VĚTRÁK ČERVEN

VĚTRÁK

ČERVEN 2013

1 www.facebook.com/Vetrak1

VĚTRÁK

ČERVEN 2013 OBSAH

SLOVO ŠÉFA ................................... 3 ŠKOLNÍ RAD… EHM… SRK! ........................ 4 CO SI KRESLÍME DO SEŠITŮ? .................... 5 Hudební soutěž v Prachaticích ................ 7 Trocha poezie… ............................... 8 V KOSTCE ................................... 8 ČERVEN ..................................... 8 Povídka do vlaku, autobusu, nebo prostě jenom když se budete o prázdninách nudit… .......... 9 Rám .......................................... 9 KOMIX ....................................... 11 BUDE LÉTO A BUDOU PRÁZDNINY! ................ 12


VĚTRÁK

ČERVEN 2013

SLOVO ŠÉFA Juchů! Už je zase konec! Toto zase letí co? Už příští rok mám maturovat, a pořád umím úplné kulové, ale jsem kupodivu pořád podezřele v pohodě. Možná to máte také tak. Věřte, že byste mi tím udělali obrovskou radost, že bych si aspoň nepřipadala jako největší lajdák na škole. Zajímavé je ale, že když najednou nemám co na práci, nevím do čeho píchnout, začínám propadat depresi a všichni mě štvou. Ale letos tomu bude jinak! Napsala jsem si seznam věcí, co budu o prázdninách dělat, a do poslední poznámky to dodržím. Už se ale zase vidím, jak si budu říkat: ,,Jééé, dneska se mi nechce, ale zejtra se už na to vrhnu.“ Ne, musím opravdu to své předsevzetí, které se podobá pomalu novoročnímu, kdy si každého prvního ledna říkám, že už konečně zhubnu, dodržet. Nebo je také možné, že po dvouměsíčním ,,odpočívání“ mi lékaři zjistí cirhózu, z toho všeho veselí co o prázdninách bývá. Jak o tom tak přemýšlím, tak pro mě je volno spíše cesta do pekel, než čas pro regeneraci organismu. Kolikrát jsem byla po prázdninách ještě více unavená než po posledním uzavírání známek na konci školního roku, ale ta volnost, že máte čas na sebe a nemusíte se mučit v lavicích se sešitem a s propiskou vám v hlavě vytvoří pocit, že vlastně je vám krásně a to, že tělo není schopné ani pohnout jedním svalem nakonec vlastně vůbec nevadí. No každopádně si moc, moc a moc prázdniny všichni užijte a ve zdraví je přežijte! Orevuááár! Vaše Nela


VĚTRÁK

ČERVEN 2013

ŠKOLNÍ RADA… EHM… SRK! Začít den bez trochy alžírské kávy, bylo dle Feranteho barbarské. Však zvláštní na této pro mnohé vcelku rozumné a zralé úvaze byla očividná trpkost s jakou si Ferante svůj ranní šálek vychutnával. Usrkl by li z této kávy opravdový znalec, seznal by, že lepší kávy v Janově není a pak by v slastném podroušení zalezl někam do měkkého tmavého kouta. Abych to velice krátce vysvětlil, ona podivná Feranteho nechuť čišela ze zcela lakonického faktu, nebyla to barva ani aroma či snad nepravidelný tvar šálku a styl podávání, ale zcela obyčejná ryzí, avšak procítěná vskutku gurmánská nesnášenlivost. Zkrátka a jednoduše Ferante nenáviděl kávu, ať už už byla ze sebevzdálanějšího kouta země. Celá ta prastará tekutá orientální moudrost si mohla klidně odtéct a v klidu se vypařit někde v poušti Chihuanhuan a dělat tak plynnou společnost těm několika dobrodruhům, kteří zde v cestovatelském entuziasmu či roztržitosti zanechali svou kosterní výbavu (Requiescat in pace stulto). Nabízí se ti tedy milý čtenáři zjevná otázka proč Ferante, vládce nepočetného zástupu - „Je déteste café“ -, tu v područí svého domova tolik trpí? Viz tedy čtenáři můj roztomilý, že nemá smysl pro něj plakat neb vše co Ferante Laffarisinni činil, činil tak z rozhodnutí svého, a to už od dob kdy mu jeho milovaná matička přestala říkat „mia frittata“ (má omeletko). Celá ta café záležitost úzce souvisela s filosofií:„To nejhorší spáchej hned po ránu“, kterou se naučil od své drahé tetičky, budiž ji rakev těsná, v dobách kdy žila jako zestárlá a zasloužilá guvernantka v otcově letním sídle na odpočinku. Horká léta v Cecinu tak Ferante během dne trávil se svými věrnými compadres prováděním vcelku nezbytných klukovin- od vrhání žabek (nejlépe velkých ropuch po tom venkovským poďobanci od vedle)- až po unášení sabinek (zájemci nechť si přečtou Léčbu neklidem od Sakiho)a dusné večery

pak strašlivou výukou s tetou, která se vcelku rozumně rozhodla, že si léta frustrace ze svých svěřenců vybije na svém neoblíbeném synovci. Naštěstí se tetička vybila poměrně brzy, a tak již po pouhých třech letech mohl Ferante s chutí zapíjet na smuteční hostině její tak náhlý odchod. Pochována byla ve svém rodném Janově nedaleko současného Feranteho appartamenta a ten ji jako vzorný příbuzný s chutí za dlouhých italských večerů navštěvoval u jejího malého náhrobku nejen pro příjemnou atmosféru hřbitova Magazzino morti, ale i jak sám říkal svým přátelům: „Nic mi nečiní takovou radost jako vidět ji konečně zticha.“ Není proto snad divu že si mladý muž po těchto trudných zkušenostech uvědomil jak troufalé je počínání lidské, jak hloupé je ráno s úsměvem na rtech vstávat, hledět z okna na Posto davanti alla finestra a vyklánějíce se z něj zdravit neznámé kolemjdoucí s přáním krásného dne na rtech, líbezným dívkám jak smyslů zbavený rozdávat růže z vlastního po léta opečovávaného záhonu, zářivě se usmívat na výběrčího daní. Ne, takové dny jen zřídka mohou skončit dobře, a tak každé ráno začínal Ferante tím nejhorším co mu mysl či povinnost nabídla a večer pak po samých příjemnostech, ulehal s blaženým úsměvem na rtech. A proto tedy teď popíjel svou obvyklou ranní dávku černoty. Zároveň by si ne hluchý člověk uvědomil, že onen trpící muž nahlas předčítá z ohmataného rudého svazku Shakespearova Hamleta- jak sis již můj pozorný čtenáři uvědomil také ne zcela Feranteho oblíbeného díla- a právě ve chvíli, kdy znuděně zarecitoval onen otřepaný verš: „Být...srk...či nebýt“, ozvalo se poněkud přidušeně z nedaleké blízkosti: „Nebýt, můj pane, teď tedy rozhodně ne“. Pokračování se moji drazí či nedrazí(výběr je na Vás) dočkáte až příště tzn. po prázdninách, tak si je užijte a hlavně přežijte... David Háva 3. BG


VĚTRÁK

ČERVEN 2013

CO SI KRESLÍME DO SEŠITŮ?


VĚTRÁK

ČERVEN 2013


VĚTRÁK

ČERVEN 2013 Hudební soutěž v Prachaticích Letos se zúčastnila naše škola hudební soutěže v Prachaticích. Konala se 20.- 23. 3. 2013 a byla v tomto městě poprvé. Předtím se soutěž konala v městech Krnov a Litomyšl. Musím říci, že soutěž měla velký úspěch a přinesla účastníkům mnoho příjemně strávených chvil a pospolitost lidí byla velká. Zahájení soutěže proběhlo velkolepě. Uskutečnilo se 1.den v Národním domě na Velkém náměstí. Hrál tam třeba vokálně-instrumentální soubor Cink s repertoárem lidových písní a klarinetový soubor Prachatice. Své hudební výkony předvedl i 1 člen poroty na kytaru v souboru Cink a ředitel pedagogické školy na klarinet zahrál k tanci písničky Bavorov a Budějice. Líbilo se mi, že předvedli lidovou hudbu, která se týká místního folklóru. Když nás porotce přivítal, řekl: ,,Jste muzikanti, tak si určitě budete rozumět.“ A opravdu tomu tam tak bylo, všichni si padli. Pro mě byl večer překvapujícím, zvlášť tím, že si organizátoři připravili vlastní vystoupení. To se nedá s loňským rokem srovnat. 2.den se začlo soutěžit. Od nás soutěžilo pěvecké duo Lukáše Sidorjáka a

Ondřeje Zabilky, Josef Popelka a Monika Bukačová na klavír. Nejvíc se mi z toho dne ale líbila soutěž pěveckých sborů. Kromě klasického repertoáru tu zazněly i vtipné písničky. Byly doprovázeny různým chrčením a voláním, pohybem těl nebo 1

píseň byla stylizována tak, že sbor zazpíval téma a potom pár dívek zazpívalo různé motivy, třeba: ,,Kup mi! Sukni.“ A po doznění jednotlivých motivů je zazpívali dohromady. Pouze náš sbor měl i chlapce a umístil se na 1.místě. V pátek se soutěžilo na sólové hudební nástroje, v klasickém a muzikálovém zpěvu. Při rozboru soutěže na hudební nástroje byla porota milá. Řekla, že všechna vystoupení měla úroveň a nelze je moc porovnávat. Hlavně, ať šíříme hudbu mezi lidi. Soutěž v muzikálovém zpěvu trvala skoro 4 hodiny. A večer se vydařil. Proběhlo vyhlašování výsledků a závěrečný koncert. Při udílení cen byly bouřlivé potlesky. Dobře se vyjádřil k soutěži ředitel. Řekl nám, jak k soutěži přišel a kolik času zabrala příprava. Připouštěl, že je málo času na rozbor výkonů a připomněl, jak musel utnout 1 porotce klavíru, který mluvil celou hodinu. Obdivuju porotu, že je ochotna vůbec nějaký rozbor udělat, když je těch vystoupení tak moc. Když jsem byl minulý rok na soutěži hudebních škol, tak žádné rozbory nebyly. Soutěž byla zorganizována skvěle. Je dobře, že porota vyšla všem vstříc a moc výkony nekritizovala. Udělila mnohdy dvě 2.místa, někdy i dvě 1.místa a 3.místo neudělovala. A soutěžícím v kategorii hra na sólový nástroj, kteří se neumístili, udělila čestná uznání. Jediná věc by se dala zlepšit. Když nějaký soutěžící vypadne z programu, měl by hrát další místo něj a ne čekat na dobu, kdy má podle naplánovaného pořadí začít hrát. Příští soutěž by se měla konat na stejném místě a řekl bych, že je to vhodnější místo než Krnov. Max Šefčík, 3.BG


VĚTRÁK

ČERVEN 2013

Trocha poezie… V KOSTCE

ČERVEN

Když zenový mistr z vesnice pryč odjíždí, dav lidí čeká. Vítr mu sebral papíry, místo proslovu zazněla jen jedna věta: „Abych vám řekl, v kostce, co jsem chtěl: Když mám hlad, jímKdyž jsem unavený spím. Je to tak prosté. A vesničané se diví: Mistře, co pak neděláme všichni to samé ? Ne, neděláte . Při jídle myslíte na tisíce věcí, a na problémy, když ležíte spící.

Miloval jsem, milovat budu, pro lásku i pro ostudu. Zjistíš pak, že k ničemu to je, když to nikdo neopětuje.

Honza Nussberger 4. B

Žít s tebou bych chtěl, milovat tě do pohřbení těl. Žít s tebou až do konce světa, až tam kde nachází se poslední věta. Láska, že je věčná, na to je hned věcná. Láska umí budovat i tvořit, Láska umí rozvracet a bořit. Milovat boha bez zbožnosti, dítě, ženu bez něžnosti, stejně pak odhodlání přejde, když zjistíš, že vždycky to tak nejde. Dokázat bez těla žít, když vidíš postavy po ulicích jít. To je jasný opak. Přidat se k tomu? To tak. Oni jak těla bez duše žijí, jak každé ráno stejně kafe pijí. Hnusota, podivínství, strach a hmota. Mozek se mi rychle motá. Lidi jsou jak paraziti. Tenhle svět je těžký k žití.

Jevgen Uštyk


VĚTRÁK

ČERVEN 2013

Povídka do vlaku, autobusu, nebo prostě jenom když se budete o prázdninách nudit…

Rám Seděl jsem vedle laury na gauči a upřeně jsme zírali na rám pověšený na zdi. Každou chvíli to mělo začít a v žilách jsem cítil vzrušení. Cítil jsem vzájemné propojení. Laura mi tiskla ruku, až to bolelo. Očividně se nemohla dočkat stejně jako já. Dlouho jsme se rozhodovali, jestli do toho jít nebo se do téhle etapy zkrátka nepouštět a odpustit si něco, co nás může v životě posunout na místa, na kterých se nám to líbit sice dost možná bude, ale bude to mít určitě i negativní dopady na naší mysl. Pak jsme se s Laurou shodli na tom, že by to nebylo správné dobrodružství, kdyby na druhé straně toho vzrušivého nebylo i takovéhle riziko. To riskantní v nás zvědavost probouzelo ještě mnohem víc. „Jsi si naprosto jistý tím, do čeho se pouštíme, Roberte?“ zeptala se mě Laura a její stisk ještě zesílil, takže teď mě to už tuplem bolelo. „Neboj, bude se nám to líbit.“ Pravil jsem a samozřejmě jsem nad tím hned zapochyboval, ale teď už to bylo stejně jedno. Netrvalo dlouho a uvnitř rámu se začal míhat živý obraz. Byl na něm blonďatý muž s malým nožíkem v levé ruce. Kráčel po krásně prosluněné louce. V tu chvíli jste urputně přemýšleli, kam jeho cesta směřuje. Dlouho jste na odpověď čekat nemuseli. Jeho kroky vedli k dívce, která měla ruce i nohy přivázané ke stromu. Společně s tímto záběrem se mi v hlavě rozezněl zvuk toho příběhu. Dívka neměla zalepenou pusu, ale nekřičela. Pouze se vší silou snažila z té pasti dostat, ale marně. Slyšel jsem její oddechování přitom, co sebou házela ze strany na stranu, aby se osvobodila. Byla to pohledná dívka s blonďatými vlasy a zelenýma očima. Mohlo jí být nanejvýš dvacet let. Na sobě bílé tričko bez rukávů a kalhotky. Muž s malým nožíkem v levé ruce k ní kráčel pomalým krokem. Začínal jsem cítit uvnitř sebe stupňující vzrušení a Laura můj prožitek očividně sdílela, protože jsem ucítil jak mi zaryla do ruky své dlouhé nehty. Bolest však zastínil příběh. Hlavní bylo očekávání toho, co se bude v obraze dít dál. Dívka se bezmocně zmítala, hlavou házela ze strany na stranu a pot se jí řinul po celém těle. Muž se k ní blížil stále stejným pomalým krokem, až jsem si říkal, že k ní snad nikdy nedojde. Jeho oči vyzařovaly naprostým chladem a necitelností. Je však zvláštní, že jsem s ním v tu chvíli určitým způsobem sympatizoval. Tak zřetelně a jasně jsem cítil tu potřebu a nutkání, které má. Měl jsem pro něj pochopení. Strašně mě v tu chvíli zajímalo, jestli se Lauře honí hlavou to samé a kdybych se na ní podíval, hned bych to zjistil, ale nemohl jsem si dovolit promrhat ani sekundu toho, co se v obraze dělo a tak jsem dál pozorně sledoval. Byl to mladý pohledný muž, okolo třiceti let, upravený, slušně oblečený. Nejevil žádné známky nervozity nebo nějakého většího prožitku z toho, co se uchyluje udělat. Říkal jsem si, že to určitě nastane, až začne s dívkou podnikat to, co chce. A nemýlil jsem se. Jakmile došel k dívce, na jeho tváři se objevil podivný úsměv. Divil jsem se, že holka ještě pořád nezačala křičet, ale shledal jsem, že bude statečná, i když jí to není nic platné. Zadívali se sobě přímo do očí a muž se nepřestával smát. Začal dívce nožem česat blonďaté vlasy, což se mu nedařilo, protože opět spustila své házení hlavou ze strany na stranu, přičemž stále více se řinoucí pot z jejího těla stříkal do všech stran. Chytil jí tedy hlavu, aby jí mohl nožem bez rušení učesat. A tak jí česal tím velkým nožem a pak jí hladil ostřím po krku. Hezky


VĚTRÁK

ČERVEN 2013

jemně a důkladně, nevynechal ani jedno místo na jejím krku. Cítil jsem, že kdyby to udělal, naprosto by tím zničil a zatratil veškerou budovanou atmosféru, na které si tak zakládá. Už jsem začínal chápat, že to celé je pro něj takovým pomyslným obřadem, rituálem, potřebou, kterou musí vykonat se vším všudy. Musí to být perfektní, na nic nesmí zapomenout. Po té co jí důkladně pohladil krk začal sjíždět níž k jejím ňadrům. Čekal jsem, že jí roztrhne tričko a serve podprsenku, ale nic takového neudělal. Vše dělal, až překvapivě jemně a s určitým prožitkem. A na tváři pořád ten divný úsměv, ze kterého máte strach a zároveň vás fascinuje. Naprosto ustrnulý a jednotvárný úsměv, jako by si nasadil masku. Zajel nožem do mezery mezi ňadry a dívčiny vzdechy zesílily, jako by se jí to snad líbilo. Možná se jí to celé začínalo líbit. A já začínal být silně vzrušený. Ještě víc mě vzrušilo, když jsem ucítil, že mi Laura svým zarýváním nehtů do ruky spustila malinké potůčky krve. To všechno dohromady tvořilo v mé hlavě koláž krásných pocitů. A muž pokračoval v hlazení ostřím. Projížděl jí výstřihem v mezeře mezi ňadry. Pak teprve triko rozřízl a strhl z dívky. Stejně tak podprsenku. Náhle byla před ním nádherná svázaná blondýnka, se kterou si mohl dělat, co chtěl. Měl jsem pocit, že se potím stejně, jako ta holka. K tomu mi v hlavě zněl zpěv ptáků kroužících kolem a prosluněné prostředí zaplavilo celou mou mysl. Z očekávání jsem chtěl křičet, až bych si vyřval hlasivky. Muž přiložil špičku nože na její levou bradavku a lehce zatlačil, až jsem čekal, že to bude první řezná rána, které budeme svědkem. Ale tlak po chvíli vyrušil. Už dívce nemusel držet hlavu, protože se přestala vzpírat. Koukala upřeně na muže a pravila potichu: „Tak se mnou udělej, co chceš.“ A mužův nemění úsměv vyjadřoval, že příští chvíle budou jeho naplněním. Políbil dívku jemně na ústa a ta ho začala vášnivě líbat. „Tak kurva dělej! Udělej se mnou, co chceš, ty zvrhlej sráči!“ začala dívka řvát a vzápětí se hystericky smát, přičemž hned po tom se zas zklidnila. Dál se potila, ale už to byl spíš pot vzrušení. Nemohla se dočkat. A mužovi reakce se těžko dali vyčíst, protože jeho úsměv masky byl stále přítomen a neměněn. Sundal si kalhoty a já spatřil jeho ztopořený úd. Dívka se na něj ani nepodívala a ihned se mi v hlavě ozvala její myšlenka, že ho chce v sobě nejprve ucítit, než ho spatří. Nožem jí rozřízl kalhotky a ty se sesunuly k jejím nohám. Rozvázal provaz a uvolnil jí nohy, aby jí je mohl roztáhnout. Věděl, že se už bránit nebude. A nebránila se. Nohy jí do široka roztáhl a prohlížel si její vagínu. Přišla mu tak čistá a svůdná, přestože už od pohledu přitažlivě vlhká. Přišla mu jako něco, co by mělo poznat trochu toho pomyslného zla, o kterém lidé mluví. Chtěl, aby poznala kontrastní energii, kterou nepoznala a už ani nikdy víc nepozná. Pronikl do ní a Laura vykřikla. V tu chvíli ve mně neuvěřitelně hrklo. Cítil jsem, jak jsem v Lauře a rukama se opírám o strom nad její hlavou, v levé držím ten velký nůž. Laura při prvním vniku zakřičela, kousla mě do ramene a z něj mi vystříkl slabý proužek krve. Slunce mi pálilo do zad a pronikal jsem do Laury čím dál rychleji a silněji. Laura křičela prožitkem a já věděl, že je to ta nejlepší soulož, kterou jsme kdy zažili. Říkal jsem si, že křičí nějaká slova, ale došlo mi


VĚTRÁK

ČERVEN 2013

to až po chvíli. „Bodni mě, Roberte!“ křičela a já neváhal ani chvíli. Napřáhl jsem levou ruku a kudlu jí zarazil do břicha ve stejnou chvíli, co jsem do ní znovu vnikl. Ve stejnou chvíli jsme se já i Laura udělali. Gejzír krve, který vystříkl z jejího břicha byl synonymem pro obraz semene, které se mísilo uvnitř Laury. Byla už noc. Seděli jsme s Laurou ve tmě a zírali na prázdný rám na zdi. Seděli jsme takhle víc jak hodinu. Nikdo nebyl schopen slova. Krev po Lauřiných nehtech, co předtím zarývala do mé ruky, už zaschla. „Jak se cítíš?“ opatrně jsem se jí zeptal. „Jako bych byla někým jiným.“ pravila a pak se na dlouhou dobu odmlčela. Nezmohl jsem se na to navázat a tak jsem čekal, zdali bude pokračovat. „Mám pocit, že mé já je někde za bariérou nových myšlenek, které se mi teď honí hlavou. Je jich tolik a všechny jsou tak nezvyklé.“ Pokračovala Laura a já konečně mohl plynuleji mluvit: „Máš z toho strach?“ „Ano. Děsí mě to, ale. Příjde mi, jako bych to čekala. Jako bych už předem věděla, že.“ „Co, Lauro?“ „Že mě to od základu změní.“ Nevěděl jsem, co mám na to říct. Tu noc jsme už neprohodili jediné slovo a spali zády k sobě. Další den jsme si k rámu sedli znovu. Jindra Vosecký 4.BG

KOMIX


VĚTRÁK

ČERVEN 2013

BUDE LÉTO A BUDOU PRÁZDNINY! No teda, když jsem před pár měsíci psala poslední článek, nosila se vínová barva s růžový zlatem, a kavárny se předháněly v největším výběru horké čokolády a svařáků. Teď, když jdu kolem Knoflíčku, voní tam čerstvé bagety a dorty, hraje tam francouzská hudba. Jako jo, za tu dobu jsem nakupovala, fotila, stahovala, učila se, radovala se, brečela, nacvičila nové skladby, pracovala, ale to ještě není důvod, aby to tak letělo!!! Tohle není moje zpovědnice, a já děkuju všem, kteří mojí zpovědnicí jsou, a tak vám nebudu fňukat, že to letí, když to určitě nejlíp víte sami… To ale neznamená, že si člověk v této NON+ULTRAZRYCHLENÝDOBĚ nemůže udělat něčím radost. Kašlete na stres. Jdětě radši s přáteli do Bodeguity a dejte si tam mojito. (kubánské rytmy, koktejly a horká letní noc. No nezní to báječně?) Tentokrát jsem se rozhodla článek pojmout ne tak úplně v čistém duchu oblečení, ale třeba i zajímavých míst, která jsme v uplynulé době objevila. Začala bych tím, kde se mi v poslední době nejlíp nakupuje… Byla jsem překvapená, ale zase se vracím k Orsay. Jeden z důvodů je určitě ten, že jsem si tam pořídila báječný peplam top, bílé šaty jako z Pomády a krásný sluneční brýle. Nakupujte, čekejte na slevy. Na konci června tam vždycky objevím neskonale hříšný kus. Ach, Pull&Bear… Kde jinde můžete najít křivák, který vám vydrží ne na jednu sezonu, ale budete ho nosit i za rok? Kamarádka je klikařka, protože tam jeden našla. Ať žije mint barva!

Už nikdy nebudu podceňovat F&F. Tyto šaty zkrátka miluju. Není to sice obchod s oblečením, ale Pylones, v ulici 28. Října, je super ulítlej obchod s neuvěřitelně křiklavými výrobky, kde určitě seženete originální dárky. Přinesl mi nejen nová sluchátka s lentilkami, ale způsob odreagování se, když mám hlavu zahalenou mlhou, kterou vás zvládnou naočkovat jenom mozkomorové.


VĚTRÁK

ČERVEN 2013 K zbláznění pěkný James Dean. Tak se jmenuje kavárna a klub v centru Prahy, kam chodím na americkou limonádu. Je to celkem pálka, ale když si tam zajdete na bezednou kávu+interiér ve stylu Ameriky 50. let, tak těch 65Kč jsme ochotna obětovat za božskou atmosféru a pohled na Jamese

INSPIRACE… 

Všude jsou teď křiváky. Krátké bundičky nebo saka se zipem na boku. Jsou

hezké, hodí se k sukním, šatům i kalhotám. Mám mentolový a černý a nosím je pořád. 

Ano, líbí se mi kalhoty s potiskem a ano, vím, že sluší málokomu, ale jako

fajn alternativa mi přijdou tzv. pants s tenkým proužkem od bokům až k patě. Ale pasové. Jenom pasové. Nejvíc se mi líbí kombinace černé kalhoty-bílý proužek. Odkazuji na H&M nebo Mango. 

Černou na chvíli schovejte do spod skříně a vytáhněte barevné odstíny.

Pestrost, pestrost a zase pestrost. Takové obyčejné bílé tílko s barevnými kalhotami a se spoustu barevných doplňků, mi krásně prozáří den. Barvy se teď rozlily skoro všude, takže třeba New Yorker s neonovými odstíny nebo Claire's-najdete Palladium, Flora-s akcí 2+1 náušnice zdarma.

A zase je něčeho konec. Tentokrát konec článku. Přeju vám krásné slunečné prázdniny a mějte se co nejmódněji . Anna Nováková 2. BG


VĚTRÁK

ČERVEN 2013


VĚTRÁK ČERVEN

Recommend Documents