Vražda novorozeného dítěte matkou

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra trestního práva

Diplomová práce

Vražda novorozeného dítěte matkou Dagmar Hurtová 2009/2010

Prohlášení „Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma: Vraţda novorozeného dítěte matkou zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury“. Dagmar Hurtová 2

Poděkování Na tomto místě děkuji vedoucímu mé diplomové práce, panu doc. JUDr. Josefu Kuchtovi, CSc., za jeho rady, připomínky a metodické vedení při zpracování této práce. Dagmar Hurtová

3

Obsah 1 Úvod .................................................................................................................... 6 2 Historický vývoj právní úpravy .......................................................................... 9 2. 1 Zákon č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích ..................... 9 2. 2 Zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon ........................................................... 10 2. 3 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon ......................................................... 10 2. 4 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ........................................................ 11 3 Právní úprava a skutková podstata trestného činu ............................................ 12 3. 1 Právní úprava .............................................................................................. 12 3. 1. 1 Ochrana ţivota novorozeného dítěte v Listině základních práv a svobod 12 3. 1. 2 Ochrana ţivota novorozeného dítěte v Úmluvě o právech dítěte ........ 13 3. 1. 3 Právní úprava v trestním zákoníku a v trestním zákoně ...................... 13 3. 2 Skutková podstata trestného činu ............................................................... 15 3. 2. 1 Subjekt .................................................................................................. 15 3. 2. 2 Subjektivní stránka ............................................................................... 17 3. 2. 3 Objekt ................................................................................................... 18 3. 2. 4 Objektivní stránka ................................................................................ 22 4 Dokazování ....................................................................................................... 26 4. 1 Dokazování vztahující se k novorozenci .................................................... 26 4. 1. 1 Znaky a důkazy novorozenosti ............................................................. 26 4. 1. 2 Znaky a důkazy donošenosti, zralosti a schopnosti mimoděloţního ţivota 27 4. 1. 3 Známky ţivota ...................................................................................... 28 4. 2 Dokazování vztahující se k matce .............................................................. 29 4. 3 Pouţitelné důkazní prostředky .................................................................... 31 4. 3. 1 Výpověď obviněné ............................................................................... 31 4. 3. 2 Výslech svědka ..................................................................................... 31 4. 3. 3 Znalecký posudek ................................................................................. 33 4. 3. 4 Ohledání................................................................................................ 33 4. 4 Problémy s latencí ....................................................................................... 35 5 Ukládání sankcí ................................................................................................. 37 5. 1 Tresty .......................................................................................................... 37 5. 1. 1 Trest odnětí svobody ............................................................................ 37 5. 1. 2 Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody .................................... 38 5. 2 Ochranná opatření ....................................................................................... 40 5. 2. 1 Ochranné léčení .................................................................................... 40 6 Kdy není matka trestně odpovědná ................................................................... 42 6. 1 Otázka věku pachatelky .............................................................................. 42 6. 2 Otázka příčetnosti ....................................................................................... 44 4

6. 2. 1 Psychózy v těhotenství a spojené s porodem ....................................... 46 6. 2. 2 Drogová závislost a alkoholismus ........................................................ 47 6. 3 Otázka způsobilosti předmětu útoku .......................................................... 48 7 Příčiny a prevence trestného činu ..................................................................... 52 7. 1 Příčiny ......................................................................................................... 52 7. 2 Prevence ...................................................................................................... 55 7. 2. 1 O prevencích obecně ............................................................................ 55 7. 2. 2 Konkrétní příklady, jak lze předcházet trestnému činu ........................ 56 8 Srovnání se zahraniční právní úpravou ............................................................. 62 8. 1 Slovenská právní úprava ............................................................................. 62 8. 2 Německá právní úprava .............................................................................. 64 8. 3 Rakouská právní úprava ............................................................................. 64 8. 4 Švýcarská právní úprava ............................................................................. 65 8. 5 Italská právní úprava ................................................................................... 65 9 Statistiky trestného činu .................................................................................... 67 10 Závěr.................................................................................................................. 68 11 Résumé .............................................................................................................. 70

5

1 Úvod Téma diplomové práce „Vraţda novorozeného dítěte matkou“ jsem zvolila z důvodu, ţe vnímám dítě jako nedílnou součást ţivota ţeny. Proto bych se chtěla zamyslet nad psychickým stavem „matky“ při porodu nebo krátce po něm, který ji můţe dovést aţ k usmrcení vlastního dítě. Pokusím se věnovat pozornost trestnému činu rovněţ proto, ţe právní úprava je poměrně strohá. Předpokládám, ţe v praxi naštěstí příliš často nedochází k případům, ţe by matka zavraţdila své novorozené dítě. Většinou se nastávající maminka na své dítě těší, i kdyţ má samozřejmě strach, aby je donosila zdravé. Obavy z porodu jsou rovněţ přirozené. Ale tyto chmurné myšlenky více či méně potvrzují fakt, ţe se budoucí matka chce ujmout své ţivotní role zodpovědně. K tomuto hrůznému činu se zpravidla nebude moţné uchýlit v nemocnici, kdy je u porodu přítomen odborný personál. Rovněţ bezprostředně po porodu bývá ţena často monitorována lékaři a zdravotními sestrami, nehledě na přítomnost ostatních rodiček s jejich novorozenci. Naopak by k němu mohlo dojít doma, kdyţ ţena nebo dívka rodí bez pomoci a přítomnosti jiné osoby. Klíčovou otázkou pro mě zůstává, nakolik ţena tento trestný čin plánuje. Povaţme, ţe za rok 2007 se narodilo 114 632 dětí, coţ je nejvíce od roku 1993. Je to jeden z faktorů neustálého zvyšování počtu obyvatel v České republice, které probíhá jiţ pátým rokem.1 Český statistický úřad informoval, ţe za rok 2008 se narodilo dokonce 119, 6 tisíc dětí, počet narozených tedy ještě o 4,9 tisíce vzrostl.2 V současné době je rozšířená osvěta o plánovaném rodičovství, zejména v médiích, ve školách, u lékaře a v rodině. Z tohoto důvodu většina zmíněných dětí byla pravděpodobně naštěstí plánována. Bohuţel se však stále často vyskytují i případy „pohozených“ dětí například v kontejnerech na odpadky, o čemţ se poslední dobou dozvídáme z televizních zpráv nebo z tisku. Co vede ţeny k takovému počínání, nebo dokonce k vraţdě svého dítěte? Neměli bychom opomenout, ţe porod je pro ţenu obrovskou zátěţí, a to jak po stránce fyzické, tak po stránce psychické. K této zátěţi je nutné přičíst moţné ekonomické a sociální 1

ČTK; ČERNÝ, Jan; ČSÚ. Česko hlásí rekordní počet narozených dětí. In Hospodářské noviny [online]. Vydáno 20. 3. 2008 citováno 16. listopadu 2009 . Dostupné z: . 2 ŠINDLEROVÁ, Denisa; JAREŠ, David. Počet obyvatel ČR v roce 2008 vzrostl o 86 tisíc, většinu přírůstku ale tvoří migrace. In Mediafax.cz [online]. Vydáno 13. 3. 2009 citováno 16. listopadu 2009 . Dostupné z: .

6

problémy. Tíţivých situací v ţivotě ţeny očekávající narození potomka můţe nastat mnoho. Uveďme si nějaké příklady: Co kdyţ otěhotnění přišlo neplánovaně a ţena se na roli matky ještě necítí? Nebo co kdyţ manţelé nebo druzi splácejí dluhy? A zřejmě jeden z nejhorších případů: Co kdyţ ţena v těhotenství zjistí, ţe trpí nevyléčitelnou nemocí a lékaři jí prorokují pouze několik málo let zbývajícího ţivota? Těhotná ţena navíc bohuţel nemusí mít vţdy podporu muţe, který dítě zplodil. Za takových podmínek by byla ve stresu jistě i nastávající matka, která by se za normálních okolností na dítě velmi těšila. Mohou se podílet stresové situace jiţ během těhotenství na jednání ţeny při porodu nebo bezprostředně po něm? Ve své práci se pokusím objasnit tyto i další moţné příčiny trestného činu. V dnešní době mnoho ţen a muţů odkládá rodičovství z důvodu studia a budování pracovní pozice. Mladí lidé také často několik let stavějí rodinný dům nebo šetří peníze na byt. Existuje tedy moţnost těhotenství naplánovat, a to zejména na základě zabránění nechtěnému početí. Další způsoby, jak předejít nechtěnému rodičovství jiţ nejsou z mého pohledu příliš ţádoucí. Ve své práci je rovněţ uvedu. Zaměřím se tedy nejen na příčiny trestného činu, ale také na moţnosti, jak lze neţádoucímu mateřství zabránit. Dále mě velmi zaujalo, ţe vraţda novorozeného dítěte matkou náleţí k privilegovaným skutkovým podstatám, proto skutkové podstatě trestného činu věnuji patřičnou pozornost při jejím rozboru. Koho vlastně skutková podstata chrání? Zdá se, ţe spíše matku novorozeného dítěte. Můţe skutečně rozrušení způsobené porodem ţenu dovést k takto zoufalému činu? Kdo a na základě čeho posuzuje přítomnost tohoto rozrušení? Jak dlouho takový psychický stav můţe trvat? A poskytuje skutková podstata dostatečnou ochranu právě vzniklému lidskému ţivotu? I na takovéto otázky se pokusím odpovědět. Podle mého názoru můţe být problematické dokazování, a to zejména skutečnosti, jestli se u ţeny vyskytovalo rozrušení způsobené porodem v době, kdy spáchala skutek. Při nálezu mrtvého dítěte také zřejmě nemusí být na první pohled jednoznačné, zda se jedná o dítě právě narozené. Také můţe být obtíţné zjistit, jestli smrt novorozence nastala v důsledku vnějšího jednání nebo z důvodu vady neslučitelné se ţivotem. Dokazování a důkazní prostředky jsou podle mě stěţejní záleţitostí, proto jim věnuji celou kapitolu. Zajímaly by mě také okolnosti, za kterých není matka trestně odpovědná. Nejčastěji se bude pravděpodobně jednat o nedostatek věku nebo příčetnosti. U tohoto trestného činu bude zřejmě těţké určit hranici mezi rozrušením a nepříčetností. Měla by se tedy příčetnost matky zkoumat automaticky? 7

Mému zájmu neuniknou ani právní úpravy některých dalších zemí, se kterými budu mít snahu českou právní úpravu porovnat. Zaměřím se především na skutečnost, jestli se skutková podstata trestného činu vraţdy novorozeného dítěte matkou vůbec vyskytuje v právních úpravách jiných zemí. Ve druhé řadě budu zjišťovat znění skutkové podstaty, pokud se v dané právní úpravě nachází. Neopomenu uvést statistiky za poslední léta, abych zjistila, jak je to s četností trestného činu v praxi. Nejsem si jista, zda naleznu odpovědi na všechny poloţené otázky, ale alespoň se pokusím přiblíţit tuto problematiku.

8

2 Historický vývoj právní úpravy Bohuţel ne vţdy a všude bylo usmrcení novorozence trestáno. Například ve starověké Spartě bylo beztrestné usmrcení novorozeného dítěte, které vykazovalo známky nedostatečnosti nebo zjevné vrozené vady. V historickém Japonsku bylo moţno usmrtit novorozence, pokud nevydával po narození křik. Na čínském venkově byla dlouho právem netrestaná vraţda novorozených dětí ţenského pohlaví.3 A jak vlastně probíhal vývoj právní úpravy ohledně trestání činu na našem území? Na poloţenou otázku se pokusím odpovědět v této kapitole. Zaměřím se na vývoj právní úpravy od poloviny 19. století.

2. 1 Zákon č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích Tento říšský zákoník byl účinný od 01. 09. 1852 a byl zrušen aţ 01. 08. 1950 právním předpisem č. 86/1950 Sb. (viz níţe). V ust. § 139 zákona o zločinech, přečinech a přestupcích je uveden „Trest na zavraţdění dítěte“. Zaujalo mě několik momentů. V prvé řadě bylo jednání matky rozlišováno na přímé usmrcení dítěte a na úmyslné opomenutí poskytnout dítěti pomoc při porodu, bez které dítě zahyne. Dále byly v onom zákoně děti děleny na manţelské a nemanţelské. Pokud matka vykonala skutek na dítěti manţelském, byla potrestána těţkým ţalářem na doţivotí. Spáchala-li však trestný čin na dítěti nemanţelském, bylo nutné odlišit, zda bylo dítě usmrceno, nebo jestli zahynulo důsledkem úmyslného neposkytnutí poporodní péče. V prvním případě byl matce uloţen ţalář v rozmezí od deseti do dvaceti let. Ve druhém případě byla matka potrestána trestem odnětí svobody od pěti do deseti let.4 Nutno si povšimnout, ţe bylo v zákoně č. 117/1852 ř. z. upraveno potrestání matky, která se činu dopustí při porodu a o ţádném ani sebekratším časovém úseku po porodu nepadla zmínka. Ovšem judikatura vypovídá o tom, ţe říšský zákoník pamatoval i na případy, které se odehrály podle okolností ještě nějaký čas po ukončení porodu.5 Koneckonců, v dalším rozhodnutí je potvrzeno, ţe fakt, ţe ţena spáchala čin 30 hodin po porodu, nevylučuje sám o sobě moţnost, ţe čin byl spáchán ještě "při porodu" ve smyslu říšského zákoníku.6 Rovněţ nebylo určeno, zda musí dojít k usmrcení (ve smyslu konání) úmyslnému nebo postačí-li 3

Srov. UZEL, Radim. Porod a začátek ţivota. Trestní právo. 1999, č. 4, s. 14 Viz ust. § 139 zákona č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění pozdějších předpisů 5 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 1935, sp. zn. Zm I 1178/34 NS 6 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 1935, sp. zn. Zm II 299/34 4

9

usmrcení z nedbalosti. Avšak k objasnění mělo slouţit ust. § 134 cit. zákona, kde se nalézal obecný výklad vraţdy (tedy i vraţdy novorozeného dítěte). Je v něm stanoveno, ţe vraţdou se míní jednání proti člověku v obmyslu jeho usmrcení. Potud by bylo zřejmé, ţe je nutný úmysl. Ale podle dalších poznámek v cit. ust. oním jednáním proti člověku můţe nastat buď jeho smrt, nebo smrt někoho jiného, přičemţ výsledek mohl být způsoben také nahodilými okolnostmi nebo z příčin vedlejších.7

2. 2 Zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon V tomto zákoně jiţ nalezneme podobnou úpravu trestného činu jako dnes. V podstatě je doslovně formulována jako v zákoně č. 140/1961 Sb., trestním zákoně, ve znění pozdějších předpisů, který byl účinný aţ do konce roku 2009. Jediný rozdíl spočíval v délce trestu. Za spáchání trestného činu vraţdy novorozeného dítěte matkou bylo moţné uloţit trest odnětí svobody v rozmezí od pěti do deseti let.8 Odlišnosti oproti zákonu č. 117/1852 ř. z. byly patrné. Jednání matky v zákoně č. 86/1950 Sb., trestním zákoně, ve znění pozdějších předpisů, bylo popsáno jako úmyslné usmrcení novorozeného dítěte. Dále uţ nebylo rozvedeno, zda-li se jednáním mínilo pouze konání matky nebo také opomenutí její povinnosti. Časový okamţik, ve kterém matka měla skutek učinit, odpovídal výslovně „době při porodu nebo hned po něm“ (k tomu blíţe v kapitole o rozboru skutkové podstaty). Nejvýraznější rozdíl však spočíval v tom, ţe v této zákonné úpravě se děti jiţ nerozlišovaly na manţelské a nemanţelské. Převzata ze zákona o zločinech, přečinech a přestupcích byla pouze trestní sazba trestu odnětí svobody v délce pěti aţ deseti let, která ovšem podle zákona o zločinech, přečinech a přestupcích mohla být uloţena pouze za úmyslné opomenutí poskytnout dítěti při porodu pomoc, a to dítěti nemanţelskému (viz výše).

2. 3 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon Podle tohoto do nedávna účinného trestního zákona bylo moţno za trestný čin uloţit trest odnětí svobody v délce trvání od tří do osmi let. V tomto ohledu byla právní úprava do konce

7

Srov. ust. § 134 zákona č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění pozdějších předpisů Srov. ust. § 217 zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů a ust. § 220 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů 8

10

roku 2009 shodná se současnou.9 O zákoně č. 140/1961 Sb., trestním zákoně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“), více pojednám v následujících kapitolách. Jelikoţ současná právní úprava není účinná dlouho, zdá se mi, ţe je na místě některá relevantní ustanovení TZ a nového trestního zákoníku porovnat.

2. 4 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Tvoří současnou právní úpravu, která je ještě čerstvá. Proto budu v následujících řádcích citovat také TZ účinný do konce loňského roku, bez kterého bych se neobešla zejména při objasňování některých aspektů trestného činu vraţdy novorozeného dítěte matkou (dále jen „TČ vraţdy NDM“) pomocí judikatury. Z výše uvedeného důvodu srovnám obě zákonné úpravy níţe. Neustálé zmírňování trestu odnětí svobody ukládaného za skutek můţe být způsobeno pokrokem lékařské vědy, neboť dříve nebylo známo tolik odchylek od „běţného“ psychického stavu, proto se nedala určit míra rozrušení způsobeného porodem s takovou přesností jako dnes. Dalším důvodem by mohla být skutečnost, ţe vzhledem k legalizaci umělého přerušení těhotenství jiţ není taková společenská potřeba postihu trestného činu jako v dřívějších dobách. Příčinu poklesu trestní sazby spatřuji také v klesajícím vlivu církve a náboţenství na dnešní společnost, coţ se neprojevuje pouze na trestu ukládaném za TČ vraţdy NDM, ale i na celkovém trestním postihu za porušení lidského ţivota jako statku. Také proto postupem času vymizelo z právní úpravy rozlišování dětí na manţelské a nemanţelské. Není však ani vyloučeno, ţe ust. § 139 říšského zákoníku chránilo neprovdané ţeny, podobně jako dřívější německá právní úprava (o tom více v kapitole o srovnání české právní úpravy s jinými právními úpravami). Ať je to tak či onak, v usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen „LZPS“), je zdůrazněno, ţe děti narozené v manţelství a děti narozené mimo manţelství mají stejná práva. Tímto jsou tedy chráněny nejen děti nemanţelské, ale v podstatě i děti manţelské před pozitivní diskriminací dětí nemanţelských.10

9

Srov. ust. § 220 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů a ust. § 142 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 10 Viz čl. 32 odst. 3 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky

11

3 Právní úprava a skutková podstata trestného činu 3. 1 Právní úprava 3. 1. 1 Ochrana života novorozeného dítěte v Listině základních práv a svobod Nemohu opomenout základ ochrany ţivota v České republice – LZPS.11 V jejím článku 6 odst. 1 je uvedeno, ţe kaţdý má právo na ţivot, a ţe lidský ţivot je hoden ochrany jiţ před narozením. V ust. Čl. 6 odst. 2 je dále rozvedeno, ţe nikdo nesmí být zbaven ţivota. Tedy ani matka nemá právo usmrtit své novorozené dítě. Pozastavme se však nad tvrzením, ţe lidský ţivot je hoden ochrany jiţ před narozením. Zřejmě v první chvíli vyvstane otázka, zda je tedy vůbec moţné provést umělé přerušení těhotenství. Mateřství sice patří k právem chráněným společenským vztahům, ale v posledních desetiletích se právní úpravy liberalizují ve prospěch umělého přerušení těhotenství (tzv. interrupce).12 V České republice je v současné době tento zákrok moţné legálně provést za podmínek uvedených v zákoně č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, ve znění pozdějších předpisů. O této problematice blíţe pojednám ve zvláštní kapitole vztahující se k prevencím trestného činu. Ochrana lidskému ţivotu ještě před narozením je však poskytována ve všech ostatních případech umělého přerušení těhotenství, které není provedeno v souladu s výše uvedeným zákonem. Tato ochrana se nám promítla také do TZ, do něhoţ byla zařazena skupina trestných činů pod názvem „Nedovolené přerušení těhotenství“. Tyto trestné činy se vyskytovaly v Hlavě sedmé, která poskytovala ochranu lidskému ţivotu a zdraví.13 V současné právní úpravě (od roku 2010), tedy v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TrZ“), je ochrana ţivotu před narozením poskytována prostřednictvím zvláštního dílu Hlavy I, který obsahuje „Trestné činy proti těhotenství ţeny“.14 Potud je poskytnuta ochrana nenarozenému dítěti (přesněji plodu) před zásahy ze strany třetí osoby. Ale co se týká samotné budoucí matky, ta je v průběhu celého těhotenství ohledně zmíněné skupiny trestných činů beztrestná, ať uţ své těhotenství sama uměle přeruší, nebo o to jiného poţádá nebo mu to dovolí. Dokonce není 11

SOVOVÁ, O., CÍSAŘOVÁ, D. Trestní právo a zdravotnictví. Praha: Nakladatelství Orac, 2000. s. 10. DRGONEC, J., HOLLÄNDER, P. Moderná medicína a právo. 2. přeprac. vyd. Bratislava: Nakladatelství Obzor, 1988. s. 172–173. 13 Srov. ust. §§ 227 – 229 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů 14 Viz ust. §§ 159 – 163 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 12

12

trestná ani podle ustanovení a návodci a pomocníkovi.15 Na beztrestnost ţeny se více zaměřím ve zvláštní kapitole. V TrZ i v TZ je chráněn ţivot ještě před narozením i prostřednictvím těhotné ţeny v situaci, kdy dojde k vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, coţ je povaţováno za těţkou újmu na zdraví způsobenou ţeně.16

3. 1. 2 Ochrana života novorozeného dítěte v Úmluvě o právech dítěte Chtěla bych zdůraznit, ţe i novorozené dítě je „dítětem“. Proto je dalším významným právním pramenem Úmluva o právech dítěte (dále jen ÚoPD)17, která je nástrojem ochrany ţivota dítěte. Dítětem se podle článku 1 ÚoPD rozumí kaţdá lidská bytost mladší osmnácti let (pokud podle právního řádu není zletilosti dosaţeno dříve). Tuto podmínku novorozenec splňuje. Klíčové ustanovení této ÚoPD tvoří článek 6 odst. 1, kde je stanoveno, ţe kaţdé dítě má přirozené právo na ţivot, a článek 6 odst. 2, který ochranu ţivota doplňuje tak, ţe smluvní strany (státy) zabezpečují v nejvyšší moţné míře zachování ţivota a rozvoj dítěte.

3. 1. 3 Právní úprava v trestním zákoníku a v trestním zákoně Co se týká zákonné právní úpravy v TrZ a TZ, je skutková podstata TČ vraţdy NDM zařazena do kategorie trestných činů proti ţivotu a zdraví, v TrZ ji nalezneme v ust. § 142, v Hlavě I zvláštní části, a v TZ v ust. § 220, v Hlavě sedmé. Ať jiţ se však zaobíráme současnou právní úpravou nebo právní úpravou do konce roku 2009, vţdy je skutková podstata TČ vraţda NDM v zákoně zařazena aţ za skutkovou podstatu TČ vraţdy, neboť je privilegovanou skutkovou podstatou.18 Privilegovaná skutková podstata se obecně vyznačuje niţší typovou nebezpečností.19 Vraţda novorozeného dítěte matkou je proto posuzována mírněji z hlediska trestní sazby. Nepopírám sice, ţe ţena, která usmrtí svého novorozence, nebude pravděpodobně pro své okolí nebezpečná tolik, jako kdyby zavraţdila s rozmyslem kohokoliv jiného, kdo se jí znelíbil. Avšak nemyslím si, ţe by právě

15

Srov. ust. § 163 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a ust. § 229 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů 16 Viz výkladová ustanovení v ust. § 122 odst. 2 písm. g) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a v § 89 odst. 7 písm. g) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů 17 V ČR je vyhlášena jako sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte 18 NOVOTNÝ, O., VOKOUN, R. aj. Trestní právo hmotné – II. Zvláštní část. Praha: Nakladatelství ASPI, 2007. s. 23. 19 NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M. aj. Trestní právo hmotné – I. Obecná část. Praha: Nakladatelství ASPI, 2007. s. 125.

13

vzniklý lidský ţivot nezasluhoval stejnou ochranu jako kterýkoliv jiný. Privilegovanost skutkové podstaty spatřuji spíše v samotném rozrušení matky, které je způsobeno porodem. Z TrZ lze vyčíst, ţe za vraţdu (základní skutkovou podstatu) lze uloţit trest odnětí svobody v délce trvání deseti aţ osmnácti let, zatímco za vraţdu NDM „pouze“ trest odnětí svobody na tři léta aţ osm let. Kdyby však nebylo této privilegované skutkové podstaty, bylo by nutné skutek posuzovat v rámci právní úpravy od roku 2010 podle ust. § 140 odst. 3 písm. c) TrZ a podle § 219 odst. 2 písm. e) TZ20 v rámci starší právní úpravy, kde je trestní sazba ještě vyšší neţ u základní skutkové podstaty vraţdy.21 Potom by se jednalo o vraţdu za zvlášť přitěţujících okolností, kterými jsou zvláštní kvalifikační okolnosti.22 Kvalifikační okolnost v tomto případě vytvořena tím, ţe skutek byl spáchán na dítěti mladším patnácti let. Pak by bylo moţné matce uloţit trest odnětí svobody v délce trvání patnácti aţ dvaceti let nebo dokonce výjimečný trest podle TrZ či dvanáct aţ patnáct let odnětí svobody nebo výjimečný trest podle TZ. Pozastavila bych se však nad zařazením TČ vraţdy NDM v zákoně. V TZ byl skutečně zařazen bezprostředně za TČ vraţdy. Avšak v nové právní úpravě, tedy v TrZ, není tento čin řazen za vraţdu přímo, ale aţ za TČ zabití. Zabití je nová privilegovaná skutková podstata úmyslného usmrcení, které se v právní úpravě do konce roku 2009 nenacházela. Má vyjadřovat menší typovou společenskou škodlivost s ohledem na pohnutku pachatele.23 Opět se tedy ukládá za naplnění této skutkové podstaty trest odnětí svobody kratšího trvání, a to v rozmezí tří aţ deseti let.24 Zabití podle TrZ znamená úmyslné usmrcení v silném rozrušení ze strachu, úleku zmatku nebo z jiného omluvitelného hnutí mysli.25 Ačkoliv v poznámkách k současnému TrZ je stanoveno, ţe mezi oběma případy úmyslného usmrcení je rozdíl26, jistou podobu zde nalezneme. Právě u vraţdy NDM totiţ můţeme hovořit o výše uvedeném

20

Autor neznámý. Privilegovaná skutková podstata. Iuridictum [online]. citováno 24. října 2009 . Dostupné z: . 21 Srov. ust. § 140 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a ust. § 219 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů 22 JELÍNEK, J. aj. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. Praha: Nakladatelství Leges, 2009. s. 171. 23 Srov. JELÍNEK, J. aj. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. Praha: Nakladatelství Leges, 2009. s. 175. 24 Kdyby byl však trestný čin spáchán na dvou nebo více osobách, na těhotné ţeně nebo na dítěti, byl by uloţen trest odnětí svobody v rozmezí pěti aţ patnácti let ve smyslu ust. § 141 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 25 Srov. ust. § 141 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 26 Srov. JELÍNEK, J. aj. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. Praha: Nakladatelství Leges, 2009. s. 176.

14

usmrcení v silném rozrušení nebo zmatku, i kdyţ je onen psychický stav způsoben zcela jinými příčinami. Úplně jiná situace by ovšem nastala, kdyby ţena rodící dítě byla nepříčetná nebo by měla příčetnost zmenšenou na základě duševní poruchy. Pak by za TČ neodpovídala nebo by jí bylo moţné uloţit trest kratšího trvání za případného uloţení vhodného ochranného léčení.27 Těmto případům se budu více věnovat v kapitolách 5 a 6.

3. 2 Skutková podstata trestného činu Skutková podstata označuje v trestním právu zákonný typ TČ. Skutková podstata TČ obsahuje znaky činu protiprávního. Aby se však dalo hovořit o skutkové podstatě, je nutné naplnění všech zákonem poţadovaných znaků prvků trestného činu, mezi kterými jsou jednak vztahy samostatnosti a jednak vztahy podmíněnosti.28 Na tomto místě jsem měla snahu skutkovou podstatu TČ vraţdy NDM rozebrat.

3. 2. 1 Subjekt Nezbytnou skupinu znaků skutkové podstaty TČ obecně tvoří trestně odpovědný subjekt.29 Mezi obecné obligatorní znaky subjektu TČ patří věk pachatele a jeho příčetnost. Věková hranice trestní odpovědnosti je stanovena podle ust. § 25 TrZ na patnáct let.30 U osob, které jí v době spáchání TČ nedosáhly, je trestní odpovědnost vyloučena a nemohou být tedy ani subjektem TČ.31 Podrobněji se budu aspektům věku a příčetnosti (resp. nepříčetnosti) věnovat v kapitole 6. Za další charakteristický rys TČ vraţdy NDM bych označila zejména skutečnost, ţe zde máme daný konkrétní subjekt, neboť je vyţadována zvláštní vlastnost pachatele32. Je to fakultativní znak subjektu TČ, který musí být ovšem v případě vraţdy NDM naplněn.33 27

Srov. ust. § 26 a ust. § 27 ve spojení s ust. §§ 40 a 99 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 28 KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 169-171 29 ŠTĚPÁN, J. Právní odpovědnost ve zdravotnictví. 2. přeprac. vyd. Praha: Nakladatelství Avicenum, 1970. s. 46. 30 Srov. KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 191 a násl. 31 Srov. JELÍNEK, J. aj. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. Praha: Nakladatelství Leges, 2009. s. 45. 32 Viz. ust. § 114 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a ust. § 90 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů

15

Tímto se trestný čin v právní úpravě účinné do konce roku 2009 zařadil do kategorie trestných činů s omezeným okruhem pachatelů.34 V ust. § 90 TZ bylo uvedeno, ţe pokud zákon vyţaduje zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení pachatele, můţe být pachatelem nebo spolupachatelem trestného činu pouze osoba, která má poţadovanou vlastnost, způsobilost či postavení. Na tento a jemu podobné případy nezapomíná ani současná právní úprava, neboť srovnatelné ustanovení se nachází v ust. § 114 odst. 1 TrZ. Zcela jasná je situace u samotného pachatele. Pachatelem můţe být pouze matka. V české právní úpravě se jedná o ţenu, která dítě porodila.35 Ovšem ne všude se mateřství odvíjí automaticky od porodu, tedy pokrevenství. Příkladem toho je Francie, Itálie a Lucembursko, kde je nutné přiznat ţeně status matky, pokud porodí nemanţelské dítě, tedy v případě, ţe ţena není v době porodu provdána.36 Co se týče pouţití ustanovení o spolupachateli37, můţe jím být opět jen konkrétní subjekt s určitou vlastností. Pokud by matka tedy usmrtila své dítě společně s jinou osobou, tato bude odpovědná samostatně za trestný čin vraţdy,38 protoţe tuto vlastnost nemůţe mít jiný člověk (ani ţena) v daném konkrétním případě. Privilegovaná skutková podstata se vztahuje i na ţenu (matku), která se jednání dopustí jako návodce či pomocník.39 Podle ust. § 24 odst. 1 písm. b) TrZ by byla návodcem ţena, která vzbudila v jiném (např. manţelovi či druhovi) rozhodnutí spáchat TČ vraţdy. Mohla by tedy neustále opakovat přesvědčení, ţe s dítětem uţ ţivot nebude bezstarostný jako dříve a ţe se ho musejí urychleně zbavit. Podle ust. § 24 odst. 1 písm. c) by byla pomocníkem mj. ţena, která by umoţnila nebo usnadnila jinému spáchání trestného činu, případně by mu slíbila, ţe přispěje po dokonání TČ. V praxi by to mohlo vypadat tak, ţe by předem slíbila, ţe po činu uklidí stopy krve a odlákala bezprostředně po porodu sousedy z jejich bytu (pokud by jí to fyzická síla umoţnila), aby neslyšeli případný křik novorozence.

33

KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 203. 34 NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M. aj. Trestní právo hmotné – I. Obecná část. Praha: Nakladatelství ASPI, 2007. s. 190. 35 Viz ust. § 50a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů 36 Viz KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. Mateřství: základní rodinněprávní status. Elportál [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2007 citováno 1. března 2010 . Dostupné z: . 37 Srov. ust. § 23 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a ust. § 9 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů 38 KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 298. 39 KUCHTA, J. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 18-19.

16

3. 2. 2 Subjektivní stránka Další zákonnou podmínkou trestného činu obecně je subjektivní stránka, kterou se rozumí jisté podmínky v psychice pachatele.40 Znaky, které ji charakterizují, se diferencují, na obligatorní a fakultativní. Obligatorním znakem subjektivní stránky je zavinění.41 Zavinění je moţné definovat jako psychický vztah pachatele k poruše či ohroţení objektu (předmětu útoku) TČ a k jeho jednání uvedenému v zákoně, které poruchu nebo ohroţení vyvolává.42 U TČ vraţdy NDM musí být dán úmysl (postačí i nepřímý).43 Matka tedy věděla o poruše zájmu chráněného v zákoně (v podobě začínajícího lidského ţivota), kterou můţe způsobit, s čímţ byla minimálně srozuměna, pokud to dokonce nechtěla.44 Pokud je matce lhostejné, zda k tomuto následku dojde nebo ne, přičítá se jí zavinění ve formě nepřímého úmyslu.45 Mezi fakultativní znaky subjektivní stránky se řadí také rozrušení způsobené porodem.46 Jak jsem jiţ v úvodu naznačila, porod je pro ţenu velmi psychicky i fyzicky zatěţující záleţitostí. Její soudnost a rozvaha proto mohou být oslabeny, stejně jako její vůle.47 Ono rozrušení lze popsat jako změněný duševní stav, který má původ ve fyziologických procesech vyvolaných porodem a oslabuje odolnost rodičky a brání plnému rozvinutí mateřského pudu. Je však stěţejní, aby rozrušení matky páchající TČ vraţdy NDM bylo způsobené porodem, nikoliv něčím jiným. Nutno podotknout, ţe kaţdý porod z pohledu lékaře přináší jisté rozrušení. Z pohledu právního je však zapotřebí vznik mimořádného duševního stavu v konkrétním případě, který se porovnává se stavem průměrné rodičky rodící za srovnatelných podmínek.48 Tímto stavem se zaobírá znalec z oboru zdravotnictví, odvětví

40

ŠTĚPÁN, J. Právní odpovědnost ve zdravotnictví. 2. přeprac. vyd. Praha: Nakladatelství Avicenum, 1970. s. 47. 41 KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 235. 42 KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 239. 43 KUCHTA, J. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 20. 44 Srov. KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 255. 45 KUČERA, Jiří. Naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu vraţdy novorozeného dítěte matkou. Trestněprávní revue. 2003, č. 5, s. 141. 46 KUČERA, Jiří. Naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu vraţdy novorozeného dítěte matkou. Trestněprávní revue. 2003, č. 5, s. 141.; KUCHTA, J. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 20. 47 MITLÖHNER, M. Ochrana života a zdraví. Zprávy pro soudce z lidu č. 4/80. Praha: Ministerstvo spravedlnosti ČSR, 1980. s. 16-17. 48 KUČERA, Jiří. Naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu vraţdy novorozeného dítěte matkou. Trestněprávní revue. 2003, č. 5, s. 141.

17

gynekologie a porodnictví.49 Avšak orgánem oprávněným učinit závěr o existenci či absenci rozrušení způsobeném porodem je orgán činný v trestním řízení, tedy v konečné fázi soud. Zmíněný znalec pouze odpovídá na odborné otázky ve svém posudku, který je podkladem soudu při rozhodování o právní otázce, tedy posuzování naplnění nebo nenaplnění znaku privilegované skutkové podstaty.50 Tento kdyby naplněn nebyl, matka by naplnila skutkovou podstatu TČ vraţdy za zvláštních kvalifikačních okolností (viz výše). Rozrušení nelze zaměňovat s obecnou podmínkou trestní odpovědnosti, tedy s příčetností, resp. nepříčetností nebo zmenšenou příčetností51 (viz kapitola 6). K rozrušení často přispívá komplikovaný porod (dlouhého trvání s velkými bolestmi).52 Avšak ani skutečnost, ţe porod probíhal bez komplikací, nemusí být důkazem toho, ţe čin nebyl spáchán v rozrušení způsobeným porodem.53 Mohla by nás napadnout otázka, jak by se posuzoval případ, kdyby se matka rozhodla jiţ během těhotenství, ţe své dítě nechce, přičemţ uţ by nebylo moţno těhotenství uměle přerušit, a v důsledku toho by předem plánovala dítě usmrtit. Ovšem z judikatury vyplývá, ţe samotný fakt, ţe skutek plánovala předem (v daném případě několik hodin) a uvědomovala si své jednání, nevylučuje moţnost naplnění privilegované skutkové podstaty TČ vraţdy NDM, alespoň pokud se neprokáţe, ţe neměla vůli oslabenou porodem54, tedy ţe jiţ nebyla rozrušená. Koneckonců, kdyby si své jednání neuvědomovala, nemohla by být zcela příčetná (k tomu níţe).

3. 2. 3 Objekt Má – li být naplněna skutková podstata TČ, je nezbytné, aby jednání pachatele (subjektu) směřovalo proti objektu TČ.55 Objektem TČ se rozumí individuální a celospolečenský zájem na určitých hodnotách, které je potřeba chránit. Projevuje se to tím, ţe jejich ohroţení či

49

KUCHTA, J. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 20.; z judikatury rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 1991, sp. zn. 1 Tzf 6/91 50 KUČERA, Jiří. Naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu vraţdy novorozeného dítěte matkou. Trestněprávní revue. 2003, č. 5, s. 141. 51 KUCHTA, J. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 20. 52 KUCHTA, J. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 20.; z judikatury např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 8 Tdo 118/2008 53 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 1935, sp. zn. Zm II 299/34 54 K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 1935, sp. zn. Zm II 299/34 55 ŠTĚPÁN, J. Právní odpovědnost ve zdravotnictví. 2. přeprac. vyd. Praha: Nakladatelství Avicenum, 1970. s. 46.

18

dokonce porucha za podmínek stanovených v zákoně, jsou postihovány trestněprávními sankcemi.56 Objektem je v případě vraţdy NDM lidský ţivot. Jedná se o objekt skupinový, neboť je společný celé skupině skutkových podstat určitých trestných činů57 (mezi další patří typicky vraţda a zabití). Ţivot novorozeného dítěte je objektem individuálním. K jeho ochraně slouţí skutková podstata TČ vraţdy NDM. Byl – li novorozenec v konkrétním případě jednáním matky (ať uţ konáním nebo opomenutím) usmrcen, došlo k zasaţení objektu konkrétního.58 Konkrétní novorozené dítě je potom předmětem útoku. Tento lze definovat jako hmotný substrát, na nějţ pachatel působí svým činem. Zatímco objekt TČ je kategorií imateriální, předmět útoku je kategorií výlučně materiální.59 Stěţejní otázkou pro nás zůstává, odkdy lze lidskou bytost označit člověkem a kdy je ještě „pouze“ plodem?60 Prof. Císařová polemizuje ve svém příspěvku z roku 1998 s JUDr. Dolenským na téma hranice mezi lidským plodem a člověkem. Podle dr. Dolenského lidský ţivot začíná okamţikem porodu, coţ vyvozuje také ze slov v TZ „při porodu nebo hned po něm“ (v současné právní úpravě v TrZ „při porodu nebo bezprostředně po něm“) a ze skutečnosti, ţe „dítě“ je chráněno po celou dobu porodu proti ublíţení na zdraví a jiţ na něj nedopadají ustanovení o umělém přerušení těhotenství61 (viz dále v kapitole 7). Oproti tomu prof. Císařová zastává názor, ţe novorozené dítě je takové, které opustilo porodní cesty, bylo odděleno od matky a nadechlo se. Také upozorňuje na existenci tří dob porodních, tj. otevírací dobu, vypuzovací dobu a porod lůţka a blan se zbytky pupečníku. Při nástupu první doby porodní (tedy začátku porodu), která se projevuje porodními bolestmi, nemůţe být podle ní novorozené dítě hmotným předmětem útoku, neboť takové by za jistých okolností (kdyby první doba porodní nastala například v šestém měsíci těhotenství) nemělo vůbec šanci na přeţití.62 Existuje vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 11/1988 Sb., o povinném hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky, ve znění pozdějších 56

K tomu srov. KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 229. 57 Viz KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 230. 58 KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 230. 59 KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 232-233. 60 NOVOTNÝ, O., VOKOUN, R. aj. Trestní právo hmotné – II. Zvláštní část. Praha: Nakladatelství ASPI, 2007. s. 24. 61 Viz DOLENSKÝ, Adolf. Momentum partus. Trestní právo. 1998, č. 3, s. 6-7. 62 CÍSAŘOVÁ, Dagmar. Iura novit curia (několik poznámek k článku dr. Dolenského „Momentum partus“). Trestní právo. 1998, č. 5, s. 20.

19

předpisů (dále jen „VoPH“), ve které je stanoveno, ţe za ţivě narozené dítě se pro její účely povaţuje takové, které bylo úplně vypuzeno nebo vyňato z matčina těla a projevuje alespoň jednu ze známek ţivota, má porodní hmotnost 500 g a vyšší, nebo jestli nedosahuje této hmotnosti a současně přeţije alespoň 24 hodin po porodu.63 Je vidět, ţe tedy i takto malý lidský organismus lze označit za „dítě“, pokud projevuje známky ţivota. Ovšem dříve byl přijímán názor, ţe aby se jednalo o porod, musí dítě váţit alespoň 1000 gramů.64 Předchozí vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 194/1964 Sb., o povinném hlášení ţivě a mrtvě narozeného plodu, úmrtí dítěte do sedmi dnů po porodu a úmrtí matky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhl. 1964“), která byla VoPH zrušena, totiţ přesné rozměry dítěte neuváděla.65 O znacích, které musí dítě vykazovat, se dále zmíním v rámci kapitoly o dokazování. Ovšem, stejně jako podle VoPH, tak i podle vyhl. 1964, bylo nutné úplné vypuzení či vynětí dítěte z těla matky a následné posouzení známek ţivota66, coţ v podstatě vypovídá o pravdivosti tvrzení prof. Císařové. Další pohled na věc nabízí JUDr. Kučera, který se přiklonil k závěru, ţe novorozené dítě můţe být předmětem útoku od okamţiku, kdy se začne fakticky vyčleňovat z těla matčina, tedy kdyţ se prořezává vedoucí část dítěte.67 Coţ platí ovšem pouze za předpokladu, ţe se lidský organismus rodí ţivý.68 Z mého pohledu tuto problematiku nejlépe vystihli autoři JUDr. Mitlöhner a Mgr. Řeţňáková, kteří se smířili s faktem, ţe neexistuje jednotný názor na hranici mezi lidským plodem a člověkem. Kromě výše zmíněného nabídli další moţnosti, kde hledat stěţejní hranici mezi lidským plodem a novorozeným dítětem. První z nich je schopnost plodu ţít mimo tělo matky. Další je nástup porodních bolestí, s čímţ se podle mého dojmu ztotoţňuje Dr. Dolenský (viz výše).69

63

Viz ust. § 2 vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 11/1988 Sb., o povinném hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky, ve znění pozdějších předpisů 64 MITLÖHNER, M. Ochrana života a zdraví. Zprávy pro soudce z lidu č. 4/80. Praha: Ministerstvo spravedlnosti ČSR, 1980. s. 16. 65 KUČERA, Jiří. Naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu vraţdy novorozeného dítěte matkou. Trestněprávní revue. 2003, č. 5, s. 143. 66 Srov. ust. § 3 vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 194/1964 Sb., o povinném hlášení ţivě a mrtvě narozeného plodu, úmrtí dítěte do sedmi dnů po porodu a úmrtí matky, ve znění pozdějších předpisů 67 K tomu srov. např. KVAPILOVÁ, H. Soudní lékařství pro právníky. Praha: Nakladatelství Aleš Čeněk, 1999. s. 17.; podobně TESAŘ, J. Soudní lékařství pro právníky. Praha: Nakladatelství Orbis, 1958. s. 216. 68 K tomu srov. KUČERA, Jiří. Naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu vraţdy novorozeného dítěte matkou. Trestněprávní revue. 2003, č. 5, s. 142. 69 MITLÖHNER, Miroslav; ŘEŢŇÁKOVÁ, Martina. K vymezení objektu trestných činů proti ţivotu. Trestní právo. 1997, č. 12, s. 17

20

V podstatě všechny zmíněné názory mají logické opodstatnění. Jistě nemohu odpírat prof. Císařové, ţe zákonodárce neměl v úmyslu chránit z hlediska skutkové podstaty TČ vraţdy NDM plod kupříkladu v šestém měsíci těhotenství. Tím pádem nelze vyhodnocovat nástup porodních bolestí takto brzy jako počátek porodu, alespoň ne tehdy, pokud je lékařskou péčí zamezen nástup dalších dob porodních. Nutnost oddělení předmětu útoku od matky (přerušením pupečníku) je vyvrácena jiţ rozhodnutím Nejvyššího soudu z roku 1934, podle kterého nezáleţelo, zda bylo dítě od matky odděleno nebo ještě ne.70 Poţadavek, aby se dítě alespoň jednou nadechlo, se mi zdá být nastaven zejména pro účely dokazování. Jinak by se totiţ obtíţně prokazovalo, ţe ţena porodila ţivé dítě, které nezemřelo jiţ při porodu anebo dokonce ještě před nástupem porodních bolestí. Názor prof. Císařové splňuje také představy VoPH. Přestoţe je však ve VoPH stanoveno, ţe aby se jednalo o dítě, musí být lidská bytost zcela vypuzena nebo vyňata z matčina těla, přikláním se spíše k názoru, ţe usmrtí-li matka své dítě během druhé doby porodní, kdy je porozena pouze část dítěte, tak je nutné skutek posuzovat jako vraţdu NDM, nikoliv jako nedovolené přerušení těhotenství. Zvláště v případě, kdyby se dítě rodilo koncem pánevním, je znemoţněno jeho nadechnutí, přesto je jiţ způsobilým předmětem útoku. Matka by kupříkladu mohla zasáhnout rodící se dítě bodnou nebo řeznou ranou. Pokud by byl porod komplikovaný, dítě by mohlo v důsledku útoku vykrvácet dříve, neţ by stačilo vydechnout, popřípadě by mohlo zemřít následkem poranění ţivotně důleţitých orgánů. Nemohu však popřít, ţe známky ţivota by se prokazovaly u novorozence rodícího se koncem pánevním velmi těţko. VoPH je však z mého pohledu spíše nastavena pro účely statistické, nikoliv pro účely posuzování novorozeného dítěte jako znaku skutkové podstaty vraţdy NDM. Navíc matka bývá většinou při činu úplně sama, proto by někdo těţko mohl dosvědčovat známky ţivota (s výjimkou křiku). Avšak judikatura při posuzování hranice mezi plodem a dítětem z předchozí vyhl. 1964 vycházela.71 Názor, ţe je potřeba lidskou bytost vnímat jako „novorozené dítě“ od jeho ţivotaschopnosti, se mi jeví jako správný. Avšak hranice ţivotaschopnosti se neustále mění spolu se zdokonalováním lékařské vědy. Měli by se tedy zkoumat znaky konkrétní mrtvé lidské bytosti a porovnávat se znaky, které vykazují nejmladší a nejmenší děti zachráněné lékaři po předčasném porodu. Podle toho by se pak určovalo, zdali šlo o vraţdu novorozeného dítěte, nebo o nedovolené přerušení těhotenství. Pokud ovšem ţivotaschopností nebylo myšleno přeţití bez pomoci lékařů, coţ by se v současné době zkoumalo obzvláště těţko. 70 71

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 1935, sp. zn. Zm I 1178/34 NS Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 1986, sp. zn. 1 Ntd 246/86 NS

21

Dokonce si myslím, ţe to prakticky není moţné zjistit. Jedině snad v zaostalých zemích, kde předčasně narozeným dětem lékaři nejsou schopní (případně ochotní) vůbec pomáhat k ţivotu. Pro tyto účely je z mého pohledu moţné se inspirovat zmíněnou VoPH, ve které je stanovena minimální hmotnost lidské bytosti, aby se dala označit za ţivě narozené dítě. Proto se k ní, stejně jako k vyhl. 1964 vrátím v kapitole věnované dokazování. Poloţme si však otázku, co tedy vlastně chrání skutková podstata TČ vraţdy NDM? Matku nebo dítě? Zcela jistě matku, jelikoţ se jedná o privilegovanou skutkovou podstatu. Doktor Uzel se zabývá ve svém příspěvku zajímavou a podstatnou otázkou, a tou je konflikt práv matky a ještě nenarozeného dítěte. Presumpci právní priority vidí logicky na straně matky, ovšem do momentu, dokud plod nenese známky lidství. Někteří tento okamţik spatřují ve vývoji šedé kůry mozkové, která svou funkční způsobilost zahajuje mezi dvacátým čtvrtým a třicátým týdnem těhotenství.72 A tato bývá při porodu jiţ vyvinuta, pokud se nejedná tedy o potrat (k tomu viz níţe v kapitole 7).

3. 2. 4 Objektivní stránka Poslední podmínkou k naplnění skutkové podstaty TČ jsou znaky objektivní stránky. Objektivní stránku tvoří systém obligatorních a fakultativních znaků. Do obligatorních patří jednání, následek a příčinný vztah mezi nimi. K fakultativním znakům náleţí místo, čas a způsob jednání, případně účinek.73 Jednáním se rozumí konání matky, které vede k usmrcení novorozence nebo naopak její opomenutí, kdy matka nekonala v momentě, kdy konat měla (tedy neposkytla patřičnou péči svému čerstvě narozenému dítěti). Toto lze vyčíst také z TrZ, neboť v jeho ust. § 112 je určeno, ţe jednáním se míní také opomenutí takového konání, k němuţ byl pachatel povinen podle okolností a svých poměrů. Mezi vyřčené okolnosti a poměry bych právě zařadila povinnost matky poskytnout poporodní pomoc dítěti, tj. nakrmit je a ochránit před chladem. Následkem je smrt dítěte. Příčinná souvislost (tzv. kauzální nexus) mezi jednáním (tedy konáním či opomenutím) a následkem je dalším nezbytným znakem objektivní stránky TČ, bez kterého by nedošlo k naplnění skutkové podstaty. Budeme tedy zjišťovat, jestli novorozené dítě zemřelo následkem konání matky nebo v důsledku opomenutí konání, k němuţ byla povinna. 72

UZEL, Radim. Porod a začátek ţivota. Trestní právo. 1999, č. 4, s. 15 KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 213. 73

22

Podle typu jednání matky dělíme vraţdu NDM na aktivní a pasivní. Ráda bych uvedla některé praktické příklady, které jsem čerpala z příspěvku dr. Kučery z roku 2003 a z publikace doc. Tesaře. Aktivní vraţda je často provedena zardoušením dítěte, kdy matka obejme jednou nebo oběma rukama krk dítěte a stiskne jej. Novorozenec se takto zadusí. Ţena můţe své novorozené dítě rovněţ uškrtit (pouţít lze mj. podprsenku, šňůru k podvázání pupečníku, atd.). Byly popsány i případy, kdy matka zavedla dítěti vlastní prsty do hltanu, které se takto udusilo z důvodu zakrytí dýchacích cest. K udušení novorozence rovněţ postačí, aby došlo k zakrytí jeho úst a nosu měkkým předmětem (jakým je např. polštář nebo prs matky, ke kterému je dítě při kojení pevně přitisknuto). Velmi málo se v praxi vyskytují případy, kdy matka novorozenému dítěti způsobí řezné rány, kupříkladu pomocí předmětů připravených k přerušení pupečníku, tedy nůţek nebo noţe. O něco častěji byly nalezeny na mrtvém tělíčku bodné rány. V jednom případě matka vhodila do kamen dítě zabalené do papíru, bylo tedy upáleno za ţiva. Další moţnost představuje utopení dítěte.74 Co se týká vraţd pasivních, můţeme případy rozdělit na ty, kdy matka dítěti neposkytne nutnou „první pomoc“ po porodu a na ty, kdy se o něj nepostará a je si přitom vědoma, ţe dítě v důsledku toho zemře. Příkladem prvního případu je neodstranění porodních blan z obličeje novorozence. Ten se poté udusí. Nebo nepodvázání pupečníku, z něhoţ dítě vykrvácí. Hraniční případ je, kdyţ ţena novorozence nezabalí, neboť ten zahyne umrznutím jiţ při +15 ˚C. Příkladem druhého případu je zanechání novorozence na místě porodu, kdy si jej matka dále nevšímá.75 Pak ani nezáleţí, jestli je dítě zabaleno nebo ne, neboť stejně časem zahyne hlady a ţízní, pokud jej někdo nenajde. Fakultativním znakem skutkové podstaty TČ vraţdy NDM je také účinek. Z pohledu vyţadovaného následku jde o TČ poruchový, neboť je nutné porušit právem chráněnou hodnotu (ţivot) v podobě poškození hmotného předmětu útoku, nikoliv ji pouze ohrozit.76 Zejména účinek odlišuje TČ vraţdy NDM od TČ opuštění dítěte (kde postačí ohroţení zájmu), coţ má návaznost na subjektivní stránku. Existuje totiţ také rozsudek Nejvyššího soudu z roku 1991, ve kterém bylo vyřknuto, ţe pokud pachatel ví, ţe v důsledku opuštění

74

Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 1935, sp. zn. Zm I 1178/34 NS Srov. TESAŘ, J. Soudní lékařství pro právníky. Praha: Nakladatelství Orbis, 1958. s. 227 a násl.; dále KUČERA, Jiří. Způsob páchání v případě vraţd novorozených dětí matkami. Zdravotnictví a právo. 2003, č. 7, s. 12-14. 76 KUČERA, Jiří. Naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu vraţdy novorozeného dítěte matkou. Trestněprávní revue. 2003, č. 5, s. 141. 75

23

dítěte můţe dojít ke smrtelnému následku, s čímţ je také srozuměn, naplní tím skutkovou podstatu TČ vraţdy nebo vraţdy NDM (případně se dopustí pokusu o tyto trestné činy).77 Co se týká stránky časové (patřící také do fakultativních znaků), ani zde nenalezneme libovůli. Zastavme se u slov v TrZ „úmyslně usmrtí při porodu nebo bezprostředně (ve starší právní úpravě hned) po něm“.78 Vyplývá z nich, ţe se jedná o omezený časový limit. Dobou „při porodu“ rozumíme dobu od začátku porodu přes porod plodu aţ do doby porození lůţka (do skončení III. doby porodní)79. Coţ znamená, ţe kdyby matka usmrtila dítě před porodem lůţka, šlo by stále o usmrcení novorozeného dítěte při porodu. Vraţdu novorozeného dítěte je však moţno fakticky provést, aţ kdyţ je porozena část dítěte80 (nejčastěji hlavička). V tomto momentě bych však odkázala na pojednání o objektu TČ vraţdy NDM. Dobou bezprostředně“ nebo „hned“ po porodu bývá označen různě dlouhý časový úsek po porodu, kdy ještě trvá rozrušení způsobené porodem. Bude se tedy posuzovat individuálně případ od případu. Většina literatury se shoduje v tom, ţe ţena vyčerpaná porodem brzy usne. Vzhledem k tomu, ţe spánek tlumí funkce orgánů nervové soustavy, můţeme tvrdit, ţe okamţikem usnutí obvykle ustane rozrušení rodičky.81 Osobně však znám ţenu, pro kterou byl porod natolik intenzivním záţitkem, ţe nemohla spát ještě celou noc nato, přestoţe porodila dítě jiţ v jedenáct hodin dopoledne a byla velmi vyčerpaná. Trvání rozrušenosti se však posuzuje také z pohledu, ošetřila-li matka své dítě.82 Lze tedy tvrdit, ţe kdyby ţena úmyslně usmrtila své dítě aţ po uplynutí delší doby po porodu (resp. v době, kdy by jiţ porodem rozrušená nebyla), nedošlo by k naplnění privilegované skutkové podstaty, ale k naplnění skutkové podstaty TČ vraţdy (viz výše). Na druhou stranu nemohu nezmínit, ţe byl popsán případ, kdy rozrušení trvalo 30 hodin. Ve výjimečných případech můţe adekvátní rozrušení porodem trvat dokonce i několik dní.83 O rozrušení jsem více pojednala v rámci subjektivní stránky TČ.

77

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 1991, sp. zn. 1 Tzf 6/91 Srov. ust. § 142 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a ust. § 220 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů 79 MITLÖHNER, M. Ochrana života a zdraví. Zprávy pro soudce z lidu č. 4/80. Praha: Ministerstvo spravedlnosti ČSR, 1980. s. 17. 80 Srov. např. KVAPILOVÁ, H. Soudní lékařství pro právníky. Praha: Nakladatelství Aleš Čeněk, 1999. s. 17. 81 Srov. např. TESAŘ, J. Základy soudního lékařství pro právníky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1975. s. 76. 82 KVAPILOVÁ, H. Soudní lékařství pro právníky. Praha: Nakladatelství Aleš Čeněk, 1999. s. 17. 83 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 1935, sp. zn. Zm II 299/34 78

24

Hodnocení právní úpravy Přestoţe souhlasím se zařazením skutkové podstaty TČ vraţdy NDM do skutkových podstat privilegovaných, stejně jako s délkou trestu, který lze matce uloţit, vnímám současnou právní úpravu jako nedostačující. Jsem si sice vědoma, ţe trestný čin se v praxi příliš často nevyskytuje, nicméně poněkud rozpolcené názory na samotný předmět útoku vypovídají z mého pohledu o tom, ţe by měla být právní úprava doplněna. Jak jsem jiţ výše naznačila, i judikatura odkazovala na vyhl. 1964, která byla zrušena VoPH. Přesto bych navrhovala odkázat na tento nebo jiný prováděcí právní předpis přímo v TrZ na místě, kde se nachází skutková podstata TČ. Nebo by bylo vhodné alespoň učinit v zákoně poznámku, zda je lidská bytost způsobilým předmětem útoku jiţ před úplným vypuzením z matčina těla. Podle mého názoru ano. Co se týče znaků novorozence samotného, souhlasím s minimální hmotností 500 gramů, která je stanovena ve VoPH. V dnešní době můţe i takto malý organismus za pomoci lékařů přeţít. Poměrně těţko by se však prokazovala skutečnost, ţe by byl novorozenec (předmět útoku), který nedosahuje této hmotnosti, schopný přeţít alespoň 24 hodin84, kdyby nezemřel následkem jednání matky. Někteří však autoři na VoPH odkazují bez výhrad.85

84

Srov. ust. § 2 odst. 1 písm. b) vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 11/1988 Sb., o povinném hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky, ve znění pozdějších předpisů 85 Viz KUČERA, Jiří. Naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu vraţdy novorozeného dítěte matkou. Trestněprávní revue. 2003, č. 5, s. 143.

25

4 Dokazování Obecně je účelem trestního stíhání zjistit zejména: jestli se stal skutek, ve kterém je spatřován trestný čin, zda-li skutek spáchal obviněný, okolnosti k posouzení osobních poměrů pachatele a okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umoţnily její páchání.86 Při podezření na vraţdu novorozeného dítěte matkou je nutné provést pitvu novorozence a jeho detailní zevní prohlídku. Lékař zjišťuje především, jestli jde o dítě novorozené, zda se dítě narodilo ţivé, bylo - li zralé a určuje rovněţ příčinu jeho smrti.87 Dále je nezbytné nalézt pachatele, tedy matku dítěte, pokud se sama nedozná. I kdyby se však doznala, nezbavuje to orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat a prověřit okolnosti případu.88 U obviněné ţeny se potom zjišťuje, jestli trpěla rozrušením způsobeným porodem.

4. 1 Dokazování vztahující se k novorozenci 4. 1. 1 Znaky a důkazy novorozenosti Jiţ z názvu trestného činu „Vraţda novorozeného dítěte matkou“ je zřejmé, ţe se musí jednat o dítě vykazující znaky novorozenosti. Je nezbytné odlišit pojem novorozené dítě v TrZ od termínu „novorozenecké období“ z hlediska vývojové psychologie, kterým se označuje doba od narození dítěte do 28. dne jeho ţivota.89 Některé znaky novorozenosti se dají rozpoznat zevní prohlídkou dítěte. Všímáme si, zda je dítě omyté a je-li přítomen zbytek pupečníku. Novorozenost dítěte je rovněţ moţno posoudit podle přítomnosti sýrového mazu, který můţe být přítomen i v záhybech kůţe. Další známkou je porodní nádor, který však nemusí být u překotných porodů vůbec vytvořen, je tedy spíše důkazem komplikovaného porodu.90 Proto zrovna tak pravděpodobně onen nádor nebude přítomen u novorozence, který se dostal na svět císařským řezem.

86

Viz ust. § 89 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů KVAPILOVÁ, H. Soudní lékařství pro právníky. Praha: Nakladatelství Aleš Čeněk, 1999. s. 17-18. 88 CÍSAŘOVÁ, D., FENYK, J., GŘIVNA, T. aj. Trestní právo procesní. 5. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI, 2008. s. 285. 89 VOKURKA, M., HUGO, J. aj. Praktický slovník medicíny. 7. rozšíř. vyd. Praha: Nakladatelství MAXDORF, 1994. s. 302. 90 TESAŘ, J. Soudní lékařství pro právníky. Praha: Nakladatelství Orbis, 1958. s. 220. 87

26

4. 1. 2 Znaky a důkazy donošenosti, zralosti a schopnosti mimoděložního života Stojí za zmínku, ţe donošené dítě ještě nemusí být nutně zralé a platí to samozřejmě také naopak.91 Donošenost se posuzuje z hlediska délky těhotenství, zcela donošené dítě je tedy takové, které se narodí po čtyřiceti týdnech těhotenství, tj. deseti lunárních měsících.92 Průměrná délka donošeného dítěte je 50 centimetrů, průměrná váha u děvčat 3200 gramů a u chlapců 3300 gramů. Co se týká zralosti, tak u těhotenství s jedním plodem se za jednoznačně zralé dítě povaţuje takové, které měří alespoň 48 centimetrů. A naopak vţdy nezralé je dítě měřící 45 centimetrů a méně. U rozsahu mezi 45 a 48 centimetry se musí posuzovat znaky zralosti individuálně.93 Podle mého názoru by však ani donošenost, ani zralost neměly hrát podstatnou roli v dokazování. Za nejdůleţitější z hlediska znaků novorozence povaţuji jeho schopnost ţít mimo tělo matky, tedy jeho schopnost mimoděloţního ţivota.94 Navzdory mým některým výhradám k současné právní úpravě (viz kapitola o právní úpravě a skutkové podstatě TČ), budu nucena podle ní v následujících řádcích postupovat. Ukončit těhotenství je moţné pouze porodem nebo potratem.95 Toto rozlišení vycházelo jiţ z vyhl. 1964.96 V této však chyběly přesné znaky,97 které by odlišovaly novorozené dítě od plodu. Ale stejně jako u VoPH bylo nutné, aby lidská bytost byla úplně vypuzena či vyňata z matčina těla, a aby vykazovala známky ţivota. Jedině tak byla podle vyhl. 1964 povaţována za ţivě narozené dítě. Přitom bylo výslovně uvedeno, ţe na délce těhotenství nezáleţí.98 Přesto se však v praxi uplatňoval předpoklad, ţe aby šlo o porod, muselo těhotenství trvat alespoň 28 týdnů, dítě muselo měřit alespoň 35 centimetrů a váţit 1000 gramů. Ale pokud plod, který nesplňoval zmíněné znaky, přeţil alespoň 24 hodin, jednalo se o porod ţivého dítěte. Je zkrátka nutné, aby dítě bylo vůbec schopné mimoděloţního ţivota, a jiţ nezáleţí na tom, zda je ţivotaschopné v daném 91

TESAŘ, J. Soudní lékařství pro právníky. Praha: Nakladatelství Orbis, 1958. s. 221. VOKURKA, M., HUGO, J. aj. Praktický slovník medicíny. 7. rozšíř. vyd. Praha: Nakladatelství MAXDORF, 1994. s. 150. 93 MITLÖHNER, M. Ochrana života a zdraví. Zprávy pro soudce z lidu č. 4/80. Praha: Ministerstvo spravedlnosti ČSR, 1980. s. 16. 94 TESAŘ, J. Soudní lékařství pro právníky. Praha: Nakladatelství Orbis, 1958. s. 221. 95 SOVOVÁ, O., CÍSAŘOVÁ, D. Trestní právo a zdravotnictví. Praha: Nakladatelství Orac, 2000. s. 40 96 Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 1986, sp. zn. 1 Ntd 246/86, které na ni odkazovalo 97 Srov. KUČERA, Jiří. Naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu vraţdy novorozeného dítěte matkou. Trestněprávní revue. 2003, č. 5, s. 143. 98 Srov. ust. § 3 vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 194/1964 Sb., o povinném hlášení ţivě a mrtvě narozeného plodu, úmrtí dítěte do sedmi dnů po porodu a úmrtí matky, ve znění pozdějších předpisů 92

27

případě.99 Vyhl. 1964 tedy podle mého názoru ponechávala volnost lékařské vědě a praxi, jak pro své účely upraví případnou hmotnost dítěte a délku těhotenství, aby se jednalo o porod. Dnes se však postupuje podle VoPH, ve které sice rovněţ není stanovena minimální doba těhotenství, ale je v ní přesně vymezena hmotnost lidské bytosti. Aby se jednalo o ţivě narozené dítě, musí, kromě toho, ţe je zcela vypuzena nebo vyňata z matčina těla a projevuje alespoň jednu ze známek ţivota, váţit alespoň 500 gramů nebo i méně, pokud přeţije 24 hodin po porodu.100 Určení začátku ţivota je významné právě z hlediska právní úpravy. Je nezbytné rozlišit hranici, kdy půjde ještě o ochranu plodu, kterou předchozí právní úprava poskytovala pomocí ust. § 89 odst. 7 písm. g) TZ, případně podle ust. §§ 227 a násl. TZ (kde bylo upraveno nedovolené přerušení těhotenství), a kdy jiţ šlo o naplnění skutkové podstaty TČ vraţdy NDM podle § 220 TZ.101 Kdybychom měli tvrzení vztáhnout na současnou právní úpravu, ochranu plodu poskytují ust. od § 159 do § 162 TrZ, ve kterých jsou upraveny trestné činy proti těhotenství ţeny. Dále je plod chráněn skrze těhotnou ţenu v ust. § 122 odst. 2 písm. g). Právě tyto činy odlišujeme od naplnění privilegované skutkové podstaty TČ vraţdy NDM, která upravena v ust. § 142 TrZ.

4. 1. 3 Známky života Skutečnost, zda se dítě narodilo ţivé, se posuzuje z jeho zevní a vnitřní prohlídky. Pokud je pupečník zahojen, znamená to, ţe dítě ţilo. Jestli se dítě hýbalo po narození, je moţné zjistit ze svědeckých výpovědí102, pokud byl ovšem někdo další u porodu přítomen. U vnitřní prohlídky si pitvající lékař všímá například plic a střev mrtvého dítěte. Odříznutý kousek plíce se hodí do vody. Poté se zkoumá, jestli na povrchu vody plave nebo klesá-li. Pokud plave, dítě dýchalo. Plovací zkoušku lze provést i se střevem. Je-li vzduch přítomen pouze v horní části tenkého střeva, ţilo dítě maximálně půl hodiny. Naopak, kdyţ se vzduch nachází jak v tenkém, tak v tlustém střevě, mohlo dítě ţít i více neţ dvanáct hodin.103 Dále je nezbytné při podezření na vraţdu novorozeného dítěte zjistit, nezemřelo – li dítě smrtí přirozenou. Dítě mohlo totiţ zemřít ještě před začátkem porodu (např. kdyţ matka trpěla 99

MITLÖHNER, M. Ochrana života a zdraví. Zprávy pro soudce z lidu č. 4/80. Praha: Ministerstvo spravedlnosti ČSR, 1980. s. 16. 100 Srov. ust. § 2 vyhlášky č. 11/1988 Sb., o povinném hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky, ve znění pozdějších předpisů 101 SOVOVÁ, O., CÍSAŘOVÁ, D. Trestní právo a zdravotnictví. Praha: Nakladatelství Orac, 2000. s. 39. 102 TESAŘ, J. Soudní lékařství pro právníky. Praha: Nakladatelství Orbis, 1958. s. 222. 103 TESAŘ, J. Soudní lékařství pro právníky. Praha: Nakladatelství Orbis, 1958. s. 219-220.

28

horečnatým onemocněním), při porodu (např. smáčknutím hlavičky, kdy dojde při stlačení mozku k zástavě srdce) nebo po porodu (na základě vrozených vad nebo nedostatečného vývoje).104 Vraţda novorozeného dítěte můţe být provedena aktivně, způsobena násilným chování matky, ale také pasivně tím, ţe matka neposkytne svému dítěti nezbytnou péči, bez které není schopno přeţít.105 Toto problematiku jsem zmínila v předchozí kapitole, kde jsem pojednala o právní úpravě a rozboru skutkové podstaty. Vţdy je však nutné prohledat okolí nálezu dítěte a popsat obal, do něhoţ bylo dítě zabaleno (šatstvo, papír nebo noviny, krabice). Na obalech totiţ mohou ulpět stopy krve nebo sýrového mazu. Je-li novorozenec zabalen do novin, můţe jejich datum napomoci k objasnění TČ.106

4. 2 Dokazování vztahující se k matce Při nalezení mrtvého novorozence je na místě nalézt jeho matku. Matka je ţena, která dítě porodila.107 Úkol bývá ztíţený tím, ţe ţena v těchto případech často těhotenství skrývá.108 Pomoci pak mohou zejména svědecké výpovědi, kdy si někdo všimne, ţe ţena byla těhotná, avšak dítě nemá. Také je velmi časté, ţe ţena nepodstupuje lékařské (zejména gynekologické) prohlídky a nechystá pro dítě výbavičku. Dále nosí plandavé oblečení.109 Chování matky ještě před porodem tedy nezřídka vypoví o jejím (byť nepřímém) úmyslu se dítěte později zbavit, nebo

alespoň

o

jejích

problémech

v osobním

ţivotě,

které

mohou

přispět

k

pozdějšímu rozrušení způsobenému porodem. Mezi okolnosti, které vedly k trestné činnosti, musí nutně patřit u TČ vraţdy NDM rozrušení způsobené porodem. Proto je třeba zjistit, jestli matka, která se dopustila trestného činu, byla v době jeho spáchání stále rozrušená porodem. Obecně se předpokládá, ţe pokud se o dítě postarala (nakojila je, zabalila), rozrušení způsobené porodem jiţ netrvalo.110 S přesností však určí přítomnost rozrušení pouze znalec z oboru gynekologie a porodnictví

104

TESAŘ, J. Soudní lékařství pro právníky. Praha: Nakladatelství Orbis, 1958. s. 222-223. KVAPILOVÁ, H. Soudní lékařství pro právníky. Praha: Nakladatelství Aleš Čeněk, 1999. s. 18.; k tomu srov. také výše zmíněné ust. § 139 zákona č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění pozdějších předpisů 106 TESAŘ, J. Soudní lékařství pro právníky. Praha: Nakladatelství Orbis, 1958. s. 217. 107 Srov. ust. § 50a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů 108 Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 1991, sp. zn. 1 Tzf 6/91 109 KUČERA, Jiří. Způsob páchání v případě vraţd novorozených dětí matkami. Zdravotnictví a právo. 2003, č. 7, s. 11. 110 Srov. KVAPILOVÁ, H. Soudní lékařství pro právníky. Praha: Nakladatelství Aleš Čeněk, 1999. s. 17. 105

29

(viz výše).111 Rovněţ by se podle mého názoru měla zjišťovat příčetnost, ev. nepříčetnost nebo zmenšená příčetnost matky. V kaţdém případě se orgány činné v trestním řízení stěţí obejdou bez znaleckého posudku.112 Kdyby u matky právně významné rozrušení zjištěno nebylo, nebo by se neprokázala příčinná souvislost mezi jejím psychickým stavem vyvolaným porodem a jejím konáním nebo opomenutím, skutek by bylo nutné kvalifikovat jako TČ vraţdy.113 Pro účely zjišťování přítomnosti rozrušení není zanedbatelné ani chování matky po spáchání TČ. Pokud omdlí či usne, je větší pravděpodobnost, ţe rozrušená byla, neţ kdyţ po sobě začne uklízet stopy. Uvádí se, ţe mrtvé tělo novorozence je často neoblečeno mj. z důvodu, ţe matka nemá uchystanou pro dítě výbavičku (např. protoţe skutek plánovala).114 V tomto momentě se ovšem dostáváme ke spornému bodu, jelikoţ kdyby dítě oblékla a ošetřila je, svědčí to spíše pro fakt, ţe jiţ rozrušená nebyla (viz výše). A proto by pravděpodobně naplnila skutkovou podstatu TČ vraţdy za zvlášť přitěţujících okolností, nikoliv privilegovanou skutkovou podstatu TČ vraţdy NDM. Při podezření, ţe skutek spáchala určitá ţena, je bezesporu nutná její prohlídka lékařem, zejména gynekologem. Jestli všeobecně platí, ţe pokud trestný čin není objasněn zavčasu, klesá pravděpodobnost dopadení pachatele, v případě vraţdy novorozeného dítěte matkou to platí dvojnásob. Čím dříve je totiţ ţena lékařem vyšetřena, tím jsou na ní patrnější známky předchozího těhotenství a porodu. Nezřídka dochází k tomu, ţe i kdyţ matka dopadena není, tak se stejně nakonec musí na lékaře obrátit – a právě díky tomu byla odhalena řada případů vraţdy NDM.115 Orgány činné v trestním řízení budou zjišťovat také osobní poměry matky, která usmrtila novorozence. Nutno podotknout, ţe nejen dlouhý a bolestivý porod přispívá k právně významnému rozrušení rodičky, ale také neuspokojivá ţivotní situace jiţ v průběhu těhotenství. Těhotenství ţeny a porod tedy tvoří jednotu a matčiny stresující proţitky v těhotenství také mají nezanedbatelný vliv na její psychický stav.116 Nad osobními poměry matky a okolnostmi, které vedly k její trestné činnosti, se více zamyslím v kapitole o příčinách a prevencích a v kapitole o ukládání sankcí. 111

Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 1991, sp. zn. 1 Tzf 6/91 Srov. ust. § 105 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů 113 Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 8 Tdo 118/2008 114 KUČERA, Jiří. Způsob páchání v případě vraţd novorozených dětí matkami. Zdravotnictví a právo. 2003, č. 7, s. 14. 115 Viz KUČERA, Jiří. Způsob páchání v případě vraţd novorozených dětí matkami. Zdravotnictví a právo. 2003, č. 7, s. 14. 116 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 7 Tdo 156/2003 112

30

4. 3 Použitelné důkazní prostředky Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Tř“) stanoví v ust. § 89 odst. 2, ţe jako důkaz můţe slouţit vše, co můţe přispět k objasnění věci. V případě TČ vraţdy NDM se patrně nejčastěji bude jednat o výpověď obviněné, svědeckou výpověď a znalecké posudky. Nesmíme však zapomenout ani na ohledání, které je stěţejní.

4. 3. 1 Výpověď obviněné Výrazně subjektivní povaha tohoto důkazního prostředku je zřejmá. Navíc ţena nesmí být nucena ani vypovídat, natoţ potom učinit doznání.117 Dokonce není ani povinna uvádět pouze pravdivé skutečnosti. Přesto je potřebné zjistit stanovisko obviněné k předmětu obvinění. Její výpověď totiţ můţe prozradit osobní vnímání skutku.118 Neopomeňme ani skutečnost, ţe pokud ţena výpovědí pomůţe objasnit svou trestnou činnost, soud k tomu přihlédne při stanovení výměry trestu.119 Z judikatury nevyplývá, ţe by matka často odmítala vypovídat. Spíše se snaţí poukázat na polehčující okolnosti, které jí svědčí. Můţe se také stát, ţe se ţena dovolává rozrušení způsobeného porodem, i kdyţ v relevantní době jiţ rozrušená nebyla. Chce totiţ být raději souzena a trestána za naplnění privilegované skutkové podstaty TČ vraţdy NDM neţ za naplnění skutkové podstaty TČ vraţdy za zvlášť přitěţujících okolností, aby byla potrestána mírnější trestní sazbou.120 Přestoţe musí být obviněná ţena jiţ od přípravného řízení povinně zastoupena obhájcem121, obhájce ji nemůţe zastupovat při jejím výslechu podle ust. § 91 a násl. Tř.122

4. 3. 2 Výslech svědka Tento důkazní prostředek má značný význam za předpokladu, ţe je orgánům činným v trestním řízení k dispozici jiný svědek neţ druh či manţel a matka obviněné. Blízkým osobám pachatele totiţ náleţí právo odepřít svědeckou výpověď. Dále je svědek oprávněn odepřít vypovídat, kdyby tím způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám 117

Viz ust. § 92 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů CÍSAŘOVÁ, D., FENYK, J., GŘIVNA, T. aj. Trestní právo procesní. 5. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI, 2008. s. 311-312. 119 Srov. ust. § 41 písm. l) zákona č. 40/2009, trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 120 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 8 Tdo 118/2008 121 Srov. ust. § 36 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů 122 CÍSAŘOVÁ, D., FENYK, J., GŘIVNA, T. aj. Trestní právo procesní. 5. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI, 2008. s. 181-182. 118

31

blízkým.123 Je nutné, abychom důsledně odlišovali obě předchozí moţnosti. Právo odepřít svědeckou výpověď se vztahuje na výpověď jako celek. Ve druhém případě svědek nemusí vypovídat pouze ve směru, kdyby způsobil nebezpečí trestního stíhání, ale nemůţe odepřít výpověď jako celek.124 Kupříkladu soused obviněné by tedy nemohl odepřít výpověď, nemusel by však vypovídat ohledně své manţelky, i kdyby měl podezření nebo byl přesvědčen, ţe ta něco o skutku ví. Kromě výše uvedených případů má kaţdý povinnost vypovídat jako svědek a pokud odmítne, je moţné mu uloţit pořádkovou pokutu podle ust. § 66 Tř. Jestliţe odmítá opakovaně, vystavuje se hrozbě trestního stíhání pro TČ pohrdání soudem podle ust. § 336 TrZ.125 Svědek je dále povinen vypovídat úplnou pravdu a nic nezamlčet o skutečnostech, které mu jsou známy o TČ, o pachateli a o důleţitých okolnostech pro trestní řízení. Orgány činné v trestním řízení ho musí poučit o následcích křivé výpovědi,126 neboť mu za ni hrozí trestní stíhání pro TČ podle ust. § 346 TrZ. Jak jsem jiţ naznačila, manţel nebo druh, případně matka pravděpodobně vyuţijí práva odepřít výpověď. Ale přesto bude moţné vyslechnout jako svědky např. osoby bydlící v okolí pachatelky či spolupracovníky (pokud matka pracovala a těhotenství se pokoušela skrývat, pravděpodobně pracovala takřka do porodu). Orgány činné v trestním řízení je budou zřejmě vyslýchat ohledně toho, zda-li si všimli, ţe byla obviněná těhotná, jestli o svém těhotenství otevřeně mluvila a jaký k němu měla postoj. Dále jistě budou svědkové tázáni ohledně rodinných a osobních poměrů matky. Sousedé matky mohou poskytnout ve své svědecké výpovědi kupříkladu informace, ţe slyšeli křik novorozence, ţe ţena nevycházela po delší dobu ze svého domu, nebo ţe se naopak vrátila domů bez dítěte a těhotná jiţ nebyla.

123

Srov. ust. § 100 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů; v cit. ust. trestního řádu není pouţit pojem „osoba blízká“. Jedná se o svědkova příbuzného v pokolení přímém, sourozence, osvojitele, osvojence, manţela, partnera a druha, pokud jde o právo odepřít výpověď. Právo odepřít vypovídat má svědek, který by způsobil nebezpečí trestního stíhání kromě výše uvedených osob také jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, pokud by jejich újmu pociťoval jako újmu vlastní 124 Srov. JELÍNEK, J. aj. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. Praha: Nakladatelství Leges, 2009. s. 176. 125 Srov. CÍSAŘOVÁ, D., FENYK, J., GŘIVNA, T. aj. Trestní právo procesní. 5. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI, 2008. s. 181-182. 126 Srov. ust. § 101 odst. 1 ve spojení s ust. § 97 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů

32

4. 3. 3 Znalecký posudek Na mnoho místech své práce jsem uvedla, ţe podkladem pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení o rozrušení matky je znalecký posudek znalce v oboru zdravotnictví, odvětví gynekologie a porodnictví. Bude tedy nutné přibrat znalce v souvislosti s ust. § 105 a násl. Tř. Jedná se totiţ o otázku natolik odbornou, ţe by bez znaleckého posudku nebylo moţné postupovat, neboť soud a ostatní orgány činné v trestním řízení mají povinnost znát pouze právo. Na jiné otázky neţ právní tedy ani odpovídat nesmějí.127 O ustanovení znalce, způsobilosti k této funkci a dalších podrobnostech podle ust. § 111 Tř pojednávají zvláštní právní předpisy. Jedná se o zákon o znalcích a tlumočnících a o vyhlášku vydanou k jeho provedení.128 Domnívám se, ţe matka, která usmrtí své novorozené dítě, je však v natolik specifickém psychickém stavu, ţe by měl být přibrán v trestním řízení také znalec z oboru psychiatrie ve smyslu ust. § 116 Tř. Navíc je nutné vyloučit její nepříčetnost, případně zmenšenou příčetnost (k tomu blíţe v kapitole 6). Vzhledem k tomu, ţe se však vyšetření duševního stavu řadí k ohledání129, pojednám o něm níţe.

4. 3. 4 Ohledání Prohlídka a pitva mrtvoly Mrtvola musí být prohlédnuta a pitvána vţdy, kdyţ vznikne podezření, ţe smrt byla zapříčiněna trestným činem.130 Týká se to tedy i případu podezření na vraţdu NDM. Podle ust. § 105 odst. 4 Tř jsou přibráni k prohlídce mrtvoly a její pitvě dva znalci. Jejich úkolem je zejména popsat příčinu úmrtí a mechanismus vzniku jednotlivých zranění. Prohlídku a pitvu mrtvoly nesmí vykonávat jako znalec lékař, který ošetřoval zemřelého pro nemoc bezprostředně předcházející úmrtí.131 Domnívám se, ţe ze stejného důvodu by neměl

127

CÍSAŘOVÁ, Dagmar. Iura novit curia (několik poznámek k článku dr. Dolenského „Momentum partus“). Trestní právo. 1998, č. 5, s. 20. 128 Srov. zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášku ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů; viz JELÍNEK, J. aj. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. Praha: Nakladatelství Leges, 2009. s. 657-658. 129 CÍSAŘOVÁ, D., FENYK, J., GŘIVNA, T. aj. Trestní právo procesní. 5. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI, 2008. s. 285. 130 Srov. ust. § 115 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů 131 CÍSAŘOVÁ, D., FENYK, J., GŘIVNA, T. aj. Trestní právo procesní. 5. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI, 2008. s. 344.

33

mrtvolku novorozence prohlíţet a pitvat lékař, který byl přítomen u porodu matky (pokud ţena rodila v porodnici). Při prohlídce mrtvoly dítěte je nutné si povšimnout, jestli je tělo pomazáno krví či jinými cizími hmotami. Také se zkoumá posmrtná ztuhlost a posmrtné skvrny. V této fázi je dítě také měřeno a váţeno (viz výše). Zjišťuje se rovněţ stupeň hniloby. Pokud se v okolí nálezu dítěte nachází placenta, popíše se. Prohlíţí se i dutina ústní novorozence z důvodu případného obsahu cizího předmětu. Ani moţné oděrky na kůţi nemohou zůstat bez povšimnutí. Stopy násilí se dále hledají také v obličeji, na krku a na hrudníku. Obzvláště pečlivě je třeba popsat pupečník, tedy mj. zda je ještě vlhký a rosolovitý nebo suchý či dokonce jiţ odpadávající.132 Pitvající lékař provádí především plicní zkoušku, aby zjistil, zda dítě dýchalo (viz výše). Dále si všímá zejména břišních orgánů, a to střev, ţaludku a ledvin. Lékař hledá přítomnost zlomenin lebky, avšak při porodu mohou vznikat také spontánní zlomeniny.133

Ohledání místa a věci Předmětem ohledání můţe být také místo a věc. Výhodou ohledání totiţ je, ţe se jím dají zachytit také důkazy, které s největší pravděpodobností později zaniknou.134 Proto je nutné udělat prohlídku v okolí nálezu dítěte, ale také šatstva a obalů, ve kterých bylo dítě nalezeno. Patrně by také bylo na místě věnovat pozornost všem předmětům poblíţ nálezu mrtvolky, jejichţ prostřednictvím mohlo být na dítě zaútočeno.

Vyšetření duševního stavu Je-li nutné vyšetřit duševní stav obviněného, přibere se vţdy znalec z oboru psychiatrie ve smyslu ust. § 116 a násl. Tř. Domnívám se, ţe u matky rozrušené porodem by bylo vhodné přibrat ho vţdy, a to jiţ z důvodu, ţe některé zdroje uvádějí, ţe u skutkové podstaty TČ vraţdy NDM je důvodem privilegované trestnosti stav zmenšené příčetnosti pachatelky.135 Jistě bychom mohli namítat, proč tedy neposuzuje raději rozrušení matky způsobené porodem znalec z odvětví psychiatrie namísto znalce z oboru gynekologie a porodnictví. Avšak znalec z oboru porodnictví dokáţe porovnat onen psychický stav ţeny vyvolaný 132

TESAŘ, J. Soudní lékařství pro právníky. Praha: Nakladatelství Orbis, 1958. s. 217-218. TESAŘ, J. Soudní lékařství pro právníky. Praha: Nakladatelství Orbis, 1958. s. 219-220. 134 Srov. CÍSAŘOVÁ, D., FENYK, J., GŘIVNA, T. aj. Trestní právo procesní. 5. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI, 2008. s. 341. 135 Viz SOLNAŘ, V., FENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D. Systém československého trestního práva. Základy trestní odpovědnosti. Podstatně přeprac. a doplněné vyd. Praha: Nakladatelství Orac, 2003. s. 241. In: KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 211. 133

34

porodem se stavem průměrné rodičky. Navíc nesmíme přehlédnout skutečnost, ţe znalec přihlédne nejen k psychickému stavu rodičky, ale rovněţ k jejímu fyzickému stavu, který můţe vyvolat právně relevantní rozrušení, a to kupříkladu z důvodu silné bolesti a ztráty krve. Zastávám tedy názor, ţe by se na analýze celkového stavu rodičky měl podílet jak znalec z oboru gynekologie a porodnictví, tak znalec z oboru psychiatrie. Znalec z oboru psychiatrie by měl hlavně vyloučit nepříčetnost rodičky. K vyšetření duševního stavu obviněného se přiberou vţdy dva znalci z oboru psychiatrie. Za znalce z oboru psychiatrie je moţné přibrat jen lékaře psychiatra, který má vysokoškolské lékařské vzdělání a specializaci z oboru psychiatrie. Nemůţe jím být tedy klinický psycholog bez lékařského vzdělání. Znalcům z oboru psychiatrie přísluší mj. zkoumat, zda byl pachatel schopen rozpoznat nebezpečnost svého činu pro společnost (nebo jeho společenskou škodlivost) a zda byl schopen své jednání ovládat.136 Právě vyjádření znalce ke schopnosti matky ovládat své chování by mělo být klíčové. Dva znalci z oboru psychiatrie by však jiţ byli pro účely zkoumání duševního stavu matky podle mého názoru nadbyteční. Postačil by jeden znalec z oboru psychiatrie a jeden znalec z oboru gynekologie a porodnictví. Musím ovšem opět zdůraznit, ţe závěr o příčetnosti pachatele, je závěrem právním.137 Jak u prohlídky a pitvy mrtvoly, tak u vyšetření duševního stavu jsou přítomni znalci. Mohla by tedy vyvstat otázka, proč nebyly tyto úkony zařazeny do části o znaleckém posudku. Vzhledem k tomu, ţe se však jedná při prohlídce a pitvě mrtvoly o důkaz sloţený, závislý na skutkových okolnostech a odborném úsudku znalců, jde o ohledání. Vyšetření duševního stavu je v Tř systematicky zařazeno také do ohledání.138

4. 4 Problémy s latencí Pokud se setkáme se statistickými údaji o kriminalitě, které většinou shromaţďují a zpracovávají policejní orgány, státní zastupitelství a soudy, musíme vzít v potaz, ţe se jedná o kriminalitu, o které se tyto orgány činné v trestním řízení dozvěděly (tzv. kriminalitu

136

Srov. JELÍNEK, J. aj. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. Praha: Nakladatelství Leges, 2009. s. 663. 137 CÍSAŘOVÁ, D., FENYK, J., GŘIVNA, T. aj. Trestní právo procesní. 5. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI, 2008. s. 346. 138 CÍSAŘOVÁ, D., FENYK, J., GŘIVNA, T. aj. Trestní právo procesní. 5. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI, 2008. s. 344-345.

35

registrovanou). Existuje však i skrytá (tzv. latentní) kriminalita, která představuje rozdíl mezi skutečnou kriminalitou a registrovanou kriminalitou.139 Někteří kriminologové přepokládají, ţe u ţen je daleko větší rozsah skryté kriminality neţ u muţů. Tedy rozdíl mezi četností v kriminalitě ţen a muţů není údajně tak velký, jak uvádějí oficiální statistiky. Důvodem můţe být mj. navádění k trestné činnosti, intelektuální pomoc a nadrţování ze strany ţen.140 A jak jsem jiţ výše zmínila, i kdyţ je matka povaţována za pomocníka nebo návodce, vztahuje se na ni privilegovaná skutková podstata. Celkově je navíc moţné zaznamenat, ţe čím četnější je trestná činnost, tím vyšší je pravděpodobnost jejího zachycení policií.141 Tato skutečnost přispívá k neobjasněnosti některých případů, kdy matka usmrtila novorozené dítě, protoţe v praxi se tento trestný čin (naštěstí) příliš často nevyskytuje.142 Také nelze opomenout, ţe mrtvý novorozenec se snáze ukryje a následně je jednodušší zbavit se jeho těla oproti mrtvému tělu dospělého člověka. Ač je to tedy smutné, je dosti moţné, ţe řada případů, kdy matka dítě tajně porodila, usmrtila jej a poté se zbavila jeho tělíčka, vůbec nebyla odhalena.

139

KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. aj. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2005. s. 125. 140 ČEPELÁK, J., KARABEC, Z. K teoriím kriminality žen. Praha: Výzkumný ústav kriminologický při GP ČSSR, 1986. s. 108-109. 141 KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. aj. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2005. s. 127. 142 KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. aj. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2005. s. 394.

36

5 Ukládání sankcí Při psaní této kapitoly jsem vycházela především ze statistik Ministerstva spravedlnosti ČR

143

, které vypovídají nejen o četnosti TČ, ale také o ukládání sankcí matkám, které byly

odsouzeny za naplnění této privilegované skutkové podstaty. Více se na ně budu odvolávat v kapitole o statistikách zařazené níţe.

5. 1 Tresty V tomto momentě věnuji pozornost trestu, který postihne matku za spáchání TČ vraţdy novorozeného dítěte. TČ náleţí ke zločinům, jelikoţ horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody, který se za něj ukládá, je vyšší neţ pět let. Ovšem nedá se povaţovat za zvlášť závaţný zločin, neboť tato horní hranice nepřesahuje deset let.144 Koneckonců, zařazení TČ do zvlášť závaţných zločinů by poněkud odporovalo faktu, ţe se jedná o privilegovanou skutkovou podstatu. Nicméně ačkoliv lze uloţit za spáchání skutku nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání tří aţ osmi let, přesto se můţe stát, ţe matka „vyvázne“ s podmíněným odsouzením k trestu odnětí svobody (dále jen „trest OS“).145 Níţe se pokusím vysvětlit, jak je to moţné.

5. 1. 1 Trest odnětí svobody Při stanovení délky trestu soud přihlédne k osobním, rodinným a jiným poměrům matky. Dále je relevantní způsob provedení činu (pokud matka konala) a neodmyslitelné jsou také okolnosti, za jakých byl skutek spáchán. Soud se dále zaměří na polehčující a přitěţující okolnosti.146 Polehčující okolností by jistě mohlo být spáchání činu pod vlivem tíţivých osobních nebo rodinných poměrů (pokud si je matka sama nezpůsobila) nebo kdyby byla ţena ve věku blízkém mladistvých, příp. pokud by skutek sama oznámila.147 Naopak by jí jistě příliš neprospělo, kdyby spáchala TČ surovým způsobem148, za coţ by (samozřejmě

143

Ministerstvo spravedlnosti České republiky: Ročenky MSp [online]. citováno 22. března 2010 . Dostupné z: . 144 Viz ust. § 14 odst. 2 a 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 145 Viz kapitola o statistikách 146 Srov. ust. § 39 odst. 1-3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 147 Srov. ust. § 41 písm. e), f) a k) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 148 Viz ust. § 42 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů

37

s přihlédnutím k ostatním okolnostem) jí pravděpodobně nebyl uloţen trest stejné délky, jako kdyby dítěti „pouze“ neposkytla pomoc po porodu. Na TČ vraţdy NDM by za jistých okolností bylo moţné aplikovat také ust. § 58 odst. 1 TrZ, kde jsou upraveny podmínky mimořádného sníţení trestu OS. Z cit. ust. vyplývá, ţe soudce můţe s přihlédnutím k okolnostem případu a k poměrům pachatele sníţit trest OS pod dolní hranici trestní sazby, zdá-li se mu i tato pro daný případ přísná. Dovedu si představit, ţe by takto soudce učinil u ţeny, která vedla před skutkem řádný ţivot a vychovávala jiţ alespoň dvě děti, o které se vzorně starala. V této ţeně by však po vyčerpávajícím a bolestivém porodu její druh vzbudil rozhodnutí spáchat TČ149, případně by ji k tomu dokonce proti její vůli přinutil.150 K rozhodnutí ţeny by navíc přispěla skutečnost, ţe jiţ před svým otěhotněním ztratila zaměstnání a je na druhovi finančně závislá.151 Pro úplnost, velmi by svého skutku následně litovala.152

5. 1. 2 Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody Nyní se podívejme na podmínky odloţení trestu OS. Soud můţe podmíněně odloţit tento trest, pokud nepřevyšuje tři léta.153 Matce lze uloţit trest OS v délce trvání tří let, neboť se jedná o dolní hranici trestní sazby u TČ.154 Kdyby jí tedy byl uloţen trest OS v délce trvání tří let, bylo by u ní moţné ho podmíněně odloţit. Ovšem je nezbytné upozornit na to, ţe se fakticky odkládá výkon trestu OS, zatímco matka je pravomocně uznána vinnou. Odklad trestu lze označit také jako podmíněné odsouzení k trestu OS.155 Aby však bylo moţné trest OS matce podmíněně odloţit, je nutné, aby splnila další předpoklad v ust. § 81 odst. 1 TrZ. Je jím nepotřebnost výkonu tohoto trestu vhledem k její osobě a poměrům, především s přihlédnutím k dosavadnímu způsobu jejího ţivota. Netroufám si odhadnout, jak často se vyskytují v praxi případy, ţe se TČ dopustí ţena, která před tím vedla řádný ţivot a jak často případy, kdy TČ spáchá ţena, která má jiţ zkušenost s jinou (nebo dokonce stejnou) trestnou činností. Ovšem z judikatury je znám případ, kdy zavraţdila dítě matka, která se ţivila krádeţemi. Neposkytla dítěti pomoc, avšak jinak jednala zcela 149

Srov. ust. § 24 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů Srov. ust. § 41 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 151 Viz ust. § 41 písm. c), příp. e) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 152 Viz ust. § 41 písm. n) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 153 Srov. ust. § 81 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 154 Viz ust. § 142 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 155 K tomu srov. KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 487. 150

38

racionálně, uklidila dokonce i krev, kterou ztratila porodem. U matky tedy bylo zjištěno rozrušení běţné, tudíţ právně nevýznamné. Skutek byl tedy nakonec kvalifikován jako TČ vraţdy.156 Pokud je matka podmíněně odsouzená k trestu OS, stanoví soud podle ust. § 82 odst. 1 TrZ zkušební dobu na jeden rok aţ pět let, počínaje právní mocí rozsudku. Podle ust. § 82 odst. 2 TrZ jí můţe zároveň uloţit na tuto dobu přiměřená omezení nebo povinnosti.157 Jestliţe povede během zkušební doby řádný ţivot a popřípadě vyhoví stanoveným podmínkám, vysloví soud její osvědčení, jinak rozhodne o tom, ţe se trest vykoná.158 Obdobně soud postupuje při podmíněném odkladu trestu OS s dohledem podle ust. § 84 a násl. TrZ. Jak je stanoveno v ust. § 49 odst. 1 TrZ, dohled vykonává úředník probační a mediační sluţby. Tohoto typu podmíněného odsouzení k trestu OS by mělo pouţito u závaţnějších případů.159 Příkladem takového případu můţe být ţena, která usmrtila své novorozené dítě a měla jiţ jednoho nebo více potomků před tím. Takto by na ní mohlo být dohlíţeno, jak se stará o své další děti, popřípadě jaký k nim má vztah. O to více by pak bylo na místě nad ní vykonávat dohled, kdyby opět otěhotněla. Trestání zpětnosti V rámci této kapitoly bych se ráda zamyslela také nad trestem matky, která by skutek opakovala, čímţ by znovu naplnila skutkovou podstatu vraţdy TČ vraţdy NDM. Statistiky v jednom případě označily pachatelku jako recidivistu (viz kapitola 9). Podrobnosti případu bohuţel neznám, ale pro přehlednost se budu zaobírat pouze recidivou pravou a speciální.160 Recidivou pravou se míní případ, kdy pachatel spáchá trestnou činnost, přičemţ jiţ byl pro TČ (byť nedbalostní) pravomocně odsouzen.161 Pokud tvrzení vztáhneme na ţenu, která opětovně usmrtí své (další) novorozené dítě po pravomocném odsouzení, jedná se o recidivu

156

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 8 Tdo 118/2008 Jejich demonstrativní výčet nalezneme v ust. § 48 odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 158 Viz ust. § 83 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 159 Viz JELÍNEK, J. aj. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. Praha: Nakladatelství Leges, 2009. s. 117. 160 Viz KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 347 a násl. 161 KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 347–348. 157

39

speciální, jelikoţ se jedná o naplnění znaků téţe skutkové podstaty a útoky tedy směřují vůči témuţ individuálnímu objektu (ţivotu novorozeného dítěte).162 Co se týče ukládání trestu za zmíněnou recidivu, pouţijeme obecné ust. § 42 písm. p) TrZ163, kde je stanoveno, ţe soud je oprávněn povaţovat za přitěţující skutečnost, ţe pachatel jiţ byl za TČ souzen. Nejde tedy o povinnost soudu k této skutečnosti přihlíţet. Domnívám se ovšem, ţe vzhledem k závaţnosti statku164, který chrání skutková podstata TČ, a kterým je lidský ţivot, soud ke skutečnosti přihlédne i přes to, ţe se jedná o privilegovanou trestnost (viz výše). Soudce má navíc k dispozici velké rozpětí trestní sazby trestu OS v podobě tří aţ osmi let, proto by se měl přiklonit k horní hranici trestu.

5. 2 Ochranná opatření 5. 2. 1 Ochranné léčení Statistiky prozradily165, ţe jedné ţeně, která naplnila skutkovou podstatu TČ vraţdy NDM, bylo uloţeno ochranné léčení (vedle podmíněného odsouzení k trestu OS). Je to druh ochranného opatření.166 Lze ho uloţit ze čtyř důvodů. Buď proto, ţe byla matka úplně nepříčetná a spáchala čin jinak trestný. Druhou moţností je, ţe byla v době své trestné činnosti zmenšeně příčetná. Dále mohla být ve stavu vyvolaném duševní poruchou. Nebo čin spáchala pod vlivem návykové látky, kterou zneuţívá (všechny vyjmenované stavy přiblíţím v kapitole 6).167 Ochranné léčení je moţné uloţit buď obligatorně, nebo fakultativně. Obligatorně soud uloţí ochranné léčení zmenšeně příčetnému pachateli spolu s trestem OS pod dolní hranici trestní sazby.168 V případě vraţdy novorozeného dítěte matkou by to byl trest OS pod tři léta. Podle ust. § 99 odst. 1 TrZ je všeobecně nutné uloţit ochranné léčení pachateli, který není pro nepříčetnost trestně odpovědný, přičemţ jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Nedokáţu 162

Srov. KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 351. 163 KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 347-348. 164 Srov. § 42 písm. p) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 165 Ministerstvo spravedlnosti České republiky: Ročenky MSp [online]. citováno 22. března 2010 . Dostupné z: . 166 Srov. ust. § 98 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 167 K tomu srov. KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 547. 168 Srov. JELÍNEK, J. aj. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. Praha: Nakladatelství Leges, 2009. s. 131.; také ust. § 99 odst. 1 ve spojení s ust. § 40 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů

40

posoudit, jaká je pravděpodobnost tohoto případu. Sice se na první dojem zdá, ţe společenská nebezpečnost v případě TČ vraţdy NDM je malá, neboť se jedná o TČ velmi specifický vzhledem k individuálnímu objektu, kterému poskytuje ochranu. Na druhou stranu objektem skutkové podstaty TČ je přeci jen lidský ţivot. Matka by navíc mohla být nebezpečná svému dalšímu dítěti, kdyby znovu otěhotněla, coţ jí pochopitelně nelze soudem zakázat. Avšak k nebezpečnosti jejího pobytu na svobodě se vyjádří znalec z oboru psychiatrie, který se vyslovil o její nepříčetnosti.169 Jako poněkud reálnější se mi jeví moţnost, ţe matka trpěla v době, kdy spáchala skutek, duševní poruchou (ale nebyla zcela nepříčetná). Kdyby byl nebezpečný její pobyt na svobodě, soud by mohl uloţit ochranné léčení.170 Pakliţe by ţena zneuţívala návykovou látku a spáchala TČ pod jejím vlivem, příp. v souvislosti s jejím zneuţíváním, i zde by byla moţnost uloţit jí na základě ust. § 99 odst. 2 písm. b) ochranné léčení, pokud by nebyl znemoţněn jeho účel. Také je TrZ dána moţnost, aby soud uloţil ochranné léčení (obligatorně) za současného upuštění od potrestání, jestliţe ţena byla ve stavu zmenšené příčetnosti nebo ve stavu vyvolaném duševní poruchou. Ovšem pouze za předpokladu, ţe soud dospěl k závěru, ţe ochranné léčení zajistí nápravu ţeny a ochranu společnosti před ní lépe neţ trest.171 Setkáváme se dokonce s i názorem, ţe pro naplnění skutkové podstaty vraţdy NDM je právě stav zmenšené příčetnosti vyţadován automaticky.172 Naopak se ovšem vyskytuje také názor (ke kterému se spíše přikláním), ţe rozrušení způsobené porodem nemůţeme zaměňovat s nepříčetností, ani se zmenšenou příčetností (viz kapitola 4).173 Ve všech zmíněných případech však budeme zkoumat u matky stupeň sníţení schopnosti rozumové nebo určovací174 a podle toho posuzovat vhodnost ochranného léčení za případného upuštění od potrestání.

169

Srov. ust. § 116 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů Srov. ust. § 99 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 171 Srov. ust. § 47 odst. 1 ve spojení s ust. § 99 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 172 SOLNAŘ, V., FENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D. Systém československého trestního práva. Základy trestní odpovědnosti. Podstatně přeprac. a doplněné vyd. Praha: Nakladatelství Orac, 2003. s. 241. In: KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 211. 173 KUCHTA, J. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 20. 174 Srov. KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 211. 170

41

6 Kdy není matka trestně odpovědná Aby byla matka plně trestně odpovědná za TČ, musí být v konkrétním případě způsobilým subjektem TČ. Především je nezbytné, aby dovršila zákonem stanovený věk a aby byla příčetná.175 Tyto dva znaky jsou obecné a obligatorní. K těmto však u TČ vraţdy NDM přistupuje také znak fakultativní, neboť je u subjektu TČ vyţadována zvláštní vlastnost176 (srov. pojednání o subjektu v kapitole o právní úpravě o skutkové podstatě TČ). V této kapitole se však zaměřím pouze na znaky obecné.

6. 1 Otázka věku pachatelky Ohledně věku platí, ţe pachatel musí dovršit patnáctý rok svého věku, jinak není trestně odpovědný. Co se týká současné právní úpravy, je otázka věku upravena v ust. § 25 v TrZ. Věkem se v tomto případě míní věk počítaný od data narození, které je zaznamenáno v matrice. Proto se někdy hovoří o věku matrikovém.177 Trestní odpovědnost přitom nastává dnem následujícím po dni patnáctých narozenin.178 Domnívám se, ţe není příliš časté, aby otěhotněla dívka mladší patnácti let, ovšem vyloučit to samozřejmě nelze. Avšak šance, ţe otěhotní dívka mezi patnácti a osmnácti lety, se jiţ podstatně zvyšuje. Právě tato skupina dívek by mohla být náchylná ke spáchání TČ vraţdy NDM, neboť pouze malá část z ní plánuje kupříkladu v šestnácti či sedmnácti letech rodinu. V ust. § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSVM“), je stanoveno, ţe TČ, který spáchá mladistvý (tj. ten, kdo v době jeho spáchání dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku)179, je nazýván proviněním. Podle § 31 odst. 1 ZSVM, se trestní sazby OS stanovené v TrZ u mladistvých sniţují na polovinu. Zároveň horní hranice trestní sazby nesmí převýšit pět let a dolní hranice jeden rok. U trestní odpovědnosti mladistvého však neposuzujeme coby obligatorní znak (subjektu TČ) pouze

175

Srov. NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M. aj. Trestní právo hmotné – I. Obecná část. Praha: Nakladatelství ASPI, 2007. s. 189. 176 Srov. KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 189. 177 Srov. KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 189. 178 JELÍNEK, J. aj. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. Praha: Nakladatelství Leges, 2009. s. 45. 179 Viz ust. § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe, ve znění pozdějších předpisů

42

jeho věk a příčetnost, ale rovněţ jeho rozumovou a mravní vyspělost.180 Mladistvý tak odpovídá za TČ v závislosti na stupni jeho intelektuálního a mravního vývoje, kterého dosáhl v době spáchání TČ. Kdyby tedy nebyl schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání, nebo kdyby nemohl své jednání ovládat, nebude trestně odpovědný.181 U mladistvých mezi patnáctým a osmnáctým rokem ţivota se tedy trestní odpovědnost posuzuje individuálně podle jejich osobnosti a povahy trestného činu. Pokud aplikujeme výše uvedená pravidla na pachatelku TČ vraţdy NDM, za který je moţno podle TrZ uloţit trest OS v rozmezí mezi třemi aţ osmi lety, u mladistvé dívky bude moţno uloţit trest OS v délce jednoho roku aţ čtyř let. Avšak nesmíme zapomenout na ust. § 31 odst. 2 ZSVM, kde se nachází podmínka, ţe nepodmíněný trest OS je mladistvému moţné soudem uloţit pouze tehdy, jestliţe by uloţení jiného trestního opatření (s ohledem na jeho osobu a okolnosti případu) zjevně nepostačovalo k dosaţení účelu. Je nutné tedy zkoumat konkrétní případ, ale podle mého názoru se jedná o dosti závaţné provinění, i kdyţ by se ho dívka dopustila ve stavu silného rozrušení. Kdyby se tedy provinění dopustila např. sedmnáctiletá dívka a usmrtila své novorozené dítě, posuzovala by se její mravní a rozumová vyspělost. Určitě by přitom záleţelo na jejím intelektu, výchově a prostředí, ve kterém vyrůstala. Poloţme si otázku, jestli je moţné, ţe by dívka tohoto věku netušila, ţe je čin protiprávní. Jsem toho názoru, ţe pokud by netrpěla duševní poruchou nebo neměla výrazně sníţený intelekt, je tato moţnost ve vyspělých zemích takřka vyloučená. Dovedu si její nevědomost představit pouze za předpokladu, ţe by vyrůstala v prostředí mimo civilizaci (například zamykána v místnosti, kam by téměř nikdo neměl přístup) a nechápala, co se děje s jejím tělem během těhotenství či porodu. Potom by nebyla trestně odpovědná a za tento čin jinak trestný by jí bylo moţno uloţit obdobná opatření jako u dětí mladších patnácti let (viz níţe).182 Asi mnohem pravděpodobnější by byla situace, ţe by nedokázala ovládnout své jednání, coţ by ale ţřejmě nebylo způsobené věkem (alespoň u oné sedmnáctileté dívky), ale opět spíše silným rozrušením způsobeným porodem (kdy je vůle oslabena) nebo přímo duševní poruchou. Z výše uvedeného lze učinit závěr, ţe z důvodu nedostatku věku není trestně odpovědná pouze dívka, která nedovršila patnáctý rok. Také na tyto případy pamatuje ZSVM, který v ust. § 89 odst. 2 uvádí, ţe pokud se dítě dopustí činu jinak trestného, učiní soud pro mládeţ 180

Srov. ust. § 5 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe, ve znění pozdějších předpisů JELÍNEK, J. aj. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. Praha: Nakladatelství Leges, 2009. s. 45. 182 Viz ust. § 5 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe, ve znění pozdějších předpisů 181

43

opatření k nápravě. Tímto opatřením můţe být dohled probačního úředníka, ochranná výchova, výchovná povinnost, výchovné omezení, napomenutí s výstrahou a zařazení do vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče.183

6. 2 Otázka příčetnosti Nyní věnujme pozornost příčetnosti, resp. nepříčetnosti nebo zmenšené příčetnosti. Aby byl pachatel příčený, musí mít v době spáchání trestného činu způsobilost rozpoznávací a způsobilost určovací. Způsobilost rozpoznávací (tj. rozumové kritérium) je schopnost pachatele vnímat protiprávnost jednání, kterého se dopouští (ev. podle zákonné úpravy do konce roku 2009 jeho společenskou nebezpečnost). Způsobilost určovací (tj. volní kritérium) je schopnost pachatele ovládat své jednání.184 Pakliţe bude byť jen jedna z těchto sloţek u pachatele v době spáchání TČ chybět, bude nepříčetný. U mladistvých se obě způsobilosti posuzují vzhledem k věku (viz výše). U nepříčetnosti se dále posuzují dvě kritéria, a to psychiatrické a časové. Časové kritérium znamená, ţe je relevantní pouze nepříčetnost vyskytující se u pachatele v době spáchání TČ. Kritérium psychiatrické spočívá v duševní poruše pachatele. Do pojmu „duševní porucha“ jsou zahrnuty duševní choroby, duševní chorobné stavy a duševní poruchy krátkodobé.185 Dále je duševní porucha definována v ust. § 123 TrZ. Co se týká matky, budu vycházet zejména z nepříčetnosti nezaviněné, tedy takové, kterou si sama svým jednáním nezavinila.186 TZ upravoval nepříčetnost ve svém ust. § 12. Za důvod nepříčetnosti povaţoval duševní poruchu. V tomto bodě se shodovala úprava v TZ s úpravou v ust. § 26 TrZ. Nová právní úprava ovšem není totoţná se starou. Celkově se odlišuje zejména tím, ţe se změnilo pojetí TČ, k čemuţ můţeme mj. dospět při porovnání obou zákonných úprav. V ust. § 13 odst. 1 TrZ se dočteme, ţe aby byl protiprávní čin povaţován za trestný, musí vykazovat znaky uvedené v zákoně a musí být přímo jako trestný čin v tomto zákoně označen. V právní úpravě do konce roku 2009 bylo nutné navíc splnit podmínku, aby takový čin dosahoval jistého stupně společenské nebezpečnosti (vyššího neţ nepatrného).187 Pojem „společenská 183

Srov. ust. § 93 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe, ve znění pozdějších předpisů NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M. aj. Trestní právo hmotné – I. Obecná část. Praha: Nakladatelství ASPI, 2007. s. 194. 185 KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 195–196. 186 KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 194 a násl. 187 Srov. ust. § 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů 184

44

nebezpečnost“ současná právní úprava jiţ opouští a nahrazuje jej pojmem „společenská škodlivost“.188 Starší právní úprava tedy vycházela z jakéhosi kombinovaného pojetí TČ s tím, ţe docházelo k volnému uţívání pojmů materiálně-formální a formálně-materiální.189 Dnes se vychází z formálního pojmu TČ s materiálním korektivem190, kterým je společenská škodlivost.191 Výše zmíněná skutečnost se nám promítla i do ust. § 26 TrZ. Zatímco v ust. § 12 TZ bylo uvedeno, ţe není trestně odpovědný ten, kdo nemohl pro duševní poruchu rozpoznat nebezpečnost trestného činu pro společnost, tak v ust. § 26 TrZ je stanoveno, ţe za trestný čin trestně neodpovídá ten, kdo nemohl pro duševní poruchu rozpoznat protiprávnost trestného činu. Pro starší právní úpravu je právě společenská nebezpečnost relevantní, neboť je onou materiální sloţkou. Dalším moţným předpokladem nepříčetnosti je jiţ opět shodně podle obou zákonných úprav neschopnost pachatele ovládnout své jednání v době spáchání činu pro duševní poruchu.192 Zmenšená příčetnost je nový pojem, který zavedla současná právní úprava v ust. § 27 TrZ, ve kterém je uvedeno, ţe zmenšeně příčetný je ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu měl podstatně sníţenou schopnost ovládat své jednání nebo rozpoznat jeho protiprávnost. Tyto schopnosti jsou sice výrazně oslabeny, ale nejsou zcela vymizelé. Ani posouzení zmenšené příčetnosti se neobejde bez psychiatrického znaleckého posudku. Stěţejní bude zejména zodpovědět otázky, nakolik duševní porucha ovlivnila rozpoznávací a ovládací schopnosti matky a v jakém rozsahu u ní zůstaly tyto schopnosti zachovány.193 Uvědomme si, ţe u matky, která je rozrušená jiţ porodem samým, bude zodpovězení otázky, zda-li byla pro nějakou duševní poruchu v době spáchání trestného činu nepříčetná nebo zmenšeně příčetná, obzvláště těţké. Prokázat nebo vyloučit jak relevantní rozrušení způsobené porodem, tak duševní chorobu bude tedy nemoţné bez pomoci znalce z oboru porodnictví a gynekologie (viz subjektivní stránka TČ) a znalce z oboru psychiatrie (viz dokazování). 188

KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 147. 189 Viz KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 29. 190 Srov. ust. § 12 odst. 2 a ust. § 39 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 191 KRATOCHVÍL, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 38-39. 192 Viz ust. § 26 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a ust. § 12 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů 193 Srov. JELÍNEK, J. aj. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. Praha: Nakladatelství Leges, 2009. s. 47–48.

45

6. 2. 1 Psychózy v těhotenství a spojené s porodem Nyní bych ráda uvedla některé duševní poruchy vztahující se k těhotenství a porodu, které mohou být důvodem zmenšené příčetnosti nebo dokonce nepříčetnosti ţeny, která se dopustí trestného činu. U tělesně zdravých a duševně vyrovnaných ţen nejsou psychické poruchy v průběhu těhotenství obvyklé. Můţe se však vyskytnout přecitlivělost, náladovost a nechutenství. U ţen s neurotickými či psychopatickými rysy se častěji objevují depresivní nebo úzkostné projevy, nepřiměřený strach z porodu či odpor k nastávající roli matky.194 Domnívám se však, ţe strach z blíţícího se porodu má takřka kaţdá ţena a asi málokterá si nepoloţí v průběhu těhotenství a v šestinedělí otázku, jestli mateřské povinnosti bude zvládat. Zaměřme se však na ţeny, které otěhotněly nechtěně a jejichţ podmínky (ekonomické nebo rodinné) jsou neutěšené. Především u nich bývají častější depresivní stavy se sebevraţednými úvahami, případně i pokusy.195 Je evidentní, ţe právě tato skupina ţen můţe být mnohem náchylnější ke spáchání trestného činu, kdy zavraţdí své novorozené dítě (blíţe viz příčiny TČ). Aţ u dvou třetin ţen se dají po porodu pozorovat přechodné emoční poruchy, deprese, úzkostnost a pocity nedostatečné péče o dítě. Avšak závaţné psychické poruchy se vyskytnou u menšiny rodiček. Psychické změny mohou být dvojího druhu, a to poruchy vědomí nebo psychózy. Halucinace se mohou objevit zejména zrakové, ale i sluchové. Mohou navazovat přímo na porod nebo v prvních týdnech po porodu, pouze ojediněle později. Aţ deset procent ţen trpí chronickou psychózou.196 Laktační psychóza Tuto duševní chorobu, která se vyskytuje u některých ţen po porodu, uvádím zejména z důvodu velkého rozšíření jejího názvu i mezi laickou veřejností. Jedná se o silnou poporodní depresi, která můţe vést aţ k tomu, ţe matka novorozenci nevědomě ublíţí. Její příčinou je enormní pokles hormonů po porodu. Ţena často ztrácí kontakt s realitou a nemá ponětí o čase. Můţe trpět i bludy a halucinacemi, takţe není schopna pečovat o dítě. Jsou k ní náchylnější zejména ţeny, které jiţ trpěly psychickým onemocněním (také depresí). Nejčastěji se objevuje 194

ADAM, M., BALAŠ, V., BALÍK, J. aj. Lékařské repetitorium. Svazek II. 4. přeprac. a rozšíř. vyd. Praha: Nakladatelství Avicenum, 1981. s. 1572. 195 ADAM, M., BALAŠ, V., BALÍK, J. aj. Lékařské repetitorium. Svazek II. 4. přeprac. a rozšíř. vyd. Praha: Nakladatelství Avicenum, 1981. s. 1572. 196 ADAM, M., BALAŠ, V., BALÍK, J. aj. Lékařské repetitorium. Svazek II. 4. přeprac. a rozšíř. vyd. Praha: Nakladatelství Avicenum, 1981. s. 1572.

46

ihned po porodu (během prvních dvou týdnů).197 Nejsem schopna odhadnout rychlost poklesu hladiny hormonů ţen po porodu, přesto se domnívám, ţe u kaţdé ţeny, která usmrtila novorozence, by měla být zjišťována přítomnost této choroby, coţ se zajisté neobejde bez znalce z oboru psychiatrie (viz dokazování).

6. 2. 2 Drogová závislost a alkoholismus Věnujme několik poznámek matce, která usmrtila své novorozené dítě pod vlivem toxických látek. Pokud by se tedy dopustila trestného činu pod vlivem návykové látky a tím pádem ve stavu nepříčetnosti, do kterého by se sama poţitím této látky přivedla, byla by její trestnost posuzována podle ust. § 360 TrZ jako trestný čin „Opilství“. Za tento trestný čin by mohla být odsouzena k trestu OS v délce trvání tří aţ deseti let. Coţ ovšem pro nás není relevantní vzhledem k tomu, ţe matka by se dopustila jednání, které má jinak znaky trestného činu, pro který zákon stanoví trest mírnější, tudíţ byla by potrestána oním trestem mírnějším, a to trestem OS v maximální délce osmi let.198 Dřívější právní úprava pamatovala na trestný čin opilství v ust. § 201a TZ.199 Jiná situace by nastala, pokud by se jednalo o toxikománii (tedy ne o ojedinělý případ poţití toxické látky). Existuje názor, ţe toxikománie je nemoc, kterou je třeba léčit, a jde tedy o stav nepříčetnosti podle ust. § 26 TrZ. Toto však platí pouze pro finální stadia choroby (včetně alkoholismu). A v tomto případě by „toxikomanka“ nebyla trestně odpovědná ani za trestný čin opilství.200 Matka, která usmrtila své novorozené dítě ve finálním stadiu toxikománie, by tedy zřejmě byla beztrestná. Bylo by jí však moţné uloţit ochranné léčení (viz kapitola o sankcích). Jak jsem jiţ naznačila, hranice mezi právně relevantním rozrušením z porodu a skutečnou duševní poruchou způsobující nepříčetnost nebo zmenšenou příčetnost, je někdy dosti tenká. Dalším problémem můţe být zjištění skutečnosti, jestli matka jiţ trpěla v rozhodném období, kdy spáchala TČ, nějakou duševní poruchou, nebo jestli se u ní porucha rozvinula aţ po tomto časovém úseku. Problematické bude hlavně zjišťování okolností

197

Autor neznámý. Laktační psychóza. In Vitalia.cz [online]. citováno 20. března 2010 . Dostupné z: . 198 Srov. ust. § 360 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 199 Byla podobná současné právní úpravě s výjimkou niţší horní hranice trestu odnětí svobody (8 let, tedy jako u TČ vraţdy NDM) 200 SOVOVÁ, O., CÍSAŘOVÁ, D. Trestní právo a zdravotnictví. Praha: Nakladatelství Orac, 2000. s. 114.

47

případu, kdy vyšetřování TČ probíhá aţ po delší době, protoţe se matce čin podařilo dlouho tajit.

6. 3 Otázka způsobilosti předmětu útoku Ač to nezní příliš optimisticky, k tomu, aby došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu úmyslného usmrcení dítěte (tedy i matkou), je potřeba natolik vyvinutý organismus, aby byl vůbec schopen mimoděloţního existence. Nezáleţí však jiţ na tom, jestli je dítě v konkrétním případě ţivotaschopné či ne.201 O této problematice jsem blíţe pojednávala v kapitolách o rozboru skutkové podstaty a dokazování. V TrZ nalezneme několik ustanovení, které poskytují ochranu těhotenství ţeny.202 Do TČ proti těhotenství ţeny řadíme nedovolené přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ţeny (ust. § 159 TrZ), nedovolené přerušení těhotenství se souhlasem těhotné ţeny (ust. § 160 TrZ), pomoc těhotné ţeně k umělému přerušení těhotenství (ust. § 161 TrZ) a svádění těhotné ţeny k umělému přerušení těhotenství (ust. § 162 TrZ). Ve všech výše uvedených případech je subjektem TČ subjekt obecný (jen trestnost těhotné ţeny je vyloučena – viz dále). V prvních dvou případech můţe být znakem objektivní stránky jak komisivní, tak omisivní jednání (kdy lékař v úmyslu usmrtit plod nepodá ţeně lék potřebný k záchraně jejího těhotenství). V dalších dvou případech je moţné pouze komisivní jednání. Pomoc ţeně a svádění ţeny k umělému přerušení těhotenství jsou povýšeny na pachatelství, jelikoţ těhotná ţena není trestná. V rámci subjektivní stránky je vyţadován úmysl, alespoň nepřímý (eventuální), směřující k usmrcení plodu nebo k pomoci těhotné ţeně (popř. jejímu svedení) k nezákonnému přerušení těhotenství. Individuálním objektem je u této skupiny TČ zájem na ochraně vznikajícího ţivota. Předmětem útoku je lidský plod aţ do počátku porodu.203 Matka, která si sama uměle přeruší těhotenství nebo to jinému dovolí (příp. ho poţádá), není trestně odpovědná (ani jako návodce či pomocník).204 V komentáři k TrZ je uvedeno, ţe je tomu tak proto, ţe nemůţe být trestný subjekt, kterého příslušné ustanovení chrání.205 Nad tímto tvrzením bych se pozastavila, neboť individuálním objektem TČ by měl být počínající lidský ţivot, nikoliv ţivot matky. Je ovšem pravdou, ţe kdyby došlo k usmrcení matky, došlo 201

ŠTĚPÁN, J. Právo a moderní lékařství. Praha:Nakladatelství Panorama, 1989. s. 83. Viz ust. §§ 159 – 162 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 203 Srov. KUCHTA, J. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 47-50. 204 Srov. ust. § 163 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 205 Srov. JELÍNEK, J. aj. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. Praha: Nakladatelství Leges, 2009. s. 200. 202

48

by i k usmrcení lidského plodu. Také ust. § 122 odst. 2 písm. g) TrZ, ve kterém je stanoveno, ţe vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, je povaţováno za těţkou újmu na zdraví, chrání těhotnou ţenu. Přerušení těhotenství totiţ zasahuje do fyziologických pochodů ţeny a můţe vést aţ k trvalým následkům na zdraví jako je např. neplodnost. Ţena je takto chráněna i před zásahy lékaře, který přeruší při vyšetřování ţeny její těhotenství z nedbalosti.206 Jak bychom ovšem správně definovali lidský plod? Povaţujme za něj zárodek vyvíjející se v těle matky. Od kdy však poskytuje tomuto zárodku ochranu trestní právo? Je otázkou, jestli tato ochrana začíná jiţ početím (tj. oplozením vajíčka v těle ţeny) nebo aţ ukončením zahnízdění oplozeného vajíčka v děloze matky. Zahnízdění probíhá od čtvrtého dne aţ do druhého týdne po oplození.207 Přikláním se k ochraně lidského plodu od okamţiku zahnízdění, jelikoţ jednak se oplozené vajíčko zahnízdit vůbec nemusí208 a jednak by se takto časně těhotenství obtíţně prokazovalo.209 Jak jsem výše pojednala o skupině TČ proti těhotenství ţeny, uvedla jsem, ţe předmětem útoku u těchto TČ je lidský plod aţ do okamţiku porodu. Přesná hranice mezi lidským plodem a novorozeným dítětem podle mého názoru v trestním právu není dána. Avšak nezbývá mi neţ odkázat na kapitolu pojednávající o právní úpravě a skutkové podstatě TČ (zejména na oddíl o objektu TČ) a kapitolu o dokazování, kde jsem se této problematice jiţ věnovala. Podle mého názoru by však matka neměla být zcela beztrestná za nedovolené přerušení těhotenství. Jsem si vědoma toho, ţe kdyby všechna zmíněná ustanovení neposkytovala ochranu matce, nemohla by poskytovat ani ochranu lidskému plodu. Domnívám se však, ţe v současnosti, kdy je legalizováno umělé přerušení těhotenství (viz kapitola 7), je tato ochrana matky skrze ust. § 163 TrZ nadbytečná. Proto si myslím, ţe by právní úprava měla poskytnout větší ochranu lidskému plodu (zárodku) jako vyvíjející se lidské bytosti. Co kdyby matka pila alkoholické nápoje s úmyslem své těhotenství přerušit? Uvědomme si, ţe při neúspěšné snaze by mohla tímto počínáním plod poškodit a dítě by po narození neslo trvalé následky po celý svůj ţivot. Opět ovšem musím uznat, ţe lze těţko těhotnou ţenu neustále bedlivě sledovat

206

JELÍNEK, J. aj. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. Praha: Nakladatelství Leges, 2009. s. 158. 207 Srov. KÜHN, Zdeněk. K otázce vymezení pojmu lidského plodu z hlediska trestního práva. Trestní právo. 1998, č. 10, s. 19. 208 Autor neznámý. Uhnízdění, nidace, implantace oplod. vajíčka. In Porodnice.cz [online]. citováno 22. března 2010 . Dostupné z: . 209 Srov. KÜHN, Zdeněk. K otázce vymezení pojmu lidského plodu z hlediska trestního práva. Trestní právo. 1998, č. 10, s. 19.

49

během těhotenství a zakazovat jí kupříkladu pití alkoholických nápojů. Mám ovšem na mysli zcela evidentní případy, kdy ţena zneuţívá své beztrestnosti. Doktor Uzel je toho názoru, ţe umělé přerušení těhotenství v prvním trimestru těhotenství ţeny by neměl být samostatným předmětem trestního práva.210 Podle mého mínění by však právní zakotvení tohoto názoru výrazně odporovalo právní úpravě o umělém přerušení těhotenství. Podle zákona č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, ve znění pozdějších předpisů, je těhotenství ţeny uměle přerušováno s výjimkami rovněţ do konce dvanáctého týdne těhotenství211 (viz níţe). Počátek lidské bytosti lze z jednoho úhlu pohledu vnímat od vývoje funkce šedé kůry mozkové, který začíná mezi dvacátým čtvrtým a třicátým druhým týdnem těhotenství. Činnost tohoto orgánu je totiţ charakteristická pro člověka, a tím ho nejvíce odlišuje od ostatních ţivých bytostí.212 A právě od tohoto okamţiku vývoje lidského plodu bych zváţila přehodnocení beztrestnosti ţeny z hlediska nedovoleného přerušení těhotenství (tj. takového, které neupravuje výše zmíněný zákon). Nepopírám však, ţe by se velmi těţko prokazoval úmysl těhotné ţeny své těhotenství nedovoleně přerušit. Bylo by nutné jedině vycházet z některých aspektů dokazování TČ vraţdy NDM, tedy např. ze skutečnosti, ţe ţena těhotenství skrývala a nechodila na pravidelné lékařské prohlídky. Ne vţdy byla ţena beztrestná ohledně přerušení svého těhotenství. Podle říšského zákoníku (viz výše) byla potrestána ţena, která se dopustila jakéhokoliv jednání, které by vedlo k vyhnání jejího plodu nebo k porodu mrtvého dítěte. Pokud se ţeně podařilo škodlivý následek způsobit, byl jí uloţen trest OS v rozmezí od jednoho roku do pěti let, pokud ne, byla potrestána trestem OS v délce trvání od půl roku do jednoho roku.213 Jelikoţ je nastolena otázka povinnosti lékaře provést náročné terapeutické metody k záchraně ţivota těţce postiţeného novorozence214, nutně mi v mysli vyvstává také otázka, nakolik by byl lékař povinen zachraňovat takto postiţené dítě, které se matka neúspěšně pokusila usmrtit. Je však evidentní, ţe je to odlišná situace v tom, ţe při pokusu trestného činu se zdravotní stav dítěte zhoršil díky cizímu zásahu do jeho tělesné integrity, zatímco předchozí případ se týkal novorozence, který se po porodu nachází v ohroţení svého ţivota díky jiným zdravotním komplikacím, které nejsou způsobeny vnějším zásahem. Proto by 210

UZEL, Radim. Porod a začátek ţivota. Trestní právo. 1999, č. 4, s. 15. Viz ust. § 4 zákona č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, ve znění pozdějších předpisů 212 Srov. MOROWITZ, H. J., TREFIL, J. S. The Facts of Life. Oxford University Press, 1992. s. 179. In: UZEL, Radim. Porod a začátek ţivota. Trestní právo. 1999, č. 4, s. 15. 213 Srov. ust. §§ 144 a 145 zákona č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění pozdějších předpisů 214 ŠTĚPÁN, J. Právo a moderní lékařství. Praha:Nakladatelství Panorama, 1989. s. 83. 211

50

podle mého názoru lékař tuto povinnost měl Je totiţ také přijímán názor, ţe způsobilým předmětem útoku matky je i „zrůda“, tedy jedinec zrozený z ţeny, ale lišící se od průměrného vzhledu člověka.215

215

MITLÖHNER, Miroslav; ŘEŢŇÁKOVÁ, Martina. K vymezení objektu trestných činů proti ţivotu. Trestní právo. 1997, č. 12, s. 16.

51

7 Příčiny a prevence trestného činu 7. 1 Příčiny Některé příčiny TČ vraţdy NDM jsem zmínila v úvodu. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o trestný čin, jehoţ pachatelem je ţena – matka, která dítě porodila, nejčastěji budeme hledat příčiny v ní samé. Avšak příčiny můţeme nalézt také v sociálním prostředí, ve kterém vyrůstá a pohybuje se. Nesmíme zapomenout ani na ekonomické nesnáze. U ţen a muţů se bezpochyby vyskytují fyziologické a psychologické odlišnosti. Neopomínejme rovněţ rozdíly sociální. Ţeny i muţi vykonávají ve svém ţivotě určité sociální úlohy.216 Za nejdůleţitější úlohu v ţivotě ţeny povaţuji roli matky. Matka, která své novorozené dítě usmrtí, podle mého názoru v této ţivotní roli selhala. Všeobecně můţeme říci, ţe existuje více faktorů, které mají vliv na vznikající kriminalitu jedince. Jedním z nich bude bezesporu biologická (nebo také genetická) dispozice. Podle krajních názorů je osobnost zcela určena dědičností, která také rozhodujícím způsobem ovlivňuje lidské chování, tedy i chování kriminální.217 Podle mého mínění se však velmi obtíţně zjišťuje, nakolik je kriminalita jednotlivce způsobena jeho genetickou výbavou a nakolik pozorováním kriminálního chování rodičů, které můţe povaţovat při dlouhodobém působení na jeho osobu za normální a běţné. Jiná situace samozřejmě nastává, kdyţ dítě vyrůstá odděleně a přesto se u něj projevuje stejná reakce na podněty jako u rodičů (případně jiných pokrevních příbuzných). Vraţda NDM je však dosti specifickým trestným činem, u kterého povaţuji biologickou výbavu ţeny za relevantní pouze ve směru psychických dispozic. Ţena mohla zdědit po svých rodičích (případně prarodičích) menší psychickou odolnost na stresové a vyčerpávající ţivotní situace, přičemţ porod zpravidla bývá jednou z nich. Pak jistě lze její impulzivní chování při porodu nebo bezprostředně po něm, kdy usmrtí své dítě, do jisté míry svést na dědičnou indispozici. Ovšem, jak jsem jiţ zmínila v kapitole o dokazování, k rozrušení způsobené porodem, přispívá rovněţ obtíţný porod s velkou ztrátou krve. Zůstává otázkou, nakolik se u ţen dědí komplikace během porodu. Nicméně ţena můţe po své matce nebo babičce zdědit např. velmi úzkou pánev, čímţ je predisponovaná k obtíţnějšímu porodu. 216

ČEPELÁK, J., KARABEC, Z. K teoriím kriminality žen. Praha: Výzkumný ústav kriminologický při GP ČSSR, 1986. s. 3. 217 ČEPELÁK, J., KARABEC, Z. K teoriím kriminality žen. Praha: Výzkumný ústav kriminologický při GP ČSSR, 1986. s. 29.

52

Vzhledem k tomu, ţe podstata člověka je společenská, tak při vysvětlování lidského jednání (tedy i jednání kriminálního), nelze ignorovat sociální prostředí, které jedince obklopuje.218 Faktor, který bych téměř jistě hledala u ţeny, která usmrtí své novorozené dítě, je právě faktorem sociálním. Málokdy se podle mého názoru ţena dopustí onoho trestného činu bez určité tíţivé ţivotní situace, ve které se nachází v době těhotenství a porodu. Rovněţ sociální prostředí, které ţenu obklopuje, nelze přehlíţet. Lze uvaţovat tím směrem, ţe ţeny podléhají přísnější sociální kontrole neţ muţi, coţ se týká i jejich sexuálního chování.219 Příkladem příčiny v rodině jsou rodiče (nebo jeden z nich), kteří hodnotí pohlavní styk (případně pohlavní styk před svatbou) jako cosi nepřípustného. Pokud v tomto směru dívku vychovávali, pravděpodobně se neprovdaná dívka při neplánovaném otěhotnění dostane do psychických nesnází. Můţe se jednat i o jiné blízké, ať uţ příbuzné či nikoliv, kteří mají na budoucí pachatelku velký vliv. Do této kategorie se řadí rovněţ případ, kdy manţel nebo partner zjistí, ţe mu je ţena nevěrná, opustí ji s tím, ţe má dítě s někým jiným a ona v rozrušení způsobeném porodem dostane na dítě vztek a usmrtí je. V podstatě se ani nemusí jednat o nevěru, postačí, kdyţ muţ, budoucí otec, dítě za ţádných okolností nechce. K takovému negativnímu řešení, kterým je usmrcení dítěte, můţe dojít, pokud se ţena domnívá, ţe svou situaci zvládne i přes chybějící podporu rodičů nebo partnera, ovšem porod u ní vyvolá takový psychický stav, ţe se bude chtít svého dítěte urychleně zbavit. Případně se můţe udát, ţe se ţena do nelehké ţivotní situace dostane aţ v momentě, kdy její těhotenství jiţ nelze uměle přerušit. Pozastavme se nad měnící se rolí ţeny ve společnosti. V dobách minulých byla ţena zejména hospodyní starající se o domácnost a plnila úkoly spojené s mateřstvím a výchovou dětí. Nelze vehementně tvrdit, ţe by mohla plně vyuţívat svých práv a svobod.220 Nejde snad o to, ţe by jí to zákony neumoţňovaly, ale spíše společnost vzala za své, ţe muţská role spočívá zejména v materiálním zabezpečování rodiny, ţenská role naopak ve věnování téměř veškerého času dětem a domácím pracím. Dnes mají ţeny větší volnost v nakládání s jejich ţivoty a zpravidla od nich nikdo neočekává, ţe by se „obětovaly“ dětem za kaţdou cenu na úkor jich samých. Kdyţ se zamyslím nad rozdílnými poměry dnešních ţen a ţen v dřívější době, nejprve mě napadne, ţe dříve byly ţeny pod větším tlakem, neboť nebylo běţné, aby se 218

ČEPELÁK, J., KARABEC, Z. K teoriím kriminality žen. Praha: Výzkumný ústav kriminologický při GP ČSSR, 1986. s. 29. 219 ČEPELÁK, J., KARABEC, Z. K teoriím kriminality žen. Praha: Výzkumný ústav kriminologický při GP ČSSR, 1986. s. 80. 220 ČEPELÁK, J., KARABEC, Z. K teoriím kriminality žen. Praha: Výzkumný ústav kriminologický při GP ČSSR, 1986. s. 118.

53

vzepřely onomu předpokládanému způsobu ţivota. Potom se nezdá aţ tolik neuvěřitelné, ţe by v rozrušení při porodu nebo po něm zabily své (kupříkladu páté) dítě, jako v moderní době, kdy lze rodičovství téměř spolehlivě plánovat nebo bez většího pohoršení společnosti nechtěné těhotenství zavčas uměle přerušit. Nicméně nesmíme zapomínat, ţe v současné době je obvyklé, ţe ţeny mají kromě starostí o děti také náročné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost. Sice si smějí do jisté míry samy určit, jakým dílem se budou věnovat rodině a nakolik své práci, coţ ale neznamená menší nátlak na jejich osobu. Někdy právě fakt, ţe „moderní ţena“ by měla zvládat co nejvíce činností na výbornou, můţe způsobit její velké psychické vyčerpání. A opět přičtěme stres a rozrušení způsobené porodem. Po důkladném zváţení nelze jednoznačně odhadnout, která z obou ţen by měla důvod proţívat svůj porod a bezprostřední dobu po něm úzkostlivěji. Vícefaktorové koncepce kriminality neopomíjí ani faktor ekonomický.221 Právě tento bývá při plánování rodičovství významný. Ačkoliv si nemyslím, ţe by ekonomická tíseň ţeny mohla být hlavním důvodem k usmrcení novorozence, přesto můţe podle mého mínění rovněţ přispět k jejímu celkovému psychickému zatíţení při porodu nebo krátce po něm. Navzdory předešlým tvrzením musím podotknout, ţe osobnost člověka a jeho chování, není pasivním produktem sociálního prostředí a genetických dispozic. Kaţdý jednotlivec má moţnost autoregulace svého chování.222 Regulaci provádí na základě své vůle. A právě tato můţe být u ţeny porodem oslabená. Při porodu a po něm mohou u některých ţen dokonce vzniknout psychické poruchy, výjimečně dokonce porodní psychózy. Zde se ovšem jiţ dostáváme z právní roviny do roviny medicínské a psychiatrické.223 K této problematice jsem se blíţe vyjádřila v předchozí kapitole, kde je diskutována také otázka příčetnosti. Závěrem bych ráda v rámci příčin TČ poznamenala, ţe některé zdroje uvádějí, ţe by nebylo správné hledat přímé spojení trestné činnosti ţen s graviditou a porodem. Není jiţ ovšem vyloučeno spojení nepřímé.224

221

ČEPELÁK, J., KARABEC, Z. K teoriím kriminality žen. Praha: Výzkumný ústav kriminologický při GP ČSSR, 1986. s. 69. 222 ČEPELÁK, J., KARABEC, Z. K teoriím kriminality žen. Praha: Výzkumný ústav kriminologický při GP ČSSR, 1986. s. 27. 223 ČEPELÁK, J., KARABEC, Z. K teoriím kriminality žen. Praha: Výzkumný ústav kriminologický při GP ČSSR, 1986. s. 49. 224 ČEPELÁK, J., KARABEC, Z. K teoriím kriminality žen. Praha: Výzkumný ústav kriminologický při GP ČSSR, 1986. s. 50.

54

7. 2 Prevence 7. 2. 1 O prevencích obecně K prevencím náleţí prevence sociální, situační a viktimologická.225 Prevencí kriminality obecně se rozumí soubor různých aktivit soustředěných na odstranění, oslabení nebo neutralizaci kriminogenních faktorů.226 Do sociální prevence se řadí různé normativní systémy, které představují vnější kontrolu lidského chování. Fungují na základě sankcionování určitého jednání. Sankce potom mohou být pozitivní (např. odměny, pochvaly) nebo negativní (např. pokuty, vzetí do vazby). Právní řád, který je záměrně vytvářen státem, bývá nejdůleţitějším normativním systémem. Hlavní prevencí kriminality je kvalitní zákonná úprava. Co se týče ochrany před kriminalitou, nejčastěji půjde o trestní právo.227 Na tomto místě bych zejména odkázala na kapitolu 3, kde jsem věnovala pozornost současné právní úpravě (a právní úpravě do konce roku 2009) a také na kapitolu 2, kde jsem zmínila historický vývoj právní úpravy. Ačkoliv se během vývoje právní úpravy délka trestu OS u TČ vraţdy NDM zkracovala, jen nerada bych podcenila význam této sociální prevence v podobě právního řádu. Další důleţitý normativní systém tvoří mravní řád, který je na rozdíl od právního řádu neformální. Navíc se většinou vytváří ţivelně. Avšak kaţdá společnost má svou morálku a etiketu. Díky nim probíhá kontrola chování jedince sociálním prostředím, které na toto chování reaguje. Řadíme sem i veřejné mínění, které vystavuje jedince opovrţení a posměchu při nedodrţování norem systému, naopak dokáţe jedince pochválit za souladné jednání se systémem.228 Dalším normativním systémem je náboţenství, jehoţ vliv by nebylo správné opomíjet.229 Nad moţným vlivem náboţenství na potrestání matky, která usmrtí novorozence, jsem se zamyslela v kapitole 2, věnované vývoji právní úpravy. Situační prevence se zaměřuje na omezování příleţitostí ke spáchání trestného činu a má snahu dopadnout pachatele. Jde o to, ţe určité druhy kriminality mají své časové a prostorové zákonitosti. Je tedy zaloţena na zkoumání určitých míst a situací v určitém časovém 225

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. aj. Kriminologie. 3. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 181 a násl. 226 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. aj. Kriminologie. 3. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 183. 227 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. aj. Kriminologie. 3. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 185. 228 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. aj. Kriminologie. 3. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 188. 229 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. aj. Kriminologie. 3. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 185.

55

okamţiku.230 Tato prevence je u trestného činu vraţdy NDM poněkud obtíţná. Matka v podstatě můţe své dítě porodit a usmrtit jej (příp. zanechat bez nutné pomoci) prakticky kdekoliv. Ani časový úsek by neměl v tomto případě hrát významnější roli. Jen stěţí bychom si mohli všímat jednání kaţdé těhotné ţeny. Viktimologická prevence je orientována zejména na potenciální a skutečné oběti trestných činů. Náleţí do ní mj. informační a poradenská činnost a soustředí se na ohroţené osoby.231 Viktimologie je vědním oborem, který se zabývá oběťmi a jejich biosociálními a psychologickými charakteristikami a vztahy mezi oběťmi a pachateli.232 Děti jsou celkově ohroţenou skupinou, neboť jsou bezbranní a často mají navíc obavy ze svých rodičů. Novorozenci jsou však zvláštní kategorií, absolutně závislou na své matce a její péči. Mezi matkou a jejím dítětem bývá vytvořena citová vazba, o jejíţ vznik však ţena v případě, kdy usmrtí své novorozené dítě, bohuţel evidentně nemá zájem.

7. 2. 2 Konkrétní příklady, jak lze předcházet trestnému činu V současné době existuje několik způsobů, které umoţňují ţeně, aby se nestala matkou, pokud nechce. A tím lze také předejít naplnění skutkové podstaty TČ vraţdy NDM. Za nejméně invazivní moţnost, s výjimkou sexuální abstinence, povaţuji zabránění nechtěnému početí. Proto je podle mého názoru důleţité, aby rodiče své potomky (nejen dcery, ale i syny) zavčasu řádně informovali o plánovaném rodičovství. I přes dostupnost různých metod, které brání početí, se v současnosti můţe stát, ţe ţena, či většinou ještě dívka, neplánovaně otěhotní. Řešením pro jiţ těhotnou ţenu, která se z jakéhokoliv důvodu nechce nebo nemůţe postarat o své dítě, můţe být umělé přerušení těhotenství. V poslední době je stále více diskutovaná problematika „babyboxů“. Zastávám ovšem názor, ţe řešení nastalé situace ať uţ umělým přerušením těhotenství, nebo odloţením dítěte do babyboxu, by mělo nastat opravdu aţ jako nejkrajnější. Dosti mě znepokojuje, ţe i v dnešní době se stále vyskytují ţeny, které pojaly umělé přerušení těhotenství jako jednu z „antikoncepčních metod“. Není to však uţ nutné, protoţe metod, jak předejít otěhotnění, je na výběr opravdu dostatek. I přes to uvádím umělé přerušení těhotenství v následujících řádcích 230

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. aj. Kriminologie. 3. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 191-192. 231 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. aj. Kriminologie. 3. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 200. 232 KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. aj. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2005. s. 156.

56

na prvním místě, protoţe mu budu věnovat nejvíce pozornosti z důvodu poměrně podrobné právní úpravy.

 Umělé přerušení těhotenství Nerada bych někoho uvedla v omyl, ţe tento způsob řešení situace je za kaţdých okolností legální. I kdyţ se v tomto případě jedná po právní stránce ještě o „plod“ a ne uţ o „dítě“, přesto je nutné dodrţovat přísná právní pravidla, neboť i na ochranu lidského plodu je pamatováno v TrZ v rámci skupiny TČ zvané „Trestné činy proti těhotenství ţeny“. Podobně v právní úpravě do konce roku 2009 byly začleněny do TZ „Trestné činy nedovoleného přerušení těhotenství“.233 Lékař je povinen při podezření, ţe byl spáchán trestný čin, oznámit tuto skutečnost orgánům činným v trestním řízení. Oznamovací povinnost má tedy i lékař, který ošetřuje ţenu a na základě příznaků zjistí, ţe přerušení těhotenství mohlo být provedeno v rozporu se zákonnými předpisy.234 Jádro právní úpravy tvoří zákon č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství (dále jen „ZoUPT“), který nahrazuje zákon č. 68/1957 Sb.235 V ust. § 1 ZoUPT jsou stanoveny podmínky pro umělé přerušení těhotenství se zřetelem na ochranu ţivota a zdraví ţeny a v zájmu plánovaného rodičovství. Jak jiţ vyplývá z ust. § 2 ZoUPT, neţádoucímu těhotenství se předchází především výchovou k plánovanému a odpovědnému rodičovství. S touto výchovou je jistě potřeba pomalu začít jiţ u dětí určitého věku a zaměřit se na ní zejména u mládeţe. Kaţdopádně řešení neţádoucího rodičovství umělým přerušením těhotenství by mělo nastat aţ jako mimořádné. I kdyţ pomineme důvody etické, je nezbytné si uvědomit, ţe se vyskytují určitá zdravotní rizika pro ţenu, která podstupuje umělé přerušení těhotenství. Přesto nemohu za ţádných okolností popřít, ţe pro ţenu, která se z jakéhokoliv důvodu silně brání myšlence stát se matkou, je toto řešení lepší, neţ aby následně o dítě nepečovala. Potom je jistě zbytečné zmiňovat, ţe je vhodnější, aby si ţena nechala lékařem těhotenství přerušit, neţ aby se dopustila TČ vraţdy dítěte, přičemţ nezáleţí na tom, jestli matka čin spáchá v době porodu, bezprostředně po něm nebo kdykoliv jindy. Provedení umělého přerušení těhotenství by se dalo rozdělit na dvě skupiny, a to ze zdravotních důvodů a „mimozdravotních“ důvodů. Ze zdravotních důvodů je povoleno umělé

233

Viz ust. §§ 159 – 163 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a ust. §§ 227 229 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů 234 SOVOVÁ, O., CÍSAŘOVÁ, D. Trestní právo a zdravotnictví. Praha: Nakladatelství Orac, 2000. s. 74. 235 DRGONEC, J., HOLLÄNDER, P. Moderná medicína a právo. 2. přeprac. vyd. Bratislava: Nakladatelství Obzor, 1988. s. 175.

57

přerušení těhotenství (neboli interrupce) takřka v celé Evropě.236 Starší právní úprava umělého přerušení těhotenství v zákoně č. 68/1957 Sb. byla poněkud odlišná. Klíčovým ustanovením v tomto zákoně bylo ust. § 3 odst. 1, ve kterém bylo stanoveno, ţe umělé přerušení těhotenství je moţné provést aţ po předchozím povolení, o kterém rozhodovala komise na základě ţádosti těhotné ţeny. Povolení mohlo být uděleno pouze ze zdravotních důvodů nebo z důvodů zřetele hodných.237 Podle některých názorů však tento právní stav bránil rozhodování o vlastním rodičovství.238 I přes to si myslím, ţe eliminoval neţádoucí nárůst interrupcí z nepodstatných důvodů, do kterých bych řadila např. případ třicetileté ţeny, která chce ještě rok či dva s mateřstvím počkat, přestoţe jiţ má pro dítě slušné podmínky. Současná právní úprava v ZoUPT umoţňuje ţeně nechat si uměle přerušit těhotenství, pokud tomu nebrání její zdravotní důvody, a kdyţ o to písemně poţádá.239 Není zde tedy ţádná zmínka o důvodech ţeny, která si přeje těhotenství přerušit. Postačí, aby byla splněna podmínka, ţe tomu nebrání důvody zdravotní. Umělé přerušení těhotenství ze zdravotních důvodů je upraveno v ust. § 5 ZoUPT. Je dána přesná lhůta, ve které je umoţněno ţeně nechat si těhotenství uměle přerušit. Jak je uvedeno v ust. § 4 ZoUPT, těhotenství se uměle přeruší, pakliţe nepřesahuje dvanáct týdnů. Tento lhůta platí pro umělé přerušení těhotenství z jiných důvodů neţ zdravotních. Co se týká umělého přerušení těhotenství ze zdravotních důvodů, zákrok je moţno provést i po překročení dvanácti týdnů těhotenství. Existuje vyhl. ministerstva zdravotnictví ČR č. 75/1986240, kterou se provádí ZoUPT. Jsou v ní upřesněny zdravotní důvody pro umělé přerušení těhotenství. Po uplynutí dvanácti týdnů délky těhotenství, je moţné ho přerušit pouze při ohroţení ţivota těhotné ţeny, při prokázání těţkého poškození plodu nebo ztráty jeho ţivotaschopnosti. Z genetických důvodů lze těhotenství přerušit do dosaţení dvaceti čtyř týdnů těhotenství.241 V příloze cit. vyhl. je uveden seznam nemocí, syndromů a stavů, které jsou povaţovány za zdravotní důvody k umělému přerušení těhotenství. Pokud je dívka mladší osmnácti let, představuje to pro ni určité omezení ve volnosti rozhodovat sama o umělém přerušení svého těhotenství. K jeho provedení je totiţ nutný 236

DRGONEC, J., HOLLÄNDER, P. Moderná medicína a právo. 2. přeprac. vyd. Bratislava: Nakladatelství Obzor, 1988. s. 173. 237 Srov. ust. § 3 odst. 2 zákona č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství, ve znění pozdějších předpisů 238 DRGONEC, J., HOLLÄNDER, P. Moderná medicína a právo. 2. přeprac. vyd. Bratislava: Nakladatelství Obzor, 1988. s. 175. 239 Srov. ust. § 4 zákona č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, ve znění pozdějších předpisů 240 DRGONEC, J., HOLLÄNDER, P. Moderná medicína a právo. 2. přeprac. vyd. Bratislava: Nakladatelství Obzor, 1988. s. 184. 241 Viz ust. § 2 vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 75/1986 Sb., kterou se provádí zákon České národní rady č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, ve znění pozdějších předpisů

58

souhlas zákonného zástupce, jestliţe nedovršila šestnáct let svého ţivota. Pokud je mladistvá ve věku mezi šestnácti a osmnácti lety, vyrozumí zdravotnické zařízení zákonného zástupce o provedeném přerušení těhotenství.242 Zákonní zástupci (nejčastěji rodiče) však souhlas k jeho provedení vůbec nemusí udělit, např. z důvodu jejich náboţenského přesvědčení.

 Zabránění početí Tuto metodu, která brání nechtěnému rodičovství, povaţuji za nejpřijatelnější, a to jak z hlediska její dostupnosti, tak z hlediska zdraví ţeny a její tělesné integrity, tedy pokud pominu výslovně krajní řešení v podobě „babyboxů“ a nabídnutí dítěte k adopci. Má totiţ oproti umělému přerušení těhotenství nespornou výhodu, jelikoţ vlastně přímo brání neţádoucímu otěhotnění. Umělé přerušení těhotenství pak nastupuje aţ po otěhotnění. Je pouţitelné tedy aţ zpětně tam, kde nedošlo k primární prevenci v této podobě. Potom jiţ nemá vůbec smysl mluvit o „babyboxech“, kde se posunujeme ještě o úroveň výše, kdy se „nechtěné“ dítě jiţ narodilo. S největší pravděpodobností ale existují i ţeny, které povaţují umělé přerušení těhotenství za horší variantu, neţ jakou je odloţení dítěte do „babyboxu“. Svou logiku tento přístup má, neboť po odloţení do „babyboxu“ má dítě moţnost dostat se do fungující rodiny, zatímco při řešení nastalé situace pomocí umělého přerušení těhotenství, dítě vůbec nedostane šanci se narodit.243 Kdyţ se vrátím k ZoUPT, musím podotknout, ţe v jeho ust. § 7 je mj. uvedeno, ţe lékař je povinen poučit ţenu nejen o moţných zdravotních následcích umělého přerušení těhotenství, ale také o způsobech pouţívání antikoncepčních metod a prostředků. Avšak i přes výše uvedená pozitiva je i antikoncepce formou zásahu do lidské reprodukce.244

 Sterilizace Sterilizace představuje trvalé a nevratné zabránění tomu, aby přišla ţena do jiného stavu. Domnívám se, ţe pokud se ţena kteréhokoliv věku pro toto řešení rozhodne, aniţ by to bylo potřebné ze zdravotních důvodů, měla by důkladně zváţit, jestli si je jistá, ţe po potomkovi skutečně jiţ nikdy nezatouţí. Na druhou stranu je sterilizace přijatelnou moţností pro ţeny, které si z jakéhokoliv důvodu děti nepřejí nebo nějaké jiţ mají a další neplánují. Pro ně se

242

Srov. ust. § 6 zákona č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, ve znění pozdějších předpisů Srov. ust. čl. 6 odst. 1 usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů, kde je uvedeno, ţe lidský ţivot je hoden ochrany jiţ před narozením 244 DRGONEC, J., HOLLÄNDER, P. Moderná medicína a právo. 2. přeprac. vyd. Bratislava: Nakladatelství Obzor, 1988. s. 195. 243

59

můţe jevit sterilizace jako přijatelnější řešení, neţ aby celé své plodné období braly kupříkladu hormonální antikoncepci (která má mimochodem také neţádoucí účinky a rizika uţívání245) a jako větší komfort, neţ se chránit před početím jinými metodami. Sterilizace byla původně přípustná pouze v některých zemích, a to výhradně ze zdravotních důvodů, obzvláště v případech ohroţení ţivota ţeny nebo pro hrozící postiţení plodu. Je zde rozpor mezi důrazem na dispoziční volnost občana (ţeny), která můţe dát po poučení o zdravotních rizicích souhlas k zásahům do své integrity (jako tomu bylo např. v USA) a mezi silnými vlivy církve (které se projevovaly např. ve Francii, Itálii a Belgii), díky kterým byly zásahy do plodnosti pomocí sterilizace z důvodu plánování rodičovství povaţovány za protiprávní. V řadě zemí se však odmítavá stanoviska ke sterilizaci podařilo postupně za pomoci práva překonat.246

 Osvojení Pokud se rodiče dítěte necítí na plnění rodičovských povinností, mohou dát souhlas k jeho osvojení. Tento souhlas můţe být dán buď ve vztahu ke konkrétním osvojitelům, nebo předem obecně bez vztahu k určitým osvojitelům. Souhlas je nutný, i kdyţ je rodič nezletilý.247 Pokud ovšem rodiče neprojevují o dítě opravdový a soustavný zájem po dobu nejméně šesti měsíců, nebo pokud se o dítě nezajímají vůbec po dobu nejméně dvou měsíců od jeho narození, není třeba jejich souhlasu k osvojení.248 Vzhledem k tomu, ţe osvojením vznikají mezi osvojiteli a osvojeným dítětem takové poměry, jaké jsou mezi rodiči a dětmi 249, je to pro dítě velká šance získat milující rodinu a ţít uspokojivý ţivot.

 “Babyboxy“ Dají se popsat jako veřejně přístupná místa, kam je moţné odloţit nechtěné dítě. Jedná se o otvor ve dveřích nebo ve zdi zařízení, které zřídilo a provozuje babybox. Je jím často nemocnice. Dítě je takto okamţitě umístěno do péče lékařů. Kromě záchrany ţivota dítěte mají tato místa slouţící k odkládání dětí zajistit anonymitu matky a její beztrestnost.250 Avšak 245

Autor neznámý. Hormonální antikoncepční metoda. Cenap [online]. citováno 24. března 2010 . Dostupné z: . 246 ŠTĚPÁN, J. Právo a moderní lékařství. Praha:Nakladatelství Panorama, 1989. s. 143-144. 247 Srov. ust. § 67 odst. 1 a 2 a ust. § 68a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů 248 Viz ust. § 68 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů 249 Srov. ust. § 63 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů 250 Viz KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. Mateřství: základní rodinněprávní status. Elportál [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2007 citováno 1. března 2010 . Dostupné z: .

60

vyskytují se také názory, ţe existence babyboxů napomáhá k trestnému činu opuštění dítěte podle § 195 TrZ nebo případně k trestnému činu zanedbání povinné výţivy podle § 196 TrZ. Jiţ dříve (v kapitole 3) jsem zmiňovala, ţe v ÚoPD je zakotveno právo dítěte na ţivot251. Odpůrci babyboxů však také zdůrazňují právo dítěte být registrováno hned od narození, právo dítěte mít od narození jméno a státní příslušnost a v ideálním případě právo znát své rodiče a právo na péči rodičů. Zmíněná práva jsou uvedena ve čl. 7 odst. 1 ÚoPD. Odloţením dítěte je tedy především porušeno právo dítěte znát svůj biologický původ.252 Sama se však přikláním k názoru, ţe právo dítěte na ţivot převaţuje nad právem dítěte znát svůj biologický původ a své rodiče. Proto se domnívám, ţe babyboxy mají potenciál zabránit TČ činu vraţdy dítěte. Pravděpodobně však pouze za předpokladu, ţe matčina rozvaha je zachována. Zůstává však nezodpovězeno, nakolik jsou babyboxy schopny zachránit ţivot novorozenému dítěti, kdyţ je jeho matka rozrušená porodem. Domnívám se, ţe taková ţena nebude schopna zváţit, zda by nebylo lepší neprodleně odloţit dítě do babyboxu, neţ ho usmrtit nebo ho ponechat bez péče. Jejich zřizování a provoz zajišťuje Nadační fond pro odloţené děti STATIM. Ze zákona o sociálně-právní ochraně dětí ovšem tato moţnost nevyplývá. Přitom se babyboxy patrně záleţitosti sociálně-právní ochrany dětí týkají. A sociálně-právní ochrana dětí je věcí veřejnoprávní, do které nesmí fyzické ani právnické osoby svévolně zasahovat.253 Bylo by tedy na místě zavést jednoznačnou právní úpravu ohledně těchto „schránek“ na odloţené děti.

251

Srov. čl. 6 odst. 1 sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte NOVÁ, Hana. Babyboxy, schránky pro odloţené novorozené děti z pohledu právní úpravy. Statim [online]. Vydáno 24. 10. 2005 citováno 4. března 2010 . Dostupné z: . 253 Srov. ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Několik poznámek k právním otázkám okolo tzv. baby-schránek. Právní rozhledy. 2005, č. 7, s. 250-251. 252

61

8 Srovnání se zahraniční právní úpravou 8. 1 Slovenská právní úprava Slovenský zákon č. 300/2005 Z.z., trestný zákon, ve znění pozdějších předpisů, obsahuje ust. § 146, ve kterém je obsaţena skutková podstata TČ vraţdy NDM. Je zařazena jako v České republice mezi trestné činy proti ţivotu a zdraví. Rozdíl však spočívá v přísnosti trestu, který se ukládá za spáchání tohoto TČ na Slovensku. Zatímco podle současné české právní úpravy je moţné uloţit za skutek trest OS v délce trvání tří aţ osmi let254, podle slovenské právní úpravy trest OS v délce trvání čtyř aţ osmi let. Je tedy vyšší dolní hranice trestu. Vzhledem k tomu, ţe cit. zákon nabyl účinnosti teprve dnem 1. ledna 2006, rovněţ doposud nenalezneme ţádnou judikaturu vztahující se k TČ vraţdy NDM. Avšak do zmíněného data byl na Slovensku účinný výše mnohokrát zmiňovaný TZ, který byl u nás účinný aţ do konce roku 2009. Proto je na území pouţívána stejná judikatura. Těţko soudit, co vedlo ke zvýšení dolní hranice trestu OS za skutek na Slovensku. Absence judikatury k „novému“ trestnému zákonu účinnému od roku 2006 příliš nevypovídá o nárůstu trestné činnosti tohoto typu. Nicméně v médiích jsou podezření z naplnění skutkové podstaty TČ vraţdy NDM prezentována poměrně často.255 Co se týká rozboru skutkové podstaty, nenalezneme odlišnosti. Subjektem je matka. I kdyţ se ve slovenské právní úpravě nevyskytuje výslovné označení „konkrétní subjekt“, z ust. § 128 odst. 8 trestného zákona jasně vyplývá, ţe přesto se obsahově neliší od české právní úpravy, neboť s pachateli určitých vlastností, způsobilostí nebo postavení se v cit. ust. počítá, a pokud to zákon poţaduje, můţe trestný čin spáchat pouze osoba, která má poţadovanou vlastnost, způsobilost nebo postavení.256 U subjektivní stránky je rovněţ třeba hledat úmysl, neboť zákon u trestného činu výslovně nestanoví, ţe postačí spáchání činu z nedbalosti.257 Objektivní stránkou se opět myslí nejen jednání, tedy usmrcení, ale i opomenutí poskytnout pomoc. V ust. § 122 odst. 1 trestného zákona je totiţ stanoveno, ţe 254

Srov. ust. § 142 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů DAUBNEROVÁ, Veronika. Na skládke odpadu našli mŕtveho novorodenca. In Krimi Noviny [online]. Vydáno 23. 6. 2009 citováno 28. března 2010 . Dostupné z: . 256 Srov. s výše zmíněným ust. § 114 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů; příp. ust. § 90 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, v české právní úpravě 257 Viz ust. § 17 ve spojení s ust. § 146 zákona č. 300/2005 Z. z., trestného zákona, ve znění pozdějších předpisů 255

62

konáním se rozumí také opomenutí konání, pokud měl pachatel povinnost vzhledem k okolnostem a osobním poměrům konat. Objektem je míněn lidský ţivot, coţ plyne jiţ ze zařazení TČ do skupiny trestných činů proti ţivotu a zdraví, tedy shodného jako u české právní úpravy.258 Zcela odlišně se objevují ve slovenské právní úpravě pojmy „úkladná vraţda“ a „chráněná osoba“.259 Za chráněné osoby jsou označeny mj. těhotná ţena a dítě260, přičemţ dítětem se myslí podle ust. § 127 odst. 1 trestného zákona osoba mladší osmnácti let (nenabyla-li zletilosti dříve). Úkladná vraţda je úmyslná vraţda s předem rozmyšlenou pohnutkou. Po naplnění této skutkové podstaty je pachatel potrestán vyšší trestní sazbou trestu OS neţ při spáchání TČ vraţdy bez této pohnutky.261 Pak můţe přistoupit jak u naplnění skutkové podstaty TČ vraţdy, tak u naplnění skutkové podstaty TČ úkladné vraţdy další kvalifikační okolnost, mj. právě v podobě spáchání skutku na chráněné osobě, za coţ je ukládán opět v obou případech vyšší trest.262 U ust. § 144 odst. 2 trestného zákona, příp. 3 nám tedy vzniká jakási dvojí kvalifikovanost. Této problematice se věnuji z důvodu porovnání se skutkovou podstatou TČ vraţdy za zvlášť přitěţujících okolností, která se nachází v ust. § 140 odst. 3 TrZ. O ní jsem se zmiňovala v kapitole 3. Je totiţ tenká hranice mezi privilegovanou skutkovou podstatou TČ vraţdy NDM a touto skutkovou podstatou TČ vraţdy, která je odvislá od psychického stavu ţeny v době spáchání skutku. Ačkoliv má slovenská právní úprava své opodstatnění, jeví se mi v tomto aspektu poněkud sloţitá. Ještě bych se ráda v krátkosti věnovala komparaci ohledně právní úpravy trestných činů nedovoleného přerušení těhotenství. Zaměřme se přímo na těhotnou ţenu. Pokud si sama těhotenství uměle přeruší, není trestně odpovědná. Zrovna tak trestně neodpovídá, kdyţ o to druhého poţádá nebo mu to dovolí, a to ani v rámci ustanovení o návodci a pomocníkovi.263 V obou případech je tedy shoda s českou právní úpravou. Trestné činy nedovoleného

258

Viz druhá část, hlava první zákona č. 300/2005 Z. z., trestného zákona, ve znění pozdějších předpisů, díl první, kde jsou přímo upraveny trestné činy proti ţivotu 259 Srov. ust. § 139 a ust. § 144 zákona č. 300/2005 Z. z., trestného zákona, ve znění pozdějších předpisů; Pojem „chráněná osoba“ je zařazen spolu se závaţnějším způsobem konání, zvláštním motivem, trestnými činy extremismu, nebezpečným seskupením, těţkou újmou na zdraví, smrtí a smrtí více osob do zvláštních kvalifikačních pojmů , nacházejících se v díle druhém hlavy druhé obecné části, kde je úprava věnována výkladu pojmů 260 Srov. ust. § 139 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 300/2005 Z. z., trestného zákona, ve znění pozdějších předpisů 261 Srov. ust. § 144 odst. 1 s ust. § 145 odst. 1 zákona č. 300/2005 Z.z., trestného zákona, ve znění pozdějších předpisů. Za vraţdu lze uloţit trest odnětí svobody v délce trvání patnácti aţ dvaceti let, zatímco za úkladnou vraţdu v délce trvání dvaceti aţ dvaceti pěti let. 262 Viz ust. § 144 odst. 2 písm. d) a ust. § 145 odst. 2 písm. zákona č. 300/2005 Z. z., trestného zákona, ve znění pozdějších předpisů 263 Srov. ust. § 153 zákona č. 300/2005 Z. z., trestného zákona, ve znění pozdějších předpisů.

63

přerušení těhotenství se souhlasem i bez souhlasu těhotné ţeny se vyskytují také na Slovensku.264 Zatímco česká právní úprava rozlišuje pomoc těhotné ţeně k umělému přerušení těhotenství a svádění těhotné ţeny k umělému přerušení těhotenství (ve druhém případě bude při naplnění skutkové podstaty TČ pachateli uloţen trest o něco vyšší), slovenská právní úprava oba skutky zahrnuje do jednoho ustanovení a tresty za ně ukládá stejné.265

8. 2 Německá právní úprava V německém „Strafgesetzbuch“, neboli trestním zákoníku, se dříve nalézalo ust. § 217, které ovšem bylo k 1. 4. 1998 ze zákona vypuštěno. Rozdíl oproti naší právní úpravě spočíval v předmětu útoku, neboť jím nebylo dítě pouze novorozené, ale navíc nemanţelské.266 Nemanţelským dítětem je takové, jehoţ rodiče spolu neţijí v době jeho narození ve formálním manţelském svazku. Pokud si však matka vezme otce („zploditele“) ještě před narozením dítěte, nebo pokud manţel matky zemře ještě před porodem, pak je dítě legitimní (tedy manţelské). Subjektem skutkové podstaty TČ můţe být tedy pouze neprovdaná matka. Fakultativní znak objektivní stránky v podobě doby vymezené ke spáchání TČ byl stejný jako v české právní úpravě. Jednalo se tedy o usmrcení v době porodu nebo hned po něm. Matka nemusela pouze konat, postačilo rovněţ opomenutí jejích povinností. Stejně jako u nás musel být dán úmysl. Matce se za TČ ukládal trest OS v délce trvání alespoň tří let. Bylo tedy zvláštní, ţe nebyla v zákoně zakotvena horní hranice trestu. Pokud byly dány polehčující okolnosti, byl ţeně uloţen trest OS od šesti měsíců do pěti let.267

8. 3 Rakouská právní úprava Nejprve bych si dovolila odkázat na ust. § 139 říšského zákoníku, kterému jsem se podrobněji věnovala v kapitole o historickém vývoji právní úpravy. Současná právní úprava obsahuje ust. § 79, kde je stanoveno, ţe matce, která zabije dítě v průběhu porodu nebo stále

264

Viz ust. §§ 150 a 151 zákona č. 300/2005 Z.z., trestného zákona, ve znění pozdějších předpisů. Srov. ust. § 152 zákona č. 300/2005 Z.z., trestného zákona, ve znění pozdějších předpisů. a ust. §§ 161 a 162 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 266 Srov. NOVÁKOVÁ, Šárka. Několik doplňujících poznámek k článku prof. D. Císařové, DrSc. „Iura novit curia“. Trestní právo. 1998, č. 9, s. 20 267 DREHER, E. Strafgesetzbuch mit Nebengesetzen und Verordnungen. 33. přeprac. vyd. München: C. H. Beck’sche Verlagsbuchhandlung, 1972. s. 834 265

64

pod vlivem porodu, bude uloţen trest odnětí svobody v délce trvání od jednoho roku do pěti let.268 Podle této právní úpravy se jednoznačně jiţ nejedná od první (otevírací) doby porodní o přerušení těhotenství, přestoţe se dítě ještě nachází v děloze.269 Avšak dítě je způsobilým předmětem útoku pouze z „vnější strany“. Dobou porodu se tedy míní okamţik od otevírací doby porodní aţ po vypuzení placenty. Zákonodárce předpokládal výjimečný duševní stav rodičky. Dokazovat, ţe ţena byla v době porodu v tomto duševním stavu, však nezbytné není. Nicméně pokud matka usmrtí dítě aţ po porodu, tak se toto ustanovení pouţije pouze tehdy, jestli u ní bude tento výjimečný stav zjištěn. Mírněná trestní sazba za naplnění této skutkové podstaty se matce ukládá, i kdyţ se rozhodla čin provést jiţ před porodem a bez ohledu na to, jestli skutek spáchala sama nebo „skrz jiného“.270 V tomto ohledu je tedy rakouská právní úprava shodná s naší.

8. 4 Švýcarská právní úprava Trestní zákon Švýcarska („Strafgesetzbuch“) obsahuje ust. čl. 116 pod názvem „Usmrcení dítěte“, které vypovídá o tom, ţe matka, která usmrtí dítě během porodu nebo pod jeho vlivem, bude potrestána trestem OS v délce trvání do tří let nebo peněţitým trestem.271 Tato právní úprava je tedy vůbec nejmírnější.

8. 5 Italská právní úprava Italský „Codice penale“ obsahuje relevantní ust. čl. 578, kde je stanoveno, ţe matka, která usmrtí svého novorozence ihned po jeho narození nebo „plod“ během porodu pod vlivem tíţivých podmínek, bude potrestána trestem OS v délce trvání od čtyř do dvanácti let. Zvláštní je, ţe předmět útoku během porodu je označen jako „plod“ („feto“). Kdyby někdo jiný skutek spáchal společně s matkou, bude ovšem potrestán trestem OS v délce trvání alespoň dvaceti

268

Strafgesetzbuch: Tötung eines Kindes bei der Geburt. In Jusline [online]. citováno 28. března 2010 . Dostupné z: . 269 BERTEL, CH., SCHWAIGHOFER, K. Österreichisches Strafrecht . Besonderer Teil I. Wien: SpringerVerlag, 1989. s. 54 270 BERTEL, CH., SCHWAIGHOFER, K. Österreichisches Strafrecht . Besonderer Teil I. Wien: SpringerVerlag, 1989. s. 6. 271 Schweizerisches Strafgesetzbuch. In Schweizerische Eidgenossenschaft [online]. citováno 28. března 2010 . Dostupné z: .

65

jedna let. Avšak pokud by jednal pouze v úmyslu matce pomoct, můţe být tento trest OS sníţen na jednu třetinu nebo dvě třetiny délky.272

272

Codice penale: libro secondo dei delitti in particolare. In MASSIMARIO ALTALEX [online], citováno 28. března 2010 Dostupné z: .

66

9 Statistiky trestného činu Při zpracování této kapitoly jsem čerpala z ročenek kriminality Ministerstva spravedlnosti ČR.273 V letech 2000 - 2005 v nich nebyl zaznamenán ţádný případ vraţdy NDM, avšak podle jiných zdrojů se stalo v roce 2000 dokonce 6 případů, dále 1 případ v roce 2001, 1 případ v roce 2002 a 3 případy v roce 2003.274 Nejsem si tedy jista, zda-li ve statistických ročenkách kriminality nebyly případy vraţd novorozenců matkami zařazeny do naplnění skutkové podstaty TČ vraţdy. Bohuţel za tato léta ţádné podrobnosti nemám k dispozici. Za rok 2006 byly v České republice zjištěny případy 2 ţen, a to ze Středních Čech a Severních Čech. Ţeny byly ve věku 18-19 a 20-24 let. Oběma byl uloţen trest OS s podmíněným odkladem jeho výkonu, jedné navíc ochranné léčení. Za rok 2007 byly evidovány 2 případy vraţd NDM, které se odehrály v Praze a Východních Čechách. Ţeny byly ve věku 20-24 let a 30-39 let. Jedna z nich byla zproštěna viny a druhé byl uloţen nepodmíněný trest OS v délce trvání do 5 let. Za rok 2008 byly zaznamenány 2 případy, a to ze Severních Čech a Prahy. U jedné z ţen se objevila recidiva. Pachatelky byly ve věku 20-24 let a 40-49 let. Obě byly odsouzeny k trestu OS, ale jeho výkon byl v obou případech podmíněně odloţen. V roce 2009 bylo prověřováno, jestli nedošlo ke spáchání TČ vraţdy NDM, ale prověřování bylo ukončeno.275 Bohuţel výše uvedený vzorek je příliš malého rozsahu na to, abych mohla učinit nějaké závěry. Avšak zdá se mi, ţe TČ se dopouští buď dosti mladé ţeny (od 18 do 24 let) nebo naopak starší (od 30 do 49). Ovšem kupříkladu rozpětí 30-39 let je příliš velké na to, abych mohla s jistotou tvrdit, ţe ţena otěhotněla v pozdějším věku. Mohu jedině poznamenat, ţe ţádná ze ţen ze zkoumaného vzorku neporodila dítě z mého pohledu v ideálním věku od 25 do 29 let. Vzhledem k počtu obyvatel se nemusíme pozastavovat nad opakovaným zjištěním TČ v Praze. Avšak dva trestné činy spáchané v Severních Čechách v průběhu dvou let by jiţ mohly o něčem vypovídat. Nad trestáním ţen jsem se zamýšlela v kapitole o sankcích.

273

Ministerstvo spravedlnosti České republiky: Ročenky MSp [online]. citováno 22. března 2010 . Dostupné z: . 274 Viz KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. Mateřství: základní rodinněprávní status. Elportál [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2007 citováno 1. března 2010 . Dostupné z: . 275 Policie České republiky: Statistické přehledy kriminality [online]. citováno 22. března 2010 . Dostupné z: .

67

10 Závěr Za stěţejní část své práce povaţuji rozbor skutkové podstaty trestného činu. Subjektem trestného činu můţe být pouze matka, tedy podle české právní úpravy ţena, která dítě porodila. Skutková podstata trestného činu vraţdy novorozeného dítěte matkou nemůţe být naplněna bez fakultativního znaku subjektivní stránky, kterým je rozrušení způsobené porodem. Přítomnost tohoto rozrušení zjišťuje znalec z oboru gynekologie a porodnictví. Domnívám se, ţe to tak má být, neboť je důleţité zaobírat se psychickým stavem ţeny v souvislosti s délkou porodu, přítomností porodních bolestí a ztrátou krve při porodu. Nicméně zastávám názor, ţe zcela nedílnou součástí dokazování by měl být také znalecký posudek znalce z oboru psychiatrie. Je totiţ na místě vyloučit nepříčetnost matky a přítomnost psychické poruchy. Oba znalecké posudky jsou však pouze podkladem pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. V konečné fázi tedy rozhoduje soud, jestli je ţena rozrušená porodem natolik, aby to bylo významné z hlediska práva. Podobné je to s výrokem o její příčetnosti. Individuálním objektem trestného činu je ţivot novorozeného dítěte. Neexistuje však zcela jednoznačný názor na předmět útoku. Nespatřuji právní hranici mezi lidským plodem a novorozeným dítětem v momentu dýchání, ač je to účelné z hlediska dokazování. Kdyby matka na dítě zaútočila ve fázi, kdy je porozena pouze část dítěte, měl by být skutek podle mého názoru kvalifikován jako trestný čin vraţdy novorozeného dítěte matkou, případně jako trestný čin vraţdy, a nikoliv jako přerušení těhotenství. Způsobilost předmětu útoku se z mého pohledu tedy neodvíjí ani od jeho úplného vypuzení nebo vynětí z těla matky. Poměrně dost pozornosti jsem věnovala kapitole o dokazování. Mezi pouţitelné důkazní prostředky patří ohledání, výpověď obviněné, výslech svědka a znalecký posudek. Z ohledání je nejdůleţitější prohlídka mrtvého těla novorozence a jeho pitva. Zjišťuje se zejména, jestli bylo dítě novorozené a ţivotaschopné. U matky se orgány činné v trestním řízení zaměřují na zmíněné rozrušení způsobené porodem. Skutečnost, ţe ţena trestný čin plánuje uţ před porodem, ještě nevylučuje moţnost, aby ho spáchala pod vlivem právně relevantního psychického stavu. Přítomnost rozrušení lze posuzovat také z jednání ţeny po činu. Jestliţe odklidila stopy, pravděpodobně nebyla rozrušená natolik, aby tomu byl přikládán právní význam. Vzhledem k tomu, ţe těhotenství a porod tvoří neoddělitelný celek, mohou k porodem změněnému psychickému stavu matky přispět také stresující proţitky v době těhotenství. 68

Během vývoje právní úpravy se zkracovala délka trestu odnětí svobody, který se ukládal za trestný čin. Podle mého názoru dnes jiţ není takový společenský zájem na trestání činu, zejména z důvodu moţnosti rodičovství plánovat a také proto, ţe bylo legalizováno umělého přerušení těhotenství. Délka trestu odnětí svobody ukládaného za trestný čin je ve srovnání s jinými zeměmi průměrná. Italská právní úprava obsahuje obdobnou skutkovou podstatu, za jejíţ naplnění hrozí matce trest odnětí svobody v délce trvání aţ dvanácti let. Naopak švýcarská právní úprava je nejmírnější, neboť umoţňuje, aby byl ţeně, která usmrtí své novorozené dítě, uloţen pouze peněţitý trest. Právní úpravy na Slovensku a v Rakousku jsou dosti podobné české právní úpravě. Německá právní úprava obsahovala do roku 1998 skutkovou podstatu, jejíţ znaky mohla naplnit pouze neprovdaná ţena, která v rozrušení způsobeným porodem zavraţdila své nemanţelské dítě. Nemusela však pouze konat, ale stejně jako v české právní úpravě stačilo, aby opomněla dítěti poskytnout pomoc při porodu a po něm. V naší právní úpravě přestaly být děti rozlišovány na manţelské a nemanţelské jiţ v polovině minulého století. Souhlasím se zařazením vraţdy novorozeného dítěte matkou mezi privilegované skutkové podstaty. Vzhledem k předchozím úvahám bych však navrhovala upřesnit okamţik, ve kterém se novorozené dítě stává způsobilým předmětem útoku, a to buď na základě poznámky v zákoně, nebo odkazem na prováděcí právní předpis. Dále zastávám názor, ţe by matka neměla být zcela beztrestná při přerušení svého těhotenství v pokročilejším stupni. Přikláním se k tomu, ţe by tento zlom měl nastat ve dvacátém čtvrtém týdnu těhotenství, tedy v době, kdy jiţ nelze těhotenství uměle přerušit ani ze zdravotních důvodů. Avšak tato právní úprava by přinášela řadu problémů, především v dokazování. Bylo by těţké prokázat úmysl ţeny směřující k přerušení těhotenství. Mohli bychom však stejně jako u vraţdy novorozeného dítěte vycházet z jednání ţeny během těhotenství před spácháním skutku. Tedy především všímat si, zda chodila na lékařské prohlídky nebo těhotenství skrývala. Podle statistických údajů je četnost trestného činu v praxi naštěstí malá, nicméně za ţádných okolností bychom neměli podceňovat zvýšené riziko vzniku latentní kriminality, zejména kvůli malému rozměru předmětu útoku.

69

11 Résumé The aim of my thesis was to focus on the main aspects of the murder of a newborn child by its mother. I especially chose this issue because even today family planning is quite often prone to cases when children are unwanted and abandoned. Owing to their vulnerability, it is then unfortunately only a mere step to their death. Even though extreme cases when a mother kills her newborn child during childbirth or immediately afterwards are relatively rare in practice I am not of the opinion that we should underestimate this type of crime. I also focused on the fact that the body of the crime pertains to privileged merits of case. I first described the historical development of the legal regulation of the crime. I primarily focused on the differences between the former and the current legal regulation in regards to the elements of the merits of case and the imposition of punishment for having committed the deed. What very much caught my interest was that the Imperial Code of 1852 distinguished between legitimate and illegitimate children. Where a woman killed a legitimate child during childbirth or afterwards, she was subject to a greater severity of sentence. It may be generally registered that the punishment imposed for the accomplishment of the elements of the crime is continuously mitigated more and more. Furthermore, I focused on current legislation and the legislation to the end of 2009, where I primarily concentrated on the classification of the merits of case under the law. I deemed it necessary to mention the protection of a child’s life also in other sources of law than the Criminal Code. I also compared the murder of a newborn child by its mother with murder, especially in what concerns its qualified natures, and homicide. I did not omit to discuss the body of the crime, the analysis of which I regard to form the core of my thesis. That is to say that if any of the elements of the merits of case were missing, it would not be accomplished and the matter would concern a different crime. I primarily attempted to define a newborn child as the subject of attack (crime) as legal theory does not, unfortunately, regard it uniformly. I also emphasized mental disturbance caused by childbirth as part of the subjective side of the crime which it would be a mistake to interchange with insanity and, from my point of view, also with diminished sanity. In the chapter on sanctions I primarily contemplated the circumstances under which it would be possible to impose on a woman a term of imprisonment, including conditional suspension of sentence and protective medical treatment as a protective measure. That is to 70

say that statistics from practice report the frequent application thereof in the case of women who killed their newborn child. Very interesting is the evidence relating to the murder of a newborn child by its mother. I divided the chapter on evidence into evidence relating to the newborn child, evidence relating to the mother and into individual means of proof that can be used in both cases. These primarily include examination, the mother’s testimony, expert reports and witness testimony. I also contemplated cases when the mother is not criminally liable. I especially concentrated on the issue of age and sanity as general conditions of criminal liability. With respect to the particularity of the crime I gave an overview of the most common mental disorders associated with childbirth. For completeness’ sake I mentioned how investigative, prosecuting and adjudicating bodies would most probably proceed in the case of a drug addicted mother who killed her newborn child. A woman who directed her attack against an unqualified subject of attack would be immune from criminal liability. These cases also include the group of crimes against the pregnancy of a woman that are primarily directed at protecting the pregnant woman. An essential part of this thesis is the chapter on the causes and the prevention of the crime. In regards to the causes I contemplated the factors that are involved in the origination of a woman’s criminal behavior. I came to the conclusion that these are biological, social and economic factors. I also considered whether women in times past used to be more disposed to committing the murder of a newborn child or whether, to the contrary, contemporary women tend to dispose of children in this way. As stated above, family planning is nowadays very popular. That is why I provided several methods as part of prevention that can be applied to preventing a crime from being committed. Some of these methods are common in everyday life (such as protection against unwanted conception); others are viewed as extreme solutions. I also commented the so-called baby boxes, which are often discussed by the media. I view them as being a solution that is competent in preventing a mother from killing her newborn child, whereas I formulate my opinion on baby boxes based on the aforesaid. Nonetheless, the legislation regulating baby boxes should be made more transparent. I compared Czech legislation with foreign legislations, namely the legal regulations of Slovakia, Germany, Austria, Italy and Switzerland. I discovered that the murder of a newborn child by its mother as a criminal offense has been deleted from German law. Slovak legislation is very much similar to Czech legislation because the same criminal law effective in the Czech Republic up to 2009 was also effective in Slovakia up to the end of 2006. The 71

Slovak legislation is, therefore, constituted by the same jurisprudence as the domestic one. Of the countries under consideration, Switzerland has the mildest sanctions for the murder of a newborn child by its mother, as it enables investigative, prosecuting and adjudicating bodies to impose a mere pecuniary punishment on the woman. On the contrary, in Italy, a mother who kills her newborn child during childbirth or immediately afterwards faces up to twelve years of imprisonment. For completeness’ sake, the last chapter presents statistics on newborns murdered by their mothers. Fortunately, these numbers tell of a low frequency of such cases in practice. In conclusion I would, however, like to emphasize that statistics provide information on registered crime. We must not neglect hidden (latent) crime the increase of which in regards to the murder of a newborn child by its mother is made easier through the small size of the subject of attack and its defenseless dependence on its mother. It is therefore quite probable that many cases when a mother killed her newborn child and then disposed of its tiny body have never been discovered. I agree that the body of the crime of murder of a newborn child by its mother be included in privileged merits of case. Nonetheless, from my point of view, the legal protection given to the human fetus is insufficient. Therefore, I would exempt the provisions regarding the impunity of women towards crimes against their pregnancy from a certain stage of their pregnancy from the Criminal Code.

72

Seznam použité literatury a použitých zdrojů Knižní literatura: 1. Adam, M., Balaš, V., Balík, J. aj. Lékařské repetitorium. Svazek II. 4. přeprac. a rozšíř. vyd. Praha: Nakladatelství Avicenum, 1981. 2. Bertel, CH., Schwaighofer, K. Österreichisches Strafrecht . Besonderer Teil I. Wien: Springer-Verlag, 1989. 3. Císařová, D., Fenyk, J., Gřivna, T. aj. Trestní právo procesní. 5. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI, 2008. 4. Čepelák, J., Karabec, Z. K teoriím kriminality ţen. Praha: Výzkumný ústav kriminologický při GP ČSSR, 1986. 5. Dreher, E. Strafgesetzbuch mit Nebengesetzen und Verordnungen. 33. přeprac. vyd. München: C. H. Beck’sche Verlagsbuchhandlung, 1972. 6. Drgonec, J., Holländer, P. Moderná medicína a právo. 2. přeprac. vyd. Bratislava: Nakladatelství Obzor, 1988. 7. Jelínek, J. aj. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. Praha: Nakladatelství Leges, 2009. 8. Kratochvíl, V. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. 9. Kuchta, J., Válková, H. aj. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2005. 10. Kuchta, J. aj. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. 11. Kvapilová, H. Soudní lékařství pro právníky. Praha: Nakladatelství Aleš Čeněk, 1999. 12. Mitlöhner, M. Ochrana ţivota a zdraví. Zprávy pro soudce z lidu č. 4/80. Praha: Ministerstvo spravedlnosti ČSR, 1980. 13. Morowitz, H. J., Trefil, J. S. The Facts of Life. Oxford University Press, 1992. 14. Novotný, O., Vanduchová, M. aj. Trestní právo hmotné – I. Obecná část. Praha: Nakladatelství ASPI, 2007. s. 15. Novotný, O., Vokoun, R. aj. Trestní právo hmotné – II. Zvláštní část. Praha: Nakladatelství ASPI, 2007. 16. Novotný, O., Zapletal, J. aj. Kriminologie. 3. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI Wolters Kluwer, 2008. 73

17. Solnař, V., Fenyk, J., Císařová, D. Systém československého trestního práva. Základy trestní odpovědnosti. Podstatně přeprac. a doplněné vyd. Praha: Nakladatelství Orac, 2003. 18. Sovová, O., Císařová, D. Trestní právo a zdravotnictví. Praha: Nakladatelství Orac, 2000. 19. Štěpán, J. Právní odpovědnost ve zdravotnictví. 2. přeprac. vyd. Praha: Nakladatelství Avicenum, 1970. 20. Štěpán, J. Právo a moderní lékařství. Praha:Nakladatelství Panorama, 1989. 21. Tesař, J. Soudní lékařství pro právníky. Praha: Nakladatelství Orbis, 1958. 22. Tesař, J. Základy soudního lékařství pro právníky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1975 23. Vokurka, M., Hugo, J. aj. Praktický slovník medicíny. 7. rozšíř. vyd. Praha: Nakladatelství MAXDORF, 1994.

Časopisy: 1. Císařová, Dagmar. Iura novit curia (několik poznámek k článku dr. Dolenského „Momentum partus“). Trestní právo. 1998, č. 5, s. 19-20. 2. Dolenský, Adolf. Momentum partus. Trestní právo. 1998, č. 3, s. 6-7. 3. Kučera, Jiří. Naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu vraţdy novorozeného dítěte matkou. Trestněprávní revue. 2003, č. 5, s. 139-144. 4. Kučera, Jiří. Způsob páchání v případě vraţd novorozených dětí matkami. Zdravotnictví a právo. 2003, č. 7, s. 10-15. 5. Kühn, Zdeněk. K otázce vymezení pojmu lidského plodu z hlediska trestního práva. Trestní právo. 1998, č. 10, s. 19-20. 6. Mitlöhner, Miroslav; Řeţňáková, Martina. K vymezení objektu trestných činů proti ţivotu. Trestní právo. 1997, č. 12, s. 16-17. 7. Nováková, Šárka. Několik doplňujících poznámek k článku prof. D. Císařové, DrSc. „Iura novit curia“. Trestní právo. 1998, č. 9, s. 20. 8. Uzel, Radim. Porod a začátek ţivota. Trestní právo. 1999, č. 4, s. 12-15. 9. Zuklínová, Michaela. Několik poznámek k právním otázkám okolo tzv. babyschránek. Právní rozhledy. 2005, č. 7, s. 250-253. 74

Rozhodnutí: 1. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 1935, sp. zn. Zm I 1178/34 NS 2. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 1935, sp. zn. Zm II 299/34 3. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 1986, sp. zn. 1 Ntd 246/86 4. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 1991, sp. zn. 1 Tzf 6/91 5. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 7 Tdo 156/2003 6. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 8 Tdo 118/2008

Právní předpisy: 1. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 2. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 3. Zákon č. 300/2005 Z. z., trestný zákon, ve znění pozdějších předpisů 4. Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů 5. Zákon č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění pozdějších předpisů 6. Zákon č. č. 86/1950 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 7. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů 8. Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů 9. Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe, ve znění pozdějších předpisů 10. Zákon č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, ve znění pozdějších předpisů 11. Zákon č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství, ve znění pozdějších předpisů 12. Usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů 13. Vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 194/1964 Sb., o povinném hlášení ţivě a mrtvě narozeného plodu, úmrtí dítěte do sedmi dnů po porodu a úmrtí matky, ve znění pozdějších předpisů 14. Vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 11/1988 Sb., o povinném hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky, ve znění pozdějších předpisů 15. Vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů 75

16. Vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 75/1986 Sb., kterou se provádí zákon České národní rady č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, ve znění pozdějších předpisů 17. Sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte

Internetové zdroje: 1. . 2. . 3. . 4. . 5. . 6. . 7. . 8. . 9. . 10. . 11. . 12. . 13. . 14. .

76

77