Vybrané charakteristiky z biologie plevelů patřících do čeledi hvězdnicovitých

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Vybrané charakteristiky z biologie plevelů patřících do čeledi hvězdnicovitých Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracoval:

Ing. Jan Winkler, Ph.D.

Adam Fojtík Lednice 2010 1

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Vybrané charakteristiky z biologie plevelů patřících do čeledi hvězdicovitých vypracoval samostatně a pouţil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena v knihově Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici dne………………… Podpis studenta……………….

Děkuji vedoucímu bakalářské panu Ing. Janu Winklerovi, Ph.D. za jeho cenné rady a připomínky, které mi poskytl při psaní této práce. Bakalářská

práce

byla

zpracována

s podporou

Výzkumného

záměru

č.

MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udrţitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky. 2

3

Obsah 1 Úvod…………………………………………………………………………………...6 2 Cíl práce………………………………………………………………………………7 3 Literární přehled……………………………………………………………………..8 3.1 Plevele, plevelné rostliny…………………………………………………………8 3.2 Dělení plevelů…………………………………………………………………….8 3.3 Rozšiřování plevelů………………………………………………………………9 3.4 Škodlivost plevelů……………………………………………………………….10 3.5 Uţitečnost plevelů……………………………………………………………….12 3.6 Regulace plevelů………………………………………………………………...12 3.7 Charakteristika pampelišky lékařské……………………………………………15 3.8 Charakteristika pcháče osetu…………………………………………………….17 3.9 Charakteristika lociky kompasové………………………………………………19 4 Metodika práce……………………………………………………………………...21 4.1 Charakteristika zájmového území……………………………………………….21 4.2 Metodika stanovení počtu úborů, naţek a sběr naţek…………………………..24 4.3 Metodika stanovení hmotnosti naţek…………………………………………...24 4.4 Metodika stanovení klíčivosti naţek…………………………………………….24 5 Výsledky……………………………………………………………………………..26 5.1 Výsledky stanovení mnoţství úborů a naţek v úboru…………………………..26 5.1.1 Pampeliška lékařská………………………………………………………26 5.1.2 Pcháč oset………………………………………………………………...27 5.1.3 Locika kompasová………………………………………………………..28 5.2 Výsledky stanovení hmotnosti naţek…………………………………………...29 5.2.1 Pampeliška lékařská………………………………………………………29 5.2.2 Pcháč oset………………………………………………………………...29 5.2.3 Locika kompasová………………………………………………………..30 5.3 Výsledky stanovení klíčivosti naţek…………………………………………….31 5.3.1 Pampeliška lékařská………………………………………………………31 5.3.2 Pcháč oset………………………………………………………………...35 5.3.3 Locika kompasová………………………………………………………..39 5.4 Výsledky statistického hodnocení………………………………………………42 5.4.1 Výsledky analýzy rozptylu klíčivosti naţek vybraných druhů…………...42 4

5.4.2 Výsledky následného testování klíčivosti naţek vybraných druhů………44 6 Diskuze……………………………………………………………………………….47 6.1 Diskuze o vlivu ročníku na klíčivost naţek……………………………………..47 6.2 Diskuze o vlivu světelných podmínek na klíčivost naţek………………………47 6.3 Diskuze o vlivu přemrznutí naţek na klíčivost………………………………….48 7 Závěr…………………………………………………………………………………49 8 Resume………………………………………………………………………………50 9 Seznam pouţité literatury…………………………………………………………..51 9.1 Internetové zdroje………………………………………………………………52 10 Přílohy………………………………………………………………………………53

5

1 ÚVOD Plevele (plevelné rostliny), jsou rostlinné organismy, které mohou výrazně ovlivňovat vyuţití mechanizačních prostředků v procesu výroby a v neposlední řadě samotnou kvalitu rostlinných produktů. Jako příklad můţeme zmínit pýr plazivý a jeho prorůstání hlízami brambor. V rámci mechanizace nám silný plevelný porost můţe např. stěţovat sklizeň a následnou čistotu produktu (např. u produkce semen). Plevele často působí svým vzrůstem vysoce konkurenčně vůči plodinám (pcháč oset x obilniny). Pro kvalitní produkci je nutností regulace plevelů na výrobních plochách. Regulace nemá být chápána jako totální likvidace těchto rostlin, ale měla by být chápána jako udrţení porostu na prahu škodlivosti. Určitý výskyt plevelů můţe být i výhodný, hlavně niţší rostliny mohou působit půdoochranně, kdy zabrání případné erozi, ztrátě ţivin a nadbytečnému výparu vláhy (Jehlík, 1998). Jak dále uvádí Jehlík (1998), po druhé světové válce došlo k mohutnému vyuţívání chemických látek v ochraně rostlin. Význam těchto látek byl poměrně přeceněn a zanedlouho došlo k negativním projevům vyuţívání tohoto systému. Nejenom chemické látky, ale téţ agrotechnické způsoby pěstování (monokultury) vedly ke změně přirozeného společenství rostlin, kdy se zvětšil podíl odolných plevelů. Dále špatné pouţívání chemikálií vedlo k vytvoření rezistence vůči některým skupinám látek. V neposlední řadě tento způsob vedl k narušení ekosystému, a téţ k vytvoření škodlivých látek v potravinovém řetězci (rezidua chemických prostředků). Pro sníţení těchto negativních vlivů se začal chápat boj s plevely jako komplexní systém ochrany, kdy se nesnaţíme plevele chemicky zlikvidovat, ale sníţíme jejich mnoţství na práh škodlivosti. K tomuto cíly by se mělo vyuţívat všech dostupných způsobů

(agrotechnických,

chemických,

speciálních,

biotechnologických

a biologických) a jejich aplikaci na dané území. Studium biologických vlastností plevelů je tedy důleţité pro správné pochopení a poznání jejich ţivota v daných podmínkách. Tyto poznatky nám dále umoţní efektivní regulaci v rámci integrovaného systému ochrany rostlin (Jehlík, 1998). Cílem této práce je poznání vlastností jednotlivých plevelů v dané oblasti a tím i poskytnutí informací, které mohou být vyuţity pro efektivní a ekologicky co nejšetrnější regulaci plevelných druhů. 6

2 CÍL PRÁCE

 Stanovit hmotnost naţek vybraných druhů plevelů  Stanovit počet květenství vybraných druhů plevelů  Stanovit klíčivosti naţek vybraných druhů plevelů  Odhadnout význam generativního rozmnoţování vybraných druhů plevelů pro zahradnické kultury

7

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Plevele, plevelné rostliny Jako plevele obvykle označujeme rostliny, jejichţ výskyt na daném pozemku je neţádoucí. Jedná se o rostliny plané, jeţ jsou přirozenou součástí kulturní krajiny. Jejich rozmnoţovací schopnosti jsou daleko větší neţ rozmnoţovací schopnosti kulturních rostlin. Produkce semen se často pohybuje v tisících aţ desetitisících na jednu rostlinu. Také jejich obrana a přizpůsobování se vnějším podmínkám je výrazná (např. často nevyklíčí všechna semena – plody, ale z části se tvoří půdní zásoba pro budoucí období – hořčice rolní má ţivotnost naţek aţ několik desítek let), ovšem ţivotnost semen závisí na půdních podmínkách a vyzrálosti semen (Hron, Vodák 1959). Škodlivost plevelů je spojena s jejich vysokou konkurenční schopností vůči kulturním rostlinám a jejich výskyt můţe negativně ovlivnit vyuţití mechanizace v průběhu výroby. Plevelnou rostlinou chápeme plodinu, jeţ se vyskytuje na pozemku, kde se pěstuje jiný druh (řepka olejka). Její výskyt na pozemku můţe vzniknout více způsoby, například na daném pozemku byla pěstována v předcházejícím období a během této doby si na pozemku vytvořila zásobu semen, mohla být jako příměs obsaţena v osivu, mohla se zde dostat při pojezdech mechanizačních prostředků atd.

3.2 Dělení plevelů Plevele můţeme dělit z více hledisek, kde škodí, jak škodí, kdy škodí, jakým způsobem se rozmnoţují, dle délky ţivota. Základní dělení je dle charakteru místa, na kterém plevel škodí. Následné dělení je dle Dvořáka a Smutného (2003):  Polní plevele – Jsou to plevele vyskytující se na produkčních pozemcích například na chmelnicích, orných půdách, ovocných sadech, vinohradech. Jejich škodlivost souvisí s kvalitou produktu a s moţností vyuţití mechanizačních prostředků. Jsou to druhy, jimţ vyhovuje světelné stanoviště s přiměřeně prokypřenou a dobře ţivinami zásobenou půdou. Jejich škodlivost můţe například souviset s kvalitou produkce sena, nebo s čistě estetickým hlediskem (zahrady, parky). 8

 Luční plevele – Tímto termínem se rozumí plevele luk, pastvin okrasných trávníků apod. Těmto druhům vyhovují osvětlená stanoviště s trvalým (hlavně travním) porostem.  Vodní plevele – Těmto plevelům není v současné době věnována dostatečná pozornost. Jsou to rostliny, jimţ vyhovují zavlhčené podmínky (vodoteče, vodní nádrţe atd.)  Lesní plevele – Jsou to rostliny vyskytující se v lesních porostech. Jejich škodlivost působí pouze několik let po výsadbě mladých stromků. Další klasifikace plevelů je komplexní, obsahuje jak způsob mnoţení, tak dobu výskytu, botanické charakteristiky (způsob vyţivování) a délku trvání ţivota (Hron 1953; Hron, Kohout 1974; Mikulka 1999). Toto dělení se můţe lišit dle různých autorů, v téhle práci pouţijeme dělení dle Dvořáka a Smutného (2003):  Plevele vyţivující se autotrofně – Do téhle skupiny patří rostliny jednoleté, které dále dělíme na plevele efemérní (osívka jarní), časně jarní (silenka noční), pozdně jarní (merlík zvrhlý) a ozimé (svízel přítula). Další podskupinou jsou plevele dvouleté aţ vytrvalé, tyto druhy dále dělíme na plevele rozmnoţující se převáţně generativně (šťovík kadeřavý) a druhy rozmnoţující se vegetativně. U vegetativního mnoţení rozlišujeme rostliny dle části pomocí, které se mnoţí např. oddenky (přeslička rolní), kořenovými výběţky (svlačec rolní), hlízami (hrachor hlíznatý), cibulemi (česnek viniční) a zakořeňujícími orgány (mochna husí).  Plevele poloparazitické - jedná se o rostliny zelené, které se vyţivují autotrofně, ale zároveň parazitují přísavnými kořínky na hostitelských rostlinách (černýš rolní).  Parazitické plevele – Tyto rostliny neobsahují (téměř) ţádný chlorofyl, nemají vyvinut kořenový systém a jejich výţiva je získávána výhradně z hostitelské rostliny (kokotice povázka).

3.3 Rozšiřování plevelů Rozšiřování je základním předpokladem pro úspěšné přeţití a vývin druhů. Rostliny se nemohou vyskytovat pouze v okolí mateřské rostliny, protoţe pak by nastala konkurence v rámci jednoho druhu. Tedy čím vzdálenější je šíření rostlin od původního

9

stanoviště tím lépe se rostlinný druh prosazuje v rostlinném zastoupení krajiny (Mikulka, 1999). Způsoby šíření diaspor je různé, hlavní dělení je dle přenašeče, jemuţ se rostliny přizpůsobily vlastnostmi diaspor (hmotnost, velikost, povrch, výţivná atraktivnost). Dle Mikulky (1999):  Anemochorie – Tento způsob vyuţívá k šíření větru. Diaspory, rostlinných druhů vyuţívajících k svému šíření vítr, jsou přizpůsobeny svou hmotností (přesličky). Druhy s těţšími diasporami vyuţívají chmýru (mléče) nebo blanité křídla a lemy (šťovíky). Speciální skupinou jsou stepní běţci, tyto rostliny jsou bohatě větvené a po uzrání jsou vytrţeny z půdy a unášeny na jiné stanoviště.  Hydrotrochie – Tímto způsobem jsou unášena semena, plody, ale i rostliny pomocí vodních toků, sráţek, vodní eroze apod. Schopnost plování je zvýšena přítomností chmýru nebo křídel.  Zootrochie – Je způsob, kdy jsou diaspory šířeny pomocí ţivočichů. Existuje několik způsobů šíření touto skupinou. Diaspory obsahující příchytné háčky jsou rozšiřovány na povrchu těla ţivočichů (epizoochorie). Dalším významným způsobem endozoochorie, kdy diaspory procházejí zaţívacím ústrojím (př. šíření merlíků statkovými hnojivy). Dalšími způsoby je šíření pomocí ptáků (ornitochie) a mravenců (mymekochorie).  Antropochorie – Tenhle způsob přímo souvisí s činností člověka. Tato skupina je poměrně různorodá, a proto se dále dělí na několik druhů. Speirochorie je způsob, kdy se diaspory šíří spolu s osivem, agestochorie je šíření pomocí dopravy. Přemísťování zemědělskými stroji se nazývá ergaziochorie. Rypochorie šíření pomocí přemísťování odpadu (organického, průmyslového, zeminy). A nakonec úmyslné šíření diaspor (výsevy) se nazývá etelochorie.

3.4 Škodlivost plevelů Jak uvádí Hron (1953) plevele obecně škodí sniţováním výnosu, jakosti plodin a zhoršením celkového procesu výroby. Dále uvádí podrobné členění škodlivosti plevelů:  Plevele odebírají plodinám půdní vláhu – Plevele mají obvykle mohutnou kořenovou soustavu a tak jsou schopny získávat vláhu z větší plochy neţ plodiny. 10

Nároky na vláhu jsou dány obecně větší listovou plochou a tedy i zvýšenou transpirací. Problém odebírání vláhy nastává v suchých obdobích, kdy plevele mají vyšší schopnost získávat vláhu neţ kulturní rostliny.  Plevele odebírají kulturním rostlinám ţiviny – Silná schopnost plevelů získávat ţiviny je opět dána mohutným kořenovým systémem a téţ vysokou dýchací schopností kořenů (obzvláště u mladých rostlin). Uvolněný oxid uhličitý tvoří s vodou kyselinu uhličitou, díky níţ jsou z půdy uvolňovány ţiviny. Uvolňování ţivin je téţ dáno vyšší produkcí kořenových výměšků. Odebírané dávky ţivin ze silně zaplevelených pozemků mohou být výrazné, např. pcháč oset můţe z jednoho hektaru odebrat aţ 140 kg dusíku, 120 kg draslíku a 40 kg kyseliny fosforečné.  Plevele odebírají kulturním rostlinám světlo – Škodlivost je dána rychlejším růstem a často i mohutnou listovou plochou. Výrazná škodlivost nastává u obilnin, které se snaţí růst do výšky, čímţ mají slabě vyvinuty pletiva a dochází k jejich poléhání.  Plevele sniţují teplotu půdy – Sníţená teplota půdy je dána zvýšeným odpařováním vody plevely, dále na ochlazování působí i zastínění povrchu. Sníţení teploty způsobuje sníţení mikrobiální činnosti, schopnost plodin získávat vláhu a ţiviny.  Některé plevele jsou hostiteli chorob a škůdců – Tuto škodlivost můţeme dle Dvořáka a Smutného (2003) označit, jako škodlivost nepřímou. Porosty plevelů jsou přirozeným útočištěm a potravou pro škůdce (např. lilkovité plevele jsou hostitelem pro mandelinku bramborovou), charakter porostu bývá vhodným prostředím pro houbové choroby. Výrazným problémem jsou téţ virové onemocnění, které se dále na kulturní rostliny šíří savým hmyzem.  Plevele ztěţují polní práce – Tato škodlivost je opět dle Dvořáka a Smutného (2003) označována, jako škodlivost nepřímá. Předseťová příprava bývá ztíţená oddenkovými plevely, jako příklad se můţe uvést pýr plazivý. Obecně je zhoršena kvalita sklizně, kdy nemůţeme plně vyuţít sklizňovou mechanizaci.  Plevele znehodnocují rostlinné produkty a mohou ohroţovat zdraví a ţivot člověka a zvířat – Plevele mohou poškodit produkt přímo, např. oddenky pýru plazivého mohou prorůstat hlízy brambor. Škodlivost můţe být dále vytvářena znečištěním produktu, čímţ dojde k jeho znehodnocení. Znečištění můţe ztíţit čištění produkovaného osiva, příměsi v obilninách můţou neţádoucím způsobem zabarvit

11

mouku (kokrhel). Příměsi jedovatých rostlin mohou přímo ohroţovat zdraví lidí i zvířat, jako příklad můţe být uveden výskyt durmanu obecného v porostu siláţní kukuřice (Dvořák, Smutný, 2003).

3.5 Uţitečnost plevelů Plevele na druhou stranu nemůţou být chápány čistě jako rostliny negativní. Často jejich výskyt v kulturních porostech můţe být pozitivní, například nízké plevele mohou působit půdoochranně, některé druhy zpřístupňují ţiviny plodinám, mohou být pící v travních porostech. Důleţitý je porost na okrajích obhospodařovaných ploch, kdy tento porost slouţí jako přirozené refugium pro antagonisty škůdců. (Dvořák, Smutný, 2003). Mnohé druhy plevelů jsou významné medonosné rostliny (zemědým, chrpa atd.). Široké vyuţití plevelných druhů je ve fytofarmaceologii (blín černý, heřmánek pravý, divizna velkokvětá apod.). Plevele, pokud nemají nasazeny semena, mohou být vyuţívány k výrobě kompostu. Některé plody mohou být vyuţity na produkci oleje např. hořčice (Hron, 1953).

3.6 Regulace plevelů Metody regulace plevelů můţeme dle Mikulky (1999) rozdělit na dvě hlavní skupiny. První skupinou jsou metody nepřímé, tyto způsoby nejsou tvořeny přímo pro regulaci plevelů, ale souvisí s pěstováním kulturních rostlin. Ovšem jejich správné provedení můţe poslouţit k preventivní regulaci plevelných druhů.  Střídání plodin – Zastoupení plevelů na pozemku je závislé od pěstovaných kulturních rostlin. Je to dané tím, ţe jednotlivé plevele mohou růst pouze v plodinách, jeţ vyhovují jejich ţivotnímu rytmu (jarní plevele, ozimé plevele). Tedy vhodné střídání plodin na pozemku můţe potlačit výskyt určitých plevelů a sníţit půdní zásobu semen.  Zpracování půdy – Na plevele můţe negativně tím, ţe zpracováním půdy dojde k narušení jejich ţivotního rytmu. Na druhou stranu někdy můţe způsobit rozvoj některých druhů. Z toho vyplývá, ţe zpracování půdy a zastoupení plodin (s jejich poţadavky) významně ovlivňuje přítomnost druhů plevelů. 12

Podmítka ničí plevele v jejich vegetativním růstu a kořenový systém plevelů je v teplých letních měsících vytahován na povrch pozemku, kde je ničen vlivem slunečního záření. Orba zapravuje rostliny a semena do hlubších vrstev půdního horizontu, čímţ se znemoţní růstu plevelů (většina semen vzchází z hloubky do 30 mm). Semena se mohou tímto zásahem zničit, nebo vyklíčí v dané hloubce, ale uţ nejsou schopny prorůst na povrch. Na druhou stranu některá semena můţou v hloubce přetrvat i několik let a po následném vynesení na povrch, mohou znovu vyklíčit. Při

tradiční

předseťové

přípravě

půdy

bylo

moţné

vyuţít

odstupu

mezi jednotlivými operacemi k ničení vzcházejících plevelů. V dnešní době při snaze co nejvíce vyuţít pozemku se odstupy zkracují, a tedy nedochází k redukci významnějšího mnoţství plevelů. Další skupinou jsou metody přímé, tedy metody, které byly vytvořeny čistě pro regulaci plevelů. Většina metod z této skupiny má vysokou účinnost v regulaci plevelů. Na druhou stranu jejich vyuţití je finančně náročné a někdy můţe být i nebezpečné. Pro správné vyuţití je vhodné přímé metody kombinovat s metodami nepřímými.  Mechanické metody – Tradičním způsobem je vyuţití pleček, kdy narušujeme půdu a tím ničíme plevelný porost. Tímto způsobem se ničí plevele v meziřádcích pěstovaných plodin. Důleţitá je volba správného termínu dle vzrůstu plevelů (před zaloţením semen, v počátcích růst) a samozřejmě dle vlhkosti půdy. Ta nám ovlivňuje pojezdovou rychlost a hloubku záběru (důleţité sledovat u těţších půd). Nevýhodou tohoto způsobu je fakt, ţe při narušení povrchové vrstvy půdy dochází k větrné, vodní erozi a navíc dochází k vynášení klíčivých semen plevelů na povrch. Pro zamezení negativních efektů se začaly vyvíjet stroje, jeţ plevele ničí povrchově. Tyto stroje pracují na principu podříznutí, rozdrcení nebo kartáčování, příp. jejich kombinací. S vývojem nových technologií jsou konstruovány stroje, jeţ umoţňují podříznutí plevelů po celém obvodu plodiny, jako příklad můţe být uveden plečkovací stroj Robocrop2 od firmy Garford. Tento stroj vyuţívá rotace plečkovacích disků, přičemţ rychlost rotace je řízena počítačově na základě snímání povrchu pozemku.

13

Pro efektivní vyuţití mechanických metod je důleţitý přesný výsev plodin a dobrá příprava pozemku. Při správném pouţití můţe být dosaţeno výrazného sníţení mnoţství herbicidních přípravků (Garford, 2010).  Termické metody – Tyto způsoby vyuţívají působení vyšších teplot na rostliny, přičemţ dochází k jejich úhynu. K nevratnému poškození rostlinných pletiv dochází uţ při krátkodobém působení 45°C teplot. Nejčastěji pouţívané stroje pracují na principu působení plamene, který vzniká spalováním plynu. Dále se pouţívá mikrovlnné záření, elektrické výboje, infračervené záření a působení horké směsi (vodní pára, vzduch). Termické metody nejsou v současnosti vyuţívané ve větším mnoţství. Důvodem je nízká pojezdová rychlost stroje, nízká vyuţitelnost energie a mnoţství energie potřebné pro zničení plevelů.  Biologické metody – Biologická ochrana vyuţívá mikroorganismy a škůdce parazitující na plevelu. Do budoucna se můţe předpokládat, ţe tento způsob bude vyuţíván ve větším měřítku, neţ je tomu dnes. Důvody malého rozšíření této metody souvisí s tím, ţe účinnost přímo závisí na povětrnostních podmínkách, kdy za nepříznivých podmínek můţe dojít k napadení kulturní rostliny, parazitický organismus je většinou účinný pouze k jednomu druhu plevele a v neposlední řadě není vyřešena správná skladovatelnost a distribuce. Jako příklad můţe být uvedena mandelinka ředkvičková (Gastroidea viridula), která se projevuje ţírem na listech šťovíku tupolistého. Ovšem k regulaci plevelů mohou slouţit i jiné organismy například pasoucí se dobytek, který vyuţívá plevelné rostliny jako potravu, čímţ rostlinu oslabuje a brání tvorbě semen nebo ptáci, kteří se mohou ţivit semeny plevelů.

Vypásání

neobhospodařovaných

pozemků

můţe

být

vyuţito

jako preventivní ochrana proti šíření plevelů nálety (Steward-Wade, Neumann, Collins, Boland 2002).  Chemické metody – Pouţívání herbicidů je v dnešní době nejrozšířenější způsob regulace plevelů. Na druhou stranu je nutností dodrţovat zásady správného pouţití (střídání přípravků podle působení, doba aplikace), jinak nemusí dojít k správnému účinku a můţou se začít vytvářet rezistentní populace plevelů vůči určitému druhu účinné látky. Pouţití herbicidů závisí na jejich selektivitě, selektivní herbicidy můţou být aplikované do porostu kulturní rostliny, přičemţ herbicid bude působit pouze na danou skupinu plevelů. Naopak totální herbicidy účinkují na všechny rostliny. 14

Toho se vyuţívá při přípravě pozemku pro budoucí vyuţití (např. při zakládání trávníků). Dle Mikulky a Slavíkové (2008) můţeme plevele dělit dle jejich působení na inhibitory fotosyntézy ve fotosystému II, inhibitory acetolaktátsyntázy, inhibitory acetylkoenzymuA karboxylázy, bypiridily (působí na principu vychýlení elektronů z fotosystému I), glyciny, nitrily, ureázy a amidy (poslední tři jsou inhibitory fotosyntézy ve fotosystému I). Narůstajícím problémem při pouţívání herbicidů se stává tvorba rezistence u některých plevelných druhů. Rezistence znamená toleranci rostliny k takové dávce herbicidu, která v dané mnoţství rostlinu hubí. Rezistence vzniká dlouhodobým pouţíváním jednoho herbicidu na daném místě, kdy si původně citlivá rostlina vytváří odolnost vůči určité aktivní látce. Problém se zhoršuje výskytem rostlin s kříţovou rezistencí (cross resistence), kdy je rostlina odolná vůči více účinným látkám (v ČR např. merlík bílý, starček obecný), nebo s vícenásobnou rezistencí (multiple resistence), kdy je rostlina odolná vůči přípravkům z více chemických skupin (v ČR bytel metlatý).

3.7 Charakteristika pampelišky lékařské Latinský název:

Taraxacum officinale Weber in Wiggers

Synonymum:

Smetánka lékařská

Slovenský název:

Púpava lekárská

Anglický název:

Dandelion

Německý název:

Gemeiner Löwenzahn

Název EWRS:

TAROF

(Mikulka, 1999)

15

Botanické zařazení Říše:

Plantae – rostliny

Oddělení:

Magnoliophyta – rostliny krytosemenné

Třída:

Rosopsida – dvouděloţné rostliny

Řád:

Asterales – hvězdnicotvaré

Čeleď:

Asteraceae – hvězdicovité

Podčeleď: Cichorioideae – čekankové Rod.

Taraxacum Wigg. - pampeliška

(Mendelu, 2010) Dřívější označení Taraxacum officinale je nepřesné a nemělo by se u nás pouţívat, protoţe označuje severské rostliny. Veškeré druhy, které byly dříve zahrnovány pod název Taraxacum officinale, se dnes řadí do sekce Ruderalia. V České republice se odhaduje asi přítomnost asi 250 druhů z této sekce. Jednotlivé druhy se charakterizují pomocí různých znaků, např. přítomností či absencí pylu, barvou blizen, zbarvením a křídlatostí řapíků, tvarem naţek apod. Některé středoevropské druhy jsou řazeny do sekce Borea, která zahrnuje spíše severské druhy. Tedy zařazení jednotlivých druhů v téhle sekci ještě není konečné a je předmětem dalšího studia (Kubát 2002).  Popis – Jedná se o vytrvalý plevel, jehoţ výška dosahuje 20 aţ 40 cm. Rostlina je prostoupena mléčnicemi obsahujícími bílý latex (Tříska, 1979). Pampeliška lékařská tvoří bohatou přízemní růţici s variabilními listy. Listy jsou úzce kopinaté aţ obvejčité, tupé, nebo tupě špičaté, většinou hluboce laločnaté aţ zubaté (Hron, Kohout, 1988)  Rozšíření – Původní areál výskytu pampelišky lékařské se rozkládá na území Evropy a Asie. Odtud byla druhuhotně zavlečena do Austrálie a Severní Ameriky (Kneifelová, Mikulka, 2003).  Výskyt v České republice – Pampeliška se nachází na celém území, kde osidluje zemědělské i nezemědělské plochy (Mikulka, 1999).  Reprodukce a šíření – Hlavním způsobem rozšiřování je šíření se větrem pomocí naţek s chmýrem. Naţky se vytvářejí po opylení, nebo téţ bez oplození – apomikticky (Procházka, Macháčová, Krekule, Šebánek a kol., 2003). Naţky jsou

16

vysoce klíčivé a jejich klíčivost je v půdě udrţována několik let (Hron, Kohout, 1988). Vegetativní mnoţení je daleko méně významné, realizuje se pomocí částí kořenů, které jsou rozšiřovány nářadím, kompostem apod. (Hron, Kohout, 1988).  Škodlivost – Pampeliška lékařská je významný a velmi rozšířený plevel. Konkurenční schopnost se projevuje především v lučních porostech a trávnících, kde významně sniţuje výnosy lučních porostů a víceletých pícnin pěstovaných na orné půdě (Mikulka, Pavlů, Skuhrovec, Koprdová, 2009). Na orných půdách se uplatňuje, pokud se provádí minimalizace (Mikulka, 1999).  Uţitečnost – Na pastvinách můţe být vyuţívaná jako píce, ale pro výrobu sena je nevhodná, protoţe její listy se po usušení rozpadají. Pro velký výskyt je pampeliška lékařská významnou medonosnou rostlinou. V některých zemích se vyuţívá jako potravina, kdy se pouţívají listy jako salátová zelenina. Dále se jako potravina můţe vyuţívat i kořen. Významné je vyuţívání pampelišky lékařské jako léčivé rostliny. Jako droga se pouţívá kořen (Radix taraxaci) a nať (herba taraxaci). Významné obsahové látky jsou hořčiny, inulin (v kořenech), vitaminy a minerály. Drogy se pouţívají jako amarum, cholagogum a diuretikum (Kresánek, Krejča, 1982; Krejča, 1993).  Regulace – Rostlina je úspěšně potlačována na polích, na kterých se provádí podzimní orba (Mikulka, 1999). Ochrana proti zaplevelení spočívá v omezování tvorby naţek na nezemědělských půdách. Regulace tvorby naţek se provádí pomocí včasného sečení, příp. spásáním těchto ploch. Pro regulaci pampelišky lékařské můţe být bez problémů vyuţito herbicidů, protoţe zatím nejsou známé rezistentní populace (Hron, Kohout, 1988; Mikulka, 1999).

17

3.8 Charakteristika pcháče osetu Latinský název:

Cirsium arverse (L.) Scop.

Synonymum:

Pcháč rolní

Slovenský název:

Pichliač rolný

Anglický název:

Creeping Thistle, Canada Thistle

Německý název:

Acker Kratzdistel

Název EWRS:

CIRAR

(Mikulka, 1999) Botanické zařazení Říše:


Oddělení:


Třída:


Řád:


Čeleď:


Podčeleď: Asteroideae – hvězdnicové Rod.

Cirsium - pcháč

(Mendelu, 2010)

 Popis – Jedná se o dvouletý aţ vytrvalý plevel, jehoţ výška dosahuje 30 – 150 cm. Rostliny tvoří nejdříve přízemní listovou růţici, z které následně vyrůstá olistěná lodyha ukončena aţ 5 úbory. Lodyhy se začínají větvit od poloviny aţ dvou třetin výšky. Listy jsou dlouze sbíhavé, kopinaté, zkadeřené, dolní peřenoklané, horní peřenosečné. Úbory obsahující fialové květy jsou uloţeny v hustých vrcholících. V půdě tvoří mohutný kořenový systém, sloţený z horizontálních i vertikálních kořenových výběţků (Mikulka, 1999; Mikulka, Kneifelová, 2003).  Rozšíření – Areál původního výskytu pcháče osetu se rozkládá na území Evropy a mírného pásu Asie. Odtud byl zavlečen do Severní Ameriky a Afriky (Mikulka, Kneifelová, 2003).  Výskyt v České republice – Pcháč oset je rozšířen na celém území České republiky. Vyskytuje se na loukách, pastvinách, polích, lesích, sadech a vinicích. (Mikulka, 1999). 18

 Reprodukce a šíření – Pcháč oset pohlavně rozmnoţuje pomocí ochmýřených naţek vznikajících na samičích rostlinách. Naţky jsou rozšiřovány větrem příp. zemědělskou mechanizací. Produkce naţek je poměrně vysoká, ale určitá část je nevyzrálá nebo poškozena škůdci. Naţky si v půdě zachovávají klíčivost aţ šest let. Na orných půdách se velmi intenzivně mnoţí vegetativním způsobem pomocí kořenových výběţků, které jsou schopny rašit i v podorničních vrstvách (Mikulka, 1999).  Škodlivost – Jedná se o jeden z nejnebezpečnějších plevelů, jehoţ konkurenci se nevyrovná ţádná kulturní rostlina. Okolní rostliny je schopen potlačit díky svému vzrůstu, odebíráním ţivin a vláhy a v neposlední řadě díky alelopatickým látkám (vylučovaných kořeny), které působí inhibičně jak na plodiny, tak na plevele (Mikulka, 1999).  Regulace – Pro regulaci mnoţství plevele na pozemcích je nejdůleţitější ošetření neobdělávaných pozemků sečením, čímţ se zamezí tvorbě ochmýřených naţek. Pro regulaci pcháče osetu se pouţívají i herbicidy, ale jejich aplikace by měla být správná. Nevhodné pouţití herbicidů se projeví rychlou regenerací z kořenového systému. Rezistentní populace u nás zatím známy nejsou, ale v Maďarsku uţ byly zaznamenány rostliny s rezistencí vůči herbicidům MCPA a 2,4–D (Mikulka, 1999).

3.9 Charakteristika lociky kompasové Latinský název:

Lactuca serriola L.

Slovenský název:

Locika kompasová

Anglický název:

Compass letuce, Prickly lettuce

Německý název:

Stachellatich Leberdistel

Název EWRS:

LACSE

(Mikulka, 1999)

19

Botanické zařazení Říše:


Oddělení:


Třída:


Řád:


Čeleď:


Podčeleď: Cichorioideae – čekankové Rod.

Lactuca - locika

(Mendelu, 2010)  Popis – Locika kompasová je jednoletá aţ dvouletá rostlina, jejíţ lodyhy jsou dlouhé 30 – 150 cm. Mladé rostliny tvoří přízemní růţici, z níţ poté vyrůstá olistěná, větvená lodyha. Listy jsou šedavě zelené, úzce podlouhle obvejčité, obvykle peřenodílné. Na rubní straně listu jsou na střední ţilce osinkatě štětinaté. Ţluté úbory jsou umístěny v chocholičnaté, často hroznovitě prodlouţené latě. V půdě je ukotvena silným kůlovým kořenem, z něhoţ vyrůstají postraní kořeny (Mikulka, 1999).  Rozšíření – Původní areál výskytu se rozkládá na území severní Evropy a Asie. Odtud byla locika kompasová zavlečena do jiţní Evropy, severní Afriky, jiţní Asie a do Severní Ameriky (Mikulka, Kneifelová, 2003).  Výskyt v České republice – Locika kompasová se nachází na celém území České republiky, kde osidluje zemědělskou i nezemědělskou půdu (Mikulka, 1999).  Reprodukce a šíření – Rostlina se rozmnoţuje generativním způsobem, pomocí ochmýřených naţek, jeţ jsou roznášeny větrem. Naţky po dozrání mají vysokou klíčivost (Mikulka, 1999).  Škodlivost – Díky svému vzrůstu má vysokou konkurenční schopnost vůči plodinám. Její škodlivost se projevuje především ve vytrvalých kulturách, jako jsou např. sady, vinice, na orné půdě v obilninách, pícninách apod. Nebezpečí výskytu lociky kompasové v pícninách souvisí s její jedovatostí, kdy by se mělo předejít jejímu sklizení (Mikulka, Kneifelová, 2003).  Uţitečnost – Locika kompasová patří mezi medonosné rostliny (Mikulka, Kneifelová, 2003). Dříve se v lidovém léčitelství pouţívala jako narkotikum

20

a v některých zemích se její mladé listy upravovaly jako zelenina na způsob chřestu. V naţkách se nachází technicky vyuţitelný olej (Tříska, 1979).  Regulace

–

Nutností

je

odstraňovat

rostliny

z nezemědělské

půdy,

nebo jim zabránit tvorbě květů pravidelným kosením luk. Na působení herbicidů reaguje poměrně citlivě, ale účinnost je sniţována silnou voskovou vrstvou na listech. Pro správnou aplikaci herbicidů je nutností pouţití smáčedel (Mikulka, Kneifelová, 2003). Rezistentní populace jsou známé ze zahraničí, kde se vyskytují rostliny rezistentní vůči herbicidům chlorsulfuron a metsulfuron–methyl (Mikulka, 1999).

4 METODIKA PRÁCE 4.1 Charakteristika zájmového území Bílé Karpaty se rozkládající se na moravsko-slovenském pomezí, náleţí k vnějším Západním Karpatům. Geologická stavba se skládá z flyšového pásma, bradlového pásma a vídeňské pánve, přičemţ převáţná část náleţí k flyšovému pásmu. Nadmořská výška pohoří je od 170 m n. m. (Petrov) do 970 m n. m. (Velká Javořina), viz příloha obr. 1 (Jongepierová, 2008). Území leţí na přelomu mezi přímořským a pevninským podnebím. Bílé Karpaty se člení na tři klimatické oblasti a na několik podoblastí. Hlavní část spadá do mírně teplé oblasti, vrcholové oblasti (nad 800 m n. m.) spadají do oblasti chladné a nejniţší oblasti náleţí do teplé oblasti (Jongepierová, 2008). Mnoţství sráţek závisí na nadmořské výšce, kdy v nejniţších polohách dosahuje 600 mm a v nejvyšších polohách aţ 920 mm. Hlavní sráţkové maximum je v létě (hlavně v červenci) a naopak sráţkové minimum spadá do zimních měsíců (Jongpierová, 2008). Hlavním půdním typem jsou hnědozemě (Jongpierová, 2008). Vlastní sběr průzkum se uskutečnil v obcích Nedašova Lhota a Štítná nad Vláří. Obě obce se nachází v severovýchodní části Bílých Karpat. Obce leţí v mírně teplé klimatické oblasti, viz příloha obr. 2. Převáţným půdním typem této oblasti jsou hnědozemě, dále je zde početně zastoupeny rendziny a ve Štítné nad Vláří nivní půdy kolem toku Vláry, viz příloha obr. 3.

21

Sběry byly provedeny v letech 2008 a 2009 na různorodých pozemcích v dané oblasti. V obci Nedašova Lhota se sběr prováděl na kosené louce a úhoru. Obec leţí v nadmořské výšce 410 m (Státní správa, 2010) a protéká jí potok Říčka (Antee, 2010). V obci Štítná nad Vláří se sběr uskutečnil na rumišti a poli. Štítná nad Vláří leţí asi 330 m n. m., přes obec protéká řeka Vlára a potok Járek (Štítná – Popov, 2010). Teplotní a

sráţkové

údaje

hydrometeorologického

byly

ústavu.

pouţity z internetových stránek

Byly

pouţity

údaje

ze

dvou

Českého nejbliţších

meteorologických stanic, kdy stanice v Holešově spadá do teplé oblasti a stanice na Lysé hoře spadá do oblasti chladné. V Tab. 1 jsou uvedeny dlouhodobé průměrné sráţky a teploty z meteorologické stanice Holešov. Průměrné roční sráţky jsou 615,4 mm a dlouhodobý průměr teplot je 8,5 °C, přičemţ maximální teploty jsou v červenci a maximální sráţky jsou v červnu. Dlouhodobé průměry jsou z období 1961 – 1990. Tab. 1 Dlouhodobé průměry sráţek (mm) a teplot (°C) za období 1961 - 1990 (Holešov) klimatické údaje

1

2

3

4

teplota (°C)

-2,4

-0,3

3,6

8,7

sráţky (mm)

27,8 29,2 29,2 42,5 68,9

měsíc 6 7

5

8

9

13,7 16,6 18 17,6 13,9 88

10

11

12

9

3,7

-0,4

78 77,6 48,4 41,4 45,6 38,6

V Tab. 2 jsou uvedeny dlouhodobé průměrné sráţky a teploty z meteorologické stanice Lysá Hora. Průměrné roční sráţky jsou 1390,8 mm a průměrná roční teplota je 2,6 °C. Maximální teploty a sráţky jsou v červenci. Tab. 2 Dlouhodobé průměry sráţek (mm) a teplot (°C) za období 1961 - 1990 (Lysá Hora) klimatické údaje

1

2

3

4

5

1,5

6,8

měsíc 6 7

8

9

10

11

12

11,2

8

4

-1,5

-5

teplota (°C)

-6,4 -5,7 -2,9

sráţky (mm)

83,4 81,2 76,8 90,6 135,8 173,1 196,8 175,6 103,5 78,1 96 99,9

22

9,7

11,3

V tab. 3 jsou uvedeny průměrné sráţky a teploty za rok 2008 z meteorologické stanice Holešov. Průměrné roční sráţky jsou 534,5 mm a teploty 10,3 °C. Maximální teploty a sráţky jsou v červenci. Tab. 3 Průměrné sráţky (mm) a teploty (°C) za rok 2008 (Holešov) klimatické údaje

1

2

teplota (°C)

2,4

2,8

sráţky (mm)

35,4 17,6

3

4

5

měsíc 6 7

4,1 9,6 14,7 18,8 45

47

19,3

8

9

10

11

12

19,2 14

9,9

6,8

2,2

82,1 25,4 107,9 47,2 40 19,9 27,9 39,1

V tab. 4 jsou uvedeny průměrné sráţky a teploty za rok 2008 z meteorologické stanice Lysá Hora. Průměrné roční sráţky jsou 1268,5 mm a teploty 3,9 °C. Maximální teploty a sráţky jsou v červenci. Tab. 4 Průměrné sráţky (mm) a teploty (°C) za rok 2008 (Lysá Hora) klimatické údaje teplota (°C) sráţky (mm)

1 -3,8

2

3

-3,3 -3,1

4

5

2,5

8,3

měsíc 6 7 12,3

12,7

8

9

10

11

12

12,6

6,8

5,3

0,5

-3,5

107,4 60,9 77,8 52,3 70,4 141,6 244,7 143,8 135 58,2 74,9 101,5

V tab. 5 jsou uvedeny průměrné sráţky a teploty za rok 2009 z meteorologické stanice Holešov. Průměrné roční sráţky jsou 644,6 mm a teploty 9,8 °C. Maximální teploty jsou v srpnu a sráţky v červnu. Tab. 5 Průměrné sráţky (mm) a teploty (°C) za rok 2009 (Holešov) klimatické údaje

měsíc 1

2

3

teplota (°C)

-3,7 -0,1

sráţky (mm)

33,4 59,4 72,7

4,2

4

5

13,6 14,8 5

6 16,6

7

8

9

20,2 20,5 16,6

10

11

12

8,7

6,2

0,4

65,5 102,8 77,7 60,3 26,5 40,6 53,5 47,2

23

V tab. 6 jsou uvedeny průměrné sráţky a teploty za rok 2009 z meteorologické stanice Lysá Hora. Průměrné roční sráţky jsou 1524,6 mm a teploty 3,6 °C. Maximální teploty jsou v červenci a sráţky v červnu. Tab. 6 Průměrné sráţky (mm) a teploty (°C) za rok 2009 (Lysá Hora) měsíc

klimatické údaje

1

2

3

4

5

6

7

teplota (°C)

-6,3

-6,5

-3,3

7,2

7,4

9,5

13,4

8

9

13,2 10,3

sráţky (mm) 55,2 184,2 241,8 10,2 112,4 164,8 142,4 102,7 55

10

11

12

2,1

1,7

-5,2

274,4 123,8 57,7

4.2 Metodika stanovení počtu úborů, naţek a sběr naţek V zájmovém území byla vybrána rozdílná stanoviště (Nedašova Lhota – louka, úhor; Štítná nad Vláří – rumiště, pole), na kterých byly náhodně vybrány rostliny, u nichţ se stanovil celkový počet úborů. Pro jednotlivé druhy bylo sledováno deset rostlin. Na kaţdém stanovišti byly vybrány 2 – 4 rostliny. Pampeliška lékařská byla sbírána na stanovištích pole, rumiště, úhor a pcháč oset a locika kompasová na úhor, rumiště, pole. Pro následné zpracování výsledků a stanovení průměrné hodnoty bylo vyuţito počítačového programu Excel. Pro stanovení počtu naţek v úboru bylo z kaţdého stanoviště odebráno 7 – 10 úborů jednotlivých druhů, u nichţ byl následně stanoven celkový počet naţek. Pro sběr naţek bylo z kaţdé lokality vybráno 10 – 20 rostlin, z nichţ byly odebrány dozrálé naţky. Termín sběru byl pro pampelišku 18.5.2008 a 23.5.2009, pro pcháč a lociku 28.8.2008 a 31.8.2009. Sesbíraný materiál byl následně zbaven neţádoucích příměsí. Vyčištěný materiál byl poté vloţen do papírových sáčků a skladován při pokojové teplotě.

4.3 Metodika stanovení hmotnosti naţek K stanovení hmotnosti bylo z nasbíraného materiálu odebráno 100 kusů naţek v deseti opakováních. Následně byly naţky zváţeny na analytických váhách KERB 770,

24

s přesností 0,0001 g. K zpracování výsledků bylo pouţito počítačového programu Excel.

4.4 Metodika stanovení klíčivosti naţek Klíčivost se stanovovala pro jednotlivé druhy. Stanovení klíčivosti se provedlo v 10 opakováních po 15 naţkách. Naţky byly uloţeny na tři vrstvy navlhčeného filtračního papíru v Petriho miskách. Samotné klíčení probíhalo v laboratoři. Klíčení probíhalo za rozdílných podmínek. Před zaloţením pokusu byla poměrná část naţek vystavena působení mrazu (-20 °C) po dobu 30 dnů. Při klíčení byly pouţity dvě varianty světelných podmínek, část naţek klíčila za podmínek denního světla a druhá část zcela za tmy. Termín zaloţení pokusu pro rok 2008 byl 16. 2. 2009 a pro rok 2009 byl 17. 5. 2010. Vyhodnocení klíčivosti bylo provedeno v 8 termínech. Pro rok 2008 to byly 18. 2., 20. 2., 23. 2., 27. 2., 2. 3., 13. 3., 16. 3., 20. 3. Pro rok 2009 to byly termíny 19. 5., 21. 5., 24. 5., 2. 6., 11. 6., 14. 6., 17. 6., 20. 6. V kaţdém termínu vyhodnocení byl spočítán počet nově vyklíčených naţek. Ke zpracování výsledků bylo pouţito počítačového programu Excel a pro statistické zpracování bylo pouţito počítačového programu Statistica.Cz, byla aplikována analýza rozptylu a následně metody minimální průkazné diference (LSD).

25

5 VÝSLEDKY 5.1 Výsledky stanovení mnoţství úborů a naţek v úboru Grafické zobrazení průměrných hodnot výsledků je uvedeno v příloze obr. 7 a obr. 8. 5.1.1 Pampeliška lékařská Průměrné mnoţství úborů na rostlině pampelišky lékařské za rok 2008 je 17,6 ks. Průměrné mnoţství naţek v jednotlivých úborech je 263,1 ks. Celková průměrná produkce naţek jedné rostliny ke 4 630,56 ks. Jednotlivé zjištěné hodnoty jsou uvedeny v Tab.7. Tab. 7 Počet úborů na rostlině a mnoţství naţek v úboru pampelišky lékařské za rok 2008 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

úbory (ks) 9 9 11 21 29 23 15 14 17 28

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

26

počet naţek v úboru (ks) 220 350 11. 21. 278 190 12. 22. 242 238 13. 23. 201 270 14. 24. 168 259 15. 25. 297 174 16. 26. 275 335 17. 27. 248 229 18. 28. 314 310 19. 29. 249 215 20. 30.

263 286 342 250 275 223 250 368 296 278

Průměrné mnoţství úborů na rostlině pampelišky lékařské za rok 2009 je 14,7 ks. Průměrné mnoţství naţek v jednotlivých úborech je 235,2 ks. Celková průměrná produkce naţek jedné rostliny je 3 457,44 ks. Jednotlivé zjištěné hodnoty jsou uvedeny v Tab. 8. Tab. 8 Počet úborů na rostlině a mnoţství naţek v úboru pampelišky lékařské za rok 2009 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

úbory (ks) 12 16 7 22 10 13 15 14 20 18

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.


263 278 253 250 278 230 244 305 194 268

5.1.2 Pcháč oset Průměrné mnoţství úborů na rostlině pcháče osetu za rok 2008 je 40,2 ks. Průměrné mnoţství naţek v jednotlivých úborech je 62,37 ks. Celková průměrná produkce naţek jedné rostliny je 2 507,27 ks. Jednotlivé zjištěné hodnoty jsou uvedeny v Tab. 9. Tab. 9 Počet úborů na rostlině a mnoţství naţek v úboru pcháče osetu za rok 2008 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

úbory (ks) 34 42 70 29 24 38 35 69 32 29

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

27


59 64 89 78 71 73 54 64 55 75

Průměrné mnoţství úborů na rostlině pcháče osetu za rok 2009 je 41,4 ks. Průměrné mnoţství naţek v jednotlivých úborech je 63,67 ks. Celková průměrná produkce naţek jedné rostliny je 2 635,94 ks. Jednotlivé zjištěné hodnoty jsou uvedeny v Tab. 10. Tab. 10 Počet úborů na rostlině a mnoţství naţek v úboru pcháče osetu za rok 2009 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

úbory (ks) 45 37 33 75 24 46 28 39 22 65

počet naţek v úboru (ks) 45 11. 69 1. 39 12. 64 2. 37 13. 64 3. 76 14. 67 4. 77 15. 29 5. 69 16. 56 6. 83 17. 40 7. 91 18. 39 8. 99 19. 69 9. 35 20. 74 10.

21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30.

68 79 88 84 46 65 79 61 66 52

5.1.3 Locika kompasová Průměrné mnoţství úborů na rostlině lociky kompasové za rok 2008 je 132,4 ks. Průměrné mnoţství naţek v jednotlivých úborech je 17 ks. Celková průměrná produkce naţek jedné rostliny je 2 250,8 ks. Jednotlivé zjištěné hodnoty jsou uvedeny v Tab. 11. Tab. 11 Počet úborů na rostlině a mnoţství naţek v úboru lociky kompasové za rok 2008 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

úbory (ks) 152 136 127 163 118 125 132 140 108 123

počet naţek v úboru (ks) 1. 15 11. 20 2. 16 12. 17 3. 20 13. 15 4. 19 14. 16 5. 23 15. 15 6. 21 16. 19 7. 17 17. 15 8. 10 18. 17 9. 21 19. 22 10. 15 20. 28

28

21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30.

11 17 14 15 13 20 17 12 12 18

Průměrné mnoţství úborů na rostlině lociky kompasové za rok 2009 je 138 ks. Průměrné mnoţství naţek v jednotlivých úborech je 20,27 ks. Celková průměrná produkce naţek jedné rostliny je 2 797,26 ks. Jednotlivé zjištěné hodnoty jsou uvedeny v Tab. 12. Tab. 12 Počet úborů na rostlině a mnoţství naţek v úboru lociky kompasové za rok 2009 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

úbory (ks) 79 180 205 111 129 155 109 132 141 139

počet naţek v úboru (ks) 1. 23 11. 22 2. 16 12. 26 3. 13 13. 15 4. 9 14. 29 5. 10 15. 23 6. 22 16. 19 7. 20 17. 31 8. 21 18. 24 9. 21 19. 28 10. 19 20. 8

21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30.

18 11 21 24 16 11 27 27 26 28

5.2 Výsledky stanovení hmotnosti naţek 5.2.1 Pampeliška lékařská V tab. 13 jsou uvedeny jednotlivé hmotnosti za rok 2008 a 2009. Celková průměrná hmotnost sta naţek pampelišky lékařské je 0,0786 g. Průměrná hmotnost za rok 2008 byla 0,0889 g. V roce 2009 byla průměrná hmotnost 0,0683 g. Tab. 13 Hmotnost 100 naţek pampelišky lékařské hmotnost (g) 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

2008 0,1110 0,0691 0,1032 0,0922 0,1176 0,0704 0,1051 0,0723 0,0615 0,0867

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 29

2009 0,0629 0,0665 0,0613 0,0689 0,0627 0,0711 0,0689 0,0782 0,0728 0,0692

5.2.2 Pcháč oset V tab. 14 jsou uvedeny jednotlivé hmotnosti za rok 2008 a 2009. Celková průměrná hmotnost sta naţek pcháče osetu je 0,0961 g. Průměrná hmotnost za rok 2008 byla 0,0879 g. V roce 2009 byla průměrná hmotnost 0,1042 g. Tab. 14 Hmotnost 100 naţek pcháče osetu hmotnost (g) 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

2008 0,0491 0,0947 0,0846 0,1125 0,1040 0,0530 0,0877 0,1040 0,0742 0,1153

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

2009 0,1089 0,0936 0,1096 0,1312 0,0768 0,1238 0,1043 0,1056 0,1120 0,0765

5.2.3 Locika kompasová V tab. 15 jsou uvedeny jednotlivé hmotnosti za rok 2008 a 2009. Celková průměrná hmotnost sta naţek pcháče osetu je 0,0642 g. Průměrná hmotnost za rok 2008 byla 0,0679 g. V roce 2009 byla průměrná hmotnost 0,0604 g. Tab. 15 Hmotnost 100 naţek lociky kompasové hmotnost (g) 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

2008 0,0481 0,0759 0,0724 0,0589 0,0702 0,0645 0,0738 0,0755 0,0579 0,0813

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 30

2009 0,0723 0,0675 0,0612 0,0511 0,0532 0,0527 0,0643 0,0712 0,0588 0,0521

5.3 Výsledky stanovení klíčivosti naţek 5.3.1 Pampeliška lékařská V Tab. 16 jsou uvedeny počty nově vyklíčených naţek v jednotlivých kontrolních termínech za rok 2008. Klíčení přemrzlých a nepřemrzlých naţek probíhalo za světla. Klíčivost nepřemrzlých naţek je 66 % a 44,7% klíčivost je u naţek přemrzlých.

přemrzlé

světlo

nepřemrzlé

Tab. 16 Klíčivost naţek pampelišky lékařské při světle za rok 2008 termíny hodnocení 23.2. 27.2. 2.3. 13.3. 4 2 0 0 4 1 0 0 3 2 1 0 1 3 0 0 1 3 0 1 5 1 1 0 6 2 0 0 1 1 0 0 2 1 0 0

vzorek 1 2 3 4 5 6 7 8 9

18.2. 2 0 0 4 3 1 1 5 6

20.2. 2 2 0 3 4 0 0 0 4

10

9

1

2

1

0

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

1 0 0 0 0 0 0 0 0 2

3 4 3 1 2 1 2 1 2 8

2 1 2 3 2 1 2 3 2 1

3 1 1 1 1 1 1 2 1 3

31

16.3. 1 0 1 0 0 0 0 0 1

20.3. 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0

0

0

3 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

V Tab. 17 jsou uvedeny počty nově vyklíčených naţek v jednotlivých kontrolních termínech za rok 2008. Klíčení přemrzlých a nepřemrzlých naţek probíhalo za tmy. Klíčivost nepřemrzlých naţek je 51,3 % a 44,7% klíčivost je u naţek přemrzlých.

přemrzlé

tma

nepřemrzlé

Tab. 17 Klíčivost naţek pampelišky lékařské při tmě za rok 2008 vzorek 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

18.2. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

20.2. 2 0 1 2 0 0 0 0 0 0

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 3

termíny hodnocení 23.2. 27.2. 2.3. 13.3. 0 0 2 1 1 1 2 0 3 0 2 0 2 0 1 1 0 1 2 0 1 2 1 0 0 2 2 1 0 1 1 0 1 1 2 1 0 3 3 0 2 2 1 1 0 0 1 3 2 1

32

1 0 1 1 2 2 3 1 2 2

2 1 1 1 2 3 4 1 2 5

0 0 0 1 2 1 1 1 0 0

16.3. 2 1 3 4 1 2 3 4 2 9

20.3. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

1 1 1 1 2 0 0 1 1 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

V Tab. 18 jsou uvedeny počty nově vyklíčených naţek v jednotlivých kontrolních termínech za rok 2009. Klíčení přemrzlých a nepřemrzlých naţek probíhalo za světla. Klíčivost nepřemrzlých naţek je 64 % a 72,7% klíčivost je u naţek přemrzlých.

přemrzlé

světlo

nepřemrzlé

Tab. 18 Klíčivost naţek pampelišky lékařské při světle za rok 2009 vzorek 19.5. 1 2 2 4 3 4 4 3 5 1 6 1 7 1 8 2 9 2 10 3 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

10 5 8 3 10 8 9 8 11 3

21.5. 1 3 1 1 0 1 0 2 0 1 2 2 2 2 3 3 2 2 2 2


33

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

17.6. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

20.6. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0


přemrzlé

tma

nepřemrzlé

Tab. 19 Klíčivost naţek pampelišky lékařské při tmě za rok 2009 vzorek 19.5. 1 0 2 0 3 0 4 0 5 0 6 0 7 0 8 0 9 0 10 2 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

21.5. 3 5 2 6 2 1 3 3 4 10 4 2 3 4 1 2 2 8 9 0


34

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

17.6. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

20.6. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

5.3.2 Pcháč oset V Tab. 20 jsou uvedeny počty nově vyklíčených naţek v jednotlivých kontrolních termínech za rok 2008. Klíčení přemrzlých a nepřemrzlých naţek probíhalo za světla. Klíčivost nepřemrzlých naţek je 32,7 % a 1,1% klíčivost je u naţek přemrzlých.

přemrzlé

světlo

nepřemrzlé

Tab. 20 Klíčivost naţek pcháče osetu při světle za rok 2008 vzorek 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

18.2. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

20.2. 0 0 0 0 0 1 0 0 2 0

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0


35

1 1 0 1 0 0 0 0 1 1

0 0 0 0 1 1 0 1 0 0

0 0 1 0 0 0 1 1 1 0

16.3. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

20.3. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0


přemrzlé

tma

nepřemrzlé

Tab. 21 Klíčivost naţek pcháče osetu při tmě za rok 2008 vzorek 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

18.2. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

20.2. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0


36

1 1 0 0 0 0 0 0 2 3

0 0 1 2 1 2 2 1 1 0

1 0 0 0 0 0 0 0 1 0

16.3. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

20.3. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

V Tab. 22 jsou uvedeny počty nově vyklíčených naţek v jednotlivých kontrolních termínech za rok 2009. Klíčení přemrzlých a nepřemrzlých naţek probíhalo za světla. Klíčivost nepřemrzlých naţek je 20,7 % a 10% klíčivost je u naţek přemrzlých.

přemrzlé

světlo

nepřemrzlé

Tab. 22 Klíčivost naţek pcháče osetu při světle za rok 2009 vzorek 19.5. 1 4 2 1 3 1 4 2 5 1 6 0 7 0 8 4 9 0 10 3 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

21.5. 3 0 0 3 1 0 1 1 0 1 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0


37

0 0 0 0 0 1 1 1 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

17.6. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

20.6. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

V Tab. 23 jsou uvedeny počty nově vyklíčených naţek v jednotlivých kontrolních termínech za rok 2009. Klíčení přemrzlých a nepřemrzlých naţek probíhalo za tmy. Klíčivost nepřemrzlých naţek je 12,7 % a 6% klíčivost je u naţek přemrzlých.

přemrzlé

tma

nepřemrzlé

Tab. 23 Klíčivost naţek pcháče osetu při tmě za rok 2009 vzorek 19.5. 1 0 2 0 3 0 4 0 5 0 6 0 7 0 8 0 9 0 10 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

21.5. 0 1 0 3 0 0 1 0 0 2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0


38

0 1 1 0 1 0 0 1 0 1

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

17.6. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

20.6. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

5.3.3 Locika kompasová V Tab. 24 jsou uvedeny počty nově vyklíčených naţek v jednotlivých kontrolních termínech za rok 2008. Klíčení přemrzlých a nepřemrzlých naţek probíhalo za světla. Klíčivost nepřemrzlých naţek je 62,3 % a 30% klíčivost je u naţek přemrzlých.

přemrzlé

světlo

nepřemrzlé

Tab. 24 Klíčivost naţek lociky kompasové při světle za rok 2008 vzorek 18.2. 1 1 2 1 3 2 4 2 5 1 6 1 7 0 8 0 9 1 10 1 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

20.2. 2 2 1 2 1 2 2 1 2 1

termíny hodnocení 23.2. 27.2. 2.3. 13.3. 1 2 3 1 3 3 2 0 1 4 2 0 2 2 2 0 3 1 2 0 2 3 2 0 1 3 2 1 2 2 1 0 3 3 1 0 3 3 1 1

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

1 0 0 1 0 1 0 0 0 1

39

2 2 2 3 2 3 2 3 4 1

1 1 1 1 1 2 1 1 2 3

1 0 1 0 0 0 1 0 0 0

16.3. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

20.3. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

V Tab. 25 jsou uvedeny počty nově vyklíčených naţek v jednotlivých kontrolních termínech za rok 2008. Klíčení přemrzlých a nepřemrzlých naţek probíhalo za tmy. Klíčivost nepřemrzlých naţek je 12 % a 8% klíčivost je u naţek přemrzlých.

přemrzlé

tma

nepřemrzlé

Tab. 25 Klíčivost naţek lociky kompasové při tmě (ks) za rok 2008 vzorek 18.2. 1 0 2 0 3 0 4 0 5 0 6 0 7 0 8 0 9 0 10 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

20.2. 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0


40

0 0 1 0 1 0 1 0 0 1

1 0 0 0 1 1 0 0 0 1

0 1 0 1 0 0 0 1 1 0

16.3. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

20.3. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

V Tab. 26 jsou uvedeny počty nově vyklíčených naţek v jednotlivých kontrolních termínech za rok 2009. Klíčení přemrzlých a nepřemrzlých naţek probíhalo za světla. Klíčivost nepřemrzlých naţek je 86 % a 50,7% klíčivost je u naţek přemrzlých.

přemrzlé

světlo

nepřemrzlé

Tab. 26 Klíčivost naţek lociky kompasové při světle za rok 2009 vzorek 19.5. 1 0 2 0 3 0 4 3 5 1 6 2 7 2 8 0 9 0 10 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

1 0 1 2 2 0 0 1 2 2

21.5. 0 0 0 1 2 10 4 0 0 0 1 0 6 3 3 0 5 2 10 5


41

0 1 0 0 0 0 0 1 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

17.6. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

20.6. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

V Tab. 27 jsou uvedeny počty nově vyklíčených naţek v jednotlivých kontrolních termínech za rok 2009. Klíčení přemrzlých a nepřemrzlých naţek probíhalo za tmy. Klíčivost nepřemrzlých naţek je 93,3 % a 76% klíčivost je u naţek přemrzlých.

přemrzlé

tma

nepřemrzlé

Tab. 27 Klíčivost naţek lociky kompasové při tmě za rok 2009 vzorek 19.5. 1 0 2 0 3 0 4 1 5 0 6 0 7 0 8 0 9 0 10 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

3 6 10 8 6 7 6 6 6 11

21.5. 1 0 0 3 1 0 0 0 0 0 2 4 3 1 5 3 3 6 4 4


0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

17.6. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

20.6. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

5. 4 Výsledky statistického hodnocení 5. 4. 1 Výsledky analýzy rozptylu klíčivosti naţek vybraných druhů

V Tab. 28 aţ Tab. 30 jsou uvedeny výsledky analýzy rozptylu klíčivosti naţek vybraných druhů za rozdílných podmínek. Z těchto výsledků vyplývá, ţe rozdíly v klíčivosti naţek jsou statisticky průkazné u všech druhů.

42

Tab. 28 Výsledky analýzy rozptylu klíčivosti naţek pampelišky lékařské Součet Stupně Průměrný F čtverců volnosti čtverec

p

Abs. člen

5040,312

1

5040,312

586,9360

0,000000

Rok

2,813

1

2,813

0,3275

0,568911

Svět. pomínky

143,112

1

143,112

16,6652

0,000114

Mráz

56,112

1

56,112

6,5342

0,012692

Chyba

618,300

72

8,588

Tab. 29 Výsledky analýzy rozptylu klíčivosti naţek pcháče osetu Součet Stupně Průměrný F čtverců volnosti čtverec

p

Abs. člen

387,2000

1

387,2000

246,7115

0,000000

Rok

9,8000

1

9,8000

6,2442

0,014742

Svět. pomínky

26,4500

1

26,4500

16,8531

0,000105

Mráz

42,0500

1

42,0500

26,7929

0,000002

Chyba

113,0000

72

1,5694

Tab. 30 Výsledky analýzy rozptylu klíčivosti naţek lociky kompasové Součet Stupně Průměrný F čtverců volnosti čtverec

p

Abs. člen

4929,800

1

4929,800

1259,566

0,000000

Rok

1051,250

1

1051,250

268,595

0,000000

Svět. pomínky

45,000

1

45,000

11,498

0,001135

Mráz

224,450

1

224,450

57,347

0,000000

Chyba

281,800

72

3,914 43

5. 4. 2 Výsledky následného testování klíčivosti naţek vybraných druhů V Tab. 31 jsou uvedeny výsledky testování (LSD) klíčivosti naţek pampelišky lékařské za odlišných podmínek. Vliv ročníku nebyl statistický průkazný. Klíčivost naţek za světla byla statisticky vysoce průkazně vyšší neţ za tmy. Přemrzlé naţky klíčily statisticky průkazně méně neţ nepřemrzlé naţky. Tab. 31 Výsledky testování LSD klíčivosti naţek pampelišky lékařské Statistická průkaznost Rok Klíčivost (průměr) (α =0,05) 2008

8,13

a

2009

7,75

a

Světelné podmínky

Klíčivost (průměr)

Světlo

9,28

a

Tma

6,60

b

Mráz


Nepřemrzlé

8,78

a

Přemrzlé

7,10

b

Mráz


Nepřemrzlé

8,78

a

Přemrzlé

7,10

a

Statistická průkaznost (α =0,01)



Vysvětlivky: stejná písmena (a a, b b) znamenají statistickou neprůkaznost, různá písmena (a, b) znamenají statistickou průkaznost mezi variantami.

44

V Tab. 32 jsou uvedeny výsledky testování (LSD) klíčivosti naţek pcháče osetu za odlišných podmínek. Vliv ročníku byl statisticky průkazný, naţky nasbírané v roce 2008 měly vyšší klíčivost. Vliv světelných podmínek byl statisticky vysoce průkazný, naţky více klíčily na světle. Přemrzlé naţky klíčily statisticky vysoce průkazně méně neţ naţky nepřemrzlé. Tab. 32 Výsledky testování LSD klíčivosti naţek pcháče osetu Statistická průkaznost Rok Klíčivost (průměr) (α =0,05) 2008

2,55

a

2009

1,85

b

Rok


2008

2,55

a

2009

1,85

a



Světlo

2,78

a

Tma

1,63

b

Mráz


Nepřemrzlé

2,93

a

Přemrzlé

1,48

b





45

V Tab. 33 jsou uvedeny výsledky testování (LSD) klíčivosti naţek lociky kompasové za odlišných podmínek. Vliv ročníku byl statisticky vysoce průkazný. Klíčivost naţek za světla byla statisticky vysoce průkazně vyšší neţ za tmy. Přemrzlé naţky klíčily statisticky vysoce průkazně méně neţ naţky nepřemrzlé. Tab. 33 Výsledky testování LSD klíčivosti naţek lociky kompasové Statistická průkaznost Rok Klíčivost (průměr) (α =0,01) 2008

4,23

a

2009

11,48

b



Světlo

8,60

a

Tma

7,10

b

Mráz


Nepřemrzlé

9,53

a

Přemrzlé

6,18

b




46

6 DISKUZE 6.1 Diskuze o vlivu ročníku na klíčivost naţek Vliv ročníku se statisticky vysoce průkazně projevil u lociky kompasové, kdy v roce 2008 byla průměrná klíčivost z 15 naţek jen 4,23, zato v roce 2009 průměrně vyklíčilo 11,48 naţek. Na klíčivost naţek mohl mít vliv průběh teplot během dozrávání a sběru. Teploty byly pravděpodobně přívětivější během roku 2009, jak je patrné z přílohy obr. 4. Na druhou stranu z přílohy obr. 5 je patrné, ţe průběh sráţek byl spíše příznivější v roce 2008, ale rozdíly sráţek nejspíš nebyly tak výrazné, aby ovlivnily kvalitu dozrávání naţek. Vliv sráţek se nemusí u lociky kompasové tak výrazně projevit, protoţe má mohutnou kořenovou soustavu, pomocí které je schopna získat vodu i z hlubších půdních vrstev. Obecně počasí má na lociku kompasovou jako jednoletou rostlinu můţe mít větší vliv, neţ na rostliny vytrvalé, které mají větší mnoţství zásobních látek. U pcháče osetu se vliv ročníku statisticky průkazně projevil, kdy v roce 2008 byla průměrná klíčivost z 15 naţek 2,55 naţek a v roce 2009 byla průměrná klíčivost 1,85 naţek. Jak bylo výše uvedené, vytrvalé plevele se mohou lépe vypořádat s nepříznivými podmínkami díky svým zásobním látkám. Dále je patrné, ţe vhodnější počasí bylo spíše v roce 2008, proto vyšší klíčivost v roce 2009 má nejspíš jiný důvod. Moţná příčina nízké klíčivosti v roce 2009 je oslabení rostliny agrotechnickými zásahy na poli louce. Pampeliška lékařská jako vytrvalý druh na rozdíly v ročnících nereagovala a její různá klíčivost byla statisticky neprůkazná.

6.2 Diskuze o vlivu světelných podmínek na klíčivost naţek Světlo obvykle není podmínkou pro klíčení semen, ale některá semena klíčí rychleji na světle neţ ve tmě. Podle této vlastnosti rozdělujeme některé rostlinné druhy na pozitivně fotoblastické, tedy světlo klíčení podporuje, a negativně fotoblastické, kdy světlo klíčení potlačuje (Procházka, Macháčová, Krekule, Šebánek, 2003) Pampeliška lékařská i locika kompasová statisticky vysoce průkazně klíčily na světle neţ v tmě. Díky tomu je můţeme řadit mezi rostliny pozitivně fotoblastické. U pampelišky lékařské ke stejnému závěru došli i Molata (2007) a Františáková (2009). Locika kompasová můţe být dle výsledků téţ řazena do skupiny rostlin pozitivně 47

fotoblastických, to potvrzuje i Mikulka (1999), který uvádí, ţe velmi dobře klíčí na povrchu půdy, naopak z hloubky více jak 30 mm nevzchází. Pcháč oset, dle zjištěných výsledků můţeme zařadit také k rostlinám pozitivně fotoblastických, jak upozorňuje Mikulka (1999) pcháč oset nejlépe klíčí z hloubky 5 – 15 mm, ale je schopen vyklíčit i z hloubky 60 mm.

6.3 Diskuze o vlivu přemrznutí naţek na klíčivost Působení nízkých teplot sniţovalo klíčivost u všech sledovaných druhů. Negativní vliv přemrznutí naţek byl statisticky průkazný u pampelišky lékařské a u pcháče osetu a lociky kompasové dokonce vysoce průkazný. Nízké teploty nejspíše poškodily zárodek semene, a proto klesla klíčivost naţek těchto druhů. Můţeme se domnívat, ţe naţky, které nevyklíčí po odloučení od mateřské rostliny do podzimu a přečkají zimu nevyklíčené, budou na jaře klíčit méně. Z tohoto pohledu se mohou naţky lépe uplatnit v ozimých plodinách a vytrvalých kulturách.

48

7 ZÁVĚR  Průměrná hmotnost 100 naţek byla stanovena u pampelišky lékařské 0,0786 g, u pcháče osetu 0,0961 g a u lociky kompasové 0,0642 g. Grafické zobrazení průměrných hmotností je uvedeno v příloze obr. 6.  Průměrný počet úborů na pampelišce lékařské byl zjištěn 16,2 kusů, na pcháči osetu 40,8 kusů a na locice kompasové 135,2 kusů. Grafické zobrazení průměrného mnoţství úborů je uvedeno v příloze obr. 7.  Průměrná klíčivost pampelišky lékařské byla 52,9 %, pcháče osetu 21,4 % a lociky kompasové 52,3 %. Grafické zobrazení průměrných klíčivostí je uvedeno v příloze obr. 9.  Všechny tři sledované druhy (pampeliška lékařská, pcháč oset, locika kompasová) můţou být na základě zjištěných výsledků zařazeny ke skupině rostlin pozitivně fotoblastických.  Působení nízkých teplot na naţky před začátkem klíčení sniţovalo klíčivost u všech sledovaných druhů.  Výrazný vliv ročníku, kdy naţky dozrály, byl zjištěn u lociky kompasové. Naţky z roku 2008 klíčily více neţ naţky z druhého roku sledování.  Díky ochmýřeným naţkám se sledované druhy mohou rychle šířit na větší vzdálenosti. Spolu s vysokou produkcí naţek a vyšší klíčivosti (u pampelišky a lociky) jsou tyto druhy potenciálně nebezpečné. Tedy pro udrţení zahradnicky vyuţívaných pozemků bez většího počtu těchto plevelů, je nutností regulovat plevele, nebo tvorbu naţek i mimo produkční areály.

49

8 RESUME Cílem této práce je zjistit průměrnou klíčivost naţek pampelišky lékařské, pcháče osetu a lociky kompasové v dané lokalitě a jakým způsobem je klíčivost ovlivňována za různých podmínek. Zájmové území je lokalizováno v severovýchodní části Bílých Karpat. Vlastní sběr byl proveden na odlišných stanovištích v obcích Nedašova Lhota (louka, úhor) a Štítná nad Vláří (pole, rumiště). Průměrné mnoţství úborů je u pampelišky lékařské 16,2 ks, pcháče osetu 40,8 ks, lociky kompasové 135,2 ks. Průměrná hmotnost naţek je u pampelišky lékařské 0,0786 g, pcháče osetu 0,0961 g, lociky kompasové 0,0642 g. Průměrná klíčivost je u pampelišky lékařské 52,9 %, pcháče osetu 21,4 %, lociky kompasové 52,3 %. Klíčivost je výrazně ovlivňována jak světelnými podmínkami, tak přemrznutím naţek. Působení mrazu na naţky sniţuje jejich klíčící schopnost. Pampeliška lékařská, locika kompasová a pcháč oset jsou pozitivně fotoblastické. Klíčová slova: klíčivost naţek, hmotnost naţek, Taraxacum officinale, Cirsium anverse, Lactuca serriola

The aim of bachelor work was to evaluate the impact of different factors (locality, temperature) on achenes germination of chosen weeds from Asteraceae family (Cirsium arvense, Taraxacum officinale and Lactuca serriola). The seed collection was carried out in north-east part of Bílé Karpaty in different localities – Nedašova Lhota (meadow, fallow) and Štítná nad Vláří (arable land). The average number of flowerheads per plant was 16.2 pc by Taraxacum officinale, 40.8 pc by Cirsium arvense and 135.2 pc by Lactuca serriola. The average weight of achenes was 0.0786 g by Taraxacum officinale, 0.0961 g by Cirsium arvense and 0.0642 g by Lactuca serriola. Percentage of germination of achenes was 52.9 % by Taraxacum officinale, 21,4 % by Cirsium arvense and 52.3 % by Lactuca serriola. Light conditions and the effect of frost had important effect on germination. The action of frost before germination decreased germination of all three weed species. Taraxacum officinale, Lactuca serriola and Cirsium arvense are positively fotoblastic. Keywords: achenes, germination, weight, Taraxacum officinale, Cirsium anverse, Lactuca serriola 50

9 SEZNAM POUŢITÉ LITERATUR

Dvořák, J., Smutný, V. Herbologie – Integrovaná ochrana proti polním plevelům. vyd. Brno: Mendlova zemědělská a lesnická univerzita, 2003, 186 s. Františáková, L. Stanovení klíčivosti nažek vybraných druhů plevelů z čeledi hvězdicovitých. Bakalářská práce. Lednice: Mendlova zemědělská a lesnická univerzita, 2009, 44 s. Hron, F. Polní plevele a jejich hubení. 1. vyd: Státní pedagogické nakladatelství, 1953, 88 s. Hron, F., Kohout, V. Plevele polí a zahradI. 1. vyd. České Budějovice: Výstavnictví zemědělství a výţivy, 1988, 345 s. Hron, F., Kohout V. Polní plevele. Metody plevelářského výzkumu a praxe. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1974, 224 s. Hron, F., Vodák, A. Polní plevele a boj proti nim. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1959, 384 s. Jehlík, V. Cizí expanzivní plevele České republiky a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 1998, 508 s. ISBN 80-200-0656-7. Jongpierová, I. Louky Bílých Karpat. Veselí nad Moravou: ZO ČSOP Bílé Karpaty, 2008, 461 s., ISBN 978-80-903 444-6-4. Kneifelová, M., Mikulka, J. Významné a nově se šířící plevele. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2003, 60 s. ISBN 80-7271-142-3. Krejča, J. Velká kniha rostlin, hornin minerálů a zkamenělin. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 1993, 384 s., ISBN 80-07-00595-1. Kresánek, J., Krejča, J. Atlas liečivých rastlín a lesných plodov. 2. vyd. Martin: Osveta, 1982, 768 s. Kubát, K. Klíč ke květeně České republiky. 1.vyd. Praha: Academia, 2002, 928 s., ISBN 80-200-0836-5. Mikulka, J. Plevelné rostliny polí, luk a zahrad. 1. vyd. Praha: Redakce časopisu Farmář – Zemědělské listy, 1999, 160 s., ISBN 80-902413-2-8. Mikulka, J., Pavlů, V., Skuhrovec, J., Koprdová, S. Metody regulace plevelů na trvalých travních porostech. Praha – Ruzyně: Výzkumný ústav rostlinné výroby, 2009, 42 s., ISBN 978-80-7427-012-3.

51

Mikulka, J., Slavíková, L. Metody diagnostiky a regulace rezistentních populací plevelů vůči herbicidům. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., 2008, 40 s. ISBN 978-80-87011-50-8. Molata, T. Stanovení klíčivosti nažek šířících se druhů z čeledi hvězdicovitých. Bakalářská práce. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2008, 36 s. Procházka, S. Macháčová, I., Krekule, J., Šebánek, J. a kol. Fyziologie rostlin. dotisk. Praha: Academia, 2003, 485 s., ISBN 80-200-0586-2. Steward-Wade, S.M., Neumann, S., Collins, L.L., Boland, J. The biology of Canadian weeds. 117. Taraxacum officinale G. H. Weber ex Wiggers. Canadian Journal of Plant Science 82 (4), 2002, 825-853 s. Tříska, J. Evropská flóra. 1.vyd. Praha: Artia, 1979, 304 s.

9.1 Internetové zdroje Antee, 2010 [cit. 2010-06-29], dostupný na http://www.antee.cz/nedasovalhota/index.php?nid=2216&lid =CZ&oid=236414 Bílé Karpaty, 2010 [cit. 2010-06-29], dostupný na http://www.bilekarpaty.cz/pages/mapy.htm Garford, 2010 [cit. 2010-06-01] dostupný na http://www.garford.com/Brochure%20Robocrop%202.pdf Mendelu, 2010 [cit. 2010-06-15] dostupný na http://web2.mendelu.cz/af_211_multitext/systematika/ ucebni text/ Státní správa, 2010 [cit. 2010-06-29] dostupný na http://www.statnisprava.cz/rstsp/ciselniky.nsf/i/585548 Štítná – Popov, 2010 [cit. 2010-06-29] dostupný na http://www.stitnapopov.cz/stranky/historie/?cssmen= 29&sess=6 http://www.chmi.cz

52

10 Přílohy obr. 1 Mapa Bílých Karpat obr. 2 Mapa klimatických oblastí severní části Bílých Karpat obr. 3 Mapa půdních typů severní části Bílých Karpat¨ obr. 4 Graf průběhu teplot obr. 5 Graf průběhu sráţek obr. 6 Graf průměrné hmotnosti 100 naţek obr. 7 Graf průměrného mnoţství úborů obr. 8 Graf průměrného mnoţství naţek v úboru obr. 9 Graf průměrné klíčivosti naţek

53

Vybrané charakteristiky z biologie plevelů patřících do čeledi hvězdnicovitých

Recommend Documents