Výběr anotované bibliografie 19 klíčových publikací

539590-LLP-1-2013-1-DE-COMENIUS-CMP Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah publikací (sdělení) odpovídá výlučně autor. Publikace (sdělení) nereprezentují názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací,jež jsou jejich obsahem.

Výběr anotované bibliografie 19 klíčových publikací 10-05-14

S. Beltman; poděkování Bich Nguyen

Annotated Bibliography

Beltman, S., Mansfield, C., & Price, A. (2011). Thriving not just surviving: A review of research on teacher resilience. Educational Research Review, 6, 185–207. DOI: 10.1016/j.edurev.2011.09.001 Tento článek obsahuje přehled empirických studií týkajících se psychické odolnosti učitelů. Jedná se o komplexní průzkum 50 studií, ve kterém naleznete přehled metodologických postupů výzkumu psychické odolnosti, který prokáže, že nejběžnější metodou pro sběr dat výzkumu byly rozhovory a nevětší skupina účastníků byla začínající učitelé. Článek také osvětlil, jak je pojem psychické odolnosti koncipován v literatuře. Ve článku je poukázáno na to, že většina studií psychické odolnosti se soutředí na typickou definici psychické odolnosti učitelů, kterou lze shrnout jako „dynamický proces nebo závěr, který je výsledkem interkace mezi osobou a prostředím v průběhu času” (str. 188). Mezi hlavní prvky, které tvoří psychickou odolnost učitele patří vlastní potenciál, sevedůvěra a schopnost zvládat stres.

Přidáme-li k tomu přehled rizikových a

ochranných faktorů, které nalezneme v literatuře týkající se psychické odolnosti, pak zjistíme, že nedůvěra v sebe sama a špatné vedení třídy/vyrušující studenti jsou nejběžnějšími rizikovými faktory, zatímco ochranné faktory zahrnují osobní vlastnosti, vlastní potenciál, schopnost zvládat stres, pedagogické dovednosti, profesní rozvoj, péče o sebe sama stejně jako podpora od vedení školy, kolegů, studentů, mentorů, rodiny a přátel. Dále byly prozkoumány vzdělávací programy pro budoucí učitele. Hodnoceni poukázalo na několik otázek a problémů s ohledem na stručnou, přesto komplexni definici psychické odolnosti učitele, metodice výzkumu a prostředí, které ovlivňuje psychickou odolnost učitelů. Byl také doporučen další výzkum, který prozkou využití intervenční strategií, které budou propagovat psychickou odolnost učitelů a pomohou pochopit úlohu programů pro budoucí učitele a učitelů, kteří se snaží psychickou odolnost vybudovat. Psychická odolnost učitelů by měla být také posuzována z mezikulturního hlediska.

Cefai, C., & Cavioni, V. (2014). From neurasthenia to eudaimonia: Teachers’ wellbeing and resilience. In Social and emotional education in primary school: Integrating theory and research into practice (kapitola 8, str. 133-148). New York: Springer Science + Business Media. DOI 10.1007/978-1-4614-8752-4. Učitelství je své podstatě zranitelou profesí a emocionální stres vzniká nejen z organizačních problémů, ale i široké škály mezilidských vztahů, které k této profese patří. To vše má negativní dopad na práci učitele a jeho psychickou pohodu. Tématem této kapitoly je otázka zlepšení zdraví a duševní pohody zaměstnanců prostřednictvím "interakčního" přístupu. Důležité je se nejen zaměřit na rozvoj individuální osobnosti učitele a jeho psychické odolnosti pomocí sociálních a emocionálních kompetencí, ale i na vytvoření pečující komunity, která bude podporovat psychickou pohodu zaměstnanců. Vylepšení obou oblastí bude mít pozitivní dopad na psychickou pohodu

539590-LLP-1-2013-1-DE-COMENIUS-CMP

2 / 10


studentů, jejich chování a studium. Osobní kompetence by mohly být rozvíjeny původním učitelem nebo vzdělávací institucí prostřednictvím strategií jako je zdokonalení znalostí týkajících se vývoje dítěte, řízení třídy, rozvoj možností vyučovat sociální a citová výchovu (SEE), zaměřená školení a zvyšování vlastní výkonnosti učitelů. Profesní komunity mohou být vytvořeny pomocí strategií jako je poskytování odpovídajícího odborného vzdělávání, strukturalizace, která umožňují spolupráci pracovníků a aktivní účast při rozhodování, oslavuje silné stránky a úspěchy, a poskytuje mentoring. K dispozici jsou příklady úspěšných programů a strategií. Komplexní tabulka indikátorů psychické pohody zaměstnanců je prezentována jako dotazník sebehodnocení, který určí intervenční cíle a způsoby jejich plánování a monitorování.

Day, C., & Gu, Q. (2010). Resilience counts. In The new lives of teachers (Chapter 9, pp. 156-176). London: Routledge. V kapitole této knihy je psychická odolnost charakterizována jako “ duševní schopnost se odrazit ode dna rychle a efektivně tváří v tvář nepřízni osudu” (str. 156). Psychická odolnost se bere jako psychologický pojem a také vícerozměrová, sociálně vytvářená představa. Prostřednictvím zkoumání tří případových studií tří učitelů autoři zjistili, že psychická odolnost vychází z touhy po povolání, touhy učit, pocitu odměny z pokroku žáků, podpory ze strany vedení školy a kolegů, osobní podpory, a úspěšného řízení napětí v pracovním životě. Na základě těchto zjištění byly doporučeny dva koncepty psychické odolnosti: relační psychická pohoda, která je o čerpání síly od sebe navzájem, a organizační psychická odolnost, která poukazuje na fakt, jak důležitou roli má vedení při podpoře psychické odolnosti.

Day, C., & Gu, Q. (2014). Resilient teachers, resilient schools. New York, NY: Routledge. Tato kniha týkající se psychické odolnosti učitelů,zkoumá, jak učitelé a studenti udržují kvalitu výuky, vášeň a oddání se práci v dobrých i zlých časech a zkoumá také faktory, které tomu zabraňují. Kniha obsahuje devět kapitol, které jsou zpracovány do tří hlavních částí: povaha psychické odolnosti, jak vybudovat psychickou odolnost učitele, a jak důležitá je psychická odolnost učitele. V návaznosti na mezinárodní výzkum a názorné příklady z praxe, se kniha zabývá některými významnými problémy: učitelé se naučí odrazit ode dna; jejich psychická odolnost se neustále formuje a s postupem času umí řešit problémy efektivně; pokud se v práci cítí být schopní a podporovaní, psychická odolnost roste. Kniha také poukazuje na pozitivní vztahí mezi vlastní výkonností učitele, psychickou pohodou, oddáním se práci a emoční energií ve vztahu k psychické pohodě. Co se týče směru, kterým by měl výzkum jít do budoucna, Day a Gu (2014)


3 / 10


uvádějí, že by se neměl soustředit na stresové faktory, ale měl by mít za cíl pochopit co učitelé, školy a organizace dělají, aby vybudovali dostatečnou míru psychické odolnosti.

Ebersöhn, L. (2012). Adding ‘flock’ to ‘fight and flight’: A honeycomb of resilience where supply of relationships meets demand for support. Journal of Psychology in Africa, 27(2), 29–42. Retrieved from http://repository.up.ac.za/handle/2263/32120?show=full Tento článek zkoumá roli vztahů při podpoře psychické odolnosti učitele. Článek čerpal z osmileté longitudinální studie, která využívala více metod, tj. cílové skupiny, částečně strukturovaný pohovor, neformální konverzační pohovor, pozorování, fotografie, videa a přepisy prezentací seminářů. Data shromážděná od 74 učitelů pracujících ve 12 školních zařízeních ukázala, že vztahy ve škole a v rodině jsou hlavní ochranné prostředky, které zmírňují negativní dopady. Vztahy také mohou přenastavit ekologická rizika a předpovědět pozitivní adaptaci, a tak umožnit učitelům vyhnout se stavu beznaděje, úzkosti, syndromu vyhoření, depresi, agresi a stažení se. Výsledky studie potvrdily význam důsledků pro restrukturalizaci ekologie nepřízně. Také zde byl navržen model Psychická odolnost vycházející ze vztahů.

Ee, J., & Chang, A. (2010). How resilient are our graduate trainee teachers in Singapore? The Asia-Pacific Education Researcher, 19(2), 321-331. Studie popisuje prostředí, kde školy v Singapůru čelí obrovskému nárůstu syndromu vyhoření u učitelů a jejich opotřebení v důsledku mnoha vzdělávacích iniciativ ministerstva školství a nároků od rodičů. Psychická odolnost je v tomto článku popisována jako “schopnost přijmout rizika a přizpůsobit se a to i tehdy, kdy musíte čelit nepříznivým a negativním životním podmínkám” (str. 321). S cílem určit rysy psychické odolnosti budoucích učitelů v Singapůru, bylo 109 studentů požádáno aby vyplnili dotazník psychické odolnosti jehož součástí bylo sebeovládání, empatie, regulace emocí, optimismus, výkonnost, kauzální analýza a hledání pomoci. Statistická analýza ukázala, že výkonnost, regulace emocí, empatie a optimismus byly prediktory psychické odolnosti. Tento článek trvá na zařazení dvou důležitých hledisek do budoucího výzkumu. Za prvé, učitelům na počátku své kariéry by měla být nabídnuta taková pomoc, aby poznali a mohli probrat adekvátní postupy jak reagovat na stresové okamžiky v práci v závislosti na jejich výkonnosti. A za druhé, mladí učitelé by měli mít možnost pracovat se scénáři, videi a provádět pozorování ve třídě a naučili se tak čelit problémovým okamžikům a zlepšili svou vlastní psychickou odolnosti.


4 / 10


Fleming, J. L., Mackrain, M., & LeBuffe, P. A. (2013). Caring for the caregiver: Promoting the resilience of teachers. In S. Goldstein & R. B. Brooks (Eds.), Handbook of Resilience in Children (str. 387-397). New York: Springer Science+Business Media. Kapitola v této knize zkoumá nepříznivé faktory, které ovlivňují zdraví učitelů a duševní pohodu, a navrhuje opatření na podporu psychické odolnosti učitelů. Přehled literatury ukázal, že společné a jedinečná stresory, které uvádějí zkušení učitelé jsou pracovní stabilita, plat, časový pres, děti s problémovým chováním, chybějící motivace nebo spánkový deficit, velké snahy o reformu školy, nedostatečná administrativní podpora, špatné pracovní podmínky, nedostatek příležitostí účastnit se důležitých rozhodnutí školy, množství administrativní práce, nedostatek zdrojů, rodinné povinnosti a vztahy. Všechny tyto stresory vedou k syndromu vyhoření, nižší kvalitě interakce se studenty, a nedostatli citové dostupnosti pro studenty. Autoři navrhnuli programy na zvyšování psychické odolnosti učitelů a duševní pohody, jako je například Program vnitřní psychické odolnosti, Emočně inteligenční program psychické odolnosti, program Psychická odolnost jednotlivce a Psychická odolnost ve vztazích (PRRR), z nichž všechny jsou k dispozici ve Spojených státech. Na závěr autoři zdůraznili, že "podpora psychické odolnosti učitelé je slibná praxe, která je rozhodující ve snahách o vzdělávací plány na národní, státní a místní úrovni" (str. 394).

Gu, Q., & Day, C. (2013). Challenges to teacher resilience: Conditions count. British Educational Research Journal, 39(1), 22-44. DOI: 10.1080/01411926.2011.623152 Tento článek předkládá výsledky, které jsou součástí projektu VITAE (variations in teachers work, lives and effectiveness). V této studii je psychická odolnost brána jako nestálý pojem, kterému se lze naučit, získat jej nebo měnit v průběhu času. Zkoumáním dat shromážděných z částečně strukturovaných pohovorů se 300 učiteli ve stovce základních a středních škol ve Velké Británii studie zjistila, že vnímání psychické odolnosti učitele nezávisí jen na výchově a hodnotách ve vzdělávání, ale také na osobních, mezilidských a organizačních podmínkách jak v práci, tak v osobním životě. Většina účastníků uvádí, že jejich psychická odolnost musí čelit špatným vztahům s vedoucími pracovníky a kolegy, problematickému chování studentů, nedostatečné podpoře od rodičů, změnám ve vládních nařízeních a neočekávaným událostem v osobním životě. Kromě těchto faktorů ovlivňují psychickou odolnost také socio-ekonomické postavení školy, a také kultura školy nastavená jejím vedením. Dále pak studie odhalila srovnáním tří skupin učitelů, učitelé na začátku své kariéry (0-3 a 4-7 let praxe), učitelé uprostřed své kariéry (8-15 a 16-23 let praxe) a učitelé na konci své kariéry (24-30 a 31+ let praxe), že učitelé na začátku a uprostřed své kariéry jsou schopnější udržet si míru psychické odolnosti oproti učitelům před důchodem.


5 / 10


Gu, Q., & Li, Q. (2013). Sustaining resilience in times of change: Stories from Chinese teachers. Asia-Pacific Journal of Teacher Education, 41(3), 288-303. http://dx.doi.org/10.1080/1359866X.2013.809056 V tomto článku se Gu a Li zabývali tím, jak se udží odolnost 568 čínských učitelů základních a středních škol a jejich závazek vůči žákům v době, kdy vláda zavedla mnoho nových vzdělávacích pravidel. Z dat posbíraných prostřednictvím dotazníků a rozhovorů autoři zjistili, že současná definice odolnosti učitelů, jak odrazit protivenství je nedostatečná k popisu odolnosti učitelů. Jinak řečeno, odolnost učitelů by měla být znovu pojmenována způsobem, který vezme v potaz faktory jako smysl učitelů pro odborný závazek, pohodu, efektivitu a pracovní naplnění. Rovněž pak další faktory, které souvisejí s odolností učitelů, včeně školních podmínek ( pracovní doby, pracovní zatížení, tlak a odpovědnost, plat) a vztahy na pracovišti ( kolegové, žáci a rodiče). Závěrem studie zdůraznila, že “ povaha a udržitelnost odolnosti učitelů není vrozená, ale ovlivněna individuálními vlastnostmi v interakci s kontextuálními vlivy, ve kterých učitelé pracují a žijí” (strana 300).

Hong, J. Y. (2012). Why do some beginning teachers leave the school, and others stay? Understanding teacher resilience through psychological lenses. Teachers and Teaching, 1-24. DOI:10.1080/13540602.2012.696044. V tomto článku je odolnost definována jako “ proces schopnosti orientace pro nebo na výsledek úspěšné adaptace navzdory náročným podmínkám” (strana 419). Zkoumání faktorů, které umožnily některým učitelům vydržet a být více kompetentní, zatímco ostatní odešli, provedl řešitel tak, že absolvoval polostrukturované rozhovory se sedmi vytrvalci a sedmi učiteli, kterí odešli ze zaměstnání. Zatímco obě skupiny učitelů měly velký zájem na vyučování předmětu a pomoci žákům se předmět naučit, učitelé, kteří odešli, projevili slabší víru ve zvládnutí žáků se špatným chováním. Byli také přesvědčeni o tom, že to byla právě jejich úloha jako poskytovatelů vědomostí ,která vedla ke stresu a emocionálnímu vyhoření. Na druhé straně vytrvalci věřili, že zodpovědnost za učení je v rukou žáků, a stanovili si jasné emocionální hranice tak, aby problémy žáků nezpůsobily jejich emocionální vyhoření. Studie rovněž prokázala různé množství podpory, poskytované vytrvalcům a těm, co odešli, ze strany administrativy školy, která zvýšila nebo snížila jejich odolnost. Článek je uzavřen několika návrhy, včetně poskytování systematických příležitostí pro učitele reflektovat své vnitřní pohony; přiměřenou a včasnou zpětnou vazbu a mentoring od zkušených učitelů; poskytování profesního rozvoje s odkazem na zvládnutí rušivého chování; poskytování profesního rozvoje, který vyzývá dosavadní nevyhovující přesvědčení učitelů;

a

pomoc učitelům nastavit emocionální hranice s žáky.


6 / 10


Jennings, P. A., Snowberg, K. E., Coccia, M. A., & Greenberg, M. T. (2011). Improving classroom learning environments by Cultivating Awareness and Resilience in Education (CARE ): Results of two pilot studies. Journal of Classroom Interaction, 46(1), 37-48. Cultivating Awareness and Resilience in Education (CARE) je program profesního rozvoje, jehož cílem je snížit stres a zvýšit odolnost učitelů. Účelem tohoto článku je prozkoumat, zda by mohla CARE zvýšit sociálně – emocionální dovednosti učitelů a tudíž zvýšit jejich schopnost rozvinout svou odolnost. Článek čerpal z poznatků dvou studií; první zahrnovala 31 pedagogů z městského prostředí, kde vládne velká chudoba, zatímco druhá zahrnovalal 33 studentů pedagogiky z předměstského/ venkovského prostředí a 10 mentorů. Účastníci obdrželi dotazníky před a po ukončení programu CARE tak, aby mohli posoudit změny v pohodě, motivační orientaci/ účinnost a všímavosti. Kromě toho, zatímco v první studii probíhaly konverzace s jejími účastníky, ve druhé studii probíhala pozorování a vlastní zprávy byly další metodou ve sběru dat. Výsedky prokázaly, že učitelé v první studii zaznamenali zlepšení v otázce pohody a považovalli program za zábavný a přínosný pro jejich výuku. Celkově lze říci, že byli spokojeni s programem,

jelikož došlo ke

zlepšení jejich dovedností a vztahů se studenty ve třídě. V podstatě, měštští učitelé byli schopni samostatně regulovat nalezení rovnováhy mezi prací a životem, předměšští učitelé neprojevili takto vysokou úroveň spokojenosti. Kromě toho rovněž nepovažovali intervenční program za příliš poutavý a přínosný. Rozdíly ve zjištěních naznačují, že CARE může být efektivnější v podpoře učitelů ve více rizikových prostředích.

Johnson, B., & Down, B. (2013). Critically re-conceptualising early career teacher resilience. Discourse: Studies in the Cultural Politics of Education, 34(5), 703-715. Tento článek nabízí kritiku literatury, zabývající se odolností učitelů, s odkazem na redukcionismus, hyper- individualismus a normativitu. Pokud jde o redukcionismus, Johnson a Down zpochybňují posouzení odolnosti ve vztahu k rizikovým a ochranným faktorům s tím, že tento postup snižuje složitost obsahu do konkrétních závislých a nezávislých proměnných faktorů, které zkoumají aspekty života v izolaci. Jako alternativu navrhují autoři, že je třeba zdůraznit lidskou subjektivitu a lidský duševní život jako celek, zatímco odolonost by měla být studována v širším sociálním, politickém a ekonomickém kontextu učitelské professe. Co se týče hyperindividualismu, autoři kritizují studie, které individualizují lidské problémy a jejich adaptivní řešení. Místo toho autoři navrhují, aby průzkumníci ustoupili a přezkoumali, jak brzká kariéra učitelů překoná nepřízeň osudu ze společensko – kulturního/ ekologického hlediska. Ve vztahu k normativitě Johnson a Down tvrdí, že současný koncept odolnosti je výrazně regulován neobjektivními normami středních vrstev a západních kulturních hodnot. Autoři tedy doporučují


7 / 10


posun v chápání odolnosti učitelů, který oddálí pojetí

jako jsou rizikové faktory, vlastnosti a

osobnosti tak, aby došlo k propojení “soukromých potíží” učitelů s “veřejnými záležitostmi” .

Le Cornu, R. (2013). Building early career teacher resilience: The role of relationships. Australian Journal of Teacher Education, 38(4), 1-16. Jako součást velkého projektu použila studie teoretický rámec příbuzné odolnosti, ve které je odolnost učitelů charakterizována jako vyskytující se nikoliv zvlášť u každého jedince, ale ve vztahu s žáky, kolegy, vrstevníky, rodinou, samotnými učiteli, profesionálním personálem, vedoucími pracovníky a rodiči. Jako taková je odolnost diskutována ve vztahu k vzájemnosti, posílení a rozvoji kuráže. Prostřednictvím dvou částečně strukturovaných rozhovorů se 60 začínajícími učiteli a jejich řediteli bylo zjištěno, že pozitivní vztahy, provázející začátek profesní dráhy s vášní, potěšením, nadšením a energií, pomáhají k udržení kariéry a upevnění pocitu vlastní hodnoty, zatímco negativní vztahy spouští úzkost, pochybnosti o sobě samém, zmatek a nejistotou. Článek končí zdůrazněním významné úlohy, kterou hrají osobní a profesní vztahy v podpoře odolnosti začínajícího učitele.

Mansfield, C. F., Beltman, S., Price, A., & McConney, A. (2012). “Don’t sweat the small stuff:” Understanding teacher resilience at the chalkface. Teaching and Teacher Education, 28, 357-367. Tato studie prozkoumala absolvování a vnímání odolnosti učitelů v začátcích jejich kariéry. V rámci studie se řešilo zahrnutí “ dynamických procesů, které jsou výsledkem interakce v průběhu času mezi osobou a prostředím a je doložen tím, jak jedinci reagují na náročné a nepříznivé situace” do odolnosti (strana 358.) Dotazník obsahoval otevřenou otázku o odolnosti učitele. Analýza obsahu a přidání nových témat ukazuje na víceprostorovoý charakter a složitost odolnosti. Účastníci vnímali odolnost jako proces vývoje, který se udál v průběhu času a jako kombinaci silných stránek motivačních, profesionálních, emocionálních a sociálních. Byly navrženy čtyři dimenzionální rámce. Data rovněž zdůraznila význam jak individuální, tak v kontextu v pěstování odolnosti učitelů. Článek závěrem udává několik dopadů na vzdělání učitelů, jako emocionální rozvoj, profesionání rozvoj materiálů pro rozvoj odolnosti učitelů a multidimenzionální přístup k tvorbě odolnosti.

Morgan, M. (2011). Resilience and recurring adverse events: Testing an assetsbased model of beginning teachers’ experiences. The Irish Journal of Psychology, 32(3-4), 92-104. Tento článek čerpal ze dvou empirických studií a zkoumal faktory, které podporují odolnost začínajících učitelů. V první studii analýza odpovědí 80 začínajících učitelů na otevřený dotazník


8 / 10


prokázala tři hlavní klady, které usnadnily odolnost učitelů : osobní silné stránky ( závazek k učení), sociální podporu ( podporu kolegů a mimoškolní podporu) zvládání situací. Závěry první studie pak byly použity k formování dotazníku pro druhou studii, která byl adresována 408 učitelům. Výsledky druhé studie podpořily model odolnosti založený na kladech. Na základě výsledků obou studií naznačuje autor, že model kladu má významné důsledky pro pochopené intervence, které se zaměřují na schopnost učitelů zotavit se z protivenství a že namísto pokoušení se snížit úroveň stresu na pracovišti, ladný přístup může být více přínosný.

Papatraianou, L. H., & Le Cornu, R. (2014). Problematising the role of personal and professional relationships in early career teacher resilience. Australian Journal of Teacher Education, 39(1), 100-116. Čerpáním ze dvou kvalitativních studií, z nichž jedna byla financována australskou radou pro výzkum, článek prozkoumal, jak významnou roli v udržení odolnosti hrají u učitelů různé formy neformální podpory. Data, která jsou k dispozici z částečně strukturovaných rozhovorů, rozhovorů s otevřenými konci, online dotazníku a vývoje sociálních sítí pro shromažďování úvah učitelů na základě jejich každodenních zkušeností, ukázala průzkumníkům, že neformální významné vztahy učitelů s kolegy, vedoucími, personálem, žáky, rodiči, rodinou a přáteli hrají významou roli v udržení odolnosti. Bylo pojmenováno sedm typů takové podpory. 1. Podpora poslechu 2. Emocionální podpora 3. Hmotná pomoc 4. Úloha ocenění 5. Potvrzení reality 6. Emocionální výzva a 7. Výzva úkolu. Článek je uzavřen několika návrhy pro příští průzkumy akce: potřeba objevit úlohu, kterou hrají různé typy podpory pro případ podpory odolnosti učitelů, genderové rozdíly v odolonosti, potřeba podporovat neformální interakci učitelů, poskytování nefromálních podpůrných prostředků a učení pro začínající učitele a vývoj prvků ve vzdělávacích programech za účelem pomoci žákům k rozvinutí silných podpůrných sítí.

Pearce, J., & Morrison, C. (2011). Teacher identity and early career resilience: Exploring the links. Australian Journal of Teacher Education, 36(1), 48-59. Tento článek je součástí projektu, který zahrnuje tři australské univerzity a osm průmyslových partnerů. V tomto článku je odolnost definována jako proces, nikoliv výsledek, který se nachází v širším sociálním, kulturním, politickém a relačním kontextu učitelské profese. Data shromážděná z rozhovorů se 60 začínajícími učiteli prokazují, že jejich vědomé zapojení do konstrukce profesionálních identit může mít pozitivní dopad na rozvoj odolonosti. Zapojením do profesionálních konverzací s kolegy jak z branže, tak i mimo ni, interakcí o učení s vrstevníky i ostatními, výměnou infomrací se studenty a jejich rodiči, je tvořena a posílena identita začínajícího učitele, což zvyšuje její/ jeho schopnost vyrovnat se s negativními zkušenostmi a stát odolnějším.


9 / 10


Peters, J., & Pearce, J. (2012). Relationships and early career teacher resilience: A role for school principals. Teachers and Teaching: Theory and Practice, 18(2), 249262. Článek informuje o zjištěních v rámci longitudinální studie (2008-2012) financované australskou radou pro výzkum a průmyslovými partnery. Týká se úlohy, kterou hrají ředitelé v podpoře odolnosti u začínajících učitelů, která je pojata s ohledem na širší sociální, ekonomické a politické kontexty. Údaje získané od vedoucích pracovníků škol a učitelů, kteří jsou v pracovním procesu první rok, posbírané v 59 základních a středních školách napříč dvěma státy v Austrálii ukazují, že s podporou ředitelů škol začínající učitele jejich práce bavila a obohacovala. Na druhé straně, byl rovněž hlášen nedostatek odpovídající podpory, který způsobil u začínajících učitelů pocit neschopnosti, stejně jako pocitu izolace a odcizení, což nakonec vedlo k rozhodnutí učitele opustit školu a své místo po velice krátkém čase. Tato zjištění ukazují, jak klíčová je role ředitelů pro zachování odolnosti učitelů a jejich kariéry.

Price, A., Mansfield, C., & McConney, A. (2012). Considering ‘teacher resilience’ from critical discourse and labour process theory perspectives. British Journal of Sociology of Education, 33(1), 81-95. V tomto článku je odolnost učitelů na počátku profesní dráhy diskutována jako opatření k řešení problému oslabení učitelů v australských školách. Názory prezentované v článku pocházejí z profesionálních rozhovorů, kterými se autoři zabývali, když prohlíželi literaruru k odolnosti učitelů pro projekt Keeping Cool (2009). Byly zmíněny faktory, které představují odolnost učitelů, jako altruismus, sebeúčinnost, sebedůvěra, stejně jako byl diskutován vztah mezi identitou učitele a odloností. Značná část článku byla věnována analýze kontextuálních faktorů, jako jsou rizikové faktory a ochranné faktory, které ovlivňují odolnost. Článek je zakončen diskuzí o důsledcích odolonosti na vzdělání. Konkrétně argumentují autoři tím, že “ komplexní konstrukci jako odolnost učitelů” je třeba pečlivě zvážit, jelikož má potenciál utvářet identitu učitelů a povahu jejich práce a to zejména v případě, že jsou zakotveny v profesionálních standartních dokumentech učitelů a jejich studijních programech” (strana 91).


10 / 10

Výběr anotované bibliografie 19 klíčových publikací

Recommend Documents