Vybrané sociálně právní aspekty migrace

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Teorie a praxe trestního a správního procesu Katedra teorie práva

Bakalářská práce

Vybrané sociálně právní aspekty migrace Srovnání vybraných sociálně právních aspektů imigrace v České republice a Spolkové republice Německo

Lucie Kalová 2015/2016

,,Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vybrané sociálně právní aspekty migrace zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

V Brně dne 23. 6. 2016

.................................................. Lucie Kalová

1

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala především vedoucí této bakalářské práce, paní doc. PhDr. Martině Urbanové, Ph.D., za vstřícný přístup a cenné připomínky a rady. Dále děkuji svým blízkým za trpělivost a podporu během tvorby této práce.

2

Abstrakt Tato bakalářská práce se zaměřuje na vybrané sociálně právní aspekty mezinárodní migrace, konkrétně na integraci a následnou kriminalitu cizinců ve dvou vybraných zemích. Práce si klade za cíl srovnat podmínky pro imigraci a integraci cizinců ve dvou evropských zemích – v České republice a Spolkové republice Německo. Následně budou srovnány statistiky kriminality cizinců v letech 2005 – 2014 a bude zodpovězena otázka, zda přístup státu k imigraci a integraci cizinců může ovlivnit míru páchání trestné činnosti v této skupině obyvatel.

Klíčová slova migrace, imigrace, integrace cizinců, imigrační politika, integrační politika, kriminalita cizinců, Česká republika, Spolková republika Německo, srovnání

Abstract This bachelor thesis is focused on selected social and legal aspects of international migration, specifically on integration of foreigners and their subsequent criminality. The aim of the thesis is to compare the conditions for immigration and integration of foreigners in two countries – the Czech Republic and the Federal Republic of Germany. Thereafter statistics on foreign criminality from years 2004 – 2014 will be compared. Finally, the question whether the attitude of a country towards immigration and integration of foreigners may subsequently influence the rate of criminality within this group of citizens.

Keywords migration, immigration, integration of foreigners, immigration policy, integration policy, foreign criminality, Czech Republic, Federal Republic of Germany, comparison

3

OBSAH SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK .................................................................... 6 ÚVOD .................................................................................................................... 7 METODOLOGIE, MATERIÁLY, VYMEZENÍ POJMŮ .................................... 9 1 O MIGRACI V EVROPĚ ................................................................................. 11 1.1 ASPEKTY MEZINÁRODNÍ MIGRACE ................................................. 11 1.1.1 Ekonomické aspekty ........................................................................... 11 1.1.2 Sociální aspekty .................................................................................. 11 1.1.3 Právní aspekty ..................................................................................... 12 1.1.4 Výchozí aspekty pro bakalářskou práci .............................................. 12 1.2 IMIGRACE V EVROPĚ ........................................................................... 13 1.2.1 Mezinárodní smlouvy ......................................................................... 13 1.2.2 Prameny mezinárodního uprchlického práva...................................... 14 1.2.3 Pobyt cizinců v EU ............................................................................. 16 2 IMIGRACE V ČESKÉ REPUBLICE .............................................................. 18 2.1 IMIGRACE DO ČR ................................................................................... 18 2.1.1 Vývoj počtu cizinců v ČR ................................................................... 18 2.1.2 Původ imigrantů v ČR ........................................................................ 19 2.1.4 Udělování státního občanství v ČR..................................................... 20 2.2 PRÁVNÍ ÚPRAVA POBYTU CIZINCŮ V ČR ....................................... 22 2.2.2 Zákon o pobytu cizinců (ZPC)............................................................ 22 2.2.3 Druhy pobytů pro občany třetích zemí v ČR ...................................... 22 2.3 MEZINÁRODNÍ OCHRANA V ČR ........................................................ 24 2.3.1 Zákon o azylu (ZOA) .......................................................................... 24 2.3.4 Počet udělených mezinárodních ochran v ČR .................................... 25 2.4.1 Základní modely integrace menšin ..................................................... 26 2.4.2 Integrační politika ČR ......................................................................... 26 2.4.3 Dostupnost informací pro cizince v ČR na internetu .......................... 27 2.4.4 Integrační centra pro cizince v ČR...................................................... 27 2.4.5 Bariéry v integraci cizinců v ČR......................................................... 29 2.5 KRIMINALITA CIZINCŮ V ČR ............................................................. 30 2.5.1 Podíl cizinců na celkové kriminalitě v ČR ......................................... 30 2.5.2 Vývoj kriminality cizinců v ČR .......................................................... 31

4

2.5.3 Trendy v charakteru páchané trestné činnosti jednotlivých skupin cizinců v ČR................................................................................................. 32 3 IMIGRACE VE SPOLKOVÉ REPUBLICE NĚMECKO ............................... 33 3.1 IMIGRACE DO NĚMECKA .................................................................... 33 3.1.1 Přistěhovalectví v Německu a počet cizinců ...................................... 33 3.1.2 Původ imigrantů v SRN ...................................................................... 34 3.1.3 Udělování státního občanství v SRN .................................................. 35 3.2 PRÁVNÍ ÚPRAVA POBYTU CIZINCŮ V SRN .................................... 37 3.2.1 Zákon o pobytu, zaměstnávání a integraci cizinců na spolkovém území ...................................................................................................................... 37 3.2.2 Druhy pobytů pro občany třetích zemí v SRN.................................... 38 3.3 MEZINÁRODNÍ OCHRANA V NĚMECKU .......................................... 39 3.3.1 Udělování mezinárodní ochrany v SRN ............................................. 39 3.4 INTEGRACE CIZINCŮ V NĚMECKU ................................................... 40 3.4.1 Integrační politika SRN ...................................................................... 40 3.4.2 Dostupnost informací pro cizince v SRN na internetu ....................... 41 3.4.3 Poradenské centrum pro radikalizaci .................................................. 42 3.5 KRIMINALITA CIZINCŮ V SRN ........................................................... 43 3.5.1 Podíl cizinců na celkové kriminalitě v SRN ....................................... 43 3.5.2 Vývoj kriminality cizinců v SRN ....................................................... 44 3.5.3 Některé tendence v páchání trestné činnosti cizinců v SRN............... 44 4 SROVNÁNÍ VYBRANÝCH ASPEKTŮ IMIGRACE V ČR A SRN ............. 46 4.1 SROVNÁNÍ IMIGRAČNÍ SITUACE ...................................................... 46 4.1.1 Srovnání počtu cizinců........................................................................ 46 4.1.2 Srovnání imigračních politik............................................................... 46 4.2 SROVNÁNÍ INTEGRAČNÍ SITUACE.................................................... 48 4.2.1 Srovnání integračních politik ČR a SRN ............................................ 48 4.3 SROVNÁNÍ CIZINECKÉ KRIMINALITY V LETECH 2005 – 2014 .... 48 4.3.1 Srovnání indexů kriminality ............................................................... 48 4.3.2 Srovnání podílů cizinců na celkové kriminalitě.................................. 49 4.3.3 Souhrnné srovnání .............................................................................. 50 ZÁVĚR ................................................................................................................ 51 ZDROJE............................................................................................................... 53

5

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

ČR SRN EU OSN ČSÚ SSÚ MVČR VÚPSV IZS ZOA ZPC MO SIP

Česká republika Spolková republika Německo Evropská unie Organizace spojených národů Český statistický úřad Spolkový statistický úřad Ministerstvo vnitra České republiky Výzkumný ústav práce a sociálních věcí (ČR) integrovaný záchranný systém zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších přepisů zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, ve znění pozdějších předpisů mezinárodní ochrana Státní integrační program (ČR)

6

ÚVOD Migrace – jev, který lidskou společnost provází od nepaměti. Je složitým a mnohavrstevným problémem s mnoha aspekty.

Tato bakalářská práce se

zaměřuje na několik těchto aspektů a snaží se nalézt odpověď na některé otázky, které mohou ve spojení s migrací vyvstat. Nejprve budou shrnuty některé obecné aspekty mezinárodní migrace, konkrétně ekonomické, sociální a právní. V následujících dvou kapitolách bude provedena paralelně rešerše základních poznatků o imigrační situaci ve dvou srovnávaných státech – České republice a Spolkové republice Německo. Rešerše se bude zabývat především počtem cizinců v těchto zemích, imigrační a integračními politikami, nastíněny budou i azylové politiky. Následně budou představeny základní právní předpisy, které upravují pobyt cizinců v těchto zemích. V poslední řadě se tato část zaměří na kriminalitu cizinců. V následující části potom budou předchozí aspekty a data srovnány a práce se bude snažit odpovědět na své základní otázky, kterými jsou: 1. Jaký je podíl cizinců na celkové kriminalitě v těchto dvou zemích? 2. Ovlivňuje imigrační a integrační politika státu míru kriminality cizinců? Považuji za nutné upozornit, že tato práce srovnává trestnou činnost cizinců v letech 2005 – 2014. To především z důvodu horší dostupnosti (či nekompletnosti) dat o kriminalitě za rok 2015, ale zároveň i z důvodu, že se práce nezaměřuje a nebere ohled na tzv. migrační vlnu v Evropě, která vrcholila v druhé polovině roku 2015. Pouze v grafech týkající se počtu žádostí o mezinárodní ochranu lze zaznamenat výrazně vyšší počty žádostí. Tato práce se dotýká i azylových politik srovnávaných zemí, avšak současné migrační situaci v Evropě se podrobněji nevěnuje, a to jak z důvodu rozsáhlosti tohoto problému, tak i proto, že nakládá s daty za delší časové období a vývoj za poslední měsíce by mohl dlouhodobé výsledky zkreslit. Autorka si uvědomuje, že problematika diskutovaná v této práci je složitější a rozsáhlejší a že práce nabízí velmi omezený náhled na tuto problematiku a jeden velmi konkrétní úhel pohledu. Právní předpisy

7

i jednotlivé aspekty by bylo vhodnější rozebrat podrobněji, rozsah práce to však nedovoluje. Základní hypotézou této bakalářské práce je: Důsledný přístup v oblasti integrace cizinců podporuje jejich úspěšné začleňování do většinové společnosti a má za cíl menší podíl cizinců na celkové kriminalitě.

8

METODOLOGIE, MATERIÁLY, VYMEZENÍ POJMŮ S ohledem na cíle této bakalářské práce budou vybrány vhodné materiály pro zpracování základního přehledu o imigrační situaci a přístupu k integraci cizinců ve srovnávaných zemích. Pro tento účel bude užito základních knižních pramenů, které zpracovávají danou problematiku, dále elektronické zdroje, především potom informace zveřejněné na webových stránkách dotčených orgánů státní správy (ministerstva vnitra apod.). Jako zdroje statistických údajů budou použity především údaje ČSÚ, SSÚ a Eurostatu. Jako zdroje zákonných předpisů budou použity systémy Codexis Academia, Eur-lex, pro německé předpisy potom verze předpisů zveřejněné na webových stránkách spolkového ministerstva vnitra, případně jejich anglické překlady zveřejněné tamtéž. V práci bude použita metoda rešerše a následně metoda srovnávání, kdy budou srovnány nejobecnější rysy imigračních a integračních situací v ČR a SRN a některé rozdíly v přístupu zemí k imigraci a integraci cizinců. Pro zjednodušení bude pro instituce používáno v citacích vždy jen jednoho názvu (pouze v jednom jazyce). Bude též srovnáno, jak přístupné a srozumitelné jsou informace na internetu pro běžného uživatele. Nakonec budou srovnány statistické údaje o kriminalitě cizinců. Na závěr bude zodpovězena otázka, zda přístup země k imigraci a integraci ovlivňuje podíl cizinců na celkové kriminalitě. Bakalářská práce bude opakovaně pracovat s několika pojmy, které budou nyní konkrétněji vymezeny. Migrace – z lat. migratio - přestěhování – změna pobytu osoby; může probíhat jak na vnitrostátní, tak na mezinárodní úrovni.1 Migrant – obecně všechny osoby, které uskutečňují migraci z různých důvodů. Cizinec – osoba mající jiné státní občanství než té země, ve které pobývá. Azyl – institut známý již z období antiky. Hostitelský stát poskytuje ochranu osobám, jimž v jejich domovských státech hrozí pronásledování.2

1 2

JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007. str. 159 ŠTURMA, Pavel. Teorie a praxe azylu a uprchlictví. 2. vyd. Praha. 2012. str. 12-20

9

Uprchlictví – Relativně nový institut, smluvní povahy, za dobu jeho reálného vzniku lze považovat rok 1951 a přijetí tzv. Ženevské úmluvy.3 Pro účely této práce nebude rozlišováno mezi azylem a uprchlictvím. Obdobně jako v české právní úpravě bude užíváno souhrnného pojmu mezinárodní ochrana. Mezinárodní ochrana – pod tento pojem spadají instituty azylu a doplňkové ochrany.4 Emigrace – dobrovolné/nucené vystěhování se (z domovské země).5 Imigrace – přistěhování se (do hostitelské země).6 Migrační politika – soubor cílů a opatření prosazovaných státní mocí; normativní a nenormativní; slouží k regulaci a řízení pohybu lidí přes mezinárodní hranice; patří do ní i postih nelegální migrace.7 Imigrační politika – ta část migrační politiky, která se zaměřuje na regulaci přílivu cizinců do daného státu. Integrace cizinců – začlenění cizinecké menšiny do občanského života většinové společnosti; integrace může probíhat dle různých modelů. Integrační politika – navazuje na imigrační politiku; soubor normativních a nenormativních opatření mající za cíl podpořit začlenění cizinců do většinové společnosti.8 Kriminalita – pojem, který může být chápán různě. Tato práce bude chápat kriminalitu, resp. míru kriminality ve smyslu počtu pravomocně odsouzených osob v určitém období v daném státě (tzv. legální/juristické pojetí).9 Vycházet bude z dostupných statistických údajů (Eurostat, ČSÚ, SSÚ). Kriminalita cizinců – počet pravomocně odsouzených osob v určitém období v daném státě mající jiné státní občanství než tohoto státu (cizinci).

3

ŠTURMA, op. cit., str. 11 OŠŤÁDALOVÁ, Šárka. Na cestě za mezinárodní ochranou: Stručný průvodce řízením o udělení azylu či doplňkové ochrany - Část II. Právní prostor [online]. 2015. [cit. 4. 5. 2016]. 5 KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. Praha. 1998. str. 150 6 tamtéž. str. 294 7 BARŠOVÁ, Andrea, BARŠA, Pavel. Přistěhovalectví a liberální stát: imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno. 2005. str. 9 8 tamtéž. str. 11 9 SVATOŠ, Roman. Kriminologie. Plzeň. 2012. str. 25 4

10

1 O MIGRACI V EVROPĚ

1.1 ASPEKTY MEZINÁRODNÍ MIGRACE Mezinárodní migrace je složitá a v současné době mimořádně aktuální problematika, která zaměstnává odborníky v celé řadě odvětví, např. politologie, sociologie, ekonomie, kriminologie a dalších. Nyní bych ráda uvedla několik základních aspektů mezinárodní migrace a obecně zhodnotila jejich pozitivní nebo negativní dopad na společnost. 1.1.1 Ekonomické aspekty Ekonomické aspekty mezinárodní migrace jsou převážně pozitivní. Z migrace může těžit jak země zdrojová, tak země cílová. Cílové země – v kontextu této práce jimi rozumějme především země západní Evropy – se často potýkají s nedostatkem pracovní síly. Imigrace jim může poskytnout jednak levnou pracovní sílu pro méně oceňované pracovní pozice a také vysoce kvalifikované pracovníky. Z migrace však těží i země zdrojová, neboť řada pracovních migrantů část svých výdělků posílá svým blízkým do země původu, tzv. remitence, a tím pomáhá zrychlit ekonomiku popř. podpořit boj s chudobou ve své zemi původu.10 Je však zároveň vhodné brát v potaz prostředky vynaložené na integraci cizinců. 1.1.2 Sociální aspekty Sociálních aspektů migrace je mnoho. Jako pozitivní sociální aspekt lze považovat především kulturní obohacení. V případě, kdy se imigranti bez větších problémů sžijí s prostředím, může u obyvatel cílové země dojít ke zmírnění obav z cizinců, poklesu xenofobních projevů a otevře se prostor pro žádoucí multikulturní snášenlivost. Často se ovšem setkáváme i s opačným přístupem k příchodu

10

NĚMEJC, Pavel. Socioekonomické aspekty integrace přistěhovalců v Německu. Praha. 2012. str. 12 - 13

11

cizinců. Někdy i bez negativních projevů cizinců může v cílové zemi vzniknout skupina osob, která podněcuje v dalších obyvatelích strach, nebo i nenávist vůči skupině obyvatel, v tomto případě proti cizincům. O to závažnější jsou potom takové projevy v politické rovině, kdy některé politické strany staví svůj program právě na nesnášenlivosti vůči skupině osob. Tyto aspekty mohou od nepatrných projevů gradovat až k činům naplňujícím skutkové podstaty trestných činů. Dalším negativním aspektem je nelegální migrace. Ta pokrývá celou škálu případů od pašeráctví, přes obchodování s lidmi až po nelegální migraci za prací a následné nelegální zaměstnávání cizinců – zpravidla tedy bez pracovní smlouvy a bez povolení k pobytu. Jedním z negativních sociálních aspektů migrace může být také kriminalita cizinců. 1.1.3 Právní aspekty Mezinárodní migrace je významný sociální jev, který, jak bylo popsáno výše, má celou řadu aspektů dopadajících na společenský život. Jako takový si zasluhuje odpovídající úpravu v právních předpisech, a to jak na vnitrostátní, tak mezinárodní úrovni. K migraci se vztahují především zákony upravující pobyty cizinců, azylové předpisy, mezinárodní smlouvy upravující bezvízové styky mezi určitými zeměmi apod. Do právní úpravy se též promítá normativní imigrační, integrační i azylová politika daného státu. Tyto předpisy mají na míru migrace a její podobu zásadní vliv. Právní úprava se odráží i do způsobu integrace cizinců, což je další aspekt migrace, kterému se tato práce bude věnovat. 1.1.4 Výchozí aspekty pro bakalářskou práci Tato bakalářská práce se bude zabývat vybranými aspekty sociálními a právními. Především potom ze sociálních problematikou integrace cizinců a také cizineckou kriminalitou. Z aspektů právních to bude imigrační politika srovnávaných zemí a právní předpisy upravující právo azylu, cizineckých pobytů a integraci cizinců. Na

12

důkladnou integraci zde bude pohlíženo jako na možný preventivní nástroj v oblasti cizinecké kriminality.

1.2 IMIGRACE V EVROPĚ Mezinárodní migrace je jev starý jako lidstvo samo. Její intenzita a podoba se však v jednotlivých místech a časových obdobích liší. Tato práce se historií evropské migrace nebude podrobněji zabývat. Zdá se však býti vhodné zmínit alespoň jeden z posledních významných mezníků, který ovlivnil migraci v Evropě a má dopad právě i na statistiky a fakta posuzovaná v této práci. V 2. polovině 20. století jím byly roky 1989 – 1990 a pád tzv. východního bloku. Z některých zemí, které byly do té doby zpravidla zdrojem emigrace, se staly cílové země migrantů (např. Česká republika). Do Evropy v té době začalo proudit větší množství žadatelů o azyl. V druhé polovině 90. let se začínaly prosazovat snahy o sblížení evropských integrační, imigračních a azylových politik; evropské země si začaly uvědomovat, že rostoucí množství cizinců, výskyt nových kultur a s nimi i nových hrozeb budou vyžadovat přehodnocení přístupu k přistěhovalcům.11 V této kapitole budou shrnuty principy některých základních pramenů mezinárodního cizineckého práva. Tyto prameny jsou potom společné pro ČR i SRN a v jednotlivých kapitolách popisujících situace v těchto zemích už nebudou podrobněji popisovány. 1.2.1 Mezinárodní smlouvy Jedním z pramenů cizineckého práva jsou mezinárodní smlouvy. Dvoustranné mezinárodní smlouvy souvisí často s úpravou pobytu občanů těchto zemí na územích druhé smluvní země (zpravidla poskytují výhody) a významné jsou i tzv. readmisní smlouvy, které upravují vzájemné předávání a přebírání osob

11

BARŠOVÁ. op. cit., str. 7-9

13

s neoprávněným pobytem. Existuje mnoho dalších typů dvoustranných smluv, kterými se již tato práce nebude zabývat. Uzavírání vícestranných mezinárodních smluv je zpravidla organizováno mezinárodními organizacemi, jako jsou OSN či Rada Evropy. Cizineckého práva se dotýkají vícestranné smlouvy zaměřené buď přímo na cizince, na lidská práva či trestní právo. Příkladem může být Evropská úmluva o vydávání.12 1.2.2 Prameny mezinárodního uprchlického práva V této kapitole budou zdůrazněny nejvýznamnější prameny mezinárodního uprchlického práva. Úmluva o právním postavení uprchlíků. Byla OSN přijata dne 28. července 1951 a je nazývána též Ženevská konvence nebo Ženevská úmluva. Tato úmluva tvoří základ pro moderní právní úpravu ochrany osob prchajících ze svých domovských států. Ženevská konvence stojí na základech Všeobecné deklarace lidských práv, především potom na přijetí zásady, že všichni lidé mají užívat základní práva a svobody bez diskriminace a na účasti OSN na zajištění těchto práv uprchlíkům. Již tato deklarace upravuje právo azylu, resp. právo azyl hledat a požívat. Ženevská konvence potom především vymezuje základní pojmy, tedy kdo a za jakých okolností má požívat status uprchlíka, dále garantuje základní práva a svobody a dotýká se i výdělečné činnosti a některých sociálních otázek uprchlíků. Důležité je tzv. pravidlo non-refoulment upravené v Čl. 33 této úmluvy, které v podstatě zakazuje navrácení uprchlíka do země, kde by jeho základní práva a svobody mohly být ohroženy. Úmluva též zaručuje poskytnutí základních dokladů potvrzujících identitu uprchlíka. Tato konvence se stala základem pro uprchlické právo ve většině zemí světa. Na Ženevskou konvenci navazuje tzv. Newyorský protokol z roku 1967.13

12 13

ČIŽINSKÝ, Pavel. Cizinecké právo. Praha. 2012. str. 16 - 25 ČIŽINSKÝ. op. cit. str. 177

14

Dublinský systém je označení pro soubor pravidel, která mají za cíl určit jediný stát zodpovědný za posouzení žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany. Tento systém má předcházet situacím, aby žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany jedné osoby byly posuzovány v několika členských státech Evropské unie současně, nebo postupně. Zároveň se tak má předejít situaci, kdy by posouzení žádosti bylo členskými státy EU odmítáno (s odvolání na princip bezpečné země a tedy navracení do členského státu, ze kterého žadatel přišel.) V praxi z těchto pravidel vyplývá, že žadatel o mezinárodní ochranu má právo na posouzení žádosti právě v jednom členském státě EU. Pro účely Dublinského systému se ke členským státům EU přiřazují ještě státy Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko. V současnosti je Dublinský systém upraven v nařízení označovaném jako Nařízení Dublin III.14 Společný evropský azylový systém je jedním z cílů EU, která se snaží vytvořit prostor svobody, bezpečnosti a práva. Tento systém je založen především na naplňování Ženevské konvence a Newyorského protokolu z roku 1967. Dále je realizován především nařízeními a směrnicemi EU.15 Evropské směrnice. Evropských směrnic upravujících azylové právo je celá řada. Mezi nejzákladnější lze řadit směrnici o azylovém řízení.16 Tato směrnice upravuje základní pravidla pro celý proces, v němž se vyřizuje žádost o azyl. Významná je též tzv. kvalifikační směrnice17, která upřesňuje důvody pro přiznání mezinárodní ochrany.

14

Nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropské unie č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států. 15 ŠTURMA. op. cit., str. 57 16 Směrnice rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka. 17 Směrnice evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany.

15

1.2.3 Pobyt cizinců v EU Nejdůležitějšími normami cizineckého práva EU jsou nařízení, neboť mají na výkon práv a povinností cizinců přímý dopad, (jsou tzv. přímo účinná.) Významná jsou například nařízení upravující fungování Shengenského prostoru (včetně Shengenského hraničního kodexu, který upravuje kontroly na vnějších hranicích). Neméně významné jsou směrnice EU, které jsou implementovány do vnitrostátních předpisů členských států. Směrnice EU upravují např. volný pohyb občanů EU, právo na sloučení rodiny a zároveň definují instituty jako napomáhání k nepovolenému vstupu, přechodu, pobytu apod.18 Volný pohyb osob v rámci EU. Směrnice č 2004/38/ES zajišťuje občanům EU řadu výhod ohledně pobytu v jiném členském státě.19 Co se týče pobytů kratších než 3 měsíce, občanovi EU na území jiného členského státu vzniká ohlašovací povinnost, kdy musí ohlásit svůj pobyt na příslušném úřadě (zpravidla místní samosprávy či policejním orgánu). Činí tak, pokud plánuje na území hostitelské země zůstat déle než určitou dobu, která se v jednotlivých zemích liší. V ČR je povinné nahlásit pobyt, který je plánován na déle než 30 dní. V Německu se tato doba liší v jednotlivých spolkových zemích. Obecně platí, že svůj pobyt, který nebude přesahovat 3 měsíce, musí cizinec ohlásit do 2 týdnů od svého příjezdu. Za nesplnění této ohlašovací povinnosti hrozí cizinci pokuta, nikoli však uložení trestu vyhoštění. Pracovník může začít pracovat ještě před splněním této povinnosti a případně před vydáním příslušného pobytového dokladu. Z ohlašovací povinnosti existují výjimky. V případě přechodného pobytu přesahujícího 3 měsíce je nutné, aby se cizinec zaregistroval a byl mu vydán doklad o registrovaném pobytu, který mu dovoluje v hostitelské zemi legálně

18

ČIŽINSKÝ. op. cit., str. 19 - 22 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. 19

16

setrvat. Po 5 letech legálního a nepřetržitého pobytu vzniká občanovi EU nárok na povolení trvalého pobytu v hostitelské zemi.20

20

EVROPSKÁ KOMISE. Reporting presence for short stays (<3 months) – Germany [online]. 2014.[cit. 2. 4. 2016].

17

2 IMIGRACE V ČESKÉ REPUBLICE

2.1 IMIGRACE DO ČR Česká republika, ač na ni takto dlouho nebylo nahlíženo, se postupem času stává cílovou destinací migrantů. Ještě na počátku devadesátých let minulého století byl počet cizinců na území České republiky nízký, až zanedbatelný. Již od poloviny devadesátých let však počet cizinců dynamicky roste a tento trend přetrvává až do současnosti. O tom svědčí i fakt, že v roce 1993 mělo trvalý nebo dlouhodobý pobyt na území České republiky necelých 80 tisíc cizinců, zatímco na konci roku 2015 jich bylo více než 467 tisíc. V porovnání s mnoha jinými evropskými státy je však i toto množství cizinců stále poměrně malé. Pro ČR byl především v devadesátých letech minulého století charakteristický restriktivní přístup vůči imigraci a snažil se spíše zabránit usazování cizinců na území ČR. Až v roce 2003 ČR přistoupila k aktivní migrační politice a je podporován především příliv vysoce kvalifikovaných cizinců.21 2.1.1 Vývoj počtu cizinců v ČR Jak je patrné z následujícího grafu, množství cizinců majících pobyt na území ČR se během posledního čtvrtstoletí dynamicky vyvíjí. Česká republika se postupně ze země původu, přes zemi tranzitní, stala zemí cílovou. Následující graf vychází ze statistiky cizinců bez osob, kterým byla udělena mezinárodní ochrana. Těmto osobám se podrobněji věnuje kapitola 2.3. Podíl cizinců na celkové populaci je v ČR dlouhodobě zhruba 4 %.

21

STOJAROVÁ, Věra. Modely integrace imigrantů a jejich projevy v české politice [online]. Brno, 2004. [cit. 23. 3. 2016].

18

Graf 1: Vývoj počtu cizinců v ČR - bez azylantů22 Počet osob (v tis.) 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50

Rok

1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015

0

2.1.2 Původ imigrantů v ČR Zhruba dvě třetiny imigrantů do České republiky dlouhodobě přichází zejména z Ukrajiny, Slovenska a Vietnamu. V následující tabulce a grafu je patrný počet imigrantů podle země původu a také jejich podíl v rámci cizinců na území ČR. Věková struktura imigrantů odpovídá vysokému podílu tzv. pracovní migrace. Proto mezi imigranty představuje podíl ekonomicky aktivních osob (tedy 15 – 64 let) až 90 %.23

22

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Tab. Trvale a dlouhodobě usazení cizinci v ČR; 1985 - 2014. a Tab. Počet cizinců v ČR - předběžné čtvrtletní údaje; 2004/06 - 2015/12 [online]. [cit. 23. 3. 2016]. 23 RÁKOCZYOVÁ, Miroslava. Sociální integrace přistěhovalců v České republice. Praha. 2009. str. 17 - 18

19

Graf 2: Nejpočetnější skupiny cizinců v ČR v roce 2015 (v závorce počet osob) 24

Ostatní 27% (127 720)

Polsko 4% (19 840) Německo 4% (20 464) Rusko 8% (34 972)

Ukrajina 23% (106 019)

Slovensko 22% (101 589)

Vietnam 12% (56 958)

2.1.4 Udělování státního občanství v ČR Ukazatele počtu cizinců se zpravidla opírají o údaje o státním občanství. Tato data jsou všeobecně dobře dostupná a patří mezi nejpoužívanější (i v evropském měřítku.) Tyto statistiky však nejsou schopny zachytit ty imigranty, kteří již v hostitelské zemi nabyli státní občanství. V současnosti se však již zjišťují i tato data, některá jsou v rámci EU na Eurostatu.25 Mluvíme-li o cizincích na území ČR, nelze tedy opomíjet ty osoby narozené v cizí zemi, které získaly české státní občanství a tím pádem se vymykají jak statistikám počtu cizinců, tak případně i statistikám kriminality cizinců. Zároveň je však získávání českého státního občanství považováno za zdlouhavý a náročný proces. Přesto se počty udělených státních občanství postupně zvyšují, jak je patrné i

24

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Tab. Počet cizinců v ČR - předběžné čtvrtletní údaje; 2004/06 - 2015/12 [online]. [cit. 23. 3. 2016]. 25 PALÁT, Milan. Determinanty vzniku migrace a statistiky cizinců v Evropské unii. Ostrava. 2014. str. 52

20

z následujícího grafu znázorňujícího počet podaných žádostí o udělení českého státního občanství a také počet jejich kladných vyřízení. Graf 3: Počet udělených státních občanství v ČR v letech 2010-201426 Počet 7000 6000 5000 4000 3000 2000 1000 0 Rok

2010

2011

Počet podaných žádostí

2012

2013

2014

Počet udělených státních občanství cizincům

Nabývání a pozbývání státního občanství ČR je upraveno v zákoně č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky.27 Žadatel o udělení státního občanství musí podle tohoto zákona splňovat několik podmínek a ani při jejich naplnění zpravidla nevzniká na udělení občanství právní nárok. Podmínky pro udělení státního občanství jsou upraveny v §§ 11 – 23 tohoto zákona. O žádosti rozhoduje ministerstvo a zákon stanoví, jak dlouho musí cizinec oprávněně pobývat na území ČR a některé další podmínky. Na správním uvážení poté závisí, zda je dostatečně integrován, nepředstavuje bezpečnostní riziko a v neposlední řadě musí žadatel prokázat určitou znalost českého jazyka a některých reálií týkajících se České republiky.

26

MVČR. Statistika počtu podaných žádostí a počet nabytí státního občanství České republiky. [online]. [cit. 23. 3. 2016]. 27 zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů

21

2.2 PRÁVNÍ ÚPRAVA POBYTU CIZINCŮ V ČR 2.2.1 Prameny cizineckého práva v ČR Vstup a pobyt, stejně jako řada dalších úkonů, cizinců na území České republiky je upravena normami tzv. cizineckého práva. Cizineckým právem rozumíme soubor předpisů, které cizincům zaručují práva a ukládají povinnosti, přičemž tato práva a tyto povinnosti jsou odlišné od těch, které náleží občanům dotyčného státu.28 Za prameny cizineckého práva lze považovat především zákonné a podzákonné předpisy České republiky, primární a sekundární právo Evropské unie a také mezinárodní smlouvy. Důležitým pramenem cizineckého práva v ČR je zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, dále jen ZPC.29 Dalším významným předpisem je zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, dále jen ZOA.30 Mezinárodní ochraně bude věnována samostatná kapitola. Významná práva přiznává cizincům též zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin.31 2.2.2 Zákon o pobytu cizinců (ZPC) ZPC definuje pojem cizinec a ukládá základní pravidla pro cizince při vstupu na území ČR. Dále vymezuje důvody, pro které může být vstup na území ČR odepřen, vymezuje také druhy pobytů a potřebné náležitosti k těmto pobytům, které se zpravidla liší pro občany EU a občany třetích zemí. ZPC také vymezuje náležitosti cestovních dokladů a jiných dokladů spojených s pobytem cizince a dále povinnosti správních orgánů, soudů, dopravců apod. 2.2.3 Druhy pobytů pro občany třetích zemí v ČR Krátkodobý pobyt. Dle ZPC se krátkodobým pobytem se rozumí pobyt nepřesahující 90 dnů. Tyto pobyty mohou být realizovány buď na základě bezvízového, nebo vízového styku. V rámci bezvízového styku občané třetích 28

ČIŽINSKÝ. op. cit., str. 15 zákon č. 326/1999 Sb.,29 o pobytu cizinců na území ČR, ve znění pozdějších předpisů 30 zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších přepisů 31 zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin, ve znění pozdějších předpisů 29

22

zemí nesmí vykonávat výdělečnou činnost, a pokud tak chtějí činit, musí si zažádat o vízum. Pro bezvízový i vízový styk se uplatní pravidlo 90/180, které cizincům povoluje strávit na území státu pouze 90 dní ze 180. Sčítají se délky jednotlivých pobytů během 180 dní od prvního vstupu i pobyty uskutečněné v různých členských státech EU. Tento druh pobytu lze realizovat pomocí tzv. Shengenského víza, které cizinci umožňuje cestovat v rámci celého Shengenského prostoru. Na základě tohoto víza nelze pracovat či studovat. V zásadě tak slouží pro návštěvu příbuzných, turistické účely, krátké vzdělávací semináře či konference apod. Aby bylo žadateli takové vízum vydáno, musí uvést účel svojí cesty, prokázat, že má dostatek peněžních prostředků pro tuto cestu a také, že má uzavřeno adekvátní zdravotní pojištění. Dlouhodobý pobyt, kterým se rozumí pobyt na území přesahující 90 dnů. Dlouhodobý pobyt může být realizován na základě dlouhodobého víza, které se uděluje zpravidla za účelem pobytu z důvodů zaměstnání, studia, podnikání nebo rodinného soužití. Cizincům s povoleným dlouhodobým nebo trvalým pobytem na území se vydává průkaz o povolení k pobytu, který je opatřen biometrickými údaji cizince (obličej a zpravidla otisky prstů.) Cizinec, který hodlá na území ČR strávit delší dobu a bude zaměstnán na pozici vyžadující vysokou kvalifikaci, může podle § 42i ZPC zažádat o vydání modré karty. Modrá karta opravňuje cizince k pobytu na území a k výkonu zaměstnání, které vyžaduje vysokou kvalifikaci a to po dobu v ní uvedenou. Charakter dlouhodobého pobytu má též pobyt poživatele mezinárodní ochrany. Novela ZPC ze dne 24. června 2014 zavádí nový typ povolení k dlouhodobému pobytu, a to zaměstnaneckou kartu, která nahrazuje vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání, povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání a zelenou kartu, které už dále nebudou vydávány.32 Trvalý pobyt. Trvalý pobyt cizinců je upraven v §§ 65 – 87 ZPC. O povolení trvalého pobytu je možné žádat po 5 letech nepřetržitého přechodného pobytu

32

MVČR. Dlouhodobý pobyt [online]. 2016. [cit. 23. 3. 2016].

23

resp. po 2 letech, jedná-li se o příbuzného občana EU. Náležitosti žádosti, stejně jako podmínky pro udělení povolení trvalého pobytu a okolnosti vylučující vydání tohoto povolení stanoví ZPC. O žádosti rozhoduje ministerstvo. Proti rozhodnutí je možné podat odvolání.

2.3 MEZINÁRODNÍ OCHRANA V ČR 2.3.1 Zákon o azylu (ZOA) ZOA zahrnuje pod pojem mezinárodní ochrana instituty azylu a doplňkové ochrany (§ 2 ZOA.) ZOA stanovuje, že žádost o mezinárodní ochranu žadatel podá buď policii, nebo ministerstvu. O žádosti rozhodne ministerstvo. Důvody pro udělení azylu jsou vymezeny v § 12 ZOA a jsou jimi pronásledování či odůvodněný strach z pronásledování z důvodu uplatňování politických práv a svobod, kvůli rase, pohlaví, vyznání aj. ZOA umožňuje též udělení humanitárního azylu a azylu za účelem sloučení rodiny. Doplňková ochrana je upravena v §§ 14a – 14b ZOA a podle těchto se udělí žadateli, který nesplňuje požadavky pro udělení azylu, ale navrácením do země původu by mu hrozila vážná újma, přičemž vážnou újmou se rozumí například hrozba trestu smrti, mučení, nelidské zacházení aj. ZOA stanoví i okolnosti vylučující možnost udělení mezinárodní ochrany a důvody pro její přerušení. Proti rozhodnutí ministerstva lze podat žalobu, která zpravidla má odkladný účinek. ZOA je předpisem speciálním k ZPC a proto se pro žadatele o mezinárodní ochranu užije přednostně před ZPC. ZOA stanoví, že žadatel musí být hned na začátku řízení poučen o svých právech a povinnostech. Mezi jeho práva potom patří například možnost vyžadovat informace o svém řízení, kdykoliv se obrátit se žádostí o pomoc na osobu zabývající se poskytováním právní pomoci nebo na Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Zvláštní práva potom ZOA vyhrazuje pro (zvláště) zranitelné osoby v souladu s mezinárodním právem.

24

2.3.4 Počet udělených mezinárodních ochran v ČR ČR uděluje dlouhodobě spíše málo mezinárodních ochran a mezi evropskými zeměmi náleží mezi země s nejmenšími počty podaných žádostí o mezinárodní ochranu. Jedním z důvodů nízkých počtů udělených azylů je stanovení maximálního počtu azylantů zařazených do státního integračního programu. ,,Česká vláda tak nejedná v souladu s Ženevskou konvencí z roku 1951, které je signatářem, a v níž je zakotvena povinnost poskytnout útočiště všem osobám, kterým v zemi původu hrozí z etnických, náboženských či politických důvodů pronásledování.“33 Graf 4: Počet podaných žádostí a udělení MO v ČR v letech 2010 – 201534 Počet žádostí 1800 1600 1400 1200 1000 800 600 400 200 0 Rok

2010

2011

2012

Podaných žádostí o MO

33

2013

2014

2015

MO udělena

STOJAROVÁ, Věra. Modely integrace imigrantů a jejich projevy v české politice[online]. Brno, 2004. [cit. 23. 3. 2016]. 34 MVČR. Tab. Řízení o udělení mezinárodní ochrany v roce 2015. MEZINÁRODNÍ OCHRANA V ČESKÉ REPUBLICE 2010, 2011, 2012, 2013, 2014 – roční statistické přehledy. [online]. [cit. 23. 3. 2016]. Vlastní výpočet.

25

2.4 INTEGRACE CIZINCŮ V ČR 2.4.1 Základní modely integrace menšin Imigrační a integrační politiky se v různých zemích vyvíjely odlišně především z historicko-společenských důvodů. Postupně se vykrystalizovaly tři základní modely integrační politiky. Jedním typem integračního modelu je tzv. koncept asimilace, zvaný též francouzský model, který předpokládá, že se menšina přizpůsobí většině a v podstatě se vzdá svých vlastních jazykových a kulturních zvyklostí. Dalším je model diferenciovanosti, známý též jako německý model, který v praxi znamená, že menšina se neúčastí společenského života většiny a izoluje se. Může docházet např. k vzniku paralelních vzdělávacích či kulturních institucí. Posledním modelem je koncept multikulturalismu, zvaný též kanadský model, který připouští menšinu do společenského života většiny a zároveň jí dovoluje ponechat si svoji socio-kulturní identitu. Právě model multikulturalismu je v dnešní době považován za ideální a nejčastěji prosazovaný.35 Zároveň však lze tvrdit, že pro úspěšnou integraci menšiny je potřeba nejen ji do většinové společnosti připustit, ale očekává se také snaha této menšiny se do občanské společnosti začlenit a v jistých ohledech se jí přizpůsobit. Obzvláště v poslední době se ozývají úvahy, které myšlenku multikulturalismu kritizují či dokonce zavrhují. 2.4.2 Integrační politika ČR Přestože se tedy ČR pomalu otevírá imigrantům, jejich integrace, resp. dlouhodobější usazování v českém prostředí je nelehké a představuje pro cizince mnoho překážek. Jednou z nich je zajisté potřeba znalosti českého jazyka, jehož osvojení může trvat déle a také vyžaduje více úsilí, než např. celosvětově rozšířený anglický jazyk. Integrační centra v ČR sice poskytují bezplatné kurzy češtiny, avšak podmínky pro zvládnutí kurzu jsou poměrně přísné (např. za 4 po sobě

35

STOJAROVÁ. op. cit.

26

následující absence bez řádné a včasné omluvy následuje vyloučení studenta a není mu již umožněno zapsat se na žádný další kurz). Pro integraci osob požívající mezinárodní ochranu (netýká se tedy ostatních migrantů) byl zřízen Státní integrační program (SIP.) Tento program má oporu v §§ 68 – 70 ZOA. 1. 1. 2016 vstoupil v platnost nový koncept SIP schválený usnesením vlády. Podstata SIP však zůstává stejná, má především pomáhat formou poradenství, zprostředkovávat výuku českého jazyka a také nabídnout pomoc s ubytováním. SIP umožňuje azylantům integrovat se tzv. ve dvou fázích, kdy v první fázi je jim umožněno ubytování v azylových střediscích MVČR (v ČR jsou 4) a znamená pro azylanty úvodní seznámení se s českým prostředím. V druhé fázi dochází k samostatnému ubytování v obcích.36 2.4.3 Dostupnost informací pro cizince v ČR na internetu Lze předpokládat, že místem, kde bude cizinec hledat informace o místě svého pobytu a také možnostech pomoci či integrace, bude okruh jeho známých a také internet. I podle průzkumu VÚPSV z roku 2014 většina respondentů uvedla, že má pravidelný přístup k internetu.37 MVČR zveřejnilo na svých stránkách informační brožuru, kde lze najít nejenom důležité kontakty (IZS, integrační centra aj.,) ale také základní informace o ČR a jejím kulturním prostředí. Publikace obsahuje také přehled základních povinností cizince při pobytu v ČR.38 2.4.4 Integrační centra pro cizince v ČR Na webových stránkách MVČR lze najít kontakty na centra na podporu integrace cizinců. Tato integrační centra vznikají na základě programu EU pro integraci cizinců a jsou spravována MVČR. Cílovou skupinou center jsou především cizinci z třetích zemí (tedy mimo EU.) Centra jsou zřizována buď Správou uprchlických zařízení, nebo např. v Jihomoravském kraji je zřizovatelem kraj spolu s partnery.

36

MVČR. Azyl, migrace a integrace [online]. 2016. [cit. 23. 3. 2016]. SCHEBELLE, Danica. Jak slouží centra pro integraci cizinců z třetích zemí? Praha, 2014. str. 37 38 MVČR. Information for foreigners in the Czech Republic [online]. 2016. [cit. 23. 3. 2016]. 37

27

Integrační centrum Praha je zřízeno Magistrátem hl. m. Prahy. Cílem integrační center je poskytování poradenství, výuka českého jazyka a zároveň také pořádání kulturních akcí, které sbližují kulturní povědomí cizinců, ale také občanů ČR tím, že přibližují kultury imigrantů (plesy, festivaly národních kuchyní apod.) Internetové stránky integračních center spravovaných Správou uprchlických zařízení jsou poměrně přehledně zpracovány a důležité informace je snadné dohledat. Jsou přístupné v pěti jazycích (včetně českého.) Pro cizince, hovořící vietnamsky, mongolsky či ukrajinsky, jsou v centrech k dispozici tlumočníci – na webových stránkách je možné dohledat, kdy bude tlumočník v centru přítomen. Podobně jako zmíněná integrační centra je zpracována i webová stránka integračního centra Praha. Stránka je dostupná v šesti jazycích (včetně českého, navíc je dostupná i v ukrajinštině.) a nechybí ani kontaktní údaje na jednotlivá pražská centra doplněná o mapky. Jako ne příliš šťastně se může jevit zpracování webové stránky integračního centra pro Jihomoravský kraj. Stránka je přeložena pouze do tří jazyků (čeština, angličtina, ruština) a nejsou přeloženy všechny její části. Z toho lze vyvodit, že orientace cizince bez jakékoliv znalosti českého jazyka může být obtížná. Výše zmíněný průzkum VÚPSV naznačuje, že cizinci, kteří se dostanou do různých obtíží, konzultují své problémy v první řadě s rodinou a známými (většina) a poté by se obrátili nejspíše na úřady, popř. policii. Jen malé množství respondentů uvedlo, že by se obrátilo na neziskové organizace. Právě získávání informací z neformálního prostředí rodiny a známých však s sebou nese riziko špatné interpretace informací a tak se snižuje i možnost hladkého průběhu integrace. 34% respondentů průzkumu VÚPSV z roku 2013 poté uvedlo, že neví, na koho se obrátit v případě problémů.39

39

SCHEBELLE, Danica. Kontinuální sledování bariér integrace cizinců z třetích zemí se zřetelem na činnosti asistenčních služeb. Praha. 2013. str. 104 - 106

28

2.4.5 Bariéry v integraci cizinců v ČR Tuto kapitolu bych ráda podepřela poznatky, které vycházejí z průzkumu VÚPSV z roku 2013.40 Tento průzkum se zabývá sledováním bariér v integraci cizinců přicházejících ze zemí Vietnam, Ukrajina a Rusko. Je zřejmé, že početná skupina cizinců – Slováků – nevykazuje větší problémy při integraci pro vzájemnou kulturní i jazykovou blízkost této země. Zmíněný průzkum se věnoval i xenofobním projevům a diskriminaci cizinců, což je oblast, která je v posledních letech často diskutována, nicméně relevantní a důvěryhodné zdroje informací často chybí a diskuze probíhají spíše na základě dojmů a názorů, nežli na předkládání ověřených faktů. Respondenti uvedli, že se s otevřenou distancí občanů ČR setkávají spíše zřídka a v běžném životě se s diskriminací setkala malá část z nich. Těmto pozitivním trendům se vymykala jedna oblast života a tou byla oblast pracovní. Tuto oblast zároveň nelze přehlížet, z důvodů, jak velké procento imigrantů přichází do ČR za účelem pracovat. Podle průzkumu se se mzdovou diskriminací setkalo téměř 70% respondentů.41 Jako další projevy diskriminace v pracovním životě poté uvádějí, že je jim jako cizincům přidělována nebezpečnější práce, jsou znevýhodňováni při zařazování do směnných provozů, musejí pracovat déle než jejich kolegové - příslušníci majoritní společnosti. Rákoczyová upozorňuje také na malou pravděpodobnost možnosti profesního růstu. 42 Na tomto místě bych ráda uvedla i osobní postřeh, přičemž je možné předpokládat, že podobné případy se vyskytují ve více odvětvích. Během svého života jsem se setkala s několika pracovnicemi úklidu ukrajinského původu. Pracovní režim těchto pracovnic byl na hraně zákona (s ohledem na množství odpracovaných hodin.) Nebývalo výjimkou, že pracovnice byly v práci i sedm dní v týdnu a navíc jim byla vskutku přidělována těžší práce. Tyto se ovšem nikdy nezkoušely takové projevy diskriminace řešit (podobně jako respondenti ve výše zmíněném 40

SCHEBELLE, 2013. op. cit. tamtéž str. 38 42 RÁKOCZYOVÁ. op. cit., str. 21 - 22 41

29

průzkumu), neboť byly vděčné i za tuto pracovní příležitost a ve srovnání s pracovními podmínkami na Ukrajině byly pro ně i tyto podmínky výhodné a práce tím pádem „atraktivní“. Jako další bariéra v integraci již byla zmíněna horší znalost českého jazyka. I tomuto aspektu se věnoval zmíněný průzkum VÚPSV, který vysledoval závislost mezi horší znalostí českého jazyka a diskriminací. Jako pravděpodobně nejvíce izolovaná komunita cizinců se jeví ta Vietnamská. Ta zároveň vykazuje větší míru samostatnosti. Je zajímavé, že v průzkumu VÚPSV celých 11% Vietnamců uvedlo, že pro svůj život ani nepotřebují znát psanou formu českého jazyka.43

2.5 KRIMINALITA CIZINCŮ V ČR 2.5.1 Podíl cizinců na celkové kriminalitě v ČR V posledních letech vykazují cizinci na území ČR o něco větší proporcionalitu páchání trestných činů, než občané ČR. Přestože jejich podíl na obyvatelstvu je za posledních 10 let stabilně kolem 4 %, jejich podíl na celkové kriminalitě je 6 – 7 %. Tato zvýšená proporce odsouzených osob však může být podmíněna celou řadou aspektů (cizinci jsou více pozorováni policií i občany, problémy může působit i jazyková bariéra či horší orientace v českém právním systému). Podíl cizinců na celkové kriminalitě je znázorněn v následující tabulce.

43

SCHEBELLE, 2013. op. cit., str. 46

30

Tabulka 1: Podíl cizinců na celkové kriminalitě v ČR v letech 2005 – 201444

Odsouzených

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

67561

69445

75728

75761

73 787

70651

70160

71471

77976

72825

4223

4017

4690

5498

5328

4853

4853

4913

4920

4777

6,3%

5,8%

6,2 %

7,3 %

7,2 %

6,9 %

6,9 %

6,9 %

6,3 %

6,6 %

celkem Z toho cizinci Podíl na celkové kriminalitě

2.5.2 Vývoj kriminality cizinců v ČR Jak je patrné z již uvedených informací, počet pravomocně odsouzených cizinců je relativně stabilní. Vedle toho však v posledních 10 letech zaznamenáváme relativně kontinuální nárůst počtu cizinců na území ČR. Z toho tedy zároveň plyne, že roste počet cizinců, kteří mají zájem o integraci do většinové společnosti, resp. o bezproblémový průběh svého pobytu. Záměrně není uveden poměr odsouzených cizinců na celkovém počtu cizinců, neboť reálné počty cizinců na území je poměrně těžké vysledovat – statistiky, alespoň ne ty výše uvedené, totiž nepočítají s cizinci, kteří na území ČR pobývají bez platného povolení, či občany EU, jejichž krátké pobyty nejsou nikde evidovány. Proto by takové srovnání vyznělo negativně pro cizince za současného opomenutí zásadních, avšak těžko zjistitelných skutečností. Následující graf znázorňuje vývoj kriminality cizinců podle počtu odsouzených osob – jiné státní příslušnosti než české – v letech 2005 – 2014.

44

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Odsouzené osoby a uložené tresty vyhoštění v letech 1993, 2002 – 2014 [online]. [cit. 23. 3. 2016].

31

Graf 5: Počet odsouzených cizinců v ČR v letech 2005 – 201445

Počet osob 6000 5000 4000 3000 2000 1000 0 Rok 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

2.5.3 Trendy v charakteru páchané trestné činnosti jednotlivých skupin cizinců v ČR Sheinost, v návaznosti na výzkum Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, který byl prováděn v českých věznicích, uvádí určité tendence a psychologickosociální zvláštnosti jednotlivých skupin vězněných cizinců. Dle výsledků tohoto výzkumu u Ukrajinců převažovala majetková a násilná trestná činnost (typicky loupež, krádež, vydírání) a také maření výkonu úředního rozhodnutí. Ukrajinci jsou též (stejně jako Rusové) spojováni s větší tendencí k organizované trestné činnosti. Ve věznicích patří k nejproblémovější skupině vězňů, typicky nespolupracují se zaměstnanci věznic a jako národnostní skupina také vykazují tendenci ke striktnímu dodržování hierarchie. Vietnamští vězni jsou typicky odsouzeni za hospodářské a majetkové trestné činy. Jako vězni zpravidla vykazují vzorné chování, spolupráci se zaměstnanci a zájem o zaměstnání a vzdělávání se. Zmíněný výzkum poukazuje také na vězně z islámských a balkánských zemí, kteří jsou nejčastěji spojováni s distribucí drog, v menší míře pak s násilnou kriminalitou.46

45

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Odsouzené osoby a uložené tresty vyhoštění v letech 1993, 2002 – 2014 [online]. [cit. 23. 3. 2016]. 46 SCHEINOST, Miroslav. Výzkum cizích státních příslušníků v českých věznicích. Praha. 2004. str. 21, str. 68 - 69

32

3 IMIGRACE VE SPOLKOVÉ REPUBLICE NĚMECKO

3.1 IMIGRACE DO NĚMECKA 3.1.1 Přistěhovalectví v Německu a počet cizinců Německo a jeho imigrační situace je dlouhodobě výrazně odlišná od situace v České republice. Německo je silně poznamenáno etnickým sebeurčením, což je jev, který se ještě posílil po konci 2. sv. války. Německo bylo tehdy rozděleno, v zemích východní Evropy a Sovětského svazu žila řada německých menšin. SRN se logicky chápala jako domov pro všechny etnické Němce, jejich příchod tedy nebyl chápán jako přistěhovalectví, ale jako prostý návrat. Etničtí Němci měli též automaticky nárok na získání německého státního občanství. Již v 50. letech minulého století se SRN potýkala s nedostatkem pracovních sil a podobně jako další západoevropské země přistoupila k politice zahraničního náboru pracovníků. Tato byla založena na dočasných pobytech pracovníků přicházejících zejména z Itálie, Španělska, Turecka, Tunisu a dalších zemí. Mezi lety 1950 a 1993 se do Německa přistěhovalo zhruba 12,6 milionů lidí. Německo se de facto stalo jednou z největších přistěhovaleckých zemí. V 90. letech pak začalo docházet k jisté ,,deetnizaci“ přistěhovalecké politiky.47 Údaje vycházející ze statistik Spolkového statistického úřadu, dále jen SSÚ, značí, že počet cizinců se v SRN v posledních letech blíží, či v roce 2014 dokonce překračuje počet 8 milionů osob. Podíl cizinců na celkové německé populaci se dlouhodobě pohybuje okolo 8 – 9 %. Z grafu vyplývá, že během posledního čtvrtstoletí sice v Německu dochází k postupnému nárůstu počtu cizinců, na rozdíl od ČR však nedochází k výrazně dynamickému nárůstu hodnot a počet cizinců v zemi má tendenci být spíše stabilní.

47

BARŠOVÁ. op. cit., str. 122 - 123

33

Graf 6: Vývoj počtu cizinců v Německu v letech 1990 - 201448 Počet osob (v tis.) 9 000 8 000 7 000 6 000 5 000 4 000 3 000 2 000 1 000

Rok

1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014

0

3.1.2 Původ imigrantů v SRN Jak plyne z předcházející kapitoly, Německo je imigrační zemí s velkým počtem cizinců a také vykazuje značnou diverzitu, co se týče původu imigrantů. Zdaleka největší skupinou cizinců v Německu jsou občané Turecka, jejich počet v roce 2014 přesahoval půl druhého milionu a ze skupiny cizinců tvoří téměř 20 %. Další velké skupiny jsou patrné z následujícího grafu. Do tohoto přehledu byly zařazeny pouze ty skupiny cizinců, jejichž počet v roce 2014 přesahoval 200 000 osob.

48

STATISTISCHES BUNDESAMT. Tab. Statistics of foreigners - Germany (number) [online]. [cit. 29. 3. 2016].

34

Graf 7: Skupiny cizinců nad 200 000 osob v SRN v roce 2014 (v závorce počet osob)49

Turecko 19% (1 527 118) Polsko 8% 674 152)

Ostatní 49% (3 956 065)

Itálie 7% (574 530) Rumunsko 4% (355 343) Řecko 4% (328 564)

Rusko 3% (221 413) Srbsko 3% (252 468)

Chorvatsko 3% (263 347)

3.1.3 Udělování státního občanství v SRN Podmínky pro udělování státního občanství jsou upraveny v zákoně o udělování státního občanství.50 Ještě ve 20. století bylo patrné silné etnické sebeurčení Němců a německé státní občanství tak bylo možné nabývat

v zásadě ius

sanguinis.51 Zákon o udělování státního občanství byl v roce 2000 rozsáhle novelizován a proces nabytí německého státního občanství se značně zjednodušil a zpřístupnil. Naturalizace v SRN byla, či stále je, považována na účinný integrační nástroj.52 Podmínky pro nabytí německého státního občanství jsou principiálně podobné jako pro získání českého občanství, s několika drobnými rozdíly. Zajímavým rozdílem je fakt, že Německo podporuje spíše trend jednoho státního občanství, zatímco zákon v České republice bez problému umožňuje občanům mít i dvě a více státních občanství. Tento trend se postupem času 49 STATISTISCHES BUNDESAMT. Bevölkerung und Erwerbstätigkeit 2014. Wiesbaden. 2015 [online]. [cit. 29. 3. 2016]. 50 SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO. Zákon o státním občanství (Staatsangehörigkeitsgesetz), ve znění pozdějších předpisů. . Federal Law Gazette - I p. 583. 51 BARŠOVÁ. op. cit., str. 91. 52 BARŠOVÁ. op. cit., str. 130-131

35

prosazuje stále více – novela z roku 2014 nařizuje rodičům – cizincům, kterým se na území Německa narodí dítě, aby tomuto dítěti vybrali právě jedno státní občanství. Pro nabytí státního občanství v podstatě neexistuje právní nárok ani v Německu. Obecné podmínky pro naturalizaci jsou uvedeny v §§ 8 – 16 a §§ 40b a 40c výše zmíněného zákona. Jednou z podmínek, která se drobně liší od českých požadavků, je v Německu povolený pobyt o minimálním trvání 8 let. Není blíže specifikováno, o jaký druh pobytu se musí jednat, na rozdíl od ČR, kde se zpravidla musí jednat o povolený pobyt trvalý. Odchylkou je také to, že testu z jazyka a reálií se nemusí účastnit osoby, které absolvovaly německou školu (základní/střední a některé vysoké školy). Pro účely řízení o udělení státního občanství se jako právně způsobilá považuje osoba, která dosáhla 16 let věku. Bohužel se nepodařilo získat údaje o počtu podaných žádostí o udělení německého státního občanství, byl získán pouze poznatek o tzv. naturalizačním testu, kdy ministerstvo vnitra na svém webu uvádí, že tento test úspěšně složí až 90 % uchazečů.53 O žádostech rozhoduje obdobně jako v ČR ministerstvo vnitra (Bundesministerium des Innern). Počty udělených německých státních občanství jsou každoročně poměrně vysoké, proto je vhodné na tento fakt pamatovat i při analýze statistik uvádějících počet cizinců žijících v zemi. Jak vyplývá z následujícího grafu, v Německu bylo v letech 2010 – 1014 ročně uděleno více než 100 000 německých státních občanství.

53

FEDERAL MINISTRY OF THE INTERIOR. Naturalization [online]. 2016. [cit. 10. 5. 2016].

36

Graf 8: Počet udělených státních občanství SRN v letech 2010 - 201454 Počet(v tis.) 120 110 100 90 80 70 60 50 Rok

2010

2011

2012

2013

2014

3.2 PRÁVNÍ ÚPRAVA POBYTU CIZINCŮ V SRN 3.2.1 Zákon o pobytu, zaměstnávání a integraci cizinců na spolkovém území Cizinecké právo je v Německo upraveno především zákoně o pobytu, zaměstnávání a integraci cizinců na spolkovém území.55 Zákon sestává z 10 kapitol. Kapitola 1 vymezuje základní pojmy, účel zákona a také na koho se zákon vztahuje, resp. nevztahuje. Účel zákona je vyjádřen v ustanovení § 1. Tím je umožnit a organizovat imigraci při současném respektování kapacit pro vstup a integraci cizinců a požadavků místní ekonomiky a trhu práce. Zákon si klade za cíl regulovat podmínky pro vstup, pobyt a ekonomickou aktivitu cizinců. Kapitola 2 se dělí na 8 částí a upravuje podmínky pro vstup a pobyt cizinců. Kapitola 3 se věnuje integraci cizinců. Zákon dále vymezuje podmínky pro ukončení pobytu v zemi. Upravuje činnost některých správních orgánů – vymezuje jejich povinnosti, pravomoci a rozsah působnosti. Dotýká se též ochrany osobních údajů. V neposlední řadě pak kapitola 9 vymezuje přestupky, a příp. i pokuty, které jsou

54

STATISTISCHES BUNDESAMT. Naturalisation of foreigners (incl. annual rate of change): Germany, years. [online]. [cit. 10. 5. 2016]. 55 SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO. Zákon o pobytu, zaměstnávání a integraci cizinců na spolkovém území (Gesetz über den Aufenthalt, die Erwerbstätigkeit und die Integration von Ausländern im Bundesgebiet), ve znění posledních předpisů. Federal Law Gazette I p. 3556.

37

s migrací spojeny. Zvláštní pozornost je pak v této kapitole věnována ilegálnímu zaměstnávání cizinců. Zákon zakládá Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky (Bundesamt für Migration und Flüchtlinge) a také institut Komisaře pro migraci, uprchlíky a integraci, který náleží pod kancelář spolkového kancléře. V roce 2005 vešel po dlouhých přípravách v platnost imigrační zákon (Zuwanderungsgesetz). Tento zákon novelizoval celou oblast německého cizineckého práva. Hlavním cílem tohoto zákona je usnadnit imigraci do Německa vysoce kvalifikovaným pracovníkům a také univerzitním studentům z třetích zemí. Zároveň se jím ruší systém zelených karet, který po 5 letech nepřinesl kýžené výsledky. Oblast cizineckého práva je však v Německu stále živým tématem a k jeho reformám dále dochází.56 3.2.2 Druhy pobytů pro občany třetích zemí v SRN Obdobně jako v ČR se tyto pobyty v zásadě dělí na krátkodobé (nepřesahující 3 měsíce), dlouhodobé (přesahující 3 měsíce) a trvalé. Krátkodobý pobyt. Podmínky pro realizování krátkodobého pobytu na území Německa jsou obdobné jako v ČR. Dlouhodobý pobyt je občanovi třetí země zpravidla povolen za účelem zaměstnání, studia či sloučení rodiny. Vízum musí vydat příslušný německý úřad, na rozdíl od Shengenského víza, kdy vízum může vydat jeden členský stát, a pobyt je pak realizován v jiném. Občané třetích zemí, se kterými Německo uplatňuje bezvízový styk, mohou do země přicestovat a až o příjezdu si zažádat o příslušné povolení k dlouhodobému pobytu. Trvalý pobyt. Po 5 letech legálního přechodného pobytu mohou cizinci požádat o povolení k trvalému pobytu. Žadatel musí prokázat, že žije v adekvátních životních podmínkách, je finančně soběstačný, není doklad o jeho kriminální

56

DETSCH, Roland. A Difficult Birth: The German Immigration Act [online]. 2009. [cit. 10. 5. 2016].

38

aktivitě a požaduje se i adekvátní úroveň znalosti německého jazyka. Pro udělení trvalého pobytu občanům třetích zemí nevzniká právní nárok. Upřednostněni bývají vysoce kvalifikovaní pracovníci.

3.3 MEZINÁRODNÍ OCHRANA V NĚMECKU 3.3.1 Udělování mezinárodní ochrany v SRN I Německo je v oblasti mezinárodní ochrany vázáno mnohými mezinárodními závazky. Právo na poskytnutí azylu je potom zakotveno v článku 16a německé ústavy. Azylové právo je konkrétněji upraveno v zákoně o azylu.57 Základní podmínky pro udělení azylu jsou podobné, jako je tomu i v ČR. Německo se tedy zavazuje poskytnout ochranu osobám, kterým v zemi jejich původu hrozí pronásledování z politických důvodů, pro jejich rasu, vyznání, sexuální orientaci apod. Německé ministerstvo vnitra uvádí, že Německo svojí azylovou politikou vyjadřuje vůli a historickou odpovědnost osoby, které ochranu potřebují, přijímat.58 Jak je patrné z následujícího grafu, Německo kladně vyřídí jen zlomek podaných žádostí o mezinárodní ochranu, v posledních dvou letech je však patrný nárůst kladně vyřízených žádostí. Vyšší čísla lze s ohledem na tzv. evropskou migrační krizi očekávat i v roce 2016.

57

SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO. Zákon o azylu (Asylgesetz), ve znění pozdějších předpisů. Federal Law Gazette - I p. 2439. 58 FEDERAL MINISTRY OF THE INTERIOR. Asylum and Refugee Policy in Germany [online]. 2016. [cit. 15. 4. 2016].

39

Graf 9: Počet podaných žádostí o a udělení MO v SRN v letech 2010-201559 Počet žádostí 600 000 500 000 400 000 300 000 200 000 100 000 0 Rok 2010

2011 2012 2013 2014 Podaných žádostí o MO MO udělena

2015

3.4 INTEGRACE CIZINCŮ V NĚMECKU 3.4.1 Integrační politika SRN Integrační politika SRN se poměrně dynamicky vyvíjí. V 2. polovině 20. století ještě několik vlád po sobě prakticky popíralo nutnost integraci cizinců korigovat či vůbec brát v potaz. Spolková vláda se na integrační politiku důkladněji zaměřuje od 90. let 20. stol. Jedním z prvních kroků k lepší integraci bylo zjednodušení naturalizace cizinců (viz kapitola 3.1.3). Tento krok jistým způsobem reagoval na pokus některých spolkových zemí v 80. letech 20. stol. usnadnit integraci cizinců tím, že jim udělily právo volit. Tento postup byl v roce 1990 shledán protiústavním, Spolkový ústavní soud zdůraznil, že právo volit má zůstat pouze německým občanům, zákonodárce však může libovolně upravit podmínky pro naturalizaci cizinců.

59

EUROSTAT. Tab. Asylum and first time asylum applicants by citizenship, age and sex Monthly data [online]. [cit. 15. 4. 2016 a Informationsverbund Asyl und Migration [online]. [cit. 15. 4. 2016]. Vlastní výpočet.

40

V roce 2007 byl vládou sestaven Národní integrační plán. Ten měl za cíl především prohloubit interkulturní dialog a porozumění, zajistit důsledněji pluralitu názorů, zlepšit integrační kurzy, zajistit lepší vzdělání a zvýšit tak šance cizinců na trhu práce. V roce 2011 pak byl tento plán upraven, doplněn o nové cíle a zveřejněn pod názvem Národní akční plán integrace. Oba dokumenty byly ostře kritizovány opozicí i některými dalšími skupinami občanů pro svoje přílišné zaměření na vzdělávání a osvojování německého jazyka.60 Integraci cizinců v Německu koordinuje a zaštiťuje Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky. V současné době tedy sází SRN především na integrační model multikulturalismu s důrazem na vzdělávání a osvětu cizinců především formou integračních kurzů. Významným mezníkem zde byl začátek účinnosti imigračního zákona v roce 2005, kdy zároveň s ním vešlo v platnost nařízení o integračních kurzech. Rozmanitost integračních kurzů, které mohou cizinci navštěvovat je značná. Jazykové kurzy zpravidla sestávají z 600 – 900 vyučovacích hodin. Tzv. orientační kurzy (seznámení s kulturním prostředím a zvyklostmi) potom sestává z cca 60 vyučovacích hodin. Kurzy jsou přizpůsobeny jak pro osoby, které nemají zaměstnání a mohou se kurzu věnovat „na plný úvazek“, tak i pro pracující např. ve formě večerních kurzů.61 V původním návrhu Německo náklady na ně vyčíslilo ročně na 188 milionů euro na kurzy pro nově příchozí cizince a 76 milionů euro na kurzy určené cizincům, kteří již v Německu pobývají. 3.4.2 Dostupnost informací pro cizince v SRN na internetu Na internetu je kvantitativně mnohem více materiálů, webových stránek a nejrůznějších brožur týkajících se cizineckého pobytu v SRN. Mnoho z nich však

60

NĚMEJC, op. cit.,s. 77-79 FEDERAL OFFICE FOR MIGRATION AND REFUGEES. Integration courses – what are they? [online]. 2015. [cit. 10. 5. 2016]. 61

41

není oficiálních, některé informace mohou být poněkud zastaralé. Až po delším hledání lze najít oficiální informační brožuru ministerstva vnitra.62 Ta je dostupná v anglickém jazyce. Obsahuje obdobné informace jako česká brožura, je však graficky provedena ve více barvách a informací celkově obsahuje méně; působí přehledněji. Na stránkách Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky jsou velmi dobře objasněny náležitosti týkající se integračních kurzů, včetně potřebných kontaktů pro zapsání se do kurzů v místě pobytu. Informace jsou dostupné v německém, anglickém, ruském a tureckém jazyce. Na týchž stránkách je možné dohledat konkrétní tzv. imigrační kancelář, kterou má daný cizinec nejblíže svému aktuálnímu pobytu (interaktivní vyhledávání) a která plní informační funkci a zároveň spravuje většinu cizinecké agendy (hlášení pobytu, azylová řízení aj.). 3.4.3 Poradenské centrum pro radikalizaci Výchozí situace pro tvorbu integrační politiky je v Německu poněkud odlišná od té v ČR. Je to nejenom množství cizinců pobývajících na jeho území. V Německu již v současné době žijí druhé či třetí generace přistěhovalců. U těch již není problém jazyková bariéra či neznalost kulturního života. U některých však dochází k zásadním rozdílům v náboženství, ideologii a hodnotové orientaci. V některých (extrémních) případech pak dochází k radikalizaci, tedy sympatizování s extrémními formami náboženství, někdy tvorbě skupin šířících extrémní názory. Některé projevy těchto skupin (příp. jednotlivců) mají potom až charakter terorismu. V posledních několika letech se podobné případy radikalizace mladých lidí islámského vyznání vyskytly ve státech západní Evropy několikrát (Francie, Belgie, Německo). V reakci na toto riziko v roce 2012 začalo fungovat poradenské centrum pro radikalizaci. Toto centrum spadá pod Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky. Kontaktovat jej může především blízké okolí člověka, které má podezření na jeho možnou radikalizaci. Kontaktovat centrum je možné

62

FEDERAL MINISTRY OF THE INTERIOR. Welcome to Germany - Information for Immigrants [englisch] [online]. 2015. [cit. 10. 5. 2016].

42

telefonicky, písemně, e-mailem popř. i osobně přes pobočku Spolkového úřadu. Účelem činnosti tohoto centra je především prevence radikalizace mladých muslimů, nebo zachycení a následné kontrole tohoto jevu v případě, že se již vyskytnul.63

3.5 KRIMINALITA CIZINCŮ V SRN 3.5.1 Podíl cizinců na celkové kriminalitě v SRN Zatímco podíl cizinců na celkové německé populaci se dlouhodobě pohybuje kolem 8 – 9 %, podíl cizinců na celkové kriminalitě se během posledních 10 let drží nad 20 %. Jak bylo zmíněno již v kapitole o ČR, tento zvýšený podíl na celkové kriminalitě může být způsoben mnoha faktory, principiálně stejnými ve všech zemích. V Německu lze, ve srovnání s ČR, počítat s mnohanásobně větším výskytem občanů EU, kteří na jeho území realizují krátkodobé, často neohlášené pobyty a tím de facto zvyšují reálný počet cizinců na území, aniž by se počet těchto osob promítl do statistik o cizincích v zemi, které logicky zahrnují pouze nahlášené pobyty. Podíl cizinců na celkové kriminalitě má stoupající tendenci, jak lze vidět v následující tabulce. Tabulka 2: Podíl cizinců na celkové kriminalitě v SRN v letech 2005 - 201464 Rok

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

780659

751387

751629

734669

710628

687189

683679

653741

638392

631052

180140

171185

167556

160258

158054

158884

165822

165610

172764

181446

23,1 %

22,8 %

22,3 %

21,8 %

22,2 %

23,1 %

24,3 %

25,3 %

27,1 %

28,8 %

Odsouzených celkem Z toho cizinci Podíl na celkové kriminalitě

63

FEDERAL OFFICE FOR MIGRATION AND REFUGEES. Advice Centre on Radicalization [online]. [cit. 10. 5. 2016]. 64 STATISTISCHES BUNDESAMT. Strafverfolgungsstatistik. [online]. [cit. 11. 5. 2016].

43

3.5.2 Vývoj kriminality cizinců v SRN Při porovnávání počtu odsouzených osob si lze povšimnout, že celkový počet odsouzených od roku 2005 kontinuálně klesá. Naproti tomu počet odsouzených cizinců do roku 2009 klesal, od tohoto roku se poté postupně navyšuje. Z toho také plyne, proč podíl cizinců na celkovém počtu odsouzených roste až k 28,8 % v roce 2014. Graf 10: Počet odsouzených cizinců v SRN v letech 2005 – 201465 Počet osob (v tis.) 185 180 175 170 165 160 155 150 145 Rok 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

3.5.3 Některé tendence v páchání trestné činnosti cizinců v SRN Analýza trendů v páchání trestné činnosti cizinců je vzhledem k jejich vysoké diverzitě v Německu poněkud obtížná. Na rozdíl od ČR, kde je počet cizinců poměrně malý a trendy lze lépe vysledovat, při tak velkém počtu, jako je téměř 8 milionů cizinců na území SRN by obdobná kategorizace mohla postrádat výpovědní hodnotu. V SRN však existují určité směry, kterými se empirická bádání ohledně trestné činnosti cizinců ubírají. Je jím otázka kulturního konfliktu mezi křesťanskou většinou a muslimskou menšinou. Například výzkum Katrin Brettfeld a Petera Wetzelse zdůrazňuje, že osoby muslimského vyznání nepáchají více trestné činnosti, než osoby křesťanského vyznání. Vysledovali však větší

65

Tamtéž.

44

tendenci muslimské mládeže k agresivnímu chování.66 Kerstin Reich při posuzování cizinecké kriminality poukazuje na fakt, že v Německu žije celá řada osob s německým občanstvím, zároveň však tyto osoby původně pocházejí z velmi odlišného kulturního prostředí. I tato autorka upozorňuje na to, že vytvořit skutečný obraz o cizinecké kriminalitě je téměř nemožný úkol a poukazuje též na limitovanou výpovědní hodnotu kriminálních statistik. Upozorňuje mj. na to, že vyšší míra kriminality se váže spíše k osobám, které žijí ve špatných socioekonomických podmínkách, než ke konkrétní národní/etnické příslušnosti osob. Fakt, že poměrně větší množství cizinců žije ve ztížených ekonomických podmínkách, může podmiňovat jejich větší podíl na celkové kriminalitě. Reich tvrdí, že je to právě kulturní konflikt, který může vést k delikventnímu chování především u mladých lidí pocházejících z velmi odlišných kultur.67

66 BRETTFELD, Katrin, WETZELS, Peter. Religiosity and Crime: Attitudes Towards Violence and Deliquent Behavior among Young Christians and Muslims in Germany. In: FREILICH, Joshua D., GUERETTE, Rob, T. (eds.). Migration, Culture Conflict, Crime and Terrorism [online]. Hampshire, England, 2006. [cit. 11. 5. 2016]. 67 REICH, Kerstin. Immigration and Juvenile Deliquency in Germany. In: FREILICH, GUERETTE. op. cit., str 89-102

45

4 SROVNÁNÍ VYBRANÝCH ASPEKTŮ IMIGRACE V ČR A SRN

4.1 SROVNÁNÍ IMIGRAČNÍ SITUACE 4.1.1 Srovnání počtu cizinců Při srovnání počtu cizinců je třeba brát v potaz mj. velikost populace daného státu. V roce 2014 měla SRN 80 646 000 obyvatel, zatímco ČR jich měla 10 543 000. Ve stejném roce na toto množství obyvatel připadalo v SRN 8 153 000 cizinců a v ČR to bylo 449 000 cizinců.68 V roce 2014 tedy podíl cizinců na celkové populaci tvořil 10,1 % v SRN a 4,3 % v ČR. Dlouhodobě se pak tyto podíly cizinců pohybovaly mezi 8 – 9 % v SRN a kolem 4 % v ČR. Z těchto údajů je patrné, že SRN je daleko více imigrační zemí, což dokazuje nejenom dvakrát větší podíl cizinců na celkové populaci, ale též jejich celkový počet. V SRN lze zároveň očekávat (z důvodu velikosti země a ekonomické situace), že se na jejím území bude vyskytovat větší množství cizinců, jejichž pobyt není registrován, než v ČR. V obou zemích má pak počet cizinců stoupavou tendenci. V ČR se však tento trend projevuje výrazně dynamičtěji především z politicko-historických důvodů. 4.1.2 Srovnání imigračních politik Zatímco SRN lze považovat za imigrační zemi již od 2. poloviny 20. století, ČR se teprve v současné době začíná přeměňovat ze země emigrační na zemi imigrační. Jak vyplývá z předchozích kapitol, SRN již od 50. let 20. století přijímala pracovníky z cizích zemí, především se již v tomto období založila mohutná imigrace Turků do této země. Pro ČR byl dlouho charakteristický spíše restriktivní přístup vůči imigraci. Rozdíl je patrný také v azylové politice, kde přestože jsou obě země vázány stejnými azylovými předpisy, ČR uděluje omezený

68

WORLDOMETERS. European Countries by population EU [online]. 2016. [cit. 12. 5. 2016].

46

počet MO (v r. 2014 uděleno 376 MO) v závislosti na své možnosti integrovat osoby požívající ochranu. Zároveň ČR ročně obdrží velmi málo žádostí o MO (v r. 2014 podáno 1156 žádostí). Vyhoví tak zpravidla zhruba třetině podaných žádostí. O MO v SRN je poměrně větší zájem. V r. 2014 SRN obdržela 202 645 žádostí a udělila 40 563 MO. Dlouhodobě SRN vyhoví jen zlomku podaných žádostí o MO. Důvodem pro tento větší zájem o MO v SRN může být zjevná lepší ekonomická situace země, její větší cizinecká populace a také celkové množství udělených MO (větší šance na kladné vyřízení). Co do vývoje migračních politik obou zemí je potřeba upozornit na tzv. evropeizaci migračních politik, ke které pozvolna dochází od konce 80. let minulého století a je chápána jako doprovodný jev evropské integrace a součástí evropeizace práva v evropských státech. Do té doby východní Evropa podléhala tzv. sovětizaci, západní Evropa tzv. amerikanizaci. Evropeizace se projevuje především přizpůsobováním vnitrostátních předpisů a politik politickým prioritám EU.69 Evropeizace migračních politik se pak uskutečňuje především na základě výše zmíněných směrnicích a nařízeních. Důsledkem je postupná harmonizace či sjednocování jednotlivých migračních politik (projevem může být např. prosazování společného evropského azylového systému, viz kapitola 1.2.2). Právě evropeizace migračních politik způsobuje postupné sbližování migračních politik obou srovnávaných zemí, přibližují se pak především v základních principech, vizích a obecných představách o ideální podobě imigrační politiky.

69

NĚMEC, Vojtěch. Evropeizace migrační a azylové politiky s důrazem na případ České republiky. Olomouc. 2013. str. 15 - 16

47

4.2 SROVNÁNÍ INTEGRAČNÍ SITUACE 4.2.1 Srovnání integračních politik ČR a SRN Obě země svojí politikou vyjadřují ochotu o integraci cizinců usilovat. V této době je již prosazován model multikulturalismu. Tyto dvě hostitelské země tedy chtějí imigranty přijmout do svého občanského života a zároveň jim dovolují ponechat si své kulturní zvyklosti, nenutí tedy cizince absolutně se asimilovat do většinové společnosti. Rozdíly v integraci cizinců můžeme sledovat především na institucionální úrovni, což je zároveň logické při srovnání počtu cizinců v těchto zemích. SRN investuje značné prostředky do integračních kurzů, zakládá dokonce povinnost některým cizincům tyto kurzy navštěvovat. Nabídka obdobných kurzů je v ČR zdaleka menší, nebo zde jejich obdoba neexistuje. Obě země z veřejných prostředků podporují instituce, které mohou cizincům poskytnout poradenství, popř. jinou pomoc. V SRN je logicky síť těchto míst hustější. V ČR jsou nejvýznamnějším pilířem pro integraci cizinců tzv. integrační centra. V SRN lze za základní pilíř považovat integrační kurzy pro cizince. SRN provozuje poradenské centrum pro radikalizaci (především mladých muslimů). ČR nemá obdobu tohoto institutu, neboť množství muslimů je v současné době v ČR velmi malé.

4.3 SROVNÁNÍ CIZINECKÉ KRIMINALITY V LETECH 2005 – 2014 4.3.1 Srovnání indexů kriminality Jedním z nástrojů porovnávání kriminality je výpočet počtu odsouzených osob na 100 000 obyvatel, někdy zvaný index kriminality. V r. 2013 v SRN připadalo na 100 000 obyvatel 922 odsouzených osob ročně. V ČR to bylo 741 osob. V SRN potom v r. 2013 na 100 000 obyvatel připadalo 226 odsouzených cizinců, zatímco

48

v ČR jich bylo 47. Z tohoto srovnání lze vysledovat, že index kriminality je v SRN vyšší. Výraznější rozdíl je především v indexu cizinecké kriminality.70 4.3.2 Srovnání podílů cizinců na celkové kriminalitě Z výše uvedených grafů je patrné, že v ČR byl v letech 2005 – 2014 počet odsouzených cizinců ročně relativně stabilní, celkový počet odsouzených během těchto let mírně vzrostl. Podíl cizinců na celkovém počtu odsouzených osob byl v těchto letech průměrně 6 – 7 %. Odlišný vývoj lze vysledovat z údajů o odsouzených v SRN. Zatímco v letech 2005 – 2014 celkový počet odsouzených osob mírně klesal, počet odsouzených cizinců klesal do roku 2009 a od té doby stoupal až zpět na hodnoty blízké roku 2005. V letech 2008 – 2014 pak lze sledovat kontinuální nárůst podílu cizinců na celkovém počtu odsouzených. Přestože tedy v ČR počet cizinců stoupá, jejich podíl na celkové kriminalitě zůstává stejný, nezvyšuje se. Naproti tomu v SRN, kde se počet cizinců sice zvyšuje, ale v posledních letech je relativně stabilní, vzrůstá počet odsouzených cizinců a ještě znatelněji pak stoupá podíl cizinců na celkovém počtu odsouzených. K tomu je nutné brát v úvahu fakt, že zhruba 100 000 cizinců ročně získává německé státní občanství a v těchto statistikách by již taková osoba nefigurovala mezi cizinci.

70

EUROSTAT. Suspects and offenders by citizenship [online]. [cit. 12. 5. 2016].

49

4.3.3 Souhrnné srovnání Pro názorný přehled je uvedena následující tabulka. Mezi ČR a SRN existuje značný rozdíl především v podílech cizinců na obyvatelstvu a na celkovém počtu odsouzených osob. Přestože má SRN zhruba dvojnásobný podíl cizinců na populaci, podíl cizinců na počtu odsouzených je oproti ČR zhruba čtyřnásobný. Autorka však upozorňuje, že tato data jsou ovlivněna řadou aspektů, které nemohou být v rámci této bakalářské práce brány v potaz. Tabulka 3: Souhrnné srovnání za rok 2014

Česká republika

Počet obyvatel Počet cizinců Podíl cizinců na obyvatelstvu

Spolková republika Německo

10 543 000

80 646 000

449 000

8 153 000

4,3 %

10,1 %

cca 5 000

cca 108 000

72 825

631 052

4 777

181 446

6,6 %

28,8 %

Počet naturalizovaných cizinců za rok 2014 Počet odsouzených osob celkem Počet odsouzených cizinců Podíl cizinců na celkovém počtu odsouzených Pozn.: Všechna data již v práci byla uvedena včetně zdrojů.

50

ZÁVĚR Bakalářská práce poskytla obecnou rešerši podmínek pro imigraci a integraci cizinců v ČR a SRN. Bylo zjištěno, že v SRN přes výrazné legislativní snahy a investice do oblasti integrace cizinců zůstává míra kriminality této skupiny osob vysoká a její podíl na celkové kriminalitě se dokonce stále zvyšuje. V ČR naproti tomu cizinecká kriminalita nestoupá, naopak roste počet cizinců, kteří v zemi žijí a trestnou činnost nekonají. Dle získaných informací se lze domnívat, že imigrační a integrační politika státu opravdu mohou ovlivnit míru cizinecké kriminality. Spíše restriktivní imigrační politika ČR udržuje počty cizinců nízké, je zde jednoznačná preference vysoce kvalifikovaných osob. Počty cizinců přicházejících v rámci poskytování mezinárodní ochrany jsou mimořádně nízké. Oproti SRN vynakládá ČR malé prostředky na integraci cizinců. Míra jejich trestné činnosti však zůstává stabilně poměrně nízká. SRN prosazuje otevřenější imigrační politiku, díky níž se během posledních desetiletí stala pravou imigrační zemí. Integraci cizinců SRN věnuje mnoho pozornosti jak v cizineckých zákonech, tak při dalších krocích. Přes tyto zvyšující se snahy v posledních letech stoupá počet odsouzených cizinců a ještě výrazněji roste podíl cizinců na celkovém počtu odsouzených osob. Základní hypotéza této práce, tedy že „důsledný přístup v oblasti integrace cizinců podporuje jejich úspěšné začleňování do většinové společnosti a má za cíl menší podíl cizinců na celkové kriminalitě“ se nepotvrdila. SRN vyvíjí v oblasti integrace cizinců výraznější snahy a projevuje větší důslednost (např. povinné integrační kurzy), avšak na míru kriminality cizinců toto nemá pozitivní vliv. Autorka si uvědomuje, že migrace i cizinecká kriminalita jsou jevy složité a tato práce na ně nahlíží jen z jednoho úhlu pohledu. Autorka přesto věří, že provádět v budoucnosti podobná srovnání má smysl, stejně jako sbírání nejrůznějších poznatků o cizinecké kriminalitě (spáchané cizinci), přestože již řada zemí taková data nesbírají (např. Spojené království), a to z různých důvodů. Abychom však

51

mohli kriminalitě efektivně čelit, je potřeba ji důkladně zkoumat a hledat i doposud neznámé souvislosti.

52

ZDROJE Tištěná literatura ČIŽINSKÝ, Pavel. Cizinecké právo. Praha: Linde Praha, 2012, 373 s. ISBN 978-80-7201-887-1. JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007. ISBN 97880-7367-269-0. KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. 6. přepr. a dopl. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 1998. 862 s. ISBN 80-04-26710-6. PALÁT, Milan. Determinanty vzniku migrace a statistiky cizinců v Evropské unii. Ostrava: Key Publishing, 2014, 71 s. ISBN 978-80-7418-228-0. RÁKOCZYOVÁ, Miroslava, TRBOLA Robert, HOFÍREK Ondřej. Sociální integrace přistěhovalců v České republice. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2009, 309 s. ISBN 978-80-7419-023-0. SCHEBELLE, Danica. Jak slouží centra pro integraci cizinců z třetích zemí?: výzkumná sonda : EIF 2012 – 5. Praha: VÚPSV, 2014, 78 s. ISBN 978-80-7416205-3. SCHEBELLE, Danica. Kontinuální sledování bariér integrace cizinců z třetích zemí se zřetelem na činnosti asistenčních služeb. Praha: VÚPSV, 2013, 166 s. ISBN 978-80-7416-146-9. SCHEINOST, Miroslav. Výzkum cizích státních příslušníků v českých věznicích. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004, 131 s. ISBN 80-7338025-0. SVATOŠ, Roman. Kriminologie. Plzeň: Aleš Čeněk, 2012. 290 s. ISBN 978-807380-389-6. ŠTURMA, Pavel, HONUSKOVÁ Věra. Teorie a praxe azylu a uprchlictví. 2. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2012, 253 s. ISBN 978-8087146-68-2.

Elektronické zdroje BRETTFELD, Katrin, WETZELS, Peter. Religiosity and Crime: Attitudes Towards Violence and Deliquent Behavior among Young Christians and Muslims in Germany. In: FREILICH, Joshua D., GUERETTE, Rob, T. (eds.). Migration, Culture Conflict, Crime and Terrorism[online]. 2006. [cit. 11. 5. 2016].

53

Hampshire, England: Ashgate Publishing Limited. ISBN-13: 978-0-7546-2650-3 Dostupné z: https://books.google.cz/books?id=LiSo-ME9sVUC& printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false DETSCH, Roland. A Difficult Birth: The German Immigration Act [online]. 2009. [cit. 10. 5. 2016]. http://www.goethe.de/lhr/prj/daz/mag/mip/ en4237086.htm EVROPSKÁ KOMISE. Společný evropský azylový systém [online]. Lucemburk. 2014 [cit. 23. 3. 2016]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/elibrary/docs/ceas-fact-sheets/ceas_factsheet_cs.pdf EVROPSKÁ KOMISE. Reporting presence for short stays (<3 months) – Germany [online]. 2014.[cit. 2. 4. 2016]. Dostupné z: http://europa.eu/youreurope/citizens/residence/documents-formalities/reportingpresence/germany/index_en.htm#! FEDERAL MINISTRY OF THE INTERIOR. Naturalization [online]. 2016. [vid. 10. 5. 2016]. (http://www.bmi.bund.de/EN/Topics/MigrationIntegration/Naturalization/naturalization_node.html) FEDERAL MINISTRY OF THE INTERIOR. Asylum and Refugee Policy in Germany [online]. 2016. [cit. 15. 4. 2016]. http://www.bmi.bund.de/EN/Topics/Migration-Integration/Asylum-RefugeeProtection/Asylum-Refugee-Protection_Germany/asylum-refugee-policygermany_node.html FEDERAL MINISTRY OF THE INTERIOR. Welcome to Germany - Information for Immigrants [englisch] [online]. 2015. [cit. 10. 5. 2016]. Dostupné z: http://www.bmi.bund.de/SharedDocs/Downloads/DE/Broschueren/ Sprachvarianten/Willkommen_in_Deutschland_en.html?nn=110432 FEDERAL OFFICE FOR MIGRATION AND REFUGEES. Integration courses – what are they? [online]. 2015. [cit. 10. 5. 2016]. Dostupné z: http://www.bamf.de/EN/Willkommen/DeutschLernen/Integrationskurse/integrati onskurse-node.html FEDERAL OFFICE FOR MIGRATION AND REFUGEES. Advice Centre on Radicalization [online]. [cit. 10. 5. 2016]. Dostupné z: http://www.bamf.de/ EN/DasBAMF/Beratung/beratung-node.html MVČR. Dublinský systém. [online]. 2016. [cit. 7. 5. 2016]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/dublinsky-system.aspx MVČR. Dlouhodobý pobyt. [online] [cit. 23. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/obcane-tretich-zemi-dlouhodoby-pobyt.aspx

54

MVČR. Information for foreigners in the Czech Republic. [online] [cit. 23. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/mvcren/article/information-forforeigners-in-the-czech-republic.aspx MVČR. Azyl, migrace a integrace [online]. 2016. [cit. 23. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/integrace.aspx?q=Y2hudW09Mg%3D%3D NĚMEC, Vojtěch. Evropeizace migrační a azylové politiky s důrazem na případ České republiky. Bakalářská práce. Olomouc, 2013. Univerzita Palackého v Olomouci. 42 str. [online] Dostupné z: https://theses.cz/id/x8q78n/00183627646298584.pdf [cit. 20. 5. 2016] NĚMEJC, Pavel. Socioekonomické aspekty integrace přistěhovalců v Německu. Diplomová práce. Praha, 2012. VŠE v Praze. 172 str. [online] Dostupné z: https://www.vse.cz/vskp/32321_socioekonomicke_aspekty_integrace_cizincu_v %C2%A0nemecku [cit. 7. 5. 2016] OŠŤÁDALOVÁ, Šárka. Na cestě za mezinárodní ochranou: Stručný průvodce řízením o udělení azylu či doplňkové ochrany - Část II. In Právní prostor. 2015. [online] [cit. 4. 5. 2016]. Dostupné z: http://www.pravniprostor.cz/ clanky/ostatnipravo/na-ceste-za-mezinarodni-ochranou-strucny-pruvodce-rizenim-o-udeleniazylu-ci-doplnkove-ochrany-cast-ii. ISSN 2336-4114 REICH, Kerstin. Immigration and Juvenile Deliquency in Germany. In: FREILICH, Joshua D., GUERETTE, Rob, T. (eds.). Migration, Culture Conflict, Crime and Terrorism[online]. 2006. [cit. 11. 5. 2016]. Hampshire, England: Ashgate Publishing Limited. ISBN-13: 978-0-7546-2650-3 Dostupné z: https://books.google.cz/books?id=LiSo-ME9sVUC&printsecfrontcover#v onepage&q&f=false STOJAROVÁ, Věra. Modely integrace imigrantů a jejich projevy v české politice. In Etnické menšiny a imigranti v české politice. Číslo 2-3, ročník VI. Brno: FSS MU. 2004. ISSN 1212-7817. [online] [cit. 23. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=204

Statistické tabulky ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Tab. Trvale a dlouhodobě usazení cizinci v ČR; 1985 - 2014. a Tab. Počet cizinců v ČR - předběžné čtvrtletní údaje; 2004/06 2015/12 [online]. [cit. 23. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/cizinci/4-ciz_pocet_cizincu#cr

55

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Tab. Počet cizinců v ČR - předběžné čtvrtletní údaje; 2004/06 - 2015/12 [online]. [cit. 23. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/cizinci/4-ciz_pocet_cizincu#cr ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Odsouzené osoby a uložené tresty vyhoštění v letech 1993, 2002 – 2014. [online]. [cit. 23. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/cizinci/4-ciz_kriminalita EUROSTAT. Tab. Asylum and first time asylum applicants by citizenship, age and sex Monthly data [online]. [cit. 15. 4. 2016]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/data/database?node_code=migr_asyappctzm a Informationsverbund Asyl und Migration [online]. [cit. 15. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.asylumineurope.org/reports/country/germany - vlastní výpočet EUROSTAT. Suspects and offenders by citizenship [online]. [cit. 12. 5. 2016]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/web/crime/database MVČR. Statistika počtu podaných žádostí a počet nabytí státního občanství České republiky. [online]. [cit. 23. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/statistika-poctu-podanych-zadosti-a-pocet-nabytistatniho-obcanstvi-ceske-republiky.aspx MVČR. Tab. Řízení o udělení mezinárodní ochrany v roce 2015, MEZINÁRODNÍ OCHRANA V ČESKÉ REPUBLICE 2010, 2011, 2012, 2013, 2014 – roční statistické přehledy. [online]. [cit. 23. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/migrace/clanek/mezinarodni-ochrany.aspx. Vlastní výpočet. STATISTISCHES BUNDESAMT. Tab. Statistics of foreigners - Germany (number). [online]. [cit. 29. 3. 2016]. Dostupné z: https://wwwgenesis.destatis.de/genesis/online/data;jsessionid=0C21B182DAE686024000807 6AF52CBAF.tomcat_GO_1_1?operation=abruftabelleBearbeiten&levelindex=2 &levelid=1459252565279&auswahloperation=abruftabelleAuspraegungAuswae hlen&auswahlverzeichnis=ordnungsstruktur&auswahlziel=werteabruf&selection name=12521-0001&auswahltext=&werteabruf=Value+retrieval STATISTISCHES BUNDESAMT. Bevölkerung und Erwerbstätigkeit 2014. Wiesbaden. 2015. [online]. [cit. 29. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.destatis.de/DE/Publikationen/Thematisch/Bevoelkerung/MigrationI ntegration/AuslaendBevoelkerung2010200147004.pdf;jsessionid=3687DC5BE1 491D27576156FEE1785BD0.cae1?__blob=publicationFile STATISTISCHES BUNDESAMT. Naturalisation of foreigners (incl. annual rate of change): Germany, years. [online]. [cit. 10. 5. 2016]. Dostupné z: https://wwwgenesis.destatis.de/genesis/online;jsessionid=7E48C319A9E116E5E7A5364EA0 CABBDC.tomcat_GO_1_1?operation=previous&levelindex=2&levelid=146340 2534332&step=2

56

STATISTISCHES BUNDESAMT. Strafverfolgungsstatistik. [online]. [cit. 11. 5. 2016]. Dostupné z: https://wwwgenesis.destatis.de/genesis/online/data;jsessionid=694DDFED254CC684ADE10 629D1855E1E.tomcat_GO_1_1?operation=abruftabelleAbrufen&selectionname =24311-0001&levelindex=1&levelid=1458405235071&index=1 WORLDOMETERS. European Countries by population EU [online]. 2016. [cit. 12. 5. 2016]. Dostupné z: http://www.worldometers.info/population/countries-ineurope-by-population/

Právní předpisy Evropská úmluva o vydávání č. 549/1992 Sb. Úmluva o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951. Protokol týkající se právního postavení uprchlíků č. 208/1993 Sb. Nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropské unie č. 604/2013, ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 29. 4. 2016]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A32013R0604 Směrnice rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka. In: EURLex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 29. 4. 2016]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2005:326:0013:0034:CS:PD F Směrnice evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 29. 4. 2016]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:337:0009:0026:cs:PDF

57

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie. [online] [cit. 2. 4. 2016]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:02004L0038-20110616 zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 29. 3. 2016]. zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 29. 3. 2016]. zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších přepisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 29. 3. 2016]. zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 29. 3. 2016]. SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO. Zákon o státním občanství (Staatsangehörigkeitsgesetz), ve znění pozdějších předpisů. Federal Law Gazette - I p. 583. Federal Ministry of the interior. [online] [cit. 2. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.bmi.bund.de/SharedDocs/Gesetzestexte/EN/Staatsangehoerigkeitsge setz_englisch.pdf?__blob=publicationFile SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO. Zákon o pobytu, zaměstnávání a integraci cizinců na spolkovém území (Gesetz über den Aufenthalt, die Erwerbstätigkeit und die Integration von Ausländern im Bundesgebiet), ve znění pozdějších předpisů. Federal Law Gazette I p. 3556. Federal Ministry of the interior. [online] [cit. 2. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.gesetze-iminternet.de/englisch_aufenthg/index.html#gl_p0008 SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO. Zákon o azylu (Asylgesetz), ve znění pozdějších předpisů. Federal Law Gazette - I p. 2439. Federal Ministry of the interior. [online] [cit. 2. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.gesetze-iminternet.de/englisch_asylvfg/englisch_asylvfg.html#p0129

58