časového limitu při písemné práci). Vzhledem k tomu, že ve třídě byla i jiná žákyně se zdravotním znevýhodněním a byl zde integrován i zdravotně postižený žák, začala škola zvažovat zřízení funkce asistenta pedagoga.

Možnosti nadstandardní podpory závisí na kategorii speciálních vzdělávacích potřeb. Všichni žáci se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na zvláštní přístup a péči při vzdělávání. Nejširší míra podpory, a tedy nejširší škála podpůrných nástrojů podle školského zákona náleží žákům se zdravotním postižením.

Všem žákům se speciálními vzdělávacími potřebami je zaručeno právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní, a na poradenskou pomoc školy a školského poradenského zařízení. Jedná se vlastně o zdůraznění obecně platné zásady vzdělávání, podle které je třeba zohledňovat individuální vzdělávací potřeby každého dítěte [§ 2 odst. 1 písm. b) školského zákona]. Promítnutím uvedených práv do praxe může být např. zařazení zvláštního předmětu speciálně pedagogické péče do upraveného školního vzdělávacího programu, snížení počtu dětí ve třídě, individuální konzultace ze strany pedagogických pracovníků školy, podpora v podobě přítomnosti asistenta apod. Všichni žáci mají také právo, aby k povaze jejich znevýhodnění či postižení bylo přihlíženo při hodnocení. Neznamená to, že by žáci se speciálními vzdělávacími potřebami nemuseli pro úspěšné vzdělávání dosahovat cílů (očekávaných výstupů) stanovených vzdělávacími programy, žák však nebude sankcionován za horší vyjadřovací schopnosti, delší dobu potřebnou pro přípravu odpovědi, nebude mu ke škodě, že mu byly vytvořeny zvláštní podmínky při ověřování vědomostí (samostatná místnost) apod. Zohledněním při hodnocení může být i to, že se žák namísto klasifikace hodnotí slovně.

Zřetelným nástrojem podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami je vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu. Individuální vzdělávací plán může ředitel školy povolit pouze s písemným doporučením školského poradenského zařízení, a to vždy na žádost zákonného zástupce nebo zletilého žáka (nemůže tedy rozhodnout pouze z vlastního podnětu). Na povolení takového vzdělávání není ze strany žáka právní nárok, a záleží proto na uvážení ředitele školy, zda bude tento způsob vzdělávání považovat v případě daného žáka za opodstatněný a žádoucí (vycházet samozřejmě 34


bude z doporučení školského poradenského zařízení, ale i z vyjádření třídního učitele, výchovného poradce, dosavadního průběhu vzdělávání žáka, jeho studijních výsledků apod.). Ředitel školy rozhoduje ve správním řízení a případné zamítnutí žádosti musí být náležitě odůvodněno. Současně platí, že rozhodnutí je přezkoumatelné na základě opravných prostředků.

Obsahové náležitosti individuálního vzdělávacího plánu a bližší podrobnosti jeho vydání i provádění upravuje § 6 vyhlášky č. 73/2005 Sb. Plán musí vycházet ze školního vzdělávacího programu dané školy, stanoví však organizační a pedagogické odlišnosti co do rozvržení učiva, způsobu hodnocení, konání zkoušek, rozsahu učebních pomůcek a učebnic, individuální pomoci ze strany pedagogických pracovníků školy apod. Vzhledem k tomu, že zajišťuje speciální vzdělávací potřeby žáka zjištěné školským poradenským zařízením, vychází z jeho doporučení. Respektuje však i doporučení odborného lékaře a přihlíží k vyjádření zákonného zástupce i samotného žáka.

Zvláštním prostředkem podpory při vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami je také zřízení funkce asistenta pedagoga. Asistent pedagoga je pedagogickým pracovníkem ve smyslu zákona o pedagogických pracovnících, který může být zřízen ve třídě, ve které se vzdělává alespoň jeden žák se speciálními vzdělávacími potřebami. Není však určen výlučně pro tohoto žáka (jako „osobní asistent“), ale pro všechny žáky třídy, kterým pomáhá při výuce a při přípravě na výuku. Je oporou též pedagogickým pracovníkům školy, kterým pomáhá při výchovné a vzdělávací činnosti a při komunikaci se žáky a zákonnými zástupci. Určitou výjimkou může být nezbytná pomoc žákům s těžkým zdravotním postižením při sebeobsluze a při akcích pořádaných školou mimo místo poskytování vzdělávání. V tomto případě jeho úloha přesahuje čistě výchovně-vzdělávací rámec.

Další katalog práv náleží již výlučně žákům se zdravotním postižením. S účinností školského zákona byla zavedena jednotná vzdělávací soustava, která nerozlišuje mezi „běžným“ a „speciálním“ školstvím. Žáci se zdravotním postižením jsou přednostně vzděláváni v běžné škole (formou individuální či skupinové integrace), a pouze neumožňuje-li to jejich zdravotní stav, resp. je-li to vzhledem k jejich zdravotnímu stavu nejvhodnější, vzdělávají se ve škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením. Ani tyto školy se však z právního hlediska neliší od škol běžných – odlišnost tkví právě v jejich zaměření na žáky se zdravotním postižením, čemuž jsou uzpůsobeny personální, organizační, materiální a jiné podmínky.

Žáci se zdravotním postižením se tedy mohou vzdělávat: a) formou individuální integrace, tj. v běžné škole nebo v případech hodných zvláštního zřetele ve škole samostatně zřízené pro žáky s jiným druhem zdravotního postižení (např. žák hluchoslepý je individuálně integrován v základní škole pro žáky se zrakovým postižením),

35

LEGISLATIVA

b) formou skupinové integrace, tj. ve třídě zřízené pro žáky se zdravotním postižením, která je zřízena buď v běžné škole, nebo ve škole samostatně zřízené pro žáky s jiným druhem zdravotního postižení, c) ve škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením – např. ve škole pro sluchově postižené, ve škole pro tělesně postižené, ve škole pro žáky se specifickými poruchami chování, v základní škole praktické apod., d) kombinací uvedených forem.

Specifickou kategorií školy samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením je základní škola speciální. Bylo-li výše řečeno, že vzdělávání ve školách samostatně zřízených pro žáky se zdravotním postižením se z právního hlediska neliší od vzdělávání poskytovaného v běžných školách, základní škole speciální náleží specifické postavení. V základní škole speciální se mohou vzdělávat žáci se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami a žáci s autismem a tito žáci získávají ukončením vzdělávacího programu základy vzdělání (nikoli stupeň základního vzdělání). Pro tyto žáky je zřizován též přípravný stupeň základní školy speciální, který poskytuje přípravu na vzdělávání v této základní škole (§ 48a školského zákona).

Konečně je třeba alespoň zmínit způsob vzdělávání těch dětí, u nichž rozsah a závažnost zdravotního (mentálního) postižení nemusí dovolovat ani vzdělávání ve škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením. I na tyto děti však z hlediska právních předpisů dopadá povinná školní docházka. V případě dětí s hlubokým mentálním postižením stanoví místně příslušný krajský úřad takový způsob vzdělávání, který odpovídá duševním a fyzickým možnostem dítěte, a to na základě doporučujícího posouzení odborného lékaře a školského poradenského zařízení (v daném případě půjde zejména o individuální vzdělávání ze strany speciálních pedagogů speciálně pedagogického centra). Krajský úřad je zároveň povinen zajistit odpovídající pomoc pedagogickou a metodickou (§ 42 školského zákona).

Vzdělávání žáka podle upraveného školního vzdělávacího programu ve třídě nebo škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením je v jistém smyslu „krajním“ řešením a mělo by být využíváno jen v těch případech, kdy jiné způsoby nedokážou zabezpečit optimální způsob vzdělávání dítěte. Zařazení žáka do vzdělávacího programu pro žáky se zdravotním postižením proto předchází naplnění podmínek, které stanoví ust. § 9 vyhlášky č. 73/2005 Sb. Žáka lze zařadit do třídy nebo školy zřízené pro žáky se zdravotním postižením nebo převést do vzdělávacího programu upraveného pro žáky se zdravotním postižením tedy pouze:

36


a) na základě písemného doporučení školského poradenského zařízení, jehož součástí je navržení konkrétních podpůrných opatření, b) po projednání se zákonným zástupcem žáka nebo zletilým žákem, včetně poskytnutí srozumitelného poučení (minimální rozsah údajů a informací, které musí být v rámci poučení předávány, stanoví příloha k vyhlášce č. 73/2005 Sb. – jedná se např. o poučení o právech a povinnostech ve vztahu k plnění povinné školní docházky nebo o informace o struktuře vzdělávacího programu a organizačních formách vzdělávání); přiměřeného poučení se musí dostat také nezletilému žákovi, c) s informovaným souhlasem uděleným zákonným zástupcem nezletilého žáka nebo zletilým žákem (v případě základního vzdělávání musí být formulář zpracován opět podle přílohy k vyhlášce č. 73/2005 Sb.).

S ohledem na výjimečnost „speciálního vzdělávání“ se taktéž pouze výjimečně a po dobu nezbytně nutnou může ve škole či třídě zřízené pro žáky se zdravotním postižením vzdělávat žák bez zdravotního postižení, a to pouze žák se zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním. Jedná se o případy, kdy tento žák při vzdělávání v běžné škole, i při zohledňování jeho individuálních speciálních potřeb a uplatňování vyrovnávacích opatření, celkově selhává a kdy to vyžaduje jeho zájem. I zde je však podmínkou písemné doporučení školského poradenského zařízení, projednání, poučení a informovaný souhlas (viz výše). Současně platí, že žák bez zdravotního postižení se nemůže vzdělávat podle vzdělávacího programu pro žáky se zdravotním postižením. To znamená, že takový žák se i ve „speciální“ škole či třídě vzdělává podle standardního vzdělávacího programu (tj. programu určeného pro žáky bez zdravotního postižení). Další podmínky stanoví § 3 odst. 5 vyhlášky č. 73/2005 Sb.

Jako zvláštní nástroj při vzdělávání žáků se zdravotním postižením je třeba zmínit i diagnostický pobyt, který může předcházet zařazení žáka do školy či třídy zřízené pro žáky se zdravotním postižením nebo převedení žáka do upraveného vzdělávacího programu (§ 9 odst. 2 vyhlášky č. 73/2005 Sb.). Diagnostický pobyt může trvat až 6 měsíců (podle formy vzdělávání žáka) a jeho cílem je zjistit vhodnost tohoto způsobu vzdělávání. O průběhu diagnostického pobytu vydá školské poradenské zařízení zprávu a doporučení obsahující návrhy vzdělávání žáka.

Závěrem uveďme, že bez ohledu na způsob vzdělávání mají žáci se zdravotním postižením právo bezplatně užívat při vzdělávání speciální učebnice a speciální didaktické a kompenzační učební pomůcky poskytované školou (jedná se např. o speciální psací náčiní, sluchadlo, optické pomůcky, přídavné osvětlení apod.). Podle druhu zdravotního postižení mají též právo na bezplatné vzdělávání pomocí nebo prostřednictvím komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob, právo na vzdělávání s použitím

37

LEGISLATIVA

Braillova hmatového písma a právo na bezplatné vzdělávání pomocí nebo prostřednictvím náhradních způsobů dorozumívání.

Vzdělávání žáků mimořádně nadaných

Stejně jako u kategorie speciálních vzdělávacích potřeb, i v případě mimořádného nadání jde o určitou vzdělávací potřebu, která odůvodňuje zvláštní přístup a péči při vzdělávání. Třebaže by pro pedagogické pracovníky nemělo být obtížné rozpoznat, který žák dosahuje významně lepších výsledků či nadprůměrných výkonů než ostatní žáci (jen tak lze ostatně žákovo nadání označit za „mimořádné“), uplatnění zvláštních forem podpory ze strany školy i zde vyžaduje vyjádření či souhlas školského poradenského zařízení. Školský zákon však současně předpokládá, že školy a školská zařízení budou vytvářet podmínky pro rozvoj nadání všech žáků, což ostatně odpovídá i základním zásadám a cílům vzdělávání, zejména zásadě zohledňování vzdělávacích potřeb každého dítěte (za tím účelem lze např. vytvářet třídy s rozšířenou výukou některého předmětu). Stejně jako u speciálních vzdělávacích potřeb pak vyhláška č. 73/2005 Sb. posiluje roli školy, když předpokládá využití podpůrných opatření zohledňujících vzdělávací potřeby žáka. Mimořádně nadaným žákem se rozumí jedinec, jehož rozložení schopností dosahuje mimořádné úrovně při vysoké tvořivosti v celém okruhu činností nebo v jednotlivých rozumových oblastech, pohybových, uměleckých a sociálních dovednostech (§ 12 odst. 1 vyhlášky č. 73/2005 Sb.).

Podíváme-li se na věc z hlediska právního, upravují právní předpisy tři formy zvláštní podpory, vyhrazené pro žáky s mimořádným nadáním:  vytváření skupin, ve kterých se vzdělávají mimořádně nadaní žáci stejných nebo různých ročníků v některých předmětech,  povolení vzdělávání mimořádně nadaného žáka podle individuálního vzdělávacího plánu,  přeřazení mimořádně nadaného žáka do vyššího ročníku bez absolvování předchozího ročníku.

Zatímco první forma podpory je opatřením spíše organizačního charakteru, které se snaží vhodně uzpůsobit vzdělávání mimořádně nadaných žáků obecně, další opatření již cílí na konkrétního mimořádně nadaného žáka a jdou vstříc jeho individuálním potřebám, zájmům i schopnostem.

Povolení individuálního vzdělávacího plánu podléhá stejným pravidlům, jako je tomu u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (tedy žádost žáka nebo zákonného zástupce, písemné doporučení školského poradenského

38

ŠKOLSKÁ LEGISLATIVA

zařízení, rozhodování ředitele školy ve správním řízení). Obdobná jsou i pravidla tvorby individuálního vzdělávacího plánu, byť se jeho obsah řídí zvláštním ustanovením § 13 vyhlášky č. 73/2005 Sb.

Do vyššího ročníku lze žáka přeřadit jen na základě žádosti zletilého žáka nebo zákonného zástupce nezletilého žáka. Pokud jde o žáka plnícího povinnou školní docházku, musí být součástí žádosti vyjádření školského poradenského zařízení a praktického lékaře pro děti a dorost (§ 17 odst. 3 školského zákona). Školský zákon nevyžaduje, aby zmíněná vyjádření měla doporučující či souhlasnou povahu, a vlastní rozhodnutí o přeřazení je proto na uvážení (i odpovědnosti) ředitele školy. Nezbytnou podmínkou přeřazení, kterou ani ředitel školy nemůže prominout, je však vykonání zkoušek z učiva, které žák nebude absolvovat. Obsah a rozsah zkoušek stanoví ředitel školy, přičemž bližší podmínky pro přeřazování upravuje ust. § 14 vyhlášky č. 73/2005 Sb. Rozumí se, že žáka lze přeřadit pouze do bezprostředně navazujícího ročníku.

KAPITOLA 4 Školská legislativa Práva a povinnosti žáků a zákonných zástupců

Efektivní výkon poradenských služeb, a to jak ve vztahu k žákům a zákonným zástupcům, tak ve vztahu k ostatním pedagogickým pracovníkům školy, není myslitelný bez toho, aby měl výchovný poradce (či jiný poradenský pracovník) povědomost o základních právech a povinnostech při vzdělávání žáků ve škole. Jako základní právo již bylo zmíněno právo na informace a poradenskou pomoc školy, jež se činnosti poradenských pracovníků bezprostředně dotýká. I další práva a povinnosti však úzce souvisí s činností výchovného poradenství, zejména při řešení problémových situací, kdy není na škodu vyjasnění úkolů a rolí všech zúčastněných aktérů (žáka, rodiny i školy). Základní práva žáků a zákonných zástupců nezletilých žáků upravuje ustanovení § 21 školského zákona, základní povinnosti pak ustanovení § 22 školského zákona.

Základním právem žáků je v prvé řadě právo na vzdělávání a školské služby podle školského zákona. Jeho obsah, rozsah i následné zajištění nečiní při běžném chodu školy větší obtíže. O to častěji však bývá dotčeno, jde-li o uplatnění některých nestandardních opatření, byť v dobrém úmyslu či v rámci výchovného působení ze strany školy (vykázání žáka z výuky,

39

LEGISLATIVA

neúčast žáka na školním výletě apod.). Je proto třeba pamatovat, že všechna opatření, kterými škola do uvedeného práva zasahuje, musí mít oporu v zákoně a musí být přiměřená dané situaci. Právem na vzdělávání je třeba rozumět právo na řádné poskytování vzdělávání ze strany školy, a to v souladu se školním vzdělávacím programem, potažmo příslušným rozvrhem hodin, jež připadá na daný ročník a třídu. PŘÍKLAD Z rozhodnutí třídního učitele se na konci školního roku neúčastnili školního výletu (exkurze na letišti) ti žáci, kterým bylo v průběhu druhého pololetí uloženo některé z kázeňských opatření (konkrétně se jednalo o žáka s důtkou třídního učitele a žáka s důtkou ředitele školy). Tito žáci zůstali daný den ve škole a učili se v paralelní třídě téhož ročníku. Dané opatření se ovšem nelíbilo rodičům žáků, kteří po společné domluvě podali stížnost na Českou školní inspekci. Ta následně konstatovala porušení školského zákona. Žáci měli být vzděláváni v souladu se školním vzdělávacím programem a rozvrhem dané třídy. Opatření, kterými se zasahuje do práva žáků na vzdělávání, musí mít oporu v zákoně a vyloučení žáka ze vzdělávací aktivity školský zákon nezná. Nadto byli žáci potrestáni za jeden skutek „dvakrát“ (uložení kázeňského opatření bezprostředně po provinění a znemožnění účasti na exkurzi na konci školního roku). Školní řád dané školy vedle toho obsahuje ustanovení, dle něhož v případě závažného narušování vyučovací hodiny ze strany žáka může být tento „vykázán“ do jiné třídy nebo pod dohled pedagogického pracovníka. Tam je mu uložena individuální práce z oblasti, které by se věnoval i ve třídním kolektivu. Jde-li o opatření organizačního charakteru, které reaguje na konkrétní chování žáka (žák není vykázán „preventivně“), trvá-li po nezbytnou dobu a neupírá-li žákovi právo na vzdělávání, není v rozporu s právními předpisy.

Rubem práva na vzdělání je povinnost školní docházky, již zakotvuje přímo i Listina základních práv a svobod (čl. 33). Žáci jsou povinni řádně docházet do školy a řádně se vzdělávat a tato povinnost zahrnuje jak vlastní (fyzickou) docházku do školy, tak řádnou přípravu a osvojování si vědomostí během vyučování (nebo alespoň náležitou snahu a pozornost). Řádná docházka však také vyžaduje, aby případná nepřítomnost byla řádně omluvena a doložena, a to způsobem, který stanoví školní řád. Školský zákon tak již nenechává na uvážení rodičů (popř. zletilého žáka), kdy neúčast ve vyučování omluví, ale vyžaduje také patřičné doložení důvodů nepřítomnosti jako ochranu před neodůvodněnou absencí či krytím záškoláctví. V základním a středním vzdělávání platí, že důvody nepřítomnosti je třeba doložit do 3 kalendářních dnů od počátku nepřítomnosti žáka ve škole (§ 50 odst. 1 a § 67 odst. 1 školského zákona).

Podmínky pro omlouvání a uvolňování žáků z vyučování stanoví školní řád. „Omlouvání“ se vztahuje k případům nenadálé absence, již nelze předem oznámit (nemoc, zdržení z důvodu dopravní situace, náhlé rodinné 40


důvody apod.). „Uvolněním“ je řešena předem známá nepřítomnost, jež ovšem může, ale nemusí být akceptována (svatba, dovolená, účast na mimoškolní aktivitě a další). PŘÍKLAD Školní řád základní školy vymezuje podmínky pro omlouvání neúčasti žáků ve vyučování v souladu s Metodickým pokynem k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví. Konkrétně vyžaduje, aby nepřítomnost žáka z důvodu nemoci, která přesahuje 3 dny školního vyučování, byla doložena potvrzením ze strany odborného lékaře. Podle § 38 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je zdravotní službou hrazenou ze zdravotního pojištění i posuzování dočasné neschopnosti ke studiu ošetřujícím lékařem. Dle právního názoru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy i Ministerstva zdravotnictví by mělo být součástí posudkové péče i vydání potvrzení ze strany ošetřujícího lékaře žákovi nebo jeho zákonnému zástupci. Pokud se přesto stane, že nepřítomnost žáka ve škole je omluvena pouze ze strany zákonného zástupce a je konstatováno, že lékař odmítl příslušné potvrzení vydat, je třeba posoudit okolnosti vzdělávání daného žáka. Nejde-li o problémového žáka, resp. nápadně častou a účelovou absenci, bude akceptováno i „prosté“ omluvení ze strany zákonného zástupce. V opačném případě, je-li zde podezření na zanedbávání školní docházky, je třeba otázku docházky žáka projednat se zákonnými zástupci. Není vyloučeno, že zameškané hodiny budou následně vykázány jako neomluvené.

V případě nezletilých žáků je zajištění řádné docházky do školy také úkolem jejich zákonných zástupců. Zákonní zástupci tak budou pravidelně dohlížet na včasnost docházky žáka, na přípravu na vyučování, na plnění domácích úkolů i na dodržování hygienických návyků. S jakou mírou pozornosti budou uvedené povinnosti plnit, záleží na věku žáka, ale také na průběhu jeho vzdělávání ve škole – zvýšená pozornost je samozřejmá při výskytu problémů či varovných signálů. Péče zákonných zástupců o řádnou docházku žáka se promítá i do povinnosti osobně se zúčastnit projednání závažných otázek týkajících se vzdělávání žáka, a to na vyzvání ředitele školy.

V rámci školní docházky jsou žáci povinni dodržovat školní řád a pokyny školy k ochraně zdraví a bezpečnosti a plnit pokyny pedagogických pracovníků vydané v souladu s právními předpisy a školním řádem. Školní řád (§ 31 školského zákona) tak skýtá prostor pro úpravu podrobností k výkonu práv a povinností žáků i zákonných zástupců zakotvených školským zákonem, úpravu provozu a vnitřního režimu školy (uzavírání budovy školy, přítomnost žáků v budově školy v době polední přestávky, zajištění dohledu nad žáky), podmínek zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví (zákaz vnášení nebezpečných věcí a látek, předepsané ochranné oděvy či pomůcky na vyučovací hodiny, postup při výskytu šikany či jiných sociálně patologických

41

LEGISLATIVA

jevů) a podmínek zacházení s majetkem školy ze strany žáků (nakládání s učebnicemi, práce s technickým a jiným vybavením školy apod.).

Žáci a zákonní zástupci nezletilých žáků mají právo na informace o průběhu a výsledcích vzdělávání ve škole. Žáci budou informováni obvykle v průběhu vzdělávacího procesu, zákonní zástupci pak předem oznámeným či dohodnutým způsobem (na třídních schůzkách, prostřednictvím žákovských knížek, v elektronickém informačním systému, na webových stránkách školy). Vždy však platí, že na žádost žáka či jeho zákonného zástupce by informace měly být předány aktuálně a dle konkrétní potřeby (např. v konzultačních hodinách třídního učitele nebo výchovného poradce). V případě závažných či nestandardních situací by pak iniciativu měla vyvinout sama škola (např. náhlé výrazné zhoršení vzdělávacích výsledků či podezření na šikanu bude bez zbytečného odkladu oznámeno či řešeno se zákonnými zástupci). Je třeba uvést, že v případě zletilých žáků, kteří již nemají zákonné zástupce, je právo na informace zachováno také rodičům, popřípadě osobám, které vůči zletilým žákům plní vyživovací povinnost.

Bez ohledu na vyjádření zákonného zástupce či doporučení školského poradenského zařízení je základním právem žáků vyjadřovat se ke všem rozhodnutím týkajícím se podstatných záležitostí jejich vzdělávání; vyjádřením žáků přitom musí být věnována pozornost odpovídající jejich věku a stupni vývoje. S žákem tak bude projednáno např. vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu nebo přeřazení do jiné třídy. Projevem účasti či spoluzodpovědnosti žáků za vzdělávání je také právo volit a být voleni do školské rady (v případě zletilých žáků) a právo zakládat v rámci školy samosprávné orgány, volit a být do nich voleni, pracovat v nich a jejich prostřednictvím se obracet na ředitele školy. Ředitel školy je povinen se stanovisky a vyjádřeními těchto samosprávných orgánů zabývat.

Konečně je třeba uvést, že zákonní zástupci nezletilých žáků a zletilí žáci jsou povinni informovat školu o změně zdravotní způsobilosti, zdravotních obtížích či jiných závažných skutečnostech, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání, a oznamovat škole údaje podle § 28 odst. 2 a 3 školského zákona a další údaje, které jsou podstatné pro průběh vzdělávání nebo bezpečnost žáka. Jedná se o základní osobní údaje žáka a zákonných zástupců a kontaktní spojení na ně, údaje o zdravotní způsobilosti, speciálních vzdělávacích potřebách a zdravotních omezeních (alergie, dlouhodobá nemoc, těhotenství), ale i o jiné důležité skutečnosti podstatné pro školu, jako je rodinná situace (úmrtí rodiče, svěření dítěte do střídané výchovy rodičů) či podezření na ohrožení sociálně patologickými jevy (šikana, xenofobie).

42


Výchovná opatření

Výchovné působení je standardní a kontinuální součástí práce se žáky v procesu vzdělávání. Pedagogický pracovník obecně není při své výchovné činnosti veden právními předpisy, jeho počínání je upraveno spíše pedagogickým lex artis než striktními pravidly či stanovenými postupy. Přesto již mají některá opatření svůj zákonný charakter, neboť jsou zakotvena v právních předpisech, které upravují jejich účel i podmínky ukládání. Bezezbytku je třeba vyžadovat zákonné opory v případech, kdy výchovná opatření zasahují do právní sféry žáka.

Ustanovení § 31 školského zákona rozeznává dva druhy výchovných opatření – pochvaly a jiná ocenění a kázeňská opatření. Kázeňská opatření jako určité sankce za nežádoucí chování žáků, jež žákovi přináší nepříznivé důsledky (v rovině právní i jiné), jsou podrobně vymezeny ve školském zákoně a dále v prováděcích vyhláškách (vyhlášce č. 48/2005 Sb. a č. 13/2005 Sb.). I pochvaly a jiná ocenění mají svůj zákonný rámec, přesto je jejich režim volnější, ponechaný na uvážení ředitele a pedagogických pracovníků školy. Výchovná opatření musí vždy reflektovat konkrétní jednání žáka. Tak platí, že žák nemůže být postižen za jednání, kterého se nedopustil, anebo za jednání, za něž s ohledem na svůj věk či stupeň vývoje nemůže odpovídat. PŘÍKLAD Tomáš, žák 7. B, chodil do školy pravidelně nepřipraven. Neučil se na prověrky, nenosil potřebné pomůcky, „zapomínal“ psát domácí úkoly. Neomluvenou absenci neměl, nicméně třídní učitel evidoval již 3 pozdní příchody. Rodiče byli o situaci informováni nejprve sděleními do žákovské knížky, následně s nimi bylo hovořeno i na třídní schůzce. Přislíbili potřebnou součinnost, nicméně podotkli, že s Tomášem je v tomto věku „těžké pořízení“. Vedle zhoršených známek vyústila situace na konci pololetí i v uložení důtky třídního učitele. Ve stejné době bylo řešeno také vzdělávání Petry, žákyně 2. A. Nešlo o přestupky závažné, nicméně v tomto věku a ročníku neobvyklé. I Petra měla evidovány pozdní příchody a nebývala na hodiny připravena. Třídní učitel se však spíše než na Petru zaměřil na její rodiče. Zatímco Petře bylo věnováno více pedagogické péče, rodiče byli pozváni k projednání závažných otázek s ředitelem školy.

Kázeňskými opatřeními se dle školské legislativy rozumí:  podmíněné vyloučení nebo vyloučení žáka ze školy,  důtka ředitele školy,  důtka třídního učitele (nebo učitele odborného výcviku),  napomenutí třídního učitele (nebo učitele odborného výcviku).

43

LEGISLATIVA

O podmíněném vyloučení nebo vyloučení žáka ze školy může rozhodnout výlučně ředitel školy. Jedná se o zásah do žákova základního práva na vzdělávání, a proto rozhodování o vyloučení probíhá v režimu zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Současně platí, že žáka lze vyloučit pouze v případě, že již splnil svou povinnou školní docházku – podléhá-li povinné školní docházce, nelze tohoto kázeňského opatření využít.

Vyloučení či podmíněné vyloučení žáka ze školy je nejpřísnějším kázeňským opatřením a lze jej uložit pouze při závažném zaviněném porušení povinností stanovených školským zákonem nebo školním řádem. Posouzení, kdy se jedná o závažné zaviněné porušení povinností, je na řediteli školy, dle školského zákona se však za závažné zaviněné porušení povinností vždy považují zvlášť hrubé slovní a úmyslné fyzické útoky žáka vůči pracovníkům školy. Školský zákon stanoví další podmínky, za jejichž splnění lze o tomto kázeňském opatření rozhodnout. Ředitel školy o vyloučení či podmíněném vyloučení žáka ze školy vždy informuje pedagogickou radu.

Důtky a napomenutí lze uložit při porušení povinností stanovených školním řádem. Z hlediska závažnosti platí, že nejmírnější je napomenutí třídního učitele, nejzávažnější důtka ředitele školy. To by se mělo odrazit i ve školním řádu v definici jednání, za která může být to které kázeňské opatření uloženo. Snížená známka z chování není kázeňským opatřením. Ač nelze popřít její výchovné působení, z právního hlediska jde o zhodnocení chování daného žáka na vysvědčení. PŘÍKLAD Ministerstvo vnitra se v jednom ze svých stanovisek zabývalo otázkou, zda v případě, že se žák dopustí na půdě školy takového jednání, které naplňuje i znaky přestupku nebo trestného činu (např. nabízení či prodej drog spolužákům), a tento žák je za takové jednání také následně potrestán, může být současně postižen i kázeňským opatřením. Překážkou se zdála být zásada ne bis idem, tedy „ne dvakrát v téže věci“, jako základní zásada trestního práva. Ministerstvo vnitra dospělo k závěru, že vzhledem k tomu, že zájmy chráněné trestněprávními předpisy a zájmy chráněné školním řádem jsou rozdílné (v prvém případě jde o zájem na ochraně společnosti před nežádoucím jednáním, kterého se žák dopustil, ve druhém o zájem na dodržování disciplíny a na řádném fungování školy), žákovi může být uložena sankce za přestupek či trestný čin a současně kázeňské opatření v souladu se školským zákonem a školním řádem.

Pochvalu nebo jiné ocenění může ředitel školy udělit za mimořádný projev lidskosti, občanské nebo školní iniciativy, záslužný nebo statečný čin nebo za mimořádně úspěšnou (či dlouhodobou úspěšnou) práci. Pochvalu nebo jiné ocenění může udělit též třídní učitel nebo učitel odborného výcviku.

44

PRÁVNÍ PŘEDPISY MIMO OBLAST ŠKOLSKÉ LEGISLATIVY

Udělení pochvaly nebo jiného ocenění a uložení důtky nebo napomenutí je třeba neprodleně oznámit žákovi a jeho zákonnému zástupci, a to spolu s důvody a prokazatelným způsobem (nejlépe tedy písemně).

KAPITOLA 5 Právní předpisy mimo oblast školské legislativy Zákon o rodině

Přestože je právní rámec poradenských služeb ve školství dán primárně právními předpisy z oblasti školské legislativy, škola (a často právě za přispění výchovného poradce či jiného poradenského pracovníka) se může potýkat i s takovými situacemi, na které dopadají normy z jiných právních odvětví. Aby se navrhované postupy školy nedostaly do rozporu s právními předpisy, popř. aby mohly být využity možnosti, které právní předpisy nabízí, je třeba mít přehled i o těchto normách. Úkolem poradenského pracovníka může být podat pomocnou ruku i v těchto směrech (např. řediteli školy).

Výše byla přiblížena řada povinností, jež tíží zákonné zástupce v procesu vzdělávání. Povinnosti stanovené školským zákonem přitom nejsou „izolované“, ale přirozeně navazují na obecnou úlohu rodičů, popř. jiných osob odpovědných za dítě. Rodiče jsou nositeli tzv. rodičovské zodpovědnosti, jejíž rámec vymezuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rodině“). Zákon o rodině se tak stává stěžejním předpisem, který dotváří pravidla daná školskou legislativou (alespoň co do oblasti spolupráce rodiny a školy a povinností a práv rodičů). Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, při zastupování nezletilého dítěte a při správě jeho jmění (§ 31 zákona o rodině).

Práva a povinnosti tvořící obsah rodičovské zodpovědnosti rodičům náleží i při pobytu dítěte ve škole. Přestože primární odpovědnost za výchovu a vzdělávání ve škole nesou pedagogičtí pracovníci, z rodičovské zodpovědnosti vyplývá povinnost se školou spolupracovat, dohlížet na plnění povinné školní docházky dítěte a podílet se na řešení problémů, které se v průběhu vzdělávání vyskytnou.

45

LEGISLATIVA

Rodiče:  mají rozhodující úlohu při výchově dítěte, jsou povinni jít mu svým osobním životem a svým chováním příkladem,  jsou povinni chránit zájem dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje,  mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví a jeho tělesný, rozumový, citový a mravní vývoj.

Vedle rodičů může být zákonným zástupcem dítěte také osvojitel nebo poručník. Poměr, jaký je dán mezi rodiči a dětmi, vzniká i v případě osvojení – platí tedy, že osvojitelé jsou nositeli rodičovské zodpovědnosti ve stejném rozsahu jako (jindy) rodiče dítěte. Jestliže rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, ustanoví soud dítěti poručníka, který jej bude vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo rodičů.

Je třeba upozornit, že školský zákon obsahuje vlastní definici zákonného zástupce, jež zahrnuje širší okruh osob, než jsou rodiče, osvojitel nebo poručník dítěte. Dítě ve vztahu ke škole může zastupovat i opatrovník, pěstoun, jiná osoba, které bylo dítě svěřeno do výchovy, nebo ředitel školského zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, a to v rozsahu svých oprávnění daných zákonem nebo příslušným soudním rozhodnutím. [Tak např. dle § 23 odst. 1 písm. l) zákona č. 109/2002 Sb. je ředitel dětského domova oprávněn zastoupit dítě v běžných záležitostech (jako je např. omlouvání z vyučování). Pokud jeho zákonní zástupci neplní své povinnosti nebo nejeví o dítě skutečný zájem, je oprávněn zastoupit dítě i ve věcech zásadní důležitosti (např. podat žádost o přestup do jiné školy)]. Zákonným zástupcem je podle školského zákona osoba, která je v souladu se zvláštním právním předpisem nebo s rozhodnutím soudu oprávněna jednat za dítě nebo nezletilého žáka (§ 17 odst. 3).

Konečně je třeba uvést, že na rodičovskou zodpovědnost nemá bez dalšího vliv nesezdanost rodičů, rozvod rodičů nebo svěření dítěte do výchovy jednoho z rodičů. I v takovém případě jsou oba rodiče nadále nositeli rodičovské zodpovědnosti a mají z ní plynoucí práva a povinnosti. Na rozsah rodičovské zodpovědnosti může mít vliv pouze nedostatek způsobilosti k právním úkonům (nezletilý rodič), zbavení či omezení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu (přičemž tyto závažné skutečnosti, o nichž rozhoduje soud, by vždy měly být škole oznámeny; negativní důsledky plynoucí z neoznámení jdou k tíži zákonných zástupců).

46


PŘÍKLAD Jana byla svěřena do výchovy matky, která věc oznámila škole a také doložila příslušné rozhodnutí do školní dokumentace. V rámci konzultačních hodin dorazil Janin otec za výchovným poradcem a zajímal se o školní výsledky (Jana byla žákyní se speciálními zdravotními potřebami a měla povolen individuální vzdělávací plán). Výchovný poradce odmítl tyto informace podat, vycházeje ze soudního rozhodnutí o svěření Jany do péče matky. Otec však nebyl nikterak omezen ve své rodičovské zodpovědnosti a měl na podání informací právo. Výchovný poradce nejednal v souladu s právními předpisy.

Zákon o sociálně-právní ochraně dětí

Na zákon o rodině úzce navazuje zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálně-právní ochraně dětí“). Zejména v případech, kdy je rodinné zázemí dítěte nefunkční a nedaří se navázat běžnou spolupráci mezi školou a rodinou, je namístě zapojit instituci „zvenčí“, povolanou k ochraně práv a zájmů nezletilých dětí. Sociálně-právní ochrana je rozdělena mezi řadu orgánů sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“), škola však bude komunikovat nejčastěji s obecním úřadem, popř. obecním úřadem obce s rozšířenou působností, příslušným podle místa trvalého pobytu dítěte. Sociálně-právní ochranou se rozumí zejména ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochrana oprávněných zájmů dítěte, působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny a zabezpečení náhradního rodinného prostředí pro dítě, které nemůže být trvale nebo dočasně vychováváno ve vlastní rodině (§ 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí).

Ze strany školy přitom nejde jen o možnost využití této spolupráce, ale v zákonem stanovených případech o výslovnou povinnost. Stejně jako státní orgány či poskytovatelé zdravotních služeb jsou školy a školská zařízení povinny oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti nasvědčující tomu, že jde v konkrétním případě o dítě vyžadující sociálně-právní ochranu, a to bez zbytečného odkladu po tom, kdy se o takové skutečnosti dozví (§ 10 odst. 4). Pokud o to škola požádá, je obecní úřad obce s rozšířenou působností povinen školu vyrozumět, zda shledal vznesená „podezření“ za opodstatněná (a to do 30 dnů ode dne, kdy oznámení obdržel).

47

LEGISLATIVA

Dětmi vyžadujícími sociálně-právní ochranu se rozumí mj. děti (§ 6 odst. 1):  které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že zanedbávají školní docházku, požívají alkohol nebo návykové látky, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší patnácti let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem, opakovaně nebo soustavně páchají přestupky nebo jinak ohrožují občanské soužití,  jejichž rodiče neplní povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti,  jejichž rodiče nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti,  které se opakovaně dopouštějí útěků od rodičů nebo jiných osob odpovědných za jejich výchovu,  na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, svobodu, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání trestného činu.

Opatření činěná ze strany OSPOD jdou od mírnějších k závažnějším, od preventivní a poradenské činnosti až po závažná opatření na ochranu dětí. V první fázi OSPOD působí na rodiče, aby plnili povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti, a projednává s nimi odstranění nedostatků ve výchově dítěte. Nedostatky v chování může projednat také se samotným dítětem. Současně pomáhá při řešení výchovných nebo jiných problémů souvisejících s péčí o dítě a poskytuje či zprostředkovává poradenství při výchově a vzdělávání dítěte.

Pokud nevedou předchozí kroky k nápravě, má k dispozici citelnější prostředky, o nichž může v konkrétních případech rozhodnout také soud. Jedná se o tzv. výchovná opatření, která mohou mít formu:  napomenutí dítěte, jeho rodiče a osoby, která narušuje jeho řádnou výchovu,  stanovení dohledu nad nezletilým, který se provádí za součinnosti školy, popř. občanských sdružení,  uložení dítěti omezení, která zabrání škodlivým vlivům na jeho výchovu, zejména návštěvu podniků a zábav, které jsou pro dítě nevhodné, nebo  uložení povinnosti využít odbornou poradenskou pomoc. PŘÍKLAD

Třídní učitel a současně výchovný poradce si začal dělat starosti o vzdělávání Michala, žáka třetí třídy. Zatímco v předchozím školním roce si vedl dobře, škola ho bavila, nyní měl potíže. Již dříve nebyla komunikace s rodinou ideální, nyní se však spolupráce ještě zhoršila. Třídní učitel chtěl věc probrat na třídní schůzce, na kterou však nikdo nedorazil. Prostřednictvím ředitele školy proto pozval rodiče do školy a snažil se přiblížit situaci a navrhnout další postup. Rodiče však brali schůzku spíše jako útok a jednání nemělo žádný smysluplný výstup. Situace se nelepšila, na další

48


pozvání rodiče již nereagovali. Po zvážení situace byl kontaktován OSPOD, jenž zahájil intervenční činnost ve smyslu zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Vážný nezájem o dítě, hrubé porušování rodičovských povinností, či dokonce páchání trestné činnosti může být předpokladem uplatnění nejzávažnějších opatření sociálně-právní ochrany – omezení či zbavení rodičovské zodpovědnosti. O těchto opatřeních rozhoduje pouze soud. V případě, že rodiči brání ve výkonu jeho rodičovské zodpovědnosti závažná překážka (např. nemoc), soud rozhodne o pozastavení jejího výkonu (§ 14 zákona o sociálně-právní ochraně dětí a § 44 zákona o rodině).

Zákon o přestupcích, trestní zákoník

Závažná protiprávní jednání mohou mít svůj odraz také v přestupkovém či trestním právu. Stěžejními předpisy jsou zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), a zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“). Ve školním prostředí mohou být předpisy přestupkového či trestního práva dotčeny zejména v následujících případech:  rodiče (či jiné osoby odpovědné za dítě) zanedbávají své povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti, a to způsobem, který naplňuje znaky přestupku či trestného činu,  je zde podezření ze spáchání přestupku, trestného činu, provinění či činu jinak trestného ze strany samotného dítěte, anebo  zaměstnanci školy čelí agresivním útokům či protiprávnímu jednání ze strany zákonných zástupců.

Neplní-li rodiče své povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti, represivní opatření mohou být uplatněna návazně anebo paralelně s opatřeními v režimu sociálně-právní ochrany dětí. Učiní-li škola oznámení na OSPOD, může dát současně oznámení (podnět) na podezření ze spáchání přestupku (místně příslušnému správnímu orgánu, v jehož územním obvodu byl přestupek spáchán) nebo trestného činu (policejnímu orgánu nebo státnímu zastupitelství). Pokud o to škola požádá, je správní či policejní orgán povinen školu uvědomit, jaká opatření v dané věci učinil (do 30 dnů od obdržení oznámení). Přestupku na úseku školství a výchovy mládeže se dopustí ten, kdo ohrožuje výchovu a vzdělávání nezletilého zejména tím, že nepřihlásí dítě k povinné školní docházce nebo zanedbává péči o povinnou školní docházku žáka (§ 31 zákona o přestupcích).

49

LEGISLATIVA

Za přestupek lze uložit sankci napomenutí nebo pokutu do 3 000 Kč. Přestupek lze spáchat jak úmyslně, tak i z nedbalosti. Trestného činu ohrožování výchovy dítěte (§ 201 TZ) se dopustí mimo jiné ten, kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že  svádí dítě k zahálčivému nebo nemravnému životu,  umožní mu vést zahálčivý nebo nemravný život, nebo  závažným způsobem poruší svou povinnost o dítě pečovat nebo jinou svou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti.

Je-li zde podezření na spáchání přestupku, trestného činu, provinění či činu jinak trestného ze strany samotného dítěte, je třeba o věci informovat zákonného zástupce (a to ať už jde o jednání uskutečněné na půdě školy, tak mimo ni). Dle závažnosti jednání bude na místě též kontaktovat OSPOD, správní orgán či orgán činný v trestním řízení (policejní orgán nebo státní zastupitelství). POZNÁMKA

Trestní odpovědnost i odpovědnost za přestupek nastává dovršením patnáctého roku věku. Dopustí-li se činu jinak trestného dítě, které je mladší patnácti let, učiní soud pro mládež opatření potřebná k jeho nápravě (soud může uložit výchovnou povinnost, výchovné omezení, napomenutí s výstrahou, zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu střediska výchovné péče, dohled probačního úředníka, ochrannou výchovu nebo ochranné léčení). Trestné činy mladistvých pachatelů, kteří dovršili patnáct let a nepřekročili osmnáct let svého věku, se nazývají provinění. Za provinění lze mladistvému uložit výchovná opatření (dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnosti, výchovná omezení, napomenutí s výstrahou), ochranná opatření (ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, ochranná výchova) či trestní opatření (obecně prospěšné práce, peněžité opatření, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, domácí vězení, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, odnětí svobody a další). Podmínky odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a opatření za ně ukládaná upravuje zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů.

Nelze vyloučit, že v konkrétním případě požádá o vydání žáka policejní orgán přímo školu. Dle závazného pokynu policejního prezidenta č. 167/2010 platí, že vyžaduje-li závažnost a neodkladnost prováděného služebního úkonu předvedení dítěte mladšího patnácti let, které je prováděno ze školy, policista zajistí přítomnost OSPOD nebo osoby mající zkušenosti s výchovou mládeže po celou dobu služebních zákroků i služebních úkonů.

50

Výchovné poradenství. V. Mertin, L. Krejčová a kolektiv. 2., přepracované vydání

Recommend Documents