STRATEGIE EVROPSKÉ UNIE PRO STŘEDNÍ ASII

STRATEGIE EVROPSKÉ UNIE PRO STŘEDNÍ ASII

Michal Hyll Václav Štěrba

Parlament České republiky Kancelář Poslanecké sněmovny

Parlamentní institut

Studie č. 3.065

11.5. 2007

PI 3.065

2

OBSAH ÚVOD....................................................................................................................3 1. CHARAKTERISTIKA REGIONU ...................................................................3 Státy regionu..............................................................................................................................3 Společné rysy regionu ..................................................................................................................5 Energetické zdroje......................................................................................................................5 2. BEZPEČNOSTNÍ FAKTORY VE STŘEDNÍ ASII ......................................6 Pašování drog.............................................................................................................................6 Islámský extremismus ................................................................................................................6 Etnické složení ..........................................................................................................................6 3. ZÁJEM EU O STŘEDNÍ ASII .........................................................................7 Dosavadní politika EU.............................................................................................................7 Vztahy s Uzbekistánem............................................................................................................8 Demokratizace nebo stabilizace? ................................................................................................9 4. NÁVRH STRATEGIE EU................................................................................9 Hlavní body dokumentu (8440/07)....................................................................................... 10 5. ZÁJMY DALŠÍCH AKTÉRŮ.......................................................................... 10 USA...................................................................................................................................... 10 Čína ....................................................................................................................................... 11 Rusko..................................................................................................................................... 11 Irán a Turecko ....................................................................................................................... 11 RELEVANTNÍ DOKUMENTY A ZDROJE INFORMACÍ .................................... 12 PŘÍLOHA 1. MAPA REGIONU ................................................................................................ 13

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 3.065

3

ÚVOD Po dokončení pátého rozšíření (o Bulharsko a Rumunsko) a v souvislosti se vznikem Evropské politiky sousedství – která zahrnuje i státy Jižního Kavkazu – se region střední Asie dostal do bezprostřední blízkosti EU a jejích zájmů. Význam tohoto regionu zdůraznila EU již v roce 2005, když rozhodla o vytvoření postu zvláštního zástupce EU pro střední Asii. Evropská rada zasedající 14.-15. prosince 2006 v Bruselu vyzvala německé předsednictví, aby pracovalo na textu strategie EU pro střední Asii, kterou by posléze přijala Evropská rada v červnu 2007. Vypracování této strategie se stalo jednou z hlavních zahraničně-politických priorit německého předsednictví. Region má pro EU význam v mnoha směrech. Tradiční unijní zájem je ekonomický – zdroj nerostných surovin, zejména ropy a zemního plynu – a bezpečnostní. Podle Evropské bezpečnostní strategie je Unie sleduje udržování stability a bezpečnosti v sousedících regionech. Stabilita souvisí s potíráním terorismu a organizovaného zločinu, nešířením zbraní hromadného ničení, předcházení regionálním konfliktům a podporou dobrého vládnutí. 1. CHARAKTERISTIKA REGIONU Střední Asie byla vždy strategickou křižovatkou spojující několik kulturních a mocenských center – na severu Rusko, na východě Čínu, oblast Středního východu na jihu a širší evropský region (Turecko, Jižní Kavkaz) na západě. Celkem oblast pokrývá 2,6 milionů kilometrů čtverečních a žije zde přes 56 milionů obyvatel, ve většině turkického původu a islámského (sunnitského) náboženství. Jednou z výjimek jsou Tádžikové, kteří jsou národnostně i jazykově spjatí s Íránem. Regionem střední Asie se rozumí Kazachstán, Uzbekistán, Turkmenistán, Kyrgyzstán a Tádžikistán. Tato skupina států vznikla v roce 1991 v souvislosti s rozpadem Sovětského svazu. V úzkém kontaktu s Ruskem zůstávají v rámci SNS. Státy regionu Kazachstán Se svojí rozlohou: 2717000 km2 je největším státem regionu. Většinovým etnikem jsou Kazaši (8,2 z celkových 15,3 milionů) Významnou menšinu tvoří Rusové (4,2 mil.), dále zde žijí jsou Uzbeci, Tataři či Ukrajinci. Kazachstán je prezidentskou republikou s velmi silnou pozicí prezidenta (Nursultan Nazarbajev). Po získání nezávislosti došlo k rozpuštění několika vlád, vypsání referend, která rozšířila prezidentské pravomoci a následnému vládnutí pomocí dekretů. Tím se rozhodující moc koncentrovala do rukou jedné osoby. Obavy okolního světa o budoucí stabilitu vzbuzuje rostoucí soupeření mezi místními elitami, které v uplynulých letech vyústilo v zavraždění několika vysoce postavených politiků.


PI 3.065

4

Uzbekistán V zemi o rozloze 447400 km2 žije 27,3 milionu obyvatel (76 % Uzbeků), jedná se o nejlidnatější stát střední Asie. Státním zřízením je sekulární demokratická republika. Prezidentem je od získání samostatnosti Islam Karimov, zprvu představující kompromis rozhodujících politických sil v Uzbekistánu. Po konsolidaci moci však přistoupil k rozšiřování vlivu a potírání opozice. V současné době plně kontroluje všechny tři složky moci. Funguje také loutkový pluralismus, kdy spolu na půdě parlamentu soutěží více stran, které jsou nicméně všechny pro prezidentské. Vztahy země se západem značně zkomplikovalo násilné potlačení demonstrace opozičních sil ve východouzbeckém Andižanu. Turkmenistán V zemi o rozloze 488100 km2 žije 5 milionů obyvatel (85 % Turkmeni). Jedná se formálně o demokratickou republiku, v níž ale fakticky došlo k nejsilnější koncentraci moci v rukou jediné osoby. Prezident Saparmurat Nijazov vládl od roku 1992 do roku 2006 absolutistickým způsobem. Vytvořil silný kult osobnosti, sobě přiznal titul Turkmenbaši (Otec Turkmenů). Státní ideologie vychází z jeho knihy Ruhnama (Svatá kniha), což je směs Koránu, historiografie a turkmenské rázovitosti. Rozvrácení občanské společnosti, vzdělávacího systému či systému zdravotní péče by mohlo v budoucnosti vést k humanitární katastrofě a selhání státu. Novým prezidentem byl po smrti Nijazova 11.2. 2007 zvolen Gurbanguly Berdimuhammedov. Kyrgyzstán Země známá pro své přírodní podmínky jako „Švýcarsko východu“ se rozléhá na 198500 km2 a má 5,2 milionů obyvatel (53 % Kyrgyzové, 18 % Rusové, 13 % Uzbeci). Scénář vývoje byl obdobný jako u výše zmíněných republik, nicméně opozici se zdařilo protesty sesadit prezidenta Akajeva (březen 2005), který byl přinucen opustit zemi. V červenci 2005 byl na jeho místo zvolen Kurmanbek Bakijev, který slíbil vládní reformy a omezení pravomocí prezidenta. Tento slib však nedošel naplnění. Spor prezidenta s opozicí trvá do dnešních dní (např. demonstrace z dubna 2007). Země hostí ruskou i americkou vojenskou základnu. Tádžikistán Nejmenší ze všech pěti republik (143100 km2) má 7,3 milionů obyvatel. Národnostní složení je velice pestré. Žije zde více než 100 národností, z toho 65% jsou Tádžikové, 23% Uzbeci, 3,5% Rusové a dále Tataři, Ukrajinci, Bělorusové, Kazaši, Kyrgyzové, Turkmeni atd. Země prodělala po rozpadu SSSR občanskou válku, která skončila v roce 1997. Vnitropolitická situace je v důsledku konfliktu stále křehká. Ekonomika země je silně závislá na sezónních pracích až milionu obyvatel v Rusku. Stagnace ruské ekonomiky nebo zhoršení vztahů s ruskou vládou (která by mohla zavést přísnější pravidla pro pracovní povolení) představují pro Tádžikistán významná bezpečnostní rizika.


PI 3.065

5

Společné rysy regionu Velkým problémem středoasijských států je jejich vnitřní politická slabost. Ta je způsobena charakterem režimu a výkonu vlády. Obecnou šablonou pro celou oblast bylo po získání nezávislosti uchopení moci bývalými generálními tajemníky místní Komunistické strany. Přes změnu ideologie zůstává princip vlády stejný – represe a zákroky proti opozici a občanské společnosti namísto spolupráce, modernizace a dialogu, který by mohl uvolnit tlaky dlící pod povrchem společnosti. Tento postup může vyústit ve výbuch násilí, jehož pravděpodobnost se zvyšuje v závislosti na růstu procenta mladé populace, která dnes ve stát nevěří, a mohla by hledat antisystémové řešení. Dalším nebezpečím je souboj o moc, který by pravděpodobně následoval po smrti prezidenta některého ze států, vzhledem k tomu, že tito ve svých rukou koncentrují téměř absolutní moc. Hlavy státu a na ně napojené zájmové skupiny (či rodinné klany) ve všech pěti zemích mají kontrolu nad všemi významnými hospodářskými zdroji. Každá změna vládnoucího režimu tak nutně znamená přerozdělení ekonomických zdrojů a s tím související riziko destabilizace. Revoluce v Kyrgyzstánu ukázala, že případný pád autoritářského režimu nemusí nutně vyústit v jeho nahrazení liberální alternativou západního typu. Kyrgyzská společnost prosadila odvolání prezidenta, jen aby ho nahradila „opoziční“ skupina vzešlá z de facto stejné struktury a na pozadí se projevily síly spojené s organizovaným zločinem a obchodem s drogami – síly konzervativní, náboženské, protizápadní. Energetické zdroje Ze států střední Asie jsou to především Kazachstán, Uzbekistán a Turkmenistán, kteří disponují nezanedbatelnými zásobami zemního plynu – viz tabulka č. 1. Kazachstán má na svém území navíc 3,3% světových zásob ropy. I díky své rozloze disponuje Kazachstán významnými zásobami rud a minerálů (železo, měď, zlato, chrom, zinek). V období 2006-2012 se předpokládá další rozšíření tradiční těžby uranu (celkem disponuje 15% světových zásob uranové rudy). Tabulka 1: zásoby zemního plynu ve střední Asii1 Zásoby plynu (triliony m3) Kazachstán Uzbekistán Turkmenistán

1

3,0 1,85 2,90

Podíl na světových zásobách plynu 1,7% 1,0% 1,6%

Zdroj: BP Statistical Review of World Energy, červen 2006. Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 3.065

6

2. BEZPEČNOSTNÍ FAKTORY VE STŘEDNÍ ASII Oblast střední Asie vykazuje řadu známek stability a bezpečnosti. Tyto jsou však dány autoritativními vládami postavenými na kultu osobnosti a represích bezpečnostních složek. Ve třech z pěti států stále vládnou bývalí vedoucí představitelé místních komunistických stran (V Kyrgyzstánu sesadila revoluce prezidenta Akajeva v roce 2005, v Turkmenistánu skončila vláda Saparmurada Nijazova „Turkmenbašiho“ v prosinci 2006 jeho náhlou smrtí). Zatímco Kyrgyzstán se od revoluce zmítá ve vnitropolitické nestabilitě, v Turkmenistánu byl nový prezident Berdymuhamedov (bývalý předseda vlády) zvolen v poměrně poklidné atmosféře. Lze jen spekulovat, jaké dopady na stabilitu regionu by měly pády režimu v Kazachstánu či Uzbekistánu. Sdílenou obavou USA, EU, Ruska, Číny a dalších aktérů je „afghanizace“ střední Asie. Radikalismus z nestabilních regionů (Afghánistán, Sin-t´jang, sever Pákistánu) by se sem snadno mohl přelít. Pašování drog Až 90% heroinu konzumovaného v EU pochází z Afghánistánu. Státy střední Asie se špatnou kontrolou svých hranic pak představují přirozenou tranzitní cestu pro tuto drogu na trhy v Evropě a Rusku. S pašováním spojený organizovaný zločin a korupce mají další negativní dopady na bezpečnost a stabilitu regionu. Islámský extremismus Obavy z působení radikálních protizápadních a islámsky-fundamentalistických nálad souvisejí především s aktivním působením islámských skupina Hizb ut-Tahrir nebo Islámského hnutí Uzbekistánů, které jsou nejvíce aktivní ve Fergánské kotlině (nejhustěji zalidněná oblast střední Asie, setkávají se zde hranice Kyrgyzstánu, Uzbekistánu a Tádžikistánu). Vzhledem k potlačování politické opozice a jakýchkoli veřejných projevů nespokojenosti mohou islamisté především mladé populaci nabídnout alternativu k oficiální vládě. Etnické složení Tradiční hranice a struktury ve střední Asii byly mezi lety 1924-1936 změněny do podoby, která vůbec neodpovídala etnickému klíči. Zejména Uzbeci se stali občany jiných států – 13 % obyvatelstva Kyrgyzskánu, 25 % obyvatelstva Tádžikistánu. Po rozpadu SSSR se k tomu přidává početná ruská diaspora, která tradičně tvořila intelektuální elitu místních společností. Její perzekuce a tlak na odchod vyvolal nedostatek kvalifikovaných sil a následný chaos, který je postupně překonávám dospíváním generace místních vzdělanců.


PI 3.065

7

3. ZÁJEM EU O STŘEDNÍ ASII Oblast střední Asie se do popředí zájmu EU dostala až během posledních let, v souvislosti s jejím východním rozšířením a také rozvojem Společné zahraniční a bezpečnostní politiky, kde významným mezníkem bylo přijetí Evropské bezpečnostní strategie. Bezpečnostní otázky, související s terorismem, šířením zbraní hromadného ničení, pašováním drog a lidí a dalšími aktivitami organizovaného zločinu, jsou hlavním důvodem pro angažovanost EU. Další specifické zájmy souvisí s energetickou bezpečností a působením EU v Afghánistánu. Energetická bezpečnost Jedním z pilířů Evropské energetické strategie přijaté Evropskou radou v březnu 2007 je diverzifikace dodávek zemního plynu. Region střední Asie je, vzhledem ke svým zásobám této suroviny, pro EU stěžejním partnerem. V oblasti energetické spolupráce bude Evropské unie sledovat dva hlavní cíle: 1) Umožnit zemnímu plynu z těchto tří zemí volný přístup do ruských přepravních sítí a otevřít tak možnost přímého nákupu jejich plynu ze strany států EU. 2) Podpořit výstavbu alternativní cesty středoasijského plynu do Evropy (vedené mimo území Ruska. 3) Usilovat další rozvoj těžařských kapacit a zvýšení jejich efektivity a podpořit efektivní a udržitelné zacházení s přírodními zdroji. Afghánistán Zájem EU o střední Asii úzce souvisí s jejím angažmá v Afghánistánu (v průběhu roku 2007 sem EU plánuje vyslat civilní misi na podporu vlády zákona). Stabilizace Afghánistánu bude sotva možné dosáhnout bez spolupráce jeho sousedů. Naopak, destabilizace v Uzbekistánu, Tádžikistánu nebo Turkmenistánu by se negativně projevila i v Afghánistánu. Existující nástroje EU TACIS V reakci na rozpad Sovětského svazu v roce 1991 vytvořilo Evropské společenství Nástroj technické pomoci pro Společenství nezávislých států.2 Za období 15 let jeho existence bylo na státy střední Asie vyčleněno 642 milionů eur, zejména na projekty v oblastech vzdělávání, energetiky (včetně jaderné bezpečnosti), dopravní infrastruktury, podpory podnikání, ochrany životního prostředí či snižování chudoby. V rámci reformy unijních nástrojů vnější pomoci byl program TACIS ukončen v prosinci 2006 (předpokládá se, že financování rozběhnutých projektů bude pokračovat až do roku 2011). Financování projektů ve střední Asii spadne do působnosti nového Nástroje pro rozvojovou a hospodářskou spolupráci.3 2 3

Technical assistance to the Commonwealth of Independent States – TACIS. Development Cooperation and Economic Cooperation Instrument – DCECI. Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 3.065

8

Dohody o partnerství a spolupráci Základní politický a institucionální rámec vztahů mezi EU a zeměmi střední Asie tvoří Dohody o partnerství a spolupráci (PCA). S Kazachstánem, Kyrgyzstánem a Uzbekistánem byly tyto dohody podepsány v roce 1995, v platnost vstoupily v roce 1999 na dobu deseti let. Turkmenistán uzavřel PCA s EU v květnu 1998, nebyla však ještě ratifikována. S Tádžikistánem byla tato dohoda podepsána až v říjnu 2004. PCA jsou právním základem pro spolupráci v oblastech obchodu a investic, zahrnují politický dialog, obsahují podmínku dodržování lidských práv. Jednou za rok se schází Rada pro spolupráci (na ministerské úrovni), Výbor pro spolupráci (na úrovni vyšších úředníků) a pravidelně probíhají též setkání na parlamentní úrovni. Zvláštní zástupce EU pro střední Asii V červenci 2005 rozhodla rada o vytvoření postu zvláštního zástupce EU (EUSR) pro střední Asii a jmenovala jím slovenského diplomata Jána Kubiše.4 Úkolem EUSR je přispět k efektivnímu provádění evropských politik a k jejich koordinaci s politikami relevantních partnerů (např. OBSE, OSN). EUSR má dále za úkol sledovat vývoj situace v regionu a pravidelně o něm informovat Radu. BOMCA/CADAP V lednu 2001 vytvořila EU program CADAP (Central Asia Drug Action Program), jehož cílem je pomoci vládám při potírání pašování drog. Dílčí projekty se zaměřují na kontrolu hranic, sdílení zpravodajských informací, výbavu a výcvik obsluhy na letištích a v přístavech (v Kazachstánu a Uzbekistánu). BOMCA (Border Management in Central Asia) je program zaměřený na posílení hraniční správy. Společný rozpočet obou programů byl 38,5 mil. Eur na období 2002-2006. Proces z Baku Tzv. Proces z Baku byl zahájen Evropskou komisí a zástupci 14 států z černomořského a kaspického regionu.5 Obsahem procesu je pravidelný dialog o spolupráci v oblastech energetiky a dopravy. Tato iniciativa navázala na programy Evropské komise – TRACECA (Transport Corridor Europe-Caucasus-Asia) a INOGATE (Interstate Oil and Gas Transport to Europe) existující již od roku 1993 resp. 1996 a financující projekty v oblastech dopravní a energetické infrastruktury. Vztahy s Uzbekistánem 3. 10. 2005 přijala Rada rozhodnutí o omezujících opatřeních vůči Uzbekistánu v souvislosti s událostmi v Andižanu6 a nevůlí uzbecké vlády tyto události vyšetřit, resp. pustit do oblasti mezinárodní tým vyšetřovatelů. Přijaté sankce zahrnuly zbrojní 4

Dříve působil jako zvláštní vyslanec OSN v Tádžikistánu, od roku 1999 byl generálním tajemníkem OBSE. V červenci 2006 Ján Kubiš na tento post rezignoval poté, co byl jmenován ministrem zahraničí slovenské vlády. Na jeho místo byl jmenován Pierre Morel. 5 Ukrajina, Bulharsko, Rumunsko, Moldavsko, Arménie, Ázerbajdžán, Gruzie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Uzbekistán, Turecko, Írán a Rusko jako pozorovatel. 6 13. května 2005 zasáhly bezpečnostní složky Uzbekistánu střelbou proti demonstraci ve východouzbeckém Andižanu. Počet obětí je neznámý, vláda jich deklarovala 187, přítomní pozorovatelé hovoří o mnoha stech. Uzbecká vláda nepovolila vyšetření celé události za mezinárodní účasti. Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 3.065

9

embargo a dále vízové sankce vůči představitelům režimu. Možné zrušení sankcí bylo ze strany EU navázáno na zlepšení situace lidských práv a umožnění nezávislého vyšetření andižanských událostí. V listopadu 2006 rozhodla Rada o prodloužení omezujících opatření o dalších 12 (u zbrojního embarga) resp. 6 (u vízových sankcí) měsíců. Na zasedání v květnu 2007 bude Rada jednat o dalším prodloužení vízových sankcí (s největší pravděpodobností opět o půl roku). Na půdě Rady EU neexistuje v tomto tématu úplná shoda. Některé státy (Německo, Francie) prosazují pragmatičtější přístup, zatímco Velká Británie a severské státy – tradičně důsledně trvající na plnění stanovených podmínek ze strany třetích států – odmítají ustoupit od sankcí bez výraznějšího posunu v dodržování lidských práv. Přetrvávající napjaté vztahy mezi EU a Uzbekistánem mohou komplikovat strategií avizovaný zájem na prohloubení spolupráce a politického dialogu se státy střední Asie. Demokratizace nebo stabilizace? Při definici politiky vůči oblasti střední Asie Evropská unie nutně stojí před složitou otázkou – zaměřit se na stabilizaci nebo na demokratizaci zdejších zemí? Demokratické reformy by zde mohly přivést k moci radikální islámské skupiny – podobně jako se tak stalo v Palestině s Hamásem. Možným východiskem ze situace se jeví důraz na hospodářský rozvoj, podporu vzdělávání a pomoc při správě hranic, přičemž nebude zpochybňována legitimita autoritářských režimů.7 4. NÁVRH STRATEGIE EU Evropská rada zasedající 14.-15. prosince 2006 v Bruselu vyzvala německé předsednictví, aby pracovalo na textu strategie EU pro střední Asii, kterou by posléze přijala Evropská rada v červnu 2007. Vypracování této strategie se stalo jednou z hlavních zahraničně-politických priorit německého předsednictví. První návrh strategie (viz níže) předložilo předsednictví orgánům Rady již v dubnu. Cíle a nástroje společné strategie definuje čl. 13, odst. 2. Smlouvy o EU:

Evropská rada rozhoduje o společných strategiích, které Unie provádí v oblastech, kde existují důležité společné zájmy členských států. Ve společných strategiích jsou vymezeny cíle, doba trvání a prostředky, které Unie a členské státy poskytnou. Společné strategie Evropské unie přijímá Evropská rada na základě doporučení Rady. Strategii EU pro střední Asii by měla přijmout Evropská rada v červnu 2007. První přezkum strategie by měla učinit Evropská rada v červnu 2008, další přezkumy pak budou probíhat vždy po dvou letech. 7

Regional Security in Central Asia. Canadian Institute of International Affaires, International Security Series, červenec 2006, s.4. ke stažení ZDE.


PI 3.065

10

Hlavní body strategie (8440/07) Strategie předpokládá dvojí přístup k regionu: 1) bilaterální v oblastech lidských práv, podpory ekonomické diversifikace a vzdělávání. 2) regionální v oblastech organizovaného zločinu, pašování drog, lidí a zbraní, boje proti terorismu, mezikulturního dialogu, energetiky, životního prostředí, vodního hospodářství, správy hranic a dopravní infrastruktury. Strategie bude souhrnným programovým dokumentem, opřeným o již existující Dohody o partnerství a spolupráci a jimi vytvořené instituce, o programy Evropské komise (nyní financované z rozpočtu pro období 2007-2013 v rámci nástrojů vnější pomoci) a o další již existující projekty (např. iniciativa z Baku k energetické spolupráci). Strategie předpokládá vytvoření některých nových nástrojů: • Pravidelný politický dialog se zeměmi střední Asie na úrovni ministrů zahraničních věcí. • Evropská iniciativa pro vzdělávání zaměřená na podporu vzdělávání ve střední Asii. Její součástí by měla být i „e-silk highway“ – projekt integrace střední Asie do globálních internetových sítí. • Iniciativa na podporu vlády zákona, která se zaměří zejména na pomoc těmto zemím při reformách soudnictví a státní správy. • Pravidelný dialog o lidských právech. • Pravidelný dialog o energetické spolupráci. 5. ZÁJMY DALŠÍCH AKTÉRŮ Rozpad SSSR otevřel tuto oblast okolnímu světu. Stereotypní uvažování o výhradní sféře vlivu Ruska (tzv. blízkém zahraniční) byl překonán nejprve regionálními mocnostmi Tureckem a Iránem a následně (zejména po 11. září) také USA a Čínou. Hlavní roli v „nové Velké hře“ o střední Asii hrají zásoby ropy a zemního plynu a regionálně-bezpečnostní faktory. Ačkoliv vliv Ruska v této oblasti zůstává bezkonkurenční, zdejší státy investovaly v průběhu uplynulých 15 let značný potenciál do rozvoje vztahů s dalšími státy a regiony, tak aby alespoň snížily svoji závislost na Rusku. Součástí tohoto trendu je i jejich zájem na hlubší spolupráci s Evropskou unií. USA Do hry vstoupily zejména v souvislosti se zahájením kampaně proti Talibanu. Přítomnost USA, ať již vojenská nebo finanční je ze strany středoasijských států vítána jako výhodná protiváha ruskému vlivu. Problematickým prvkem americké politiky je schizofrenní postavení, kdy na jedné straně mají USA zájem o dobré vztahy se všemi zeměmi a na jejich stabilitě – na druhé Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 3.065

11

straně svou podporou pomáhají udržet u moci režimy, které fungují na principech neslučitelných se západním pojetím demokracie a svobodné společnosti. Příkladem jsou události v Andižanu, americká negativní reakce a následné vykázání jejich jednotek ze země s navazujícím sblížením Uzbekistánu s Ruskem. Čína Čína má zejména dva strategické zájmy. Prvním je budování nových produktovodů do Číny a zajištění dostatku ropy, která je klíčová pro dynamicky se rozbíjející zemi (v roce 2006 byl zprovozněn tisíc kilometrů dlouhý ropovod z Kazachstánu). Dalším faktorem je stabilizace neklidných západních provincií (zejména autonomní oblasti Sin-t´-jang). Poměrně úspěšně se rozvíjí i tzv. Šanghajská organizace spolupráce – SCO - (Rusko, Čína, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a nově Uzbekistán), která má kromě ekonomických i vojenské aspirace. Jen na summitu SCO v červnu 2006 dohodla Čína se čtyřmi středoasijskými státy projekty v oblastech obchodu, energetiky a dopravy ve výši 900 milionů dolarů.8 Rusko Základním východiskem ruské bezpečnostní politiky je existence pásu zemí v jeho sousedství, na které má významný politický, hospodářský i kulturní vliv. Jako bývalá součást Sovětského svazu a dnešní členové SNS jsou pro Rusko vztahy se státy střední Asie mimořádně důležité. Zdejší ekonomiky zůstávají i po 15 letech úzce spjaté s ekonomikou ruskou. Nejedná se jen o obchodní vazby, ale také o sezónní práce v Rusku, které jsou klíčové pro přežití mnoha obyvatel středo-asijských států a významně se podílí na HDP těchto států.9 Rusko aktivně podporuje zdejší autoritativní režimy. Obavy z další „barevné“ či „květinové“ revoluce (Oranžová revoluce na Ukrajině, Revoluce růží v Gruzii, Tulipánová revoluce v Kyrgyzstánu) v oblasti SNS jsou stálým faktorem ruské zahraniční politiky. Zejména Kazachstán, Turkmenistán a Uzbekistán jsou pro Rusko důležité pro jejich zásoby zemního plynu. Vzhledem k potrubní infrastruktuře ještě z doby Sovětského svazu má Rusko vůči těmto státům pozici téměř monopolního odběratele, který může diktovat nákupní ceny. Írán a Turecko Tyto dva státy nemají dostatečnou sílu ani zdroje na výraznější zasahování do středoasijské velmocenské hry. Nicméně Irán je důležitý pro Turkmenistán jako odběratel zemního plynu (alternativa k Rusku) a má též nadstandardní vztahy s Tádžikistánem, s kterým ho pojí etnická a historická příbuznost. Ostatní státy Střední 8

Regional Security in Central Asia. Canadian Institute of International Affaires, International Security Series, červenec 2006, s.2. ke stažení ZDE. 9 Podle odhadů za prací do Ruska jezdí před milion Tádžiků na 700,000 Kyrgyzů či 800,000 Uzbeků. V Tádžikistánu je v některých oblastech na penězích od příbuzných pracujících v Rusku závislých až 70% obyvatelstva. Podrobněji viz: EU Stakes in Central Asia. Anna Matveeva, Institute for Security Studies, Chaillot Paper no. 91, červenec 2006, s. 28. ke stažení ZDE. Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 3.065

12

Asie jsou turkického původu a tudíž příbuzné s Tureckem. K němu také krátce po získání samostatnosti silně inklinovaly (mnohé opoziční skupiny se například uchýlily právě do Turecka). V případě realizace evropských ambicí na dovoz zemního plynu z Asie bez ruského zprostředkování, Turecko bude mít význam jako tranzitní země.

RELEVANTNÍ DOKUMENTY A ZDROJE INFORMACÍ • Závěry Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy o střední Asii, 23.4. 2007 93790 • Draft text of the EU strategy for Central Asia - 8440/07 • Youth in Central Asia: Losing the new generation. International Crisis Group, Asia report no. 66, říjen 2003, ke stažení ZDE. • Is radical islam inevitable in Central Asia? Priorities for engagement. International Crisis Group, Asia report no. 72, prosinec 2003, ke stažení ZDE. • Central Asia: What role for the European Union? . International Crisis Group, Asia report no. 113, duben 2006, ke stažení ZDE. • Caucasus and Central Asia: Towards a Non-strategy. S. Nein McFarlane, Geneva Centre for Security Policy, srpen 2002, ke stažení ZDE. • EU Stakes in Central Asia. Anna Matveeva, Institute for Security Studies, Chaillot Paper no. 91, červenec 2006, ke stažení ZDE. • Regional Security in Central Asia. Canadian Institute of International Affaires, International Security Series, červenec 2006, ke stažení ZDE.


PI 3.065

13

Příloha 1. Mapa regionu


STRATEGIE EVROPSKÉ UNIE PRO STŘEDNÍ ASII

Recommend Documents