Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta
Vybrané problémy posuzování vlivů na životní prostředí Bakalářská práce
2012/2013
Autor: Nikol Seidlová Vedoucí práce: Mgr. Ing. Hana Vavrouchová, Ph.D.
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vybrané problémy posuzování vlivů na životní prostředí vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
V Brně, dne:
Poděkování: Poděkování patří především mé vedoucí bakalářské práce paní Mgr. Ing. Haně Vavrouchové, Ph.D. za její zodpovědné a odborné vedení, pomoc, poskytování cenných rad a podporu při psaní této bakalářské práce. Velký dík také patří paní Ing. Jiřině Gaťákové ze Správy CHKO Bílé Karpaty za cennou konzultaci a rozšíření vědomostí v posuzování vlivu na životní prostředí z hlediska pohledu orgánu ochrany přírody.
ABSTRAKT: Seidlová, N. Vybrané problémy posuzování vlivů na životní prostředí. Bakalářská práce. Brno, 2013. V této bakalářské práci jsou popsány problémy posuzování vlivů na životní prostředí. Předmětem je především rozebrání procesu EIA a SEA, jenž jsou podloženy Zákonem č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). Práce se zabývá historií těchto procesů, jejich principem, přesným postupem a podložením tohoto posuzování legislativními normami a souvisejícími zákony. Vybraným problémem posuzování vlivů na životní prostředí jsou fotovoltaické elektrárny. Ty zde figurují jako nedostatečně zákonem definovaný záměr, který nezamezil masivnímu nárůstu těchto staveb. Jsou zde popsány náležitosti posuzování fotovoltaických elektráren procesem EIA, jejich vliv na životní prostředí, vyhlášky a regule související s povolováním těchto staveb. Dále je uveden stručný popis záměrů jednotlivých fotovoltaických elektráren a detailnější rozebrání stavby fotovoltaické elektrárny v Uherském Brodě. Tato bakalářská práce poukazuje na fotovoltaické elektrárny jako na legislativně podceněný záměr, jenž by pro stavby podobného charakteru mohl sloužit jako upozornění do budoucnosti a paralela pro aktivity založené na záboru půdy.
KLÍČOVÁ SLOVA: Životní prostředí, vliv, posuzování, hodnocení, legislativa, fotovoltaické elektrárny, rizika, poučení.
THE ABSTRACT: Seidlová, N. Selected problems of Impact Assessment on the Environment. Bachelor thesis. Brno, 2013.
In this bachelor thesis the problems of Impact Assessment on the Environment are described. The subject of this thesis primarily the description and further analysis of the EIA and SEA programmes, which are based on Act No. 100/2001 Coll. Impact Assessment on the Environment. The thesis is aimed on the history of these programmes, their principle, precision of the procedure and on supporting these assessments with legislative standards and related laws. The main problem of Impact Assessment on the Environment that is described in this thesis is the photovoltaic plants issue. They stand out as an insufficiently law defined plan that didn´t prevent a massive increase in these buildings. The assessment of photovoltaic power plants by EIA process is described, their impact on the environment, regulations and regulatory permitting associated with these buildings. In addition, a brief description of each photovoltaic projects and detailed construction description of photovoltaic power plants in Uherský Brod are included. This thesis points to photovoltaic as a legislatively underrated project which can serve as a future warming for buildings of similar character and for parallel activities based on land use.
KEYWORDS: Environmental, impact, assessment, score, legislation, photovoltaic plants, risks, edification.
OBSAH OBSAH ............................................................................................................................. 6 1. ÚVOD ....................................................................................................................... 8 2. CÍL PRÁCE .............................................................................................................. 9 3. METODOLOGIE ..................................................................................................... 9 4. PROCES EIA .......................................................................................................... 10 4.1. Princip procesu EIA ........................................................................................ 10 4.2. Historie posuzování vlivu na životní prostředí ............................................... 11 4.3. Legislativa ....................................................................................................... 13 4.3.1. Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí) 13 4.3.2. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny............................... 13 4.3.3. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) 15 4.4. Doplňující legislativa obnovitelných zdrojů ................................................... 17 4.4.1. Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) 17 4.4.2. Zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů .................................................................................................... 18 4.5. Předmět posuzování EIA ................................................................................ 19 4.6. Průběh procesu EIA ........................................................................................ 21 4.6.1. Předběžné projednání .............................................................................. 21 4.6.2. Oznámení záměru ................................................................................... 21 4.6.3. Oznámení podlimitního záměru.............................................................. 22 4.6.4. Zjišťovací řízení ...................................................................................... 22 4.6.5. Zpracování dokumentace ........................................................................ 25 4.6.6. Zpracování posudku ................................................................................ 26 4.6.7. Veřejné projednání .................................................................................. 27 4.6.8. Vydání stanoviska ................................................................................... 28 5. PROCES SEA ......................................................................................................... 29 5.1. Princip procesu SEA ....................................................................................... 29 5.2. Průběh procesu SEA ....................................................................................... 30 ................................................................................................................................ 32 6. PRAKTICKÁ ČÁST .............................................................................................. 33 6.1. FOTOVOLTAICKÉ ELEKTRÁRNY OBECNĚ .......................................... 33 6.1.1. Historie fotovoltaiky ............................................................................... 33 6.1.2. Popis fotovoltaických elektráren ............................................................ 35 6.2. Posuzování fotovoltaických elektráren dle EIA ............................................. 36 6.3. Postup posuzování fotovoltaických elektráren dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí) ......................................................... 38 6.4. Postup realizace a posuzování FVE dle orgánů ochrany přírody ................... 42 6.5. Postup realizace a volba umístění FVE dle metodického návodu MŽP ......... 43 6.6. Postup realizace a volba umístění FVE .......................................................... 44 Dle zákona č.183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) .................................................................................................................................... 44 6.7. Postup realizace a volba umístění FVE dle zemědělského půdního fondu .... 46
POSUZOVÁNÍ FVE NA ÚZEMÍ ČR.................................................................... 48 7.1. Vliv FVE na životní prostředí ......................................................................... 48 7.2. Posuzování vlivu na životní prostředí FVE na území ČR .............................. 49 7.3. FVE v Uherském Brodě posuzovaná procesem EIA ...................................... 53 7.4. Srovnání FVE s větrnými elektrárnami .......................................................... 56 8. DISKUZE ............................................................................................................... 58 8.1. Obecně k posuzování EIA a SEA ................................................................... 58 8.2. Problematika posuzování FVE na území ČR ................................................. 59 9. ZÁVĚR ................................................................................................................... 61 10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................... 62 11. SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ..................................................................... 66 12. PŘÍLOHY ............................................................................................................... 67 12.1. Seznam příloh ............................................................................................. 67 7.
1. ÚVOD Vznik procesu EIA a SEA je podmíněn komplexem biologických, sociálních a ekonomických potřeb. Posuzování vlivů na životní prostředí je důležitou součástí udržitelného rozvoje společnosti. Tyto procesy umožňují určitou zákonem podloženou kontrolu a dohled nad projekty, které přímo souvisejí nebo mají vztah k životnímu prostředí. Zabraňují narušování přírodní diverzity, ať už ve vztahu k přírodě nebo k samotnému lidskému faktoru. Díky těmto procesům majícím určitý řád a pevný postup, dokážeme rozpoznat, posoudit a eliminovat negativní hlediska (efekty) navrhovaných realizací již v rozhodovacím procesu. Téma problémů posuzování vlivů na životní prostředí je v mnoha směrech zajímavé a diskutovatelné. Při bližším nastudování procesů týkajících se této práce je možné zjistit, že tento celosvětový systém posuzování funguje již několik let a je pomocí průběžných inovací téměř dotažen k dokonalosti. I přes velké množství posudků, které byly pomocí procesu EIA posouzeny, jsou stále ještě některé projekty, jenž jsou z hlediska posuzování podhodnoceny a pokud byly zapojeny do procesu EIA nebyly posouzeny dle celého zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní
prostředí).
Tato
práce
se
zabývá
problematikou
posuzování
vlivů
fotovoltaických elektráren na životní prostředí, které jsou v dnešní době velmi aktuální.
8
2. CÍL PRÁCE -
Cílem této práce je zhodnocení procedurální stránky posuzovaní vlivů na životní prostředí a uplatňování procesu EIA a SEA v praxi.
-
Detekci
problémů
tohoto
posuzování
se
zaměřením
na
fotovoltaické
elektrárny, které procesem EIA sice prošly, ale nebyly posuzovány v rámci celého procesu dle zákona č. 100/2001 Sb., a to i přesto, že to bylo vhodné a důvody proč tomu tak nebylo. -
Vymezení postupů jednotlivých složek, jenž do posuzování jakýmkoliv způsobem vstupují a pojmenování jejich pravomocí.
-
Upozornění na hrozící rizika a možné negativní vlivy fotovoltaických elektráren na životní prostředí.
-
Srovnání fotovoltaických elektráren s větrnými elektrárnami, jenž jsou procesem EIA hodnoceny jasně a jednoznačně.
-
Zhodnocení současného stavu a nástin budoucích trendů podobných typů staveb založených především na záboru půdy.
3. METODOLOGIE Základní literaturou pro vypracování této práce byla literatura knižní. Ta sloužila především jako podklad pro procedurální stránku posuzování vlivů na životní prostředí EIA a SEA. Náležitosti související s posuzováním fotovoltaických elektráren byly čerpány z metodických pokynů, návodů a příruček Ministerstva životního prostředí ČR a
Ministerstva
pro
místní
rozvoj
ČR.
Pro
analýzu
fotovoltaických
elektráren a kompletního posouzení vlivu na životní prostředí EIA solárního parku v Uherském Brodě byl využit informační systém EIA. Kostrou celé práce byly legislativní normy a zákony. K získání statistických údajů a k doplnění a ucelení informací posloužily internetové zdroje.
9
4. PROCES EIA 4.1. Princip procesu EIA EIA je proces determinující potenciální vlivy na životní prostředí a nástroj pro shromáždění a utřídění dat potřebných pro návrh přijatelných řešení realizace záměrů v rámci dopadu na životního prostředí. Jeho princip je založen na poznatcích získaných z několika fází. V prvních fázích se určují cíle a vymezení činností pro dosažení těchto cílů (neboli zda je či není potřeba realizovat proces EIA). Plánováním se posuzuje vhodnost území, zvolené technologie, použití materiálů a následný dopad na životní prostředí, včetně přesného popisu všech vlivů na životní prostředí. Dále použití vhodné dokumentace, popis lidských složek (faktorů) zasahujících do projektu a způsob jejich komunikace mezi sebou. A v poslední řadě konkrétní finální rozhodnutí, jeho přesný popis a zdůvodnění. (Říha, 2000) Základní stavební jednotkou posuzování vlivu na životní prostředí je pojem impakt neboli: ,,přímý nebo nepřímý efekt způsobený navrhovanou činností na životní prostředí, tj. na: zdraví a bezpečnost člověka, floru, faunu, půdu, ovzduší, vodu, klima, krajinu a historické památky nebo stavby, interakci mezi uvedenými faktory a kulturním dědictvím a sociálně ekologických podmínkách změněných působením uvedených faktorů.“ (Říha, 1995) Dle Říhy (1995) je během přípravy procesu EIA nutné dbát na posouzení každého záměru jednotlivě a vymezit jeho časové a prostorové hranice, jimiž se bude postup posuzování řídit. Je nutná kombinace 4 kategorií, které se navzájem doplňují. Je to stránka administrativní, projektová, ekologická a technická. Tyto kategorie určují jakousi pružnou osnovu posuzování. Samotný proces EIA popisuje ve své knize (Canter, 1996).
10
4.2. Historie posuzování vlivu na životní prostředí ,,Pro posuzování vlivů na životní prostředí bylo klíčovým přijetí zákonu NEPA (National Environmental Policy Act) v USA v roce 1969. Přínos tohoto zákona spočíval ve způsobu, jakým zavedl mezioborovou ochranu životního prostředí. Do té doby byla pro každou složku životního prostředí speciální právní norma (např. zákon o ochraně ovzduší, půd, atd.).“ (www.ucebnice-eia.zf.mendelu.cz, 2012) Historie posuzovaní vlivu na životní prostředí tedy započala již v roce 1969. V tomto roce byl poprvé použit pojem Environmental Impact Assessment a to ve výše jmenovaném zákoně o národní politice v oblasti životního prostředí v USA zvaném NEPA. NEPA dosáhla poměrně rychle svého rozmachu, velký podíl na tomto měly konference Organizace spojených národů, které podmiňovaly vznik dalších programů, agend a agentur na ochranu životního prostředí. (www.ucebnice-eia.zf.mendelu.cz, 2012) Dle Říhy (2000) již od roku 1975 EIA získala zákonný podklad, měla řád a daný pracovní postup. Proces byl obohacen o spoluúčast veřejnosti, která byla podnětem k dalšímu formování a zdokonalování posuzování. V těchto letech přijaly legislativní vzor NEPA také další země jako Kanada, Austrálie, Nový Zéland. Proces EIA se zkoordinoval s procesem územního plánování a rozšířil se do zemí jako je Francie, Brazílie, Čína. Toto období bylo zásadní pro vznik rozsáhlejších posudků pro větší rozvojové projekty jako byly dálnice, letiště, vodní elektrárny a pod. (www.ucebnice-eia.zf.mendelu.cz, 2012) Od roku 1985 zaznamenalo posuzování vlivů na životní prostředí velký rozvoj. Dříve stále ještě více méně teoretický přístup rozšířil rozmach výpočetní techniky. V tomto období byly v rámci Evropské unie vytvořeny přesné směrnice pro členské země. Došlo k rychlému rozvoji přesných pracovních mechanismů. Do systému
11
vstoupila Světová banka a další úvěrové organizace, které přijaly legislativní normy EIA. (Říha, 2000) V roce 1991 se uskutečnila konference OSN ve Finském Espoo, kde byl předložen požadavek, který se zabýval posuzováním transportu škodlivin přesahujícím hranice států. EIA získala globální charakter začleněním do Konvence OSN o změnách klimatu a biologické diverzitě. (Říha, 2000) Po roce 1991 se rozvinuly nové technologie, které přispěly ke zdokonalení systému EIA. Světová konference v Riu de Janeiru v roce 1992 byla konečným ucelením tohoto principu posuzování vlivů na životní prostředí. Díky ní jsou nyní veškeré rozsáhlé stavební práce zaštítěny procesem EIA. (Říha, 2000) Česká republika se 1.7.1992 začlenila mezi státy, které mají v plné míře aplikován proces EIA. V platnost vstoupil tento proces zákonem č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí. Do nynější doby prošlo posuzování vylepšeními, které jsou spjaty se vstupem ČR do Evropské unie a vývojem české legislativy. V současnosti jsou celosvětově využívány veškeré koncepce tohoto procesu vyvinuté v minulosti. Navíc se EIA začala více zaměřovat na princip udržitelného rozvoje. (Říha, 2000)
12
4.3. Legislativa 4.3.1. Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí) Tento zákon je zásadní pro posuzování vlivů na životní prostředí. Je podkladem pro oba dva výše jmenované procesy EIA i SEA. Upravuje posuzování vlivů na životní prostředí pomocí záměrů a koncepcí. Vymezuje se buď v rámci území České republiky nebo v rámci mezistátního posuzování. Upravuje pravomoci a řídí postup fyzických a právnických osob, dále správních úřadů a samosprávných celků do nichž spadají obce a kraje v souvislosti s tímto posuzováním. ,,Posuzují se vlivy na veřejné zdraví a vlivy na životní prostředí, neboli vlivy na živočichy a rostliny, ekosystémy, půdu, horninové prostředí, vodu, ovzduší, klima a krajinu, přírodní zdroje, hmotný majetek a kulturní památky a na jejich vzájemné působení a souvislosti.“ (Zákon č. 100/2001 Sb. § č. 2)
4.3.2. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Zákon o ochraně přírody a krajiny je nedílnou součástí posuzování vlivů na životní prostředí, v rámci zachování přírodní diverzity jak z hlediska chráněných druhů a oblastí, tak z hlediska ekologické stability. ,,Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000. Přitom je nutno zohlednit hospodářské, sociální a kulturní potřeby obyvatel a regionální a místní poměry.“ (Zákon č. 114/1992 Sb. § č. 1)
13
Orgán ochrany přírody vstupuje do posuzování vlivů na životní prostředí jako dotčený orgán. Ten má dle §45 h zákona č. 114/1992 Sb. a zákona č. 100/2001 Sb. zásadní rozhodovací schopnost při posouzení vlivů koncepce na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast soustavy Natura 2000. Je zde nejdůležitějším dotčeným orgánem, jenž se v průběhu procesu EIA vyjadřuje k plánovanému záměru. Jeho pravomocí je vyžadovat posouzení dle celého procesu EIA při možném riziku negativního vlivu na životní prostředí. Dále určuje kompenzační a náhradních opatření k eliminaci nebo k zmírnění negativního vlivu na životní prostředí. Dalším zásadním ovlivněním posouzení záměru dle procesu EIA a SEA pomocí zákona č. 114/1992 Sb., je udělení povinnosti investorům provést tzv. biologické hodnocení. Dle §45 Zákona č. 114/1992 Sb. se jedná o přírodovědný průzkum dotčených pozemků a písemné hodnocení vlivů zamýšleného zásahu na rostliny a živočichy. Provádí se tehdy, pokud je v plánu uskutečnění závažných zásahů, jenž by se mohly týkat zájmů chráněného území.
14
4.3.3. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ,,Tento zákon upravuje ve věcech stavebního řádu zejména povolování staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů,
soustavu
stavebních
úřadů,
povinnosti
a
odpovědnost
osob
při přípravě a provádění staveb.“ (§ č. 1 odst. 3, Zákon č. 183/2006 Sb.) Vymezuje technickou stránku posuzování vlivů
na životní prostředí.
Významným důsledkem tohoto zákona je uspořádání nástrojů územního plánování do jakési pyramidy pravomocí. 1. Hlavním rozhodovacím orgánem je státní politika územního rozvoje. Její zhodnocení je při posuzování vlivů na životní prostředí povinné. Jedná se o ucelený soubor stanovisek ministerstev, jiných ústředních správních úřadů a krajů, souvisejících s jednáními o územním rozvoji, udržitelném rozvoji území a vyhodnocení vlivů na životní prostředí, 2. Krajská politika územního rozvoje musí korespondovat se státní politikou územního rozvoje. Její posouzení je taktéž povinné. Na základě toho jsou vydávány územní plány obce, popřípadě regulační plány obce. Posuzování vlivů na životní prostředí do zákona č. 183/2006 Sb. vstupuje těmito body:
-
Krajský úřad si může vyhradit pravomoc stavebního úřadu ve zvláštních případech jako je např. opatření s rozsáhlejšími účinky na životní prostředí, kdy dostává stejné pravomoci jako stavební úřad.
-
Pokud má být již samotný návrh územního plánu posuzován z hlediska vlivů na životní prostředí - tehdy musí pořizovatel do návrhu doplnit zadání záměru požadavek na vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území.
15
-
Regulační plán může nahradit rozhodnutí o umístění stavby (ten je předmětem posuzování vlivů na životní prostředí). Tehdy zasílá krajský úřad návrh zadání včetně oznámení příslušnému úřadu dle zákona č. 100/2001 Sb. k provedení zjišťovacího řízení. A dále orgánu ochrany přírody k uplatnění stanoviska podle § 45i zákona č. 114/1992 Sb. V této fázi krajský úřad závěr zjišťovacího řízení včetně stanoviska orgánu ochrany přírody zohlední v návrhu zadání a připojí k odůvodněnému návrhu zásad územního rozvoje. (dle § 37, odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb.).
-
Pokud tedy část regulačního plánu nahrazuje územní rozhodnutí záměru, jenž je posuzován procesem EIA, posuzují se jeho vlivy.
Dokumentace dle stavebního zákona se stává hlavní podkladovou bází pro jakoukoliv zamýšlenou výstavbu či záměr.
16
4.4. Doplňující legislativa obnovitelných zdrojů 4.4.1. Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) ,,Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie podmínky podnikání a výkon státní správy v energetických odvětvích, kterými jsou elektroenergetika, plynárenství a teplárenství, jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené.“ (Zákon č. 458/2000 Sb. § č.1) Účelem tohoto zákona se rozumí:
Úprava podnikání v energetických odvětvích jako je výroba, přenos, distribuce a obchod s elektřinou, plynem a tepelnou energií.
Vymezení působnosti ministerstva jako ústředního orgánu státní správy pro energetiku.
Vymezení působnosti Energetického regulačního úřadu jako správního úřadu pro výkon regulace v energetice. Plní zde především funkci regulační složky cenových rozhodnutí v oblasti energetiky, její podporu a ochranu zájmů zákazníků a spotřebitelů. Je nezávislým orgánem postupujícím dle zákonů, není manipulovatelný prezidentem České republiky, Parlamentem ani jiným orgánem výkonné moci.
K zákonu č. 458/2000 Sb. se vztahují vyhlášky, které přímo souvisejí s tímto zákonem a zároveň s fotovoltaickými elektrárnami jsou uvedeny v příloze č. 1.
17
4.4.2. Zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů Nejnovější zákon o podporovaných zdrojích energie se zabývá otázkami podpory
elektřiny
z
obnovitelných
zdrojů,
zakomponování
podílu
energie
z obnovitelných zdrojů k dalšímu využití pro průmysl, dopravu, zemědělství, lesnictví, domácnosti a služby v České republice a zároveň posuzuje zachování šetrného využívání těchto zdrojů. Dle zákona č. 165/2012 slouží k dosažení, kontrole a způsobu získávání závazných cílů podílu energie z obnovitelných zdrojů tzv. Akční plán. Nejnovější cíle jsou datovány do roku 2020. Je zpracováván ministerstvem na základě vzoru Rozhodnutí Komise (směrnice Evropského parlamentu a Rady z roku 2009). Minimálně 1krát za 2 roky předkládá výsledky ke zhodnocení vládě. Podpora elektřiny z obnovitelných zdrojů se uskutečňuje formou zelených bonusů nebo výkupní ceny. Zelené bonusy jsou stanoveny v Kč/MWh a poskytovány v ročním nebo hodinovém režimu. Zelenými bonusy je dotována i podpora tepla z obnovitelných zdrojů, ta navíc může mít i formu finančních prostředků dotovaných z Evropské Unie. Operátor trhu účtuje provozovateli fotovoltaické elektrárny určitou částku za přenos a distribuci elektřiny a za náklady vzniklé na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny. Výše částky a postup jejího výběru je určena dle daňového řádu a za správu zodpovídají územní finanční orgány. Zákon č. 165/2012 Sb. je doplněn třemi vyhláškami dle ERU (energetického regulačního úřadu), ty jsou jmenovány v příloze č. 2.
18
4.5. Předmět posuzování EIA Zákon č. 100/2001 Sb. uvádí jako předmět posuzování stavby, činnosti a technologie, jenž jsou přesně vymezeny v § 4 odst. 1 zákona č. 100/2001 Sb. Tyto záměry jsou specifikovány v souvislosti s přílohou č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb. Záměry se dle přílohy č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb. rozdělují do 2 kategorií, a to do kategorie záměrů, které vždy podléhají posuzování a do kategorie záměrů, které vyžadují zjišťovací řízení. U těch se teprve stanoví, zda budou podléhat posuzování dle celého zákona, či tímto bodem hodnocení dle procesu EIA skončí. Vždy ale musí proběhnout alespoň zjišťovací řízení. Kategorie se od sebe liší buďto typem jednotlivých záměrů nebo rozdíly mezi stejnými záměry v kapacitách. Jedná se o plochu, množství uložení, skladování těžby a další, které jsou v kategorii Ι rozsáhlejší než v kategorii ΙΙ a dopad na životní prostředí tudíž zásadnější. Kategorie Ι - do této kategorie spadají záměry vždy podléhající posouzení. Jedná se o záměry zabývající se např. odlesněním přesně určených ploch, těžbou nerostných surovin a podmínkami těžby. Dále projekty spjaté s jadernou energetikou, včetně uložení radioaktivního odpadu, výroba chemických látek a jejich skladování, hospodaření s vodou (vodou v nádržích, pitnou vodou, odpadními vodami) a podobně. (Zákon č. 100/2001 Sb.) Kategorie ΙΙ - do této kategorie zahrnujeme záměry vyžadující zjišťovací řízení. Náleží sem např. vodohospodářské úpravy toků, zařízení pro těžbu a skladování ropy, výstavbu zařízení na výrobu potravin jako jsou cukrovary, výrobny olejů, cukrovinek, lihovary, drožďárny a další. Mimo jiné se kategorie ΙΙ zabývá zařízeními pro rekreaci a volný čas, tramvajovými, podzemními, lanovými drahami a dalšími podobnými záměry. Tato kategorie je oproti kategorii Ι obohacena o posuzování zařízení na výrobu elektrické energie jako jsou větrné a vodní elektrárny. (Zákon č. 100/2001 Sb.)
19
Přesné pojmenování jednotlivých typů záměrů a jejich zařazení do kategorií je uvedeno v příloze č. 3. V příloze č. 1 zákonu č. 100/2001 Sb. se záměry dále dělí do sloupců podle toho, který prvek státní správy se bude podílet na posuzování vlivů na životní prostředí. Může to být buďto Ministerstvo životního prostředí nebo orgány kraje v přenesené působnosti, v jehož územně správním obvodu je navržen záměr nebo pro jehož územně správní obvod je zpracována koncepce (krajský úřad). Ministerstvo má širší pole působnosti v rámci překročení státních hranic a možné mezistátní posuzování záměrů a koncepcí. Je hlavním správním úřadem v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí. Jeho úkolem je vést souhrnnou dokumentaci všech závěrů zjišťovacího řízení a závěrů posuzování obecně. Má moc udělovat a zároveň odjímat autorizaci. Jeho povinností je zveřejnit seznam posudků a vydat stanovisko v rámci územního rozvoje jak na státní politiku, tak na životní prostředí. Orgány kraje posuzují záměry, které výhradně zaujímají území v příslušném kraji. Dalším úkolem je vedení evidence stanovisek. Do konce února každého roku Ministerstvo životního prostředí zveřejňuje seznam posudků a jejich zpracovatelů. Stejně jako Ministerstvo mají pravomoc vydávat stanovisko k vyhodnocení vlivu na životní prostředí. (Zákon č. 100/2001 Sb.) Jedinečnou skupinou jsou podlimitní záměry. Ty jsou definovány § 4 odst. 1, písm. d) zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí. ,,d) záměry uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu, které nedosahují příslušných limitních hodnot, jsou-li uvedeny (dále jen „podlimitní záměr“) a příslušný úřad stanoví, že budou podléhat zjišťovacímu řízení; tyto záměry podléhají posuzování, pokud se tak stanoví ve zjišťovacím řízení.“ (Zákon č. 100/2001 Sb.)
20
4.6. Průběh procesu EIA 4.6.1. Předběžné projednání Předběžné projednání můžeme definovat jako komunikaci mezi oznamovatelem (investorem) a příslušným úřadem. Jedná se o předběžný dobrovolný akt oznamovatele, který se chce touto cestou zorientovat v možných požadavcích příslušných a dotčených orgánů a také informovat o hrozících konfliktech jeho plánovaného záměru. Tím může celý proces značně urychlit. Úřady jsou povinny s oznamovatelem toto projednání konzultovat a určit další možné kroky v posuzování. (www.ucebnice-eia.zf.mendelu.cz, 2012) Předběžné projednání je prvním krokem investora k zahájení posuzování. Tato etapa je nepovinná, ovšem komunikace s příslušným úřadem může vést k zefektivnění budoucí spolupráce. (Říha, 2000)
4.6.2. Oznámení záměru Investor, jenž má zájem na realizaci svého záměru předkládá oznámení krajskému úřadu v přenesené působnosti Ministerstvu životního prostředí. Dle zákona č. 100/2001 Sb. oznámení musí obsahovat: Oznámení musí splňovat veškeré náležitosti předložené zákonem 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí, dle přílohy č.3. Příslušný úřad má povinnost do 7 dnů prozkoumat záměr a do 15 dnů vydat stanovisko o správnosti tohoto oznámení. Pokud oznámení odpovídá zákonem daným požadavkům je investor povinen předložit tento záměr k nahlédnutí veřejnosti a informovat ji o plánovaném projektu. V této etapě má veřejnost možnost se vyjádřit k navrhovanému záměru. (Zákon č.100/2001 Sb.)
21
Dle § 6, odst. 6 zákona č. 100/2001 Sb. příslušný úřad v této fázi posuzování zašle kopii oznámení s žádostí o vyjádření dotčeným správním úřadům, dotčeným územním samosprávním celkům. Orgán kraje v přenesené působnosti dále zašle kopii oznámení ministerstvu. Ti se mohou do 20 dnů od zveřejnění informace o oznámení písemně vyjádřit. (Zákon č.100/2001 Sb.)
4.6.3. Oznámení podlimitního záměru Pokud záměr nedosahuje limitních hodnot, uvedených v příloze č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., jedná se o podlimitní záměr. Je posuzován specificky a i jeho oznámení vyžaduje jiné nároky. V tomto případě musí příslušný úřad do 15 dnů od předložení oznámení
sdělit oznamovateli, zda bude plánovaný záměr podléhat
zjišťovacímu řízení. (Zákon č. 100/2001 Sb.)
4.6.4. Zjišťovací řízení Snahou zjišťovacího řízení je upřesnění informací, jenž jsou poté dále uváděny do dokumentace. Přihlíží se na povahu a druh záměru, faktory ovlivnění životního prostředí, současný stav poznatků. Pomocí tohoto procesu se zjišťuje zda: ,,záměr nebo jeho změna má významný vliv na životní prostředí, případně zda záměr může samostatně nebo ve spojení s jinými významně ovlivnit území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, a zda bude posuzován podle tohoto zákona.“ (Zákon č. 100/2001 Sb.) Záměry podléhající zjišťovacímu řízení: -
všechny záměry uvedené v příloze č. 1 v Kategorii I a II zákona č. 100/2001 Sb.,
-
záměry a jejich změny uvedené v příloze č. 1 v Kategorii I a II zákona č. 100/2001 Sb., jenž nedosahují příslušných limitních hodnot, jsou-li uvedeny, tzv. podlimitní záměry o nichž stanoví příslušný úřad, že budou podléhat zjišťovacímu řízení,
22
-
stavby, činnosti, technologie, které dle stanoviska orgánu přírody mohou mít vliv na území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti soustavy Natura 2000. (Obluk, 2011)
Podkladem pro zjišťovací řízení je oznámení a vyjádření. Do procesu vstupuje vyjádření veřejnosti, dotčených správních úřadů, dotčených územních samosprávných celků. Do 30 dnů ode dne zveřejnění informace o oznámení vydá příslušný úřad oznamovateli odůvodněný písemný závěr a zveřejní jej. Závěr obsahuje otázky zpracování dokumentace a otázky zpracování variant řešení záměru. (Zákon č. 100/2001) Dle povahy záměrů může zjišťovací řízení nabýt 2 řešení : 1. U záměrů závislých na zjišťovací řízení v ohledu celistvosti posouzení dle §7 zákona č. 100/2001 Sb., se na základě zjišťovacího řízení posoudí:
-
zda stavba, činnost, technologie, záměr nebo změna budou posuzovány v celém procesu posuzování s vydáním stanoviska,
-
nebo zda již nebude dále postupováno podle zákona č. 100/2001 Sb. (jedná se o tzv. „screening“ proces).
2. U záměrů jasně definovaných jako záměry uvedené v příloze č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb., kategorii I, jenž jsou posuzovány vždy v celém procesu posuzování a vždy je k nim vydáno stanovisko, se:
-
upřesní informace, které je vhodné uvést do dokumentace
-
popřípadě se navrhnou varianty řešení (jedná se o tzv. „scoping“ proces) (Obluk, 2011)
Zjišťovací řízení blíže popisuje (Dvořák, 2010).
23
4.6.4.1.
Screening
Screening spadá stejně jako scoping do etapy zjišťovacího řízení. Jedná se o tzv. předběžné posouzení záměru v rámci vlivů na životní prostředí. Provádí se pomocí screening-testu, který má za úkol zodpovědět základní otázky týkající se plánovaného záměru. Tyto otázky jsou zásadní pro pozdější povahu, druh a rozsah činnosti. Screening bere v potaz možná rizika realizace, zabývá se stanovisky jednotlivých úřadů. předkládá k posouzení současný stav poznatků včetně vyjádření společnosti. V této etapě se rozhoduje, zda je nutné proces EIA realizovat či nikoli. Rozhodnutí závisí především na zjištění, zda bude mít plánovaný záměr negativní vliv na životní prostředí. (Říha, 2000)
4.6.4.2.
Scoping
Tento proces se zahajuje ihned po rozhodnutí, že projekt bude podléhat dalšímu posuzování EIA. Je to tzv. stanovení rozsahu a obsahu činnosti v plánovaném záměru. Pomocí scopingu se identifikují důsledky záměrů, jež by měly být posouzeny v důsledku vlivů na životní prostředí. V této etapě se vyjadřují různé alternativy řešení hlavních problémů projektu, ty se konzultují v rámci spolupracujících úřadů a doplňuje se dokumentace. Hodnotí se další náležitosti posuzování včetně hloubky a intenzity následné analýzy, metod posuzování, komunikace a hlavně volby následného postupu. (Říha, 2000) Říha (1995) uvádí, že do scopingu se obecně zahrnuje: -
výběr impaktů, které budou předmětem posuzování
-
jejich odsouhlasení
-
geografické vytýčení hranic oblasti posuzování
-
výběr metody pro posuzování velikosti impaktů
-
výběr metody na posouzení závažnosti impaktů
-
vyřčení souhlasu ke způsobu a hloubce zvolené analýzy
-
identifikaci impaktů mimo hranicemi vymezenou lokalitu
24
4.6.5. Zpracování dokumentace Dle zákona č. 100/2001 Sb., je dokumentace jakýmsi souhrnem informací o daném záměru včetně údajů o oznamovateli. Základní údaje zahrnují jasné pojmenování záměru, jeho rozsah a přesný typ. Důležitou součástí je zdůvodnění, proč se záměr bude realizovat, kde se bude nacházet a technický postup při samotném budování s plánovaným termínem začátku a konce výstavby. Dle § 8 odst. 1 zákona č. 100/2001 Sb., existují určité podmínky pro rozhodnutí, zda bude či nebude nutné vypracovávat dokumentaci. Tyto podmínky se vztahují k § 6 odst. 5 jenž říká: že oznamovatel v rámci procesu oznámení záměru může toto oznámení předložit v rozsahu dokumentace. To znamená že po zjišťovacím řízení již splňuje oznámení náležitosti dokumentace, tudíž není nutné již tuto dokumentaci zpracovávat. Toto ovšem neplatí pro záměry uvedené v § 4 odst. 1 písm. a),b),c) zákona č. 100/2001 Sb., (jedná se o záměry či změny záměrů jenž svou kapacitou překračují či nedosahují limitních hodnot-podlimitní záměry), zde může oznamovatel předložit místo oznámení přímo dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí. Dokumentace je zpracována autorizovanou osobou, kterou si může zvolit oznamovatel sám. Podkladem pro dokumentaci je oznámení a závěr zjišťovacího řízení. Dokumentace se předkládá ke zhodnocení příslušnému úřadu. Další součástí dokumentace jsou údaje o stavu životního prostředí v určeném místě záměru. Kromě popisu stavu biologických složek a údajů o obyvatelstvu a hmotném majetku, zahrnuje dokumentace také výčet výrazných charakteristik území jako jsou zvláště chráněná území, výrazné krajinné prvky, přírodní parky nebo naopak ekologické zátěže včetně historických údajů. Porovnávají se zde různá řešení záměru v ohledu na prevenci, snížení či vyloučení
nepříznivých
vlivů
na
životní
25
prostředí.
Popisuje
se
postup
při nestandardních situacích a použité metody k prevenci. Specifikují se nedostatky dokumentace včetně jejich náprav. Dle § 8, odst. 2 zákona č. 100/2001 Sb., při posuzování dokumentace záměru, může příslušný úřad vyjádřit námitky k dokumentaci a do 10 pracovních dnů ji předložit oznamovateli k dopracování či přepracování. Pokud takto příslušný úřad neučiní zasílá hotovou dokumentaci k vyjádření dotčeným správním úřadům a dotčeným územním samosprávným celkům a zveřejní ji na internetu. Po vyjádření veřejnosti, dotčených správních úřadů a dotčených územních samosprávných celků ještě nemá oznamovatel vyhráno. Všichni tito zúčastnění mohou vyjádřit námitky k dané dokumentaci a v tomto případě je dokumentace opět vrácena k dopracování či přepracování. Tím se vrací náležitosti posuzování zpracování dokumentace opět na začátek postupu při předložení dokumentace a je nutné tuto přepracovanou dokumentaci opět předložit k vyjádření dotčeným správním úřadům a dotčeným územním samosprávným celkům a zveřejnit ji na internetu. Celkovou strukturu dokumentace uzavírají porovnání variant řešení záměru, závěr, srozumitelné shrnutí a přílohy.
4.6.6. Zpracování posudku Hodnotí úplnost a kvalitu dokumentace. Posuzuje se zde technické řešení záměru, správnost údajů uvedených v dokumentaci, navržená opatření k předcházení, eliminaci či kompenzaci negativních vlivů na životní prostředí a celkové posouzení vhodnosti záměru. Podkladem pro zpracování posudku je oznámení, dokumentace a vyjádření (veřejnosti, obce, orgánů státní správy). Dle § 9 odst. 6 je oznamovatel povinen na vlastní náklady předložit zpracovateli posudku všechny potřebně podklady, jenž byly použity pro zpracování dokumentace.
26
Úřad pověří zpracovatele posudku, který se nepodílel jak na oznámení tak na dokumentaci. Aby se předešlo korupčním situacím je posuzovatel placen dle platových tabulek a tato částka je následně požadována po investorovi. Jsou sem zahrnuty připomínky veřejnosti. Konečná verze a znění posudku musí být zveřejněno a veřejně projednáno příslušným úřadem. Posudek předkládá návrh stanoviska příslušného orgánu. (Zákon č. 100/2001 Sb.) Zde se opět stejně jako u dokumentace předkládá posudek k posouzení příslušnému úřadu. Ten pokud zhodnotí, že jsou náležitosti posudku dle přílohy č. 5 zákona č. 100/2001 Sb. splněny, zasílá jej zpět oznamovateli a dále příslušným dotčených správním úřadům a dotčeným územním samosprávním celkům. Pokud ovšem zhodnotí posudek jako nesprávný či neúplný zasílá zpracovateli posudku posudek k doplnění či přepracování. V této etapě se zveřejňuje posudek na internetu. Do 30 dnů se dotčené orgány, dotčené samosprávní celky a veřejnost mohou k posudku vyjádřit. Pokud příslušný úřad obdrží odůvodněné nesouhlasné vyjádření k dokumentaci svolá veřejné projednání. Zpracovatel posudku bere v potaz možné námitky od výše jmenovaných účastníků k vyjádření a taktéž vznesených poznámek a námitek z veřejného projednání a na základě nich upravuje návrh stanoviska, jenž předkládá příslušnému úřadu.
4.6.7. Veřejné projednání Veřejné projednání je svoláno, pokud obdrží úřad odůvodněné nesouhlasné vyjádření k dokumentaci ze strany veřejnosti. Veřejného projednání by se měl zúčastnit oznamovatel i zpracovatel. Z každého projednání se pořizuje zápis, který by měl být zveřejněn na internetu. Zpracovatel v průběhu projednání může změnit své stanovisko, které by měl do 10 dnů doručit příslušnému úřadu. Veřejné projednání může být svoláno pouze ve lhůtě do 35 dnů od zveřejnění posudku. (www.ucebnice-eia.zf.mendelu.cz, 2012)
27
4.6.8. Vydání stanoviska Stanovisko vydává příslušný úřad. Toto vyjádření se stává podkladem k vydání rozhodnutí. Náležitostmi stanoviska je oznámení, dokumentace, posudek, výsledky veřejného projednání, celkové hodnocení procesu posuzování včetně účasti veřejnosti a seznam příslušných subjektů, které se vyjadřovali k záměru ať už částečně nebo úplně.
Příslušný úřad do 7 pracovních dnů vkládá znění stanoviska na internet, rozesílá ho oznamovateli, dotčeným správním úřadům a dotčeným územním samosprávným celkům. (Zákon č. 100/2001 Sb.) Hlavním úkolem stanoviska je být pro správní úřad odborným podkladem k vydání rozhodnutí.
Správní úřad bere vždy v potaz obsah stanoviska. Jsou-li
ve stanovisku uvedeny konkrétní požadavky týkající se ochrany životního prostředí, musí být zahrnuty do rozhodnutí. Pokud tak správní úřad neučiní, musí uvést důvody proč tomu tak nebylo. Povinným článkem rozhodnutí je odůvodnění. (Zákon č. 100/2001 Sb.)
28
5. PROCES SEA 5.1. Princip procesu SEA SEA neboli strategické hodnocení vlivu na životního prostředí je součástí etapy rozhodovacího procesu. Jeho úkolem je zahrnout do posuzování činnosti, které jsou deklarovány vládou, strategii plánu k jejich uskutečnění a ucelený souhrn postupů k realizaci projektu. Jeho výhodou je možnost posouzení rizikových faktorů úřady a nevládními organizacemi v nejrannější fázi rozhodování. A tím vnést všechny náležitosti vlivů na životního prostředí do počátku posuzování. (Říha, 2000) Ve svém principu je princip SEA obdobný jako EIA, liší se pouze předmětem posuzování. U procesu EIA jsou to záměry, tedy jednoznačné stavby, kdežto u procesu SEA jsou to tzv. strategické dokumenty neboli koncepce. Touto koncepcí či strategickým dokumentem se rozumí:
návrh politiky
rozvojové koncepce
plány nebo programy, na nichž se podílí Evropská unie z hlediska financování
územní plány = rozvojová koncepce (www.ucebnice-eia.zf.mendelu.cz, 2012)
Přesné pojmenování koncepcí a kritéria jednotlivých posuzování jsou uvedeny v příloze č. 4.
29
5.2. Průběh procesu SEA Při posuzování koncepce se vychází ze zjištění, popisu a zhodnocení vlivu této koncepce na životní prostředí a to při provedení i při neprovedení. Faktorem jenž určuje zda bude koncepce posuzována dle zákona je stav životního prostředí v dotčeném území v době podání oznámení o zpracování koncepce. Zde je nutné brát také v potaz koncepce a záměry, které již zasahují svým vlivem do zamýšlené koncepce nebo zda by zrealizování těchto koncepcí a záměrů mohlo tuto koncepci nějakým způsobem ovlivnit. (Zákon č. 100/2001 Sb.) SEA je specifická vůči EIA v územním plánování. Proces není podložen lhůtami dle zákona č. 100/2001 Sb., ovšem lhůtami dle stavebního zákona ano. V tomto se SEA liší od EIA. Do procesu je zahrnuto také zvláštní ustanovení pro posuzování vlivů politiky územního rozvoje a územně plánovací dokumentace na životní prostředí. V této fázi se postupuje dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavebního zákona). Předkladatel je zde pořizovatel této dokumentace, čili orgán veřejné správy. (Zákon č. 100/2001 Sb.) Regulační plán, jenž určí podmínky pro provedení záměru v příloze č. 1, zákona č. 100/2001 jsou dále posuzovány jako záměry dle procesu EIA. Nyní jsou dotčenými orgány ministerstvo a orgán obce, ty mají za úkol stanovit požadavky na obsah a rozsah vyhodnocení vlivů na životní prostředí. Zpracovatelem územního plánu dle stavebního zákona je orgán kraje, jenž k jeho zpracování vyžaduje vyhodnocení vlivů na životní prostředí. A pokud náležitosti dle zákona č. 183/2006 Sb. nejsou splněny, nechávají dotčené orgány dopracovat či přepracovat toto vyhodnocení. Zpracovatelem je pouze autorizovaná osoba. (Zákon č. 100/2001 Sb.)
30
Schvalující orgán má povinnost okomentovat jak vzal v potaz podmínky vyplývající ze stanoviska k vyhodnocení vlivů na životní prostředí a uvést je do svého usnesení o schválení politiky územního rozvoje a územně plánovací dokumentace. (Zákon č. 100/2001 Sb.) Územní plán tedy schvaluje obec, pro kterou je tento plán připravován a je povinná v usnesení odůvodnit jakým způsobem byly zohledněny požadavky z procesu SEA. (www.ucebnice-eia.zf.mendelu.cz, 2012) Postup posuzování koncepce má 5 zákonem daných kroků. Ke všem těmto krokům má právo se vyjádřit veřejnost, dotčené správní úřady, dotčené územní samosprávní celky a Ministerstvo životního prostředí. V konečném stádiu je předloženo stanovisko ke koncepci a opatření pro zajištění sledování, rozborů vlivů koncepce na životní prostředí a veřejné zdraví. (Zákon č. 100/2001 Sb.) Postup při posuzování vlivů koncepce na životní prostředí neboli SEA má obdobný procedurální postup jako posuzování vlivů záměru na životní prostředí EIA. Proto jsou jednotlivé kroky postupu posuzování shrnuty do diagramu.
31
SEA
1. OZNÁMENÍ KONCEPCE
předkladatel
vyjádření dotčených orgánů, veřejnost
příslušný úřad
vyjádření dotčených úřadů, veřejnosti
2. ZJIŠŤOVACÍ ŘÍZENÍ
BUDE
NEBUDE
DÁLE SE POSTUPOVAT DLE ZÁKONA č. 100/2001 Sb.
DÁLE SE POSTUPOVAT DLE ZÁKONA č. 100/2001 Sb.
K realizaci záměru bude sloužit územní souhlas či rozhodnutí
3. NÁVRH KONCEPCE
předkladatel
příslušný úřad
vyjádření dotčených úřadů, veřejnosti
4. VEŘEJNÉ PROJEDNÁNÍ
5. STANOVISKO K NÁVRHU KONCEPCE
příslušný úřad
vyjádření příslušných úřadů a veřejnosti
SCHVALOVACÍ ORGÁN
zohledňuje všechny připomínky a doporučení
6. SLEDOVÁNÍ A ROZBOR VLIVŮ KONCEPCE
předkladatel
Při zjištění negativního vlivu na ŽP je možné koncepci poupravit.
Zdroj: www.portal.cenia.cz, 2013 + vlastní úpravy 32
6. PRAKTICKÁ ČÁST 6.1. FOTOVOLTAICKÉ ELEKTRÁRNY OBECNĚ 6.1.1. Historie fotovoltaiky Za prvního objevitele souvislosti elektřiny a slunce se považuje Francouz Alexandre Edmond Becquerel. Ten vystavil elektrochemické baterie se zinkovými a platinovými elektrodami slunci. V roce 1883 navázal na tento objev Američan Charles Fritz a sestrojil článek ze selenu. V roce 1921 se celým jevem začal zabývat Albert Einstein a za vysvětlení a popsání tzv. fotoefektu mu byla za toto udělena Nobelova cena. V 50 letech byl selen nahrazen o něco levnějším křemíkem a tím se započal rozvoj fotovoltaických zařízení. (Quaschning, 2010) I přesto, že křemík byl relativně levný, fotovoltaických článků nebylo stále doceněno, jelikož jejich celková cena byla stále vysoká. Významným impulzem pro rozvoj fotovoltaiky bylo použití fotovoltaických článků na umělých družicích v roce 1957. Na Zemi zaznamenaly fotovoltaiky rozmach až v 70. letech po ropné krizi, kdy chtěl svět nalézt alternativu k tehdy nedostupné ropě. (Murtinger, Beranovský, Tomeš, 2008) Největší boom zaznamenalo až 21. století, kdy světový trh s fotovoltaikou stoupl o 85%. Tehdy se fotovoltaické články začaly více využívat díky přímé dotaci na zařízení a výhodné výkupní ceně elektřiny z obnovitelných zdrojů (tedy např. z FVE). (Murtinger, Beranovský, Tomeš, 2008) V nejnovější historii fotovoltaické elektrárny nabyly neobvyklého rozmachu. K letošnímu roku 2013 se na území ČR nachází něco kolem 20 000 těchto staveb. Od roku 2007, kdy se fotovoltaické elektrárny daly vyčíslit ve stovkách, je tento nárůst obrovský. Pouze za jediný rok (rok 2011) vyrostlo 8700 solárních elektráren. (www.zpravy.e15.cz, 2013)
33
Pouze 76 z velkých solárních elektráren bylo posouzeno procesem EIA (tento údaj je datován od roku 2008 do roku 2013), ostatní stavby byly vystavěny pouze na základě stavebního povolení v souladu s územním plánem a územním rozhodnutím. Tyto stavby nejevily výrazný negativní vliv na životní prostředí. Tento obrovský rozmach zapříčinily již výše zmíněné velké výkupní ceny. Ty byly přiděleny na základě směrnic EU (k rozvoji alternativních zdrojů). Stát přednostně tuto zelenou elektřinu vykupoval (cenu určil Energetický regulační úřad). Když ovšem solární průmysl zlevnil materiál na výrobu FVE, stala se výstavba elektráren velmi výhodnou. Zde stát nestihl reagovat, jelikož dle ERÚ mohl snížit cenu výkupní elektřiny pouze o 0,5% a důsledkem těchto událostí nastalo zdražení elektřiny pro domácnosti (jelikož každý občan, jenž odebírá proud ze ČR přispívá na výkupní ceny elektřiny). (www.nazeleno.cz, 2013) Řešením jak zbrzdit rozmach výstavby FVE se stala novela zákona z roku 2011 o zdanění elektřiny ze slunečních elektráren 26% srážkou z výkupní ceny a 28%srážkou ze zeleného bonusu. (oze.tzb-info.cz, 2013) Dalším řešením se stalo snížení výkupních cen na polovinu a výše těchto výkupních cen je nyní výrazněji rozlišována podle velikosti fotovoltaické elektrárny (malé instalace dostanou vyšší podporu, velké nižší). (www.nazeleno.cz, 2013) Zde se nabízí další možnost, jak by ještě bylo možné tento boom zbrzdit již v úplném prvopočátku. Řešením by mohlo být větší zapojení fotovoltaických elektráren do posuzování vlivu na životní prostředí (neboli EIA) a přísnější kritéria při povolování výstavby. Touto problematikou se zabývají další kapitoly této práce.
34
6.1.2. Popis fotovoltaických elektráren Fotovoltaické elektrárny jsou složitými technickými zařízeními tvořenými fotovoltaickými články z křemíkových a jiných tenkovrstvých monokrystalických článků. Ty dokáží absorbovat sluneční záření a přeměnit jej na elektrickou energii (na stejnosměrný elektrický proud). Výkon fotovoltaických zařízení se pohybuje od 0,01 W v hodinách až po velké elektrárny o výkonu 100 MW. (Smrž, 2009) Známe 3 základní typy fotovoltaických elektráren:
Součástí samotných staveb (Building Integrated Photovoltaic)
Umístěny na stavbě a to především na střechách budov (Building Aplied Photovoltaic)
Umístěny přímo na pozemku jako samostatná stavba (zařízení) především ve formě ,,solárních parků“ – těmi se především zabývá tato práce. (Doucha a kol., 2009)
Detailnější popis stavby samotné fotovoltaické elektrárny, princip jejího fungování, postup při výstavbě a typy staveb jsou uvedeny v příloze č. 5.
35
6.2. Náležitosti posuzování fotovoltaických elektráren dle EIA Dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí) Fotovoltaické elektrárny nejsou uvedeny ani v jedné z výše jmenovaných kategorií záměrů uvedených v příloze č. 1 k zákona č. 100/2001 Sb.. Tedy v kategorii I. – záměry jenž podléhají posuzování vždy, nebo kategorii II. – záměry jenž vyžadují zjišťovací řízení. Můžeme je ovšem najít pod jinak pojmenovanými body této přílohy. Většina staveb tedy naplňuje bod č 1.2 v kategorii II., jenž je definován takto: ,,1.2 Restrukturalizace pozemků v krajině, využívání neobdělávaných pozemků nebo polopřirozených oblastí k intenzivnímu zemědělskému využívání, uvedení zemědělské půdy do klidu na ploše od 10 ha.“ Jelikož jen malé množství záměrů dosáhne plánované velikosti 10 ha, jedná se z velké části o tzv. podlimitní záměry. Další možností, kam mohou fotovoltaické spadat, pokud je možný vliv na území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti jsou záměry uvedené v § 4 odst. 1, písm. e) zákona č. 100/2001 Sb.. Tento vliv posuzuje orgán ochrany přírody v připomínkové fázi procesu. Záměry tohoto typu jsou uvedeny zde: §4 e) stavby, činnosti a technologie, které podle stanoviska orgánu ochrany přírody vydaného podle zvláštního právního předpisu mohou samostatně nebo ve spojení s jinými významně ovlivnit území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti; tyto stavby, činnosti a technologie podléhají posuzování, pokud se tak stanoví ve zjišťovacím řízení.
36
Jednou z méně častých zařazení fotovoltaických elektráren je do přílohy 1. bodu 1.3 kategorie II. Do tohoto bodu se fotovoltaické elektrárny zařazují pokud mají možný vliv na odtokové poměry v území. Dále pak bod č. 3.6 jenž charakterizuje fotovoltaickou elektrárnu jako vedení elektrické energie. 1.3 „Vodohospodářské úpravy nebo jiné úpravy ovlivňující odtokové poměry (např. odvodnění nebo závlahy, protierozní ochrana, terénní úpravy, lesnicko technické meliorace, atd.) na ploše od 10 do 50 ha“. 3.6 „Nadzemní vedení elektrické energie o napětí od 110 kV a délce nad 15 km“ kategorie II přílohy č.1 k zákonu č. 100/2001 Sb. Určování parametrů, které vedou k zařazení fotovoltaických elektráren do jednoho z výše uvedených bodů je komplikované. Při posuzování těchto staveb by bylo vhodné přesné pojmenování solárních elektráren v některém z bodů kategorie I nebo II přílohy č. 1 zákona 100/2001 Sb. Celkové posuzování by bylo jasnější a přehlednější. Výkladem zákona č. 100/2001 Sb., se zabývá (Bajer, 2002).
37
6.3. Postup posuzování fotovoltaických elektráren dle zákona č. 100/2001 Sb. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí) 1) Návrh plánovaného záměru prochází předběžným projednáním definovaným v odst. 4.6.1. této práce. 2) Investor předkládá oznámení krajskému úřadu v přenesené působnosti Ministerstvu životního prostředí (u podlimitních záměrů stačí zjednodušené oznámení). 3) Příslušný úřad zveřejňuje oznámení na internet, tudíž se k dané problematice může vyjádřit i veřejnost. A dále zasílá kopii oznámení s žádostí o vyjádření dotčeným správním úřadům a samosprávným celkům, ty se do 20 dnů i s veřejností mohou vyjádřit k plánovaným záměrům. po vyjádření: a) se může příslušný úřad vypořádat s námitkami, b) nebo přistoupí k dalšímu posuzování dle zákona č. 100/2001 Sb. 4) Příslušný úřad dále posuzuje navrhovaný záměr z hlediska dosažení limitů dle záměrů uvedených v Kategorii I či II. přílohy 1, zákona č. 100/2001 Sb. a určuje zda je záměr podlimitní či není. A. Pokud JE záměr podlimitní je postup následující: a) Příslušný úřad rozhoduje, zda bude či nebude podlimitní záměr podléhat zjišťovacímu řízení a je povinen to do 15 dnů investorovi sdělit. (Zde se příslušný orgán rozhoduje na základě vyjádření dotčených správních úřadů, dotčených samosprávních celků a vyjádření veřejnosti, jenž od nich získal do 20 dnů od zveřejnění informace o oznámení).
38
Pokud nebude dále podléhat zjišťovacímu řízení je možné po získání územního souhlasu nebo rozhodnutí a stavebního povolení záměr zrealizovat.
Pokud bude záměr dále podléhat zjišťovacímu řízení musí investor připravit úplné oznámení a zde příslušný úřad rozhodne, zda bude záměr posuzován dle zákona č. 100/2001 Sb., či nikoliv. Zde se příslušný orgán rozhoduje na základě vyjádření dotčených správních úřadů, dotčených samosprávních celků a vyjádření veřejnosti, jenž od nich získal do 20 dnů od zveřejnění informace o oznámení.
-
Pokud je záměr posuzován dle zákona, je postup jednoznačný a postupuje se dle kroků uvedených v zákoně č. 100/2001 Sb.
-
Pokud není záměr posuzován dle zákona je možná realizace záměru po získání územního souhlasu či rozhodnutí a stavebního povolení či kolaudačního souhlasu.
B. Pokud záměr NENÍ podlimitní v tomto případě se dále postupuje dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí) 5) ad. 3) Při vyjadřování dotčených správních orgánů hraje významnou roli orgán ochrany přírody, posuzuje záměr z hlediska důsledku koncepcí a záměrů ze zákona č. 100/2001 Sb., na evropsky významné lokality a ptačí oblasti. Orgán ochrany přírody postupuje dle §45h a § 45i zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny.
39
§ 45h ,,(1) Jakákoliv koncepce nebo záměr (jmenovány v zákoně č. 100/2001 Sb.), který může samostatně nebo ve spojení s jinými významně ovlivnit příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, podléhá hodnocení jeho důsledků na toto území a stav jeho ochrany z uvedených hledisek. To se nevztahuje na plány péče zpracované orgánem ochrany přírody pro toto území.“ ,,(2) Při hodnocení důsledků koncepcí a záměrů podle odstavce 1 se postupuje podle zvláštních právních předpisů o posuzování vlivů na životní prostředí (dle zákona č. 100/2001 Sb.), pokud § 45i nebo § 4 odst. 4 nestanoví jiný postup.“ § 45i ,,(1) Ten, kdo zamýšlí pořídit koncepci nebo uskutečnit záměr uvedený v § 45h odst. 1 (dále jen „předkladatel“), je povinen návrh koncepce nebo záměru předložit orgánu ochrany přírody ke stanovisku, zda může mít samostatně nebo ve spojení s jinými koncepcemi nebo záměry významný vliv na příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti. Orgán ochrany přírody vydá odůvodněné stanovisko do 30 dnů ode dne doručení žádosti.“ Přesný postup posuzování záměru orgánem ochrany přírody je uveden v příloze č. 6.
6) Dokumentace a) Pokud ve výše uvedených krocích bylo zjištěno, že NEEXISTUJÍ připomínky a námitky dotčených správních úřadů a dotčených územních samosprávních celků, není třeba zpracovávat dokumentaci a oznámení je považováno za dokumentaci.
40
b) Pokud ve výše uvedených krocích bylo zjištěno, že EXISTUJÍ připomínky a námitky dotčených správních úřadů a dotčených územních samosprávních celků je třeba dopracovat oznámení tak, aby mohlo nahradit dokumentaci. c) Pokud investor nepředložil oznámení v rozsahu dokumentace jak mu umožňuje zákon v § 6 odst. 5 zákona č. 100/2001 Sb., (pokud se nejedná o záměry v §4 odst. 1, písm. a) ,b) ,c) kde jsou uvedeny záměry a změny záměrů, jenž překračují svou kapacitou záměry uvedené v kategorii I a II, zajistí oznamovatel na základě oznámení, vyjádření k oznámení a závěru zjišťovacího řízení zpracování dokumentace. 7) Příslušný úřad může dojít k závěru, že dokumentace neobsahuje náležitosti dle zákona č. 100/2001 Sb., a tudíž musí být buď přepracována nebo dopracována, je do 10 dnů vrácena oznamovateli k upravení. 8) Po shromáždění všech připomínek a dodatků k dokumentaci úřad zadá zpracování posudku. Funkci kontrolora zajistí posudkář. Ten zde zastává roli znalce, jenž podává příslušnému úřadu (MŽP nebo krajskému úřadu) doporučení ke konečnému stanovisku EIA. 9) Doporučení je veřejně projednáno. Pokud neexistují připomínky k tomuto záměru vydává příslušný úřad nezávazné stanovisko. To je shrnujícím podkladem pro povolovací rozhodnutí o záměru. Stanovisko sice není závazné ovšem při negativním vyjádření příslušného orgánu musí být napravující vlivy k ochraně přírody zakomponovány do tohoto povolovacího rozhodnutí. (Doucha a kol., 2009)
41
6.4. Postup realizace a posuzování FVE dle orgánů ochrany přírody Dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Velmi problematickým úsekem povolovacího procesu umístění fotovoltaických elektráren je posuzování zásahu do krajinného rázu. Do tohoto kroku zasahuje orgán ochrany přírody v připomínkové fázi procesu EIA, tedy po oznámení záměru. Toto hodnocení je pro umisťování FVE zásadní. Právní zakotvení ochrany krajinného rázu je definováno v zákoně č. 114/1992, a to především v §12 tohoto zákona. Orgán ochrany přírody zde pomocí výše uvedeného zákona určuje, kdy je vhodné stavbu umístit a zasáhnout tak do krajinného rázu a kdy nikoliv. Vliv na krajinný ráz orgán ochrany přírody neposuzuje pouze na plochách určených jako zastavěné nebo zastavitelné území pro které je územním nebo regulačním plánem určeno plošné a prostorové uspořádání včetně podmínek ochrany krajinného rázu, které byly předem dohodnuty s orgánem ochrany přírody. Využití území z hlediska vlivu na krajinný ráz se zabývá např. (Dvořák, 2003) nebo (Vorel, 2004). Tato kapitola je dále podrobněji rozebrána v příloze č. 7. Pro komplexnější posouzení vlivu záměru orgánu ochrany přírody na předměty ochrany a celistvost lokalit Natura 2000 slouží tabulka. Sestává z hodnot, jenž určují, jak velký vliv plánovaný záměr na životní prostředí má. Na základě stupnice je určeno, zda záměr je či není vhodné realizovat. Tato tabulka je uvedena v příloze č. 4 a je označena Tab. č. 1. V některých případech, kdy orgán ochrany přírody shledá, že záměr může mít rozsáhlý vliv na životní prostředí, může předložit investorovi povinnost ke zpracování tzv. ,,biologického hodnocení", jenž investor musí zpracovat na vlastní náklady.
42
6.5. Postup realizace a volba umístění FVE dle metodického návodu MŽP Tyto pokyny slouží jako odborný podklad pro vydání závazných stanovisek orgánů ochrany přírody a krajiny v řízeních vedených dle § 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Jedná se o jakýsi postup při hodnocení staveb obnovitelných
zdrojů
tedy
i
fotovoltaických
elektráren
z hlediska
realizace
a umisťování. Výstupem je odborná preventivní studie, která ovšem není pro správní orgán závazná, jedná se spíše o doporučení. (Sklenička, Vorel, 2009) Dle metodických pokynů a návodů ministerstva životního prostředí jsou území z hlediska vhodnosti výstavby FVE rozčleněny na červenou, žlutou a zelenou zónu. Dále jsou pro tyto zóny uvedeny území, jenž do každé z těchto zón spadají. Principem hodnocení je tzv. zónování dle limitů ochrany přírody a krajiny (Doucha a kol., 2009) Přesné zónování krajiny je uvedeno v příloze č. 8.
43
6.6. Postup realizace a volba umístění FVE Dle zákona č.183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Fotovoltaická elektrárna je dle zákona č. 458/2000 Sb. energetického zákona definována: ,,Výrobnou energie
na
elektřinu,
elektřiny energetické zařízení pro přeměnu různých forem zahrnující všechna nezbytná zařízení; výrobna elektřiny
o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 100 MW a více, s možností poskytovat podpůrné služby k zajištění provozu elektrizační soustavy, je zřizována a provozována ve veřejném zájmu.“ FVE jsou považovány za technickou infrastrukturu (podobně jako pozemky, stavby a zařízení k zásobování vodou, odvodnění území, zásobování energiemi, odstraňování odpadů a ropovody). Stavební zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu v § 2 odst. 1 písm. k) definuje pojem veřejné infrastruktura navíc rozšířená o technickou infrastrukturou zřizovaná nebo užívaná ve veřejném zájmu, tedy ,,veřejná technická infrastruktura“ (do této kategorie spadají např.: vodovody, vodojemy, kanalizace, čistírny odpadních vod, trafostanice a energetické vedení). FVE ovšem nespadají do kategorie veřejné technické infrastruktury, protože jsou v energetickém zákoně definovány jako výrobny elektřiny. Proto je nelze umístit např. na nezastavitelnou plochu. Tím pádem jejich přesné určení umístění může být komplikované. Z tohoto důvodu se dále při určování postupuje pouze dle metodického pokynu přesného umístění staveb a zařízení pro výrobu energie z vybraných obnovitelných zdrojů Ministerstva pro místní rozvoj. (Ministerstvo pro místní rozvoj, 2009) FVE dále ovlivňuje charakter nezastavěného území, musí tedy tvořit součást zastavitelné plochy v územním plánu (jako funkční vymezení pro výrobu). Dle § 47 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., může k zadání územního plánu každý uplatnit námitky,
44
či připomínky (dotčené orgány). Tyto mají dále vliv na vymezení plochy. Pro umístění FVE je nutný soulad s platným územním plánem a územní rozhodnutí. (Vocásková, 2010) Při schvalování územního plánu rozhoduje o funkci plochy příslušná samospráva neboli obec. Funkce určená příslušnou obcí ovšem nesmí být v rozporu s požadavky dotčených orgánů. Dotčenými orgány se rozumí orgány územního plánování, stavební úřady a úřady chránící veřejné zájmy dle zvláštních právních předpisů. Pokud obec vlastní regulační plán je nutné zakomponovat fotovoltaickou elektrárnu i do tohoto regulačního plánu. (www.portal.cenia.cz, 2013) Shrnutí: FVE musí splňovat tyto body, aby mohla být umístěna na daném území:
Základem umístění je územní řízení (žadatel + obec + vlastníci sousedních nemovitostí).
Musí být vydáno rozhodnutí o umístění stavby (dle § 79 stavebního zákona).
Nebo musí být vydán územní souhlas (dle § 96 stavebního zákona) - pouze pokud je stavba umístěna v zastavěné nebo zastavitelné ploše.
Místo vydání územního rozhodnutí může stavební úřad uzavřít s žadatelem veřejnoprávní smlouvu (dle § 78 odst. 3 stavebního zákona) - pouze se souhlasem dotčených orgánů.
Pokud nemá obec platný územní plán, lze umístit stavbu pouze na základě vydání územního rozhodnutí nebo veřejnoprávní smlouvy, (a to pouze na pozemky vymezené pro: bydlení, rodinnou rekreaci, stavby občanského vybavení, pro dopravní a technickou infrastrukturu a na veřejných prostranstvích).
Pokud má obec platný územní plán, lze umístit stavbu pouze na pozemku v zastavěném území a zastavitelné ploše pouze v souladu s územním plánem (s územním rozhodnutím nebo veřejnoprávní smlouvou).
Samotná výstavba vyžaduje stavební povolení (nebo veřejnoprávní smlouvu) - na základě stavebního řízení.
45
Pokud je záměr FVE umístit např. na zahradu či pole, je potřeba získat územní rozhodnutí o změně využití území (dle § 80 stavebního zákona).
Užívání FVE vyžaduje kolaudační souhlas.
Podrobnosti přesného postupu při posuzování vhodnosti umístění stavby FVE, včetně potřebných dokumentů jsou uvedeny v příloze č. 9. Dalšími podrobnosti územního plánování se zabývá (Moldan, 2000).
6.7. Postup realizace a volba umístění FVE dle zemědělského půdního fondu Fotovoltaické elektrárny jsou z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu chápány na jednu stranu jako stavby, které skýtají extrémně velký zábor půdy a na druhou stranu však nemusí v souvislosti s jejich stavbou a provozem dojít k plošné skrývce půdy. Půdu lze tedy jednodušeji obnovit oproti u jiných staveb založených na záboru orné půdy. Určující faktory:
rozsah záboru půdy,
zařazení ZPF z hlediska kvality půdy,
vliv záboru na organizaci ZPF na dané ploše. Jelikož je pro ČR orná půda nenahraditelným zdrojem přírodního bohatství
je nutné brát zřetel na možné alternativy umisťování FVE. Přednostně se proto výběr plochy k výstavbě FVE vztahuje k přednostnímu využití brownfields (neboli plocha objektů ve stávajícím zastavěném území), dále využití ploch v zastavitelném území (určeným územním plánem pro výrobu). Umisťování se přiklání spíše k plochám vymezeným jako ovocné sady, zahrady, popřípadě vinice. Rozhodujícími orgány v problematice umisťování nejenom těchto specifických staveb, ale obecně všech obnovitelných zdrojů energie jsou orgány ochrany zemědělského půdního fondu (obecní úřady obce s rozšířenou působností). Umisťování FVE je možné jen s jejich souhlasem.
46
Zásadním krokem k možnosti umístit FVE na zemědělsky obhospodařovanou plochu je odnětí vymezené plochy ze zemědělského půdního fondu. Toto se řídí několika pravidly dle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu.
nutnost co nejmenšího narušení přírodních podmínek (hydrologické a odtokové poměry),
odnětí pouze nejnutnější části ZPF,
po ukončení činnosti provedení kroků k umožnění opětovné rekultivaci dle plánu rekultivace (ten je součástí souhlasu s odnětím).
47
7. POSUZOVÁNÍ FVE NA ÚZEMÍ ČR 7.1. Vliv FVE na životní prostředí Fotovoltaické elektrárny bohužel při posouzení vlivu na životní prostředí skýtají negativní vlivy, jenž převažují nad pozitivními.
zábor půdy
narušení krajinného rázu
riziko přímé a trvalé ztráty části stanoviště druhu, či typu přírodního stanoviště, které jsou předmětem ochrany EVL nebo PO
narušení migrace zvěře oplocením pozemku
změny důležitých ekologických funkcí
redukce diverzity lokality
vysazení nepůvodních druhů dřevin
kontaminace půdního prostředí v prostoru stavby v důsledku případné havárie stavební mechanizace
hluk v průběhu výstavby
znečištění ovzduší a vodního prostředí výstavbou
vibrace v průběhu výstavby
možné šíření expanzních, či invazivních druhů rostlin z důvodu neobhospodařování plochy s vystavěnými panely
únik ropných látek při manipulaci s ropnými látkami při údržbě
požár vzniklý zkratem elektrického zařízení nebo z jiných příčin
pracovní
úrazy
vzniklé
technologickou
nekázní
a
porušením
bezpečnostních předpisů při práci na elektrárně (www.portal.cenia.cz, 2013) Navíc jsou fotovoltaické elektrárny nedořešeny z hlediska ekologické likvidace fotovoltaických článků a dosud není známo, jak se s tímto odpadem naloží a zda výhodné vybudování tak velkého množství elektráren nebude při jejich likvidaci další ránou pro životní prostředí.
48
7.2. Posuzování vlivu na životní prostředí FVE na území ČR Posouzením vlivů na životní prostředí v ČR prošlo od roku 2008 celkem 76 fotovoltaických elektráren. Tyto jsou uvedeny v internetovém informačním systému EIA. Při bližším nastudování jednotlivých záměrů je možné plánované fotovoltaické elektrárny rozdělit na záměry: A) PODLÉHAJÍCÍ ZJIŠŤOVACÍMU ŘÍZENÍ K záměrům podléhajícím zjišťovacímu řízení náleží pouze 7 fotovoltaických elektráren z celkového počtu 76 zaznamenaných v informačním systému EIA v ČR. Jedná se o FVE v Koběřicích u Brna, v Břestu, v Kroměříži - Bílanech, v Uherském Brodě, v Pravčicích, Bojkovicích a v Hulíně. Všechny tyto stavby dosahují rozměrů od 5 do 10 ha. Jejich výstavba je rozsáhlá a z toho důvodu příslušný úřad (krajský úřad) ze zákona a podle hledisek a měřítek uvedených v příloze č. 2 zákona prováděl zjišťovací řízení ve smyslu ustanovení § 7zákona. Jelikož ovšem plánované záměry nedosahují limitních hodnot u 6 ze 7 těchto případů, jedná se o naplnění dikce bodu ,,1.2 Restrukturalizace pozemků v krajině, využívání neobdělávaných pozemků nebo polopřirozených oblastí k intenzivnímu zemědělskému využívání, uvedení zemědělské půdy do klidu na ploše od 10 ha“, kategorie II, přílohy č.1 citovaného zákona. Jsou tedy i přes svůj velký rozsah hodnoceny jako podlimitní, jelikož svou velikostí nedosahují 10 ha. Jediná stavba v Uherském Brodě sice dosahuje limitních hodnot, protože svou rozlohou zaujímá plochu 19 ha, ale připomínky dotčených správních úřadů, samosprávních celků, soukromých organizací a veřejnosti nebyly dostatečně pro příslušný úřad zásadní, a proto rozhodl, že nebude nutné posuzovat tuto stavbu dle zákona č. 100/2001 Sb.
49
Jedna ze 7 staveb je posuzována jako záměr spadající pod § 4 odst.e) zákona č. 100/2001 Sb. Zde jsou předmětem posuzování ,,Stavby, činnosti a technologie, které podle stanoviska orgánu ochrany přírody vydaného podle zvláštního právního předpisu mohou samostatně nebo ve spojení s jinými významně ovlivnit území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti; tyto stavby, činnosti a technologie podléhají posuzování, pokud se tak stanoví ve zjišťovacím řízení“. Tato stavba je tedy důkladně posouzena orgánem ochrany přírody a to na základě rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, jenž nevyloučil vliv na Evropsky významnou lokalitu (Polámanky). U všech 7 záměrů byl nakonec vliv na soustavu Natura 2000 orgánem ochrany přírody na základě § 45i zákona č. 114/1992 Sb. vyloučen. Ke všem záměrům se průběžně vyjadřovaly i jiné dotčené úřady a samosprávní celky, než orgán ochrany přírody, jako je krajská hygienická stanice, městský úřad, různá občanská sdružení, Česká inspekce životního prostředí, Povodí Moravy, apod. Krajský úřad se ve všech záměrech vyrovnal se značným nesouhlasem veřejnosti a s námitkami dotčených orgánů. Nejčastější poznámky se vztahovaly k záboru půdy a vlivu na krajinný ráz. Nikdy ovšem nebyl vliv natolik zásadní, aby byl plánovaný záměr shledán jako nutný k posouzení dle celého procesu zákona č. 100/2001 Sb.. Posuzování našich největších fotovoltaických elektráren tedy skončilo pouze závěrem zjišťovacího řízení a navržením kompenzačních a zmírňujících opatření. U všech záměrů je uvedeno oznámení záměru, vyjádření příslušných dotčených úřadů a samosprávných celků, veřejnosti, posouzení z hlediska vlivu na soustavu Natura 2000 a závěr zjišťovacího řízení včetně návrhu opatření. Tabulka uvádí záměry podléhající zjišťovacímu řízení a jejich zařazení dle přílohy č. 1 zákona č. 100/2001 Sb.
50
ZÁMĚRY PODLÉHAJÍCÍ ZJIŠŤOVACÍMU ŘÍZENÍ §4 1.2. Kraj odst. 1 písm. e Restrukturalizace stavby mající vliv na EVL či ptačí oblast pozemků Jihomoravský 1 Zlínský 6 Celkový součet 7 Zdroj: www.portal.cenia.cz, 2013 + vlastní šetření
Zdroj:www. portal.cenia.cz, 2013 + vlastní šetření B) NEPODLÉHAJÍCÍ ZJIŠŤOVACÍMU ŘÍZENÍ V souladu s ustanoveními § 6 odst. 3 a § 4 odst. 1 písm. d) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí krajský úřad u všech 69 záměrů sdělil, že předložené záměry nepodléhají zjišťovacímu řízení dle výše uvedeného zákona. Důvodem pro tak rychlé ukončení posuzování je malý rozsah stavby. Všechny fotovoltaické
elektrárny uvedené
v
této
tabulce
jmenované
v informačním systému EIA od roku 2008 jsou definovány jako podlimitní. A jejich zařazení do jednotlivých bodů dle přílohy č.1 zákona č. 100/2001 Sb.
51
Kraj Jihočeský Jihomoravský Karlovarský Královehradecký Liberecký Moravskoslezský Olomoucký Pardubický Plzeňský Praha Středočeský Ústecký Vysočina Zlínský Jednotlivý součet Celkový součet
PODLIMITNÍ ZÁMĚRY 3.6 1.2 Nadzemní vedení Restrukturalizace elektrické energie pozemků
1.3 Vodohospodářské úpravy
7
1
25
1 14 2
18
6 1
9
3 42 9 69 Zdroj: www.portal.cenia.cz, 2013 + vlastní šetření
Zdroj: www.portal.cenia.cz, 2013 + vlastní šetření
52
Součástí posuzování podlimitního záměru je oznámení podlimitního záměru. Pokud příslušný úřad obdrží oznámení podlimitního záměru se všemi náležitostmi a uzná, že námitky dalších příslušných orgánů a samosprávných celků nejsou podstatné a zásadní, oznámí oznamovateli záměru, že záměr nebude podléhat zjišťovacímu řízení. (www.portal.cenia.cz, 2013) Žádný z uvedených záměrů nemá významný vliv na soustavu Natura 2000. Toto posuzuje orgán ochrany přírody. Ovšem najdou se i výjimky. Jedním z případů zvláštního postupu posuzování vlivů fotovoltaické elektrárny na životní prostředí dle zákona č. 100/2001 Sb. je záměr realizace FVE v Dětmarovicích. Zde i přes to, že k oznámení nebyla přiložena povinná složka přílohy č. 3a k zákonu č. 100/2001 Sb., a to vyjádření orgánu ochrany přírody, mohl krajský úřad jako orgán ochrany přírody, ve smyslu § 37 odst. 1 správního řádu vydat předmětné stanovisko k danému záměru v uvedeném znění, jelikož záměr nezasahuje do žádné evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti a neovlivní tyto oblasti ani dálkově. Krajský úřad je zde totiž současně také věcně a místně příslušný správní orgán podle § 77a odst. 4 písm. n) zákona o ochraně přírody a krajiny k vydání stanoviska k záměru podle § 45i odst. 1 téhož zákona. (www.portal.cenia.cz, 2013)
7.3. FVE v Uherském Brodě posuzovaná procesem EIA Fotovoltaická elektrárna patří mezi největší na území České republiky. A jak již bylo výše uvedeno jedná se o jedinou fotovoltaickou elektrárnu, která naplňuje jednu z dikcí přílohy č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., a proto není hodnocena jako podlimitní, tudíž by u ní bylo možné postupovat v rámci celého zákona č. 100/2001 Sb. Její velkou výhodou bylo umístění ve schváleném vymezeném území pro průmyslovou zónu v nezastavěné části města Uherský Brod. Tudíž nebyla narušena flóra a fauna v tomto území, jelikož území nebylo nijak zvlášť významné a jednalo se především o ornou půdu (ornice nebude odstraněna, bude pouze uvedena do klidu na dobu 20 let.
53
Navíc se investor zaručil za dodržení bezpečnosti práce, redukci hluku při výstavbě, přesné vytýčení možných podzemních vedení, nakládání s odpady dle vyhlášky MŽP. Jiné ohrožující vlivy nebyly vzaty v potaz (např. vznik vibrací, únik chemikálií, riziko vzniku požáru, znečištění ovzduší ani podpovrchových vod a podobně). Jedinou kritizovatelnou položkou se stalo situování 150 m od evropsky významné lokality - mokřadu. Zde se ale neuvažoval žádný významný negativní vliv na tuto oblast a investor vzal v potaz šetrnější čištění a obsluhu panelů. Jako opatření k prevenci, vyloučení popřípadě kompenzaci nepříznivých vlivů investor uvedl možnost využití volných ploch pod panely pro pěstování bylinných nenáročných rostlin (jetelem) a ozelenění plochy nízkými dřevinami. Po skončení životnosti (min. 30 let) bude tato stavba demontována, ekologicky zlikvidována a plocha zrekultivována. Jedním z přiznaných negativních vlivů bylo oplocení celé stavby, tudíž vliv na pohyb zvěře a chování ptáků. Předpokládaný termín výstavby byl datován na rok 2009 (tedy v době největšího rozmachu fotovoltaik). V připomínkové fázi procesu se posuzování zúčastnili: A) Vydání souhlasného stanoviska bez námitek: o Městský úřad Uherský Brod - Odbor životního prostředí a zemědělství (vodní hospodářství, odpadové hospodářství, zemědělský půdní fond, ochrana přírody a krajiny, správa myslivosti), Odbor stavebního úřadu, Odbor dopravy a starosta města schválili projektovou dokumentaci a vydali souhlasné stanovisko bez zásadních doporučení. Dále se kladně vyjádřil: Hasičský záchranný sbor Zlínského kraje, RWE, Slovácké vodárny a kanalizace, a.s., Krajská hygienická stanice Zlínského kraje.
54
B) Vydání souhlasného stanoviska s připomínkami: o E.ON Česká republika, s.r.o. - souhlasí s činností v ochranném pásmu zařízení distribuční soustavy s dodržením podmínek (neprovádět činnosti, jenž by mohly ohrozit spolehlivost a bezpečnost provozu těchto zařízení nebo ohrozit život, zdraví či majetek osob, umožnit přístup k těmto zařízením, neuskladňovat hořlavé a výbušné látky, dodržení všech podmínek dle norem a platných právních předpisů apod.). o Telefonica Czech Republic, a.s. - souhlasí při dodržení podmínek (respektování
ochranného
pásma,
provedení
průzkumu
technické
infrastruktury - vnějších i vnitřních vedení sítě, respektovaní výšky vedení nad zemí, oznámení poškození a odcizení vedení poruchové službě). o Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj se sídlem v Brně - vrátil předmětný materiál bez vyjádření z důvodu chybějící části dokumentace o inspekci práce. C) Nesouhlasné stanovisko nebylo vydáno žádným dotčeným správním úřadem, dotčeným územním samosprávním celkem, soukromou organizací ani veřejností. Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství na základě tohoto rozhodl, že výstavba fotovoltaické elektrárny v Uherském Brodě nebude dále posuzována dle zákona č. 100/2001 Sb. Fotovoltaická elektrárna tohoto typu splňuje požadavky na výstavbu z hlediska minimálního negativního vlivu na životní prostředí. A to jedině díky tomu, že je umístěna na území předem vymezeném jako průmyslová zóna. Doposud byly pozemky využívány jako půda k pěstování nenáročných zemědělských plodin (vzhledem k III. třídě ochrany zemědělské půdy). Zábor půdy je dočasný a samotná stavba nemá výrazný vliv na své okolí. V přilehlých územích se nachází jedna evropsky významná lokalita Mokřad u Slováckých strojíren, kde byl ovšem orgánem ochrany přírody vyloučen vliv na tuto významnou oblast. Dalo by se tedy říci, že se jedná o ukázkovou plochu k umístění FVE.
55
7.4. Srovnání FVE s větrnými elektrárnami Zákon č. 100/2001 Sb. definuje, že větrné elektrárny s celkovým instalovaným výkonem vyšším než 500 kWe nebo s výškou stojanu přesahující 35 metrů vždy podléhají posouzení vlivů na životní prostředí a musí projít první fází – zjišťovacím řízením. Na základě jeho výsledků pak i dalšími fázemi. Menší větrné elektrárny jsou v režimu tzv. podlimitního záměru – úřad stanoví, zda je třeba posoudit vliv. Proces EIA je u definovaných záměrů nezbytnou podmínkou k vydání rozhodnutí o umístění stavby, přestože její závěry nejsou závazné. Při srovnávání fotovoltaických elektráren s větrnými je zde patrný velký rozdíl v posuzování. Na rozdíl od fotovoltaických elektráren jenž v ČR postupují při posuzování EIA pouze do bodu zjišťovací řízení nebo jsou hodnoceny jako podlimitní, jsou větrné elektrárny posuzovány mnohem komplexněji. Vezmeme-li v potaz podobnost záměrů v ohledu záboru půdy, je posuzování těchto staveb mnohem přísnější. Při celkovém počtu 194 posouzených větrných elektráren zaznamenaných v informačním systému EIA od roku 2002, bylo celým procesem EIA dle zákona č. 100/2001 Sb. posouzeno 62 záměrů, jenž získaly určité stanovisko (souhlasné 42, nesouhlasné 20). Závěrem zjišťovacího řízení bylo ukončeno 55 záměrů a záměrů nepodléhajících dalšímu posuzování bylo 52. Zbylé stavby byly ukončeny z jiných důvodů již ve fázi dokumentace nebo veřejného projednání.
56
Srovnání fotovoltaických a větrných elektráren v IS EIA (2002-2013) dle krajů Kraj Jihočeský Jihomoravský Karlovarský Královehradecký Liberecký Moravskoslezský Olomoucký Pardubický Plzeňský Praha Středočeský Ústecký Vysočina Zlínský Součet
Fotovoltaické elektrárny 0 1 7 0 0 26 0 0 1 0 29 3 0 9 76
Větrné elektrárny 3 30 22 8 7 21 27 18 12 0 6 17 18 5 194
Zdroj:www. portal.cenia.cz, 2013 + vlastní šetření
Zdroj:www. portal.cenia.cz, 2013 + vlastní šetření
57
8. DISKUZE 8.1. Obecně k posuzování EIA a SEA Systém EIA i SEA jsou celkově dobře propracované procesy k posuzování vlivů na životní prostředí. Jejich průběh je jasně daný a komplexní. Přispění těchto procesů ke zlepšení životního prostředí, k zamezení degradace krajiny a vzniku rizik pro živočichy, rostliny, půdu, vodu, ovzduší a veřejné zdraví je velmi významné. Jeho velkou výhodou je propojení posuzování s ostatními orgány a samosprávnými celky, jenž se zamýšlené záměry týkají. Ty mají možnost vyjádřit se k danému problému, vznést námitky a navrhnout podmínky omezení, kompenzace či nápravy podkladů, jenž jsou v rozporu s náplní posudku daného úřadu či celku. Přispění veřejnosti k procesům je taktéž zásadní. Dle mého názoru je ovšem informovanost obyvatelstva z hlediska posuzování nedostatečná. Možnost vyjádřit se k výstavbám v dané obci jistě není známa ani většině obyvatel a jejich možnost zasáhnout do posuzování je tedy omezená. Z jistého hlediska je to sice problém samotných obyvatel, kteří nesledují úřední desku obce, ovšem větší osvěta by obyvatelům České republiky mohla pomoci více se orientovat v této problematice a tím pádem více ovlivnit vzhled a přírodní poměry své obce. Dle mého názoru je také velká škoda, že konečné stanovisko navržené příslušným úřadem je nezávazné. Je totiž pouze jakýmsi doporučením. Sice obsah stanoviska musí být brán v potaz a navržené kompenzace uvedené ve stanovisku dodrženy, ovšem toto stanovisko se stává pouze odborným podkladem pro další řízení, nejčastěji územní řízení a stavební řízení. Je tedy možné, že i přes zjištěné možné negativní vlivy na životní prostředí deklarované odborníky při posuzování, může být záměr zrealizován. Řešením by byla právní úprava nezávazného stanoviska na závazné, tím by se předešlo možným korupčním vlivům. Kromě výše uvedených nedostatků je také nutná kritika informačního internetového systému EIA. Dohledávání je složité a je nutné vyzkoušet několik variant možných názvů při zjišťování podobností v rámci stejných projektů.
58
8.2. Problematika posuzování FVE na území ČR Při posuzování fotovoltaických elektráren bylo zjištěno, že zrealizované záměry nejsou přesně definovány v příloze č. 1, kategorie I zákona č. 100/2001 Sb., neboli záměry, jenž vždy podléhají posouzení a jejich definice v příloze č. 1 kategorie II není přesná, narozdíl od jiných záměrů jako jsou např. vodní a větrné elektrárny. Navíc všechny záměry spadají do podlimitních, tudíž jejich možnost schválení je ještě jednodušší. Všechny záměry uvedené v informačním systému EIA od roku 2008 byly posuzovány pouze zjišťovacím řízením, kdy každá z těchto staveb nabyla kladného stanoviska a byla později zrealizována. Příslušný úřad tedy nikdy nenavrhnul posuzování dle celého zákona č. 100/2001 Sb., vždy byly ve zjišťovacím řízení uvažovány námitky příslušných orgánů, samosprávních celků a veřejnosti a příslušný úřad se se všemi námitkami vyrovnal i přes velký rozsah staveb. Je tedy na zvážení, zda by pozměnění zákona z hlediska především velkých fotovoltaických elektráren (cca nad 10 ha) nebylo ku prospěchu zmírnění rozmachu těchto staveb a nevedlo ke zlepšení právní ochrany životního prostředí pro stavby podobného typu do budoucnosti. Inovace nových projektů jde kupředu a při vyvinutí podobného zařízení např. na získávání elektřiny z obnovitelných zdrojů, jenž zabírá rozsáhlou plochu by zpřísnění zákona č. 100/2001 Sb., mohlo zredukovat počet zrealizovaných záměrů. I přes ne tak zásadní vlivy na životní prostředí ve srovnání s ostatními mnohem zásadnějšími projekty, jako je např. stavba dálnic, jaderných elektráren a podobně je stále zábor 10 ha a více plochy vcelku rozsáhlá stavba, která by neměla zůstat bez povšimnutí a její realizace a posouzení dle EIA by nemělo být tak jednoduché. Bylo by možné doplnit fotovoltaické elektrárny přímo do přílohy č. 1, kategorie I zákona č. 100/2001 Sb., tedy do kategorie záměrů, jenž vždy podléhají posouzení. Výkon v této fázi posuzování nehraje velkou roli, ale omezení do této přílohy by mohlo být plošné a to např. od 5 ha rozlohy zamýšlené fotovoltaické elektrárny.
59
Součástí práce je dále porovnání fotovoltaických elektráren s elektrárnami větrnými. Zde jsou patrné velké odchylky v posuzování i ve vyhodnocení jednotlivých záměrů. Rozdílný je jak počet posouzených záměrů, tak stav ukončení posuzování EIA. Zatímco větrných elektráren bylo posouzeno procesem EIA celkem 194 z celkového počtu 65 ,,větrných farem“, kde na jeden solární park může připadat až 30 větrných elektráren. Z nich 62 větrných elektráren dospělo do konečného stádia EIA, tedy k vydání stanoviska. Fotovoltaických elektráren bylo posouzeno pouze 76 z celkového počtu zhruba 20 000 (celkový součet FVE i o malém instalovaném výkonu) a jen malé množství dospělo do fáze zjišťovacího řízení, kde bylo rozhodnuto, že nadále nebudou posuzovány dle zákona č. 100/2001 Sb. Naprostá většina byla určena jako podlimitní, a to i díky nepřesnému definování těchto záměrů v příloze č. 1 zákona č. 100/2001 Sb.. Radikálním řešením pro umisťování FVE by mohlo být úplné zakázání výstavby těchto staveb na volnou plochu. Při tak obrovském počtu fotovoltaických elektráren dochází k degradaci krajinného rázu a z estetického hlediska jsou velmi nevhodné. Možností by tedy mohla být jejich instalace pouze na střechy domů či velkých hal a obchodních domů, tím by se značně usnadnily komplikace s posuzováním EIA a příroda by si zachovala svůj neporušený vzhled.
60
9. ZÁVĚR V teoretické části práce je podrobně rozpracován proces EIA a SEA jeho náležitosti, průběh posuzování a postup v rámci připomínkového řízení příslušných orgánů, samosprávných celků a veřejnosti. Velká část teoretického zhodnocení jevěnována legislativě související s procesem EIA a doplňující legislativě obnovitelných zdrojů, která je s tímto posuzováním také propojena. Praktická část je věnována především fotovoltaickým elektrárnám, jelikož se jedná o jedny z nejproblematičtějších záměrů posuzovaných procesem EIA, co se úplnosti zákona a hodnocení příslušných orgánů a samosprávních celků týče. Je zde jednoduše popsána
struktura fotovoltaických elektráren a jejich stručný
historický vývoj. Dále především přesný postup posuzování těchto staveb procesem EIA a vstup do připomínkové fáze především orgánu přírody a náležitosti posuzování stavebním zákonem. Pravomoci a jednotlivé kroky při hodnocení a možnost zásahu do plánovaného záměru je blíže rozepsána a doplněna zákonnými podklady. Navíc je praktická část doplněna o postupy Ministerstva životního prostředí, jimiž se řídí především orgán ochrany přírody mající ve fázi posouzení FVE největší význam. Posuzování je v praktické části zaměřeno také na negativní vlivy fotovoltaických elektráren na životní prostředí. Dále je zde výčet zrealizovaných záměrů uvedených v informačním systému EIA od roku 2008 a jejich vzájemné posouzení a srovnání mezi sebou. A jelikož při zhodnocení všech těchto záměrů na území ČR byla objevena jediná fotovoltaická elektrárna, jenž není podlimitní, je jedna z kapitol věnována popisu této zrealizované stavby. Další nedostatek nacházím ve srovnání fotovoltaických elektráren s elektrárnami větrnými. Větrné elektrárny jsou jasně definovány v příloze 1 zákona č. 100/2001 Sb., jenž usnadňuje jejich posouzení. Navíc je jejich posouzení komplexní a přísnější. Při celém posuzování byly zjištěny konkrétní problémy posuzování vlivu na životní prostředí, jenž by bylo možné v podobných procesech eliminovat, či je doplnit o právní kroky, které by mohly zamezit nesrovnalostem při posuzování podobných staveb jako jsou fotovoltaické elektrárny.
61
10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Knižní zdroje: BAJER, T. a kol.. Analýza zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí) k zajištění jeho implementace do praxe. In Příloha EIA posuzování vlivů na životní prostředí. Praha: MŽP, 2002 čís.2.
CANTER, Larry W. Environmental impact assessment. 2nd ed. New York: McGrawHill, c1996, xx, 660 p. ISBN 00-700-9767-4. ČSN ISO 690. Informace a dokumentace - Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011, 40 s. Třídící znak 01 0197. DOUCHA, Pavel a kol. Obnovitelné zdroje energie: povolovací proces. Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2009. ISBN 978-80-7212-521-0. DVOŘÁK, Libor. Oznámení a zjišťovací řízení. In EIA – IPPC – SEA. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2010. s. 16-18. ISSN 1801-6901. DVOŘÁK, Libor. Posuzování vlivů na životní prostředí a aspekty krajinného rázu při tomto řízení. In: VOREL, Ivan (ed.) et al.. Hodnocení navrhovaných staveb a využití území z hlediska zásahu do krajinného rázu. Praha 2003. MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ. ÚSTAV ÚZEMNÍHO ROZVOJE. Stavby a zařízení pro výrobu energie z vybraných obnovitelných zdrojů: metodický pokyn k jejich umisťování. Ministerstvo pro místní rozvoj, 2008. MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ. ÚSTAV ÚZEMNÍHO ROZVOJE. Fotovoltaika: metodická pomůcka ministerstva pro místní rozvoj k umisťování, povolování a užívání fotovoltaických staveb a zařízení. Ministerstvo pro místní rozvoj, 2009.
62
MOLDAN, Bedřich. Indikátory trvale udržitelného rozvoje. 1.vyd. Praha: Centrum pro otázky životního prostředí, 2000, 87 s. ISBN 80-238-6357-6. MURTINGER, Karel, Jiří BERANOVSKÝ a Milan TOMEŠ. Fotovoltaika, elektřina ze slunce. 2. vyd. Brno: ERA, 2008, vii, 80 s. ISBN 978-80-7366-133-5. OBLUK, Václav. EIA rukověť oznamovatele záměru: správný postup oznamovatele záměru při přípravě investičního záměru v procesu posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví. Ministerstvo životního prostředí, 2011. QUASCHNING, Volker. Obnovitelné zdroje energií. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 296 s. Stavitel. ISBN 978-80-247-3250-3. ŘÍHA, Josef. Hodnocení vlivu investic na životní prostředí: vícekriteriální analýza a EIA. 1.vyd. Praha: Academia, 1995, 348 s. ISBN 80-200-0242-1. ŘÍHA, Josef. Životní prostředí 60: vliv investic na životní prostředí - proces EIA. 4. přepr. vyd. Praha: ČVUT, 2000. ISBN 80-010-2131-9. SKLENIČKA, Petr a Ivan VOREL. Věštník ministerstva životního prostředí: metodické pokyny a návody. Ministerstvo životního prostředí, 2009. VOREL, Ivan. Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny území využití území na krajinný ráz: ve smyslu § 12 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (metoda prostorové a charakterové diferenciace území). Praha: Naděžda Skleničková, 2004, 22 s. ISBN 80-903-2063-5.
63
Legislativa: Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění zákona č. 93/2004 Sb., zákona č. 163/2006 Sb. a zákona č. 186/2006 Sb. Zákon č.114/1992 Sb. České národní rady o ochraně přírody a krajiny Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění zákona ve znění zákona č. 68/2007 Sb., zákona č. 191/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 345/2009 Sb., zákona č. 379/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 424/2010 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 142/2012 Sb. a zákona č. 167/2012 Sb. a zákona č. 350/2012 Sb. Zákon č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) Zákon č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů VOCÁSKOVÁ, L., 2010. Metodická sdělení MMR: fotovoltaická elektrárna, [online]. 22. 6. 2010 [vid 2013-02-19]. Dostupné z: http://www.mmr.cz/getmedia/e7cdd64d8223-4bcd-9004-9251aae9d4ce/fotovoltaika.pdf Elektronické zdroje: AEL SOLAR. Postup při pořízení fotovoltaické elektrárny. In: Stavíme solární elektrárny na klíč [online]. AEL Communications ČR, [vid. 2013-02-02]. Dostupné z: http://www.aelsolar.cz/jak-postupovat.html CENIA, ČESKÁ INFORMAČNÍ AGENTURA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. Záměry na území ČR. In: Informační systém EIA [online]. CENIA, česká informační agentura životního prostředí, [vid. 2012-05-17]. Dostupné z: http://portal.cenia.cz/eiasea/view/eia100_cr (http://portal.cenia.cz/eiasea/download/EIA_MSK2188P_textSdeleni_1.rtf?uuid=) (http://portal.cenia.cz/eiasea/download/EIA_JHM822_vyhodnoceniNaturaOznameni_1. pdf?uuid=)
64
ENERGETICKÝ REGULAČNÍ ÚŘAD. Vyhlášky ERÚ k zákonu č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. In: Energetický regulační úřad [online]. 12.04.2013 [vid. 2013-01-08]. Dostupné z: http://www.eru.cz/dias-browse_articles.php?parentId=91&offset=10 STUCHLÍK, Jan. Solární boom pokračoval, počet fotovoltaik vzrostl o dvě třetiny. In: Mladá fronta: E15.cz zprávy [online]. 5.2.2013 [vid. 2013-03-15]. Dostupné z: http://zpravy.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/solarni-boom-pokracoval-pocetfotovoltaik-vzrostl-o-dve-tretiny-954184 KOPÁČKOVÁ, Dagmar. Ústavní soud rozhodl - zdanění fotovoltaiky platí. In: tzbinfo: stavebnictví, úspory energií, technická zařízení budov [online]. © Copyright Topinfo s.r.o., 16.5.2012 [vid. 2013-02-02]. Dostupné z: oze.tzb-info.cz/fotovoltaika/8601ustavni-soud-rozhodl-zdaneni-fotovoltaiky-plati MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Prvky procesu EIA. In: Proces EIA - online učebnice [online]. Redakční systém Framepublic, 2010 [vid. 2013-01-12]. Dostupné z: http://ucebnice-eia.zf.mendelu.cz/nastroje-eia-a-sea MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Vývoj posuzování vlivů na životní prostředí. In: Proces EIA - online učebnice [online]. Redakční systém Framepublic, 2010 [vid. 2013-01-12]. Dostupné z: http://ucebnice-eia.zf.mendelu.cz/historie-eia-a-sea PONCAROVÁ, Jana. 5 změn ve fotovoltaice aneb solární elektrárny 2011. In: nazeleno.cz: Chytrá řešení pro každého [online]. xBizon, s.r.o. 18.11.2010 [201303-17].
Dostupné
z:
http://www.nazeleno.cz/energie/fotovoltaika-1/5-zmen-ve-
fotovotaice-aneb-solarni-elektrarny-2011.aspx
65
11. SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK EIA - Environmental Impact Assessment EVL - Ekologicky významná lokalita FVE - fotovoltaická elektrárna MMR - Ministerstvo pro místní rozvoj MŽP - Ministerstvo životního prostředí PO - Ptačí oblasti SEA - Strategic Environmental Assessment ZPF - Zemědělský půdní fond
66
12. PŘÍLOHY 12.1.
Seznam příloh
Příloha č. 1 - Vyhlášky k zákonu č. 458/2000 Sb. Příloha č. 2 - Vyhlášky k zákonu č. 165/2012 Sb. Příloha č. 3 - Rozdělení kategorií dle typů záměrů Příloha č. 4 - Předměty posuzování SEA Příloha č. 5 - Konstrukce fotovoltaických elektráren Příloha č. 6 - Postup orgánu ochrany přírody při posuzování záměrů Příloha č. 7 - Postup a realizace FVE dle orgánů ochrany přírody Příloha č. 8 - Postup, realizace a volba umístění FVE dle metodického návodu MŽP Příloha č. 9 - Postup, realizace a volba umístění FVE dle stavebního zákona Příloha č. 10 - Fotodokumentace
67
PŘÍLOHA Č. 1 VYHLÁŠKY K ZÁKONU Č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) Energetický regulační Sb., ve vyhláškách
(zde
úřad
dále
jsou
upřesňuje
uvedeny
náležitosti
vyhlášky
zákona
související
č.
458/2000
s fotovoltaickými
elektrárnami):
-
Vyhláška č. 59/2012 Sb., o regulačním výkaznictví - Sbírka zákonů, částka 23, ze dne 2. března 2012.
-
Vyhláška č. 30/2012 Sb., o náležitostech žádostí o schválení jmenování, volby, jiného ustanovení do funkce a odvolání orgánů nezávislého provozovatele přepravní soustavy, Sbírka zákonů, částka 11, rozeslána dne 26. ledna 2012.
-
Vyhláška č. 210/2011 Sb., o rozsahu, náležitostech a termínech vyúčtování dodávek elektřiny, plynu nebo tepelné energie a souvisejících služeb, Sbírka zákonů - částka 74, rozeslaná dne 19. července 2011.
-
Vyhláška č. 401/2010 Sb., o obsahových náležitostech Pravidel provozování přenosové
soustavy,
Pravidel
provozování
distribuční
soustavy,
Řádu
provozovatele přepravní soustavy, Řádu provozovatele distribuční soustavy, Řádu provozovatele podzemního zásobníku plynu a obchodních podmínek operátora trhu, Sbírka zákonů - částka 143, rozeslaná dne 27. prosince 2010.
-
Vyhláška č. 140/2009 Sb., o způsobu regulace cen v energetických odvětvích a postupech pro regulaci cen, ve znění pozdějších předpisů.
-
Vyhláška č. 280/2007 Sb., o provedení ustanovení energetického zákona o Energetickém regulačním fondu a povinnosti nad rámec licence - Sbírka zákonů, částka 91, ze dne 7. 11. 2007.
68
-
Vyhláška č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, ve znění pozdějších předpisů.
-
Vyhláška č. 541/2005 Sb., o Pravidlech trhu s elektřinou, zásadách tvorby cen za činnosti operátora trhu s elektřinou a provedení některých dalších ustanovení energetického zákona, ve znění vyhlášky č. 438/2012 Sb.
-
Vyhláška č. 540/2005 Sb., o kvalitě dodávek elektřiny a souvisejících služeb v elektroenergetice, ve znění vyhlášky č. 41/2010 Sb.
-
Vyhláška č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích, ve znění pozdějších předpisů. (www.eru.cz, 2013)
69
PŘÍLOHA Č. 2 VYHLÁŠKY K ZÁKONU Č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů
vyhláška č. 346/2012 Sb., o termínech a postupech výběru formy podpory, postupech registrace podpor operátorů trhu, termínech a postupech výběru a změn režimů zeleného bonusu na elektřinu a termínu nabídnutí elektřiny povinně vykupujícímu (registrační vyhláška).
vyhláška č. 347/2012 Sb., kterou se stanoví technicko-ekonomické parametry obnovitelných zdrojů pro výrobu elektřiny a doba životnosti výroben elektřiny z podporovaných zdrojů.
vyhláška č.439/2012 Sb., o stanovení způsobu a termínů účtování a hrazení složky ceny za přenos elektřiny, přepravu plynu, distribuci elektřiny a plynu a krytí nákladů spojených s podporou elektřiny, decentrální výroby elektřiny a biometanu
a
provedení
některých
dalších
ustanoveních
zákona
o podporovaných zdrojích energie (vyhláška o zúčtování). (www.eru.cz, 2013)
70
PŘÍLOHA Č. 3 ROZDĚLENÍ KATEGORIÍ DLE TYPŮ ZÁMĚRŮ 1. Povinné (obligatorní) - jedná se o záměry jenž jsou posuzovány vždy v celém procesu posuzování a vždy je k nim vydání stanovisko. Jedná se o:
-
záměry uvedené v příloze č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb., kategorii I,
-
změny výše uvedených záměrů, pokud tato změna dosáhla svou kapacitou nebo rozsahem limitní hodnoty.
2. Výběrové (fakultativní) - záměry posuzované v celém procesu posuzování pouze pokud o tom rozhodne zjišťovací řízení podle § 7 zákona č. 100/2001 Sb. Jedná se o:
-
záměry uvedené v příloze č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb., kategorii II,
-
změny záměrů uvedené v příloze č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb., kategorii I i II, pokud má být zvýšena kapacita a rozsah záměru nebo pokud se významně mění jejich technologie, řízení provozu nebo způsob užívání.
-
záměry uvedené v příloze 1 k zákonu č. 100/2001 Sb., jenž nedosahují příslušných limitních hodnot, jedná se o tzv. podlimitní záměry. Zde příslušný úřad nejdříve stanoví, zda budou podléhat zjišťovacímu řízení.
-
stavby, činnosti a technologie, které podle stanoviska orgánu ochrany přírody mohou samostatně nebo ve spojení s jinými mít významný vliv na území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti soustavy Natura 2000. Tyto stavby, činnosti a technologie nejsou součástí přílohy č. 1 k zákonu 100/2001 Sb. Nejsou zde uvedeny jako záměry záměrně. Jelikož záměr, který může mít vliv na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast soustavy Natura 2000 musí být předložen orgánu ochrany přírody k posouzení. Dále se postupuje v posuzování dle zákona č. 100/2001 Sb. (Obluk, 2011) 71
PŘÍLOHA Č. 4 PŘEDMĚTY POSUZOVÁNÍ SEA: Celý proces SEA je detailně popsán v § 10a až § 10j zákona č. 100/2001 Sb. Dle § 10a jsou předmětem posuzování. a. Posuzování podléhají VŽDY, pokud je území tvořeno územním obvodem více než jedné obce
koncepce, jenž stanoví rámec pro budoucí povolení záměrů definovaných v příloze č. 1, tyto koncepce jsou zpracovány pro jednotlivé oblasti hospodaření a ochrany přírody
koncepce, jenž vyžadují povolení zvláštního právního předpisu
koncepce spolufinancované Evropskými fondy
b. Posuzování podléhají pokud je území tvořeno územním obvodem pouze jedné obce – pouze pokud je tak stanoveno ve zjišťovacím řízení.
jedná se o tytéž koncepce jmenované v bodě a.
c. Změny výše uvedených koncepcí – pokud se tak stanoví ve zjišťovacím řízení. d. NIKDY nepodléhají posuzování (tedy předmětem posuzování nejsou)
koncepce zpracované pouze pro obranu státu
finanční a rozpočtové koncepce
koncepce vypracované pro případ mimořádné události, při možném vážném ohrožení životního prostředí, zdraví, bezpečnosti a majetku. (Zákon č. 100/2001 Sb.)
regulační plány
materiály legislativní povahy (zákony a prováděcí právní předpisy) (www.ucebnice-eia.zf.mendelu.cz)
72
PŘÍLOHA Č. 5 KONSTRUKCE FOTOVOLTAICKÝCH ELEKTRÁREN
Typy fotovoltaických systémů Zpravidla se solární fotovoltaické systémy rozdělují do dvou hlavních skupin: 1.1.1. Systémy připojené k elektrické rozvodné síti - tyto dodávají elektrickou energii do sítě (v angličtině se pro ně používá zkratka ,,Grid-on“ nebo ,,On grid“). (Murtinger, Beranovský, Tomeš, 2008)
-
Zde se jedná o stavby, kde je potřeba více modulů a je nutné doplnit je měničem. Patří mezi ně fotovoltaické elektrárny a střešní fotovoltaické systémy. (Quaschning, 2010)
1.1.2. Systémy nepřipojené k elektrické rozvodné síti (v angličtině se pro ně používá zkratka ,,Grid-off“ nebo ,,Of-grid“). (Murtinger, Beranovský, Tomeš, 2008)
-
Jedná se o tzv. ostrovní systémy využívané například pro drobné, malé aplikace, jako jsou kalkulačky, náramkové hodinky, nebo pro místa kam by bylo příliš drahé přivést kabely elektřinu. (Quaschning, 2010)
1.1.3. Kombinace obou systémů (tzv. ostrovní systémy – ty mohou podle potřeby dodávat elektřinu do sítě nebo pracovat nezávisle). (Murtinger, Beranovský, Tomeš, 2008)
73
Základní komponenty fotovoltaického systému
Fotovoltaické panely
Měniče (mění stejnosměrný proud z fotovoltaických panelů na běžné síťové napětí)
Regulátory dobíjení (přístroje pro akumulaci energie)
Baterie
Konstrukce pro instalaci panelů
Rozvody elektřiny
Elektrické přístroje a zařízení (Smrž, 2009)
Základním typem fotovoltaických článků jsou křemíkové monokrystalické články. Postupným vývojem se články modernizují a zdokonalují. Novější obnovou křemíkových článků jsou fotovoltaické články z amorfního křemíku, jejichž výroba je levnější, tudíž je možné u velkosériové výroby ušetřit značné množství peněz. Vývoj nových typů fotovoltaických článků ovšem probíhá stále a to hlavně za účelem nahrazení drahého křemíku. Nové trendy začínají experimentovat s chemickými látkami a vytvářejí články např. z arsenidu galitého, diselenidu mědi a india, teluridu kadmia apod. Rychlý vývoj levnějších variant řešení vede k rychlé expanzi fotovoltaických článků do světa. (Murtinger, Beranovský, Tomeš, 2008) Spojení a zapouzdření fotovoltaických článků do série se nazývá fotovoltaický panel nebo modul. Na povrch tohoto panelu se pokládá kalené sklo s pevným hliníkovým rámem. Modernější verze kaleného skla jsou obohaceny o antireflexní vrstvu. Na zadní stranu článku se používá buďto taktéž sklo nebo fólie (Tedlarnepropouští vlhko ani UV záření). Celý panel je zasazen do pevného rámu, jenž slouží jako ochrana před mechanickým poškozením, větrem, sněhem a podobně. (Murtinger, Beranovský, Tomeš, 2008)
74
Typy fotovoltaických elektráren a) Parabolické žlabové elektrárny Jedná se o zrcadla tvarovaná do tvaru žlabu, jenž se otáčení po své ose za sluncem. Využívají trubice se speciálním olejem umístěné nad těmito žlaby, dále probíhají oběhem na principu parní turbíny. b) Solární věžové elektrárny Princip této elektrárny spočívá v natočení stovek až tisíců zrcadel do jednoho ohniska (tzv. přijímače) na věži. Zrcadla se přitom natáčí dle pohybu slunce. c) Solární elektrárny s diskovým koncentrátorem Zrcadla ve tvaru talíře směřují sluneční energii do ohniska, kde se taktéž nachází přijímač. d) Komínové solární elektrárny Jako jediné nepracují na principu soustředění slunečního světla do jednoho bodu. Nekoncentruje tedy sluneční světlo. Pracuje na principu ohřívání vzduchu. Kolem komínu jsou pravidelně do kruhu rozprostřeny kolektorové panely, jenž se teplem mírně zvedají a slunce ohřívá vzduch pod kolektorovou střechou, ten poté rychle stoupá komínem s turbínami. e) Koncentrátorové fotovoltaické elektrárny Zmenšená plocha fotovoltaických článků navrstvená na sebe zvyšuje koncentraci slunečního záření. (Quaschning, 2010) Pro zefektivnění účinnosti panelů je použito velké množství vylepšení. Jedná se např. o:
Průhledné kontakty
Oboustranné panely (v případě, že se modul nachází na bílé či stříbrné střeše)
Natáčení modulů za sluncem (na pohyblivém stojanu)
75
Koncentrátory (zrcadlové nebo čočkové zrcadla, umístěné u panelu, jenž odrážejí sluneční záření na panel a tudíž zvyšují účinnost slunečního záření) (Murtinger, Beranovský, Tomeš, 2008
Technologie fungování fotovoltaických elektráren Část proudu ze solárních systémů je možné spotřebovat přímo. Pokud fotovoltaický systém vyrobí nadmíru proudu než je potřeba, odvádí přebytečný proud přímo do distribuční sítě. A naopak, pokud výkon FVE nedostačuje k pokrytí vlastní potřeby elektrického proudu, bere si ji z distribuční síti. Aby bylo jasné, zda byl proud odebírán či dodáván do distribuční sítě, jsou na každém zařízení nainstalovány oddělené měřiče. Ty zajišťují výpočet rozdílné taxy při zúčtování. (Murtinger, Beranovský, Tomeš, 2008)
76
PŘÍLOHA Č. 6 POSTUP ORGÁNU OCHRANY PŘÍRODY PŘI POSUZOVÁNÍ ZÁMĚRU Posouzení záměru z hlediska vyloučení či nevyloučení vlivu na
evropsky
významnou lokalitu nebo ptačí oblast soustavy Natura 2000 může provádět pouze fyzická osoba, jenž je držitelem autorizace. Tuto autorizaci uděluje Ministerstvo životního prostředí. 1. Vliv koncepce na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast soustavy Natura 2000 JE orgánem ochrany přírody vyloučen:
Takto orgán ochrany přírody učiní, pokud usoudí, že taková koncepce nebo záměr nebude mít významný negativní vliv na příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti.
2. Vliv koncepce na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast soustavy Natura 2000 NENÍ orgánem ochrany přírody vyloučen:
Stává se tento záměr předmětem posouzení dle §45 h a zákona č. 100/2001 Sb.
V tomto případě může orgán ochrany přírody plánovaný záměr nebo koncepci schválit pouze, jeli stanovisko posudku zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí kladné. Tudíž orgán ochrany přírody zde vždy vyžaduje celé posouzení dle tohoto zákona, tedy EIA či SEA.
3. Vliv koncepce na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast soustavy Natura 2000 je zřejmý a je NEGATIVNÍ:
77
Tady se postupuje dle § 45i odst. 9 zákona č. 114/1992 Sb., kde je uvedeno, že: ,,Je možné schválit variantu s nejmenším možným negativním vlivem, a to pouze z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu a až po uložení a zajištění kompenzačních opatření nezbytných pro zajištění celkové soudržnosti soustavy ptačích oblastí a evropsky významných lokalit podle odstavce 11. ,,Kompenzačními opatřeními pro účely záměru se rozumí vytvoření podmínek pro zachování nebo zlepšení záměrem ovlivněných předmětů ochrany ve stejné lokalitě nebo nahrazení lokality jinou lokalitou v obdobném rozsahu a kvalitě.“ a tyto zajistí orgán ochrany přírody.
4. Vliv koncepce na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast soustavy Natura 2000 je zřejmý a je negativní pro PRIORITNÍ TYPY STANOVIŠŤ nebo pro stanoviště s PRIORITNÍMI DRUHY:
dle § 45i odst. 9 zákona č. 114/1992 Sb.: ,,lze koncepci nebo záměr schválit jen z důvodů týkajících se veřejného zdraví, veřejné bezpečnosti nebo příznivých důsledků nesporného významu pro životní prostředí. Jiné naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu mohou být důvodem ke schválení jen v souladu se stanoviskem Komise.“
78
PŘÍLOHA Č. 7 POSTUP A REALIZECE FVE DLE ORGÁNŮ OCHRANY PŘÍRODY
Dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Právní zakotvení ochrany krajinného rázu je zakotveno v zákoně č. 114/1992 Sb., a to především v §12 tohoto zákona. Krajinný ráz je zde definován: ,,(1) Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině.“ Dle § 12 odst.2 zákona č. 114/1992 Sb., je k povolování a umísťování staveb, jenž by mohly měnit krajinný ráz nutný souhlas orgánu ochrany přírody.
-
Hodnocení vlivu na krajinný ráz probíhá pokud:
Stavba splňuje podmínky dané §18 odst. 5, § 188a zák. č. 183/2006 Sb., uvedené výše v bodě 3.5.1. a je umísťována mimo zastavěné a zastavitelné území.
-
Orgán ochrany přírody může po přihlédnutí ke kritériím krajinného rázu vyhlásit tzv. přírodní park. Jedná se o území s významnými prvky krajinného rázu, proto toto posuzování bude přísnější než na ostatních územích.
Hodnocení krajinného rázu neprobíhá:
,,V zastavěném území a v zastavitelných plochách, pro které je územním plánem nebo regulačním plánem stanoveno plošné a prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuté s orgánem ochrany přírody“ dle § 12 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny.
79
Tab. 1 Stupnice pro hodnocení významnosti jednotlivých vlivů záměru na předměty ochrany a celistvost lokalit Natura 2000 (zdroj: MŽP ČR 2007) Hodnota Termín -2 Významný negativní vliv
-
-
-1
Mírně negativní vliv
-
0 +1
Bez vlivu Mírně pozitivní vliv
-
+2
Významný pozitivní vliv
-
Popis Negativní vliv dle odst. 9 § 45i zákona č. 114/1992 Sb., v platném znění. Vylučuje realizaci záměru (resp. záměr je možné realizovat pouze v případech určených dle odst. 9 a 10 § 45i zákona). Významný rušivý až likvidační vliv na stanoviště či populaci druhu nebo její podstatnou část. Významné narušení ekologických nároků stanoviště nebo druhu. Významný zásah do biotopu nebo do přirozeného vývoje druhu. Vyplývá ze zadání záměru, nelze jej eliminovat. Omezený/mírný/nevýznamný negativní vliv. Nevylučuje realizaci záměru. Mírný rušivý vliv na stanoviště či populaci druhu; mírné narušení ekologických nároků stanoviště nebo druhu, okrajový zásah do biotopu nebo do přirozeného vývoje druhu. Je možné jej vyloučit navrženými zmírňujícími opatřeními. Záměr nemá žádný vliv Mírný příznivý vliv na stanoviště či populaci druhu; mírné zlepšení ekologických nároků stanoviště nebo druhu, mírný příznivý zásah do biotopu nebo do přirozeného vývoje druhu. Významný příznivý vliv na stanoviště či populaci druhu. Významné zlepšení ekologických nároků stanoviště nebo druhu. Významný příznivý zásah do biotopu nebo do přirozeného vývoje druhu. (www.portal.cenia.cz, 2013)
80
PŘÍLOHA Č. 8 POSTUP REALIZACE A VOLBA UMÍSTĚNÍ FVE DLE METODICKÉHO NÁVODU MŽP Jak bylo výše v bodě 6.6. uvedeno, jsou území dle metodických pokynů a návodů Ministerstva životního prostředí z hlediska vhodnosti výstavby FVE rozčleněny na zónovaná (podle stupně ochrany a výjimečnosti na barevné zóny) a nezónovaná území. A) ÚZEMÍ ZAŘAZENÉ DO ZÓN 1. Území nevhodná pro výstavbu FVE - z povolovacího procesu vyloučeny (tzv. červená zóna).
-
zvláště chráněná území (dle §14 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb.)
-
přírodní parky (dle §12 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb.)
-
územní systémy ekologické stability (nadregionální a regionální biocentra a biokoridory pro FVE (dle §3 odst. 1a), §4 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb.)
-
registrované významné prvky (dle §6 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb.)
-
územní soustavy Natura 2000 (dle §45s odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb.)
-
území významná z ornitologického hlediska
-
území významná pro společenstva netopýrů
-
krajinné památkové zóny“ – ty se řídí zákonem o památkové péči, ochrana krajinného rázu je součástí limitů spojených s tímto územním ochranný režimem.
2. Území spíše nevhodná pro výstavbu FVE - je nutné počítat s významnými omezeními (tzv. žlutá zóna).
-
ochranná pásma zvláště chráněných území (dle §37 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb.)
81
-
ochranná
pásma
vizuálního
vlivu
zvláště
chráněných
území
(dle metodického pokynu území jenž jsou viditelné ze zvláště chráněných území) -
významné krajinné prvky neregistrované (dle §3 odst. 1b)
zákona
č. 114/1992 Sb.) -
prvky územního systému ekologické stability (dle §3 odst. 1a), §4 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb.)
-
území se zvýšenou hodnotou krajinného rázu (dle metodického návodu tam, kde by výstavba FVE mohla na v území významné přírodní, kulturní a historické charakteristiky)
3. Území
podmíněně
vhodná
pro
výstavbu
FVE
-
s
velkou
pravděpodobností získá kladné stanovisko, není to ovšem podmínkou. (tzv. zelená zóna).
-
území se sníženým hodnotami krajinného rázu nebo s výrazným uplatněním negativních znaků,
-
území které nespadá do červené ani oranžové zóny a zároveň nejeví známky degradace krajinné scény,
-
v zelené zóně se také posuzují FVE z hlediska velikosti plochy zamýšlené stavby. (Doucha a kol., 2009)
B) ÚZEMÍ NEZAŘAZENÉ DO ZÓN V tomto případě musí při umisťování FVE orgán ochrany přírody postupovat pouze dle zákona č. 114/1992 Sb., své rozhodování ale mohou směřovat dle principů zónování jenž zákon bere v úvahu.
82
PŘÍLOHA Č. 9 POSTUP REALIZACE A VOLBA UMÍSTĚNÍ FVE DLE STAVEBNÍHO ZÁKONA Dle zákona č. 183/2006 Sb.
Náležitosti nutné k umístění FVE 1. Územní rozhodnutí o umístění stavby nebo územní souhlas. Dle § 79 stavebního zákona umístění FVE vždy vyžaduje vydání územního rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení. Dle § 96 stavebního zákona to může být taktéž územní souhlas. § 79 Rozhodnutí o umístění stavby ,,(1) Rozhodnutí o umístění stavby vymezuje stavební pozemek, umisťuje navrhovanou stavbu, stanoví její druh a účel, podmínky pro její umístění, pro
zpracování projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení,
pro ohlášení
stavby
a pro napojení na veřejnou dopravní a technickou
infrastrukturu.“ § 96 Územní souhlas ,,(1) Místo územního rozhodnutí může stavební úřad vydat územní souhlas, a to na základě oznámení o záměru, pokud je záměr v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše, poměry v území se podstatně nemění a záměr nevyžaduje nové
nároky
na
veřejnou
dopravní
a
technickou infrastrukturu.
Územní souhlas nelze vydat, obsahuje-li závazné stanovisko dotčeného orgánu podmínky, nebo je-li
takovým závazným stanoviskem
83
vyjádřen
nesouhlas, nebo pokud záměr podléhá posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí podle zvláštního právního předpisu.“ Územní souhlas, územní rozhodnutí Dle zákona č. 183/2006 Sb., je požadavkem pro získání územního souhlasu nebo rozhodnutí územní řízení nebo zjednodušené územní řízení. Je realizováno stavebním úřadem na základě územně plánovací dokumentace. Tou se rozumí územní plán, regulační plán a zásady územního rozvoje. Tato dokumentace je předložena pro jednotlivé obce zpravidla obecním úřadem obce s rozšířenou působností. Právě územní plán definuje plochy jako zastavěné území, zastavitelné plochy nebo plochy s rozdílným způsobem využití, jenž je pro umisťování FVE zásadní. Stavby a zařízení dále vyžadují územní rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení, o tomto rozhoduje stavební úřad, jenž stanoví podmínky pro provedení stavby a na konec vydá stavební povolení. (Ministerstvo pro místní rozvoj, 2008)
Požadavky pro územní souhlas k umístění FVE musí splňovat podmínky výstavby záměru v zastavěném území nebo zastavitelné ploše a to tak, že realizací záměru se podstatně nemění poměry v území a záměr
nevyžaduje
nové
nároky
na
veřejnou
a
technickou
infrastrukturu.
I v tomto ohledu by však muselo být k získání územního rozhodnutí zahájeno územní řízení, pokud by se k celému záměru vyjádřil negativně orgán ochrany přírody. (Doucha a kol., 2009)
84
2. Územní rozhodnutí o změně využití území nebo územní souhlas. Při vzniklé komplikaci, kdy zamýšlený záměr FVE má být umístěn na pozemku, který nyní slouží k jinému účelu a je takto evidovaný v katastru nemovitostí je nutné získat územní rozhodnutí o změně využití území dle § 80 stavebního zákona nebo územní souhlas dle § 96 uvedeného výše tohoto zákona. (Doucha a kol., 2009) § 80 Rozhodnutí o změně využití území ,,(1) Rozhodnutí o změně využití území stanoví nový způsob užívání pozemku a podmínky jeho využití.“ Umístění z hlediska polohy B) Na území obce, která nemá platný územní plán. 1. Na pozemku v nezastavěném území Dle § 18 odst. 5 a § 188a zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, nelze na pozemcích umístit FVE. § 18 ,,(5) V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a
dále
taková
technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra.“
85
§ 188a ,,Na území obce nebo části území obce, která nemá platný územní plán, územní plán obce, popřípadě územně plánovací dokumentaci sídelního útvaru nebo zóny, lze do doby vydaní územního plánu, nejpozději však do31. prosince 2015, umisťovat v nezastavěném území kromě staveb, zařízení a jiných opatření uvedených v § 18 odst..“ 2. Na pozemku v zastavěném území Dle § 20 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb. ,,(2) Nevyplývá-li z územního plánu něco jiného, lze vymezovat v zastavěném území pouze pozemky staveb pro bydlení a pro rodinnou rekreaci, pozemky veřejných
prostranství,
pozemky
občanského
vybavení
souvisejícího
a slučitelného s bydlením a nesnižující jeho kvalitu a kvalitu prostředí v zastavěném
území
a
pozemky
související
dopravní
a
technické
infrastruktury.“ Pokud jsou splněny tyto podmínky, je zde možné umístit FVE. C) Na území obce, která má platný územní plán Umístění FVE je možné především v plochách výroby a plochách smíšeně výrobních, pokud jsou vymezeny územním plánem dle § 43. odst. 5 stavebního zákona. FVE lze tedy umisťovat pouze s platným územním plánem. 1. Na pozemku v nezastavěném území Dle výše uvedeného § 18 odst. 5 stavebního zákona nelze na pozemcích umístit FVE, neboť: Územní plán nemůže jít nad rámec tohoto ustanovení, může pouze zpřísnit možnost umisťování staveb uvedených v tomto paragrafu. (Ministerstvo pro místní rozvoj, 2009)
86
2. Na pozemku v zastavěném území a zastavitelné ploše. FVE lze umístit pouze v souladu s územním plánem, dle zákona č. 183/2006 Sb. Je ovšem potřeba územního rozhodnutí. Dle § 4 odst. 1 stavebního zákona je možné nahradit územní rozhodnutí veřejnoprávní smlouvou. (Ministerstvo pro místní rozvoj, 2009) §4 ,,(1) Orgány územního plánování a stavební úřady přednostně využívají zjednodušující postupy a postupují tak aby dotčené osoby byly co nejméně zatěžovány a aby v případě, kdy lze za podmínek tohoto zákona vydat v dané věci, zejména u jednoduchých staveb, pouze jedno rozhodnutí, upustily od dalšího povolování záměru. Pokud je spolu se stavbou hlavní předmětem žádosti nebo ohlášení soubor staveb, stavební úřad všechny stavby projedná v režimu stavby hlavní. Stanoví-li tak tento zákon, mohou orgány územního plánování a stavební úřady uzavřít s žadatelem veřejnoprávní smlouvu místo vydání správního rozhodnutí. Tím nesmí být dotčena práva a oprávněné zájmy dotčených osob a zájmy dotčených orgánů.“ Dle (Ministerstvo pro místní rozvoj, 2009) je možné FVE umisťovat především v plochách výroby a skladování, technické infrastruktury a v plochách smíšených výrobních. Pokud jsou vymezeny územním plánem. FVE může být umístěna jako součást stavby pokud je
menšího rozsahu, neboli, pokud je pouze doplňujícím
zařízením jiné stavby. Je tedy možné ji umístit také na plochy bydlení, občanského vybavení a rekreace. Pro umisťování staveb a zařízení využívající obnovitelné zdroje je nutné respektovat jak ustanovení stavebního zákona č. 183/2006 Sb., tak také ustanovení zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Tento zákon krom jiného vymezuje tzv. ochranná pásma definovaná v § 46.
87
,,Ochranným pásmem zařízení elektrizační soustavy je prostor v bezprostřední blízkosti tohoto zařízení určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a k ochraně života, zdraví a majetku osob. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby nebo územního souhlasu s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení zařízení elektrizační soustavy do provozu“ (Ministerstvo pro místní rozvoj, 2008) FVE vyžaduje vydání stavebního povolení dle §115 odst. 1 stavebního zákona. §115 Stavební povolení: ,,(1) Ve stavebním povolení stavební úřad stanoví podmínky pro provedení stavby, a pokud je to třeba, i pro její užívání, a rozhodne o námitkách účastníků řízení. Podmínkami zabezpečí ochranu veřejných zájmů a stanoví zejména návaznost na jiné podmiňující stavby a zařízení, dodržení obecných požadavků na výstavbu, včetně požadavků na bezbariérové užívání stavby, popřípadě technických norem. Podle potřeby stanoví, které fáze výstavby mu stavebník oznámí za účelem provedení kontrolních prohlídek stavby; může též stanovit, že stavbu lze užívat jen na základě kolaudačního souhlasu.“ Dle § 116 stavebního zákona může být stavební povolení nahrazeno veřejnoprávní smlouvou. § 116 ,,(1) Se souhlasem dotčených orgánů může stavební úřad uzavřít se stavebníkem veřejnoprávní smlouvu o provedení stavby nebo terénních úprav, která nahradí stavební povolení, a to za podmínek podle § 161 až 168 správního řádu; ustanovení § 167 odst. 3 správního řádu se nepoužije. Náležitosti obsahu veřejnoprávní smlouvy stanoví prováděcí právní předpis.“
88
Dle § 122 stavebního zákona vyžadují některé typy staveb kolaudační souhlas: § 122 Kolaudační souhlas ,,(1) Stavba, jejíž vlastnosti nemohou budoucí uživatelé ovlivnit, například nemocnice, škola, nájemní bytový dům, stavba pro obchod a průmysl, stavba pro shromažďování většího počtu osob, stavba dopravní a občanské infrastruktury, stavba pro ubytování odsouzených a obviněných, dále stavba, u které bylo stanoveno provedení zkušebního provozu, a změna stavby, která je kulturní památkou, může být užívána pouze na základě kolaudačního souhlasu. Souhlas vydává na žádost stavebníka příslušný stavební úřad. Stavebník v žádosti uvede identifikační údaje o stavbě a předpokládaný termín jejího dokončení. Pro vydání kolaudačního souhlasu stavebník opatří závazná stanoviska dotčených orgánů k užívání
stavby vyžadovaná
zvláštními právními předpisy). Pokud je stavba předmětem evidence v katastru nemovitostí), zajistí stavebník geometrický plán.“ (Ministerstvo pro místní rozvoj, 2009)
Kroky k realizaci FVE z hlediska investora 1. Předběžný technický projekt FVE (instalovaný výkon, místo umístění, financování) 2. Získání souhlasu s připojením výrobny do distribuční sítě 3. Podrobný technický projekt 4. Stavební povolení, územní souhlas, územní rozhodnutí 5. Podpis Smlouvy o dílo 6. Vlastní realizace elektrárny 7. Revize zařízení a zkoušky 8. Podání žádosti o udělení licence ERÚ 9. Uzavření smlouvy s distribuční společností 10. Fakturace za vyrobenou elektřinu 11. OTE – registrace u operátora trhu (www.aelsolar.cz, 2013)
89
PŘÍLOHA Č. 10
FOTODOKUMENTACE
Obr. č. 1: Pohled z dálky na fotovoltaickou elektrárnu Uherský Brod
(Seidlová, 2013)
Obr. č. 2: Hranice fotovoltaické elektrárny Uherský Brod
(Seidlová, 2013)
90
Obr. č. 3: Pohled na zadní stranu konstrukce fotovoltaických panelů v Uherském Brodě (Seidlová, 2013)
Obr. č. 4: Detail fotovoltaického článku
(Seidlová, 2013)
91
