VÝBOR PRO ZÁLEŢITOSTI EVROPSKÉ UNIE

NEAUTORIZOVÁNO!

VÝBOR PRO ZÁLEŢITOSTI EVROPSKÉ UNIE Stenografický záznam ze semináře na téma

„Moţnosti sníţení emisí skleníkových plynů z pohledu ČR“, který se uskutečnil ve čtvrtek 9. září 2010 v Jednacím sále Senátu PČR Předseda výboru Luděk Sefzig: Hezké dopoledne, váţené dámy, váţení pánové, váţení páni senátoři, paní senátorky tady ţádné nevidím, dovolte, abych vás přivítal jménem svém a jménem mých kolegů, členů Výboru pro záleţitosti Evropské unie Senátu na dnešním dopoledním semináři, který se týká tématu „Moţnosti sníţení emisí skleníkových plynů z pohledu ČR“. Na tomto semináři svoji záštitu převzal pan místopředseda výboru Miroslav Krejča. Tento seminář je připravován pod jeho vedením. Náš výbor má velkou zodpovědnost za vytváření postoje Senátu jako horní komory k řadě evropských politik. Máme šanci konzultovat naše tzv. odborné výbory a jejich resumé shrnout do našich závěrů, které pak předkládáme plénu Senátu, a plénum Senátu buď náš návrh přijme, nebo nepřijme. Musím přiznat s velkým potěšením, ţe náš výbor je tak z 99 % plénem Senátu respektován. Stejně tak máme moţnost konzultovat také veřejnost, to koneckonců můţe kaţdý senátní výbor, a my toho také často vyuţíváme. Včera jsme měli jedno téma diskuse, týkající se ţivotního prostředí, dnes pokračujeme tímto seminářem. Víte, ţe v Evropské unii je velmi častým tématem snaha o udrţení kvality ţivotního prostředí, a v tom máme toto téma jako Senát mnohé společné. Senátoři jsou uţ z podstaty volby a z podstaty vstupního věku vesměs konzervativní lidé, byť jsou z různých politických názorových skupin. Konzervatismus a předběţná kontrola jako jeden z principů vytváření evropských politik k sobě patří, a proto také téma ochrany přírody a vytváření kvalitního ţivota dlouhodobě udrţitelného je nám velmi blízké. Dovolím si vás upozornit, ţe řečniště je zde přede mnou, ţe tento celý seminář je nahráván, je z něj pořizován stenozáznam, a pokud nebudete představeni řídícím schůze, tak bych doporučil, abyste se vţdy na začátku představili. Stejně tak, budeteli v diskusi pokládat dotaz, poprosil abych, abyste se na začátku představili, eventuálně představili instituci, kterou zastupujete.

1

NEAUTORIZOVÁNO!

Před polednem si vás dovolím pozvat na krátkou přestávku, ale to udělám aţ v průběhu jednání. Teď mi tedy dovolte, abych předal slovo garantovi této akce, panu místopředsedovi Miroslavu Krejčovi, a poţádal ho, aby šel k řečništi a ukázal vám, na jakém místě budete vystupovat se svými příspěvky. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo. Místopředseda výboru Miroslav Krejča: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, vítám vás na naší dnešní akci. Budu velice stručný, protoţe budu jak já, tak kolegové, určitě raději, aby byl dán prostor vystoupením, která jsou plánována. Jen několik technických poznámek. Na první lavici leţí modrozelené papírky. V průběhu semináře kdo budete mít jakýkoli dotaz k bloku nebo vystupujícímu, tak jej prosím formulujte a předejte ke kolegyním u stolu u zdi. Ony jej doručí příslušnému panelistovi, aby se mohl připravit na zodpovězení dotazů, coţ bude v závěru našeho semináře. Seminář, jak jste zajisté zjistili z pozvánky, je rozdělen do tří základních bloků. Ten první je takový zahřívací, který by se nám měl pokusit dát odpověď na otázku, proč. Druhý blok bude vystoupení klíčových resortů, co. Třetí blok zástupci podnikatelské sféry, jak. Doufám, ţe v závěru našeho semináře zbude nejen čas na zodpovězení dotazů, ale případně i na nějakou krátkou diskusi, bude-li zájem. První blok má na starosti a bude moderovat kolega senátor Ota Veřovský, takţe mu předávám slovo. Místopředseda výboru Otakar Veřovský: Váţené dámy, váţení hosté, váţení pánové, váţené kolegyně, váţení kolegové, vstup uţ máme za sebou, úvod také, dovolil bych si, jelikoţ jste všichni obdrţeli pozvánky, abych vás ještě jednou co nejsrdečněji přivítal na dnešním semináři, a zároveň podle programu poţádal nejprve člena VEU pana Miroslava Škalouda o vstupní slovo. Děkuji. Senátor Miroslav Škaloud: Vítám vás. Mám pocit, ţe přestoţe nás tady mnoho není, ţe to vůbec není na škodu, protoţe naše sdělení bude zaznamenáno a bude k dispozici na stránkách Senátu a bude tomu dán jistý kredit. Za druhé mám říci pár vět k semináři, který předcházel této akci. Na to řeknu pár úvodních slov. Sniţování emisí a další opatření na ochranu klimatu se jiţ delší dobu uskutečňuje a řada materiálů, vztahujících se k tomuto tématu, je častým předmětem jednání našeho Výboru pro záleţitosti Evropské unie. A to úsilí Evropské komise v této oblasti vede ke stále zvyšujícím se regulacím a výdajům z rozpočtu členských států. Například jedním z posledních podkladů, který jsme brali v květnu tohoto roku, bylo sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu z 9. 3. 2010 s názvem Okamţitá akce pro oţivení celosvětového úsilí v oblasti změny klimatu. Podle tohoto návrhu mají do roku 2020 rozvinuté státy poskytovat kaţdoročně pomoc do výše 100 miliard dolarů ostatním zemím, s tím ţe to bude ještě pravidelně navyšováno tuším asi o 50 miliard ročně. To nejsou zanedbatelné částky. My se domníváme, ţe k tomu, abychom mohli zodpovědněji posuzovat takovéto návrhy na tyto astronomické výdaje, rozhodli jsme se poněkud více se seznámit se základy, vedoucími k těmto opatřením. Těmito prvotními podklady jsou závěry Mezinárodního panelu pro klimatické změny IPCC. Zahájili jsme jakýsi soubor seminářů, týkající se zpráv z tohoto panelu, jejich

2

NEAUTORIZOVÁNO!

interpretací, výsledků fyzikálních základů, vedoucích k těm nejdůleţitějším závěrům, tj. vlivu lidského působení na klima. Samozřejmě ţe si neděláme ambici, ţe bychom mohli posuzovat, kde je pravda, na základě porovnávání různých vědeckých prací, ale měli bychom se seznámit s hlavními rozpory a s hlavními tendencemi, to, co je základem pro tyto úvahy. Proto povaţujeme za vhodné, získat kvalifikované informace o těchto vybraných tématech klimatologie ze strany odborníků. Pro úplnější pohled na věc jsme se rozhodli pozvat také zástupce ze strany tzv. skeptiků. Včera se konal první seminář, který pokrýval pouze malou část problematiky, týkal se vlivu Slunce na pozemské klima. Tento seminář bude dále pokračovat dalšími tématy, např. antropogenní vlivy na oteplování, větší variabilita klimatického systému atd. Nyní v současné době ještě není čas na nějaké závěry. Nicméně jiţ včera jsme se shodli na tom, ţe není na nás, abychom posuzovali detailně závěry vědeckých prací. Nicméně tím, ţe se musíme spoléhat na týmy odborníků, kteří posuzují práce v rámci IPCC, měli bychom se soustředit spíše na metody práce tohoto panelu, a ta by měla postupovat pečlivěji, uváţlivěji, brát v úvahu i různé jiné názory odborníků, které třeba nejsou v mainstreamu. Neříkám, ţe by měli propagovat, ale měli by nějakým způsobem o nich informovat a hodnotit je. Na závěr bych chtěl v souvislosti s tím říci, ţe stojí za zmínku i usnesení Senátu ze 14. schůze z prosince roku 2009, kde zase jako reakci na některé podklady z Evropské komise jsme dali usnesení, které vyzývá Komisi, aby věnovala další úsilí na důkladné prověření informací a výsledků vědeckých výzkumů, které jsou směrodatné pro další kroky Evropské unie v oblasti sniţování emisí skleníkových plynů, a apeluje na Komisi, aby brala v potaz i názory, zpochybňující lidské aktivity jako hlavní příčinu změny klimatu a komunikovala i se zastánci ostatních názorových proudů, týkajíc se této problematiky. Senát má jakousi moţnost komunikovat s touto komisí, pokud má nějaké podklady a má své názory podloţené, coţ se domnívám, ţe má. Zájemci o toto specifické téma, o tyto semináře, které jsou víceméně odborné, mě můţou kontaktovat, dát navštívenku nebo zapsat svou mailovou adresu, a já vás potom pozvu, pokud budeme vědět přesné termíny seminářů, které teď teprve vytváříme. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda výboru Otakar Veřovský: Děkuji, pane kolego. Omlouvám se, jak pan kolega uvedl, ţe nebudu říkat, kdo je skeptik, kdo je neskeptik a jinak, myslím, ţe kaţdý pochopí, ţe se jedná hlavně o to, abychom se reálně k něčemu dopracovali. Teď bych poprosil pana profesora Miroslava Kutílka, autora knihy Racionálně o globálním oteplování. Prosím. Miroslav Kutílek, Soil & Tillage Research: Pane předsedo, dámy a pánové, nejprve bych rád poděkoval iniciativě Senátu za organizaci a svolání schůzek na uvedené téma. Stručně bych chtěl poreferovat o poslední akci, která se konala v Mezinárodním centru pro teoretickou fyziku, které zaloţil Abdus Salam po tom, co dostal Nobelovu cenu. Toto centrum je zaměřeno především na pomoc vědcům z rozvojových zemí, tedy vědcům, kteří se zabývají fyzikou, především neteoretickou 3

NEAUTORIZOVÁNO!

fyzikou, ale zároveň pan Abdus Salam trvá na tom, ţe se tam má také organizovat setkání aplikované fyziky. Na tomto setkání jsem byl právě minulých 10 dni. V úterý jsem se vrátil. Toto setkání mělo název Půdní fyzikální vlastnosti a procesy při klimatické změně. K tomuto tématu bych vám velice stručně chtěl něco povědět, především proto, ţe závěry z těchto zasedání, kde byla řada referátů a potom drobných sdělení účastníků, závěry byly celkem souhlasně přijaty. Na projekčním plátně je jenom první stránka z programu, kde jsou uvedeny mé dva hlavní referáty, které jsem tam měl. Zasedání se účastnili vědci z 23 zemí, bylo tam dohromady kolem 75 účastníků a jednalo se o to, ţe klima není a nebylo nikdy neměnné. Dále o tom, ţe změny klimatu a vývoj civilizací jsou spolu úzce svázány, a naposledy, nebo ten poslední blok se týkal faktorů, které způsobují klimatické změny. K prvnímu bloku o tom, ţe klima se neustále mění, na tomto grafu vidíte, jak se měnila teplota, která je indikovaná pomocí izotopu 18 kyslíku a je to v období na levé straně od nuly aţ do přibliţně 500 milionů let před současností. Jednotlivým detailům nevěnujte pozornost, prosím, to by bylo zbytečné dnes probírat. Jde o to, ţe klima se neustále měnilo v celém vývoji. Kdybychom pokračovali, vidíme za posledních 5 milionů let ke konci třetihor, jak se populárně říká, tzn. na pravé straně, tam byly teploty zřetelně vyšší, neţ je současná teplota, a potom nastává období čtvrtohor, kvartéru nebo pleistocénu, a to je asi od 2,5 milionů let před současností aţ po současnost. Na tomto grafu jsou záznamy nahoře za posledních 100 tisíc let, vprostřed je to za 3 období glaciálu neboli zalednění, a v tom spodním je to aţ do období před 800 tisíci lety. Výsledky, které tam vidíte červenou nebo červenohnědou čarou, to jsou teploty. Na tom horním záznamu je poslední doba ledová – wurmská. Na prostředním záznamu jsou potom další ledové doby a mezi nimi jsou meziledové doby. Podíváme se na poslední průběh meziledové doby, ve které dnes ţijeme, která začala před 11 500 lety. Z toho záznamu, na svislici jsou teploty, na vodorovné na levé straně je začátek této meziledové doby. Na pravé straně na vodorovné ose, tam kde je nula, to je současnost. Věnujte pozornost hlavně té čáře, která je čárkovaná, a tam můţete sledovat, ţe existovalo 8 období teplých, teplejších neţ jsou naše současné teploty, a zároveň s tím ovšem je tam 8 období velice chladných. Poslední velice chladné období byla tzv. malá doba ledová, little ice age, kterou máme tady zaznamenanou na pravé straně. Vprostředku je středověká teplá perioda, zase důleţité je to, ţe tato teplá perioda byla teplejší, neţ je naše současnost. Z toho vyplývá závěr, nebudu ho celý číst. Závěrem z toho lze konstatovat, ţe klima se neustále mění, hrozba toho, ţe se mění najednou dnes klima, je neopodstatněná, je to falešná teze, a podstatné je také to, ţe za poslední čtyři meziledové doby, tzn. aţ do období přibliţně 400 tisíc let před současností, to je nejstarší meziledová doba, o které teď budu mluvit, byly teploty vyšší, neţ je současná v našem holocénu nebo v naší meziledové době nebo interglaciálu, jak se říká. S tímto závěrem samozřejmě všichni souhlasili a diskutovali k některým bodům, přinejmenším to bylo z hlediska starých pohřbených půd.

4

NEAUTORIZOVÁNO!

Další problém, kterým jsme se zabývali, to je hrozba, ţe změna klimatu bude způsobovat určité velké potíţe, případně krize, případně zánik civilizace. Kdyţ se na to podíváme kriticky, tak před 7 nebo 6 miliony let v Africe se objevily první předchůdci člověka, tj. bílými krouţky. Je to vázané především na východoafrickou propadlinu, která vznikla posunem zemských desek. Tím, ţe se na východním pobřeţí Afriky vytvořilo zároveň pří tomto pohybu vysoké pohoří, a pod tím pohořím je dešťový stín, tak se monzunové deště zeslabily a původní tropická vegetace ustoupila a nastoupila tam savana, vysoká tráva, a sem tam někde okrsky stromů. V tomto prostředí původní obyvatelé, tedy jedni z původních obyvatel, opice, nemohly dobře přeţívat, a první mutanti, kteří se postavili na zadní nohy a začali víc pouţívat přední končetiny, to byli předchůdci člověka. Na tomto grafu vidíte na vodorovné straně počínaje vlevo pěti miliony let před současností, nula naše současnost, jak se z australophyteka postupně vyvíjely různé typy, ale neměly třeba další pokračování. Nebylo to tedy tak, ţe najednou z opice se začali vytvářet přímo hominidé, nebo lidé. Byl to velice sloţitý proces. To je jeden z příkladů, ţe kdyby ke změně klimatu v Africe nedocházelo, tak pravděpodobně, s velkou a velkou pravděpodobností my bychom tady neseděli a já bych tady nemluvil. Moţná řeknete, ţádná škoda, kdyby tady nemluvil. Přejděme k dalšímu. Další jev klimatických změn je patrný např. na Sahaře. V době poslední ledové před asi 20 – 30 tisíci lety v oblasti Sahary byla poušť, pouze jenom poušť, to je to okrové, a kdyţ skončila poslední ledová doba, v období asi 9 – 6 tisíc let před současností to, co je ţluté, to byl travní aţ savanový porost, a to bylo příznivé opět pro rozvoj prvních výhonků určité civilizace. Další vývoj byl ovšem méně příznivý. Tady jsme ještě zpět v savaně. Vidíte, ţe tam bylo hodně zvěře a bylo to příznivé především pro lov a sběr, ale uţ obyvatelé, kteří zde obývali, měli velkou příleţitost zlepšovat svou úroveň nutriční, tzn. měli příleţitost se lépe ţivit, a tím pádem také lépe organizovat. Potom ovšem přišlo období chladnější, a z té oblasti Sahary vzniká skutečná poušť a pouze v oázách přeţívá ţivot. Nomádi tam pořád ještě existují a napadají jednotlivé oázy, aby se vůbec mohli udrţet při ţivotě. Největší oáza bylo Nilské údolí. Asi od období kolem 6 tisíc let se musí ustavit určitá vláda, která by chránila tuto dlouhou a velikánskou oázu před ničivými nájezdy Nomádů, kteří trpěli hlady, zatímco v té oáze se relativně dobře ţilo. Pak nastoupily jednotlivé dynastie. Zase je zajímavé třeba to, ţe první významná dynastie vytvořila Starou říši. To byla říše, ve které se stavěly pyramidy např. Pak přišla přechodná perioda kolem roku 4150 nebo 4200 před současností, a ta byla způsobená zřejmě dopadem tělesa, byl to velký bolid nebo asteroid, kterým došlo k tomu, ţe se tam po prvním nárazu vytvořilo velice chladné klima a velice suché klima, takţe Nil bylo moţné přejít téměř suchou nohou nebo tam bylo po kolena vody. To znamenalo také rozvrat té říše, a kdyţ se umoudřily klimatické podmínky a kdyţ nastoupila velice silná dynastie, mohl pokračovat rozvoj, který známe ze všech muzeí, kde jsou egyptské památky. Podobně cykly bychom mohli pozorovat v Mezopotámii. Asi v jedné třetině kdyţ půjdete do levé strany, tak v jedné třetině je silná krize, která byla způsobena, to bylo ve stejné době, jako v Egyptě. Takto bychom mohli pokračovat ještě mnohem dále. Mohli bychom také spojovat jednotlivé historické události, ať uţ to byly nájezdy kočovníků, anebo přesuny celých národů v závislosti na klimatických změnách.

5

NEAUTORIZOVÁNO!

Tedy klimatické změny mohly způsobit, celkový scénář klimatických změn je takový, ţe oteplení především pomohlo k rozvoji civilizace, nebo jednotlivých civilizací a jednotlivých kultur, zatímco ochlazení přinášelo povětšinou buďto krize civilizací nebo hladomory nebo případně konec jednotlivých civilizačních center, kde to bylo patrné třeba v Mezopotámii atd. Dále bych mohl vykládat ještě o příspěvcích, které byly na tomto collage, jak tomu říkáme, které se týkaly i záleţitostí velice specifických, tzn.například toho, zda zvýšení obsahu CO2 v ovzduší a zvýšení teploty, jestli to bude skutečně znamenat hrozbu hladomoru. A ono to je obráceně. Ţe by to znamenalo velkou ztrátu vodu z půdního prostředí. Ale ono to je vlastně obráceně, protoţe to zvýšení CO2 v ovzduší kdyby bylo třeba o 100 %, tak bude mít za následek lepší hospodaření vodou u jednotlivých rostlin, tzn. menší ztráty. Ale to uţ bych šel do příliš velkých podrobností. Potom se mluvilo o faktorech klimatických změn. Faktory stručně zopakuji. Jsou to Milankovičovy cykly, které jsou zodpovědné za jednotlivé fáze, tzn. zalednění nebo ledovou dobu a doby meziledové. V rámci těchto meziledových nebo hlavně ledových dob tam dochází opět k oscilacím, které jsou ve velké části způsobeny také Milankovičovými cykly. Milankovičovy cykly nám znázorňují, bylo to objasněné Srbem Milankovičem, jedná se o to, jak vzdálené, protoţe Slunce je v centru určité elipsy, která přechází téměř do kruţnice a potom zase do elipsy. Tím pádem je Slunce jednou blíţ, jednou dále od Země. Kromě toho v těch cyklech tím rozumíme také to, ţe se naklání různě zemská osa. Změny eliptické a aţ téměř kruhové, ty jsou přibliţně za 100 tisíc let, to by odpovídalo nástupům ledových dob nebo glaciálů. Změny osy jsou buď přibliţně jednou za 40 tisíc a potom to vykrouţení, jako kdyţ se roztočí káča, to je jednou za 20 tisíc let. Dále je to sluneční aktivita, která dnes má zřejmě velký vliv a neměla by být podceňovaná. Kontinentální drift nebo posun kontinentů, tam jsem mluvil o vzniku Homo sapiens v souvislosti s tím. Ovšem ten kontinentální drift existoval mnohem dříve. Byla tady období desítky milionů let, kdy všechny kontinenty splývaly do Gondwany nebo Pangei, jak nazývají geologové tyto útvary. Dalším faktorem, o kterém víme co nejvíce, jsou skleníkové plyny a skleníkový efekt. Dosti se zanedbává poznatek o tom, ţe nejsilnějším skleníkovým plynem je vodní pára. Samozřejmě v případě zvýšených teplot bude více vodní páry v ovzduší, a tím pádem bude skleníkový efekt prostřednictvím vodní páry zesílený. Dále je to termohalinová cirkulace, to jsou proudy z oceánů. Jak tam slyšíte to termo, tzn. které způsobují oteplení nebo ochlazení pobřeţních pásů, kam zasahují. Nejlépe známe Golfský proud. A dále to halinové, to znamená, ţe se mění i salinita těchto proudů. Významný je vliv aerosolu, tzn. velice jemných rozptýlených částic v ovzduší, v troposféře především, a to je v důsledku vulkanické činnosti anebo dopadu asteroidu. O jednom úkazu jsem mluvil v souvislosti s oddělením Staré říše a Střední říše v Egyptě. Změna vegetačního krytu byla dostatečně zpracovaná v materiálech mezivládního panelu, protoţe tím se mění odrazivost slunečního záření, a tedy rozdílné ohřátí především kontinentů. Na oceány to nemá vliv. Dále je to magnetické pole Země. O těchto faktorech se tam mluvilo také v jednotlivých příspěvcích. 6

NEAUTORIZOVÁNO!

Závěrem ze všech našich zasedání bylo to, ţe skleníková hypotéza sice správně začíná skleníkovým efektem, ale předpokládat bez podstatných měřených důkazů, ţe tímto efektem dochází k současnému oteplení, je nesprávný výklad. Vlastně to uţ popírá platnost této hypotézy, všechno to, co jsem tady přednesl. Z toho by potom vyplývalo to, ţe prostředky, které bychom vynakládali na omezení emisí, a které budou zřejmě vysoké, o tom budou mluvit další řečníci, by bylo účelnější, kdyby se věnovali tomu, jakým způsobem se v jednotlivých regionech vypořádat s případnými negativními vlivy probíhajícího oteplení, protoţe toto oteplení je návrat od poslední malé doby ledové, little ice age, jak se tomu říká, tzn. v období asi 1600 – 1800 po Kristu, tzn. nedávno, kdy byly teploty podstatně niţší, a my se vracíme k tomu, co je typické pro naši meziledovou dobu, pro holocén. Tzn. jakékoli hrůzné strašení, domnívám se, není na místě. Tím bych také skončil. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda výboru Otakar Veřovský: Děkuji, pane profesore. Jako další je pan doktor Radim Tolasz, náměstek ředitele Českého hydrometeorologického ústavu. Prosím, pane náměstku, máte slovo. Radim Tolasz, Český hydrometeorologický ústav: Pane předsedající, děkuji za slovo. Váţení senátoři, váţení hosté, dostal jsem zdánlivě jednoduchý úkol informovat vás o měřitelných změnách meteorologických veličin v podmínkách České republiky. Ten úkol je opravdu jednoduchý, protoţe to, co jsme naměřili, se přece jen těţko zpochybňuje. Komplikuje se to trošku jenom tím, ţe na to mám 10 minut, tzn. ţe mi nezbývalo, neţ se rozhodnout, které veličiny si vyberu, abych vám tady dokladoval změny a posuny v podmínkách České republiky. Vybral jsem si ty dvě nejzákladnější a nejlépe proměřené, tzn. teploto a sráţky. Na této mapě vidíte něco, o čem jsem hovořil včera na diskusním semináři. Říká se tomu klimatický záznam. To je určitá sada klimatických stanic, které v České republice měří, vidíte tam rozloţení různých druhů klimatických stanic od profesionálních přes armádní, od manuálních aţ k automatickým. V dnešní době máme v České republice 150 stanic, které tvoří klimatický záznam. K tomu přistupuje dalších zhruba 700 stanic, které měří pouze sráţky, tzn. jen část toho klimatického záznamu. Graf vpravo dole zobrazuje – není zobrazen příliš pěkně, ale zobrazuje počet stanic v jednotlivých letech, které máme k dispozici v našich databázích. Ta osa Y je logaritmická, tzn. kdybyste se podívali blíţ a viděli letopočty, tak zhruba do roku 1880 tam máme pouze jednotky stanic k dispozici, od roku 1880 začal počet stanic radikálně narůstat aţ zhruba do roku 1935 – 40. Další větší skok byl při poslední reorganizaci staniční sítě v roce 1962. Od té doby tam máme zhruba 700 včetně sráţkoměrných stanic. Proč to tady ukazuji? Ukazuji to tady proto, ţe tady mám první graf, který musím říci, ţe já tyto typy grafů příliš nemám rád, je to tzv. syntetický graf, je to graf, který trošku připomíná slavnou Mannovu hokejku. V tomto případě se jedná o nikoliv globální teploty, ale o teploty pouze pro Českou republiku, a jsou zpracovány pouze za přístrojové měření, tzn. zhruba od roku 1850, kdy jsme měli k dispozici jednotky stanic, aţ do roku 2000. Pokud bychom tu řadu protáhli přes rok 2000, tak ta červená shlazená čára se zlomí a přestane stoupat, protoţe v posledních letech nárůst teplot v průměru v České republice se zastavil. Je to ukončeno rokem 2000 jenom proto, ţe to je graf, který byl připraven jako součást doktorské práce kolegy Štěpánka někdy začátkem roku 2002. 7

NEAUTORIZOVÁNO!

Proč to nemám rád? Nemám to rád, tyto grafy, protoţe se dají velice snadno zpochybnit. Za prvé je moţné takovouto syntetickou řadu zpracovat různými postupy, různými metodami, je moţné vybírat stanice podle nějakých kritérií, a potom lze samozřejmě zpochybnit, jestli ta kritéria byla správná nebo nebyla správná, popř. jestli nebyla zvolena tak, aby ten graf dobře stoupal nebo dobře klesal. To se nám někdy vyčítá. Já to musím odmítnout, klimatologové tohle nedělají. Dá se to potom zpochybnit i na začátku grafu, kde vidíte velkou rozkolísanost v jednotlivých letech, coţ není způsobeno tím, ţe v té době by bylo rozkolísané klima, ale je to způsobeno tím, ţe tam bylo málo stanic. Takţe vţdy je třeba se na takový graf dívat tak, abych chápal, co za takovými čárami mám vidět. Proto jsem se rozhodl neukazovat grafy tohoto typu, které se dají velice snadno zpochybnit, ale rozhodl jsem se, ţe vám tady na těch teplotách, teploty a sráţky, předvedu na něčem, co se dá zpochybnit velice těţko. Na prvním slajdu tohoto typu jsou v horní části tři mapy. Jsou to mapy průměrných ročních teplot v České republice, rozloţení v České republice za tři 30letá období. To poslední je jen 29leté, protoţe mám rok 2009 a 2010 ještě není zpracován a nechtěl jsem to posouvat do nějakého překrývajícího se období. Kdyţ se na ty tři mapy podíváte, tak i pouhým okem je vidět, ţe ty mapy postupně tmavnou. První období je ze začátku minulého století, 1901 – 1930. Druhé období je tzv. normálové, 61 – 90, coţ, jen poznámka na okraj, je období, které se pouţívá pro validaci klimatických modelů. Včera na tom semináři také zazněl podiv, ţe se nevalidují klimatické modely z tzv. proxy dat, to by se dělalo velice těţko. Ale toto období normálové 61 – 90 je to, na které se validují nejčastěji klimatické modely. A to poslední je to nejnovější období, 90 – 2009. Na první pohled je vidět, ţe ty mapy tmavnou, tzn. průměrná roční teplota v České republice se určitě mění. To, jak se mění, je vidět na těch spodních mapách, kde od novějšího období, tzn. od toho, které očekáváme, ţe je teplejší, je vţdy odečteno to období v prvním případě normálové, 61 – 90, tzn. máme tady tu kratší diferenci. Vidíte, ţe tam jsou určitě změny, nejčastěji 0,5 – 0,8 °C mezi těmito dvěmi třicetiletými obdobími, a zajímavé je se podívat, v kterých oblastech České republiky jsou ty změny největší. Vidíte, ţe to není primárně v okolí velkých měst, jak se nám často vyčítá, ţe máme stanice ovlivněné teplenými ostrovy měst, ale je to na Vysočině, ve Východních Čechách a v Západních Čechách. Ta pravá mapa, to je rozdíl těch dvou vzdálenějších období, tzn. 1990 – 2009 – 1901 – 1930. Tam uţ je to zcela jednoznačné, ţe to není z velké většiny nebo téměř vůbec s výjimkou Prahy ovlivněno velkými městy, ale jsou v průměrných hodnotách rozdíly, které dosahují té nejtmavší oblasti hodnot kolem 1,1 °za těch zhruba 100 let. Upozorňuji, ţe to není rozdíl v jednotlivých letech, ale je to rozdíl 30letého období, tzn. období, které povaţujeme za vypovídající pro charakteristiku klimatu v nějaké oblasti. U sráţek je to podobné, mapy jsou konstruovány úplně stejně. Jedná se o průměrné roční úhrny sráţek. Na první pohled tam není vidět velká změna, také to odpovídá tomu, co klimatologové říkají, ţe v průměrných ročních sráţkách se nic zvláštního neděje. Kdyţ se podíváte na rozdílové mapy, tak tam ţádná plocha s výjimkou horských oblastí není nijak zvýrazněna, a pokud je, tak je to v rozmezí + 10 %, coţ v ročním úhrnu sráţek není něco, co by nás v uvozovkách mělo nějak zvlášť zajímat. V ročních sráţkách problém není.

8

NEAUTORIZOVÁNO!

U sráţek je problém někde jinde. U sráţek je problém v rozloţení sráţek v průběhu roku. Určitě se mnou budete souhlasit, ţe v posledních desetiletích převládají zvláště v letním období sráţky, které jsou krátkodobé, intenzivnější, tím pádem s většími úhrny, ale v ročním úhrnu se to nepozná. Tady je rozloţení jak teplot, tak sráţek v jednotlivých měsících, abyste viděli, jak probíhá tato změna v průběhu roku. Nahoře je teplota, dole sráţky. Vidíte, ţe téměř ve všech měsících je teplota mezi těmi 2 novějšími obdobími vyšší v novějším období. U sráţek to tak výrazné není, tam v některých obdobích, zvláště se podívejte na duben, květen, červen ty sráţky docela výrazně klesají. Je to i víc neţ 10 %. Mohli bychom nad tím mávnout rukou, ale uvědomte si, ţe duben, květen, červen je zrovna období, které je zajímavé pro zemědělce, a tam jim ty poklesy sráţek pravděpodobně dělají problémy. Červenec, který z toho výrazně vystupuje zvýšením v průměrném vyjádření, je způsobem povodňovými situacemi v letech 1996, 7, 8, v roce 2002, kdy byla první vlna deště v červenci. Takţe v tom 30letém průměru tyto krátkodobé situace ten průměr takhle ovlivní. Ještě dvě teplotní charakteristiky. Nahoře tzv. počet letních dní, tzn. počet dní, kdy teplota překročí 25 °C. Zase je to zpracováno za 30leté období jako průměrný roční počet těchto dní. Na první pohled je vidět, ţe mapa opět ztmavla. Rozdíl je velice výrazný, přece jen v posledním třicetiletí je podstatně více teplejších dní, přesněji řečeno letních dní, neţ tomu bylo ve třicetiletí normálovém. U počtu mrazových dní, to je zimní charakteristika, ten rozdíl je zcela zanedbatelný. Klimatologové říkají, ţe je statisticky nevýznamný. Takţe teplotní změna, kterou jsem vám ukazoval na prvních mapách, která byla vyjádřena v ročních hodnotách, tady je vidět, ţe je v České republice výraznější v létě a méně výrazná v zimě. Co říci závěrem? Já naváţi na pana prof. Kutílka. Současné vědecké spory o tom, jestli současná změna klimatu je bezprecedentní nebo není, jestli je větší nebo niţší, rychlejší nebo pomalejší, neţ tomu bylo v dobách meziledových, je řekněme vědecký spor, je to spor docela zajímavý. Vědci se přou. Přou se někdy zajímavě, někdy dokonce nevybíravě, ale já se ptám, má to nějaký význam pro to, jestli máme nebo nemáme se adaptovat? Má to nějaký význam pro to, co vidíme ve svém okolí v posledních desítkách let? Klima se mění, s tím se mění počasí, a počasí, kdyţ si řekneme, co se mění v počasí nejvíc, tak se mění extrémní charakteristiky. Z čehoţ vyplývá, ţe pokud v meziledové době to bylo ještě horší, tak pro geology je to zajímavé, ale pro nás to moc zajímavé není. My se musíme přizpůsobit tomu, co je teď. Druhá poznámka. Můţe za současné změny klimatu člověk, tím, ţe zvyšuje koncentrace skleníkových plynů? Opět vědecký problém. A já se ptám, musíme se zaštiťovat klimatickou změnou, abychom sniţovali nepříznivé působení člověka na klima a na přírodu? Myslím si, ţe ne. Děkuji. Místopředseda výboru Otakar Veřovský: Děkuji, pane náměstku. Dále bych poţádal doktora Jakuba Hrušku, CSc., z České geologické sluţby. Prosím, máte slovo. Jakub Hruška, Česká geologická sluţba: Děkuji, pane předsedo. Dobré dopoledne, váţení přítomní. Svojí krátkou prezentací bych navázal na to, co tady

9

NEAUTORIZOVÁNO!

přede mnou říkal kolega Tolasz, a sice bych se přesunul ještě trochu níţ, a mluvil bych o současných trendech, a pak ukáţu i nějakou predikci podle scénářů klimatické změny, jak by se měla měnit hydrologická bilance na malých lesních povodních Geomon. Tady ta práce vznikla za spolupráce mnoha institucí, protoţe dlouhodobé trendy měření jsou poměrně náročné. Je to vědecká otročina, pořád měřit to samé, a kdyţ to děláte 40 let, tak z toho pak mít nějaký výsledek. Takţe je to spolupráce Českého geologického ústavu, Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd a Českého hydrometeorologického ústavu a také nově zřízené instituce s názvem CzechGlobe, coţ je právě konstituované centrum pro otázky globální změny v České republice. První otázka zní, proč pouţít malá lesní povodí, proč se nezabývat dlouhodobými trendy na velkých řekách. Tady bych chtěl říci, ţe malá lesní povodí mají několik výhod. Za prvé jsou dobře hydrologicky definována a jsou dobře sledovatelná. Dokáţeme dobře definovat jejich rozvodnici v terénu, dokáţeme dobře změřit mnoţství vody, které z nich odteče, můţeme všechnu vodu, která z toho povodí teče, měřit na jednoměrném přelivu. Nemáme problémy s jinými problémy. Malá lesní povodí jsou málo ovlivněna lidskou činností. Je nutno si uvědomit, ţe třeba zemědělství, které se dramaticky vyvíjí v posledním století, v posledních desetiletích, mění hydrologický cyklus krajiny. Kdyţ budete sledovat velké vodoteče, ve kterých se dramaticky měnilo zemědělství, tak v tom trendu máte rovnou zakomponován i trend změny vyuţití krajiny. Kdyţ se podíváte na takovéto pěkné parkoviště, které má mnoho hektarů, a vyroste v krajině naráz během několika let, tak vám to prostě ovlivní hydrologickou bilanci nejbliţšího okolí. A stejně tak, kdyţ někde vybudujete významná protipovodňová opaření, kterými se jistě kaţdý lokální politik můţe pochlubit, tak zcela změníte hydrologickou bilanci té krajiny. A co jste měřil před tím, vůbec nekoresponduje s tím, co budete měřit potom, protoţe ten land use se výrazně změnil. Takţe si myslíme, ţe malá lesní povodí, která jsou relativně nedotčená těmito změnami, jsou velmi vhodná na to, aby se v nich detekovaly ty relativně malé dlouhodobé změny, které by klimatická změna měla přinášet. Systém Geomon, coţ je zkratka, akronym starý asi 20 let, reprezentuje 14 malých lesních povodí, které tam vidíte rozptýlené po mapě České republiky, vesměs tedy na Vysočině nebo v horských oblastech. A já tady budu mluvit pouze o třech z nich. Na jihu povodí Na lizu na Šumavě, na západě povodí Lysina ve Slavkovském lese a na severu povodí Uhlířská v Jizerských horách. Ta povodí reprezentují různé části republiky a uvidíte, co se v různých částech republiky děje. Začnu tím nejjednodušším, a to jsou průměrné roční průtoky na těch povodích. Nejdelší řada z těchto tří povodí je ze šumavského povodí Na lizu. To je ta modrá, která je v tuto chvíli stará skoro 40 let. Další to modré je povodí Uhlířská v Jizerkách, monitorované od počátku 80. let. To třetí, červená čára dole, je povodí Lysina ve Slavkovském lese. Je monitorované 20 let. Přestoţe tam vidíte značnou fluktuaci těch ročních průměrů, tak pokud se ty řady statisticky zpracují, tak tam vyjde, ţe na ţádném povodí není pozorovaný ţádný trend v průměrných ročních průtocích. Ţádná změna statisticky signifikantní není detekována. Je to jednoduchý, jasný závěr. 10

NEAUTORIZOVÁNO!

Na druhou stranu ale tady padlo to, ţe průměrné hodnoty zejména sráţek jsou prakticky neměnné uţ mnoho desítek let, ale podívali jsme se na to jinak. Jestli se zvyšují extrémy. Jestli můţeme na povodích měřit víc suchých dní a víc dní s extrémními průtoky. Kdyţ se podíváte na tento obrázek, ten je ze šumavského povodí Na lizu, a ty světle zelené sloupce představují počty dní s extrémními průtoky v daném roce, měřené vůči dlouhodobému průměru na tom povodí. Tady vidíte, ţe na povodí Na lizu by se mohlo zdát, ţe tam v poslední době přibývá dnů s extrémně vysokými průtoky. Ovšem znovu podotknu, ţe statisticky ten trend není významný. Statistika neřekne, ţe se ty dny zvyšují. Současně tmavě zelený segment představuje počty dní s extrémně nízkými průtoky. A tam by se na tomto povodí také mohlo zdát, ţe ubývá dnů s extrémně nízkými průtoky v poslední době. Čili obráceně. Ne ţe by klimatická změna se projevovala tím, ţe to povodí vysychá, ale naopak ţe tam je víc dnů s extrémními průtoky a méně suchých. Ale jak říkám, statisticky to není významné, statistika říká, ţádný trend v tom není. Abychom to trochu zrelativizovali, tak se přesuneme do Jizerských hor na povodí Uhlířská. Ten samý graf. Zespoda vystupující sloupce znamenají počet dnů s extrémně vysokými průtoky, ty tmavě červené počty dnů s extrémně nízkými průtoky. Znovu předesílám, ţe tam statisticky ţádný trend není, prostě statistika říká, není v tom ţádná změna. Ale tady by se na druhou stranu mohlo zdát, ţe přibývá dnů s extrémně nízkými průtoky, protoţe tam je opticky víc dnů s vysokými průtoky na konci té řady. Ale zase říkám, mohlo by se to jen zdát a je to shodou okolností přesně obráceně, neţ by se mohlo zdát na tom šumavském povodí Na lizu. Kdyţ se podíváme na poslední povodí ve Slavkovském lese, kde je řada 20 let stará, tak tady myslím, ţe je i vizuálně vidět, ţe se tam nezdá nic. A skutečně statistika říká, ţe tam ţádné měřitelné změny extrémních průtoků nejsou.To shrnutí této části je, ţe hydrologie malých lesních povodí se za poslední 2 – 3 desetiletí výrazněji nemění, coţ ale na druhou stranu neznamená, ţe se měnit nebude. Chtěl bych tady podotknout, ţe proto ta dlouhodobá měření jsou nezbytná a musí pokračovat, protoţe z toho, co bylo , nevyplývá to, co bude. A kdyţ ta data mít nebudeme, nebudeme schopni nějakým způsobem dokumentovat naše modelování či poznání. Tady bych krátce předvedl něco, co se pouţívá při modelování vlivu klimatické změny. Pro povodí Lysina jsme zmodelovali, jak by se změnila hydrologická bilance za dvou scénářů, které nám nabízí IPCC a následně další modely, které potom vypočítávají změny parametrů uţ pro konkrétní území. Udělali jsme výpočet pro optimistický scénář a pro pesimistický scénář a porovnali ho se současným stavem. Ty černé jsou současný stav, červená je optimistická varianta a modrá je pesimistická varianta. Toto je pro sráţky, které, jak uţ říkal kolega Tolasz, se neměnily, a dokonce ani klimatické modely nepředpokládají, ţe by se nějak výrazně měnilo jejich celkové mnoţství, coţ vyplývá i z ročních sráţkových úhrnů, které jsou napsány v závorce. Dnes máme nějakých 940 mm a změny v ročních sráţkách by byly poměrně malé v obou scénářích. Ale změnila by se distribuce. Ubylo by významně letních sráţek a přibylo by významně zimních sráţek, coţ je velmi důleţitý poznatek. Je to tady pěkně vidět, ţe zejména letní sráţky v případě pesimistického scénáře by významně poklesly. Kdyţ to potom dáme do hydrologického modelu Brook a zmodelujeme měsíční odtoky, tzn. mnoţství vody, které z toho povodí odteče v jednotlivých měsících, tak zase je tam černá čára, která představuje současný stav, kdy nejvyšší 11

NEAUTORIZOVÁNO!

odtoky jsou samozřejmě na jaře, kdyţ taje sníh, to je horské povodí, tam je sněhu poměrně dost, a během zbytku roku jsou odtoky relativně vyrovnané. Jsou okolo 30 mm za měsíc, to je docela dost. Kdyţ se koukneme na ten, byť optimistický, scénář, který předpokládá zvýšení teploty o 2,5 °C v roce 2070, posune se nám maximum do pozdní zimy a začne se projevovat úbytek odtoku v letních měsících. Červená čára, vidíte, ţe pro červenec, srpen, září, říjen je tam mnoţství odtoku vody významně niţší. Kdyţ se kouknete na modrou čáru, coţ je pesimistický scénář, kdyby se zvýšila teplota téměř o 6 °C, tak vidíte, ţe maximum odtoku bude v prosinci, protoţe bude velmi málo sněhu a přesunou se sráţky do zimních měsíců, tzn. ţe budou extrémně vysoké sráţky v prosinci a bude to postupně klesat, aţ to povodí v měsících květen, červen, červenec, srpen, září, říjen prakticky vyschne. Většina vody by z povodí odtekla v zimě a v létě by byl velký deficit vodní bilance, co e týče mnoţství vody v potoce. Ale je to model a jestli se skutečně tyto scénáře uskuteční, samozřejmě je otázkou, kterou tady zřejmě nejsme schopni v tuto chvíli řešit. Úplný závěr. Hydrologie malých povodí, jak uţ jsem říkal, se moc nemění. Modely předpovídají značné změny, zejména sucho v létě a mokré zimy beze sněhu, ale je to model. Ještě bych si znovu přihřál polívčičku s dlouhodobými měřeními, monitoring je v této vědě naprosto nezbytný, protoţe potřebujeme ta reálná data. Dlouhodobý monitoring často nespadá do kolonky věda. Agentury nám říkají ne, ne, ne, to nám sem nedávejte. To není věda, to my podporovat nebudeme. Bez těchto podpůrných dat se ale skutečná věda dělat nedá, protoţe nemáte čím kalibrovat a validovat modely. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda výboru Otakar Veřovský: Děkuji a nyní mi dovolte, abych poděkoval všem, kteří vystoupili v prvém bloku, a předal slovo a řízení panu předsedovi Luďku Sefzigovi. Děkuji. Předseda výboru Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Váţené paní a váţení pánové, přistoupíme k druhému bloku, to je Pozice klíčových resortů ve vztahu k cílům 20 % resp. 30 % Co tím myslíme? Úradkem politiků je v Evropě snaha vytvářet takové ekonomiky, které budou šetřit přírodu, tzn. bude omezený vliv člověka. Vliv je zatím měřen produkcí tzv. uhlíkové ekonomiky, produkcí CO2, eventuálně zvyšování podílu na zdrojích energie, které jsou tzv. buď bez emisí, anebo jsou dokonce tzv. ekologicky příhodné, tedy tzv. obnovitelné.To jsou vesměs zdroje přírody, zdroje energie,které jsou spojené s přírodou. Zatím ten závěr v Evropské unii není definován, dohodli se na 20 %, řada politiků ale má ambici tento cíl zvýšit na 30 % bezemisních, bezuhlíkových zdrojů, a to hlavně z toho důvodu, aby vyprovokovala ostatní země na Zeměkouli, nejen Spojené státy, ale i Čín a ostatní, aby začaly více dbát také na ochranu přírody. My se domníváme, ţe jakoţto mladá a ne zralá ekonomika v České republice s tímto můţe mít velký problém, a to hlavně z toho důvodu, ţe náš trend zvyšování výroby musí být rychlejší, vzestupný, neţ u ostatních, starších členských států EU, a proto jsme také oslovili jednotlivé resorty, jak se na tento cíl dívají. A já bych si dovolil tady přivítat prvního vystupujícího, pana náměstka ministerstva ţivotního prostředí pana doktora Ivo Hlaváče. Zároveň mi dovolte, abych ještě omluvil poslední vystupující, paní Milenu Broţovou z ministerstva pro místní

12

NEAUTORIZOVÁNO!

rozvoj, která momentálně chrání a zachraňuje místa před povodněmi, takţe ji omlouvám. Zdravím tě, Ivo. Ivo Hlaváč, Ministerstvo ţivotního prostředí: Dámy a pánové, váţený pane předsedo, jednak děkuji za pozvání, protoţe pozvání Výboru pro EU Senátu je mi obzvláště milé. Rád bych velmi stručně, protoţe času s kolegy nemáme příliš, a je gentlemanské se o něj podělit, velmi stručně řekl pár základních informací a řekněme vodítek, podle kterých se bude naše ministerstvo, a potom posléze samozřejmě vláda jako taková rozhodovat o navrţeném závazku 30 – 20. S kolegou Zámyslickým jsme si trošku rozdělili práci, já bych řekl opravdu pár vstupních informací, a pan ředitel má připravenou poměrně detailní prezentaci, se kterou vás seznámí. Kdyţ se pokusíme sumarizovat poslední politické ambice v několika letech, všichni si dobře pamatujeme, ţe Evropská rada v březnu 2007 přijala onen závazek 20 – 20, tzn. 20 % CO2 pod úroveň roku 1990, s tím ţe následně byl připraven, ušit klimaticko-energetický balíček v roce 2008, který těsně před českým předsednictvím byl i schválen. Následovala konference v Kodani, která dopadla, jak dopadla, ze které výstupem je pouze jakési nezávazné doporučení, deklarace smluvních stran, jednak o pokračování postkjótského vyjednávání, jednak přece jen jakási ambice pokračovat ve sniţování CO2. Načeţ Evropská komise v květnu tohoto roku vydala ono sdělení, které jste, pane předsedo, zmiňoval, a v něm uvádí nejen znovu obnovenou ambici na závazek 30 – 20, ale především důvody, které komisi k tomuto závazku vedou. Jednak je to ono leadrovství, ke kterému se EU dlouhodobě hlásí v klimatické agendě, snaha rozpohybovat, dát nějaký základní impetus před samotným jednáním v Cancúnu. Komplikace, které s Cancúnem dnes existují, ať uţ na pracovní úrovni, nebo na nejvyšší politické, jsou dostatečně známy. Zmrazená atmosféra, ve které se nacházíme, je také patrná, a to člověk můţe být pouze běţným čtenářem novin. Co se týče hlavních argumentů, které komise uvádí, nejklíčovější, kterému bych se chtěl věnovat, je ryze ekonomický, a to je argument, ţe díky ekonomické krizi došlo k poklesu Emisí v EU a v ES mezi roky 2008 a 2009 o necelých 12 % a k poklesu ceny povolenky z 25 EURO na 8 EURO, přičemţ poznámka, současná cena je zhruba kolem 15 EUR, a je zajištěna především tím, ţe existuje moţnost převodu současného ušetřeného objemu povolenek do dalšího období. Díky tomu se EU octla v situaci, kdy je nepoměrně snazší dosáhnout ambice 20 – 20, a kdy je nepoměrně levnější dosáhnout ambice 30 – 20, neţ tomu bylo v době, kdy se vyjednával klimaticko-energetický balíček. Evropská komise chce vyuţít situace, která ale je komplikovaná dále tím, ţe samozřejmě ten reálný pokles průmyslové výroby nebude dlouhodobý. Situace, ve které průmysl ušetřil povolenky a samozřejmě můţe je pouţít v dalším období, je řekněme limitovaná nějakým obdobím a není moţné z ní vycházet jako z nějaké base line. Velmi těţko se tedy odhadují i dopadové analýzy na jednotlivé státy, které v tuto chvíli naprosto absentují a Česká republika byla mezi členskými státy, které na Radě ministrů ţivotního prostředí poţádaly komisi, aby dříve, neţ bude jakákoli politická deklarace a závazek ve věci 30 – 20 učiněn, aby byly věrohodné dopadové analýzy na členské státy, a já doplňuji, i na sektory v rámci členských států, protoţe samozřejmě tento závazek má i jiný dopad pro velkou energetiku, jiný dopad pro chemický průmysl, jiný dopad pro teplárny atd.

13

NEAUTORIZOVÁNO!

V tuto chvíli jsou síly na evropské úrovni rozloţeny tak, ţe existují členské státy, je to Velká Británie, Německo, Holandsko, které se jiţ vyslovily pro rasantní Ano tomuto závazku. Existuje stejně tak řada států, které jsou rasantně proti jednostrannému přechodu, jednak neukotvenému v nějaké dopadové analýze, jednak neukotvenému v mechanismech, které umoţní realizaci tohoto závazku, ale především ve vazbě na to, ţe ten závazek musí být učiněn globálně, nikoli pouze na úrovni Evropské unie. A pak je řada států uprostřed, které hledají svoji pozici. Do této skupiny bych zařadil i Českou republiku, která má jakési zdvořilé kondicionální otázky na stranu Evropské komise právě ve smyslu dopadových analýz a detailních propočtů toho, co to skutečně bude znamenat. Co se týče dalšího postupu, tak během září proběhnou pracovní skupiny Rady pro ţivotní prostředí, na kterých se toto bude diskutovat, a v říjnu belgické předsednictví připraví toto téma pro jednání Rady ministrů ţivotního prostředí, na které samozřejmě bude existovat vládou schválená pozice, se kterou ministr ţivotního prostředí na Radu pojede. Osobně, a myslím, ţe to je věc, která je sdílená napříč resorty, v tuto chvíli neočekáváme, ţe by na říjnové radě se stalo cosi převratného, ţe by byl hlasován tento závazek. Spíše očekáváme, ţe bude pokračovat debata o technických detailech a zpřesňování dopadů tohoto závazku, a ta debata bude rozhodně prolongovaná za datum konání klimatické konference v Cancúnu, tzn. na jaro 2011. Ministerstvo ţivotního prostředí absolvovalo uţ jednu veřejnou diskusi, jeden kulatý stůl na identické téma, jako dnes diskutujeme zde na tomto místě v Senátu. Uspořádali jsme kulatý stůl se zástupci průmyslu a nevládních organizací. Troufám si říci, ţe to byl kulatý stůl velice reprezentativní, protoţe všichni základní state holdeři se ho účastnili. Pokud bych mluvil fotbalovou terminologií, tak to bylo zhruba 10 : 3 v neprospěch závazku 30 – 20, coţ se ale asi dalo očekávat, protoţe zástupci průmyslu byli v převaze před nevládními organizacemi, které deklarovaly zcela logicky a pochopitelně naopak velmi pozitivní postoj k tomuto závazku. Ministerstvo ţivotního prostředí chce dále pokračovat v této diskusi, jednak s vazbou na to, ţe Evropská komise snad předloţí nějakou dopadovou analýzu na členské státy, a tedy i na Českou republiku, stejně tak jsme vyzvali průmysl nebo jednotlivé sektory, aby vypracovaly pokud moţno objektivní dopadové analýzy. Za takový etalon bych povaţoval analýzu, kterou předloţil Svaz chemického průmyslu, která je po odborné, věcné stránce, i řeknu z hlediska doporučení do sektoru jedna z nejlepších, která v tuto chvíli existuje vzhledem k diskusi, kterou vedeme, a předpokládám, ţe i během podzimu bude Ministerstvo ţivotního prostředí pokračovat se všemi zainteresovanými v této debatě. Kdyţ mám být méně diplomatický, naše řeč v tuto chvíli není ani ano – ano, ani ne – ne. Budeme zkoumat moţnosti a flexibility, které případný závazek nabízí, ale jak říkám, vţdy s vazbou na ekonomicky realizovatelné opatření na ekonomicky důvěryhodná schémata, ve kterých tento závazek bude probíhat, a samozřejmě jedním z těch schémat je pro nás tlak na výrazné zkredibilnění systému EU ETS. Ceny povolenek, protoţe lepší mechanismus v této chvíli nemáme. Tolik do úvodu. Poprosil bych pana kolegu Zámyslického o prezentaci. Přestoţe jsem řekl, ţe budu stručný, mluvil jsem deset minut, obávám se, ţe jsem kolegům umenšil jejich prostor, za coţ se omlouvám. Děkuji.

14

NEAUTORIZOVÁNO!

Předseda výboru Luděk Sefzig: Děkuji a nyní předám slovo avizovanému panu Ing. Zámyslickému, řediteli odboru pro změny klimatu Ministerstva ţivotního prostředí. Prosím. Pavel Zámyslický, Ministerstvo ţivotního prostředí: Děkuji za slovo, pane předsedající, dobrý den, dámy a pánové, já jsem si dovolil připravit krátkou prezentaci právě na téma faktů, které v současné době máme, se kterými operujeme, která dává k dispozici Evropská komise nebo které pochází ze studí, které zadalo Ministerstvo ţivotního prostředí nebo z interních analýz právě ministerstva. Na prvním obrázku můţete vidět základní výchozí situaci, tzn. kde se nacházíme v mezinárodním procesu, tzn. uţ bylo řečeno, Kodaňská konference skončila Kodaňskou dohodou, ale dohodu ne úplně takovou, kterou bychom si představovali. Pokračuje se ve vyjednávání. Ta vyjednávání jsou velice obtíţná. Jak uţ zaznělo, konference v Cancúnu asi nebude převratnou nebo průlomovou, takţe se bude pokračovat dále ve vyjednávání. Samozřejmě Evropská unie má své cíle k roku 2020. Má systém emisního obchodování, má řadu politik a opatření, které povedou ke sniţování emisí, tzn. ţe základ tu je. Samozřejmě se bude diskutovat, co dále po roce 2020. Situace je komplikovaná tím, ţe na mezinárodní scéně udávají momentálně tón dva největší hráči, a zároveň znečišťovatelé, tzn. Spojené státy americké a Čína. U Číny ochota jít nad rámec současných příslibů je poměrně mizivá, u Spojených států je problém především s aktuální vnitropolitickou situací, kdy prezident Obama je nakloněn domácím aktivitám ke sniţování emisí ve Spojených státech, zavedení systému obchodování, ale atmosféra nebo poměr sil mezi demokraty a republikány není momentálně optimální. Američané ovšem zmínili, ţe hodlají naplnit cíle k roku 2020 a 2050, tak jak byly prezidentem představeny na začátku jeho volebního období. Česká republika samozřejmě je součástí Evropské unie, součástí mezinárodních vyjednávání. Určitě víte o významném poklesu emisí v porovnání s rokem 1990. Samozřejmě pokračujeme ve snahách, připravit takový mix opatření v různých sektorech, aby ke sníţení docházelo i nadále, protoţe Česká republika má poměrně vysoké emise i vysokou náročnost energetickou na jednotku produkce, jednotku HDP i na jednoho obyvatele, tzn. ţe tlak na to sniţování bude pokračovat. Momentálně nová vláda diskutuje, jak s jednotlivými sektorovými politikami, jak je připravit, jak je dát do souladu, tzn. zkratky značí politiku ochrany klimatu, státní energetickou koncepci, surovinovou politiku a politiku ochrany ţivotního prostředí. Mimo to pracuje ministerstvo s ostatními na adaptační strategii, která je také velice pro nás důleţitá. Nyní krátce. Jiţ zaznělo, ţe komise vydala v květnu sdělení. Jen bych se zmínil o základních předpokladech, na kterých komise staví. Je to především jiţ to, ţe díky krizi významně poklesly emise, tzn. ţe dosaţení všech cílů, ať uţ 20 % nebo 30 %, je v současné době bliţší, nějakým způsobem levnější, neţ bylo předpokládáno. Tzn. je tam zhruba 30% rozdíl v nákladech. Samozřejmě se jedná i o to, ţe část povolenek bude ušetřena. Na dalších obrázcích ukáţi nějaké analýzy, odhady, kolik povolenek by mohlo být ušetřeno na úrovni České republiky, Evropské unie, tzn. určitě zase minimálně v období prvních 2 – 3 – 4 let třetího obchodovacího období, tzn. od roku 2012 nebude tak silný tlak na další sniţování, na další inovace průmyslu. 15

NEAUTORIZOVÁNO!

Samozřejmě Evropská komise hovoří i o jakési dlouhodobé trajektorii, protoţe ministři ţivotního prostředí i hlavy států se shodly na tom, ţe cíl by měl dále pokračovat, který by měl být stanoven do roku 2050, kdy předpokládáme, ţe emise by globálně měly klesnout zhruba na polovinu stavu roku 1990 a právě ekonomicky vyspělé státy by měly své emise sníţit o více neţ 80 – 85 % do roku 2050. Tzn. ţe tam je jistá trajektorie, po které bychom měli jít, a samozřejmě v případě ambicióznějšího cíle ta trajektorie bude mít jiný tvar, bude znamenat, ţe se toho udělá více v následujících letech a ţe se akce nebudou odkládat na pozdější dobu. O nutnosti zpracovat analýzy pro jednotlivé členské státy a sektory jiţ tady bylo řečeno dost. Na tomto obrázku vidíte základní argument, co se týká nákladů na dosaţení jednotlivých cílů, tedy úplně levý sloupeček ukazuje náklady v miliardách EURO a procentech HDP, tedy ten původní na dosaţení 20 %. Prostřední sloupeček ukazuje současnou novou analýzu dopadů dosaţení 20% cíle a úplně pravý sloupec pak ukazuje, kolik by stálo podle analýzy Evropské komise dosaţení 30% cíle. Komise pracuje ve své analýze s 3 scénáři. Jeden je referenční, základní, který předpokládá 20% sníţení, další je 30% s tím, ţe část emisních redukcí bude dosaţena kredity, nakoupenými, tzn. místními redukcemi mimo EU, coţ uţ je běţné v rámci flexibilních mechanismů Kjótského protokolu část emisních redukcí vzniká v Číně nebo v jiných rozvojových zemích a jsou kredity odpovídající hodnoty zakoupeny, především státy a průmyslovými podniky. Další scénář ukazuje 30% cíl, ovšem bez této flexibility. Řekl bych, ţe za reálný lze povaţovat scénář druhý, kdy vidíte rozdělení emisních redukcí v sektorech EU ETS, tzn. průmysl, a mimo EU ETS, tzn. např. dopravy, odpadů nebo domácností, kdy větší váha, coţ je současné rozdělení, je na průmyslu. Docela důleţité je, ţe dopad není jen na konkrétní mnoţství emisí, ale i na cenu povolenky, která je poměrně důleţitá, kdyţ vezmeme v úvahu, ţe velké mnoţství firem, nejen v energetice, ji započítává do svých nákladů a do konečné ceny produkce, tzn. samozřejmě vyšší cena povolenky má vztah k tomu, ţe firmy rozhodují o potenciálech pro technologická opatření pro další sniţování na základě porovnání nákladů, případně výnosů, případně nějaké ušlé příleţitosti, tzn. vyšší cena motivuje více k technologickým inovacím. Na dalších slajdech bych chtěl krátce informovat o situaci v České republice, tzn. to, co se nás bezprostředně dotýká, jaká je výchozí situace, výchozí stav, co můţeme předpokládat. Na tomto obrázku vidíte projekce emisí České republiky do roku 2020. Úplně nejvrchnější čára na úrovni zhruba 180 milionů značí kjótský závazek České republiky, takţe vidíte, ţe jsme bezpečně a hluboko zhruba o 30 % pod úrovní emisí roku 1990, tzn. přes 20 % pod hodnotou kjótského závazku. Je vidět pokles emisí díky ekonomické krizi. Tři různé trajektorie, ta úplně nejvrchnější, to je scénář bez jakýchkoli opatření, fialová křivka ukazuje scénář s opatřeními, a ta ţlutá s dodatečnými opatřeními. Takţe vidíte, ţe je pravděpodobné díky tomu, ţe opatření zde jiţ nějaká jsou nastavena. Zhruba prostřední scénář. Pro vaši informaci, při zjednodušeném výpočtu toho, co by bylo potřeba dosáhnout na úrovni České republiky bez flexibility, bez úvahy, ţe by bylo velké mnoţství kreditů nakoupeno v cizině a ţe by část emisních redukcí nevznikla přímo v České republice, výchozí stav emisí v roce 2020 pro 20% cíl je zhruba na úrovni

16

NEAUTORIZOVÁNO!

136 milionů tun, tzn. někde mezi prvním a druhým scénářem. A ten přísnější cíl, tedy 30%, se právě trefuje do konečného bodu ţluté křivky, tzn. emise by musely být zhruba 116,9 milionů tun, ale jedná se o celkem hrubé odhady. Ale vidíte, ţe je tam jakási relevance mezi těmito konečnými čísly, které předpokládáme, a mezi projekcemi emisí skleníkových plynů. Na následujícím obrázku vidíte předpoklad, kolik povolenek by mohlo být ušetřeno v současném období, které končí v roce 2012, protoţe není ţádným překvapením, ţe alokace povolenek v současné době je vyšší neţ emise průmyslových podniků. Alokace je tedy 86,7 přibliţně. Ţlutá čísla jsou ověřené emise. Ve spodním řádku vidíte úsporu povolenek, která je volně k dispozici podnikům, které je samozřejmě mohou pošetřit, mohou je kdykoli prodat za trţní cenu. Předpoklad jsou roky 2010, 11 a 12. Tzn. ţe saldo by mohlo být převedeno 45 – 46 milionů. Jedná se o hrubý odhad, bude záleţet na tempu růstu ekonomiky a samozřejmě i vývoje emisí skleníkových plynů v následujících letech. Samozřejmě podobná analýza se dá udělat i na úrovni EU, kdy se předpokládá, ţe zhruba 1 miliarda povolenek by mohla být převedena, je to takový realistický odhad pro následující období. Dá se to porovnat i s tím, ţe v případě přechodu z 20 % na 30 % bude ze systému odebráno cca 1,4 miliardy povolenek, tzn. vidíte, ţe poměrně značná část se dá pokrýt právě ušetřenými povolenkami z druhého obchodovacího období. Na dalším obrázku vidíte základní výpočet pro Českou republiku, tzn. rozloţení, kolik bude povolenek zdarma, kolik povolenek bude v aukci pro obě dvě varianty 20 – 30 %. Počítali jsme tam právě s jednotlivými roky s celkovým saldem, tzn. ţe můţete vidět, ţe rozdíl mezi 20 – 30 %, kdyţ by se povolenky vzaly z mnoţství, které bude aukcionováno, tak by byl zhruba mezi 3 a 14 miliony. Protoţe to celkové mnoţství povolenek v systému bude rok od roku klesat. A to celkové saldo, kolik by chybělo na úrovni České republiky, je zhruba přes 70 milionů. Další obrázek ukazuje, ten uţ pochází z analýzy, kterou jsme dělali, kterou dělala Vysoká škola ekonomická, kdy se snaţili nějakým způsobem modelovat náklady na nákup povolenek v průmyslu. Ve ţluté tabulce vidíte předpokládaný počet povolenek, který bude přidělován podnikům zdarma, a v té tabulce dole vidíte ty tři scénáře, 20 %, 30 % s flexibilitou, 30 % bez flexibility, a vidíte samozřejmě, ţe to má dopad jak na emise skleníkových plynů, které jsou niţší při vyšším redukčním cíli díky vyššímu tlaku a vyšší ceně povolenky, tak to má dopad i na celkové saldo, kolik povolenek chybí v tom systému. Povolenky by se musely nakoupit. Tzn. ţe toto je základní předpoklad. Dobré je také zmínit, ţe Česká republika podle našich analýz bude mít příjem z aukcí, tedy povolenek, které budou prodávány, mnoţství bude samozřejmě stoupat k roku 2020. Proto také předpokládáme opět velice hrubé odhady, které záleţí např. na ceně povolenky nebo na kursu koruny k EURU. Česká republika by mohla mít v roce 2013 příjem kolem 7 miliard korun, s tím, ţe tento příjem, který bude roční a bude mít stoupající tendenci nebo trend, tak by se mohl dostat aţ k 25 miliardám korun v roce 2020. Samozřejmě stát, tedy vláda musí rozhodnout, co s penězi bude dělat, jakým způsobem je vyuţije. Samozřejmě se dají vyuţít i v rámci podpory nových technologií, dalších úspor emisí atd. Můţou slouţit i k nějakým sociálním kompenzacím, bude záleţet na vládě, jak rozhodne.

17

NEAUTORIZOVÁNO!

Tady bych si dovolil odprezentovat ještě odhad nákladů podniků na nákup povolenek, opět pro tři zmíněné scénáře, kdy vidíte významný rozdíl v ceně povolenky, která je predikovaná tak, ţe při zmíněné úrovni závazků zůstává 16,5 EUR, následně roste na 30, případně 55 EUR. Upřesnil bych scénář vývoje. Belgické předsednictví vydalo dokument, který shrnuje debatu mezi členskými státy. Úlohou tohoto reportu je právě, aby byl připraven pro diskusi ministrů ţivotního prostředí na Radě 14. října. Skupina se sejde v pátek tento týden poprvé, bude následovat další debata. Jak uţ bylo řečeno, nepředpokládáme ţádné zásadní rozhodnutí na úrovni Rady ministrů v říjnu. Předpokládáme spíš, ţe se bude diskutovat v příštím roce po Cancúnu, kdy právě si myslíme, ţe komise bude teprve schopna předloţit určité analýzy, které jsou po ní v současné době poţadovány. Určitě se tam můţe potkat právě poţadavek na analýzy dopadů, s tím ţe komise rovněţ připravuje jakousi dlouhodobou strategii Evropské unie k roku 2030 a 2050. To má být právě předloţena na jaře příštího roku, tzn. ţe si myslím, ţe by mohlo dojít i k nějakým synergiím mezi debatou o cíli k roku 2020 a dlouhodobějším cílům Evropské unie. To byl můj poslední slajd, děkuji vám za pozornost. V případě, ţe máte nějaké otázky, odpovím. Předseda výboru Luděk Sefzig: Také děkujeme, pane řediteli. Otázky si necháme aţ do diskuse, ale je moţné vyuţít modrých papírků, které jsou k dispozici. Můţete je předat naší paní asistentce a paní tajemnici, které jsou u levého stolku po mojí levici. Poţádám dalšího vystupujícího, kterým je pan Ing. Pavel Gebauer z Ministerstva průmyslu a obchodu. Prosím, pane inţenýre. Pavel Gebauer, Ministerstvo průmyslu a obchodu: Pane předsedo, dámy a pánové, děkuji za slovo a také za uspořádání tohoto semináře. Zvláště v prvním bloku, myslím si, zazněly velice zajímavé informace, které teď, kdyţ máme prezentovat stanoviska jednotlivých resortů, tak dávají úplně do jiného pohledu a dávají nám tak trošku odpovědi na to, nad čím tady vlastně dnes diskutujeme. Myslím si, ţe pozice ministerstva průmyslu a obchodu je známá dostatečně dlouho a je jasná. Dá se shrnout do jedné věty, a to, ţe nepodporujeme jakékoli další zvyšování závazků pro sniţování emisí skleníkových plynů. K tomuto máme několik důvodů, ať uţ se jedná o ochranu konkurenceschopnosti českého průmyslu, kdy vzhledem ke struktuře naší ekonomiky a vzhledem k tomu, jaký průmysl má vliv na zaměstnanost v České republice, nepovaţujeme na vhodné další navyšování závazků ve fázi, kdy nejsou známy dopady třetí obchodovací fáze. Nejsme pro další zvyšování závazků ve chvíli, kdy, jak zde bylo argumentováno, došlo k nějaké úspoře v rámci krize, ale to neznamená, ţe to, co bylo ušetřeno v rámci krize, je normál a s tím podniky můţou dále do budoucna počítat. Je to to dno, od kterého by se bez problémů mohly odrazit, jako kdyby se nic nestalo. Dalším důvodem pro nepodporu sniţování závazků je uţ samotný argument ceny povolenky a nákladů na další sniţování tím, ţe z důvodu krize klesla cena povolenky a celá tato akce bude levnější. Základní princip podle nás v systému EU ETS, kdyţ se bavíme o evropských cílech nebo Kjótského protokolu je sníţení emisí skleníkových plynů. Není to realizace předpokládaného zisku, a tudíţ argumentace sníţenou cenou povolenky a niţších nákladů na další sniţování není ten hlavní argument, proč tento systém byl zaváděn a kde tento systém by měl vést.

18

NEAUTORIZOVÁNO!

Tento postoj byl, přiznávám, určitě z hlediska toho, co tady bylo prezentováno z Ministerstva ţivotního prostředí, kdy uţ se baví o změnách systému a o dopadech, co to bude znamenat, kdyţ se sníţí z 20 na 30, není příliš konstruktivní, ale já povaţuji za nutné opravdu nejdříve říci, ţe další sniţování pro český průmysl z důvodů, které jsem tady řekl a které určitě ještě tady zazní, není moţné a nechtěli bychom se vmanipulovat do diskuse, jak systém bude vypadat a jaké finanční přínosy to pro Českou republiku bude mít, protoţe je to jenom čistě teoretická diskuse, a jak jiţ jsem poznamenal, pokud není znám dopad systému, tak jak byl nastavený, jak byly rozdělené emise skleníkových plynů, pokud z analýz, které samo Ministerstvo ţivotního prostředí si nechalo vypracovat, vyplývá, ţe dopad dalšího sniţování bude značně rozdílný podle toho, jestli se jedná o energetiku, nebo tzv. odvětví ohroţené únikem uhlíku právě z důvodu toho, ţe příděl emisních povolenek tam funguje na zcela rozdílném principu, a pokud se vezmu a plošně se sníţí, tak dopady jsou zcela rozdílné. U energetiky, pokud předpokládáme, ţe by došlo k této redukci, tak se energetika… (konec kazety) diskutované dostane kolem roku 2016 do existenčních problémů, a to od roku 2016 jen z toho důvodu, ţe zde došlo k nějaké úspoře emisních povolenek z minulého období. Ještě bych krátce zmínil finanční aspekty obchodování, resp. příjem, který z toho Česká republika bude mít. Zastáváme názor, ţe tyto prostředky by měly být vráceny právě přímo těm, od kterých byly vybrány, do průmyslu, tak aby se zvýšila jejich konkurenceschopnost na nové technologie, na nízkoemisní technologie, tak abychom zabezpečili konkurenceschopný průmysl v České republice. Děkuji. Předseda výboru Luděk Sefzig: Také děkujeme, pane inţenýre. Poslední dva vystupující v tomto druhém diskusním bloku jsou zástupci Ministerstva zemědělství. Prvním bude pan ředitel Odboru koncepcí a ekonomiky lesního hospodářství pan Ing. Tomáš Krejzar, PhD. Prosím, pane inţenýre, máte slovo. Tomáš Krejzar, Ministerstvo zemědělství: Dobrý den, děkuji pane předsedo, dámy a pánové, začnu nejdříve specifickou oblastí, kterou je nepochybně lesní hospodářství. Potom naváţe kolega Jungr oblastí širší a moţná významnější, kterou je zemědělství. Lesní hospodářství je především dlouhodobá aktivita. Trvá více neţ 100 let, neţ strom či lesní porost dosáhne mýtního věku, nebo chcete-li, určité zralosti a je vyuţitelný. Z tohoto důvodu mají veškerá strategická rozhodnutí velmi dlouhodobý charakter a musí být podloţena skutečně kvalitními daty a scénáři vývoje. Jak vyplynulo z toho úvodního bloku, tak právě tato oblast je určitou slabinou, tzn. pro naši oblast je poměrně těţké reagovat v případě, ţe nemáme dostatečnou míru jistoty, jak bude vývoj vypadat. Na začátku bych se moţná zmínil o tom, jak to vypadá vůbec s emisemi, případně propady oxidu uhličitého na hospodaření v lesích. Tady musím říci, ţe situace je velmi pozitivní a ţe lesní hospodářství v posledních desetiletích vykazuje soustavně propady oxidu uhličitého, tzn. vliv na celkovou emisní bilanci České republiky je jednoznačně pozitivní, a jen bych to dokumentoval na datech z roku 2008, kdy bylo vykázáno kolem 4,4 Gg CO2, ekvivalentu CO2, tzn. propady v lesním hospodářství, tzn. ţe uhlík je vlastně vázán, nikoli emitován. Tzn. uţ z toho vyplývá, ţe potenciál sektoru pro redukci emisí je poměrně velký, nicméně potenciál je samozřejmě vyuţit v závislosti především na tom, jakým

19

NEAUTORIZOVÁNO!

způsobem jsou tyto emise započítávány a vykazovány a samozřejmě tato čísla mohou být také výrazně ovlivněna určitými extrémními jevy typu velkých kalamit, jak jsme byli svědky např. v roce 2007 při orkánu Kyrill. Teď bych se trošku věnoval metodám započítávání, coţ je moţná zásadní problém z hlediska lesního hospodářství a je součástí globálního vyjednávání a nastavení pravidel v období po platnosti Kjótského protokolu, a v současné době řekněme, ţe je víceméně na stole a předmětem vyjednávání zhruba 5 variant a na volbě té varianty významně potom závisí, jaká čísla jsou skutečně do té bilance započítávána. Pouze dvě z těchto metod vycházejí pro nás příznivě, tzn. ţe skutečně zaúčtujeme nějaké propady oxidu uhličitého bez ohledu na skutečnost, která objektivně vypovídá o tom, ţe propady z hospodaření v lesních skutečně nastávají. Nejpreferovanější metoda v současné době a nejdiskutovanější je zaloţena na referenčních úrovních, které vycházejí ze současného stavu a řekněme, ţe monitorují zlepšení nebo zhoršení, tzn. emise a propady oproti skutečnosti posledních let, a z toho vlastně vyplývá, ţe víceméně se budeme pohybovat kolem nuly, a ty významné propady, které jsem zmiňoval na začátku, jsou odečteny, tzn. nezapočítávají se potom do té skutečné bilance. A za této situace je potom otázkou, zda je vůbec prospěšné lesní hospodářství do emisní bilance zahrnovat, protoţe to ani pro stát, ani pro lesnický sektor nepřináší příliš pozitivního a není to aţ tak motivační. Samozřejmě musím přiznat, ţe tyto závazky nebo nastavení referenčních úrovní a metod započítávání musí být zasazen do určitého globálního kontextu, a jestliţe se kladou nějaké poţadavky na rozvojové země, tak aby omezovaly emise, odlesňování a degradace lesů, které jsou velmi významné a odpovídají zhruba za 20 % všech emisí skleníkových plynů, tak samozřejmě se vyţaduje určitý závazek na straně vyspělých zemí, a to je právě v oblasti lesního hospodářství. Obecně co se týče lesního hospodářství a jeho započtení do redukčního cíle, tak tady je potřeba konstatovat, ţe lesní hospodářství v současné době nevstupuje do systému obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a tato oblast není pokryta ani rozhodnutím o sdílení úsilí, které zahrnuje všechny emise z odvětví nezahrnutých do systému obchodování s emisemi skleníkových plynů s výjimkou právě sektoru EUCE, který zahrnuje lesní hospodářství. Dá se říci, ţe ani redukční cíl 20 % s lesním hospodářstvím nijak nepočítá a uvaţuje se o něm pouze v kontextu navýšení na 30% redukční cíl. Co se týče pozice ministerstva zemědělství, my se nebráníme zahrnutí lesního hospodářství do redukčních cílů, nicméně rádi bychom viděli nějaký pozitivní efekt jak pro Českou republiku jako takovou, tak i pro sektor lesního hospodářství, a tak jak v současné době jsou podmínky nastaveny, tak se nám jeví, ţe to není příliš motivační. Z pohledu našich strategických dokumentů, jako je např. Národní lesnický program, tak tam dáváme přednost spíše adaptačním opatřením, tzn. mitigace pro nás není prvotním cílem adaptace lesního hospodářství na změnu klimatu, souvisí s adaptací na jakékoli další, řekněme zahrnutí jakýchkoli dalších environmentálních politik, a uţ od poloviny 90. let např. probíhají různé aktivity k aktivní změně druhé skladby lesů, prostorové skladby lesů, tak aby naše lesy byly odolnější, aby dokázaly odolávat jiným vlivům, neţ je třeba změna klimatu, aby lépe přispívaly k naplňování cílů v oblasti biologické rozmanitosti, aby byly odolnější vůči různým abiotickým 20

NEAUTORIZOVÁNO!

vlivům, jako jsou např. větrné kalamity apod. Tzn. do tohoto kontextu velice dobře zapadají opatření adaptačního charakteru, a to je pro nás priorita, mít lesy zdravé, které budou potom schopny odolávat jakýmkoli změnám prostředí, včetně třeba změny klimatu. Mitigace je pro nás něco navíc, nicméně jak napovídají ta čísla, lesní hospodářství vykazuje jednoznačně propady a je spíše otázkou metody započítávání, zda tento fakt bude nějakým způsobem vyuţit. Pokud dojde k zahrnutí lesního hospodářství do redukčních cílů, tak bychom byli rádi, aby z toho plynuly nějaké přínosy pro lesnický sektor. Já bych jenom zmínil moţná jeden provokativní námět, pozitivní efekty generují vlastníci lesů, doteď z toho nemají ţádný pozitivní uţitek, bylo by např. dobré z výnosů obchodu s emisními povolenkami podporovat třeba adaptační opatření v lesích a lesním hospodářství. Současně by bylo dobré zváţit třeba i jiné úlevy pro vlastníky lesů typu např. osvobození od daně z nemovitosti, které by určitým způsobem ocenily jejich úsilí, které pozitivně přispívá k emisní bilanci České republiky. Moţná ještě jedna úvaha nakonec. Pokud mluvíme o ukládání uhlíku a propadech, ty se dají realizovat různým způsobem. Jedna cesta je podporovat ukládání uhlíku v lesních porostech, která má spíše ochranářský charakter, a druhá cesta je podporovat např. ukládání uhlíku ve výrobcích ze dřeva. Samozřejmě máme různé výrobky ze dřeva, některé, jako např. papír, se spotřebovávají velmi rychle, a jejich dopad na bilanci uhlíku není jednoznačný, nicméně např. vyuţití dřeva pro stavební účely můţe výrazně zlepšit bilanci uhlíku, a je to dlouhodobé uloţení uhlíku nad rámec toho, co je uloţeno v lesních porostech, tzn.v budoucím dialogu my bychom rádi viděli zohlednění této moţnosti, tak jak je to teď nastartováno v globálních diskusích, kdy se mluví o tzv. Harvested wood products. Jsme zastánci toho, aby tyto výrobky v případě, ţe se bude řešit lesní hospodářství v kontextu tohoto globálního vyjednávání a bude součástí závazku České republiky, tak aby se zohlednil tento pozitivní dopad ze strany lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu. Děkuji. Předseda výboru Luděk Sefzig: Také děkujeme a posledním vystupujícím z bloku exekutivního je pan Ing. Jiří Jungr ze stejného Ministerstva zemědělství, který je z Odboru ekologického zemědělství a obnovitelných zdrojů energie. Prosím, pane inţenýre, máte slovo. Jiří Jungr, Ministerstvo zemědělství: Děkuji, pane předsedající, váţené dámy a pánové, rád bych doplnil pana ředitele Krejzara o pohled, řekněme, z hlediska zemědělské výroby a toho, co uţ nakousl, tzn. vyuţití půdy, tentokrát ne pro lesnické, ale pro zemědělské účely, kde ovšem platí principy obdobně, tak jak byly zmíněny. Zemědělství je sektorem, kterého se podobně jako lesnictví dotýká problematika podnebí a jeho změny velmi výrazně. Samozřejmě i zemědělství se, pokud tedy přijmeme vliv…. Předseda výboru Luděk Sefzig: Pane inţenýre, můţu vás poprosit, mohl byste si dát mikrofon trochu blíţe k ústům? Obávám se, ţe vás kolegové neslyší. Jiří Jungr, Ministerstvo zemědělství: Dobře. Chtěl bych říci, ţe zemědělství se také podílí na produkci skleníkových plynů, ovšem jeho podíl je v České republice velmi marginální, je to méně neţ 7 %, coţ je méně neţ obdobný podíl v rámci EU, kde toto číslo činí 9 %, a je to prakticky méně neţ polovina, pokud se to bere ve světovém měřítku se zahrnutím rozvojových států.

21

NEAUTORIZOVÁNO!

Zemědělství jako sektor sníţilo svoji produkci skleníkových plynů v České republice od roku 1990, který je brán jako určitá reference, na 50 %, tzn. o polovinu. Samozřejmě to bylo zejména vlivem ekonomické transformace a dalších faktorů, které uţ se nebudou v budoucnu opakovat. Další pokles nelze očekávat, nicméně by mělo být bráno v potaz sníţení, proběhlé v minulosti, a měl by na to být zřetel při budoucích prognózách moţností sníţení emisí ze sektoru mimo ETS. Ještě bych rád dodal, ţe tak jak bylo zmíněno v případě lesnictví, tak i v zemědělství existují moţnosti tzv. propadů uhlíku a dlouhodobého ukládání zejména v zemědělských půdách, travních porostech, které nejen ţe přispívají k mitigaci, ale zároveň jsou velmi významné pro adaptaci zemědělství a krajiny na očekávané negativní dopady změny klimatu, protoţe je jedním z hlavních očekávaných negativních dopadů změny klimatu je zvýšení eroze půdy a právě trvalé kultury a travní porosty jsou nezbytné pro zmírnění eroze. Bylo by vhodné, kdyby tato funkce zemědělství byla oceněna nejen v rámci podpor, v rámci společné zemědělské politiky, která bude určitým způsobem po roce 2013 změněna, a poměrně váţně se diskutuje nebo čile se diskutuje otázka, ţe zmírňování změny klimatu a hlavně adaptace na negativní dopady změny klimatu by mělo být jedno z témat nové společné zemědělské politiky. Bylo by určitě přínosné, kdyby projekty na ukládání a výzkum v oblasti ukládání uhlíku v zemědělských půdách byly podpořeny z prostředků řekněme pocházejících z výnosů aukcí emisních povolenek. To je asi v zásadě všechno, co jsem chtěl dodat. Děkuji. Předseda výboru Luděk Sefzig: Děkujeme, pane inţenýre. Teď mi dovolte, abych vám představil pana poslance Evropského parlamentu Oldřicha Vlasáka. Dělám to zcela úmyslně ještě před přestávkou, pokud byste na něj chtěli vznést některé dotazy. Domnívám se, ţe on je sice v našich kruzích tak známý, ale ţe někdo z auditoria jej nezná. Vítám vás tady, pane poslanče. Myslím, ţe během přestávky na vás budou určitě také některé dotazy. Pokud budete chtít vystoupit v diskusi, která začíná před dvanáctou hodinou, samozřejmě vám dáme prostor a jsme velmi potěšeni, ţe jste nás navštívil. Konec konců vy tady nejste tak málo často, vy jste tady poměrně často, jeden z nejčastěji navštěvujících poslanců jednání našeho výboru. Teď uţ mám jen milou povinnost vás pozvat ke kávě a vyhlásit fyziologickou přestávku po 2 hodinách jednání. Sešli bychom se tady v 11.40. Děkuji. Jen drobnou poznámku, kdo ještě chcete vznést písemnou formou nějaký dotaz, tak to, prosím, učiňte co nejrychleji a předejte kolegyním, aby to ony následně předaly příslušným vystupujícím panelistům. Zároveň kdo máte zájem, aby vám byly zaslány zde pouţité prezentace a následně stenozáznam z tohoto dnešního jednání, nechte u kolegyně kontakt, nejlépe mailový kontakt. To jen takové dvě drobné technické poznámky. Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji za slovo. Zahajujeme třetí blok, který má název Dopady přijímaných závazků na podnikatelskou sféru, coţ je také zajímavé téma. Máme tady dva přednášející. První je Ing. Pavel Bartoš z Hospodářské komory ČR, je to její viceprezident, a já ho nyní zvu, aby pohovořil. Děkuji vám. Pavel Bartoš, Hospodářská komora ČR: Dobrý den, dámy a pánové, chtěl bych nejdříve poděkovat, ţe se takový seminář uskutečnil, protoţe je to problematika, o které je třeba určitě hodně hovořit, a já vidím mnoho a mnoho úskalí, které nám to přináší. Velmi bych chtěl ocenit úvodní přednášky, ne proto, ţe mi

22

NEAUTORIZOVÁNO!

mluvily z duše, ale ţe se začíná konečně objevovat názor a názory, které jsou reálné, realistické, nejsou to názory hodně populární, hodně populistické. Domnívám se, ţe zejména současná doba v období, kdy moţná končí, jak jsme nazvali, krize, já si myslím, ţe to ještě nebyla ta správná krize, která nás můţe jednou potkat, ţe to bylo jen pohroţení, co se všechno můţe stát. A ţe bychom si měli vţdy uvědomovat, kdyţ se bavíme o podobných věcech a nedej boţe, kdyţ o nich chceme rozhodovat, ţe musíme mít především na paměti některé věci, které vidíme jako klíčové. Dovolil jsem si uvést několik klíčových hesel. Asi všichni souhlasíme s tím, ţe chceme ţít v kvalitním ţivotním prostředí. To nikdo nezpochybňuje, nezpochybňují to podnikatelé, nezpochybňují to občané, a je pouze otázka, nakolik tato problematika přistupuje a přispívá ke kvalitnímu ţivotnímu prostředí. Druhá věc, kterou vidím, co je strašně důleţité, je to, na co se mnohdy zapomíná, a to je jakási rovnováha mezi environmentálními a sociálními a hospodářskými aspekty. Tzn. ţe si můţu dovolit tolik, co unesu, co unesu občané, co unese ekonomika, jinak jsou to všechno sny, které někde zapadnou a jsou k ničemu. Je to jenom ztráta času a zbytečné vynakládání financí a energií. Další věc je problém konkurenceschopnosti. Svět se vytvořil tak, ţe je globální, ţe nezná hranic, ani pro pohyb lidí, ani pro pohyb zboţí. Zboţí přeléváme z jedné strany světa na druhou, ale podmínky pro výrobu, ať uţ to jsou pro lidskou sílu, ať uţ to je pro ekologii, jsou v kaţdé části světa naprosto odlišné. Není moţné, aby byly globální podmínky trhu a nebyly globální podmínky sociální, environemntální a další a další. Myslím si, ţe to je strašně důleţité. A je mi líto lidí, kteří pracují 12, 14, moţná 16 hodin denně v Číně včetně sobot a nedělí jen proto, aby v našich hypermarketech se prodávalo zboţí za ceny, které jsou nereálně. Zkuste se někdy projít, podívejte se na některé zboţí, které má visačku „made in China“, je to většina, kdy takový kompresor stojí 2500,- korun. To přece není moţné. Ten kompresor se nedá udělat za 2500,- korun. A on tam je. Samozřejmě je, protoţe je vyrobený v Číně, a věci, které se u nás musí respektovat, se tam absolutně nerespektují. A to je o rovných podmínkách podnikání. To souvisí naprosto s tím, co jsem říkal o konkurenceschopnosti. Poslední heslo samozřejmě je prosperita. Celá společnost musí mít určitou prosperitu, musí prosperovat. Nejsme příznivcem trvale udrţitelného rozvoje a podobných hesel, já se na věci snaţím většinou dívat selským rozumem. Myslím si, ţe právě tato hesla nejsou přirozená, protoţe jedno české krásné přísloví říká, ţe ţádný strom neroste do nebe. Proč by měla růst do nebe ekonomika, hospodářství. Myslím si, ţe to jsou cesty jen k tomu, ţe začínáme plýtvat, ale k tomu se dostanu dál. Jak to vidím s CO2? Nechtěl bych moc polemizovat o CO2, nicméně neodpustím si to. Dovolil jsem si emise, které se běţně produkují, rozdělit do 3 skupin. Jsou to emise, které jsou pro zdraví lidí, zejména pro zdraví lidí, ale i pro přírodu škodlivé. Jsou to emise, které jsou neškodné, vypouštíme mnoţství kyslíku, dusíku a dalších věcí, které jsou běţně v ovzduší, a jsou to emise, které pro přírodu a ţivot na zemi jsou nezbytné. A to je CO2. Uvědomte si, ţe bez CO2, tady to bylo řečeno, neporoste nic, svět nebude existovat. CO2 je nezbytný plyn, který musí v ovzduší být a který je součástí všech ekosystémů.

23

NEAUTORIZOVÁNO!

Umocní moje slova tato mapa. Asi ji znáte, postupně bledne. Nevím, jestli to jsou administrativní opatření, nebo to jsou skutečná opatření. Je to mapa tuhých znečišťujících částic PM10 po České republice. A zejména oblast Severní Moravy, odkud pocházím, mě hodně zajímá a mám s tím velký problém, ale to není jen ten černý flek, to jsou i ty tmavší části, které jsou silně zasaţené a kde zpravidla se překračují velmi často emise tuhých znečišťujících látek, které jsou podstatně škodlivější přímo na lidské zdraví, neţ kdekoliv jinde. Kaţdému bych přál, kdo horuje za sniţování CO2, aby si zašel mezi občany Bartovic, Radvanic a jiných částí v tomto státě, které jsou silně znečištěné, jak holdují vynakládání peněz do sniţování CO2. Je to absolutně nezajímá. Je zajímá, co dýchají oni, co dýchají jejich děti. Myslím si, ţe zodpovědností této společnosti je především vynakládat prostředky tam, kde je ohroţeno zdraví lidí. Není to sobectví, je to, myslím si, normální proces, který musí následovat. U CO2, ještě moţná poslední úvaha, v období předprůmyslové éry mí kolegové někde našli, ţe byla koncentrace CO2 0,0287 %. Kdybychom toto vzali za 100 %, dodnes nám to narostlo o 38 %, ale jestli si vezmeme období, kdy bylo období masivní vegetace, kdy následně vznikalo uhlí a další fosilní paliva, byla koncentrace 0,1 % CO2. Myslím si, ţe problém uhlíku je jen otázka periody. Ale ona v té přírodě to CO2 se rychle vstřebává, ale z pohledu vzniku uhlí je perioda mnohonásobně větší. A já osobně si myslím, ţe jiné vlivy, tak jak to bylo řečeno v první přednášce, za ni velmi děkuji, zejména sluneční aktivita a další a další věci, které ovlivňují CO2, o tom se nechceme bavit. Nevím proč. Kdyţ se dostanu k prioritám, protoţe si myslím, ţe kaţdá společnost by měla mít svoje priority a podle těch priorit by se měla chovat. Myslím si, ţe tady skutečně můţeme na první místo postavit kvalitu ţivotního prostředí, zejména čistotu ovzduší. Naprosto s tím souhlasím a silně to podporuji. Ale také musíme mít takovou prioritu, aby naše ekonomika, česká ekonomika, ekonomika českých lidí byla konkurenceschopná v globální ekonomice, a tomu musíme podřídit mnoho. Nikoli však ţivotní prostředí, s tím naprosto souhlasím. Ale musíme postupovat uváţeně, a je otázka, jestli tak jak je dnes nastaven globální svět, globální ekonomika, je toto správné řešení. Dále je to zabezpečit podnikatelům nejen v naši republice, ale myslím si, ţe v celé Evropské unii, rovné podmínky v podnikání, stejně jako jsou v jiných ekonomikách. Prostě není moţné zatěţovat naše podnikatele trvale nějakými věcmi, které navíc nic moc někdy nepřinášejí, jenom jim komplikují ţivot a komplikují jejich postavení v globálním ekonomickém prostředí. Dále je to vytvářet podmínky pro prosperitu České republiky a českého podnikatelského sektoru. Vaţme si českého podnikatelského sektoru a rozvíjejme ho. Myslím si, ţe to je jedna z velkých jistot, která v Čechách je, která bohuţel není brána aţ tak moc v potaz. Nechci se taky o tom rozvykládat, protoţe to by byla velmi dlouhá diskuse. Jaké vidím tady souvislosti? Celý problém CO2 se mi zdá trošku uměle vyvolaný, pravděpodobně má něčemu slouţit. Abych tady uvedl jedno krásné polské heslo, řeknu ho polsky, moţná nedokonale, ale Poláci říkají: .. Jak nevíte, o co jde, jede vţdy o peníze.

24

NEAUTORIZOVÁNO!

Myslím si a jsem skálopevně přesvědčen, ţe celá problematika CO2 je problematika byznysu, neurčitých skupin, které z toho chtějí různým způsobem profitovat. A myslím si, ţe problém fotovoltaiky v Čechách je typickým důkazem toho, jak se dovede byť dobře míněný zájem zašlatovat, ţe utíkají peníze neskutečným způsobem. Nechal jsem si spočítat, kolik Česká republika vypouští na 1 korunu HDP CO2. Teď to číslo nemám v hlavě, ale to není podstatné. Ale jestliţe fotovoltaiku dotujeme 11 korunami a vynásobíme to, tak těch 11 korun je tolik CO2, kolik je zapotřebí na vypuštění 1 kWh z klasické černouhelné elektrárny, u hnědouhelné je to zhruba dvojnásobek. Má to smysl, dělat takovou politiku? A dnes kdyţ tady padaly ty šílené sumy, 150 miliard dolarů uvolníme na podporu sniţování CO2, 85 miliard EURO bude stát 30 % sníţení CO2 v Evropě, mě by strašně zajímalo, kolik CO2 musíme vypustit, abychom ty peníze vydělali. Uvaţoval někdo nad tím vůbec, co to děláme? Má to nějaký smysl? Nebylo by lepší ty obrovské sumy nevydělat? Neušetřili bychom nakonec více? To jsou úvahy, které jsem nikde nezaznamenal, nikde jsem je neslyšel, ale myslím si, ţe jsou velmi relevantní a ţe je třeba nad tím silně a silně uvaţovat. To je problém CO2, který není vnímán v komplexnosti, ale je vnímán spíš v nějakých úzkých mezích a pravděpodobně s velkými ekonomickými zájmy. Kdyţ si vezmeme Evropskou unii, dost dobře nechápu, jaký význam má to, ţe budeme leaderem, já nevím, co všechno budeme, moţná ţe někteří budou mít postavené pomníky za to, ale spíš si myslím, ţe ne, kdyţ budeme sniţovat CO2 na našem území. K čemu začne docházet? Dnes uţ ty příklady tady máme. Začne docházet k tomu, ţe energeticky náročná výroba se začne stěţovat mimo území České republiky. Mimo území Evropské unie. Vţdyť uţ to dnes vidíme. Dokázala to v Ostravě firma EVRAZ. Samozřejmě ţe sníţíme CO2, kdyţ přestaneme vyrábět surovou ocel, přestaneme vyrábět příslušné mnoţství koksu, přestaneme vyrábět ocel, a tu ocel budeme dováţet z Ruska. Ale jaký to má dopad do CO2? Neměla by Evropa, kdyţ uţ chce být leaderem v této věci, o které nejsem přesvědčen, ţe je správná, ale kdyţ chce tím leaderem být, neměla by počítat CO2 nikoli z toho, co je vypuštěno nad územím Evropy, ale co odpovídá evropské spotřebě? To je přece náš evropský příspěvek ke světovému CO2. CO2 přece není lokální problém. Pokud existuje, je to jednoznačně globální problém. Ale my se tady chováme jak pštros, který strčí hlavu do písku a myslí si, ţe je v bezpečí. Chováme se pokrytecky ke světu, který je podstatně chudší v mnoha oblastech a chceme ještě po nich řadu věcí. A přitom my je přímo ţeneme do toho trychtýře ekonomiky, jejich moţná neštěstí.Takţe já jsem k tomu velmi, velmi skeptický. Někdy mám pocit, ţe se snaţíme bojovat s větrnými mlýny bitvu, kterou nemůţeme vyhrát. Uţ v minulosti jsme měli jedno krásné heslo, mladí to asi nepamatují, ţe poručíme větru, dešti. To se mi zdá, ţe CO2 je velmi blízko tomuto heslu. Takţe poslední otázku bych mohl poloţit, jestli vůbec víme, co chceme. V zadání byl i postoje ke stanovisku Eurochambers, které je známo. Nevím, jestli jste ho viděli, nebudu ho tady citovat. V zásadě se dá souhlasit, protoţe Eurochambers klade velkou váhu na to, aby veškerá navrhovaná opatření nesníţila konkurenceschopnost podnikatelského sektoru v EU. To tady zaznělo několikrát, a já bych byl velmi rád, kdyby to bylo jedním ze závěrů dnešního setkání, ţe kaţdé 25

NEAUTORIZOVÁNO!

takové opatření musí být velmi seriózně posouzeno, jak to dopadne na podnikatelské prostředí ve vazbě na globální ekonomiku a globální trh. Pokud toto se zodpovědně neudělá, ani neuvaţujme o sniţování CO2. Nemá to smysl. Pokud nebudou rovné podmínky, nebude to aplikováno v celém světě, tak to na nás můţe dopadnout jedině špatně. Pokud v tom najdeme nějaké racionální výhody, moc je nevidím, tak je realizujme. Dále se samozřejmě hovoří, ţe nesmíme vyváţet ekologickou zátěţ a pracovní místa. Uvědomme si, jak cenná jsou pracovní místa v Evropské unii, a to máme poměrně přebyrokratizovanou unii. Jestli budou probíhat podobné procesy, jako v Čechách, ţe se začne sniţovat administrativní náročnost, začnou klesat místa ve veřejném sektoru, coţ je jenom ku prospěchu věci, ale na druhé straně si myslím, ţe silně poroste nezaměstnanost, a to je problém, nad kterým je třeba hovořit. Myslím si, ţe se k tomu ještě dostanu úplně v závěru. Poslední moje připomínka je, co uţ jsem říkal, o spotřebě a o tom, kde se vypouští CO2. Jaké vidím nezbytné poţadavky? Za naši stranu, za hospodářskou komoru musím říci, ţe je třeba vše vyhodnocovat z pohledu konkurenceschopnosti, druhá věc je velmi aktuální a velmi váţná. Musí být zachovány rovné podmínky v podnikání. Ţivotní prostředí bohuţel je velkým nástrojem, kde se dá silně omezovat konkurenční boj. Různá opatření se dají tak šikovně udělat, ţe tu pomáhají jedné skupině, tu druhé skupině, nechci se dotknout plynařů, ale myslím si, ţe problém fotovoltaiky nahrává jen plynařům neskutečným způsobem. Kdo trošku zná energetické sítě, vidí, jak se regulují, tak výpadky ve fotovoltaice podle mého názoru jsou nahraditelné vodní energetikou, ale to jsou velmi omezené moţnosti, a jsou nahraditelné plynovými elektrárnami, které rychle nastartují. Tady máme krásně vidět, jak je to uzavřené ekonomický cyklus, kdy jedna věc vyvolala druhou věc a je otázka pouze, kdo to bude schopen někdy vůbec zaplatit. Samozřejmě ţe s tím souvisí korupční prostředí, kde jakékoli přerozdělování je silným nástrojem korupčního prostředí. Tady bych si dovolil uvést několik příkladů. Před několika lety, je to moţná víc neţ 10, v Evropě 15 let byl velkým nepřítelem metan. Česká republika přijala závazek z období vstupu do Evropské unie, ţe do roku 2010 omezíme mnoţství biologicky rozloţitelných opadů na skládkách, aby se neprodukoval ze skládek komunálního odpadu metan. Dnes se tím problémem téměř nikdo nezabývá. Ať uţ jsou to zelení, ať uţ je to ţivotní prostředí, prostě skladujeme někde 90 % komunálního odpadu a je nám to šumafuk, ţe to tak je. Ţe budeme sankcionováni z Bruselu, protoţe nedodrţujeme závazek, nic jsme pro to neudělali. O CO2 hovoříme pořád, o metanu nehovoříme vůbec. To uţ nechci hovořit o tom, kolik metanu uniká při těţbě, zejména v Rusku. Někde se uvádí aţ 5 – 10 %, ţe uniká do ovzduší. To není problém globálního oteplování? O fotovoltaice jsem mluvil. Problém tekutých biopaliv si myslím, ţe pomalinku někde vyšumuje, protoţe se ukazuje, jak to byla nesmyslná záleţitost. A poslední věc, to je moje otázka, jak je udrţitelný růst v globálním měřítku vůbec moţný. Toto si nechám na konec. Jaké vidím řešení? Vidím jednoznačné řešení, sniţujme CO2 tam, kde to bude doprovodný proces zlepšování kvality ovzduší. Ano, jestliţe sníţíme PM10, přitom omezíme CO2, je to pozitivní krok, ale naprosto nesouhlasím s tím, abychom vynakládali obrovské mnoţství peněz do CO2, navíc systém povolenek se mi zdá, ţe to je trošku podobné, jak kupčení

26

NEAUTORIZOVÁNO!

s odpustkami ve středověku. To přece nic nemůţe přinést. Ţádnou hodnotu to nepřináší, je to zase jen byznys a přelívání, přelívání, přelívání. Ano, sniţujme CO2, ale tak, aby primárně se zlepšovala kvalita ovzduší, a to nejsou jen tyto znečišťující látky, to je spousta dalších látek, které ohroţují zdraví lidí. To si myslím, ţe je nezbytné opatření, nezbytný princip, ke kterému bychom měli kaţdopádně přistoupit. Do toho vstupuje samozřejmě jaderná energetika, další a další záleţitosti, který skutečně můţou výrazným způsobem sníţit emise, včetně emisí CO2. Druhý takový návrh, ţe věci by se daly řešit především vědecky. Ekologický panel se mi nejeví aţ příliš vědecky, myslím si, ţe má spíš nějaké zadání, které je třeba naplňovat. Dnes politik, který zpochybňuje CO2, jako kdyby byl nesvéprávný. Myslím si, ţe to tak není, ţe je třeba skutečně odborníky, vědce, ekonomy pustit do této oblasti, aby vyhodnotili jednotlivá navrţená opatření, a podle toho se tato opatření realizovala. Poslední věc, kterou mám k této oblasti, je problém zodpovědnosti za jednotlivá rozhodnutí. Myslím si, ţe tady musí být větší politická zodpovědnost za jednotlivá rozhodnutí. Pokud nemám politickou ani osobní zodpovědnost, tak se rozhoduje velmi jednoduše a dobře. Víte, já jsem dělal na šachtě 20 let a vím, co to je rozhodovat, kdyţ je na šachtě malér, kdyţ jde o ţivoty lidí nebo ţivoty lidí jsou uţ silně ohroţené nebo silně postiţené. A nikdo vám v tom rozhodnutí nepomůţe. Musíte rozhodnout sami, ale kdyţ to skončí, přijde policie, Báňský úřad, vyšetřovatelé, a pak se šetří aţ po zavření hlavního inţenýra, který rozhodoval ve stresu. Tady se dělají rozhodnutí, kdy se utrácejí v tomto státě beztrestně miliardy korun a zodpovědný není nikdo. Proto si myslím, ţe je třeba, a to je úloha politiků, páni senátoři, tvrdě vyţadovat politická rozhodnutí a jejich zodpovědnost za politická rozhodnutí. A být si vědom toho, ţe kdyţ uţ dělám to rozhodnutí, kdyţ uţ zvednu tu ruku, co můţu způsobit. A kdyţ si dáme ruku na srdce, tak si myslím ţe mnoho věcí se rozhodovalo neuváţeně, rychle, vidíme to i dneska, myslím si, v rychlém řešení úspor, ţe to není to správné. Na závěr mi dovolte, a teď nebudu mluvit za hospodářskou komoru a za podnikatele jako za občana. Já se někdy bojím, ţe tento svět nemá východiska. Já bych se velmi přimluvil k tomu, aby diskuse o CO2 nebyla jen diskusí o CO2, aby byla o surovinách, aby byla o zdrojích, aby byla o tom, co potřebujeme. Máme krásná hesla, musíme být vzdělanostní společností, musíme inovovat, je třeba všechno tak inovovat? Uváděl jsem několikrát příklad, moţná, ţe zazněl i tady. Kdyţ se moji rodiče brali v 50. roce, dostali jako svatební dar rádio dvoulampovku. Ta jim fungovala celý ţivot. Nechci dělat průzkum, dámy a pánové, mezi vámi, kolik jste si za svůj ţivot koupili rádií. Všechna jsou skoro stejná, posloucháme stejné stanice, moc velký rozdíl v tom není, je to moţná kvalitnější. Ale to je typický příklad přehnané inovace, všechno lepší, vyhazujeme dobré věci, rostou nám odpady, rostou skládky, čerpáme suroviny. Mám velmi radikální názor, který ale není v historii neznámý. Za feudalismu se pracovalo 7 dní v týdnu bez omezení času. Přišel ranný kapitalismus, začalo se pracovat 6 dnů v týdnu a začala se omezovat pracovní doba na 8 hodin. Pak přišlo další období rozvinutého kapitalismu a nakonec i v tom přiblblém minulém socialismu 27

NEAUTORIZOVÁNO!

se přešlo na pětidenní pracovní týden. Není zapotřebí sníţit kapacity výroby, dát lidem více volného času, vytvořit prostor pro sluţby, abychom si poslouţili, abychom neutráceli zdroje? Jsem velmi přesvědčený, ţe toto je cesta k zaměstnanosti. Moţná ne cesta k vyšší ţivotní úrovni, ale k tomu, abychom si aspoň udrţeli to, co máme. Myslím si, ţe tato cesta tento svět nemine. Je jen otázka, kdy najdeme odvahu toto realizovat a kdy vyhodnotíme, jestli realizace je správná nebo ne. Ale historie nám ukazuje, ţe produkci pravděpodobně bude třeba nějak omezit. Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. Senátor Miroslav Škaloud: Velmi děkuji za tento příspěvek. Jsem rád, ţe tu byla formulována jistá rizika a některé další okolnosti, které souvisejí s procesem sniţování emisí a s dalším vývojem naší společnosti. Nám bude velice k uţitku si toto steno přečíst, i ostatním kolegům senátorům. A nyní ţádám dalšího přednášejícího, pana Ing. Josefa Zbořila ze Svazu průmyslu a dopravy České republiky. Je člen představenstva tohoto Svazu průmyslu a navíc je člen Evropského hospodářského a sociálního výboru. Děkuji, máte slovo. Josef Zbořil, Svaz průmyslu a dopravy ČR: Dobrý den, dámy a pánové, byl jsem představen, nemusíme se tímto zdrţovat. Na úvod bych chtěl říci, ţe velmi souhlasím s mnohým, téměř se vším, co tady bylo řečeno, zvlášť od zástupců průmyslu, ale i od dr. Tolasze, a tím bych moţná začal, protoţe rovněţ nepotřebuji fangličky, abych věděl, ţe je potřeba nějakým způsobem šetřit, a tím navazuji na Pavla Bartoše, protoţe chápu, ţe pro něj udrţitelný rozvoj můţe být vzhledem k fangličkám něco, co je těţko pochopitelné. Já jsem si to zjednodušil, protoţe se touto problematikou rovněţ zabývám poměrně dlouhou dobu, a pro mě je udrţitelný rozvoj něco, co se dá vyjádřit: přestaňme plýtvat. Myslím si, ţe na tomto konceptu, na tom jsme hodně na společné platformě. Kdyţ se vrátím k panu dr. Tolaszovi, prakticky je potřeba si uvědomit, ţe to mávání je moţná z toho důvodu, ţe Spojené národy potřebují agendu. Ony vyšuměly a v tomto momentě mají velmi dlouhou agendu a velmi rozsáhlou agendu, kterou si myslí, ţe jejich existence se zdůvodní. Zamysleme se nad tím trošku, myslím si, ţe by to bylo velmi uţitečné a ţe by se to plýtvání mohlo skutečně docela výrazně omezit. Důvod, proč je potřeba se zabývat i s emisemi skleníkových plynů, je v jiné věci. Podle mého názoru, a asi nejsem v tomto sám, je toto lidstvo v současné éře fosilní společnosti, blíţí se moţná k jejímu konci a je potřeba se připravit na docela významnou transformaci, která povede k nefosilní éře. Fosilní éra je pouhou epizodou, začala někdy v polovině 19. století, je moţné, ţe skončí v polovině 22. století, ale kdyţ si to vezmete z pohledu historie, skutečně se jedná o epizodu a skutečně se jedná o to, aby lidstvo na současné společenské úrovni došlo někam jinam, neţ je dnes. Pod tím, myslím si, ţe je to docela dobrá vlajka, se kterou se nemusí tak moc mávat, ale o to víc se musí na tomto směru makat. Představme si, ţe v této fosilní éře došlo k velké dynamizaci růstu populace, která ovšem začíná pomalu stagnovat, a vědci, kterým docela věřím a mají to podloţené, na základě společenského vývoje odhadují, ţe populace se někde stabilizuje kolem 9 miliard. Zeměkoule těch 9 miliard.. (konec strany) … uţivit. Víme, ţe fosilní éra skončí, takţe je dost dobrých důvodů, abychom se zabývali těmito věcmi bez toho, aniţ bychom vytvářeli katastrofické scénáře, jak kdyţ

28

NEAUTORIZOVÁNO!

zítra to všechno nezavřeme, co čoudí, anebo co způsobuje emise skleníkových plynů, tak uţ bude pozdě. Tak to není a nebude. Jen malá odbočka, neţ začnu s tím, co jsem si připravil na prezentaci. Víte, proč Bush neratifikoval Kjóto? Protoţe jeho ekonomičtí experti spočítali, ţe cena uhlíku, za kterou by mohl Cap and Trade fungovat, je někde v rozsahu kolem 300 dolarů na tunu, přátelé. My tady mluvíme o 20 nebo o 25, ale to fungovat nebude. To je zbytečnost si povídat. I Bush se rozhodl, ţe ani Spojené státy nemají v tomto okamţiku na to, aby řešily sociální dopady takovéto šílenosti. To je důvod, který lze, studii mám k dispozici, kdy mu to ekonomové spočítali, to je důvod, proč tímto směrem nešel, ale přesto Spojené státy v jeho éře investovaly asi 8krát tolik neţ Evropská unie do rozvoje technologií bezuhlíkatých nebo nových se zvýšenou energetickou účinností atd. Je potřeba to měřit, jak ty věci ve skutečnosti jsou. A teď uţ se budu drţet textu. V této chvíli se dá s jistou dávkou drzosti říci, ţe je to vlastně jedno, jestli 30 nebo 50. O co jde? Jde o to, ţe je to, jak se pojímá, závazný parametr, a jak budou vypadat sankce. Dnes víme, ţe EU si nesáhne, ani EU 15 si nesáhne ani na těch svých 8 % z Kjóta. Na to jsou tvůrčí mechanismy a tvůrčí kreativní účetnictví, které EU provozuje, především vykazování, započítávání, ale hlavně neřešení těchto záleţitostí. A jako evropský systém obchodování s emisemi je přímo jádro tohoto problému. Proto se u něj teď zdrţím trošku déle. Neţ byla nová směrnice přijata, v rámci svého působení v Bruselu jsem mluvil s paní Avril Doyle, kterou Olda Vlasák zná, která byla zpravodajkou pro tento dokument. Nejdřív mi řekla, já nevím, jestli se s vámi budu bavit. Vy asi neuznáváte globální oteplování. Já říkám, ano, mám s tím trošku problém, ale nějak to skousnu. A pak jsem jí říkal argumenty, protoţe jsem dělal studii na téma hodnotových řetězců a energetických trhů, a Avril mi říkala: Já to vím, ale my potřebujeme politický nástroj, kterým přesvědčíme světovou veřejnost, jak to myslíme váţně. Tady si vezměte těch 20 – 20 – 20, politický nástroj bez reálných podkladů atd. Přímo lidé z komise říkali, obnovitelné zdroje, ne, my jsme neměli za úkol bilancovat, jaké jsou reálné moţnosti v jednotlivých zemích. Jedny botičky na všechny noţičky a jistá míra tolerance tam byla, ale nic moc. Integrovaný přístup v tomto směru, to je něco, co se velmi publikovalo, ale ve skutečnosti to bylo naprosto nulové. Uţ jsem říkal, systém obchodování byl deklarován jako základní politický nástroj sniţování emisí, a úředník a politik má vystaráno. To je hrozné. Kdyţ si vezmete novou směrnici, tam se dává ekonomická moc komisi, zvláště DG Climate Action, ale to je naprosto nepředstavitelná záleţitost. Alokace na evropské úrovni, aukce, ještě lidem, kteří mají emise sniţovat, tak se ty prachy seberou, aby bylo jisté, ţe to neudělají. Divím se, ţe na to určití opoziční lidé neskočili a neřekli, prosím vás, nezbláznili jste se takhle náhodou? To je hodnocení, co máme teď na stole. Ale prakticky někde je chyba. Nejde o sniţování emisí, ale o vykazování a hodnocení a v té chvíli závazku je kaţdý slavný, ale v momentě, kdy se má plnit, ti chlapci uţ tam dávno nebudou. Vedou se učené diskuse o tom, ţe cena uhlíku má velký význam atd., ale nikdo nestuduje, jak by mohl vlastní systém dodávat sniţování emisí. Neviděl jsem, a můţete mi věřit, ţe jsem nastudoval šílená kvanta materiálů, já jsem neviděl fundamentální studii typu studie ve Spojených státech, která by mi řekla, ano, tento systém můţe fungovat. Nemůţe fungovat.

29

NEAUTORIZOVÁNO!

Dva hlavní důvody, proč nemůţe fungovat, vám tady řeknu. Prostě sniţování emisí potřebuje reálný rozvoj technologií, a ten se opravdu nedá ukecat a nedá nadekretovat. To je v souvislosti s tím, ţe se musíme připravit na tu nefosilní éru. Systém obchodování můţe přinést za jistých předpokladů optimalizaci nákladů na sniţování emisí. Ne. Politicky bylo deklarováno, ţe to je hlavní nástroj ke sniţování emisí, takţe všichni budeme tleskat a všichni budeme spokojeni. Optimalizace není vůbec málo. K ní došlo třeba v kyselých deštích ve Spojených státech, a toho se všichni chytli, ţe to je nástroj na sniţování emisí. Ve Spojených státech ani největší šílenci nešli tímto směrem. Řekli ano, udělali jsme to za ekonomicky optimálních podmínek. Všichni museli sníţit emise, protoţe to byla škodlivina, CO2, vyslechli jsme si tady, já s tím souhlasím, škodlivina zdaleka není. Pojďme to udělat tím, ţe obchodování dostane opravdu nástroj, kde můţe pozitivně působit. Takhle, jak je postavený, v ţivotě ne. EU na to skočila, protoţe se dají dělat velké závazky a být slavný, konec konců, paní Doyleová mi to také potvrdila. Výjezd do Kodaně byl dalším momentem, a tam uţ to nebylo tak vřele přijato. Moţná od některých lidí jo, u jiných ne, ale spíš se to ohnulo úplně někam jinam. Teď bych přešel na to, proč ten systém nemůţe dodat výsledky. On můţe, to uţ tady bylo řečeno, kdyţ podniky odejdou. Deindustrializace, a tady je obrovská moc, která je bohuţel daná naprosto mimo jakékoli smlouvy o unii, a další věci. DG Climate Change, zamyslete se nad tím. To je hrozné. Jakákoli demokracie mimo, je to tvrdý administrativní přístup, který s demokracií nemá vůbec nic společného, se sniţováním emisí nemá nic společného, prostě nařídíme to a oni to ti blbci nesplní, ale my jsme byli ti, co měli ten správný názor. Systém skutečně nemůţe fungovat, ani jako optimalizační dnes, protoţe nepůsobí v homogenním prostředí. Jedna ze základních podmínek. Cena uhlíku, máli mít význam, musí být v homogenním prostředí, tzn. třeba velká energetika, tam by to mohlo tím optimalizačním způsobem fungovat, ale ne kdyţ to mám od Šumavy k Tatrám nebo od Atlantiku aţ po Karpaty, nebo ještě kus dál. Druhým a ještě závaţnějším důvodem je nedostatek technologií, umoţňujících výrazné sniţování emisí. Vítr, biomasa, fotovoltaika zdaleka nebudou stačit, nedělejme si iluze. O tom jsou fyzikální studie. Tady bych moţná odbočil, protoţe kdyţ Obamovi lidé tlačili na nový americký zákon, tak jeden senátor říkal, přátelé, ovšem tohle je proti zákonům termodynamiky. Mladý nadějný právník říkal, tak napíšeme jiné zákony termodynamiky. Kde je problém? A to je dnes otázka, před kterou stojíme. EU si musí udělat revizi a musí jít určitým způsobem, aby aspoň ta optimalizace došla. U standardních zpracovatelských oborů situace vypadá asi tak, ţe energie představuje 30 – 60 % nákladů, a ty sektory pracují s 5 – 7 % marţe. Kdyţ si představíte, ţe uţ nešťastná fotovoltaika v Čechách zdraţí energetické vstupy o 27 – 30 %, tak se jen jednoduchým pronásobením podívejte na to, co to udělá s marţí těchto oborů, a to nemluvím o tom, jaké jsou byznys cykly atd. To je skutečně likvidační, uţ jen těch 20 %, ani těch 30 % nemusí být. Ještě se pokusím říci, co nám ještě hrozí. Tento systém obchodování současně zavádí uhlíkovou daň. Tím, ţe zavádí aukce. Pan kolega Zámyslický se mnou bouřlivě nesouhlasí, má na to samozřejmě svůj názor. To nic jiného neţ nejistá uhlíková daň není, přátelé, celé slavné aukce. O tom, ţe se neví, jaké budou

30

NEAUTORIZOVÁNO!

benchmarky, kolik kdo dostane povolenek zadarmo, to je úplně druhořadé. To je jenom obrovská nejistota, kterou systém do průmyslu zavádí. Současně s faktorem 1,74 se zavádí emisní limity na CO2. Tady je znovu obrovská ekonomická moc DG Climate Change, přátelé. Kdyţ to mimochodem člověk hodnotí, tak kaţdý podnik má svoji cenu uhlíku, takţe co se tady chce zavádět? Cena uhlíku normálně nějaká globální? To kromě EU dnes ţádný na takhle hloupý systém nemůţe rozumně přistoupit. Tyto věci konečně zmiňuje i Mezinárodní energetická agentura ve své zprávě, která je čerstvá, z 1. července 2010, která říká, nemůţeme uţ zůstat jen u ceny uhlíku, musíme se rozhlédnout dál a skutečně rozvíjet technologie. Do roku 2050 představuje obnova energetických zdrojů zhruba 300 trilionů amerických dolarů. Navíc náklady v důsledku změn struktury v důsledku zavádění technologií, které dnes jsou dostupné, to představuje 46 trilionů dolarů do 2050. To jsou veřejná čísla, můţete se na to podívat. Z těch nul se mi lehce točí hlava, ale tak to je. My si nemůţeme říkat, ţe všechno máme v ruce, kdyţ je to úplně jinak. Máme moţnost zlepšovat energetickou účinnost, děláme to, ale ţivot jde úplně jinými cestami. Ke Kodani. Kodaň nepředstavuje krach jednání o změnách klimatu. Jedná se o změnu směru a je to krach pro Evropskou unii. A čím dřív si EU uvědomí, ţe tudy cesta nevede, tím to bude pro Evropské společenství lepší. Minimálně teď uţ jsme ztratili rok a hodláme ztratit zřejmě po Cancúnu další rok. Protoţe tak, jak jsem si zhruba před 10 dny vyposlechl paní Hedegaardovou, ztratil jsem v tomto směru optimismus. Svět v Kodani opustil koncept Cap and Trade a rozhodl se vydat cestou technického pokroku, a to je, proč ve Spojených státech ten zákon neprošel a zřejmě ani neprojde, zvlášť po změnách se očekává i v Kongresu. Ovšem my musíme jít za smělejšími cíli, kdyţ nesplníme ani ty nízké, tak si musíme dát ještě o hodně vyšší. A to je těch 30 %. Socialističtí plánovači, pánové, byli břídilové proti některým lidem v komisi. Dokonce jsem měl hodně drsný ohlas, kdyţ se ten papír objevil, tak kolegové z některých asociací říkali, no ti museli být asi úplně zdrogovaní, kdyţ to psali. Protoţe napsat o tom, ţe kdyţ byla krize, tak jsme sníţili emise a bylo to skoro zadarmo a teď je potřeba je skřípnout ještě o to víc o to radostněji. To chce ducha génia přímo. Co dál? Myslím si, ţe Česká republika musí jednoznačně odmítnout těch 30 %. Budeme mít plné brýle i těch 20. To si uvědomme. Uvědomme si jednu věc. Ţe v emisním obchodování za první tři roky, tam došlo ke komickému zvýšení díky emisnímu obchodování o zhruba 1,85 % v evropském prostoru, přičemţ se otočilo jen v 1 roce 100 miliard EUR. Není boha, aby kus těch peněz nezůstalo za nehty někomu, kteří s tím nemají nic společného. Tomu můţe věřit jen naprostý blázen, ţe to tak není. Zpracovat důsledné zhodnocení na mikroúrovni, protoţe dopad do HDP, no koho to trápí, 0,8 % a 0,6 %. To nikomu nic neřekne. Ale kdyţ to řekne, ţe jde uţ cement pryč, to je holý fakt, další obory půjdou, huťaři půjdu, protoţe nemají moţnost, jsou na technologických minimech a fyzikálních a chemických minimech. Čili na minimech dle přírodních zákonů. Jestli někde přijde s tím, ţe chce specifickou uhlíkovou náročnost sníţit o dalších 40 %, a to je cíl 20 %, přátelé, to není cíl 30, tak tam uţ člověk musí opravdu hodně zbystřit a věci si dát na papír a říci, a tím opravdu na nás uţ nechoďte.

31

NEAUTORIZOVÁNO!

Jestli má EU ETS pracovat, tak v jednotném prostoru pouze velké energetiky. Jednak můţou přenést ty náklady do ceny energií, coţ nebudeme rádi, ale kdyby to mělo zůstat tak, jak to je, je to ještě mnohem horší. To uţ jeden pan Moffat z Euroferu říká, to je dvojnásobná vraţda a teď máme trojnásobnou vraţdu. Urychlené přehodnocení klimatické politiky v kontextu globálních změn v tomto směru, a pak je potřeba začít skutečně dávat dohromady prachy a ne na to, abychom pomohli rozvojovým zemím, ale na to, abychom efektivně vyvíjeli technologie, která má umoţnit transformaci do nefosilní éry. To je klíčový problém lidstva do budoucna. Takţe si myslím, ţe střídmá uhlíková daň a velký bojovník proti globálnímu oteplování profesor Hansen od Goddardů říká, tka 3 – 4 dolary. Kdyţ se to spočítá globálně, tak ty prachy a alokované pro vědu a výzkum a vývoj nových technologií jsou naprosto správně určeny a naprosto potřebné pro to, aby k tomu přechodu na fosilní éru přišlo. To jsem vám chtěl říci v rámci toho, aby to nebylo tak nudné, ještě jsem vám tam šoupl jeden obrázek, jak to řešit. Děkuji vám za pozornost. Senátor Miroslav Škaloud: Také děkuji. Mně se to velmi líbilo. Máme určitě podklady pro vyjadřování se k dalším materiálům z Evropské komise. Ještě bych v tomto bloku, jestli dovolíte, dal krátké slovo panu Oldřichu Vlasákovi, našemu europoslanci, který je mj. i předsedou Svazu měst a obcí. Protoţe bude muset brzy odejít, vítám ho tady a budu rád, kdyţ promluví. Děkuji. Poslanec Evropského parlamentu Oldřich Vlasák: Dámy a pánové, děkuji za slovo. Vezmu to velmi stručně. Chtěl bych pochválit organizátory, ţe uspořádali toto setkání. Takovýchto platforem je vţdy málo a je potřeba se navzájem informovat a poslouchat se. Dovolte mi, abych k tomuto tématu jako předseda Svazu měst a obcí také řekl pár slov, protoţe se bavíme o podnicích, o firmách, ale uvědomme si také, ţe velké moţnosti ovlivnit tyto procesy mají obce a města. A města, to jsou entity, kde ţije 80 % lidí v současné době v Evropské unii. Loňský rok byl ten, kdy se překlenul počet lidí, kteří ţijí ve městě, na 50 %, dokonce i ve světě. A ţe ty obce mohou změnit ty trendy, to vám právě chci doloţit. Je to hlavně v úsporách, protoţe obce jsou zodpovědné např. za vytápění, za osvětlení, za dopravu a samozřejmě i za zeleň. Podíváme-li se na nové technologie, tak v oblasti vytápění, bavili jsme se o teplárnách, co udělá toto sníţení. Je tam velká moţnost napojit další domy na CZT, nevyuţívat třeba elektrickou energii. Je to otázka zateplování domů a samozřejmě budování tratí teplovodů, které jsou zaizolovány, omezit ztráty jako takové. Čili šetřit. Totéţ u osvětlení. Z dob ţárovek se dostáváme k zářivkám a dostáváme se ke světelným diodám, které oproti zářivkám dokáţí zase šestkrát sníţit spotřebu elektrické energie. Toto všechno jiţ je na trhu a obce mohou rozhodnout o tom, ţe v rámci úprav pouţijí jiţ tyto nové zdroje, ale pouţijí zdroje do svých rozpočtů. Totéţ se týká dopravy. Můţeme se bavit o zelené dopravě, tzn. autobusy na plyn, můţeme se bavit o trolejbusech, o tramvajích, toto všechno jsou moţnosti, které mohou obce a města ovlivnit. A pak je to samozřejmě zeleň, a mně se tady líbilo, to jsem si plně neuvědomil, ţe se také můţeme bavit o absorpci uhlíku. A mnoho obcí vlastní své lesy, tzn. dejme jim pobídky k tomu, aby rozšířily toto hospodaření. Dejme jim pobídky k tomu, aby se staraly o svoji zeleň, o své parky atd. Toto všechno je v moţnostech obcí a měst, jak toto ovlivnit. 32

NEAUTORIZOVÁNO!

Úspory. Nejlépe pomůţeme ţivotnímu prostředí, kdyţ nebudeme muset energii vyrábět podle mého názoru. Co se týče podvázání firem, bavili jsme se o průmyslu, jako je výroba oceli atd., jakmile jej podváţeme příliš, tak zkolabuje. Co to znamená pro obce a města? Nezaměstnanost. Jak to budeme řešit? Větší sociální dávky atd. Velmi opatrně bych toto řešil a je potřeba celopásmovou diskusi k této věci. Poslední má poznámka se týká kohezní politiky. Ono to zní někdy moţná příliš odborně, politika soudrţnosti. Je to věc, o které se nyní bavíme s výhledem po roce 2013. Teď se určuje strategie, jak vyuţít evropské zdroje. Víte, ţe kohezní politika v současné době zaujímá zhruba 36 % evropského rozpočtu. My se bavíme o tom, jestli tam dáme víc peněz nebo méně peněz, a na co ty peníze budeme vyuţívat. Naší snahou, snahou měst a obcí a mě jako europoslance je vyuţít část těch peněz pro nové technologie, pro obce a města, tak abychom co nejvíce šetřili tyto prostředky, a tím pádem šetřili i ţivotní prostředí. Poslední poznámka patří na ten trend, kdyţ se podíváte na vývoj kvality ţivotního prostředí v obcích a městech za posledních 10 let, zjistíte, ţe došlo k obrovskému zlepšení, a v současné době ani ne tak CO2 ve městech, ale hluk a prach, to jsou problémy, které víceméně vystupují do popředí. Tolik mé poznámky, ještě jednou děkuji za moţnost zde vystoupit a těším se, ţe společně nalezneme rozumnou cestu pro náš stát do budoucna. Nejen pro náš stát, pro Evropu, a nabídneme něco i světu. Děkuji. Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji za poslední příspěvek ve třetím bloku a dávám nyní slovo kolegovi Krejčovi, který zahájí blok č. 4. Děkuji. Místopředseda výboru Miroslav Krejča: Dámy a pánové, dostáváme se do finále, sice jsme nasbírali pár minut skluzu, ale není to tak dramatické. V případě zájmu avizovaný konec našeho sezení nemusíme tak striktně dodrţet. Dal bych vám, kdo chcete zformulovat dotazy pro poslední vystupující, trošku čas, tak bych udělal velice krátkou, stručnou rekapitulaci toho, co zde zaznělo. První blok byl trošičku pestřejší, tam jsme se spíš zabývali odbornou záleţitostí, odbornou problematikou, nikdo nezpochybnil, ţe svět se mění, ţe dochází k určitým změnám i v oblasti klimatu, které označujeme jako globální oteplování. Narazilo se na několik témat, několik oblastí, kde nepanuje v odborné sféře zcela shoda. V podmínkách České republiky nás informoval jak pan dr. Tolasz, tak pan dr. Hruška, ţe co se týká vývoje průměrných ročních teplot, tak od počátku minulého století dochází k určitému vzestupu. Co se týká sráţek, tak průměrné hodnoty se nemění, stejně tak průměrné hodnoty ročních odtoků, pouze dochází k určité extremalizaci těchto jevů. V druhém bloku nás zástupci klíčových resortů informovali o svých pozicích. Docela kvituji, ţe Ministerstvo ţivotního prostředí oproti předchozí rétorice, myslím v minulých měsících a letech, ubralo trošku na rasanci rychle prosadit a zavést radikální sníţení emisí. Zástupce Ministerstva průmyslu a obchodu deklaroval, ţe oni se zvýšením z 20 na 30 % nesouhlasí, v případě resortu zemědělství to bylo takové kulišácké, ale tam pan ředitel Krejzar skutečně vypíchl něco, co doteď jsme nebrali moc váţně, a to je to, ţe tento resort díky svému lesnímu hospodářství můţe velice výrazně napomoci v tom, ţe bude fixovat, a to dlouhodobě, hlavně ve větším vyuţití dřeva pro stavební účely, uhlík z atmosférických depozic.

33

NEAUTORIZOVÁNO!

Poslední blok, ten, který skončil, byl, myslím, pro nás velice zajímavý. Byla tady spousta věcí řečena, dalo by se říci natvrdo, na rovinu. Plně se ztotoţňuji s panem kolegou Bartošem v jeho hodnocení fotovoltaiky, biopaliv, problematiky emisních povolenek, a samozřejmě s tím, co zde řekl pan kolega Zbořil třeba ve vztahu k uhlíkové dani, která by ale skutečně musela být směřována, nebo výnosy z uhlíkové daně aby byly směřovány hlavně do oblasti vědy a výzkumu nových technologií, které by nám umoţnily postupný, postupný, ne nějaký revoluční přechod na nefosilní ekonomiku. To je zrychlená rekapitulace tohoto dosavadního průběhu semináře. Teď bych postupně oslovil jednotlivé vystupující s tím, ţe by reagovali na dotazy, které obdrţeli. Pakliţe tyto dotazy obdrţeli. Ale i ti, co dotazy neobdrţeli, tak jim dám prostor, ale hodně zúţený, hodně krátký, k tomu, aby nějakým způsobem udělali tečku ze svého pohledu, ze svého předchozího vystoupení. Abychom se nezdrţovali s tím, ţe budou jednotliví panelisté chodit k řečnickému pultu, navrhuji vyuţít techniku, kterou má kaţdý před sebou, zmáčkne zelené tlačítko, rozsvítí se mu mikrofon a bude rovnou mluvit. Ušetříme pár minut, aby ještě v závěru byl prostor pro diskusi. Vezmu si k ruce program. Kolegu senátora Škalouda přeskočíme, tak jsme se dohodli, ne ţe bych ho chtěl nějak diskriminovat, a poprosil bych pana profesora Kutílka. Jestli pan profesor dostal nějaké dotazy nebo jestli chce nějakým způsobem velice krátce, velice stručně uzavřít dnešní vystoupení. Zmáčknout zelené tlačítko. Miroslav Kutílek, Soil & Tillage Research: Dotazy jsem nedostal, pane předsedo, ţádné, nebo komentáře. Souhrn toho, co jsem přednesl, jsem řekl také v závěrech. Nemám, co bych dále dodal, pokud se nebudete na něco konkrétního dotazovat. To, co jsem tady přednesl, byl souhrn jednání a přednášek v Mezinárodním centru pro teoretickou fyziku, ovšem nebyla to teoretická fyzika, co jsme probírali, byly to aplikace na transporty v půdním nebo geologickém prostředí a jakým způsobem klimatické fluktuace změní okrajové podmínky řešení, která se pouţívají, tzn. ať uţ simulační modely, anebo analytická řešení základních rovnic. Tím bych své vystoupení uzavřel. Místopředseda výboru Miroslav Krejča: Děkuji a prosím o odhlášení, vypnout mikrofon. Děkuji. Pan doktor Tolasz. Radim Tolasz, Český hydrometeorologický ústav: Děkuji za slovo. Já jsem dostal mnoho dotazů, pokusím se na ně odpovědět stručně, ale úplně. Dotaz: Pomůţe nám redukce CO2 proti povodním? Nejsou dnešní povodně spíše přírodní cyklus? Na to se dá odpovědět velice jednoduše. Určitě nám pomůţe redukce CO2 proti povodním, o tom není pochyb. Musíme se ale ptát, jak moc a jak rychle, protoţe ţádný klimatolog není schopen spočítat, jakou část globálního oteplování způsobilo, způsobuje a bude způsobovat přirozené kolísání klimatu a jakou část antropogenní vliv na klimatickou změnu. Existuje to, co se tady na začátku říkalo, nějaký mainstream, nějaká shoda, ţe více neţ 50 % jde na vrub antropogenních emisí, ovšem to nic neříká o tom, jestli je to 50, 90, anebo jen 30, protoţe přece jen to není stoprocentní shoda. Takţe odpověď je jednoznačná, pomůţe to, je třeba s tím něco dělat, ale musíme být smířeni s tím, ţe to nemusí pomoct rychle a můţe to pomoct jenom málo A to souvisí s tím, co říkávám velice často, klimatologové svou práci udělali, i kdyţ to 34

NEAUTORIZOVÁNO!

není zcela stoprocentní, klimatologové ještě určitě mají co dělat. Teď jsou na řadě ekonomové a politici. Zkusím zareagovat na to, co tady zaznělo od kolegů z Hospodářské komory a ze Svazu průmyslu. Já to většinou musím podepsat a řekl bych to stejně. Je třeba si ovšem uvědomit jednu věc. To, ţe ekonomové a politici by měli vzít výsledky klimatologů a nějak s nimi začít zacházet, se naštěstí začalo dít. Pravdou ovšem je, ţe mám takový pocit, ţe ekonomové jsou, a teď se na mě, pánové, nezlobte, příliš slabí na to, aby politiky přesvědčili, tak se to teď vrací ke klimatologům a začíná se to, řekněme, diskutovat způsobem, vy jste to celé udělali špatně. Coţ si myslím, ţe není správný přístup, kaţdý se drţme svého kopyta. Uvedu jeden příklad. Ve zprávě IPCC jsou tzv. stabilizační scénáře. Je tam uvedeno na základě modelových výpočtů, jakým způsobem by se musely sníţit emise CO2 ekvivalent, a já vysvětlím za chvíli, co je to CO2 ekvivalent, aby se globální teplota nezvýšila více neţ o 2 °, 2,5 °, 3 °, 3,5 °, moţná si ty hranice nepamatuji úplně přesně, těch scénářů je 6. Ve zprávě IPCC není vůbec napsáno, který ze stabilizační scénářů je správný a kterého se máme drţet. To není role IPCC. Ale dnes se na klimatology svádí, ţe klimatologové doporučují, ţe se musíme dostat pod 2 ° globálního vzestupu teploty. To ţádný klimatolog nikdy neřekl. A dnes se nám to vkládá do úst. Přečtěte si zprávu IPCC. Ten první stabilizační scénář, o kterém se dnes úředníci v Bruselu pouze baví, tzn. zastavme růst teploty a zůstaňme 2 ° pod, je nejméně realistický a v podstatě nesplnitelný. To říkám jako klimatolog. My, klimatologové, nemůţeme za to, ţe si politici v Bruselu řekli, tento se nám líbí a toho se budeme drţet. Ona totiţ akce vyvolává reakci. V okamţiku, kdy je spousta akcí k tomu, ţe klimatologové něco udělali špatně, tak potom a conto toho klimatologové zveličují závěry, ke kterým docházejí. To je součást dalšího dotazu, ţe bývalý šéf Wattson, coţ je jeden z šéfů, myslím, ţe první nebo druhý šéf IPCC, přehánění negativních dopadů odsoudil. Všichni klimatologové to odsuzují, ale to je reakce na to, co se dnes děje. Vy jste to všechno udělali špatně, tak klimatologové se zapřou a řeknou, ono je to ještě horší, neţ to je. A bohuţel, to je realita. Další dotaz: Vidíme trend růstu povodní za posledních 150 let? Statisticky, kdyţ se to zpracuje, tak nevidíme. Tam je problém v těch 150 letech. Konec 19. století byl povodňově hodně aktivní. Máme dokladovány a zaznamenány významné povodně i na Vltavě v Praze na konci 19. století. Takţe trend povodní za 150 let se nezvyšuje. Pokud bych tu otázku trošku změnil a zněla by, jestli se zvyšuje za posledních 100 let, tak se zvyšuje. Ale to je zase dáno přirozeným kolísáním a tím, ţe 20. století bylo na povodně chudé. Ta otázka není úplně jednoduchá. Byl trend růstu povodní v 70. - 90 letech za éry oteplování? Posledních 10 let se neotepluje. To je dotaz, který směřuje k tomu, ţe klimatický systém má určitou setrvačnost. To, ţe se oteplovalo v 70. – 90. nebo aţ do konce století, někdy se udává, ţe do roku 1998, to také si ţádný klimatolog nedovolí říci, ţe hranice je přesně v roce 1998. Klimatický systém má určitou setrvačnost, a to, ţe povodně

35

NEAUTORIZOVÁNO!

zaznamenáváme od konce 90. let ve zvýšené míře, a i ve 21. století na začátku, nijak nesouvisí s tím, ţe se statisticky nevýznamně zastavil trend oteplování. Odkud mají politici brát expertizy o dopadech klimatických změn? Zase jednoduchá odpověď. Pokud jde o dopady do klimatického systému, politikům nezbývá, neţ aby se obrátili na Národní meteorologickou sluţbu. V České republice ČHMÚ, ale platí to všude po světě. Kaţdý vyspělý stát má Národní meteorologickou sluţbu, a to je ta správná instituce, která by o tomto měla rozhodovat. Ne nějaká univerzitní organizace, která se ţiví tím, ţe zpracovává dat. U národní meteorologické sluţby máte jistotu, ţe lidé, kteří tam pracují, vědí,jak ta data vznikala a co od nich mohou čekat. Na Wattsona jsem reagoval. Mohl byste říci, jak se vyvíjely teploty dle Klementina od roku 1800? Jak to vyjde, kdyţ odečteme vliv praţského tepelného ostrova. Víte, já Klementinum jako řadu, kterou se zaštiťuje nějaká změna klimatu, nemám příliš rád, protoţe je to nestandardní klimatologická stanice. Na druhou stranu je pravda, ţe vliv tepelného ostrova na Klementinum se docela zveličuje. Zveličuje se proto, ţe od roku 1775 se v nejbliţším okolí Klementina příliš nezměnilo albedo. Albedo je asi nejvýznamnější prvek, který způsobuje tepelný ostrov města. To albedo kolem Jezuitské koleje bylo stejné v roce 1775 a je i teď. S tím je třeba trochu počítat. Nestandardní umístění stanice, tuším, nevím tu výšku, v 10 metrech ve druhém patře na stěně, také ten tepelný vliv budovy byl stejný v roce 1775 a je teď. Tam bych se tepelným ostrovem příliš nezatěţoval, i kdyţ to samozřejmě určitý vliv má. Tepelný ostrov, teď jsme dělali analýzu, jestli tepelný ostrov Prahy je zaznamenatelný na stanici Praha – Ruzyně, a zjistili jsme, ţe ne. Tepelný ostrov uţ se na Ruzyni vůbec neprojevuje. Klementinum je podivná řada. Kaţdopádně v Klementinu nevidíte něco takového, jako je hokejkový graf. Tam přece jenom řádově prvních 100 let docházelo k mírnému poklesu a dalších 100 let dochází k vzestupu, ale není to standardní hokejka. Doufám, ţe jsem odpověděl na všechny dotazy, které jsem tady měl. Jsem připraven odpovědět i na další. Děkuji. Místopředseda výboru Miroslav Krejča: Také děkuji. Jen si dovolím drobnou poznámku k těm povodním. Za povodně si hlavně můţeme my sami, a to v tom, jakým způsobem jsme se chovali a chováme ke krajině. Zkracování toků, rušení meandrů, pěstování nevhodných plodin, a to i neslavných energetických plodin pro výrobu biopaliv v údolních nivách, na svazích apod. Takţe za to si můţeme hlavně my sami, za to nemůţe ţádné CO2, ţádná změna klimatu. Radim Tolasz, Český hydrometeorologický ústav: Omlouvám se, zapomněl jsem vysvětlit CO2 ekvivalent. To je pro pana kolegu Bartoše, který vyčítal klimatologům, kdyţ to řeknu expresivně, ţe se zabýváme jen CO2. Není to pravda, klimatologové pouţívají něco, čemu se říká CO2 ekvivalent, a veškeré výstupy klimatologů směrem k CO2 v sobě zahrnují všechny antropogenní skleníkové plyny, tedy i metan. Ale je to problém nás, klimatologů, ţe to ne zcela zdůrazňujeme. Místopředseda výboru Miroslav Krejča: Děkuji za doplnění a hlavně panu dr. Tolaszovi děkuji jak za včerejší účast na semináři a vystoupení, tak i na dnešním, a doufám, ţe jsme navázali permanentní spolupráci a nekončící diskusi.

36

NEAUTORIZOVÁNO!

Dalším vystupujícím byl pan doc. Hruška. Pane kolego. Jakub Hruška, Česká geologická sluţba: Děkuji za slovo. Já jsem ţádné konkrétní dotazy také nedostal a chtěl bych říci jen dvě poznámky k tomu, co jsme tady dnes slyšeli. To, co říkali pánové z průmyslu, ţe CO2 sám o sobě samozřejmě není škodlivý, o tom nikdo nepochybuje. On je prostředníkem nějakých dalších jevů, stejně jako síra o sobě není toxická, ale vysoké koncentrace oxidu siřičitého způsobují kyselý déšť. Takţe s tou přímou škodlivostí CO2 není moţno argumentovat v tomto případě. Druhá věc je, ţe Česká republika leţí ve středu mírného pásma, a my tady s ţádným skutečným dramatickým projevem klimatické změny konfrontováni nejsme, nikdy jsme nebyli a ani podle těch scénářů zřejmě příliš konfrontováni nebudeme, protoţe to podnebí tady je velmi, velmi v dobré kondici a příroda je poměrně flexibilní, nejsme ţádný extrémní biotop ani klimatické pásmo, čili scénáře vývoje klimatické změny u nás nepředpokládají ţádný katastrofální průběh toho fenoménu, a to si myslím, ţe u nás panuje obecný klimaskepticismus, protoţe nikdo to na zahrádce nevidí. Jiný problém samozřejmě je se státy jiţními, kde to problém můţe být značný, stejně jako se státy africkými atd. Trochu tady nabádám k tomu, abychom nekoukali jen na nás, ale abychom se po světě rozhlédli trochu šířeji. Ještě jsem chtěl mírně zareagovat na to, co říkal pan ředitel Krejzar ohledně potenciálu lesů. Všechno, co se řeklo, je pravda. Potenciál lesů k fixaci uhlíku z atmosféry tady je, ale on je absolutně velmi malý v porovnání s ročními emisemi v České republice je čistá fixace do lesů setiny procenta těch ročních emisí. Čili je to v současné době je vliv lesů kladný, ale jeho vliv je opravdu, opravdu malý. Děkuji. Místopředseda výboru Miroslav Krejča: Také děkuji a myslím si, ţe pan kolega Krejzar chce reagovat. Pane profesore. Tomáš Krejzar, Ministerstvo zemědělství: Dovolte mi, abych reagoval na předřečníka. Totiţ jedná se o problematiku celosvětovou, správně řečeno, ovšem strašení dezertifikací, ţe se budou šířit pouště, aridizací, ţe bude vysychat krajina není zaloţeno na reálných biofyzikálních pozorováních, protoţe při zvyšování teploty globálních teplot víme, ţe oblast Sahary, oblast Saúdské Arábie, oblast Tharu, poušť na rozhraní Indie a Pakistánu, ţe tyto pouště vlastně přestávaly být pouštěmi. Tedy z toho vyplývá, ţe příroda není viníkem rozšiřování pouští, ale je to zřejmě jiný důsledek, důsledek sociologický, moţná i špatně ekonomicky chápaný a politicky. To, kdyţ se rozšiřují pouště. K otázce aridizace, vysychání půdy. Tím, ţe bude větší výpar. Ano, z holé půdy by byl větší výpar při zvýšení teploty. Z rostlin naopak. Ztráta vody nebo vyuţití vody je mnohem ekonomičtější. Ztráta vody transpirací znamená vypařováním z listů rostlin, je v poměru na produkci rostlinné hmoty menší, tzn. spotřebujete méně vody na to, aby se vyrobilo přírodním způsobem 1 kg rostlinné hmoty. To jsou všechno výsledky pozorování a teoretických i experimentálních výsledků s fotosyntézou a jsou bohatě dokumentované v literatuře. Místopředseda výboru Miroslav Krejča: Děkuji a přesouváme se do druhého bloku. Za Ministerstvo ţivotního prostředí pan kolega Zámyslický. Pan náměstek je?

37

NEAUTORIZOVÁNO!

Pavel Zámyslický, Ministerstvo ţivotního prostředí: Děkuji za slovo, děkuji za dotazy. Pokusím se jich několik shrnout dohromady, týkají se měření emisí, vykazování emisí na mezinárodní úrovni, konkrétně tady je zájem o přesnost vykazování emisí v Rusku a poslední známá data o Číně. Řekl bych obecně, ţe v Rusku by měla být přesnost vykazování emisí skleníkových plynů minimálně stejná, jako v České republice, protoţe je to země, která je nesrovnatelně větší, ale platí pro ni stejné standardy jako pro Českou republiku, tzn. kdyţ přijede mezinárodní inspekční tým do Ruska a měl by zkoumat jednotlivé zdroje .. (konec kazety) a sektory, producenty emisí, stejným způsobem jako v České republice nebo v Německu nebo ve Francii. Ohledně Číny, je pravda, tam přísnost a způsob dávání dohromady různých dat o emisích v Číně je jiný. Tam je zaloţen především na mezinárodní energetické agentuře, tzn. ze zemí jako Čína máme především data o emisích pouze CO2 a především ze spalovacích procesů. A ta data jsou kaţdý rok zveřejňována Mezinárodní světovou energetickou asociací, tzn. ţe jsou také k dispozici. Tuším, ţe je tam vţdy nějaká prodleva. U vyspělých zemí typicky dva roky, u těch rozvojových zemí je prodleva delší, tzn. ţe máme určitě o Číně přehled za roky 2005, 6, moţná i 7. Ohledně globálního trendu emisí, co se týká zemí rozvinutých, tzn. těch, které jsou pod Kjótským protokolem, tam emise poklesly, klesají, předpokládá se zhruba o 5 % oproti roku 1990. Samozřejmě vlivem naopak růstu emisí u zemí rozvojových ten globální trend je bohuţel růstový. Těţko říci, jaký by byl růstový trend v případě neexistence Kjóta, to bych se pouštěl do spekulací. Jestli Česká republika splnila Kjóto a Německo jiţ před Kjótem, to přiznám, ţe tam je kontrolní rok 1990, z toho bych vycházel, ţe oproti roku 1990 emise klesly výrazným způsobem. Co se týká dotazu dalšího, který je zaměřen na vyuţití kreditů, a potom program Zelená úsporám, dotaz je, jestli podpora bude větší a obzvlášť pro výstavbu pasivních domů a dřevostaveb. Asi víte, ţe ta moţnost je, čerpat prostředky na výstavbu nízkoenergetických domů. Je to jedna z podkapitol programu zelená úsporám. V současné době Česká republika zobchodovala kredity za 18 miliard. Vypadá to, ţe celkové číslo se ještě nějakým způsobem zvětší, mohlo by se přiblíţit 19 nebo moţná i 20 miliardám. Situace je ovšem taková, ţe prostředky se pomalu vyčerpávají a docházejí. Uţ jste asi zaznamenali, ţe byl omezen příjem ţádostí u panelových domů. Řekl bych, můj osobní odhad je, ţe během měsíce – dvou ten program bude muset být utlumen ještě více, protoţe o program je velký zájem a počet ţádostí opravdu obrovský. To je k druhému dotazu, jestli jsem něco opomněl, ještě se pokusím odpovědět po skončení tohoto semináře. Dovolil bych si poznámku k vystoupení, k části, která se týkala průmyslu. Řekl bych, ţe od pánů Bartoše a Zbořila jsem neslyšel nic, co by mě úplně překvapilo, ale řekl bych, ţe je škoda, ţe chybí někdo z průmyslu, z klasického byznysu, který má co do samotného činění s emisním obchodováním, protoţe např. jak uţ bylo zmíněno, ministerstvo pořádalo kulatý stůl, kde byl přítomen i zástupce ČEZu, který se poměrně pozitivně vyjádřil k moţnému přechodu na 30 %, coţ nás samozřejmě

38

NEAUTORIZOVÁNO!

překvapilo. Určitě by bylo zajímavé slyšet třeba názor zástupců ČEZu, proč jim připadá sniţování emisí jako dobrá, případně asi obchodní příleţitost, proč tady vidí moţný přechod jako pozitivní z hlediska svého podnikání. Samozřejmě některé věci, které tady zazněly, nemohu s nimi souhlasit, ale formát tohoto semináře je takový, ţe není prostor pro debatu nebo výměnu názorů, kde by se dalo vyargumentovat, proč zastávám jiný názor, neţ např. kolega Zbořil, se kterým se na těchto seminářích potkáváme poměrně často. Určitě bych nesouhlasil zcela s tím, ţe rozhodování o závazcích je celé postaveno na Evropské komisi. Tady samozřejmě do systému je zapojených 27 států včetně České republiky, tzn. ţe to není libovůle komise, je to vůle členských států, mít systém obchodování, určovat, jakým způsobem se bude dál vyvíjet. Trošku mi tady chybí debata o konkrétním dalším postupu, o konkrétních problémech, soustředit se na to, ţe systém by se mohl nějakým způsobem zrušit nebo nahradit, není momentálně na pořadu dne, tzn. ţe povídání si o tom, jestli EU má emise sniţovat nebo nemá, je sice zajímavé, ale nemá věcnou stránku, neboli věcný podklad v tom, ţe by se taková debata vůbec někde na úrovni EU nebo celosvětové vedla. Ještě moţná druhou věc, Cap and Trade a Kodaň, to jsou věci, které spolu zase aţ tak nesouvisí. Kodaň měla být o mezinárodní dohodě, nikoliv o tom, ţe jednotlivé státy zavedou systém obchodování s povolenkami, konkrétně z posledních nějakých informací a diskusí s kolegy vím, ţe tento systém v brzké době zavede Japonsko, pravděpodobně Nový Zéland nebo Austrálie. Poslední zpráva byla dokonce z konference v Rusku, ţe Rusko s Ukrajinou vyjednávají právě s Evropskou unií o tom, ţe by mohli nějakým způsobem přijít s vlastním systémem. Naposledy jsme se bavili o tom, ţe Švýcarsko se připojí k EU ETS. Tzn. ţe mi nepřipadá, ţe by tento systém skomíral, právě spíše naopak. Samozřejmě je tam řada vysvětlení, na které by bylo potřeba se podívat z hlediska ekonomického, praktického, protoţe si myslím, ţe některé věci, které tady zazněly, jsou, mírně řečeno, zavádějící. Ale moţná budeme mít čas někdy na nějakém uţším kruhu nebo jiném semináři si podrobně věci vysvětlit a prodiskutovat je. To je ode mě vše, děkuji. Místopředseda výboru Miroslav Krejča: Děkuji panu kolegovi. Dovolím si několik poznámek k tomuto, protoţe jsem byl také účastník u nyní zmíněného kulatého stolu na Ministerstvu ţivotního prostředí. Zástupce ČEZu jako jediný zástupce za podnikatelskou sféru se vyslovil pro zvýšení redukcí z 20 % na 30 %. Se zástupci ČEZu byla dlouhodobě domlouvaná účast na dnešním semináři. Na poslední chvíli svoji účast zrušili. Nevíme, z jakého důvodu, co je k tomu vedlo. Moţná nechtěli ventilovat své názory na půdě Senátu. Nevím. Jedna poznámka a zároveň druhá. Třetí poznámka, reakce na připomínky pana kolegy. Samozřejmě bychom mohli pojmout dnešní akci mnohem šíře, mohli bychom jí mnohem dál do hloubky, ale naším hlavním důvodem nebo motivem, proč jsme se včera a dnes sešli, je to, ţe 22. září budeme projednávat Sdělení komise, Analýza moţnosti sníţení emisí skleníkových plynů o více neţ 20 % a vyhodnocení rizika úniku uhlíku a budeme k tomu přijímat usnesení, které samozřejmě, pakliţe se na něm shodneme, půjde do pléna Senátu a přes plénum Senátu do komise a do vlády. To byl hlavní moment.

39

NEAUTORIZOVÁNO!

Včerejší a dnešní akcí se snaţíme tady srovnat, dohnat nebo napravit určitý deficit a několikrát to tady také padlo, ţe nejprve by měli o těchto zásadních věcech jednat odborníci, teprve aţ kdyţ se na něčem shodnou, tak by o tom měli jednat ekonomové, vyčíslit, co nás to či ono bude stát, a teprve pak my jako politici bychom měli přijmout relevantní usnesení. Bohuţel ne vţdy se to tak děje. Někdy se zdá, ţe třeba na začátku je trošku jiný vliv. Takţ to jen několik poznámek. Kdyţ dovolíte, přejdeme k dalšímu vystupujícímu, a to je pan kolega Gabauer z Ministerstva průmyslu a obchodu. Pavel Gebauer, Ministerstvo průmyslu a obchodu: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dostal jsem jediný dotaz v souvislosti s tím, kdyţ se mluvilo, ţe peníze by měly být navráceny zpět do průmyslu. Dotaz zní, jestli pokládám za účelné inovovat dřevozpracující průmysl, tak aby nebylo nezbytné dováţet certifikované materiály ze zahraničí. Myslím si, ţe tady se to rozpadá do dvou rovin. První je, kdyţ vezmu dřevozpracující průmysl jako energetickou surovinu a vyuţívající jako obnovitelný zdroj, tak první věc je, ţe abychom splnili cíle v obnovitelných zdrojích, určitě je tady velký potenciál, který musí být uvolněný v pěstování biomasy a vůbec ve vyuţívání biomasy, takţe nějaké investice do sektoru pokládám za nutné. Druhá věc je volný obchod a moţnosti omezování vývozu nebo dovozu zboţí, které jsou samozřejmě v rámci EU minimální, takţe z tohoto hlediska se to bude vţdycky řídit poptávkou a nabídkou a cenou. Můţeme být konkurenceschopní, ale rozhodně tyto investice nenapomůţou tomu, aby čistě Česká republika byla soběstačná na třeba jen na výrobě biomasy. Dále bych chtěl zmínit, ţe celkově problematika biomasy, k problému, který jsme diskutovali, můţe jen velice málo přispět. Kdyţ si porovnáme čísla, ţe pokud se bavíme o obnovitelných zdrojích, které by měly mít souvislosti s CO2, ţe cíl pro Českou republiku je 13 %, přibliţně polovina z toho by měla být realizována biomasou, která bude k dispozici na území České republiky. Je moţné ji vyrobit. Celkový příspěvek ke sníţení emisí z tohoto pohledu je minimální. Spíše jsem mluvil o inovaci do velké energetiky. Děkuji. Místopředseda výboru Miroslav Krejča: Také děkuji. Za Ministerstvo zemědělství pan dr. Krejzar. Tomáš Krejzar, Ministerstvo zemědělství: Děkuji za slovo. Nejdřív bych zareagoval na vyjádření pana senátora Krejči, ţe jsme se vyjádřili kulišácky k tomu, jestli navyšovat o 20 nebo o 30 %. Lesní hospodářství je v trošku jiné pozici neţ ostatní, neţ průmyslová odvětví. My nabízíme nějakým způsobem přispět do bilance uhlíku a spíše jde o to, za jakých podmínek, aby to pro Českou republiku i samotný sektor lesního hospodářství bylo výhodné. Obdrţel jsem dotaz, který se týká propagace dřeva jako obnovitelné stavební suroviny, tzn. dotaz zní: Počítá se s propagací dřeva jako obnovitelné stavební suroviny, jako to dělají výrobci např. tvárnic, cihel, třeba na úkor reklamy Lesů České republiky k turistice? Co se týče Lesů České republiky, obávám se, ţe v současné době vzhledem k velké kritice omezí jakékoli výdaje na marketing. Nicméně co se týče propagace dřeva, některé aktivity tady existují dlouhodobě i s podporou Ministerstva zemědělství. Vznikla např. nadace Dřevo pro ţivot, ve které se shromaţďují finanční prostředky a také Ministerstvo zemědělství na určité projekty přispívá, jedná se např. o architektonickou soutěţ Dřevěný dům. Nicméně jsme si vědomi toho, ţe prostředky 40

NEAUTORIZOVÁNO!

jsou velmi omezené, uţ kdyţ se třeba zakládala ta nadace, tak se mluvilo o tom, ţe aby bylo moţné zorganizovat nějakou efektivní kampaň v této oblasti, byl by potřeba rozpočet kolem desítek milionů korun, nicméně třeba nadace Dřevo pro ţivot disponuje s řádově niţší částkou, takţe tomu odpovídá i mediální dopad. My na této oblasti máme samozřejmě zájem. Budeme jednat i o moţnosti zapojení státního podniku Lesy České republiky, ale rádi bychom také viděli spolupráci jiných resortů, které z toho mohou mít prospěch, konkrétně Ministerstva ţivotního prostředí a Ministerstva průmysl u a obchodu, které třeba na architektonickou soutěţ zpočátku přispívaly, ale posléze z toho z úsporných důvodů ustoupily. Krátce bych chtěl ještě zareagovat na slova pana dr. Hrušky, který zpochybnil výši příspěvků do sektoru lesního hospodářství. Mám k dispozici trošku jiné údaje, a i samo Ministerstvo ţivotního prostředí uvádí, ţe na úrovni EU 27 sektor EU CF, coţ je z větší části lesní hospodářství, kompenzuje přibliţně 8 % emisí skleníkových plynů. Tzn. ten potenciál je tam podle našeho názoru vyšší, ale rád se samozřejmě podívám i na čísla, která má k dispozici pan dr. Hruška. Jinak jak jsem zdůrazňoval, pro nás je spíše prioritou adaptace, ta je skutečně na prvním místě, a efekt omezování změny klimatu, to je aţ v druhém plánu. Děkuji. Místopředseda výboru Miroslav Krejča: Také děkuji. Kolega chce něco dodat. Jiří Jungr, Ministerstvo zemědělství: Dodal bych jen dvě poznámky. Jednak bych vyjasnil naši pozici, která moţná z předchozího nebyla zcela jasná. Přímo v resortních jednáních samozřejmě, pokud jde o otázku redukčního cíle, vyjadřujeme se za zachování současně stanoveného, který byl v rámci klimaticko-energetického balíčku vyjednán za určitých podmínek, a ty podmínky pro zvýšení nebyly naplněny, takţe z principiálního důvodu jsme za zachování současného cíle, s tím, ţe samozřejmě, jak jsem před tím uváděl ta čísla, tak v sektoru zemědělství v České republice se to, ať ten cíl nebo onen cíl se bude týkat spíše okrajově, protoţe příspěvek zemědělství k emisím skleníkových plynů je velmi, velmi omezený. Ještě bych rád podotkl něco k biopalivům, která se v diskusi několikrát objevila. Jsou mediálně známá spíše v záporném smyslu, samozřejmě kapalná biopaliva, ale definičně mezi biopaliva patří i tuhá biopaliva, jako třeba biomasa z cíleně pěstovaných energetických dřevin, anebo plynná. U biopaliv je cíl jejich vyuţívání širší, neţ jen mitigace klimatické změny. Jsou tam otázky rozvoje venkova, ekonomického dopadu na zemědělce při jejich pěstování, decentralizace výroby energie a dalších věcí, které s mitigací změny klimatu souvisí, ale spíše okrajově. Prosil bych, aby u biopaliv nebyl jako jediný jejich účel bráno zmírňování změny klimatu, ale bylo přihlédnuto při hodnocení jejich významu nebo jejich uţitečnosti nebo přínosnosti také k jejich ostatním dopadům, které jsou někdy mnohem důleţitější. Příspěvek k biopaliv k zmírňování klimatické změny a sniţování emisí skleníkových plynů značně převyšují. Děkuji. Místopředseda výboru Miroslav Krejča: Děkuji kolegům z Ministerstva zemědělství a vypichuji, co tady řekl jak v této reakci, tak v hlavním bloku, pan ředitel Krejzar ve věci adaptace, ţe skutečně realizují a připravují zásadní adaptační opatření hlavně v lesních ekosystémech, která nějakým způsobem budou zavčasu reagovat na případné změny vnějších podmínek.

41

NEAUTORIZOVÁNO!

Jednu poznámku. Do tohoto bloku jsme zvali i zástupce Ministerstva pro místní rozvoj, taktéţ přislíbili účast, pak se omluvili. Škoda, ţe tady nebyli, mohli reagovat třeba na vystoupení pana europoslance a předsedy Svazu měst a obcí Oldřicha Vlasáka. Dostáváme se k třetímu bloku, kde vystupoval pan Pavel Bartoš a pan Josef Zbořil. Jen jednu poznámku. Uţ jsem se zmínil, ţe jsme zvali i zástupce ČEZu, ti se omluvili a jednali jsme i o účasti zástupce Agrární komory. Tam to probíhalo tak, ţe nám bylo přislíbeno, pak zase nějakým způsobem odmítnuto. Nepodařilo se nám je sem dostat. Jestli mohu poprosit pana Bartoše, ten vystupoval jako první. Pavel Bartoš, Hospodářská komora ČR: Děkuji za slovo. Já jsem ţádný dotaz nedostal, ale jsem velmi rád, ţe tady vystoupil zástupce Ministerstva ţivotního prostředí, tak jak vystoupil, a řekl, ţe správný podnikatel je ČEZ, který jako jediný souhlasí se sníţením na 30 %. Dámy a pánové, tady vidíme jasně lobbyistické propojení zájmů jedné energetické skupiny, která nemá problém jakoukoli nákladovou poloţku vloţit do ceny, cenu zvednout a ještě si přitom zvednout zisk. Já tomu nerozumím, jak toto se tady vůbec můţe říci. Já jako člověk, který podniká, který má firmu, která se pohybuje v Rusku, na Ukrajině, v Polsku, já vím, co to je konkurence. ČEZ bohuţel ještě dodnes nepoznal, co je konkurence. A proto zisk ČEZu je dnes víc neţ 35 % nebo kolik. A to nám nikomu nevadí. Pan ministr dopravy tepe stavební firmy, ţe mají zisk 10 % na dálnicích. Proč se nezabýváme tím, jak firmy, které se nepohybují v konkurenčním prostředí, coţ je kaţdopádně ČEZ a některé další energetické společnosti, to nám je šumafuk. Tyto společnosti vysávají podnikatele, občany, obce, tento stát. Na druhé straně se to státu líbí, protoţe peníze dostává zpátky. Toto je podle mě typický příklad propojení, myšlenkové propojení, neříkám, ţe věcné, myšlenkové propojení, říci, ţe ČEZ je správný podnikatel, protoţe se mu to líbí. Já znovu říkám, ten můţe dát do ceny cokoliv, ale my s tou cenu energie musíme bojovat. Pro nás je cena likvidační. Vím, o čem mluvím, zastupuji podniky, jsem zvolený podnikateli na severní Moravě i v celé České republice, abych za ně hovořil. A proto tady musím říci, ţe zásadně Hospodářská komora nesouhlasí s poklesem o 30 %. Dále bych chtěl říci, zkusme při tom všem, při těch úvahách trošinku do toho pustit selského rozumu. Nefilosofujme, ale uvaţujme normálním selským rozumem, co, proč, jak a co to přinese nebo nepřinese. A ten, kdo se v tom pohybuje a musí nebo chce zaměstnávat lidi, chce jim dát práci, chce jim dát peníze za práci, tak bude uvaţovat naprosto odlišně, neţ jsme slyšeli z některých vyjádření nebo z jednoho. Další poznámku, kterou mám, myslím si, ţe veškeré peníze, které stát získává jako sankční peníze za to, ţe se pouţívají nečisté zdroje, by měly jít na sanaci čistých zdrojů. Ne aby to zase zaplatil občan. Protoţe občan dnes a samozřejmě i podnikatel v ceně energie zaplatí uhlíkovou daň, zaplatí povolenky, nevím, co všechno, a na druhé straně výnosy pro stát nejdou na sanaci nákladů fotovoltaiky např. nebo obnovitelných zdrojů, ale znovu to platí občan, znovu to platí podnikatel. Nerozumím tomu. To přece tak nemůţe být a ty peníze by měly být směrované naprosto opačně a dokonce by měly být podle mě v rovnováze.

42

NEAUTORIZOVÁNO!

Byla tady připomínka pana kolegy, kde srovnával CO2 a SO2. Myslím si, ţe to srovnání není férové, ţe ty dva plyny rozhodně nemůţeme srovnávat. Ještě mám dvě poslední poznámečky. Kdyby ČEZ uvaţoval skutečně ekologicky, tak nebudeme hovořit o tom, ţe budeme rozšiřovat Temelín a Dukovany, a postavíme Jaslovské Bohunice. Tam, kde je nejhorší zatíţení, tam, kde je nejméně elektriky, kde se elektřina musí dováţet před celou republiku napříč, a to ať uţ z Blahutovic, nebo z Dukovan, se ztrátami, nikomu to nevadí. Kdeţto kdyby stály Jaslovské Bohunice, tak ten flek na Severní Moravě, jak jsem ho ukazoval, tam nebude. To jsou věci obyčejného selského rozumu. Ale my raději rozšíříme Dukovany a elektrárnu v jiţních Čechách elektrárnu, protoţe to je jednodušší. Je tam uţ územní rozhodnutí, je tam všechno. Ale to, ţe my se dusíme, je kaţdému šumafuk. Poslední ještě k pohledu na globální svět. Nevím, jestli jste někdy slyšeli oficiální ruskou filosofii ohledně surovin. V Rusku se nesmírně zvedá těţba uhlí, protoţe jsou si vědomi toho, ţe uhlí do Evropy nedostanou, ale jim vůbec nevadí, ţe to uhlí spotřebovávají. Začínají svoje energetiku jednoznačně orientovat na uhlí a na jádro a plyn a ropu ať si koupí hloupí Evropané. Chtějí šetřit a my na tom vyděláme. Druhý příklad mám ze včerejška z Ukrajiny. Ukrajina prudce zvedá těţbu uhlí, protoţe se chce více energeticky osamostatnit, nechce tolik ruského plynu a CO2 je absolutně nezajímá. A pak v tomto konkurenčním prostředí máme podnikat. Děkuji. Místopředseda výboru Miroslav Krejča: Také děkuji a prosím pana Josefa Zbořila. Josef Zbořil, Svaz průmyslu a dopravy ČR: Jsem poslední v abecedě, takţe můţu na pár věcí reagovat, i kdyţ jsem také nedostal ţádné dotazy. K ČEZu. Myslím si, ţe to je náš specifický problém. Všechny energetické firmy v Evropě udělaly, kdyţ se zavedlo obchodování, daly do nákladů tzv. Opportunity Cost, čili veškerou cenu povolenek, které tenkrát dostaly alokovány, luply do nákladů, i kdyţ je nevynaloţily. To je Opportunity Cost. A zvedly jako jeden muţ cenu energií. Kdyţ uţ se pohybovala přes 120 nebo blízko 120 EUR za MWh. To je holý fakt. S krizí to šlo dolů, a proč by si neudělaly prostor pro to, aby znovu toto cvičení nezopakovaly? Je to naprosto přirozené. Chovají se přirozeně, a tudíţ budou jásat nad tím, ţe bude 30% cíl. Oni ho nesplní, to kaţdý ví, ani ČEZ ho nemůţe splnit do roku 20. Ani 20 % nesplní do roku 20. Prostě proto, ţe u ČEZu sníţit emise znamená buď postavit paroplyn v krátké době a o něco to srubnout dolů. Udělají Prunéřov, tam trošku sníţí emise, to je dobré, ale to jim těch 20 % v ţivotě nedá. Temelín do roku 20 nebude. Oni ten nedostatek nakoupí, a protoţe jsou dost bohatí, nakoupí ho kdekoliv a za jakoukoliv cenu, a my to zaplatíme. Jako průmysl v první řadě, jako spotřebitelé v druhé řadě. Oni klidně přistoupí a budou rádi za 30 %. Aniţ by mákli, to jim zvedne jejich výnosy z podnikání. Nejsou v tom absolutně sami, to je celá evropská energetika jde v tomto myšlenkovém postupu. Bacha na to, byl bych hodně opatrný. Další věc bych chtěl říct, uvědomme si, ţe české sníţení emisí, ale i evropské ve zpracovatelském průmyslu nebylo třeba v Čechách jenom zásadní řekněme vyřazením některých provozů, ale vnitřní restrukturalizací. A já můţu doloţit, ţe třeba papírenský průmysl sníţil energetickou nebo uhlíkovou náročnost o víc neţ 50 %.

43

NEAUTORIZOVÁNO!

A teď přichází zlatý hřeb programu, ţe s novou směrnicí o obchodování se řekne, na to všechno zapomeňte, východisko je rok 2005, resp. aţ 2008, a vy sníţíte o dalších 21 % absolutně. To, ţe budete zvyšovat výrobu, to nikoho nezajímá, a tam kdyţ si to spočtu, je na nějaké běţné růstové trendy, tzn. ţe specifická uhlíková náročnost se musí sníţit o dalších 40 %, přátelé. To je to, o čem mluvím, a to je mimo fyzikální realitu. Mimo technickou realitu a vůbec. Rád bych od pana Zámyslického dostal nějaký materiál, který bude říkat o schopnosti dodat sníţení emisí přes emisní obchodování. To, ţe bude fungovat, to se ukazuje, ono funguje, ale nedodává, a to je základní problém. Kdyţ se podíváte na grafy, které tady byly promítnuty, tam byly trendy emisí v České republice, a tam mě zaujalo to, co se objevuje na všech grafech, které se v Evropě objevují na téma sniţování skleníkových plynů. Máme tam nějaký vývoj, a pak najednou šup dolů, a pak tam máme ještě jiný graf, který je šup dolů ještě víc. A u toho je napsáno Existing Majors and Adicional Majors. Před 5 lety jsem seděl s panem Delbekem, který je momentálně generálním ředitelem DG Climate Change. Večeřeli jsme spolu a já jsem do něj drbal, co jsou to ty Existing Majors and Adicional Majors. Kdyţ uţ jsem byl jo neústupný, tak mi říkal: To je emisní obchodování. Tak jsem říkal, děkuju, to mi stačí. To je jen odsouvání reálných řešení, nic jiného. Zkusme si to uvědomit, aţ budeme hodnotit, jestli jo nebo ne. Konečně k SO2. Já uţ to říkám na mnoha fórech a mnoho let. SO2 fungovalo ve Spojených státech na kyselé deště ze 3 důvodů. Všichni museli sníţit. Byl nějaký emisní strop, takţe nebylo vyhnutí, ţe to někdo neudělá. Za druhé technologie byly dostupné, a za třetí to proběhlo v homogenním prostředí. To bylo jen na energetiku, tudíţ tam náklady na sniţování se skutečně optimalizovaly, a ten systém nedodal sníţení, dodal optimalizaci, ţe se to udělalo za nejniţší náklady. To je výsledek obchodování. Jestliţe první směrnice o obchodování ETS měla tuto optimalizační klausuli jako nosný prvek, tak bohuţel v druhé směrnici, co platí teď pro roky 2013 a dál, se objevilo, ţe to je základní nástroj ke sniţování emisí. A to je podle mého názoru velmi významný rozdíl, a proto směrnice vypadá takhle debilně, jak vypadá, proto se dodnes neví, jak budou benchmarky, dodnes se neví, jak budou probíhat alokace, kdo k nim bude mít přístup, atd. Představte si, ţe největší zájem na aukcích má bankovní sektor. Ti budou kupovat toxická aktiva. My si zaděláváme na další finanční krizi, přátelé. To je holý fakt. Jestliţe se neomezí přístup na aukce jen pro oprávněné emitenty, jestliţe se benchmarky neudělají skutečně na reálně dosahované emise u zpracovatelských oborů, tak to skončí v kotrmelcích a budeme mít další finanční krizi a podniky půjdou opravdu z Evropy pryč, tak jak uţ odpochodoval hliník, nejen do Humpolce, a tak jak pochoduje dnes do jihovýchodní Asie, Írán a spol. cement. To je dnes holý vývojový fakt. Jaký je problém, aby se v Evropě přestal dělat papír? Dovezeme. Přátelé, to je váţný stav, který je potřeba začít řešit na evropské úrovni a odklonit od hloupé politiky, opravdu hloupé politiky Cap and Trade, která zatím převládá a svět ji zatím docela váţně opouští. To jsem chtěl říci nakonec jako v poslední abecedě.

44

NEAUTORIZOVÁNO!

Místopředseda výboru Miroslav Krejča: Děkuji. Kdyţ se dívám na hodinky, tak jsme přetáhli asi o půl hodiny. Přesto, jestli někdo máte ještě nějakou opravdu zásadní reakci, i z pléna, chcete se k něčemu vyjádřit velice stručně, velice krátce, bylo by neslušné poté, co jste to tady od rána protrpěli, se nevyjádřit. Vidím dva přihlášené. Pan kolega Kremlík. Vítězslav Kremlík: Dobrý den, dámy a pánové, jmenuji se Vítězslav Kremlík a sleduji tuto problematiku z pohledu ţurnalistického. Mám web, který se zabývá kritikou IPCC a těmito věcmi. Jen abych reagoval na pana Zámyslického. Dotazy byly ode mě a vy jste některá čísla nevěděl, coţ vám nemůţu vyčítat, to nikdo nemůţe mít v hlavě. Chtěl bych je tady říct, protoţe jsou zajímavá a pochází ze zprávy, kterou nedávno vydala v Americe něco, co se jmenuje Government accountability institution, GAL se to jmenuje, a tam ty údaje byly. První věc je, ţe s Kjótským protokolem, po Kjótském protokolu se globální emise CO2 ročně zrychlily, ne zpomalily. Výsledek Kjótského protokolu je minus, ne nula, je záporný. Většinu toho mají na svědomí rozvojové země, které za prvé mají – nevykazují pořádně, co emitují. Čína, Indie nebo Brazílie, poslední výkazy, jak jste říkal, to zpoţdění, neţ to dorazí do Mezinárodní energetické agentury, Čína poslední výkazy dodala v roce 1994. To je dost dávno. Přesnost výkazů v evropských státech, to je podepřeno Kjótským protokolem, je velice dobrá, ale v jiných zemích, jako třeba Rusko, je tristní. Přesnost výkazů emisí v Rusku je plus minu 40 %. Křivky, které vidíme na grafech, jsou pouze velice hrubé odhady. Co se týče České republiky, Česká republika v době, kdy podepisovala Kjóto, uţ ho měla splněné s dvojnásobným předstihem. Tady byl velký propad emisí v době rozpadu RVHP. Chaos změn, spousta firem skončila. Tehdy jsme emise sníţili oproti roku 1990 asi o 20 %, ale náš závazek z Kjóta byl 8 %. My kdyţ jsme se zavazovali, zavazovali jsme se k něčemu, co uţ jsme splnili. To naše sníţení emisí není výsledkem naší dobré ekologické politiky po Kjótu, to je pouze účetní, fiktivní sniţování emisí. Evropská unie sniţuje fiktivně emise třeba tím, čemu se říká ţe se výroba převáţí do rozvojových zemí. To je zase z jiné zprávy, kterou vydal jeden – jmenuje se Hoover Institution při Stanford University, můţu dodat podklady. Tam se uvádí, ještě i v jiných zprávách, ţe Británie sníţila účetně emise, krásně se ji sníţila asi o 18 %, ale kdyţ do toho započtete i výrobu, kterou přestěhovali do Číny, a produkty, které dováţejí, ve skutečnosti se jim ty emise zvýšily o 20 %. Evropská unie plní Kjótský protokol a sniţuje emise do značné míry pomocí účetnictví. Takové kreativní účetnictví jako v Enronu. To jsem jen chtěl říci čísla, která nemůţeme všichni znát. Děkuji. Místopředseda výboru Miroslav Krejča: Také děkuji. Pan kolega. Jestli mohu poprosit, abyste se krátce představil. Jaroslav Suchý, Svaz chemického průmyslu: Dobrý den, mé jméno je Jaroslav Suchý, zastupuji zde Svaz chemického průmyslu. Budu velice stručný. Zejména bych chtěl poděkovat pánům kolegům Bartošovi a panu Zbořilovi za slova, která mi jdou ze srdce. V reakci na pana Zámyslického bych si dovolil zde zastupovat reálný průmysl, který si udělal analýzu, která tady byla zmíněna panem náměstkem Hlaváčem. Pokud se podíváme do té analýzy, my pro třetí obchodovací období jsme si vypočítali, ţe pouze chemický a rafinérský průmysl zaplatí za nákup povolenek více 45

NEAUTORIZOVÁNO!

neţ 1,1 miliardy EURO. Další náklady budou spojené třeba například v příštím roce jsme si udělali další analýzu, krátkou, jednoduchou, ţe náklady, spojené s nákupem elektrické energie díky příspěvkům na OZE stoupnou v příštím roce pouze o více neţ 1 miliardu korun, další příspěvek. Zejména z tohoto důvodu, zejména z těchto dvou důvodů podporujeme stanovisko průmyslu a jsme zásadně proti navýšení redukčního cíle o více neţ 20 %. Místopředseda výboru Miroslav Krejča: Děkuji a pan kolega Zámyslický chce reagovat, prosím ale stručně, abychom to uţ moc neprotahovali. Děkuji. Pavel Zámyslický, Ministerstvo ţivotního prostředí: Děkuji za slovo. Jen na pana kolegu jestli můţu zareagovat, protoţe opravdu nechci podsouvat některým autorům studií jejich účelovost a podjatost, ale třeba tvrdit, ţe Česká republika splnila Kjótský závazek kdysi v roce 1990 nebo 1991 je nesmysl, protoţe Kjótské období je mezi roky 2008 a 2012. Tzn. tvrdit, ţe jsme se k něčemu zavázali v 90. letech, takţe jsme věděli, jaké budou emise v roce 2008 – 2012 nelze. Uznávám, ţe Kjótský protokol by ratifikován ve finále, on vstoupil v platnost aţ v roce 2005, ale to nic nemění na tom, ţe v té době, kdyţ se uzavíral, Česká republika mohla predikovat vývoj emisí různým způsobem. To samé platí i o jakýchsi prohlášení o tom, s jakou přesností se měří emise v Rusku, s jakou emisí se měří v České republice. Třeba srovnání mezi rozvinutými zeměmi, jejich přesností měření by mě zajímalo, protoţe opravdu pro nás pracují lidé, kteří se tím zabývají, mají to jako svoji profesi, a myslím, ţe takováto tvrzení by je poměrně uráţela, protoţe existují pro rozvinuté země jednotné metodiky, jednotné přesnosti měření emisí skleníkových plynů, a to, ţe my je měříme nějak přesně a v Rusku je neměří vůbec nebo nějak na měření nekladou důraz, to jsou zavádějící informace. Samozřejmě existují jiné standardy mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi, které jsou dané jak Úmluvou, tak i Kjótským protokolem. Kjótský protokol má své cíle pro země rozvinuté, nikoli pro rozvíjející se. Opodstatňovat to, ţe emise se nějak vyvíjely v Číně a ţe za to můţe Kjótský protokol, to je další zavádějící informace. Čína nemá v Kjótském protokolu, ani jiné rozvíjející se země, ţádný závazek. Je to sice slabina Kjótského protokolu, ale říkat, ţe Kjóto přispělo k tomu, ţe Čína zvýšila emise, to je další problematické tvrzení. Samozřejmě existují jiné postupy, jak jsem říkal u rozvojových zemí, jejich emise se získávají tím, ţe Mezinárodní energetická asociace se dívá na spotřeby energií a z nich počítá emise oxidu uhličitého. Samozřejmě se snaţíme o to, aby úroveň přesnosti měření se postupně dávala dohromady, jak příklad území rozvojových, tak území rozvinutých, aby standardy byly co nejvíce podobné a stejné. Ale říkám, některé věci, které jste tady řekl, musel jsem se proti nim ohradit. Děkuji. Místopředseda výboru Miroslav Krejča: Děkuji. Kdyţ dovolíte, učiním konečné finále. Děkuji všem vystupujícím, děkuji všem panelistům, hlavně děkuji panu kolegovi Zámyslickému, protoţe při jednáních tohoto typu je většinou resort ţivotního prostředí, který to schytává ze všech stran. Za sebe, ale určitě i za kolegy slibuji, ţe přihlédneme ke všemu a budeme pečlivě zvaţovat vše, co tady zaznělo při projednávání příslušného sdělení komise. Ale zároveň budeme i o jak včerejší akci, tak té dnešní akci informovat své kolegy z evropských výborů parlamentů zemí visegrádské čtyřky, se kterými se zde v Senátu scházíme příští týden ve dnech 13. – 15. září.

46

NEAUTORIZOVÁNO!

Děkuji vám všem. Připomínám, kdo máte zájem o zaslání prezentací, kdo máte zájem o zaslání stenozáznamu, ten bude trvat chvilku déle, neţ ty zvukové nahrávky se přepíší, nechte u kolegyň na sebe kontakty a my vám samozřejmě tyto materiály zašleme a doufám, ţe se, kdyţ ne v celé sestavě, tak jednotlivě nebo po skupinkách brzy setkáme. Přeji vám krásný den a ještě jednou děkuji za účast.

47